G E N E R Á L N Í P A R T N E R E L S A Č R

2 Redakce časopisu

Úvodník

PrímaLEX

Vážení čtenáři, je mou milou povinností Vás přivítat u dalšího vydání studentského časopisu PrímaLEX. V současném květnovém čísle jsme pro Vás připravili opět něco nového, mírně jsme pozměnili strukturu, přidali nové rubriky. Zejména bych ráda upozornila na rubriku Program LLP Erasmus, ve které přinášíme informace o možnosti vycestovat za studiem do zahraničí.

Šéfredaktor: Jana Špaňhelová [email protected]

Jak jsem již minule avizovala, PrímaLEX prochází dílčími změnami, neustále se snažíme o to, aby se vyvíjel a posunoval dopředu jak v kvantitě informací, které díky našemu časopisu získate, tak samozřejmě v kvalitě celého jeho pojetí. Vzhledem k tomu, že PrímaLEX má v podstatě za sebou další akademický rok – tentokrát pod mým vedením, možná je na čase lehce jej zhodnotit a bilancovat.

Direktor pro Brno:

Ráda bych z pozice šéfredaktorky poděkovala lokálním direktorům, kteří odvádějí výbornou práci a jsou tahouny celého vydání, díky nim si máte v PrímaLEXu každý semestr co přečíst. Společně s lokálními direktory primárně můj dík patří Martinovi Bílému, který svoji funkci šedé eminence úspěchu PrímaLEXu zdárně obhajuje již poněkolikáté.

Direktor pro Olomouc:

Mimo výše jmenované můj dík patří všem, kteří svou troškou do PrímaLEXu přispěli, stejně jako všem inzerentům, partnerům, ale i jednotlivým fakultám a jejich zástupcům z řad studentů, pedagogů a vedení. A na závěr patří trošku samolibé chvály... Redakci časopisu PrímaLEX se podařilo navázat spolupráci s časopisem Přítomnost, který vychází čtvrtletně a mapuje současnou politickou a kulturní scénu v ČR i ve světě.

Michaela Křížková [email protected]

Jan Kazda [email protected]

Kateřina Šrytrová [email protected]

Direktor pro Prahu:

Marketing Manager, inzerce:

Dost bylo díků, přeji příjemný zážitek z počtení, v dalším akademickém roce opět nashledanou a společně s celou redakcí doufáme, že i tentokrát se PrímaLEX bude těšit Vaší oblibě.

Martin Bílý [email protected]

Za celou redakci PrímaLEXu Jana Špaňhelová, šéfredaktorka

GENERÁLNÍ PARTNER ELSA ČR

Partneři ELSA ČR

IT Partner ELSA ČR

Časopis PrímaLEX vychází na akademické půdě Právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vydává jej Evropské sdružení studentů práva, ELSA Česká republika, nám. Curieových 7, 116 40 Praha 1, kancelář č. 32, IČ: 00553751, DIČ: CZ005537, e-mail: [email protected], web: www.elsa.cz, tel.: +420 221 005 240, registrace Ministerstva kultury ČR č. 8151 ISSN 1212-494X, sazba a tisk EURO-PRINT Přerov spol. s r.o., náklad 3.100 výtisků.

Rozhovor

3

Interview s Dr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M. V roce 1996 jste absolvoval 1. Lékařskou fakultu UK, o dva roky později jste se stal absolventem Právnické fakulty UK. Proč jste se rozhodl věnovat se v praxi zrovna právu? Během gymnaziálních studií mne sice bavily jak přírodovědné, tak humanitní předměty, vzhledem k tehdejší politické situaci (sametová revoluce nás potkala až v polovině posledního ročníku) jsem však do budoucna preferoval obory přírodovědné, které ze své podstaty nemohly být tak ideologicky zatíženy. Z nich nejzajímavější pro mne byla jednoznačně medicína, a tak jsem si podal přihlášku na 1. LF UK, kam jsem byl v roce 1990 také přijat a jejíž studium mne v prvních letech vytěžovalo více než dostatečně. Od svých vrstevníků vím, že studium na právnických fakultách v tu dobu nebylo zrovna optimální, neboť se permanentně měnily zákony, chyběly nové učebnice, relevantní judikatura i minulostí nezatížení vyučující. Na PF UK jsem se proto rozhodl přihlásit až později, takže jsem studium práva zahájil v roce 1994 a dokončil v roce 1998. Pro ty, kterým to nevychází, doplním, že první dva ročníky na právech jsem absolvoval během jednoho roku, aby alespoň částečně smazal časové „manko“ způsobené pozdějším zahájením studia. Právu jsem dal před medicínou přednost proto, že jsem v něm viděl mnohem větší možnosti seberealizace, zejména pak příležitost pro skutečně samostatnou a kreativní práci. Pro pochybovače dodávám, že hlavní motivací nebyly peníze, protože jsem typ člověka, který nedokáže dlouhodobě dělat něco, co ho nebaví. Na New York University School of Law v New Yorku jste získal titul Master of Laws (LL.M.), následně jste úspěšně složil newyorské advokátní zkoušky. Můžete říct, v čem konkrétně Vám tyto jedinečné zkušenosti pomohly při budování Vaší advokátní kanceláře v České republice? Studium na NYU mi pomohlo hlavně v rozvoji právně-analytického myšlení a právní argumentace, tedy toho, co se na českých právnických fakultách moc nevyučuje. Většina času na přednáškách i seminářích se v USA tráví analyzováním soudních rozhodnutí ze všech možných hledisek a hledáním argumentace pro i proti analyzovanému rozhodnutí soudu – a při této příležitosti se pak jaksi „mimochodem“ vyučuje i pozitivní právo. Opačně tomu bylo v případě dvojměsíčního (velmi intenzivního) přípravného kurzu na newyorské advokátní zkoušky, který mi dal velký přehled o všech hlavních oborech newyorského i federálního amerického práva. A co se týče využití v ČR - při budování advokátní kanceláře advokát musí být schopen klientům nabídnout něco více, než jeho konkurenti – a byly to právě výsledky onoho „právně-analytického ponoru“, které mnoho našich klientů postupně dovedlo k tomu, že preferují služby právě naší advokátní kanceláře. Členství v newyorské advokátní komoře a schopnost porozumět požadavkům vycházejících z právního systému common law je pak velkou výhodou v očích klientů z USA či Velké Británie. Nelákalo Vás v USA zůstat a věnovat se advokacii tam? Každý, kdo jede studovat práva do USA, tuto alternativu zřejmě zvažuje, já jsem však již před odjezdem z ČR byl rozhodnout se opět vrátit zpátky do Prahy. Advokátů je v USA dost i beze mne, zatímco u nás advokátů s právnickým vzděláním i z USA moc není. Obecně se domnívám, že mladí lidé by cenné znalosti a zkušenosti získané zahraničí měli uplatňovat doma, což je lepší jak pro ně, tak i pro zkvalitňování know-how u nás. Myslíte si, že je či bude v budoucnu pro absolventa právnické fakulty zkušenost studia v zahraničí nezbytná pro uplatnění v oboru?

Zahraniční studium bude u absolventa pro jeho budoucí uplatnění vždy s výhodou, zároveň se však nedomnívám, že by to někdy byla nezbytná podmínka. Je mnoho uchazečů, kteří jsou i bez zahraničních zkušeností výrazně lepší než mnozí jejich kolegové, kteří zahraniční stáž či studium absolvovali. Co byste současným studentům a čerstvým absolventům studia práv doporučil, aby v konkurenci uspěli? Dokázal byste specifikovat, jaké vlastnosti, schopnosti či dovednosti by měl absolvent práv ovládat, případně čemu by se měl více věnovat, aby se stal úspěšným v jakémkoli právním oboru? Základní rada je jednoduchá, zato však nesnadno realizovatelná – pokud chce student či absolvent uspět v konkurenci a stát se úspěšným v nějakém právním oboru, musí na sobě intenzivně a dlouhodobě pracovat více než ostatní. Úspěch v jakémkoliv oboru předpokládá kombinaci talentu a tvrdé práce na sobě, bez které to nejde. Zjevné je to ve sportu – pokud sebetalentovanější sportovec přestane trénovat na vrcholové úrovni, brzy se propadne do průměru, ze kterého se může dostat opět pouze tvrdým tréninkem. Narozdíl od sportovců mají ovšem právníci tu výhodu, že právo lze praktikovat na vysoké úrovni až do důchodu. Ale aby to zase někdo na základě výše uvedeného nepřehnal – pokud uvádím paralelu s tvrdým tréninkem, mám na mysli tzv. superkompenzační trénink, kde jsou velmi intenzivní fáze následovány fázemi méně náročnými a odpočinkem, během kterého se organismus zregeneruje a připraví na ještě trochu vyšší intenzitu než předtím. Bez těch „volnějších“ tréninků a odpočinku to nefunguje a každý se velmi brzo přetrénuje. Na druhé straně při absenci oněch velmi intenzivních tréninkových fází se nikdo nemůže zlepšovat a dříve či později začne stagnovat a žít tzv. z podstaty. A co se týče těch konkrétních věcí, kterým je třeba se věnovat – u studentů je třeba primárně nabýt znalosti práva jako takového, a to ovšem nikoliv pouhou memorizací, ale zejména pochopením jeho principů. Je nutno si uvědomit, že v praxi už není tolik času číst si právní teorii či učebnice jednotlivých právní oborů. Ve vyšších ročnících a posléze i během praxe je třeba intenzívně rozvíjet analytické právní myšlení, což lze např. řešením modelových právních problémů a zejména pak samostudiem judikatury vyšších soudů. Třetí oblastí, kterou bych vypíchl, je studium angličtiny, neboť ta se stala téměř univerzálním komunikačním prostředkem se zahraničním ve všech oborech, včetně práva. Studium dalších jazyků je samozřejmě také dobré, ale primárním cizím jazykem by měla podle mého názoru být vždy angličtina. Kterými právními obory se Vaše advokátní kancelář primárně zabývá? Máte možnost alespoň nějak okrajově využít Vaše medicínské vzdělání? Kromě občanského a obchodního práva, které jsou základem pro většinu advokátních kanceláří, se hodně zabýváme spornou agendou a právními vztahy s mezinárodním prvkem, což se samozřejmě prolíná většinou soukromoprávních oborů. Dále se zabýváme právem duševního vlastnictví a informačních technologií, což byl ostatně jeden z hlavních oborů mého LL.M. studia na New York University. No a své medicínské vzdělání uplatňuji v rámci naší další specializace, což je medicínské a farmaceutické právo. Čím se Vaše advokátní kancelář odlišuje od jiných? Podařilo se Vám uplatnit poznatky z každodenního fungování advokátní firmy v USA v prostředí čerstvě vybudované české advokátní kanceláře? V naší advokátní kanceláři se snažíme kombinovat výhody velkých zahraničních advokátních kanceláří – kam patří např. mezinárodní záběr spojený s využíváním angličtiny, důraz na kvalitu, kontrola výstupů, poskytování zpětné vazby či adekvátní finanční ohodnocení – s výhodami menších

českých advokátních kanceláří, mezi které můžeme zařadit pestřejší právní agendu, pravidelné zastupování klientů u soudů či přátelštější pracovní prostředí. Tuto kombinaci myslím mnoho advokátních kanceláří nedokáže nabídnout. Další odlišnost spočívá v intenzitě zpětné vazby, a to jak v oblasti práva, tak i co se týče angličtiny – díky studiu medicíny vím, že bez permanentní zpětné vazby nemůže lidské tělo fungovat, a proto se v naší advokátní kanceláři snažíme tuto zpětnou vazbu aplikovat i do oblasti práva a považujeme ji za jeden z hlavních klíčů k výchově kvalitních právníků v našem týmu. Máte nějaký nesplněný profesní sen? Těch nesplněných snů je asi více, ale mezi ty hlavní patří trvalá možnost vybírat si mezi kvalitním uchazeči o pozice advokátních koncipientů v naší advokátní kanceláři. Věřím, že některé mé náměty přispějí alespoň částečně k výchově další generace takových uchazečů a že většina z nich zašle svůj životopis i do naší advokátní kanceláře. Předpokládám, že Vaše práce je zároveň Vaším koníčkem. Je pro Vás tedy těžké „vypnout“ a relaxovat? Jak moc je náročné skloubit intenzivní pracovní vytížení s osobním životem? Advokacie mne velmi baví, ale koníčkem bych ji nenazýval – to už by zavánělo workoholismem. Tím naštěstí netrpím, takže „vypnutí“ po náročném pracovním nasazení mi nedělá problémy a přímo jej vyhledávám. Dávám ovšem přednost relaxaci aktivní – ve volných chvílích se věnuji hlavně sportu, nejvíce vytrvalostnímu běhu (absolvoval jsem již úspěšně půlmaratón i maratón), inline bruslení a šachu. Shodou okolností za týden odlétám na 10 dní do Norska na rybolov. Skloubit intenzivní pracovní vytížení s osobním životem není snadné, ale je to možné – je však nutné najít tu správnou rovnováhu mezi oběma světy. Pokud někdo začne upřednostňovat jedno či druhé, brzy se to projeví buď na jeho osobním životě, nebo na jeho pracovních výsledcích, případně pak na obojím. Na medicíně nás v rámci psychologie učili, že práce, osobní život a koníčky tvoří jakousi trojnožku, takže když jakákoliv její noha chybí nebo není v pořádku, ovlivňuje to stabilitu zbylých dvou. Je zřejmé, že v práci každý člověk stráví asi většinu svého aktivního života, to ale neznamená, že by měl zanedbávat svůj osobní život či záliby. Jana Špaňhelová

4

Rozhovor

Konference na téma: FARMACEUTICKÉ PRÁVO

D

ne 13. března se v paláci Dunaj ve spolupráci s Českou advokátní komorou uskutečnila mezinárodní konference na téma farmaceutického práva, kterou zorganizovala Mezinárodní asociace mladých právníků (AIJA) s podporou advokátní kanceláře Bohumily Holubové. Přibližně 50 účastníků z dvaceti zemí se dva dny zabývalo tématy týkajících se léčivy a souvisejícími právními předpisy. Konference se skáladala ze šesti pracovních bloků. První blok se zaměřil na různé aspekty zákonů o léčivech a byl prezentován Pavolem Mazanem ze společnosti Wyeth, který nastínil problematiku z pohledu praxe farmaceutické společnosti. Jeho příspěvek byl následován přednáškou o omezeních v reklamě na léčiva a přednáškou o právní regulaci lidských tkání a jejich náhražek. Druhý a třetí blok měl za úkol představit právo duševního vlastnictví a zvláště patentovou ochranu. Sune Larsen z Operační skupiny pro šetření ve farmaceutickém odvětví z Evropské komise účastníky seznámil se zjištěními obsaženými v předběžné zprávě sektorového šetření. Vyzvedl především body týkající se obav Komise z pokusů vlastníků patentů prodlužovat délku patentové ochrany nad existující právní rámec. K tomuto tématu se vyjadřovali i další přednášející, kteří nastínili možnosti, které dovoluje právní úprava ve státech EU, ve Spojených státech a na Středním východě. Dále se probírala otázka právní úpravy prodeje a distribuce léčiv a též otázky paralelního prodeje léčiv přes internet. Poslední páteční blok měl na programu témata hospodářské soutěže. Otázky kritiky sektorového šetření Komise z pohledu soutěžního práva se ukázaly být mnohem složitější, než se čekalo, neboť předběžná zpráva Komise se soutěžním právem zabývá jen velmi okrajově. Přednášející se zabývali judikaturou Evropského soudního dvora s dopadem na paralelní prodej. V této části nechyběly ani přehledy nedávných akvizic ve farmaceutickém průmyslu. Sobotní pátá část konference se zaměřila na aktuální problémy v zemích střední a východní Europy. S příspěvkem vystoupil i advokát a farmaceut Vladimír Bíba a právník Ondřej Dostál. Oba se zabývali především určováním cen a způsoby úhrady léčiv v regionu. Následovala přednáška Michaely Blažkové z Občanského sdružení pacientů s idiopatickými střevními záněty, která navodila zajímavou diskusi o křehkém vztahu mezi farmaceutickým průmyslem a organizacemi pacientů. Poslední blok byl zaměřen i na občanskoprávní a trestní odpovědnost v jednotlivých zemích, které mohou vznikat při produkci, prodeji nebo předepisování léčiv. Aktivitu účastníků rozproudila diskuse o poskytování pozorností lékařům farmaceutickými firmami. Závěrem se účastníci spontánně shodli, že v rámci AIJA vytvoří stabilní mezinárodní pracovní skupinu právníků z celého světa, kteří se zabývají farmaceutickým právem. S ohledem na globální dosah farmaceutického průmyslu se to jeví jako logická reakce právníků, kteří chtějí poskytovat kvalitní poradenství v této oblasti. Michaela Křížová

A I J A

MEZINÁRODNÍ ASOCIACE MLADÝCH PRÁVNÍKŮ Dobrý den, pane de Athayde, mohl byste nám jako president AIJA prozradit, co znamená tato zkratka? AIJA je Association International de Jeunes Advocates. Tato organizace byla založena v roce 1962, čili dnes již existuje skoro padesát let. Původně byla AIJA založena jako organizace pro mladé právníky, ale později se otevřela i pro podnikové právníky. AIJA je mezinárodní organizací, která čítá na 3000 členů ve více jak 85 zemích, z čehož velká část pochází ze západní Evropy. Slovo “mladý” bylo v názvu od prvopočátku a abychom chápali jeho význam, musíme se podívat na hlavní účel AIJA. Naše organizace má za cíl pomáhat advokátům a podnikovým právníkům s jejich kariérním růstem. Ačkoli jsme otevřeni komukoli, kdo dosáhne právnického titulu, našimi členy jsou především lidé ve věku okolo 30-45 let, což je dáno i tím, že velmi mladí právníci bohužel nejsou schopni tak často cestovat a účastnit se našich setkání. 45 let je hranice pro to, aby byl člověk aktivním členem s hlasovacími právy a možností stát v čele organizace. Tato limitace motivuje současné členy k tomu, aby nebyli pasivní, protože období, kdy se mohou aktivně podílet na směřování organizace je omezené. Domnívám se, že tento přístup činí naši organizaci odlišnou od jiných. Díky danému věkovému limitu sice nejsme největší organizací, ale za to jsme organizací, která má jeden z nejvyšších podílů aktivních členů. Podle průzkumu z minulého roku se našich akcí účastní na 80 % členů. Co svým členům tato organizace nabízí? Myslím, že svým členů naše organizace dává jedinečnou příležitost stát se součástí tohoto mezinárodního spojení lidí a k rozvoji jejich dovedností. Členové se navíc zapojují do vedení mezinárodní organizace a tím se učí, jak jednat v mezinárodním obchodním prostředí, což je velmi důležité pro jejich kariéru, možnost potkat se s prominentními právníky z cizích zemí, potkat jejich mladé zahraniční kolegy, kteří pracují ve významných právních firmách, poktat různé zajímavé a důležité lidi... Dalo by se říci, že se jedná o systém, který Vám pomůže vytvořit si důležitou síť přátel a profesionálů z jiných států. Co je důležité je, že členství v AIJA je založeno na individuální bázi, nezáleží tedy na tom, zda-li jste z velké právní firmy a tím nechci říci, že by v AIJA zastoupeny nebyly, ale především na vašich schopnostech. Můžete charakterizovat členy Vaší organizace? Myslím, že jde o široké portfolio lidí. Od mladých partnerů právních kanceláří, praktikujících advokátů, přes podnikové právníky... V podstatě kdokoli, kdo se pohybuje v právní profesi. Co je cílem Vaší organizace? Cílem naší organizace je podpora zmíněných vztahů mezi právníky z celého světa, ale též ambice být centrem diskusí, které se vedou v naší profesi. Uvědomujeme si, že díky tomu, že máme již téměř oněch zmíněných padesát

Foto: Jakub Stadler

let, jsme jednou z nejstarších organizací tohoto typu a proto máme legitimitu utvářet si a hlásit určitý názor na klíčové otázky. Dle mého názoru dnes máme takovou pozici, že jsme považováni za určitý hlas v naší profesi. Pro ilustraci výše zmíněného bych uvedl, že AIJA organizuje projekt s názvem Hlas profese, který se každý rok zabývá lidskými právy a dalšími otázkami, které v naší profesi vyvstanou k diskuzi. Na Vašich webových stránkách jsou pozvánky na různé konference, co pořádáte za akce a o čem je dnes ta zde, v Praze? Každoročně pořádáme tři hlavní akce. Kongres, vždy poslední týden v srpnu, dále dvě konference, které jsou místem pro setkání lidí z vedení této organizace, ale jsou též otevřeny všem členům a pak pořádáme semináře. Seminářů organizujeme přibližně 20 za rok a diskutují se na nich specifická témata z jednotlivých právních odvětví. Dnes v Praze se koná seminář o farmaceutickém právu. Témata samozřejmě souvisí s tím, o co je zájem a zájmem členů oranizátorů o různá odvětví a témata. Na tuto akci se sjelo více než 50 delegátů z 22 zemí. AIJA má určitý strategický plán, který obsahuje rozvoj členství v určitých regionech, které jsou považovány za prioritu. Země východní Evropy jsou naším cílem. Myslíme si, že zde pro ně AIJA nabízí množství příležitostí. Jsme si vědomi rozvíjejícího se trhu v této oblasti a proto si myslím, že toto je ten správný moment pro právníky z České republiky, aby se stali součástí AIJA. Proč jste se Vy osobně stal členem AIJA? Členem AIJA jsem se stal brzy po absolvování práv hlavně díky tomu, že jsem pracoval v oblasti, která byla otevřená mezinárodnímu obchodu. Z počátku jsem nebyl nijak zvlášť aktivní, protože jsem byl příliš mlád, ale později jsem se dal dohromady s partou přátel, kteří chtěli zorganizovat kongres. To byl zlomový bod, od kterého se aktivně účastním života v AIJA. Děkuji Vám za rozhovor. Bylo mi potěšením. V případě, že by čtenáře tohoto článku cokoli o AIJA zajímalo, rád jejich dotazy zodpovím. Vaše případné otázky posílejte prosím v anglickém nebo francouzském jazyce na [email protected] Michaela Křížková, Karel Dvořák

Rozhovor TOXIQUE Toxique hrají od roku 2007, před rokem pokřtili ve velkém stylu své debutové album „Toxique“ v pražské Lucerně. Do obecného podvědomí se dostali především díky hitovce „Two Sides“. Mezi jejich významné úspěchy můžeme počítat účast v soutěži Eurovision Song Contest a cenu Akademie populární hudby Anděl za objev roku 2008. Po koncertu v rámci doprovodného programu Studentského plesu nám malý rozhovor věnovala charismatická zpěvačka s nezaměnitelným hlasem a nepřehlédnutelným stylem - Klára Vytisková.

Toxique byli vyhlášeni Českou akademií populární hudby objevem roku 2008 Klárko, můžete nám říct, jak se Toxique dali dohromady? Potkávali jsme se na různých koncertech v klubech, kde jsme hráli každý s jinými kapelami. Pak jsme společně odjeli na soustředění, dali jsme dohromady nějaké písničky a od té doby fungujeme v téhle sestavě. Média mají často problém vás stylově zařadit, co si myslíte, že hrajete vy? Retro, pop, progressive, soul… tam je to tak všechno zahrnutý, ale já škatulky nemám ráda. Budete vydávat novou desku? Teď se jezdíme často soustředit mimo Prahu, protože se nám tady moc dobře nezkouší a děláme na nových písničkách. Desku budeme vydávat příští jaro a letos na podzim ještě plánujeme DVD. Kde vás můžeme vidět naživo? Teď pojedeme turné „Jarní DeTox Tour“, kdy hodláme navštívit všechny zásadní místa a v létě budeme k vidění na festivalech.

Jak probíhá příprava na každé vystoupení – make-up, kostýmy? Už to máme zmáknutý, vlasy nakulmuju doma a v autě nalepím řasy a je to!  Slyšela jsem, že se skladby Toxique dostaly do belgického baletu „Barbie“, jak to vznikla takováto nezvyklá spolupráce? Podepsali jsme smlouvu s „Diva Records“, společností působící v Belgii, Španělsku a Holandsku a naše skladby se zalíbily lidem, kteří dávali dohromady baletní představení, takže vedle písní belgických umělců vybrali i 5 našich skladeb. Já jsem koukala na záznam na youtube a je to dost divoký, když vidíte někoho v národním baletu tancovat na naše písničky… Byli jste nominováni ve čtyřech kategoriích na cenu akademie populární hudby „Anděl“ a v kategorii „Objev roku“ cenu získali. Jak jste nominace prožívali? Já jsem v tomhle pesimista, nemyslela jsem si, že cenu získáme, ale kluci věřili, že aspoň jednu nominaci proměníme. Za Anděla jsme byli moc rádi, dali jsme mejdan a pořádně to oslavili. Sošku mám samozřejmě doma já, to je i jedna z těch výhod být jedinou holkou v kapele. Často bývá vašimi kolegy z branže kritizována a bojkotována koncepce celého pořadu udílení Andělů, např. Sunshine minulý rok odmítli převzít cenu za desku roku, jaký na to máte názor vy? Já jsem to řešila i s Milanem Caisem z TataBojs, kteří se letos odmítli ceremoniálu zúčastnit, protože úroveň večera podle nich upadá. My nejsme kapela v té pozici, že bychom si mohli dovolit udělat nějaký bojkot, protože by to bylo k ničemu. Zahráli jsme si v České televizi naživo svoji písničku a v tom směru nám to přišlo v pořádku. Ten pořad jsem neviděla a jelikož jsme do toho vstoupili tenhle rok poprvé, tak ani nemám možnost srovnání s jinými ročníky. Býváte hodně přirovnávána k Amy Winehouse… Stylově děláme podobnou muziku, vizuálně… mám tmavé vlasy a nosím linky. Ale lidé mě také hodně srovnávají s Gwen Stefani, jiní zase s Roisin Murphy, tohle neřeším. Vždycky jste chtěla být zpěvačkou? Já jsem chodila na gympl, odkud všichni chtěli jít na práva. Já jsem měla všeobecného vzdělání dost a navíc už jsem v té době měla kapelu, věděla jsem, že chci zpívat, tak jsem odešla na konzervatoř studovat jazzový zpěv a kompozici, práva mi v té době nepřišly zas tak originální. Máte nějaké oblíbené kapely, idoly, vzory? Vyrůstala jsem na Motownu - Diana Ross, Supremes, Steve Wonder…miluju Michaela Jacksona, to je pro mě idol. První mojí kazetou byli Fugees. V současnosti spousta věcí – Moloko, Muse.. Z české scény mě hodně baví kapela Cartonnage – hlavně její živá vystoupení, nebo mladá začínající kapela Charlie Straight. Nová deska TataBojs je také výborná. Jinak mým velkým vzorem je můj taťka,

5

který je také muzikant. Jak se cítíte jako jediná žena v kapele? Nebalí vás kluci? Holčičí kapelu bych asi nezvládla, s klukama hraju moc ráda, jsou to gentlemani. A nikdo z nich mě nebalí…nebo mě spíš balí všichni. Kolem sebe máte spoustu kluků, jaký je váš ideální muž? O kluky mám nouzi, v kapele mám jenom čtyři. Vždycky se mi líbil Ross z Přátel. Uživí vás hraní s kapelou? Kluci jsou profesionální muzikanti, všichni hrají v několika kapelách. Já vedle Toxique ještě zpívám písničky Zuzany Navarové jako poctu k jejím nedožitým padesátinám (pozn. – otcem Kláry je kontrabasista Vladimír Vytiska, který působil ve skupině Nerez, kde Z.N. zpívala). Mám teď hodně koncertů a nepotřebuju dělat nic vedle. Showbyznys je takový jednou jste dole, jednou nahoře, přemýšlela jste o tom, čím by jste se zabývala, kdyby jste neměla kapelu? Nepřemýšlím tak, že bych neměla kapelu a nedělala hudbu, ale kdyby to náhodou přišlo, plánů bych měla spoustu, třeba navrhovat kostýmy. Náš start ale nebyl tak strmý, jak se zdá, nejsme žádné „rychlokvašky“, máme hodně odehráno a pracujeme pořád na nových věcech. Nelze si nevšimnout, že máte skutečně nepřehlédnutelný styl oblékání, spousta lidí Vás považuje za módní ikonu. Čím se v módě inspirujete? Koukám na lidi v metru a moje prateta dělala v Miláně módní redaktorku, tak mám spoustu starých módních časopisů, spoustu kousků mám ze sekáčů a třeba taky hrabu u babičky na půdě.. Sama sebe nevnímám jako módní ikonu, ráda nosím to, co se mi líbí, v módní policii jsem třeba teď dostala jenom jedno procento (smích). Třeba tohle, co mám na sobě, je ušité ze starého kostýmu uklízeček…no vážně  Jak zvládáte vystupování po nocích, nemáte přehozený režim? To jo… Mám ráda pevný denní rytmus: snídaně-oběd-večeře, ale většinou to nejde – spíš jíme bagety po pumpách. Tak se snažím aspoň na ráno nařídit budík a dát si velkou snídani, i když je to těžký, ráda si přispím. Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte? Nesnáším motta, vždy se divím, jak někdo na něco takového může přijít. Já chci v životě dělat to, co mě baví a co mám ráda a když mě to i bude živit, tak to je ideální. Rychlokvíz  barva - fialová, roční období – jaro, pití – malinovka od babičky, jídlo – jím fakt všechno, nesnáším mozeček… miluju sushi  zmrzlina – vanilková Díky za rozhovor a přejeme hodně úspěchů vám i kapele  Hana Kadlečková

Interview s advokátní kanceláří Pokorný, Wagner & spol. Na otázky odpovídá JUDr. Petr Málek Jakou máte zkušenost se studenty a koncipienty, kteří k Vám nastupují, přicházejí k Vám dostatečně vědomostně vybaveni? PM: Ano, naše kancelář si především vybírá mezi absolventy a ti bych řekl, že poměrně ano. Člověk nemůže počítat, že přijde absolvent, který bude mít nějaké extra velké zkušenosti. Co jim podle Vás nejvíce chybí? Proč tomu tak dle Vás je? PM: Určitě to jsou praktické zkušenosti, protože výuka na fakultách tady v České republice je pořád charakteru spíše teoretického, což by bylo určitě dobré, kdyby se trochu změnilo. Nicméně člověk s touto situací počítá, tudíž je tomu podřízeno zapracování nastupujícího koncipienta a nevidím v tom nějaký zvlášť velký problém. Je naopak něco, čím Vás studenti a koncipienti mile překvapují? PM: To je zajímavá otázka. Řekl bych, že to, co se dá generalizovat, je ten fakt, že téměř všichni absolventi jsou vybaveni docela silnou vůlí k zodpovědnosti a k tomu se předvést, ukázat, co je v nich, takže se člověk málokdy setkává s tím, že by práce nebyla provedena pečlivě.

Zaznamenal jste v posledních letech nějaký vývoj v oblasti znalostí a schopností studentů a koncipientů? PM: Neřekl bych, že za tu dobu, co zde nějakým způsobem vedu lidi, by došlo k nějakému vývoji. Řekl bych, že situace je poměrně stejná. Někdo se samozřejmě zaměřuje třeba na to, co se na našem oddělení přímo dělá, přičemž my se specializujeme na sporovou agendu- arbitráže, soudní spory, takže tam je pak samozřejmě ten náskok větší v případě, že se člověk už na škole připravuje na diplomovou práci nebo na rigorózní zkoušku, ale rozdíly veliké nejsou. Vzpomenete si, zda-li Vám, když jste nastoupil ze školy do praxe, nějaká dovednost nebo přehled v určité oblasti nechyběl? PM: Je to o té praktičnosti, protože praxe není o tom odříkat text zákona plus maximálně související důvodovou zprávu a komentář, ale spíše o tom kombinovat předpisy dohromady a na to si člověk musí zvykat. Je to celkově odlišný způsob práce, než je příprava na zkoušky, proto je třeba si to zažít, což zabere nějaký čas. Je potřeba se nastupujícímu člověku ze začátku věnovat, jako se zde věnovali mě a pokud člověk má snahu se

zorientovat, tak to dožene. Ale řekl bych, co mám možnost srovnávat třeba ze zahraničí, tak tam je důraz na praktičnost větší, ať už jde o aplikovatelnost předpisů a snahu přesně řešit problém klienta a ne se soustředit na teoretické povídání, tak i na schopnost strukturovat text podání tak, aby byl jednoduchý, srozumitelný atd. Co byste poradil studentům pro získání kvalitních právních dovedností? PM: Řekl bych, že škola dává určitý základ, ale vedle toho je dobrá konkrétní specializace. Takže

6

Rozhovor

třeba pokud vím, že se budu chtít věnovat duševnímu vlastnictví, je vhodné navštěvovat dané výběrové předměty a též se zajímat o věci, které se této oblasti nějakým způsobem dotýkají a určitě je dnes důležitý jazyk. Angličtina se bere jako samozřejmost a to na velice dobré úrovni. Na její učení, které by probíhalo za pochodu, není moc času. Čili specializovat se na určité odvětví plus jazyk. Určitě angličtina a jeden další jazyk, řekl bych němčina či francouzština, například v duševním vlastnictví je francouzština hodně významná. Vaše kancelář nabídla místo pro zahraničního studenta v rámci programu STEP. Jak tento program hodnotíte? PM: Naše advokátní kancelář má zatím jen jednu zkušenost. V minulém roce jsme poskytli místo maďarské absolventce. Na základě jedné zkušenosti se dají těžko dělat nějaké větší závěry, nicméně řekl bych, že daný program splnil mé očekávání. Očekáváním bylo, protože nejsme zahraniční kanceláří, ale kanceláří ryze českou, aby zahraniční prvek přímo v kanceláři přinesl určitá pozitiva, ať už jde o praxi v cizím jazyce, což nebyla maďarština, ale angličtina samozřejmě, tak i právní. Tato absolventka vedle studia v Maďarsku studovala v i v Německu, takže měla určitý základ nejen evropského práva, ale i německého, ze kterého české právo v mnoha směrech vychází, například v nekalé soutěži, na kterou se specializujeme. Řekl bych, že to byla dobrá zkušenost a proto jsme také předběžně poptali případného dalšího absolventa na období prázdnin. Jelikož se ale jedná v podstatě o nevratnou investici, protože se bavíme o stáži na dva měsíce, tak aby z toho kancelář měla ně-

O

jaký přínos, je určitě dobré, aby to byl absolvent, u kterého se dá očekávat větší zodpovědnost než u studenta, vedle přehledu v oblasti právní. Je to sice přehled v cizím právu, ale je to ucelený pohled na právo, které se v rámci Evropské unie, dnes už nějak zvlášť neodlišuje.

gličtina a jednak se jedná kolikrát o procesní předpisy, které jsou spíše mezinárodního charakteru a kde navíc bývá zahraniční prvek, tudíž je tam více možnost uplatnění pro zahraničního právníka.

Proč se Vaše kancelář rozhodla účastnit se programu STEP?

Na začátku to bylo seznamování se s kauzami, postupem času analýzy některých dílčích problémů a potom i příprava některých pasáží podání, u kterých samozřejmě dostávala zpětnou vazbu.

PM: Říkali jsme si, že by to mohlo mít pozitiva, která jsem již zmiňoval, takže jsme se rozhodli, že to zkusíme a uvidíme, co to přinese. Účastnili jste se tohoto programu poprvé, měla Vaše AK nějaké obavy, naplnili se? PM: Obavy jsou spojené s tím, že samozřejmě kdokoli kdo nastupuje po škole, ale i obecně do kauz, které mají dlouhodobější vývoj, musí být seznámen s danou věcí, což zabere obvykle velice podstatnou dobu. V některých případech to může zabrat i půl roku, než se člověk pořádně orientuje v dané problematice. To znamená, že i tady to bylo spojeno samozřejmě s větší investicí- s daným člověkem sedět, vysvětlovat, aby se v dané problematice alespoň partikulárně zorientoval a aby mohl pokud možno něco přinést, to znamená vyjádřit nějaký kvalifikovanější názor po prostudování daného případu a souvisejících předpisů. To se v našem případě stalo. Řekl bych ale, že tento program není vhodný pro úplně všechny kanceláře, my jsme tak trošku specifičtí. Vedle místních poboček zahraničních kanceláří máme totiž hodně zahraniční klientelu a též českou klientelu, která se třeba soudí v mezinárodních arbitrážích, což znamená, že je tam jednak jednacím jazykem an-

Jak probíhala práce STEPaře, co bylo jejím obsahem?

Myslíte si, že jsou takovéto zahraniční stáže přínosné jak pro studenta, tak pro AK? Co tím dle Vás student a AK může získat? Řekl bych, že výhody pro advokátní kancelář jsem zmínil s tím, že si myslím, že tento program není pro každou advokátní kancelář. Pokud jde o studenta, tak tam je přínos nesporně větší. Je to vždycky spíše v jeho prospěch. Díval bych se na to tak, že vedle toho, že může mít do určité míry zpestřené prázdniny, pokud je stáž v letním čase, tak že může do životopisu získat nějakou praktickou zkušenost, kde se dostane nejenom k tomu, aby řešil některé třeba logistické věci, které jsou většinou dávány studentům, ale aby si vyzkoušel i třeba zmíněná podání. Doporučil byste tento program pro kanceláře, které mají možnost takový zahraniční prvek využít? PM: Ano, myslím, že tento program můžu doporučit. Michaela Křížková

A Hungarian STEP to Czech Republic

ne night last summer I just arrived home from some parties and I opened my e-mail box and found the following: Congratulations, You are the chosen one – the e-mail was written by Katka Bukovska VP STEP ELSA Czech Republic. I started to scream and run around in the flat and even tough it was late I called all my friends and said: I got the traineeship in Prague! I was very happy and I already knew that I will have a great summer. So it was. The two Czech Steppers Katka and Pavi were expecting me in Prague with the best welcome package and a lot of care. They took care of me like I was their little baby, took my hand and brought me to work on my first day, took me for sightseeing, inline-skating, parties, trips, pedal-boating, beer drinking, Czech family lunches. The list of the things that we did together is much longer and I am not even able to tell how great they were. From the first moment I felt like at home and not just because the city is so similar to my hometown Budapest. If you are in Prague, you can experience what body shot is, you learn some new sports like lifting beer, you get to know that dark beer is for women and light beer is for men (ask Czech people why) you meet people under the horse, you can ask your colleagues like this: please my dear Czech check this Czech text for me, moreover you can buy T-shirts with “Czech me out” texts on, you can watch movies about a Hungarian countess named Elizabeth Bathory, and you can go to visit the Sex-machines museum. I could not even imagine a better place to be a trainee. I was working for Pokorny Wagner & spol. law firm (PW), which is one of the biggest law firms in Prague. The colleagues and the leader lawyers of the firm were very kind to me and thanks to the office managers and my roommate in the office, Zuzka who supplied me with every kind of help, I felt comfortable from the very beginning. I was working in the unfair competition team. The case which I was working on was very complicated but also very interesting. Sometimes the work was hard, but at the end I can sum things up just in positive way.

I got a taste of Czech law and observed the Czech way of legal thinking. It was also great to see different approach on legal matters. I learnt a lot especially about competition law, special thanks for this to my team leader. This experience just gave something very extra to my Curriculum Vitae and gave me such knowledge that I could have never gained anywhere else and what is really useful in my current legal practice. I realized that socializing is also very important at PW. Every week we went somewhere with some colleagues to do some sports or for party or just for a drink. For me it was a great pleasure to be part of such a good society. What more can I say? Prague, Prague still how much I miss You! Zsofia Bitai

Děje se...

7

REFORMA STUDIJNÍHO SYSTÉMU NA PRÁVNICKÉ FAKULTĚ UP V OLOMOUCI V roce v 2010 bude na Právnické fakultě UP zaveden nový studijní systém. O akreditaci fakulta zažádá již tento rok. Prvotním impulsem pro modernizaci stávajícího studijního systému na Právnické fakultě UP v Olomouci bylo podle slov proděkana pro modernizaci studia JUDr. Filipa Melzera, PhD., LL.M. jeho porovnání se systémy na právnických fakultách v západní Evropě, které vedlo ke zjištění zásadních rozdílů ve struktuře výuky práva. Dalším důvodem pro změnu se pak stala skutečnost, že absolventi fakulty, i absolventi českých právnických fakult obecně, nejsou nejlépe připraveni na právní praxi. V průběhu studia se totiž studenti spíše zaměřují pouze na některé otázky, které nejsou pro právní praxi v nejširším slova smyslu zcela využitelné, aniž by se zabývali problémy, které dobré zvládnutí právní praxe vyžaduje. Jak však JUDr. Melzer uvádí, „neznamená to čistou preferenci dovednostních, nebo praxicistních předmětů, oproti teoretickým. My si naopak myslíme, že nejlepší praxe je dobrá teorie a právě proto bychom chtěli, aby ten náš nový studijní plán nabízel studentům co nejdůkladnější a nejpreciznější základy, na kterých studenti budou moci v praxi stavět.“ V souvislosti se změnou studijního plánu dojde i k modifikaci přijímacího řízení. „Chtěli jsme z obrovského počtu studentů, kteří se k nám hlásí, dokázat vybrat ty nejlepší, kteří se pro studium nejvíce hodí a kteří mají skutečně zájem o obor.“ Říká JUDr. Melzer. K nalezení takových studentů bude sloužit obecný test studijních předpokladů, který bude doplněn testem ze společenských věd. „Taková kombinace chytrých studentů, kteří mají zájem o obor a mají jisté vědomosti, by nás měla dostat k absolventům, kteří budou uzpůsobeni pro tento studijní plán.“ Nová koncepce studia bude zahrnovat, stejně jako ta stávající, okruh povinných a nepovinných předmětů. Na základě revize ale některé předměty, které dnes spadají do povinné výuky a u nichž však není nezbytné, aby je musel znát každý absolvent, byť pro některé absolventy, kteří se budou specializovat určitým směrem, mohou být užitečné, budou zahrnuty do výuky volitelné. JUDr. Melzer pak dodává: „Řekli jsme si, co má umět absolvent a z toho jsme se museli rozhodnout, jaké okruhy znalostí budeme očekávat od lidí, kteří přijdou na fakultu, tzn. jak postavit přijímací řízení a které oblasti potom budeme studenty učit sami.“ V rámci povinné výuky tak budou čtyři předměty, které bychom dnes řadili do teoretických předmětů. Jedná se Teorii práva, na kterou by v prvním semestru měly navazovat Dějiny právního myšlení, neboli vývoj základních paradigmat právního myšlení, na konci třetího ročníku by měla následovat právní metodologie, jakási teorie právní argumentace, jež by měla studentům pomoci začlenit jednotlivé právní argumenty do určitého systému. Na konci čtvrtého ročníku by měla být vyučována skutečná filozofie práva, jakou v prvním ročníku vyučuje na Právnické fakultě v Brně prof. JUDr. Pavel Hollander, DrSc.. Vedle těchto předmětů budou jako doplněk vyučovány dovednostní předměty zaměřené, spíše než na právní znalosti, na dovednosti, které jsou spojeny s výkonem právnické profese. Předmět, dnes označovaný jako Kurz právnických dovedností, který se osvědčil, bude tak jen určitým způsobem modifikován. Výjimkou pak bude ekonomie, kdy v povinné výuce zůstane ekonomický předmět, u kterého budou předpokládány středoškolské znalosti obecné ekonomie, a který bude zaměřen na ekonomii skutečně nutnou pro potřeby právníka. Dílčí změna se bude týkat i samotných Právních dějin, které budou rozděleny do dvou oblastí. První oblast zahrnující tu část právních dějin, která může pomoci k pochopení určitých okruhů práva, ne však tak zásadním způsobem, bude vyčleněna do volitelných předmětů. „Například středověké právo je nesmírně zajímavé, ale pro současného právníka to není zas až tak důležité. Naproti tomu ale římské právo a právní vývoj od 19. st., jak v oblasti veřejného práva, tak v oblasti soukromého práva, je něco, co dnešnímu právníkovi může

hodně dát. Chceme proto prohloubit tu výuku právních dějin, která je nezbytná k pochopení toho dnešního práva a to tím způsobem, že se ji budeme snažit propojit do výuky pozitivně právních předmětů.“ uvádí JUDr. Melzer. Druhá oblast tak bude zahrnovat okruh nejnovějších právních dějin, včetně výuky „socialistického soukromého práva“. Podle slov JUDr. Melzera se „s tím dnešní právníci neustále setkávají. Každou chvíli narazí na právo osobního užívání, právo hospodaření apod. a v podstatě neví, co to je. Přitom tuto znalost ale potřebují k řešení dnešních případů.“ Nový studijní plán bude postaven na principu vzájemné návaznosti, neboli „sněhové koule“, a to jak v rovině soukromoprávní, tak i veřejnoprávní a trestněprávní. „Snažili jsme se vytvořit racionální strukturu předmětů. Proto se například Evropské právo bude vyučovat již na začátku studia, protože s ním budou dále pracovat jednotlivé dílčí předměty. Ve výuce ochrany spotřebitele tak budeme zohledňovat evropskoprávní rovinu, tzn. jednotlivé směrnice na ochranu spotřebitele apod. Studenti tak už zpočátku studia musejí vědět, co to směrnice je, aby se pak v jednotlivých předmětech nemuselo zdržovat.“ Tendence nové studijní struktury tak lze shrnout následovně: 1. skutečně obsáhnout vše podstatné; podstatné rozebrat do hloubky 2. návaznost založená na principu sněhové koule 3. umožnit individuální vývoj pro každého studenta -> existence volitelných předmětů, ve kterých se každý jednotlivý student může profilovat JUDr. Melzer dále uvádí: „Určité oblasti jsme ve výuce považovali za nedostatečně zastoupené. To se zejména týká výuky soukromého práva. Například občanské právo se v současné době učí 3 semestry, mimochodem za tři semestry se občanské právo nedá naučit ani v základech, a zejména na zahraničních právnických fakultách vidíme, že se nikde občanské právo jen tři semestry nevyučuje. Vzhledem k tomu, že chceme učit soukromé právo, musíme nezbytně tuto výuku rozšířit. Chtěli bychom tedy, aby ta výuka začala od prvního semestru, a aby se na obecnou část postupně navazovaly zvláštní části, aby mezitím byla návaznost na principu sněhové koule, aby občanské právo nebyly jen tři semestry uprostřed studia, na které už nic nenavazuje, až pak na konci samotného studia státní zkouška. Soukromé právo nechceme příliš rozdělovat na jednotlivá právní odvětví, chceme s ním pracovat jako se soukromým právem. To znamená, že se bude začínat úvodem do soukromého práva, obecnou částí soukromého práva. Na toto bude navazovat výuka obecné části občanského zákoníku a úvodních ustanovení obchodního zákoníku, na to bude navazovat oblast věcných práv, oblast závazků. Obligace Občanského a Obchodního zákoníku se budeme snažit učit společně, podobně jako tomu je na Právnické fakultě v Praze, jelikož se domníváme, že je to nejlepší způsob, jak studenti pochopí rozdíly mezi občanskou a obchodněprávní úpravou. Oblast závazkového práva, tak jak je plánována dnes, bude mít tři semestry. První bude zahrnovat obecnou část závazkového práva, druhý závazky ze smluv, třetí pak závazky ze zákona. Na to bude navazovat dědické právo a rodinné právo.“ Studium by tak mělo být velmi náročné od samého počátku, přičemž již na konci prvního ročníku budou první náročnější zkoušky. Vzhledem ke koncepci studijního plánu jako sněhové koule pak bude v některých předmětech požadována prerekvizitní návaznost, kdy pro zápis jednoho předmětu bude vyžadováno úspěšné zvládnutí jiného předmětu. U zkoušek dojde k rozšíření klauzurní podoby ověřování znalostí. Tomu bude uzpůsobeno i vzdělávání pedagogů. „Nejdříve pedagogy musíme naučit, jak správně psát klauzuru, aby po studentech dokázali vyžadovat, jak má správná klauzura vypadat, protože na českých právnických fakultách se toto psaní klauzur nevyučuje. Studenti tak neví, v čem to spočívá: dobře napsaná klauzura je strukturovaná analýza případu a zejména ve slož případech, kde je mnoho vzájemně provázaných problémů jen tento přístup dovolí, že výsledné řešení může být přehledné.“ říká JUDr. Melzer. Po studentech tak bude od prvního semestru vyžadováno, aby řešili případy formou

klauzurového stylu, kde se budou snažit strukturovaně provádět analýzu jednotlivých případů. Obdoba současných státních souborných zkoušek pak bude v pátém/ šestém semestru. Na pátý semestr je plánována zkouška z trestního práva, na šestý zkouška ze základů občanského práva, která by zahrnovalo obecnou část, věcná práva a obligace a dále navazující dědické právo. V sedmém semestru bude studenty čekat zkouška ze správního práva. „Vykonání zkoušky ale neznamená, že výuka v těchto oblastech skončí.“ doplňuje JUDr. Melzer a dále uvádí: „ Studenti, kteří se budou průběžně připravovat, budou na státnice kvalitně připraveni. Bylo by nefér zvýšit náročnost a nic neudělat s přípravou, a jelikož se příprava zlepší, studenti by měli být lépe připraveni a absolventi tohoto programu pak budou neskonale lépe vybaveni na právní praxi.“ Pro stávající studenty bude fakulta u akreditační komise žádat možnost dostudování ve stávajícím systému. První studenti přijímaní do nového systému nastoupí ke studiu v září 2010.

NOVÝ PŘEDMĚT NA FAKULTĚ: Legal protection of competition Ve školním roce 2008/2009 byl na Právnické fakultě MU pod záštitou prof. JUDr. Josefa Bejčka, CSc. nově zahájena výuka předmětu z oblasti soutěžního práva. Specifikem a velkým přínosem tohoto předmětu je fakt, že ho učí čtyři velcí odborníci v oboru soutěžního práva. První semestr předmětu je zaměřen spíše teoreticky - v rámci hodin je možno získat rozsáhlé poznatky o ochraně hospodářské soutěže - jak je nastavena v České republice a také Evropské unii, na což během výuky obchodního práva není tolik času. Jarní semestr je již zaměřen více prakticky, rozebírají se konkrétní případy, nebo se diskutuje nad oblastmi souvisejícími s ochranou soutěže. Předmět ale neposkytuje jen teoretické znalosti, ale také umožňuje studentům si např. vyzkoušet pod vedením JUDr. Roberta Nerudy, Ph.D., (vedoucího Sekce ochrany hospodářské soutěže na UOHS) proces povolení fúze na modelovém příkladu, nebo si projít procesem odhalování kartelů s krajským soudcem JUDr. Davida Rause, Ph.D. V rámci hodin je také možno se detailněji zastavit a promluvit si o legislativní úpravě a zvláště metodikách UOHS s ředitelem Sekce legislativy a mezinárodních záležitostí UOHS - JUDr. Michalem Petrem, Ph.D, což nabízí jedinečnou možnost vidět genezi úpravy ochrany hospodářské soutěže. Pro absolvování předmětu je potřeba alespoň pasivní znalost angličtiny, protože část výuky probíhá v angličtině a mnohé materiály - jako starší rozsudky ESD nebo odborná literatura jsou dostupné pouze v angličtině. Je to alespoň výborný způsob jak si oživit angličtinu a ještě se dozvědět mnoho zajímavého. Forma výuky tohoto předmětu mě nadchla - mám možnost srovnat s výukovými metodami v jiných západních zemích jako USA nebo Belgie a kvalita výuky tohoto předmětu je nadprůměrná. Samozřejmě je nutná příprava na hodiny, jako přečtení si vyžadovaných materiálů, o kterých se na hodinách diskutuje, ale o to zajímavější jsou pak hodiny, když není potřeba procházet teoretická východiska, ale je možno se pozastavit na konkrétními - někdy kontroverzními skutečnostmi. Alžběta Benešová

8

Senátní sloupek

CO JE NOVÉHO VE STUDENTSKÉ KOMOŘE AKADEMICKÉHO SENÁTU PRF MU? Základní událostí, která jistě nikomu z naší fakulty neušla byly volby do obou komor Akademického senátu Prf MU, která se konaly na začátku prosince 2008. Na základě těchto voleb byly zvoleni: Bc. Petr Kolečkář (1. ročník), David Klvaňa (který beze slova ukončil studium, takže místo něj nastoupila Jana Kralovianska) a Lukáš Pruška (oba dva za druhý ročník), za třetí ročník pak Jan Kazda a Ing. Jan Hajzler, za čtvrtý ročník Robert Ströbinger a Lucie Nechvátalová, za pátý ročník Vojtěch Vomáčka, za doktorandy Mgr. Damián Czudek a za bakaláře senátně profláklý Ivan Galát. Na první schůzi jsme si zvolili svého předesedu (Mgr. Damián Czudek) a místopředsedu (Vojtěch Vomáčka) a začli se radit, co všechno by se vlastně v senátu dalo dělat. Každému budoucímu kandidátovi bych pak osobně doporučil, aby si před tím, než svým spolužákům naslibuje množství slibů, zjistil, jestli jsou vůbec uskutečnitelné. Ačkoli jsme jediná právnická fakulta v ČR, která má v senátu stejně početné zastoupení vyučujících a žáků, žádné exterémní pravomoce až na pár vyjímek nemáme. Jako vyjímku bych pak rád jmenoval volbu děkana a schvalování rozpočtu fakulty. Při zasedání pak panuje velice příjemná a pohodová atmosféra. Jako příklad bych uvedl schvalování upraveného studijního řádu. Všichni přítomní se například shodli, že zákaz požívání alkoholických nápojů v budově fakulty není úplně tak dobrý nápad a dále, že i přesto, že pes pana Mgr. JiříhoValdhanse, Ph.D. není členem akademické obce a tedy proti němu mohou být vznášena urážlivá podání bez hrozící sankce ze strany vedení fakulty, nebude asi nejlepší nápad nadávat tvorovi tak velkému a budícímu po fakultě takový respekt. Pro podrobnější informace dopořučuji sledovat weobové stránky SK AS PrF MU. (www.skas.law.muni.cz) Jan Kazda

SENÁTNÍ SLOUPEK PF UK Zprávy o nedostatku prostředků, klesajících příjmech a nejisté budoucnosti se objevují tak často, že se z toho začíná stávat klišé. Někdy se sám přistihnu, že už mě číst o finanční krizi nebaví. Přitom alternativ se téměř nedostává. Byl bych rád, kdyby alespoň můj příspěvek byl tohoto tématu prostý a já měl možnost využít omezený prostor, který mi redakce PrímaLEXu svěřila, k něčemu pozitivnějším nebo alespoň jinému. Jakkoliv ale procházím zápisy z posledních zasedání, jen těž-

ko nacházím stránku, ze které by se na mě tenhle okoukaný strašák nešklebil. Výroční zpráva o hospodaření fakulty, která byla patrně nejvýznamnějším bodem posledního zasedání, vyznívá jednoznačně. Fakultě se dostává stále méně peněz, což je v rozporu s neustále narůstajícími výdaji. K tomu se přidávají i klesající vedlejší příjmy, jejichž vlajkovou lodí byly v poslední době zejména kurzy Juridika či CŽV. Senátoři a vedení fakulty se tak předhánějí v nápadech, jak tuto tendenci zvrátit. Jakkoliv úspěšné však budou naše grantové programy, výzkumné záměry či navrhované dvouleté kurzy CŽV, hlavní boj se povede o koeficient dotací na jednoho studenta. Jednotlivé fakulty totiž dostávají finanční prostředky úměrně jednak počtu studentů a jednak tomuto koeficientu, který je pro právnické fakulty nastaven na nejnižší možnou mez. Výkřiky o právu jakožto artis aegui et boni, neboť právě umělecké školy se nacházejí na opačné straně stupnice, na úrodnou půdu patrně nepadnou a jediným možným řešením tak doposud zůstává plíživé zvyšování počtu přijatých uchazečů o studium. To je ovšem cestou do pekel – v současné době je díky našemu premiérovi tenhle příměr stále oblíbenější – především pro studenty samotné.

Akademický senát PF UP Mnohdy nestačí si svá přání pouze přát, je třeba se za ně řádně bít a rvát, rány jak přijímat, umět i rozdávat, copak náš senát, umí ten o zájmy dbát?! Když senátoři sejdou se v těchto jarních dnech slunečných a hezkých, tajemník rozpočet přináší s tím, že změnám se nebrání a vstřícnost slíbí, informuje též, že náklady na provoz fakulty činí asi 66 miliónů korun českých, senátu nezbude možnosti jiné, než-li návrh schválit, vždyť všem se líbí. V čem mnoho studentů trápení vidí, tedy to, co je zbytečně tíží, jednou zapsaný volitelný předmět jest, u kterého následně zjistí, že není dle představ jejich, není tím, ke kterému se zájmem vzhlíží, však splnit jej musí, neb jinak podání nové přihlášky ke studiu to jistí. Při zkoumání práce senátu vlastní, organizační změny se přáním býti zdají, zjistí tak na příklad, že způsob hlasování problémem jest, který velmi pálí, chvílemi debaty ke změnám volebního řádu si někteří se slovíčky hrají, nicméně bod programu nazvaný hlasování „Per–rollam“s nadšením schválí. Snad jedna z posledních záležitostí, která dnes za zmínku stojí, požadavek náš jest, aby bufet prodloužil provoz a začal vařit teplá jídla, náš nátlak je permanentní a silný, takovému ani odpor bufetu neobstojí, dnes chceme tohle a příště, aby nám z energy-nápoje vyrostla křídla. Josef Kaštil

V tomto světle se může zdát snaha o větší individualizaci výuky, zmenšení seminárních skupin či zavedení alternativních metod vyučování jako čiré fantazírování. O to větší podporu je pak třeba vyslovit – a akademický senát to také udělal – aktivitám studentských spolků, které se snaží tento prvek na pražských právech udržovat. Nemám na mysli jen právní poradny, debatní klub, cvičná soudní řízení či přednášky odborníků z praxe, ale také projekt cyklu seminářů nazvaném Právní dovednosti. Ten má sloužit především pro informování vedení fakulty a Komise pro koncepci studia o možnostech a výhodách praktických metod vyučování práva. Jsem přesvědčen, že i díky těmto skutkům si zasloužíme první místo v žebříčku právnických fakult v republice, kam nás před několika týdny umístily Hospodářské noviny, byť toto kritérium zůstalo při hodnocení stranou. Pavel Pražák

Jak na Erasmus Výjezd do zahraničí s programem LLP Erasmus Program LLP Erasmus nabízí neopakovatelnou životní příležitost v podobě dvou a v některých případech však jen jednoho semestru strávených na některé z partnerských zahraničních univerzit. Tato příležitost se naskýtá jak zájemcům z řad magisterského studia, tak doktorského.

9

se studenti dozvědí další informace k výjezdu a studiu v zahraničí. Zmíněné školení je třeba neopomenout, je na něm požadována bezvýjimečná osobní účast. Co dodat více. Snad jen Erasmu zdar!

Tento článek má poskytnout zájemcům o výjezd stručný přehled o tom, co podniknout v souvislosti s výběrovým řízením, jak na něm uspět a následně i zpovědi studentů, kteří již tento program absolvovali či se ho právě účastní.

Jak uspět v přijímacím pohovoru očima Prof. JUDr. Milana Damohorského, DrSc., proděkana pro zahraniční záležitosti

Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Co byste studentům poradil, aby při výběrovém řízení uspěli, umístili se na co nejvyšších místech? Velmi solidně se připravit, a to jak jazykově, tak i odborně a dále mít i alespoň průměrné, lépe však výborné studijní výsledky (pokud možné žádné reprobace atd.). A taky nemít trému při pohovoru a ničeho se nebát .

Prvním základním krokem pro absolvování programu Erasmus je podání přihlášky. Přihlášku uchazeč nalezne na webových stránkách zahraničního oddělení v sekci dokumentů. S jejím vyplněním by student neměl váhat, jelikož termíny pro její odevzdání bývají v půlce února. Přihláška se odevzdává na zahraničním oddělení v místnosti č. 119 a je třeba ji odeslat i v elektronické podobě. Stěžejní záležitostí je samozřejmě výběr místa studia. PF UK nabízí studium na univerzitách v 5 jazykových oblastech - v anglické, německé, francouzské, španělské a italské. Již tradičně největší zájem bývá o oblast anglickou, kde tento rok bylo 118 zájemců na 67 míst. V oblasti německé a francouzské nabídka velmi mírně převažuje poptávku (německá oblast - přihlášeno 43 zájemců na 51 míst, oblast francouzská – 18 zájemců na 34 míst). O oblast španělskou a italskou je, i přes vyšší počet volných míst, zájem minimální (italská oblast 6 zájemců, vyjíždí 5 a španělská oblast 12, z nichž 8 vyjíždí). Je zde ale na místě dodat, že toto neznamená, že vyjede každý žadatel. Celkem častým jevem je i to, že si studenti podávají přihlášky i do více jazykových oblastí, přičemž počet jazykových oblastí pro ně není limitován. V případě, že student uspěje ve více jazykových oblastech, přihlíží se k jeho hlavní preferenci.

Žádost studenta je hodnocena komplexně, můžete nám ale přesto vysvětlit, jakou váhu mají jednotlivé části- motivační dopis, životopis, studijní výsledky, seznam předmětů, literatury, pohovor a na co se v jednotlivých částech především zaměřujete? Nejde o zkoušku, ale o výběrové řízení s pohovorem, takže nejsou žádná exaktní kriteria: Nicméně zhruba po 40 % váhy mají studijní výsledky a ústní pohovor (výborná vyjadřovací schopnost v cizím jazyce a jasná odborná motivace a znalosti) a zbývajících 20 % činí písemná dokumentace studenta. Nicméně výrazně podprůměrná úroveň ve kterékoliv z těchto tří částí (studium, písemná a ústní část) výrazně snižuje naději uchazeče na úspěch. Neúspěšní se mohou přihlásit opět další rok, u 5. ročníku, který již nenavazuje doktorským studiem, to však již bohužel nejde. Erasmus je jen jednou za život.

Právnická fakulta Univerzity Palackého

Letošní rok se na výběrové řízení přihlásil rekordní počet 217 zájemců, z nichž 152 bylo úspěšných a mohou tedy vyjet ke studiu na zahraniční univerzitě. Studenti mají možnost zvolit si 3 univerzity, kde si přejí studovat a zvolit si i jejich pořadí dle zájmu. Preferenční univerzita je nabízena, zejména studentům, kteří se umístili na předních místech, ostatním studentům je přiděleno místo na univerzitách zbývajících. V případě, že student s přiřazenou destinací nesouhlasí, může se jí buď vzdát a zkusit své štěstí za rok, vyměnit si univerzitu s někým jiným, v tomto případě takovouto písemnou dohodu musí schválit a podepsat pan proděkan pro zahraniční záležitosti. Další možností je vzdát se místa pro prvního náhradníka a stát se tak tímto prvním náhradníkem a doufat, že se ještě na preferované univerzitě podaří získat dodatečná místa, které se pan proděkan snaží každý rok (zpravidla s úspěchem) shánět, popřípadě ve francouzské, španělské a italské oblasti využít místo na univerzitě, jejíž kapacita nebyla vyčerpána.

Zdroje poznání: nástěnka na zahraničním oddělení, webové stránky fakulty – záložka zahraniční záležitosti (informace o deadlinech, seznam partnerských univerzit, apod.), studenti, kteří už zkušenost s Erasmem mají

Zpět ale k přihlášce. Její součástí je životopis v příslušném jazyce, kopie maturitního vysvědčení (není zde ale nutnost notářského ověření), motivační dopis v příslušném jazyce, ve kterém se uvádí důvody zájmu o studium, pokud student již ví, co chce psát za diplomovou práci, případně ji má již zadanou, pak její téma. Dále se přikládá seznam cizojazyčné odborné právnické literatury k předmětu, na který se chce student zaměřit. Zde je na místě sdělit, že ne každý student ji odevzdává a je neobyčejně trapným zážitkem, pokud si někdo, jen aby splnil tento požadavek, napíše na seznam publikaci, u které není schopen reprodukovat obsah. Dále k přihlášce je třeba připojit seznam výběrových předmětů absolvovaných na fakultě v cizím jazyce, doklad o jazykových znalostech (certifikáty, státnice), který ale není nutnou podmínkou pro výjezd a v neposlední řadě doporučení učitele z odborné katedry. Tento bod bych ráda zdůraznila. Je třeba nepodcenit určitou časovou náročnost tohoto požadavku. Jinými slovy nechtějte po svém vyučujícím, aby vám napsal doporučení za dobu konzultačních hodin.

V přihlášce jsou také zohledňovány extra aktivity studenta, tzn.zda je student členem některého ze studentských spolků či organizací, zda se účastní či pořádá fakultní konference, v potaz se bere i praxe v oboru, řádné plnění studijních povinností či absolvování některé z právních klinik.

Po úspěšném odevzdání přihlášky, je student pozván na pohovor, který se tento rok uskutečnil již na přelomu února a března. Jednotlivé jazykové oblasti mají vlastní termíny a též v jejich rámci si student může zvolit datum, které mu lépe vyhovuje. Pohovor vypadá tak, že student konverzuje se 4 člennou komisí, která je složena ze zástupců kateder, zahraniční úseku a katedry jazyků (často jsou přítomni i právníci – rodilé mluvčí). Rozhovor se zaměřuje na důvody výběru dané univerzity, na předměty, kterými se student chce zabývat, na diplomovou práci, plány do budoucna, všeobecný rozhled (aneb. zjistěte si kolik fakult má Karlova univerzita a nepleťte, kdy byla založena :-)) atd. U pohovoru je důležité mít jasno proč chcete jet studovat do zahraničí a co tam konkrétně chcete dělat a proč vás zajímá zrovna daná oblast práva, kterou se chcete zabývat. Dále je vhodné nepodcenit zahraniční právní terminologii. Jednotlivé zkušenosti studentů z pohovorů si můžete přečíst v následujících sloupcích.

2. Čím se v tom kterém oboru odlišujete od ostatních (jakou zvláštní práci jste již dělal, ocenění, zvláště zkušenosti)

V případě, že student při pohovoru uspěje, čeká ho ještě nějaká dávka papírování, mimo jiné i zažádání o individuální studijní plán a též školení, na kterém

Odrazovým můstkem pro jeden až dva semestry dlouhý výjezd za studii do zahraničí je podání přihlášky. Možné je podání klasicky papírovou formou, většina studentů ale volí podání přihlášky elektronicky – zasláním na e-mail zahraničního oddělení. Kromě vyplnění základních údajů studenta čeká výběr hostitelské instituce – udělení preferencí maximálně k 5 univerzitám a také uvede, který ze semestrů je v případě jednosemestrového pobytu jeho favoritem. Fakulta nabízí možnost vyjet do zemí, kde student využije následující cizí jazyk: angličtina, němčina, francouzština, španělština, italština. Je zbytečné říkat, že o některé destinace je zájem větší, o některé menší, fakt, že někde nabídka převyšuje poptávku ještě neznamená, že místo je Vaše na sto procent.

Přílohu přihlášky tvoří motivační esej v jazyce, ve kterém student hodlá studovat – zde se hodnotí jak obsah (max. 5 bodů), tak i jazyková úroveň (max. 5 bodů), rozsah je stanoven maximálně na 2 normostrany. Motivační esej tvoří důležitou část žádosti, kterou se student odlišuje od ostatních žadatelů a která má přesvědčit, že právě on by měl být vybrán. V letošním roce bylo studentům doporučeno, aby se ve své eseji zaměřili na odpovědi na následující otázky: 1. Proč jste si vybral/a danou univerzitu a na co byste se chtěl/a zaměřit při svém studiu v zahraničí? Proč Vás zajímá právě ten studijní program na Vámi vybrané univerzitě?

3. Vaše cíle a využití studia v budoucnu Po zaslání přihlášky student napjatě očekává zveřejnění termínů ústních pohovorů, kde bude jeho úkolem obhájit svůj cíl – vyjet na jeden či dva semestry studovat na zahraniční univerzitu. Ústní pohovory probíhají v několika dnech, studenti jsou rozděleni do sekcí podle zvoleného jazyka a univerzity. Pohovor probíhá před komisí, která je složena z proděkanky pro zahraniční záležitosti, dalších pedagogů, vedoucí zahraničního oddělení a člena akademického senátu. Nejdříve si komise ověří jazykové znalosti, student musí odpovědět na otázku mu položenou a dokázat tak, že jej nerozhodí otázka typu: Jste pro trest smrti nebo doživotí? Co říkáte na současnou finanční krizi? Následuje pak obvyklé dotázání proč zrovna student vybral tu a tu univerzitu, co ho motivuje ke studiu v zahraničí, zda si myslí, že tam získané poznatky využije v ČR a jakým způsobem by je například zapracoval do své diplomové práce.

10

Jak na Erasmus

Výsledky celého řízení jsou pak zveřejňovány cca do 14 dnů. Ti, kteří uspěli se radují, následně zapláčou nad spoustou administrativy, která je s takovým úspěchem spojena. Vidina splnění jednoho snu všem povinnostem ale ulehčuje!:) Vedoucí zahraničního oddělení Mgr. Jitka Götthansová sestavila seznam nejčastějších otázek a odpovědí na ně: Jaký je Erasmus, jaké jsou (možné i nemožné) otázky studentů a odpovědi na tyto otázky aneb fiktivní student se ptá a přemýšlí, referentka Zahraničního oddělení odpovídá. 1. Nebudu sledovat internetové stránky a nástěnku, proč taky – když mě bude fakulta chtít poslat na Erasmus, ozve se mi sama (= typ přehnaně sebevědomého studenta), popř. „O výběrovém řízení jsem nevěděl!“ Jde o jednu z nejběžnějších chyb studentů, Právnická fakulta nemůže informovat studenty jednotlivě, je to technicky nemožné, a je v zájmu každého studenta, který má zájem vycestovat, aby sledoval webové stránky Zahraničního oddělení, nástěnku u Zahraničního oddělení a vývěsky. 2. Přihlášku podám až po termínu jejího odevzdání – no co, pokud mě budou chtít, tak ji vezmou. Jen v opravdu výjimečných případech přihlášku přijmeme, jinak má student smůlu. 3. Proč bych měl do přihlášky vyplňovat všechny údaje o sobě? Všechny údaje potřebujeme pro kontakt s Vámi – hlavně aktuální e-mailovou adresu a telefonní číslo. 4. Musím psát dlouhou esej? Nestačí jen pár řádků? Je ve Vašem zájmu napsat esej, za kterou by se za Vás nemuseli stydět ani v zahraničí . V budoucnu se ale uvažuje o jiném typu eseje (dozvíte se před konáním příštího přijímacího řízení Erasmus). 5. Co mám vyplnit do jiných aktivit? Tanec, zpěv, vaření, háčkování? Tento druh aktivit nás opravdu nezajímá. Zajímá nás Vaše praxe – práce v advokátních kancelářích, činnosti spjaté s právem, samozřejmě také univerzitní zkušenosti – Elsa, klinika, konference,… 6. Kdo bude u ústního kola? U ústního kola v komisi najdete vedoucího komis, to je proděkan pro zahraniční záležitosti, zástupce z řady Akademického senátu, zástupce z řad studentů (nejlépe ELSA), jazykového odborníka a/nebo koordinátora dané země/univerzity. 7. Jak dlouho bude ústní pohovor trvat? Pohovor trvá většinou 5–10 minut, záleží na počtu studentů. 8. Proč bych chodil na čas k ústnímu pohovoru, pokud budou chtít, tak si na mě počkají. Každý student jedná sám za sebe a je jen jeho vizitkou, jestli přijde včas nebo se nedostaví vůbec (a často se ani student neomluví!) 9. U ústního kola budu sebevědomý, co tím můžu pokazit? Přílišné sebevědomí a drzost spíše uškodí, nejdůležitější je jen pokora a odhodlání! 10. U ústního kola budu naprosto vynervovaný, bojím se… Bát se nemusíte, pod stolem nemáme schované zbraně, ani mučící nástroje, detektor lži používáme jen občas.  11. Připravím si jen odpovědi na otázky typu: proč chcete jet právě na tuto univerzitu, proč zrovna Vy a ne ten… Student musí být schopný reagovat i na otázky ohledně současné politické situace, otázky ohledně pobytu jsou jen doplňující (víme, že máte zájem vycestovat). 12. Hlavně řeknu, že chci jet tam a tam, protože jsem tam ještě nebyl, protože je to tam prý pěkné, mají dobrou kuchyni, je tam pěkná příroda. Tam a tam nechci jet, protože tam nikdo z mých známých nebyl. Otázky tohoto typu nemusím komentovat, že?  13. Vše jsem si rozmyslel, na ústní kolo nepůjdu a ani se neomluvím. Bylo by fajn, kdyby se studenti alespoň omluvili, i když se omluví i po ústním kole. Nevíme, jestli máte dál zájem zúčastnit se ústního kola, nebo jestli zájem opravdu už nemáte. 14. Hned další den po ústním kole zajdu na Zahraniční oddělení a zeptám se, jak to se mnou vypadá. Opravdu zbytečný krok, protože jsou sčítány hlasy, umístění se konzultuje s komisí a výsledky jsou poskytovány až písemně – e-mailem. 15. Jak to, že jsem nebyl vybrán tam a tam? Jak je to možné, vždyť jsem byl výborný! Pravděpodobně byl nějaký student lepší než Vy, nepodal jste takový výkon, abyste mohl být vybrán na pobyt do Vámi preferovaného místa.. 16. Měl jsem určitě vyšší počet bodů a druhý student byl vybrán na místo, kam jsem chtěl já! Já studuji obor xy, pro který je konkrétní univerzita ideální, a on studuje obor yx a byl vybrán on! Počty bodů v žádném případě studentům nesdělujeme právě z důvodu tohoto typu námitek. Umístění studentů je sestavováno jen a jen zkušební komisí. U přijímacího řízení nebereme v úvahu, zda studujete obor Právo, Právo ve veřejné správě, Vyšší justiční úředník nebo Evropská studia. 17. Na přijímacím řízení jsem nebyl, ale slyšel jsem, že tam máte ještě volná

místa, tak mě někam napište. Může se stát, že zůstanou volná místa, ta jsou však pro PF UP „stornována“, protože Rektorát potřebuje výsledky do určitého data a po tomto datu nelze dosazovat další studenty. Termín uzavírání seznamu studentů na Erasmus výjezdy je každý rok pevně stanoven zejména kvůli velkému množství administrace (důležitý je fakt, že má Rektorát na starosti Erasmus studenty ze všech fakult UP v Olomouci), dále kvůli finančním záležitostem a termínům zahraničních univerzit. Pokud Vás napadnou další otázky, budete proti tomuto článku protestovat nebo se Vám nebude něco líbit, ale také v případě, že se Vám tento článek bude líbit moc, neváhejte psát na [email protected]. Mgr. Jitka Götthansová Následující řádky jsou věnovány příspěvkům od studentů, kteří se podělí o své zkušenosti s programem Erasmus. Řazení je vzestupné – začínají ti, co mají vše před sebou (prozatím jen uspěli u přijímacího pohovoru), následují ti, kteří vše aktuálně zažívají (studují momentálne na zahraničních univerzitách) a rubriku zakončují ti, kteří mají už všechno za sebou a s láskou pro PrímaLEX zavzpomínali své zážitky ze zahraničí.

DOJMY Z PŘIJÍMACÍHO POHOVORU Rostislav Tomis Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4. ročník jazyková oblast: francouzská cílové město: Bruxelles (Belgie) Pohovor v rámci Programu LLP-Erasmus pro mne znamenal relativně významnou událost. Proto jsem se snažil poměrně dobře připravit, ačkoli jsem téměř netušil, jaké otázky a jaká témata se budou probírat. Při přípravě jsem se soustředil na to, abych byl schopen ve francouzštině a angličtině stručně shrnout obsah motivačního dopisu, tj. důvody, pro které jsem si vybral právě tuto zemi a toto město. Hlavně jsem se chtěl vyhnout zmatenému hledání slovíček, která člověk zná, ale ve vypjaté chvíli si na ně zkrátka nemůže vzpomenout. Myslím si, že tento bod přípravy je důležitý, protože nikdo neví, do jaké míry si komise prostudovala spisové materiály. Na pohovor se v daný den dostavily ani ne dvě desítky lidí a celá akce trvala jedno dopoledne. Osobě bych doporučil mluvit při pohovoru už od začátku ve vybraném jazyce a to včetně úvodního pozdravu (a předložení občanky). Myslím si, že to přispěje celkovému kladnému dojmu. Komise se mě ptala na důvody, proč chci vyjet do zahraničí a proč právě do Bruselu. Poté se řeč stočila k tomu, jak často a kde používám cizí jazyky. Pohovor byl relativně krátký a na rozsáhlé odpovědi nebyl čas. Ze samotného pohovoru jsem měl dobrý pocit, ale v žádném případě jsem nedokázal odhadnout, jak celé výběrové řízení dopadne. Dopadlo dobře. Jana Špaňhelová Právnická fakulta Univerzity Palackého jazyková oblast: anglická destinace: Rotterdam (Holandsko), Erasmus Universiteit Rotterdam, Faculty of Law Na ústní pohovor pro přijetí do programu Erasmus jsem se snažila poctivě připravit, nechtěla jsem se dostat do situace, kdy bych případné nepřijetí mohla vyčítat jen sama sobě. Pohovor probíhal před komisí, která se skládala z proděkanky pro zahraniční záležitosti, ze zástupkyně pedagogů, vedoucí zahraničního oddělení a zástupce akademického senátu. Než celý pohovor oficiálně začal, komise si ověřila, že jsem to já a ujistila se v mých preferovaných univerzitách. Následovalo ověření mých jazykových znalostí a to takovým způsobem, že jsem byla dotázána, zda jsem pro doživotí či trest smrti. Tato otázka mě lehce vykolejila, protože svým názorem si nejsem zcela jistá a odpověď by mi dělala potíže i v češtině, nicméně jsem se snažila zareagovat a obšírně jim svůj názor v angličtině sdělila. Předpokládam, že nešlo ani tak o mou odpověď, spíše o to, jak se s ní v cizím jazyce poperu. Zbytek pohovoru probíhal již v češtině, komisi zajímalo, proč jsem si vybrala zrovna Rotterdam, co si myslím, že by mi takový pobyt v zahraničí mohl přinést, jak bych chtěla získané poznatky v budoucnu využít apod. Celý pohovor trval jen několik minut, je potřeba se v tak krátkém čase co nejvíce koncentrovat a pokusit se podat co nejlepší výkon, nenechat se rozhodit a co nejlépe na komisi zapůsobit. Pak to třeba stejně jako mně vyjde i Vám, kteří se v dalším roce budete pokoušet o totéž!

Jak na Erasmus DOJMY STUDENTKY, KTERÁ SI SVŮJ SEN MOMENTÁLNĚ PLNÍ

Erasmus Rotterdam – Holandsko Miroslava Tomková, PF Univerzity Palackého Ak sa na teba vo výberovom konaní na našej domovskej univerzite UPOL usmialo šťastie a práve ty si sa stal/a tým, kto vycestuje na študijný pobyt do zahraničia, v prvom rade gratulujem. V druhom rade trochu objasním ako si žije študent v Holandsku – Rotterdame. Začnem klasicky príchodom. Väčšina leteckých spoločností lieta do Amsterdamu odkiaľ je to približne hodina cesty do Rotterdamu. Hlavná stanica nie je až taká chaotická, mal by sa tam vyznať snáď každý, akurát je vo fáze rekonštrukcie (a vyzerá že ešte dlhšie bude) takže trošku prekážkovej dráhy na úvod. Stanica metra a električiek Central Station je hneď neďaleko. Ak chceš cestovať metrom, od 29.1.2009 zaviedli jedinú možnosť OV-Chipkaart, čo je kartička vo veľkosti kreditnej karty ktorú si môžeš zakúpiť na ktorejkoľvek stanici metra. Cesta električkou je jednoduchšia, uplatní sa Stripkaart (kúpiť sa dá v každom kiosku), ktorá sa označí pri vstupe, okrem toho v prípade električky sa dá uplatniť i OV-Chipkaart. Lístok sa celkom zíde pretože kontrola je takmer v každej električke. Iná možnosť je v prípade, ak ťa chytí kontrolór, kúpiť lístok priamo u neho, ale je to samozrejme drahšie, no predsa lepšie ako pokuta. Najlepšia forma dopravy je kúpa bicykla. Vyjde to lacnejšie a pritom človek robí niečo i pre svojho športového ducha. Navyše na bicykli tu jazdí snáď každý takže aspoň budeš mať pocit že si zapadol do komunity ktorej sa hovorí THE DUTCH. Samotný Rotterdam je druhým najväčším mestom v Holandsku, ale vzhľadom na to, že počas druhej svetovej vojny bol bombardovaný a veľká časť mesta zničená, klasické budovy sa tu veľmi nenachádzajú, práve naopak, priaznivci modernej architektúry si prídu na svoje. Ak však patríš k starej škole, vyžitie určite nájdeš v okolitých mestách ako Utrecht, Delft – odkiaľ pochádza otec medzinárodného práva Hugo Grotius či Haag ako centrum medzinárodných súdnych inštitúcií. Priaznivci práva si teda prídu na svoje. S ubytovaním to nie je až tak ružové ako s dopravou. Škola ponúka ubytovanie v International House, čo je niečo ako naše internáty, ale cenovo to ani zďaleka nie je podobné vzhľadom na to, že sa platí 520 eur mesačne. Takže jednoznačne odporúčam hľadať si privát prostredníctvom internetu a v zóne menom Kralingen, pretože je najbližšie ku škole a väčšina „spoločenských akcií“ sa koná práve tam. A hlavne žiadne veľké očakávania od tunajších privátov, pretože realita sa rovná miernej katastrofe. Ak by som to mala prirovnať k našim pomerom tak to vychádza približne štyrikrát drahšie za ten istý štandard. Takže „in general“ ubytovanie urobí tvoju peňaženku ľahkú ako pierko. Naopak príjemným prekvapením bola samotná Erasmus Universiteit. Obrovský komplex skladajúci sa z budov označených od A-H s moderným vybavením. Je fajn nechať sa v škole vyviesť na ďalšie poschodie eskalátormi  Čo sa týka vyučovania to je zamerané hlavne na európske právo a jeho prepojenia s rôznymi odvetviami. Úroveň je vcelku dosť vysoká, no osobne som sa stretla na seminári aj so „zaklínačom hadov“. Píše sa tu veľa prác a domácich úloh, väčšina predmetov sa končí testom pozostávajúcim z otvorených otázok. Okrem toho vybiť si svoje intelektuálne bunky je možné v školskej knižnici, ktorá mi počtom návštevníkov pripomína našu menzu medzi dvanástou a jednou. A na záver to najpríjemnejšie – študentský život. Ten je skutočne rozmanitý. V podstate každý deň prinesie niečo nové. Prvé dni sa chodí na výlety loďou a taktiež „official welcome“. Nasledujúce týždne už sú na samotných aktéroch ako si ich spríjemnia, každopádne nudiť sa tu rozhodne nebudeš, či už sa konajú medzinárodné večere, „chodbovky“ alebo sa chodí do kina na filmy zamerané na právnickú tematiku (znie to trošku nudne ale stojí za videnie). A samozrejme nesmiem zabudnúť pripomenúť, že Holandsko je benevolentná krajina a marihuana je tu legálna. Keď sa prejdeš mestom, narazíš na mnoho coffe shopov, ale nie nie, kávičku tu zrovná nepodávajú  Pravdou však je, že fakt že ide o niečo legálne odrádza mnohých domácich od jej konzumácie pretože im to už nepríde také „cool“. V skratke neskratke by to bol prierez životom študenta v Rotterdame, nejaké tie mínusy ale hlavne plusy, takže ak si mal doteraz nejaké pochybnosti zabudnúť na ne, takýto pobyt je rozhodne prínosom.

ROK V SEVERONĚMECKÉM ROSTOCKU Miroslav Huml, PF Univerzity Karlovy Díky programu ERASMUS jsem dostal možnost trávit letošní akademický rok na pobřeží Baltského moře v severoněmeckém Rostocku. Výhodou této části země je čistá a dobře srozumitelná němčina. Právnická fakulta je podstatně menší než ta naše v Praze, lidé z ročníku se znají navzájem a učitelé dokážou své studenty oslovovat jmény. Daní za osobitější přístup ke studentům je méně vybavená knihovna a všude viditelný nedostatek financí. Na druhé straně Rostock oplývá dokonalou infrastrukturou určenou pro potřeby studentů. Nepřeberné množství hospůdek, nočních klubů, volně přístupných sportovišť a tři menzy s pestrým výběrem jídel podávaných formou bufetu jsou toho důkazem. Na studentskou semestrální tramvajenku za necelých 100 euro se dá dojet vlakem i do přímořských lázní Warnemünde, kde se dá zpestřit den procházkou po pláži.

11

V Německu se ze všech předmětů píšou převážně klauzury. Zadání máme sice stejné jako Němci, ale dostáváme více času na vypracování a smíme používat slovníky. Určitě jsou shovívavější i ti, kteří práce opravují. Individuálně lze dohodnout i ústní zkoušení nebo písemnou práci. Zkoušky se skládají najednou z více předmětů, třeba evropské právo bylo spojeno s MPV, a dohromady se uděluje 9 kreditů. Ujišťuji také ostatní, že není třeba ke stipendiu dodávat nehorázné prostředky navíc. Někteří Češi tu začali i pracovat. Pokud si totiž vyděláte méně jak 400 euro měsíčně, tak se částka studujícím nedaní. Získat pracovní povolení je pro studenty ze zemí EU otázkou asi 20 minut a manuální prací se dá přijít na zhruba 7 euro na hodinu. Když přemýšlím nad tím, co mi Erasmus zatím dal, musím zmínit, že jem si tu našel přítelkyni, získal kamarády z celé severní polokoule, snad se i zdokonalil v němčině a rozhodně jsem se hodně osamostatnil. Proto, když se mi někdo zeptá, zda bych mu to doporučil, tak odpovídám, že zatím nelituji ani jediné sekundy, kterou jsem zde u moře na severu Německa měl možnost strávit!

VRÁCENÍ SE V ČASE

Na rok do Toulouse Michaela Humlová, PF Univerzity Karlovy První dny ve vaší nové domovině mohou být opravdu náročné. Odpovědnost vybrat správný zahraniční bankovní ústav pro uložení veškerých financí na celý rok, nutnost zvolit mezi produkty zdravotních pojišťoven, kdy od poradců dostáváte výčty tragedií, které mohou během roku nastat, nejrůznější univerzitní smlouvy, rozuzlit výhody a nevýhody typů ubytování… Velké množství administrativy bude nejspíše jednou z prvních věcí, se kterou se budete na počátku svého zahraničního studijního pobytu potýkat. Pokud si mají studenti vyměňovat své zkušenosti, pak z ubytování musím doporučit to univerzitní, vzhledem k nesrovnatelně nižší ceně a uspokojivé kvalitě, kdy jsou navíc některé koleje jen desítky metrů od budovy univerzity. Roční zdravotní pojištění zařiďte v Čechách, vyřizování proplacení ošetření při francouzském pojištění si v mém případě vyžádalo 5 měsíců. Počátek výuky bude určitým zklidněním a vy se konečně věnujete studiu. Přednášky jsou pro stovky anonymních lidí a bez jakéhokoliv prvku interaktivity, dialogy a aktivita se přesouvá až na semináře. Během akademického roku není zásadních studijních povinností. Odlišný od českého je charakter zkoušek, u nichž si termín nevolí student. Je mu přidělen univerzitou, navíc třeba pouhý týden předem. To komplikuje (prodražuje) vánoční let domů. Jedna z mých zkoušek probíhala 23. prosince. Většina zkoušek je písemná, obsah se odvíjí od vyučujícího, na jehož přednášky a semináře jste zapsáni. Studentský život v Toulouse je bohatý díky spolkům, a zejména pak spolku ASER, který přebírá většinu aktivity. Neváhejte se zapojit do těchto akcí, rovněž mohu doporučit cestování včetně blízkých španělských destinací. Získáte tak nejen studijní poznatky ale i přátele z celého světa. University of Wolverhampton Jan Zahálka, PF Univerzity Palackého Erasmus, to je nesdělitelná zkušenost, to je fenomén, je to záležitost, která je sto pro mnohé studenty už sama o sobě ospravedlnit existenci EU. Jsou to silná slova, ale je to ještě silnější zážitek. Klíčovým slovem je tady příležitost. V obecné rovině ji máme všichni a v konkrétní ti vybraní. Já tu první příležitost měl a tu druhou dostal. Univerzita Palackého v Olomouci na mne ukázala prstem a ze mne se stal „exchangee“. Destinace byla, na rozdíl od známé písně, velmi dobře známa: University of Wolverhampton. Brzy jsem se naučil říkat, že Wolverhampton je asi čtvrtmilionové městečko srůstající s Birminghamem, tedy přibližně ve středu Británie, jižně od Manchesteru. Škola to není elitní, ale ani špatná. Birmingham a okolí je oblastí etnicky velmi různorodou, se spoustou muslimských a původně indických obyvatel, kde se Čech cítí opravdu exoticky. Výhodou Erasmu ve Velké Británii je pochopitelně především to, že výběr předmětů není omezen na pouze úzké spektrum „ erasmáckých extrabuřtů“, které jsou jediné vyučovány v angličtině. Studoval jsem tak jako řadový student, nikdo neřešil, zda jsem výměnný nebo full-time a nebyl to vůbec špatný pocit. Studium evropského práva, čerstvě absolvovaného u nás, bylo navýsost zajímavé, britský přístup ke sjednocené Evropě je opravdu jiný (tady se s Davidem Černým shodneme). Pro full-timery je EU law největší zkouškou v posledním ročníku jejich studia a o zábavu tak nebyla nouze. Co se mimoškolního života týče, nic nového bych asi nikomu neřekl… Tady bych si pouze se slzou v oku zavzpomínal na kolejní bydlení, kde jsem buňku sdílel se dvěma Nigérijci, Malajcem a Číňanem - úžasná zkušenost. Jednu větu na závěr? Stál za to, tenhle nejlepší semestr v životě! Na příspěvku spolupracovali: zahraniční oddělení PF UP – Mrg. Jitka Götthansová, PF UK - Prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc., proděkan pro zahraniční záležitosti, studenti a absolventi PF UK a PF UP V dalším vydání možnost studia v zahraničí na PF MUNI v Brně a PF Západočeské univerzity v Plzni!

Velký přehled advokátních kanceláří 12 Jak velká je Vaše kancelář?

Jaké máte obecné požadavky na studenta -právního asistenta/ koncipienta?

ALLEN & OVERY

Studenti - 5, koncipienti -11, advokáti -14, partneři - 4

Student – obec. znal. práva, flexib., snaha rozvíjet své znalosti a dovednosti. Koncipient – znalost a aplik. práva, flexib., snaha rozvíjet své znalosti a dovednosti.

Brzobohatý Brož & Honsa

Studenti - 3, koncipienti - 14, advokáti - 20

Jaké máte jaz. požadavky na studenta/ koncipienta?

Kolik hodin týdně očekáváte, že u Vás bude student pracovat?

Co je náplní práce studenta-právního asistenta?

Zahrnuje tato práce i pochůzky?

Aktivní znalost Aj a Čj

Příprava rešerší, překlady dokumentů, občasné pochůzky, příprava know-how.

Občasné, máme pochůzkáře.

25 hodin

Všeobecné znalosti, znalost problematiky práva.

Aj, Rj vítán

Spolupráce a komunikace s koncipienty a advokáty z důvodu začlenění do týmu, příprava právní dokumentace a práce s touto dokumentací.

Minimálně

Minimálně 24 hodin

22 právníků

Samostatnost, ale zároveň týmový hráč, čas. flexib., u koncipienta navíc praxe, odb. znalosti, orientace v ekonom. souvislostech; přednost dáváme kandidátům s praxí/studiem v zahraničí.

Aj a Nj -výb. znal. jednoho a alespoň mírně pokr. znalost druhého

Rešerše, později příprava podání na OR či KN, příprava plných mocí, přehledů změn v legislativě. U studentů ve vyšších ročnících účast na projektech.

Ano u studentů nižších ročníků

Dle domluvy dva až tři dny v týdnu

Studenti - 4, koncipienti - 19, advokáti - 30

Student - 4.- 5. ročníku, dobré stud. výsl., prac. nasaz. a schop. tým. práce; koncipient - velmi dobré stud. výsl., dlouhodobý zájem o oblast obch., fin. práva a práva v oblasti nemov., vysoké prac. nasazení a schopnost tým. práce.

Student- dobrý Aj, koncipient- výborný Aj

Rešerše, podání na obchodní rejstřík apod., prvotní návrhy jednodušších dokumentů.

Ne

32 - 40 hodin

Práv. odd. cca 10 lidí, součástí jsou advok. tak i koncip. z řad student/absol.

Mělo by se jednat o studenty posledních ročníků VŠ, ochota učit se a pracovat na sobě.

Aj, Čj podmínkou, ostatní výhodou

Zpracovávání podkladů pro klienta, podpora týmu.

Ano, návštěvy u klienta atd.

3 dny v týdnu

Deloitte

Studenti - 5, koncipienti - 7, advokáti - 12

Samostatnost, kreativita, komunikační schopnosti.

DLA Piper

Aj, další jazyky výhodou

Rozličná pomocná činnost- obecné reporty, konkrétní právní úkoly, překlady, administrativa, jednání s úřady…

Ano, pokud je v daném příp. potřeba práv. znalostí.

Do průměru 20 hodin týdně

Ernst & Young

Máme 550 zaměstnanců a ročně nabíráme kolem 80–100 studentů.

Vysokoškolské vzdělání – student minimálně ve 3. ročníku studií, analytické schopnosti a logické myšlení, ochota se stále vzdělávat, dobré počítačové dovednosti (MS Windows, Internet).

Čj nebo Sj a výborný Aj

Studenty práv přijímáme do našeho daňového oddělení, kde se věnují daňové problematice.

Ne

Min. 20 hod. týdně

Giese & Partner

Studenti – 9, koncipienti – 6, advokáti – 13

Komunikativnost a logické myšlení, zodpovědnost, flexibilita.

Aj nebo Nj na dobré úrovni, nejlépe obojí

Práce na projektech, zpracování rešerší, analýzy, komentáře, práce s ASPI.

Ano

Dle domluvy- většinou 2 dny v týdnu

Havel & Holásek

Studenti - cca 40, koncipienti - více než 30, advokáti - 40

Student - výb. znal. práva, flexib. a vysoké prac. nasazení, schopnost tým. práce, loajalita, zájem o trv. prof. růst v rámci kanc.; Koncipient - výb. znal. práva, flexib. a vysoké prac. nasazení, schopnost tým. práce, loajalita, zájem o trv. prof. růst v rámci kanc. Příp. zahr. zkušenosti a předchozí praxe.

Dobrá / výborná znalost AJ, další jazyk výhodou, zejména Nj, Fj, Rj, Šj a Ij

Rešerše, právní analýzy, rozbor judikatury, příprava procesních podání, návrhy smluvních dokumentů.

Ne

Dle domluvy-2-3 dny v týdnu

Téměř 70 právních a daňových specialistů

U práv. asist.– hluboký zájem o právo a jaz. výbava. U ostat. studentů – zájem o práci, spolehlivost.

Aj, příp. další světový jazyk

Právní asistenti – porad. činnost pro klienty dle potřeb kanceláře. Ostat. studenti – zpracování právních informací, rešerše, pochůzky.

Jen pokud je na tuto činnost dohodnuta smlouva.

Dle dohody-min. 15 hodin týdně

Studenti - 7, koncipienti - 5, advokáti - 10

Student- 3.-5. ročníku, znalost práce s PC, vysoké prac. nasazení, pečlivost, samostat., diskrétnost. Koncipient -čerstvý absolvent PF, ochota k tým. práci, vysoké prac. nasazení při řešení práv. případů, schopnost užívání práva v praxi, důslednost, loajálnost, flexibilita, pečlivost.

Pokročilý/ velmi dobrý Aj, další jazyk na dobré úrovni přínosem, zejména Nj

Rešerše, kontrola judikatury, příprava jednodušších dokumentů, komunikace s úřady, nahlížení do spisů, v případě potřeby i administrativní podpora (kopírování, skenování).

Občasně, máme pochůzkáře.

16-24 hod. za týden

Studenti - 5, koncipienti - 4, advokáti - 3

Student - nadprům. stud. výsl., schopnost na sobě pracovat, prof. vystup., samostatnost a kom. schopnosti; Koncipient - vyvinutou schopnost práv. analýzy, nadprům. stud. výsledky na PF, schopnost na sobě pracovat (nikoliv jen spoléhat na svůj talent).

Výborný Aj

Spolupráce na řešení právních kauz, právní podpora právníkům, administrativní podpora kanceláře.

Ano

2–3 dny

21 právníků

Student - 3.-5. ročníku, zájem o obch. právo a prohlub. svých znalostí (stud. odborné literatury, judikatury), ochota, flexibilita. Koncipient - absolvent(ka) práv se zájmem o obch. právo, nejlépe s praxí a stud. zkušenostmi v zahr., zájmem o prohlubování svých znalostí (stud. odb. lit., judikatury), kreativita, ochota, flexibilita.

Výborný Aj a Čj, ostatní výhodou

Zpracovávání jednodušších právních dokumentů především v Aj, práce s judikaturou, překlady z/do Aj, sledovaní legislativních změn a jejich následná prezentace ostatním členům týmu.

Výjimečně, pochůzky vykonávají asistentky.

Dle dohody-preference plný úvazek, možno i částečný- alespoň 3 dny v týdnu

Studenti - 6, koncipienti - 18, advokáti - 16

Preciznost, komunikativnost.

Aj, další jazyk výhodou

Kanc. práce - kopírování, skenování, vyhledávání judikatury soudů. Pochůzky - soudní podání, nahlížení do spisů, notář a jiné instit. Knihovna – doplňování titulů, výpůjčky.

Ano

80 hod. měsíčně

Studenti - 4, koncipienti - 5, advokáti - 12

Vysoká inteligence, dobré komunikační schopnosti, kreativita, pracovní nasazení, dobrá pracovní etika.

Velmi dobrý Aj, znalost právní terminologie není nutná

Rešerše a sepisování memorand, „due diligence“, příprava rozhodnutí orgánů společností, kontakt s OR, živnostenským úřadem, katastrálním úřadem, atd.

V principu ne

20 hodin – zpravidla 2 dny v jednom týdnu a 3 dny v dalším týdnu

Studenti - 3, koncipienti - 10, advokáti - 21

Absolutorium práv. fak. v ČR /koncipienti, výborné studijní výsledky)

Velmi dobrý Aj, znalost Nj na velmi dobré úrovni výhodou

Podání OR,KN, registr. ÚOPV, procesní úkony ve vztahu k soudům a org. stát. správy (např. nahlížení do spisů), rešerše, monitoring judikatury, zadáv. řízení na veř. zak. a přípr. nabídek na veř. zak., překlady, přípr. prac. verzí sml. dok. a pís. komun. s klienty.

Ne

2-3 dny v týdnu, min. 20 hodin týdně

Studenti -6, právní asistenti - 2, koncipienti - 14, advokáti - 40

Orientace v obch. právu, výborné kom. a org. schopnosti, ochota učit se, prof. přístup a flexibilita, vyzrálá osobnost schopná pracovat v týmu, nadšení pro práci, dobré stud. výsledky.

Výborný Aj a Čj, včetně právní terminologie

Přípr. dokumentů – např. plné moci, smlouvy, memoranda, komunikace s čs. i zahr. úřady, org. valných hromad, asistence při Due Diligence, rešerše, přímá asistence při práv. příp., příprava seminářů, článků, asistence při podepisování a uzavírání transakcí atd.

Ne

30 hodin

Studenti 6-10, koncipienti 6-8, advokáti 10-12

Osobnostní předpoklady

NJ nebo/a AJ na velmi dobré úrovni

Rešerše, krátká memoranda, spolupráce na due diligence, občasné překlady.

Ne. Pouze když je nutná odb. znalost při jednání s úřady.

2-3 dny v týdnu vcelku, po 8 hodinách

Jméno AK

bpv Braun Haškovcová

Clifford Chance

Kocián Šolc Balaštík

Lovells

Daniel Mališ & Partners

Norton Rose

Pokorný, Wagner & spol. Squire, Sanders & Dempsey

Weinhold Legal

White & Case

Wolf Theiss

Velký přehled advokátních kanceláří 13 Je nezbytná předchozí praxe v oboru?

Vybírá si koncipient oblast práva, které se chce věnovat či dostává práci ze všech oblastí, co se v kanceláři dělají?

Motivaci, pečlivost, plánovanou specializaci, dlouhodobé plány, předchozí praxi, účast na projektech, stylizace v Aj...

Student– ne; koncipient– výhodou

Trainee rotation – každých 6 měsíců se koncipient věnuje jiné oblasti práva. Později rozvíjí specializaci, ale současně se aktivně zapojuje do nejrůznějších projektů.

Ano

Snažíme se pohovorovat všechny uchazeče bez rozdílu.

Ne

Dostává práci ze všech oblastí. Profiluje se později.

Preferujeme dlouhodobou spolupráci. Zájemci se mohou hlásit kdykoliv, poptávku nelze definovat předem.

Podporujeme studenty i koncipienty při dalším vzdělání, zejména co se účasti na různých odborných kurzech, seminářích, ale i interních a aliančních trainingových programech týká.

Praxi, jazykové znalosti, resp. účast na zahraničních stážích/studiích.

Student– ne; koncipient – upřednostňována

Koncipienti zpočátku prácují z různých oblastech poradenství, aby získali obecně přehled. Specializace obvykle přichází později.

Studenti čerpají studijní volno z dovolené. Pokud se jedná o dlouhodobější stáž, je možné domluvit se na neplaceném volnu.

Standardně se stáže plánují na dobu alespoň 3 měsíců, je možné se domluvit na stáži delší (1 rok). Je vhodné žádat nejméně půl roku předem.

Pro studenty ne. Jinak CC vytvořila pro vzdělávání svých právníků i dalších zaměstnanců vlastní vzdělávací instituci - Clifford Chance Academy, kde organizuje kurzy odb. i kurzy manaž. dovedností v evropských pobočkách.

Student- nic specifického, rozhodující roli hraje pohovor a studijní výsledky; koncipient- předchozí praxe v obdobné kanceláři, zahraniční zkušenost (Erasmus, LLM).

Student– ne; koncipient– ne, výhodou, příp. zahr. zkušenost (Erasmus, LLM)

Během 3 let koncipientské praxe by koncipient měl vystřídat 2 právní praxe (právo obchodních společností, banky & finance, nemovitosti).

Záleží na individuální domluvě.

Máme zájem o dlouhodobější spolupráci. Výběrová řízení začínají v únoru a nástup je v září téhož roku.

Ano.

Vysokou školu, kterou studuje, jazykovou vybavenost, ročník studia.

Ne

Zaměření zejména obchodní právo (zákoník).

Studenti docházejí dle svých možností na základě dohody s ostatními studenty.

Dlouhodobá spolupráce upřednostňována. Pokračování na pozici advok. koncip. na základě dohody.

Ano, průběžný rozvoj znalostí a schopností je nedílnou součástí. Nadstandardní kurzy možné po dohodě.

Pracovní zkušenosti, jazykové znalosti, sebeprezentace.

Praxe výhodou

Koncipient je zařazen do pracovní skupiny dle oblasti práva, výběr skupiny je omezen kapacitou.

Je možné si na období zkouškového naplánovat volno.

Krátkodobé stáže neposkytujeme.

Asistent se účastní školení, které musí v rámci dané pozice absolvovat lokálně i v zahr. Vzděl. zahrnuje jak tech. škol., jaz. kursy, tak i tzv. soft skills. Zaměstnanci si mohou vybírat škol. dle svých potřeb nad rámec povinných školení.

Uvedené požadavky, pracovní zkušenosti. Důležitou součástí CV je i motivační dopis.

Ne

Studenti si v daňovém oddělení vyzkouší všechny oblasti (daně fyzických osob, daně právnických osob nebo nepřímé daně) a dále se můžou specializovat.

Snažíme se vyjít vstříc.

Studenti jsou přijímáni na zk., pokud se naváže spolupr., upřednostňujeme dlouhodob. spolupráci.

Student se učí praktickou část přímo v kanceláři, koncipient- externí školení v oblasti práva, jazykové vzdělávání přímo ve firmě.

Úprava, vzhled a stručný a výstižný popis.

Ne

Koncipient pracuje se všemi oblastmi práva.

Kancelář vychází vstříc; vytížení tedy lze v koordinaci s ostatními studenty odpovídajícím způsobem naplánovat.

Preferujeme dlouhodobou spolupráci a nabízíme trvalý profesní růst studentů i koncipientů v rámci kanceláře.

Ano, ale až u koncipientů.

Uvedené požadavky, formální úprava, správnost uvedených informací, další vlastnosti uchazeče (soft skills, jazyky, praxe).

Praxe výhodou

Preferencím se snažíme maximálně vyjít vstříc; zároveň však usilujeme, aby se koncipienti seznámili s právní praxí kanceláře v celé její šíři.

Dle potřeb studentů se poskytuje studijní volno.

Vždy preferujeme dlouhodobější spolupráci.

U právních asistentů a koncipientů nabízíme všechny formy vzdělávání.

Veškeré údaje, které mohou předjímat úspěšnou spolupráci a perspektivu uchazeče v kanceláři.

Praxe výhodou

Zapojení do různých právních oborů s přihlížením k odborným zájmům a formující se specializaci.

Studenti si práci rozvrhují sami po dohodě mezi sebou, a to tak, aby byl vždy přítomen požadovaný počet studentů.

Preferujeme dlouhodobější spolupráci.

Koncipienti, výjimečně studenti, se účastní pravidelných odborných seminářů např.: ČAK semináře; odborné semináře dle zájmu jednotlivých koncipientů/studentů a zaměření AK; dobrovolné jazykové kurzy pro koncipienty; zahraniční školení a stáže pro právníky.

Podoba životopisu s přesným a přehledným obsahem poskytujícím přehled o kandidátově dosaženém studiu, praxi, jazykové vybavenosti. Formální stránka (překlepy).

Student– vítána; koncipient– zpravidla nutná

Oblast je přidělena dle aktuálních potřeb AK; v rámci možností lze vyjádřit vlastní preference.

Vycházíme vstříc, nemusí chodit do kanceláře – záleží vždy na domluvě s vedoucím partnerem kanceláře.

Upřednostňujeme dlouhodobou spolupráci.

Studenti i koncipienti mají možnost účastnit se seminářů a akcí našich partnerů a sdružení, kterými jsme členy.

Student- ročník studia, stáže v zahraničí, jazyky, formální stránka CV; koncipientprávnická fakulta, stáže v zahraničí, studijní výsledky, jazyky, formální stránka CV.

Ne

Zpočátku práce ze všech oblastí práva, specializace se obvykle vyvine v průběhu spolupráce.

Studijní volna ve zkouškovém období jsou samozřejmostí, je v zájmu naší kanceláře, aby studenti u zkoušek obstáli.

Preferujeme dlouhodobou spolupráci, ale krátkodobější stáži se nebráníme.

Externí vzdělávání- studenti se zájmem o určitou oblast práva se mohou zúčastnit seminářů pořádaných vzdělávacími agenturami. Interní vzdělávání - každý týden probíhá tzv. practice meeting, na kterém se probírají problematická ustanovení zákonů, nová legislativa a judikatura.

CV pouze orient. hodnotou. Všichni jsou požádáni o vypracování testu (esej, otázky z platného práva) - dostanou na něj cca 5 dní. Dle výsledků pozváni na první kolo pohovoru.

Praxe výhodou

Práce je přidělována podle zájmu o určitou právní oblast a podle volných kapacit.

Studenti vytváří rozpis přítomnosti v kanceláři dle vzájemné domluvy, podle toho jak můžou být přítomni.

Nábor studentů provádíme přes internet dle potřeb kanceláře.

Pro koncipienty ano.

Způsob sebeprezentace, dáváme přednost osobnímu kontaktu.

Ne

Dostává práci z oblastí, na které se kancelář specializuje.

Studenti se mezi sebou dohodnou tak, aby ve zkouškovém období byl každý den k dispozici alespoň jeden z nich.

Máme zájem o dlouhodobou spolupráci – pokud jsme se studentem spokojeni, nabídneme mu pozici koncipienta.

Interní semináře na akt. právní témata, koncipienti chodí i na ext. právní semináře, několikrát ročně „softskills“ semináře, někteří koncipienti mají možnost několika měsíční stáže v Bruselu nebo Clevelandu, někteří z koncipientů dostanou finanční podporu na studium LLM v USA.

Student - jazyky, zejména studium v zahraničí, akademická činnost, mimoškolní aktivity (pouhé studium, byť s dobrými výsledky, nestačí); koncipient- jazyky, zejména studium v zahr., praxe, akadem. činnost.

Student– výhodou; koncipient– podmínkou, pokud není nahrazena význ. akad. činností

Koncipienti pracují ve všech oblastech práva.

Dostávají se i dlouhodobá studijní volna, vše je řešeno s přihlédnutím k individuálním možnostem studenta a potřebám kanceláře.

Preferujeme dlouhodobou spolupráci. Naším cílem je, aby dále pokračoval jako koncipient a advokát.

Jazykové kurzy, právní semináře, interní školení jak pro studenty, tak i koncipienty. Pravidelná interní školení jsou zaměřena na sdílení znalostí a řešení technických problémů.

Studenti/koncipienti - jazyky, praxe, zahraniční stáže, ale i další informace, úprava, pravopisné chyby…

Ne

Dostává práci ze všech oblastí, ale respektují se i požadavky koncipienta, pokud se chce věnovat více určité oblasti.

Poskytujeme studijní volno na základě vzájemné dohody s nadřízenými.

Jedná se o krátkodobé stáže s možností prodloužení při vzájemné spokojenosti, případně s možností přechodu na koncipientskou smlouvu. Je možno hlásit se kdykoli v průběhu roku.

Ano, studenti i koncipienti mohou docházet do interních kurzů angličtiny. Pravidelně pořádáme vzdělávací semináře zaměřené na právní a daňovou tematiku.

Ročník studia, studijní výsledky, znalost Aj, stáž v jiné AK, případně studium v zahraničí.

Praxe výhodou

Záleží na dohodě s přihlédnutím k zájmům koncipienta a potřebám zaměstnavatele.

Studenti se musí domluvit a zorganizovat si zkoušky tak, aby byli v kanceláři vždy 2-3 z nich.

Zájem o dlouhodobější spolupráci, krátkodobé stáže nabízíme občas. Studenti se mohou hlásit průběžně.

V kanc. probíhají kurzy obecné a právní angličtiny. Kurzů se účastní stud. i koncipienti dle vlast. zájmu. V kanc. se konají int. semináře. Kanc. organizuje přednášky práv. odborníků.

Jazyky, praxi, vzdělání a vzdělávání, aktivity.

Praxe výhodou

Studenti i koncipienti se věnují všem oblastem práva.

Máte zájem o dlouhodobou spolupráci či se jedná o krátkodobější stáž?

Nabízí Vaše kancelář další rozvoj v podobě jazykových kurzů, právních seminářů, softskills?

Co sledujete v CV u studenta a u koncipienta?

Placené stud. volno – rozsahem neomezené, studenti se sami v týmu domluví na pokrytí prac. doby.

Nabízíme jak dlouhodobou spolupráci, tak i krátkodobější stáže.

Nabízíme jazykové kurzy, pravidelné interní semináře a kurzy, každoroční školení v rámci regionu střední a východní Evropy, profesní školení v Londýně.

Po dohodě ano.

Upřednostňujeme dlouhodobou spolupráci.

Studenti se domluví, jak se prostřídají ve službách. Každý den musí být vždy alespoň jeden z nich k dispozici v kanceláři.

Jak probíhá práce v době zkouškového období?

14

Info Sonda do právního vědomí studentů Právnické fakulty UK

Časopis Trestněprávní revue v čísle 5/2008 otiskl následující článek Prof. JUDr. Novotného CSc., který se rozhodl udělat na seminářích průzkum, právních postojů i znalostí studentů trestního práva v době, kdy již mají před postupovou zkouškou (mimo jiné i postojů k euthanasii, k trestu smrti a ke korupci). Některé výsledky sondy budou mnohým připadat zarážející, ostatně posuďte sami. Všeobecně je uznáváno, že zákony jsou závazné a že zákonů je třeba poslouchat. Je třeba poslouchat i špatné zákony? a) ano

75 respondentů

54 žen

21 mužů

b) ne

13 respondentů

10 žen

3 muži

c) nevím

12 respondentů

8 žen

4 muži

Odpovědi respondentů nasvědčují, že část studentů má nejasnosti v otázce právní závaznosti zákonů, případně právních norem v zákonech obsažených. Záporné odpovědi budí dojem, že podle těchto respondentů má každý právo posoudit, zda zákon je dobrý či špatný a podle toho se rozhodnout, zda jej bude respektovat. To je ovšem přístup, který je v hrubém rozporu s myšlenkou právního státu a zákonností, obligatorním znakem právní normy je jistě její závaznost. Respondenti mohli být ovlivněni čl. 23 Listiny základních práv a svobod dovolujícím občanskou neposlušnost, který však má na mysli extrémní politické situace.

f) Spáchání pokusu sebevraždy? a) ano

3 respondenti

3 ženy

0 mužů

b) ne

97 respondentů

69 žen

28 mužů

c) nevím

0 respondentů

0 žen

0 mužů

g) Nesplácení dluhu dlužníkem jeho věřiteli? a) ano

11 respondentů

6 žen

5 mužů

b) ne

88 respondentů

65 žen

23 mužů

c) nevím

1 respondent

1 žena

0 mužů

h) Urážka na cti řadového občana? a) ano

23 respondentů

11 žen

12 mužů

b) ne

70 respondentů

56 žen

14 mužů

c) nevím

7 respondentů

5 žen

2 muži

Otázky de lege lata Je podle českého trestního práva soudně trestným činem: a) Vjetí do křižovatky na červenou, které způsobilo dopravní nehodu a škodu na cizím majetku ve výši 100 000 Kč?

ch) Věnování lahve skotské whisky úředníkovi ve snaze rychle získat výpis z katastrální mapy? a) ano

65 respondentů

43 ženy

22 mužů

a) ano

59 respondentů

43 žen

16 mužů

b) ne

27 respondentů

22 žen

5 mužů

b) ne

31 respondentů

21 žen

10 mužů

c) nevím

8 respondentů

7 žen

1 muž

c) nevím

10 respondentů

8 žen

2 muži

b) Pohlavní styk devatenáctiletého mladíka se čtrnáctiletou dívkou, která se k němu rozhodla zcela dobrovolně? a) ano

96 respondentů

70 žen

26 mužů

b) ne

3 respondenti

1 žena

2 muži

c) nevím

1 respondent

1 žena

0 mužů

c) Řízení automobilu v opilém stavu? a) ano

64 respondentů

41 žen

23 mužů

b) ne

34 respondentů

29 žen

5 mužů

c) nevím

2 respondenti

2 ženy

0 mužů

d) Ponechání si nalezené peněženky s obnosem 6 000 Kč? a) ano

65 respondentů

45 žen

20 mužů

b) ne

23 respondentů

18 žen

5 mužů

c) nevím

12 respondentů

9 žen

3 muži

e) Vniknutí do bytu jiného proti jeho vůli? a) ano

97 respondentů

72 žen

25 mužů

b) ne

3 respondenti

0 žen

3 muži

c) nevím

0 respondentů

0 žen

0 mužů

Otázkami de lega lata jsme sledovali ověřění elementární znalosti trestnosti či beztrestnosti devíti případů jednání, z nichž pouze v pěti případech jde o trestnou činnost (případy ad. b), c), d), e), ch)). Vycházeli jsme z představy, že pokročilý student musí mít elementární znalost zákonné úpravy, která mu umožní orientovat se v právním řádu a zaujímat předběžné postoje, aniž by nahlížel do zákona. Samozřejmě při řešení konkrétní kauzy je práce se zákonem nevyhnutelná, a to bezvýjimečně. Vzorek byl složen ze studentek a studentů 4. ročníku a snímání bylo provedeno před koncem jejich 7. semestru, po němž měla následovat postupová ústní zkouška z trestního práva, bezesporu tedy šlo o studenty pokročilé. U tří případů jednání byly správné téměř všechny odpovědi. Tak tomu bylo u trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 TrZ (viz písm. b)), zřejmě proto, že tomuto trestnému činu věnují mladí lidé – z pochopitelných důvodů - značnou pozornost, takže spíše překvapují 3 chybné odpovědi. Podobně tomu bylo u trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 TrZ (viz písm. e)), jehož objektu přikládají studenti zřejmě značný význam a o jeho škodlivosti nemají téměř žádné pochybnosti (3 chybné odpovědi). Posléze bylo téměř jednoznačné posouzení případu pokusu sebevraždy (viz písm. f )) 3 chybné odpovědi. Poměrně dobré byly i odpovědi posuzující právní význam případu nesplácení dluhu dlužníkem jeho věřiteli (viz písm. g))- (11 chybných odpovědí). Na druhé straně však některé odpovědi respondentů na tuto skupinu otázek svědčí o tom, že proces formování základů jejich juristické erudice není ještě zdaleka ukončen. Tak např. v případě vjetí do křižovatky na červenou (viz písm. a)) shledává většina respondentů trestný čin, ačkoli jde o typický dopravní přestupek (59 chybných odpovědí), nemalá část respondentů nepovažuje ponechání si nalezené peněženky s obnosem 6 000 Kč za trestný čin (§ 254 TrZ o zatajení věci- viz písm. d)) - (23 chybných odpovědí) a stejná část respondentů považuje urážku na cti řadového občany za trestný čin, ač jde o přestupek (viz § 49 PřesZ- viz písm. h)) - (23 chybných odpovědí). Při čtení výzkumu pana profesora nemůže člověka nenapadnout, že problém bude zřejmě v tom, že se studenti buď průběžně neučí a nebo se učí, ale učí se zřejmě povrchně a způsobem, že vše brzy zapomenou. Pan profesor si druhého faktoru byl vědom a proto se ve svém dotazníku zaměřil i na hledání

Info kořenů problému. Výsledky zřejmě nikoho nepřekvapí:

Více než 50%

64 respondentů

50 žen

15 14 mužů

Co je pro Vás hlavním studijním pramenem, ze kterého studujete (kromě zákonů a judikatury)? Z následujích odpovědí zaškrtněte pouze jedinou: Jsou zpracované odpovědi na zkouškové otázky komerční záležitostí? a)učebnice, semináře, příp. přednášky

60 respondentů

b) učebnice

22 respondentů

15 žen

7 mužů

c)odpovědi na oficiální zkouškové otázky zpracované jinými kolegy

18 respondentů

12 žen

6 mužů

45 žen

15 mužů

Jaký je podle Vašich zkušeností na naší fakultě podíl studentů a studentek, pro které jsou odpovědi na oficiální zkouškové otázky zpracované jinými kolegy hlavním studijním pramenem? U státnicových předmětů a jiných povinných předmětů? a) 10%

3 respondenti

2 ženy

1 muž

b) 20%

5 respondentů

1 žena

4 muži

c) 30%

10 respondentů

7 žen

3 muži

d) 40%

18 respondentů

15 žen

3 muži

e) 50%

26 respondentů

20 žen

6 mužů

Více než 50%

38 respondentů

27 žen

11 mužů

U výběrových předmětů? a) 10%

2 respondenti

0 žen

2 muži

b) 20%

8 respondentů

7 žen

1 muž

c) 30%

6 respondentů

3 ženy

3 muži

d) 40%

6 respondentů

6 žen

0 mužů

e) 50%

14 respondentů

6 žen

8 mužů

a) často

3 respondenti

3 ženy

0 mužů

b) málokdy

45 respondentů

30 žen

15 mužů

c) vůbec ne

52 respondentů

39 žen

13 mužů

Zjištěné poznatky především potvrzují existenci znepokojivého jevu záležejícího v tom, že určitá část studentů ignoruje předepsanou literaturu a fakultní učebnice a hlavním studijním pramenem jsou pro tyto studenty odpovědi na oficiální zkouškové otázky zpracované jejich agilními kolegy, jež dávají tito kolegové k dispozici na svých webových stránkách. Jedná se bezesporu o negativní jev, neboť vysokoškolské studium se musí vyznačovat tvůrčí povahou a nelze je redukovat na memorování určité sumy poznatků a nota bene v minimálních dávkách (ostatně proti akcentu na memorování se ozývají v poslední době hlasy i na středních a základních školách). Někteří studenti argumentují v této spojitosti mnoha tisíci stránek předepsané literatury, kterou nemůže průměrný student zvládnout. Tento argument nelze brát na lehkou váhu, i když patrně svědčí i o tom, že část studentů má nejasnosti v technice studia. Zvláště znepokojivé je, že podle většiny respondentů je podíl studentů, pro něž jsou hlavním studijním pramenem odpovědi na zkouškové otázky, značný. Podle mínění téměř dvou třetin respondentů studuje takto státnicové předměty na fakultě nejméně polovina studentů a u výběrových předmětů je podíl takto studujících ještě vyšší. Bude tedy vhodné se zamýšlet , jak na tento problém reagovat. Na fakultě se v této spojitosti již objevily hlasy, zda by fakulta neměla upustit od publikace zkouškových otázek. O tomto řešení mám pochybnosti, zkoušková matérie musí být tak či onak vymezena. Spíše bych akcentoval zvýšení pedagogické úrovně učebnic, které by neměly být mimořádně rozsáhlou sumou poznatků, ale měly by i demonstrovat řešení praktických problémů a provokovat k myšlení. Snad nejdůležitější by bylo přezkoumat způsoby zkoušení, neomezovat zkoušku na několik poznatků k tématu, které si student zapamatoval, ale posoudit i studentovy juristické kvality (zjednodušeně řečeno). Kladným zjištěním sondy je, že se se zmíněnými studijními materiály na fakultě patrně většinou neobchoduje.

Blížím se k té budově, která za normálních osm měsíců v roce vypadá vcelku mírumilovně. Teď na mě ale škodolibě vyplazuje svůj betonový jazyk a já kvůli tlaku v hrudním koši přestávám dejchat… krok sun krok přes asfaltový muldy, na který ani pro nervový tik v levym oku pořádně nevidim. A je to tady, schody do nebe (nebo do pekla) a vrata vítající mě na cestě poslední, od kterých třímá klíč velký Petr (nebo Pavel?!). Tady se má rozhodnout o mém osudu… bože, nedefinovatelný knedlík mi ucpává nosohrtanovou trubici a je mi takový vedro, že kdyby v mí kůži seděl inženýr Euroskeptik, musel by okamžitě vyvrátit všechny svoje teorie o globálnim neoteplování. A už to slyšim: “Igore, Šándore s Jarmilou, připrav se na věc nemilou! Máš hodinu jen krátký čas, klauzuru bys napsal zas!“ Mozek mi puká, jak se v něm stlačený cáry OZ derou na povrch. Jak v transu čmářu na papír, škrkám, škrtám, dyk to může bejt úplně jinak! Píšu, kruciš, nechápu co po mně chtěj – „na sebe“, trhněte si nohou! Za mnou slyšim hysterický záškuby Beckový Bible (spálit jak za Luthera), 250 škrábajících tužek mi drásá nervy, škrtám, píšu, je mi mdlo … „Dopiš, odlož, pošli na kraj!“ a je to v kelu, skoro měsíc čekání na konečný ortel … další dny nervovýho vypětí a tlaku žaludečních kamenů (a pak že mučení jest zakázáno) abychom se dověděli, kterýmžto 14-ti vyvoleným velký Petr otevře bránu dál … Jelikož však většina nešťastníků zůstává za branou, plyne z toho poučení jediné: není důležité míti Filipa, či správnou mozkovou Blanku, hlavní je klika z prdele vcajku! Petr Tyrš

S daným zjištěním nemůžu z pozice studenta nesouhlasit. Ano, jako studenti často používáme zpracované otázky. Myslím, že je ale třeba brát v potaz i kvalitu zpracovaných otázek a též fakt, zda je student bere za jediný zdroj informací. Existují zpracované otázky, kde je například 500 stránková materie zredukovaná na 75 stránek, ale i materiály, které jsou přepsanou učebnicí a které redukce textu dosáhly systémem používání zkratek. Takto zpracované papíry mívají často oproti učebnici velkou výhodu v tom, že mají jednak místo na dopisování poznámek a někdy z hlediska učení se jednotlivých znaků daného institutu i přehlednější členění, počet znaků bývá očíslován, což zajisté pomáhá lépe si je zapamatovat. Kvalitně zpracované otázky porovnávávájí i různé učebnice mezi sebou. Díky značnému rozsahu materie, takové podklady pro učení by těžko mohl zvládnout vytvořit jeden člověk, proto za účelem jejich tvorby vznikají i různé “pracovní skupiny”. Pokud tedy student přečte učebnici a má ji dále k dispozici a pro další učení používá takto kvalitně zpracované otázky a má k ruce zákon, nevidím v tom nic závadného. Tito studenti ale zřejmě, pokud se připravují i v průběhu roku, netvoří tu část respondentů, o kterých je v tomto příspěvku řeč. Otázkou, která se zde naskýtá, je, proč se někteří z nás uchylujeme k využívání nekvalitních pramenů, které ještě mnohdy ani nepodrobíme kontrole a proč se neučíme průběžně. Vysvětlení, které mě napadá, může tkvět v nárocích, které na nás dnešní společnost klade a které jdou rok od roku nahoru. Bohužel dnes nestačí, že máte vystudovanou vysokou školu. Výborná angličtina je v současnosti v podstatě životní nutností, další jazyk na velmi dobré úrovni se předpokládá a pokud se chcete odlišit od ostatních, přidáte třetí, budete studovat i druhou vysokou školu, případně se účastnit různých kurzů, jimiž se budete snažit zvýšit kvalifikaci. Konkurence je dnes veliká a uživit rodinu a zajistit jednou vlastním dětem kvalitní vzdělání a tím i šanci na dobré životní podmínky stojí nemalé peníze. Zřejmě toto vše jde na úkor věcí ostatních a málo co pak děláme pořádně. Naše studium práva tím trpí. Někde se stala chyba. Prof. JUDr. Oto Novotný, CSc., Tretněprávní revue číslo 5/2008, str. 160. Michaela Křížková

16

Info

Kulačka – fiktivní rekonstrukce politického procesu u Vrchního soudu

C

o se vám vybaví pod slovním spojením „politický proces“? Spravedlnost má mnoho podob, tento „způsob výkonu soudní pravomoci“ však mezi ně rozhodně nepatří. V květnu minulého roku jsem se poprvé setkal s panem Janem Řeřichou, ředitelem festivalu Mene Tekel. Stalo se tak při příležitosti setkání studentů s politickými vězni na půdě Právnické fakulty UK a tehdy také poprvé profesor Kuklík zmínil možnost zorganizování moot courtu či rekonstrukce politického procesu, založeného na skutečných událostech. Pár týdnů nato jsem se coby šéfredaktor časopisu Všehrd setkal s panem Řeřichou při číši vína a celá záležitost začala nabývat konkrétnějších obrysů. Dohodli jsme se, že projekt zorganizujeme pod hlavičkou Spolku českých právníků Všehrd, proběhne v rámci festivalu Mene Tekel, odborné konzultace že zajistí pedagogové fakulty. Zbývalo „pouze“ vybrat kauzu, sehnat schopné lidi a vše připravit. Ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Národním archivem se podařilo objevit případ Marie Švejdové - a opět díky panu Řeřichovi. Byla to obdivuhodná žena, která se po smrti svého manžela stala objektem zvůle stranických funkcionářů a obětí zmanipulované soudní mašinérie. Přes to všechno dokázala této mašinérii nepodlehnout a až do své smrti se snažila domoci spravedlnosti. Marie Švejdová byla obyčejná žena, selka, hospodařící po úmrtí svého muže sama s dcerou na svém statku v malé jihočeské obci Kakovice. Statek byl moderně vybavený a prosperoval, což byl možná jeden z důvodů, proč se stala obětí útoků předsedy místního JZD a souseda Švejdových Vojtěcha Kudrleho. Po svém dobrovolném vstupu do JZD utrpěla paní Švejdová mozkovou příhodu a ochrnula na polovinu těla, v důsledku čehož byla schopná pracovat jen částečně. Po jejím neopodstatněném vyloučení z JZD jí byl na nátlak (koho?) odebrán dříve přiznaný plný invalidní důchod. S dcerou se ocitla de facto bez prostředků, neboť vybavení a majetek, který dříve vložila do JZD, jí z větší části vrácen nebyl. Byla opakovaně napadána, urážena a obviňována z nejrůznějších smyšlených porušení socialistických zákonů. Nakonec byla vězněna, souzena a na základě křivých svědectví ve zmanipulovaném procesu odsouzena ke třem letem vězení, zabavení veškerého majetku a vyhoštění ze své obce, do které se již nikdy nevrátila. Zde však její příběh nekončí. V 90. letech byla provedena její rehabilitace, ovšem ani tady nedošla spravedlnosti. Soudce, který rehabilitaci prováděl, ji ponechal trest za trestný čin urážky veřejného činitele a útoku proti skupinám obyvatel v trvání jednoho roku, což bylo samo o sobě absurdní. Tolik tedy k vybrané kauze. Spousta těchto okolností ale vyplývala na povrch teprve při přípravě rekonstrukce procesu.

Na podzim 2008 se příprava projektu rozběhla naplno – vznikl tým studentů právnické fakulty a společně s panem profesorem Kuklíkem, coby odborným garantem, a panem Řeřichou, režisérem a otcem celého projektu jsme se začali pravidelně scházet a odkrývat hrůznou podobu divadla plného afektivních výkonů a hysterických herců, divadla předem nacvičeného a přesně vymezeného stranickými pravidly, divadla, kterému se v té době říkalo „výkon spravedlnosti“. Po všech přípravách jsme se konečně 26. února 2009 pokusili divákům co nejvěrněji přiblížit průběh celého procesu se všemi okolnostmi jej provázejícími. V budově Vrchního soudu v Praze na Pankráci (jedná se mimochodem o tutéž soudní síň, ve které byla souzena doktorka Milada Horáková) jste tak mohli vidět v akci studenty právnické fakulty - Martina Krafta, coby představitele pasivního soudce, fanatického státního prokurátora v podání Adama Vojtěcha a talár prakticky nepřítomného obhájce obžalované. Celý proces komentovali „mladá svazačka“ - Lucie Petránková – a „současný student“ Milan Lipovský. V soudní síni jste mohli zaslechnout i hlas samotné Marie Švejdové, skvěle ztvárněný herečkou vinohradského divadla Lucií Juřičkovou. Došlo i na „porevolučního soudce“, představovaného Robertem Kabátem a celou situaci dramaticky podkreslovala přítomnost justiční stráže, resp. dvou sličných strážkyň (Veronika Kuklíková a Eva Dorňáková) a jednoho strážce (Ondřej Kolín). Celý proces uzavřela Petra Urbanová naším prohlášením. Tehdejší dobu shrnul pan profesor Kuklík a v následné diskusi také pomohl osvětlit některé problémy spojené se sametovou revolucí. Já sám jsem se procesu zúčastnil jako průvodce dějem. Reakce přítomných v následné diskusi byly velmi silné a nás hodně potěšil zájem přítomných o celou problematiku. Vyrovnání se s komunistickou minulostí není zatím ani zdaleka u konce. Zdá se ale, že celý tento proces příjímání naší minulosti postoupil do další fáze, neboť o problémech existujících v socialistickém Československu se začíná mluvit – objevuje se potřeba pochopit co se vlastně dělo a proč tomu tak bylo. A to je velmi dobře. Neboť (a teď si dovolím použít heslo Ústavu pro studium totalitních režimů): ,,Kdo nezná svou minulost, je odsouzen si ji zopakovat.“ Nejen proto počítáme s podobným projektem i v příštím roce. Těm z vás, které by proces zmiňovaný v mém článku zajímal blíže, mohu oznámit, že na celém projektu „Kulačka“- tj. fiktivní rekonstrukci politického procesu Marie Švejdové, jsme spolupracovali s Českou televizí a z procesu bude vytvořen dokument, který budete moci shlédnout na podzim tohoto roku na Čt 2. Věřím, že problematika nejen politických procesů, ale také fungování celého komunistického aparátu přestane být brzy celospolečenským tabu a možná jednou bude diskutovaným tématem nejen ve školách. Martin Fatura

IUS ET SOCIETAS J

e velmi dobře známo, že v České republice rozumí každý člověk hned několika stěžejním oborům, jsou to tyto: Právo, ekonomika, politika, fotbal a hokej. I já, přiznám se, jsem mezi „hospodské vědce“ patřil než jsem ztratil nervy. V domnění, že první věta tohoto článku bezesporu platí, jsem se svým otcem nedávno započal debatu o judikatuře Ústavního soudu a o jeho skvělém vyhledávacím systému. Po naší zhruba hodinové „konverzaci“ se mi však dostalo kruté odměny v podobě otázky „A co je to vlastně ten judikát?“ Přiznám se, že mě to opravdu zasáhlo, neboť už teď (studuji první ročník v Brně) se projevil rozdíl mezi mnou, jakožto reprezentantem práva (ius), a mým otcem, v pozici reprezentanta společnosti (societas). Právě přiblížení práva společnosti má za cíl cena Ius et societas (www.iusetsocietas.cz), která bude udělena nejpodařenější eseji na téma role práva ve společnosti. Druhý ročník soutěže, kterou vyhlašují Právnická fakulty Masarykovy univerzity a Vzdělávací nadace Jana Husa ve spolupráci s významnými justičními institucemi, má toto téma: „Které soudní rozhodnutí za uplynulých pět let by se mělo ocitnout v učebnici základů společenských věd pro střední školy a proč?“ Věřím, že témat je poslední dobou hodně, už jen kvůli tomu, že noviny se poslední dobou dost často hemžily titulky o justiční mafii či o různých soudních rozhodnutích, která „zvedala mandle“ veřejnosti. Doufám v to, že se dost lidí z vás, kteří budou s radostí psát o tom, jak to vlastně s těmi soudy je. Já osobně se na to „vrhnu“ ihned po dopsání poslední tečky v tomto článku. Štěpán Stehlíček

OCENĚNÍ ELSA BRNO

Dne 7. dubna 2009 u příležitosti 90. výročí založení a 40. výročí znovuzaložení Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně udělila paní děkanka prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, Csc., organizaci ELSA Brno pamětní medaili jako symbol ocenění a poděkování za dlouholetou spolupráci, která přispívá k rozvoji fakulty a zvyšování úrovně právnické vzdělanosti v České republice. Stalo se tak na slavnostním zasedání vědecké rady za přítomnosti prof. PhDr. Petra Fialy, Ph.D., LL.M.. Mezi dalšími oceněnými byli například Veřený ochránce práv JUDr. Otakar Motejl, Právnická fakulta Univerzity Karlovy, prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc., Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě a další. Za ELSA Brno převzal ocenění prezident ELSA Brno Jan Kazda. ELSA Brno si velice váží tohoto ocenění a chce tímto článkem vyjádřit velký dík za velkorysou podporu ze strany vedení fakulty. Jsme velice rádi, že jsou naše aktivity oceňovány nejen ze strany studentstva, ale i ze strany odborné veřejnosti a pevně věříme, že s touto podporou dokážeme ještě více zkvalitnit naše služby studentům i externím subjektům. Vážené vedení fakulty, děkujeme Vám. Za ELSA Brno Jan Kazda

PŘEDNÍ POLITICKO-KULTURNÍ ČASOPIS

Zimní číslo v prodeji!!! cz Předplaťte si na www.pritomnost.cz +420 222 075 600 info@vydavatelství.cz Česko v čele EU Transformace v pohybu DOX

Autoři: M. Pachmanová, Z. Velíšek, I. Štern a další

18

Info

BUDDY PROGRAM

Buddy program patří k výrazným aktivitám studentského spolku Common Law Society. Pokud vás zajímají zahraničními studenti studující na Právnické fakultě, chcete se s nimi seznámit, zapojit se do jejich společenského života v Praze nebo si třeba jen procvičit cizí jazyk, určitě čtěte dál. Každý semestr přijíždí na Právnickou fakultu UK řada zahraničních studentů (většina z nich zůstává v Praze dva semestry, takže více jich dorazí v semestru zimním). Naším cílem je poskytnout jim osobní pomoc a asistenci při příjezdu do České republiky, vyzvednout je na letišti, pomoci jim zorientovat na fakultě a v Praze vůbec. Během svého pobytu potřebují základní informace, jako například jak si zařídit obědy v menze, účet v bance, kartičku MHD… A jak vlastně Buddy program funguje? Každému českému studentovi, který se včas přihlásí a splňuje alespoň základní požadavky, přidělíme kontakt na jednoho zahraničního studenta, se kterým se před jeho příjezdem do Prahy spojí, dohodne, kdy přijede, a pokud bude mít zájem, tak ho vyzvedne na letišti a doprovodí na kolej, popř. pomůže s dalšími formalitami po příjezdu. Zbytek už záleží jenom na konkrétních dvou jedincích, jak si padnou do oka a jestli spolu budou chodit na party nebo raději vyrazí někam na výlet. V průběhu semestru pak pořádáme se zahraničními studenty různé akce, ať už jenom pro právníky nebo i pro studenty z ostatních fakult UK ve spolupráci s Charles University International Clubem; jedná se většinou o party (Welcome party, Farewell party), výlety (v letním semestru jsme byli v Karlových Varech), ale i promítání filmů, sportovní turnaje atd. K čemu to všechno? Účast v Buddy programu vám pomůže procvičit si cizí jazyk (nejenom angličtinu, ale získáte možnost pohovořit si i v jiném jazyce s rodilým mluvčím) a navíc získáte kontakty a zkušenosti pro váš případný budoucí výjezd na Erasmus. Pokud se chcete dozvědět o Buddy programu více nebo se chcete rovnou přihlásit na zimní semestr, kontaktujte nás na: [email protected] nebo nás navštivte v naší kanceláři č. 224. Martina Smržová

Beck-online

NOVÝ PRÁVNÍ INFORMAČNÍ SYSTÉM NAKLADATELSTVÍ C. H. BECK ON-LINE POMŮCKA, DÍKY KTERÉ MAJÍ VŠICHNI STUDENTI K DISPOZICI VŽDY AKTUÁLNÍ PŘEDPISY, JUDIKATURU, SLOVNÍK PRÁVNÍCH POJMŮ A DALŠÍ TEXTY, KTERÉ MOHOU USNADNIT VAŠE STUDIUM Nakladatelství C. H. Beck spustilo v únoru letošního roku nový právní informační systém Beck-online, jehož hlavní předností je obsažená „beckovská“ literatura. Konečně se našel vydavatel, který se nebojí nových technologií a nabídl svůj obsah i prostřednictvím webové služby. Noví uživatelé Beck-online tak mají k dispozici mj. komentáře, monografie, časopisy a některé učebnice od tohoto prestižního nakladatelství. Ptali jsme se, zda bude produkt nabízen také ve studentské verzi, kolik bude stát a v čem vidí jeho poskytovatelé hlavní výhody. Proč by si měl student právnické fakulty Beck-online pořídit? Dobrá zpráva – verze pro studenty existuje. Není omezená obsahově, pouze jí C. H. Beck nabízí za jiných finančních podmínek. „Základní produkt Basic s veškerými předpisy, judikaturou a právnickým slovníkem nabízíme studentům za 1 190 Kč. Víme, že studium dnes není levné, proto jsme pro studenty práv připravili program SPOLUŽÁCI, díky kterému mohou ušetřit téměř 60% z této ceny a získat Beck-online Basic pouze za 490 Kč,“ odpověděl L. Mikula, odpovědný za prodej elektronických produktů. Cenové zvýhodnění s programem SPOLUŽÁCI spočívá v tom, že objednávku ročního přístupu podá společně více studentů, kteří

se prokážou platným potvrzením o studiu. Čím více studentů je, tím nižší jim C. H. Beck nabídne cenu. Podrobné podmínky jsou k nalezení na produktových stránkách www. beck-online.cz. A v čem tedy spočívají hlavní výhody systému pro studenty? „Systém je on-line, tzn. vždy odkudkoliv dostupný s použitím přístupových údajů, které jsou platné na jeden rok. Během studia řeší studenti celou řadu případových studií, musí vypracovat mnoho semestrálních prací, skládají zápočty a zkoušky. V Beck-online mají k dispozici všechny základní informace, nezbytné pro splnění nároků, které jsou na ně kladeny,“ říká L. Mikula a dodává: „Revoluční je také práce se systémem, zejm. inteligentní vyhledávání, které práci se systémem výrazně usnadňuje a urychluje. Pracujeme totiž s běžně používanými zkratkami předpisů či soudů, které lze ,googlovsky‘ zadávat do jednoho řádku vyhledávacího formuláře a Beck-online si dotaz správně interpretuje.“ Nakonec ještě dodává, že je systém na všech právnických fakultách zdarma k dispozici všem studentům, takže si jej mohou bez problémů vyzkoušet a průběžně bude nakladatelství C. H. Beck pořádat školení práce s aplikací, jejichž absolventi mohou získat další výhody.

Hranice v právu ANEB DĚTI V PARAGRAFECH 20

Hranice v právu aneb děti v paragrafech ELSA Česká republika ve spolupráci se svými lokálními skupinami pořádaly v měsících březen a duben první ročník unikátního projektu – odborné konference „Hranice právu aneb děti v paragrafech“. Jednotlivé části konference, zaměřené vždy na určitou oblast, proběhly na všech čtyřech právnických fakultách u nás. Záštitu nad touto významnou událostí akademického roku převzal veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl, ministr pro lidská práva Michael Kocáb, ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil a PILA (Public Interest Lawyers Association). Letošní rok jsme se rozhodli zaměřit na aktuální okruh problémů týkajících se nezletilců a jejich postavení v právu. Příkladem aktuálnosti tohoto tématu a potřeby ho řešit nám může být několik mediálních kauz poslední doby (kauza Kuřim apod.), rostoucí kriminalita mládeže či novela některých zákonů, především pak snižování hranice trestní odpovědnosti u dětí. Věříme, že téma z oblasti lidských práv se svojí podstatou a důležitostí týká nás všech. Ať už bude vystudovaný člověk v roli advokáta, učitele, soudce, zákonodárce, pracovníka v sociální sféře apod., zaobírá se zcela jistě otázkou práv a povinností dětí, respektive nezletilých. Cílem projektu bylo studentům, především pak studentům práva, přiblížit aktuální problematiku společnosti spojenou s právním systémem a to nejen z pohledu právnické profese, ale zároveň i rozšířit jejich rozhled o názory odborníků z řad jiných profesí, kteří mají s danou tématikou mnohé společné. Zároveň měl projekt vést studenty k tvorbě vlastního názoru a k aktivnímu zapojení do diskuse, čímž měla být posílena uvědomělost a participace mladých lidí v těchto ne zcela jednoznačných oblastech života naší společnosti. I přesto, že se jednalo o první ročník akce takovéhoto rozsahu a charakteru, vystoupilo během akce 23 konferujících z řad různých profesí – akademici, soudci, veřejný ochránce práv, psychologové a psychiatři, sexuolog, etoped, zástupci zainteresovaných ministerstev a řada dalších. Jednotlivé konference pak navštívilo dalších 170 posluchačů a to nejen z řad studentů, ale i akademiků a odborné veřejnosti. Ve všech městech probíhaly dlouhé, občas i bouřlivé, diskuse, které však vždy vedly k smysluplným závěrům. První ročník tak splnil veškerá očekávání a cíle, které jsme si předsevzali a pevně věříme, že se bude v budoucnu zcela jistě opakovat a to ještě ve větším rozsahu.

Děti a sex, 17. března 2009 Brno V rámci celostátní konference Hranice v právu aneb děti v paragrafech se dne 17.3. v Brně konala konference na téma Děti a sex. Konferenci zhlédlo asi sedmdesát lidí z různých fakult, z nichž okolo padesáti se zúčastnilo celé konference. Konferenci zahájil proslovem JUDr. Otakar Motejl. Ve svém projevu srovnal české právní předpisy, týkající se dané problematiky, s nejbližšími právními systémy i statisticky s celým světem. Poté předal slovo Dr. Charlesi Lamentovi, který byl státním zástupce v USA a nyní působí jako učitel na Angloamerican University in Prague. Ten anglicky představil svou vizi, jak je možné omezit výskyt dětské kriminality a zločinů páchaných na dětech. Bylo znát, že z něj mluví jeho dlouholetá praxe v oboru. Zdůraznil pak zejména roli výchovy jak v rodinách, tak ve školách.

V odpoledním bloku pak vystoupili prof. Petr Macek a MUDr. Radim Uzel. Prof. Petr Macek přednáší na katedře psychologie brněnské FSS. Mluvil o psychologii adolescentů, zejména o rozdílech mezi děvčaty a chlapci. Zajímavou součástí jeho přednášky byly výsledky průzkumu provedeném na brněnské mládeži, které v grafech znázorňovaly fakta o sexuálním vývoji a ochotu mládeže mluvit o tomto tématu. Doktor Uzel, přední český sexuolog známý také z nočních show Evropy 2 a člen Společnosti pro plánování rodiny, měl velmi poutavou a zajímavou prezentaci, ve které varoval před zákazy a puritánstvím, které označil za kontraproduktivní. Po skončení své prezentace se volně rozpovídal a do následující diskuze se zapojil i náš americký host, ikdyž celá přednáška probíhala v češtině. Celý svůj výklad zakončil slovy „české soudy jsou spravedlivé“ jako závěr příběhu o kubánském dělníkovi, který svedl na MDŽ ostravskou slečnu. Při pohlavním styku se z Kubánce vyklubal český rom a celá kauza skončila u soudu jako znásilnění. České soudy si jeho pozitivní hodnocení zasloužily, když pachatele neodsoudily za znásilnění, ale za podvod bez materiálního prospěchu. Další vystupující, JUDr. Michaela Kučerová, byla blokem doktora Uzla natolik unešená, že sama sebe označila za uspávače hadů a vtipně poznamenala, že kdo dokáže mít na konci její přednášky obě oči otevřené, dostane za odměnu chlebíček. Této motivace však ani nebylo k udržení pozornosti třeba. Jako policejní komisařka specializovaná na děti často odkazovala na případy, které jí prošly rukama. Vše podpořila i grafy znázorňujícími četnost a povahu kriminality v různých krajích ČR. Nezapomenutelné zajisté také bylo, když se rozpovídala o výslechu malých dětí a ukázala nám své pomocníčky – panenky Jáju a Páju. Pak přišel na řadu prof. Fenyk z katedry trestního práva PrF MU. Svou přednášku věnoval právnímu předpisu, který řeší danou problematiku ve Spojených státech - Illinois Domestic Violence Act. Upozornil na pokrokovost tohoto zákona, který si více všímá i ostatních skupin ohrožených domácím násilím, jakými jsou třeba tělesně nebo mentálně postižení, na jejichž ochranu český právní řád moc nepamatuje. Konference byla dle ohlasů účinkujících i posluchačů přínosná a zajímavá. Snad nejvíc nadšení projevil americký přednášející Charlie Lamento, který by se rád zúčastnil podobných akcí i v budoucnu.

Bít či nebít děti?, 18. března 2009 Olomouc Slunný den naznačoval blížící se jaro a život na Právnické fakultě Univerzity Palackého probíhal jako téměř každá jiná středa. Málo kdo však ještě ráno tušil, že v místní „Rotundě“ dojde během dne k tak ostré diskusi a výměně názorů. Téma „Bít či nebít děti?“ tak bylo zřejmě ještě o něco kontroverznější, než se původně předpokládalo. Hned úvodem vystoupila děkanka právnické fakulty prof. Hrušáková, původem z katedry občanského práva, která se snažila pojmout problematiku ze širšího pohledu a poukázat na základní principy práva, která lze zcela jednoduše aplikovat právě na místo „chybějící“ zákonné úpravy v oblasti bití nezletilců. Ještě před přestávkou navázala MUDr. Eva Vaníčková, předsedkyně Výboru pro práva dítěte při ministerstvu pro lidská práva a expert UNICEF pro komerční sexuální zneužívání dětí. Jednalo se však o návaznost pouze

Hranice v právu ANEB DĚTI V PARAGRAFECH 21 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže a také uvedl některé případy trestné činnosti mládeže. Závěrem uvedl srovnání se zkušenostmi ze zahraničí, např. s Nizozemím. Na pana magistra navázala soudkyně JUDr. Ivana Fořtová soudkyně okresního soudy v Karlových Varech, která také uvedla některé z případů trestné činnosti mládeže, kde poukázala na snahy soudců o nápravu hříšníků. Poslední část konference byla v režii MUDr. Alexandry Havlicové, dětského psychiatra. Doktorka Havlicová přiblížila posluchačům činnosti psychiatra, její postupy výslechů a zjišťování sociálního a psychického postoje u dětí. Jaké druhy otázek dostává pro zpracování znaleckého posudku obviněného. Vzhledem k vyčerpání časového prostoru pro konferenci pan PhDr. Kazimír Večerka, CSc. z Institutu kriminologie a sociální prevence Praha uvedl několik věcných příkladů z jeho práce a výzkumu, se kterým se můžou zájemci seznámit na internetových stránkách www.kriminologie.cz. Konference „Dětská kriminalita“ byla velmi zajímavá a podmětná jak pro studenty, tak pro přednášející, kteří projevili vážný zájem se podobných akcí zúčastnit i v budoucnu.

Milníky v dětském světě, 8. dubna 2009 Praha časovou nikoliv obsahovou a tak došlo k menší rozepři mezi paní děkankou a zástupkyní úřadu. Všemu pak po přestávce nasadil „korunu“ JUDr. Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva, který se kupodivu postavil proti své nadřízené a svým projevem se přiklonil spíš k názorům paní doktorky a projevil se tak jako silný odpůrce jakýchkoliv fyzických trestů, byť by se jednalo o jednu výchovnou facku. Se zajímavým názorem vystoupil i další konferující, docent Otto Čačka z katedry psychologie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, neboť pohled odborníka z jiného než právního odvětví umožnil studentům ochutnat problematiku z odlišného soudku a dal tak možnost o věci popřemýšlet trochu obsáhleji. Závěrečná část byla pojata více interaktivně, a tak se odehrávala již více v poklidném duchu. PhDr. Miloslav Čedík, etoped, a Petra Hončíková, předsedkyně občanského sdružení Barevný svět dětí, prezentovali současný žalostný stav v oblasti ústavní výchovy, respektive její nadměrně časté aplikování soudy. Zároveň představili studii ministerstva vnitra z pohledních let, jenž monitorovala kriminalitu dětí prošlých právě ustavní výchovou. Čísla zaskočila zcela jistě každého v sále a vyvolala řadu otázek. Bohužel z nedostatku času se už nestihly projednat možná řešení, avšak i tak byl poslední blok, stejně jako celý den, pro studenty přínosný.

Dětská kriminalita, 7. dubna 2009 Plzeň Tato konference se konala v historickém sále na Magistrátu (radnici) města Plzně na Náměstí republiky. Konference byla rozdělena do 3 bloků, které byly logicky rozděleny od úvodu do problematiky přes trestněprávní a forenzní pohled na dětskou kriminalitu a ukončenou dětskou kriminalitou ve světle statistik a poznatků kriminologického výzkumu. V úvodní části pronesly své příspěvky Dr. Charles V. Lamento, bývalý americký žalobce a nyní vyučující na Anglo-American University Law School, na téma Child abuse sanctions (sankciování dětského zneužívání) a Mgr. Jitka Gjuričová, vedoucí odboru prevence kriminality MV ČR, která uvedla statistiku a problémy spojené s orgánem sociální státní ochrany. Mgr. Miloslav Sedláček, soudce krajského soudu v Plzni, který zahájil 2. blok konference, ve svém příspěvku zhodnotil předchozí právní úpravu a přínosy

Poslednou zo série prednášok konferencie Deti v paragrafoch sa uskutočnila na pôde pražskej fakulty. Našou témou boli miĺníky v detskom živote a to z pohľadu hmotného a taktiež procesného. V prvej časti vystúpili podobne ako v Olomouci PhDr. Miloslav Čedík a Petra Hončíková, ktorý nás oboznámili so základom problematiky detí a ich života mimo normálnu rodinu. Po krátkej prestávke nasledoval druhý blok, ktorý sa zaoberal občiansko-trestnoprávnymi hranicami. Pod týmito hranicami boli tento krát myslené vekové hranice. Ich nová úprava v zákonníku ako ich historický vývoj, ktorý priviedol spoločnosť k ich zavedeniu. V tomto bloku vystúpili zástupcovia fakulty Doc. JUDr. Senta Radvanová, CSc., JUDr. Marie Vanduchová, CSc. a JUDr. Šárka Špeciánová. V poslednom treťom bloku sme sa venovali umiesťovaniu detí v zadržiavacích zariadeniach. S tým ako to vyzerá a ako to fungjúje za nami prišli Mgr. Iva Günzlová, npor. Mgr. Martina Kadlecová. Dozvedeli sme sa niekoľko zaujímavých a smutných prbehov detí a ich života. V tejto časti na záver vystúpil taktiež Mgr. Jakub Holas zo štatistického úradu, ktorý pomocou grafov a tabuliek demonštroval, že detská kriminalita nie je až tak vysoká ako sa hovorí a že postupne klesá. ELSA Česká republika by ráda poděkovalo touto cestou všem přednášejícím za podnětné příspěvky a jejich čas, který nám byli ochotni věnovat, dále také účastníkům za skvělou kulisu, zajímavé dotazy a podnětné diskuse, a v neposlední řadě také všem organizátorům a dalším lidem, kteří se na této činnosti jakkoliv podíleli. Projekt by nemohl taktéž proběhnout bez finanční podpory partnerů konference, kterými byly mezinárodní advokátní kancelář Allen & Overy a nakladatelství C.H.Beck. Děkujeme za podporu. Autoři článku: Petr Janíček, Jan Křivanec, Veronika Mašlejová, Jakub Reindl, Iva Šimková

22

Konference PRÁVNÍ DOVEDNOSTI

V průběhu dubna proběhlo na PF UK pásmo přednášek nazvané Právní dovednosti. Jedná se o projekt, jehož cílem je otevřít diskusi o tom, jak posílit moderní praktické prvky výuky práva. Tento projekt byl pořádán ve spolupráci studentských spolků Common Law Society, Evropským sdružením studentů práva - ELSA Praha a Spolkem českých právníků Všehrd. Tématem jednotlivých přednášek byly hlavní oblasti právních dovedností a celý cyklus byl uzavřen diskusním panelem. Především se jednalo o simulované soudní spory (moot courty), právní psaní, právo a právní praxi a právní kliniky - právě ty již byly úspěšně zavedeny na Právnické fakultě v Olomouci, stejně jako dvousemestrální povinný kurz právních dovedností. Studentské spolky zareagovaly na snahu fakulty o přípravu nové koncepce magisterského studijního programu a připravily tento projekt pod záštitou děkana Právnické fakulty Prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc. a garancí proděkana pro koncepci studia Prof. JUDr. Jana Kuklíka, DrSc. Ačkoliv je hlavním účelem informovat a diskutovat o právních dovednostech, tyto metody jsou již škole známy a s jejich určitým zavedením se počítá. I v současné době existuje několik výběrových předmětů, které reflektují potřebu získání právních dovedností. Jde například o možnost stáží na soudech a v Parlamentu ČR, dále o předměty Akademické psaní, Právo a právní praxe, Teorie a praxe azylu a uprchlictví, Rozhodnutí ve věcech trestních atd. Zásadním problémem těchto výukových metod je samozřejmě jejich finanční, časová a personální náročnost. Na druhou stranu nikdo nepopírá fakt, že studenti přicházejí do praxe sice perfektně vybaveni systematickým teoretickým vzděláním, avšak postrádají schopnost vyhledat právní prameny, napsat jednoduchý právní text (analýzu právního problému), jednat s klientem, prezentovat své názory protistraně a obecně nemají mnoho praktických zkušeností ani znalostí o tom, jak to chodí v praxi. To jsou přitom dovednosti, které budou ve svém profesním životě potřebovat každý den. Současný systém vzdělávání počítá s tím, že tyto dovednosti si absolventi budou osvojovat až po nástupu do praxe. Profil absolventa je tím v současné

době značně oslaben, neboť tyto schopnosti nejsou součástí výuky. Konkurenceschopnost kteréhokoliv absolventa na trhu práce by se značně zvýšila, pokud by do praxe vstupoval vybaven uvedenými dovednostmi. Není náhodou, že praktické formy výuky práva představují celosvětový trend, který je pro moderně uvažující univerzity podstatnou součástí výuky, která zvyšuje jejich prestiž v porovnání s ostatními vzdělávacími institucemi. I když si studentské spolky jsou vědomy náročnosti těchto výukových metod, považují přínos těchto výukových metod pro absolventa za natolik zásadní, že jejich zavedení do výuky by mělo být pro školu prioritou a měla by vyvinout maximální úsilí k překonání technických a finančních potíží. Účelem pásma přednášek je proto nejen informovat studenty i vyučující o možnostech a výhodách praktických forem výuky práva, ale i v nich vzbudit zájem a otevřít debatu o výhodách a nevýhodách jejich zavedení do výuky. Konečným cílem samozřejmě je, aby pomocí těchto výukových metod byli studenti na Právnické fakultě vzděláváni. Karel Dvořák

VĚTŠINOVÝ VOLEBNÍ SYSTÉM V ČR? Miloš Brunclík

Jednou z radikálnějších variant reformy volebního systému je přechod na většinový systém. Českému volebnímu systému je oprávněně vytýkána neschopnost generovat stabilní, většinové a akceschopné vlády. Jednou z radikálnějších variant reformy volebního systému je přechod na většinový systém. Stejně jako v případě proporčních systémů existuje široká škála většinových systémů, proto je přesnější hovořit o většinovém volebním systému v plurálu. Pokusme se obecně shrnout pozitivní účinky většinových volebních systémů: (1) schopnost vytvářet většinové, stabilní, akceschopné vlády, (2) jasné oddělení vlády od opozice a jasné rozdělení odpovědnosti, (3) parlamentní volby se stávají hlasováním nejen o složení zákonodárného sboru, ale často i hlasováním o předsedovi vlády, (4) užší vztah mezi poslancem a voliči, (5) dostředivý směr soutěže a penalizace extrémních stran. Nejznámější variantou většinového volebního systému je tzv. jednokolový většinový systém (např. USA, Velká Británie), který může za splnění několika důležitých podmínek vytvářet jednobarevné většinové a akceschopné vlády. Přesto i tento volební systém vzbuzuje kritiku.

Neexistuje jednotný většinový systém

Několikrát se již přihodilo, že strana s největším počtem hlasů skončila až druhá (!) v počtu mandátů (např. Velká Británie v roce 1974 či Nový Zéland v letech 1978 a 1981). Nový Zéland byl ukázkovým příkladem tzv. většinové demokracie, ale nespokojenost s většinovým systémem jej vedla v roce 1993 k přechodu na proporční volební systém. Jinou variantou je dvoukolový většinový systém, který se uplatňuje např. ve volbách do Senátu PČR. Ve většině případů je nutné pořádat i druhé kolo voleb, což je pro běžného (pohodlného) voliče náročné absolvovat. Vytváří se tak podmínky pro nižší volební účast. Posledním zde zmíněným většinovým systémem, je australský systém alternativního hlasování, který se velmi blíží předchozímu systému, ale liší od něj tím, že odpadá nutnost konání druhého kola. Všechny většinové systémy jsou ovšem také kritizovány, a to kvůli vysoké míře disproporcionality (velkému zkreslení voličských preferencí), vysoké míře tzv. propadlých hlasů, omezenému výběru z hlediska

voličů či penalizaci menšinových názorů. Při hypotetickém, leč mj. kvůli odporu zvláště malých a středních stran velmi nepravděpodobnému, přechodu na většinový systém v ČR lze předpokládat poněkud umělé předvolební slučování ohrožených stran s cílem zamezit většinovému účinku voleb. V případě volebního úspěchu hrozí u takových aliancí povolební rozpad na původní frakce a v důsledku toho posléze i neutralizace reduktivního účinku většinového volebního systému.

Jakou demokracii pro ČR?

Výběr volebního systému úzce souvisí s daleko obecnější otázkou, která se týká charakteru demokracie. Zjednodušeně lze rozlišovat mezi demokracií na vstupu, která klade důraz na rovnoměrnou reprezentaci zájmů na jedné straně, a demokracií na výstupu, které jde hlavně o akceschopnost, rychlé a účinné rozhodování. Vzniká tak zjevné napětí mezi reprezentativitou, které odpovídají proporční systémy, a akceschopností, které napomáhají většinové volební systémy. S výjimkou dlouhé řady velmi malých politických stran, které se cítí být poškozovány českým proporčním volebním systémem, si lidé obecně spíše stěžují právě na neschopnost exekutivy (přetížené přívalem protichůdných požadavků a očekávání) řešit naléhavé problémy a prosadit účinná a rychlá řešení, která horlivě v předvolební rétorice vládní strany slibovaly. Z této perspektivy jsou výhodnější většinové systémy, ty ovšem s sebou nesou zase jiné problémy. Ideální volební systém, který by byl spravedlivý (rozuměj výhodný) pro všechny, neexistuje. Není možné učinit ze čtverce kruh, ale je možné ostré hrany zakulatit. Proporční systémy jsou obecně velmi flexibilní a variabilní a lze je proto různě upravovat tak (např. zmenšením volebních obvodů), aby posílily většinový účinek při zachování principu poměrného zastoupení. Toto řešení by také nevyžadovalo změnu Ústavy, která hovoří o proporčním zastoupení, ale „pouze“ změnu volebního zákona. Autor je politolog, přednáší na FSV UK a Cevro Institutu Zdroj: Přítomnost, www.pritomnost.cz

Události

23

STUDENTI PRÁV Z KAŽDÉ FAKULTY SI V SOUDNÍ SÍNI VYZKOUŠELI OBHÁJIT SVŮJ PRVNÍ PŘÍPAD Nejvyšší soud v Brně. Napjatá očekávání. Nervózní pohledy okolo. Kroky rozříznou ticho soudní síně. Předseda senátu a čtyři přísedící soudci vchází dovnitř. Všichni vstanou, aby vzdali hold porotcům letošního ročníku celostátního kola Czech Moot Court Competition v obchodním právu. CMCC, neboli simulovaný soudní proces, který nabízí studentům práv jedinečnou možnost uchopit svůj první případ a obhájit si svoje názory před soudem. Celá soutěž prošla v posledních letech řadou změn. V roce 2004 uvedla v nové formě soutěž znovu do života studentská organizace ELSA (Evropská asociace studentů práv) ve spolupráci s přední českou advokátní kanceláří. Pod odbornou garancí profesora Karla Eliáše tak dostali šanci všichni ti, kteří si chtějí prožít svůj první velký okamžik v soudní síni v pozici zástupců jedné ze stran. V prvním ročníku soutěže se mezi sebou utkalo patnáct týmů tvořených studenty práv z celé České republiky. Do finále tehdy postoupil tým z Univerzity Karlovy v Praze ve složení Radek Koštál a Zuzana Slosarčíková a tým z Masarykovy univerzity v Brně ve složení Rudolf Šnajder a Zdeněk Vojtášek. Celkové vítězství nakonec připadlo právě brněnské právnické fakultě. V dalších letech se bohužel soutěž nekonala a následovala tak delší pauza, kterou přetrhl až letošní ročník. Zásluhu na znovuuvedení soutěže mezi studenty má sponzor celé soutěže, advokátní kancelář DLA Piper a několik zástupců studentské organizace ELSA, kteří se ujali především organizace. A jak celá soutěž probíhá letos, kdy se pořádá ročník druhý, který si zároveň dal za cíl být

startovním můstkem pro ročníky další? Základem jsou nově dvě úrovně – fakultní a celostátní. Fakultní kolo je rozděleno na písemnou část, ve které týmy dvou nebo tří studentů řeší zadaný případ formou zpracování žaloby a vyjádření k žalobě druhou stranou. Obě tato zpracování jsou hodnocena odbornou tříčlennou porotou, složenou ze soudců, advokátů a profesorů právnických fakult. Ti hodnotí týmy na bodové stupnici například za argumentaci, odůvodnění podání a další náležitosti, přičemž výsledné hodnocení je vyjádřeno aritmetickým průměrem bodů od všech porotců. Následuje ústní kolo, do kterého postupují čtyři nejlepší týmy. Ty se utkají mezi sebou v simulovaném soudním jednání, kde představují jednu z procesních stran určenou losem a obhajují vypracovaný případ. Zde pak mohou studenti prezentovat své názory na konkrétní případ, obhajovat své myšlenky, argumentovat. Vítěz následně postupuje do kola celostátního, kde mezi sebou soutěží nejlepší týmy ze všech právnických fakult v České republice. Čeká na ně povinnost vypracovat případ nový a poté stejným způsobem v kole ústním obhájit vítězství ve svém prvním velkém jednání, v soutěži o finanční odměny sledované širokou právní veřejností. Letošní ročník byl zahájen písemným fakultním kolem na začátku října na všech právnických fakultách v ČR, přičemž 9. prosince 2008, se z celkového počtu sedmnácti odvážných týmů z celé České republiky, utkaly ty nejlepší z každé fakulty v ústní části o postup do kola celostátního, které proběhlo 17. a 18. 4. 2009 na Nejvyšším soudě v Brně. A jak probíhal souboj mezi nejúspěšnějšími týmy? Po stručném uvítání od organizá-

torů se dva týmy posadí na pozice žalobce a žalovaného a další dva týmy se odejdou připravovat do jiné místnosti. Porotce celostátnímu kolu tvořili docent Kotásek, doktor Richter, magistr Lasák, doktor Čečotka a profesor Eliáš, který byl zároveň garantem letošního ročníku a tvůrcem soutěžní kauzy pro fakultní i celostátní kolo. A právě před těmito odborníky se soutěžící snažili prokázat své znalosti i argumentační dovednosti v soudní místnosti. Páteční odpoledne se mezi sebou nejdříve utkaly týmy z Plzně a Olomouce a následně v druhém vylučovacím kole týmy z Brna a Prahy, úspěšnými postupujícími do sobotního velkého finále byly týmy brněnský a olomoucký. V sobotu dopoledne následoval napínavý souboj mezi moravskými týmy, kterého se účastnil i zástupce advokátní kanceláře DLA Piper doktor Nuernberger, bez kterého by letošní ročník nemohl proběhnout. Vyvrcholení soutěže si nenechala ujít ani děkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity profesorka Rozehnalová, kterou jistě potěšil výsledek jednání. Celkovými vítězi se nakonec stali Hana Foltýnová a Jan Seidel z 3. ročníku právě brněnské fakulty, kteří si tak odnesli zajímavou finanční odměnu a zároveň první místo v této významné soutěži. Co říci na závěr? Nenechte si určitě ujít ročník další a šanci procvičit si své teoretické znalosti v soutěži, která si již vybudovala tradici v mnoha zemích a získává si oblibu studentů i v České republice. ELSA Česká republika děkuje všem, kteří se jakkoli na soutěži podíleli, nakladatelstvím C. H. Beck a ANAG, která věnovala ceny do fakultního i celostátního kola a zvláště advokátní kanceláři DLA Piper, která obnovení projektu umožnila. Jana Drbolová a Oľga Mitášová

24

Události

MOOT COURT - HRA S PŘIPRAVENÝM SCÉNÁŘEM, KDE SI NEVYBERETE ROLI Milé kolegyně, milí kolegové, přinášíme Vám krátkou zprávu z průběhu obchodního moot courtu, kterého jsme se 25. listopadu 2008 účastnili v příjemných prostorách budovy pobočky Krajského soudu v Olomouci. Zadání simulovaného procesu bylo představeno s dostatečným předstihem, ovšem jak je studentům jak současným, tak bývalým důvěrně známo, největší příprava vrcholí za pět minut dvanáct. Mootu se mohly zúčastnit pouze týmy po dvou až třech lidech aneb víc hlav, víc rozumu. Soutěž je zajímavější tím, že pro úspěšnou prezentaci a zdolání protivníků je třeba koordinovaného postupu. Všechny týmy vystoupily jednou jako žalobci a jednou jako žalovaní. Po náročné přípravě na písemné kolo přišla řada na samotné ústní kolo. A ruku v ruce s ním i nervozita a napětí, jaké argumenty bude druhá strana prezentovat. Dle pravidel totiž nemohly být zaslány žaloby a vyjádření k žalobám před ústním kolem. Každý tak musel posoudit případ ze všech možných souvislostí a být připraven reagovat na jakýkoli argument protistrany. V takových momentech je klíčová přítomnost z řad studentů – podporovatelů. Veřejnost nebyla vyloučena a studenti působili jako důležitá morální podpora. Účast v procesu znamenala samozřejmě množství práce. Přes veškerý čas věnovaný této ojedinělé události nemůžeme, než potvrdit, že se jednalo o nezapomenutelnou zkušenost. Kde jinde budeme moci zastupovat obě strany? Po prostudování právní úpravy dospějí dozajista všechny týmy k závěru, která strana má větší pravdu. Přesto je přirozené, že se najdou i argumenty pro stranu opačnou. Náročnost celé argumentace je dána rovněž v krátkých přestávkách mezi výměnou míst z pozice žalovaných na stranu žalobců, a naopak. Přesvědčovat porotu o opodstatněnosti nároku jedné strany a po chvíli o opaku je jistě zajímavé, ale i obtížné. Porota v zasedání právních teoretiků i praktiků vedla jednání profesionálně a celý proces byl možná až příliš reálný. Senátu předsedala Mgr. Jindřiška Fialová, za procesní právo v senátu zasedla JUDr. Renáta Šínová Ph.D, za obchodní právo Mgr. Michal Černý Ph.D a Mgr. Vladimír Trnavský. Své role se porotci ujali profesionálně. Jako skuteční soudci dbali na všechny náležitosti podání, přesné znění petitu, výpočet příslušenstva z dlužné částky apod. Jinými slovy soudci nás vůbec nešetřili. Žádné zacházení s odstupem jako ke studentům. Můžeme potvrdit, že od dojmu, že jsme se stali opravdovými právními zástupci, nás dělily „jen“ advokátní průkazy. Praktické zkušenosti nemůžou nahradit teorii. Můžeme ovšem namítnout i opak. Simulovaný proces má výhodu, že slouží k překlenutí jednoho k druhému. Je to cesta od teorie k praxi. Při přípravě se člověk učí. Učí se však zcela jiným způsobem. Učí se praxí. Nakonec nezbývá než dodat, že moot court není ledajaká hra, ale hra dle připraveného scénáře, v níž si ovšem nemůžete vybrat roli. Nejinak tomu bude však i v praxi po skončení studia. Zuzana Adameová a Petr Sprinz

CMCC V ŘÍMSKÉM PRÁVU POPRVÉ V BRNĚ „Tak sem si říkal… Co kdybysme uspořádali ten můtkort v římanovi?“ zeptá se mě pan prezident, všude známý jako Griphin. Přiznám se, že jsem tomu moc nevěřila. V minulosti už tady takové pokusy byly, ale vše ztroskotalo u nepřízně vyučujících a bez jejich podpory… No uznejte sami. Přesto jsem nad tím nedokázala přestat přemýšlet. Říman, říman… Vždyť to mě tehdy docela bavilo. Prodávat otrokyně, kupovat otroky, vesele dědit a být římským občanem. Rozhodla jsem se proto přemoci všechny špatné zkušenosti a zkusit to. S Griphinem jsme se rozhodli obrátit se na mladého vyučujícího JUDr. Pavla Saláka, Ph.D. Ačkoli jsme věděli, že je povětšinou nakloněn novým nápadům, poslední dobou prý nebyl moc v Brně. Do kabinetu jsme právě i díky tomu vcházeli s obavami, jak to celé nakonec dopadne. Začíná debata, stručně přednášíme svůj návrh a… ÚSPĚCH! Pan doktor vypadá nadšený! Krásně se všichni doplňujeme! Nějak se mi tomu ani nechce uvěřit. Budeme pořádat už druhý simulovaný soudní spor v roce! Po několika letech, kdy se nepodařilo uspořádat ani jeden! Členové AA sestavují pravidla a jde jim to krásně od ruky! No prostě super! Další jednání s panem doktorem, diskuze o tématech příkladů, systému hodnocení, časech bodování. Nevěřím svým očím. Vypadá to dobře! Markeťák Kuba nám rezervoval místnost, JUDr. Pavel Salák, Ph.D. nám zpracuje příklady a rozpošle reklamu hromadným mailem mezi studenty, Melinka s Víťou dodělají pravidla a Jára udělá plakáty! A jak to nakonec bude vypadat? Tři kola, tři různé příklady, kde ti nejlepší získají hodnotné ceny a hlavně zápočet z Římského práva! Účastnit se budou studenti 1. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v teamech o 2-3 osobách. Přihlašování proběhne přímo na místě, přičemž max. počet teamů je 20. Pokud se dostaví více teamů, o účastnících bude rozhodnuto losem. Vašimi porotci budou odborníci na dané téma pod vedením už několikrát zmiňovaného JUDr. Pavla Saláka, Ph.D. a snad i dalších odborníků z řad PrF MU. Prvním bude písemné kolo, kde teamy dostanou příklad a časový limit k jeho vypracování. Nejlepší postoupí do dalšího kola, kde bude zcela nový příklad, tentokrát i s ústní prezentací. A ti, kteří zvládnou i toto kolo s největším počtem bodů se budou moci mezi sebou utkat ve finále. Co dodat? Snad jen to, že v době uzávěrky článků jsme všichni v netrpělivém očekávání, kolik se přihlásí teamů. My doufáme, že jich bude co nejvíc, doktor Salák se této myšlenky spíše děsí, ale nebýt jeho a podpory a práce ostatních členů ELSA Brno, tak by to nešlo. Takže... snad to vyjde  Oľga Mitášová

CZECH MOOT COURT COMPETITION V OBČANSKÉM PRÁVU ELSA Praha ve spolupráci s ELSA Česká republika letos na jaře uspořádala první ročník simulovaného soudního řízení v občanském právu, které se tak zařadilo pod hlavičku Czech Moot Court Competition po bok úspěšného „kolegy“ z práva obchodního. Účelem simulovaných soudních řízení je umožnit studentům poznat skutečnou soudní a advokátskou praxi, kterou z fakulty znají jen v její teoretické rovině, zažít na vlastní kůži, jaké to je stát před soudním senátem, oponovat argumentům protistrany a hledat nejlepší právní kličky při formulaci svých podání. Tohoto moot courtu se zúčastnilo celkem 14 týmů ze všech čtyř českých právnických fakult. Odborná šestičlenná porota složená ze soudců Městského soudu v Praze, advokátů a akademiků se zhostila nelehkého úkolu vybrat z těchto čtrnácti týmů osm nejlepších, které postoupily do ústního kola pořádaného v prostorách Městského soudu v Praze. Během ústního kola 10. dubna proběhla dopoledne nejdříve čtyři vylučovací kola, ze kterých vzešly dva nejlepší týmy, a poté samotné finále. Zpestřením byl slavnostní oběd v restauraci U Matěje Kotrby. Soutěžící měli možnost se nejen dobře najíst, ale také se neformálně pobavit s porotci o soutěži samotné i dalších uvolněnějších tématech. Vítězem finálního jednání se stal tým složený z Jana Magáta a Petra Kazdery původem Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vítězové si odnesli kromě hodnotné ceny v podobě publikací od nakladatelství C. H. Beck a od nakladatelství ASPI včetně finanční odměny i zajímavý zápis do jejich životopisu a především v neposlední řadě také mnoho cenných zkušeností. Chtěli bychom poděkovat advokátní kanceláři AK Holubová, jejíž advokáti věnovali svůj čas na to, aby pro nás vytvořili kauzu, která byla základem tohoto simulovaného řízení, a všem porotcům za jejich čas strávený nad hodnocením písemných vypracování i na samotných soudních přelíčeních. Nyní plánujeme další ročník tohoto moot courtu a doufáme, že se nám bude dále dařit v našich snahách odstranit neduhy simulace a ještě více CMCC přiblížit skutečné soudní praxi. Zároveň jsme velmi mile překvapeni studentským zájmem o akce tohoto druhu, který předčil naše očekávání a ukazuje, že studentům práva přestává stačit jen sedět ve fakultních lavicích. Jiří Mačát

Události

25

Může být C.VIS Arbitration Moot zásadním zlomem v životě brněnského studenta? Již Christian Friedrich Hebbel konstatoval, že každé poznání vychází ze srdce, každé vzdělání ze života. Z toho důvodu se pokusím nejdříve sdělit základní informace o soutěži zmíněné v nadpisu a až následně přikročit k samotné odpovědi na otázku tam položenou. Celým názvem C.VIS Commercial Arbitration Moot (Dále jen C.VIS) je celosvětově jednoznačně největším a nejznámějším zástupcem soutěže svého druhu. Moot courty jsou studenty simulovaná jednání soudů, která jsou však od skutečných k nerozeznání. Vše v tomto ohledu záleží na kvalitě účastníků, kteří jsou při vší skromnosti v případě C.VIS naprosto úchvatní. C.VIS jako takový je potom jedinečný i v tom, že nesimuluje jednání soudní, ale mezinárodní obchodní arbitráž a předmětem sporu je případ na základě práva mezinárodního obchodu. Díky tomu umožňuje setkání účastníků skutečně z celého světa bez nevýhody pro jeho jednotlivé části a kultury. V aktuálním 16.ročníku se jej účastní neuvěřitelné množství 233 univerzit z každého kouta světa a každá je zastoupena týmem o 3-25 studentech. To představuje více než 2000 studentů, kteří se sjedou na jedno místo, aby prokázali jejich schopnosti komunikace, prezentace, argumentace a improvizace. Jazykem celé soutěže je již klasicky angličtina. Nejvíce fakult přicestuje jako vždy ze Spojených států amerických (Harvard, Columbia University, Berkley, Georgetown atd.), které jsou kolébkou této formy výuky, Německa (Humboldt University, University of Heidelberg), Velké Británie (London School of Economics) a Indie (National Law School of India University). Na druhou stranu se ale účastí i univerzity z takových států, jako jsou Venezuela, Malajsie, Singapur, Pákistán, Jordánsko, Omán či Kajmanské ostrovy. Představuje tak neuvěřitelnou paletu různých kultur, názorů, poznatků, ale hlavně budoucích přátel a inspirace! K tomu se připojí i více než 600 rozhodců a dalších právních profesionálů, kteří jsou naprostou elitou ve svém oboru. Bude se přitom jednat jak o předsedy rozhodčích soudů a rozhodce, advokáty, významné akademiky, tak ale i předchozí účastníky soutěže. Ne zbytečně se soutěži přezdívá „olympiáda mezinárodního obchodu“. Jen ti nejlepší z nejlepších se dokáží psychicky na tuto soutěž připravit a v tak obrovské konkurenci i uspět. Celá soutěž se skládá ze dvou částí a to distanční a samotného finále. V distanční části se na počátku října zveřejní pro budoucí ročník případ, který budou všechny týmy řešit a v jehož rámci budou zastupovat žalobce i žalovaného. Následně má každý tým čas do začátku prosince k vypracování memoranda za žalobce o maximálním rozsahu 35 stran. Po vytvoření memoranda mu jsou přiděleny dvě univerzity z nichž jedné je posláno jeho memorandum a od druhé dostane jejich memorandum za žalobce. Na toto memorandum následně tým sepíše memorandum za žalovaného a do konce ledna jej opět odešle. Následně mu jsou přiděleny ještě dva další týmy se kterými se střetne ve finále konaném ve Vídni na počátku dubna. Tam absolvuje celkem čtyři duely v základní části bodově hodnocené proti dříve přiděleným týmům a to 2x z pozice žalobce a 2x žalovaného. Na základě bodů poté postupuje nejlepších 64 týmů do vyřazovací části, kde na konci 9. dne soutěže stane jen jeden jediný vítěz. V aktuálním ročníku se účastnila soutěže i právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Za soupeře jí byly přiděleny týmy Rutgers University z New Jersey, University of Helsinki (žalobci), National Law school of India University a American University z Washingtonu (žalovaní). V době psaní tohoto článku však ještě nebyly známy výsledky soutěže, o kterých bude v případě zájmu napsán článek pro příští vydání PrimaLexu. Tým se připravoval na finále na soutěžích v Berlíně, Varšavě, Budapešti, Praze a Olomouci, což představuje obrovské množství klání, zkušeností, přátel a nezapomenutelných zážitků. Pro budoucí ročník je přitom opět plánováno několik podobných tréninkových soutěží a tým by se měl skládat z celkem 8-10 členů. Celá soutěž, doprava, ubytování atd. je kompletně hrazeno jednotlivým členům brněnského týmu, kteří tak nemusí za účast na ni zaplatit ani korunu. Krom toho pro příští ročník již přislíbili účast zajímaví hosté, kteří jsou excelentní ve svém oboru a budou pomáhat při přípravě týmu Masarykovy univerzity. Po velice stručném shrnutí všech informací tedy můžeme konečně přistoupit k slíbené odpovědi na otázku položenou v úvodu celého článku a to, zda-li může být C.VIS zlomem? Odpověď bude sice značně zkreslena skutečností, že autor článku je sám účastníkem soutěže a i v budoucnu se bude na soutěži podílet, ale i tak zcela upřímná. Může a změní! Samozřejmě jen za okolnosti, že sám chce. Nedojde jen k výraznému zlepšení v anglickém jazyce, ale zejména v osobnostním profilu. Je to seznatelné i na současných účastnících. C.VIS naučí v první části práci se zdroji, nasazení, perfekcionismu a kritickému myšlení znamenající spokojenost pro jednotlivé pisatele memoranda. Ve dru-

hé části, tréninkové, potom přichází rozčarování nad nedostatky v distanční části a prvním jednoznačném zjištění vlastní nedokonalosti. I přes tuto skutečnost však dochází díky tréninkům k něčemu neuvěřitelnému a to je vytvoření postupem času nesmírně kvalitních a zkušených obhájců. Každý student promění postupem času ve vynikajícího řečníka schopného prezentovat případ, vysvětlit a obhájit každý z jeho detailů a hlavně přesvědčit jeho posluchače a to i v cizím jazyce. O to více už zřejmě nemá smysl pokračovat v diskuzi o přínosu samotného finále, kde se sjede více než 3000 lidí s různými názory, ale stejným zájmem. Tím je poznat něco nového, něco ohromujícího a nečerpat tu atmosféru jednoho z největších kladů globalizace a to sebereflexe a zamyšlení ve světle lidí z celého světa. Je možno vůbec pochybovat o přínosu této soutěže v době, kdy spousta vědomostí na území České republiky pro „úspěšnou kariéru“ je čerpána formou bezmyšlenkovitého akceptování názorů bez jakékoliv diskuze? Není to obohacující, když člověk může poznat i něco nevytvořeného na jednom malém území ve středu Evropy? Není příjemné mít přátelé po celém světě na které se může člověk obrátit? Toto a ještě mnohem více je v dnešní době C.VIS Commercial Arbitration Moot a několika lidem se dostane i toho potěšení to vše poznat osobně. Tomáš Hülle (účastník C.VIS 2008/2009; Masarykova univerzita) PS: Na závěr je nutno i zdůraznit, že pro budoucí ročník (tj.2009/2010) se bude formovat tým Masarykovy Univerzity na konci jarního semestru. Informace budou publikovány na stránkách fakulty a na některých z přednášek 2.-4.ročníku v druhé polovině dubna. Současně je možné se obrátit kdykoliv s dotazy i na autora příspěvku na mailu [email protected].

RESEARCH GROUP COMPETITION - NOVÁ SOUTĚŽ STUDENTSKÝCH PRACÍ Jako většina studentů na právnických fakultách, jistě i mnozí z vás už přemýšleli nad tím, jak udělat svůj životopis atraktivnější pro budoucího zaměstnavatele. Mimo zlepšení jazykových dovedností a zkušeností v rámci praxe se nabízí ještě další možnost, která již v tomto roce zaujala několik studentů. Řeč je o nové soutěži, která vítězům nabízí nejenom zajímavou finanční odměnu, ale zároveň i nejlepšímu účastníkovi publikování jeho práce v odborném právnickém časopise. Research Group Competition aneb týmová soutěž studentských je zcela novou soutěží pro studenty právnických fakult z celé České republiky, jejíž první ročník byl vyhlášen v březnu 2009. Na jejím uvedení má největší zásluhu sponzorská advokátní kancelář DanielMališ&Partners, která také vybírá soutěžní téma, spolu se studentskou organizací ELSA, zajišťující organizaci. A co bylo hlavním podmětem pro zahájení soutěže samotné a jak probíhá? Hlavním cílem je především poskytnutí šance studentům publikovat vlastní názory na určitý právní problém a ukázat jejich práci široké právní veřejnosti. Nejúspěšnější účastník soutěže má totiž zajištěnou publikační činnost, která je předpokladem pro přijetí do různých akademických programů a zároveň aktivitou, která může jistě oslovit nejednoho zaměstnavatele. Research Group Competition je soutěží studentských prací, která je určená jednak jednotlivcům, ale také týmům dvou až tří studentů, kteří mají za úkol se zabývat rozborem určeného právního problému. Důraz je kladem především na nový pohled účastníka a obhájení jejich názorového stanoviska, který se může lišit od starších zažitých náhledů a diskuzí. Soutěžící jsou tak plně podporováni v kreativitě a rozvíjení nových myšlenek s důrazem na přesvědčivou argumentaci. Všechny práce jsou následně opravovány odborníky z právnických fakult a zástupci advokátní kanceláře, kteří rozhodnou o nejlepší obohacující práci a zároveň vítězi celé soutěže. Nejlepší účastníci jsou odměněni finanční odměnou a práce umístěná na prvním místě je zároveň publikována v odporném právnickém časopise. A kde se dozvědět neaktuálnější informace o soutěži? Podívejte se na stránky www.elsa.cz, průběžně také najdete informační materiály na vašich fakultách. Jana Drbolová

26

Reportáže ALSA Conference 2009 Beijing

Z

ačátkem mrazivého února vycestovali dva členové ELSA Praha na opačný konec světa, aby na vlastní kůži zažili, jak probíhá ALSIC (Asian Law Students’ International Conference). Konference, organizovaná ALSA China, se tentokrát konala v Pekingu, od 7. do 14. února 2009. Na následujících řádcích se pokusíme přiblížit vám atmosféru této mezinárodní akce, kde jsme se setkali s mnoha úžasnými lidmi a zúčastnili se velice zajímavého akademického i kulturního programu. Nejprve mi však dovolte představit asociaci ALSA (Asian Law Students’ Association), která je o něco mladší než ELSA, dynamicky se rozvíjí a je největší organizací svého druhu v Asii.

O ALSA The Asian Law Students’ Association (ALSA) vznikla roku 1989 jako sdružení studentů práv a v současné době má deset členů: Čína, Taiwan, Hong Kong, Indonésie, Japonsko, Korea, Filipíny, Malajsie, Singapur a Thajsko. Jedná se o nevládní, nepolitickou a neziskovou organizaci, jejíž cíle a zaměření jsou obdobné jako u ELSA. ALSA China byla založena roku 2003, s cílem podílet se na rozvíjení vzájemných vztahů a porozumění mezi asijskými zeměmi, které se tolik liší svou historií i kulturním zázemím. Náplní její činnosti jsou studijní výměny i akademické aktivity jako například debaty, přednášky a návštěvy právnických firem. Dává tak najevo svou vůli být ve spojení se světem a otevřít se novým myšlenkám.

Sekretariát Mezinárodního Výboru

Struktura ALSA

Archiv – národní skupina odpovědná za archivování důležité dokumentace – v současné době ALSA Indonésie

Mezinárodní Výbor

Finance – národní skupina odpovědná za účetnictví – ALSA Japonsko

Mezinárodní Výbor ALSA sestává ze sedmi členů, v čele s Prezidentem a Viceprezidentem.

Web Management – národní skupina odpovědná za internetové stránky ALSA – ALSA Korea

Na rozdíl od ELSA zde neexistuje žádný „ALSA House“, kde by měl mezinárodní Výbor své sídlo. Funguje zde jedinečný systém, kdy jednotlivé země na několik let přebírají odpovědnost za určitou oblast, jako je například archiv, finance či web management, a vytváří tak zázemí pro práci Výboru.

Národní a lokální skupiny Národní skupiny (National Chapters) jsou obdobou národních skupin ELSA. Současných deset skupin se velmi rychle rozrůstá o nové země; v procesu přijímacího řízení nebo alespoň navázání spolupráce jsou například Brunej, Bangladéš, Maledivy a Indie. Každá národní i lokální skupina má podobně jako skupiny ELSA vlastní stanovy a funguje jako samostatná jednotka. Mezinárodní akce ALSA ALSA organizuje řadu akademických aktivit, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Země se střídají v pořádání mezinárodních akcí, jejichž cílem je přispět k prohloubení vztahů a lepšímu porozumění mezi jednotlivými státy. Mezi hlavní aktivity patří: The Asian Law Students’ Forum ALSA Forum je hlavním organizačním setkáním členů ALSA, které určuje budoucí směřování a cíle celé organizace. Nejdůležitější částí je pak tzv. Governing Council Meeting, jehož účelem je rozhodovat o budoucí činnosti ALSA International. The Asian Law Students’ Conference (ALSIC) Kromě pravidelných organizačních setkání (ALSA Forum) pořádá ALSA každoročně velkou konferenci (ALSIC), která se koná obvykle v únoru, vždy v jiné členské zemi. Kromě propagace samotné organizace je jejím cílem nabídnout studentům práva kvalitní akademický program, zaměřený na diskusi o růz-

Reportáže

27

ALSA Symposium Zajímavé interaktivní sympozium na téma diskriminace skýtalo pro delegáty jedinečnou příležitost dozvědět se více podrobností o diskriminaci pohlaví či žen v Číně. Sympozium pořádala Čínská asociace práva. Academic Visit V této části akademického programu měli všichni delegáti šanci navštívit dvě instituce: Čínskou federaci žen a centrum právní pomoci. V obou institucích se konaly přednášky a semináře, opět na téma diskriminace, které se prolínalo celou ALSA konferencí. Řídící rada - Governing council (GC)

ných právnických otázkách i prohlubování praktických zkušeností prostřednictvím debat, simulovaných soudních sporů, návštěv institucí atd. Tato konference je považována za nejdůležitější mezinárodní akci, a to zejména proto, že vedle akademického programu vytváří prostor pro spolupráci mezi zeměmi a jedinečnou příležitost k poznávání cizích kultur a názorů. Během této týden trvající události se samozřejmě najde čas i na bohatý společenský program, včetně „cultural night“ a poznávání místního okolí. Study Trip Třetí z hlavních mezinárodních aktivit jsou studijní návštěvy. Umožňují studentům práv dozvědět se něco nového o cizí zemi, její kultuře i právním systému a jsou tak prostředkem k naplnění jednoho ze základních cílů organizace. Obvykle jsou založené na principu vzájemnosti, tedy nejprve jedna země hostí studenty z druhé země a následně jejich zemi navštíví. ALSIC 2009 – orientální zážitek The Asian Law Students’ Conference (ALSIC) 2009 pro nás začala již na pekingském letišti, kde nás čekali naši „caretakers“, což jsou pomocníci, kteří se po celou dobu konání konference starají o jim přidělené delegace. Naším „caretakerem“ byla Fluffy, studentka prvního ročníku právnické fakulty pekingské univerzity, která nám v průběhu celého našeho pobytu velmi pomáhala. Ať už šlo o provádění krásnými pekingskými památkami, smlouvání s místními obchodníky, zjišťování letů, informování o průběhu konference, nebo pouhé buzení, odváděla Fluffy svou práci pečlivě a bezchybně, ostatně jako většina Číňanů, jak jsme později zjistili. I když hlavní náplní konference byly akademické aktivity, nechyběl ani bohatý kulturní program, kterému kralovaly zejména kulturní noci, jež byly pro Evropana opravdovým zážitkem. Delegace, oblečené do pestrobarevných a perfektně zpracovaných národních kostýmů, tancovaly tradiční tance, umožňující nahlédnout do jejich kultury. Samozřejmostí byly také welcome party nebo nápaditý valentýnský večer, na kterém jsme obdrželi spoustu originálních dárků. V průběhu týdne bylo úžasné sledovat a srovnávat povahy a zvyky jednotlivých národností nebo jak odlišně se zástupci jednotlivých zemí baví. Všichni účastníci si koncem týdne užily prohlídku Pekingu a Velké Čínské zdi. Během týdne jsme však využili každou přestávku v programu a poznávali exotické město, jakým Peking pro Evropana bezpochyby je. Akademický program V duchu hesla; “Nejdříve práce, pak zábava“ nabízela ALSA Conference velmi hutný akademický program, který sestával z několika částí. Každá delegace měla zastoupení na všech simultánně probíhajících akademických činnostech. Table Discussion Na začátku konference byli jednotliví delegáti rozděleni do jedné z pěti diskusních skupin. My jsme se účastnili diskuse ohledně diskriminace pohlaví v oblasti vzdělávání. Na konci konference pak jednotlivé skupiny prezentovaly své závěry na společné schůzi, přičemž se hodnotilo nejlepší vystoupení, nejoriginálnější řešení a další aspekty. ALSA Moot Court Competition Klasická soutěž v simulovaném soudním řízení tak, jak ji známe i z České republiky, nechyběla ani na ALSA Conference. Samozřejmostí bylo vyhlášení nejlepšího týmu, který případ správně vyřešil a předvedl nejkreativnější, nejúspěšnější a nejprofesionálnější přístup.

I když je ALSA Conference zaměřena zejména na akademické aktivity, v jejím průběhu probíhají též workshopy řídící rady, obdoby prezidentského meetingu na ELSA ICM či IPM. Prezidenti z národních a některých lokálních skupin na schůzích probírali témata týkající se mnoha aspektů celé organizace. Pozorovatelé z ELSA byli i na tyto schůze přizváni, takže jsme mohli pozorovat rozvoj ALSA v přímém přenosu. K mnoha tématům jsme se také jako zástupci ELSA vyjadřovali a poskytli tak naším asijským přátelům jiný náhled na věc. Vzhledem k tomu, že je ELSA v mnoha ohledech rozvinutější, než ALSA, byl náš názor pro mnoho prezidentů směrodatný a se zájmem si jej poslechli. Protože se ALSA Forum (obdoba ELSA International Council Meeting) koná pouze jednou do roka, slouží GC schůze na ALSA Conference jako příprava na ALSA Forum a též jako příležitost diskutovat nad aktuálními otázkami. Jelikož je ALSA mladší a méně rozvinutou organizací než ELSA, bylo velmi zajímavé sledovat, jak dynamicky se řešily jednotlivé záležitosti a s jak inovativními nápady delegáti přicházeli. V průběhu workshopu jsme se bavili o mnoha stávajících i nových projektech a konkrétně se připravila podoba několika akcí, o kterých se následně bude hlasovat na ALSA Foru v srpnu. Chris Potranandana – prezident ALSA, student univerzity Chulangkorn v thajském Bangkoku, navštívil jako pozorovatel podzimní ELSA ICM v Norimberku, kde načerpal inspiraci a mnoho vědomostí, které se nyní snaží přenést do ALSA. Na GC schůzích byla delegátům Chrisem a námi představena ELSA a jednotlivé její činnosti. Prezidenti se poté bavili o možnosti vytvořit v ALSA obdobu programu STEP (program výměnných studijních stáží), který v ELSA již delší dobu úspěšně funguje. Hovořili jsme také o možnosti založit alumni organizaci či pořádat prezidentský meeting. Na schůzi jsme též prezentovali naše zkušenosti s fundraisingem a PR. Na schůzi se také probíraly žádostí nových zemí, které chtějí do ALSA vstoupit. To už se ale ALSIC chýlila ke svému konci a já jsem si znovu uvědomil, jak dynamická tato mladá organizace je a jak rychle se bude rozvíjet. Účast na ALSIC 2009 byla opravdovým orientálním zážitkem. Měli jsme možnost během jednoho týdne poznat studenty práva z 10 asijských zemí, diskutovat s nimi, sledovat jejich zvyky a učit se jim. Konference samotná byla opravdu skvělá, a to zejména díky vyváženému akademickému a sociálnímu programu. Pokud chcete taktéž zažít něco podobného a jste členem ELSA, můžete jako pozorovatelé vyrazit na ALSA Forum, které se koná v srpnu na Filipínách nebo se v únoru 2010 zúčastnit příštího ročníku ALSA Conference, tentokrát v Indonésii. Martin Pultzner

28

Reportáže ADVOKÁTNÍ KONCIPIENTI V AKCI (31.3.2009, Brno)

Každý určitě sní o tom, co bude vykonávat jako své povolání po škole, i já mezi takové patřím. Protože si pohrávám neustále s myšlenkou, co ze mě bude, až dostuduji, rozhodl jsem se účastnit diskuze bývalých studentů, současných koncipientů, kteří studovali na brněnské škole. Účast na tomto setkání byla velmi vysoká, jako doklad můžu dosvědčit například to, že jsem na své židli neseděl sám, ale se svoji spolužačkou. Na debatních křesílkách seděli tři hosté, Mgr. Michaela Riedlová, Mgr. Michal Janovec a Mgr. Ivan Rámeš, kteří se s námi podělili nejen o své zážitky z advokátních kanceláří, ale i o své názory na ostatní právnická povolání. Svěřili se nám dokonce s některými nepří-

Protože obecenstvem byli převážně studenti, hovořilo se také o studentské praxi v advokátních kancelářích. Dozvěděli jsme se některé tipy a triky na přijímací pohovory. Překvapilo mě, že AK kladou důraz na zahraniční pobyty v rámci Erasmu a že někdy záleží hodně na povaze toho kterého člověka. Celkově mám z debaty dobrý pocit. Je dobré vidět, že koncipienti jsou normální lidi, stojící nohama na zemi. Až budu velký, chci taky jedním být! Štěpán Stehlíček

jemnými fakty o společenském životě, který koncem studia prakticky končí. Dva z trojce reprezentovali velkou advokátní kancelář Havel a Holásek, ten třetí pak malou brněnskou „advokátku“.

STUDENTSKÝ PLES JIŽ PO DESÁTÉ co z naší nabídky ochutnat nejdříve, můžete tak učinit v jednom z několika salonků, které nabízejí příjemné prostředí na odpočinek. Ale pokud dáváte přednost spíše komornějšímu způsobu zábavy před světly Národního domu, program ve Futuru je pro vás jak stvořený. Ročník od ročníku zde probíhá paralelní program – vystoupení hudebních skupin spíše rockového rázu.

Když se Josef Švanda společně se svým kamarádem rozhodli před deseti lety poprvé zorganizovat Studentský ples, asi by se v té době těžko našel někdo, kdo by dal ruku do ohně za úspěch jejich myšlenky. Ovšem k překvapení všech, včetně samotných organizátorů, tato tradice Studentského plesu, konaného každoročně v Národním domě na Smíchově, se úspěšně drží již dlouhých 10 let a momentálně by se těžko našel někdo, kdo by dal ruku do ohně za neúspěch dalších ročníků. Jak sami zakladatelé tvrdí, hlavní popud, který je k tomuto nápadu vedl, byla vize akce, která spojí nejenom studenty práv a ekonomie v roli organizátorů, ale zároveň i studenty jiných vysokých škol, třebaže tomu bude jen jeden den v roce na několik málo hodin. Postupem času se vzhled Studentského plesu začal vyvíjet a zkvalitňovat a dnes můžeme tvrdit, že se jedná o jeden z největších plesů pro studenty všech vysokých škol. Však každoročně se plesu zúčastní na 1200 studentů. Samotný první ročník proběhl pouze v prostorách Národního domu, nicméně pomalu docházelo k propojení programu plesu společně s klubem Futurum.

Dnes si již každý příchozí může vybrat styl hudby, či zábavy, která mu nejvíce vyhovuje. A že je vybírat doopravdy z čeho! Pokud máte rádi spíše klasickou hudbu, to pravé pro vás vždy najdete v Hlavním sále, kde každoročně hraje Big Band Josefa Hlavsy a je pouze přerušován různými tanečními vystoupeními. Můžete též rozvlnit své tělo v rytmech Latinské Ameriky v protějším Arbesově sále či si jít zaskotačit na československou diskotéku, kde uslyšíte ty největší české a slovenské hity od osmdesátých let do současnosti. Pokud Vás tato nabídka natolik ohromí, že se musíte na chvíli posadit pořádně si rozmyslet

Ani při letošním ročníku, který proběhl v neděli pátého dubna, tomu nebylo jinak. Ikdyž je nutné dodat, že díky speciálnosti tohoto ročníku si organizátoři jak z ELSA Praha, tak z AEGEE dali obzvláště záležet na důkladné přípravě programu a zábavy pro hosty. Odměnou za těžce odvedenou práci byly pozitivní ohlasy od většiny účastníků plesu. Díky spolupráci s advokátní kanceláří White and Case a květinářstvím Gloriosa, které nám pomohlo vyzdobit Národní dům, jsme měli větší možnosti pro zdokonalení programu. Hosté plesu se mohli přiučit pár kroků z irského stepu, či se pokochat vystoupením břišní tanečnice, která nenechala snad jediného muže chladným. Ale třešinkou na dortu Studentského plesu 2009 zůstává vystoupení skupiny Toxique v klubu Futurum, oceněnou Andělem 2008 za objev roku. Zájem o tento koncert byl tak vysoký, že ani nestačila kapacita klubu, která čítá 300 lidí. Letošní jubilejní ročník Studentského plesu se tedy dá označit za úspěšný a my můžeme jenom doufat, že další ročníky budou minimálně stejně tak úspěšné a zájem o ně mezi studenty neklesne. Karolína Kroupová Hlavní organizátorka Studentského plesu 2009

Reportáže NÁVŠTĚVA ŠTRASBURKU Na úvod tohoto článku bych rád vyjádřil svoji velkou spokojenost s odvedenou prací ELSA Olomouc. Opravdu se za poslední rok a půl toto společenství lidí dohodlo, že by bylo dobré začít být vidět a proto jsme se rozhodli dělat pro to všechno, co se dá. S tím souvisí i jakým způsobem jsme začali připravovat programy pro naše aktivní členy ELSA Olomouc. Napadlo nás, že by bylo dobré zrealizovat zájezd do zahraničí, který by byl jistým způsobem finančně dotován. Realizaci a organizaci tohoto zájezdu jsem si vzal na starost a začal s vymýšlením jednotlivých možností, které připadaly v úvahu. V konečné verzi se nám nabídl zájezd do Štrasburku od europoslance MUDr. Milana Cabrnocha a to pro osm členů. Hlavní náplní tohoto zájezdu bylo poznat fungování evropských institucí hlavně z té praktické stránky, což předpokládalo, že jisté znalosti o fungování Evropské unie již máme. Zájezd byl plně hrazen ze zdrojů EU, pod záštitou pozvání pana europoslance. Dalo se tím pádem očekávat, že zájezd nebude na dlouhou dobu. Vyjeli jsme 24. 3. 2009 z Kolína směr východo-francouzskou metropoli. Ostatními členy, kteří se zájezdu účastnili, byli zástupci různých neziskových organizací, VOŠ, či středních škol. Po příjezdu do Kehlu (město v těsné blízkosti Štrasburku) a ubytování v hotelu, jsme se vydali do nočních ulic Štrasburku. Toto město nás absolutně uchvátilo svou malebností, starobylostí smíšenou s moderním stylem života. Město je plné architektonických skvostů, francouzského stylu a krásných hospůdek. Po návratu na hotel jsme rádi uvítali pár hodin spánku a očekávali, jak se nám bude líbit program následujícího dne. Bohužel jsme se ráno dozvěděli, že opozice svrhla vládu a jelikož náš hostitel je poslancem za ODS, tak se nemohl setkání s námi zúčastnit, neboť musel jednat v Praze. Programem druhého dne byla prohlídka Rady Evropy a návštěva Evropského parlamentu. Prohlídka Rady Evropy byla velice zajímavá, dozvěděli jsme se základní informace o historii organizace a o jejích vizích do budoucnosti. Prošli jsme si všechny prostory budovy a seznámili se se základními principy fungování společenství. Po tomto programu jsme dostali individuální volno a pochopitelně se rozdělili na menší skupinky, volný čas jsme využili k snědku něčeho typického a zavítali na dobrý francouzský obídek. Po obědě jsme měli to štěstí dostat se do prostor Evropského parlamentu, kam se bez pozvání některého z poslanců, běžným způsobem občan dostat nemůže. V rámci toho byla i diskuze s europoslanci, kteří tak suplovali víceméně osobní setkání s panem doktorem Cabrnochem. Diskutovali jsme s panem Ing.

29

Semináre a konferencie sa stretli s Akademickými aktivitami

Janem Zahradilem a Ing. Oldřichem Vlasákem. Oba dva nám velice podnětně odpovídali na naše dotazy a musím říct, že jsme se dozvěděli spoustu informací o jejich práci z pohledu, ze kterého jsem nikdy na jejich pracovní náplň nenahlížel. Neodvážím se tedy již nikdy říct, že jsou to politici, kteří mají vysoké platy, ale odvádějí málo práce. Jejich pracovní nasazení je obdivuhodné a velice mě překvapilo, za kolika realizacemi známých projektů stojí jejich jména. Nahlédli jsme i do velkého zasedacího sálu, kde v tu chvíli zrovna veřejně mluvil místopředseda vlády RNDr. Alexandr Vondra. S jistou dávkou hrdosti, že zrovna předsedáme, jsme se sluchátky na uších poslouchali jeho projev, překládaný do všech jazyků unie. Musím konstatovat, že tato část programu byla opravdu nejzajímavější a práce celého parlamentu je jistě, po důkladnějším prozkoumání, velice potřebná a prospěšná. Večer na nás čekala výborná večeře v centru Štrasburku, kde jsme ochutnali místní alsaské speciality. A tak před námi byla poslední noc ubytování v hotelu. Ráno jsme se se zmíněnými europoslanci potkali na snídani, shodou okolností bydleli ve stejném hotelu jako my. Poslední částí programu byla prohlídka centra Štrasburku a jeho nejdůležitějších památek. A tak jsme mohli porovnat Štrasburskou katedrálu (Notre-Dame) s orlojem, domy v Petite France, či náměstí Kléber, jak vypadají v noci a jak se vyjímají ve dne. Celý zájezd se velice povedl a musím říct, že připravenost ze strany asistentek europoslance byla perfektní. Každá část programu byla velice dobře promyšlená a předem naplánovaná. Jako zástupci naší organizace jsme si, myslím, udělali velice dobré jméno a zase pár lidí přesvědčili, že členové ELSA jsou lidi zapálení pro dobrou věc. Filip Říha

Posledný rok sa niesol v znamení mnohých medzinárodných sekčných stretnutí s rámci siete ELSA. Novým trendom sa stali tzv. „spojené“ stretnutia dvoch sekcií. Jedným z nich bolo aj to oranizované v nádhernom poľskom Krakowe familiárne nazývané „USA“, čiže United S&C and AA alebo oficiálne International S&C and AA meeting, ktorý prebiehal v dňoch 4.-8. marca. Dva hosteli v centre Krakowa (Orange a Centrum hostel) sa stali na pár dní domovom a pracovným miestom pre približne 80 účastníkov z 19 európskych krajín. Hlavnou náplňou stretnutia bolo množstvo tréningov zameraných hlavne na project management, negotiation skills, conflicts resolving a time management. Popritom sa odohrali aj dva spojené workshopy oboch sekcií, ktorých cieľom bolo rozvinúť debatu o aktuálnych otázkach, vyzvať k spolupráci ELSA s ostatnými študentskými spolkami, a upevniť spoluprácu medzi zúčastnenými sekciami, mimo iné hlavne počas organizácie Billateral Study Visits, čiže vzájomných výmenných návštevách jednotlivých lokálnych skupín ELSA medzi sebou. Súčasťou programu bola aj prednáška predstaviteľky Rady Európy v Poľsku, doktorky Hanny Machinskej, ktorá sa konala na pôde Jagelonskej univerzity. Rada Európy ako Human Rights partner ELSA International sa už tradične týmto spôsobom prezentuje na všetkých medzinárodných stretnutiach ELSA, kde približuje svoju vlastnú činnosť, nabáda k užšej vzájomnej spolupráci a k nadviazaniu komunikácie s národnými pobočkami Rady. Na záver prednášky zástupcovia prítomných skupín ELSA prezentovali svoje akcie, ktoré v poslednom roku prebehli alebo ešte len prebehnú a ktoré sa dotýkajú problematiky ľudských práv. ELSA Česká republika pri tejto príležitosti spomenula konferenciu o Tibete, diskusie na témy Sex trafficking a Obchod so zbraniami a predstavila projekt tohtoročnej Putovnej konferencie zameraný na detské práva a ich právnu úpravu. Krakowské stretnutie dvoch key areas ELSA sa môže pochváliť asi rekordnou účasťou delegátov. Pracovné výstupy z neho boli použité ako podklady pre prácu na medzinárodnom sneme ELSA - International Council Meeting v Budve, prebiehajúcom mesiac po jeho skončení. „USA“ splnilo svoj účel taktiež z pohľadu motivácie zúčastnených delegátov, ktorí si z neho odniesli krásne spomienky na večne živý ELSA spirit. Martina Kalapáčová

30

Reportáže Přednáška o Barmě

Beseda: REALITA VĚZEŇSTVÍ Na podobné konferenci jsem ještě nikdy nebyla, a jelikož bylo vybráno atraktivní téma, přišla jsem pobesedovat na téma Realita vězeňství v ČR. V průběhu konference měly být zodpovězeny otázky: Jak tráví vězni volný čas? Jak vypadá jeden den ve věznici? Má to smysl? apod. Účast přislíbili JUDr. Jiří Šebek - tiskový mluvčí Vazební věznice Kuřim, major PhDr. Petr Juříček - vedoucí oddělení výkonu trestu a Mgr. Jiří Jobánek - psycholog. V posluchárně bylo ve tři odpoledne úplně plno, účast byla rekordní a spousta zájemců musela odejít, protože nebylo kam si sednout. Beseda započala kratičkým úvodem o tom, kde se nachází Vazební věznice Kuřim, pár slov o tom, co zde s vězni dělají a pak se rozběhla diskuze. Dotazů bylo skutečně mnoho, pár otázek a odpovědí si dovolím velmi stručně odcitovat: S jakými skupinami se ve vězení nejčastěji setkáváte? S různými skupinami, nejen s osobami, jejichž maximální dosažené vzdělání je ukončená povinná

školní docházka. Měli jsme zde jednoho atomového fyzika, máme zde pár lékařů a také právníků, kteří nejsou zrovna moc oblíbení, protože nachází mezery v systému a manipulují s méně inteligentními jedinci. Jak tráví vězni volný čas? Nabízíme jim široké rozpětí činností, od výuky angličtiny až po posilovnu. Chceme, aby účelně využili volného času, který ve vězení mají. Ovšem povolit posilovnu jedinci, který přišel do vězení se 100 kily a odcházel by se 120 kily, takové rozhodnutí je třeba pečlivě zvážit. Nevzpomínají na vás vaši bývalí chovanci ve zlém? Nestalo se, že by si vás chtěli najít a „ vyřídit“ si to s vámi? Jeden z hostů zavzpomínal na to, jak jej bývalý svěřenec poznal ve výčepu a zaplatil mu panáka. Ale zatím nikdo nevyhrožoval. S pokusy o útěk se zde také nesetkávají často, poslední útěk zaznamenali v roce 1993. Kateřina Vozárová

Beseda „ČÍNSKA POLITIKA V TIBETE A UJGURSKU“ 31. 3. 2009 prebehla na Novomestskej radnici ako súčasť cyklu „Tibet mysli“ , ktorý organizuje občianske združenie Potala, beseda pod názvom „Čínska politika v Tibete a Ujgursku“, ktorej sa zúčastnil Jan Ruml, bývalý senátor, zameraný na ľudské a občianske práva v krajinách s totalitnými režimami režimy a člen Výboru pro olympijské hry 2008 Olympic Watch, Ľubomír Sklenka, zakladateľ internetových stránok Tibinfo a Ondřej Klimeš, sinológ so špecializáciou na Ujgurov. Rada by som Vám priblížila pár tém, o ktorých sa na besede hovorilo.

Charta 2008 Často diskutovaným dokumentom je dnes Charta 2008, ktorá vznikla pred troma mesiacmi, a vyzýva čínske autority, aby uskutočnili zmenu politického systému v rámci existujúcich právnych noriem. Jedná sa o petíciu s 5000 podpismi, ktorá sa zameriava najmä na ľudské práva a slobody, a pripomína širšiu verziu Havlovej Charty 77. Množstvo podpisov je vzhľadom k populácii Číny skutočne zanedbateľné. Ľudské práva v Číne obecne nie sú veľmi často spomínané. Bráni tomu cenzúra, ktorej sa venuje okolo 30 000 štátnych cenzorov v spolupráci s medzinárodnými spoločnosťami, ako je napríklad aj Google. To je aj dôvod, prečo sa len málokto v Číne dozvie o charte.

Tvrdý úder Tesne pred výročím marcových demonštrácií začala v Tibete kampaň „Tvrdý úder“. Už koncom januára prišli do Tibetu tisíce ozbrojených jednotiek. Bolo prerušené telefonické spojenie s Indiou, dva dni pred 10. marcom bolo znemožnené aj

používanie mobilov. Do Tibetu bol zakázaný vstup všetkým cudzincom, samotným obyvateľom bolo po uliciach dovolené chodiť maximálne vo dvojiciach. 6000 ľudí bolo zadržaných a vypočutých. Vďaka týmto opatreniam došlo v Tibete len k izolovaným protestom. K najvýraznejším patrí pokus o sebe upálenie sa mnícha v severovýchodnom Tibete a smrť ďalšieho, ktorý skočil do Žltej rieky.

Ujguri Ujgursko (Sin-ťiang) je takisto ako Tibet obrovská zem, majúca asi 20 miliónov obyvateľov. Mnoho Ujgurov žije v exile v Ázii, USA, severských krajinách Európy a v Nemecku. Tibet i Ujgursko sú autonómnymi oblasťami Číny, u Ujgurov sú však požiadavky voči Číne trochu odlišné. V tomto prípade totiž nie je prioritou náboženský a kultúrny aspekt, ale politické požiadavky. Náboženstvo, ktorým je v tomto prípade islam, tvorí len malý segment spoločnosti. Ujgursko nemá ani osobnosť formátu Jeho Svätosti Dalajlámu, ktorá by o tejto krajine v zahraničí vyvolávala taký záujem, akému sa dnes teší Tibet. Menšiu podporu Ujgurov vo svete zrejme zapríčiňuje aj rozšírený prvoplánový názor na moslimov, ktorý ich škatuľkuje ako teroristov, a celová obľuba Tibetu kvôli jeho tajomnosti a osobitnosti. Okrem toho po okupácii Tibetu väčšina učiteľov z kláštorov odišla do exilu do najrôznejších častí sveta, čo tiež prispelo k šíreniu tibetského buddhizmu. Na západe môžeme nájsť korene nového záujmu o východnú kultúru už v hnutí hippies. Ľudmila Miškaňová

10. 3. 2009 přijala pozvání ELSA Praha paní Sabe Amthor Soe, od které jsme se na přednášce o Barmě dozvěděli hodně nám neznámých věcí. Barma vyhlásila nezávislost v roce 1948, své svobody si ale dlouho neužila. Již od roku 1962 vládne v této vzdálené zemi vojenský režim, v roce 1988 přebrala armáda moc oficiálně. Ze začátku se domnívala, že si získala podporu obyvatelstva, a pokoušela se zachovat zdání demokracie, čehož jsou volby v roce 1990 ukázkou. Ve volbách však 85 procent získalo opoziční uskupení. Vláda takové výsledky respektovat nemohla, členové opozice byli uvězněni a junta se už o další demokratické volby raději ani nepokoušela. Situace se pak již neměnila. To se ukázalo i při katastrofě, kterou způsobil cyklon Nargis v květnu 2008. Toto přírodní neštěstí mělo skutečně ničivé důsledky. Podle odhadů humanitárních organizací si cyklon vyžádal 130 tisíc obětí, dalších více než milion lidí postihla epidemie nemocí. Bylo zničeno 1,6 milionu hektarů nejúrodnějších barmských rýžových polí, ceny potravin a základních komodit stoupají do závratných výšin. Junta o příchodu cyklonu neposkytla žádné informace, taky neproběhla evakuace. Mnoho místních rybářů, kteří o situaci nic nevěděli, bylo v čase příchodu cyklonu na moři a zahynulo. I po cyklonu zůstala vláda nečinná, její těžkou technikou vybavená půlmilionová armáda nepřišla lidem na pomoc. Navíc znemožnila přístup pracovníkům mezinárodních humanitárních organizací do nejvíce postižených oblastí.Část humanitárních pomůcek, které přivezly organizace, mizí, aby se později objevily na černém trhu. Mnoho lidí je násilně přestěhovaných, jiní zůstávají bez přístřeší. Jaká je situace dnes? Média jsou plně pod kontrolou vlády, která myslí na všechny detaily. Kupříkladu ve hraných filmech se vůbec nesmí ukazovat chudoba. O časopisech rozhoduje výbor cenzury, kde se může časopis zdržet i několik týdnů, než mu je uděleno povolení. To se taky uděluje jenom výjimečně. Co se týče zpráv z Barmy, ty většinou neprojdou, a tak Barmané nevědí, co se děje třeba jen o pár vesnic dále. Barmská junta neratifikovala téměř žádné konvence a dohody, s výjimkou čtyř Ženevských, které ale nejsou dodržovány. Je tady rozšířena dětská práce, což je způsobeno mimo jiné tím, že penzi dostávají jenom státní zaměstnanci, proto se o rodiče musí starat jejich děti. Volby jsou manipulované. Po katastrofě Nargis proběhlo referendum, na základě kterého byla schválena nová ústava, potvrzující vládu junty. Kromě jiného se v ní píše, že 25 procent křesel v parlamentu patří doživotně vojákům, ženy nesmí zastávat vysoké pozice. Ľudmila Miškaňová

Reportáže OD SEXUÁLNÍHO INSTINKTU K PROJEKTOVÉMU ŘÍZENÍ ANEB TRAINING DAYS V KOSTCE Autobusové nádraží Zvonařka, čtvrtek odpoledne. Osmičlenná skupinka z ELSA Brno se vydává vstříc čtyřdennímu jedinečnému školení v Želivu u Humpolce. No, dobrý začátek, ale to by ještě hlavní organizátor cesty musel vědět, kde Zvonařku hledat a neplést si ji s Úzkou, tedy ulicí, odkud jezdí tolik oblíbené linky do nákupních center. Autobus nám naštěstí neujel a my mohli již víceméně bez potíží absolvovat přes dvě hodiny dlouhou cestu do Rekreačního střediska Trnávka. Když píši víceméně bez potíží, skutečně nemyslím nijak hladce. Hned druhý problém, se kterým se naše výprava potýkala, byl pošetilý vtípek ze strany majitelů chat v obci. Netušili byste, jak snadno se dá zaměnit Pension Trnávka se střediskem stejného jména, kde jsme měli být ubytováni. Stačí jít po zelené místo po červené turistické značce a spoléhat tak na dobře míněnou radu jedné místní obyvatelky. Asi vás nepřekvapí, že vstupní dveře jsme našli zamčené. Inu, proč si neudělat příjemnou procházku s těžkými zavazadly navíc, že? Ne, neděste se, vše dobře dopadlo a na akci budeme ještě dlouho a troufám si říct i rádi vzpomínat. Celému programu se totiž daly vyčíst již jen drobnosti a to pouze ze strany ubytování. Kupříkladu otužovací program, který interpretuji nejlépe následující větou: „Ano, náš krb funkční je, ale zatopit si v něm nemůžete.“ nebo když personál hotelu konečně zjistil, že nebudeme zrovna hýřit nadšením, pokud před sebou na stole třikrát za den uvidíme sladké jídlo. Koláčky k snídani a ovocné knedlíky k obědu se přežít daly, ale koblihy k večeři už zůstaly absolutně nepovšimnuty. Celý čtvrteční večer a následně i další tři dny jsme se školili na workshopech a to především v oblasti HR, tedy lidských zdrojů, kde nás vedly MgA. Irena Swiecicki a Ing. Klára Ferdová a poté nás Mgr.Filip Vrubel spolu s Jakubem Reindlem učili potřebné základy projektového managementu. Domnívám se, že z HR si každý zapamatoval hlavně Teorii instinktů, která říká, že člověka naplňují tři různé vrozené vzorce chování, z nichž jeden má dominantnější postavení. Privilegium si pud získá brzy po narození a to třeba i malým podnětem z okolí, na který dítě citlivěji zareaguje. Nejvíce narušený instinkt pak poutá naši pozornost po celý život. Prvním z nich je sebezáchovný typ jedince, který má v praxi potřebu moci, vlivu a kontroly

nad věcmi. Typické pro lidi v této kategorii jsou tabulky a plánování. Bývají vůdci, nebojí se někoho zkritizovat a zní přesvědčivě. V krizovém okamžiku jsou sice v šoku, že se jim zhroutily ty jejich dokonalé plány, ale dokážou si rychle vytvořit nové. Druhý typ je sexuální, či spíše vztahový. Na rozdíl od sebezáchovy jsou jedinci s touto dispozicí schopni poslouchat a jsou obětaví vůči jedincům, na kterých jim záleží. Je těžké říct NE tomu, kdo je pro ně důležitý. Poslední kategorie je vyhrazena osobám se sociálním instinktem, které k životu potřebují, aby je ostatní měli rádi a aby byli uznávané. Jsou veselé, tvořivé, komunikativní a přelétavé. Když mluví, nedokončují myšlenky. Potřebují společnost a často střídají různá prostředí. Nerady řeší problémy, protože „se to nějak udělá.“Hlavně ať je pohoda. Nejlepší na této části workshopu bylo pozorovat, kam se každý zařadil a jak se pak v průběhu pobytu projevoval. Kupříkladu mne kdosi hned další den přeřadil do škatulky sebezáchovy. V rámci HR jsme ještě řešili nábor členů do organizace, otázky vůdcovství a relativně novou metodu - koučování. Zbylý den a půl před odjezdem tvůrci programu věnovali projektovému řízení. Probrali jsme před-projektovou, projektovou i po-projektovou část jakékoli činnosti a dopodrobna se zaměřili především na projektovou fázi. Naučili jsme se, jak správně naplánovat aktivitu vzhledem k počtu lidí, které máme k dispozici, časovým i materiálním a finančním možnostem. Ve skupinkách jsme tvořili WBSky, tedy Work Breakdown Structures, zahrnující nejen jednotlivý postup činností, ale i další, neméně důležité, výše uvedené parametry. Divili byste se, ale zkusila jsem si napsat svou vlastní WBSku i při tvorbě tohoto článku. Čili sečteno a podtrženo, poznatků spousty, času málo. Samozřejmě jsme nezapomínali se ani pořádně pobavit v rámci teambuildingových aktivit, za všechny jmenuji alespoň karaoke. Ještěže jsme dostali dostatek studijních materiálů s sebou domů, můžeme si alespoň pořádně utřídit čerstvě nabyté znalosti a těšit se na navazující semináře v rámci Národního sněmu ELSA Česká republika. Tak se přidejte a příště třeba pojedete také!!! Jana Kralovianská

31

SVOBODA SLOVA - REPORT Dne 25.11. 2008 proběhla na Právnické fakultě MU beseda na téma Svoboda slova pořádaná ELSA Brno. Již před třetí hodinou odpolední, na níž byl naplánován začátek akce, se místnost 215 začala slušně zaplňovat, celkový počet návštěvníků nakonec přesáhl padesátku. A není se co divit, neboť se jednalo a velice aktuální a zajímavé téma a především společnost samotných diskutujících byla nadmíru vybraná. Posuďte sami – Doc. JUDr. Zdeněk Kühn, Ph.D., soudce Nejvyššího správního soudu, JUDr. Jan M. Passer, Ph.D., rovněž soudce NSS, JUDr. Pavel Molek, asistent na katedře Ústavního práva a politologie PrF MU a asistent soudce NSS a také JUDr. Ján Drgonec, DrSc., náš vzácný zahraniční host, bývalý soudce Ústavního soudu Slovenské republiky. Po úvodním představení jednotliví účastníci postupně v krátkých příspěvcích seznamovali diváky se svým pohledem na toto široké téma, někteří jej pojali obecněji, jiní se konkrétněji zaměřili na specifičtější oblasti problematiky svobody slova. Největší pozornost se bezpochyby věnovala médiím a jejich úloze ve společnosti. JUDr. Drgonec se během besedy mnohokrát vyjadřoval ke slovenskému tiskovému zákonu a jím zakotvenému tzv. právu na odpověď, na což v následující debatě reagoval zejména JUDr. Molek. Doc. Kühn a JUDr. Passer ve svých reakcích mnohokrát uváděli příklady ze Spojených států a porovnávali tamní situaci se situací u nás. Objevil se například názor, že řada problematických věcí (pomluvy v tisku atd.), které u nás musí spadat pod „zákonnou regulaci“ v USA odfiltruje autocenzura samotných novinářů. Další velké téma otevřené na této besedě byla problematika extremistických skupin, práv menšin proti většině a „latentního rasismu“ českého národa. Jednotlivý účastníci, zejména pak oba soudci NSS se vyjadřovali k problematice zákazů skupin typu Dělnická strana a o dalších právních nástrojích, které má naše společnost při obraně proti nim k dispozici. Došlo pochopitelně i na otázky z publika, byť jich zejména zpočátku příliš mnoho nebylo. Byla vznesena témata jako svoboda slova na internetu, problematika zneužívání státních a jiných symbolů a podobně. Celková atmosféra besedy byla velice příjemná a uvolněná, sem tam padl i nějaký ten vtípek. Mezi účastníky samotnými i mezi nimi a publikem probíhala místy velice živá výměna názorů. Osobně doufám, že celá akce zanechala ve všech pozitivní dojmy a že snad i někomu přinesla nový pohled na danou problematiku nebo nové poznatky o ní. Petr Possel

32

Život ve Spojeném království PRÁVNÍKEM V KRÁLOVSTVÍ

U

niverzitní studium práv na britských univerzitách je děleno v rámci evropských standardů na bakalářské a magisterské. Oba stupně jsou součástí pregraduálního studia. O profesi právníka lze ovšem usilovat i v případě, že pregraduální studium uchazeče nebylo zaměřeno na právo. Po dokončení takového studia je totiž možné absolvovat roční rozdílový kurz GDL (Graduate Diploma in Law). Někdy je možné setkat se s jeho starším označením CPE (Common Professional Exam).

Výjimkou z tohoto procesu studia je možnost kvalifikovat se jako solicitor prostřednictvím institutu ILEX (Institute of Legal Executives). Ten podobně zahrnuje absolvování několika zkoušek a praxi a jeho absolventi (legal executives) jsou povětšinou zaměřeni na užší oblast práva než výše popsaný solicitor.

BARRISTER

Po absolvování GDL nebo postgraduálního studia práv musejí studenti Podstatné rozhodnutí, před kterým poté britský absolvent pregraduálnípro kvalifikaci jako barrister absolvovat jednoroční kurz BVC (Bar Vocaho studia práv stojí, je volba mezi kariérou jako solicitor či jako barrister. tional Course). Ten je složen povinně z předmětů jakými jsou občanské Zatímco je barrister po získání plné kvalifikace oprávněn například k zasoudní spory nebo profesionální etika, nicméně další dva předměty si stupování občanů před soudy, a to zvláště vyššími soudy, solicitor může lze zvolit podle kýženého zájmu studenta. Podstatnou částí kurzu je zapůsobit jen u soudů nižších anebo zprostředkovává kontakt mezi klienměření se na odbornost v oblastech přípravy návrhů a obhajoby. Poplatem a právníkem kvalifikovaným jako tek za BVC se pohybuje mezi 8.000 barrister. K úkonům u vyšších soudů a 12.000 GBP i více. je oprávněn právě jen barrister, a ve JAK SE PŘEKVALIFIKOVAT NA ANGLICKÉHO PRÁVNÍKA srovnání se solicitor je tedy jeho kva- Kvalifikovat se jako solicitor a působit tak jako advokát v Anglii Absolvováním BVC je student automaticky kvalifikován jako barrister a lifikace na vyšší úrovni. či Walesu umožňuje zahraničním právníkům či britským jinak stává se součástí komory. Nicméně SOLICITOR kvalifikovaným právníkům vyrovnávací zkouška QLTT (Quali- k výkonu samostatné praxe je třeba Absolventi právnického bakalářské- fied Lawyers Transfer Test). Takto se tedy může překvalifikovat absolvovat další roční praxi, která ho studia, právnického magisterské- rovněž barrister na solicitor. QLTT je test zahrnující čtyři oblasti je rozdělena na šestiměsíční stadia. ho studia a absolventi GDL kurzu (hlavy) anglického práva, konkrétně Property, Litigation, Pro- První z nich tráví barrister jako stínomohou jako jediní v Anglii či Walesu fessional conduct and accounts a Principles of common law. Na vý asistent staršího barrister. Pokud studovat Legal Practice Course (LPC), úspěšných absolventech této zkoušky je v závislosti dle jejich jde vše jak má, obdrží stínový barrovněž označovaný jako Postgradua- původní kvalifikace vyžadována ještě určitá právní praxe na rister na závěr prvních šesti měsíců te diploma in legal studies, ekviva- území Anglie či Walesu, typicky v délce dvou let, a to zejmé- prozatímní certifikát o kvalifikaci. lent postgraduálního studia práv. na jde-li o právníky ze zemí mimo Evropskou unii. Praxe musí Druhých šest měsíců má již barrister Tento stupeň lze studovat jak presvojí soukromou praxi a zaobírá se zahrnovat tři oblasti common law. Unijním právníkům je často zenčně, kdy je standardní doba stus vlastní klientelou a soudní činnosuznávána praxe z jejich země, kterou tak jako tak museli vyko- tí. dia jeden rok, tak jej lze absolvovat i kombinovanou formou, a to během nat již k získání právnického titulu ve své zemi. Takto se tedy MÍSTO ZÁVĚRU dvou let. Teprve LPC, jak lze ostatně může překvalifikovat rovněž barrister na solicitor. V Anglii a Walesu dochází v poslední dedukovat ze samotného označení, době v praxi ke zjemňování rozdílů je odbornou či lépe řečeno praktickou fází studia práv. Jeho určitá část mezi kvalifikací jako solicitor a barrister. Tak se solicitor dnes může objevit je sestavena z povinných předmětů, pro druhou část si studenti vybírají nejen před nižšími soudy ale rovněž před některými soudy vyššími (např. tři obory (předměty), na které se zamýšlejí specializovat. Poplatek za stuNejvyšší soudní dvůr Anglie a Walesu či Odvolací soud). Podobně advodium LPC se liší podle zvolených studijních oborů, nicméně pohybuje se kátní firmy zaměstnávají své vlastní právníky kvalifikované jako barrister v rozmezí mezi 5.000 až 9.000 GBP i více. za účelem přípravy podkladů pro soudní řízení. Posledním krokem k získání kvalifikace jako solicitor je odborná praxe David Petr v právní firmě po dobu dvou let. V této době student aplikuje nabyté student Cardiff University, teoretické znalosti a dovednosti do praxe za odborného dohledu kvalifiVelká Británie kovaných právníků. Během této praxe musí činnost studenta obsáhnout nejméně tři oblasti práva. Praxe je završena absolvováním povinného několikadenního kurzu PSC (Professional Skills Course). Ten je opět tvořen třemi povinnými oblastmi práva a předměty volitelnými, které si student vybere podle své specializace. Je třeba poznamenat, že být přijat na takovouto praxi je velice obtížné, a že také vzhledem ke značné rivalitě mezi studenty otevírá mnoho právních firem přijímání na takové pozice i dva ~ Thomas Jefferson ~ roky dopředu.

„Právník bez knih je jako dělník bez nářadí“

ERASMUS: Několik postřehů z pobytu na Queen´s University of Belfast Loňský akademický rok jsem strávila, jakožto jeden z mnoha účastníků programu LLP Erasmus z naší fakulty, na Queen´s University of Belfast v Severním Irsku. O pár dojmů z tohoto výjimečného úseku mého studentského života bych se s těmi, které téma zajímá, a možná sami uvažují o podobném zážitku, ráda podělila. Určitě se budu posté a potisící opakovat, když řeknu, že Erasmus je úžasná a nenahraditelná zkušenost. Ale je to prostě už tak. Pokud nebudete

tím výjimečným případem, který je pro podobný podnik naprosto nevhodný, ať už proto, že příliš tíhne k domovu, rodině, partnerovi, nebo proto, že se nerad seznamuje s novými lidmi, nemá rád cizí prostředí a je nepřizpůsobivý, pak věřte, že si ho užijete. Ať už pojedete kamkoli. Už ten úžasný pocit z vědomí, že člověk je schopen úplně sám nejen přežít, ale žít si dobře, studovat, často i pracovat, udělat si nové přátele na celý život a skvěle se bavit v úplně nové, neznámé zemi hovořící jazykem, který mu je více či méně cizí, stojí za to. Ti, kteří to ještě nevědí, zjistí, že jsou opravdu schopni postarat se sami o sebe, nakoupit si, uvařit si

a vyprat, zařídit spoustu věcí a překonat řadu překážek, se kterými se třeba dosud nesetkali ani ve svém domácím prostředí. Navíc se rozhodně nemusíte bát, že nezapadnete. „Erasmáci“ jsou, alespoň podle mé zkušenosti, jedni z nejtolerantnějších a nejotevřenějších komunit naší společnosti. Když jsem přijela, hned po příletu se o nás začala starat organizace International Friendship Association (IFA). V průběhu celého pobytu organizovala různé výlety a společné akce pro zahraniční studenty a uspořádala hned na úvod také několik společných večeří pro nově příchozí.

Život ve Spojeném království

33

nejstarší certifikované destilérie tohoto nápoje na světě) a nakonec neodolatelnou irskou hudbu a tance, které ohromují diváky show Lord of the Dance po celém světě. Pro milovníka keltské kultury si nemůžete představit vhodnější místo, kde získat svou zahraniční studijní zkušenost.

Ohromilo mě, jak se každý přítomný zahraniční student s neuvěřitelným entusiasmem a opravdovým zájmem okamžitě začal seznamovat doslova s kýmkoli, kdo mu padnul pod ruku. Běžná „filtrovací“ kriteria, která možná používáte doma, když někoho máte přijmout do své „party“, se tu vůbec neuplatňovala. Polák nebo Španěl, Američan nebo Číňan, holka nebo kluk, hezký nehezký, hubený či objemný, všechno v tu chvíli bylo jedno, a tak to víceméně zůstalo až do konce. Nemusíte se proto vůbec bát, jestli si najdete kamarády. Nedělejte si ani starost s tím, že jste stydliví nebo nesmělí a těžko se zapojujete do kolektivu. Tady Vás zapojí ostatní, i proti Vaší vůli. Pak už je samozřejmě na Vás vybrat si mezi nekonečným během večírků, oslav, společných multikulturních večeří a výletů, a klidným studijním pobytem. Nejlepší je asi od každého trochu, což byla i moje volba. Nemusím samozřejmě zdůrazňovat, jaký přínos pro Vás bude mít blízký každodenní kontakt s představiteli tolika rozličných národů. Nemusím ani vypočítávat, kolik podrobností z jejich politiky, kultury, školství, tradic, historie, kuchyně a tak dále se dozvíte a vstřebáte stokrát rychleji a příjemnějším způsobem, než při sezení nad učebnicemi. Dozvíte se třeba to, že nejsme jediní ubožáci, kteří tráví na právech své mládí nad stohy tisícistránkových knih, ale že Francouzi jsou na tom úplně stejně špatně. A že i v Německu musí absolvovat ty nenáviděné státnice. Dozvíte se, kdo jsou vlastně Baskové, jak se mladí Němci dívají na druhou světovou válku a jak to ve skutečnosti vypadá s tím obdivovaným sociálním systémem v severských zemích. A moooc dobře se najíte. A samozřejmě taky napijete...

Irsko (a tedy i Severní Irsko) je země, která se asi nezalíbí každému. Belfast sám jako město není nijak výjimečně zajímavý. Těch několik pamětihodností, které v něm najdete, můžete projít během jednoho dne. Červené cihlové řadovky působí možná ze začátku nezvykle a zajímavě, ale když je vidíte v každé ulici, v celém městě a všude kam se hnete, rychle Vám zevšední. Pokud něco stojí za zmínku, jsou to kopce tyčící se v pozadí nad městem, které vzhledem k jeho malé nadmořské výšce působí dost monumentálně. Velmi navštěvované jsou také tzv. murals, nástěnné malby, pro Belfast a Severní Irsko typické. Tato vyobrazení, vyskytující se i v jiných zemích, původně začala v Irsku vznikat k poctě krále Viléma Oranžského. Proslavila se ovšem zejména ta z období občanských nepokojů, kdy byla využívána, dalo by se říct, ke „značkování“ území jednotlivých znepřátelených skupin společnosti a paramilitaristických oddílů, a k vyjádření jejich politických a náboženských „sdělení“ veřejnosti i protivníkovi. V rámci výuky kriminologie na univerzitě jsme absolvovali mimo jiné i přednášku týkající se tohoto fenoménu, a to od policejního odborníka, který význam a okolnosti vzniku jednotlivých obrazů podrobně vysvětloval. Velké část maleb zůstala v Belfastu zachována, jak v západní republikánské, tak ve východní loyalistické části. Malby můžeme najít i v dalších městech, zejména v Derry, neblaze proslulé díky krvavé události 70. let, která do dějin vstoupila jako „Bloody Sunday“. Řada vyobrazení se ovšem věnuje i neutrální tématice, např. slavnému Titaniku, který byl v Belfastských loděnicích postaven. Obecně množství turistických zajímavostí v Severním Irsku není zrovna valné. Na druhou stranu i to málo, co je k vidění, dokážou místní vehementně propagovat. Člověk může najít brožurku pomalu o každém starém kameni v poli. Množství, velikosti a malebnosti našich zámků a hradů, přírodních zajímavostí (s výjimkou mořského pobřeží, které nám jediné chybí) a jiných atrakcí ovšem Severní Irsko nemůže vůbec konkurovat. Ovšem ti, kteří obdivují nekončící věčně zelené pláně, drsné mořské pobřeží, staré a temnou historií dýchající kamenné stavby a zříceniny a atmosféru útulných vesnických hospůdek, budou určitě okouzleni a nadmíru spokojení. K tomu přidejte neodmyslitelné irské pivo (a opravdu to není jen Guiness), tradiční irskou whiskey (s možností exkurze do

Kdokoli, kdo má alespoň nějaké ponětí o událostech, které ještě před pár lety Severní Irsko neblaze proslavily, zůstane stejně jako já překvapeně stát při setkání s místními obyvateli. Zdá se naprosto neuvěřitelné, že lidé na první pohled a v každé situaci mnohem srdečnější, ochotnější a přátelštější, než například naši spoluobčané, se mohli na sobě navzájem dopouštět něčeho takového. První důležitý poznatek, který jsem získala a který, jak věřím, většinu lidí poněkud mate, je, že všichni obyvatele Severního Irska sami sebe považují za Iry a také se tak označují, bez ohledu na původ nebo náboženství. Irové jsou k cizincům trochu stydliví a nesmělí, ale jakmile se jim dostanete blíž „k tělu“, zjistíte, že jsou to vesměs vřelí lidé, vždy ochotní pomoct a poradit. Za ten krátký čas ve mně zanechali takový dojem, že by mi při nesnázích připadalo snazší požádat o pomoc Ira než Čecha, nehledě na jistou jazykovou bariéru. Ať šlo třeba o pracovnici v knihovně, člena univerzitní bezpečnostní služby nebo řidiče autobusu, všichni se přímo sami nabízeli s přispěním v nelehké situaci, jaká Vás v neznámé zemi a v novém městě nejednou potká. V Irsku když se s někým setkáte na trochu méně frekventovaném místě, můžete počítat s jeho přátelským „hello“, ať je to třeba důchodce a Vám je dvacet let. Je to jedna ze stránek místního života, která mi bude chybět. Pokud jde o už zmíněné problematické období v dějinách Severního Irska, snažila jsem se alespoň trochu proniknout do podstaty tohoto problému z pohledu místních, i když samozřejmě opatrně, vzhledem k citlivosti tématu. Měla jsem příležitost diskutovat se studenty svého věku z obou „táborů“ i s některými staršími lidmi, a můžu říct, že všichni vyjadřovali politování nad událostmi posledních desetiletí, příslušníci mladších ročníků pak nebyli schopni ani pochopit skutečné příčiny konfliktu. Všichni společně pak doufají a přejí si, aby se násilí do Severního Irska už nikdy nevrátilo. I přes trochu alarmující události posledních měsíců věřím s nimi, že tato zatím nedoceněná a těžce zkoušená země získá dlouhodobě klid a mír tak potřebný ke svému rozvoji. Náboženství hraje v Severním Irsku, jak jinak, zásadní úlohu. I přes problémy, za jejichž kořen je (popravdě dost nepřesně) často považováno, jsem ho vnímala při svém pobytu spíše kladně. Církve všech druhů hrají mnohem významnější roli v místím životě než jsme zvyklí. Jsou i poměrně majetné, takže mají možnost nejrůznějšími způsoby viditelně přispívat ke zlepšení života svých „oveček“. Pro zahraniční studenty byl rozhodně nejvítanějším projevem takzvaný free lunch, tedy

34

Život ve Spojeném království

oběd zdarma, podávaný v některých dnech v týdnu v jednotlivých kostelech studentům. Takováto, ne nevýznamná, úleva Erasmákově peněžence, spojená navíc se společenskou událostí, při které se u jednoho stolu v průběhu hektického školního dne shromáždí alespoň část party nad chutnou polévkou, hot dogem a nezbytných čajem, byla velmi příjemnou součástí našeho každodenního života. Místní menza nemohla v našich očích kostelům příliš konkurovat vzhledem k poměrně vysokým cenám stravy. Dalším pozitivním prožitkem pak rozhodně byla účast na takzvané carol service, tedy předvánoční mši s koledami, v jednom z protestantských kostelů. Mám určité zkušenosti se mší v našich katolických kostelech. Ovšem s dojmem, který ve mně zanechal tento večer, se rozhodně nedají srovnávat, a to ani mše půlnoční: kostel doslova narvaný studenty, kteří všichni ochotně zpívali (a všichni také zpívat opravdu uměli), naprosto odlišný charakter písní, který i oficiálním „nevěřícím“ vháněl slzy do očí, a k tomu poutavý projev místního kněze, popisující události před narozením Krista pro mě naprosto nekonvenčním a originálním způsobem. Pokud má někdo z Vás chuť vyjet na Erasmus, ale obává se, že na to prostě „nemá“, hoďte podobné starosti za hlavu. Jeďte a uvidíte, že takový zahraniční studijní pobyt může být i dobrým způsobem, jak si zvednout vlastní „intelektuální“ sebevědomí. Hned po příletu na letiště v Belfastu, kde mě uvítala jedna ze studentek zmíněné organizace IFA, mě zarazilo, jak vysoce hodnotila moji úroveň angličtiny. Pochopila jsem poté, co se k nám připojila studentka medicíny z Itálie, která měla už diplom hotový a do Severního Irska přijela na postgraduální studium. Její úroveň angličtiny se dala srovnávat s naší základní školou, a přesto jí nic nezabránilo jet studovat tak těžký obor, navíc jako doktorand, v cizím jazyce do neznámé země. A podobně na tom byla velká část mých „erasmáckých“ kolegů. Na jejich obhajobu musím uvést, že za necelý rok udělali všichni obrovský pokrok v jazyce a se studiem samým neměli žádné vážnější problémy. Pokud jde o úroveň místních studentů, samozřejmě se nechci nikoho dotknout a mluvím čistě ze své osobní zkušenosti, ale podle českých měřítek by se dalo říct, že je obecně dost nízká. Je pravda, že domácí možná měli, jak už se u anglosaských právníků traduje, větší výřečnost, lepší prezentační schopnosti a dalo by se říct určitou větší kreativitu. Je tomu tak díky zaměření a systému výuky v těchto zemích. Na druhou stranu, základní všeobecné vědomosti jsem u nich pozorovala mnohem slabší, stejně tak jako schopnost pochopit složitější teoretické konstrukce nebo aplikovat teorii na praktické problémy. Dalo by se říct, že odpovídající je i úroveň požadovaná místními, i poměrně prestižními, vysokými školami. Těžko říct, co z obojího je příčinou a co důsledkem. Každopádně projevem všeho výše uvedeného bylo jednoznačně to, že ač s mnohem slabší jazykovou vybaveností, a dalo by se říct v určité společenské nevýhodě, jakožto jediná „erasmačka“ mezi domácími, jsem byla jedním z nejaktivnějších účastníků seminářů a neměla jsem problém s žádnými úkoly, které nám byly zadávány. Na druhou stranu, na systém výuky a metody používané v místním vysokém školství si rozhodně stěžovat nemůžu. Naopak, za celé čtyři roky, které jsem strávila na naší domácí právnické fakultě, jsem se tolik netěšila dokonce i na přednášky a nebyla jsem tak motivovaná aktivně se připravovat a zapojovat do výuky. Dokonce mi toto nadšení vydrželo i po mém návratu a motivovalo mě k tomu, abych si poslední rok na naší fakultě ještě

aspoň trochu „užila“. Moje školní docházka díky tomu stoupla ve srovnání s předchozími roky téměř o 100 %. Způsoby výuky se v mnohém zásadně liší. Prvním důležitým rozdílem je, že každý předmět se vyučuje pouze jeden semestr. Je jasné, že za takto krátkou dobu není možné probrat všechno dopodrobna. To ovšem překvapivě vůbec není na škodu věci. Sice se ze všeho dozvíte především základy, ale proberete je takovým způsobem, že si je opravdu zapamatujete a máte z čeho vycházet při dalším, dobrovolném individuálním studiu, ke kterému dostanete množství pramenů a podkladů. Přednášky jsou naprosto zásadním způsobem zjednodušeny používáním powerpointových prezentací. Ty všichni učitelé připravují, vkládají do studentského informačního systému ke stažení předem a pak promítají při přednášce. Odpadá tak vyčerpávající závod, který u nás zažívají všichni, kdo se snaží zapsat si pečlivě poznámky z ústního projevu přednášejících. Semináře pak v žádném případě neopakují přednášku. Zaměřují se na praktické procvičení získaných teoretických znalostí, ať už formou rozebírání zadaných soudních rozsudků, řešení jednoduchých vzorových případů nebo přípravou prezentací studentů na daná témata. Zkoušek se také nikdo nemusí zvlášť obávat. Studentům, kteří jsou už unaveni tím, jak se každého půl roku snaží během několika dní „nasypat“ si do hlavy tisíce stránek učebnic, určitě doporučuju vyzkoušet si místní způsob zkoušení. Velkou část zkoušek představují eseje na specifická odborná témata. Někdo by řekl, že se při takové práci student přece nic nenaučí, stačí opsat pár článků, které sepsali jiní. Samozřejmě záleží na přístupu, i tady se dá zkouška „odfláknout“. Pokud Vás ovšem téma opravdu zajímá, máte touto formou mnohem lepší příležitost opravdu do něj proniknout, něco se skutečně dozvědět a také si to zapamatovat. Druhou část zkoušek pak většinou tvoří řešení praktických případů, které jsou „šité na míru“ tomu, co jste se v průběhu semestru učili, a ověří Vaši schopnost uplatnit teorii v praxi. Také přístup vyučujících je pro nás dalo by se říct příjemně nezvyklý. Na první pohled zaujme už velmi nízký průměrný věk místního učitelského sboru. Ovšem ať už je učitel jen o pár let starší než Vy, nebo se věkem blíží Vašim prarodičům, všichni zaujímají stejný vstřícný postoj ke studentům, ke kterým se skutečně chovají jako k sobě rovným. Už jen fakt, že se všichni profesoři nechávají oslovovat křestním jménem (když tykání je v případě anglicky mluvících zemí dost těžko prokazatelné), mluví sám za sebe. Všichni, se kterými jsem pak měla individuální kontakt, pak projevovali velký zájem o zahraniční studenty, byli neobyčejně ochotní a očividně velmi rádi za jakýkoli hlubší projev zájmu o učivo. Na e-mailové dotazy pak reagovali v průběhu desítek minut. Většina zahraničních univerzit nabízí svým studentům daleko širší možnosti vyžití než tuzemské vysoké školy. Jedním ze zásadních důvodů je samozřejmě existence poměrně vysokých poplatků za školné, které jsou v západní Evropě běžnou záležitostí. Byť samozřejmě nepříjemně komplikují studium sociálně slabším, poskytují na druhou stranu školám široké možnosti zajistit studentům zázemí pro nejrůznější volnočasové aktivity i pro kvalitní průběh studia. Tvrdost v podobě nemalého školného je pak zmírněna možností zažádat o různá sociální či prospěchová stipendia nebo získat výhodnou studentskou půjčku, splatnou po ukončení vzdělávání. V případě Queen´s jde zejména o několik velmi dobře zásobených kniho-

ven, řadu moderně vybavených počítačových učeben, některé z nich jsou po dobu zkouškového období přístupné studentům 24 hodin denně. Dál se v areálu campusu nachází rozsáhlé sportovní centrum s řadou vnitřních i venkovních sportovních areálů, které zahrnují fotbalová, basketbalová, volejbalová hřiště, kurty s možností zapůjčení raket na tenis, badminton, squash, bazény a saunu, lezeckou stěnu, perfektně vybavenou posilovnu apod. Za pouhých 100 liber ročně si pak studenti mohou vybrat z široké škály sportovních aktivit včetně spinningu, plavání, posilování, nejrůznějších kurzů od aqua aerobiku přes box až po street dance, s neomezenou účastí v rámci otvíracích hodin centra. Kromě toho při univerzitě působí široké spektrum sportovních klubů, zahrnujících jak všechny klasické sporty, tak například i paragliding nebo trampolínový klubu. Přímo naproti hlavní budově se nachází několikapatrová budova tzv. Students´ Union. Tady můžete kromě sídla stejnojmenné studentské organizace, zaměřené na pomoc a obhajobu zájmů studentů a zlepšování života na univerzitě, nalézt také příjemnou kavárnu, několik obchodů, menzu či velmi populární studentské večerní kluby. V campusu se kromě toho nachází i malé studentské kino, ve kterém kinematografický spolek organizuje promítání starších i novějších klasických i nízkorozpočtových filmů. V budově School of Music si zanícení fanoušci hudby mohou prakticky 24 hodin denně v soukromí a dle libosti v početných učebnách trénovat např. hru na klavír. Kromě toho všeho se lze zapojit do nepřeberného množství různých klubů a spolků, ať už uměleckých, sportovních, náboženských, jazykových nebo těch, které pořádají pro své spolužáky nebo studenty ze zahraničí podobné aktivity, jako u nás např. ELSA nebo Common Law Society. Téměř u všech studentů, nejen díky výše uvedenému, pak můžete vidět velkou sounáležitost s jejich univerzitou, jejich hrdost na to, že jsou její součástí, která se projevuje mimo jiné v oblibě univerzitních mikin, triček, šál, kravat, čepic a dalších částí oděvu.

Stručně řečeno, ze všech možných hledisek to prostě stojí za to. Ale musím Vás varovat. Může se Vám stát to co mně a řadě dalších, totiž že najednou nebudete mít nikde pocit, že jste úplně doma. Když jste na Erasmu, stýská se Vám po domově, a když se vrátíte domů, stýská se Vám po Vaší hostitelské zemi. I když od mého návratu už uplynul téměř rok, moje pocity jsou pořád ještě trochu zmatené. Kdykoli někde narazím na nějakého Ira, nebo ho třeba jen vidím v televizi, mám zvláštní pocit, jako bychom byli nějak spříznění, třeba jako když potkáte někoho, kdo studoval stejnou střední školu ... A rozhodně je téměř nepřijatelná představa, že bych se do Belfastu už nikdy nevrátila. Na druhou stranu se musíte psychicky připravit na jisté zklamání při příležitostném návratu, protože se samozřejmě nechcete vrátit jen do země nebo do města, nejraději byste se vrátili do svého pokoje na koleji, ke svým kamarádům a všem těm věcem, které jste spolu pravidelně dělali, jenže ono už to nejde. Ale nic naplat, Severní Irsko se prostě i za těch přerušovaných 10 měsíců stalo mým druhým domovem a na všechno, co jsem tak díky Erasmu prožila, budu už vždycky ráda vzpomínat. Jarmila Pilková

Právní článek

35

INSTITUT ZNEUŽITÍ PRÁVA V ČESKÉM DAŇOVÉM PRÁVU (soutěžní práce Allen & Overy Essay Competition 2009) Autor práce: Matúš Švanda, student 5. ročníku Právnické Fakulty MU

Úvod

Institut zákazu zneužití práva představuje tradiční součást kontinentálních právních řádů. Často ale nenacházíme jeho explicitní vyjádření v právu pozitivním - to je, jak ukážu v první části práce, i případ práva českého. V této části se také budu věnovat pojmu zneužití práva jako takovému, jeho zařazení a analýze. Zákaz zneužití práva je, a to jak v praxi tak i v chápaní doktrinálním, doménou práva soukromého. Zdá se ale, že v budoucnosti můžeme očekávat jeho rozvoj i v právu veřejném, přičemž jeho případné veřejnoprávní aplikaci se věnuji v další části práce. Příkladem takového použití jsou některé soudní rozhodnutí v oblasti daňového práva. Není potřeba zdůrazňovat, že právě aplikace zákazu zneužití práva v daňovém právu působí nemalý rozruch. Těmto aspektům se věnuji v předposlední části práce. V poslední části si všímám použití principu zákazu zneužití práva v komunitárním právu.

Zneužité právo(?) - aneb když právo není právem...

Vrchol práva, vrchol bezpráví, uznávaná římskoprávní zásada. Již Římané si uvědomovali, že právo se musí realizovat i ve světle dalších, mimoprávních kritérií, která by zmírnila jeho potenciální tvrdosti. Těmito kritérii byly v římskem právu ekvita a dobré mravy. Tento klasický poznatek vytváří širší kontext, v rámci kterého se vyvíjí i institut zákazu zneužití práva, který je ve své podstatě jedním z projevů ekvity.1 Institut zákazu zneužití práva je v nauce i v praxi považován hlavně za institut soukromoprávní. Jeho účelem je dle mého názoru chránit jeden subjekt soukromého práva před škodlivým (závadným) výkonem práva jiným subjektem soukromého práva. Lazar považuje za účel zákazu zneužití subjektivních práv „určení limitů výkonu subjektivních práv“.2 Základy zkoumaného institutu tedy v teorii veřejného práva nenalezneme. O tradiční úloze tohoto institutu v právu soukromém svědčí i neexistence česky psané literatury věnující se jeho veřejnoprávním aspektům. Z tohoto důvodu je nutné nejdříve teoreticky analyzovat zákaz zneužití práva v právu soukromém a následně se pokusit vhodným způsobem extrapolovat učiněné závěry do práva veřejného.

...čím tedy je?

Co vlastně znamená „zneužití práva“? V teorii se nám nabízejí různé odpovědi. Tak Gerloch mluví o zneužití práva v souvislosti s výkladem o chování a jednání v rozporu s právními normami, když vedle chování contra legem uvádí i chování in fraudem legis (obcházení zákona). Chování in fraudem legis označuje z hlediska subjektivního práva zneužitím práva. Za takové chování považuje obcházení účelu zákona, jeho ducha a smyslu tak, aby se záměrně dosáhlo výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.3 Soudní moc se často opírá o definici Knappovu. Dle Knappa je zneužitím práva chování zdánlivě dovolené, jímž má být dosaženo výsledku nedovoleného. Specifickým případem zneužití práva je šikanózní chování (šikanózní výkon práva), které spočívá v tom, že někdo vykonává své právo se záměrem způsobit jinému nepřiměřenou újmu. O chování toliko zdánlivě dovolené jde z toho důvodu, že objektivní právo nezná chování zároveň dovolené a zároveň nedovolené; ze zásady lex specialis derogat generali vyplývá, že zákaz zneužití práva je silnější, než dovolení dané právem. Platí tedy, že pokud právní norma určité chování dovoluje a jiná (za předpokladu, že je ho ve výše uvedeném smyslu zneužíváno) je zakazuje, je takovéto chování ve skutečnosti nikoliv výkonem práva, ale protiprávním jednáním.4 V soukromém právu půjde v případě zákazu zneužití práva typicky o zákaz zneužití absolutních práv5, jako např. práva vlastnického. Takový zákaz je vyjádřen i na ústavní úrovni v Čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod6, nebo např. také v Čl. 14 odst. 2 německého Základního Zákona7 (Grundgesetz). Zákaz zneužití vlastnického práva se prakticky projevuje např. v úpravě sousedských práv (imise...). Explicitní zakotvení zákazu zneužití práv v současnosti v českém právu nenajdeme. K nalezení bylo v §7 odst. 2 starého zákoníku práce a to ve znění do 29. 2. 2004, které vypadalo takto: „Nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti.[...]“8 Zákaz zneužití práva je výslovně upraven i v §8 návrhu nového občanského zákoníku: „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“9. Podle důvodové zprávy k návrhu se tak nezakazuje zneužívající výkon práva, nýbrž (jelikož jde o protiprávní čin) mu nelze přiznat právní ochranu. Ve zprávě se dále uvádí, že: „Vzhledem k tomu, že i zákaz zneužití muže být zneužit,klade se důraz na zákaz činu, kterým je právo zjevně zneužito, protože o naplnění skutkové podstaty nesmí být při právním posouzení pochybnost. Jedná se tedy o takové zneužití, které lze prokázat. Jsou-li pochybnosti, musí být chráněn ten, kdo subjektivní právo má a dovolává se jej.“10 V současnosti je dle mého názoru základní zakotvení zákazu zneužití soukromého subjektivního práva k nalezení pouze nevýslovně a to v §3 odst. 1 občanského zákoníku: „Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných[...].“.11 Toto ustanovení se tak na rozdíl od Listiny neomezuje jen na právo vlastnické, nýbrž reguluje i výkon ostatních absolutních ale i relativních práv vyplývajících z občanskoprávním vztahů. Dle Hurdíka zneužití „je pak dáno tehdy, jestliže oprávněný byl veden ke svému chování nedovolenými pohnutkami či cíli“.12

Zneužití práva a právo veřejné

Problematika zneužití veřejných subjektivních práv je doktrínou opomíjena, což ale není v kontextu současného demokratického právního státu namístě. Veřejné právo se vyznačuje nerovným postavením subjektů, kdy stát je na jedné straně nositelem veřejné moci a disponuje možností donucení, na straně druhé je však omezen tak, že může činit jen to, co mu dovolí zákon (Čl. 2 odst. 3 Ústavy13). Jednotlivec veřejnou mocí nedisponuje, má však širokou autonomní sféru, tj. velkou volnost ve svém jednání, která je determinovaná zásadou „co není zakázáno, je dovoleno“ (Čl. 2 odst. 4 Ústavy). Míra omezení jednání jednotlivce státem je dle mého názoru odrazem liberálnosti resp. konzervativnosti konkrétního státu. Čím méně stát ingeruje do autonomní sféry jednotlivce, tím liberálnější je jeho povaha. Od liberálnosti resp. konzervativnosti se však neodvíjí jen míra regulace chování jednotlivce ve smyslu formálním (tj. ve smyslu množství zákonného textu a intenzity takové regulace), nýbrž i ve smyslu materiálním, která se projevuje ve způsobu výkladu jednotlivých zákonných ustanovení. I napohled liberální regulace se tak může výkladem změnit na regulaci značně omezující a liberální principy popírající. Na determinaci regulace ve formálním smyslu má rozhodující vliv moc zákonodárná, na regulaci ve smyslu materiálním moc soudní (v rámci správního soudnictví) a výkonná (v rámci výkonu veřejné správy). Rozhodující skutečností, která by měla odlišovat veřejnoprávní koncepci zneužití práva od koncepce soukromoprávní, je dle mého názoru subjekt, kterému má zneužití způsobit újmu. Zneužitím veřejného subjektivního práva nenastává újma jinému jednotlivci, nýbrž státu. Nejde tak o střet dvou soukromých zájmů, nýbrž o střet zájmu soukromého na jedné a veřejného na druhé straně. Ve světle výše podané charakteristiky veřejného práva se domnívám, že v současném českém právním prostředí je potřeba být při posuzování zneužití veřejného práva obezřetný. Stát disponuje veškerými prostředky (narozdíl od soukromých osob) k tomu, aby svoji legislativu učinil zřetelnou, srozumitelnou a případný zákaz zneužití veřejného práva jasně zakotvil v zákonném textu. Pokud tak neučiní, je nutno (s ohledem na zásadu právní jistoty - viz níže) velice obezřetně přistupovat ke každému judiciálnímu dotváření veřejného práva. Je potřeba mít na zřeteli již zmíněné omezení státu Článkem 2 odst. 3 a 4 Ústavy, kde je zakotveno, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (odst. 2) a že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (odst. 3). V jednotlivých případech by měl soud vždy poměřovat zájem jednotlivce na právní jistotě a konkrétní zájem společnosti, který je v dané věci dotčen. Dodržování principu právní jistoty státem je totiž také zájmem celé společnosti – neplatí tak, že by měl být konkrétní specifický zájem společnosti vždy nadřazen zájmu jednotlivce. Dle mého názoru je toto teoretické východisko aplikace zákazu zneužití veřejných subjektivních práv v praxi závislé právě od otázky liberálnosti resp. konzervativnosti státu, které jsem se věnoval výše. Čím je stát liberálnější, tím více by měl respektovat autonomní sféru jednotlivce a střízlivě přistupovat k mimolegislativnímu rozšiřování omezení mocensky podřízených subjektů. Je tedy třeba konstatovat, že aplikace zákazu zneužití práva v právu veřejném není nesporná. Jak jsem ukázal výše, jde o typický soukromoprávní institut a pokud za jeho vyjádření v platném právu budeme považovat §3 odst. 1 občanského zákoníku, je potřeba zdůraznit, že jde o předpis soukromého práva. Rozhodnutí NSS a ÚS, která rozebírám níže a která tento princip aplikuje v právu daňovém, se setkala s kritikou. Dle Gerlocha by se ve veřejném právu měla zásada legality uplatňovat bezvýhradně. Zákon o správě daní a poplatků totiž pojem zneužití práva nezná. Argumentuje dále, že „smyslem institutu zneužití práva je chránit jiné subjekty před šikanou ze strany osob jim postavených na roveň. Tak tomu ovšem nemůže v podstatě být ve vztahu stát – daňový poplatník. Lze soudit, že „šikana“ státu ze strany daňového poplatníka je vyloučena.[...] Pojmovým znakem zneužití práva ve smyslu soukromoprávním je takový výkon práva, který má za cíl výlučně škodit jinému. Ovšem tím, že daňový subjekt snížil základ daně způsobem, o němž soudil, že je legální, sledoval vlastní prospěch.“14 Z této argumentace lze dle mého názoru dovodit, že Gerloch považuje za nesprávné aplikovat zákaz zneužití práva – který je v současnosti zakotven jen v rámci práva soukromého – na vztahy veřejnoprávní. Pokud by to mělo být jinak, je potřeba zakotvit zákaz zneužití zvlášť i pro právo veřejné.

V daňovém právu?

Daňové právo, podobně jako právo trestní, představuje zákonné omezení práv jednotlivců (práva vlastnit majetek, práva na osobní svobodu).15 Jde o odvětví patřící k právu veřejnému a je tak na místě vztáhnout úvahy z předchozí části práce i na něj. Dokazuje to např. rozsudek NSS č.j. 5 Afs 151/2004-73, který koresponduje s mými závěry učiněnými výše: „Veřejný zájem na výběru daní nelze v obecné rovině spatřovat pouze v zájmu státu, ale rovněž v potřebě spravedlivě vymezit práva a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá. Zákonné vymezení rozsahu a obsahu podmínek pro stanovení daní je možno definovat jen zákonem, přitom je třeba zachovat požadavek přesnosti právní normy, právní jistoty a předvídatelnosti aktů veřejné moci. Při posuzovaní projednávané věci nemohl Nejvyšší správní soud přitom nepřihlížet rovněž k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. (např. Kruslin proti Francii, 1990: „V případech, kdy právní předpis opravňuje orgán veřejné moci k uvážení, rozsah a modality výkonu takového uvážení musí být definovány s dostatečnou jasností s ohledem na daný legitimní cíl a poskytovaly jednotlivci odpovídající ochranu proti libovůli či svévo-

36

Právní článek

li.“).“16 Na tomto místě se nechci věnovat teorii, ale relevantním soudním rozhodnutím a jejich kritice. Nejvyšší správní soud (dále i „NSS“) se zneužití práva v právu daňovém věnoval ve svém rozhodnutí č.j. 1 Afs 107/2004-4817, přičemž skutkové okolnosti projednávaného případu označil „nikoliv za výkon práva, nýbrž za jeho zneužití“. Tyto okolnosti byli, ve stručnosti, následující. Stěžovatel založil v roce 1999 občanské sdružení, kterého jedinými členy byl on sám a jeho rodinní příslušníci (manželka, děti, jiní příbuzní). Jeho deklarovaným posláním bylo přispívat k rozvoji sportovní aktivity členů klubu, k rozšíření vzdělání a všeobecného rozhledu členů klubu, k podpoře kulturních a uměleckých aktivit členů klubu a k ochraně zvířat a životního prostředí. Přes toto občanské sdružení pak financoval potřeby svých dětí (sportovní vybavení, jazykové kurzy, literatura, školné...) a to takovým způsobem, že finanční prostředky daroval občanskému sdružení, které následně přímo tyto potřeby dětí (jako svých členů) financovalo. Hodnotu těchto darů si následně stěžovatel odečetl ze základu daně a to použitím §15 odst. 8 zákona o daních z příjmů (v současném znění viz odst. 1), kterého podstatná část zněla v rozhodném období takto: „Od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých [...] právnickým osobám se sídlem na území České republiky [...] a to na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství[...], na podporu a ochranu mládeže. [...]18 Příslušný finanční úřad však dodatečným platebním výměrem stěžovateli vyměřil daň z těch peněžních částek, které původně daroval občanskému sdružení a které si v daňových přiznáních odečetl ze základu daně využitím právě §15 odst. 8 zákona (neuznal tak oprávněnost odpočtů). Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí vyšel z Knappovy definice zneužití práva (viz výše) a konstatoval, že výkonu práva, který je vlastně jeho zneužitím, soud neposkytne právní ochranu. NSS považoval za „[...] hrubě odporující principu rozumného uspořádání společenských vztahů, pokud žalobce spolu s ostatními rodinnými příslušníky, svým švagrem a synovcem využívali (či spíše zneužívali) spolku, jehož vůli v právním smyslu podle stanov zároveň vytvářeli, k financování [...] aktivit svých dětí, a to za účelem, aby si mohl žalobce hodnotu daru poskytnutého spolku odečíst od základu daně.[...] Nemůže být pochybnosti o tom, že uvedený postup byl zvolen jedině proto, aby žalobce mohl snížit svůj základ daně; jinak by totiž financování aktivit svých dětí, které jinak tvoří obsah vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, žalobce uskutečňoval přímo a nikoliv prostřednictvím spolku. Právě tento znak, tedy že žalobce spolek využíval jako prostředníka k financování nejrůznějších aktivit svých dětí, je sám o sobě evidentně neracionální; rozumnému uspořádání společenských vztahů by naopak odpovídalo, pokud by žalobce sportovní, kulturní a vzdělávací aktivity hradil svým dětem přímo.“ Tento svůj názor dále NSS podpořil také tvrzeními, že financování potřeb dětí stěžovatele je součástí jeho vyživovací povinnosti podle zákona o rodině a je tedy absurdní představa, že by zákonodárce zamýšlel plnění vyživovací povinnosti rodičem způsobem, jakým si stěžovatel počínal. Dle názoru NSS je v pořádku, že stěžovatel využil své ústavně garantované spolčovací právo, v daném případě však nemůže odečíst hodnotu poskytnutého daru, neboť by se jednalo o zneužití práva, protože takové chování neodpovídá principu rozumného uspořádání společenských vztahů a zcela nedůvodně přináší žalobci prospěch na úkor ostatních členů společnosti tím, že zkracuje stát o daňové příjmy, jež by mohly být po právu redistribuovány ve prospěch ostatních členů společnosti, tj. působí v konečném důsledku ničím neodůvodněnou újmu každému členu společnosti. Nejvyšší správní soud nakonec podotkl, že institut zákazu zneužití subjektivních práv představuje materiální korektiv formálního pojímání práva, prostřednictvím něhož se do právního řádu vnáší hledisko ekvity (spravedlnosti). Ústavní soud (dále i „ÚS“) ústavní stížnost stěžovatele svým usnesením č.j. III. ÚS 374/0619 odmítl, to mu však nebránilo provést poměrně rozsáhlou analýzu argumentů NSS (nevěnoval se tak ústavnosti, nýbrž toliko zákonnosti resp. eurokonformitě rozhodnutí). ÚS konstatoval, že i když institut zneužití práva nenachází v českém právním systému své explicitní vyjádření, neznamená to, že se by jeho ideje přesto nebyli použitelné. Dále odkazuje na judikaturu Soudního dvora ES (Halifax), ve které se dle jeho názoru projevuje existence doktríny zákazu zneužití práv v systému daňového práva v rámci ES. Konstatoval, že rozsudek NSS obstojí ve světle kritérií, které pro zneužití v daňovém právu nastavilo toto rozhodnutí ESD. Rozhodnutí NSS obsahuje dle mého názoru několik nejasností, které bych na tomto místě rád zdůraznil. NSS se ve svém rozsudku odvolává na rozpor jednání stěžovatele s principem rozumného uspořádání vztahů, přičemž sice říká, co by v daném případě dle jeho názoru bylo v souladu s tímto principem, nevysvětluje však podstatu tohoto principu. Co tedy znamená a proč je s ním jednání stěžovatele v rozporu? Je to proto, že existuje i možnost jiného chování stěžovatele, která je dle názoru soudu rozumnější? Takový nejasný názor není žádoucí zejména s ohledem na princip právní jistoty, ke kterému se NSS vyjádřil např. ve svém rozhodnutí č. j. 2 Afs 178/2005 - 64, kde mimo jiné uvedl, že „v oboru daňového práva je nutno dbát určitých základních principů, kterými jsou zejména princip právní jistoty a princip předvídatelnosti právní regulace, z nichž plyne zákaz analogie v neprospěch daňového subjektu a zásada, že v případě, že daňový zákon z důvodu své nejasnosti, nesrozumitelnosti či nepřesnosti nebo „mezery v zákoně“ umožňuje vícero rovnocenně přesvědčivých výkladů, je nutno použít takový z nich, který je vůči daňovému subjektu mírnější (neboť je věcí státu, aby formuloval své daňové zákony natolik jednoznačně, srozumitelně, přesně a úplně, aby minimalizoval výkladové nejasnosti; v opačném případě by se jednalo o nepřípustnou libovůli zákonodárce).“20 Tento citovaný názor koresponduje i s mými závěry učiněnými v předešlé části práce a domnívám se, že by se ho NSS měl držet i v budoucnosti. Princip právní jistoty je potřeba akcentovat i ve vztahu k další části analyzovaného rozhodnutí, kde NSS uvádí, že „nelze předem a obecně stanovit [...] kdy se zákazu zneužití [...] použije a kdy nikoliv. Vše záleží na okolnostech konkrétního případu a na soudcovskému uvážení a rozmyslu. Stanovením přesných pravidel by se popřel smysl a samotná podstata institutu zákazu zneužití subjektivních práv; tento institut se musí vyznačovat jistou obsahovou pružností, aby mohl reagovat na nekonečné množství životních situací, na něž nemůže ve své obecnosti právní norma pamatovat.“.21 Domnívám se, že daný názor je kromě principu právní jistoty v rozporu také se zásadou „v pochybnos-

tech ve prospěch daňového subjektu“. Tuto zásadu judikoval i NSS ve svém usnesení rozšířeného senátu č.j. 1 Afs 20/2006-60: „Ze striktního požadavku zákonnosti výkonu státní správy a minimalizaci zásahů do právní sféry fyzické a právnické osoby pak také plyne povinnost správce daně vykládat nejednoznačný právní předpis v případě pochybností vůči daňovému subjektu mírněji.“22 Tento princip samozřejmě nedopadá jen na správce daně, ale i na soudy. Není též možné činit daňovou povinnost (jako zásah do práva vlastnit majetek) závislou na ad hoc soudcovském výkladu (srovnej výše argument NSS: „Vše záleží na okolnostech konkrétního případu a na soudcovskému uvážení a rozmyslu.“), naopak v daňovém právu je potřeba držet se zákona. Stanovením přesných pravidel by se tedy upevnila právní jistota, tak potřebná právě v právu daňovém. Je potřeba také uvést, že NSS se ve svém rozhodnutí nevěnoval analýze účelu možnosti odpočtu dle §15 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Za účel tohoto ustanovení lze považovat realizaci snahy státu podpořit mládež, vzdělání atd. a to zakotvením možnosti odečíst od základu daně hodnotu darů věnovaných takovým právnickým osobám, které je k těmto prospěšným cílům použijí. Účelem je tedy kromě jiného podpora mládeže, vzdělání, kultury a to bez ohledu na fakt, že konečnými příjemci darů jsou děti dárce. Není totiž z hlediska účelu důležité, které konkrétní subjekty budou mít z darů prospěch – děti stěžovatele mají nepochybně také právo na vzdělání, kulturní vyžití atp., stejně tak jako kterékoli jiné děti. Účel §15 odst. 8 tak pouhou skutečností, že výhody z darů čerpají děti dárce, nemusí být zmařen, ale naopak může jít o naplnění tohoto účelu. Zkoumání účelu je důležité již z hlediska pojmové definice samotného zneužití práva, jelikož Gerloch (viz výše) za jeden z prvků zneužití práva považuje také obcházení účelu zákona. Bez takového obcházení tak o zneužití práva nemůže v jeho pojetí jít. Gerloch se vyjádřil i k samotnému rozhodnutí NSS – to dle něj vykazuje, co se týče dodržení zásady legality, deficit.23

Co na to Evropa?

Jako inspirace českým soudům často slouží judikatura Spolkové Republiky Německo. I Ústavní soud ve výše zmíněném rozhodnutí, kterým ústavní stížnost zamítl, zmínil rozhodnutí Spolkového finančního dvora č.j. XI R 6/0324. V této věci nastavil německý soud poměrně přísné kritéria – odmítl uznat daňový odpočet příspěvků na činnost golfového klubu, který platili jeho členové a to z důvodu, že tyto příspěvky přinášeli jeho členům prospěch, přičemž takový prospěch ani nemusí být ekonomické povahy. Za příspěvky, které je možné odečíst, tak považuje jen ty, které jsou placeny dobrovolně a budou využity výhradně ke prospěchu druhých (tj. ne dárce samotného). Soud tak vyložil rozhodující ustanovení §10b odst. 1 zákona o dani z příjmů25 (Einkommensteuergesetz) odvážně, jelikož jeho text takové pravidlo neobsahuje. ÚS se pak opřel hlavně o rozhodnutí Soudního dvora ES ve věci C-255/02 (Halifax)26, kterému se budu věnovat podrobněji. Soudní dvůr ES rozhodoval v této věci o předběžné otázce londýnského soudu, která se týkala výkladu tzv. šesté směrnice o DPH (směrnice Rady 77/388/EHS). Společnost Halifax uzavírala závazky o poskytování služeb se svými dceřinými společnostmi, přičemž jediným cílem těchto závazků byla následná možnost vyhnout se placení DPH. Z pohledu této práce je důležitá druhá otázka tribunálu, ve které se na Soudní dvůr obracel s otázkou: „Vede teorie zneužití práva vytvořená Soudním dvorem k tomu, že účastníkům řízení musí být zamítnuty jejich žádosti o vrácení nebo prominutí daně na vstupu vyplývající z provedení předmětných plnění?“. Soudní dvůr nejdříve připomněl svoji ustálenou judikaturu ze které vyplývá, že se procesní subjekty nemohou podvodně nebo zneužívajícím způsobem dovolávat norem Společenství. K tomu dodal, že použití právní úpravy Společenství nemůže jít tak daleko, aby zahrnovalo zneužívající praktiky hospodářských subjektů, tedy plnění, jež nejsou uskutečněna v rámci obvyklých obchodních podmínek, nýbrž pouze s cílem získat zneužívajícím způsobem výhody upravené právem Společenství. Tyto odkazy na předchozí judikaturu nazval Soudní dvůr „zásadou zákazu zneužití“, která se uplatňuje rovněž v oblasti DPH. Dvůr pak zdůraznil nutnost určitosti a předvídatelnosti právních předpisů Společenství (dodržování principu právní jistoty). Tento princip je dle ESD obzvlášť důležitý pokud se jedná o právní úpravu, která by mohla obsahovat finanční zátěž – je tak potřeba, aby dotčeným osobám bylo umožněno seznámit se přesně s rozsahem jejich povinností, které jim ukládá. ESD nakonec s přihlédnutím k těmto úvahám vytvořil test sestávající ze dvou kritérií, jejichž kumulativní naplnění indikuje existenci zneužití práva: 1. Výsledkem dotčených plnění musí být – přes formální naplnění podmínek stanovených právní úpravou – získání daňového zvýhodnění, jehož poskytnutí by bylo v rozporu s cílem sledovaným touto právní úpravou (teleologický resp. objektivní kritérium27) 2. Ze všech objektivních okolností musí vyplývat, že hlavním („essential“) účelem dotčených plnění je získání daňového zvýhodnění. Zákaz zneužití není relevantní, pokud dotčená plnění mohou mít jiné odůvodnění než pouhé dosažení daňových zvýhodnění vůči daňovým orgánům (subjektivní kritérium28) Aplikací tohoto testu na konkrétní případ dospěl soud k tomu, že chování společnosti Halifax bylo v rozporu se zásadou daňové neutrality a tedy v rozporu s cílem systému DPH dle šesté směrnice a vnitrostátních předpisů. I když soud svůj přístup k tzv. „agresivnímu plánování DPH“ v tomto rozhodnutí značně objasnil, východiska tohoto jeho přístupu lze spatřovat již v rozhodnutích Centralan, Gemeente Leusden a Holin Groep a dala by se shrnout do tří bodů29: - je rozdíl mezi využitím ustanovení nebo mezery v legislativě za účelem nižší daňové zátěže (tj. plánování DPH) a mezi vytvářením umělých transakcí za účelem získání daňového zvýhodnění (tj. vyhýbání se DPH); první je legitimní praktikou, druhé nežádoucí aktivitou, - úkol bojovat proti vyhýbání se DPH je cílem, který šestá směrnice uznává a podporuje, - existuje vzájemný vztah mezi vyhýbání se DPH a zneužitím práva ES. Proč je tedy rozhodnutí ve věci Halifax důležité? V první řade jde o další krok v objasňování principu zneužití práva v daňovém právu ES. ESD formuloval dvě kritéria a je otázkou, jestli tento test bude ESD aplikovat i ve své další judikatuře a to i v případech týkajících se jiných daní, než je daň z přidané hodnoty. Nabízí se tedy možnost, že se rozhodnutí Halifax stane jedním z těch rozhodnutí, na kterém vznikne obecný princip zákazu zneužití práva v daňovém právu ES. Dle mého názoru je možné očekávat další vývoj

Právní článek v použitém testu a jeho kritériích, jelikož těžko považovat jediné rozhodnutí za indikátor obecné shody v rámci celého soudu. Tomu nasvědčuje i rozdíl mezi formulací subjektivního kritéria ve stanovisku generálního advokáta a v rozhodnutí soudu. Generální advokát mluví o získání daňového zvýhodnění jako o jediném účelu transakcí, soud formulaci změnil na hlavní účel transakcí, čímž koncept zneužití práva rozšířil.30 Touto změnou také ponechal jistý prostor národním soudům, které budou moci posoudit, jestli je získání daňového zvýhodnění (ve srovnání s jinými potenciálními účely) hlavním účelem transakcí.31 Rozhodnutí ve věci Halifax se nevyhnulo kritice. Již po zveřejnění stanoviska generálního advokáta se objevil názor, že při učinění takového ústupku principu právní jistoty, jakým by akceptace tohoto stanoviska byla, je potřeba mít jistotu, že neexistuje žádné více efektivní, nebo více adekvátní opatření, které by vedlo k dosažení stejného cíle. Měla by tak být respektována proporcionalita. Takovými opatřeními jsou opatření legislativní. Jedinou – i když významnou – překážkou těchto opatření je politická vůle. Problém se tak přesouvá z moci zákonodárné na daňový subjekt.32 Je otázkou, zda ESD svým rozhodnutím vyplnil díry v daňovém systému ES za cílem boje proti vyhýbání se daním, nebo vytvořil nové díry v jeho již tak křehké efektivitě a právní jistotě. Zajímavým se v souvislosti s analyzovaným rozhodnutím jeví i názor, že z pohledu obchodníka jsou potenciální úspory získané „zneužitím práva“ – a to hlavně v krátkodobém horizontu – dostatečné k tomu, aby mu kompenzovaly riziko soudního sporu se správcem daně.33

Zpátky domů...

Jaký význam má evropská judikatura z pohledu práva českého? Odpověď na tuto otázku je závislá od toho, jaký význam přisoudíme této judikatuře v samotném právu evropském. Ve věci Halifax šlo o daň z přidané hodnoty a výklad šesté směrnice. Jestli bude vytvořený test ESD aplikovat i např. u přímých daní, není zatím jasné. Vtahovat rozhodnutí Halifax do vnitrostátních rozhodnutí týkajících se jiných daní, než je daň z přidané hodnoty, tak dle mého názoru automaticky nelze. Vytvořený test totiž není možno vnímat izolovaně, nýbrž jen v kontextu samotného rozsudku týkajícího se DPH. Jiná bude situace, pokud se v další judikatuře Soudního dvora ES ukáže, že se test stal součástí obecného principu daňového práva ES. Za takové situace soudy budou muset dát přednost eurokonformnímu výkladu vnitrostátního práva. Použití kritérií Halifax v rozhodnutí ÚS mělo dle mého názoru význam spíš podpůrný – soud v podstatě provedl kontrolu, jestli je rozhodnutí NSS v souladu s judikaturou ESD. Ústavní soud chápe kritéria Halifax jako kritéria použitelná pro celý systém daňového práva, když mu nic nebránilo aplikovat je v rozhodnutí o daních z příjmů. NSS však ve svém rozhodnutí vycházel výhradně z práva vnitrostátního a jeho rozhodnutí tak na evropské judikatuře založeno nebylo. Dá se tak říct, že ÚS ve svém rozhodnutí pouze konstatoval, že rozsudek NSS není s rozsudkem Soudního dvora v rozporu – judikaturu ESD tak použil jako jistou kontrolní šablonu, ne jako právotvornou skutečnost, na které by bylo samo o sobě možno založit vnitrostátní rozhodnutí. Z hlediska českého vnitrostátního práva se tak nadále jeví jako rozhodující právě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým, jak konstatoval ÚS, nebylo porušeno evropské právo (nic víc z tohoto nemeritorního usnesení dovodit nelze). I toto rozhodnutí je však dle mého názoru jen první vlaštovkou a argumentace v něm prezentovaná není jednotně přijímána. Že se proti němu staví např. komora daňových poradců34 asi nikoho nepřekvapí. Zajímavější však je, že NSS sám rozhodl jiným senátem v skutkově totožné situaci35 (kasační stížnosti manželky stěžovatele ve věci 1 Afs 107/2004-48) sice stejným výrokem, ale s využitím odlišné argumentace. O zneužití práva nebyla v tomto rozhodnutí ani zmínka. Tato skutečnost svědčí o existenci pochybností o možnosti aplikace zákazu zneužití v daňovém právu a je tak jedním z důvodů k aplikaci zásady „v pochybnostech ve prospěch daňového subjektu“ (viz výše).

Závěr (...ečné zamyšlení)

Jak jsem ukázal v úvodu práce, chápání pojmu zneužití práva je v teorii nejednotné. Není ani shoda v tom, zda je v současnosti o zákazu zneužití práva možno hovořit i v rovině českého veřejného práva. Čistě teoreticky to však žádný z výše zmíněných autorů nevylučuje; rozdílné jsou jen podmínky, za kterých by tak bylo možno učinit. Mám za to, že použití tohoto principu v současném českém daňovém právu je sporné a to především s ohledem na omezení státní moci článkem 2 Ústavy a s ohledem na existenci zásady právní jistoty. Pokud by tedy stát dospěl k přesvědčení, že takovou zásadu české daňové právo potřebuje, měl by ji právně zakotvit. V současném právním státě totiž postup zvolený správními orgány i soudy ve výše analyzovaném případu budí pochybnosti. Z tohoto hlediska bude jistě zajímavé sledovat legislativní proces nového daňového řádu a také nového zákona o daních z příjmu. Bez povšimnutí bychom však neměli nechat ani budoucí rozhodnutí Nejvyššího správního a Ústavního soudu, stejně tak jako rozhodnutí Soudního dvora ES.

Seznam použitých pramenů Prameny práva Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

37

Základní Zákon SRN (Das Grundgesetz), dostupný na: http://www.gesetze-im-internet.de/gg/index.html Zákon o dani z příjmů (Einkommensteuergesetz), dostupný na http://www. gesetze-im-internet.de/estg/index.html, starší znění dostupné prostřednictvím elektronické databáze LexisNexis Recht (www.lexisnexis.de) Soudní rozhodnutí Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. července 2005, č.j. 5 Afs 151/2004 – 73. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 1 Afs 107/2004 – 48. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. srpna 2006, č. j. 2 Afs 178/2005 – 64. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. ledna 2006, č. j. 7 Afs 115/2004 – 47. Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 21. února 2006, č.j. C-255/02 (Halifax). Rozsudek Spolkového finančního dvora ze dne 2. srpna 2006, č.j. XI R 6/03. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. srpna 2007, č.j. 1 Afs 20/2006 – 60. Usnesení Ústavního soudu ze dne 31.10.2007, č.j. III.ÚS 374/06. Literatura De la Feria, R. The European Court of Justice’s solution to aggressive VAT planning - further towards legal uncertainty? EC Tax Review, 2006, č. 1, s. 27 – 35. De la Feria, R. Prohibition of abuse of (Community) law: The creation of a new general principle of EC law through tax. Common Market Law Review, č. 2, s. 395 – 441. Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. Gerloch, A., Tryzna, J. Nad vázaností soudce zákonem z pohledu některých soudních rozhodnutí. Právní rozhledy, 2007, č. 1, s. 23 – 28. Hospodářská komora ČR a kol. Připomínky k návrhu věcného záměru zákona o daních z příjmů [citováno 20. února 2009]. Dostupný na: http://www. komora.cz/DownloadHandler.aspx?method=GetFileDownload&fileID=696&DontParse=true Hurdík, J. Zneužití subjektivních občanských práv. Brno : UJEP, 1987. Hurdík, J. Úvod do soukromého práva. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Lazar, J. Inštitút zákazu zneužitia subjektívnych práv v systéme súkromného práva. In Zákaz zneužitia práva, Trnava : PF Trnavskej univerzity, 2001. Návrh nového občanského zákoníku a důvodová zpráva k němu. Dostupný na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/uvodni-stranka.html Vanistendael, F. Halifax and Cadbury Schweppes: one single European theory of abuse in tax law? EC Tax Review, 2006, č. 4, s. 192 – 195. Zalasinski, A. Some Basic Aspects of the Concept of Abuse in the Tax Case Law of the European Court of Justice. Inetertax, 2008, č. 4, s. 156 – 167.

Stejně jako každý rok i letos pořádala studentská organizace ELSA spolu s advokátní kanceláří Allen&Overy soutěž studentských prací, které se mohli zúčastnit studenti právnických fakult v celé České republice. Letošní ročník byl vyhlášen na začátku ledna a téma, kterým se soutěžící zabývali, neslo název „Institut zneužití práva v českém daňovém právu”. Všichni, kdo se zapojili do této soutěže - pro studenty velmi atraktivní, měli tak možnost si procvičit svoji schopnost vyjadřování se psaným projevem a zároveň proniknout hlouběji do určeného právního tématu. I tento rok se také znovu otevřela šance všem studentům, kteří měli zájem zúčastnit se akademické aktivity a zúročit tak svoje teoretické znalosti. Všechny práce byly hodnoceny anonymně odborníky, kterými byli především profesoři působící v oboru, jímž se zabývá konkrétní téma. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo jako každý rok koncem dubna na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se zástupci advokátní kanceláře Allen&Overy, kde bylo oznámeno, kdo ze sedmnácti účastníků se nakonec umístil na nejvýznamnějších příčkách. Vítězové byli odměněni zajímavými finančními odměnami a nejlepší účastník se bude moci ještě zúčastnit pobytu v Londýně, který zahrnuje možnost navštívit den otevřených dveří sponzorské advokátní kanceláře. Nejlepšími soutěžícími byli: Matúš Švanda: 1. místo Jana Tikalová: 2. místo Martin Pelikán: 3. místo

38

Právní článek

INTERNETOVÉ STRÁNKY PODNIKATELŮ V ČESKÉ REPUBLICE Internet patří mezi základní komunikační prostředky současnosti a pro práci i zábavu jej využívá stále rostoucí počet lidí. Ďábel vězí v detailu a proto se podíváme na některé detaily, které mohou narušit pokojné bytí podnikatelů ve virtuálním světě počítačové sítě. Základními prvky internetových stránek jsou doménové jméno, design internetové prezentace a její obsah. Podnikatel by vlastnictví těchto prvků měl mít pod kontrolou a nepřipustit, aby bylo kýmkoli zpochybňováno. V opačném případě hrozí, že mu soud ze dne na den jeho doménové jméno nebo internetovou prezentaci zakáže používat. Doménové jméno ve spojení s internetovou prezentací představuje virtuální tvář podnikatele připraveného nabídnout služby nebo zboží kdykoliv a komukoliv. O významu internetových prezentací pro podnikání svědčí mimo jiné i to, že od 1. března 2008 mají podnikatelé v České republice povinnost na svých internetových stránkách uvést svou obchodní firmu, sídlo, identifikační číslo a údaje o zápisu v obchodním rejstříku. Za porušení této povinnosti hrozí pokuta až 50.000,-Kč nebo zákaz činnosti na dobu až jednoho roku.

Doménová jména Doménové jméno nezaměnitelným způsobem identifikuje konkrétní internetovou stránku ve virtuálním prostoru. Často bývá odvozeno od jména fyzické osoby nebo firmy, kterou reprezentuje. Systém přidělování doménových jmen funguje na bází liberální samosprávy, která je do značné míry nezávislá na právních předpisech jednotlivých států. Registrovat jako doménové jméno lze v podstatě jakékoli slovo s nejvýše 63 znaky (písmena, číslice a pomlčka), které není shodné s již registrovanou doménou. Správci doménových jmen nezkoumají, zda přihlašované doménové jméno není v rozporu se zapsanými ochrannými známkami nebo obchodními firmami. Na první pohled se může zdát lákavé získat doménové jméno těžící z proslulostí jiného podnikatele. Řada osob proto založila své „podnikání“ na spekulativní registraci těchto parazitních doménových jmen a nyní je nabízí ke koupi nejvyšší nabídce (tzv. cybersquatting). Toto jednání sice je protiprávní, avšak nepoctiví podnikatelé sázejí na to, že pro většinu renomovaných podnikatelů je jednodušší za koupi parazitní domény zaplatit „výpalné“, než se o ni zdlouhavě soudit se všemi riziky a náklady s tím spojenými. Hranice mezi podnikáním dovoleným a protiprávním je velmi tenká a často závisí na subjektivním posouzení soudce. Pokud o zahájení takového sporu uvažujete nebo vám naopak hrozí, následující příklady z praxe by vám mohly přijít vhod. Nejmenovaná společnost se dopustila registrací doménového jména „ibico.cz“ neoprávněného zásahu do práv společnosti IBICO GmbH, jako vlastníka ochranné známky „ibico“. Internetová prezentace umístěná na výše uvedené doméně vlastníku ochranné známky přímo nekonkurovala, neboť nenabízela obdobné výrobky nebo služby. Soud přesto došel k závěru, že pokud mezi dvěma podnikateli existuje konkurenční vztah, je pouhá registrace doménového jména identického s ochrannou známkou konkurenta, považována za parazitování na pověsti jiného a vyvolání nebezpečí záměny. Parazitní doména přitom nemusí být naprosto identická. Svědčí o tom například rozhodnutí

Vrchního soudu v Praze ohledně doménového jména „ceskapojistovna.cz“, které bylo předmětem klasické doménové spekulace. Soud držiteli této domény zakázal jakkoli s ní disponovat a zároveň správci národní domény „.cz“ (který v daném řízení vystupoval jako žalovaný) přikázal zapsat Českou pojišťovnu, a.s. (žalobce) jako nového držitele této domény. Soud přitom uvedl, že doménové jméno sice není naprosto shodné s kmenem obchodní firmy žalobce, ale že tento rozdíl je dán pouze technickými omezeními při formulaci doménových jmen. K obdobnému závěru došli rozhodci ohledně sporného doménového jména „itesco. eu“, kterou si zaregistroval spekulant bez ohledu na existující ochrannou známku „TESCO“, kterou vlastnila známá nadnárodní společnost. Rozhodčí soud konstatoval, že doménové jméno „itesco. eu“ je s ochrannou známkou „TESCO“ zaměnitelné, protože sdílejí distinktivní označení „TESCO“ a odlišují se pouze počátečním písmenem „i“, které bývá běžnou součástí doménových jmen. Držiteli parazitní domény v řízení přitížilo i to, že doménu využíval k šíření pornografických materiálů a informací poškozujících dobrou pověst vlastníka ochranné známky a zároveň se ji snažil prodat v dražbě za několik set tisíc korun. Nejvyšší soud za nekalou soutěž považoval rovněž registraci doménového jména „bilezbozi.com“, jehož kmen („bilezbozi“) byl shodný s doménou „bilezbozi.cz“ a se stejnojmennou ochrannou známkou, které si již dříve zaregistrovala společnost bilezbozi.cz, s.r.o. Soud doslova řekl, že „pro běžného spotřebitele dovětky „cz“ a „com“ dostačující rozlišovací schopnost nemají a odlišení spočívající v použití velkých a malých písmen neobstojí“. Původnímu držiteli parazitního doménového jména mimo jiné uškodilo, že na parazitní doméně začal podnikat stejným způsobem, jako jeho etablovaný konkurent (internetový obchod s elektrospotřebiči) a pro tyto účely dokonce okopíroval část jeho internetové prezentace. Registrace parazitního doménového jména je většinou spojena s finanční sankcí ve formě povinnosti nahradit způsobenou škodu, vrátit bezdůvodné obohacení nebo poskytnout přiměřené zadostiučinění (omluvou nebo v penězích). Avšak hlavním důsledkem zůstává zrušení registrace sporného doménového jména a jeho případný převod na vlastníka ochranné známky nebo obchodní firmy (viz výše uvedené domény „ceskapojistovna.cz“). Přestože soudní řízení ve věci doménových jmen bývá po skutkové i právní stránce jednodušší než klasické obchodní spory, trvá zpravidla nejméně dva roky. Kdo na nápravu spěchá, měl by uvažovat o rozhodčím řízení (viz níže) nebo o podání návrhu na vydání předběžného opatření, na jehož vydání má soud lhůtu pouhých sedmi dnů. Soud může držiteli sporného doménového jména dočasně zakázat jeho užívání, avšak navrhovatel musí složit kauci ve výši 100.000,-Kč. Pokud soud předběžné opatření vydá, ale v následném soudním řízení se žaloba ukáže jako neopodstatněná, je kauce použita na náhradu škody způsobené držiteli doménového jména. Úspěšnému žalobci se kauce po skončení řízení vrací. Alternativou k řešení sporů ohledně doménových jmen v národní doméně „.cz“ je Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, kde poplatek činí 3% z hodnoty domény a dalších žalovaných částek (nejméně však 3.000,-Kč). Stejný rozhodčí soud má také výlučné oprávnění řešit spory ohledně doménových jmen nacházejících se v evropské doméně „.eu“ (popla-

tek 1.665,-EUR) a od r. 2009 i spory v doménách nejvyššího řádu „.com“, „.info“, „.net“ a „.org“. Poplatek za řízení i náklady na právní zastoupení hradí strana, která ve sporu neuspěje.

Internetové prezentace Z právního hlediska je internetová prezentace považována za autorské dílo, v němž jsou zapracovány její jednotlivé prvky, jako individuální autorská díla. Určité části internetové prezentace, zejména pak logo, obchodní firma nebo znělka, mohou být navíc chráněny ochrannou známkou. Internetová prezentace jako celek i její jednotlivé prvky by měly být ve vlastnictví zadavatele. Obezřetný podnikatel by proto měl se všemi osobami spolupracujícími na tvorbě internetové prezentace uzavřít smlouvy (typicky smlouvy pracovní, o dílo nebo licenční), které mu umožní jakékoli úpravy a užití prezentace, zejména pak její zveřejnění na Internetu. Ve smlouvě na tvorbu loga, názvu produktu nebo marketingového sloganu doporučuji výslovně sjednat právo zadavatele přihlásit výsledek této činnosti jako vlastní ochrannou známku. Všechny smlouvy by pak měly obsahovat výslovné prohlášení tvůrců, že při tvorbě neporušili práva duševního vlastnictví třetích osob. U smlouvy ohledně designu internetové prezentace je mimořádně důležité získat od autorů zdrojový kód a vyhradit si právo prezentaci upravovat. Na závěr podotýkám, že v českých právních předpisech můžeme najít celou řadu nejasností a omezení, jež z hlediska běžné podnikatelské praxe nedávají smysl. Například nelze autorské dílo tzv. „koupit se vším všudy“ jako je tomu v anglosaském světě (prodej copyrightu ©). Právnická osoba nemůže být považována za autora určitého díla i kdyby bylo vytvořeno jejími zaměstnanci nebo spolupracovníky na zakázku. Bez výslovného svolení autora nesmí nikdo do jeho díla jakkoli zasahovat. V neposlední řadě pak má pak autor právo požadovat dodatečnou odměnu pokud hodnota díla vzroste natolik, že bude ve zjevném nepoměru k odměně vyplacené autorovi. Toto ustanovení je natolik široké, že autorům (typicky zaměstnancům nebo spolupracovníkům odcházejícím ve zlém) otevírá vrátka k tomu, aby mohli žádat od svého bývalého chlebodárce nějakou tu korunu na přilepšenou ke skromnému výdělku. Zatím většina autorů o svých nadstandardních právech neví nebo jich nevyužívá, je však pouze otázkou času, kdy změna orientace naší ekonomiky na služby a výrobky s vyšší přidanou hodnotou povede k větší emancipaci autorů. Problematika doménových jmen, autorských práv a práv k ochranným známkám je poměrně specifická a komplikovaná. Proto podnikatelům doporučuji postupovat v úzké součinnosti s poradcem se zkušenostmi na poli práva duševního vlastnictví, který je schopen výše uvedená rizika včas odhalit. Jinak vydáváte vlastní firmu na milost a nemilost osudu, což při případném prodeji snižuje její cenu. Dojde-li jednou ke ztrátě důvěry, začíná listování ve smlouvách a e-mailech, což může skončit i zákazem používání internetové prezentace nebo jejímu přesunu na méně atraktivní doménu. Není lepší tomu předejít? Mgr. Stanislav Bednář, advokát Peterka & partners v.o.s. advokátní kancelář Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, Česká republika Tel. (+420) - 246 085 300 Fax. (+420) - 246 085 370 e-mail: offi[email protected] url: www.peterkapartners.com PRAGUE – BRATISLAVA – KYIV – SOFIA

Právní článek

39

PRÁVNÍ ASPEKTY PODNIKÁNÍ V EVROPSKÉ UNII – KTERÝ SOUD ROZHODNE SPOR? Volný pohyb osob, služeb i kapitálu v rámci Evropské unie znamená i to, že české subjekty častěji vstupují do smluvních vztahů s obchodními partnery z jiných členských států Evropské unie. Tuzemští podnikatelé si však často neuvědomují, že mohou být svým smluvním partnerem v zahraničí žalováni, což znamená značnou finanční zátěž a mnohdy i nevýhodu spojenou s aplikací cizích procesních pravidel, ani že jim platná právní úprava dává možnost se za určitých okolností bránit soudnímu řízení v zahraničí námitkou nepříslušnosti zahraničního soudu. V této souvislosti tedy vyvstává otázka, který soud bude rozhodovat v případě sporu vzniklého z takového smluvního vztahu.

Soud příslušný pro rozhodování sporu v rámci EU V rámci Evropské unie se pro určení soudní pravomoci aplikují jednotná pravidla. Pokud si strany nezvolily jiný způsob řešení sporu (např. arbitrážní řízení) ani neurčily soud, který má pravomoc spor ze smlouvy rozhodovat, příslušný soud se určí podle pravidel uvedených v nařízení Rady (ES) 44/2001, o příslušnosti soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních známé jako Nařízení Brusel I (dále jen „Nařízení“). Nařízení se vztahuje na občanskoprávní a obchodní věci, nikoliv však na řízení daňová, celní a správní. Podle Nařízení je určující především to, co si strany sjednaly ve smlouvě. Strany však takto nemohou vyloučit ustanovení o výlučné pravomoci, která je dána zejména ve věcech týkajících se vlastnictví či nájmu nemovitostí. V principu je tedy již v okamžiku uzavírání smlouvy možné, a jak bude uvedeno dále i účelné, závazně určit, které soudy (např. české, slovenské, rakouské) budou řešit případný spor vzniklý mezi stranami. Z praxe je však známo, že ve smlouvách tyto otázky často řešeny nejsou. Vznikne-li spor ohledně plnění či platnosti smlouvy mezi stranami z různých členských států Evropské unie a smlouva neupravuje, který soud je příslušný pro řešení daného sporu, bude se postupovat podle pravidel obsažených v Nařízení. V zásadě stanoví Nařízení čtyři druhy pravidel určení pravomoci: základní pravidlo, alternativní pravidlo, výlučnou pravomoc (týká se řízení ohledně věcných práv k nemovitostem, platnosti založení či zrušení obchodní společnosti, platnosti usnesení orgánů obchodní společnosti, platnosti zápisů ve veřejných registrech a platnosti patentů, ochranných známek a průmyslových vzorů – v těchto případech je dána pravomoc soudu toho členského státu Evropské unie, kde se nachází předmětná nemovitost, má sídlo společnost jíž se řízení týká nebo je veden příslušný rejstřík) a zvláštní pravomoc (v případě individuálních pracovních smluv, spotřebitelských smluv a ve věcech pojištění). Dvě posledně jmenovaná pravidla mají přednost před určením pravomoci soudu podle základního nebo alternativního pravidla.

Základní pravidlo Podle základního pravidla je primárně dána pravomoc soudu členského státu Evropské unie, kde má žalovaný trvalé bydliště

(jde-li o fyzickou osobu) nebo kde má osoba sídlo nebo místo podnikání (jde-li o fyzickou osobu podnikatele nebo právnickou osobu). V jiném členském státě, než určuje základní pravidlo, lze žalovat smluvního partnera pouze v omezeném okruhu případů uvedených v Nařízení jako alternativní pravidla soudní pravomoci.

Alternativní pravidla soudní pravomoci V případě smluv nebo nároků ze smluv, s výjimkou smluv pracovních, má žalobce dáno na výběr, zda podá žalobu u soudu místa trvalého bydliště či sídla podnikání žalovaného nebo u soudu členského státu kde došlo nebo má dojít k plnění smlouvy. Nařízení stanoví, co se rozumí místem plnění smlouvy pro smlouvy o prodeji zboží a smlouvy o poskytování služeb, nedohodnou-li si strany ve smlouvě jinak. V případě prodeje zboží je podle Nařízení místem plnění smlouvy místo, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, a v případě smlouvy o poskytování služeb místo, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Pro aplikaci tohoto pravidla se však místo plnění smlouvy musí nacházet na území členského státu Evropské unie. Strany si mohou ve smlouvě dohodnout jiné místo plnění smlouvy a to buď uvedením konkrétního místa (např. sklad kupujícího) nebo odkazem na obchodní zvyklosti. Strany si však nemohou určit takové místo, které nemá žádný vztah ke smlouvě, jehož jediným účelem je založit pravomoc konkrétního soudu. V případě jiných než kupních smluv či smluv o poskytování služeb je na národním soudu, aby určil které místo je místem plnění smlouvy. Není-li možné místo plnění smlouvy vůbec určit nebo je naopak určeno více míst plnění, je podle názoru Evropského soudního dvora dána pravomoc soudu v místě sídla/bydliště žalovaného. Prakticky to znamená, že pokud francouzský výrobce a polský odběratel uzavřeli smlouvu o dodávkách zboží do Polska a ve smlouvě si nezvolili pravomoc konkrétního soudu, v případě porušení smlouvy francouzským výrobcem má polský obchodní partner možnost jej zažalovat buď ve Francii (sídlo dodavatele) nebo v Polsku (místo dodání zboží), a to podle vlastního uvážení. Pokud by však smlouvu porušila polská společnost, připadaly by v úvahu pouze polské soudy. Aplikací tohoto alternativního pravidla pro určení pravomoci soudu si tedy žalobce může zvolit, v jakém členském státě Evropské unie je pro něj výhodnější vést soudní spor. Zpravidla se bude jednat o domovský stát žalobce, pokud alternativní pravidlo umožňuje tento soud zvolit.

Konflikt základního a alternativního pravidla Základní pravidlo a alternativní pravidla mohou odkazovat na různé soudy členských států Evropské unie. Žalobce se tedy může rozhodnout kde žalovaného zažalovat. Rozhodování žalobce budou ovlivňovat různá kritéria, např. výše nákladů spojených s řízením vedeným v jiném státě, procesní pravidla zahraničního soudu, jazyk v němž se řízení vede, atp. Ne nepodstatnou roli by při rozhodování žalobce měla hrát i skutečnost kde má žalovaný majetek. Pokud má žalovaný majetek pouze ve státě svého sídla/bydliště, musí žalobce počítat s tím, že bude muset následně nechat rozhodnutí vydané jiným státem uznat, eventuálně vykonat v tomto státě.

Související spory Je-li soudní řízení týkající se téže věci mezi týmiž účastníky zahájeno u soudů různých členských států Evropské unie, pak soud u něhož bylo řízení zahájeno později je povinen řízení zastavit a to do doby, než je rozhodnuto o pravomoci soudu, k němuž byl návrh na zahájení řízení podán dříve. Jestliže soud u nějž byl podán návrh na zahájení řízení dříve svoji pravomoc uzná, ostatní soudy jsou povinny se své pravomoci vzdát. Tato zásada brání tomu, aby soudy několika členských států dospěly k protikladným rozhodnutím na základě totožné žaloby.

Řízení proti třetí straně V neposlední řadě je nutno zmínit časté případy, kdy prodávající prodá zboží kupujícímu, který zboží následně prodá dalšímu subjektu (konečnému uživateli). Například česká společnost prodá švýcarské společnosti příslušenství k strojnímu zařízení. Švýcarská společnost (výrobce strojního zařízení) nainstaluje příslušenství k strojnímu zařízení a toto jako celek prodá francouzské společnosti. V případě vzniku škody v důsledku poruchy strojního zařízení může podle Nařízení francouzská společnost žalovat svého přímého dodavatele (tedy švýcarskou společnost) buď ve Švýcarsku (místě sídla/bydliště žalovaného) nebo ve Francii (je-li Francie místem plnění smlouvy). Často však dochází k tomu, že dodavatel, ve snaze zbavit se odpovědnosti označí za osobu odpovědnou za škodu výrobce či dodavatele některého komponentu zařízení (v našem případě příslušenství ke strojnímu zařízení, tedy českou společnost) a podá proti této žalobu o náhradu škody u soudu, u kterého je vedeno řízení proti němu samotnému (v našem případě ve Švýcarsku, případně ve Francii). Nařízení tento postup za splnění určitých podmínek umožňuje. Jedná se o tzv. řízení proti třetí straně, kdy žalovaný, poté co je proti němu podána žaloba podává žalobu proti třetí straně za účelem zbavení se vlastní odpovědnosti domnívá-li se, že v případě jeho neúspěchu v hlavním řízení má právo regresu vůči třetí straně na základě garance či záruky. Příslušným soudem pro rozhodnutí o této žalobě, je soud u nějž byla podána původní žaloba. Podmínkou však je, že mezi původním řízením a řízením proti třetí straně musí existovat souvislost, nesmí se tedy jednat o účelově zahájené řízení, mající za cíl pouze to, aby třetí strana byla odňata soudu v místě jejího sídla/bydliště. Tuto souvislost posuzuje soud u nějž bylo zahájeno řízení o původní žalobě a nelze tedy vyloučit, že v případech kdy by český soud souvislost neshledal, podle zahraničního soudu může být tato souvislost dána. Česká společnost může tedy být podle Nařízení žalována v zahraničí i bez toho, aby sama byla v přímém smluvním vztahu se zahraničním obchodním partnerem či sama porušila závazek ze smlouvy. Jedná se typicky o případy, kdy česká společnost prodá zboží jiné české společnosti a tato společnost zboží dále prodá zahraničnímu subjektu se sídlem na území Evropské unie. Magda Prchalová - advokátka Peterka & partners v.o.s. advokátní kancelář Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, Česká republika Tel. (+420) - 246 085 300 Fax. (+420) - 246 085 370 e-mail: offi[email protected] url: www.peterkapartners.com PRAGUE – BRATISLAVA – KYIV – SOFIA

40

Názor

Nešťastné vzdělání, jemuž nepředchází úsilí o dosažení ctnosti

P

ro mnohé tento příspěvek bude působit jako mluvení o něčem, co se rozumí samo sebou, snad mi to s trochou laskavé sympatie prominou. Nicméně navzdory vší zdrženlivosti pociťuji jako lidskou i profesní povinnost artikulovat znepokojení, se kterým jsem konfrontován při reflexi uplynulého semestru včetně zkouškového období na Právnické fakultě MU. Jde mi takto o otázky spjaté nikoliv s aspektem ryze právnickým, nýbrž jej přesahujícími a jeho kvalitu předznamenávajícími komponenty morálními. Budiž předesláno vysvětlení: Studentů si skutečně velmi vážím a jejich lidské zrání mi není lhostejné. Bez dlouhých úvodů ad illustrandum za vše, co kolem sebe tu větší či menší měrou každý, pokud se neuzavřel zcela do sebe, opakovaně vnímá, postačí mi vzpomenout si kupříkladu na poslední zkouškový termín, který jsem dodatečně vypsal k žádosti studentů. Poté, co jsem s několikaminutovým předstihem odemkl příslušnou místnost, rozsvítil v ní a vycházel ven, nezanedbatelná část (nebo dokonce většina?) současně vstupujících studentů, a to i těch se kterými jsme se dívali navzájem do očí, neodpověděla ani na můj pozdrav. Optimismus, víra ve svébytné lidské bytosti a vědomí širšího kontextu s jeho četnými hledisky samozřejmě nabádaly spíše ke shovívavosti nežli k prvoplánovitému hlubšímu zamyšlení, ovšem po pětiminutovém návratu, kdy jsem si dovolil všechny kolegy opětovně pozdravit ještě jednou, řekněme takto „oficiálně“, se opakovalo totéž. Výsledkem bylo, že předmětná zkouška začalo o půl hodiny později, neboť mám za to, že čas těmto otázkám věnovaný není vůbec časem promarněným; ba naopak. Tento stav nota bene a nepodceňujme to, zrcadlí v popsané konkrétnosti něco obecnějšího, s dalekosáhlými důsledky; a přitom se základní roviny lidského bytí, která právě činí člověka člověkem, dotýká. Na jedné straně se studentům vůbec nedivím, protože označené počínání má své vzory a mnohé důvody, na nichž se podílí rodina, školství, naši politikové, doba takříkajíc „hédonického konzumního individualismu“ apod. Oproti tomu, buďme prosím pamětliví prozíravých slov J. A. Komenského, dle něhož školy jsou a měly by být především „dílnami lidskosti“.1 Tím spíše a s větší mírou odpovědnosti to platí o těch, jež „vychovávají“ právníky. Totiž opravdové juristy, jejichž životním cílem je úsilí o právo a spravedlnost, podložené hodnotami demokratického právního státu založeného na úctě k právům a svobodám člověka (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Zmíněný významný a navýsost respektuhodný aspekt je výrazem hodnot dosažených sametovou revolucí v roce 1989. Občan rozhlížející se kolem sebe nepochybně vidí, čeho všeho na poli úrovně lidského bytí a jeho možností bylo v naší zemi dosaženo. Vedle toho ve víru spěchu a krkolomného žití tohoto dějinného vývoje nemožno nepostřehnout s ním související další produkt této doby, zjevnou a téměř všude se rozmáhající a mlčky tolerovanou absenci morality. Samozřejmě o to důrazněji třeba s hlubokou úctou vnímat spoustu „neznámých“, jímž není morální hledisko lhostejné, a kteří drobnou prací na svém místě „latentně“ přispívají ke zcela odlišnému chodu věcí. Nicméně nezbývá než přiznat, že celková apatie, zemdlenost, únava z neustálého snažení nepřinášejícího (nejednou) kýžený výsledek, jakož i bezmocnost dovedla v mnohých případech občany k rezignaci ve vztahu k pokusům zaměřovat své jednání ke změně tohoto zajisté nežádoucího a většinou i (naštěstí) nechtěného stavu. Vážené kolegyně a kolegové, studenti, domnívám se, že je jen a pouze na nás, abychom každý na svém místě, v rozsahu vlastních možností (a navzdory poctivému vědomí vlastního chybování) usilovali o změnu celkové atmosféry rezignování na moralitu a o včasné a lidsky citlivě přiměřené reakce na jednání s ní neslučitelné. V návaznosti na to musíme každý nalézat odvahu poukazovat na to, že takováto jednání, s jakými se začasté na naší veřejné a politické scéně, jakož i na právnické fakultě setkáváme, jsou nepřijatelná, a stejně tak přirozeně každodenním žitím ukazovat, že lidské bytí, bez újmy na jeho plnosti, může být realizováno i jinak. Jsem si vědom toho, že nemlčet není jednoduché, je s tím spojena ztráta soukromí a nikoliv ojediněle se staneme těmi, na něž se bude posléze s předkládáním nejrůznějších důvodů, pro naši lidskou nedokonalost v jednotlivostech třebas někdy i oprávněně, útočit či se staneme terčem nejrůznějších ne zrovna zcela příjemných „poznámek“ či dokonce fabulací založených na tvrzeních z kontextu vytržených. Vězme však, že bez těchto projevů osobní statečnosti a úsilí o smysluplné morální žití, nemůže být ani opravdového demokratického právního státu.

Ten vychází, jak všichni víte, z respektování jedinců, svobodných a rovných v důstojnosti i právech (čl. 1 Listiny základních práv a svobod). Je státem usilujícím současně o to, aby se v jeho rámci vytvářela občanská společnost, jejíž členové jsou si vědomi svých práv a současně se vší vážností a úctou respektují práva a svobody druhých. Státem občanů chápajících, že svoboda je pravou svobodou pouze tehdy, je-li co do rozsahu i obsahu slučitelná se stejně pojímanou svobodu ostatních. Pouze za těchto podmínek, a to bez jakékoliv nadsázky, je jim dána příležitost, aby sami svým vlastním jednáním společně dosáhli toho, že se stane tato krásná země materiálním právním státem via facti a vláda věcí našich se k nám opět navrátí. Zdvořile apeluji, abyste v sobě nalezli touhu i sílu stát se v naznačeném směru plnohodnotnými členy občanské společnosti a tím současně i opravdovými „juristy“.2 Pochopitelně moralita se musí žít, pouze potom o ní lze věrohodně mluvit. Obojí přirozeně třeba činit s především u sebe sama začínajícím pokorným vědomím, dle něhož (vyjádřeno slovy Kantovými) „úplná přiměřenost vůle mravnímu zákonu jest svatost, dokonalost to, jíž žádná rozumná bytost smyslového světa v žádném okamžiku svého bytí není schopna“.3 Tiše dodávám, že toto poznání by ovšem nemělo vést k absenci jakéhokoliv „burcujícího“ konání v případech, kde je to z pohledu morality bez možnosti jiné volby bezpodmínečně nutné. Bez promyšleného poměru jednání k předem (po pečlivých a zralých úvahách) vytčenému životnímu cíli se mu však nelze, zcela logicky, ani přibližovat. Zkuste se na sebe též více usmívat, být navzájem laskavější, citlivější a ohleduplnější. Jsem přesvědčen o tom, že potom z vás „vyrostou“ i mnohem kvalitnější právníci, takříkajíc „juristé par excellence“. A o to nám všem koneckonců jde … *** Nedávno jsem hovořil s jedním kolegou, který mi k debatě na zde pojednané téma říkal, abych si uvědomil, že právnická fakulta není od toho, aby studenty vychovávala, neboť dít se tak mělo a má jinde; zde máme studentům předat profesní znalosti. Se vší přiměřenou úctou: Sancta simplicitas! K tomu snad sluší se připomenout bez dalšího komentáře staletími prověřené a zkušenostmi potvrzované rčení: „Kdo prospívá ve vědění a ztrácí na mravech, více ztrácí než získává.“.4 V rovině právnické již jen odkázat na § 1 písm. d) zákona o vysokých školách5: „Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní.“. Jaké z toho vyplývají implikace, je nepochybně třeba podrobit zodpovědnému individuálnímu úsudku. JUDr. Libor Hanuš, Ph.D. Autor je odborným asistentem na Katedře právní teorie Právnické fakulty MU a asistentem Ústavního soudce ČR

Srov. Komenský J.A.: Didaktika veliká, přeložil A. Krejčí, Nákladem Dědictví Komenského, Praha, 1905, s. 92 a násl.

1

O předmětném aspektu právnické činnosti pojednal jsem blíže ve stati „Imperativ odůvodnění morálního úsudku (pojednání o etických kritériích)“ in: Právní argumentace nebo svévole, Úvahy o právu, spravedlnosti a etice, C.H.Beck, Praha, 2008, s. 188 a násl.

2

3

Kant I.: Kritika praktického rozumu, přeložil A. Papírník, Jan Laichter, Praha, 1944, s. 160.

„Qui proficit in litteris et deficit in moribus, plus deficit quam proficit.“ Za původce rčení bývá pokládán A. Augustinus. Srov. Kuťáková E., Marek V., Zachová J.: Moudrost věků, Lexikon latinských výroků, přísloví a rčení, Nakladatelství Svoboda, Praha, 1994, s. 435. 4

5 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Pro období předcházejícího vzdělávání srov. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školského zákona), ve znění pozdějších předpisů, dle něhož pokud se týče „Zásad a cíle vzdělávání“: „Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti …“

...pohodlná�a�rychlá�cesta�k�právním�informacím

!�pozor�!�pozor�!�pozor�!�pozor�! pozor�!�pozor�!�pozor�!�pozor�!

ELSA Èeská�republika�pøedstavuje národní�a�evropský�právní�informaèní�systém�CODEXIS® ...bystrý�spoleèník�studenta�práv

-�výjimeèný�komplexností�a�úplností�obsahu -�originální�zpùsob�zpracování -�jedineèný�zamìøením -�pestrá�øada�výkonných�funkcí -�pøehlednost -�a�øada�dalších�u�iteèných�vlastností...

získejte�ZDARMA CODEXIS® ACADEMIA verzi�systému�urèenou�studentùm�práv

Umo�òuje�práci�s: -�právními�pøedpisy�Èeské�republiky�a�související�judikaturou -�pøedpisy�Evropského�spoleèenství/Evropské�unie -�judikaturou�soudních�institucí�Evropského�spoleèenství/Evropské�unie -�Literaturou

ètìte�na�www.codexisacademia.cz !�pozor�!�pozor�!�pozor�!�pozor�! pozor�!�pozor�!�pozor�!�pozor�!

®

ATLAS�consulting�-�autor�systému�CODEXIS a�partner�sdru�ení�ELSA ÈR -�vývoj,�výroba�a�distribuce�právních�a�ekonomických�systémù - moderní�vývojové�technologie�a�metodické�zázemí�kvalifikovaných�odborníkù -�úzká�spolupráce�se�státními�organizacemi

PARTNEŘI ELSA BRNO

PARTNEŘI ELSA OLOMOUC

PARTNEŘI ELSA PLZEŇ

PARTNEŘI ELSA PRAHA

42

Přítomnost

EU A JEJÍ PROGRAM ROVNOSTI ŽEN A MUŽŮ – CESTA DO PEKEL Marek Loužek Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů - 2006-2010 bychom se mohli zasmát, pokud by nebylo míněno vážně. Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů není bohužel pouhým neškodným esejistickým cvičením v „eurospeaku“, je to skutečný program plný jasně definovaných opatření, které poškodí nás všechny. Je to plán, který otevírá cestu k zaostalosti a průměrnosti. Všichni rozumní lidé by proti němu měli protestovat.

Socialistické rovnostářství Plán definuje šest hlavních priorit EU v oblasti rovného postavení žen a mužů na léta 2006 až 2010; ekonomická nezávislost jak pro muže tak ženy, sladění pracovního a rodinného života, rovné zastoupení v rozhodovacích procesech, vymýcení veškerého genderového násilí, odstranění genderových stereotypů, podpora rovného postavení žen a mužů v rozvojových politikách. Plán EU je zavádějící především protože nebere v potaz tradiční liberálně-konzervativní rozdíl mezi rovností v právech a rovností ve výsledcích. Skutečnost, že občané si jsou rovni ve svých právech (všichni stojí před závodem na té samé startovní čáře) neznamená, že všichni dosáhnou stejných výsledků (všichni dokončí závod ve stejném čase). Myšlenka, aby všichni protrhli cílovou pásku ve stejném okamžiku, je egalitářstvím a nedává smysl. Následující věta z preambule Plánu je sama o sobě podivná: „ Rovné postavení žen a mužů je základním právem, společnou hodnotou EU a nezbytnou podmínkou k dosažení Unijních cílů v oblasti růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti“. Rovnost svobod, je základním právem člověka, nikoli rovnost genderová. Svobody jsou totožné jak pro muže tak pro ženy, to ale neznamená, že muži a ženy (nebo jiné sociální skupiny) dosáhnou rovnosti ve výsledcích. Koncept, že muži a ženy mají právo dosáhnout stejných pozic je stejně absurdní jako představa, že těch samých pozic mají dosáhnout katolíci a protestanti, vysokoškolsky vzdělaní lidé a lidé se základním vzděláváním, tlustí a hubení, Britové a Češi a to jenom proto, že žijí v EU. Jestliže chce Evropská komise dosáhnout stejné pozice pro všechny, bude muset provést úplnou redistribuci podle všech myslitelných lidských kvalit. Komunisté byli v tomto ohledu velmi „úspěšní“. A výsledek je dobře znám. Komunistický systém byl demotivující, podporoval průměrnost a odrazoval od vlastní iniciativy a ve výsledku vedl k zaostalosti v porovnání se zeměmi, které neměly podobné, nesmyslné rovnostářské ambice.

Nebojujme s přírodou Záměr Komise dosáhnout 60% zaměstnanosti pro ženy do roku 2010 (přičemž současná zaměstnanost je kolem 55,7%) připomíná socialistické plánování. Evropská komise tvrdí, že platy žen jsou o 15% nižší než platy mužů. Automaticky se předpokládá, že tento rozdíl ve výsledcích je způsoben přímou diskriminací žen a systémovými nerovnostmi jakými jsou např. „segregace v zaměstnání a pracovních modelech“. Podobný koncept ignoruje fakt, že lidé vstupují svobodně do zaměstnání,

bez toho aniž by je někdo nutil. Aktivní podpora podnikatelských aktivit žen ze strany EU je až komická. Evropská komise vytváří Akční podnikatelský plán EU, který by měl zvýšit počet žen začínajících s podnikáním a to prostřednictvím lepšího přístupu k financím a rozvojem podnikatelských sítí. Z pohledu trhu je zásadní, zda společnost poskytuje služby nebo zboží, které spotřebitelé požadují a nikoliv, zda je firma řízena ženou nebo mužem. „Genderový Plán“ tvrdí, že ženy a muži jsou konfrontováni s odlišnými zdravotními riziky, nemocemi a dalšími záležitostmi ovlivňující jejich zdraví. Představa Evropské komise, že různé dispozice k určitým nemocem budou považovány za diskriminaci, je směšná. Zdraví je dar od Boha (nebo přírody) a snaha o genderovou rovnost v tomto ohledu je neobhajitelná. Slaďování pracovního a rodinného života je chvályhodný cíl, ale podobný proces se odehrává na individuální úrovni v podobě dohody mezi mužem a ženou přímo v rodině. Není nezbytné harmonizovat jejich role z pozice Evropské komise. Vytvářet podmínky pro flexibilnější pracovní trh a podporovat pružnější pracovní smlouvy je správné, nikoliv ale z důvodu prosazování genderové rovnosti, nýbrž z důvodu rozšiřování svobod a snižování nezaměstnanosti. Volání Evropské komise po zvyšování počtu zařízení pro předškolní děti je přinejmenším krátkozraké. Rodina se svou přirozenou mezigenerační solidaritou je ideálním prostředím pro výchovu dětí. Umísťování dětí do kolektivních předškolních zařízení má svá úskalí. Školky nejsou součást povinné školní docházky a neměly by tudíž být spravovány státem, ale soukromými subjekty. Muži nemusí být podporováni při naplňování svých rodičovských povinností. Pravidla pro rodičovskou dovolenou platí shodně pro obě pohlaví. Záleží na dohodě mezi oběma partnery, kdo z nich se bude starat o dítě v jeho nejútlejším věku. Snaha Evropské komise ovlivňovat tyto záležitosti je zcela nadbytečná. Celý generový plán Evropské komise je proti přírodě a v mnohém připomíná komunistické „poručíme větru dešti“.

Zničující kvóty Genderový plán je nejotřesnější ve své podpoře rovnosti žen a mužů v rozhodovacím procesu. Komise si stěžuje na trvale nízkou míru účasti žen na politickém rozhodování a popisuje tento jev jako demografický deficit. Plán zamýšlí podporovat ženy v jejich účasti na občanském a politickém životě, včetně podpory většího zastoupení žen ve vedoucích pozicích ve veřejné správě na všech úrovních (místní, regionální, národní a evropské). Záleží na rozhodnutí každého jednotlivce, zda se rozhodne pro „aktivní“ nebo „pasivní“ občanský život. Menší procento žen zastoupených v politice je nutno chápat jako výsledek fungování volného trhu. Pokusy zavést „rovnou účast“ žen a mužů v politických institucích, kupříkladu pomocí kvót, povede ke snížení kvality zastupitelských sborů a k „obrácené“ diskriminaci. Evropská komise bere bohužel tyto záležitosti velmi vážně a má v úmyslu je nejen monitorovat, ale také implementovat do nové legislativy. Komise se vyjádřila zcela jasně, že hodlá „Akční plán rovnosti žen a mužů“ uvést do života a nadto v červnu 2008

odstartovala projekt evropské sítě žen v rozhodovacích pozicích v oblasti ekonomiky a politiky. O podpoře podobně orientovaných organizací pro muže se už nemluví. Jinak jistě chvályhodná snaha po odstranění genderově orientovaného násilí povede v praxi k velmi podivným zákonům, které omezí soukromé vlastnictví, zbaví majitele jejich vlastnických práv a silně naruší vládu zákona (jestliže omezení práva k užívání bytu může být uplatněno i bez rozhodnutí soudu). Převaděčství, pašován lidí je zbytečně démonizováno, zvláště pak pokud se domníváme, že každá prostitutka je k prostituci přinucena násilím. Plán se bohužel neomezuje pouze na proklamace, ale ustavuje nové instituce a přináší nové politiky. V roce 2007 byl založen Institut genderové rovnosti a Komise dále zvažuje revizi stávajících nařízení za účelem jejich modernizace z hlediska rovnosti žen a mužů.

Boj proti předsudkům Aby toho dirigování nebylo málo, zamýšlí Evropská komise bojovat proti “genderovým stereotypům ve společnosti”. Ačkoli se jedná o záležitosti, jenž jsou díky tradicím a zavedenému způsobu života, odlišné v každé z členské zemí, EU se rozhodla každého občana nacpat do svěrací kazajky jednotné genderové politiky bez ohledu na jejich původ nebo vyznání. Podle zjištění Evropské komise jsou lidé vychováváni v tradičních vzdělávacích systémech, které za časté připisují ženám profese, které jsou méně prestižní a hůře placené. Komise má v úmyslu bojovat s těmito genderovými předsudky již od mládí, je nezbytné v tomto duchu vzdělávat jak učitele tak studenty a podporovat mladé při hledání uplatnění i mimo oblasti tradičně určené výlučně ženám či mužům. Chce skutečně Komise nutit ženy, aby se staly zedníky nebo horníky? Chce skutečně nutit muže, aby se stali ošetřovatelkami? Nemám nic proti tomu mít v životě podobné možnosti. Volba povolání je ovšem aktem svobodné vůle každého jednotlivce. Komise by neměla bojovat se stereotypy, měla by pokorně akceptovat stav, který je výsledkem fungování svobodného trhu. Jestliže se EU snaží prosazovat svou genderovou politiku na své vlastní obyvatele, je to sice nešťastné, ale je to stále politika uplatňována v rámci EU. Ale v momentě, kdy se součástí Unijní strategie pro Afriku stane rovnost žen a mužů jde o záležitost ještě závažnější než v případě EU. Vnucovat evropské hodnoty na ostatní kontinenty je nebezpečné a zavání to kulturním imperialismem. Plán rovnosti žen a mužů EU je jedním z nejtragičtějších produktů bruselské byrokracie. Místo respektu ke svobodě, trhu a tradicím zahájila Evropská komise kulturní revoluci za kterou by se nemusela stydět ani Maova Čína. Je pravdou, že tato politika za sebou nezanechá miliony mrtvých, ale okleští životy lidí stejným způsobem, jakým to udělal komunistický režim. Podobným experimentům se musíme postavit. Marek Loužek je analytikem pražského Centra pro ekonomiku a politiku a poradcem prezidenta republiky. Přednáší na Karlově universitě. Zdroj: Přítomnost, www.pritomnost.cz