Greening the Heartlands of Coal in Europe Insights from a Czech-German-Polish Dialogue on Energy Issues Shrnutí a doporučení Shrnutí Studie obsahuje čtyři kapitoly a jednu přílohu. Kapitola 1 – „Porovnání energetických profilů a diskuze” analyzuje a porovnává různé ukazatele, jež ilustrují paralely a odlišnosti mezi Českou republikou, Německem a Polskem. Česká republika (CZ), s dlouhou historií technologické a vědecké excelence, se pyšní čtvrtým nejvyšším podílem spotřeby elektrické energie ze solárních zdrojů v Evropě, a to po Itálii, Německu a Španělsku. Ovšem má také čtvrtou nejvyšší spotřebu energie na obyvatele, po Bulharsku, Estonsku a Rumunsku. Navíc CZ dosahuje jedné z nejvyšších tržních koncentrací v energetickém odvětví v Evropě. Německo (DE) v regionu vede co se týče využití obnovitelných zdrojů, a v porovnání se svými východními sousedy výrazně snížilo emise a spotřebu energie na obyvatele. Na druhou stranu ovšem DE vykazuje vyšší emise CO2 na obyvatele než Polsko, a jeho celková spotřeba energie na obyvatele v rezidenčním sektoru a odvětví dopravy je vyšší než v CZ nebo PL, a také převyšuje průměr EU. V Polsku (PL) je spotřeba energie na osobu pod průměrem EU, a výrazně nižší než v CZ nebo DE. Nicméně PL má z těchto tří zemí nejvyšší podíl emisí CO2 na obyvatele, a to především kvůli využití uhlí. Mnoho pozorovatelů možná ani neví, že PL se v roce 2012 stalo čistým dovozcem černého uhlí.
Pozoruhodnou podobností mezi těmito třemi zeměmi je jejich vysoká závislost na uhlí. CZ, DE a PL jsou uhelným srdcem Evropy: s počtem obyvatel představujícím pouze 26 % populace celé EU produkují tyto tři země 79 % černého uhlí, 68 % hnědého uhlí a 55 % elektrické energie z uhlí v celé EU. Oficiálně mají tyto tři země velmi odlišné strategie přístupu ke své závislosti na uhlí. CZ plánuje nahradit značnou část svého uhlí novými jadernými elektrárnami. Z důvodů, které uvádíme dále, se tuto strategii pravděpodobně nepodaří realizovat. Německo nebude schopno dosáhnout svého dlouhodobého cíle v oblasti ochrany klimatu – postupného zastavení těžby uhlí, pokud se významně nerozšíří uplatnění technologie ukládání oxidu uhličitého v zemi (Carbon Capture and Storage, CCS), což autoři této publikace nepovažují za příliš reálné. Navíc v posledních dvou letech v DE vzrostla produkce elektrické energie z uhlí. PL sice s uhlím počítá i v dlouhodobém horizontu, nicméně dovozy uhlí rostou a dotace, nutné pro udržení domácí produkce, jsou čím dál tím více problematickými a odpor proti novým důlním provozům k těžbě hnědého uhlí roste. Zrychlené nahrazování uhlí jinými, k životnímu prostředí šetrnějšími, alternativami a snaha vyřešit svá environmentální i společenská dědictví, to jsou společné výzvy, kterým čelí tyto tři země ve střední Evropě. V tomto kontextu je spolupráce a sdílení zkušeností velmi užitečné. Na první pohled se zdá, že situace s jadernou energií je zcela odlišná: v CZ probíhá výběrové řízení na dva nové reaktory; DE jaderné elektrárny rychle uzavírá; a PL se oficiálně chystá spustit nový jaderný program, přičemž ten původní byl po prvním pokusu v 80. letech pozastaven. Ovšem vyhlídky v oblasti jaderné energie jsou u těchto tří zemí podobnější než by se mohlo zdát. Jak uvádíme v Kapitole 1, existují opodstatněné ekonomické, právní a politické důvody, které zpochybňují, že by v dohledné době mohly v CZ nebo PL být postaveny nové jaderné elektrárny. I kdyby, přes všechny problémy, byly všechny tři v CZ a PL oficiálně plánované reaktory dokončeny včas, tj. v roce 2025, celková provozní jaderná kapacita všech tří zemí do té doby klesne ze současných 16 GW na méně než 7 GW v roce 2025, přičemž 1,8 GW z této kapacity bude pocházet ze sovětských reaktorů v České republice, které v té době již budou v provozu 40 let. Obnovitelné zdroje a energetická efektivita jsou tudíž, při zvážení jejich nákladů, potenciální kapacity a environmentální udržitelnosti, nejen vhodnou velkokapacitní variantou k závislosti na uhlí, ale také nejpřesvědčivější a dlouhodobě životaschopnou strategií udržitelných dodávek elektrické energie v tomto regionu i jinde. Kapitola 2 – „Přeshraniční vnímání a informační mezery” - popisuje některé klíčové aspekty debat v těchto třech zemích, přičemž značná pozornost je věnována jejich vzájemným vztahům. Zatímco Kapitola 1 vychází ze široké základny statistických dat, Kapitola 2 vychází především z informací a dojmů získaných při třístranném dialogu a z mediálních debat. Je vedená v nesporně odlehčeném duchu, a jejím cílem je poskytnout náhled na některé klíčové aspekty debat o energetice. Tato kapitola cituje názory různých komentátorů a médií.
Kapitola 3 se zabývá třemi základními otázkami, které jsou předmětem třístranného dialogu. První oddíl popisuje a analyzuje klíčové trendy energetických systémů a trhů v daných zemích. Druhý oddíl se zabývá debatou o tzv. „smyčkách” neboli „tranzitních tocích” elektřiny na cestě ze severního Německa do Rakouska nebo jižního Německa přes PL a CZ. Cílem je přiblížit tuto debatu laikům, a nastínit možná řešení. Třetí oddíl se zabývá mechanismy pro podporu elektrické energie z obnovitelných zdrojů ve všech třech zemích. Kapitola 4 – „Energetická politika EU – integrace, spolupráce nebo izolace?” - zasazuje česko-německo-polskou debatu a přeshraniční otázky do širšího evropského rámce. Tento kontext je jakási složitá mozaika sdílené kontroly, na které se podílejí silné prvky národní kontroly, důležité prvky sdílené kontroly na EU úrovni, a zvláštní prvky upravené bilaterálně nebo na makro-regionální úrovni. V kapitole jsou také nastíněny postoje těchto tří zemí v debatě o Rámci EU pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030. Závěrečná Příloha – Fakta o Energiewende obsahuje informace, které vyvracejí nejčastější mylné představy o energetické revoluci v Německu, které existují v CZ, PL a dalších zemích a které vyvstaly v rámci třístranného dialogu.
Doporučení Cílem třístranného dialogu nebylo navrhnout a vypracovat komplexní množinu aktivit nebo politických opatření. Nicméně z něj vzešla celá řada myšlenek a doporučení pro ty, kteří se zabývají přeshraničním dialogem – včetně vlád, občanských společností a podnikatelských subjektů – jak podporovat udržitelnější dodávky energie v regionu. Cílem série seminářů nebylo veškeré tyto myšlenky detailně probrat. Následující seznam se zaměřuje na otázky, které by měly být přímo řešeny, případně otázky, na které je nutno se zaměřit podrobněji, aby bylo možné vyřešit naléhavé problémy.
Silnější spolupráci v oblasti sdílených zájmů, jež se dotýkají všech tří zemí, například v oblasti:
Výměny zkušeností a nejlepší praxe z oblasti energetické efektivity na místní a celostátní úrovni. Toto je nejlevnější a zároveň širokospektrální způsob, jak zlepšit bezpečnost energetických dodávek a konkurenceschopnost.
Zvyšování pružnosti energetického systému posílením a rozšířením distribuce a přenosových soustav, reakce na poptávku, uvolněných výrobních kapacit (např. hydro, biomasa a plynové elektrárny) a ukládání. Vyšší míra uvolnění trhu na německé straně zmenšuje problém nechtěných tranzitních toků, které dopadají na PL a CZ. Vyšší míra
uvolnění trhu ve dvou posledně jmenovaných zemích umožní zákazníkům těžit z rostoucího objemu větrné a solární energie.
Rozvoje síťové infrastruktury nezbytné pro integraci rostoucího objemu obnovitelných zdrojů.
Posilování spolupráce operátorů přenosových soustav s regulátory a občanskou společností ve všech třech zemích s cílem usnadnění plánování a výstavby energetické sítě, aby došlo k odstranění překážek, a to jak na národní úrovni, tak v místech vzájemného napojení. Bylo by vhodné zvážit uzavření dohod o sdílení nákladů a užitků infrastruktury, z nichž by mohly těžit více než jedna země, a to včetně budoucího zařazení dalších klíčových infrastrukturních projektů v daném regionu mezi priority EU v oblasti financování.
Co se týká smyčkových toků, je nezbytné brát obavy sousedních zemí vážně. Na německé straně se jedná o zrychlené nasazení uvolněných domácích zdrojů (především posílení severojižní sítě, ale například také reakci na poptávku či jiné uvolnění na severovýchodě Německa) a další zvážení návrhu rozdělit německo-rakouský trh na dvě zóny. Pokud by toto nebylo možné vzhledem s ohledem na národní (německé) politické důvody, Německo by mělo zvážit sdílení nákladů břemene se svými sousedy. Na polské a české straně by měla být zahájena seriózní debata o výhodách rychlého zvýšení flexibility národních energetických systémů, která by z nechtěných toků vytvořila příležitost pro české a polské spotřebitele, jak profitovat z levné větrné a solární energie z Německa. Dále by bylo vhodné zvážit trh založený na tocích.
Přeshraniční vzdělávání zaměřené na technické, environmentální a společenské výzvy, jež provázejí uzavírání důlních provozů s těžbou hnědého a černého uhlí.
Všechny tři země by měly zvážit zřízení dvoustranného či dokonce třístranného úřadu pro spolupráci v oblasti obnovitelných energií v duchu německo-francouzského úřadu pro obnovitelné energie (DFBEE),1 který by, kromě jiných povinností, podporoval přesun know-how a přeshraničních investic do obnovitelné energie.
Rozvíjení znalostí a dialog s občanskou společností:
Rozvíjení znalostí významných hráčů (vládní úřady, veřejné organizace, nevládní organizace, společnosti podnikající v oblasti energetiky obnovitelných zdrojů a další) ve všech třech zemích za účelem zlepšení vzájemného porozumění a zvýšení povědomí o zahraniční dimenzi Energiewende.
Rozvíjení znalostí českých a polských organizací občanské společnosti za účelem zvýšení jejich porozumění technickým a politickým aspektům transformace energetiky v Evropě, včetně vývoje v Německu.
1
See http://enr-ee.com/.
Bylo by vhodné realizovat „demystifikační“ iniciativu, jejímž cílem by bylo pomocí faktických údajů, čísel a pevných argumentů vyvrátit negativní a často mylné zprávy o obnovitelných zdrojích a o Energiewende v českých a polských médiích. Informační kampaň o obnovitelných zdrojích by zahrnovala příklady nejlepší praxe a podíleli by se na ní řečníci a odborníci z praxe z různých zemí se silně rozvinutým sektorem obnovitelných zdrojů, například Dánska, Německa, Španělska, Irska nebo Itálie.
Podpora přeshraničního partnerství (nebo twinningových projektů) mezi obcemi a místními iniciativami, které se zabývají energetickou efektivností a obnovitelnými zdroji. Zdá se, že v PL a CZ je mnoho místních samospráv a představitelů občanské společnosti, kteří se vážně zajímají o potenciál výroby energie v menším rozsahu a z obnovitelných zdrojů. Posílení přeshraniční komunikace mezi místními samosprávami, a představiteli občanské společnosti a malými podnikatelskými subjekty může pomoci propojit nadšení z obnovitelných zdrojů a energetické efektivnosti v PL a CZ na straně jedné s energeticky progresivními komunitami v Německu na straně druhé. Vzájemné vzdělávání lze dále podpořit zdůrazněním konkrétních aktivit a nástrojů implementace.
Organizace občanské společnosti, které v jednotlivých zemích prosazují přechod k čisté energii, by se v nejbližší budoucnosti měly zaměřit na ovlivnění pozice svých vlád ve vztahu k Rámci EU pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030, a podpořit tak přijetí samostatných, ambiciózních a závazných cílů v oblasti emisí, obnovitelných zdrojů a energetické efektivnosti. Nesmírně důležité je také schválení účinných opatření k revitalizaci evropského systému obchodování s emisemi (EU ETS). Občanská společnost by ve všech třech zemích mohla sehrát klíčovou roli: v DE při podněcování německé vlády, aby se pozitivně a aktivně zapojila; a v PL a CZ ve snaze zmírnit odmítavá stanoviska svých vlád.
