Formování pojetí Rudra-Šivy Některé projevy přírody příjemné, životodárné a vlídné, jiné však děsivé, skličující i ničivé. Úsvit si staří Árjové

Formování pojetí Rudra-Šivy Některé projevy přírody … příjemné, životodárné a vlídné, jiné však děsivé, skličující … i ničivé. Úsvit si staří Árjové personifikovali … půvabnou bohyni rozbřesku Ušas … pronásleduje její milenec Súrja, slunce (Rg-véda). Ve vycházejícím slunci … spatřovali boha společníků Mitru … denně probouzel a povolával … nového pracovního … (Rg-véda). Ve slunci … během svého východu vyplňuje svými paprsky … člověk rozpřahuje paže – nebesa i zemi, oživuje svět … konci noci a završuje pravidelný denní cyklus … světu samo dává, spatřovali Savitr (Rg-véda). Bouře obvykle znamená děsivé a ničivé přírodní úkazy. Vyvrací stromy, někdy ničí i domy a bývá doprovázena bleskem, schopným srazit k zemi člověka i zvíře a v okamžiku … usmrtit. Někdy ji provázejí živelné katastrofy, v důsledku jejichž běsnění umírají lidé. V těchto jevech spatřovali staří Árjové kvílejícího Rudru, provázeného bouřlivými větry … větry si personifikovali v podobě božstev … Marutové. Marutové vzápětí ztělesňovali i Rudrije. Lidé však nevěří … by vesmíru vládla pouze zhoubná síla. Děsivé úkazy přisuzují hněvu boha, jehož … utišit modlitbou, chválou a obětinami. Časem … tento … stává Šivou, laskavým … podle všeho o přirozený proces, jehož prostřednictvím vznikla v Indii ve starých dobách víra v boha, jakým … Rudra-Šiva. Podívejme se, jakým vývojem prošla idea tohoto boha … stal nejvyšším stvořitelem a vládcem prostupujícím celé univerzum, jehož mystické poznání přináší člověku věčnou blaženost. Vývoj ideje Rudra-Šivy Rudra … obvykle zobrazován … střílí zářící šípy letící kolem nebes i země (Rg-véda) … zbraněmi schopnými zabít krávy a lidi (Rg-véda) … zobrazení podle všeho vyjadřuje ničivou sílu blesku. Pěvci … ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi s prosbou … jejich … uvedená nebezpečí nepotkala a … chránil jejich dvounohé i čtyřnohé bytosti (Rg-véda). Jestliže … v důsledku modliteb, či snad i přirozeného běhu událostí, dobytku … nestalo, stává … Rudra Pašupou, ochráncem dobytka (Rg-véda). Lidé … ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi také proto … ochránili … děti před nemocemi (Rg-véda) a … nemoci nezasáhly celou vesnici (Rg-véda). Věřilo se … Rudra sice nemoci způsobuje … zároveň má i léčivé schopnosti a zajišťuje dobré zdraví. Z tohoto důvodu … říkalo … vlastní léčivé prostředky (Rg-véda) … lékařem … lékaře (Rg-véda) … že vlastní tisíc léků (Rg-véda). Tito pěvci … také modlí … získali čisté a blahodárné léčivé prostředky patřící Marutům a Rudrovi, po nichž toužil i praotec Manu (Rg-véda). Běžné pojetí modliteb k Rudrovi dobře charakterizuje následující zvolání (Rg-véda): „Ó Rudro, prosíme Tě, neubližuj ve svém hněvu našim dětem … potomkům, našemu lidu … skotu, nepoškozuj naše domy a ušetři i život našich mužů. Tebe, všemocného, vždy za doprovodu obětí vzýváme.“ Díky … síle shlíží … všechny pozemské bytosti a skrze svou všezahrnující svrchovanost vidí i bytosti božské (Rg-véda). Právě … část Rg-védy přisuzuje Rudrovi nejvyšší moc. V mnohem rozvinutější formě … koncept Rudry objevuje v Šatarudriji (Taittiríja-samhitá; Vádžasanéji-samhitá, kapitola) … laskavá podoba (šivá tanuh) … odlišuje od … opačné, zlovolné, formy Giriši či Giritry – „ležícího … hoře“ … jména mu byla udělena pravděpodobně … vyjadřují, respektive personifikují schopnost udeřit … blesk … vymrští z mraku. Mraky bývají často spojovány s horou, o … věřilo … příbytkem Rudry. Pasáci dobytka a ženy nesoucí vodu si ho představovali … plíží s modrým krkem a červenou pletí. Právě … zjevoval v mysli jednodušších lidí pracujících … poli … viděli blížící … černý mrak získávající ve světle blesku červený nádech. Rudra … představuje temnější přírodní síly. Z tohoto důvodu … mělo za to … místech vzdálených lidským obydlím, pročež … stává pánem cest, lesů a těch … v nich toulají, zlodějů a lupičů … číhají podél silnic a … pohybují … opuštěných místech … nebyli odhaleni … také pánem vyvrhelů žijících mimo obvyklé lidské příbytky. V aspektu léčitele … zjevuje … léčivých bylin a … nazýván nebeským lékařem. Coby … otevřených polí a plání … stává pánem dobytka (pašúnám patih) … nich potuluje … dostává zvláštní jméno, přívlastek Pašupati. V důsledku toho … pojetí Rudry natolik rozšířilo … začal … nazýván „Pánem světových stran“. Dostává jméno Kapardin, „s vlasy ve velkém uzlu“. Za … jméno pravděpodobně vděčí tomu … býval často ztotožňován s Agnim, ohněm, jehož plameny připomínaly dlouhé vlnité vlasy, respektive vlasy dýmem rozcuchané. V dalších svých aspektech vystupuje … Šarva, postava střílející šípy … Bhava. Pak … hněvivá povaha zcela utišena, stává … Šambhuem, laskavým, Šankarou, blahodárným (blaho přinášejícím), a Šivou, příznivým (přízeň udělujícím) … jména … vyskytují … konci Šatarudriji. Někdy … Rudra oblečen … kůže či kožichu (krttim vasánah). Těžko říci … představy vznikly. Věřil-li básník … Rudra … potuluje v lesích či … jiných opuštěných místech, mohl … nápad vybavit ho kůží divokých kmenů dalším logickým krokem ve vývoji básníkovy představy … možnost podporuje i skutečnost … příslušníci lesního kmene nišádů … přirovnáváni k Rudrům. Samotné jméno Rudra časem natolik zobecnělo … začalo mluvit o mnoha Rudrech. Podle jednoho hymnického přání … usoudit … Rudrové byli pěvcovu světu, v němž představuje zobecněný rudra podle všeho zlého ducha, vzdáleni … jiném místě … jméno vyskytuje sice také v zobecnělé podobě, má ovšem zřetelnější význam. Rudrové … ganové … kmenoví domorodci … i ganapatové, čili vůdci kmenů, i dělníci, hrnčíři, výrobci povozů, tesaři a nišádové, čili lidé z nevedských lesních kmenů … přisuzuje úzký vztah s Rudrou. Historicky vzato to byli buďto … vyznavači … byla jejich původní božstva identifikována s Rudrou védských kmenů. Poslední domněnka vypadá velice pravděpodobně, jelikož skupiny lidí … Rudra pánem (pati), často pobývaly … otevřených polích, v lesích a pustinách … byly daleko od obydlí civilizovaných lidí. V Atharva-védě … koncepce Rudry dále rozvíjí a dostává … vyšší úroveň … použito několika dalších jmen … nimiž … Rudra znám i v pozdějším období. K nositelům těchto jmen … však lidé obracejí … k samostatným bohům. Bhava a Šarva … považováni za … odlišná božstva … vládnou (íšáthe) dvounohým a čtyřnohým bytostem … nejrychlejšími lukostřelci a patří … vše blízké i vzdálené. Říká se … mají „tisíc očí“, jejich dostřel … široký a daleký. Jejich úderu … nedokáže vyhnout žádný člověk … bůh. Setkáváme … s evokacemi … vystřelili blesk proti zlému duchu Džátudhánovi. Vidíme úpěnlivé žádosti o pomoc pěvcům v neštěstí. Šarva … nazýván lučištníkem a Bhava králem (rádžan). Lidé … vzdávají hold a touží … odnesli svoje smrtelné jedy jinam. Tímto způsobem … uctíván Rudra … přebývá v ohni (agni) a ve vodách a … vstoupil … bylin a rostlin a stvořil všechny bytosti. Tento verš … nachází také v Atharvaširas-upanišadu a ve Švétášvatara-upanišadu … bylo místo Rudry použito slovo … (déva) a … podoba verše poněkud pozměněná. V popisu oslavy dobytka … mluví o Mahádévovi … tvoří přední končetiny dobytka. Bhava a Šarva … evokováni … zasáhli bleskem původce … a hrůz … nazýváni … duchů a … dobytka (Bhútapati a Pašupati). Lidé … klaní, jelikož jejich panství … v nebesích a v prostředním světě. Pašupatimu patří … druhů živočichů: skot, koně, lidé, kozy a ovce. Ugrovi, krutému, náleží čtyři vedlejší světové strany, nebesa, země, ovzduší a … zemi, co má duši a dýchá. Bhava vidí veškeré dění … zemi … daleko … blízko. Ničí věci ve vzdáleném oceánu … jsa v předešlém oceánu. Lidé vzývají Rudru … předešli chřadnutí, otravě a vypuknutí nebeského ohně. Bhava … pánem (íša) nebes i země a vyplňuje celou atmosféru … Bhavu … lidé obracejí … krále (rádžan). Vyslovují přání … šípy Bhavy, Šarvy a Rudry … Pašupatim, pánem dobytka, byly příznivé (sadášiva). Savitr … Arjamanem, Varunou, Rudrou i Mahádévou. Rudra řídí všechny hvězdy i měsíc. V prostřední části východní oblasti vytvořili bohové z Bhavy lukostřelce, ochránce vrátjů, mimospolečenských živlů. Šarvu učinili ochráncem jižní oblasti, Pašupatiho západní, Ugru severní oblasti, Rudru podsvětí, Mahádévu nebes a Íšánu všech prostředních oblastí (–). Podle Šatapatha-bráhmany a Kaušítaki-bráhmany … Rudra synem Ušas. Po dosažení dospělosti dostává od Pradžápatiho … jmen. Sedm z nich … ta … uvádí výše zmíněná Atharva-véda, osmým … Ašani, blesk. Podle Atharva-védy jde … zdá, o různé … spřízněné bohy, přestože v jednom případě … Rudra ztotožněn s Pašupatim. Podobně … v případě boha slunce … různé úhly pohledu … tohoto boha umožnily vznik několika slunečních božstev (jako … Savitr, Súrja, Mitra, Púšan atd.), vznikla … rozmanitém vnímání přírody – s jejími strach vzbuzujícími a destruktivními aspekty … jedné straně a laskavými a vlídnými aspekty … straně druhé – víra v sedm bohů, zmíněných v Atharva-védě. V Šatapatha-bráhmaně a Kaušítaki-bráhmaně … jména považována za jména jednoho boha, k nimž bylo přidáno osmé jméno. První skupina těchto osmi jmen – Rudra, Šarva, Ugra a Ašani – označuje ničivou sílu a druhá skupina – Bhava, Pašupati, Mahádéva neboli Mahán dévah a Íšána – představuje její vlídný protipól. V Atharva-védě … objevuje nový prvek týkající … jedů; věřilo se … vypustil strašlivý bůh, jehož přesně mířícím šípům neuniknou … bohové … lidé. Ve … vlídné podobě … Rudra jakožto Bhava zářícím králem (rádžan). Rudra … pánem všech bytostí … působnost … vskutku rozsáhlá. Řídí hvězdy a měsíc, vládne obloze i prostředním oblastem … v ohni a vodě, rostlinách a bylinách … i ve všech bytostech … ochráncem vrátjů ve všech čtyřech světových stranách, především … vladařem (Íšána). Poté, co si lidé tohoto hrůzostrašného a ničivého boha různými způsoby naklonili, stal … laskavý … a v době Jadžur-védy a Atharva-védy dosáhl úplné vznešenosti božské přirozenosti. Právě … této velkolepé formě boha … zakládají mystické úvahy v Švétášvatara-upanišadu. Na temnější část povahy tohoto boha … nikdy nezapomnělo. Ve většině grhjasúter nacházíme zmínku o oběti zvané šúlagava … za účelem Rudru si naklonit – obětován … (Ášvalájana-grhja-sútra). Rituál bylo třeba vykonávat za hranicemi vesnice a ostatky býka … ní nesměly dostat … pravidlo dostatečně poukazuje … neblahý charakter rituálu. Vapá, omentum, má … obětováno Rudrovi za vyslovování dvanácti jmen, z nichž sedm … totožných s prvními třemi jmény v první výše zmíněné skupině a čtyři … totožná … jmény ve skupině druhé. Ašani … vynechán a přidává … dalších jmen: Hara, Mrda, Šiva, Bhíma a Šankara. Vapu bylo … možné hodit … ohně buďto za vyslovování šesti zvláštních jmen anebo jednoduše za vyslovení pouze Rudrova jména. K odvrácení nemoci skotu … oběť šúlagava vykonávala v kravíně. Podle Páraskara-grhja-sútry … během vhazování obětin vyslovuje opět … jmen – Rudra, Šarva, Ugra, Ašani, Bhava, Pašupati, Mahádéva neboli Mahán dévah a Íšána – s přídavkem jména Agni. Vykonávaly … rovněž oběti manželkám bohů: Indrání, Rudrání, Šarvání a Bhavání. I Hiranjakéši-grhja-sútra uvádí … zmíněných jmen, pouze nahrazuje Ašaniho Bhímou. Jednotlivým manželkám … obětovalo postupně, za současného opakování mantry „bhavasja dévasja patnjai sváhá“ – „manželce boha Bhavy sváhá“ (atd.). Samotná jména manželek … nevyslovovala. Páraskara-grhja-sútra obsahuje instrukce … vzdát Rudrovi hold a modlit … za bezpečný průběh v nepříznivých či nebezpečných situacích (chystá-li … člověk přeplout řeku, nastoupit … přívoz, vstoupit … lesa, vystoupit … horu, projít hřbitovem, kravínem či jinými místy apod.). Hiranjakéši-grhja-sútra rovněž podává instrukce … cestovatel by … uctívat Rudru opakováním zvláštních manter … pocházejí přímo od Rudry, a to přijde-li člověk … čtyřcestí … k hromadě hnoje, spatří-li plazícího … hada, zastihne-li ho smršť, vstoupí-li … řeky, ocitne-li … v cizí krajině … obětním místě … u starého stromu. Ukazuje se … v době grhjasúter … Rudra stále bohem hrozivým, kterého bylo třeba usmiřovat … bohem … vládl vzdáleným oblastem, polím, divočinám, hřbitovům, horám, starým stromům a řekám. Setkal-li … člověk s čímkoli, co vzbuzovalo strach a hrůzu, obracel … ve svých myšlenkách a modlitbách k Rudrovi … získal ochranu. Právě to … příčinou, proč … z Rudry v pozdějších dobách stává všudypřítomný nejvyšší … vesmíru a s výjimkou Višnua dochází k vyloučení všech ostatních védských bohů. Během života … člověk ocitá v mnoha situacích … vyvolávají strach. Patří … setkání s nákazami a nemocemi, jedy, hady, bouřkami, blesky, divokými a hrůzostrašnými krajinami … tudíž očekávat … božstvo … schopno … události vyvolat … také před nimi ochránit, budou lidé myslet častěji … božstva jiná. Mysl člověka zasáhla i nádhera božské činnosti, její velkolepost, vznešenost a mysteriózní přirozenost. Těmito projevy … však více dostává … popředí Višnu. Právě jevy a události … vyvolávají lásku, obdiv a úctu, přispěly k vytvoření višnuismu. V rudra-šivaismu však hraje velkou roli pocit strachu a tento strach, ač budí v určitých vývojových fázích rudra-šivaismu zdání skrytosti, tvoří jádro rozličných rudra-šivaistických soustav pozdějších dob. V monoteistických náboženstvích mimoindických zemí … lidé jednoho a téhož boha bojí a zároveň … milují. V Indii … Višnu-Nárájana-Vásudéva-Kršna bohem milovaným a Rudra-Šiva obávaným. Švétášvatara a Atharvaširas upanišady … začneme zabývat jednotlivými rudra-šivaistickými školami, věnujme pozornost jednomu z důležitých nábožensko-filozofických textů … reprezentuje nejzazší … rozvoje ideje Rudra-Šivy, boha … obvykle uctíván stoupenci védského náboženství. Tímto textem … Švétášvatara-upanišad. Všechno nasvědčuje tomu … tento text … psán v sektářském duchu. Vyšší představy o přirozenosti Boha a … vztazích k člověku a světu … byly zformulovány v době raných upanišadů … vymanily ze spojení s neosobním brahmanem a spojily … s Bohem … v době psaní upanišadů získával živou a činorodou povahu. Tímto bohem … Rudra-Šiva, který … jsme viděli, dosáhl v době Atharva-védy důstojnosti nejvyššího božstva. Po úvodní kapitole Švétášvatara-upanišadu následují body nauky v podobě … nezrozených kategorií … vyskytují ve světě. První … kategorie tvoří „vševědoucí“ a „nevědomý“, či … „vladař“ a „ovládaný“. Třetí kategorie v sobě nese potěšení i utrpení. Brahman … trojaký: za prvé ten … raduje, za druhé to, co … trpěno … prožíváno, a za třetí ten … udělujícím či hybatelem … potřeba znát více. Pradhána podléhá změnám. To, co … nesmrtelné … neměnné. Hara, jediný pán, vládne duši a všemu, co podléhá změnám. Meditací … ním a oddaností k němu … přirozenost uskutečněna a nevědomost … rozptýlí. Stane-li … tělo spodní částí jednoho špalku a slabika óm horní částí jiného špalku, odhalí člověk pomocí meditace … podobá tření obou částí špalků o sebe, boha. Nalézá … duši uvnitř sebe sama ten … hledá Boha prostřednictvím pravdy a úsilí, nalézá ji … nalézá olej v semenech, máslo ve stloukaném mléku, vodu v prameni. Rámánudža … nauky zmíněné … kategorie (verš a) zahrnul. Učenci … školy … texty později citovali. Způsob vyjádření desátého verše připomíná verše šestnáct a sedmnáct patnácté kapitoly Bhagavad-gíty. Ve druhé kapitole upanišadu … nejprve krátká zmínka o jógických postupech … vedou k vnímání svrchované duše a k čistotě bytí … pozná člověk, jakoby pomocí lampy, pročištěnou přirozenost individuálního bytí, poznává přirozenost brahmana neboli Boha … nezrozený, neměnný a dokonale čistý, a … osvobozen od veškerých pout … kapitola končí veršem z Atharva-védy. Na začátku třetí kapitoly nalézáme verš, v němž … praví … nesmrtelnými … stanou ti … znají Toho … vlastní síť a skrze ni vládne řídícími silami, jimiž ovládá všechny světy, a … příčinou tvorby a rozkvětu. Rudra … jediný a jiného není … tím … vládne těmto světům svými řídícími silami … nejniternější duší všech lidí … tím … všechno v poslední … uzavře. Tvoří všechny bytosti a ochraňuje … Má … všude, i … všude – podobně Rg-véda … nás Rudra … příčinou stvoření i rozkvětu bohů, pánem vesmíru, velkým prorokem a … kdysi stvořil Hiranjagarbhu, obdaří svatou vůlí! Následují … verše ze Šatarudriji, v nichž … pěvec modlí k Rudrovi … milosrdně shlédl … neubližoval lidem atd. Poznáním Pána (Íša) … svrchovaným brahmanem a nejvznešenějším ze všech a … přebývá uvnitř všech bytostí jakékoliv formy a objímá celý vesmír … člověk stane nesmrtelným. Následují podobné verše s výčtem atributů nejvyššího božstva a popis poznání … branou k nesmrtelnosti. Jeden a … verše této kapitoly … ve stejném znění vyskytuje i ve třinácté kapitole Bhagavad-gíty. Za poznámku … stojí … jmény nejvyššího bytí … v této kapitole zmíněna … Íšána, Íša a Šiva. Povšimnutí si zasluhuje i užití přívlastku Bhagava. Ve verši … nachází i v Mundaka-upanišadu … átmanah užívá výrazu Íšam … zvláštností tohoto upanišadu … i … verše z Puruša-súkty (Rg-véda). Čtvrtá kapitola začíná vyjádřením přání … On … bez formy, tvoří nespočet forem s určitým účelem, v němž … celé univerzum obsaženo … počátku … konci věků, obdařil vyznavače zbožnou vůlí. Následuje ztotožnění tohoto nejvyššího bytí s ohněm, sluncem, větrem, měsícem a množstvím jiných objektů (–). Text pokračuje metaforou o kozlovi pářícím … s kozou a o jiném kozlovi … kozu po potěšení opouští … představuje duši ve světském a spaseném stavu. Nacházíme … také verš o dvou ptácích, přátelích a vzájemných společnících, odpočívajících … stejném stromě. Jeden z nich jí ovoce tohoto stromu a druhý pouze přihlíží, aniž by cokoliv pojídal (Rg-véda, Mundaka-upanišad). Další verš – také Mundaka-upanišad, ne však Rg-véda – mluví o bezmocné a oklamané duši v zármutku … zproštěna utrpení, jakmile spatří druhou duši … vladařem (Íša). Po dvou dalších verších nacházíme verš, v němž … májá nazývá prakrti … máju používá Mahéšvara. Mahéšvara … jméno Šivy. Věčného míru a klidu dosáhne ten … zná Íšánu, dárce požehnání … vládne každému lůnu, v němž … nacházejí všechny věci a z nějž … věci také povstávají. Následuje opakování verše z předchozí kapitoly, s nepodstatným rozdílem. První polovina dalšího verše … parafrází a druhá polovina doslovnou citací jednoho verše z Rg-védy, podle … Hiranjagarbha pánem dvounohých i čtyřnohých tvorů. Výskytem jména Hiranjagarbha v předchozím verši … pravděpodobně naznačen tento verš … pozná Šivu (laskavého) … nejjemnějšího z nejjemnějších … stvořitele univerza … má mnoho forem a v němž … univerzum rozmanitého světa obsaženo, dosáhne věčného míru. Ve všech objektech … tento … univerza skryt … ochráncem světa v čase. Božstva a brahmaršiové Ho poznávají skrze oddanost … vede k odříznutí pout smrti. Poznáním Šivy – skrytého ve všech bytostech, velejemného … esence mléka, jemnějšího … máslo a zahrnujícího v sobě celé univerzum … člověk vysvobozuje ze všech pout. Tento … velká duše –, výsledkem jehož práce … samotné univerzum, vždy přebývá v srdcích lidí … určen srdcem, inteligencí a vnitřním vědomím. Ti … to vědí, stanou … nesmrtelnými. V době … existovala pouze temnota … nebylo … ani světla, bytí … nebytí, existoval pouze Šiva … jedinou neměnnou věcí … jasnou září slunce, z něhož tryskala veškerá inteligence. Objevuje … podobná myšlenka … v Rg-védě Nikdo ho nedokáže uchopit … shora … ze stran … uprostřed. Nikdo … On. Velká … sláva … forma … neviditelná. Očima … nelze spatřit … jej však … přebývaje v srdci – srdcem a vnitřním vědomím, stane … nesmrtelným. V Katha-upanišadu … s výjimkou třetího řádku nachází stejný verš … shodný s třetím řádkem výše uvedeného verše Kapitola končí dvěma verši obsahujícími ochrannou modlitbu k Rudrovi, z nichž druhá … totožná s Rg-védou První verš páté kapitoly upanišadu … zmiňuje o dvou nezničitelných bytostech, o brahmanu a o „další“ … nekonečné a v nichž … v skrytu nachází vědění a nevědomost. Nevědomost … zničitelná, vědění … nezničitelné … však někdo … nad věděním i nevědomostí vládne. V dalším verši upanišadu … zmíněno zrození Kapily, jehož bytí … syceno … poznáním toho … předsedá všem tvořivým silám. Rozřazením rozličných forem … skupin (doslovně sítí) … všechno rozloženo … původního principu. Opětovným stvořením pánů bytí, On, vladař, velká duše, projevuje svou svrchovanost nade vším … slunce osvětluje všechny končiny, svrchní, spodní i ty … nimi … i bůh, Bhagavat, vládne … přirozeností všech tvořivých … prvotní příčina světa způsobuje rozvoj přírodních … a zapříčiňuje zrání těch … schopny vývoje. Vládne tomuto univerzu a uvádí … chodu všechny kvality. Co tvoří tajemství véd … skryto v upanišadech. Tento původ brahmana … Brahmadéva. Starověcí bohové a ršiové … to věděli … rozplynuli a stali … nesmrtelnými … pokračuje zmínkou o individuální duši, pánu vitálních energií … koná činy a prožívá radosti a utrpení pramenící z jejich plodů, má … kvality, následuje … cesty a v důsledku svých činů podstupuje opakované znovuzrozování … velikosti palce, jasná … slunce, vědomá si sama sebe, vybavená vůlí, drobná … setina setiny tloušťky vlasu, nekonečná. Sama o sobě … ženou … mužem … bezpohlavní. Vypadá podle toho, jaké tělo přijme. Přijímá mnoho hrubých a jemných forem v souladu … svými kvalitami, kvalitami svých činů a sebe samé. Tím, co to všechno sjednocuje … však něco jiného. Následuje verš podobný verši a druhá část verše. Podle posledního verše … Šivu, Boha, stvořitele a ničitele, poznat skrze bhávu neboli víru, lásku či čisté srdce. Šestá kapitola … podle všeho jakýmsi shrnutím … jiného … uvádí … ten … rozvíjí ctnosti a odhání hříchy, by … být poznán … v sobě spočívající; že jediný … skryt ve všech bytostech … všeprostupující … vnitřní duší všech bytostí vládnoucí všem činům … oporou všem bytostem, svědkem všeho, dárcem života … absolutní a … kvalit. Ze všech okovů … vysvobodit poznáním jejich příčin, a to pomocí prostředků sánkhji a jógy. Následuje verš: „Ani slunce … měsíc … hvězdy … blesky Ho neosvětlí (tj. neodhalí) … září, všechny věci září … září a skrze … světlo … všechno viditelně osvětlené.“ Tento verš … vyskytuje i v Katha-upanišadu a v Mundaka-upanišadu … konci díla … autor vyznává ze … odevzdanosti Bohu … září z hloubi duše každého tvora … stvořil … prvního Brahmadévu a spolu s … vytvořil védy. Tento … částí, netrpí změnami, ztělesňuje mír … nedostatků, neposkvrněný … mostem k nesmrtelnosti a … podobný ohni … spálil veškeré … palivo. Z tohoto krátkého shrnutí … patrné … upanišad obsahuje verše ze samhit Rg-védy, Jadžur-védy a jiných … muselo … přechodným jevem … verše převzal nejen tento upanišad … také Mundaka a Katha upanišady. Většina veršů … však původní. Všechny obsahují pravdy o přirozenosti Boha, o individuální duši, o neživém světě a o vztazích … nimi. Meditace … svrchovanou duší … cestou ke spáse … myšlenka … obecně charakterizuje upanišadové nauky … byla meditace tohoto druhu účinná, předepisují … určité jógické postupy. Jógin v konečném důsledku postřehne svrchovanou, všude existující duši; … zkušenost vytváří věčnou blaženost. Toto dílo představuje teismus upanišadového období ve … nejzralejší formě, jehož jádrem … výrazně osobního charakteru. O atributech svrchované duše … často pojednává ve velice všeobecných výrazech a … používá i všeobecné nesektářské jméno Déva … často ztotožněno s Rudrou, Šivou, Íšánou a Mahéšvarou … síly svrchované duše … používá výraz íšaní … však nenasvědčuje … by taková pojmenování měla za účel vyzdvižení Rudra-Šivy … úroveň Svrchovaného … úkor jiného boha. Těchto jmen … užívá … byl Rudra-Šiva obdařen osobností … by mohla … všemi vnímána. Tento upanišad tudíž … sektářským dílem … jiné upanišady z pozdějších let. Často z … cituje … Šankaráčárja a Rámánudža … i jiní autoři z rozličných škol … nikoli pouze autoři jedné sektářské školy … zřejmě sepsán před Bhagavad-gítou. Svědčí … to jednak fakt … Bhagavad-gítá z … obsahuje … již bylo uvedeno, jeden a … verše, a jednak povaha nábožensko-filozofických úvah v … obsažených. Přestože … úvahy ve … podstatě upanišadové, přibližují … k pozdějším bhaktickým směrům více … kterýkoliv ze starších textů této třídy. Popis nejvyššího Boha a konečného čistého klidu souzní s třpytem lásky a obdivu. Upanišad končí projevem odevzdanosti Bohu … manifestuje v naší inteligenci. Z tohoto důvodu stojí Švétášvatara-upanišad … pomezí bhaktických směrů. Představuje láskyplné uctívání Rudra-Šivy namísto Vásudéva-Kršny … objevuje později v Bhagavad-gítě, v … dosáhla bhaktická nauka svého vrcholu. Vásudéva-Kršna … historické kořeny a až později … objevily okolnosti, v jejichž důsledku zaujal pozici nejvyššího Boha. Nicméně v době vzniku Švétášvatara-upanišadu … nejvyšším Bohem pouze Rudra-Šiva. Zárodky bhakti neboli lásky … dobou začínaly projevovat, směřovaly k němu … objevil Vásudéva-Kršna, došlo ke změně … bůh … přišel … lidi a přebýval … nimi … stal lidským srdcím bližší. V důsledku toho … bhakti rychle rozvíjela, až … Vásudéva-Kršna dostal … popředí uctívání a začal … upřednostňován před Rudra-Šivou. Až … této doby … nesetkáváme s žádnou zmínkou o manželce Rudry … Šivy. V Kéna-upanišadu … jedním z raných upanišadů … však nacházíme jméno Umá … Haimavatí, dcerou Himavata. Kéna-upanišad … o ní sice … o manželce Rudry neboli Šivy nezmiňuje, nicméně v pozdější době byla takto známa. Příběh … následující: Brahman vybojoval … bohy vítězství … nepřáteli bohů. Avšak bohové si zásluhy za … vítězství přisvojili a byli … svoje úspěchy pyšní. Agni, Váju a Indra spolu v radostné náladě seděli a hovořili … najednou kousek od nich zjevil jakýsi duch. Agni … podívat první, co … duch zač. Duch ukázal … stéblo trávy a žádal Agniho … spálil svou silou. Agni toho nebyl schopen a bezradně … vrátil. Následoval Váju … nebyl schopen stéblo odfouknout. Poslední … Indra, a … přiblížil, duch zmizel. Indra … zklamán. Spatřil … nádhernou ženu … jmenovala Umá-Haimavatí, a zeptal … jí … duch. Odpověděla … brahman. Příběh ilustruje dobu … staří védští bohové ztratili svou sílu a vliv … lidi a … popředí … dostal brahman, svrchovaný duch. Jelikož to byla Umá … odhalil povahu ducha … usuzovat … brahmanem … Rudra-Šiva a … manželkou. To by znamenalo … musela … za Rudra-Šivovu manželku pokládána … nějakou dobu před sepsáním upanišadu. Atharvaširas … dalším upanišadem … týká Rudry … o mnohem pozdější práci … poukazují různé texty komentované Nárájanou a Šankaránandou. Říká se … bohové … nebe a žádali Rudru … jim objasnil svou podstatu. Odpověděl … pouze On a nikdo jiný … jediným Bytím minulosti, přítomnosti i budoucnosti … přítomen ve všech světových stranách … gájatrí … mužem … ženou … … následuje řada věcí, s nimiž … Rudra ztotožňován. Načež … Rudra zviditelnil, bohové … zvedli ruce a začali ho velebit: „Ó Rudro, Bhagavate, Brahmadévo, Tobě … klaníme!“ Následují podobná zvolání, v nichž … namísto Brahmadévy objevují jména … Višnu, Mahéšvara, Umá, Skanda … Vinájaka … také například Slunce a souhvězdí. Dále … zmíněna i omkára … byla obdařena mnoha přídomky a přídomky těchto přídomků vyjadřujících božské atributy, až … nakonec prohlášena za jediného Rudru … jest Íšánou, Bhagavatem, Mahéšvarou a Mahádévou. Poté následuje etymologická studie přídomků, respektive jmen. Rudra … nazýván jediným Rudrou, jelikož pouze On tvoří a všechno pohlcuje … nazýván Íšánou, jelikož vládne pomocí … zvaných íšaní. Text dále pokračuje čtyřmi … pěti verši ze Švétášvatara-upanišadu, s určitými změnami ve znění. To, co … v této souvislosti podstatné, výstižně komentuje Šankaránanda: … člověk poznal Rudru … by jíst střídmě, studovat (šravana) posvátné texty a správně vést … myšlenky (manana) … stát paramahamsou neboli vyznavačem s jediným cílem v srdci … by složit pášupatovský slib (vrata) … má následující povahu: vzdej … chtivosti a hněvu a otevři … odpuštění, zpívej mantru óm a oddej … meditaci vedoucí k avagati, vyššímu vnímání. Text, jehož … tento výklad týká … v obecné rovině reprodukovat následovně: „Uvnitř srdce existuje jemné tělo, v němž spočívají hněv, chtivost a odpuštění. Nechť člověk chtivost … podstatou … pohnutek, zničí a … střídmý v jídle a pití. Ať soustředí svou mysl … Rudru, jediného a věčného.“ Podle pravidel si potom potře tělo popelem a vyřkne: „Popel … ohněm, popel … vodou, popel … zemí, všechno … popelem, éter … popelem, mysl … i ostatní smysly … popelem.“ … pášupatovský slib (vrata) k uvolnění pout, jimiž … pašu, individuální duše, svázána. Ve slibu vyznavačů Pašupatiho … Rudra-Šivy … tělo potírá popelem za opakování manter … bylo dosaženo vysvobození z pout života. Výraz pašupášavimókšana, charakteristický … školu pášupata, znamená uvolnění oprátky uvázané okolo krku každé bytosti. Tento upanišad … náleží k této škole … jí začneme zabývat, podíváme se, jaké místo zaujímal Rudra-Šiva v Mahábháratě. Rudra-Šiva v Mahábháratě a uctívání lingy Na začátku Bhíšmaparvanu doporučuje Kršna Ardžunovi vykonat před zahájením bitvy obřad věnovaný bohyni Durze a modlit … za úspěch. Ardžuna … činí po chvalozpěvu … počest Durgy, v němž … objevuje jméno Umá … Skandova matka, Kátjájaní, Karálí a mnoho jiných. Ve Vanaparvanu … Ardžuna … Himálaje … věnoval askezi. Po nějaké době … mu zjevuje Šiva přestrojený za kirátu a dochází … nimi ke krutému boji … konci tohoto boje … Ardžuna přemožen a vyčerpaně leží … zemi. Následně velebí Šivu, a poté, co zhotovil oltář ze země, pokládá … květiny ve jménu Šankary … obětiny … objevují … hlavě kiráty, načež Ardžuna pochopí … kiráta … Šiva, objekt … uctívání, a vzdává … mu. Šiva … potěšen a nabízí mu cokoliv, co si přeje. Ardžuna žádá o speciální zbraň (pášupatástra) … pouze v kompetenci Pašupatiho … zbraň má sílu zničit všechny mocné nepřátele (kapitoly –). Zmínku o pášupatástře nalézáme i v Drónaparvanu (kapitoly a). V tomto případě … podle všeho jedná o zbraň jiného druhu: … sestává z luku a šípu. O Ardžunovi a Kršnovi … jinde vypráví … ve svých vizích odjeli … Himálaje … spatřili Šankaru u … obydlí. Sklonili před … hlavy a zazpívali chvalozpěvy, v nichž ho nazvali nezrozeným, tvůrcem vesmíru, neměnným. Chválili ho jmény … vyjmenovali výše, a žádali … zbraň. Šankara … následně poslal k jezeru … něhož byla kdysi zbraň (astra) vhozena. Spatřili … dva jedovaté hady … v tu chvíli nabyly tvary luku a šípu, a Ardžuna … vzal s sebou. V Sauptikaparvanu (kapitola) … dovídáme … Ašvattháman si naklonil Šankaru, od něhož … obdržel meč … Šiva vstoupil … těla a Ašvattháman tímto strašlivým mečem způsobil zkázu a zničení tábora Pánduů. Vyvraždil všechny jejich potomky včetně Dhrštadjumny … usekl hlavu Drónovi … otci. Judhišthira … Kršny … vůbec možné vykonat takový čin. Kršna odpovídá … byl vykonán skrze sílu Šankary, a začíná mu o … vyprávět další příběh: Brahmadéva jednou řekl Šankarovi, ať přestane tvořit, načež … Šankara … dlouhou dobu ukryl … vodu. Jelikož … tvoření dlouhou dobu neprobíhalo, stvořil Brahmadéva jiného Pradžápatiho … také stvořil mnoho bytostí. Trpíce hlady … za Pradžápatim … ho sežraly … ulekl a … za Hiranjagarbhou … bytosti vytvořil … druhy potravy, jimiž … nasytily … Mahádéva opět vynořil z vody a spatřil nově stvořené a vzkvétající bytosti, uřízl si svůj pohlavní orgán, jelikož … nebyl zapotřebí, a zarazil ho … země. Poté odešel … úpatí hory Muňdžavat a věnoval … askezi. Ve Váju-puráně (kapitola) … nachází podobný příběh o Mahádévovi … přestal tvořit a stal … jóginem. Brahmadéva řekl Nílalóhitovi (Mahádévovi) … tvořil. Pomyšlením … svou manželku Satí stvořil tisíce bytostí, naprosto stejných … on sám … byly rovněž nesmrtelné … s tvořením přestal, zbavil … sebe schopnosti rozmnožování. Poté … uchýlil k procedurám jógy … purána nazývá pášupata-jóga. V Sauptikaparvanu pokračuje Kršna v příběhu o Mahádévovi a říká Judhišthirovi … bohové stvořili obětní rituál a Rudrovi žádnou obětinu nepřiznali … rozzlobil a celou oběť zničil. Načež mu bohové určitou část přidělili. To ho potěšilo. V Anušásanaparvanu (kapitola) vypráví Kršna o Mahádévově slávě. Říká … Jámbavatí, jedna z … manželek, zatoužila po synovi … skvělém, jakého měla Rukminí, Kršnova hlavní manželka … si takového syna pořídil, musel Kršna požádat o pomoc Mahádévu, jelikož pouze skrze … přízeň mohly … tužby vyplněny. Vydal … Himálaje za Šivou … cestě spatřuje Upamanjuovu poustevnu. S Upamanjuem poté vedou dlouhou rozpravu o skutcích Mahádévy … přinášejí blaho. Vyjmenovává osoby, včetně daitjů … skrze přízeň Mahádévy získaly, po … toužily, například syny, zbraně … různé síly. Mahádévu si získali tvrdou askezí i jinými způsoby. Jednou z těchto osob … Šákalja. Obdržel božské požehnání … mu umožnilo stát … věhlasným autorem a získat … nesmrtelnou slávu a … synovi stát … sestavovatelem súter. Ze dvou osob … zmiňovány, jedna musí … kompilátorem Rg-véda-samhity a druhá autorem pada textu. Upamanju … začal … podnět … matky věnovat askezi … si naklonil Šivu … mu matka popisovala Šivovu sílu a blahosklonnost, popisovala ho … nahého tanečníka, jehož oděvem … čtyři strany (digvásas) … si Mahádéva ověřil Upamanjuovu oddanost během … askeze, zjevil … mu v podobě Indry a nabízel mu množství velkolepých jógických sil. Upamanju … odmítal s … raději obdržel od samotného Šankary a že by … popud klidně stal třeba i červem … motýlem. Po vládě … třemi světy … mu nabídl Indra, však netouží. Během svého vyprávění Upamanju říká … Mahádéva … jediným bohem, jehož pohlavní orgán (linga) lidé uctívali. On a … pravými stvořiteli zvířat, jelikož ta nesou jejich znaky, a nikoli disk, lasturu a další atributy jiných bohů. Nakonec … Šiva a … zjevili před Upamanjuem. Seděli … velkém dobytku, z jedné strany … doprovázel Brahmadéva sedící … labuti, svém vozidle, z druhé strany Nárájana … ptáku Garudovi, s lasturou, lotosem a dalšími atributy, a udělil mu veškerá požehnání, jaká si žádal. Kršna také zahájil dlouhou askezi … jejímž konci … mu stejným způsobem … Upamanjuovi zjevili Mahádéva s Umou. Mahádéva mu udělil … druhů jógických … manželka dalších osm … toho mu … přislíbila šestnáct tisíc manželek. Nakonec obdržel dvacet čtyři jógických sil … patřilo i zrození syna, kterého si přál. Charakteristické rysy Šivy neboli Mahádévy … podle těchto zpráv následující: … mocným, hrozivým a zbrklým bohem … současně také bohem velkorysým, štědrým … nešetřil dary, naklonil-li si ho někdo. Kdykoli v člověku vznikla touha po čemkoliv … tím pravým bohem … být vzýván a … touhu vyplnil. Přebýval v Himálaji … svou manželkou Umou, respektive Párvatí či Durgou … měla i řadu dalších jmen … Kálí, Karálí atd. Doprovázen … řadou tvorů, takzvaných ganů, svou armádou … vozidlem … býk … samozřejmě všechny atributy svrchovaného Boha … přestal tvořit svět, naprosto … odevzdal jógickému procesu neboli kontemplaci. Později uvidíme … předmětem uctívání v šivaismu … linga, falus. Žádné stopy tohoto znaku jsme však v literatuře dřívějšího období … bylo předmětem našeho zkoumání, nenašli. Poprvé … setkáváme v této pasáži v Anušásanaparvanu. V předchozí části jsme si mohli všimnout … Rudra-Šiva … blízkou souvislost s lesními tuláky, vrátji, s divokým kmenem nišádů, jejichž bohové splynuli s Rudrou … s těmi … nebyli začleněni … vedské společnosti. Příčinou Rudrovy záliby v hadech a skutečnosti … pánem duchů neboli bhútů … pravděpodobně vliv uctívání hadů u těchto divokých kmenů. Podle jedné ze dvou pasáží Rg-védy … vypráví o bohu Šišnovi a Indrovi … člověk má modlit k Indrovi … ti, jejichž bohem … Šišna, nemohli rušit rituály pěvců (Rg-véda). V druhé pasáži … Indra vylíčen … zabitím Šišnových vyznavačů získal bohatství podrobeného města. V této souvislosti … ti, jejichž bohem … Šišna neboli falus, evidentně považováni za nepřátele védských kmenů, jejichž posvátné rituály narušují. Domnívám se … odkazuje … jisté domorodé kmeny uctívající falus. V době … si kult Rudra-Šivy vypůjčil určité prvky od původních obyvatel lesů a lidí stojících mimo společnost, mohl si od těchto primitivních kmenů, s nimiž védské kmeny přicházely … kontaktu, půjčit i prvek uctívání falu. Nezdá se … celý tento prvek objevil najednou, obzvláště ne ve vzdělaných třídách, jejichž víry … reprezentovány v literatuře, o … zmiňovali … v době Pataňdžaliho … uctívání lingy ještě nevyskytovalo. Například v komentáři k Páninimu … uvádí … u podobizny (pratikrti) Šivy … o objekt uctívání samotného Šivy, a nikoliv nějakého … symbolického znaku či emblému … takovéto pojetí bylo neznámé dokonce i v době vlády Vimy Kadphisa… mincí zobrazena antropomorfní postava Šivy s trojzubcem v ruce. Mimo to … emblém představující Nandina, Šivova býka, a nikoli lingu, falus. Symbol falu … musel vplížit … víry běžných lidí … byli v těsnějším kontaktu s necivilizovanými kmeny, relativně brzy. Postupně si linga našla cestu i … vyšších společenských tříd a následně … stala součástí jejich vyznání … poslední etapu … linga vyšší třídou osvojena, dobře vyjadřuje Upamanjuova rozmluva z Mahábháraty. Na základě uvedené post-samhitovské literatury … domnívat … Rudra-Šiva … bohem, jehož uctívání bylo společné všem védským kmenům, zpočátku však nebyl vnímán sektářsky. Ovládal náboženské pole až … doby … objevila višnuistická a vásudévovská božstva a začala s … soutěžit o svrchovanost … o uctívání Rudry … jsme viděli, sice za určitých okolností grhjasútry dávaly pokyny, nicméně nevyjadřovaly názor žádné konkrétní šivaistické školy. V Pataňdžaliho době … setkáváme s … někteří lidé profitují z prodeje obrázků Šivy, Skandy a Višákhj, v některých případech zhotovených z drahých kovů … byly určeny k tehdy obvyklému uctívání. Nebyly však zamýšleny k užití konkrétní školou. Původ a šíření šivaistických škol a kategorie vyznavačů Šivy O jedné šivaistické škole … zmiňuje … Pataňdžali. Její členové byli známi … šivabhágavatové, vyznavači Šivy, Bhagavata. Šiva je … jsme si ukázali, v Atharvaširas-upanišadu označen … Bhagavat. Šivabhágavata nosil v ruce železný oštěp … symbol … uctívaného božstva (Pánini). Mahábhárata, část Nárájaníja, zmiňuje … jednu z pěti škol náboženských nauk (Šántiparvan) školu pášupata. Základní principy pášupatovské školy vyjevil Šiva-Šríkantha, manžel Umy … duchů a … Brahmadévy (verš). Jestli pouhá … skutečnost znamená … zakladatelem školy pášupata byla lidská bytost … pouze později byla uznána za inkarnaci Šivy … jde o pouhé obecné prohlášení typu Brhadáranjaka-upanišadu … čteme … Rg-véda, Jadžur-véda atd … dechem velké bytosti … historicky neznamená … více … tento náboženský systém postupně rozvíjel, aniž by kladl důraz … zvěčnění lidí … ho šířili … otázkou … snadné jednoznačně odpovědět. Purány a inskripce nicméně svědčí … první možnost. Ve Váju- (kapitola) a Linga-puráně (kapitola) … vypráví … kdysi dávno předpověděl Mahéšvara Brahmadévovi … až nastane během dvacátého osmého cyklu jug doba Kršny Dvaipájany … Vásudéva, nejvelkolepější z Jaduů, zrodí z Vasudévy, inkarnuje … brahmačárin … jménem Lakulin, a to … vstoupí … mrtvoly pohozené … hřbitově. Místo … to stane … bude jmenovat Kájávatára neboli Kájávaróhana. Lakulin bude … čtyři žáky: Kušiku, Gargu, Mitru a Kaurušju. Tito pášupatové si budou mazat těla popelem, najdou útočiště v yoze Mahéšvary a po smrti vstoupí … Rudrova světa. Inskripce vyrytá v náthovském chrámu v Rádžasthánu nedaleko Eklingdží (Ékalingdži), západně od Udaipuru, říká … inkarnoval … s holí (lakula) v ruce v krajině Bhrgukaččha … Bhrgu kdysi věnoval askezi. Inskripce zmiňuje světce Kušiku a další … zabývali pášupatovskou jógou a … rituálně mazali popelem, oblékali … kůže a vlasy si zaplétali … dlouhých copů … další inskripci zvané cintra prašasti … dále uvádí … inkarnoval … podoby Bhattáraka … Lakulíši … Lakulíša přebýval u Káróhany, v krajině Láta, objevili … v tělesné formě Kušika, Gárgja, Kauruša a Maitréja … čtyři žáci … mohli důsledně naplňovat pášupatovský slib a stali … zakladateli čtyř škol. První inskripce … datována rokem (rok podle letopočtu vikrama), druhá pochází z období – Podle jiné inskripce datované rokem … byla nalezena u Hemávatí v Síra táluce, v Karnátace… Lakulíša narodil znovu … Muninátha Čilluka … prostřednictvím uchoval památku … svoje jméno a nauku. Mádhava nazývá ve … Sarvadaršana-samgraze pášupatovský systém nakulíša-pášupata a cituje několik slov z textu … připisován Lakulíšovi … z toho vyvodit … existovala jistá osoba jménem Lakulin (držitel lakuty, lagudy … lakuly … hole) … vytvořila pášupatovský systém. Z tohoto systému vznikly čtyři školy, jejichž údajní zakladatelé, ať … skuteční či legendární, byli považováni za Lakulíšovy čili Lakulinovy žáky. Lakulin … totéž co Nakulin … základě skutečnosti … tento systém … podle purán rozmáhal souběžně s Vásudéva-Kršnou … usuzovat … tradice … tento … zaujmout stejné místo v kultu Rudra-Šivy … páňčarátra v kultu Vásudéva-Kršny. Za dobu rozmachu pášupatovské školy, o němž … zmiňuje Nárájaníja … můžeme označit období jednoho století po vzniku páňčarátry … stol. př. … postoupíme dále, popíšeme … jaké míry … učení rozšířilo … konci komentáře k Vaišéšika-sútře vzdává Prašastapáda… autor, hold Kanádovi, autorovi této sútry. Uvádí … Kanáda vytvořil vaišéšikašástru poté, co si silou … jógy (tedy meditací a soustředěním) a svými činy (áčára) naklonil Mahéšvaru … cesty, cesta jógy a cesta činů, jsou … později uvidíme … oba systémy, pášupatů i šaivů, společné. Právě … můžeme domnívat … Kanáda by mohl … přívržencem pášupatovské … šaivovské školy. Bháradvádža, autor Uddjóty, komentáře Vátsyájanovy Njája-bhášji, nazývá … konci svého díla … sebe Pášupatáčárjou … titul učitele pášupatovské školy. Vima Kadphises, mocný princ z kušánského rodu … vládl … velkou částí severní a severozápadní Indie přibližně v polovině stol.… nechával … rubu svých mincí vypodobňovat … vyznavač Mahéšvary … člen školy máhéšvara … líci těchto mincí … vidíme býka Nandina a Šivu s trojzubcem v ruce. Varáhamihira v druhé polovině století zavádí pravidlo … kněz … stará o instalaci podobizny Šambhua, musí … bráhmana s tělem pomazaným popelem. Zřejmě má … mysli členy školy šaiva, jelikož v případě jiných bohů by jména odpovídala jménům používaným školami založenými ve jménech těchto bohů. Džinistický (jaina) autor Haribhadra hovoří ve … Šaddaršana-samuččaji o školách Gótamy a Kanády hlásící … k šivaistické víře. Komentátor Haribhadry, Gunaratna, působící v druhé polovině století, považuje školu vaišéšika za pášupatovskou a školu njája za šaivovskou. Druhá z domněnek … vzhledem k tomu … jsme si ukázali … Bháradvádža ze školy njája … považován výslovně za určitého Pášupatáčárju – zřejmě chybná. Čínský cestovatel Hiuen Tsiang z poloviny století … knize zmiňuje o pášupatech dvanáctkrát. Píše … během svých cest viděl … několik chrámů Mahéšvary, v nichž pášupatové vykonávali náboženské úkony … i jeden či dva … žili. V okolí Váránasí našel … deset tisíc oddaných … vyznávali Mahéšvaru. Těla si mazali popelem, chodili nazí a vlasy měli uvázané … uzlů. Tito i další oddaní … žili v oněch chrámech, byli zřejmě obdobou bairágů – asketů vzdávajících … světa … známe ze současnosti. Jiní oddaní … Hiuen Tsiang zmiňuje, byli zřejmě přívrženci pášupatovské víry žijící životy hospodářů. Na měděné desce Nágavardhany, synovce krále Pulakéšina II. z Maháráštry (na trůn nastoupil v roce a v roce … stále naživu) … vyryta událost darování … odehrálo poblíž vesnice Igatpurí v okrese Nášik coby příspěvek mahávratinům přebývajícím u zdejšího chrámu … podpora uctívání boha Kápáléšvary nosícího girlandu z lebek. Výraz mahávratin znamená následovník velkého slibu – označoval kápáliky … kálamukhj. Máme … důkaz existence kápáliků v Maháráštře v polovině století. V inskripci o karhádském daru Kršny III. z ráštrakútské dynastie … král zmiňuje o … v roce (rok letopočtu šaka) daroval Gaganašivovi, velkému asketovi zběhlému ve šaivasiddhántě … žákem Íšánašivy, jednu vesnici. Gaganašiva … učitelem (áčárja) a hlavou náboženské skupiny poblíž Valkaléšvary v Karahátě … tito svatí muži a jejich náboženská obec nenáleží k pášupatům, nýbrž k šaivům. V následující části podáme důkaz o existenci škol kálamukha a šaiva v Karnátace v druhé polovině století. Na tomto místě musíme poukázat … jednu zvláštnost. Bána v Kádambarí vypráví … červeně oblečení pášupatové spolu s dalšími lidmi čekají u dveří domu Tárápídova ministra, Šukanásy … přijetí … jiném místě líčí … jde Vilásavatí, Tárápídova královna, čtrnáctého … temné poloviny měsíce uctívat Mahákálu … chrámu. Podobně píše Bhavabhúti v Málatímádhavě (dějství) o Málatí … svou matkou … chrámu Šankary – rovněž čtrnáctého … temné poloviny měsíce. Tento čtrnáctý … totiž byl, a dosud je, zasvěcen Šivovi … provádění mimořádných náboženských úkonů … stěží … můžeme domnívat … by Vilásavatí, Málatí i její matka byly členkami školy, jejíž červeně odění přívrženci čekají u Šukanásových dveří. Spíše … ačkoli byly Vilásavatí, Málatí i její matka vyznavačkami Šivy, členkami zmiňované školy nebyly. Z Rudra-Šivy raných … postupem času stal obecně uctívaný bůh, jímž … Indy zůstává dodnes. Postupně vznikající školy stavěly … vlastních metodách vedoucích k vykoupení, náboženské a filozofické nauky … rozvíjely … možná i upadaly. Běžní lidé … však k tomuto bohu obraceli nezávisle … těchto školách … přívržence těchto škol patřila určitě … třída kněží … asketů … i třída laických stoupenců z … hospodářů … Hiuen Tsiang míní, alespoň v některých případech, touto poslední třídou … pášupaty … i určitá třída náboženstvím žijících šivaistů … laickými stoupenci nebyli … školy … jsme poznamenali výše, existovaly … v Karahátě. Rozlišovaly … skupiny vyznavačů Šivy: kněží … asketi, jejich laičtí přívrženci a běžní lidé … příslušnosti k jakékoli škole. Básníci Kálidása, Subandhu, Bána … Harša, Bhatta Nárájana, Bhavabhúti a jiní … klaní … začátku svých … Šivovi. Byli zřejmě laickými stoupenci některé z … zmíněných škol; … pravděpodobností … náleželi … skupiny obyčejných lidí … příslušnosti. Subandhu, Bána a Bhatta Nárájana vzývají současně také Hariho, podobu Višnua … ukazuje … tito stoupenci nebyli výlučnými přívrženci jednoho ze zmíněných dvou bohů. Mnohé Šivovy chrámy vybudované v raném čálukyském a ráštrakútském období i Kailása a další jeskynní chrámy u Ellory (vyhloubené Ráštrakúty) … prosté jakýchkoli známek … by byly určeny … některou ze šivaistických škol … usuzovat … šíření obecného uctívání Šivy mělo v Maháráštře … až stoletím nesektářský charakter. Šivaistické školy a jejich nauky Starší šivaistické školy měly a mají vlastní literaturu, takzvané ágamy. Jejich autorství … připisováno jednak samotnému Šivovi, a jednak, u některých děl, lidem … literatura nebyla dosud publikována, protože nebyla zatím … objevena. Jsem … nucen použít sporadické poznámky o těchto školách a jejich naukách … s výjimkou jednoho případu nepocházejí přímo od přívrženců těchto škol. U modernějších škol … situace jiná; jejich literatura byla nedávno zpřístupněna. Šankara říká … podle máhéšvarů vyjevil … Pašupati … specifických kategorií (Brahma-sútra). Plyne z toho … školy … obecným názvem máhéšvarové. Za jejich zakladatele … považován Pašupati či Šiva. Rámánudža … rozepisuje ve svém komentáři k téže sútře … má však u … číslo, o naukách těchto škol … o Pašupatiho doktríně. Kéšava Kášmírin příslušníkům těchto škol říká přívrženci Pašupatiho doktríny. Šríkantha Šiváčárja … považuje za „ty … věří v ágamy, zjevené Paraméšvarou, svrchovaným bohem“. Název máhéšvara … starobylý … dokazuje i skutečnost … i už zmíněný Vima Kadphises a několik dalších panovníků, zejména z dynastie Valabhí, označovali sami sebe výrazem máhéšvara. Už víme … Hiuen Tsiang hovoří o Mahéšvarových chrámech, v nichž vykonávali bohoslužby pášupatové. Z toho vyplývá … všechny … školy byly současně známy … pášupatovské školy a věřilo se … zakladatelem všech těchto škol … samotný … Pašupati. Stejný závěr … vyvodit i z publikovaných inskripcí nalezených v Karnátace, s … rozdílem … za zakládajícího učitele označují … inskripce Lakulina … Lakulíšu … první z těchto inskripcí, z roku … tvrdí … Lakulíša … v obavě … jméno a nauka mohly … zapomenuty, znovu inkarnoval … Muninátha Čilluka. Muninátha Čilluka … spíše obecné jméno a … použitelné … představitele jakékoliv školy. Na druhé z těchto inskripcí, z roku … jistý asketa považován za ozdobu lákulovské školy a o jiném … mluví … o „pomocníkovi Lákuly“. I v tomto případě … jedná nejspíš o obecné jméno … nepoukazuje … žádnou konkrétní školu. Třetí inskripce, z roku, velebí Sóméšvara Súriho, díky němuž došlo k rozkvětu lákulovské tradice (siddhánta). Sóméšvara Súri … této inskripci označen … naijájika a vaišéšika, tj. přívrženec njáji a vaišéšiky… ukazuje … patřil k určité pášupatovské škole … čtvrté inskripci … datuje … jistí asketové označeni … přívrženci Lákulágama-samaji … nauky … založena … Lakulinově díle, a stoupenci kálamukhů. V tomto případě … zřejmé … kálamukhové … označeni … lákulové … totéž co pášupatové. Jména asketů … zmiňuje … inskripce, mají přípony šakti a džíja, charakteristické … kálamukhj. Pátá z těchto inskripcí, datovaná rokem, popisuje … věnovaný Nágašivovi Panditovi … bývá považován za nositele lákulovské nauky. Jméno … učitele i učitele … učitele má příponu šiva. Nágašiva … veleben … svou zběhlost v ágamách a v šivatattvě … základě přípony šiva v … jméně a … základě … zběhlosti v ágamách a šivatattvě … usoudit … Nágašiva … přívržencem školy šaiva a zároveň … lákulou … pášupatou. Šestá inskripce, pocházející z roku, zaznamenává … darování pozemku Bammadévovi, Nágarášiho synovi, zakladateli náboženské obce založené … Lakulinově nauce. Příponu ráši nacházíme v mnoha jménech stoupenců Šivy … jasné, jde-li o charakteristiku určité školy … … její nositelé patří … školy pášupata … kálamukha. Na sedmé inskripci, z roku … jistá náboženská osoba popisována … představitel školy známé … jménem Vági Lákula … školy učeného Lakulina … osmé z těchto inskripcí, z roku … dárce označen podporovatel nové školy Lakulina … možná o odkaz … pozdější školu lingájat. Výraz lákula … obecný název, kterým … označovaly šivaistické školy. V jednom případě však tento obecný název zastupuje vlastní název školy kálamukha. V pozadí tohoto obecného názvu … výše zmíněná historická skutečnost … jistý Lakulin … Lakulíša založil v době vzniku školy páňčarátra šivaistickou školu – Váju-purána a Linga-purána považují … školy za souběžně působící. Víra … člověk Lakulin … inkarnací boha Pašupatiho, o čemž … informuje … citovaná část Mahábháraty, dala vzniknout dalšímu obecnému názvu pášupata, a to … označení školy bylo jméno člověka Lakulina nahrazeno jménem boha Pašupatiho. Že má … šivaistická škola lidského zakladatele … potvrzeno … tomuto zakladateli podle tradice připisuje dílo Paňčádhjájí či Paňčárthavidjá … dílo zatím nebylo objeveno … možné … skute

Śivaismus R. G. B HAN DARKAR

Z anglického originálu přeložili

Richard Mag Lucie Strnadová a Rasa Ravi Úvod, poznámky pod čarou a dodatky

Rasa Ravi odpovědný editor

Na obálce liṅga před vícehlavou podobiznou Śivy. Ellora, Mahārāṣṭra, 7.–9. století. Foto Jan Strnad.

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Bhandarkar, R. G. Šivaismus / R. G. Bhandarkar; [překladatelé Richard Mag, Lucie Strnadová a Rasa Ravi]. – Plzeň: Siddhaika, 2013 Název originálu: Vaiṣṇavism, Śaivism and Minor Religious Systems Přeloženo z angličtiny ISBN 978-80-905130-0-6 233.3 * 233.3-1/-9 * 233(091) • šivaismus • učení šivaismu • dějiny hinduismu • monografie 22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5]

Do češtiny přeloženo z Vaiṣṇavism, Śaivism and Minor Religious Systems, Verlag von Karl J. Trübner, Strassburg, 1913, a to z druhé části díla, která se věnuje śivaismu, tj. strany 102–142 originálu. Autor © Sir R. G. Bhandarkar, 1913 Český překlad © Richard Mag, Lucie Strnadová a Rasa Ravi, 2011 Úvod, poznámky a dodatky © Rasa Ravi, 2012 Odpovědný editor Rasa Ravi Redakce Kateřina Ctiborová, Lenka Provazníková a Lucie Koutecká Fotografie © Richard Mag (2009), Jan Strnad (2010), Rasa Ravi (2007), Mirko Tikalsky (2013) a Vinod Jadhav (2004) Reprodukce mincí © Classical Numismatic Group, Inc. (2011) a Oriental Coins Database (2006) Obrazovou přílohu sestavil a popisky ji opatřil Rasa Ravi. Typografie a grafická úprava Rasa Ravi Vydalo nakladatelství Siddhaika, Bolevecká 548/20, Plzeň, jako svou první publikaci. Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova ul. 1881, Havlíčkův Brod. Nakladatelství Siddhaika je nakladatelství občanského sdružení Siddhaika. Posláním sdružení je podpora staroindické kultury. První české vydání © Siddhaika, 2013

ISBN 978-80-905130-0-6

Obsah    Úvod editora 

7

  1. Formování pojetí Rudra-Śivy 

16

  2. Vývoj ideje Rudra-Śivy 

18

 3. Śvetāśvatara a Atharvaśiras upaniṣady 

27

  4. Rudra-Śiva v Mahābhāratě a uctívání liṅgy 

39

  5. Původ a šíření śivaistických škol a kategorie vyznavačů Śivy 

48

  6. Śivaistické školy a jejich nauky 

58

  7. Škola pāśupata 

64

  8. Škola śaiva 

71

  9. Školy kāpāla a kālamukha 

78

10. Kaśmīrský śivaismus 

82

11. Škola vīraśaiva neboli liṅgāyat 

89

12. Śivaismus v zemi Drāviḍů 

109

   Editorské dodatky 

114

    Editorem použitá literatura s komentářem 

136

   Rejstřík 

150

Úvod editora Pod vedením erudovaného autora nahlédneme v této knížce do myšlenkového světa śivaismu. Budeme postupovat od jeho počátků v starobylé Ṛg-vedě přes vybrané upaniṣady a Mahābhāratu ke středověkým sofistikovaným soustavám. Zaměříme se na historické prameny jednotlivých škol a na základy jejich nauky. Pro některé staré śivaistické školy byly již na  počátku našeho letopočtu charakteristické určité prvky, které se postupně a později staly doménou tantrických tradic. Od určité fáze lze proto jen s obtížemi oddělit hlavní korpus śivaismu od tantrismu. Bhandarkar (Sir Rāmkṛṣṇa Gopāl Bhāṇḍārkar, 1837–1925) ve své době patřil mezi věhlasné orientalisty.1 Vynikal i jako sociální reformátor; bojoval za zlepšení postavení žen v Indii. Ještě za jeho života byl po  něm pojmenován tehdy vznikající Oriental Research Institute2 v Puṇe (Poona) ve státu Mahārāṣṭra. V první části svého díla se autor věnuje viṣṇuismu, ve druhé pak śivaismu. Do češtiny jsme přeložili celou druhou část (strany 102–142). Na  konci druhé části se Bhandarkar na  několika málo stranách věnuje ještě śaktismu, následovníkům Gaṇapatiho (Gaṇeśi), Skandy (Kārttikeyi) a vyznavačům Slunce neboli saurům. Tyto pasáže nejsou součástí našeho překladu. 1.  O jeho životě viz Times of India (July 12, 2003), <www.timesofindia.indiatimes.com/articleshow/72430.cms>. 2. Viz <www.bori.ac.in>. Institut se proslavil svými akademickými sborníky, kritickou edicí Mahābhāraty a  četnými dalšími tituly. Ve  čtyřech svazcích vydal Collected Works of Sir R. G. Bhandarkar. Čtvrtý svazek obsahuje mimo jiné i reedici té části Bhandarkarova díla, která je předmětem naší práce.

8

Úvod editora

Pár slov o editorovi Editor tohoto díla se śivaismu a naukám tantrických škol věnuje, jako samouk a badatel nezávislý na akademické obci, dvacet let. K systematickému studiu sanskrtské gramatiky se dostal v nedávné době na soukromých hodinách indologa a filologa PhDr. Jaromíra Máši. Později v jihoindickém Thiruvananthapuramu (Trivandrum) několik měsíců soukromě studoval sanskrt, indickou logiku a advaita vedāntu pod vedením Dr. K. Maheswarana Naira, profesora z University of Kerala. Indická filozofie (teorie) a  meditace (praxe) je pro editora tohoto díla jako yogický nádech a výdech. V roce 2007 inicioval vznik neziskové organizace Siddhaika o. s. <www.siddhaika.org>, jejímž pos­ láním je podpora staroindické kultury, filozofie a umění. O editorském kritickém aparátu Prvotním úmyslem editora bylo opatřit Bhandarkarovo dílo jen nejnutnějšími poznámkami, které by čtenáři, nezkušenému ve studiu odborné indologické literatury, vysvětlily autorem nepřeložené sanskrtské výrazy. Nakonec však bylo nutné přidat další kritický ­aparát – obsáhlejší poznámky pod čarou a dodatky –, jelikož odborná úroveň monografie vlivem velkého časového odstupu mezi autorovou dobou a současností klesla a ukázala se jako nedostatečná. Tyto doplňující poznámky sice nemohou nahradit veškeré nové poznání, k němuž dospěli badatelé během doby, která uplynula od vydání díla, mohou však do jisté míry upozornit na některé významnější objevy a  zvraty v  bádání, k  nimž mezitím došlo. V  mnoha ohledech jsou ovšem tyto poznámky a  dodatky pouze základní informací a  hrají spíše roli odrazového můstku k dalšímu studiu. Na poznámkovém aparátu pracoval český editor více než rok. Editor se snažil o kontrolu všech odkazů, pokud to bylo v jeho možnostech. Bhandarkar samozřejmě vycházel z originálních sanskrtských zdrojů a z akademických publikací; kontrola se zaměřila

Úvod editora

9

spíše na to, aby Bhandarkarovy citace odpovídaly dnešním kritériím.3 V jeho době totiž nebylo zvykem příliš dbát na přesnost překladu a spíš než věrnému zprostředkování myšlenek autora se dával prostor poetickému způsobu vyjádření překládaných myšlenek.4 Bhandarkarův styl – a vlastně i styl jiných badatelů té doby – je mnohdy velmi těžkopádný. Autor se s  oblibou vyjadřuje v  pozoruhodně dlouhých souvětích; nejednou jsme měli dokonce i dojem, že sdělovanou myšlenku naschvál učenecky komplikuje. Český překlad se snaží co nejpřesněji sledovat jeho myšlenky, nicméně pokud to bylo možné, upřednostnili jsme jednodušší vyjádření před zbytečnou a neúměrnou složitostí jeho archaického stylu. O typografické konvenci užité v této knize Odbornou sanskrtskou terminologii včetně názvů děl uvádíme kurzívou. Odvozené sanskrtské výrazy jako jsou například přídavná jména nebo slova končící latinským -ismus/-ista však uvádíme normálním typem písma. (V opačném případě by dílo, které obsahuje velké množství sanskrtské terminologie, již bylo nepřehledné.) Vlastní jména, geografické názvy a  české názvy indických jazyků jsou též v normálním typu písma. Jména autorů novodobé knižní produkce uvádíme kapitálkami. Webové adresy uvádíme kurzívou. Výjimky v transliteraci Slova označující indické jazyky, jako sanskrt (saṃskṛta), tamilština (tamiḻština) nebo drávidské (drāviḍské) jazyky, považujeme po vzoru zahraničních publikací za česká, tedy je netransliterujeme. 3.  V seznamu literatury na konci díla Bhandarkar neuvádí plné citace, pouze vyjmenovává názvy sanskrtských děl bez bližších údajů. Citace děl, na něž odkazuje v poznámkovém aparátu, uvádí rovněž s neúplnými údaji. 4.  Dobře to ilustruje Bhandarkarova poetická (a nepřesná) interpretace výrazu paśupāśavimokṣaṇa, viz poznámka č. 87.

10

Úvod editora

Tabulka transliterace sanskrtu Pro jednoduchost neuvádíme celou sanskrtskou abecedu, ale jen ty hlásky, jejichž výslovnost v  češtině nemusí být, respektive není ze způsobu transliterace jednoznačně patrná. Pro běžné či neodborné čtení sanskrtu tento stručný výčet postačí. Výslovnost ostatních transliterovaných hlásek je zhruba stejná jako v češtině. IAST

poznámka

výslovnost v češtině

ā, ī, ū

dlouhé samohlásky, vyslovujeme vždy dlouze

á, í, ú

e, o

vyslovujeme vždy dlouze

é, ó

ṃ

tzv. anusvāra

(nazála, nosovka)

ñ

vyslovujeme jako naše

ň

ś, ṣ

obojí lze vyslovovat přibližně jako

š

j

vyslovujeme jako

dž

y

vyslovujeme jako

j

c

pozor, vyslovujeme jako

č

ch

aspirované „č“, vyslovujeme jako

čh

ph

aspirované „p“, nikoliv „f“, vyslovujeme jako

ph

diakritická znaménka („tečky nad/pod“) u dalších hlásek si lze při běžné výslovnosti odmyslet

Grafickou podobou anusvāry v latince je „ṃ“ (v některých publikacích „ṁ“) – sama o  sobě však nepředstavuje žádnou konkrétní hlásku. Chceme-li získat představu o její výslovnosti na základě češtiny, může na sebe anusvāra brát fonetickou podobu „m“, „n“, nebo také „ň“. Zjednodušená pravidla jsou následující: anusvāru na konci slov a  před labiálami „p, b“ vyslovujeme přibližně jako české „m“, před palatálami „c, j“ (tj. české „č, dž“) ji vyslovujeme přibližně jako české „ň“ a před ostatními hláskami přibližně jako české „n“. Zvýšenou pozornost je nutno věnovat transliterované hlásce „ch“, které foneticky odpovídá naše „čh“. V  anglofonních publikacích nepoužívajících transliteraci sanskrtu však „ch“ přirozeně vyslovíme jako „č“. Je dobré vědět: sanskrt nezná hlásky odpovídající českému „c“ (pouze „ts“), českému „f “, krátkému českému „e“ ani krátkému „o“.

Úvod editora

11

O přepisu osobních jmen U přepisu osobních jmen moderních autorů se držíme mezinárodního úzu. Napsal-li cizí autor dílo v latinském písmu a sám své jméno určitým způsobem přepisuje, stává se tento tvar určujícím a je nutno jej respektovat. Tento tvar – a u Indů to platí dvojnásob – je navíc často důležitou pomůckou při identifikaci autorů v  případě, že se vyskytnou jmenovci. Lehce odlišný přepis se může pro nás stát vodítkem při rozlišování autorů. O přepisu místopisných názvů Bylo velmi nelehké rozhodnout se, jaký přepis použít v případě názvů měst, obcí a  dalších lokalit. Prvotní snahou bylo používat vždy české názvy. Tento záměr se nám nakonec bohužel nepodařilo uskutečnit. Pro názvy některých indických měst existují v  češtině jejich zažité ekvivalenty nebo alespoň zažité přepisy těchto názvů, pro názvy mnoha měst ale neexistuje ani jedno ani druhé.5 Některé geografické názvy jsou známy jen v  malém okruhu znalců a  cesto­ vatelů. Pro název města či vesnice existuje často několik variant přepisů do  latinky. Například počeštěné Káňčipuram, v  transliteraci Kāñcipuram, figuruje v  Indii na  budovách, nádražích, firemních dokumentech, mapách, silničních cedulích apod. buď jako Kanchee­ puram nebo jako Kanc(h)ipuram.6 Fonetická podobnost přepisů názvů v indickém prostředí skoro vždy znamená, že se jedná o  jedno a  totéž město, obec či lokalitu. 5.  Paušální počešťování názvů indických měst působí dost násilným dojmem. Aby mělo smysl dávat cizím městům a  lokalitám české názvy nebo jejich názvy počešťovat, je třeba činit tak s citem pro historický a kulturní kontext. 6. Angličtina je státním jazykem Indie. Oficiálně je sice dodatkovým jazykem k  hindštině a  má sloužit úředním účelům, prakticky však slouží jako jediný společný jazyk jednotlivých indických států. Anglické (i když někdy nejednotné) tvary názvů měst a obcí je proto nutno považovat za úřední názvy, a nikoliv pouze za názvy poangličtěné ve smyslu těch počeštěných.

12

Úvod editora

(Tedy kromě případů, kdy pod skoro stejným názvem nacházíme ně­ kolik od sebe geograficky vzdálených obcí – zpravidla v jiných státech. Tento jev je v  Indii celkem běžný.) Může se ale stát, že pro určité město existuje několik naopak dosti odlišných názvů. Indická vláda se totiž snaží nahrazovat koloniální názvy, názvy nevhodné či jazykově zastaralé novými názvy: například Madras/Chennai, Bombay/ Mumbai, Benares/Varanasi7, Calcutta/Kolkata.8 Po pečlivém zvážení této problematiky jsme dospěli k následujícím pravidlům: 1. Na prvním místě uvádíme název v  transliterovaném tvaru ­(je-li takový přepis z  literatury relativně známý), po  něm případně uvádíme tvar, který používají sami Indové, nebo úřední tvar, popřípadě další tvar používaný v literatuře. Tyto variantní tvary uvádíme pouze v případě, pokud se liší od transliterovaného názvu natolik, že by nezkušený čtenář mohl nabýt dojmu, že se jedná o různé názvy (například Puṇe/Poona). 2.  Názvy měst vydavatelství u bibliografických odkazů zůstávají zásadně v původním tvaru. 3.  Zastaralé názvy automaticky aktualizujeme (například místo Rājputāna používáme Rājasthān). 4.  České názvosloví nepoužíváme, respektive ho používáme jen dodatkově. Použití českých názvů by mělo opodstatnění jen v několika málo případech. Většina těchto názvů by působila nepřirozeně a vedle velkého počtu transliterovaných technických termínů by svým fonetickým přepisem jen mátla čtenáře. Z transliterovaného tvaru, je-li uveden, si lze jednoduše odvodit českou výslovnost. Výjimku nečiníme ani v případě v češtině běžných slov jako Himálaj a Kašmír, pro které používáme transliterované tvary Himālay a Kaśmīr. 7. Český název Váránasí (Vārāṇasī) je snad relativně ustálený. V  literatuře se Vārāṇasī objevuje pod starým názvem Kāśī. Další, stále používaný, název pro Vārāṇasī je Benares nebo Banaras (Banāras). 8. Viz seznam na  <en.wikipedia.org/wiki/Renaming_of_cities_in_India> a  dále <en.wikipedia.org/wiki/List_of_renamed_Indian_cities_and_states>.

Úvod editora

13

Śivaismus vs. śaivismus – editorské zamyšlení nad vybranými ismy Latinský ismus je příponou umožňující vytvořit z jednoho či více slov různého druhu substantivum. Stal se nenahraditelným pomocníkem pro označení myšlenkových směrů nebo náboženských škol, v moderní době i ideologií. V případě sanskrtských slov ale nastává problém, protože badatelé, zejména anglicky píšící, ismy neodvozují z původního substantiva, ale z odvozeniny tohoto substantiva: například Śiva9 – śaiva – śaivism.10 Odvozené adjektivum śaiva (śiva­istický) hraje zároveň roli substantiva (śivaista, následovník Śivy). V  češtině však ismy mnohem přirozeněji odvozujeme z  původního substantiva, bez mezikroku, tedy v našem případě ze slova Śiva. Dostaneme tak slovo śivaismus. Tento rozdíl při tvorbě ismů platí i  pro další podobná slova: viṣṇuismus vs. vaiṣṇavismus,11 jinismus (čti džinismus) vs. jainismus, śaktismus vs. śāktismus.12 9.  Samotné slovo śiva bylo původně přídavným jménem (adjektivem) s významem laskavý, milostivý, dobrotivý. Jako takové může být toto slovo epitetem mnoha bohů. Personifikací tohoto významu se však toto slovo stává označením jedinečného boha: Śivy – jedná se už o podstatné jméno (substantivum). 10. Jednou z mála výjimek je například Gonda, Medieval…, používá výrazů Śivaism a Śivaite. 11. Použití slova vaiṣṇavský, tedy viṣṇuistický, je v  češtině již relativně ustálené a toto slovo samo o sobě nepůsobí špatně, je totiž českou podobou adjektiva vaiṣṇava. Pokud bychom ale použili stejný princip tvoření slov i v jiných případech, dostali bychom mnohdy dosti nezvykle znějící tvary: śaivovský, śāktovský, baud­ dhovský, jainovský. U slova Paśupati je to právě naopak (viz níže). 12. Sanskrt podobně jako čeština při tvorbě slov zohledňuje řadu pravidel. Důležité je, aby čtenář pochopil následující odvozování slov (v závorce anglický nebo alternativní tvar): Śiva – śaiva – śivaistický, śivaista, śivaismus (śaivism); Viṣṇu – vaiṣṇava – viṣṇuistický (vaiṣṇavský), viṣṇuista, viṣṇuismus (vaiṣṇavism); Śakti – śākta – śaktický, (śaktista nezní příliš hezky, lepší je:) śākta, śaktismus (śāktism); Jina – jaina – jinistický, jinista, jinismus (jainism); Buddha – bauddha – buddhistický, buddhista, buddhismus (buddhism, správně by měl být bauddhism). U  výrazů v češtině zcela neznámých se však musíme spokojit se sanskrtskými výrazy, jinak

14

Úvod editora

V  případě slova jinismus vidíme, že je tvarem v  češtině zcela nezvyklým. Pokud ovšem nechceme dělat v  transliteraci výjimku, nemáme jinou možnost, než užívat tento tvar. Tvar jaina (jinistický, jinista) je odvozen ze slova jina, což v sanskrtu znamená „vítěz“ – a je uctivým epitetem Mahāvīry, velkého askety a  současníka Buddhy. Právě po Mahāvīrovi, respektive po jeho epitetu, pojmenovali jeho následovníci celý náboženský směr, jinismus.13 Zdá se mi logičtější odvozovat příslušný ismus od  zakladatele daného směru (od původního substantiva) než od označení následov­ níků tohoto směru. Právě takovým způsobem vznikly názvy směrů, jako je například marxismus, darwinismus nebo platonis­mus. Při tvorbě ismů musíme za „zakladatele“ směrů považovat i bohy, i když samozřejmě pouze symbolicky. Z tohoto hlediska je výraz śivaismus lepší než śaivismus. Zářným příkladem výjimky je, především v anglofonních odborných publikacích, buddhism(us), protože podle logiky tvorby tvaru śaivism/vaiṣṇavism/jainism – tvaru, který tyto publikace ­preferují –, by správně měly hovořit o  bauddhismu (bauddhism), tedy nikoliv o buddhismu (buddhism). Odvozeninou slova buddha je totiž slovo bauddha, jež znamená buddhistu i adjektivum buddhistický. Někteří indičtí badatelé se tohoto striktního principu důsledně přidržují: v jejich knihách figuruje namísto slova buddhism výraz bauddhism. Proč se ale s výrazem bauddhism nesetkáváme v odborné literatuře běžně? Zdá se, že je tomu tak proto, že buddhismus se jako směr dostal do  povědomí světové veřejnosti již ve  velmi raném stadiu zájmu Západu o  indickou kulturu a  výraz buddhismus se tak stal jednoduše zvykem. Je nutné znovu zdůraznit, že se jedná o výjimku; totiž dostáváme nezvykle znějící tvary: Paśupati – pāśupata – (paśupatický by v češtině zněl dost nehezky, proto je lepší:) pāśupatovský, (paśupatista je také nezvyklý tvar, proto:) pāśupata, paśupatismus (pāśupatism). 13. V předmluvě k svému Džinismu (SPN, Praha, 1966) upozorňuje Otakar Pertold na možnost používat kromě tvarů džinismus a džainismus i tvary džainství, džinovství, respektive kromě tvarů džinista či džaina i český tvar džinovec.

Úvod editora

15

pokud tedy autor používá tvar śaivism, vaiṣṇavism, jainism, ale nikoli už bauddhism, je takový přístup v  jádru nesystematický. Udělovat slovu buddhism výjimku, ale slovu jainism již nikoli (v dané logice by mělo mít podobu jinism), je každopádně značně rozšířený akademický rozmar. Pro slepé následování anglofonních publikací a používání tvarů jako je například jainismus (ale nikoli už bauddhismus) tak nelze v češtině nalézt opodstatnění. Při studiu indologických publikací z minulého a předminulého století shledáme, že tvary jimi uváděných ismů nejsou jednotné. Ve starých anglofonních publikacích tak narazíme například i na tvar shivaism nebo dokonce buddhaism. Tvar buddhaismus byl koncem 19. století relativně rozšířený i u nás; používá ho například František Čupr ve svém díle Učení staroindické 14. Uvedená nejednotnost se ukazuje i v jiných než anglofonních publikacích. Například italský badatel Raniero Gnoli hovoří v překladu vybraných śivaistických děl Testi dello Śivaismo podobně jako my o śivaismu, a nikoliv o śaivismu. Uznávaný indolog Thomas Oberlies v německy psané studii o pāśupatech používá také tvar śivaismus a nikoli śaivismus. Podobně Lilian Silburn v akademické studii o kaśmīrském śivaismu používá francouzský tvar śivaïsme. Vzhledem k této nejednotnosti se nezdá být přínosné anglofonní přístup následovat; měli bychom se držet vlastní logiky.

14.  Nakladatel František A. Urbánek, Praha, 1876.

1. Formování pojetí Rudra-Śivy Některé projevy přírody jsou příjemné, životodárné a  vlídné, jiné však děsivé, skličující nebo i ničivé. Úsvit si staří Āryové15 personifikovali jako půvabnou bohyni rozbřesku Uṣas, již pronásleduje její milenec Sūrya, slunce (Ṛg-veda16 1. 115. 2). Ve vycházejícím slunci pak spatřovali boha společníků Mitru17, jenž je denně probouzel a povolával do nového pracovního dne (Ṛg-veda 3. 59. 1; 7. 36. 2). Ve slunci, jež během svého východu vyplňuje svými paprsky – jako když člověk 15.  Pozn. ed.: Slovo ārya znamená vznešený. Jeho personifikací je úctyhodný a vážený muž oddaně věřící v náboženství své země. Bhandarkar a další ve starší indologické literatuře tímto výrazem označují indoevropské kmeny, jež byly nositeli svébytné kultury, později nazvané vedská, a jež se usadily na severu indického subkontinentu. Tito „vznešení“ lidé sami sebe titulovali ārya, a  odlišovali se tak od  domorodých kmenů, jejichž náboženské představy byly spíše „šamanského“ rázu s množstvím různých kultů, v nichž se to hemžilo magickými prvky. Snažili se vyvarovat interakce s těmito kmeny. Přesto k ní došlo. Za tisíc let míšení a společného vývoje se vytvořil obrovský korpus věr a nauk, jejichž nevídanou rozmanitost souhrnně označujeme výrazem hinduismus. K vyzdvižení svého kmene (a později i země) nad ostatní použily slovo ārya i íránské kmeny: Írán (Īrān) znamená zemi vznešených, tedy Āryů. V této souvislosti nelze nezmínit smutně známou věc, že nacisté toto slovo zneužili, stejně jako starověký mystický symbol svastiky (tj. hákového kříže). Z lingvistického hlediska lze výrazem āriyský označit indoíránské jazykové skupiny; v případě omezení na Indii budeme hovořit o indoāriyské jazykové skupině. Z výše načrtnutého jasně plyne, že je lépe se tomuto významově proměnlivému, ne vždy jasnému a dnes již z historických důvodů problematickému výrazu úplně vyhnout. 16. Pozn. ed.: Odkazy Ṛg-vedy lze sledovat on-line v překladu Ralpha T. H. Griffitha na <www.sacred-texts.com/hin/rigveda>. 17.  Pozn. ed.: Mitra byl ztělesněním vztahů, partnerství, přátelství. Je spojován se sluncem a je vládcem dne.

1. Formování pojetí Rudra-Śivy

17

rozpřahuje paže – nebesa i zemi, oživuje svět na konci noci a završuje pravidelný denní cyklus, který světu samo dává, spatřovali Savitṛ18 (Ṛg-veda 4. 53. 3). Bouře obvykle znamená děsivé a ničivé přírodní úkazy. Vyvrací stromy, někdy ničí i domy a bývá doprovázena bleskem, schopným srazit k zemi člověka i zvíře a v okamžiku je usmrtit. Někdy ji provázejí živelné katastrofy, v důsledku jejichž běsnění umírají lidé. V těchto jevech spatřovali staří Āryové kvílejícího Rudru19, provázeného bouřlivými větry. Tyto větry si personifikovali v podobě božstev, jako jsou Marutové20. Marutové vzápětí ztělesňovali i  Rudriye21. Lidé však nevěří, že by vesmíru vládla pouze zhoubná síla. Děsivé úkazy přisuzují hněvu boha, jehož lze utišit modlitbou, chválou a obětinami. Časem se tento bůh stává Śivou22, laskavým. Jde podle všeho o přirozený proces, jehož prostřednictvím vznikla v Indii ve starých dobách víra v boha, jakým je Rudra-Śiva. Podívejme se, jakým vývojem prošla idea tohoto boha, než se stal nejvyšším stvořitelem a vládcem prostupujícím celé univerzum, jehož mystické poznání přináší člověku věčnou blaženost.

18. Pozn. ed.: Sluneční bůh rozsévající život, jemuž je věnována známá posvátná ṛgvedská gāyatrī-mantra. Personifikuje životodárnou božskou sílu slunce, jindy představuje do zlata oděný sluneční kotouč. 19.  Pozn. ed.: Významy slova rudra: kvílející, řvoun, strašný, úděsný apod. To vše naznačuje, že Rudra je personifikací bouře a jejího hřmotu a současně i pocitů strachu, který tato bouře vyvolává v lidech. 20. Pozn. ed.: V překladu jasní, respektive zářící. Představují bohy bouřky či větru a jsou považováni za syny Rudry. Nosí zlaté zbraně vytvořené ze samotných blesků, mají zuby ze železa a řvou jako nejdivočejší lvi (tj. hřmění bouřky). 21.  Pozn. ed.: Termín Rudriyové znamená „pocházející z Rudry“, tj. jeho synové. 22.  Pozn. ed.: Slovo śiva znamená laskavý, vlídný, milý, milostivý (milost udělující), naději a přízeň přinášející.

2. Vývoj ideje Rudra-Śivy Rudra je obvykle zobrazován, jak střílí zářící šípy letící kolem nebes i  země (Ṛg-veda 7. 46. 3), se zbraněmi schopnými zabít krávy a  lidi (Ṛg-veda 1. 114. 10). Toto zobrazení podle všeho vyjadřuje ničivou sílu blesku. Pěvci se ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi s prosbou, aby jejich lid uvedená nebezpečí nepotkala a aby chránil jejich dvounohé i čtyřnohé bytosti (Ṛg-veda 1. 114. 1). Jestliže se v důsledku modliteb, či snad i přirozeného běhu událostí, dobytku nic nestalo, stává se Rudra Paśupou23, ochráncem dobytka (Ṛg-veda 1. 114. 9). Lidé se ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi také proto, aby ochránili své děti před nemocemi (Ṛg-veda 7. 46. 2) a aby tyto nemoci nezasáhly celou vesnici (Ṛg-veda 1. 114. 1). Věřilo se, že Rudra sice nemoci způsobuje, ale zároveň má i  léčivé schopnosti a  zajišťuje dobré zdraví. Z  tohoto důvodu se o  něm říkalo, že vlastní léčivé prostředky (Ṛg-veda 1. 43. 4), je lékařem nad lékaře (Ṛg-veda 2. 33. 4) nebo že vlastní tisíc léků (Ṛg-veda 7. 46. 3). Tito pěvci se také modlí, aby získali čisté a  blahodárné léčivé prostředky patřící Marutům a Rudrovi, po nichž toužil i praotec Manu24 (Ṛg-veda 2. 33. 13). Běžné pojetí modliteb k Rudrovi dobře charakterizuje následující zvolání (Ṛg-veda 1. 114. 8): „Ó Rudro, prosíme Tě, neubližuj ve svém hněvu 23. Pozn. ed.: Paśupa je paśu+pa – ochránce (pa) dobytka (paśu). Paśupati je paśu+pati – pán (pati) dobytka. 24. Pozn. ed.: Mytický praotec lidstva, respektive vedských kmenů, který ustanovil náboženské oběti a  pravidla pro fungování vedské společnosti. Slovo manu znamená muže-člověka, respektive celé lidstvo, ale také myšlení či moudrost, inteligenci jako takovou. V pozdější purāṇské mytologii má každý světový cyklus svého Manua, prvního člověka.

22

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 2.

V popisu oslavy dobytka se mluví o  Mahādevovi, který tvoří přední končetiny dobytka (9. 7. 7)34. Bhava a Śarva jsou evokováni, aby zasáhli bleskem původce zla a  hrůz (10. 1. 23). Jsou nazýváni Pán duchů a  Pán dobytka (Bhūtapati a  Paśupati) (11. 2. 1). Lidé se jim klaní, jelikož jejich panství je v  nebesích a v  prostředním světě (11. 2. 4). Paśupatimu patří pět druhů živočichů: skot, koně, lidé, kozy a ovce (11. 2. 9). Ugrovi, krutému, náleží čtyři vedlejší světové strany, nebesa, země, ovzduší a  vše na  zemi, co má duši a  dýchá (11. 2. 10). Bhava vidí veškeré dění na zemi, nic pro něj není ani daleko ani blízko.35 Ničí věci ve  vzdáleném oceánu, sám jsa v  předešlém oceánu (11. 2. 25).36 Lidé vzývají Rudru, aby předešli chřadnutí, otravě a vypuknutí nebeského ohně (11. 2. 26). Bhava je pánem (īśa) nebes i  země a  vyplňuje celou atmosféru (11. 2. 27). Na  Bhavu se lidé obracejí jako na krále (rājan) (11. 2. 28). Vyslovují přání, aby šípy Bhavy, Śarvy a Rudry, jenž je Paśupatim, pánem dobytka, byly příznivé (sadāśiva) (11. 6. 9). Savitṛ je Aryamanem37, Varuṇou38, Rudrou i Mahādevou (13. 4. 4). Rudra řídí všechny hvězdy i měsíc (13. 4. 28). 34. Pozn. ed.: Tento i další odkazy znovu: Atharva-veda. Celý sedmý hymnus deváté knihy je oslavou zbožštělé alegorie dobytka. Části těl dobytka tvoří různí vedští bohové; například Indra hlavu, Agni čelo, Marutové zuby atd. 35. Pozn. ed.: Griffithův překlad: „Nic ti, ó Bhavo, není vzdálené! Nic tě nezastaví.“ Všimněme si mnohovýznamovosti slova pariṣṭhā. Na jedné straně znamená zastavit, zadržet, zabránit, na druhé také [být, zůstat] blízko. Sanskrtský text viz TITUS: . 36.  Pozn. ed.: Griffith překládá: „Z východního moře zasahuješ do severního.“ V tom smyslu, že ztrestá hříšníky i na velké vzdálenosti. Odlišnost překladu tohoto místa je rovněž dána mnohovýznamovostí sanskrtských výrazů pūrva a uttara. První znamená jak předešlé, tak i východní. Podobně uttara znamená vzdálené, pozdější, následující, ale i severní. Sanskrtský text viz TITUS. 37.  Pozn. ed.: Vedské sluneční božstvo. Jeho původní role není jasná, jelikož nepředstavuje žádný konkrétní aspekt slunce, poznamenává Bhattacharji na straně 219 svého díla. Později, v Atharva-vedě, je Aryaman uctíván mladými ženami toužícími po dobrém manželovi. K získání dobrého manžela jsou ustanoveny speciální ­rituály [Parmeshwaranand, s. 387]. 38. Pozn. ed.: Varuṇa – „vše zahalující (vṛ) nebe“ – je bůh noci v  kontrastu k Mitrovi, bohu dne. Na rozdíl od Mitry je však často evokován samostatně; má

3. Śvetāśvatara a Atharvaśiras upaniṣady Než se začneme zabývat jednotlivými rudra-śivaistickými školami, věnujme pozornost jednomu z důležitých nábožensko-filozofických textů, který reprezentuje nejzazší bod rozvoje ideje Rudra-Śivy, boha, jenž byl obvykle uctíván stoupenci vedského náboženství. Tímto textem je Śvetāśvatara-upaniṣad. Všechno nasvědčuje tomu, že tento text není psán v sektářském50 duchu. Vyšší představy o přirozenosti Boha a jeho vztazích k člověku a světu, jež byly zformulovány v době raných upaniṣadů, se vymanily ze  spojení s  neosobním brahmanem a  spojily se s  Bohem, který v  době psaní upaniṣadů získával živou a činorodou povahu. Tímto bohem byl Rudra-Śiva, který, jak jsme viděli, dosáhl v době Atharva-vedy důstojnosti nejvyššího božstva. Po úvodní kapitole Śvetāśvatara-upaniṣadu následují body nauky v  podobě tří nezrozených kategorií, které se vyskytují ve  světě.51 První dvě kategorie tvoří „vševědoucí“ a „nevědomý“, či též ­„vladař“ a  „ovládaný“. Třetí kategorie v  sobě nese potěšení i  utrpení (9). Brahman je trojaký: za prvé ten, kdo trpí nebo se raduje, za druhé to, co je trpěno nebo prožíváno, a za třetí ten, kdo je udělujícím či hybatelem.52 Není potřeba znát více (12). Pradhāna53 podléhá ­změnám. 50. Pozn. ed.: Je samozřejmostí, že vnímání sekty/sektářství musí být v od­ borné literatuře zásadně vždy neutrální, nikdy ne negativní. Tím spíše v indickém kontextu, kde je neustálé štěpení do řady sektářských odnoží úzce spjato s povahou tamějšího náboženského prostoru. 51.  Pozn. ed.: Bhandarkar zde přináší jádro Śvetāśvatara-upaniṣadu s odkazem na jednotlivé verše – nejde však o přesný překlad, ale o parafrázi. 52. Pozn. ed.: Tím, kdo trpí nebo se raduje, je individuální duše. Tím, co je trpěno nebo prožíváno, je svět objektů prakṛti. Udělujícím či hybatelem je Pán. 53. Pozn. ed.: Primární příroda, pralátka vesmíru – koresponduje s  prakṛti.

32

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 3.

V dalším verši upaniṣadu je zmíněno zrození Kapily, jehož bytí je syceno poznáním toho, kdo předsedá všem tvořivým silám (2).66 Rozřazením rozličných forem do skupin (doslovně sítí) je všechno rozloženo do původního principu. Opětovným stvořením pánů bytí, On, vladař, velká duše,67 projevuje svou svrchovanost nade vším (3). Tak jako slunce osvětluje všechny končiny, svrchní, spodní i ty mezi nimi, tak i bůh, Bhagavat, vládne nad přirozeností všech tvořivých sil (4).68 Jako prvotní příčina světa způsobuje rozvoj přírodních sil a zapříčiňuje zrání těch, které jsou schopny vývoje. Vládne tomuto univerzu a uvádí do chodu všechny kvality (5).69 Co tvoří tajemství ved, je skryto v  upaniṣadech. Tento původ brahmana zná Brahmadeva.70 Sta­rověcí bohové a ṛṣiové, kteří to věděli, se v něm rozplynuli a stali se nesmrtelnými (6). 66. Pozn. ed.: Oním „předsedou“ je samozřejmě zase Pán. Kapila (substantivum) je legendární zakladatel sāṃkhyi. Sāṃkhya byla ve starověku jednou z vůbec nejvlivnějších a nejdůležitějších škol [dějiny sāṃkhyi viz P. Chakravarti]. Nebyla pouze teoretickou školou, jak je chápána v knihách některých badatelů, nýbrž také školou mystickou – mystické vize tvoří jádro celé její nauky. Upaniṣad by pak tím, že Pána prohlašuje za zdroj Kapilovy nauky, mohl naznačovat, že toto učení je ještě významnější než sāṃkhya, což musíme chápat v kontextu doby, kdy sāṃkhya měla své nejlepší časy. Slovo kapila jako adjektivum ale znamená červenohnědý, a  tak může být jakožto zlatý (hiraṇya) referencí na hiraṇyagarbhu na základě verše 4. 12, respektive 3. 4, jak to chápe Śaṃkara. 67.  Pozn. ed.: Vladař a velká duše – Īśa a mahātman. 68.  Pozn. ed.: Bůh – deva. Yonisvabhāva – tvořivé síly, tj. pocházející z kosmického prazdroje (yoni), respektive tvorové, tj. jejichž existence pochází z lůna (yoni). Svabhāva je vlastní (sva) existence/bytí (bhāva). 69. Pozn. ed.: Prvotní příčina světa – viśvayoni – příčina/zdroj/lůno (yoni) světa neboli všeho (viśva). Vládne tomuto univerzu – originál na tomto místě zdůrazňuje, že mu vládne sám, samojediný (eka). Viz dále u Atharvaśiras-upaniṣadu zdůraznění jednoho Rudry. Kvality – guṇy. 70. Pozn. ed.: Brahmadeva je bůh (deva) Brahmā – Stvořitel. Bhandarkar opakovaně používá tohoto výrazu, pravděpodobně aby ho lépe odlišil od nejzazšího jsoucna, brahmana – citační forma tohoto výrazu totiž může být brahman i brahma (tento druhý tvar preferuje například Zbavitel). Termín brahman však má více významů, zde ho chápejme jako posvátné slovo, které se vztahuje k předcházející větě, kde se píše o tajemství ved a upaniṣadů. Brahman jako posvátné slovo ved je běžným

38

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 3.

To, co je v této souvislosti podstatné, výstižně komentuje Śaṃ­ karānanda: Aby člověk poznal Rudru, měl by jíst střídmě, studovat (śravaṇa) posvátné texty a správně vést své myšlenky (manana). Měl by se stát paramahaṃsou neboli vyznavačem s jediným cílem v srdci. Měl by složit pāśupatovský slib (vrata), jenž má následující povahu: vzdej se chtivosti a  hněvu a  otevři se odpuštění, zpívej mantru oṃ a oddej se meditaci vedoucí k avagati, vyššímu vnímání. Text, jehož se tento výklad týká, lze v obecné rovině reprodukovat následovně: „Uvnitř srdce existuje jemné tělo, v němž spočívají hněv, chtivost a odpuštění. Nechť člověk chtivost, která je podstatou jeho pohnutek, zničí a je střídmý v jídle a pití. Ať soustředí svou mysl na Rudru, jediného a věčného.“ Podle pravidel si potom potře tělo popelem a vyřkne: „Popel je ohněm, popel je vodou, popel je zemí, všechno je popelem, éter je popelem, mysl, oči i ostatní smysly jsou popelem.“ Toto je pāśupatovský slib (vrata) k uvolnění pout, jimiž je paśu, individuální duše, svázána.86 Ve slibu vyznavačů Paśupatiho, tedy Rudra-Śivy, se tělo potírá popelem za opakování manter, aby bylo dosaženo vysvobození z pout života. Výraz paśupāśavimokṣaṇa, charakteristický pro školu p­ āśupata, znamená uvolnění oprátky uvázané okolo krku každé bytosti.87 Tento upaniṣad tak náleží k  této škole. Než se jí začneme zabývat, podíváme se, jaké místo zaujímal Rudra-Śiva v Mahābhāratě.

86.  Pozn. ed.: Podrobný popis pāśupata-vraty viz Filliozat & Filliozat, kapitola History of Lākulaśaiva movement and Jakkaṇācāri style. 87.  Pozn. ed.: Řečeno poeticky. Paśupāśavimokṣaṇa znamená doslova vysvobození (vimokṣaṇa) individuální duše (paśu) z jejích pout (pāśa). Ohledně terminologie viz dále, respektive 8. kapitola.

4. Rudra-Śiva v Mahābhāratě a uctívání liṅgy Na začátku Bhīṣmaparvanu88 doporučuje Kṛṣṇa Arjunovi vykonat před zahájením bitvy obřad věnovaný bohyni Durze a modlit se za úspěch. Arjuna tak činí po chvalozpěvu na počest Durgy, v němž se objevuje jméno Umā, což je Skandova matka, Kātyāyanī89, Karālī90 a mnoho jiných. Ve Vanaparvanu se píše, že Arjuna jel do Himālaye, kde se věnoval askezi. Po nějaké době se mu zjevuje Śiva přestrojený za kirātu91 a dochází mezi nimi ke krutému boji. Na konci tohoto boje je Arjuna přemožen a vyčerpaně leží na zemi. Následně velebí Śivu, a poté, co zhotovil oltář ze  země, pokládá na  něj květiny ve  jménu Śaṃkary. Tyto obětiny se ale objevují na  hlavě kirāty, načež Arjuna pochopí, že kirāta je Śiva, objekt jeho uctívání, a vzdává se mu. Śiva je potěšen a  nabízí mu cokoliv, co si přeje. Arjuna žádá o  speciální zbraň 88. Pozn. ed.: Název sekce či dějství (parvan) v Mahābhāratě, konkrétně týkající se Bhīṣmy, velitele armády Kuruů. Níže – Vanaparvan je sekce, která přináší příběhy z dvanáctiletého lesního (vana) vyhnanství Pāṇḍuů, Droṇaparvan je o Droṇovi, guruovi Pāṇḍuů i Kuruů. 89. Pozn. ed.: Původně klanová bohyně vedských Kātyů (Katiho rod). V pu­­ rāṇské době začíná hrát v důsledku působení śaktismu větší roli. Je ztotožňována s aspektem Durgy i Umy/Pārvatī. 90.  Pozn. ed.: „Šklebící se a hrozivá“ lokální bohyně, která vešla v relativní známost v důsledku působení śaktismu a tantrismu. Je jedním ze sedmi jazyků ohně. 91. Pozn. ed.: Lovec z  divokého kmene kirātů žijící v  lesích a  horách. V  příběhu oba vystřelili šípy a současně zabili divočáka. Přetahují se ohledně prvenství. Arjuna v něm zpočátku nerozpoznává Śivu.

4. Rudra-Śiva v Mahābhāratě a uctívání liṅgy

41

Když se Mahādeva opět vynořil z vody a spatřil nově stvořené a vzkvé­ tající bytosti, uřízl si svůj pohlavní orgán, jelikož již nebyl ­zapotřebí96, a zarazil ho do země. Poté odešel na úpatí hory Muñjavat97 a věnoval se askezi. Ve Vāyu-purāṇě (kapitola 10) se nachází podobný příběh o  Mahā­ devovi, jenž přestal tvořit a  stal se yoginem. Brahmadeva řekl Nīla­ lohitovi98 (Mahādevovi), aby tvořil. Pomyšlením na  svou manželku 96.  Pozn. ed.: Ke stvoření. 97. Pozn. ed.: Hora v  Himālayi, která je s  Rudrou spojována ve  vedské lite­ ratuře. Na jejím svahu rostla neurofyziologickou odezvu vyvolávající rostlina soma, jež vedským mudrcům pomáhala spojit se s bohy. Rudra je se Somou (personifikací somy) často spojován; v Taittirīya-saṃhitě je pánem rostliny soma. Na několika místech Ṛg-vedy je soma označována jako indu – ṛgvedský výraz pro kapku somy. (Slovo podobného významu v  pozdější literatuře je bindu – tento výraz se ale v  Ṛg-vedě nenachází.) Později indu znamená měsíc. V pozdní fázi Ṛg-vedy se soma začíná ztotožňovat s měsícem. Asociace je mysteriózní. V jedné pozdější ṛgvedské pasáži se jako důvod ubývání měsíce popisuje představa, že bohové upíjejí nektar nesmrtelnosti (amṛta). Amṛta jako nektar, amṛta jako nesmrtelnost, rostlina soma, (b)indu a  měsíc (soma) jsou tak ztotožňovány, což v  tantrické literatuře posléze vytváří obrovský ezoterní korpus nauk. V této souvislosti bindu představuje navíc i mužské semeno jak fyzického, tak mystického rázu (vnímatelné pouze v yogickém extatickém vnoru). Soma se v yogicko-tantrické literatuře śivaistických nāthů (tuto nauku postupně přebrala celá řada jiných škol) nachází v  hlavě jako jakási funkce cakry. (Nejstarší zmínku o ztotožňování měsíce s hlavou/myslí obsahuje zřejmě starobylý ṛgvedský stvořitelský mýtus Puruṣa-sūkta, kde se měsíc zrodí z mysli kosmického Člověka – Puruṣi.) Ze somy v hlavě neustále kape dolů nektar (amṛta), který je ale bez užitku spalován ohněm v pupku. Proto lidé stárnou a umírají. Nāth yogin musí tento proces obrátit: získá tak nesmrtelnost (amṛta). Tajnou technikou, která to má umožnit, je khecarī-mudrā. Tato mystéria jsou častým jádrem nāthovské ­literatury. Vraťme se ale zpět do  dávné minulosti před Buddhou: o  somě čteme například v celé třetí knize Chāndogya-upaniṣadu, kde v sedmé kapitole rovněž vidíme asociaci s Rudrou. Je zajímavé, že když se v pozdějších dobách vedský Rudra přetransformoval v Śivu, „dostal“ jako jeden ze svých atributů právě měsíc, v podobě šperku na  hlavě. K  tomu se vážou śivovská jména jako Somanātha (Pán měsíce) nebo Candraśekhara ([Pán] s měsícem na vrcholku hlavy; candra – další název pro měsíc). Důvody, proč má Śiva na hlavě měsíc, však purāṇy vidí odlišně. 98. Pozn. ed.: Nīlalohita znamená modročervený. Pochází ze Śivy, který má modrou kůži, ale protože se při zrození dostal do kontaktu s ohněm, má také červenou barvu. Podle Liṅga-purāṇy 1. 41. 25–27 [Kramrisch, s. 206].

46

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 4.

mohl si od těchto primitivních kmenů, s nimiž vedské kmeny přicházely do kontaktu, půjčit i prvek uctívání falu.112 Nezdá se, že by se celý tento prvek objevil najednou, obzvláště ne ve vzdělaných třídách, jejichž víry jsou reprezentovány v literatuře, o níž jsme se již zmiňovali. Zdá se, že v době Patañjaliho113 se uctívání liṅgy ještě nevyskytovalo. Například v komentáři k Pāṇinimu 5. 3. 99 se uvádí, že u podobizny (pratikṛti) Śivy jde o objekt uctívání samotného Śivy, a nikoliv nějakého jeho symbolického znaku či emblému. Zdá se, že takovéto pojetí bylo neznámé dokonce i v době vlády Vimy Kadphisa,114 kdy je na  rubu jeho mincí zobrazena antropomorfní postava Śivy s trojzubcem v ruce.115 Mimo to je zde emblém představující Nandina, Śivova býka, a nikoli liṅgu, falus. Symbol falu se ale musel vplížit do víry běžných lidí, kteří byli v těsnějším kontaktu 112.  Pozn. ed.: Ve své zdařilé kompilaci z různých zdrojů Parmeshwaranand na stranách 608–610 do hloubky rozebírá boha Śiśnu a jeho možné významy podle různých badatelů. Śiśna byl „bůh s ocasem“; ztotožnění falu s ocasem ale není jednoznačné. Mohl být bohem zvláštního animálního kultu. Bhandarkarův názor je založen na spekulaci, v rámci níž hledá v pozadí původu śivaistického kultu liṅgy nějaký nevedský kult popsaný ve vedách. Ve skutečnosti není jasné, co nebo koho Śiśna a  jeho vyznavači představovali. Parmeshwaranand poukazuje na  Bhan­ darkarem popsanou pasáž o Indrovi, který měl údajně rozprášit Śiśnovy následovníky. Uvádí, že jejich zabití je nepodložené; Indra proti nim totiž podle originálu použil magickou sílu fantómu (varpas) a s jeho pomocí je přemohl. Toto přemožení však nemuselo automaticky znamenat, že je zlikvidoval fyzicky. 113.  Pozn. ed.: Bhandarkar na tomto i dalších místech odkazuje na Patañja­ liho gramatika přibližně z roku 150 př. n. l., který napsal Mahābhāṣyu neboli „Velký komentář“ k  Pāṇiniho gramatice. U  některých autorů stále přetrvávají tendence ztotožňovat tohoto Patañjaliho s  pozdějším Patañjalim, autorem Yoga-sūtry, ale analýza obsahu i  použitých slov a  historický rámec obou textů totožnost obou Patañjaliů vyvracejí: rozdíl je zhruba 300–400 let. 114. Pozn. ed.: Panovník Vima Kadphises (respektive Víma Kadfises) vládl koncem 1. a/nebo začátkem 2. stol. n. l. Jeho následovník a syn, Kaniṣka, se zapisuje do historie jako nejznámější z kuṣāṇských vládců. Svolal buddhistický koncil v Kaśmīru a byl klíčovou postavou pro šíření buddhismu své doby. 115.  Pozn. ed.: Viz obrazová příloha a dále pak například <www.coinindia.com/ galleries-vima-kadphises.html>. Novější studie zpochybňují, že by postavou na těchto mincích byl Śiva, viz dodatek Je tím, kdo je na kuṣāṇských mincích, Śiva?

5. Původ a šíření śivaistických škol a kategorie vyznavačů Śivy O jedné śivaistické škole se zmiňuje již Patañjali. Její členové byli známi jako śivabhāgavatové, vyznavači Śivy, Bhagavata. Śiva je, jak jsme si ukázali, v Atharvaśiras-upaniṣadu označen jako Bhagavat. Śivabhā­ gavata nosil v ruce železný oštěp jako symbol jím uctívaného božstva (Pāṇini 5. 2. 76). Mahābhārata, část Nārāyaṇīya, zmiňuje jako jednu z  pěti škol náboženských nauk (Śāntiparvan 349. 64) školu pāśupata.119 Základní principy pāśupatovské školy vyjevil Śiva-Śrīkaṇṭha, manžel Umy, pán duchů a syn Brahmadevy (verš 67). Jestli pouhá tato skutečnost znamená, že zakladatelem školy pāśupata byla lidská bytost, která pouze později byla uznána za inkarnaci Śivy, nebo zda jde o pouhé 119.  Pozn. ed.: Ty v té době představovaly nejproslulejší školy. Pět zmíněných škol: veda, sāṃkhya, yoga, pāñcarātra a pāśupata. Śāntiparvan je 12. knihou Mahābhā­ raty. Kritická sanskrtská edice Mahābhāraty, postupně zpracovávaná od roku 1919 a vydávaná v Puṇe (Poona) v Bhandarkar Oriental Research Institute, byla dokončena až v  roce 1966. Sám Bhandarkar v  této knize proto vycházel z  jiné starší edice Mahābhāraty, která se mj. liší i odlišným číslováním veršů. Zmiňované pasáži 12. 349. 64 této starší edice odpovídá v  puṇské kritické edici číslování 12. 337. 59. Puṇská edice Mahābhāraty je k dispozici na serveru TITUS . Ve starším, ale stále kvalitním Ganguliho anglickém překladu (z nekritické edice, původně vydáno pod hlavičkou Chandry Roye bez uvedení Ganguliho jména) se pro změnu jedná o 350. kapitolu; překlad zmiňované pasáže je k nahlédnutí na <www.sacred-texts.com/hin/m12/m12c049.htm>, s. 197 a dále. Zcela nový akademický překlad Śāntiparvanu, pořízený z  kritické edice, je nyní dostupný v  Clay Sanskrit Library. V  puṇské edici Śāntiparvanu se část Mahābhāraty nazvaná Nārāyaṇīya nachází v kapitolách 321–339.

54

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 5.

Vima Kadphises, mocný princ z  kuṣāṇského rodu, jenž vládl nad velkou částí severní a severozápadní Indie přibližně v polovině 3. stol.  n. l.,145 se nechával na  rubu svých mincí vypodobňovat jako vyznavač Maheśvary nebo jako člen školy māheśvara.146 Na líci těchto mincí pak vidíme býka Nandina a Śivu s trojzubcem v ruce. Varāha­ mihira147 v druhé polovině 6. století zavádí pravidlo, že kněz, který se stará o instalaci podobizny Śambhua, musí být brāhmaṇa s tělem pomazaným popelem. Zřejmě má na mysli členy školy śaiva, jelikož v  případě jiných bohů by jména odpovídala jménům používaným školami založenými ve jménech těchto bohů. Jinistický (jaina) autor Haribhadra hovoří ve  své Ṣaḍdarśanasamuccayi o školách Gotamy a Kaṇādy hlásící se k śivaistické víře.148 Komentátor Haribhadry, Guṇaratna,149 působící v druhé polovině 14. století,150 považuje školu vaiśeṣika za pāśupatovskou a školu nyāya 145.  Pozn. ed.: V současnosti označují badatelé za období jeho vlády obvykle konec 1. a/nebo začátek 2. stol. n. l. 146. Pozn. ed.: Výraz māheśvara zde však podle všeho neznamená vyznavače Maheśvary/Śivy. Bhandarkar k tomuto výkladu dochází na základě mincí Vimy Kadphisa, na nichž v písmu kharoṣṭhī v prákrtském popisku nacházíme jeho uctivý titul mahiśvara (mahīśvara). Tanabe poukazuje na  to, že mahīśvara byl běžný titul králů znamenající „vládce (īśvara) země (mahī)“, respektive „velký (mahā) panovník (īśvara)“, ale bez narážky na jméno Śivy coby Maheśvary. V popisku na mincích nacházíme i další titul Vimy Kadphisa: sarvaloga īśvara – „pán všech světů“. Tanabe na  straně 269 vysvětluje, že oba tyto tituly přesně korespondují s  královskými přívlastky užívanými v  starověké perské achaimenovské říši: xšāyathiya vazraka – „velký král“ – a  xšāyathiya haruvahyāya būmiya – „král celého světa“. Výše uvedené dva prákrtské tituly jsou tak nejspíše překladem z původní staroperštiny. Dále viz dodatek Je tím, kdo je na kuṣāṇských mincích, Śiva? a barevná příloha. 147. Pozn. ed.: Velký matematik a astronom, který se, jak je v Indii zvykem, zabýval samozřejmě i náboženskými otázkami. 148. Pozn. ed.: Haribhadra Sūri, 8. století. Ṣaḍdarśana-samuccaya je souhrnným (samuccaya) výkladem šesti (ṣaṣ) darśan: buddhismu, nyāyi, sāṃkhyi, jinismu, vaiśeṣiky a mīmāṃsy. Gotama (Gautama) je zakladatelem školy nyāya, Kaṇāda je zakladatelem školy vaiśeṣika. 149.  Pozn. ed.: Guṇaratna: Tarkarahasya-dīpikā-vṛtti, „Komentář k Osvětlení tajemství logiky a dedukce“. 150.  Indian Antiquary, 11. díl, s. 255–256.

6. Śivaistické školy a jejich nauky Starší śivaistické školy měly a mají vlastní literaturu, takzvané āgamy. Jejich autorství je připisováno jednak samotnému Śivovi, a jednak, u  některých děl, lidem. Tato literatura nebyla dosud publikována, protože nebyla zatím ani objevena.164 Jsem proto nucen použít sporadické poznámky o těchto školách a jejich naukách, které s výjimkou jednoho případu nepocházejí přímo od přívrženců těchto škol. U modernějších škol je situace jiná; jejich literatura byla nedávno165 zpřístupněna. Śaṃkara říká, že podle māheśvarů vyjevil bůh Paśupati pět specifických kategorií (Brahma-sūtra 2. 2. 37). Plyne z toho, že znal tyto školy pod obecným názvem māheśvarové. Za  jejich zakladatele byl proto pova­žován Paśupati či Śiva. Rāmānuja se rozepisuje ve  svém komentáři k  téže sūtře, která má však u něj číslo 35, o naukách těchto škol jako o Paśu­patiho doktríně. Keśava Kāśmīrin166 příslušníkům těchto škol říká přívrženci Paśupatiho doktríny. Śrīkaṇṭha Śivācārya167 je považuje za „ty, kdo 164. Pozn. ed.: Toto tvrzení samozřejmě již dnes neplatí. Přehled āgamické literatury viz Goudriaan & Gupta nebo Dyczkowski, The Canon… Co se týká editace a zpřístupnění āgam śaivasiddhānty, nelze nezmínit Institut Français de Pon­ dichéry. Doporučuji také článek Hélène Brunner, Mysticism in the Śaivāgamas, ze sborníku Sundararajan & Mukerji (eds.). 165.  Pozn. ed.: Psáno roku 1913. 166. Pozn. ed.: Keśava Kāśmīri Bhaṭṭa, 15.–16. století. Proslulý viṣṇuistický učenec Nimbārkovy školy. Kromě komentáře k Brahma-sūtře je známý dílem Krama­ dīpikā, kde se dopodrobna zabývá uctíváním viṣṇuistických božstev. Byl částečně ovlivněn tantrickými naukami. 167. Pozn. ed.: Śrīkaṇṭha, śivaistický mystik-filozof, 13. století. V jeho nauce

60

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 6.

tradice (siddhānta). Someśvara Sūri je na této inskripci označen jako naiyāyika a  vaiśeṣika, tj. přívrženec nyāyi a  vaiśeṣiky,172 což ukazuje, že patřil k  určité pāśupatovské škole.173 Na  čtvrté inskripci, která se datuje do roku 1177, jsou jistí asketové označeni jako přívrženci Lākulāgama-samayi, tedy nauky, která je založena na Lakulinově díle, a stoupenci kālamukhů.174 V tomto případě je zřejmé, že kālamukhové jsou označeni jako lākulové, což je totéž co pāśupatové. Jména asketů, která zmiňuje tato inskripce, mají přípony śakti a jīya, charakteristické pro kālamukhy. Pátá z těchto inskripcí, datovaná rokem 1183, popisuje dar věnovaný Nāgaśivovi Paṇḍitovi, jenž bývá považován za nositele lākulovské nauky. Jméno jeho učitele i učitele jeho učitele má příponu śiva. Nāgaśiva je veleben pro svou zběhlost v āgamách a v śivatattvě 175.176 172.  Epigraphia Carnatica, 7. díl, 1. část, s. 64 (překlad). 173.  Pozn. ed.: Nyāya sice představuje v indické filozofii disciplínu logiky, nebyla ale ani zdaleka pouhou teoretickou školou učenců, spíše „myšlenkovou praxí“ duchovních aspirantů. Je to patrné hned v prvním verši Nyāya-sūtry, kde se píše, že „nejvyšší dobro“ se dosahuje pravým pochopením (tattvajñāna) šestnácti kategorií [Matilal, s. 78]. Škola nyāya se obecně zabývá rétorikou, naukou o správné dedukci a uměním vést filozofické debaty, její cíl je však duchovního rázu, cílem není pouze se zdokonalit v intelektuální „gymnastice“. Logika je prostředkem k tomuto cíli. V díle Nyāya-mañjarī čteme, že usilují o vykoupení cestou odříkání (saṃnyāsa). V podobném duchu se nese i text Nyāya-sāra, který si k popisu vykoupeného bytí vypůjčuje vedāntské prvky. [Sanderson, Purity and Power…, pozn. 50.] Autorem Nyāyasāry je Bhāsarvajña (druhá polovina 10. století). Nyāya-kusumāñjali, jehož autorem je Udayana (10. století, viz Kavirajův překlad části textu), odkazuje na pāśupaty, jejich doktríny a otázky víry. Vliv páśupatů na nyāyu je patrný už v Uddyotakarově díle (6.–7. století), podobně vliv māheśvarů na  vaiśeṣiku, začínaje Praśastapādou [Matilal, s. 85]. V Udayanově díle se pak nyāya s vaiśeṣikou k sobě přiblížily a prakticky splynuly v jednu nauku. 174.  Epigraphia Carnatica, 5. díl, 1. část, s. 135 (překlad). 175.  Pozn. ed.: Obecně śivaismus, jeho principy a nauky, také duchovní realizace nejvyšší úrovně. 176.  Epigraphia Carnatica, 5. díl, Arsikere Taluq č. 89. Na inskripci č. 69 Arsi­ kere Taluq (Epigraphia Carnatica, 5. díl, s. 137) je zmínka o  dalším světci jménem Nāga, jehož jméno končí na rāśi (namísto śiva). Je na ní zmínka o poskytnutí daru Mādhajīyovi, který byl Nāgarāśiho žákem. Nāgarāśi patřil ke kālamukhům a sám byl

62

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 6.

zakladateli podle tradice připisuje dílo Pañcādhyāyī či Pañcārthavidyā. Toto dílo zatím nebylo objeveno, ale je možné, že skutečně existuje, jelikož nás Mādhava upozorňuje na  existenci komentáře (bhāṣya) k tomuto dílu.180 Docházíme tedy k závěru, že jistá historicky doložená osoba kdysi založila hlavní śivaistickou školu, o níž se Mādhava zmiňuje jako o  nakulīśa-pāśupatě, a  že v  pozdější době z  této školy vznikly tři další školy. Śaṃkarovi komentátoři tvrdí, že šlo o čtyři školy nesoucí názvy: śaiva, pāśupata, kārukasiddhāntin a kāpālika. Vācaspati181 nazývá třetí z těchto škol kāruṇikasiddhāntin. Rāmānuja a Keśava Kāśmīrin zmiňují tytéž čtyři školy, s tím rozdílem, že pro školu kārukasiddhāntin používají název kālamukha. Slovo kāruka je zřejmě zkomoleninou slova kauruṣya,182 podle purāṇ jména třetího ze  čtyř žáků Lakulīśy, nebo možná naopak kauruṣya je sanskrtizovanou formou kāruky.183 180.  Pozn. ed.: Pañcādhyāyī či Pañcārthavidyā jsou podle všeho alternativní názvy Pāśupata-sūtry. Bhandarkar však název Pāśupata-sūtra nepoužívá, jelikož o ní, potažmo o tomto názvu, ve své době ještě nemohl vědět. Od roku 1940 je již k dispozici jak Pāśupata-sūtra (problematické datování, záleží, jestli za autora považujeme Lakulīśu, a pokud ano, do které doby ho umísťujeme; Śāstrī, editor sanskrtské edice, udává 100–200 n. l.), tak i její pozdější bhāṣya-komentář od Kauṇḍinyi, Pañcārtha-bhāṣya (podle Śāstrīho i Dasgupty 4.–6. stol. n. l.). Překlad obou textů viz Chakraborti, studie viz Dasgupta a především Hara. Adhyāya a vidyā jsou obecnými výrazy, první znamená lekci (a v  rámci knihy kapitolu) a  druhý nauku, filozofii, vědění. Artha v  této souvislosti znamená princip, smysl nebo objekt výkladu. Všechny tyto výrazy a  názvy vyjadřují totéž: zabývají se pěti (pañca), pro pāśupaty specifickými, kategoriemi (viz 7. kapitola). Oberlies na začátku čtvrtého bodu svého článku upozorňuje, že nauka Pāśupata-sūtry je výslednou směsicí různých představ pocházejících z různých dob. 181.  Pozn. ed.: Vācaspati Miśra, 9. století, ctěný advaita vedāntin a velký filozof. Proslul svými komentáři k nejdůležitějším dílům tehdy populárních darśan, jako je nyāya, sāṃkhya, mīmāṃsā, Patañjaliho yoga a vedānta. Bhandarkar zde vychází z jeho komentáře Bhāmatī („objasnění“) k Śaṃkarovu komentáři k Brahma-sūtře. 182.  Pozn. ed.: Viz dále Pathak, s. 10–11. Lorenzen s Bhandarkarem nesouhlasí, s. 182. 183. Tyto čtyři školy jsou zmíněny ve Vāyavīya-saṃhitě Śiva-purāṇy 2. 24. 177. Škola śaiva se však v  tomto díle nazývá siddhāntamārga a  kālamukhové jsou označováni jakožto mahāvratadharové. (Pozn. ed.: Celá 24. kapitola Vāyavīya-saṃhity se

7. Škola pāśupata Śaṃkara se zmiňuje o pěti kategoriích, které objasnili jeho komentátoři, následovně:186 1.  Kārya – důsledek: odpovídá mahatu a dalším principům, které jsou tvořeny z pradhāny.187 2.  Kāraṇa – příčina: je Īśvarou či Maheśvarou a také pradhānou.188 3.  Yoga – meditační vnor: vede k  němu odříkávání slabiky oṃ, ­kontemplace, soustředění a další podobné duchovní techniky. 4.  Vidhi189 – znamená koupat se třikrát denně (v popelu) – na za­ čátku, uprostřed a na konci dne – a ve zbylém čase praktikovat gūḍhacaryu190 neboli pohyb „nikým nepoznán“. 186. Pozn. ed.: Bhandarkar zde odkazuje k Śaṃkarovu komentáři k Brah­ ma-sūtře a ke komentářům k jeho komentáři. Následuje výklad oněch již opakovaně naznačovaných pěti kategorií Pāśupata-sūtry, viz Kauṇḍinyova Pañcārtha-bhāṣya, komentář hned k první sūtře. Strukturou a obsahově se celý následující výklad zdá být výtahem z  Mādhavovy Nakulīśa-pāśupata-darśany, což je šestá kapitola jeho Sarvadarśana-saṃgrahy. Kritický překlad celé Nakulīśa-pāśupata-darśany s obsáhlými poznámkami viz Hara, s. 197–222. 187. Pozn. ed.: Výklad podle sāṃkhyi a její tabulky tattev. Pradhāna je prakṛti, jejíž první tattvou neboli principem ve stvoření je mahat, což je jiný název pro buddhi – při vztažení na člověka odpovídá vyššímu intelektu, nejvyšší jiskře individualizovaného vědomí. Další principy jsou všechny ostatní tattvy; včetně mahatu se tedy jedná o celý stvořený svět. Což je logické, jelikož důsledku odpovídá vše, co je stvořeno. Princip kārya je paśu [Hara, s. 34; Chakraborti, s. 52–53]. 188.  Pozn. ed.: Princip kāraṇa je pati [Hara, s. 34; Chakraborti, s. 52–53]. 189.  Pozn. ed.: Rituální pravidla a náboženské úkony, které asketa následuje. 190.  Pozn. ed.: Caryā je určitý způsob chování, provádění a dodržování předepsaných rituálních úkonů. Představuje celou škálu náboženských praktik, ­kterou asketa, podle příslušnosti ke své škole, následuje; gūḍha – v skrytu, nepoznán okolím.

66

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 7.

• Příčiny195 – rozlišuje se třináct druhů příčin: pět smyslů, pět orgánů činnosti a tři vnitřní orgány. Tyto tři vnitřní orgány jsou inteligence, jáství a mysl;196 jinými slovy, představují volní rozhodování, uvědomění si sama sebe a schopnost uvažovat. (1. 3)  Jednotlivec (paśu) je ten, kdo je v zajetí individualismu (paśutva). Tato kategorie se dělí do dvou podkategorií: • nečistý paśu – je spojen s tělem a orgány a • čistý paśu – není spojen s tělem a orgány. Detaily jsou popisovány v Pañcārtha-bhāṣya-dīpice a jiných textech. (2)  Příčina (kāraṇa) je to, co způsobuje zničení stvoření, jeho rozkvět i rozvoj. Ačkoli je příčina jedna jediná, má vzhledem k různosti svých vlastností a  funkcí mnoho forem, jimiž jsou pán (pati), sám od sebe všemocný (sādya) a další.197 Být pánem znamená disponovat neohraničenou silou poznání a konání.198 Znamená to být věčným vládcem. Být sādyou znamená být obdařen nejvyšší nezávislostí, která není nahodilá, ale přirozená. (3)  Yoga je propojením individuální duše s Bohem skrze konceptuální schopnosti vědomí (citta). Ty jsou dvojí: 3. 1  sestávající z činů a 3. 2  jejich zániku. 195.  Pozn. ed.: Podle Hary instrumenty. 196.  Pozn. ed.: Buddhi, ahaṃkāra a manas. 197. Pozn. ed.: V pāśupatovském textu Ratnaṭīkā namísto patiḥ sādya čteme patiḥ sann ādya; v  překladu: Pán (pati) Jsoucí (Skutečný, Existující, sat/san) a Pra­ původní (ādya) [Hara, s. 213]. 198.  Pozn. ed.: Síla poznání (jñānaśakti) a síla konání (kriyāśakti). V Mādhavově Sarvadarśana-saṃgraze [Hara, s. 214] je namísto výrazu jñānaśakti použito výrazu dṛkśakti. Výraz dṛś znamená vidět, vidět ve své mysli, tedy také vědět a poznat. Svým významem tak částečně odpovídá výrazu jñā. Dṛkśakti je jñānaśakti, viz začátek práce Brunnerové. Jñānaśakti tvoří dohromady s kriyāśakti a v pozdějších sofistikovaných naukách śivaismu navíc i se silou vůle/touhy (icchāśakti) trojici nejvyšších mystických sil (śakti) Śivy, od nichž se odvíjí velmi složitá a důkladná exegeze.

8. Škola śaiva Soustava má čtyři části (pāda): 1.  poznání (vidyā), 2.  činnost (kriyā), 3.  meditace (yoga) a 4.  chování či disciplína (caryā). První část pojednává o  přirozenosti individuální duše (paśu), pout (pāśa) a Boha (Īśvara)208. Určuje význam manter a ustanovuje vladaře nad mantrami (Mantreśvara). Vede k  zasvěcení (dīkṣā), což je nevyhnutelné k  dosažení nejvyššího cíle života. Druhá část se zabývá procesem zasvěcení (dīkṣāvidhi), jež má mnoho forem a mnoho částí. Třetí část obsahuje vysvětlení týkající se meditace a  soustředění, včetně souvisejících pomocných metod. Čtvrtá část učí disciplíně a  kázni, spočívající v  příkazech a  zákazech, bez nichž si nelze yogu představit. (1)  Existují tři kategorie: 1. 1  pán (pati), 1. 2  individuální duše (paśu) a 1. 3  pouto (pāśa). (1. 1)  Pánem (pati) je Śiva. Śiva koná, hnán k tomu činy (karma) jednotlivých duší, a vytváří svět a okolnosti tak, aby se tyto duše mohly odpovídajícím způsobem těšit nebo trpět. Uplatňování jeho tvůrčí síly tak závisí na karmě člověka. Dělá všechno, a proto je vševědoucím. 208.  Pozn. ed.: Tj. pána (pati).

8. Škola śaiva

75

(1. 3)  Pouto (pāśa) se dělí na čtyři druhy: • mala, nečistota, • karma, otisky skutků, • māyā, materiální příčina a • rodhaśakti, síla projevující se jakožto překážka. Nečistota (mala) zakrývá sílu poznání a konání duše, je jako slupka obalující zrnko rýže. Otisky skutků, vykonaných pro dosažení ovoce těchto skutků, jsou karmou. Ta může být dobrá nebo špatná. Je bez počátku a nepřetržitě se předává jako semínko, které následně klíčí. Māyā je tím, do čeho se celé stvoření v době ničení rozpouští a z čeho se v  době opětovného tvoření vynořuje. Síla projevující se jakožto překážka je Śivovou silou, která se sama považuje za pouto, jelikož řídí tři ostatní pouta a zakrývá pravou povahu duše. Tato síla vykonává svou funkci skrze princip řeči, který umožňuje přidělovat předmětům jména, a tím určovat jejich povahu.218 Taková je první část nauky (vidyāpāda),219 povaha ostatních tří částí byla stručně popsána výše.220 Několik podrobností: (2)  Druhá část nauky (kriyāpāda) se zabývá uskutečněním cíle manter, zbožnými úkony za soumraku, uctíváním, odříkáváním (japa) manter, rituálním vhazováním obětin do posvátného ohně, příležitostnými obřady k dosažení věčné blaženosti, způsobem uctění učitele a osob (sādhaka), kteří vstoupili na cestu konečného osvobození, a iniciačními obřady pro jednotlivce nutnými k zajištění světského i věčného života. (3) Třetí, yogická část,221 se zabývá třiceti šesti principy a božstvy, 218.  Śaivasiddhānta-dīpikā od Śambhudevy, Sholapur, 1909. 219.  Pozn. ed.: Vidyāpāda je sekce zabývající se věděním, která rozebírá teoretické základy této nauky a filozofie. Āgamy se tradičně dělí na čtyři pādy neboli sekce. 220.  Z výše zmiňovaného díla Śambhudevy. 221. Pozn. ed.: Sekce yogapāda – představuje mystickou část āgam; například v  yogapādě Mṛgendrāgamy nacházíme popis praxe a  duchovních technik podobný patañjaliovské yoze a haṭha nauce śivaistických nāthů.

226

9. Školy kāpāla a kālamukha

Rāmānuja ve 2. 2. 35–36227 tvrdí, že podle kāpāliků ten, kdo zná podstatu šesti znaků (mudrikā) a je obratný v jejich používání, dosahuje nejvyšší blaženosti soustředěním mysli na duši nacházející se v ženském orgánu. Tyto znaky jsou následující: • náhrdelník, • ozdoba, • náušnice, • šperk, který se nosí na temeni hlavy,228 • popel a • posvátný provaz (yajñopavīta). 226.  Pozn. ed.: Výraz kālamukha má u Bhandarkara, ale i u Lorenzena a některých dalších badatelů tvar kālāmukha. Tento tvar je ale problematický, protože v sanskrtu nedává jasný smysl. Logicky vychází jako správný tvar kālamukha, tedy představující asketu s černou/tmavou (kāla) tváří či ústy (mukha). Sakhare na straně 345, bez bližšího upřesnění zdroje, uvádí, že kālamukhové jsou takto nazýváni proto, že si na čelo malovali černý pruh jako náboženský symbol. Tvar kālamukha potvrzuje Sanderson (The Lākulas, s. 151 a 179). Poukazuje na to, že ve všech zdrojích na severu Indie (a v některých i na jihu) nacházíme tento tvar, respektive jeho alternativu kālavaktra (vaktra znamená totéž: obličej i ústa). Tvar kālāmukha je nejspíše jeho jižní slovní variací vzniklou vlivem místních jazyků. Lorenzen a Bhandarkar vycházeli pouze z jihoindických inskripcí, proto má tento výraz u nich podobu kālāmukha. V této práci se přidržujeme Sandersona a používáme tedy správnější tvar kāla­mukha, jenž by měl být obecně upřednostňován. Kālavaktra podle purāṇské Pampāmāhātmyi (Filliozat & Filliozat, s. 56–62, text je těžké datovat) představovala jen jednu ze čtyř škol kālamukhů, další tři jsou mahākāla, kāla a kevala. Rozdíl mezi nimi spočíval ve způsobu uctívání Śivy. Dle tohoto textu kālavaktrové či kālamukhové dostali toto označení proto, že si své tváře natírali černým popelem. 227.  Pozn. ed.: Rāmānujův komentář k Brahma-sūtře. 228.  Pozn. ed.: Cūḍāmaṇi.

80

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 9.

se objeví a Krakaca vysloví přání, aby Bhairava zničil jeho nepřátele. Jelikož je ale Śaṃkara Bhairavovou vlastní inkarnací,231 zničí Krakacu a nikoli Śaṃkaru. V Ānandagiriho podání232 mluví kāpālikové, které Śaṃkara pot­ kává v Ujjayinī, o Bhairavovi, velkém bohu, jenž svět tvoří, ale i ničí. Sílu jejich vědění umocňuje pití vína a  konzumace určitého druhu jídla, pravděpodobně odporného. Kāpālikové jsou neustále objímáni božskou silou (Śakti) Kapālina, tedy Bhairavy. Bhavabhūti233 považuje ve své Mālatīmādhavě za hlavní sídlo kā­ pāliků Śrīśailu234. Připisuje jim zázračnou schopnost rychlého pohybu (či letu), kterou získávají yogickou praxí. V Mālatīmādhavě vystupuje žena jménem Kapālakuṇḍalā, která nosí girlandu z lidských lebek. Uprostřed noci unáší Mālatī, hrdinku hry, spící v paláci jejího otce. Pokládá ji před podobiznu bohyně Karālā-Cāmuṇḍy poblíž hřbitova, aby ji její učitel Aghoraghaṇṭa zabil a obětoval této bohyni. Tato škola vzbuzovala hrůzu a děs a byla zahalena démonickým hávem. Strach, který v mysli člověka navozují určité jevy přírody, vedl k  vedské koncepci boha Rudry a  kulminoval ve  strašlivém obrazu Bhairavy a jeho manželky Caṇḍiky. Tato bohyně nosí girlandu z lidských lebek, požaduje lidské oběti a víno k usmíření. 231.  Pozn. ed.: Śaṃkara je podle tradice považován za inkarnaci Śivy. Jelikož je Bhairava aspektem Śivy (i když hrůzostrašným), byl to vlastně „on“, koho Kra­ kaca evokoval. Śaṃkarův život i se zmiňovanou událostí lze sledovat ve filmu Adi Shankaracharya (1983) <www.imdb.com/title/tt0085138/>. Film má anglické titulky. Důkladné badatelské zkoumání však odhalilo, že tradice, která Śaṃkaru považuje za śivaistu, a potažmo ho dokonce velebí jako inkarnaci Śivy, byla účelově vytvořena z nábožensko-politických důvodů. Podle všeho jeho rodová příslušnost byla viṣṇuistická a rovněž jeho přímí žáci byli viṣṇuisté. [Clark, s. 25, dále kapitoly 6. a 7.] 232.  Pozn. ed.: Ānandagiriho verze životní cesty Śaṃkary se jmenuje Śaṃkaravijaya. Podle badatelů však toto dílo nejspíše nenapsal Ānandagiri, Śaṃkarův žák, nýbrž někdo, kdo působil až v 15. století. Někteří badatelé pochybují i o Mādhavově autorství Śaṃkara-digvijayi. [Lorenzen, s. 31.] 233.  Pozn. ed.: Začátek 8. století. Byl věhlasným autorem her a poezie. 234. Pozn. ed.: Na mapách často uvedeno jako Srisailam – město se nachází ve státě Andhrapradeś.

10. Kaśmīrský śivaismus Nyní se s úlevou obraťme od tohoto šokujícího obrazu divokých úchylek lidského rozumu a ducha k lidštějšímu a racionálnějšímu śivaistickému systému. Kaśmīrský śivaismus rozdělujeme na dvě větve: na spandaśāstru a na pratyabhijñāśāstru.238 Autorství spandaśāstry se přisuzuje Vasuguptovi a jeho žáku Kallaṭovi, jejími ústředními díly jsou Śiva-sūtra239 a  Spanda-kārikā240. Posledně jmenované dílo sestává z 51 veršů. O Śiva-sūtře se říká, že byla vyjevena Vasu­guptovi samotným Śivou, respektive siddhou čili dokonalou lidskou bytostí. 238. Pozn. ed.: Badatelé obvykle kaśmīrský śivaismus člení na více větví, ale tyto dvě školy dobře vyjadřují celostnost indického chápání náboženství, kde vedle mystické tradice (zde představované školou spanda) existuje i škola filozofická (zde představovaná školou pratyabhijñā). Pratyabhijñā přináší teoretické podklady pro celou tradici. Další kaśmīrskou školou, kterou je zde nutno zmínit, je trika, která vedle exegetického obsahu tvoří základ ritualismu, potřebný prvek náboženství, bez něhož sama tradice nemůže přetrvat. Dělení na  tyto tři školy skýtá dobrou paralelu k tradičnímu rozdělení āgamické literatury na sekci mystickou (yoga), filozofickou (vidyā) a rituální (caryā a kriyā). Za zmínku stojí ještě v Kaśmīru působící tantrická śivaistická škola krama (o této škole viz Rastogi). 239.  Pozn. ed.: Od svého prvního překladu (P. T. S. Iyengar, Allahabad, 1912) se toto dílo dočkalo mnoha překladů do světových jazyků. Italsky Gnoli (1962, je to jednodušší překlad a bez komentáře), anglicky Taimni (The Ultimate Reality and Realization – The Śivasūtras, Adyar Library, Madras, 1976), znovu italsky Torella (Śivasūtra con il Commento di Kṣemarāja, Rome, 1979), anglicky Singh (1979), francouzsky Silburn (Śivasūtra et Vimarśinī de Kṣemarāja, Paris, 1980), znovu anglicky Dyczkowski (1992). 240. Pozn. ed.: Kārikā je veršovaná sūtra, tedy která má metrum. Sūtry jsou zhuštěné velmi krátké výroky, aforismy bez metru, které byly určeny především k  memorování. I  Spanda-kārikā se dočkala překladů do  světových jazyků. První edice textu s anglickým překladem Kaul (1925), italsky Gnoli (1962), dále anglicky Singh (1980), francouzsky Silburn (1990) a znovu anglicky Dyczkowski (1992).

84

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 10.

Stoupenci kaśmīrského śivaismu výrazně popírají, že by Bůh musel mít účinnou příčinu (jakou je například karma) nebo materiální příčinu (jakou je například pradhāna) ke stvoření světa. Neuznávají ani stanovisko Vedānta-sūtry, že Bůh samotný je touto příčinou, ani si nemyslí, že by nějaký princip iluze (například māyā) mohl vytvářet jevy, které budou (vlivem této iluze) falešné. Śiva je podle nich nezávislý a pouhou silou své vůle vytváří všechno stvořené. Zjevuje v sobě samém svět, jakoby ten od něho samotného byl odlišný, avšak ne až tak skutečně, jako když se domy nebo dokonce celá města odrážejí v  zrcadle. Zároveň zůstává Śiva tímto světem neovlivněn, tak jako zrcadlo není ovlivněno obrazy, které se v něm odrážejí. A to není ani tak, že by Śiva měl konkrétní podobu pouze ve světě, což je závěr plynoucí z nauky, podle níž je Śiva materiální příčinou světa. V jistém verši připisovaném Vasuguptovi se vzdává hold Śūlinovi, tedy Śivovi, který je reprezentován jako ten, kdo kreslí obraz světa bez použití plátna a bez jakéhokoliv pomocného materiálu.244 název: Detailed Report of a Tour in search for Sanskṛit MSS. made in Kaśmir, Rajputana, and Central India; je důležitým milníkem ve  studiu kaśmīrského śivaismu. Report vyšel ve zvláštním vydání – separátní číslo – JBBRAS v roce 1877 [Jolly]. Bühler cestoval z pověření indické vlády v roce 1875 po Kaśmīru, kde pro svět objevil řadu manuskriptů, které uchovávali místní paṇḍitové. Nechal si udělat kopie ze zapomenutých a již chátrajících starobylých rukopisů, z nichž některé byly například na březové kůře. Jeho zpráva byla první hlubší studií těchto textů. Tato Bühlerova zpráva se brzy ukázala jako klíčová pro postupné objevování do té doby zapomenutého kaśmīrského śivaismu. Od středověku pod vládou muslimské většiny praxe śivaistů v Kaśmīru spíše jen přežívala. Krátký výtah z této práce – Extract from Dr. Bühler’s preliminary Report on the Results of the search for Sanskṛit MSS. in Kaśmîr – je dostupný on-line na <www.archive.org>, a to na stranách 27–31 v Indian Antiquary, vol. 5, 1876. Více o počátcích kaśmīrských studií se můžeme dočíst v sekci Kashmiri Scholarship na <www.siraurelstein.org.uk>. Sir Aurel Stein byl Bühlerovým žákem. Pod patronátem kaśmīrského mahārāji a pod záštitou vlády Jammu & Kashmir byl později založen Research Department, kde v roce 1911 vychází první dílo z proslulé řady Kashmir Series of Texts and Studies – KSTS. Tento počin předznamenává renesanci kaśmīrského śivaismu. Digitalizace KSTS na <www.muktabodha.org>.) 244.  Pratyabhijñā-darśana, viz Mādhavova Sarvadarśana-saṃgraha. Tento verš je citován v 4. kapitole Kāvyaprakāśi a jinými autory v alaṃkārové literatuře.

86

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 10.

Díky intenzivní kontemplaci uctívače nejvyšší Bytí pronikne do jeho mysli, pohltí veškeré jeho omezené myšlenky a vzápětí všechny nečistoty mizí. Upevněním tohoto stavu se individuální duše osvobozuje a stává se duší svrchovanou. Tento průnik do vize se nazývá Bhairava249 a patří Bhairavovi, protože ho zapříčinil.250 Zakladatelem školy pratyabhijñā kaśmīrského śivaismu byl Somā­ nanda. Jeho dílo nese název Śivadṛṣṭi251. Hlavní pojednání této školy však napsal jeho žák Udayākara ve formě sūter.252 Tyto sūtry krátce Śaivadarśaně. Slovo mala odpovídá v  uvedeném systému slovu pāśa a  slovo āṇava jeho male. Śambhudeva ji nazývá rovněž āṇavou. 249. Pozn. ed.: Bhairava je v mytologickém i historickém kontextu sice hrůzostrašným a děsivým aspektem Śivy, ale v bhairavovském śivaistickém kultu, jehož vliv zde vidíme, je technickým termínem pro svrchovaného Boha, jehož tato nauka charakterizuje nejvyšším mystickým Vědomím. 250.  Śiva-sūtra-vimarśinī 1. 5. 251. Pozn. ed.: Kompletní Śivadṛṣṭi se všemi svými sedmi kapitolami zatím není přeložena. První dvě kapitoly díla poprvé přeložil Gnoli: první do angličtiny (1957), druhou do italštiny (1959). Francouzský překlad první kapitoly viz Silburn (jako  dodatek v  publikaci Spandakārikā, 1990). Somānandovu školu však poprvé důkladně přibližuje až Mayer-König (1996). V páté kapitole své monografie přináší anotovaný překlad páté kapitoly Śivadṛṣṭi se sanskrtským textem. V dodatku pak sumarizuje obsah ostatních šesti kapitol. V  současnosti nejobsáhlejší studii Śivadṛṣṭi přináší Nemec (2011), který v druhé části své publikce do angličtiny přeložil první tři kapitoly Śivadṛṣṭi spolu s Utpaladevovým komentářem; v třetí kapitole přináší sanskrtský text. 252.  Pozn. ed.: Jedná se o dílo Īśvara-pratyabhijñā-kārikā a pro upřesnění jeho autorem je Utpaladeva a  nikoliv Udayākara. Udayākara je jméno Utpaladevova otce. Somānandovým žákem je tedy Utpaladeva. Kārikā je veršovaná sūtra psaná metrickým veršem. Ačkoliv Somānanda byl prvním vykladačem pratyabhijñi, je to až díky Utpaladevovi a jeho dílu, že se tato filozofie začala těšit větší oblibě a rozšíření. Ve výkladu některých principů pratyabhijñi se Utpaladeva se svým učitelem rozchází. A  jelikož Utpaladevova pratyabhijñā byla jasněji a  stručněji zformulovaná, zastínila Somānandovu původní pratyabhijñu natolik, že ta prakticky zůstala v pozadí zájmu. Překlad Īśvara-pratyabhijñā-kāriky: pro běžné studium je přístupnější B. N. Pandit, Delhi, 2004. Na vyšší akademické úrovni viz kritický překlad s editací textu: Raffaele Torella, The Īśvarapratyabhijñākārikā of Utpaladeva with the Author’s Vṛtti, Rome, 1994; dále viz Torellova série článků v akademických sbornících: Studies on Utpaladeva’s Īśvarapratyabhijñāvivṛti, 2007.

11. Škola vīraśaiva neboli liṅgāyat Založení této školy se připisuje Basavovi, synu Mādirāji, údajnému brāhmaṇu školy ārādhya257. Basavův životní příběh je popsán v Basavapurāṇě258 publikované v Puṇe (Poona) v roce 1905. Z tohoto příběhu ale rozhodně nevyplývá, že by Basava nějakou školu či náboženskou obec, jež by se dala nazvat církví, včetně její nauky, založil. Spíše se zdá, že se velmi aktivně podílel na šíření školy vīraśaiva. Na začátku Basava-purāṇy čteme, že Nārada šel za Śivou a řekl mu, že všude kolem vidí jenom stoupence Viṣṇua, následovníky obětního náboženství, jinisty a buddhisty, avšak jeho vlastní ctitelé zde žádní nejsou. Zmiňuje se o Viśveśvarārādhyovi, Paṇḍitārādhyovi, Ekorāmovi, velkém yoginovi a jiných,259 kteří se v minulosti čas od času objevili 257.  Pozn. ed.: Aiyangar (s. 247–248) počátky vīraśaivů vidí v sociálním hnutí śivaistických brāhmaṇů. Tato škola se nazývala ārādhya, byla ortodoxní školou vīraśaivů, která v určitých ohledech zůstala věrná vedskému náboženství. Od nich se vlivem radikálního učení Basavy odtrhla vůči vedskému náboženství nekompromisní škola liṅgāyatů. 258.  Jak tato kniha, tak i mnoho jiných knih vztahujících se k liṅgāyatské škole byly publikovány pod patronátem Mallāppā Vārady ze Sholapuru, vlivným a osvíceným členem této školy. (Pozn. ed.: Vedle staršího zkráceného překladu této purāṇy od  Würtha, JBBRAS, 8. díl, 1872, je v  současnosti dostupný i  překlad relevantnější: Velcheru Narayana Rao, Śiva’s Warriors – The Basava Purāṇa of Pālkuriki Somanātha, Princeton University Press, 1990. Tento text pochází ze  13. století, je psán v telugštině a jeho autorem je Somanātha. V roce 1369 ho přeložil Bhīma Kavi do kannadštiny a tento překlad se stal pro liṅgāyaty důležitějším než telugský originál. Tato kannadská verze se od telugské verze purāṇy v některých ohledech liší. Výtahy z této kannadské verze viz Rice, začínaje s. 65.) 259. Pozn. ed.: Zmiňované osoby se v  literatuře této školy často vyskytují; jsou považovány za legendární zakladatele-učitele školy vīraśaivů. Zpravidla se jich

96

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 11.

esenci Śivy, v němž se také rozpouštějí. Na počátku věků z brahmana povstává univerzum, které vzniká z prakṛti a puruṣi, a do brahmana se nakonec i navrací. Proto se tento brahman nazývá sthala.285 (Slabika stha- znamená sthāna, pevné místo, a -la znamená laya, rozpuštění.) Nazývá se tak i  proto, že podporuje celý hybný i  nehybný svět a drží pohromadě všechny existující síly, veškerou záři, všechny duše. Je místem odpočinku všech bytostí, místem všech světů a všech jejich vzájemných vztahů. Je nejvyšším dosažitelným místem pro ty, kteří hledají nejvyšší štěstí. Nazývá se proto „Jediný“ a vyjadřuje neduální pozici (sthala). Impulsem vlastní Síly (Śakti) se sthala dělí na 1.  liṅgasthalu286 a 2.  aṅgasthalu287. (1)  Liṅgasthala je Śivou neboli Rudrou a je tím, kdo má být uctíván a  zbožňován, zatímco aṅgasthala je individuální duší, uctívačem a zbožným člověkem. Stejným způsobem se z vlastní vůle dělí na dvě části také Śakti, božská Síla. První částí je kalā a patří Śivovi a druhou, představující oddanost, je bhakti, jež patří individuální duši.288 Śakti má určitou náchylnost k činům a zaplétání se ve světě, na rozdíl od bhakti, která tuto náchylnost postrádá, odvrací se od činů a světa a 285.  Pozn. ed.: Tedy podklad nebo základ všeho, na čem vše stojí. 286. Pozn. ed.: Slovo liṅga má více významů a  bylo by příliš zjednodušující vnímat ho v této souvislosti pouze ve významu „falus“. Liṅga znamená znak, charakteristiku a symbol. Liṅgasthala tak znamená „symbolický podklad [všeho]“. 287. Pozn. ed.: Aṅga znamená část, člen, úd. Výraz aṅgasthala lze doslovně, a  současně snad i  výstižně, přeložit jako „členská základna“. Liṅgasthala je ze  své povahy „jedna“ a aṅgasthala „mnoho“. 288. Pozn. ed.: Slovo kalā má celou řadu významů; většina z  nich má něco společného s  oddělením či vydělením nebo znamená část  celku. Śakti je skrze kalu, která je v této souvislosti její neúplnou reprezentací, spojena se Śivou, proto kalā patří Śivovi. Svou druhou částí je ale „ve světě“. Śakti tak svými „údy“ spojuje svět stvoření s  nejvyšším Bohem a  základem veškerého života, tj. se Śivou. Tuto Skutečnost si individuální duše může uvědomit pomocí bhakti.

100

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 11.

2. 1  Nejvyšší z nich se nazývá yogāṅga299, 2. 2  druhým typem duše je bhogāṅga300 a 2. 3  třetím tyāgāṅga301. V případě prvního typu duše dosahuje člověk díky sjednocení se Śivou štěstí. Jde-li o druhý typ, raduje se společně se Śivou. Třetí znamená opuštění světa, který je pro duši pomíjivý a iluzorní. První typ souvisí s platností příčiny a podmínky hlubokého spánku, druhý s jemným tělem a snovým spánkem, třetí s hrubým tělem a bděním.302 Každý z těchto typů se dále dělí na dva stupně. (2. 1)  U prvního, yogāṅgy, jde o 2. 1. 1  aikyu303 a 2. 1. 2  śaraṇu304. (2. 1. 1) První stupeň spočívá ve sdílení Śivovy božské radosti poté, co se člověk přesvědčil o neskutečnosti světa. Toto sdílení se nazývá samarasābhakti305 a  Śiva se při něm sjednocuje s  duší ve  zkušenosti blaženosti. (2. 1. 2)  Druhý stupeň se nazývá śaraṇabhakti, člověk v sobě samém i ve všem ostatním spatřuje liṅgu, symbol Boha. Je to radost vyvěrající sama ze sebe. (2. 2)  Druhý typ duše má také dva stupně: 2. 2. 1  prāṇaliṅgin a 2. 2. 2  prasādin. 299.  Pozn. ed.: Yoga zde znamená spojení, sjednocení. 300.  Pozn. ed.: Bhoga je prožívání, smyslové potěšení. 301.  Pozn. ed.: Tyāga je opuštění, zanechání, vzdání se (něčeho/všeho). 302.  Pozn. ed.: Výklad viz také Dasgupta, s. 63. 303.  Pozn. ed.: Aikya (ze slova eka – jeden, samotný, pouhý) znamená jednotu. 304.  Pozn. ed.: Śaraṇa je ochraňování, ochrana. 305.  Pozn. ed.: Mystický stav, kdy člověk skrze bhakti došel k identitě se Śivou, ke „stejné chuti“ či „božské stejnosti“ s Nejvyšším.

11. Škola vīraśaiva neboli liṅgāyat

105

Vīraśaivové praktikují zasvěcovací obřad (dīkṣā), který odpovídá brāhmaṇské upanayaně315. Místo brāhmaṇské gāyatrī-mantry316 však používají mantru „oṃ namaḥ śivāya“ a místo yajñopavīty317 nosí liṅgu, znak Śivy. Během dīkṣi drží guru v levé ruce liṅgu, uctívá ho známými šestnácti způsoby a posléze ho ukáže žákovi. Pak ho vloží do žákovy levé ruky a  nabádá ho, aby liṅgu považoval za  vlastní duši a za  nejvyšší cennost na  světě. Hedvábnou látkou pak uváže liṅgu za  opakování mantry, již používají brāhmaṇové při navlékání yajñopavīty, žákovi kolem krku. Tento obřad se nazývá liṅgasvāyattadīkṣā318. Vykonává se i u dívek a i ženy mají nosit liṅgu, stejným způsobem jako muži. Liṅga se obvykle ukládá do  stříbrné skříňky a  nosí se kolem krku. Vīraśaivové mají za úkol denně vykonávat obřady podobné těm, které 315.  Pozn. ed.: Pro hinduismus jeden z nejdůležitějších obřadů vůbec, v rámci něhož je chlapec rituálně zasvěcen do společenství takzvaných dvojzrozenců (dvija) a  oficiálně přijat do  své kasty. Chlapci je poprvé navlečena posvátná šňůra odpovídající jeho společenskému postavení. Má se za to, že při tomto obřadu dochází ke druhému zrození, ke zrození duchovnímu. K rituálu mají přístup jen tři vyšší kasty. Obřady předepisují dharmasūtry a vysvětlují je gṛhyasūtry. 316.  Pozn. ed.: Ṛg-veda 3. 62. 10: tat savitur vareṇyaṃ / bhargo devasya dhīmahi / dhiyo yo naḥ pracodayāt. Na její začátek se tradičně přidává oṃ bhūr bhuvaḥ svaḥ, což už ovšem není součástí samotného verše v gāyatrī metru. Gāyatrī-mantra je mantra v gāyatrī metru; gāyatrī metrum má dvacet čtyři slabik, obvykle rozdělených do tří řádků po osmi slabikách. Tuto původní ṛgvedskou gāyatrī-mantru v pozdější době pod vlivem různých sektářských hnutí napodobuje celá řada dalších gāyatrī-manter. Každý významný bůh hinduismu tak má svou vlastní gāyatrī-mantru, často v mnoha variacích. 317.  Pozn. ed.: Výše zmiňovaná posvátná šňůra (navlečená přes levé rameno a volně visící k pravé straně trupu). Ortodoxní brāhmaṇové ji nosí neustále. Příslušníci dalších dvou kast ji obvykle nosí jen při velmi důležitých ceremoniálních událostech, kdy je příslušnost ke kastě důležitým kritériem. Na to, zda se posvátná šňůra nosí či nenosí, má ale vliv i doba a lokalita. 318.  Pozn. ed.: Tedy iniciační ceremonie (dīkṣā), po níž se člověku liṅga stává ukazatelem na jeho pouti životem a jež přebírá kontrolu (svāyatta) nad jeho duší. Filliozat & Filliozat (s. 76) ohledně nošení liṅgy poznamenávají, že tento zvyk pravděpodobně liṅgāyaty předchází, jelikož na některých inskripcích jsou kālamu­ khové a pāśupatové označováni výrazem liṅgin – nositel liṅgy.

106

Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 11.

za  šerosvitu vykonávají brāhmaṇové.319 Mají při tom opakovat výše uvedenou320 mantru a také Śiva-gāyatrī-mantru321. První dva řádky této Śiva-gāyatrī-mantry jsou stejné jako u  brāhmaṇské gāyatrī-mantry; poslední řádek zní „tan naḥ śivaḥ pracodayāt“.322 Mantra, která se opakuje během svatebního obřadu, kdy ženich uchopí nevěstu za ruku, je stejná jako u brāhmaṇů. Během obřadu, kdy vystupuje ženich s nevěstou po sedmi schodech, se opakují stejné mantry, které používají ṛgvedští brāhmaṇové. Vīraśaivové ale na rozdíl od  brāhmaṇů nevykonávají během svatebního obřadu rituál házení pražené rýže do  ohně. Jejich hlavním rituálem je rituál iṣṭaliṅga, což je uctívání liṅgy, která se nosí na těle. Účast v chrámech a uctívání liṅgy v těchto chrámech nejsou pro ně v žádném případě nutné. O tyto chrámy, ačkoliv jsou zasvěcené Śivovi, se moc nezajímají. Mezi liṅgāyaty se traduje legenda, podle které Śiva nejprve stvořil Brahmadevu a pak mu přikázal, aby stvořil svět. Brahmadeva mu odvětil, že neví jak. Nato Śiva stvořil svět sám, aby byl Brahmadevovi vzorem. Tímto stvořením Śivy jsou právě ācāryové a pañcamové spolu s  jejich  gotrami a  śākhami. Skutečný význam této legendy spočívá v tom, že liṅgāyatové si vybudovali systém, který soupeří s brāhmaṇským systémem. Blízká podobnost obou systémů tento náhled potvrzuje. 319. Pozn. ed.: Přesněji při přechodech slunce z jednoho do druhého stavu; v sanskrtu saṃdhyā – provádí je dvojzrozenci, a to ráno, v poledne a večer. Tuto pobožnost zpravidla doprovází recitace ṛgvedské čili brāhmaṇské gāyatrī-mantry. 320.  Pozn. ed.: Bhandarkar má zřejmě na mysli „oṃ namaḥ śivāya“. 321.  Pozn. ed.: Varianty gāyatrī-mantry k Śivovi: Liṅga-purāṇa 2. 48. 5: tatpuruṣāya vidmahe / vāgviśuddhāya dhīmahi / tan naḥ śivaḥ pracodayāt. Agni-purāṇa 317. 6/7: tanmaheśāya vidmahe / mahādevāya dhīmahi / tan naḥ śivaḥ pracodayāt. Liṅga-purāṇa 2. 27. 265: tanmaheśāya vidmahe / vāgviśuddhāya dhīmahi / tan naḥ śivaḥ pracodayāt. Pāśupata-sūtra 4. 22–24, Liṅga-purāṇa 2. 27. 245 a  2. 48. 7 a  Agni-purāṇa 322. 19: tatpuruṣāya vidmahe / mahādevāya dhīmahi / tan no rudraḥ pracodayāt. Na začátek se tradičně přidává oṃ. Zdroj: Digital Corpus of Sanskrit (DCS) . 322.  Pozn. ed.: Podle Bhandarkara tedy zní takto: (oṃ) / tat savitur vareṇyaṃ / bhargo devasya dhīmahi / tan naḥ śivaḥ pracodayāt.

12. Śivaismus v zemi Drāviḍů V  zemi Drāviḍů nebo Tamiḻů převládá śivaismus s  bohatou a  rozsáhlou vlastní literaturou, která čítá jedenáct sbírek. První tři sbírky sestávají z  384 hymnů, jejichž obsahem jsou chvalozpěvy složené velmi ctěným světcem Tiruñānasambandhou325. Jednotlivé hymny se nazývají padigamy326 a skládají se z deseti strof, ke kterým se obvykle přidává jedenáctá s autorovým jménem. Další tři sbírky složil Appar, starší současník Sambandhy327, který z buddhismu nebo z jinismu konvertoval k śivaismu. Sedmá sbírka pochází od oddaného brāhmaṇy jménem Sundara328, který už patří k mladší generaci. Těchto sedm knih nese název Devāram329 a  bývají srovnávány s  brāhmaṇskými vedami. Podle těchto knih se při náboženských oslavách k  uctívání božstev zpívají chvalozpěvy jak z ved, tak z Devāramu. Tiruvāśagam330 325. Pozn. ed.: V  tamilské transliteraci Tiruñāṉacampantar – vyslovujeme zhruba jako „tiruňánasambandar“. Výslovnost „p“, „ṭ“. „t“, „c“ a „k“ v tamilštině závisí na pozici těchto hlásek v daném slově. [Dle Zvelebila.] 326.  Pozn. ed.: Respektive patikamy. 327.  Pozn. ed.: Zkrácené jméno Tiruñānasambandhy. 328. Pozn. ed.: Sundara, Sundaramūrti, Sundarar nebo v tamilské transliteraci Cuntarar. Doba působení Cuntarara je podle Zvelebila (s. 91) asi 7­ 80–830. Cuntarar vyslovujeme jako „sundarar“. 329. Pozn. ed.: Respektive Dēvāram (s přihlédnutím k tamilštině) nebo v ta­ milské transliteraci Tēvāram. Tamilština na rozdíl od sanskrtu rozeznává krátké „e“ a dlouhé „ē“. V sanskrtu se „e“ vyslovuje vždy dlouze, odpovídá tak tamilskému „ē“. 330. Pozn. ed.: Tiruvāśagam je sanskrtský přepis tamilského Tiruvācakam. V tamilštině „c“ vyslovujeme mezi „s“ a „š“, tedy přibližně jako sanskrtské „ś“; „k“ mezi samohláskami vyslovujeme jako „g“. Tiruvācakam znamená „Posvátné velebení“; tiru v tamilštině hraje podobnou roli a má podobné významy jako v sanskrtu śrī: krásné, úctyhodné, božské atd.

Editorské dodatky Śivaistické upaniṣady Studium vedských saṃhit, brāhmaṇ, nejstarších upaniṣadů a epické literatury bylo již v Bhandarkarově době na vysoké úrovni. Autor na základě studia této literatury erudovaně načrtnul hlavní body týkající se śivaismu a jeho dílo nemá ani z dnešního hlediska v této oblasti studia vážné nedostatky. Samozřejmě můžeme jednotlivé prvky dále rozvíjet a dojít tak k dalším pozoruhodným a novým souvislostem, to je však již věc dalšího studia. Je dobré vědět, že za upaniṣady se obecně považuje asi tucet nejstarších upaniṣadů. Mají nejvyšší status, a pokud se někdo na upani­ ṣady odvolává, má zpravidla na mysli právě tyto texty. Kromě těchto nejstarších se však jako upaniṣad samo označuje zhruba dalších 200 textů. Většího věhlasu se dostalo kolekci 108 upaniṣadů, jejichž překlad je dostupný i na internetu.351 Nás zde zajímají śivaistické upaniṣady. Mezi ně se, kromě již zmiňované Śvetāśvatary a Atharvaśirasu, řadí celá řada dalších textů.352 351.  Viz <www.celextel.org/108upanishads>. 352.  Edice a překlad śivaistických upaniṣadů z Adyar Library (viz bibliografie: Atharvaśiras-upaniṣad) obsahuje 15 upaniṣadů. Stručnější rozbor jejich obsahu uvádí Archak. Swami Shivananda v 10. kapitole své knihy Lord Shiva and his Worship některé śivaistické upaniṣady překládá. Toto dílo, které lze doporučit jako základní knihu śivaismu pro duchovní aspiranty, je dostupné na internetu zdarma. Další překlady nacházíme u P. R. Ramachandra v rámci překladu většího počtu upaniṣadů a jsou rovněž přístupné na internetu: <www.hinduwebsite.com/upanishadindex.asp>. Také Aurobindo přeložil několik śivaistických upaniṣadů (publikováno v  rámci různých edic a pod různými názvy). Sanskrtský zdroj dalších śivaistických upaniṣadů

116

Editorské dodatky

Atharvaśiras-upaniṣad je mezi jinými upaniṣady uveden v Atharva-vedapariśiṣṭě 356 49. 4. 10. Atharva-veda-pariśiṣṭa představuje korpus 72 textů. U  některých z  nich je patrný vliv rudra-śivaistických nauk a  svědčí o přeměně kultu Rudry v uctívání Śivy.357 Lubin na straně 85 píše, že Liṅga-purāṇa358 1. 27 zmiňuje jakýsi mantrický text Atharvaśiras. Dle úryvku v purāṇě, uvádí Lubin, ale nelze usoudit, jestli se jedná o náš zmíněný upaniṣad. Pravděpodobnost, že tomu tak je, je ovšem vysoká. Bouy totiž zmiňuje velkou podobnost obsahu tohoto upaniṣadu s Liṅga-purāṇou 2. 17–18,359 což Lubinově pozornosti uniklo. Provázanost těchto textů je zřejmá. Nicméně musíme mít na zřeteli, že mezi 1. – první, původní (pūrva) – a 2. – dodatkovou (uttara) – sekcí purāṇ je zpravidla časová mezera. Bouy se ve svých několika kritických studiích velmi pečlivě vě­nuje pozdním upaniṣadům, jejich dataci, hledá jejich zdroje a  historický kontext. Pozdní upaniṣady jsou často kolekcemi různých textů nebo i jejich předělávkami. Bouy již odhalil celou řadu „výpůjček“: například yoga upaniṣady – kromě obsahově vždy velmi krátké originální verze – byly doslova sestavovány-doplňovány z různých nāthovských, tantricko-śivaistických nebo i dalších textů a převedeny do přijatelných vedāntských „šatů“. Problematické tantrické pasáže či výrazy byly jednoduše vynechány nebo nahrazeny vedāntskými. Například mezi yoginy dobře známý Yogakuṇḍal(in)ī-upaniṣad má, jako obvykle, starší i novější recenzi. Starší recenze, krátký text o pouhých sedmi verších, je přibližně ze  14.–15. století.360 Novější, obsahující až 171 356. Jedná se o dodatkovou (pariśiṣṭa) literaturu, tj. takovou, která není součástí samotné Atharva-vedy. Obšírněji o této literatuře viz Gonda, Vedic Literature, kapitola 6. 6 a Bisschop & Griffiths, úvod. 357.  Bisschop & Griffiths. Atharva-veda-pariśiṣṭa 40 je pāśupatovský text. 358.  Za dobu vzniku této purāṇy lze dle jednotlivých badatelů považovat 5. až 11. století [Rocher, s. 187–188]. 359.  Bouy, Matériaux…, s. 121. U dalšího pozdního śivaistického upaniṣadu, Kālāgnirudry, poukazuje na Skanda-purāṇu. 360.  Lakṣmīdhara, proslulý tantrik a autor ze 16. století patřící do školy śrīvidyā, těchto sedm veršů cituje a komentuje [Bouy].

Editorské dodatky

117

veršů, pochází nejspíše až z  poloviny 18. století.361 Svůj objem získala „vypůjčením“ množství veršů ze śivaisticko-nāthovských textů Gorakṣa-śataka, Khecarīvidyā a Candrāvalokana.362 Proces „vykrádání“ byl podobný i u dalších yoga upaniṣadů jako Yogaśikhā (1. kapitola sestavena z nāthovských textů Yogasiddhāmṛta a Yogabīja), Yogacūḍāmaṇi ­(sestaven z Gorakṣa-śataky a Gorakṣa-paddhati) atd., uvádí Bouy. Možná bychom tyto upaniṣady měli nazývat śivaistickými; jejich závislost na nāthovských haṭha-yoga textech je totiž očividná. Seznam a pořadí 15 śivaistických upaniṣadů dle The Śaiva-Upanishads u Adyar Library:  1. Akṣamāl(ik)ā  2. Atharvaśikhā  3. Atharvaśiras  4. Kālāgnirudra  5. Kaivalya  6. Gaṇapati  7. Jābāli  8. Dakṣiṇāmūrti  9. Pañcabrahma 10.  Bṛhajjābāla 11.  Bhasmajābāla 12.  Rudrahṛdaya 13.  Rudrākṣajābāla 14.  Śarabha 15.  Śvetāśvatara 361. Tj. doba kompilace 108 upaniṣadů včetně Upaniṣadbrahmayoginových komentářů. 362.  Bouy, Les Nātha-Yogin…, s. 38–41 a 100–102. Ohledně díla Khecarīvidyā viz také Mallinson, především (ale nejen) s. 10, kde poukazuje na to, že 49 veršů Yogakuṇḍalī-upaniṣadu, které tvoří jeho celou druhou část, bylo převzato ze 64 veršů první kapitoly Khecarīvidyi. Kompilátor-plagiátor upaniṣadu však vynechal tantrické praktiky, odkazy na Śivu a Pārvatī a principy neslučitelné s vedāntou.

Editorské dodatky

119

v Himālayi navštíví žrece jménem Śvetāśvatara, a ten ho zasvěcuje do paśupatismu.365 Purāṇy byly samozřejmě složeny později než staré upaniṣady, stejně jako eposy, ale přenosem ústní tradice se do  nich mohly dostat informace, vyprávění a představy vzniklé velmi dávno; nemůžeme samozřejmě vědět přesně, v jaké podobě. Shoda jména v upaniṣadu a obou purāṇách může být čistě náhodná či dokonce účelově vytvořená, nemáme totiž žádný důkaz o historickém propojení obou Śvetāśvatarů. Tato shoda jmen by nicméně mohla naznačovat, že indická tradice oba Śvetāśvatary spojovala. Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává, zda lze na základě od­ kazu na atyāśramu366 nebo na základě některých pasáží Śvetāśvataraupaniṣadu připomínajících slova Pāśupata-sūtry spojovat Śvetāśvataraupaniṣad s pāśupaty. Je tím, kdo je na kuṣāṇských mincích, Śiva? Celá řada indologických monografií – a rovněž katalogy profesi­ onálních numizmatiků – berou dodnes Śivovo vyobrazení na kuṣāṇ­ ských mincích jako zavedený fakt. Podoba Śivy s býkem Nandinem, trojzubcem a dalšími atributy na těchto mincích by tak byla nejstarší dochovanou ikonografickou památkou Śivy s těmito atributy. 365. V  obou purāṇách čteme, že Śvetāśvatara si své tělo maže popelem atd., v popisu se tedy objevují typické znaky pāśupatů. Dále se dozvídáme, že Śvetāśvatara byl hlavou klášterního centra (āśrama) v Dharmavaně, v Himālayi na břehu Gaṅgy. Śvetāśvatara se objevuje i v dalších purāṇách. [Podle Hary, s. 141–145.] 366. Ve Śvetāśvatara-upaniṣadu 6. 21 protagonista upaniṣadu Śvetāśvatara prohlašuje, že tuto nauku hlásá pro atyāśraminy, čímž by mohl odkazovat na ty, kteří složili atyāśramavratu – speciální iniciační pāśupatovský slib (vrata) –, kterým se vzdávají (a tak překračují: ati-) kastovní rozdělení (varṇāśrama) společnosti. [Sanderson, The Lākulas, s. 158.] Pro náboženskou cestu (mārga) těch, kteří tento slib skládali, se pak vžilo označení atimārga, což představuje cestu, která jde dál či překračuje (ati-) běžné společenské normy. Hara na straně 145 poznamenává, že atyāśrama je podle všeho totéž co antyāśrama ve zmiňovaných purāṇách: Kūrma-purāṇa 1. 14. 39 a Saurapurāṇa 27. 28. Nicméně význam předpony anti- se od předpony ati- liší; anti- znamená blízko, v přítomosti, před a ati- znamená přes, za, mimořádně.

122

Editorské dodatky

Kāpālikové Kāpālikové představují bezesporu nejextrémnější ze všech forem śivaismu. Kāpālikové jsou předobrazem děsivých tantrických kultů, jejichž popis se nám dochoval. Sanderson poznamenává, že v Netra-tantře vysávají bohyně posedlosti yoginī a śākinī život ze  svých obětí a  vcucávají ho do  sebe, protože se jedná o obětinu pro jejich velkého strašlivého božského pána, Mahābhairavu, jenž sídlí v jejich srdcích. V Jayadratha-yāmale imitují tuto extrakci (ākarṣaṇa) uctívači boha Bhairavy a bohyně Kālī. V Mālatīmādhavě je tento extrahovaný „nektar“ silou umožňující magický let Kapālakuṇḍaly.375 Fakt, že velký buddhistický myslitel Dharmakīrti (asi 600–660) útočí na  tantrický způsob zasvěcování śivaistů, nám dokazuje, že v  7. století byl tantrický śivaismus se svými obskurními rituály již delší dobu rozšířen. Také to dosvědčuje, že existovaly texty zvané mantrakalpy, díla popisující rituální kulty, užívající specifické mantry, uctívání a  obětování, k  jejichž provádění bylo nutno zabíjet, krást a  sexuálně obcovat. Jako příklad uvádí Dharmakīrti literární díla zvaná ḍākinītantry a bhaginītantry. Komentátor Dharmakīrtiho, Kar­ ṇakagomin, ḍākinītantry dává do souvislosti s kultem zabíjení. Podle ḍākinītanter se na vraha během zabíjení přenáší jakási mantrická síla. Kambukinītantry spojuje Karṇakagomin s krádežemi a bhaginītantry se skupinovými sexuálními excesy.376 Ve všech případech se takovým konáním přenášejí na adepta jakési síly. Je známo, že kāpālikové praktikovali śava-sādhanu, tedy rituál, kdy adept sedí na hrudi ležící mrtvoly. Tato yogická praxe se dochovala dodnes u tantrické skupiny aghorīů. Někdy je její součástí dokonce i požití trochy masa z mrtvoly.377 Po Lorenzenovi, jehož průlomová práce 375.  Sanderson, Purity…, pozn. č. 89. 376.  Celý odstavec podle Sandersona, History…, s. 10–12. 377.  Hledej na internetu: aghori eating flesh video.

Editorské dodatky

129

V předešlém editorském dodatku již bylo uvedeno, že kāpālikové prováděli śava-sādhanu, rituální praxi s  mrtvolou nebo na  mrtvole, kterou v určitých případech mohla doprovázet soulož. Každopádně ritualizace sexu ještě zdaleka nemusí nic vypovídat o „tantričnosti“ dané školy. Standardně se totiž pod tantrickým vlivem na jakoukoliv školu považuje absorbování śaktických vlivů, jakým je uctívání různých śakti a  bohyň. Z  hlediska tohoto kritéria lākulové a  kāpālikové tantrické školy nejsou.392 Nicméně o kāpālicích víme, že uctívali hrůzostrašnou podobu Bohyně. Proto je dost nesnadné jednoznačně kategorizovat tyto dvě školy. Náboženský extremismus, překračování tabu a  napodobování smrti post-pañcārthiků, tedy škol lākula a kāpālika (respektive kālamukha a somasiddhānta), se postupně staly doprovodnými jevy i v případě některých dalších škol a své místo si našly i v tantrickém buddhismu (viz následující dodatek). Svědectví o mantramārze, pozdější fázi śivaismu, kterou Mā­dhava a další autoři nazývají školou śaiva a která nám zanechala obsáhlou literaturu zvanou āgamy (v době Bhandarkara nedostupnou), máme od 5. stol. n. l. Mantramārga se od 7. století těšila široké podpoře králů. Šlo jí kromě vykoupení i o získání nadpřirozených sil a o světské potěšení. Mantramārga na rozdíl od atimārgy do svých řad nepřipouštěla pouze muže askety-brāhmaṇy, ale i hospodáře, a to teoreticky ze všech kast, a dokonce i ženy. Konzervativnější a rozšířenější větev mantramārgy však členy nižších kast, kteří pili alkoholické či jiné omamné nápoje, do svých řad nevpouštěla. Pro mantramārgu je velmi specifické, že naprosto věří v posvátnou sílu samotného rituálního zasvěcení, bez něhož nelze po smrti 392. Zopakujme si, co jsme si již poznamenali v  předešlém editorském dodatku, že významy slov „tantrické“ a „tantrismus“ jsou z odborného hlediska velmi nejednoznačné. Možná by bylo nejlepší se těmto výrazům vůbec vyhýbat a nepoužívat je. Laická veřejnost to má „jednodušší“; tyto výrazy bude automaticky spojovat se sexuálními rituály. To je ale chybná interpretace. Známe tantrické školy, které vyznávaly tuhý asketismus, jejich duchovní praxe i nauka je přesto ryze tantrická.

132

Editorské dodatky

je patrné, že někteří buddhisté tyto nové nauky zpočátku odmítali a označovali je za cizí, ale postupně došlo k jejich samovolnému přijetí a asimilaci, a v pozdějších textech se s nimi setkáváme už v přetvořené podobě, kterou získaly v důsledku aplikace buddhis­tických principů. Časem dochází k přeměně extrémních yogických postupů a sexuálních či magicko-erotických technik398 v symbolické vizualizační meditační techniky. V klášterní tradici indického tantrického buddhismu a posléze i tibetského buddhismu je takové čistě symbolické praktikování těchto technik určující, ačkoliv určité indicie ukazují, že praxe lamů v západních zemích dodnes zahrnuje neveřejnou tajnou tradici sexuálních ezoterních rituálů. Jedním ze specifických prvků, které přejal tantrický buddhismus ze  śivaismu, je precizně propracovaný iniciační proces prováděný pomocí maṇḍaly, tedy duchovního prostředku, který si lidé v současnosti spojují spíše s tibetskou tradicí nežli se śivaismem. Struktura buddhis­tických a někdejších śivaistických maṇḍal, technika jejich přípravy, včetně mnoha detailů (například typ použitého prášku, kterým se vysypávají), jejich účel a vlastní mystická praxe se sobě velmi podobají. U śivaistů techniky provádění rituálů pomocí maṇḍal, zdá se, zanikly, u buddhistů však do dnešních dnů přežily – prošly detailním rozpracováním, byly propojeny s vlastními buddhistickými božstvy a doplněny o další obřadní buddhistické prvky. Kaśmīrský śivaismus Kaśmīrský śivaismus je dnes ze všech śivaistických škol nejsoustavněji probádanou oblastí. Vděčíme za to jednak rozsáhlé původní dochované literatuře, a jednak velkému zájmů badatelů na prestižních univerzitách, kteří rok co rok připravují další a další publikace. 398. Dobrý přehled buddhistických textů, kde se tyto prvky objevují, přináší Shaw ve  své Yakṣinī sādhaně, s. 265–296. Jedná se o  11. kapitolu ve  sborníku Humes & McDermott (eds.).

Maheśvara a Umā (Śiva a Śakti). Pālský kamenný reliéf, 11. století, National Museum, New Delhi.   Foto Jan Strnad.

▴  Rub kuṣāṇského zlatého dináru Vasudevy I. přibliž­ ně z počátku 3. stol. n. l. Údajný Śiva zde má zřetelně tři hlavy (čtvrtá možná odvrácená), stojí před býkem a v ruce drží trojzubec. Ve druhé ruce drží nejasný předmět, v  němž někteří badatelé vidí diadém, jiní hromoklín (vajra) a další dokonce oboustranný malý bubínek (ḍamarū). Ale jak vyplývá z další mince, spí­ še se jedná o oprátku (pāśa). Pod tímto předmětem je zkomolený řecký nápis οϸηο, správně má být οηϸο (ΟΗϷΟ), v přepisu oēsho (česky „oéšo“), v literatuře někdy uváděno jako wēsho, který avšak podle všeho neodkazuje na Śivu, ale na zoroastrijského boha vě­ tru Vayua. Na protější straně postavy je znak pečeti.

▴  Rub kuṣāṇského zlatého dináru Vasudevy II. někdy z přelomu 3. a 4. stol. n. l. s údajným Śivou, který stojí se ztopořeným penisem (ten zde už není vidět, je však zřetelný na podobných mincích). Nápis οηϸο (ΟΗϷΟ) je jméno znázorňovaného božstva.

Reprodukce obou mincí Classical Numismatic Group, Inc., <www.cngcoins.com>.

◂  Kuṣāṇský zlatý dinár a měděná mince z počátku 2. stol. n. l. Na lícní straně panovník Vima Kadphises (přelom 1. a 2. století). Mince Vimy Kadphisa jsou známé tím, že na rubu všech svých mincí znázorňuje božstvo, v němž mnozí badatelé vidí Śivu. Na zlaté minci Vima Kadphises sedí na vypolštářovaném trůnu s  nohama spočívajícíma na podnožce. V pravé  ruce drží vavřínovou větev. Po pravé ruce vedle trůnu má (Héraklovu/Herkulovu) hůl, vedle levého lokte pečeť. Na měděné minci Vima Kadphises stojí a obětuje na ohňovém oltáři (pod rukou vedle trojzubce), trojzubec je vedle oltáře. Na opačné straně je hůl a pečeť. Popisek (s proměnlivou čitelností na podobných mincích) psaný řeckým písmem („Ϲ“ je srpkovitá sigma; písmeno podobající se „h“ je éta – Η/η; éta a omega jsou minuskulní) praví: ΒΑϹΙΛΕΥϹ ΒΑϹΙΛΕωΝ ϹωΤηΡ ΜΕΓΑϹ ΟΟηΜΟ ΚΑΔΦΙCηϹ. V přepisu: Basileus basileōn sōtēr megas Ooēmo Kadphisēs. Český překlad: Král králů, veliký osvoboditel, Vima Kadphises. Na rubu mince je údajný Śiva s náboženskými znaky trojzubce a býka (sice klíčovými atributy Śivy, nicméně až z pozdější fáze śivaismu). Symbol nad zádí býka je buddhistický znak tří klenotů (triratna), který je známý již ze stūpy v Sāñcī z 1. stol. př. n. l. Božstvo má nejspíše tři hlavy (nebo čtyři, se čtvrtou odvrácenou). Dále má ztopořený penis, který na většině podobných mincí vlivem užívání už není moc dobře viditelný (na zde uve­ dené měděné minci je to spíše výjimka). Přes tento ithyfalický symbol, jenž je velmi pravděpodobně atributem indického původu, znázorněné božstvo vykazuje synkretický charakter gandhārské kultury. Podle relativně nedávných výzkumů je tato postava nejspíše zoroastrijský bůh větru Vayu (vedský Vāyu), kterého Kuṣāṇci, vedle dalších zoroastrijských bohů, uctívali. (Viz související editorův dodatek.) Prákrtský popisek psaný pís­ mem kharoṣṭhī praví (přepis): maharajasa rajadirajasa sarvaloga iśvarasa mahiśvarasa Hima Kaṭhphiśasa tradata (písmo kharoṣṭhī nerozlišuje mezi krátkou a dlouhou samohláskou). Český překlad: Veliký král, král králů, pán celého světa, pán země, Vima Kadphises, ochránce. Někteří badatelé (včetně Bhandarkara) termín mahīśvara („pán/vládce země“) ztotožňují s termínem maheśvara („velký pán“, jako jméno Śivy je však známo až z poz­ dější doby), viz pozn. č. 146. Reprodukce zlaté mince Classical Numismatic Group, Inc., <www.cngcoins.com>. Reprodukce měděné mince Jan Lingen: Oriental Coins Database, <www.zeno.ru>.

Čtyřruký zbožštěný Lakulīśa (uprostřed) typicky držící svou hůl a obklopený svými (zde) šesti žáky. Śiśireśvarův chrám, Bhuvaneśvar (Bhubaneswar), Orissa (Odisha), 8. století.  Foto Richard Mag.

Śiva Bhairava. Bhairava má různé ikonografické podoby. Zde znázorněný idol vykazuje rysy primitivních kultů odvozených od původních domorodých kmenů, z nichž śivaismus do sebe absorboval četné „divoké“ prvky. Poblíž svatyně Kārttika svāmīho (Kartikswami), Rudraprayāg, Uttarākhaṇḍ.  Foto Mirko Tikalsky.

Liṅgodbhava – aspekt Śivy, kdy je Śiva znázorněn uvnitř liṅgy. Monumentální Airāvateśvarův chrám, cōḻská architektura, 12. století, Dārāsuram (Dharasuram), Tamiḻnāḍu. Airāvata je mytický slon, který podle legendy na místě chrámu hledal útočiště v Śivovi. Nahoře na liṅze je Brahmā v podobě labutě, dole na liṅze je Viṣṇu v podobě kance. Podle purāṇského příběhu ani jeden z nich nedokázal najít ani začátek ani konec kosmické liṅgy, symbol Śivovy božské podstaty. Po obou stranách liṅgy ve výklencích jsou postavy Brahmy a Viṣṇua, kteří se liṅze a Śivovi klaní. Všimněme si také yogického symbolu v podobě slunce a měsíce nahoře na nástěnné malbě; liṅga samotná je ezoterně suṣumnā nāḍī, slunce a měsíc představují dvě vedlejší nāḍī, sluneční a měsíční yogický kanál jemného (metafyzického) těla.  Foto Rasa Ravi.

Rituální uctívání śivaliṅgy a momenty ze śivaistických příběhů. Nāyakská stropní malba (pozdní 17. století) v okruhu Naṭarājova chrámu, Cidāmbaram (Chidambaram), Tamiḻnāḍu.  Foto Rasa Ravi.

Posvátná śivaliṅga jako hlavní objekt uctívání. Z obou stran svatyně stojí ochránci vstupu, dvārapālové. Ellora, Mahārāṣṭra, 7.–9. století.  Foto Jan Strnad.

Naṭarāja, Śiva jako „král tance“. Pozdní cōḻský bronz z jižní Indie, 12. století, National  Museum,  New  Delhi.   Foto Jan Strnad.

Lakulīśa se ztopořeným penisem a holí obklopený svými čtyřmi žáky a dvěma nebeskými bytostmi. Chrámový komplex Jāgeśvara (Jageshwar), 9.–10. století, Uttarākhaṇḍ.  Foto Mirko Tikalsky.

Paraśurāmeśvarův chrám, v popředí stylizovaná liṅga, Bhuvaneśvar (Bhubaneswar), Orissa (Odisha), 7. století.   Foto Richard Mag.

Oddaní se klaní Śivovi (se srpkem měsíce) a Pārvatī. Jedna z několika velkých nástěnných maleb na nádvoří velkolepého Bṛhadīśvarova chrámu, Thañjāvūr (Tanjore), Tamiḻnāḍu. Bṛhadīśvara („Velký pán“) je jméno Śivy.   Foto Rasa Ravi.

Tančící Śiva Naṭarāja. Velkoplošná (3,5 m × 2,5 m) nástěnná malba původně ze 16. století u vstupu do Mahā­ devova chrámu, Ettumanūr, Kerala. Mahādeva, „velký bůh“, je jméno Śivy.  Foto Rasa Ravi.

Editorem použitá literatura s komentářem V závorce uvádím původního nakladatele a rok prvního vydání nebo i údaje o obsahově změněných edicích, jsou-li mi známy a liší-li se od publikace, kterou jsem měl k dispozici. Bibliografické údaje děl, která byla použita jen minimálně, respektive je na ně pouze odkazováno, uvádím v editorských poznámkách pod čarou. Rád bych zde vyslovil poděkování Emanuelovi Chánovi, který mi méně dostupné publikace opatřoval z německých knihoven.

Acharya, Diwakar, The Saṃskāravidhi: A Manual on the Transformatory Rite of the Lakulīśa-Pāśupatas, in: Goodall & Padoux (eds.), pp. 27–48. Acri, Andrea, The Vaimala Sect of the Pāśupatas – New Data from Old Javanese Sources, in: Tantric Studies 1 (2008), Centre for Tantric Studies, University of Ham­burg, Hamburg, pp. 193–208. Aiyangar, S. Krishnaswami, Some Contributions of South India to Indian Culture, Uni­ver­sity of Calcutta, 1923. (Navzdory rané době vzniku je dobře strukturovaný text tohoto díla stále hodnotným zdrojem informací o historii jižní Indie a śivaistických směrech působících v této části světa.) Alper, Harvey P. (ed.), Understanding Mantras, (State University of New York Press, Albany, 1989) Motilal Banarsidass, Delhi, 2002. [Akademický sborník.] (Ačkoliv to není kniha o śivaismu, v Alperově The Working Bibliography for the Study of Mantras, pp. 327–443, nalezneme mnoho užitečných a cenných odkazů na kvalitní zdroje pro studium celého spektra hinduismu. Pro studium kaśmīrského śivaismu je přínosná i  jeho Mantra According to Kṣema­ rāja’s Śivasūtravimarśinī, pp. 249–294.) Archak, K. B., Upaniṣads and Śaivism, Sundeep Prakashan, Delhi, 2002. (Kratší studie śivaistických upaniṣadů podle Adyar Library. Do hlubší kritické analýzy se nepouští.)

Editorem použitá literatura s komentářem

137

Atharvaśiras-upaniṣad. (Sanskrtský text včetně komentáře Upaniṣadbrahmayogina: Mahadeva Sastri, The Śaiva-Upanishads, Adyar Library, Madras, 1925. Anglický překlad: Srinivasa Ayyangar, Śaiva Upaniṣads, tamtéž, 1953. Ayyan­gar občas do  překladu upaniṣadů bez upozornění vkládá myšlenky z komentáře Upaniṣadbrahmayogina. Komentátor Upaniṣadbrahmayogin působil kolem roku 1750.) Bakker, Hans, Somaśarman, Somavaṃśa and Somasiddhānta – A Pāśupata tradition in seventh-century Dakṣiṇa Kosala, in: Tsuchida & Wezler (eds.), pp. 1–19. (Pod­nětné poznámky ke studiu školy pāśupata.) Barthakuria, Apurba Chandra, The Kāpālikas – A Critical Study of the Religion, Philo­sophy, and Literature of a Tantric Sect, Sanskrit Pustak Bhandar, Calcutta, 1984. (Kratší dílo o 60 stranách, které však úrovně Lorenzenova díla nedosahuje. Kritickou studií podle západních měřítek bychom Barthakuriovo dílo, přes všechen jeho přínos, nejspíše nenazvali.) Basawanal, S. S., & K. R. Srinivasa Iyengar, Musings of Basava – A Free Rendering with a Biographical and Critical Introduction, Mangalore, 1940. Ben-Herut, Gil, Literary Genres and Textual Representations of Early Vīraśaiva History: Reviziting Ekānta Rāmayya’s Self-Beheading, International Journal of Hindu Studies 16/2012, pp. 129–187. Bhattacharji, Sukumari, The Indian Theogony – A Comparative Study of Indian Mytho­ logy from the Vedas to the Purāṇas, Cambridge University Press, London, 1970. (Bohatý zdroj informací o indických božstvech.) Bhattacharya, Brajamadhava, Śaivism and the Fallic World, 2 vols., (Oxford, 1975) Munshiram Manoharlal, Delhi, 1993. (Autor byl již v raném mládí zasvěcen do tantrických tradic. Ve dvou svazcích objemného díla se zabývá celou řadou témat. Intenzivně rozebírá kulty jiných kultur a  hledá jejich styčné plochy se śivaismem. Rozebírá svět jednotlivých śivaistických škol. Jeho dílo je hlubokou sondou do mytologie.) Bhattacharyya, Narendra Nath, History of the Tantric Religion, Manohar, Delhi, (1982, rev. ed. 1999) 2005. (Kniha obsahuje celou řadu zajímavých témat. Na některých místech se zabývá školami pāśupata, kāpālika, kālamukha, vīraśaiva, kaśmīrským śivaismem, tantrickým śivaismem jižní Indie, nāthy atd.) [Připravuje se dvoudílný překlad této knihy do češtiny: Siddhaika, Plzeň.] _____  Tantrābhidhāna – A Tantric Lexicon, Manohar, Delhi, 2002. Bisschop, Peter, The Sūtrapāṭha of the Pāśupatasūtra, Indo-Iranian Journal 49/2006, pp. 1–21. (Edice některých sūter díla.) _____ & Arlo Griffiths, The Pāśupata Observance (Atharvavedapariśiṣṭa 40), IndoIranian Journal 46/2003, pp. 315–348. (Přináší sanskrtskou edici a překlad pāśupatovského textu Atharva-veda-pariśiṣṭa 40 spolu s obsáhlým poznámkovým aparátem.)

138

Editorem použitá literatura s komentářem

_____ & Arlo Griffiths, The Practice involving the Ucchuṣmas (Atharvavedapariśiṣṭa 36), in: Thomas Oberlies (ed.), Studien zur Indologie und Iranistik 24/2007, Hempen, Bremen, pp. 1–46. (Kritická studie pāśupatovského textu, který je svědkem prolínání atharvavedského ritualismu se śivaistickou atimārgou. Obsahuje sanskrtskou edici a překlad textu Atharva-veda-pariśiṣṭa 36 spolu s obsáhlým poznámkovým aparátem.) Böhtlingk, Otto von, Sanskrit-Wörterbuch in kürzerer Fassung, 7 Theile, St. Peters­ burg, 1879–89. (Kratší verze „velkého slovníku“, obsahuje mnohé dodatky. Je znám jako „malý petrohradský slovník“ – Kleines Petersburger Wörterbuch. Slovník je díky univerzitě v Kolíně nad Rýnem dostupný elektronicky.) _____ & Rudolph von Roth, Sanskrit-Wörterbuch, 7 Theile, St. Petersburg, 1855–75. (Tzv. Grosses Petersburger Wörterbuch – velký petrohradský sanskrtsko-německý slovník. Je dosud nejobsáhlejším sanskrtským slovníkem a na rozdíl od anglického slovníku Monier-Williamse obsahuje četné citace z literatury. Oba slovníky, Böhtlingkův i Monier-Williamsův, jsou kromě výkladu terminologie rovněž cenným zdrojem základních poznatků o bozích a obecné hinduistické literatuře, ačkoliv už jen v malé míře technického pojmosloví tantrismu a souvisejících škol, jejichž studium v době vzniku těchto slovníků bylo ještě teprve v začátcích. Slovník je díky univerzitě v Kolíně nad Rýnem dostupný elektronicky.) Bouy, Christian, Matériaux pour servir aux études upaniṣadiques (1), Journal Asia­ tique 278/1–2, Paris, 1990, pp. 71–134. (Bouy se v  tomto a  dvou následujících článcích zabývá vždy určitým okruhem pozdních upaniṣadů, které datuje a pro které nachází jejich prameny. Typický postup vzniku pozdních upaniṣadů byl následující: původně originální, ale krátký, upaniṣad severní recenze je jihoindickými brāhmaṇy vedāntských kruhů podstatně rozšířen o části „vypůjčené“ literatury. Bouyova analýza textů je příkladná.) _____  Les Nātha-yogin et les Upaniṣads, De Boccard, Paris, 1994. (Klíčová publikace z  hlediska historického rámce, datace a  pramenů obsahu yoga upaniṣadů. Bouy na základě analýzy velkého počtu textů jako první prokázal, že tyto upaniṣady vznikly jako předělávky z  řady jiných textů, často z  textů śivaistických nāthů, tvůrců haṭha-yogy, tantrických a dalších pramenů. Ty byly přizpůsobeny vedāntě vynecháním a pozměněním obskurních částí yogických a śivaistických nauk.) Brighenti, Francesco, Śakti Cult in Orissa, D. K. Printworld, New Delhi, 2001. (Velkoformátová publikace s  bohatou obrazovou přílohou. Dílo obsahuje četné exkurzy do śivaismu, do různých tantrických kultů, do světa kāpāliků a pāśupatů atd.) _____  Tradition of Human Sacrifice in Ancient and Tribal India and their Relation to Śāktism, in: Humes & McDermott (eds.), pp. 63–101.

Editorem použitá literatura s komentářem

139

Brunner, Hélène, Jñāna and Kriyā – Relation between Theory and Practice in the Śaivāgamas, in: Goudriaan (ed.), pp. 1–60. _____  Mysticism in the Śaivāgamas, in: Sundararajan & Mukerji (eds.), pp. 186–208. Carpenter, David, The Mastery of Speech – Canonicity and Control in the Vedas, in: Laurie L. Patton (ed.), Authority, Anxiety, and Canon – Essays in Vedic Inter­ pretation, State University of New York Press, Albany, 1994, pp. 19–34. (O způsobu vedské recitace a její rituální kontroly.) Chakraborti, Haripada (tr.), Pāśupata Sūtram with Pañchārtha-Bhāṣya of Kauṇḍinya, Academic Publishers, Calcutta, 1970. [Autor v celé knize užívá nesprávnou transliteraci „c/ch“ – správně Pañcārtha.] (Základní dílo pāśupatů s komentářem. Kniha obsahuje padesátistránkový úvod a pětadvacet stran dodatků, v  nichž se dotýká nejstarších dějin śivaismu. Chakraborti při překladu vycházel z jediného manuskriptu a nebral v úvahu novější stav znalostí o paśupatismu, což ho vedlo k  mnoha chybným interpretacím, které kritizuje a důsledně koriguje Hara.) Chakravarti, Mahadev, The Concept of Rudra-Śiva Through the Ages, Motilal Banar­ sidass, Delhi, 1986. (Dílo lze použít jako podrobnější dodatek k Bhandar­ karově dílu.) Chakravarti, Pulinbihari, Origin and Development of the Sāṃkhya System of Thought, (Calcutta, 1951) Oriental Books Reprint Corporation, Delhi, 1975. Chatterji, Jagadish Chandra, Kashmir Shaivism, (KSTS no. 2, Srinagar, 1914) State University of New York Press, Albany, 1986. (První obsáhlé dílo o kaś­ mīrském śivaismu. Vyšlo jako druhý díl řady Kashmir Series of Texts and Studies, v níž představuje spíše zvláštnost: je studií v angličtině, a nikoliv edicí sanskrtského textu.) Clark, Matthew, The Daśanāmī-Saṃnyāsīs – The Integration of Ascetic Lineages into an Order, Brill, Leiden, 2006. Collected Works of Sir R. G. Bhandarkar, vols. 1–4, Bhandarkar Oriental Research Institute, Poona, 1927–1933. (Čtvrtý svazek obsahuje mimo jiné i  reedici překládaného díla.) Cowell, E. B., & A. E. Gough (tr.), The Sarva-Darśana-Saṃgraha or Review of the Different Systems of Hindu Philosophy by Mádhava Áchárya, London, 1882. Cutler, Norman J., Songs of Experience – The Poetics of Tamil Devotion, Indiana Uni­ versity Press, Bloomington and Indianapolis, 1987. McDaniel, June, Sitting on the Corpse’s Chest – The Tantric Ritual of Śava sādhana and its Variations in Modern Bengal, in: Humes & McDermott (eds.), pp. 103–135. Das, Rahul Peter, On the Subtle Art of Interpreting, Journal of the American Oriental Society, vol. 111, no. 4, 1991, pp. 737–767. (Das se jako málokterý z  badatelů nebojí své kolegy ostřeji kritizovat; jeho logika je neúprosná.

140

Editorem použitá literatura s komentářem V článku se dotýká mnoha témat a na příkladech ukazuje, z jak nejasných dat někteří badatelé odvozují své teorie. Článek obsahuje důležitý rozbor slov kapāla/kapālin a problematiky týkající se páté hlavy Brahmy, kterou mu uťal Śiva; rovněž poukazuje na Lorenzenovy chyby.)

Dasgupta, Surendranath, A History of Indian Philosophy, vol. 5 – Southern Schools of Śaivism, (Cambridge, 1922) Motilal Banarsidass, Delhi, 1991. (Zabývá se celou řadou témat, která jsou v Bhandarkarově díle naznačena. Ke studiu śivaismu je i dnes přínosným doplňkem.) Dehejia, Vidya, Yoginī Cult and Temples – A Tantric Tradition, National Museum, Delhi, 1986. (Velkoformátová publikace s  množstvím obrazových příloh. Kult yoginī je prostřednictvím tantrismu coby pojítka provázán se śivaistickými školami, především s kaula školou legendárního Matsyendranātha.) Desai, S. G., A Critical Study of the Later Upaniṣads, Bharatiya Vidya Bhavan, Mumbai, 1996. (Podle západních kritérií bychom toto dílo kritickou studií sice asi nenazvali – autor se v  něm ani nepokouší o  vědecké datování a  rozlišení různých recenzí jednotlivých upaniṣadů –, nicméně obsahuje celou řadu užitečných informací. Autor systematicky a pečlivě zpracoval obsahy těchto upaniṣadů podle různých kritérií: učitelé a mudrci, nauky, hlavní i vedlejší božstva, náboženské školy, způsoby uctívání, mantry, bhakti, yoga, vedānta atd.) Dyczkowski, Mark S. G., The Canon of the Śaivāgama and the Kubjikā Tantras of the Western Kaula Tradition, (State University of New York Press, Albany, 1988) Motilal Banarsidass, Delhi, 1989. _____ (tr.), The Stanzas on Vibration – The Spandakārikā with Four Commentaries: the Spandasaṃdoha by Kṣemarāja, the Spandavṛtti by Kallaṭabhaṭṭa, the Spandavivṛti by Rājānaka Rāma and the Spandapradīpikā by Bhagavadutpala, State University of New York Press, Albany, 1992. _____ (tr.), The Aphorisms of Śiva – The Śivasūtras with Bhāskara’s Commentary, the Vārttika, (State University of New York Press, Albany, 1992) Indica Books, Varanasi, (1998) 2007. Eggeling, Julius (tr.), The Satapatha-Brâhmana According to the Text of the Mâdhyan­ dina School, Sacred Books of the East, in 5 vols.: 12, 26, 24, 37, 47, Oxford, London, 1882, 1885, 1894, 1897, 1900. English, Elisabeth, Vajrayoginī – Her Visualizations, Rituals, and Forms – A Study of the Cult of Vajrayoginī in India, Wisdom Publications, Boston, 2002. (Sādhana tantrické bohyně Vajrayoginī/Vajravārāhī je dobrým příkladem přebírání śivaistických tantrických technik a ritualismu buddhisty.) Filliozat, Pierre-Sylvain (ed. & tr.), The Tantra of Svayaṃbhū, vidyāpāda, with the Commentary of Sadyojyoti, (původní fr. edice Le Tantra de Svayaṃbhū, Geneve, 1991) Kalāmūlaśāstra Series 13, Indira Gandhi National Centre for the Arts, Delhi, 1994.

Editorem použitá literatura s komentářem

141

Filliozat, Vasundhara, & Pierre-Sylvain Filliozat, Kālāmukha Temples of Karnataka – Art and Cultural Legacy, Indira Gandhi National Centre for the Arts, Delhi, 2012. Flood, Gavin D., Body and Cosmology in Kashmir Śaivism, Mellen Research University Press, San Francisco, 1993. (Flood má velký talent podávat filozoficky často velmi složitá témata jednodušeji a srozumitelněji než jeho kolegové. Kniha je čtivá a současně precizní po odborné stránce. Jako dodatek obsahuje překlad krátkého sanskrtského hymnu Dehasthadevatācakra-stotra, připisovaného Abhinavaguptovi.) Gnoli, Raniero (tr.), Śivadṛṣṭi by Somānanda, East and West, Vol. 8, Roma, 1957, pp. 16–22. (Anglický překlad první kapitoly Śivadṛṣṭi, prvotního díla kaśmīrského śivaismu a jeho školy pratyabhijñā.) _____ (tr.), Vāc – Il secondo capitolo della Śivadṛṣṭi di Somānanda, Rivista degli Studi Orientali 34, Roma, 1959, pp. 55–75. (Italský překlad 2. kapitoly Śivadṛṣṭi.) _____ (tr.), Testi dello Śivaismo – Pāśupata Sūtra, Śiva Sūtra di Vasugupta, Spanda Kārikā di Vasugupta con il commento di Kallaṭa, Enciclopedia di autori classici vol. 71, Boringhieri, Torino, 1962. (Italský překlad tří śivaistických textů.) _____ (tr.), Abhinavagupta – Luce dei Tantra – Tantrāloka, (nové opravené vydání Luce delle Sacre Scritture, UTET, 1972) Adelphi, Milano, 1999. (Dosud jediný kompletní překlad objemné Tantrāloky do evropského jazyka.) _____ (tr.), Mālinīvijayottaratantra, capp. 1–6, 8–9, 11, in: Gnoli, Luce dei Tantra, pp. 645–689. (Překlad některých kapitol z  důležité tantry kaśmīrské školy trika. Je přidán za překlad Tantrāloky. Podle slov Abhinavagupty samotného je jeho Tantrāloka jen rozvinutím této klíčové tantry.) Gonda, Jan, Vedic Literature (Saṃhitās and Brāhmaṇas), Otto Harrassowitz, Wies­ baden, 1975. _____  Medieval Religious Literature in Sanskrit, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1977. (V kapitolách 10 až 13 se věnuje śivaismu, āgamické literatuře a pāśupatům.) _____  The Ritual Sūtras, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1977. _____  Vedic Ritual – The Non-Solemn Rites, E. J. Brill, Leiden, 1980. _____  Prajāpati’s Relations with Brahman, Bṛhaspati and Brahmā, North-Holland Publishing Company, Amsterdam, 1989. (Autor se zde zabývá následujícími principy a jejich vzájemnými vztahy: „Ze sebe povstavší“ – Svayambhū, „Všetvůrce“ – Viśvakarman, Brahmā vs. brahman vs. kněz brāhmaṇa, „Pán stvořených bytostí“ – Prajāpati, „kosmický Člověk“ – Puruṣa, „Pán bṛh/brahmana“ – Bṛhaspati/Brahmaṇaspati.) Goodall, Dominic, & André Padoux (eds.), Mélanges tantriques à la mémoire d’Hélène Brunner, Collection Indologie 106, Institut Français de Pondichéry, École française d’Extrême-Orient, 2007. [Akademický sborník.]

142

Editorem použitá literatura s komentářem

Goudriaan, Teun (ed.), Ritual and Speculation in Early Tantrism – Studies in Honor of André Padoux, (State University of New York Press, Albany, 1992) Sri Satguru Publications, Delhi, 1993. [Akademický sborník.] _____ & Sanjukta Gupta, Hindu Tantric and Śākta Literature, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1981. Griffith, Ralph T. H. (tr.), The Hymns of the Atharvaveda – Translated with a Popular Commentary, Lazarus and Co., Benares, 1895 (vol. 1), 1896 (vol. 2), druhé vy­ dání 1916–17. (Četné reprinty.) _____ (tr.), The Hymns of the Rigveda – Translated with a Popular Commentary, Lazarus and Co., Benares. (Poprvé vyšlo v  roce 1890 ve  čtyřech svazcích, ve  druhém, lehce korigovaném, vydání z roku 1897 vyšlo ve dvou svazcích. Dílo se dočkalo mnoha reprintů až do dnešní doby.) Hara, Minoru, Pāśupata Studies (1), in: Goudriaan (ed.), pp. 209–226. (Pod názvem Sāṃkhya Commentaries and the Pañcārtha-bhāṣya je přetištěn v publikaci Takashimy, pp. 153–167.) _____  Pāśupata Studies, ed. by Jun Takashima, De Nobili, Vienna, 2002. (Sborník obsahuje Harovy články na téma paśupatismu, které byly editorem sesbírány z mnoha různých akademických periodik. Harovy práce tvoří základ studia paśupatismu.) Hulin, Michel (tr.), Mṛgendrāgama – Sections de la Doctrine et du Yoga avec la vṛtti de Bhaṭṭanārāyaṇakaṇṭha et la Dīpikā d’Aghoraśivācārya, Publications de l’Institut Français d’Indologie No. 63, Institut Français d’Indologie, Pondichéry, 1980. (Francouzský překlad sekce vidyā a  yoga Mṛgendrāgamy s  původními komentáři.) Humes, Cynthia Ann, & Rachel Fell McDermott (eds.), Breaking Boundaries with the Goddess – New Directions in the Study of Śāktism, Manohar, 2009. [Akademický sborník.] (Obsahuje dvanáct článků od  žáků a  žákyň školy N. N. Bhattacharyyi, věhlasného bengálského autora mnoha monografií a nezaměnitelného interpreta tantrismu a śaktismu.) Indian Antiquary – A Journal of Oriental Research, vol. 25, 1896. (Mj. obsahuje P. Sun­ darama Pillai, On the Age of Tiruñānasambandha, pp. 113–125 & 149–164. Tato práce byla prvním důležitým příspěvkem v angličtině ke studiu chrono­ logie tamilské literatury. Název článku je nutno brát jen orientačně, autor se v něm dotýká celé řady témat.) Jolly, Julius, Georg Bühler, 1837–1898, Grundriss der Indo-Arischen Philologie und Altertumskunde, 1/1A, Trübner, Strassburg, 1899. (Bühlerův životopis. Stál u zrodu renesance kaśmīrského śivaismu.) Journal of the Bombay Branch of the Royal Asiatic Society, vol. 8, Bombay, 1872. (Mj. obsahuje Basava-purāṇu a Cannabasava-purāṇu v zestručněném překladu Rev. G. Würtha, základní díla vīraśaivů.)

Editorem použitá literatura s komentářem

143

_____  Vol. 22, Bombay, 1908. (Mj. obsahuje článek autorova syna, Devadatty Ramakrishny Bhandarkara, An Êkliṅgjî stone inscription and the origin and history of the Lakulîśa Sect.) Kashyap, R. L., Soma – The Delight of Existence, SAKSI, Bangalore, 2005. (Kratší studie o posvátné rostlině soma ve vedské literatuře.) _____  Rudra Mantrās from Taittirīya Samhitā, SAKSI, Bangalore, 2005. _____  Essentials of Sāma Veda & Its Music, SAKSI, Bangalore, 2006. (Obsahuje zajímavou kapitolu Mathematics of Error Detection in Chants and Error Correcting Codes in Computers a dodatek k ní Detection of Errors in Accent Marks. Autor nás mimo jiné seznamuje s technikou, která Indům umožnila precizní memorování ved a včasnou nápravu případné chyby.) Kaul, Pandit Madhusudan, Shastri (ed. & tr.), The Spandakarikas of Vasugupta with the Nirnaya by Ksemaraja, KSTS no. 42, Srinagar, 1925. (Sanskrtská edice a první překlad tohoto mystického díla kaśmīrského śivaismu.) Kaviraj, Gopinath, Notes on Religion and Philosophy, ed. by Gaurinath Sastri, Sampurnanand Sanskrit University, Varanasi, 1987. (Sebrané články z dřívějších publikací autora. Dílo obsahuje řadu zajímavých témat souvisejících se śivaismem: pāśupatové, vīraśaivové, nāthové, mysticismus a tantrické nauky; přináší překlad části díla Nyāya-kusumāñjali, které odkazuje na doktrínu pāśupatů. Kaviraj je v Indii veleben nejen jako velký učenec, ale i jako praktikující mystik.) Kaw, R. K., The Doctrine of Recognition – Pratyabhijñā Philosophy, Vishveshvaranand Institute, Hoshiarpur, 1967. Klostermaier, Klaus K., Mythologies and Philosophies of Salvation in the Theistic Traditions of India, Wilfrid Laurier University Press, Waterloo (Ontario), 1984. (Kniha má pět částí, jedna z nich je věnovaná śivaismu. Autorův styl je stručný a věcný, jeho monografie se hodí k rychlému přehledu nauk na vysoké odborné úrovni.) Kramrisch, Stella, The Presence of Śiva, Princeton University Press, Princeton, 1981. (Akademická publikace s podobným obsahem, jaký má Bhandarkarova kniha. Může posloužit jako nadstavba s mnoha doplňujícími informacemi ve standardním knižním rozsahu.) Lorenzen, David N., The Kāpālikas and the Kālāmukhas – Two Lost Śaivite Sects, (University of California Press, Berkeley, 1972) rev. ed. Motilal Banarsidass, Delhi, 1991. (Je to klíčová studie o kāpālicích a kālamukzích. Rovněž obsahuje mnohé údaje o pāśupatech a vīraśaivech.) _____  Nuevos datos sobre los Kāpālika, Estudios de Asia y África, XXII/3, El Colegio de México, 1987. (V přepracované podobě vyšel tento článek v  roce 1989 anglicky v jednom sborníku a později jako dodatek New Data on the Kāpālikas v druhém rozšířeném vydání The Kāpālikas and the Kālāmukhas.)

144

Editorem použitá literatura s komentářem

Lubin, Timothy (ed. & tr.), The Nīlarudropaniṣad and the Paippalādasaṃhitā – A  Critical Edition with Translation of the Upaniṣad and Nārāyaṇa’s Dīpikā, in: The Atharvaveda and its Paippalāda Śākhā, Geisteskultur Indiens, Texte und Studien, band 11, Aachen, 2007, pp. 81–139. (Kromě kritické edice a následného překladu tohoto śivaistického upaniṣadu obsahuje tento článek úvodní studii s přesahem k dalším śivaistickým upaniṣadům.) Mallinson, James (ed. & tr.), The Khecarīvidyā of Ādinātha – A Critical Edition and Annotated Translation of an Early Text of Haṭhayoga, Routledge, London, 2007. (Akademická studie o yogickém fenoménu khecarī. Kromě překladu samotného díla je autorovo pojednání o historii khecarī podle mě vůbec nejlepším pojednáním na toto téma.) Matilal, Bimal Krishna, Nyāya-Vaiśeṣika, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1977. (Akademická studie. Obě školy indické filozofie, nyāya i vaiśeṣika, mají od určité fáze četné přesahy do śivaismu a velký vliv na ně měli zejména pāśupatové a māheśvarové.) Mayer-König, Birgit, Die Gleichheit in der Unterschiedenheit – Eine Lehre des monistischen Śivaismus, untersucht anhand des fünften Kapitels der Śivadṛṣṭi des Somā­ nanda Nātha, Peter Lang, Frankfurt am Main, 1996. (První důkladná monografie věnovaná Somānandově škole pratyabhijñā. V páté kapitole svého díla přináší autor anotovaný překlad páté kapitoly Śivadṛṣṭi se sanskrtským textem. V dodatku knihy pak sumarizuje obsah zbylých šesti kapitol díla.) Monier-Williams, Sir Monier, A Sanskrit-English Dictionary, Greatly enlarged and improved new edition, (Oxford University Press, 1899) Motilal Banar­ sidass, Delhi, 1995. (Viz Böhtlingk. Slovník je díky univerzitě v  Kolíně nad Rýnem dostupný elektronicky.) Mugali, R. S., History of Kannada Literature, Sahitya Akademi, Delhi, 1975. (Od páté kapitoly dále se zabývá Basavou a liṅgāyaty.) Müller, F. Max, Vedic Hymns, part 1, Sacred Books of the East, vol. 32, Oxford, London, 1891. Nakamura, Hajime, A  History of Early Vedanta Philosophy, Motilal Banarsidass, Delhi, (1983) 1990. (Původní dílo v japonštině vyšlo ve čtyřech svazcích mezi lety 1950–1956. Mapuje nejranější fázi vedānty, o které se ví velmi málo. Na­ kamura dává z četných fragmentů děl oponentů vedānty dohromady pravděpodobný obraz této rané fáze a vykresluje nám tak toto velmi významné a, co se týče různých teorií, velmi bohaté období. Řadu důležitých koncepcí, jako je vztah duše k Bohu a koncepce māyi, nacházíme v tomto díle v mnoha variantách.) Nagar, Shanti Lal (tr.), Śiva Mahāpurāṇa, vols. 1–3, An Exhaustive Introduction, Sanskrit Text, English Translation with Photographs of Archaelogical Evidence, Parimal, Delhi, 2007.

Editorem použitá literatura s komentářem

145

Nandimath, S. C., A Handbook of Vīraśaivism, Sri Venkateswara University, Tiru­ pati, 1942. Nemec, John, The Ubiquitous Śiva – Somānanda’s Śivadṛṣṭi and His Tantric Interlocutors, Oxford University Press, New York, 2011. (V současnosti nejobsáhlejší studie Śivadṛṣṭi. Obsahuje překlad prvních tří kapitol Śivadṛṣṭi spolu s Utpala­ devovým komentářem.) Oberlies, Thomas, Kriegslisten und ungeziemendes Benehmen: Die Askesepraktiken der Pāśupatas, in: Tsuchida & Wezler (eds.), pp. 175–191. Panda, Lakshman Kumar, Śaivism in Orissa, Sundeep Prakashan, Delhi, 1985. Pap, Ágnes, A pásupata szekta története a források tükrében (feliratok), in: Vallástudományi szemle 2008/3, pp. 169–181. [Maďarské religionistické periodikum.] (V překladu: „Příběh pāśupatovské sekty v zrcadle zdrojů (inskripcí)“. Zkrácená verze jedné kapitoly dizertační práce, která mapuje filozofii a rituály pāśupatů s přihlédnutím k Pāśupata-sūtře a Gaṇa-kārice.) Parmeshwaranand, Swami (ed.), Encyclopaedic Dictionary of Vedic Terms (2 vols.), Sarup & Sons, Delhi, 2000 (2006). [Kompilace.] Pathak, V. S., History of Śaiva Cults in Northern India from Inscriptions (700 A. D. to 1200 A. D.), Abinash Prakashan, University of Allahabad, 1980. (Cenný zdroj historických a nábožensko-politických údajů, které svým významem často přesahují rámec severní Indie a pomáhají nám vytvořit si ucelený historický obraz śivaistických škol.) Ponniah, V., The Śaiva Siddhānta Theory of Knowledge, Annamalai University, Anna­ malainagar, 1952. Raghavan, Dr. V., Abhinavagupta and His Works, Chaukhambha Oriental Research Studies no. 20, Chaukhambha Orientalia, Varanasi, 1980. Rastogi, Navjivan, The Krama Tantricism of Kashmir – Historical and General Sources, vol. 1, Motilal Banarsidass, Delhi, (1979) 1996. [Bohužel další díl již nevyšel.] _____  Introduction to the Tantrāloka – A Study in Structure, Motilal Banarsidass, Delhi, 1987. (Kromě studie Tantrāloky obsahuje důležité prameny studia kaśmīrského śivaismu a jeho představitelů.) _____  The Yogic Disciplines in the Monistic Śaiva Tantric Traditions of Kashmir, in: Goudriaan (ed.), pp. 247–280. Rice, Edward P., A  History of Kannada Literature, Association Press, Calcutta, (druhé rozšířené vydání) 1921. (Částečně se zabývá literaturou liṅgāyatů.) Rocher, Ludo, The Purāṇas, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1986. Sakhare, M. R., History and Philosophy of Lingayat Religion being an introduction to Lingadhâranachandrikâ of Nandikeshwara, Belgaum, 1942. (Autor se nezabývá pouze školou liṅgāyat, ale 360 stran z více než tisícistránkové publikace věnuje i velmi rozsáhlé úvodní studii o různých śivaistických školách.)

146

Editorem použitá literatura s komentářem

Sanderson, Alexis, Purity and Power among the Brahmans of Kashmir, in: Carri­ thers, Collins & Lukes (eds.), The Category of the Person – Anthropology, Philosophy, History, Cambridge University Press, 1985, pp. 190–216. _____  Śaivism and the Tantric Traditions, in: Clarke, Hardy, Houlden & Suther­ land (eds.), The World’s Religions, Routledge, London, 1988, pp. 660–704. (Krátké, ale o  to důležitější dílko, které rozebírá vzájemné vazby různých tantrických škol, přesahy těchto vazeb a šíření, členění a nauky těchto škol.) _____  The Doctrine of the Mālinīvijayottaratantra, in: Goudriaan (ed.), pp. 281–312. (Vhled do  důležitého tantrického díla kaśmīrského śivaismu. Tato tantra stála u zrodu školy trika.) _____  Vajrayāna: Origin and Function, in: Buddhism into the Year 2000, International Conference Proceedings, Dhammakāya Foundation, Bangkok, Los Angeles, 1994, pp. 87–102. ­­_____  History through Textual Criticism in the Study of Śaivism, the Pañcarātra and the Buddhist Yoginītantras, in: François Grimal (ed.), Les Sources et le temps – Sources and Time: A Colloquium, Pondicherry, 11–13 January 1997, Publications du département d’Indologie 91, Institut Français de Pondichéry, École fran­ çaise d’Extrême-Orient, 2001, pp. 1–47. _____  The Śaiva Religion among the Khmers, Bulletin de l’Ecole française d’Extrême­Orient, 90–91 (2003–2004), pp. 349–463. _____  A  Commentary on the Opening Verses of the Tantrasāra of Abhinavagupta, in: Sadananda Das & Ernst Fürlinger (eds.), Sāmarasya: Studies in Indian Arts, Philosophy, and Interreligious Dialogue in Honour of Bettina Bäumer, D. K. Printworld, Delhi, 2005, pp. 89–148. ­_____  The Lākulas: New Evidence of a System Intermediate between Pāñcārthika Pāśu­ patism and Āgamic Śaivism, (Ramalinga Reddy Memorial Lectures, 1997), in: Indian Philosophical Annual 24, University of Madras, Madras, 2006, pp. 143–217. _____  Śaivism and Brahmanism in the Early Medieval Period, Fourteenth Gonda Lecture, Gonda Foundation, Amsterdam, 2006. (18-stránkový článek.) _____  The Śaiva Exegesis of Kashmir, in: Goodall & Padoux (eds.), pp. 231–442. (Tento Sandersonův objemný příspěvek je důležitým pramenem ke studiu kaśmīrských škol. Velmi detailně cituje autory a  jejich díla, věnuje pozornost době vzniku těchto děl a historickému pozadí.) _____  Kashmir, in: Knut A. Jacobsen (ed.), Brill’s Encyclopedia of Hinduism, vol. 1, Leiden and Boston, Brill, 2009, pp. 99–126. _____  The Śaiva Age: The Rise and Dominance of Śaivism during the Early Medieval Period, in: Shingo Einoo (ed.), Genesis and Development of Tantrism, Institute of Oriental Culture Series 23, University of Tokyo, Tokyo, 2009, pp. 41–350.

Editorem použitá literatura s komentářem

147

Sen, Chitrabhanu, Dictionary of the Vedic Rituals Based on the Śrauta and Gṛhya Sūtras, Concept Publishing, Delhi, (1978) 2001. Sewell, Robert, Historical Inscriptions of Southern India (collected till 1923) and Out­ lines of Political History, University of Madras, Madras, 1932. Sferra, Francesco, Some Considerations on the Relationship Between Hindu and Buddhist Tantras, in: Giovanni Verardi & Silvio Vita (eds.), Buddhist Asia 1, Italian School of East Asian Studies, Kyoto, 2003, pp. 57–84. Sharma, T. R., Studies in the Sectarian Upaniṣads – Metaphysics, Ethics, and Rituals, Indological Book House, Varanasi, 1972. (Mj. se zabývá šestnácti śivaistickými upaniṣady, rozebírá jejich věrouku dle určitých kategorií a přináší jejich zkrácený obsah.) Silburn, Lilian (tr.), Spandakārikā – Stances sur la vibration de Vasugupta et gloses de Bhaṭṭa Kallaṭa, Kṣemarāja, Utpalācārya, Publications de l’Institut de Civilisa­ tion Indienne Fasc. 58, De Boccard, Paris, (1990) 2004. (Francouzský překlad předního díla kaśmīrského śivaismu s krátkým úvodem.) _____ (tr.), Śivadṛṣṭi de Somānanda (Premier chapitre) et Commentaire d’après Utpaladeva, in: Silburn, Spandakārikā, pp. 185–204. (Překlad první kapitoly nejstaršího díla kaśmīrské školy pratyabhijñā – přetištěn na konci knihy.) Singh, Jaideva (tr.), Śiva Sūtras – The Yoga of Supreme Identity, Motilal Banarsidass, Delhi, 1979. (Základní dílo kaśmīrského śivaismu s komentářem Kṣemarāji.) _____ (tr.), Spanda-Kārikās – The Divine Creative Pulsation – The Kārikās and the Spanda-nirṇaya, Motilal Banarsidass, Delhi, (1980) 1994. (Překlad důležitého mystického díla kaśmīrského śivaismu s komentářem Kṣemarāji.) _____  Vedānta and Advaita Śaivāgama of Kashmir – A  Comparative Study, Calcutta, (1985) 2000. Sircar, D. C., Indian Epigraphy, Motilal Banarsidass, Delhi (1965) 1996. Subramanian, K. R., Origin of Śaivism and its History in the Tamil Land, (Madras, 1929) Asian Educational Services, Delhi, 2002. Sundararajan, K. R., & Bithika Mukerji (eds.), Hindu Spirituality – Postclassical and Modern, (Crossroad, New York, 1997) Motilal Banarsidass, Delhi, 2003. [Akademický sborník.] Śvetāśvatara-upaniṣad. (Sanskrtský text na <www.sanskritdocuments.org>. Bhandar­ karovu parafrázi jsem porovnával s překlady Deussena, Huma, Röera, Sethumadhavana a  Zbavitele; posledně jmenovaný uvádí poznámky i dalších překladatelů: Olivella, Oberlia, Radhakrishnana a Raua.) Tanabe, Katsumi, “Shiva” has “Gone with the Wind” – ΟΗϷΟ = Vayu Restated, Al-Rāfidān vol. XVIII (Special Volume in Commemoration of the 70th Birthday of Professor Hideo Fujii, ed. by Katsuhiko Ohnuma), Institute for Cultural Studies of Ancient Iraq, Kokushikan University, Tokyo, 1997, pp. 263–280.

148

Editorem použitá literatura s komentářem (V této důležité studii, která je analytickým pokračováním jeho o  pět let starší studie, autor detailně dokazuje, že postava na  kuṣāṇských mincích není Śiva, nýbrž zoroastrijský bůh větru Vayu. Tento poznatek má dalekosáhlý dopad na interpretaci původu śivaismu a jeho rané fáze včetně symbolů s ní spojených.)

Taylor, Kathleen, Sir John Woodroffe, Tantra and Bengal – An Indian Soul in a Euro­ pean Body?, Curzon Press, Richmond, Surrey, 2001. (Přibližuje počátky tantrických studií. Kniha není pouhým Woodroffovým životopisem, současně totiž výstižně a zasvěceně popisuje celou tehdejší dobu, její význačné osobnosti i mystiky. Zdárně, a pro mnohé překvapivě, rozkrývá pravdu o identitě osoby – či spíše osob –, působících pod pseudonymem Arthur Avalon.) Törzsök, Judit, The Search in Śaiva Scriptures for Meaning in Tantric Ritual, in: Goodall & Padoux (eds.), pp. 485–516. Tsuchida, Ryutaro & Albrecht Wezler (eds.), Harānandalaharī – Volume in Honour of Professor Minoru Hara on his Seventieth Birthday, Verlag für Orien­ talistiche Fachpublikationen, Reinbek, 2000. [Akademický sborník.] (Mi­ noru Hara je důležitou postavou ve  studiích pāśupatovského śivaismu. Sborník obsahuje několik souvisejících článků.) Tull, Herman W., The Vedic Origins of Karma – Cosmos as Man in Ancient Indian Myth and Ritual, (State University of New York Press, Albany, 1989) Sri Satguru Publications, Delhi, 1990. Un-published Upanishads, Adyar Library, Madras, 1933. [Pouze sanskrtský text.] (Jedná se o texty nad rámec 108 známých upaniṣadů. Obsahuje 71 upaniṣadů, z nichž 15 spadá do kategorie śivaismus.) Urban, Hugh B., Tantra – Sex, Secrecy, Politics, and Power in the Study of Religion, University of California Press, 2003. Vasudeva, Somadeva (ed. & tr.), The Yoga of the Mālinīvijayottaratantra, chapters 1–4, 7, 11–17, Collection Indologie 97, Institut Français de Pondichéry, École française d’Extrême-Orient, 2004. (Akademická publikace z pera Sander­ sonovy školy, pro velmi náročné studenty. Vybrané kapitoly z důležité tantry kaśmīrského śivaismu a jeho školy trika.) White, David Gordon, The Alchemical Body – Siddha Traditions in Medieval India, University of Chicago Press, Chicago, 1996. Winternitz, Maurice (Moriz), A History of Indian Literature, vol. 1, University of Calcutta, Calcutta, 1927. (Autorizovaný anglický překlad původního německého díla Geschichte der indischen Litteratur, Leipzig, 1905.) Zvelebil, Kamil Veith, Tamil Literature, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1974.

Rejstřík Úvod editora do Rejstříku není zahrnut. Výrazy s hojnou frekvencí výskytu, jako například „Bhandarkar“, „bůh“, „Śiva“, „śivaistické“, „rituální“, „vedské“ atd., jsou opomenuty. Odkazy na obrazovou přílohu uvádíme kurzívou a představují nedokumentovaná čísla stran v rozmezí od 1 do 16. Mezi odkazy hlavního textu, poznámek pod čarou a editorských dodatků nerozlišujeme.

Abhinavagupta  ācāraliṅga  ācārya, ācāryové 

87, 134 98, 99 56, 93–95, 103, 104, 106, 107, 110, 113 Acri 127 Adi Shankaracharya (film)  80 ādiśakti 99 advaita  51, 62, 70, 133 Adyar Library  37, 52, 82, 114, 115, 117, 118 āgamické, āgamy  53, 58–61, 75, 82, 118, 129 Aghora 72 aghorī  122, 125 agni, Agni  20–23, 25, 36 Agni-purāṇa 106 ahaṃkāra 66 achaimenovská říše  54 aikya 100 Aiyangar  89, 91, 93, 95, 110 aja/ajā 29 ākarṣaṇa 122 ākāśa 65 Alper 52 āḷvārové 113 Ambā 85 amṛta 41 amūrta 98 Ānandagiri 80 Ananta  73, 74 Anantānandagiri 107 anātmaka 69 āṇava mala  85, 86 aṅga  94, 96, 97, 101

aṅgasthala  96, 99 antaḥkaraṇa 74 antibrāhmaṇské 95 Antimachos I.  121 aṇu  72, 74 Anubhava-sūtra 101 Anuśāsanaparvan  42, 44 Appar 109 ārādhya, ārādhyové  89, 93, 95, 107 Archak 114 āriyský, Āryové  16, 17 Arjuna  39, 40 Aryaman 22 asamāptakaluṣa 73 Aśani  23, 25 āśrama  93, 119 Āśvalāyana-gṛhya-sūtra 24 aśvamedha 125 Atharvaśiras-upaniṣad  21, 27, 32, 34, 36, 37, 48, 114–117 Atharva-veda  21–24, 27, 28, 116 Atharva-veda-pariśiṣṭa 116 atimārga  50, 76, 77, 81, 119, 126, 128, 129 ātman  29, 33, 102 ātmastha  33 atomické  72, 74 Atyantakāma 112 atyāśrama 119 Aufrechtův Catalogus Catalogorum 63 avagati 38 Avantivarman 83 avestské 120

Rejstřík avitadbhāṣaṇa 68 avitatkaraṇa 68 aviveka-pravṛtti 65 Ayyangar 37 bairāgové 55 viz také vairāgové Bakker  50, 127 Bāṇa, Bāṇabhaṭṭa  56, 57 banjigové 104 Barthakuria 123 Basava 89–95, 9 Basavakalyān 90, 9 Basava-purāṇa  89, 92, 93 Basawanal & Iyengar  91, 92 Ben-Herut 93 Bhagavad-gītā  28, 29, 35 Bhagavat  29, 32, 37, 48 bhaginītantry 122 Bhairava  79, 80, 86, 88, 122, 130, 6 bhairavatantry 130 bhakta  51, 63, 90, 101, 113 bhakti  35, 90, 96, 97, 99, 100, 102 bhaktické  35, 67 Bhāmatī 62 Bharadvāja, Bhāradvāja  53, 55 Bhāravi 40 bhaṭṭa  50, 57, 58 Bhattacharji  22, 29, 42 Bhattacharya, B.  35, 44 Bhaṭṭāraka 50 Bhava 20–25 bhāva  32, 33 Bhavabhūti  56, 57, 80, 81 bhāvaliṅga 97 Bhavāṇī 25 Bhīma 25 Bhīṣmaparvan 39 bhogāṅga 100 Bhṛgukaccha 50 Bhṛṅgin 103 Bhūtapati 22 bhūtové 45 bhuvana, Bhuvanapati, bhuvanapatitva 74 Bijjala, Bijjaṇa  90, 91 viz také Vijjala, Vijjaṇa bindu  41, 97 Bisschop & Griffiths 116 Bouy 115–117 Brahmā  29, 32, 33, 7 Brahmadeva  32, 34, 37, 40, 41, 43, 48, 49, 106 brahman  27–29, 31–33, 36, 59, 95, 96 brāhmaṇa (člověk)  54, 79, 89, 95, 102, 105–110, 129

151 brāhmaṇa (text)  23, 33, 47, 114, 125 brāhmaṇismus, brāhmaṇské  49, 50, 53, 90, 95, 103–109, 113 brahmaṛṣiové 31 Brahma-sūtra  58, 62, 64, 78 viz také Vedānta-sūtra Brahmeśa 98 Bṛhadāraṇyaka-upaniṣad  49, 102, 125 Brighenti  124, 125 Brunner  58, 66 Buddha  41, 74, 124 buddhi  64, 66, 95 buddhismus, buddhisté, buddhistické  46, 54, 89, 107, 109, 111, 113, 122, 125, 129–132, 3 Bühler  50, 83, 84, 87 caitanyarūpa 98 cakra  41, 76 Cālukyové, cālukyské  57, 91, 112 Cāmuṇḍā 130, 5 Caṇḍikā 80 candra 41 Candrāvalokana 117 Cannabasava-purāṇa 93 caraliṅga  98, 99 Carpenter 43 caryā  64, 67, 68, 71, 82 caryāpāda 76 Chakraborti  62, 64, 65 Chakravarti  24, 32, 42, 72 Chāndogya-upaniṣad 41 Cilluka  51, 59 cintra praśasti 50 Citaldrug, Citradurgā  104, 108 citta  65, 66 Clark 80 Clay Sanskrit Library  48 Cōḻa, cōḻské  110–112, 6, 7, 12, 15 Cowell & Gough  73, 74 cūḍāmaṇi 78 Cuntarar 109 viz také Sundara, Sundaramūrti daityové 42 ḍākinītantry 122 Dakṣa 42 Dakṣiṇāmūrti 117 darśana  51, 54, 62, 69, 112 Dasgupta  55, 59, 62, 63, 65, 77, 98, 100–102 Desai 115 Devāram  109, 110, 112 viz také Tēvāram Dharmakīrti 122 dharmasūtry 105

152 diadém 121, 3 Digital Corpus of Sanskrit (DCS)  106 Dignāga, Diṅnāga  52 digvāsas, dikpāla, dikpati 43 dīkṣā  71, 93, 105 dīkṣāvidhi 71 Diti 42 Drāviḍové, drávidské  109, 111 dṛkśakti  66, 69 Droṇa  39, 40 Droṇaparvan  39, 40 dualistické  77, 102 duḥkhānta  65, 69 Durgā  39, 44 dvāra 67 dvounohé a čtyřnohé bytosti  18, 21, 30 Dyczkowski  53, 58, 82, 118, 133 eka  32, 100 Ekalingji, Ekliṅgjī  50, 51 Ekorāma, Ekorāmārādhya  89, 90, 93 Ellora 57, 10, 11 English 131 Epigraphia Carnatica 59–61 Epigraphia Indica 63 erekce 121 excesy  91, 122 existence/bytí  32, 72, 95, 97, 99 extatické  41, 67 extremismus, extrémní  55, 76, 94, 123, 125, 128–130 ezoterní  41, 45, 77, 124, 130–132, 7 falus  44–46, 96, 3 Filliozat & Filliozat  38, 78, 81, 105 filozofické  27, 35, 44, 51, 57, 60, 67, 69, 72, 82, 110, 112, 113 filozofie  60, 62, 75–77, 86, 102 Fleet 92 Gaganaśiva 56 Gaṇapati, Gaṇeśa  37, 44, 115, 117 gaṇapatové 21 Gaṇḍarāditya 110 gandhārská kultura  121, 3 Gaṇeśvara 103 Gaṅgā  49, 119 Ganguli 48 gaṇové  21, 44, 76 Garga, Gārgya  50 Garuḍa 43 gāyatrī  17, 36, 95, 105, 106 Giriśa, Giritra  19 Gnoli  82, 86, 87, 133 Gonda  19, 24, 33, 43, 52, 101, 115, 116, 125

Rejstřík Gorakṣa-paddhati, Gorakṣa-śataka 117 Gotama 54 gotra  103, 106 Goudriaan & Gupta 58 gṛhyasūtry  24, 26, 47, 105 Griffith  16, 21, 22 gūḍhacarya 64 Gujarāt  50, 57 Guṇaratna 54 guṇy 32 guruliṅga  98, 99 hadi, hadí  26, 45 Haimavatī  35, 36 Hara  25, 28, 62–67, 69, 119 Haribhadra Sūri  54 Harṣa 57 haṭha 75 haṭha-yoga texty  117 Himālay  35, 39–42, 44, 104, 119 Himavat 35 hiraṇya  28, 32 hiraṇyagarbha, Hiraṇyagarbha  28–30, 32, 40 Hiraṇyakeśi-gṛhya-sūtra 25 Hiuen Tsiang, Hsüan-tsang  55, 57, 59 hromoklín 121 hrozivé, hrozné, hrůzostrašné  24–26, 39, 44, 70, 80, 86, 129, 130, 6 hřbitov  25, 26, 50, 80 huḍukkāra 68 Humes & McDermott  123, 124, 132 hybatel  27, 98 icchāśakti  37, 66, 99 indoāriyské 16 indoíránské, íránské  16, 120, 121 Indra  22, 23, 25, 36, 43, 45, 46 Indrāṇī 25 indu 41 iniciační  75, 105, 119, 130, 132 inkarnace  42, 48–51, 59, 61, 80, 90, 127 inskripce  49–52, 55, 59–61, 63, 78, 81, 91, 92, 105, 111–113, 127, 128 Īśa  22, 29, 30, 32, 44, 73, 98 Īśāna  23–25, 29, 30, 34, 37, 44, 72, 98, 103 īśanī  34, 37 iṣṭaliṅga  97, 106 īśvara, Īśvara  30, 54, 64, 71, 93, 98, 3 Īśvara-pratyabhijñā-kārikā  86, 87 Īśvara-pratyabhijñā-vimarśinī 87 Īśvara-pratyabhijñā-vivṛti-vimarśinī 87 Iyengar 82 Jagaddhara 81 jaṅgama, jaṅgamové  90, 104, 107

Rejstřík japa 75 jáství  66, 99 Jayadratha-yāmala 122 JBBRAS  51, 55, 84, 89, 92 jednooký 73 jinismus, jinisté, jinistické  54, 89–93, 107, 109, 111, 113 jīya 60 jñānaśakti  37, 66, 69, 99 Jolly 84 Jyeṣṭhā 85 Kādambarī 56 Kailāsa 57 kalā  65, 73, 96, 97, 99 kāla 78 kālamukha, kālamukhové  55, 56, 60–62, 78, 79, 81, 88, 105, 128, 129 kālāmukha  55, 78 kālavaktra 78 Kālī  44, 122 Kālidāsa 57 kali-yuga  49, 94 Kallaṭa  82, 83 kaluṣa  73, 74 kamaṇḍalu 120 kāmarūpitva 70 kambukinītantry 122 Kaṇāda 52–54 Kāñcipuram 112 Kaṇḍarāditya 110 Kaniṣka 46 kannadské 89 kapāla 128 kāpāla, kāpālikové  53, 55, 62, 78–81, 88, 122–125, 128, 129, 5, 10 Kapālakuṇḍalā  80, 122 Kāpāleśvara  55, 81 kāpālikavrata 81 Kapālin  79, 80 Kapardin 20 kapila, Kapila  32 Karahāṭa, Karhāḍ, karhāḍské  55–57 Karālā-Cāmuṇḍā 80 viz také Cāmuṇḍā Karālī  39, 44 kāraṇa  64, 66 karma  29, 71–75, 84, 85, 98 kārma mala 85 Karṇakagomin 122 Karṇāṭaka  51, 56, 59, 104, 9 Kārohaṇa  50, 127 kartṛ 98

153 Kārttikeya 37 kāruka  62, 126, 127 kārukasiddhāntin, kāruṇikasiddhāntin 62 Kārvāṇ, Kāyāvarohaṇa, Kāyāvatāra  50 kārya  64, 65 Kashyap  19, 43 Kāśī 63 Kāśīkhaṇḍa 63 Kaśmīr, kaśmīrské  46, 57, 74, 82–87, 132–134 kastovnictví, kasty  63, 79, 91, 102, 105, 107, 108, 119, 129 Kaṭha-upaniṣad  31, 33, 34, 87 Kātyāyanī 39 kaula  123, 128 Kauṇḍinya 62–64 Kauruṣa, Kauruṣya  50, 62, 127 Kauṣītaki-brāhmaṇa 23 Kaviraj  52, 60 Kāvyaprakāśa 84 Kena-upaniṣad 35 Keśava Kāśmīrin   58, 62, 63 kevala 78 kharoṣṭhī 54, 3 khaṭvāṅga 128 khecarī-mudrā 41 Khecarīvidyā 117 kirāta 39 Kirātārjunamūrti, Kirātārjunīya 40 Kīrtivarman I.  112 Klostermaier 73 kontemplace  44, 64, 68, 86, 99, 104 kosmologie  50, 52, 6 koza, kozel  29 Krakaca  79, 80 krama 82 Kramadīpikā 58 Kramrisch  20, 23, 25, 41 krāthana 68 kriyā  37, 71, 82, 97 kriyāpāda  75, 76 kriyāśakti  66, 69, 99 Kṛṣṇa  39, 40, 42, 43, 49, 99 viz také Vāsudeva-Kṛṣṇa Kṛṣṇa Dvaipāyana  49 Kṣemarāja  82, 85, 127 kṣetrajña 72 KSTS  84, 85 kult, kultické  16, 44, 45, 57, 122, 124–126 Kuni Pāṇḍya, Kūṉpāṇṭiyaṉ  111 Kūrma-purāṇa  118, 119 Kuruové 39 Kuṣāṇci, kuṣāṇské  46, 54, 119–121, 3

154 Kuśika  50–52, 127 laguḍa, lakula, lakuṭa  50, 51 Lakṣmīdhara 116 lākula, lākulové, lākulovské  59–61, 81, 88, 126–129 Lākulāgama-samaya 60 Lakulin, Lakulīśa  49–52, 57, 59–63, 127, 4, 13 viz také Nakulin, Nakulīśa laya 96 lebka  79, 81, 128 liṅga  39, 42–47, 51, 69, 76, 94, 96–98, 100–102, 105–107, 118, 6, 7, 14, 15 Liṅga-purāṇa  41, 49, 51, 61, 106, 116 liṅga-śarīra 74 liṅgasthala  96, 97 liṅgasvāyattadīkṣā 105 liṅgāyat, liṅgāyatové  61, 77, 89–92, 94–95, 102–107 liṅgi-brāhmaṇové  102, 107, 108 liṅgin 105 Löbbecke 125 lokapāla 43 Lorenzen  50, 52, 55, 62, 63, 78, 80, 81, 122, 123, 128 lovec, lučištník, lukostřelec  20, 21, 23 Lubin  37, 115, 116 lůno  30, 32, 125 Mackenzieho manuskripty  92 Mādhava  51, 62–66, 69, 70, 73, 74, 79, 80, 84, 85, 88, 94, 107, 129 Madhurā 111 magické  16, 46, 123, 125, 132 Mahābhairava 122 Mahābhārata  38–40, 42, 47–49, 61 Mahābhāṣya 46 mahābhūta 65 Mahādeva  22, 23, 25, 37, 41–44, 83, 16 mahākāla 78 Mahākāla 56 mahāliṅga 98 mahāmāyā 76 Mahānārāyaṇīya-upaniṣad 72 Mahārāṣṭra  55, 57, 112, 10, 11 mahat  64, 95 mahātman 32 mahāvrata  81, 128 mahāvratadhara, mahāvratin  55, 62, 81 Maheśvara  30, 34, 37, 49, 50, 52–55, 59, 64, 68, 72, 74, 76, 1, 3 māheśvara  54, 55, 58–60, 101 mahīśvara 54, 3 Maisūr, maisūrské  51, 56, 59, 104 Maitrāyaṇa-upaniṣad 72 Maitreya 50

Rejstřík Mālatīmādhava  56, 80, 81, 122 Mallinson 117 maly  73, 75, 85, 86 manana  38, 69 manas 66 maṇḍala 132 mandana 68 Māṇikkavācakar, Māṇikkavāśagar  110 manojavitva 70 mantra  19, 25, 33, 38, 43, 67, 68, 71–77, 95, 97, 105, 106, 122 mantrakalpy 122 mantramārga  50, 77, 81, 126, 129, 130 mantrapīṭha 130 Mantreśvara  71, 72, 74 manu, Manu  18 Marulārādhya, Marulasiddha  90, 93 Marutové  17, 18, 22 maṭha  56, 93, 104 mausula  126, 127 māyā  30, 73, 75, 76, 84, 85 Mayer-König 86 māyin 30 māyīya mala 85 McDaniel 123 meditace, meditační  28, 34, 53, 64, 71, 76, 88, 93, 128, 132 metrické, metrum  82, 86, 105 mīmāṃsā  54, 62 Mitra  16, 22, 23, 50 modlitba  18, 19, 25, 26, 31, 39, 45 mokṣa 74 Monier-Williams  24, 43 monismus  77, 102 Mṛḍa 25 Mṛgendrāgama 75 mrtvola  79, 123, 128, 129 Mudgalīśa, Musalīśa, Musula  50, 127 mudrikā 78 Mugali 90 mukta, muktové 72 mūlādhāra 76 Müller 43 Muṇḍaka-upaniṣad  29, 30, 34, 87 Muñjavat 41 Murugan 37 mystické  16, 32, 41, 42, 66, 75, 82, 83, 100, 110, 115, 124 mystik  31, 58, 63, 126 mytické  18, 28, 43, 49, 7 mytologické, mytologie  18, 20, 23, 44, 45, 49, 50, 73, 86, 115, 125

Rejstřík nāda  85, 97 Nāgarāśi, Nāgaśiva  60, 61 Nāgavardhana  55, 81 Nāgeśvara 45 Nakamura 30 Nakulin, Nakulīśa  51, 63, 67 viz také Lakulin, Lakulīśa nakulīśa-pāśupata  51, 62, 63 Nakulīśa-pāśupata-darśana 64 na-maḥ-śi-vā-ya 19 Nambi Āṇḍār Nambi  110 Nandimath 74 Nandin  44–46, 54, 76, 90, 103, 119, 120, 15 Nārada 89 Nārāyaṇa (autor)  36, 57 Nārāyaṇa (bůh)  26, 43, 99 Nārāyaṇīya  48, 52 Nāśik  55, 81 nāthismus, nāthové, nāthovské  41, 50, 75, 116, 117, 131 nečisté, nečistota  66, 85, 123, 128 nedualismus, nedualistické  96, 101, 133 nekonečné  33, 73, 99 Nemec 86 nesmrtelné  28, 31, 32 Nétra bulletin  124 Netra-tantra 122 nevedské  20, 21, 24, 35, 45, 46 nezávislé, nezávislost  53, 65, 66, 72, 99 nezrozené  27–29, 40 ničitel  25, 33 Nīlalohita 41 Nīla-tantra 123 Nimbārka 58 niṣādové  20, 21, 45 nyāya  53–55, 60, 62 Nyāya-bhāṣya 53 Nyāya-kusumāñjali 60 Nyāya-mañjarī 60 Nyāya-sāra 60 Nyāya-sūtra 60 Nyāya-vārttika 53 Oberlies  62, 115 oběť, obětní  17–19, 24, 25, 39, 42, 68, 75, 80, 89, 97, 98, 103, 122, 124, 125, 3, 5 obřad, obřadní  24, 39, 75–77, 91, 93, 95, 103–107, 125, 132 ΟΗϷΟ 120, 3 oṃ  19, 28, 33, 37, 38, 64, 105, 106 omentum 24 oṃkāra 37 Orissa  57, 123, 125, 130, 4, 5, 14

155 ortodoxie, ortodoxní  83, 91, 107, 112, 128 padapāṭha  42, 43 Padārthadharma-saṃgraha 52 padigamy  109, 111, 112 Padoux  124, 133 Pālkuriki 89 Pampāmāhātmyā  78, 81 Pañcācārya-pañcamotpatti-prakaraṇa  94, 95, 103 Pañcādhyāyī  62, 63 pañcākṣara 19 pañcamové  103, 106, 108 pañcamsāliové 104 pāñcarātra  48, 52, 61, 130 Pañcārtha-bhāṣya  62–64, 127 Pañcārtha-bhāṣya-dīpikā  63, 66 pañcārtha-lākulāmnāya 63 Pañcārthavidyā  62, 63 pañcārthikové 126–129 Panda 130 Paṇḍitārādhya  89, 90, 93 Pāṇḍu  39, 40 Pāṇini 46–48 Parameśvara  59, 74 parāśakti 98 Pāraskara-gṛhya-sūtra 25 pariśiṣṭa 116 pariṣṭhā 22 Parmeshwaranand  22, 24, 46 Pārvatī  35, 39, 44, 117, 15 pāśa  38, 71, 75, 85, 86 paśu  18, 38, 58, 64–66, 69, 71–73 Paśupa 18 paśupāśavimokṣaṇa 38 pāśupata, pāśupatovské  38, 48, 50–57, 59–67, 70, 74, 76, 77, 88, 102, 105, 115, 116, 118, 119, 126–128 Pāśupatācārya  53, 55 pāśupatāstra 40 Pāśupata-sūtra  62–64, 106, 118, 119, 126–128 Paśupati  18, 20, 22, 23, 25, 38, 40, 58, 59, 61, 63 paśutva 66 Patañjali  46–48, 62, 75 Pathak  52, 56, 62, 128 pati  18, 20, 21, 23, 44, 58, 64, 66, 71 Periya-purāṇa  110, 113 perské 54 personifikace  16, 17, 19, 20, 36, 41, 85 Pillai  111, 112 Ponniah 110 posedlost 122 Poseidón 121 pradhāna  27, 64, 77, 84, 99

156 Prajāpati  23, 29, 33, 40 prakṛti  27, 29, 30, 64, 96, 99 pralayākala 73 prāṇaliṅga 97 prāṇaliṅgin 100 prasādaliṅga 98 prasādin 100 Praśastapāda  52, 55, 60 pratikṛti 46 pratyabhijñā  82, 84, 86, 87 předstěra 24 Pulakeśin  55, 112 Puṇe  48, 89, 92, 108 purāṇa, purāṇské  18, 39–42, 49, 51, 52, 61–63, 77, 78, 81, 89, 92, 93, 106, 110, 113, 116, 118, 119, 7 puruṣa  41, 74, 96, 99 puruṣamedha 125 Puruṣa-sūkta  29, 41 pūrva  22, 116 puryaṣṭaka 74 Pūṣan 23 Rājarāja 110–112 Rājasiṃha, Rājasiṃheśvara  112 Rājasthān  50, 51, 57 Rājayoga-vacana 92 Ramachander  37, 114 Rāmānanda 63 Rāmānuja  28, 35, 58, 62, 77, 78, 81, 102, 115 Rāmayya  92, 93 Ramesh & Tewari 52 rāśi  60, 61 Rastogi  82, 87 Rāṣṭrakūṭové, rāṣṭrakūṭské  56, 57 Ratnaṭīkā 66 Raudrī 85 Reṇuka, Revaṇārādhya, Revaṇasiddha  90, 93 Ṛg-veda  16–19, 28–31, 34, 41–43, 45, 49, 105 ṛgvedské  17, 41, 105, 106 Rice  59, 89–93 Rocher 116 rodhaśakti  75, 85 ṛṣi, ṛṣiové  31, 32, 42, 50, 103 ṛta 23 Rudra  17–26, 28, 29, 31, 32, 34–38, 41–43, 45, 47, 50, 73, 77, 80, 96, 106, 116 rudrākṣa 79 Rudrāṇī 25 Rudra-Śiva  16–19, 21, 23, 25–27, 34–36, 38, 39, 45, 47, 52, 56, 70, 116 Rudriyové 17 Rudrové  20, 21

Rejstřík Rukmiṇī 42 růženec  76, 115 sādākhya 98 sadāśiva 22 Sadāśiva 98 Ṣaḍdarśana-samuccaya 54 sādhaka 75 sādhana  123, 125, 131, 132 sādya 66 Sadyojāta  72, 93, 103 śaiva  52–54, 56, 61, 62, 70, 71, 76, 77, 93, 94, 129, 131, 133 śaivadarśana  86, 94, 113 śaivasiddhānta  53, 56, 58, 74, 112, 130 Śaivasiddhānta-dīpikā 75 śaivové, śaivovské  53, 55, 56, 76, 77, 79 sakala  73, 74 Śākalya 42 śākhā  103, 106 Sakhare  78, 90 śakti, Śakti  37, 60, 61, 66, 69, 75–77, 80, 85, 96–99, 123, 129, 1 śaktické, śaktismus  39, 45, 124, 125, 129–131 samādhi 76 samāptakaluṣa 73 samarasa, sāmarasya  101, 102 samarasābhakti 100 Sambandha  109, 111, 112 viz také Tiruñāṉacampantar, Tiruñānasambandha Śambhu (bůh)  20, 54 Śambhudeva (autor)  75, 77, 86 saṃdhyā 106 saṃhitāpāṭha 42 Śaṃkara (bůh)  20, 25, 39, 40, 43, 56 Śaṃkara, Śaṃkarācārya (autor)  30, 32, 35, 58, 62, 64, 79, 80, 101, 107 Śaṃkara-digvijaya  79, 80 Śaṃkarānanda  36, 38 Śaṃkara-vijaya  80, 107 sāṃkhya  32, 33, 48, 54, 62, 64, 72, 74, 95 saṃnyāsa 60 samūrta 98 saṃvid 67 Sanderson  52, 53, 55, 60, 77, 78, 81, 118, 119, 122, 126–128, 130, 131, 133 santāna-ācāryové  110, 113 santāṉa-kuravar 110 Śāntiparvan 48 Saptakāvya 92 śaraṇa, śaraṇabhakti 100 Śarva  20–23, 25

Rejstřík Sarvadarśana-saṃgraha  51, 64, 66, 73, 84, 94 sarvajñatva 69 sarvaloga 54, 3 Śarvāṇī 25 Śatapatha-brāhmaṇa  23, 33 Śatarudra-saṃhitā 40 Śatarudriya, Śatarudrīya  19, 20, 29, 112 Satī 42 sātmaka 69 Ṣaṭsthala-vacana 92 Sauptikaparvan  40, 42 Saura-purāṇa  118, 119 śava-sādhana  122–124, 129 śavaśṛṅgāra 123 Savitṛ  17, 22, 23 Sāyaṇa 36 scestí, sešlá z cesty  76 sektářské  27, 34, 35, 47, 49, 91, 105, 115 Sewell  91, 110 sexuální  45, 122, 123, 128, 129 Sferra 130 Sharma  115, 118 Shaw 132 Sholapur  72, 75, 89, 93, 101 siddha, siddhové  82, 83, 124 siddhānta  60, 77, 113, 130, 133 siddhāntadarśana 94 siddhāntamārga 62 siddhāntaśāstra  77, 110, 113 siddhi 123 Śikhaṇḍin 73 śīlavantové 104 Silburn  82, 86, 133 Sircar 59 Siromoney & Lockwood 113 Śiśna  45, 46 śivabhāgavatové 48 śivabhakti 90 Śivadṛṣṭi 86 Śiva-gāyatrī-mantra 106 śivaliṅga  76, 98, 99, 8, 11 Śiva-purāṇa  40, 62, 63, 77, 81 śivasādākhya 98 Śiva-sūtra  82, 83 Śiva-sūtra-vimarśinī  85, 86 śivatattva  60, 61, 95 Śivottama 73 Skanda  37, 39, 47, 76, 103 Skanda-purāṇa  63, 116 smyslné, smyslovost  115, 126, 128 smysly  51, 66, 70, 76 soma  23, 41, 43

157 Somānanda  86, 87 Somanātha 41 somasiddhānta  128, 129 Someśvara Sūri  59, 60 soulož  123, 125, 129 soustředění  64, 69, 71, 88, 101 spáleniště mrtvol  79, 128 spanda  82, 88 Spanda-kārikā  82, 83, 86 spandana 68 Spanda-pradīpikā 85 śravaṇa  38, 69 Śrīkaṇṭha (autor)  58, 77, 102 Śrīkaṇṭha (bůh)  48, 73 śrīvidyā 116 śṛṅgāraṇa 68 sthala 94–96 sthāna 96 stvoření  28, 41, 64, 66, 75, 84, 85, 87, 96, 102 stvořitel, Stvořitel  17, 23, 29, 30, 32, 33, 43, 52, 99, 102 stvořitelský mýtus  41 Subandhu 57 Subramanian 110 Sūkṣma 73 sūkṣmatanu 74 śūlagava  24, 25 Śūlin 84 Sundara, Sundaramūrti  109 viz také Cuntarar Sundararajan & Mukerji  58, 110 Sūrya  16, 23 Suśīla 118 suṣumnā 45, 7 svabhāva 32 Svacchanda-bhairava-tantra 127 Śvetāśvatara (autor)  118, 119 Śvetāśvatara-upaniṣad  21, 24, 27, 35, 37, 44, 70, 87, 114, 115, 117–119 světci, světec  60, 79, 107, 109 svrchované  29, 34, 44, 59, 67, 85–87, 95, 98, 102 Taittirīya-āraṇyaka 72 Taittirīya-saṃhitā  19, 41 Tamiḻnāḍu 57, 6–8, 15 Tamiḻové  109, 112, 113 tamilské 109–112 Tanabe  54, 120, 121 Tanjore, Thañjāvūr  111, 15 tanmātra  65, 74 Tantrāloka 87 tantrické, tantrismus  39, 41, 44, 45, 52, 53, 58, 74, 82, 116, 117, 122–126, 128–132, 134, 10

158 tanu  19, 74 Tarkarahasya-dīpikā-vṛtti 54 Tatpuruṣa 72 tattvy 64 tattvajñāna 60 Tattva-prakāśa 74 Taylor 126 teismus, teistické  34, 113, 118 telugské 89 tetradrachma 121 Tēvāram 109 viz také Devāram Thirumandiram 110 tibetské 132 Tirumūlar 110 Tiruñāṉacampantar, Tiruñānasambandha 109–112 viz také Sambandha tiruppadiyam, tiruppatiyam 111 Tiruvācakam, Tiruvāśagam  109 TITUS  22, 48 Torella  82, 86, 133 trika  82, 87, 134 Trimūrti 73 trojzubec  46, 54, 119–121, 3 Tull 33 tyāgāṅga 100 uctívač  86, 96, 97, 103, 113, 122 uctívané, uctívání  43, 45, 48, 53, 70, 95, 97, 105, 107, 121, 129, 3, 8, 9, 11 Udaipur 50 Udayākara 86 Udayana 60 Uddyotakara  52, 53, 60 Ugra  22, 23, 25 Ujjayinī  79, 80 Umā  35–37, 39, 42–44, 48, 76, 1 Umā-Haimavatī 36 univerzum  17, 28–32, 96 Un-published Upanishads  115, 118 upahāra  67, 68 Upamanyu  42, 43, 47 upanayana 105 upaniṣad, upaniṣadové  21, 24, 27–38, 41, 44, 47–49, 70, 72, 87, 102, 103, 110, 114–119, 125 Upaniṣadbrahmayogin  37, 117 upapañcamové 103 Urban 126 Uṣas  16, 23 useknutí hlavy  40, 92, 124 Utpaladeva  86, 87

Rejstřík vāc 33 vacanakārové 91 Vācaspati 62 vaimala  126, 127 vairāgové 55 viz také bairāgové vairāgya 55 vaiśeṣika  52, 54, 55, 60 vaiśeṣikaśāstra 53 Vaiśeṣika-sūtra  52, 53 Vājasaneyi-saṃhitā 19 vajra 121, 3 Vajravārāhī, Vajrayoginī  131 vajrayāna 131 Vālkaleśvara maṭha 56 Vāmā 85 Vāmadeva 72 Vanaparvan 39 vapā  24, 25 Varāhamihira 54 Vārāṇasī  55, 63 varṇāśrama 119 Varuṇa 22 vaṣaṭ 68 Vāsudeva, vāsudevovské  47, 49 Vāsudeva-Kṛṣṇa  26, 35, 52 viz také Kṛṣṇa Vasugupta  82–84, 88 Vātsyāyana 53 Vāyavīya-saṃhitā  62, 63, 77 Vayu  120, 121, 3 Vāyu  36, 49, 77, 120, 3 Vāyu-purāṇa  41, 61 vedānta, vedāntské  30, 51, 60, 62, 70, 84, 93, 95, 102, 116, 117, 133 Vedānta-sūtra  84, 102 viz také Brahma-sūtra Vedārtha-saṃgraha 115 vědomí  64–67, 85, 97, 98 Verethragna 120 vidhi  64, 67, 69 vidyā  62, 63, 65, 71, 73, 82 vidyāpāda  75, 76 vidyāpīṭha  130, 131 Vidyāraṇya 51 Vidyeśa, vidyeśatva 73 Vidyeśvarové 73 Vijjala, Vijjaṇa  90–92 viz také Bijjala, Bijjaṇa Vijjalarāyacarita 91 vijñāna 69 vijñānākala, Vijñānākalové  73

Rejstřík vikramaṇadharmitva 70 Vilāsavatī 56 Vima Kadphises  46, 54, 59, 120, 121, 3 vimala 127 vimokṣaṇa 38 Vināyaka 37 víra  16, 17, 23, 33, 46, 54, 55, 60, 61, 67, 88, 91, 92, 95, 97, 98, 101, 107, 111, 113, 127 Vīra 103 Vīra-cūḍāmaṇi 123 viraktové 104 vīraśaiva, vīraśaivové, vīraśaivovské  74, 89–95, 101, 102, 105, 106 Vīraśaivācāra-pradīpikā 93 Vīraśaiva-cintāmaṇi 72 Virūpākṣa 93 Viśākha 47 viśiṣṭādvaita  77, 102 Viṣṇu  23, 26, 37, 43, 57, 89, 7 viṣṇuismus, viṣṇuisté, viṣṇuistické  26, 47, 49, 51, 52, 58, 80, 91, 99, 107, 113, 130, 131 Viśvakarman 28 Viśvārādhya, Viśveśvarārādhya  89, 90, 93 Viśvarūpa 63 viśvayoni 32 Vivekacintāmaṇi 93 viveka-pravṛtti 65 vizualizace  72, 132 vrātyové  23, 24, 45 Vṛṣabha 103 vysvobodit, vysvobozené  31, 33, 70, 102 vyvrhelové  20, 70 Winternitz 43 Woodroffe 126 Würth 89 Yādavové, Yaduové  49 yajñopavīta  78, 105 Yajur-veda  19, 24, 34, 49, 108 Yakṣinī 132 yāmaly 130 yoga  33, 42, 48, 50, 51, 53, 62, 64, 66, 69, 71, 75, 82, 100, 110, 116, 117, 128 Yogabīja 117 yogāṅga 100 yogapāda  75, 76 Yogasiddhāmṛta 117 yoga upaniṣady  116, 117 yogické  28, 34, 41, 43–45, 74, 75, 80, 101, 110, 122, 128, 132, 133, 7 yogin  34, 41, 85, 89, 110, 116, 123, 125 yoginī 122 yoni  30, 32, 44

159 yonisvabhāva 32 Yudhiṣṭhira  40, 42 yuga 49 zasvěcení  71, 74, 76, 77, 79, 93, 95, 105, 122, 126, 129 zjevené, zjevit  19, 36, 43, 59, 83 znovuzrozování  33, 79 zoroastrijské  120, 121, 3 Zvelebil  109, 110 <www.archive.org> 84 <www.celextel.org/108upanishads> 114 <www.cmi.ac.in/gift/Archeaology/  arch_monuments.htm> 113 <www.cngcoins.com>  3 <www.coinindia.com/  galleries-vima-kadphises.html> 46 <www.hinduwebsite.com/upanishadindex.asp> 114  37 <www.imdb.com/title/tt0085138> 80  106 <www.muktabodha.org> 84 <www.nandanmenon.com/Mathematics.pdf> 43 <www.sacred-texts.com/hin/av> 21 <www.sacred-texts.com/hin/m12/  m12c049.htm> 48 <www.sacred-texts.com/hin/rigveda> 16 <www.sacred-texts.com/hin/sbr> 23 <www.siraurelstein.org.uk> 84 <www.tamilartsacademy.com/books/  mamallai/new-light.xml> 112   22, 48 <www.zeno.ru>  3