Finanční zprostředkování a ochrana spotřebitele v českém právu

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce

Finanční zprostředkování a ochrana spotřebitele v českém právu Vojtěch Drápal

2014/2015

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Finanční zprostředkování a ochrana spotřebitele v českém právu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ V Křenovicích dne 31. 3. 2015

…………………………. Vojtěch Drápal

2

Motto: Právo nechrání lidi. To lidé jsou ti, kteří chrání právo. Gen Urobuchi

3

Poděkování: Tímto děkuji vedoucí mé diplomové práce, vážené paní děkance doc. JUDr. Markétě Selucké, Ph.D., za odbornou pomoc, čas, vstřícnost, ochotu, cenné rady a především podporu, jíž se mi od ní při zpracování diplomové práce dostalo. Dále děkuji Ing. Tomáši Karlíkovi, za uvedení do fascinujícího světa finančního zprostředkování a za cennou podporu a rady po dobu, kdy jsem se finančnímu zprostředkování věnoval. Rovněž děkuji své rodině a všem, kdo mě při psaní práce všemožně podporovali.

4

Abstrakt: Diplomová práce pojednává o právní úpravě finančního zprostředkování v České republice a jejích dopadech na soukromoprávní vztahy spotřebitelů a finančních zprostředkovatelů. Autor analyzuje, jaké právní předpisy se vztahují na různé druhy finančních zprostředkovatelů, rozebírá vzájemný vztah finančního zprostředkovatele a spotřebitele včetně závazků, jež z něj pro zprostředkovatele plynou, hodnotí právní úpravu de lege lata a v závěru naznačuje možné zdroje inspirace v zahraniční. Celá problematika je pojímána zejména z hlediska finančního zprostředkovatele.

Abstract: The thesis deals with legal regulation of financial arrangement in Czech Republic and its impact on the private law consumer relationships with financial intermediaries. The author analyses, which legal regulations affect different kinds of financial intermediaries, analyses interrelationship between financial intermediary and consumer including mutual obligations, evaluates legal regulation de lege lata and in the end suggests potential sources of inspiration in foreign countries. The whole issue is presented from intermediary`s point of view.

Klíčová slova: finanční zprostředkovatel, finanční poradce, finanční trh, spotřebitel, veřejnoprávní regulace, příkazní smlouva, odpovědnost za škodu.

Key words: Financial intermediary, financial advisor, financial market, consumer, legal regulation, trusteeship, liability for damage.

5

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 8 1.

2.

Finanční zprostředkování .......................................................................................... 12 1.1.

Vznik a účel finančního zprostředkování ............................................................ 12

1.2.

Vybrané pojmy z oblasti finančního zprostředkování .......................................... 14

Veřejnoprávní úprava finančního zprostředkování ..................................................... 17 2.1.

Živnostenský zákon............................................................................................ 17

2.1.1.

3.

4.

5.

Spotřebitelský úvěr...................................................................................... 19

2.2.

Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí ... 20

2.3.

Zákon o podnikání na kapitálovém trhu .............................................................. 27

2.4.

Zákon o doplňkovém penzijním spoření ............................................................. 32

2.5.

Budoucí trendy veřejnoprávní regulace .............................................................. 37

Soukromoprávní odpovědnost finančního zprostředkovatele..................................... 40 3.1.

Povaha závazkového vztahu spotřebitele a zprostředkovatele ........................... 42

3.2.

Povinnosti finančního zprostředkovatele vůči spotřebiteli ................................... 49

3.3.

Důsledky porušení povinnosti finančního zprostředkovatele .............................. 51

3.3.1.

Platnost právního jednání............................................................................ 52

3.3.2.

Náhrada škody ............................................................................................ 54

3.3.3.

Odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou ......................... 56

Naplnění základních funkcí ochrany spotřebitele při finančním zprostředkování ....... 59 4.1.

Cíl ochrany spotřebitele...................................................................................... 59

4.2.

Zhodnocení současného stavu........................................................................... 60

Finanční zprostředkování v zahraničí ........................................................................ 63 5.1.

Finanční zprostředkování ve Spojeném království.............................................. 63

5.1.1.

Veřejnoprávní rámec finančního zprostředkování........................................ 63

5.1.2.

Soukromoprávní rámec finančního zprostředkování.................................... 68

5.2.

Finanční zprostředkování na Slovensku ............................................................. 71

5.3.

Finanční zprostředkování v EU .......................................................................... 79

Závěr ................................................................................................................................ 85

6

Seznam použitých zdrojů ................................................................................................. 88 Odborná literatura a elektronické zdroje ....................................................................... 88 Seznam použitých právních předpisů ........................................................................... 99 Seznam použitých soudních a jiných rozhodnutí......................................................... 104 Přílohy: ........................................................................................................................... 106

7

Úvod Před čtyřmi lety pracoval autor po dobu jednoho roku jako finanční zprostředkovatel pod hlavičkou finančně zprostředkovatelské společnosti Partners Financial Services a. s. Během své roční zkušenosti se setkal osobně s případy, kdy byli spotřebitelé poškozeni špatně odvedenou prací jiných poradců, jimž šlo pouze o úspěšný prodej. Zároveň měl možnost nahlédnout i do zákulisí distribuce finančních služeb a poznat vedle práce spousty dobrých a poctivých zprostředkovatelů, i praktiky, jež jsou, když už ne v rozporu přímo se zákonem, tak minimálně s dobrými mravy, jak jsou všeobecně ve společnosti vnímány. Překrucování faktů a uvádění zavádějících informací je ve zprostředkovatelské profesi pro mnoho nepoctivých zprostředkovatelů běžnou praxí a díky nedostatečné právní úpravě jsou tak spotřebitelé často vydáni jim nebo finančním institucím na milost a nemilost, aniž by měli možnost se bránit. Role finančních zprostředkovatelů při tvorbě a kultivaci finančního trhu je z pozice zákonodárců opomíjená a podceňovaná, a to zejména v důsledku neznalosti reálií finančního trhu, jeho krátké porevoluční historii a rovněž nízké úrovni finanční gramotnosti obyvatelstva. Důkazem budiž neúspěch vládní důchodové reformy, jež si nezískala oblíbenost mezi širokou veřejností, z velké části právě proto, že ji “neprodávali” finanční zprostředkovatelé. Ambicí práce Finanční zprostředkování a ochrana spotřebitele v českém právu je analýza a zhodnocení finančního zprostředkování v současné právní úpravě České republiky, včetně námětů pro inspiraci ze zahraničních právních řádů. Hypotézami, z nichž při práci budeme vycházet, jsou: 1.

Úroveň právní úpravy a s tím související celková úroveň finančního zpro-

středkování v České republice je na nízké úrovni. 2.

Ochrana spotřebitele ve finančním zprostředkování je nedostatečná a spo-

třebitel nemá prostředky, jak se bránit nepoctivým praktikám zprostředkovatelů.

8

V rámci své zkušenosti absolvoval autor bezpočet víkendových školení jak dobře působit, jak správně podnikatelsky myslet, jak prodat finanční produkt. Ale jen jedno jediné dvouhodinové školení se věnovalo právním předpisům, a to zejména podmínkám výkonu činnosti finančního zprostředkovatele a zákonným kvalifikačním požadavkům pro tuto profesi. Za celou dobu se však autor nesetkal s informacemi, co finančnímu zprostředkovateli hrozí, když svou práci odvede špatně, jaký je rozsah jeho odpovědnosti a jakými povinnostmi je zavázán vůči svému klientovi. A to přitom dokáže finanční zprostředkovatel svou špatnou radou připravit spotřebitele o statisíce i miliony korun. Celá problematika finančního zprostředkování je proto pojednána z hlediska finančního zprostředkovatele, nikoli z pozice spotřebitele, jak je v obdobných pracích na téma ochrany spotřebitele zvykem. Práce je určena nejen odborné právní veřejnosti, ale také finančním zprostředkovatelům, zejména autorovým bývalým kolegům, kteří jako finanční zprostředkovatelé stále pracují, a jež během její tvorby přispívali cennými radami. Jedním z důvodů volby tématu byla i příležitost zaobírat se oblastí, která je dosud po právní stránce nezpracovaná, drtivá většina kvalifikačních prací pojednávajících o finančním zprostředkování, na něž autor při sepisování tematické rešerše předcházející zahájení vlastní práce narazil, pocházela z ekonomických fakult a zabývala se zejména ekonomickými aspekty finančního zprostředkování, o právních pojednávala pouze okrajově. Co se týče odborné právnické literatury, stav byl velmi podobný. Základními zdroji informací tak budou vedle příslušných právních předpisů a dostupné komentářové literatury zejména články ze zpravodajských serverů věnujících se financím a finančnímu zprostředkování, dále metodické pokyny a instrukce regulátora trhu, jímž je Česká národní banka. Podklady ke zpracování obecných otázek týkajících se ochrany spotřebitele pak byly zejména knihy Jiřího Večeři Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii a kniha Markéty Selucké Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Tyto publikace nejsou v práci přímo citovány, avšak autorovi poskytly metodologická východiska pro pojetí celkové problematiky a nasměřovaly jej k dalším zdrojům relevantním pro ochranu spotřebitele. Vzhledem k pasivitě spotřebitelů neexistuje ani relevantní judikatura vyšších soudů pojednávající přímo o vztahu spotřebitele a finančního zprostředkovatele.

9

Metoda práce je analyticko-komparativní, pro interpretaci právních norem jsou využity metody jazykového výkladu, systematického výkladu a logického výkladu. V práci se budeme věnovat analýze právních norem a tomu, jak jsou uváděny do praxe, v návaznosti na to zhodnotíme jejich kvalitu, případně poukážeme na případné mezery v právní úpravě. K lepší ilustraci předmětné problematiky pak poslouží srovnání se zahraniční právní úpravou. V první kapitole si stručně představíme finanční zprostředkování, jeho roli v České republice a ujasníme si některé klíčové pojmy, jež následně budeme používat i v dalších částech. Druhá kapitola se zaobírá veřejnoprávní úpravou de lege lata, analyzuje, hodnotí a navzájem srovnává různé normy veřejného práva dopadající na finanční zprostředkovatele. Ve třetí kapitole se nachází těžiště celé práce. Obsahuje doplnění předchozího o soukromoprávní stránku, zabývá se soukromoprávními důsledky porušení norem veřejného práva a analyzuje povahu vzájemných vztahů B2C mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem. Čtvrtá kapitola hodnotí, ve světle výše uvedeného, úroveň ochrany spotřebitele ve finančním zprostředkování a zhodnocuje, jakým způsobem jsou naplněny základní funkce ochrany spotřebitele. V návaznosti na provedenou analýzu pak autor dává doporučení de lege ferenda. Pátá kapitola stručně představuje vybrané aspekty právní úpravy ve Spojeném království a Slovenské republice, jimiž se může český zákonodárce inspirovat a na konci pak stručně pojednává o vývojových trendech finančního zprostředkování v Evropské unii. Rozsah práce nedovoluje pojednat o přímých distributorech finančních produktů (zaměstnanci finančních institucí), na něž klade právo často menší nároky než na distributory nepřímé, ani o nekalých praktikách samotných institucí (jako např. v poslední době mediálně propíraná kauza špatného výpočtu RPSN jistými úvěrovými společnostmi).

10

Zprostředkování finančních služeb právnickou osobou je pouze zmiňováno, v centru pozornosti stojí finanční zprostředkovatel jako fyzická osoba, lze si to dovolit zejména kvůli tomu, že v mnoha ohledech se jejich pozice vůči spotřebiteli neliší. Nad rámec práce jde i zpracování tématu finančního zprostředkování na celoevropské úrovni, což mimo jiné umožňuje i povaha evropských směrnic zabývajících se finančním zprostředkováním, které používají metodu minimální harmonizace, a proto je rovněž zmiňováno jen okrajově. Práce se zaobírá pouze vybranými instituty, jež využívá zákonodárce k ochraně spotřebitele. Autor má za to, že otázky adhezních smluv, rozhodčích doložek, a jiných specifických institutů ochrany spotřebitele, jsou v současné době zpracovány v dostatečné míře a nespatřuje žádný potenciální přínos v jejich dalším rozboru. Jelikož se práce soustředí zejména na roli finančního zprostředkovatele, zcela pomíjí smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

11

1. Finanční zprostředkování 1.1.

Vznik a účel finančního zprostředkování

Finanční produkty jsou typicky “prodávány” spíše než “kupovány”. Vychází to z jejich podstaty, jelikož převis poptávky na straně spotřebitelů dožadujících se jejich nákupu bývá vzácný.1 Téměř polovina spotřebitelů nepřemýšlí nad tím, co bude za dvacet nebo třicet let, neuvědomuje si rizika, která hrozí jim nebo jejich majetku, netvoří dostatečné finanční rezervy pro případ nečekané události, nemá čas se vzdělávat ani si vybírat z nepřeberné nabídky možností, které dnešní finanční trh nabízí.2 Potřeba finančního plánování a správného řízení rodinných financí je pro život moderního člověka velmi důležitá, jelikož v dnešní společnosti je určitý materiální standart nutnou podmínkou dosažení spokojenosti.3 V České republice platí, že 38% populace není schopno dlouhodobě dobře finančně plánovat, 52% populace se nechová finančně zodpovědně a 43 % populace nemá dobré znalosti o světě financí.4 Pokud se podíváte do osnov měšťanských škol, jež vystudovalo mnoho našich babiček, jednou z věcí, které se zde učily, je nauka o domácím hospodářství, jejíž součástí bylo i vedení domácího účetnictví, jak se můžeme dočíst v tehdejších učebnicích.5 Obdobný předmět se dnes na našich školách už nevyučuje.

1

SEAWRIGHT, Robert. Financial Products are Sold, not Bought. Above the Market [online]. Změněno: 12. 4. 2012. [cit. 11. 12. 2014]. 2 GAJDUŠEK, Petr; ŠIPULA, Petr. Finanční gramotnost v ČR. Ministerstvo financí [online]. © Ministerstvo financí, 2005 – 2013. Změněno: 14. 5. 2012. [cit. 12. 1. 2015]. 3 TOMAN, Ivo. Štěstí na míru. Praha: TAXUS International s.r.o., 2014. s. 83 4 ATKINSON, A.; MESSY, F. Measuring Financial Literacy: Results of the OECD / International Network on Financial Education (INFE) Pilot Study. OECD Working Papers on Finance, Insurance and Private Pensions, [online]. OECD Publishing, publikováno 26. 3. 2012. No. 15. s. 10. [cit. 21. 12. 2014]. 5 např. PROCHÁZKA, Prokop. Nauka o domácím hospodářství. 3. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek, 1910. 207 s.

12

Ale i pokud je spotřebitel dostatečně finančně gramotný a zodpovědně řídí rodinné finance, narazí na složitost a nepřehlednost finančního trhu, jež mu má finanční plánování umožnit. Pokud si totiž nechce ukládat volné finanční prostředky tzv. „do matrace“, což vzhledem k inflaci není optimální řešení, bude potřebovat radu odborníka.6 A to je chvíle, kdy bude potřebovat využít službu finančního zprostředkovatele. K 1. lednu 2015 v České republice působilo 45 bank, 11 družstevních záložen, 9 penzijních společností, 53 pojišťoven, 5 stavebních spořitelen, 26 investičních společností a 58 obchodníků s cennými papíry.7 Pokud by si mezi nimi a všemi jejich nabídkami měli spotřebitelé vybírat sami, s velkou pravděpodobností si nevyberou a na finanční plánování jednoduše rezignují.8 Navíc si nestačí pouze vybrat ten správný účet s nejvyšším úrokem, správnou pojistku s nejvyšším plněním, či fond s nejvyšším výnosem. Se všemi těmito nástroji je třeba umět pracovat, rozumět pojmům jako je diverzifikace, pod- či pře- pojištění, diskontní míra, správcovský poplatek, likvidita, benchmark, atp. A stejně jako na navrhnutí domu si dnes najmeme architekta, zuby si necháme spravit u zubaře, před soudem se necháme hájit advokátem a závěť nechám sepsat notářem, tak finanční portfolio bychom si měli nechat sestavit odborníkem. Finanční zprostředkování se u nás objevuje v devadesátých letech v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s narůstající nutností postarat se o své vlastní potřeby, které už v tržním prostředí nemohly být kryty ze státních prostředků v takovém rozsahu, jako za dob reálného socialismu.

TÁCHA, Daniel. Velký investiční seriál: Peníze nejsou cíl, říká šéf největšího webu o penězích. Finmag.cz. [online] © Partners media, 2014. Změněno: 13. 1. 2015. [cit. 15. 1. 2015]. 7 Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (stav k 1. 1. 2015). Česká národní banka [online]. © Česká národní banka, 2003-2015. Změněno: 1. 7. 2012. [cit. 15. 1. 2015]. 8 IYENGAR, Sheena; HUBERMAN, Gur; JIANG Wei. How Much Choice is Too Much?: Contributions to 401(k) retirement plans. In: MITCHELL, Olivia; UTKUS, Stephen. Pension Design and Structure: New Lessons from Behavioral Finance. New York: Oxford University Press Inc., 2004. 6

13

Samotné finanční zprostředkování je původně spjato se vznikem pojištění a uzavíráním pojistných smluv, což je téma, jež bylo zpracováno v mnoha jiných pracích již dříve, a proto se mu na tomto místě nebudeme více věnovat. Finanční zprostředkování tak jak jej známe dnes, jehož součástí je i komplexní finanční plánování se ve světě objevuje v druhé polovině dvacátého století, první profesní spolek sdružující finanční plánovače a zprostředkovatele vzniká v roce 1969.9 Zejména v České republice jde o poměrně mladou profesi, která doposud postrádá odpovídající právní úpravu, přičemž právní úprava, jíž se jí zatím dostalo a o níž pojednáme v následující části práce, je z velké části důsledkem implementace evropských předpisů, nikoliv potřeby českého zákonodárce upravit vnitřní poměry.

1.2.

Vybrané pojmy z oblasti finančního zprostředkování

Před analýzou právní úpravy finančního zprostředkování v České republice a zahraničí, si nejprve ujasněme některé pojmy, s nimiž se na dalších stránkách budeme setkávat. Ve světě distribuce finančních produktů se v zásadě potkáváme se dvěma druhy služeb. První z nich je klasický prodej. Prodejce finančních produktů spotřebiteli nabízí finanční služby, jež má ve svém portfoliu buď on sám, případně instituce, kterou zastupuje. Prodejci finančních produktů jsou nejčastěji ohodnocováni provizemi, jejichž výše závisí na objemu prodaných finančních produktů či služeb. Naproti tomu poradce poskytuje zejména odbornou radu a pomoc spotřebiteli při jeho orientaci na finančním trhu. Sestavuje spotřebiteli finanční plán, pomáhá mu ujasnit si dlouhodobé priority a cíle a v neposlední řadě i dodržovat investiční disciplínu a plnění sestaveného plánu. Za tyto služby mu spotřebitel zaplatí odměnu.10 Podstatným rozdílem mezi oběma službami je způsob jejich odměňování. Zatímco při prodeji je prodejce placen finanční institucí, při poradenství je placen spotřebitelem. McBRIDE, Kathy. The History of Financial Planning. ThinkAdvisor.com [online]. © Summit Professional Networks, 2015. Změněno: 1. 12. 2005. [cit. 22. 1. 2015]. 10 OŠKRDALOVÁ, Gabriela. Definice finančního poradenství - co je to finanční poradenství, k čemu slouží, co přinese klientovi. Finance.cz. [online]. Finance media a.s., Změněno 12. 7. 2009. [cit. 15. 1. 2015]. 9

14

Způsob odměňování výrazně ovlivňuje zprostředkovatelovu motivaci a v konečném důsledku i volbu strany, jejíž zájmy bude při své práci hájit. Mnoho prodejců se rádo nazývá poradci, jelikož vizitka finančního poradce vzbuzuje vyšší důvěru spotřebitele než např. pojišťovací agent, a to ačkoli finanční poradenství v pravém slova smyslu neprovozují. V praxi běžně funguje, že i prodejci odměňovaní na provizní bázi nabízejí poradenské služby: analýzu stávající situace, vypracování finančního plánu, atd. V lepším případě takovou službu opravdu poskytnou, v horším jde o pouhý prodejní nástroj, jenž jim umožňuje vzbudit ve spotřebiteli dobrý dojem a jednodušeji prodat jejich produkty. Pro potřeby této práce budeme považovat za osoby provozující finanční zprostředkování všechny, kteří prodávají nebo vybírají a doporučují finanční produkty spotřebitelům a to v rámci samostatného výkonu činnosti. Tato definice zahrnuje jak dealery finančních

produktů (pojišťovací agenti,

prodejce stavebního

spoření,

investiční

zprostředkovatele, atd.), tak i podnikatele, kteří se živí poradenstvím, tedy sestavováním finančních plánů a s tím souvisejícím doporučováním jednotlivých finančních produktů. Pojímáme tedy finanční zprostředkování v širším slova smyslu jako poradenství i jako prodej. Z předchozího vyplývá, že v práci se nebudeme věnovat zaměstnancům finančních institucí, takzvaným přepážkovým pracovníkům, ačkoli jejich postavení v mnoha ohledech odpovídá postavení finančních zprostředkovatelů a nezřídka se s ním i prolíná. Opomineme je, protože před spotřebitelem jasně reprezentují danou finanční instituci, a spotřebitel, který navštíví její pobočku, by měl přiměřeně očekávat, že se setká se snahou prodat mu produkt té dané instituce, stejně jako s tím, že se stane cílem prodejních a přesvědčovacích technik. V tomto směru pouze zmiňme jako zajímavou skupinou pracovníky pošt, kteří jsou ze strany vyššího managementu nuceni k prodeji finančních produktů spotřebitelům11, viz např.: HECHTOVÁ, Alena. Česká pošta prý šikanuje zaměstnance, ti pak končí u psychiatrů. Vedení to odmítá. Parlamentní listy. [online]. © OUR MEDIA a.s., 2009-2015. Změněno: 23. 3. 2013. [cit. 14. 12. 2014]. nebo: DLOUHÁ, Petra. Pošta razí tvrdý byznys: dělá z kozlů zahradníky. Penize.cz. [online] © Partners media, 2014. Změněno: 12. 7. 2012. [cit. 17. 1. 2015]. 11

15

přičemž spotřebitelé jsou vystaveni nátlaku na místě, kde to nečekají, nehledě na fakt, že poštovní úřad spousta zejména starších lidí stále považuje za státní úřad, ke kterému mají důvěru12 a tím i ve zde nabízené produkty, což v konečném důsledku vede k jejich klamání. Přesto pracovníci pošt nespadají do našeho pojetí finančních zprostředkovatelů a v práci se jim dále věnovat nebudeme.

DLOUHÁ, Petra. Prodej finančních produktů na poště? Šikana a zhůvěřilost, říká pošťačka. Penize.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 26. 5. 2014. (boxík Alianční partneři). [cit. 17. 1. 2015]. 12

16

2. Veřejnoprávní úprava finančního zprostředkování Komplexní právní úpravu finančního zprostředkování v České republice dnes nenalezneme v žádném zákoně. Finanční produkty můžeme rozdělit na dvě skupiny podle způsobu distribuce, kdy produkty první z nich ji mají upravenou ve speciálním právním předpisu (pojištění, investice, doplňkové penzijní spoření), zatímco distribuce finančních produktů z druhé skupiny (stavební spoření, spotřebitelské a hypoteční úvěry, bankovní služby) se řídí obecnými předpisy živnostenského zákona. Na povinnosti vyplývající ze zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen ObčZ) se pak podíváme v další části práce. Při představování každého předpisu se nejprve podíváme, jak zákon definuje daného finančního zprostředkovatele, dále se podíváme na podmínky vstupu do odvětví, na pravidla, jimiž se musí při své práci řídit, a nakonec si představíme orgán, který na jeho činnost dohlíží, a sankce jaké mu může udělit. Budeme se zaměřovat zejména na činnost fyzických osob, a to i v rámci zákonné úpravy. Jelikož si však fyzická osoba může založit např. společnost s ručením omezeným a pak působit pod hlavičkou této společnosti, nebylo by zcela korektní opomenout i právnické osoby. Pokud tedy budeme v následujícím textu hovořit o osobním výkonu činnosti, v případě fyzické osoby se tím rozumí výkon činnosti prostřednictvím své osoby, v případě právnické osoby se tím rozumí výkon činnosti statutárním orgánem, případně členem statutárního orgánu.

2.1.

Živnostenský zákon

Zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpis (dále jen ŽZ) jako obecný právní předpis upravující podnikání zahrnuje činnosti v rámci finančního zprostředkování, které nejsou upraveny ve speciálních předpisech, jmenovitě se jedná o zprostředkování hypotečních úvěrů, spotřebitelských úvěrů, stavebních spoření a ostatních bankovních produktů nebo služeb. Do oblasti jeho působnosti spadá také čistě poradenská činnost.

17

V úvodní části ŽZ je výslovně jmenováno, že činnost pojišťovacích zprostředkovatelů a činnost osob provádějících přijímání a předávání pokynů nebo investičního poradenství týkající se investičních nástrojů a jejich vázaných zástupců není živností (§ 3 odst. 3 pís. a) ŽZ). Jelikož zákon vyjímá ze své působnosti též činnost penzijních společností, můžeme se analogicky domnívat, že živností není ani distribuce doplňkového penzijního spoření, pomocí vázaných zástupců penzijní společnosti. Vedle toho, že tyto zprostředkovatelské činnosti mají vlastní zákonnou úpravu je důvodem jejich vynětí z působnosti zákona i to, že spadají pod dozor České národní banky (dále jen ČNB).13 Zprostředkovatelská činnost zahrnuje činnosti uvedené v příloze č. 4 ŽZ pod bodem 47.: Zprostředkování obchodu a služeb, a pod bodem 60.: Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků.14 Jde o živnosti volné, jež nevyžadují prokázání odborné ani jiné způsobilosti. Stačí splnit všeobecné podmínky (§ 25 ŽZ). Zákon definuje živnost jako samostatnou činnost provozovanou vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost za účelem dosažení zisku a dle podmínek stanovených zákonem. Všeobecnými podmínkami pro provozování živnosti jsou pak svéprávnost a bezúhonnost. Stojí za podotknutí, že při posuzování bezúhonnosti dle ŽZ stačí, aby finanční zprostředkovatel nespáchal úmyslný trestný čin týkající se předmětu živnosti, v našem případě finančního zprostředkování, popřípadě aby se na něj hledělo, jako by nebyl odsouzen.15 V případě finančního zprostředkování dle jiných zákonů, jak v dalších částech práce uvidíme, nepoužívá zákonodárce pojem bezúhonnost, nýbrž důvěryhodnost, kterou následně pojímá šířeji.16 Zvláštní podmínku odborné způsobilosti má pouze živnost zprostředkování spotřebitelského úvěru, jež je rozvedena v následující podkapitole. KAMENÍK, Petr; HRABÁNKOVÁ, Milada; ORLOVÁ, Marie. Živnostenský zákon. Zákon o živnostenských úřadech. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. s. 15 14 sem patří zprostředkování stavebního spoření a poradenské služby v oblasti finančních záležitostí, jak je vyjmenovává nařízení vlády č. 278/2008 Sb. o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů, v příloze č. 4 15 nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 35/08 16 např. § 19 zákona 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů 13

18

Živnost nemůže provozovat osoba, která je v insolvenčním řízení a na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, byl jí uložen trest zákazu činnosti nebo jí bylo zrušeno živnostenské oprávnění (§ 8 ŽZ). Provozuje-li finanční zprostředkování jako živnost právnická osoba, je oprávněna ustanovit si pro výkon své činnosti odpovědného zástupce, jež musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti podle § 6 a násl. ŽZ (§ 11 ŽZ). Ve vztahu ke spotřebiteli se finančních zprostředkovatelů provozujících živnost týká pouze ustanovení, jež ukládá povinnost vydat spotřebiteli na žádost doklad o poskytnutí služby (§ 31 odst. 14 ŽZ). Toto se v našem případě týká zejména poradenské a konzultační činnosti. Na dodržování živnostenského zákona dohlíží příslušný živnostenský úřad, který může finančnímu zprostředkovateli udělit za porušení zákona ať už formou přestupku nebo správního deliktu pokutu až do výše 500 000 Kč (§ 61 a násl. ŽZ).

2.1.1. Spotřebitelský úvěr Zprostředkování spotřebitelského úvěru je živnost vázaná a pro její výkon je potřeba prokázat odbornou způsobilost požadovanou ŽZ. Odbornou způsobilost v tomto případě představuje buď doklad o uznání odborné kvalifikace, středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou, nebo osvědčení o rekvalifikaci, nebo tři roky praxe v oboru (§ 24 odst. 2 a příloha č. 2 ŽZ). Zároveň musí zprostředkovatel splňovat i obecné podmínky provozování živnosti dle živnostenského zákona, jak již bylo řečeno výše. Některá ustanovení týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru obsahuje zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SÚ). Jedná se zejména o identifikaci zprostředkovatele a subjektů, které zastupuje (§ 5), ustanovení týkající se odměny zprostředkovatele (§ 17 SÚ), povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 SÚ), možnost odstoupení od smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 17b SÚ) a správní delikty, jichž se může zprostředkovatel dopustit. Mezi ně patří nedostatečné nebo nepravdivé informování spotřebitele o podmínkách a nákladech úvěru, nedodržení náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru, použití směnky

19

nebo šeku k zajištění úvěru, použití telefonního čísla pro přístup ke službám s vyjádřenou cenou. Nad dodržováním ustanovení týkajících se zprostředkování spotřebitelského úvěru dohlíží v závislosti na instituci poskytující spotřebitelský úvěr buď ČNB (banky, úvěrová a spořitelní družstva), nebo Česká obchodní inspekce (nebankovní poskytovatelé). Při rozhodování sporů mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem je na návrh spotřebitele příslušný finanční arbitr.17 Za správní delikty a přestupky je možno uložit zprostředkovateli spotřebitelského úvěru pokutu až do výše 20 000 000 Kč (§ 20 SÚ).18

2.2.

Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech

pojistných událostí Zákon č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoPZ) je důsledkem implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002, o zprostředkování pojištění (IMD). V důvodové zprávě k zákonu se dočteme, že zákonodárce očekává zvýšenou aktivitu týkající se distribuce pojištění na poli komunitárního práva, a proto považuje za vhodné vyčlenit ji z obecné úpravy zákona o pojišťovnictví. Současně si tak také slibuje, že zprostředkování pojištění bude provozováno osobami s žádoucími morálními i odbornými kvalitami, a tím i lepší ochranu spotřebitele.19 Zprostředkovatel dle dikce zákona provádí za úplatu odbornou činnost spočívající v přípravných pracích k uzavření pojistných smluv, předkládání návrhů a uzavírání

§ 1 a 8 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi srov. též ONDŘEJ, Jan a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 143 19 Důvodová zpráva k zákonu č. 38/2004 Sb.o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. © Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2003. s. 29. [cit. 10. 2. 2015]. 17 18

20

pojistných smluv a pomáhá při správě pojištění a vyřizování nároků z pojistných smluv (§ 3 pís. a) a b) ZoPZ). Zákon vymezuje celkem šest kategorií pojišťovacích zprostředkovatelů a sice: vázaný pojišťovací zprostředkovatel (VPZ), podřízený pojišťovací zprostředkovatel (PPZ), pojišťovací agent (PA), výhradní pojišťovací agent (VPA), pojišťovací makléř (PM), nebo pojišťovací zprostředkovatel, jehož domovským členským státem není Česká republika. Každý zprostředkovatel může provozovat činnost pouze v tom postavení, v jakém byl registrován (§ 4 ZoPZ). Tabulka 1: srovnání pojistných zprostředkovatelů podle typu20 zkratka

VPZ

PPZ

VPA

PA

PM

Název = předmět činnosti

vázaný pojišťovací zprostředkovatel

podřízený pojišťovací zprostředkovatel

výhradní pojišťovací agent

pojišťovací agent

pojišťovací makléř

Pro koho může vykonávat činnost

pro více pojišťoven, jen nekonkurenční produkty

pro PA, PM nebo VPA

jen pro 1 pojišťovnu

pro více pojišťoven

pro klienta

Inkaso pojistného

ne

ne

ano

ano

ano

Zprostředkování plnění

ne

ne

ne

ano

ano

Odborná způsobilost

základní kvalifikační stupeň

základní kvalifikační stupeň

základní kvalifikační stupeň

střední kvalifikační stupeň

vyšší kvalifikační stupeň

Požadovaná praxe

žádná

žádná

žádná

nejméně 2 roky

nejméně 4 roky

Jak vypadají spletité vztahy mezi různými druhy pojišťovacích zprostředkovatelů, nám nastiňuje obrázek č. 1. Podrobnější popis a přehled jednotlivých kategorií najdou zájemci v tabulce 1, v zákoně (§ 5 - 9 ZoPZ) nebo v přívětivější podobě také na internetových stránkách Asociace finančních zprostředkovatelů.21 zpracováno podle HRUBOŠOVÁ, Marcela. Profese pojišťovací zprostředkovatel. Praha: Linde, 2009. s. 27 21 Jak se stát pojišťovacím zprostředkovatelem. Asociace finančních zprostředkovatelů. [online]. © Afiz 2010. [cit. 16. 1. 2015]. 20

21

Obrázek 1: vzájemné vztahy spotřebitele a pojistných zprostředkovatelů 22

Kategorií pojišťovacího zprostředkovatele, jehož domovským členským státem není Česká republika, se dále zabývat nebudeme, jelikož tento může, po informování ČNB a domovského orgánu dohledu, provozovat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví v rozsahu, v jakém ji může provozovat ve svém domovském členském státě, podle obecných podmínek provozování pojišťovací činnosti v České republice. Proto bude v diskutované právní úpravě zahrnut automaticky i tento případ.

22

Zdroj: autor

22

K 29. lednu roku 2015 bylo v registru ČNB uvedeno 791 pojišťovacích makléřů, 1 450 pojišťovacích agentů, 38 771 výhradních pojišťovacích agentů, 12 770 vázaných pojišťovacích zprostředkovatelů a 103 877 podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů.23 Podle zákona a jak můžeme vidět též v tabulce č. 1 tak tři typy zprostředkovatelů (VPZ, PA, VPA) jsou placeni pojišťovnami a pouze PM je placen spotřebitelem. Do které kategorie spadá PPZ záleží na tom, zda pracuje pro PM, nebo pro VPZ, PA nebo VPA. Práce

pojišťovacího

zprostředkovatele

podléhá

registračnímu

principu,

zprostředkovatelskou činnost lze začít provozovat až po registraci u ČNB a to po poskytnutí údajů vyžadovaných zákonem (identifikační údaje, rozsah činnosti podle odvětví i území působnosti, datum zahájení činnosti a IČO), prokázání důvěryhodnosti, předložení dokladů prokazující minimální výši majetku žadatele, má-li být zprostředkovatel oprávněn přijímat pojistné plnění či pojistné, dále doložením absolvování odborného vzdělání a prokázáním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zprostředkovatelskou činností v pojišťovnictví, poslední dvě podmínky může u VPZ a PPZ nahradit ten, koho zastupují písemným prohlášením o splnění podmínek a o tom, že dotyčný nese plnou zodpovědnost za činnost daného VPZ nebo PPZ (§ 12 a § 13 ZoPZ). Prokazování odborné způsobilosti v oblasti zprostředkování pojištění blíže definuje vyhláška ČNB č. 582/2004 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, v níž najdeme požadavky na doklady prokazující ukončení odborného studia a v jejích přílohách také obsahovou náplň zkoušek odborné způsobilosti. K obsahové náplni zkoušek odborné způsobilost je třeba podotknou, že tato se týká spíše znalosti ZoPZ, a v menší míře i zákona o pojišťovnictví, než praktického fungování pojistného trhu a znalostí potřebných pro poskytnutí odborné rady a správné pojištění spotřebitele. Na internetových stránkách ČNB lze najít zveřejněné znění testových otázek

Pojišťovací zprostředkovatelé podle typu (stav ke dni 29.01.2015). Česká národní banka. [online]. Česká národní banka © 2003-2015 [cit. 29. 1.2015]. 23

23

pro zkoušky odborné způsobilosti,24 dále je možné si samotný test vyzkoušet na nečisto na stránkách Asociace finančních zprostředkovatelů,25 přičemž pro správné zodpovězení většiny testových otázek stačí používat takzvaný testový “princip autoškola”, kdy platí, že nejdelší odpověď je ta správná, ke složení testu a prokázání patřičné odborné způsobilosti, tak stačí si jej několikrát online projít. V důsledku toho dokáže odbornou způsobilost prokázat téměř každý uchazeč.26 Údaje uvedené v registru pojišťovacích zprostředkovatelů musejí odpovídat faktickému stavu a při rozhodování ve věcech pojišťovacího zprostředkovatele se za rozhodné skutečnosti považují právě informace uvedené v registru pojišťovacích zprostředkovatelů, jak to v případě údajů o zahájení či pozastavení činnosti judikoval i Nejvyšší soud.27 Mezi povinnosti pojišťovacího zprostředkovatele patří především požadavek pracovat s odbornou péčí, chránit zájmy spotřebitele, zejména jej komplexně a pravdivě informovat. Na požádání pak musí předložit osvědčení o registraci a sdělit způsob svého odměňování. Pojem odborná péče není nikde v ZoPZ a zatím ani ve stávající judikatuře vztahující se k tomuto zákonu hlouběji rozveden, ČNB ji ztotožňuje s odbornou péčí podle zákona č. 277/2009 Sb. zákon o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, jež však není definována ani zde, aby si ji následně vyložila po svém, jak můžeme vyčíst z úředního sdělení ze dne 2. května 2012 k některým informačním povinnostem při sjednávání a během trvání životního pojištění,28 čímž vytváří právní nejistotu pro zprostředkovatele i pojišťovny. 29

Zkoušky odborné způsobilosti. Česká národní banka. [online]. © Česká národní banka, 20032015. [cit. 20. 1. 2015]. 25 http://cert.afiz.cz/ 26 ŠAFRÁNEK, Petr. Vyzkoušejte si test pojišťovacího zprostředkovatele. Peníze.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 11. 3. 2005. [cit. 18. 1. 2015]. a ZÁMEČNÍK, Petr. Otestujte se: Zvládnete zkoušky pojišťovacích zprostředkovatelů? Investujeme.cz. [online]. © Fincentrum a. s., 2006 – 2015. Změněno: 22. 11. 2010. [cit. 18. 1. 2015]. 27 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. 23 Cdo 2578/2012 28 Věstník ČNB, částka 6/2012 ze dne 14. května 2012. Česká národní banka [online]. © Česká národní banka, 2003-2015. Změněno 14. 5. 2012. [cit. 5. 3. 2014]. 29 BAYEROVÁ, Monika. Obsah, meze a limity pojmu „odborná péče“ v pojišťovnictví. Pojistný obzor. 2012, roč. 89, č. 3, s. 14-15, 24

24

Pro výklad pojmu odborná péče se proto zdá jako nejvhodnější vypomoci si analogickou definicí z § 2 odst. 1 pís. o) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoOS), jež vymezuje odbornou péči jako: “…úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.” Dále musí pojišťovací zprostředkovatel sdělit spotřebiteli základní informace o osobě, jejímž jménem jedná (pojišťovna či jiný pojišťovací zprostředkovatel), zaznamenat potřeby a požadavky spotřebitele, na jejichž základě mu doporučuje konkrétní pojistný produkt a také nesmí opomenout informace o pojistné smlouvě a závazků z ní vyplývajících, jak to stanoví zákon (§ 21 ZoPZ). Pojišťovací zprostředkovatelé mají povinnost mlčenlivosti o údajích týkajících se pojištění fyzických či právnických osob (§ 127 zákona 277/2009 Sb. o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů). Součástí běžné praxe pojišťovacích zprostředkovatelů je vytváření databáze klientů a potenciálních zájemců, jež mohou zprostředkovatelé oslovit s obchodní nabídkou. Tímto se však stávají pojišťovací zprostředkovatelé správci osobních údajů a musí dodržovat související povinnosti, jak jsou definovány v zákoně o ochraně osobních údajů.30 Jde zejména o povinnosti týkající se souhlasu subjektu údajů, rozsah a doba shromažďování údajů, zabezpečení údajů a další (§ 5 zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů). V neposlední řadě pak pojišťovací zprostředkovatel odpovídá za škodu způsobenou výkonem své činnosti, které se však může zprostit, prokáže-li, že vzniku škody nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat (§ 21 odst. 3 ZoPZ). Zároveň také pojišťovací zprostředkovatel odpovídá za jednání a škodu způsobenou jemu podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem (§ 6 odst. 3 ZoPZ).31

30 31

rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2009, č. j. 9 As 34/2008 - 68 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2014 sp. zn. 32 Cdo 2322/2012

25

Odpovědnost za škodu ve smyslu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích je speciální úpravou obecné odpovědnosti za škodu, k čemuž se ještě vrátíme v případě posuzování odpovědnosti za škodu ve smyslu § 2950 ObčZ. “Zákon č. 38/2004 Sb. obsahuje v § 21 odst. 3 speciální úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou pojišťovacím zprostředkovatelem při provozování své činnosti. Z toho důvodu nelze při posuzování předpokladů odpovědnosti vycházet z obecného ustanovení § 373 obch. zák. Porušení povinností upravených především v ustanovení § 21 odst. 1 věty první tohoto zákona je jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 21 odst. 3 zák. č. 38/2004 Sb.”32 Dozorovým orgánem nad zprostředkováním pojištění je ČNB.33 Tato může ukládat opatření k nápravě v případě rozporu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele se zákonem a následně až na 6 měsíců pozastavit činnost. Další delikty, jichž se může pojišťovací zprostředkovatel dopustit a za něž jej může ČNB pokutovat, se týkají zejména chyb v registru, případně vadného vykázání činnosti (§ 25 a násl. ZoPZ). Z hlediska praxe pojišťovacích zprostředkovatelů jsou zajímavé správní delikty vyžadování složení vstupních poplatků od osob, které se mají podílet na zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví, jako podmínky výplaty příštích odměn, případně odvozování odměny od získání dalších osob, jež by provozovaly zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Jmenované delikty souvisí se zkušeností tzv. “letadel”, kdy existence některých podnikatelských modelů distribuce pojištění byla založena na Ponziho schématu (§ 26 ZoPZ). Porušování ustanovení zákona o odpovědnosti za odbornou péči a ochraně zájmu spotřebitele zákon sankcionuje pouze nepřímo skrze uložení opatření k nápravě, které je

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. 23 Cdo 4647/2009 podrobněji v: ADOLT, Jiří; SUCHÁNEK, Petr. Pojišťovací zprostředkovatelé. Praha: ASPI, 2005. s. 245 - 310 32 33

26

možné v případě nedodržení potrestat pokutou (§ 22 a násl. ZoPZ), jak učinila ČNB například v případu Lukáše Štorka.34

2.3.

Zákon o podnikání na kapitálovém trhu

Další z právních úprav finančního zprostředkování na úrovni evropských společenství, jež se odráží v našem právním řádu, je zákon č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoPKT). Na rozdíl od předchozího, nezabývá se ZoPKT pouze distribucí, nýbrž komplexním způsobem reguluje činnost osob působících na finančním trhu a v návaznosti na to i distribuci jejich služeb prostřednictvím dalších subjektů. Finanční zprostředkovatelé v našem pojetí spadají buď do kategorie investiční zprostředkovatel, nebo vázaný zástupce. Investiční zprostředkovatel je fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje hlavní investiční službu přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních cenných papírů nebo cenných papírů kolektivního investování (dále jen přijímání a předávání pokynů) nebo hlavní investiční službu investiční poradenství týkající se investičních nástrojů (dále jen investiční poradenství) (§ 29 ZoPKT). Vázaný zástupce je fyzická nebo právnická osoba, která je oprávněna na základě písemné smlouvy se zastoupeným jeho jménem poskytovat nebo propagovat přijímání a předávání pokynů a poskytovat investiční poradenství. Zastupovat může jak obchodníka s cennými papíry, tak i investičního zprostředkovatele nebo investiční společnost (§ 32a odst. 1 a 2 ZoPKT).35 “Investiční zprostředkovatel může vykonávat také další podnikatelskou činnost v souladu s jinými zákony a také to tak typicky v praxi činí. Tak například investiční zprostředkovatelé poskytují obvykle poradenství v oblasti pojišťovnictví. Tato další investiční

rozhodnutí České národní banky ze dne 16. května 2013, sp. zn. Sp/2011/172/573 Vázaní zástupci mohou ještě navíc umisťovat investiční nástroje bez závazku jejich upsání, má-li zastoupený k tomuto povolení, což se však netýká spotřebitele a proto toto dále nebudeme brát v úvahu. 34 35

27

činnost však registraci podle tohoto ustanovení (§ 29 ZoPKT, pozn. autora) nepodléhá, a investiční zprostředkovatel tak při jejím výkonu neplní ani povinnosti stanovené tímto zákonem. Vždy je tak třeba pečlivě zkoumat, zda příslušná aktivita je anebo není činností podle tohoto zákona.”36 Služba přijímání a předávání pokynů znamená zejména komunikaci se spotřebitelem, poučení spotřebitele o rizicích, získání základních informací o zákazníkovi a zjištění jeho investičního záměru, přijetí pokynu k jeho provedení a zajištění předání pokynu osobě, která jej provede.37 Služba

investičního

poradenství

znamená

poskytování

individualizovaného

poradenství, které směřuje přímo či nepřímo k nákupu či jinému nakládání s investičními nástroji, bez ohledu na to, zda jej poskytováno z podnětu zákazníka či obchodníka s cennými papíry (§ 4 odst. 5 ZoPKT). Investiční zprostředkovatel může svou službu vykonávat (na rozdíl od jiných subjektů kapitálového trhu) pouze ve vztahu k investičním cenným papírům a cenným papírům kolektivního investování (§ 29 v kombinaci s § 3 odst. 1 a 2 ZoPKT). Pro provozování zmíněných hlavních investičních služeb je nutné mít povolení vydané ČNB. Toto se netýká investičních zprostředkovatelů, jejichž rozsah činnosti je omezen a stačí jim pouhá registrace u ČNB (§ 4a v kombinaci s § 29 odst. 2 ZoPKT). Investiční zprostředkovatel musí v rámci registrace společně s obvyklými údaji (viz registrace pojišťovacího zprostředkovatele výše) prokázat také svoji odbornou způsobilost v oblasti výkonu činnosti investičního zprostředkování (§ 30 ZoPKT). ZoPKT odkazuje v § 32 odst. 2 přes § 14 a § 14a na vyhlášku ČNB č. 143/2009 o odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti, v níž je přesně specifikováno, jaké odborné znalosti musí investiční zprostředkovatel mít.

ŠOVAR, Jan. In: HUSTÁK, Zdeněk a kol. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu: komentář. Praha: C.H.Beck, 2012. s. 303. 37 HUSTÁK, Zdeněk. In: HUSTÁK, Zdeněk a kol. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu: komentář. Praha: C.H.Beck, 2012. s. 65 36

28

Tyto znalosti se netýkají jen obecných informací ohledně investic, nýbrž například i znalosti ohledně principů a fungování kolektivního investování, v případě poskytování investičního poradenství dále teorie financí, teorie investic, teorie investiční strategie a teorie portfolia.38 Tímto je zabezpečena vyšší odborná úroveň zprostředkování investičních služeb a v souvislosti s tím i lepší ochrana spotřebitele. V registru ČNB jsou uvedeny u každého zprostředkovatele a vázaného zástupce zmiňované dva druhy hlavních investičních služeb.39 Na rozdíl od přijímání a předávání pokynů, kdy je prací investičního zprostředkovatele pouze přijmout pokyny od klienta a předat je dále, je podstatou investičního poradenství analýza potřeb klienta a doporučení konkrétního investičního nástroje. V praxi je rozdíl mezi obojím pro spotřebitele dosti neznatelný, ani ČNB nedokáže stanovit přesná kritéria rozlišující přijímání pokynů a investiční poradenství a následně vymáhat přesné dodržování zákona. Nutno podotknout, že nároky na prokázání odbornosti pro poskytování služby investičního poradenství jsou mnohem vyšší a investiční zprostředkovatel, který nemá oprávnění ke službě investičního poradenství, podle zákona nesmí spotřebiteli ani naznačovat, do jakých cenných papírů ze zprostředkovatelova portfolia by měl investovat, což se však praxi téměř neděje. V tomto ohledu je ZoPKT nedotažený do konce a bývá často porušován. Prováděcí směrnice Komise 2006/73/ES ze dne 10. srpna 2006, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o organizační požadavky a provozní podmínky investičních podniků a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice, v recitalu 81 preambule a svém čl. 52 vymezuje jako hraniční bod investičního poradenství stupeň individualizovanosti udělené rady nebo doporučení. Jmenovitě jde o poradenství

srov. § 4 vyhlášky č. 149/2009 Sb. o odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti 39 viz Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Česká národní banka [online]. © Česká národní banka, 2003-2015. Změněno: 1. 7. 2012. [cit. 15. 1. 2015]. 38

29

prezentované jako vhodné pro osobu spotřebitele nebo vycházející z vyhodnocení jeho osobních podmínek, které se týká blíže konkretizovaného investičního nástroje.40 Mezi povinnosti investičního zprostředkovatele řadí ZoPKT především povinnost poskytovat své služby s odbornou péčí, tedy jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka. Mezi další povinnosti patří dodržování pravidel jednání se zákazníky (včetně zmocnění k vydání vyhlášky upravující tuto problematiku), povinnost zajišťovat činnosti osobami splňujícími patřičnou odbornost osob, povinnost řídit střet zájmů, povinnost evidence přijatých a předaných pokynů, uchovávání dokumentů, atd. (§ 32 ZoPKT).41 K rozsahu povinnosti investičního zprostředkovatele jednat s odbornou péčí se vyjádřily nejprve Městský soud v Praze a posléze i Vrchní soud v Praze jako odvolací soud ve věci, přičemž jejich vyjádření je jak v rozporu se zavedenou praxí nejen u nás, ale i ve světě.42 Žalobce v pozici poškozeného klienta v daném případě žaloval investičního zprostředkovatele a obchodníka s cennými papíry na náhradu škody, jež mu vznikla nákupem a posléze prodejem akcií zahraniční společnosti, které v průběhu jejich držby (leden březen) ztratily téměř 90 % své původní hodnoty. Ve své žalobě argumentoval, že jako neprofesionálního zákazníka ho měl investiční zprostředkovatel v rámci poskytované odborné péče informovat o poklesu cen akcií, jež nakoupil na základě jeho doporučení, a poskytnout mu odbornou radu. V tuto chvíli budeme diskutovat pouze závěr odvolacího soudu, který se od původního rozhodnutí liší zásadně pouze ve stanovené výši škody. Oba soudy totiž odkazují na § 32 odst. 3 ZoPKT ve spojení s § 15a až § 15r ZoPKT a dochází k závěru, že z těchto ustanovení vyplývá povinnost investičního zprostředkovatele informovat zákazníka o každé podstatné změně skutečností, jíž může být mimo jiné i ztráta hodnoty investice. HUSTÁK, Zdeněk. In:HUSTÁK, Zdeněk a kol. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu: komentář. Praha: C.H.Beck, 2012. s. 83. 41 CHOD, Karel. Investiční zprostředkovatel. Legislativa a praxe, nekalé praktiky. Brno 2013. s. 32 33. 42 Jde o rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 30Cm 421/2011 ze dne 13. 9. 2012 a rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 560/2012 ze dne 17. 4. 2013 40

30

Z toho odvolací soud dovodil v rozsudku povinnost investičního zprostředkovatele uhradit 20 % vzniklé škody, zbytek ztráty nese zákazník sám. Závěr obou soudů je však v rozporu s povědomím účastníků kapitálového trhu. V konečném důsledku by pak musel investiční zprostředkovatel monitorovat každou nakoupenou pozici svého klienta a neustále jej informovat o průběžných změnách. Taková zátěž by byla pro poskytovatele investičního poradenství nepřiměřená, potažmo by vedla ke zdražení služby investičního poradenství a to až na takovou úroveň, že by si ji běžný spotřebitel nemohl dovolit. Závěry obou soudů jsou navíc v rozporu s požadavky ČNB jako regulátora trhu, jelikož mohou vést k churningu (nadměrnému obchodování s cennými papíry).43 I proto regulátor ve svých výkladových materiálech říká, že o investiční poradenství se zpravidla nejedná, pokud obchodník poskytuje zákazníkovi informaci typu aktuální ceny investičního nástroje nebo upozorňování na určité události, např. že kurs akcie překročil určitou hranici.44 Nutno podotknout, že ani trh s cennými papíry v USA, jež bývá považován, co se obchodování na kapitálových trzích týče, za jeden z nejregulovanějších na světě, nezakládá žádný obdobný požadavek.45 K povinnostem investičního zprostředkovatele patří jako v předešlém případě pojišťovacího zprostředkovatele, též povinnost mlčenlivosti, jež zahrnuje vedle obvyklých ustanovení zapovídajících sdělování informací, jež investiční zprostředkovatel obdržel od spotřebitele, také uveřejnění informace, jež je s to ovlivnit kapitálový trh a nebyla uveřejněna (§ 116 ZoPKT). Investiční zprostředkovatel nesmí provádět svou činnost pomocí osoby, která není zaměstnancem nebo zástupcem platným dle zákona, musí mít dostatečné organizační

Informace k nadměrnému obchodování (tzv. churning). ČNB pro všechny. [online]. © Česká národní banka, 2003-2015. [cit. 25. 3. 2015]. 44 Metodika k investičním službám. Česká národní banka [online]. © Česká národní banka, 20032015. Změněno: 10. 9. 2012. s. 33 - 34. [cit. 26. 2. 2015]. 45 CHOD, Karel. Investiční zprostředkovatel. Legislativa a praxe, nekalé praktiky. Brno 2013. s. 48. 43

31

a kontrolní mechanismy pro poskytování investičních služeb, vést evidenci přijatých nebo předaných pokynů a splnit informační povinnost vůči ČNB. Zastoupený se dopustí správního deliktu tím, že neověří či nekontroluje v dostatečné míře činnost vázaného zástupce nebo nedá vázanému zástupci okamžitou výpověď, nesplňuje-li zákonné podmínky pro výkon zprostředkovatelské činnosti v oblasti kapitálových trhů (§ 157 odst. 5 a 6 ZoPKT). Za výše jmenované správní delikty ukládá ČNB pokutu do 10 000 000 Kč (§ 157 odst. 14 pís. b) ZoPKT). Na závěr zbývá konstatovat, že právní úprava distribuce investičních služeb je pro spotřebitele v mnoha ohledech velmi komplikovaná (např. zmiňovaný rozdíl mezi zprostředkováním a poradenstvím). Zahrnuje jak zajištění odborné způsobilosti osob, s nimiž přichází spotřebitel do styku (investičních zprostředkovatelů a vázaných zástupců), tak standardizované postupy a kontrolní mechanismy, jež jsou investiční zprostředkovatelé a osoby zastupované vázanými zástupci, povinni vypracovat a dodržovat, a dohled na stavovské úrovni, kdy obchodník s cennými papíry musí dohlížet na činnost svého investičního zprostředkovatele. Na rozdíl od ostatních právních předpisů upravujících finanční zprostředkování neobsahuje ZoPKT speciální úpravu odpovědnosti za škodu a v § 194 odkazuje na zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ). V případě náhrady škody způsobené investičním zprostředkovatelem tak budeme postupovat podle obecných občanskoprávních předpisů.46

2.4.

Zákon o doplňkovém penzijním spoření

V rámci důchodové reformy v roce 2011 byly projednány a schváleny tři klíčové zákony, a sice zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření (dále jen ZoDS), zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření (dále jen ZoDPS) a zákon č. 428/2011

KUBOŇ, David. Poškodil vás obchodník? Žádejte odškodnění. Investiční magazín [online]. Změněno 15. 3. 2013. [cit. 12. 2. 2015]. 46

32

Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření.47 Zejména první dva zákony znamenaly v distribuci penzijních produktů malou revoluci. Vzhledem k nejistému budoucímu osudu zákona o důchodovém spoření, protože části obou zákonů upravující distribuci produktů penzijního spoření a důchodového spoření a pravidla jednání s účastníky jsou až na čísla paragrafů a terminologii totožné, a v neposlední řadě protože zákon o důchodovém spoření v některých svých ustanoveních (např. § 25, § 66, § 91 ZoDS) odkazuje na ZoDPS, budeme pracovat pouze s právní úpravou ZoDPS, přičemž tím pokryjeme i distribuci podle zákona o důchodovém spoření.48 Právní úprava distribuce a obecně celého doplňkového penzijního spoření je vlastní právní úpravou, která není implementací evropských předpisů, nýbrž vzniká z iniciativy českého zákonodárce. Na rozdíl od ZoPKT, jež reguloval oblast investic a cenných papírů ve vztahu ke všem ostatním subjektům finančního trhu, ZoDPS, podobně jako ZoPZ, ze své podstaty předpokládá, že cílovou skupinou penzijních společností budou právě spotřebitelé, čemuž odpovídá i podrobnější a spotřebitelsky příznivější právní úprava. Osobami oprávněnými nabízet a zprostředkovat doplňkové penzijní spoření jsou obchodník s cennými papíry, vázaný zástupce obchodníka s cennými papíry, investiční zprostředkovatel, vázaný zástupce investičního zprostředkovatele a vázaný zástupce penzijní společnosti (§ 74 odst. 1 ZoDPS). V dalších ustanoveních citovaného odstavce bychom se dočetli, že proto, aby mohl obchodník s cennými papíry, investiční zprostředkovatel a jejich vázaní zástupci nabízet a zprostředkovávat doplňkové penzijní spoření, musí mít dotyčný tuto činnost povolenu (obchodník s cennými papíry), zapsánu (vázaný zástupce) nebo zaregistrovánu (obchodník s cennými papíry, investiční zprostředkovatel) u ČNB a to pouze po splnění podmínky

srov. HUSTÁK, Zdeněk. Penzijní reforma - několik poznámek. E-právo.cz. [online]. © epravo.cz, a.s. 1999-2015. Změněno: 5. 1. 2012. [cit. 30. 1. 2015]. 48 srov. § 75 - 93 zákona o důchodovém spoření a § 74 - 87 a § 126 - 140 ZoDPS (větší počet paragrafů v ZoDPS je dán tím, že ZoDPS upravuje navíc i činnost vázaného zástupce) 47

33

prokázání odborné způsobilosti k distribuci produktů doplňkového penzijního spoření (§ 74 odst. 2 - 7 ZoDPS). Vázaní zástupci penzijní společnosti jsou povinni nabízet a zprostředkovávat doplňkové penzijní spoření (dále jen “zprostředkovávat doplňkové penzijní spoření”) pouze pro jednu penzijní společnost a to osobně nebo pomocí zaměstnanců. Pro podmínky jejich činnosti platí obdobná ustanovení jako pro ostatní zprostředkovatele doplňkového penzijního spoření. Prokazování odborné způsobilosti v případě zprostředkování doplňkového penzijního spoření má, podobně jako prokazování odborné způsobilosti v oblasti distribuce investičních nástrojů i v oblasti distribuce pojistných produktů, vlastní prováděcí právní předpis, jde o vyhlášku ČNB č. 215/2012 Sb. o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu, v níž je podrobně specifikován minimální rozsah odborných znalostí, jež jsou požadovány po osobě zprostředkovávající produkty doplňkového důchodového spoření. Kromě obecných znalostí z oblasti investic, jež požaduje i vyhláška ČNB č. 143/2009 Sb. o odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti, o níž jsme mluvili v souvislosti s prokazováním odbornosti pro výkon činnosti investičního zprostředkovatele, obsahuje zmiňovaná vyhláška v příloze č. 1 i podrobně rozepsané tematické okruhy potřebných znalostí, jimiž jsou: právní předpisy, principy a fungování důchodového spoření, principy a fungování doplňkového penzijního spoření, investiční nástroje, jejich druhy a vlastnosti, principy finančního trhu včetně teorie financí a investice, investiční strategie a související rizika.49 Finanční zprostředkovatelé za autorova okolí prohlašovali, že: „Toto je první zkouška odborných znalostí, na kterou jsem se musel pořádně učit a dlouho připravovat.“ Z toho je vidět, že požadavky na odbornost osob distribuující penzijní produkty už nejsou tak formální jako například požadavky na odbornost pojišťovacích zprostředkovatelů. Činnost zprostředkovatele doplňkového penzijního spoření podléhá registraci, podobně jako činnost pojišťovacího zprostředkovatele a investičního zprostředkovatele,

srov. § 3 a přílohu č. 1 vyhlášky České národní banky č. 215/2012 Sb. o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu 49

34

zápis do seznamu vázaných zástupců je podmíněn zaplacením správního poplatku a musí se každých 12 měsíců obnovovat. Obnova je rovněž podmíněna zaplacením správního poplatku.50 Díky tomu není registr zprostředkovatelů důchodového a doplňkového penzijního spoření plný tzv. “mrtvých duší”, tedy zprostředkovatelů, kteří již aktivně nevykonávají zprostředkovatelskou činnost, což je problémem jak registru pojišťovacích zprostředkovatelů, tak registru investičních zprostředkovatelů a vázaných zástupců.51 Zákon o doplňkovém penzijním spoření obsahuje pravidla, jimiž je penzijní společnost povinna se řídit při jednání s účastníky. Tato pravidla se vztahují i na zprostředkovatele doplňkového penzijního spoření. Zejména sem patří povinnost “jednat s účastníkem kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v jeho nejlepším zájmu.” (§ 126 ZoDPS), což je vedle požadavku odborné péče (§ 75 ZoDPS) další povinnost navíc. Mezi další povinnosti patří omezení pobídek, jež by mohly vést k porušení výše citované povinnosti, povinnost jednat obdobným způsobem i s “pouhým” zájemcem o doplňkové penzijní spoření, pravdivost, vyváženost a jasnost propagačních sdělení, jednoznačnost a komplexnost komunikace s účastníkem, povinnost zaznamenávat požadavky a potřeby účastníka, sdělení klíčových informací pro účastníky (tzv. KID), což je “dokument obsahující stručné základní charakteristiky systému doplňkového penzijního spoření a stručné základní charakteristiky účastnického fondu, nezbytné pro účastníky k odpovědnému posouzení povahy a rizik účastnického fondu, který je jim nabízen, zpracované formou srozumitelnou osobě uvedené v § 132.” (§ 134 odst. 1 ZoDPS) a nutnost vyžádat si od účastníka před uzavřením smlouvy o doplňkovém penzijním spoření nezbytné informace v rozsahu, který umožní vyhodnotit, zdali je uzavření smlouvy a dohodnutá strategie pro účastníka vhodná (§ 126 - 137 ZoDPS).

příloha 1 položka 65 bod 9 a 10 zákona č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů 51 ŠAFRÁNEK, Petr. Petr Šafránek: Sčítání lidu pojišťovacího. Peníze.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 4. 3. 2011. [Cit. 30. 1. 2015]. 50

35

Jako velmi výrazný prvek ochrany spotřebitele vnímejme právě omezení pobídek a také maximální možnou úplatu, již může penzijní společnost inkasovat od účastníka, zejména však regulaci odměny za zprostředkování doplňkového penzijního spoření, jež nesmí překročit 3,5 % průměrné mzdy (§ 63 ZoDPS). Nutno konstatovat, že ačkoli toto opatření úspěšně brání před přepojišťováním spotřebitelů, zároveň demotivuje finanční zprostředkovatele, aby vyvíjeli v oblasti zprostředkování doplňkového penzijního spoření aktivní činnost. “I ve finančním světě existují poradci. A i v něm existují poradci mizerní i dobří. Ani jedni z nich ale nemají motivaci lidem vysvětlovat, jak doplňkové spoření funguje a proč by pro ně mohlo být vhodné, případně vhodnější – než penzijní připojištění. Je to důsledek toho, že stát se při nastavování podmínek pro nový penzijní produkt snažil udělat ho pro klienty co nejlevnější. Vymezil tak jasně strop pro to, kolik si můžou za správu fondů vzít penzijní společnosti, a velice nízko nastavil i hranici provizí, které můžou inkasovat poradci za sjednání produktu. Tahle chvályhodná snaha teď bohužel doplňkové penzijní spoření táhne dolů jako kámen.”52 Zprostředkovatelé doplňkového penzijního spoření musí pochopitelně jako i v ostatních případech finančního zprostředkování zachovávat mlčenlivost ve vztahu k informacím, jež se dozvěděli v souvislosti s výkonem své činnosti (§ 166 ZoDPS). Nad dodržováním zákonných ustanovení bdí ČNB, která může zprostředkovateli doplňkového penzijního spoření v případě nesouladu údajů v registru se skutečností, či při ztrátě odborné způsobilosti zrušit registraci a vymazat jej ze seznamu zprostředkovatelů doplňkového penzijního spoření (§ 154 ZoDPS). Zprostředkovatel doplňkového penzijního spoření se dopustí správního deliktu tím, že při výkonu své činnosti nejedná osobně nebo pomocí svých zaměstnanců, poruší povinnost vykonávat činnost s odbornou péčí, nezavede nebo neudržuje požadavky

PLESKA, Gabriel; TÁCHA, Daniel. Velký investiční seriál: státní důchodový zmatek. Peníze.cz. [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 15. 10. 2014. [cit. 31. 1. 2015]. 52

36

na obezřetné poskytování činností pomocí systému dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, nevede řádně evidenci své činnosti a uzavřených smluv, porušuje povinnosti týkající se záznamu komunikace se zájemci o doplňkové penzijní spoření nebo účastníky, neuchovává dokumenty podle týkající se jeho činnost, jak to požaduje zákon nebo nesplní podmínky k zavedení a udržení kontrolních a bezpečnostních opatření pro zpracování a evidenci informací (§ 163 odst. 5 ZoDPS). Za porušení zákona lze podle konkrétního porušeného ustanovení uložit pokutu až do výše 20 000 000 Kč (§ 159 ZoDPS). Zprostředkovatel doplňkového penzijního spoření a penzijní společnost odpovídají společně a nerozdílně za škodu způsobenou při provozování své činnosti. Za škodu způsobenou vázaným zástupcem odpovídá zastoupený a nemůže se jí zprostit (§ 75 ZoDPS). Objektivní charakter odpovědnosti ještě více posiluje postavení a ochranu spotřebitele.

2.5.

Budoucí trendy veřejnoprávní regulace

V roce 2011 měl být vládě předložen návrh věcného záměru zákona o některých podmínkách nabízení, zprostředkování a poskytování finančních služeb a o finančním poradenství (zákon o distribuci finančních služeb).53 Vzhledem k náročnosti úkolu se však termín předložení neustále posouval a podle dostupných informací ani během posledního stanoveného termínu, dle plánu legislativních prací vlády, což byl prosinec 2014, nebyl projednán.54 Cílem připravované normy je jednotná úprava oprávnění k činnosti, stanovení požadavků na prokázání odborné způsobilosti a pravidla jednání. Jednotná právní úprava by dále zohledňovala specifika jednotlivých sektorů finančního trhu (věcný záměr zákona předpokládá členění na skupiny činností v oblastech životního pojištění, neživotního pojištění pro občany, pojištění motorových vozidel, vklady, stavební spoření, hypoteční

Přehled dopadů návrhu MF poř. č. 9_2012. Vláda České republiky. [online]. © Vláda ČR 20092012. [cit. 31. 1. 2015]. 54 Plán legislativních prací vlády na rok 2014. Vláda České republiky. [online]. © Vláda ČR 2015. Změněno: 13. 3. 2014. [cit. 31. 1. 2015]. 53

37

a spotřebitelské úvěry, investiční poradenství, penzijní a důchodové spoření, nadsektorové finanční poradenství a další). Vedle přínosů spočívajících v sjednocení orgánů dohledu a zjednodušení jeho činnosti, přinese zákon také podrobná a univerzální pravidla jednání se spotřebiteli, na obecné úrovni upraví minimální informační povinnost a nastaví odborné standardy pro vstup do odvětví.55 Zatímco budoucnost obecného právního předpisu regulujícího distribuci finančních produktů je v tuto chvíli nejistá, v současné době probíhá příprava jiného právního předpisu zvyšujícího ochranu spotřebitele na finančním trhu a to opět díky požadavkům, jež na českého zákonodárce kladou evropské předpisy. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (MCD) po členských státech požaduje, aby do 21. března 2016 implementovaly do svého právního řádu regulaci distribuce hypotečních úvěrů, které jsou specificky vyjmuty z regulace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. “Základními stavebními kameny nové směrnice, která obsahuje úpravu v mnohých směrech paralelní k právní úpravě spotřebitelských úvěrů dle směrnice 2008/48/ES, jsou především: ●

informační povinnosti (v reklamě, předsmluvní),

●

roční procentní sazba nákladů,

●

posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a vhodnosti úvěru pro spotřebitele včetně přístupu do databází dlužníků,

●

právo spotřebitele na předčasné splacení úvěru,

●

požadavky na regulaci zprostředkovatelů úvěrů včetně evropského pasu pro tyto subjekty a

VÍTŮ, Michaela. Věcný záměr zákona o distribuci finančních služeb: Co nás čeká? Pojistný obzor. 2013, roč. 90, č. 2, s. 8-9. 55

38

●

požadavky na adekvátní regulaci a dohled nad nebankovními poskytovateli hypotečních úvěrů včetně požadavků na odbornost osob jednajících se spotřebitelem.”56 Z veřejné konzultace pořádané ministerstvem financí vyplynulo, že účastníci trhu

(orgán dohledu, 2 asociace věřitelů, 3 věřitelé, 3 asociace zprostředkovatelů, 3 zprostředkovatelé a jeden další subjekt) vítají sjednocení dohledu pod ČNB, odmítají však regulaci používání pojmu poradce, tak jak ji navrhuje směrnice. Navrhují sjednocení používání spojení nezávislé poradenství pro činnost placenou spotřebitelem a to napříč celým finančním trhem. Zároveň odmítají zákaz provizního odměňování. Účastníci většinově odmítli možnost nabízenou směrnicí, týkající se zpřesnění požadavků na poskytování předsmluvních informací spotřebiteli, jelikož tato praxe je již podle jejich mínění dostatečně zavedena.57 Nakonec dodejme, že ZoPKT a ZoPZ bude navíc nutné v blízké době harmonizovat s evropským právem, v důsledku připravovaných změn, jak se o nich zmíníme v poslední části práce.

Informace o transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnice 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 09/2010. Ministerstvo financí České republiky. [online]. © Ministerstvo financí, 2005-2013 Změněno: 18. 7. 2014. [cit. 31. 1. 2015]. 57 Výsledky veřejné konzultace Ministerstva financí k transpozici směrnice o úvěrech na bydlení (MCD). Ministerstvo financí [online]. © Ministerstvo financí, 2005-2013 Změněno 14. 10. 2014. [cit. 25. 2. 2015]. 56

39

3. Soukromoprávní odpovědnost finančního zprostředkovatele “Zatímco u soukromoprávní ochrany jde o ochranu převážně následnou, u ochrany veřejnoprávní převažuje její preventivní charakter.”58 Zatímco zákonná úprava finančního zprostředkování, již jsme analyzovali v minulé kapitole, nastavuje rámec, v němž se finanční zprostředkovatel pohybuje v rámci své profese, ustanovení ObčZ blíže definují konkrétní vztah zprostředkovatel - spotřebitel. V případě finančního zprostředkování naplňuje běžný retailový klient zákonnou definici spotřebitele (§ 419 ObčZ). Jelikož je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná, můžeme bez obav toto vztáhnout na všechny případy finančního zprostředkování. Aby toto neplatilo, musel by zprostředkovatel uzavírat smlouvu buď s jiným zprostředkovatelem či pracovníkem finanční instituce a to ještě navíc v oboru, který se týká jeho činnosti. (Např. investiční zprostředkovatel by si musel od finančního zprostředkovatele kupovat podílové listy). Nutno dodat, že i takové případy se v praxi stávají, autorovi je znám případ z praxe, kdy ředitel pobočky velké zahraniční pojišťovny přišel uzavřít smlouvu ke zprostředkovateli, jelikož slevy na pojištění u této velké pojišťovny, jež měl zprostředkovatel k dispozici, předčily i zaměstnanecké slevy v dotčené pojišťovně. V takovém případě se nejedná o vztah B2C, nicméně můžeme rozumně předpokládat, že obdobné případy jsou vzácné a proto se jimi dále ani nebudeme nezabývat. Stejně jako spotřebitel, naplňuje i finanční zprostředkovatel zákonnou definici podnikatele (§ 420 a násl. ObčZ). V závislosti na druhu zprostředkování totiž

KANDA, Antonín; MATĚJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám, Praha: ASPI, 2005. s. 162 58

40

zprostředkovatel vykonává buď výdělečnou činnost živnostenským způsobem (nebo minimálně jedná jménem nebo na účet podnikatele). Finanční zprostředkovatelé navíc mají buď živnostenské oprávnění, nebo jsou zapsáni v registrech ČNB a mají tak jiné oprávnění podle jiného zákona. Větší problémy vyvstanou ve chvíli, kdy se pokusíme definovat vzájemný vztah, který mezi sebou zprostředkovatel a spotřebitel mají, zvláště pokud budeme brát v úvahu i finanční instituci, případně finančně zprostředkovatelskou společnost. Na straně finančních zprostředkovatelů se mohou objevit tři čisté typy zprostředkovatelů, jež se pak vzájemně prolínají. (Poradce nejenže poradí, ale zároveň i zprostředkuje uzavření smlouvy o finanční službě, apod.) V rámci prvního typu není zprostředkovatel zprostředkovatelem ve smyslu zprostředkování a prodeje služeb, nýbrž je poradcem, kterého si platí spotřebitel za vypracování analýzy své finanční situace a následného zpracování finančního plánu. Poradce je odměněn za navržení řešení spotřebitelovy situace, včetně doporučení produktů finančního trhu, jež jsou pro spotřebitele vhodné a potřebné. Tato služba v současné době na českém trhu běžně nefunguje, ačkoli se o ní vedou v odborných kruzích neustálé diskuse. Jednou z překážek její existence je vedle slabé poptávky též nemožnost sjednat spotřebitelům bezprovizní finanční produkty (pojištění, hypotéky, investice, atd., v jejichž ceně nejsou zahrnuty náklady na distribuci).59 Druhým typem je zprostředkovatel pracující vlastním jménem na vlastní účet, který je jediným prostředníkem mezi spotřebitelem a finanční institucí. Prodává konkrétní finanční produkty a za jejich prodej inkasuje provizi od finanční instituce. Jsou to případy vázaných pojišťovacích zprostředkovatelů, pojišťovacích agentů a investičních zprostředkovatelů, apod. jak byly zmiňovány výše. Tito se často sdružují do brokerpoolů, což jsou servisní organizace poskytující jak informační a analytické zázemí, tak i možnost zprostředkovávat

srov. TŮMA, Ondřej. Anketa: Placené finanční poradenství: blízká budoucnost nebo utopie? Finmag.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 4. 10. 2013. [cit. 15. 2. 2015]. 59

41

spotřebitelům finanční produkty za lepších podmínek, než jaké by si byl dokázal zprostředkovatel vyjednat u finanční instituce samostatně.60 Třetí variantou jsou zprostředkovatelé pracující jako vázaní zástupci, podřízení pojišťovací zprostředkovatelé, apod. Tito nejčastěji pracují buď pro samotnou finanční instituci v rámci její vlastní distribuční sítě, případně pracují pro finančně zprostředkovatelskou společnost, která sdružuje stovky až tisíce poradců, poskytuje jim analyticko-právní servis a zázemí. Tito jsou zavázáni vztahem přímo ke společnosti, pro niž pracují a to nejčastěji na základně mandátní (dnes příkazní) smlouvy či smlouvy o obchodním zastoupení, přičemž jsou povinni řídit se pokyny své společnosti.61 Tuto situaci odlišujme, od možnosti, kdy je finanční zprostředkovatel právnickou osobou a se spotřebitelem spolupracuje prostřednictvím svého statutárního orgánu nebo zaměstnanců. V takovém případě se pohybujeme v situaci číslo dva. Od postavení a role finančního zprostředkovatele, stejně jako od konkrétních ujednání, jež si se spotřebitelem dohodne, se pak bude následně odvíjet povaha závazkového vztahu mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem.

3.1.

Povaha závazkového vztahu spotřebitele

a zprostředkovatele “Mezi obchodníkem s cennými papíry, který poskytuje investiční poradenství, a zákazníkem vždy existuje smluvní vztah, jehož konkrétní podoba však právními předpisy není výslovně specifikována ve formě zvláštního smluvního typu, který by se nazýval “smlouva o investičním poradenství”. Podstatou smluvního vztahu je nepojmenovaný typ smlouvy, který může být obdobou smlouvy o dílo a komisionářské či mandátní smlouvy. V praxi je uzavření samostatné smlouvy o poradenství poměrně řídké a nejčastěji se smluvní základ poradenství objevuje jako ustanovení o poradenství v textu komisionářské

SLUKA, Zdeněk. Brokerpool: nové možnosti pro finanční poradce. Peníze.cz. [online]. © Partners media, 2014. Změněno 14. 11. 2003. [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.penize.cz/investice/16248-brokerpool-nove-moznosti-pro-financni-poradce 61 HANZL, Pavel. Broker pool - alternativa k MLM poradenské firmě. Investujeme.cz. [online]. © Fincentrum a. s., 2006 – 2015. Změněno 25. 6. 2013. [cit. 15. 2. 2015]. 60

42

či obdobné obstaravatelské smlouvy, na jejímž základě jsou zákazníkovi poskytovány další investiční služby. … V případě, kdy je investiční poradenství poskytováno, je velmi vhodné při uzavírání smlouvy pamatovat na otázky odpovědnosti poskytovatele investičního poradenství. Zejména půjde o případy, kdy příslušný investiční nástroj nepředstavoval pro zákazníka vhodnou investiční variantu, na trhu existovaly zjevně vhodnější investiční příležitosti, rizikový profil a volatilita investičního nástroje neodpovídaly postoji zákazníka k riziku, investiční horizont a požadavky na likviditu zákazníka nebyly adekvátně reflektovány a podobně.”62 Citovanou pasáž odpovídá prvnímu případu poradenství, nicméně dala by se vztáhnout i na další dva zmiňované, jestliže v nich zprostředkovatel nabízí spotřebiteli vedle zprostředkování smlouvy o finanční službě i analýzu jeho situace a sestavení finančního plánu. V prvním případě zprostředkovatel funguje jako poradce, který je za své služby placen přímo spotřebitelem, ve zbylých dvou je placen formou provize ze zprostředkované smlouvy. A v konečném důsledku pak nemusí být mezi všemi třemi případy žádný rozdíl. Daná situace podle své povahy spadá buď pod obecná ustanovení ObčZ o smlouvách jako smlouva o poskytování služeb (zprostředkovatel analyzuje spotřebitelovu finanční situaci a následně vytváří pro spotřebitele finanční plán, který postupem času aktualizuje), dále může jít o smlouvu o obchodním zastoupení či jinou smlouvu příkazního typu (§ 2430 a násl. ObčZ),63 nebo o smlouvu o dílo. Definice díla v § 2587 ObčZ vychází z úpravy § 536 odst. 2 ObchZ.64 Jelikož dílo nemusí mít jen hmotný výsledek, ale spočívá zejména v provedení činnosti (§ 2632 ObčZ), může být výsledkem díla jak vedení účetnictví65, tak i sestavení finančního plánu spolu s jeho průběžnou aktualizací.

HUSTÁK, Zdeněk. In: HUSTÁK, Zdeněk a kol. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu: komentář. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 84 - 86. 63 příklad takové smlouvy můžeme najít např. zde: slza.cz.sweb.cz/Smlouva/Smlouva.pdf [cit. 10. 2. 2015] 64 HORÁK, Pavel. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 1040 65 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 29 Odo 729/2006 62

43

Jak již bylo řečeno, všechny tři typy zprostředkovatelů se mohou navzájem prolínat a tak v praxi existují zprostředkovatelé, jež nabízejí spotřebitelům placené finanční poradenství a následně si ponechávají i provize, jež získají od finanční instituce za zprostředkování prodeje.66 Povaha závazkového vztahu v tomto případě se nebude od předchozího lišit žádným závratným způsobem. Mějme však na paměti, že v případech, kdy je finanční zprostředkovatel placen provizemi z jednotlivých zprostředkovaných finančních produktů a nikoliv spotřebitelem, je motivován uzavřít co nejvíce smluv o finančních službách. Střetává se tu zájem spotřebitele na určité výši finančního zabezpečení (ať už ve formě pojistných produktů, investic, nebo úvěrů) se zájmem zprostředkovatele na co nejvyšší provizi za prodané produkty, kterou stejně z povahy daného finančního nástroje platí nepřímým způsobem v konečné instanci zase spotřebitel.67 “Jednotlivé programy pro zajištění finančního zázemí klienta a jeho rodiny jsou finančním poradcem zpracovány v osobním finančním plánu a realizace těchto programů je navržena prostřednictvím jednotlivých typů finančních produktů dostupných na českém finančním trhu. …. Za tuto službu jsou Partners a finanční poradci odměňováni obchodním partnerem systémem provizí v závislosti na konkrétních parametrech finančního produktu. Klient je vždy ve smluvním vztahu přímo s konkrétním obchodním partnerem ….”68

Narážíme na problém, jenž se později plně projeví při posuzování odpovědnosti finančního zprostředkovatele. V jakém je vztahu ke spotřebiteli? A jaké mu z tohoto vztahu plynou práva a povinnosti?

Proč je naše placené nezávislé komplexní finanční poradenství nejlevnější řešení pro 70 % lidí? I.P-finance. [online]. © Copyright 2004–2011 I.P-Finance s.r.o. [cit. 10. 2. 2015]. 67 JANDA, Josef. Provize v pojištění pod pokličkou. Měšec.cz. [online]. © Internet Info, s.r.o., 1998 – 2015. Změněno: 4. 5. 2009. [cit. 10. 2. 2015]. 68 Zásady spolupráce se společností Partners. Finanční analýza společnosti Partners. (Vytučnění autor) 66

44

Spotřebitel je ve smluvním vztahu s konkrétní finanční institucí a ta odpovídá za způsobenou škodu, kterou může následně vymáhat na zprostředkovateli. Takováto situace nastává například v pojišťovnictví (např. § 5 ZoPZ). Ve chvíli, kdy je klient zástupcem pojišťovny špatně pojištěn, je pojišťovna odpovědná za způsobenou škodu a tu může následně vymáhat po zprostředkovateli.69 Co když ale zprostředkovatel přesvědčí spotřebitele, aby zrušil pojištění, které má u jiné pojišťovny, a uzavřel novou pojistnou smlouvu? Může být nová pojišťovna odpovědna za škodu způsobenou zrušením staré pojistné smlouvy? A pokud zprostředkovatel spotřebiteli pojištění nenabídne a vůbec jej nepojistí a spotřebiteli se stane pojistná událost, může být zprostředkovatel odpovědný za škodu vzniklou z nepojištění? Pro odpověď na položené otázky se vraťme k vymezení povahy závazkového vztahu mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem a naznačme si možné varianty, jež mohou nastat. Prvním případem je zcela jednoduchá situace, kdy spotřebitel sám kontaktuje zprostředkovatele, jelikož poptává určitou konkrétní finanční službu, již má zprostředkovatel ve svém portfoliu. V tom případě jedná zprostředkovatel jménem a na účet finanční instituce (pojištění, doplňkové penzijní spoření, zprostředkování úvěrové služby), případně poskytne požadovanou službu (investiční zprostředkovatel). Odměnu dostává od finanční instituce ve formě provize za zprostředkovaný (prodaný) produkt. Závazkový vztah, který v tuto chvíli vzniká, je mezi institucí a spotřebitelem, za případnou škodu způsobenou spotřebiteli odpovídá finanční instituce, která se může dle povahy škody a jednání, jež k ní vedlo, následně zhojit na zprostředkovateli. Další možností je zprostředkovatel, který osloví spotřebitele, nabídne mu prodej finanční služby, již sice spotřebitel přímo nevyžadoval, nicméně svou nabídkou jej přesvědčí a následně mu nabízenou službu zprostředkuje. I řešení tohoto případu je relativně jednoduché, jde o klasický prodej a závazkový vztah vzniká jako v předchozím případě mezi spotřebitelem a institucí.

tímto způsobem řeší odpovědnost pojišťovacích zprostředkovatelů Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2322/2012 69

45

Komplikovanější situace nastává ve chvíli, kdy finanční zprostředkovatel nabízí nejen zprostředkování, nýbrž i službu navíc, například, že spotřebiteli zkontroluje smlouvy, které má uzavřeny na finančním trhu, a pomůže mu s vyřešením jeho finanční situace, ať už mu přislíbí postarat se o ochranu příjmů, zajištění ve stáří, pomoc s financováním bydlení nebo optimalizaci úvěrů.70 Lze toto považovat z pohledu práva pouze za regulérní prodejní nástroj či obvyklé reklamní přehánění (§ 4 odst. 2 ZoOS)? Jde v důsledku “pouze” o nekalou obchodní praktiku (§ 4 ZoOS)? Nebo se slibem poskytnutí služby opravdu zprostředkovatel spotřebiteli zavazuje? Než si odpovíme na položené otázky, zvažme ještě v praxi zcela běžný případ, který je podobný tomu předchozímu nicméně jde ještě o krok dále. Zprostředkovatel provedl spotřebiteli analýzu jeho finanční situace, sestavil mu finanční plán a za tuto službu od spotřebitele žádá doporučení (kontakty) na další potenciální klienty. Dostáváme se tak do situace, kdy zprostředkovatel přijímá za svoji službu úplatu ve formě potenciálních obchodních kontaktů. Jedním z principů, na nichž dnes stojí soukromé právo je závaznost daného slibu (§ 3 odst. 2 pís. d) ObčZ). Slíbí-li tedy zprostředkovatel spotřebiteli, že zanalyzuje jeho finanční situaci, a on jeho slib přijme, je tak zprostředkovatel povinen učinit a prohlašuje-li se za odborníka ve světě financí (a nemusí jít o finance obecně, stačí, když se prohlásí za odborníka v pojišťovnictví, apod.), je povinen při slibované analýze jednat s odbornou péčí, jíž má být dle svých vlastních slov schopen (§ 5 ObčZ). Je třeba brát v potaz okolnosti situace, nicméně lze se domnívat, že charakter obou stran a předmět jednání vylučuje, aby byla poskytnutá služba považována za společenskou úsluhu.

Příklady slibů finančních zprostředkovatelů a finančně zprostředkovatelských společností spotřebitelům.: http://www.oktrust.cz/pro-obcany.html; http://www.rodinne-finance.cz/; http://www.finsolution.cz/o-nas/; http://www.partners.cz/cs/poradenstvi/; http://www.kapitol.cz/optimalizace-financi; http://www.swisslifeselect.cz/cs/home/sluzby/financni_strategie.html; http://www.fincentrum.com/nase-sluzby/financni-poradenstvi/poradensky-proces-fincentra; http://www.ovb.cz/financni-poradenstvi.html; http://www.bcas.cz/nase-nabidka-pro-vas 70

46

Vzájemná práva a povinnosti záleží na přesné dohodě mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem. Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah (§ 1725 ObčZ). Jakmile tedy zprostředkovatel nabídne spotřebiteli, že provede rozbor jeho rozpočtu, cílů, plánů a sestaví mu finanční plán, jakmile nabídne, že bude obhospodařovávat portfolio jeho smluv s finančními institucemi a spotřebitelovým jménem s nimi jednat, přičemž toto vše učiní bezúplatně, jelikož je placen z provizí od finančních institucí, a spotřebitel s tímto souhlasí, je finanční zprostředkovatel vůči spotřebiteli ve smluvním závazkovém vztahu a to i když spolu nepodepíší žádnou smlouvu v listinné podobě. Postačí, aby si dohodli podstatné náležitosti smlouvy, tak jak vyplývají ze zákonných ustanovení pro jednotlivé smluvní typy. “Zákonodárce úpravou jednotlivých smluvních typů stanovil, jaké právní následky má ujednání určitých náležitostí. Pouhým jejich ujednáním nastupují

zákonem

předpokládané následky, typicky vzniká závazek se stanoveným obsahem.”

71

“Zákon ale umožňuje uzavření i jiných smluv, než které jsou upraveny jako samostatný smluvní typ (§ 1746). … Obecně ve vztahu ke všem neupraveným dohodám, aby nabídka vyjádřila předpokládaný právní následek.”72 Podnikatelé uvedení pod poznámkou č. 51 v zásadě slibují, že zprostředkovatel poskytne spotřebiteli určitou službu nebo pro něj obstará určitou záležitost. Povaha vztahu zprostředkovatel - spotřebitel se tak blíží povaze obecného závazku ze smlouvy (jako smlouvě o poskytnutí služby) či povaze závazků ze smluv příkazního typu upravených v § 2430 a násl. ObčZ. Asi nejlépe by se dal vztah podle výše zmíněných slibů subsumovat pod smlouvu příkazní, kdy zprostředkovatel v roli příkazníka obstarává záležitost příkazce, nicméně

HULMÁK, Milan. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 72 72 Ibid. 71

47

v případech, kdy je zprostředkovatel za své služby odměněn přímo spotřebitelem,73 může jít i o formu zprostředkování či obchodního zastoupení. Pokud je předmětem smlouvy vytvoření finančního plánu a je sjednána úplata, může jít o zmiňovanou smlouvu o dílo. Taktéž nelze vyloučit i smlouvu inominátní, i ta se však z povahy věci bude ve velké většině případů blížit smlouvám příkazního typu. V každém případě se neustále pohybujeme v mantinelech daných ustanovením § 1810 a násl. ObčZ “Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem”. Rozhodujícím kritériem při posuzování bude způsob, jakým finanční zprostředkovatel vůči spotřebiteli vystupuje a jak prezentuje svoje služby. Můžeme zde vidět analogii s případem výše zmiňovaného investičního poradenství, kdy jako jeden z klíčových rozlišujících faktorů bývá brán fakt, jakým způsobem se investiční zprostředkovatel prezentuje spotřebiteli.74 Ve většině případů tak rozhodne skutečnost, jestli se spotřebiteli představí jako prodejce finančních produktů, jako zástupce finanční instituce, nebo jako rádce v oblasti financí (ideálně ještě “nezávislý”). Jak je to v případě, že finanční zprostředkovatel zastupuje finančně zprostředkovatelskou společnost? V tu chvíli opět záleží jednak na tom, jakým způsobem se prezentuje a také na vztahu, jež má společnost s konkrétním zprostředkovatelem. Před velkou rekodifikací soukromého práva podepisovali finanční zprostředkovatelé s finančně zprostředkovatelskými společnostmi mandátní smlouvy,75 podle nichž zastupovali mandatáře jeho jménem a na jeho účet (§ 566 ObchZ). Té v současné právní úpravě odpovídá smlouva příkazní. 76

např.: Proč je naše placené nezávislé komplexní finanční poradenství nejlevnější řešení pro 70 % lidí? I.P-finance. [online]. © Copyright 2004–2011 I.P-Finance s.r.o. [cit. 10. 2. 2015]. 74 HUSTÁK, Zdeněk. In: HUSTÁK, Zdeněk a kol. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu: komentář. Praha: C.H.Beck, 2012. s. 82 75 Všeobecné obchodní podmínky. mojePartners [online] © Partners Financial Services, a.s. 2013. Změněno: 10. 9. 2012. [cit. 10. 2. 2015]. 76 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). Nový občanský zákoník [online]. © Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2013–2015. Změněno 21. 5. 2012. [cit. 25. 3. 2015]. 73

48

Pro společnosti, které se svými zprostředkovateli uzavírali smlouvy o obchodním zastoupení se rekodifikací prakticky nic nezměnilo.77 Jestli bude ve vztahu ke spotřebiteli zavázán zprostředkovatel nebo finančně zprostředkovatelská společnost, záleží jak na ujednání zprostředkovatele a spotřebitele (“Jsem finanční poradce společnosti XY, naše společnost vám může nabídnout…” nebo “Spolupracuji se společností YX a zařídím pro vás…”) a na ujednání mezi finančně zprostředkovatelskou společností a zprostředkovatelem. Právní jednání za příkazce není pojmovým znakem příkazní smlouvy, obstarání záležitosti může mít i povahu faktickou,78 ačkoli někteří autoři si myslí opak a smlouvu příkazní, jež nezahrnuje právní jednání za příkazce, považují za smlouvu o dílo. 79 Příkazní smlouva mezi finančním zprostředkovatelem a finančně zprostředkovatelskou společností tak dle svého obsahu může, ale i nemusí umožnit zprostředkovateli, aby právně zavázal finančně-zprostředkovatelskou společnost vůči spotřebiteli.

3.2.

Povinnosti finančního zprostředkovatele vůči spotřebiteli

Pojďme se nyní podívat, jaká ustanovení ObčZ zprostředkovatele vůči spotřebiteli zavazují. Jak bylo řečeno už v úvodu, ustanovení § 1841 a násl. ObčZ (Pododdíl 2 Finanční služby), se na finanční zprostředkovatele nevztahuje, jelikož vyžaduje, aby byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Finanční zprostředkovatelé však se svými klienty jednají zásadně osobně. Otázkou, jež závisí na okolnostech uzavírání smlouvy mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem, je použití ustanovení § 1820 a násl. ObčZ (Oddíl 2 Uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory). Většina

ŠONKOVÁ, Hana. Nový občanský zákoník: 3 nejpalčivější otázky poradců. Poradci-sobě.cz. [online]. © 4stones, s.r.o., 2009 – 2015. Změněno: 6. 12. 2013. [cit. 10. 2. 2015]. 78 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010 sp. zn. 33 Cdo 563/2009 79 viz např.: UHLÍŘ, David. In: ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 1561 77

49

zprostředkovatelů dnes již totiž opouští dřívější praxi, kdy navštěvovali spotřebitele u něj doma, případně se setkali ve veřejných prostorách, nýbrž si zve spotřebitele do své kanceláře. V případě konání obchodní schůzky ve zprostředkovatelově kanceláři se nelze vyhnout kogentním ustanovením § 1810 - 1819 ObčZ, rovněž nepominutelná jsou ustanovení ZoOS. Ve zkratce to znamená zejména: učinit veškerá sdělení vůči spotřebiteli jasně a srozumitelně, identifikovat sebe, popsat službu, její cenu a další vlastnosti, zákaz taxativně vyjmenovaných ujednání, jež mohou znevýhodnit spotřebitele, používat výklad smlouvy pro spotřebitele příznivější, vyhnout se nekalým praktikám, nediskriminovat spotřebitele, řádně informovat o charakteru poskytovaných služeb a poučit jej o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění. V případě uzavírání smluv mimo obchodní prostory přibývají finančním zprostředkovatelům další povinnosti navíc. Finanční zprostředkovatelé, kteří například kvůli specifickému složení svého klientského kmene, působí stále převážně v domácnostech svých klientů, by mohli namítat, že místem obvyklým k jejich působení je domácnost spotřebitelů. Tento výklad je třeba jasně odmítnout, jelikož pojem prostory obvyklé k podnikání je nutné vykládat eurokonformě a bod 21 v preambuli směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, poskytuje pojímáním smluv uzavřených u spotřebitele doma jako smluv uzavřených mimo obchodní prostory vodítko k výkladu čl. 2 odst. 9 téže směrnice, který je mnohem obecnější a za obchodní prostory považuje veškeré nemovité obchodní prostory, kde obchodník trvale provozuje svou činnost, či veškeré movité obchodní prostory, kde obchodník obvykle provozuje svou činnost. Stejný výklad si můžeme dovolit zaujmout i v případě pokud zprostředkovatel nabídl schůzku v kanceláři, avšak spotřebitel si jej pozval do své domácnosti, kde se také schůzka nakonec uskutečnila. A nezáleží ani na tom, že spotřebitel zprostředkovatele oslovil a následně pozval k sobě domů sám ze své iniciativy. V obou případech spotřebiteli svědčí ustanovení § 1820 a násl. ObčZ. Zejména se to týká ustanovení o sdělení před uzavřením smlouvy (§ 1820 ObčZ) a možností odstoupení od smlouvy (§ 1829 a násl. ObčZ) a to jak smlouvy se

50

zprostředkovatelem samotným, jak byla popisována v předchozí části, tak i všech smluv, které uzavírá spotřebitel s finanční institucí prostřednictvím zprostředkovatele. Nutno podotknout, že většina finančních služeb má vlastní úpravu požadavků na informace, jež musí zprostředkovatel poskytnout spotřebiteli před uzavřením smlouvy, a současně i vlastní lhůty pro odstoupení od smlouvy, které jsou delší než lhůty uvedené v § 1829 ObčZ. Pozor však na povinnost zprostředkovatele poučit spotřebitele o možnosti odstoupení od smlouvy podle § 1820 odst. 1 pís. f) ObčZ. Pokud totiž zprostředkovatel spotřebitele nepoučí o právu odstoupit od smlouvy podle § 1829 odst. 2 ObčZ, lhůta pro odstoupení od smlouvy se může povážlivě natáhnout! Toto vše se týká uzavírání smluv uzavřených zprostředkovatelem obecně. Zejména jde o smlouvy spotřebitele s finančními institucemi. Nicméně tyto požadavky se vztahují i na vztah spotřebitel - zprostředkovatel, jak o něm pojednávala předchozí kapitola. Povinnosti vyplývající z tohoto vztahu závisí na ujednání mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem, nicméně pro co nejobecnější případ konstatujme, že zprostředkovatel je vůči spotřebiteli zavázán minimálně tím, co slíbil (§ 3 odst. 2 pís. d) ObčZ), v případě přijatého závazku obstarat spotřebitelovu záležitost na něj dopadají i ustanovení § 2430 a násl. ObčZ. Jedná se zejména o poctivé a pečlivé jednání podle svých schopností, informování o postupu plnění záležitosti a osobní výkon činnosti.

3.3.

Důsledky porušení povinnosti finančního zprostředkovatele

Finanční zprostředkovatel je vůči spotřebiteli vázán širokou škálou povinností vyjmenovaných ve druhé kapitole. Za jejich porušení pak čelí sankcím orgánů veřejné moci. Nicméně udělená pokuta nepomůže poškozenému spotřebiteli, který se kvůli prohřeškům zprostředkovatele může dostat do obtížné finanční situace. Většinu prostředků na ochranu spotřebitele v oblasti finančních služeb vtělil zákonodárce do příslušných předpisů o jednotlivých finančních službách. V soukromoprávní rovině se může porušení regulatorních povinností finančním zprostředkovatelem projevit absolutní neplatností smlouvy, případně odpovědností za škodu.

51

3.3.1. Platnost právního jednání Na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než neplatné (§ 574 ObčZ). Zákon zde uplatňuje teorii tzv. kvalifikovaného rozporu, podle níž by musel být rozpor takové intenzity, že je na újmu spotřebiteli nebo narušuje veřejný pořádek.80 Pouhý rozpor se zákonem neznamená automatickou neplatnost právního jednání (§ 580 ObčZ). Zde můžeme nahlížet dvě roviny problému. V první hovoříme o povinnostech zprostředkovatele, v druhé o omezeních zprostředkovatele. Porušení povinností bude způsobovat neplatnost právního úkonu v souladu s výše citovaným ustanovením spíše výjimečně (např. pokud pojišťovací zprostředkovatel neinformuje spotřebitele, že pojišťovna, jejíž pojištění zprostředkovává, v něm má podíl na hlasovacích právech zprostředkovatele vyšší než 10%, nezakládá toto porušení povinnosti s odkazem na § 574 ObčZ automatický důvod neplatnosti pojistné smlouvy).81 V dřívější úpravě šlo zákonné omezení zprostředkovatele považovat za omezení jeho způsobilosti k právním úkonům (§ 19a zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). V našem případě by mohlo jít o případ, kdy investiční zprostředkovatel zprostředkuje spotřebiteli nákup opcí nebo swapů, přičemž k takové činnosti není oprávněn (§ 29 odst. 1 ZoPKT). V takové situaci by byla smlouva absolutně neplatná už od svého počátku. ObčZ sice pro dané ustanovení nemá ekvivalent82 a nelze tak činit automaticky závěr neplatnosti uzavřené smlouvy, nicméně podle § 5 odst. 2 ObčZ by se její neplatnosti mohl spotřebitel dovolat. V rámci neplatnosti právního úkonu lze ještě hovořit o situaci, kdy je spotřebitel uveden zprostředkovatelem v omyl (§ 583 ObčZ). Příkladem může být případ poškozeného

viz TELEC, Ivo. Není rozpor se zákonem jako rozpor se zákonem. Právní rozhledy. 2004, ročník 12., číslo 5., s. 161-164. 81 TOUŠKA, Mikuláš; PAVLŮ, Robert. Soukromoprávní důsledky porušení veřejnoprávní regulace nejen v sektoru finančních služeb. Právní rozhledy. 2011, ročník 19., číslo 5., s. 171. 82 BĚLOHLÁVEK, Alexandr a kol. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. s. 42. 80

52

spotřebitele, jak byl představen společností TANK s.r.o.83 Zprostředkovatel zde spotřebitele zřetelně uvedl v omyl tvrzením o vlastnostech zprostředkovaného finančního produktu. Přesto se lze domnívat, že spotřebitel podepsal smlouvu, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, a ve smlouvě či obchodních podmínkách byly popsány, byť pro spotřebitele jakkoli složitě,84 pravé vlastnosti služby, a závěr zní v takovou chvíli formalisticky jasně: smlouva je platná.85 K tomuto závěru dospíváme i přestože Ústavní soud ve své judikatuře chrání princip důvěry v úkony dalších osob při sociálním styku,86 situace kdy existuje pouze rozpor mezi slovy zprostředkovatele a zněním zprostředkované smlouvy (což je v praxi nejčastější případ klamání spotřebitele, jak bylo ostatně uvedeno i v citovaném dokumentu) však není podle autorova názoru tak vyhraněný případ jako v citovaném usnesení a proto musíme v tomto případě upřednostnit ochranu autonomie vůle před samotnou ochranou spotřebitele. Nehledě na případné dokazování podvodného jednání zprostředkovatele, jež v tomto případě bude ležet na spotřebiteli, proti němuž stojí zprostředkovatel s podepsanou smlouvou.87 Zneplatnění smlouvy o finanční službě se tak jeví i v případě porušení povinností finančního zprostředkovatele jako přinejmenším velmi problematické a nelze k němu dospívat pouze na základě gramatického výkladu.88 Ačkoli je účelem většiny zákonných povinností finančního zprostředkovatele ochrana spotřebitele, ve světle současného právního diskursu by pro zneplatnění smlouvy o finanční službě musel být nastalý rozpor opravdu nepřekonatelný a zneplatnění smlouvy by muselo být posledním východiskem, což mimo neoprávněnou činnost zprostředkovatele bude spíše výjimečná situace.

Hvězdný prachy [dokumentární film]. Režie DURDIL, Vít. Česká republika, TANK s.r.o., 2014 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2007. sp. zn. 22 Cdo 1330/2006. 85 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002. sp. zn. 30 Cdo 1251/2002. 86 nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007. sp. zn. II. ÚS 3/06. 87 ZÁMEČNÍK, Petr. Helena Kolmanová: Pokud klient podepsal… co s tím naděláme? Investujeme.cz [online]. © Fincentrum a. s., 2006 – 2015. Změněno: 8. 6. 2009. [cit. 20. 2. 2015]. 88 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4831/2010 83 84

53

3.3.2. Náhrada škody89 Obecného práva na náhradu újmy tak jak je definováno v § 2894 ObčZ se spotřebitel jako slabší strana nemůže platně vzdát (§ 2898, ale i např. § 1814 ObčZ). Vůči finančnímu zprostředkovateli mu svědčí zejména právo na náhradu škody za porušení zákonné povinnosti (§ 2910 ObčZ), případně za porušení smluvní povinnosti (§ 2913). Podotkněme však, že nelze dělat automatické rovnítko mezi porušením právní povinnosti a povinností k náhradě škody. Předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi jednáním a škodou a zavinění. Ve světle těchto předpokladů je pak nutné posuzovat jeden každý případ poškození spotřebitele. Ustanovení zákonných povinnosti platná pro jednotlivé typy smluv o finančních službách zakládají širokou škálu povinností na straně zprostředkovatele. Autoři Touška a Pavlů dospívají, přijmeme-li tezi předchozí podkapitoly, jež je mimochodem inspirována z velké části právě jejich článkem, a sice že porušení zákonné povinnosti zprostředkovatele automaticky nezakládá neplatnost smlouvy, k závěru: “Pokud totiž byla i přes porušení regulatorní povinnosti na straně A platně uzavřena smlouva mezi A a B, včetně toho, že B nejednala v omylu ve smyslu § 49a ObčZ, pak nemůže být příčinná souvislost mezi tím, že A porušila regulatorní povinnost a tím, že majetek B se zmenšil v důsledku toho, že B musela ze smlouvy plnit.”90 Takový závěr je však nutné ve světle nové právní úpravy odmítnout. Jedním z předpokladů, že uznáme platnost uzavřené smlouvy, totiž byla možnost dosáhnout účelu zákona jiným způsobem. Bude-li smlouva zprostředkovaná spotřebiteli, přičemž zprostředkovatel poškodí spotřebitele porušením regulatorních ustanovení daných zákonem a to v takové míře, že bychom uvažovali o zneplatnění uzavřené smlouvy, můžeme uzavřenou smlouvu Pracujeme s pojmem škoda, jelikož v případě finančního zprostředkování lze dost dobře předpokládat vznik materiální škody, nemajetková újma bude v těchto případech spíše vzácností. 90 TOUŠKA, Mikuláš; PAVLŮ, Robert. Soukromoprávní důsledky porušení veřejnoprávní regulace nejen v sektoru finančních služeb. Právní rozhledy. 2011, ročník 19., číslo 5., s. 174. 89

54

považovat za platnou pouze, lze-li dosáhnout účelu zákona (ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany) jiným způsobem, jímž bude zejména institut odpovědnosti za škodu. Pokud bychom chtěli vyloučit odpovědnost za škodu, rozpor s účelem zákona by byl natolik velký, že nastupují účinky § 580 ObčZ a právní jednání je neplatné již od svého počátku. Představa, že neplatnost právního jednání vylučuje příčinnou souvislost je v takovém případě v nesouladu se smyslem ustanovení § 574 ObčZ a § 580 ObčZ . Porušení mimosmluvní povinnosti finančního zprostředkovatele a škoda, jež je důsledkem porušení zákona, je klasifikována jako škoda způsobená z nedbalosti (§ 2911 ObčZ). Ke zproštění povinnosti nahradit škodu v tomto případě postačuje vyvinění. Jinou situací je případ porušení smluvní povinnosti. Máme na mysli zejména případy, jež byly představeny v podkapitole věnující se povaze závazkových vztahů mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem, kdy se zprostředkovatel se spotřebitelem dohodne na obstarání spotřebitelovy záležitosti a zprostředkovatel nedodrží svou část dohody. V tomto případě se musí zprostředkovatel liberovat podle ustanovení § 2913 odst. 2 ObčZ. Liberační důvody jsou zde o poznání přísnější. Přesné vymezení smluvní povinnosti záleží na podobě vzájemné dohody o závazku ze smlouvy příkazního typu (případně inominátní), jak bylo uvedeno výše, jelikož se však v běžné praxi spotřebitel ani zprostředkovatel příliš nezabývají vymezením vzájemných práv a povinností, což vede k neurčitosti jejich vzájemného vztahu, zvláště nemá-li vzájemná dohoda písemnou formu. Pokud by tedy zprostředkovatel přislíbil spotřebiteli například obstarání refinancování hypotečního úvěru, což zahrnuje bezpočet úkonů, jež musí být vykonány relativně dlouho před fixací,91 a tuto záležitost neobstará, kvůli čemuž spotřebitel bude platit vyšší splátky a vznikne mu škoda v řádu až statisíců korun, bylo by na místě, aby se spotřebitel zhojil na zprostředkovateli v souladu se zákonnými ustanoveními, a to ačkoli spolu nepodepsali žádnou dohodu o zprostředkování hypotečního úvěru.

HÁJKOVÁ, Gabriela. Krok za krokem, jak úspěšně refinancovat hypotéku (návod). Měšec.cz [online]. © Internet Info, s.r.o., 1998 – 2015. Změněno: 13. 12. 2012. [cit. 24. 1. 2015]. 91

55

3.3.3. Odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou Samostatnou kapitolou je § 2950 ObčZ o škodě způsobené informací nebo radou. Paragraf v sobě zakotvuje čtyři podmínky, jež musí zprostředkovatel naplnit, aby byl podle něj sankciován. Musí vystupovat jako odborník, poskytnout informaci nebo radu, musí ji dávat za odměnu a poskytnutá informace musí být neúplná či nesprávná, případně rada musí být škodlivá. Dále musíme ještě zahrnout obecné předpoklady odpovědnosti za škodu, tedy vznik škody a příčinnou souvislost mezi poskytnutou radou a vzniklou škodou. Odborná veřejnost se shoduje na objektivním charakteru této odpovědnosti, nicméně absence jakýchkoliv liberačních důvodů je považována za dost tvrdou a nemožnost snížení případné náhrady škody (§ 2953 odst. 2 ObčZ) působí ještě přísněji. Nabízí se otázka, zdali se tak zákon nedostává do rozporu se svými vlastními zásadami, jelikož ve snaze ochránit slabší stranu dělá z původně slabší strany stranu nepoměrně silnější. “Pokud vezmeme v úvahu profesi daňového poradce či advokáta, musíme konstatovat, že na nesprávné radě nebo neúplné informaci může mít v praxi velký podíl i sám klient, a to jak svým formulováním dotazu či zadání, tak i při jeho pochopení, aplikaci a využití. Ve skutečnosti se často stává, že lidé v běžném rozhovoru „mluví jiným jazykem“, že přiřazují sdělením a pojmům různý obsah, který může mít v případě profesionálů z poměrně vzdálených oborů (chemik x auditor) naprosto odlišný význam.”92 Přesto však špatné informace od spotřebitele nejsou ani liberačním důvodem ani důvodem pro snížení náhrady škody. Odpovídají tedy podle § 2950 ObčZ odborníci spotřebitelům za veškerou škodu, která na základě rady či podaných informací vznikne a to i při vynaložení veškeré odborné péče?

92MASGUMOVÁ,

Gabriela. Nový občanský zákoník a profesní odpovědnost daňového poradce budete žalovat svého daňového poradce za nepřesnou radu? epravo.cz [online]. © epravo.cz, a.s. 1999-2015. Změněno: 13. 12. 2013. [cit. 2. 2. 2015].

56

Jedním z kritérií pro uplatnění § 2950 ObčZ je škodlivost rady nebo neúplnost či nesprávnost podané informace. Kdo však posoudí škodlivost, nesprávnost či neúplnost? Začne se v praxi používat hledisko průměrného odborníka?93 A co v tom případě odborníci, kteří mají odlišný odborný názor než většina jejich kolegů (než průměr)? I ústavní soudci vydávají disentní stanoviska. Příliš přísný výklad vlastností podané rady či informace by tak mohl vést v konečném důsledku až k zamrznutí odborné diskuse, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Je nutné tedy odlišovat, kdy je rada poskytnuta na základě relevantně vyargumentovaného názoru a kdy jde o radu zjevně nesprávnou, případně jde o technický nedostatek (vada podání, propadnutí lhůty, apod.).94 Dalším kritériem, o němž zákon hovoří, je poskytnutí odměny. Jelikož zákonodárce použil slovo odměna a nikoliv úplata, dá se očekávat, že české soudy budou vykládat tento pojem extenzivně, podobně jako soudy rakouské vykládají ustanovení § 1300 Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (ABGB)95. V případě finančních zprostředkovatelů je tedy odměna za jejich rady realizována skrze provize, jež získávají za zprostředkované obchody. 96 Z důvodové zprávy se dozvídáme, že § 2950 ObčZ následuje “standardní úpravu, která je civilnímu právu vlastní už od dob římského práva“, a v její obecné části se autoři předpisu hlásí k „tradici středoevropského právního myšlení“. Jenže pokud budeme srovnávat českou právní úpravu s jí nejbližšími předpisy, zjistíme, že v případě rakouského ABGB se jedná o subjektivní odpovědnost (tamní znění obsahuje v § 1300 podmínku, že rada musí být dána z nedopatření). V případě německého Bürgerliches Gesetzbuch (BGB) sice ustanovení o nedopatření nemáme, nicméně bylo později dotvořeno judikaturou. Má-li

LOVĚTÍNSKÝ, Vojtěch. Náhrada škody způsobená informací nebo radou odborníka. epravo.cz [online]. © epravo.cz, a.s. 1999-2015. Změněno: 12. 12. 2014. [cit. 2. 2. 2015]. 94 VOJTEK, Petr. In: ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 1081 95 Viz např. rozhodnutí OGH ze dne 27. 5. 1980, RS0026596; rozhodnutí OGH ze dne 27. 10. 1971, RS0026544 či rozhodnutí OGH ze dne 27. 3. 1995, RS0044121. 96 srov. PAVLŮ, R.; BAIER, J. Odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou dle § 2950 NOZ.REKODIFIKACE & PRAXE 5/2014 ročník II, číslo 5/2014. Wolters Kluwer, a. s. Praha. 2014. s. 6-9. 93

57

tedy jít o standartní úpravu, která je civilnímu právu vlastní, jedná se o subjektivní odpovědnost.97 Do jaké míry se poměrně přísné ustanovení § 2950 ObčZ dotýká finančních zprostředkovatelů? Oblasti jejich činnosti, jež jsou upraveny zvláštními předpisy, totiž také obsahují ustanovení ohledně náhrady škody. Tato ustanovení je podle stanoviska Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti98 i podle stávající judikatury99 třeba posuzovat jako speciální předpisy, jež dostanou přednost. Obecná úprava ObčZ dopadá na ty případy specializovaných profesí, které buď nemají svou vlastní úpravu odpovědnosti za škodu, nebo v ní nejsou některé otázky řešeny.100 V otázce zprostředkování pojištění, investic a penzijních produktů je odpovědnost zprostředkovatelů upravena speciálně, v případě zprostředkování úvěrových či bankovních služeb a v neposlední řadě zejména při poskytování analýz konzultací a sestavování finančních plánů je objektivní odpovědnost zprostředkovatele dána ObčZ a zprostředkovatel se z ní v důsledku platnosti § 2950 ObčZ nemůže nijak vyvinit.

97

Ibid. Výkladové stanovisko č. 29 Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ze dne 25. 6. 2014. obcanskyzakonik.justice.cz [online]. © Ministerstvo spravedlnosti ČR 2013–2015. Změněno: 25. 6. 2014. [cit. 15. 2. 2015]. 99 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010 sp. zn. 23 Cdo 2371/2008 100 VOJTEK, Petr. In: ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 1081 98

58

4. Naplnění základních funkcí ochrany spotřebitele při finančním zprostředkování 4.1.

Cíl ochrany spotřebitele

Ochranu spotřebitele lze charakterizovat jako ochranu před silnější stranou právního vztahu a často i před jím samým.101 Jedním ze společných cílů EU v současné době je ochrana spotřebitele na vnitřním trhu, tak jak je dnes zakotvena v článku 169 smlouvy o fungování Evropské unie. Obecné cíle, k nimž má ochrana spotřebitele v současné době směřovat jsou zejména: 1. větší bezpečnost spotřebitelů, 2. prohlubování znalostí, 3. lepší realizace, důraznější kontrola a jistota nápravy, 4. přizpůsobení práva a nejdůležitějších politik socioekonomické změně.102 V kontextu finančních služeb si můžeme ideální úroveň ochrany spotřebitele představit jako konkrétní situaci, kdy: “…spotřebitel činí na finančním trhu odpovědné a adekvátní rozhodnutí ve vztahu k jeho aktuální situaci, tj. obstarává si služby a pořizuje si produkty, jež nejlépe vyhovují jeho aktuálním potřebám a možnostem, a má možnost efektivně prosazovat a chránit své zájmy a práva. Tohoto cílového stavu lze dosáhnout aktivitami v rámci tří oblastí, označených jako pilíře ochrany spotřebitele na finančním trhu. Prvním je informovanost spotřebitele, tedy zajištění adekvátních informací poskytovaných pracovníky s odpovídající odborností. Navazujícím pilířem je oblast finanční gramotnosti, umožňující spotřebiteli s informace správně zpracovat, vyhodnotit a provést

SELUCKÁ, Markéta. Východiska a trendy ochrany spotřebitele v Evropské unii a v České republice. In: Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. Brno: Masarykova univerzita 2006. s. 187. 102 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů COM(2012) 225 final. Evropská komise [online]. © Evropská komise, 2015. Změněno 13. 12. 2013. [cit. 20. 3. 2015]. 101

59

na finančním trhu konkrétní rozhodnutí. Třetím pilířem je pak zajištění adekvátního postavení spotřebitele ve vztahu k distributorům finančních produktů a služeb.”103 Takový postoj nelze než hodnotit kladně, jelikož nesnímá ze spotřebitele odpovědnost za špatné rozhodnutí. Ochrana spotřebitele neznamená ochranu před jeho lehkomyslností a neodpovědností.104 Navíc příliš přísná regulace škodí, protože v konečném důsledku vede k morálnímu hazardu a naivitě, jak se to projevilo před osmi lety při americké hypoteční krizi, která posléze vyústila v globální hospodářskou krizi.105

4.2.

Zhodnocení současného stavu

Ve světle těchto požadavků kladených na právní úpravu chránící spotřebitele nyní posoudíme právní úpravu finančního zprostředkování na finančním trhu, tak jak jsme se jí doposud zabývali. Hovořit o zajištění adekvátní informovanosti je diskutabilní. Právní předpisy sice kladou na finanční zprostředkovatele bezpočet požadavků na informace, jež je zprostředkovatel povinen spotřebiteli předat před zprostředkováním smlouvy o finanční službě, nicméně množství informací je občas až příliš velké na to, aby se dalo zpracovat, čehož v praxi finanční instituce i zprostředkovatelé často zneužívají. Můžeme konstatovat, že současná právní úprava zajišťuje spotřebiteli, že se může dostat k informacím nutným pro optimální rozhodnutí (obecná informační povinnost podle ObčZ a ZoOS, speciální úprava informační povinnosti podle ZoPKT, ZoPZ, ZoDPS a ZoSÚ), nicméně pokud se sám na finančním trhu neorientuje, nemusí vědět, které to jsou.

Rámcová politika ministerstva financí v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Ministerstvo financí České republiky [online]. © Ministerstvo financí, 2005-2013. Změněno: 5. 9. 2007. s. 10. [cit. 20. 3. 2015]. 104 viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010 sp. zn. 23 Cdo 1201/2009 105 viz KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. 3. doplněné a rozšířené vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2011. s. 74. 103

60

Žádoucím stavem by byl standardní seznam konkrétních klíčových informací, jež charakterizují jeden konkrétní typ finančních produktů, jenž by usnadňoval jejich vzájemné posuzování a porovnání, jako například produktový infolist. Dobrým příkladem uvedeného je např. povinnost uvádět sazbu RPSN při prodeji spotřebitelského úvěru. Možným řešením do budoucna mohou být směrnice EU, jež stanovují požadavky právě na tyto informace. Jednotlivé právní předpisy kladou rozdílné požadavky na odbornost osob působících na finančním trhu, podle produktů, jež zprostředkovávají. Prokazování odborné způsobilosti závisí ve velké míře na ČNB jako regulátorovi trhu a nutno podotknout, že v současné době je pro jednotlivé typy finančních zprostředkovatelů velice nevyrovnané. Pro zajištění vyšší odbornosti by postačil podzákonný předpis ČNB, jenž by zpřísnil a zejména zpřesnil požadavky na odbornost osob působících jako finanční zprostředkovatelé, včetně pravidelného ověřování zda nepozbyli odbornou způsobilost. Pro ochranu spotřebitele na finančním trhu je přitom činnost ČNB klíčová, jelikož v České republice neexistuje silné odpovědnostní právo jako v jiných zemích, nevzniká tak možnost prosazovat zájmy spotřebitele sběrnými či odpovědnostními žalobami. Nefunguje zde spotřebitelská samospráva, spolky jsou finančně špatně vybaveny a často ani neznají svá práva na podání žaloby. Středoevropský spotřebitel navíc v duchu komunismu předávané tradice spoléhá, že se „strýček stát“ o jedince hodné ochrany postará. 106 Nepoctivé praktiky zprostředkovatelů jsou tak umožňovány nefunkční správněprávní ochranou. V tomto světle je smutným faktem, ČNB mlčí o své činnosti ohledně ochrany spotřebitele. V její výroční zprávě můžeme najít pouze půlstránkové shrnutí o její kontrolní činnosti v oblasti ochrany spotřebitele a na dotazy k výzkumným účelům pouze sdělila, že nebyly zjištěny žádné zvláštní problémy hodné sankce.107

ŠIK-SIMON, Rita. Správněprávní sankce za porušování spotřebitelských práv v České republice a Maďarsku. In: TICHÝ, Luboš (ed.). Ochrana spotřebitele. Praha: Centrum právní komparistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014. s. 210 107 Ibid. s. 217 106

61

Legislativa v oblasti finančního zprostředkování je nejednotná, stejně jako pojmy, neexistuje legální definice poradenství, distribuce některé finančních produktů je regulována, zatímco u jiných existuje právní vakuum a spadají pod obecné předpisy ŽZ. Proto je namístě sjednotit právní úpravu finančního zprostředkování do jednoho předpisu, jak se o tom již sedm let na ministerstvu financí diskutuje. Přes všechny výše uvedené nedostatky a možná doporučení však dospějeme k závěru, že spotřebitel má možnost chránit a prosazovat své zájmy. Musí však obezřetně jednat a dbát svých práv. Speciální právní předpisy upravující finanční zprostředkování kladou na zprostředkovatele požadavek odborné péče, který je nyní zakotven i v ObčZ. Zmiňuji jej, protože v soudních rozhodnutích, v nichž žalovali klienti finanční zprostředkovatele na náhradu škody, zakládala žalující strana svůj nárok právě na porušení povinnosti odborné péče zprostředkovatelem.108 Vedle toho se ještě staví odpovědnost podle § 2950 ObčZ, jež znamená další posílení ochrany spotřebitele.

viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2014 sp. zn. 32 Cdo 2322/2012, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 30Cm 421/2011 ze dne 13. 9. 2012, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 560/2012 ze dne 17. 4. 2013 108

62

5. Finanční zprostředkování v zahraničí V poslední části práce se podíváme na to, jak je finanční zprostředkování upraveno v zahraničí a v čem by se zde mohl český zákonodárce inspirovat. První země, jejíž právní úpravu prozkoumáme, bude Spojené království, jelikož zdejší finančně zprostředkovatelský trh bývá profesionály považován za nejvyspělejší z celé Evropy. Druhou zemí, na kterou se podíváme, je Slovensko, jehož právo je v mnohém podobné českému a jež má podobnou ekonomickou situaci spotřebitelů a z toho plynoucí podobné požadavky na finanční zprostředkovatele. Nakonec se pár slovy zmíníme i o vývojových trendech právní úpravy finančního zprostředkování v Evropské Unii.

5.1.

Finanční zprostředkování ve Spojeném království

5.1.1. Veřejnoprávní rámec finančního zprostředkování Pro Spojené království (dále jen UK) je finanční trh jedním z klíčových sektorů ekonomiky. Zaměstnává přes milion obyvatel a tvoří okolo 8 procent hrubého domácího produktu (v dřívějších letech se finanční služby podílely až 11 procenty na celkovém britském HDP!)109 Ve Spojeném království (dále jen UK) existuje velmi přísná regulace finančního trhu, což v důsledku vytváří jeden z nejbezpečnějších trhů pro spotřebitele na světě.110 Hlavním orgánem regulace finančních služeb ve vztahu ke spotřebitelům je Financial Conduct Authority (dále jen FCA). Tato organizace odpovídá parlamentu a Secretary of Treasury, nicméně sama je financována z poplatků společností, které reguluje. Mezi její hlavní cíle patří: integrita finančního trhu; jistota, že firmy budou spotřebitelům poskytovat

HM Treasury. Reforming financial Markets. 2009: London: The Stationery Office. Cm. 7667. ¶ 1.6 - 1.8. p. 18 - 19. 110 Independent Financial Adviser. The Free Dictionary [online]. © Farlex, Inc., 2003-2015. [cit. 15. 3. 2015]. 109

63

správné služby a produkty; a důvěra spotřebitelů v subjekty vyskytující se na finančním trhu.111 Mezi pravomoci FCA patří mimo jiné i “produktová intervence”, kdy jako regulátor může stanovovat požadavky na finanční produkty a dokonce je i zakazovat. Stejným způsobem může potírat i zavádějící reklamu finančních služeb.112 FCA byla utvořena v důsledku Financial Services Act (2012) rozdělením pravomocí bývalé Financial Services Authority (dále jen FSA) na Prudential Regulation Authority (Limited services company ve vlastnictví Bank of England, jež reguluje a dohlíží na banky, spořitelní družstva, pojišťovny, zajišťovny a velké investiční firmy, které jsou schopny ohrozit stabilitu britského finančního systému) a právě FCA, přičemž část pravomocí byla přesunuta přímo na Bank of England.113 Činnost finančních zprostředkovatelů v UK je v obecné rovině regulována Financial Services and Markets Act (2000) (dále jen FSMA), podrobněji je pak rozvinuta ve Financial Services Act (2012). Finanční zprostředkovatelé musí mít jako provozovatelé regulovaných aktivit buď povolení, nebo výjimku podle těchto dvou předpisů od regulátora trhu (v našem případě FCA), aby mohli působit na finančním trhu v UK. Výkon regulované činnosti bez patřičného povolení případně křivé prohlášení o povolení regulované činnosti je klasifikováno jako trestný čin.114 Mnohem podrobnější a pro spotřebitele důležitější regulací distribuce jsou však prováděcí předpisy regulátora. Prvním takovým předpisem byl Conduct of Business Sourcebook, který platil od roku 2001 do roku 2007, kdy byl v důsledku evropské směrnice MiFID nahrazen novým Conduct of Business Sourcebook (oba předpisy se jmenovaly stejně, jen se lišily datem vydání předpisu). Nový Conduct of Bussiness Sourcebook (dále

About us. Financial Conduct Authority [online]. © FCA, 2015. Změněno 1. 1. 2015. [cit. 20. 3. 2015]. 112 HM Treasury. A new approach to financial regulation: the blueprint for reform. 2011: London: The Stationery Office. Cm. 8083. ¶ 1.43. s. 12 - 19. 113 Prudential Regulation Authority. Bank of England [online]. Změněno 1. 1. 2014. [cit. 20. 3. 2015]. 114 CHAFFIN-LAIRD, Olivia. The Profesional Duties of Financial Advisers. No5 Chamber [online]. © No5 Chambers, 2015. Změněno: 17. 1. 2013. [cit. 20. 3. 2015]. 111

64

jen COBS) pak byl v roce 2012 výrazně upraven skrze Retail Distribution Review (dále jen RDR), jež zavádí spoustu důležitých změn, které posouvají finanční trh v UK a tamní ochranu spotřebitele o pár kroků dále než kde je zbytek Evropy. Finanční zprostředkovatelé v UK se dělí na nezávislé (independent), nebo omezené (restricted). Nezávislý finanční zprostředkovatel (Independent Financial Advisor - dále jen IFA) poskytuje své služby ve všech oblastech finančního trhu, u nichž lze předpokládat, že budou vhodné pro spotřebitele (zejména některé typy investičních produktů nejsou pro běžného spotřebitele vůbec vhodné), zatímco omezený finanční zprostředkovatel se specializuje na určitý segment trhu (hypotéky, pojištění, apod.), případně má ve svém portfoliu smluv omezený počet poskytovatelů finančních služeb.115 Tabulka 2: srovnání omezených a nezávislých poradců v UK116

Nezávislý poradce

Omezený poradce

Zváží všechny retailové investiční produkty

✓

✘

Může se zaměřit pouze na specifický trh

✘

✓

Může zvažovat pouze produkty některých poskytovatelů

✘

✓

Musí objasnit, jak dospěli k radě, jež poskytují

✓

✓

Mohou použít nálepku “nezávislý” pro radu, kterou poskytují

✓

✘

Motivováni doporučovat jeden produkt častěji než druhý

✘

✘

Financial Adviser. Financial Conduct Authority [online]. © FCA, 2015. Změněno 14. 11. 2014. [cit. 20. 3. 2015]. 116 podle: Different types of investment advisers. Finacial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 7. 3. 2014. [cit. 20. 3. 2015]. 115

65

Dále se odlišuje i samotná rada či doporučení poskytnuté spotřebiteli buď jako nezávislá rada (independent advice) nebo omezená rada (restricted advice), přičemž COBS stanoví jako standard pro každou nezávislou radu, aby byla: založena na všezahrnující a jasné analýze relevantního trhu a dále nezaujatá a ničím neomezená. Rada poskytnutá spotřebiteli, jež nesplňuje tyto podmínky nebo je založena pouze na sérii několika předem jasně definovaných otázkách (tzv. základní rada), je klasifikována jako omezená rada.117 Finanční zprostředkovatelé v UK mohou být placeni pouze spotřebitelem. COBS ve své části 6.1A zapovídá, aby byl zprostředkovatel placen finanční institucí a to i když o své provizi informuje spotřebitele dopředu. Každý finanční zprostředkovatel je povinen mít svůj vlastní transparentní sazebník, v němž spotřebiteli dopředu sdělí cenu, jež požaduje za své služby. Může být placen od hodiny, jednorázovou částkou za odvedenou práci, měsíčním poplatkem za složení a obstarávání finančního portfolia, procentuální částkou z investovaného množství peněz, případně podílem na výnosu investice.118 Dva měsíce před nabytím účinnosti RDR napsal ředitel jednoho z oddělení FSA ředitelům největších finančních institucí poskytujících služby spotřebitelům a největším distributorům finančních služeb varovný dopis, v němž upozornil na to, že se regulátor zaměří a bude potírat jakékoliv praktiky, jež sice nebudou vypadat jako tradiční poplatky nicméně budou mít stejný účinek. Dále vypsal i příklady takovýchto možných praktik (příspěvky na náklady vzdělávání distribučních partnerů a na jimi pořádané konference, platby zprostředkovatelům za “asistenci” při propagaci jejich produktů, příspěvky finančních institucí distributorům na update jejich softwarového a hardwarového vybavení (v posledním případě se odkazoval na četné pětileté smlouvy o poskytování IT podpory mezi finančními institucemi a zprostředkovateli s významnými platbami, jež byly uzavírány v předstihu

117

Retail Distribution Review: Independent and restricted advice. Financial Services Authority [online]. © FCA 2015. Změněno: 1. 6. 2012. [cit. 20. 3. 2015]. 118 Paying for financial advice. Finacial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 28. 5. 2013. [cit. 20. 3. 2015].

66

před 31. prosincem 2012).119 Z výše uvedeného je vidět, že regulátor považoval zrušení provizního systému za důležitý krok. Vedla k němu postupná série skandálů týkajících se mis-sellingu (prodeje nevhodných produktů) finančních produktů počínajících mis-sellingem penzijních produktů v letech 1988 - 1994, dále mis-sellingem hypotečních produktů v druhé polovině devadesátých let, skandálem s mis-sellingem životního pojištění, jež vypukl v roce 2000 a konečně skandál s mis-sellingem úvěrů, jež vyšel najevo v letech 2011 a 2012. Ve všech případech

byl

jako

příčina

problému

určen

systém

zprostředkovatelů na bázi provizí od finančních institucí.

odměňování

finančních

120

Finanční zprostředkovatelé musí mít při každém svém jednání jednat v nejlepším zájmu svého klienta. V souladu s tímto pravidlem jsou zakázány všechny výjimky, jež by zprostředkovatele mohly zprošťovat povinností nebo odpovědnosti nad rámec obecné regulace, pokud takové jednání není čestné, jasné a profesionální. 121 Kvalifikační nároky na zprostředkovatele jsou v UK mnohem vyšší než v ČR. Minimální kvalifikací je čtvrtý stupeň QCF (Qualification and Credit Framework), jež odpovídá zhruba jednomu roku vysokoškolského studia (pro představu pátý stupeň zahrnuje titul Bc., šestý stupeň Mgr. a sedmý stupeň PhD.). Každý zprostředkovatel musí mít dále aktuální Statement of Proffesional Standing, jež osvědčuje, že podepsal etický kodex a že dokončil minimálně 35 hodin profesního vzdělávání ročně, z čehož musí být minimálně 21 hodin strukturovaných podle požadavku regulátora.122

119

McMEEL Gerard. International Issues in the Regulation of Financial Advice: A United Kingdom Perspective--The Retail Distribution Review and the Ban on Commission Payments to Financial Intermediaries. In: St. John's Law Review: Ročník. 87: Číslo. 2, Článek 11. s. 614-615. 120 Ibid. s. 598. 121 COBS část 2.1 122 Financial advisers qualifications. unbiased.co.uk [online]. © unbiased.co.uk, 2011 to 2015. Změněno: 1. 6. 2012. [cit. 20. 3. 2015]. a Retail Distribution Review. Financial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 31. 8. 2014. [cit. 20. 3. 2015].

67

Jako další opatření chránící spotřebitele zavádí FSMA ve své části patnácté Financial Services Compensation Scheme (dále jen FSCS), což je nezávislý orgán, jež shromažďuje prostředky od podnikatelů působících na finančním trhu (velikost příspěvků se odvíjí od počtu náhrad, které byly vyplaceny v rámci toho kterého odvětví finančního trhu nebo jejichž výplata se v rámci tohoto odvětví očekává) a odškodňuje spotřebitele, u nichž se stalo nebo je pravděpodobné, že se nebudou moci domoci náhrady za škodu, kterou jim způsobil podnikatel působící na finančním trhu, obvyklým způsobem (např. protože se stal nesolventním). Aby mohl spotřebitel dosáhnout na finanční kompenzaci z FSCS, musí splňovat i další zákonné podmínky (např. nesmí podstupovat nepřiměřená rizika, nejednat podle rad účastníků trhu, jež nemají oprávnění k poradenství a jež to spotřebiteli jasně a průkazně oznámí, atd.) V části šestnácté pak FSMA zavádí funkci finančního ombudsmana, jež má pravomoc rozhodovat spory ze spotřebitelských smluv na finančním trhu, požádá-li o to spotřebitel a zhruba tak odpovídá funkci českého finančního arbitra.

5.1.2. Soukromoprávní rámec finančního zprostředkování Finanční trh v UK má mnohem větší kontinuitu a díky své delší historii má již i mnoho pojmů a vztahů vznikajících na finančním trhu lépe vydefinovaných a přesněji určených. IFA a spotřebitel musí mít uzavřenou mezi sebou smlouvu v písemné formě, jež určuje základní práva a povinnosti mezi oběma stranami, a to dokud není vypovězena. Tato smlouva však poskytuje pouze rámec, v němž se bude IFA pohybovat, jelikož z povahy věci je do budoucna těžké určit, jaké konkrétní služby bude spotřebitel od IFA potřebovat. 123 Vztah zprostředkovatele a spotřebitele je vztahem na bázi fiduciární. Povahu tohoto vztahu v UK nám pomůže blíže osvětlit rozsudek v kauze Bristol and West Building Society v Mothew [1998] EWCA Civ 533.:

CHAFFIN-LAIRD, Olivia. The Profesional Duties of Financial Advisers. No5 Chamber [online]. © No5 Chambers, 2015. Změněno: 17. 1. 2013. [cit. 20. 3. 2015]. 123

68

“A fiduciary is someone who has undertaken to act for or on behalf of another in a particular matter in circumstances which give rise to a relationship of trust and confidence. The distinguishing obligation of a fiduciary is the obligation of loyalty. The principal is entitled to the single-minded loyalty of his fiduciary.”124 Rozsudek bývá často citován právě pro určení vztahu finančního zprostředkovatele a spotřebitele, jelikož informační asymetrie mezi oběma stranami vyžaduje vztah důvěry a spolehlivosti. Vzhledem ke složitosti finančních produktů a “omezené racionalitě” jsou spotřebitelé často neschopni obdržet a posoudit klíčové informace, jež potřebují k učinění racionálního rozhodnutí.125 V tu chvíli nastupuje zprostředkovatel, jež poskytuje spotřebiteli radu omezen rámcem veřejnoprávní regulace, jak byla uvedena v předchozí kapitole. Zprostředkovatel má zejména povinnost jednat vůči spotřebiteli věrně, což odpovídá výše zmiňovanému pravidlu nejlepšího zájmu klienta (client's best interest rule). Konkrétní obsah tohoto pravidla v soukromoprávní rovině najdeme v už zmiňovaném Bristol and West Building Society v Mothew [1998] EWCA Civ 533.: “It is obvious that not every breach of duty by a fiduciary is a breach of fiduciary duty ...breach of fiduciary obligation, therefore, connotes disloyalty or infidelity. Mere incompetence is not enough. A servant who loyally does his incompetent best for his master is not unfaithful and is not guilty of a breach of fiduciary duty.”126

Fiduciář je někdo, kdo podniká akci pro nebo v zájmu jiného v určité záležitosti, jíž vzniká vztah důvěry a spolehlivosti. Typickým závazkem fiduciáře je závazek věrnosti. Fiduciant je oprávněn k soustředěné věrnosti svého fiduciáře. (překlad autor) 125 CATWRIGHT Peter. Consumer protection in financial services: Putting the Law in Context. London 1999: Kluwer Law International. s. 10-11. 126 Je zřejmé, že ne každé porušení povinnosti fiduciářem je porušení fiduciární povinnosti, a tedy znamená zneužití důvěry. Pouhá neschopnost není dostačující. Osoba poskytující službu, jež věrně jedná, jak nejlépe dovede, ačkoli toto jednání za moc nestojí, není nevěrná a tedy ani vinná z porušení fiduciární povinnosti. (překlad autor) 124

69

Výše citovaný rozsudek dále uvádí, že: “z principu věrnosti pramení závazek otevřenosti vůči fiduciantovi. Fiduciář musí jednat v dobré víře… on ani třetí osoba nesmí mít prospěch z jeho jednání, aniž by měl informovaný souhlas fiducianta.” V tomto ohledu jde zákaz provizí zprostředkovateli ze strany finančních institucí ještě dále, protože ani informovaný souhlas fiducianta nepomůže zprostředkovateli obhájit přijatou provizi. Závazek věrnosti však nezbavuje zprostředkovatele odpovědnosti za kvalitu poskytnutých rad, ačkoli tak činil v dobré víře. Služby, jež zprostředkovatel spotřebiteli poskytuje, musí být posuzovány ve světle Bolam v Fiern Hospital Management Committee [1957] 1WLR 582, kde se dozvídáme, že: “…where you get a situation which involves the use of some special skill or competence, then the test as to whether there has been negligence or not is not the test of the man on top of the Clapham omnibus because he does not have the specialist skill. The test is the standard of the ordinary skilled man exercising and professing to have that special skill…”127 Zprostředkovatel tedy odpovídá za špatně poskytnutou radu, nicméně má možnost se z této odpovědnosti vyvinit, prokáže-li vyvinutí potřebné péče a schopností, jež by se daly očekávat od přiměřeně kompetentního IFA. V některých případech může nastat situace, že spotřebitel má jasno v tom, který konkrétní finanční produkt chce sjednat a zprostředkovatele pouze žádá, aby vykonal jeho přání (execution-only transaction). V takovémto případě je zprostředkovatel odpovědný pouze za vykonání uděleného příkazu. Nicméně aby regulátor a soudy posuzovali případ jako execution-only, je potřeba důkladného posouzení, jelikož v praxi jsou opravdové …pokud máme situaci, jež zahrnuje použití odborných schopností nebo dovedností, test, jestli nastala nedbalost nebo ne neodpovídá testu muže v Claphamském omnibuse (odpovídá testu přiměřeně vzdělaného a inteligentního člověka, pozn. autora), jelikož tento nemá odbornou schopnost. Test je testem běžně schopného příslušníka profese mající takovou odbornou schopnost… (překlad autor). 127

70

execution-only

transactions

ze

stran

obyčejné

veřejnosti,

bez

jakékoliv

rady

zprostředkovatele, poměrně vzácné.128

5.2.

Finanční zprostředkování na Slovensku

Zákonná úprava finančního zprostředkování je na Slovensku ze všech tří porovnávaných zemí nejpřehlednější. Zákon z 24. apríla 2009 č. 186/2009 Z. z. o finančnom sprostredkovaní a finančnom poradenstve, v znení neskorších predpisov (dále jen ZoFS) totiž komplexním a vyčerpávajícím způsobem upravuje pouze finanční zprostředkování a finační poradenství, nezahrnuje úpravu dalších segmentů finančního trhu (samotné investiční společnosti, fungování obchodníků s cennými papíry, pravidla pro činnost bank, atp.) jako například výše zmiňovaný britský FSMA nebo český ZoPKT. Cílem úpravy bylo zabezpečit jak poskytnutí dostatku informací spotřebiteli, aby mohl učinit kvalifikované rozhodnutí, tak i odstranění rozdílnosti právní úpravy finančního zprostředkování a finančního poradenství, která do té doby existovala v právních předpisech určených pro jednotlivé sektory finančního trhu, popřípadě neexistovala vůbec.129 V jednom zákoně a jeho prováděcích předpisech tak můžeme najít vše potřebné k dané problematice. ZoFS rozděluje v § 4 finanční trh do šesti sektorů: 1. pojištění nebo zajištění, 2. kapitálový trh, 3. doplňkové důchodové spoření, 4. přijímání vkladů, 5. poskytování úvěrů a spotřebitelských úvěrů 6. starobní důchodové spoření

CHAFFIN-LAIRD, Olivia. The Profesional Duties of Financial Advisers. No5 Chamber [online]. © No5 Chambers, 2015. Změněno: 17. 1. 2013. [cit. 20. 3. 2015]. 129 MAJTÁNOVÁ, Anna; VACHÁLKOVÁ, Ingrid. Aktuálne problémy finančného sprostredkovania v Slovenskej republike. Ekonomická fakulta, VŠB-TUO [online]. © VŠB-TU, 2015. Změněno: 7. 9. 2011. [cit. 25. 3. 2015]. 128

71

Zákon rozlišuje mezi výkonem finančního zprostředkování a výkonem finančního poradenství, přičemž výkon finančního zprostředkování a výkon finančního poradenství se vzájemně vylučuje. Finanční zprostředkování dle zákonné definice ZoFS mohou vykonávat na základě písemné smlouvy s finanční institucí samostatný finanční agent, vázaný finanční agent, podřízený finanční agent (ten může mít i smlouvu se samostatným finančním agentem) a dále též vázaný investiční agent a finanční zprostředkovatel z jiného členského státu v sektoru pojištění nebo zajištění, poslední dva jmenovaní však pouze v určitých sektorech. Finanční zprostředkování dle § 2 ZoFS je nejméně jedna z těchto činností: činnosti týkající se uzavření nebo změny smlouvy o poskytnutí finanční služby, poskytování odborné pomoci, informací a doporučení spotřebiteli za účelem uzavření, změny nebo ukončení smlouvy o poskytnutí finanční služby, spolupráce při správě smlouvy o finanční službě, spolupráce při vyřizování nároků a plnění ze smluv o poskytnutí finanční služby, v sektoru kapitálového trhu pak také poskytování investiční služby přijímání a předávání pokynů, poskytování služby investičního poradenství a v sektoru pojištění nebo zajištění též zjištění, hodnocení a zpracování analýzy pojistného rizika souvisejícího s nabídkou pojistných produktů. Finanční poradenství spočívá v poskytování odborné pomoci, informací a stanovisek doporučení a osobních finančních plánů v souvislosti s jednou nebo více finančními službami, jež vycházejí z nestranné analýzy dostatečného počtu dostupných služeb včetně následného uzavření nebo změny smlouvy o poskytování finanční služby. V sektoru kapitálového trhu jde rovněž o poskytování služby investičního poradenství a v sektoru pojištění nebo zajištění sem patří i zjišťování, hodnocení a zpracování nestranných analýz pojistného rizika. Finanční zprostředkování dle ZoFS a finanční poradenství je podnikáním ve smyslu § 2 ods. 2 písm. c) zákona č.513/1991 Z. z. Obchodný zákoník, v znení neskorších predpisov. Regulátorem finančně zprostředkovatelského trhu na Slovensku je Národná banka Slovenska (dále jen NBS). NBS vede Registr finančních zprostředkovatelů, finančních

72

poradců, finančních zprostředkovatelů z jiného členského státu v sektoru pojištění nebo zajištění a vázaných investičních agentů (dále jen “registr”), který je členěn do šesti podregistrů dle členění finančnězprostředkovatelského trhu na sektory a tyto podregistry jsou dále členěny do seznamů jednotlivých osob oprávněných působit v tom kterém sektoru.

Obrázek 1: Struktura registru finančních zprostředkovatelů a poradců na Slovensku 130

V každém podregistru může být osoba zapsána pouze v jednom seznamu (tzn. například v sektoru kapitálového trhu není možné být současně vázaným investičním agentem a samostatným finančním agentem, dotyčný si musí vybrat pouze jednu možnost). Osoba zapsaná v jednom z podregistrů jako finanční poradce nesmí být v žádném z dalších podregistrů zapsána v jiné kategorii. To odpovídá ustanovení § 10 odst. 1 ZoFS, že finanční poradce nemůže vykonávat zprostředkovatelskou činnost dle ZoFS.

130

MAJTÁNOVÁ, A. a kol.: 2009 Poisťovníctvo. Bratislava: IURA EDITION, 2009, s. 84.

73

Zprostředkovatel může začít vykonávat činnost ode dne zapsání do registru, jež nastane do pěti pracovních dní od podání návrhu na zápis do registru a splnění zákonných podmínek. Činnost finančních poradců a samostatných finančních agentů však podléhá povolovacímu řízení, tito jsou do registru zapsáni do pěti pracovních dní od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení příslušného povolení. ZoFS upravuje i podmínky zrušení zápisu v registru a postup v takovém případě. Jedná se zejména o situace, kdy příslušnému zprostředkovateli zaniklo oprávnění vykonávat činnost dle příslušného povolení nebo pokud přestane dodržovat podmínky pro výkon činnosti stanovené zákonem, zejména pozbude-li odbornou způsobilost. Jednou z podmínek pro výkon finančního zprostředkování dle ZoFS nebo finančního poradenství je odborná způsobilost, jíž se rozumí teoretické znalosti a praktické schopnosti vykonávat tuto činnost řádně a na dostatečně odborné úrovni. Existují celkem čtyři stupně odborné způsobilosti, přičemž vázaný finanční agent musí splňovat požadavky na základní stupeň odborné způsobilosti, podřízený finanční agent musí splňovat požadavky na střední stupeň odborné způsobilosti, vázaný investiční agent musí splňovat požadavky na základní stupeň odborné způsobilosti, samostatný finanční agent musí splňovat požadavky na vyšší stupeň odborné způsobilosti a finanční poradce musí splňovat požadavky pro nejvyšší stupeň odborné způsobilosti. Platí, že zaměstnanci, jimiž dotyčný zprostředkovatel nebo poradce vykonává svoji činnost, musí splňovat požadavky na stupeň odborné způsobilosti o úroveň nižší, než je požadován po dotyčném zprostředkovateli či poradci. Výše jmenované osoby jsou povinny si průběžně doplňovat své vědomosti a svoji způsobilost v pravidelných intervalech ověřovat a to tak, že základní a střední stupeň odborné způsobilosti je dotčená osoba povinna ověřit absolvováním odborného finančního vzdělání a absolvováním odborné zkoušky v intervalu čtyř let, vyšší a nejvyšší stupeň

74

odborné způsobilosti je dotčená osoba povinna ověřit absolvováním odborného finančního vzdělání a absolvováním odborné zkoušky v intervalu dvou let.131 Rozsah zkoušek odborné způsobilosti včetně způsobu provedení a příslušných poplatků stanovuje opatrenie NBS č. 9/2010 o odbornej skúške a odbornej skúške s certifikátom na účely zákona o finančnom sprostredkovaní a finančnom poradenstve, které v příloze jedna obsahuje osnovu obecné zkoušky a dále zkoušek pro jednotlivé sektory finančního trhu, nicméně nestanoví stupně požadovaných znalostí pro jednotlivé úrovně odborné způsobilosti. Dalším důležitým požadavkem pro výkon činnosti finančního zprostředkovatele či poradce je důvěryhodnost. V § 23 ZoFS je v odst. 1 pís. a) – f) negativním způsobem vymezena důvěryhodná fyzická osoba a v pís. h) je stanoven požadavek na spolehlivé a poctivé vykonávání funkce nebo podnikání v souladu s právními předpisy v uplynulých deseti letech. V odůvodněných případech může uznat NBS za důvěryhodnou i osobu, jež nenaplňuje požadavky § 23 odst. 1 ZoFS. Každý kdo vykonává činnost finančního zprostředkování nebo poradenství a to jak finanční zprostředkovatel, finanční poradce, tak i jejich zaměstnanci, musí být důvěryhodní. Samostatný finanční agent a finanční poradce jsou povinni přiměřeně rozsahu své činnosti zavést a uplatňovat takové rozhodovací postupy, organizační strukturu a systémy kontroly: 1. aby byla jasná zodpovědnost všech osob, jež vykonávají činnost finančního zprostředkovatele nebo finančního poradce, 2. aby nedocházelo ke střetu zájmů, 3. aby zabezpečili řádný výkon činnosti finančního poradenství a zprostředkování, 4. a aby vedli evidenci své činnosti. Zároveň musí vypracovat i vnitřní akty řízení upravující evidenci stížností klientů nebo potenciálních klientů. Musí mít postupy pro řádné prověření a včasné vyřízení každé klientské stížnosti a zároveň vést záznam o ní a o opatřeních, jež podnikli pro její nápravu.

Zákon o finančnom sprostredkovaní a finančnom poradenstve. ULC Čarnogurský [online]. © Čarnogurský ULC, 2008-2015. Změněno 1. 8. 2009. s. 14-15. [cit. 25. 3. 2015]. 131

75

Na vyřízení stížnosti a oznámení způsobu vyřízení včetně přijatých opatření má finanční zprostředkovatel či poradce lhůtu 30 dnů, jež může být v odůvodněných případech prodloužena na 60 dnů.132 ZoFS dále vymezuje opatření nutná pro předcházení možnému střetu zájmů. Patří sem zejména neslučitelnost výkonu funkce finančního zprostředkovatele nebo poradce, popřípadě členství v jeho statutárním či dozorčím orgánu a blízkému vztahu k finanční instituci či jinému finančnímu zprostředkovateli nebo poradci (např. zaměstnanec, prokurista, člen statutárního orgánu, apod.). Zároveň také vylučuje možnost vzájemné kontroly podle § 8 pís. h) zákona č. 566/2001 Z. z. o cenných papieroch a investičných službách (zákon o cenných papieroch), v znení neskorších predpisov, mezi zprostředkovatelem či poradcem, a finanční institucí či jiným zprostředkovatelem či poradcem. Finanční zprostředkovatel nebo poradce nemohou být ani součástí skupiny s úzkými vazbami, v níž se nachází finanční instituce. Na Slovensku tak nemůže docházet k situacím známým z České republiky, kdy pojišťovna vlastní 70% zprostředkovatelské společnosti a zbytek vlastní mateřská skupina dané pojišťovny.133 Nebo situacím kdy si zprostředkovatelská společnost založí vlastní finanční instituci.134 Finanční agent nebo poradce jsou povinni vykonávat svou činnost v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem své činnosti, a to i po jejím ukončení. Finanční instituce a samostatný finanční agent jsou povinni soustavně prověřovat dodržování povinností podle ZoFS a dalších předpisů u osob s nimiž uzavřeli smlouvu o zprostředkovatelské činnosti. V případě zjištění nedostatků jsou povinni přijmout opatření k nápravě. Aby mohli plnit tyto povinnosti, jsou povinni přijmout přiměřená organizační opatření, zejména zvláštní vnitřní předpis. Tomu musí odpovídat i ustanovení o opatřeních Zákon o finančnom sprostredkovaní a finančnom poradenstve. ULC Čarnogurský [online]. © Čarnogurský ULC, 2008-2015. Změněno 1. 8. 2009. s. 15-17. [cit. 25. 3. 2015]. 133 Kdo stojí za značkou kapitol? Kapitol [online]. © Kapitol, 2013.Změněno 1. 1. 2015. [cit. 25. 3. 2015]. 134 Parnersis.cz [online]. Změněno 25.3. 2015. [cit. 25. 3. 2015].

76

ve smlouvě mezi institucí a zprostředkovatelem, případně samostatným finančním agentem a zprostředkovatelem. O plnění všech těchto povinností jsou finanční instituce a samostatný finanční agent povinni podat nejpozději ve lhůtě 30 dnů od konce kalendářního čtvrtletí podat NBS zprávu. Samostatný finanční agent a finanční poradce jsou odpovědní za škodu, jíž se dopustí v souvislosti s výkonem své činnosti. Pro tento případ musí být pojištění po celou dobu jejího výkonu. Tato povinnost platí i pro ostatní typy zprostředkovatelů, ledaže by finanční instituce či zprostředkovatel, s nímž mají uzavřenu smlouvu, převzal odpovědnost za výkon jejich činnosti. Pro výkon své činnosti jsou finanční zprostředkovatel nebo poradce oprávněni požadovat od spotřebitele osobní, identifikační a kontaktní údaje, včetně dokladů, prokazujících oprávnění jej zastupovat. Finanční zprostředkovatel musí spotřebitele jasným a vyčerpávajícím způsobem informovat o existenci, a na požádání i o výši, jakéhokoliv peněžitého či nepeněžitého plnění, které přijímá za zprostředkování od jiné osoby, než je spotřebitel. Finanční poradce nesmí přijímat v souvislosti s výkonem své činnosti jakékoliv peněžní či nepeněžní plnění než odměnu přímo od spotřebitele. Finanční agent a finanční poradce jsou povinni poskytnout spotřebiteli informace, jež jsou nutné k jeho kvalifikovanému rozhodnutí, zejména jde o informace o právních následcích uzavření smlouvy o poskytnutí finanční služby. Finanční zprostředkovatel musí spotřebiteli oznámit, že vykonává službu zprostředkování, a finanční poradce musí oznámit, že vykonává službu poradenství. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí finanční služby nebo při její změně jsou oba povinni spotřebiteli sdělit zákonem taxativně stanovené informace. V poskytovaných informacích nesmí být uvedena NBS nebo jiná obdobná instituce takovým způsobem, aby ve spotřebiteli vznikl mylný dojem, že tato instituce schvaluje nebo doporučuje konkrétní službu.

77

Poskytované informace musí být na trvanlivém médiu, pokud spotřebitel nepožádá o jejich poskytnutí ústně. Rovněž musí být poskytnuté v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o poskytnutí finanční služby. Informace musí být vyvážené, tzn. nesmí zdůrazňovat potenciální výhody, aniž by jasně vymezila související rizika, musí být poskytnuty takovým způsobem, aby se dalo předpokládat, že spotřebitel, jenž bude jejich příjemcem jim porozumí, a nesmí zamlčovat či zlehčovat důležité skutečnosti. Pokud je součástí předkládaných informací i porovnání vícera finančních služeb či institucí, musí splňovat podmínky, jež zaručí jeho objektivitu. Před

poskytnutím

služby

zprostředkování

či

poradenství

musí

finanční

zprostředkovatel nebo poradce zjistit a zaznamenat požadavky a potřeby spotřebitele, jeho znalosti a zkušenosti týkající se dané služby, stejně jako jeho finanční situaci s ohledem na poskytovanou finanční službu. Na základě těchto informací je pak finanční zprostředkovatel nebo poradce povinen poskytnout spotřebiteli odbornou pomoc. O veškeré komunikaci se spotřebitelem je finanční zprostředkovatel nebo poradce povinen vést a uchovávat záznamy tak, aby byly splněny zákonné podmínky. Dohled nad dodržováním ZoFS má NBS, která může v případě zjištění nedostatků podle zákona uložit samostatnému finančnímu agentovi nebo finančnímu poradci opatření na zjednání nápravy, pokutu do výšky 200 000 €, případně zrušit vydané povolení. V případě, že NBS při výkonu dohledu zjistí, že porušením povinností podle zákona získala osoba majetkový prospěch, může nařídit vydání tohoto prospěchu osobě, na jejíž úkor byl získán. V případě porušení povinnosti vyplývající ze zákona uloží NBS fyzické osobě, která je členem statutárního orgánu pokutu do výše dvanáctinásobku jeho celkových příjmů od samostaného finančního agenta nebo poradce, vedoucímu zaměstnanci do výše šestinásobku jeho celkových příjmů od samostatného finančního agenta nebo poradce.

78

ZoFS je velmi precizní a propracovaný a zajišťuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele na Slovensku. Staví spoustu bariér ve vstupu do odvětví a provozování činnosti, čímž z trhu vytlačuje nepoctivé subjekty. Názory na něj se mezi profesionály z oboru liší, zajímavým postřehem je konstatování, že vznikl vyspělý zákon pro ještě nevyspělý trh, čímž vlastně trhu velmi uškodil.135 Přesto se dnes dá již s odstupem času říci, že má veskrze pozitivní dopady. Náročnost na vstup do odvětví a setrvávání v něm nutí zprostředkovatele k seskupování do větších společností a užší specializaci, což vede i k vyšší míře profesionalismu. Zvýšené požadavky na informovanost klientů, jež byly původně vnímány jako zbytečná zátěž a byrokracie jsou dnes vnímány veskrze kladně, jelikož klienti i zprostředkovatelé pochopili jejich význam pro učinění správného rozhodnutí.136

5.3.

Finanční zprostředkování v EU

Na evropskou legislativa, pro niž je ochrana spotřebitele jedním z jejích hlavních pilířů, jsme již narazili v průběhu práce několikrát. Bez zajímavosti není třeba fakt, že například v UK se vedly diskuse o tom, jaká má být regulace provizního odměňování už od roku 2007 a spousta zvažovaných opatření se musela přepracovávat a modifikovat, jelikož byly v rozporu s evropským právem.137 V této části si jen krátce shrneme předpisy, jež regulují finanční zprostředkování v Evropské unii (dále jen EU) a zmíníme se o opatřeních, jež jsou zaváděna, případně se o jejich zavedení uvažuje. Směrnice č. 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů (MiFID), jež byla v České republice implementována zejména skrze ZoPKT, a která obsahuje

135

CMOREJ, Peter. Zákon, ktorý pochoval trh finančného poradenstva. Finmag.cz [online]. ©

Partners media, 2014. Změněno: 2. 10. 2010. [cit. 25. 3. 2015]. ONDREJKA, Jana. Ideálne je nájsť rovnováhu medzi potrebami trhu a ochranou spotrebiteľa. next Future [online]. Změněno 2. 3. 2013. [cit. 25. 3. 2015]. 137 Conduct of Business Sourcebook. Financial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 9. 4. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. 136

79

požadavky na investiční (v našem případě finanční) zprostředkovatele, jak byly zmíněny v druhé kapitole, byla po zkušenostech z finanční krize v letech 2008-2009 kompletně zrevidována a vyústila v přijetí směrnice č. 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů (MiFID-2), přičemž členské státy jsou povinny uvést své právní řády do souladu s touto směrnicí do 3. července 2016. Směrnice MiFID-2 je navíc doplněna nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů (MiFIR), jelikož v některých oblastech vnitřního finančního trhu je potřeba plná harmonizace a např. požadavky na transparentnost nelze nechat na vůli jednotlivých členských států. Mezi nejdůležitější změny, jež z těchto nových předpisů (především směrnice) plynou pro finanční zprostředkovatele jsou minimálně138 zpřísnění požadavků na uchovávání záznamů o komunikaci se spotřebitelem (čl. 7-10), stanovení cílového trhu a vytvoření distribuční strategie vhodné pro finanční nástroj v příslušném tržním segmentu (čl. 16), uložení povinnosti vytvoření vhodných opatření zamezujících střetu zájmů zprostředkovatele a spotřebitele, jež může vzniknout jak z pobídek třetích stran, tak ze systému odměňování (čl. 23), oproti předchozí úpravě prohlubuje informační povinnost (čl. 24) a také klade požadavky na prověření potřeb a cílů zákazníka a dle toho i následné doporučení vhodného nástroje (čl. 25). V souvislosti se směrnicí se zmiňme o pojmu “Best execution”, jež z ní vyplývá a jemuž můžeme rozumět jako povinnosti investičního zprostředkovatele provést všechny nezbytné kroky, aby získal co nejlepší výsledky pro svého klienta, přičemž musí brát v úvahu cenu, náklady, velikost, povahu a jakýkoliv další faktor dotýkající se přejatého pokynu. Současně musí jednat v souladu s obecnou a všeobjímající povahu tohoto požadavku.139

směrnice totiž v čl. 3 umožňuje členským státům vyjmout z působnosti osoby, jež svou činností naplňují naši definici finančního zprostředkovatele, přičemž je však musí podrobit požadavkům následně vyjmenovaných článků 139 Best execution under MiFID. European Securities and Market Authority [online]. © Esma. Změněno 1. 5. 2007. [cit. 25. 3. 2015]. 138

80

V souvislosti se směrnicí MiFID-2 a nařízením MiFIR vzniká i nařízení o klíčových informačních dokumentech pro komplexní retailové investiční produkty na bázi pojištění (PRIIPs),140 jež se bude zabývat zejména informováním spotřebitelů o vlastnostech zprostředkovaného finančního produktu.141 Směrnicí č. 2013/58/EU ze dne 11. prosince 2013 byla odložena účinnost směrnice č. 2009/138/EC ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solvency II) na 1. ledna 2016. Jedná se o klíčovou regulaci evropského pojišťovnictví, a i když se nedotýká přímo zprostředkování pojištění, jež je pro svou důležitost a obsáhlost z její působnosti vyjmuto a má svou vlastní směrnici IMD, o níž se zmíníme vzápětí, mnoho technických detailů (zejména produktového typu) se promítá i do činnosti finančních zprostředkovatelů. Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění (IMD), jež je v českém právním řádu provedena ZoPZ, byly podniknuty první kroky pro harmonizaci trhu zprostředkování pojištění. V současné době probíhají přípravné práce na novelizační směrnici IMD2, jež mají vyřešit některé problematické otázky související s původní směrnicí. IMD2 bude úzce provázána s předpisy, které vznikaly současně s ní a dotýkají se podobných témat a sice MiFID-2 a PRIIPs. Mezi ně patří vícekolejný režim zprostředkování pojištění, kdy pro přímé distributory pojištění (zaměstnanci pojišťoven, výhradní pojišťovací agenti) platí jiná a mírnější pravidla. Připravovaná úprava IMD2 má tento rozpor překonat zpřísněním požadavků na přímou distribuci.142 Druhou palčivou otázkou jsou pravidla styku se zákazníkem, kde nastává pojmový chaos, neboť autoři zde volně manipulují s pojmy odborná způsobilost, střet zájmů Packed Retail Investment Products. European Commision [online]. Změněno 9. 12. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. 141 PRIIPs, KIDs and EU requirements for packaged retail investment products. Out-Law.com [online]. © Copyright Pinsent Masons LLP, 2015. Změněno: 1. 7. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. 142 BALVÍNOVÁ, Helena. Evropská komise navrhuje nová pravidla pro zprostředkování pojištění. epravo.cz [online]. © epravo.cz, a.s. 1999-2015. Změněno: 4. 9. 2012. [cit. 25. 3. 2015]. 140

81

a informační povinnost, zároveň také dospívají i k nebezpečné logické kontradikci, kdy požadují, aby zprostředkovatel (který v mnohých případech jedná v zájmu pojišťovny) jednal v zájmu spotřebitele (jež je vůči pojišťovně protistranou) a tak takového zprostředkovatele staví do permanentního střetu zájmů, jehož jediným řešením je informovaný souhlas spotřebitele se střetem zájmů. 143 Ve druhé kapitole byla zmíněna směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (MCD). Zavádí standardy jednání se spotřebitelem a podmínky pro způsob odměňování zprostředkovatele spotřebitelského úvěru na nemovitosti určené k bydlení (dále jen hypotečního úvěru) (čl. 7), požadavky na odbornou způsobilost (čl. 9), povoluje spojený, avšak zakazuje vázaný prodej hypotečního úvěru (čl. 12), stanoví kritéria pro informování spotřebitele (čl. 14 - 16), posuzování úvěryschopnosti spotřebitele (čl. 19), zavádí standardy pro poskytování poradenských služeb (čl. 22), podmínky udělování k oprávnění pro výkon zprostředkovatelské činnosti (čl. 29) a dohled nad jejím výkonem (čl. 34). Členské státy jsou povinny uvést své vlastní právní předpisy do souladu se směrnicí MCD do 21. března 2016. Činnosti finančních zprostředkovatelů se úzce dotýká i Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, a navazující nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící, jelikož mezi povinnosti z ní vyplývající je i povinnost zprostředkovatele ověřovat podezřelé toky peněz spotřebitele, provádět hloubkovou ČÍŽEK, Bedřich. Poznámka ke směrnici o zprostředkování pojištění. epravo.cz [online]. Změněno: 10. 4. 2012. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/poznamkake-smernici-o-zprostredkovani-pojisteni-81525.html 143

82

kontrolu spotřebitele ve smyslu uvedených předpisů a v případě, že by spotřebitel spadal do kategorie politicky exponované osoby, i přísnější režim poskytovaných služeb. Směrnice též požaduje, aby zprostředkovatel oznámil podezřelé chování spotřebitele, zakazuje mu o tomto oznámení spotřebitele informovat a požaduje po zprostředkovatelských institucích patřičný způsob vnitřní kontroly. Není bez zajímavosti, že pro účely směrnice je zprostředkovatel považován za finanční instituci. V současné době probíhají práce na její revizi, nicméně rozsah povinností zprostředkovatelů zůstává v zásadě totožný. Z konkrétních právní předpisů, jež se nějakým způsobem dotýkají pozice finančního zprostředkovatele a spotřebitele, popřípadě jejich vztahu na finančním trhu v EU ještě jmenujme směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky (CDR-IV), směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (BRRD), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (EMIR), směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu (PSD), směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností (E-money directive). Mezi další probíraná témata týkající se regulace finančního zprostředkování a ochrany spotřebitele v EU nakonec ještě aspoň zmiňme: „Single Rulebook“ (jednotná pravidla bankovní regulace), příprava Conduct of Business Codex (kodex obchodního jednání pro „nezávislé“ a „omezené“ poradenství a jeho odměňování, informace o nákladech a poplatcích, reporting klientům - opatření přímo inspirované předpisy, jež platí v UK), Cross Selling (křížový prodej), prověření kompetentnosti managementu národními úřady, intervence na trhu (např. zákazy určitých produktů), prodejní praktiky zaměstnanců a samostatných prodejců, předpisy pro zveřejňování informací, nakládání se stížnostmi klientů, garanční systémy pro zabezpečení peněz klientů, intervence v případě hrozících

83

škod pro spotřebitele, dokument se základními informacemi o pojištění majetku, prodej přes internet, předpisy pro vlastní zdroje firem obchodujících s cennými papíry, pojištění vkladů, fondy pro záchranu bank, regulace stínových bank, dokončení vnitřního trhu finančních služeb, uzavření daňových skrýší, výjimky vedlejší služby zprostředkovatelů, jednotná pravidla „Level-Playing-Field“ (zaměstnanci, banky, internet, atd.), delegované právní akty, zákaz provizí, povinnost dalšího vzdělávání, střety zájmů při prodeji pojištění majetku, Unie kapitálového trhu, jednotné zdanění podnikových zisků v EU, automatická výměna dat národních daňových úřadů, přizpůsobení daně z finančních transakcí, zvýšená prevence praní špinavých peněz, DPH z provizí.144

tento vyčerpávající seznam vychází z: Pracovní program 2015 - Lobbing v EU za samostatné pojišťovací makléře, agenty a finanční poradce. USF [online]. © Unie společností finančního zprostředkování a poradenství, 2014. Změněno: 1. 12. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. 144

84

Závěr Hypotézami, z nichž autor v průběhu práce vycházel, jsou: 1.

Úroveň právní úpravy a s tím související celková úroveň finančního zpro-

středkování v České republice je na nízké úrovni. 2.

Ochrana spotřebitele ve finančním zprostředkování je nedostatečná a spo-

třebitel nemá prostředky, jak se bránit nepoctivým praktikám zprostředkovatelů. Hlavními nedostatky současné právní úpravy finančního zprostředkování jsou zejména roztříštěnost a pojmová nejednotnost. Ačkoli jsou nároky na pojišťovací a investiční zprostředkovatele velmi podobné, každý z nich má například jinou úpravu odpovědnosti za škodu. České právo navíc nezná, na rozdíl od zahraničních právních úprav, definici poradenských služeb v oblasti distribuce finančních produktů, což vytváří pojmový chaos, v němž může poskytovat „finanční poradenství“ leckterý prodejce pojištění. Přestože formální obsahová náplň zkoušek odborné způsobilosti je velice podobná, jejich realizace je pro jednotlivé typy finančních zprostředkovatel diametrálně odlišná. Navíc neexistuje systém ověřování dalšího vzdělávání ani obnovování povolení či registrací. V důsledku toho je zprostředkovatelský registr plný osob, jež už dlouhou dobu zprostředkovatelské služby neposkytují.145 První hypotézu jsme si tak celkem přesvědčivě dokázali potvrdit. Finanční zprostředkování v soukromoprávní sféře, jak jsme se jím zabývali v navazujících kapitolách, a to zejména povaha vztahu mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem a dále pak odpovědnost za škodu porušením jak smluvní, tak mimosmluvní povinnosti, nám však ukázaly, že přestože veřejnoprávní úprava nedokáže ochránit spotřebitele před poškozováním na finančním trhu, její normy obsahují ve spojení s obecnými normami občanského práva účinné prostředky k vymáhání patřičného zadostiučinění na finančním zprostředkovateli. 145

Autor je jedním z nich.

85

Nový občanský zákoník navíc zavádí nové instituty, které dávají spotřebitelům do rukou další prostředky obrany před jejich poškozováním. Jde zejména o odpovědnost za škodu způsobenou informací či radou a povinnost jednat jako odborník pokud tak vystupuji. Předsmluvní informační povinnost, tak jak byla představena v rámci jednotlivých předpisů upravujících specifické oblasti finančního zprostředkování, dává spotřebiteli příležitost získat potřebné informace a adekvátně se rozhodovat. Problémy ve finančním zprostředkování pak následně pramení spíše z nízké finanční gramotnosti spotřebitelů, kteří neumí vyhodnotit poskytované informace a mohou se stát obětmi nepoctivých zprostředkovatelů. Tam, kde normy veřejného práva selhávají ve své preventivní úloze, dokáží jej normy soukromého práva nahradit ve své roli následné. Druhá hypotéza tedy nebyla potvrzena. V rámci úvah de lege ferenda jsme si ukázali, že české právní úpravě finančního zprostředkování by prospělo sjednocení distribuce finančních služeb do jednoho předpisu tak jak je to zavedeno na Slovensku. Zároveň jsme si představili i možnost regulace odměňování zprostředkovatelů vedoucí k odstranění střetu zájmů mezi zprostředkovatelem a klientem, tak jak byla provedena ve Spojeném království. Dalšími kroky, jež by měl zákonodárce podniknout, jsou opakované ověřování odborné způsobilosti osob působících ve finančním zprostředkování a zjednodušení informační povinnosti pro jednotlivé produkty finančního trhu. To ovšem neznamená, že by bylo vše automaticky v pořádku a spotřebitel byl v absolutním bezpečí. Na finančním trhu totiž platí, více než kde jinde, stará zásada vigilantibus leges. V konečném důsledku totiž záleží vždy na spotřebiteli, zda dokáže uhájit svá práva vůči zprostředkovateli, jež jej poškodil. Na straně zprostředkovatele sice stojí ohromná informační asymetrie a mnohdy taky profesionální tým právníků v oddělení compliance, nicméně díky dostupným technologiím, jež umožňují nahrávání vzájemného

86

jednání, a předpisům, jež kladou na zprostředkovatele mnohdy až neúměrné administrativní nároky, je obrana vlastních práv dnes snazší než kdy dříve. Hlavním přínosem práce je otevření tématu, které v tuzemské odborné literatuře doposud

nikdo

hlouběji

nezpracoval

a

mimo

pracovníky

právních

oddělení

finančně zprostředkovatelských společností a finančních institucí se jím také nikdo hlouběji nezabývá. Přitom kvalitní finanční zprostředkování má při správném provedení velký vliv na životní úroveň obyvatelstva, jak v oblasti poskytnutých služeb, tak v oblasti zvyšování finanční gramotnosti a schopnosti činit odpovědná rozhodnutí.

87

Seznam použitých zdrojů Odborná literatura a elektronické zdroje ADOLT, Jiří; SUCHÁNEK, Petr. Pojišťovací zprostředkovatelé. Praha: ASPI, 2005, 412 s. ISBN 80-7357-096-3. ATKINSON, A.; MESSY, F. Measuring Financial Literacy: Results of the OECD / International Network on Financial Education (INFE) Pilot Study. OECD Working Papers on Finance, Insurance and Private Pensions, [online]. Změněno: 26. 3. 2012. [cit. 21.12. 2014]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/5k9csfs90fr4-en BALVÍNOVÁ, Helena. Evropská komise navrhuje nová pravidla pro zprostředkování pojištění. epravo.cz [online]. © epravo.cz, a.s. 1999-2015. Změněno: 4. 9. 2012. [cit. 25. 3. 2015]. ISSN 1213-189X Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/evropska-komisenavrhuje-nova-pravidla-pro-zprostredkovani-pojisteni-85196.html?mail BAYEROVÁ, Monika. Obsah, meze a limity pojmu „odborná péče“ v pojišťovnictví. Pojistný obzor. 2012, roč. 89, č. 3, s. 14-15. ISSN 0032-2393. BĚLOHLÁVEK, Alexandr a kol. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, 832 s. ISBN 978-80-7380-413-8. CATWRIGHT Peter. Consumer protection in financial services: Putting the Law in Context. London: Kluwer Law International, 1999, 292 s. ISBN 90-411-9717-6. CMOREJ, Peter. Zákon, ktorý pochoval trh finančného poradenstva. Finmag.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 2. 10. 2010. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://finmag.penize.cz/financni-poradenstvi/264413-zakon-ktory-pochoval-trh-financnehoporadenstva DLOUHÁ, Petra. Prodej finančních produktů na poště? Šikana a zhůvěřilost, říká pošťačka. Penize.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 26. 5. 2014. [cit. 17.1.2015]. Dostupné z: http://www.penize.cz/pojisteni/286198-prodej-financnich-produktuna-poste-sikana-a-zhuverilost-rika-postacka

88

DLOUHÁ, Petra. Pošta razí tvrdý byznys: dělá z kozlů zahradníky. Penize.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 12. 7. 2012. [cit. 17.1.2015]. Dostupné z: http://www.penize.cz/financni-poradenstvi/239298-posta-razi-tvrdy-byznys-dela-z-kozluzahradniky GAJDUŠEK, Petr; ŠIPULA, Petr. Finanční gramotnost v ČR. Ministerstvo financí České republiky [online]. © Ministerstvo financí, 2005 – 2013. Změněno: 14. 5. 2012. [cit. 12. 1. 2015]. Dostupné z: http://img.ihned.cz/attachment.php/70/29013070/tv348EFHIJKLOklQbcefhpqrxy0SU2Vn/fi nancni_gramotnost_20101213_stemmark.pdf HÁJKOVÁ, Gabriela. Krok za krokem, jak úspěšně refinancovat hypotéku (návod). Měšec.cz [online]. © Internet Info, s.r.o., 1998 – 2015. Změněno: 13. 12. 2012. [cit. 24. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/krok-za-krokem-jak-uspesne-refinancovathypoteku-navod/ HANZL, Pavel. Broker pool - alternativa k MLM poradenské firmě. Investujeme.cz. [online]. © Fincentrum a. s., 2006 – 2015. Změněno: 25. 6. 2013. [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/broker-pool-alternativa-k-mlm-poradenske-firme/ HECHTOVÁ, Alena. Česká pošta prý šikanuje zaměstnance, ti pak končí u psychiatrů. Vedení to odmítá. Parlamentní listy. [online]. © OUR MEDIA a.s., 2009-2015. Změněno: 23. 3. 2013. [cit. 14. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Ceskaposta-pry-sikanuje-zamestnance-ti-pak-konci-u-psychiatru-Vedeni-to-odmita-266545 HRUBOŠOVÁ, Marcela. Profese pojišťovací zprostředkovatel. Praha: Linde, 2009, 119 s. ISBN 978-80-7201-775-1. HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 17212054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 1344 s. ISBN 978-80-7400-535-0. HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 20553014). Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, 2080 s. ISBN 978-80-7400-287-8. HUSTÁK, Zdeněk. Penzijní reforma - několik poznámek. E-právo.cz. [online]. © epravo.cz, a.s. 1999-2015. Změněno: 5. 1. 2012. [cit. 30. 1. 2015]. ISSN 1213-189X Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/penzijni-reforma-nekolik-poznamek-79808.html

89

HUSTÁK, Zdeněk a kol. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu: komentář. Praha: C.H.Beck, 2012, 1032 s. ISBN 978-80-7400-433-9. CHAFFIN-LAIRD, Olivia. The Profesional Duties of Financial Advisers. No5 Chamber [online]. © No5 Chambers, 2015. Změněno: 17. 1. 2013. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.no5.com/news-and-publications/publications/148-the-professional-duties-offinancial-advisers/ CHOD, Karel. Investiční zprostředkovatel. Legislativa a praxe, nekalé praktiky. Brno: Karel Chod, 2013, 200 s. ISBN 978-80-260-5358-3. IYENGAR, Sheena; HUBERMAN, Gur; JIANG Wei. How Much Choice is Too Much?: Contributions to 401(k) retirement plans. In: MITCHELL, Olivia; UTKUS, Stephen. Pension Design and Structure: New Lessons from Behavioral Finance. New York: Oxford University Press Inc., 2004, 314 p. ISBN 978-0-19-927339-3. JANDA, Josef. Provize v pojištění pod pokličkou. Měšec.cz. [online]. © Internet Info, s.r.o., 1998 – 2015. Změněno: 4. 5. 2009. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/provize-v-pojisteni-pod-poklickou/ KAMENÍK, Petr; HRABÁNKOVÁ, Milada; ORLOVÁ, Marie. Živnostenský zákon. Zákon o živnostenských úřadech. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, 350 s. ISBN 97880-7478-471-2. KANDA, Antonín; MATĚJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám, Praha: ASPI, 2005, s. 159 – 204. ISBN 80-7357-133-1. KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. 3. rozšířené a doplněné vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2011, 328 s. ISBN 978-80-247-4019-5. KUBOŇ, David. Poškodil vás obchodník? Žádejte odškodnění. Investiční magazín [online]. Změněno: 15. 3. 2013. [cit. 12. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.investicnimagazin.cz/poskodil-vas-obchodnik-zadejte-odskodneni

90

LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2380 s. ISBN 978-80-7400-529-9. LOVĚTÍNSKÝ, Vojtěch. Náhrada škody způsobená informací nebo radou odborníka. epravo.cz [online]. © epravo.cz, a.s. 1999-2015. Změněno: 12. 12. 2014. [cit. 2. 2. 2015]. ISSN 1213-189X Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nahrada-skody-zpusobeneinformaci-nebo-radou-odbornika-96346.html MAJTÁNOVÁ, Anna; VACHÁLKOVÁ, Ingrid. Aktuálne problémy finančného sprostredkovania v Slovenskej republike. Ekonomická fakulta, VŠB-TUO [online]. © VŠBTU, 2015. Změněno: 7. 9. 2011. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ekf.vsb.cz/export/sites/ekf/frpfi/cs/prispevky/prispevky_plne_verze/MajtanovaVachalkova.uprav.pdf MAJTÁNOVÁ, Anna; a kol. Poisťovníctvo. Bratislava: IURA EDITION, 2009, 327 s. ISBN 978-8078-260-3. MASGUMOVÁ, Gabriela. Nový občanský zákoník a profesní odpovědnost daňového poradce - budete žalovat svého daňového poradce za nepřesnou radu? epravo.cz [online]. © epravo.cz, a.s. 1999-2015. Změněno: 13. 12. 2013. [cit. 2. 2. 2015]. ISSN 1213-189X Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novy-obcansky-zakonik-a-profesniodpovednost-danoveho-poradce-budete-zalovat-sveho-danoveho-poradce-za-nepresnouradu-93148.html McBRIDE, Kathy. The History of Financial Planning. ThinkAdvisor.com [online]. © Summit Professional Networks, 2015. Změněno: 1. 12. 2005. [cit. 22. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.thinkadvisor.com/2005/12/01/the-history-of-financial-planning McMEEL Gerard. International Issues in the Regulation of Financial Advice: A United Kingdom Perspective--The Retail Distribution Review and the Ban on Commission Payments to Financial Intermediaries. In: St. John's Law Review: Ročník. 87: Číslo. 2, Článek 11. p. 595-627. ISSN 0036-2905. Dostupné z: http://scholarship.law.stjohns.edu/lawreview/vol87/iss2/11 ONDŘEJ, Jan a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Praha: C.H.Beck, 2013. 384 s. ISBN 978-80-7400-446-9.

91

ONDREJKA, Jana. Ideálne je nájsť rovnováhu medzi potrebami trhu a ochranou spotrebiteľa. next Future [online]. Změněno: 2. 3. 2013. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nextfuture.sk/poistovne/clanky/idealne-je-najst-rovnovahu-medzi-potrebamitrhu-a-ochranou-spotrebitela/ OŠKRDALOVÁ, Gabriela. Definice finančního poradenství - co je to finanční poradenství, k čemu slouží, co přinese klientovi. Finance.cz. [online]. Finance media a.s. Změněno: 12. 7. 2009. [cit. 15. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/271696-ofinancnim-poradenstvi/ PAVLŮ, R.; BAIER, J. Odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou dle § 2950 NOZ. Rekodifikace & praxe. 2014, ročník 2, číslo 5. s. 6-9. ISSN 1805-6822. PLESKA, Gabriel; TÁCHA, Daniel. Velký investiční seriál: státní důchodový zmatek. Peníze.cz. [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 15. 10. 2014. [cit. 31. 1. 2015]. Dostupné z: http://finmag.penize.cz/investice/291713-velky-investicni-serial-statniduchodovy-zmatek PROCHÁZKA, Prokop. Nauka o domácím hospodářství. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Fr. A. Urbánek, 1910, 207 s. SEAWRIGHT, Robert. Financial Products are Sold, not Bought. Above the Market [online]. Změněno: 12. 4. 2012. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z: https://rpseawright.wordpress.com/2012/04/12/financial-products-are-sold-not-bought/ SELUCKÁ, Markéta. Východiska a trendy ochrany spotřebitele v Evropské unii a v České republice. In: Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. Brno: Masarykova univerzita 2006. s. 186-201. ISBN 80-210-4182-X. SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha: C. H. Beck, 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. SLUKA, Zdeněk. Brokerpool: nové možnosti pro finanční poradce. Peníze.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 14. 11. 2003. [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.penize.cz/investice/16248-brokerpool-nove-moznosti-pro-financni-poradce

92

ŠAFRÁNEK, Petr. Petr Šafránek: Sčítání lidu pojišťovacího. Peníze.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 4. 3. 2011. [Cit. 30. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.penize.cz/pojisteni/195619-petr-safranek-scitani-lidu-pojistovaciho ŠAFRÁNEK, Petr. Vyzkoušejte si test pojišťovacího zprostředkovatele. Peníze.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 11. 3. 2005. [cit. 18. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.penize.cz/spotrebitel/17165-vyzkousejte-si-test-pojistovaciho-zprostredkovatele ŠONKOVÁ, Hana. Nový občanský zákoník: 3 nejpalčivější otázky poradců. Poradcisobě.cz [online]. © 4stones, s.r.o., 2009 – 2015. Změněno: 6. 12. 2013. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: http://poradci-sobe.cz/financni-poradenstvi-1/novy-obcansky-zakonik-3nejpalcivejsi-otazky-poradcu/ ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, 1700 s. ISBN 978-80-7478-638-9. ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, 1516 s. ISBN 978-80-7478-630-3. TÁCHA, Daniel. Velký investiční seriál: Peníze nejsou cíl, říká šéf největšího webu o penězích. Finmag.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 13. 1. 2015. [cit. 15. 1. 2015]. Dostupné z: http://finmag.penize.cz/investice/294462-velky-investicni-serial-penizenejsou-cil-rika-sef-nejvetsiho-webu-o-penezich TELEC, Ivo. Není rozpor se zákonem jako rozpor se zákonem. Právní rozhledy. 2004, ročník 12., číslo 5., s. 161-168. ISSN 1210-6410. TICHÝ, Luboš (ed.). Ochrana spotřebitele. Praha: Centrum právní komparistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014. 224 s. ISBN 978-80-87488-13-3. TOMAN, Ivo. Štěstí na míru. Praha: TAXUS International s.r.o., 2014, 196 s. ISBN 978-8087717-08-0. TOUŠKA, Mikuláš; PAVLŮ, Robert. Soukromoprávní důsledky porušení veřejnoprávní regulace nejen v sektoru finančních služeb. Právní rozhledy. 2011, ročník 19., číslo 5., s. 171-175. ISSN 1210-6410.

93

TŮMA, Ondřej. Anketa: Placené finanční poradenství: blízká budoucnost nebo utopie? Finmag.cz [online]. © Partners media, 2014. Změněno: 4. 10. 2013. [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: http://finmag.penize.cz/anketa/274271-anketa-placene-financni-poradenstviblizka-budoucnost-nebo-utopie VEČEŘA, Jiří. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii. Praha: Leges, 2013, 266 s. ISBN 978-80-87576-34-2 VÍTŮ, Michaela. Věcný záměr zákona o distribuci finančních služeb: Co nás čeká? Pojistný obzor. 2013, roč. 90, č. 2, s. 8-9. ISSN 0032-2393. ZÁMEČNÍK, Petr. Helena Kolmanová: Pokud klient podepsal… co s tím naděláme? Investujeme.cz [online]. © Fincentrum a. s., 2006 – 2015. Změněno: 8. 6. 2009. [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/helena-kolmanova-pokud-klient-podepsalco-s-tim-nadelame/ ZÁMEČNÍK, Petr. Otestujte se: Zvládnete zkoušky pojišťovacích zprostředkovatelů? Investujeme.cz. [online]. © Fincentrum a. s., 2006 – 2015. Změněno: 22. 11. 2010. [cit. 18. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/otestujte-se-zvladnete-zkouskypojistovacich-zprostredkovatelu/ About us. Financial Conduct Authority [online]. © FCA, 2015. Změněno 1. 1. 2015. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.fca.org.uk/about Best execution under MiFID. European Securities and Market Authority [online]. © Esma. Změněno 1. 5. 2007. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.esma.europa.eu/system/files/07_320.pdf Different types of investment advisers. Finacial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 7. 3. 2014. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.fca.org.uk/consumers/financial-services-products/investments/financialadvice/independent-and-restricted-advisers Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). Nový občanský zákoník [online]. © Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2013–2015. Změněno 21. 5. 2012. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/de/texty-zakonu/

94

Důvodová zpráva k zákonu č. 38/2004 Sb.o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. © Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2003. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=306&CT1=0 Financial Adviser. Financial Conduct Authority [online]. © FCA, 2015. Změněno 14. 11. 2014. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.fca.org.uk/firms/firm-types/financial-adviser Financial advisers qualifications. unbiased.co.uk [online]. © unbiased.co.uk, 2011 to 2015. Změněno: 1. 6. 2012. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.unbiased.co.uk/ifaqualifications HM Treasury. A new approach to financial regulation: the blueprint for reform. 2011: London: The Stationery Office. Cm. 8083. 413 p. ISBN 978-0-10-176672-2 HM Treasury. Reforming financial Markets. 2009: London: The Stationery Office. Cm. 7667. 176 p. ISBN 978-0-10-176672-2 Hvězdný prachy [dokumentární film]. Režie DURDIL, Vít. Česká republika, TANK s.r.o., 2014. V digitalizované podobě dostupný prostřednictvím YouTube z: https://www.youtube.com/watch?v=4vU8cvjGZiA Independent Financial Adviser. The Free Dictionary [online]. © Farlex, Inc., 2003-2015. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://encyclopedia.thefreedictionary.com/Independent+Financial+Adviser Informace k nadměrnému obchodování (tzv. churning). ČNB pro všechny. [online]. © Česká národní banka, 2003-2015. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/osobni_finance/investice/moznosti_investovani/churni ng.html Informace o transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnice 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 09/2010. Ministerstvo financí České republiky. [online]. © Ministerstvo financí, 2005-2013 Změněno: 18. 7. 2014. [cit. 31. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/hypotecniuver/zakladni-informace

95

Jak se stát pojišťovacím zprostředkovatelem. Asociace finančních zprostředkovatelů. [online]. Afiz © 2010. [cit. 16. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.afiz.cz/jak-se-statpojistovacim-zprostredkovatelem/ Kdo stojí za značkou kapitol? Kapitol [online]. © Kapitol, 2013.Změněno 1. 1. 2015. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.kapitol.cz/kdo-jsme#akcionari Metodika k investičním službám. Česká národní banka [online]. © Česká národní banka, 2003-2015. Změněno: 10. 9. 2012. [cit. 26. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_z akladna/archiv_KCP/download/metodiky/metodika_investicni_sluzby_2006.pdf Packed Retail Investment Products. European Commision [online]. Změněno 9. 12. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/finance/finservicesretail/investment_products/index_en.htm Partnersis.cz [online]. Změněno 25.3. 2015. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.partnersis.cz/ Paying for financial advice. Finacial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 28. 5. 2013. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.fca.org.uk/consumers/financial-servicesproducts/investments/financial-advice/paying-for-advice Plán legislativních prací vlády na rok 2014. Vláda České republiky. [online]. © Vláda ČR 2015. Změněno: 13. 3. 2014. [cit. 31. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/mediacentrum/dulezite-dokumenty/plan-legislativnich-praci-vlady-na-rok-2014-116706/ Pracovní program 2015 - Lobbing v EU za samostatné pojišťovací makléře, agenty a finanční poradce. USF [online]. © Unie společností finančního zprostředkování a poradenství, 2014. Změněno: 1. 12. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.usfcr.cz/wp-content/usf-dokumenty/pracovni-program-usf-2015.pdf PRIIPs, KIDs and EU requirements for packaged retail investment products. Out-Law.com [online]. © Copyright Pinsent Masons LLP, 2015. Změněno: 1. 7. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.out-law.com/en/topics/insurance/european-developments-

96

affecting-insurance/priips-kid-and-eu-requirements-for-packaged-retail-investmentproducts/ Proč je naše placené nezávislé komplexní finanční poradenství nejlevnější řešení pro 70 % lidí? I.P-finance. [online]. © 2004–2011 I.P-Finance s.r.o. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: http://ipfinance.cz/nase-sluzby/proc-je-nase-placene-nezavisle-komplexni-financniporadenstvi-nejlevnejsi-reseni-pro-70-lidi Prudential Regulation Authority. Bank of England [online]. Změněno 1.1. 2014. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.bankofengland.co.uk/pra/Pages/default.aspx Pojišťovací zprostředkovatelé podle typu (stav ke dni 29.01.2015). Česká národní banka. [online]. Česká národní banka © 2003-2015 [cit. 29. 1.2015]. Dostupné z: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPONSE_3?p_lang= cz&p_DATUM=29.01.2015&p_hie=HU&p_rec_per_page=25&p_ses_idx=188#START_OF _THIS_PAGE Přehled dopadů návrhu MF poř. č. 9_2012. Vláda České republiky. [online]. © Vláda ČR 2009-2012. [cit. 31. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/lrv/ria/databaze/MF-por-c--9_2012.pdf Rámcová politika ministerstva financí v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Ministerstvo financí České republiky [online]. © Ministerstvo financí, 2005-2013. Změněno: 5. 9. 2007. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromysektor/regulace/ochrana-spotrebitele/ramcova-politika-mf-ochrany-spotrebitele Retail Distribution Review. Financial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 31. 8. 2014. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: www.fca.org.uk/firms/firm-types/soleadvisers/rdr Retail Distribution Review: Independent and restricted advice. Financial Services Authority [online]. © FCA 2015. Změněno: 1. 6. 2012. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.fca.org.uk/static/pubs/guidance/fg12-15.pdf Retail Distribution Review. Financial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 31. 8. 2014. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: www.fca.org.uk/firms/firm-types/soleadvisers/rdr

97

Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (stav k 1. 1. 2015). Česká národní banka [online]. © Česká národní banka, 2003-2015. Změněno: 1. 7. 2012. [cit. 15. 1. 2015]. Dostupné z: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB24.SUBJECTS_COUNTS?p_lang=cz Smlouva o zprostředkování finačních služeb. Skrblik finance [online]. © A.Z.Corporation, 2010. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: slza.cz.sweb.cz/Smlouva/Smlouva.pdf Všeobecné obchodní podmínky. mojePartners [online] © Partners Financial Services, a.s. 2013. Změněno: 10. 9. 2012. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: https://moje.partners.cz/obchodni-podminky#2.2 Výkladové stanovisko č. 29 Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ze dne 25. 6. 2014. obcanskyzakonik.justice.cz [online]. © Ministerstvo spravedlnosti ČR 2013–2015. Změněno: 25. 6. 2014. [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/user_upload/Stanovisko_c._29__k_nahrade_skody_zpusobene_v_souvislosti_s_vykonem_odborneho_poradenstvi_podle _zvlastnich_zakonu.pdf Výsledky veřejné konzultace Ministerstva financí k transpozici směrnice o úvěrech na bydlení (MCD). Ministerstvo financí [online]. © Ministerstvo financí, 2005-2013. Změněno 14. 10. 2014. [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromysektor/regulace/hypotecni-uver/transpozice-smernice-o-uverech-na-bydlen/vysledkyverejne-konzultace-ministerstva-19451 Zákon o finančnom sprostredkovaní a finančnom poradenstve. ULC Čarnogurský [online]. © Čarnogurský ULC, 2008-2015. Změněno 1. 8. 2009. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ulclegal.com/media/a542/file/item/sk/0000/KRAWARjo.pdf Zásady spolupráce se společností Partners. Finanční analýza společnosti Partners. Zkoušky odborné způsobilosti. Česká národní banka. [online]. © Česká národní banka, 2003-2015. [cit. 20. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/povolovaci_schvalovaci_rizeni/p oj_zprostredkovatele_likvidatori/zkousky_odborne_zpusobilosti.html

98

Seznam použitých právních předpisů České právní předpisy: zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015].

99

zákon č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákona č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. císařský patent č. 946/1811 Sb. zák. soud. Obecný zákoník občanský, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. nařízení vlády č. 278/2008 Sb. o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. vyhláška České národní banky č. 215/2012 Sb. o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. vyhláška České národní banky č. 582/2004 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. úřední sdělení České národní banky ze dne 2. května 2012 7/2012 (CBO) k některým informačním povinnostem při sjednávání a během trvání životního pojištění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. Zahraniční právní předpisy: Konsolidované znění smlouva o fungování Evropské unie, uveřejněné v Úředním věstníku dne 26. října 2012 (2012/C 326/26). Úřední věstník Evropské unie [online]. Eur-lex. Svazek 55. [cit. 31. 3. 2015]. ISSN 1977-0863. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=OJ:C:2012:326:FULL&from=CS směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015].

100

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002, o zprostředkování pojištění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (přepracované znění). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/138/EC ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solvency II). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými

101

institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015].

102

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů KOM(2012) 225 final. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. Financial Services Act (2012). BAILII [online]. © 1996 Crown Copyright. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z:http://www.bailii.org/uk/legis/num_act/2012/ukpga_201229_en_1.html Financial Services and Markets Act (2000). BAILII [online]. © 1996 Crown Copyright. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.bailii.org/uk/legis/num_act/2000/ukpga_20000008_en_1.html Conduct of Business Sourcebook Instrument (2001). Financial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 21. 7. 2001. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://fshandbook.info/FS/InstrumentsByDate.jsp?year=2001 Conduct of Business Sourcebook. Financial Conduct Authority [online]. © FCA 2015. Změněno 9. 4. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://fshandbook.info/FS/html/handbook/COBS Zákon z 24. apríla 2009 č. 186/2009 Z. z. o finančnom sprostredkovaní a finančnom poradenstve a o zmene a doplnení niektorých zákonov, v znení neskorších predpisov. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. zákon č.513/1991 Z. z. Obchodný zákoník, v znení neskorších predpisov. Elektronická Zbierka zákonov. [online]. ]. Wolters Kluwer SK [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: www.zbierka.sk/sk/predpisy/513-1991-zb.p-1427.pdf zákona č. 566/2001 Z. z. o cenných papieroch a investičných službách (zákon o cenných papieroch), v znení neskorších predpisov. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. opatrenie NBS č. 9/2010 o odbornej skúške a odbornej skúške s certifikátom na účely zákona o finančnom sprostredkovaní a finančnom poradenstve, ve znení neskorších predpisov. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015].

103

Seznam použitých soudních a jiných rozhodnutí nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 35/08. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007. sp. zn. II. ÚS 3/06. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2014 sp. zn. 32 Cdo 2322/2012. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2009, č. j. 9 As 34/2008 – 68. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. 23 Cdo 4647/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 29 Odo 729/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010 sp. zn. 33 Cdo 563/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2007. sp. zn. 22 Cdo 1330/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002. sp. zn. 30 Cdo 1251/2002. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4831/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010 sp. zn. 23 Cdo 2371/2008. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010 sp. zn. 23 Cdo 1201/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2015]. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. 9 Cmo 560/2012.

104

rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012 sp. zn. 30Cm 421/2011 rozhodnutí České národní banky č. j. 2013/5704/570 ze dne 16. května 2013, sp. zn. Sp/2011/172/573. Česká národní banka [online]. © Česká národní banka, 2003-2015 [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohled u/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/Sp_2011_172_573.pdf rozhodnutí OGH ze dne 27. 5. 1980, RS0026596 Bundeskanzleramt [online]. © 2015 Bundeskanzleramt Österreich. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.ris.bka.gv.at/Dokument.wxe?Abfrage=Justiz&Dokumentnummer=JJR_198005 27_OGH0002_0010OB00012_8000000_001 rozhodnutí OGH ze dne 27. 10. 1971, RS0026544 Bundeskanzleramt [online]. © 2015 Bundeskanzleramt Österreich. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.ris.bka.gv.at/Dokument.wxe?Abfrage=Justiz&Dokumentnummer=JJR_197110 27_OGH0002_0060OB00242_7100000_001 rozhodnutí OGH ze dne 27. 3. 1995, RS0044121 Bundeskanzleramt [online]. © 2015 Bundeskanzleramt Österreich. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.ris.bka.gv.at/Dokument.wxe?Abfrage=Justiz&Dokumentnummer=JJR_199503 27_OGH0002_0010OB00044_9400000_002 Bristol and West Building Society v Mothew [1996] ze dne 24. 7. 1996, EWCA Civ 533. BAILII [online]. © 1996 Crown Copyright. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.bailii.org/ew/cases/EWCA/Civ/1996/533.html Bolam v Fiern Hospital Management Committee [1957] 1WLR 582. swarb.co.uk [online]. © 1996 David Swabrick. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://swarb.co.uk/bolam-v-friernhospital-management-committee-qbd-1957/

105

Přílohy: 1. Zásady spolupráce se společností Partners 2. Zadání diplomové práce

106