Ma sa ryk ova un i verzit a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance
OCHRANA BANKOVNÍHO TAJEMSTVÍ V ČR A LUCEMBURSKU Protection of banking secrecy in the Czech Republic and Luxembourg Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Jan KRAJÍČEK, Ph.D.
Autor: Jana PAJERKOVÁ
Brno, 2013
J mé no a př íj me ní aut or a:
Jana Pajerková
Náze v d ip lo mo vé pr áce:
Ochrana bankovního tajemství v ČR a Lucembursku
Náze v pr áce v a ng ličt ině:
Protection of banking secrecy in the Czech Republic and Luxembourg
Kat edr a:
Financí
Vedo ucí d ip lo mo vé pr áce:
Ing. Jan Krajíček, Ph.D.
Ro k o bha jo by:
2013
Anotace Cílem diplomové práce „Ochrana bankovního tajemství v ČR a Lucembursku“ je objasnění základních principů dodržování bankovního tajemství ve vybraných zemích s jejich následným srovnáním. V první části práce vysvětluji základní pojmy a náležitosti regulace a dohledu v bankovním sektoru. Druhá část je zaměřena na popis regulace a dohledu v jednotlivých zemích, včetně orgánů regulace a rozsahu výkonu jejich činností. V poslední části popisuji právní úpravu ochrany bankovního tajemství ve vybraných zemích, včetně případů porušení bankovního tajemství, na niž následně navazuji srovnáním obou popisovaných zemí.
Klíčová slova Lucembursko, ČR, bankovní dohled, bankovní tajemství, ochrana, Česká národní banka (ČNB), Komise pro dohled nad finančním sektorem (CSSF)
Annotation The goal of the submitted thesis: “Protection of banking secrecy in the Czech Republic and Luxembourg” is to explain the basic princips of respecting the banking secrecy in the selected countries together with their comparison. In the first part I concentrate on describing the essential concepts and requirements of regulation and supervision in the banking sector. In the second part I focus on the description of the regulation and supervision of banking sector in Czech Republic and Luxembourg, including regulatory authorities and scope of the exercise. And in the final part I describe the system of protection of banking secrecy in selected countries, including breaches of banking secrecy, and than followed by comparison of the two described countries.
Keywords Luxembourg, Czech Republic, bank supervision, bank secrecy, protection, Czech national bank (CNB), Commission de Surveillance du Secteur Financier (CSSF)
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Ochrana bankovního tajemství v ČR a Lucembursku vypracovala samostatně pod vedením Ing. Jana Krajíčka, Ph.D., a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 20. prosince 2013 vl a s t n or u čn í p od p i s a u t or a
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Janu Krajíčkovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 9 1
Regulace a dohled v bankovním sektoru ........................................................................ 11 1.1
1.1.1
Definování pojmu regulace a dohledu bank ..................................................... 11
1.1.2
Cíle regulace a dohledu bank ........................................................................... 12
1.1.3
Způsoby provádění dohledu bank .................................................................... 14
1.2
2
Důvody pro provádění regulace a dohledu bank ..................................................... 15
1.2.1
Specifičnost bankovních institucí .................................................................... 15
1.2.2
Asymetrie informací ........................................................................................ 17
1.2.3
Pokles zprostředkování.................................................................................... 17
1.2.4
Měnová politika .............................................................................................. 18
1.3
Důvody proti regulaci a dohledu bank .................................................................... 19
1.4
Instituce regulace a dohledu bank ........................................................................... 20
1.5
Harmonizace regulace a dohledu v EU ................................................................... 21
1.5.1
Významné směrnice EU .................................................................................. 22
1.5.2
Basilejský výbor pro bankovní dohled ............................................................. 25
Regulace a dohled ve vybraných zemích ....................................................................... 30 2.1
Regulace a dohled nad bankovním trhem v ČR....................................................... 30
2.1.1
Poslání a struktura ČNB .................................................................................. 30
2.1.2
Podmínky vstupu do bankovnictví ................................................................... 33
2.1.3
Základní povinnosti bank ................................................................................ 33
2.1.4
Povinné pojištění vkladů v bankách................................................................. 34
2.1.5
Úvěry věřitele poslední instance ...................................................................... 35
2.2
Regulace a dohled nad bankovním trhem v Lucemburku ........................................ 36
2.2.1
Poslání a struktura CSSF ................................................................................. 37
2.2.2
Podmínky vstupu do bankovnictví ................................................................... 41
2.2.3
Základní povinnosti bank ................................................................................ 42
2.2.4
Povinné pojištění vkladů v bankách................................................................. 42
2.2.5
Úvěry věřitele poslední instance ...................................................................... 42
2.3 3
Základní vymezení regulace a dohledu bankovního systému .................................. 11
Srovnání bankovní regulace a dohledu v ČR a Lucembursku .................................. 43
Bankovní tajemství ........................................................................................................ 46 3.1
Bankovní tajemství v legislativě ČR ....................................................................... 47
3.1.1
Zákon o bankách .............................................................................................48
3.1.2
Prolomení bankovního tajemství......................................................................50
3.2
Bankovní tajemství v Lucemburské legislativě .......................................................55
3.2.1
Lucemburský Bankovní zákon.........................................................................57
3.2.2
Prolomení bankovního tajemství......................................................................57
3.2.3
Protizákonné porušení bankovního tajemství ...................................................58
3.2.4
Povinnost bankéře zachovávat mlčenlivost ......................................................59
3.2.5
Právo bankéře zachovávat mlčenlivost.............................................................61
3.3
Srovnání bankovního tajemství v ČR a Lucembursku .............................................67
Závěr ....................................................................................................................................71 Seznam použitých zdrojů ......................................................................................................73 Literární zdroje .................................................................................................................73 Internetové zdroje .............................................................................................................74 Právní předpisy .................................................................................................................77 Seznam obrázků ...................................................................................................................81 Seznam tabulek ....................................................................................................................82 Seznam příloh.......................................................................................................................83
Úvod Bankovnictví patří dnes v každé vyspělé tržní ekonomice mezi odvětví s nejvyšší dynamikou rozvoje. Základem ekonomického pokroku jsou kvalitně fungující komerční banky. Současný rozvoj bank a jejich rychlá inovace započal po 2. světové válce, kdy dochází k vytváření řady mezinárodních organizací včetně Mezinárodní banky pro Obnovu a rozvoj s cílem obnovit válečné oblasti a pozvednout ekonomiku z trvající finanční krize. První banky však vznikaly již ve 12. století v Itálii z důvodu provádění operací s penězi a hlavně kontroly jejich pravosti prostřednictvím skupin obchodníků s penězi. Výrazný rozvoj bankovního systému přispěl k nutnosti zakládání centrálních bank, jejichž hlavním posláním bylo úvěrování státních financí a vedení účtů pro vládu, resp. panovníka. S postupným ekonomickým, společenským a politickým vývojem se měnila i funkce centrálních bank, které se stávaly monopolním emitentem peněz a v neposlední řadě i regulátorem činnosti obchodních bank a osob působících ve finanční sféře. Konflikt zájmů nastává v případě, kdy centrální banka k výkonu své činnosti regulátora požaduje informace podléhající bankovnímu tajemství. Bankovní tajemství spočívá v povinnosti banky zachovávat mlčenlivost o všech bankovních obchodech, včetně stavů na účtech a depozit klienta, pokud klient nedá souhlas k jejich sdělení. Právě pro účely regulace a dohledu má však banka právo bankovní tajemství porušit. Zákon však již neupravuje, co s informacemi, které centrální banka poskytne auditorským firmám. Cílem práce je srovnání regulace a dohledu na bankovních trzích v České republice a Lucembursku, s následným zaměřením na ochranu bankovního tajemství a přístup centrálních orgánů k jeho respektování. Dílčími cíly je deskripce regulace a dohledu na finančních trzích vybraných zemí a jejich následná komparace, stejně jako deskripce konceptu bankovního tajemství v obou zemích a jeho komparace. Hypotézu stanovuji následovně: Na ochranu bankovního tajemství je kladen vyšší důraz v Lucembursku než v ČR, proto tato země bude mít i důslednější systém regulace a dohledu nad finančním sektorem. Hypotéza bude potvrzena, resp. vyvrácena na základě zodpovězení následujících otázek: 1. Co je to regulace a dohled, jaké jsou důvody pro jejich provádění? 2. Jaký je vliv EU na regulaci a dohled? 3. Kdo vykonává regulaci a dohled v ČR a Lucembursku a jaký je její rozsah? 9
4. Jaká je právní úprava bankovního tajemství v ČR a Lucembursku? Metodou deskripce vymezím základní pojmy potřebné k pochopení principů regulace a dohledu včetně důvodů pro i proti jejich provádění. S pomocí analýzy vysvětlím způsob provádění regulace a dohledu v ČR a Lucembursku, což následně porovnám prostřednictvím komparace. Analyzuji právní úpravu bankovního tajemství v jednotlivých zemích. Následně srovnám výhody a nevýhody ochrany bankovního tajemství v jednotlivých zemích. Nakonec metodou syntéza shrnu zjištěné poznatky, které vyplynuly z analýzy získaných informací. V první kapitole se budu zabývat obecným vymezením regulace a dohledu v bankovním sektoru, včetně srovnání důvodů, jak pro regulaci, tak proti regulaci, dále budu pokračovat institucemi regulace a dohledu a neopomenu ani harmonizaci regulace a dohledu v ČR. První kapitola slouží k vysvětlení základních pojmů nutných k porozumění druhé kapitoly, kde se již budu konkrétně věnovat regulaci a dohledu v ČR a Lucembursku. V závěru druhé kapitoly bude následovat komparace regulace a dohledu v jednotlivých zemích, co do právní úpravy, tak i její struktury. Ve třetí kapitole se budu zabývat bankovním tajemstvím, jeho předmětem a právní úpravou v legislativě ČR a Lucemburska. Důležitou částí je právo na prolomení bankovního tajemství, v němž se budou vyskytovat nejpodstatnější rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Na závěr třetí kapitoly provedu komparaci bankovního tajemství v obou zvolených zemích.
10
1 Regulace a dohled v bankovním sektoru Regulaci a dohled bankovního systému lze považovat za jednu z nejdůležitějších činností centrálních bank v tržní ekonomice. Lze ji sledovat z pohledu makroekonomického, a to jako způsob
vytváření
podmínek
mikroekonomického, a to
k provádění
měnové
politiky,
ale
i
z pohledu
jako prostředek k podpoře bezpečnosti, důvěryhodnosti
a efektivnosti bankovního systému dané země a k ochraně klientů dané banky. 1 V této kapitole nejprve vymezím pojem regulace a dohledu včetně cílů a způsobů jejich provádění, což následně poslouží ke snadnějšímu pochopení důvodů pro a proti provádění regulace bankovního sektoru. Z důvodu existence EU a celé její legislativní činnosti, která značně ovlivňuje legislativu jednotlivých zemí, vyberu nejdůležitější směrnice, které ovlivnily oblast regulace a dohledu na úrovni jednotlivých států.
1.1
Základní vymezení regulace a dohledu bankovního systému
V této kapitole vysvětlím základní teoretické poznatky z oblasti regulace a dohledu bank, což bude sloužit jako základ k pochopení náplně regulace a dohledu obecně i v jednotlivých zemích. V první části se budu zabývat významem pojmu regulace a dohledu včetně jejich podstaty. Navážu následně kapitolami o cílech regulace a dohledu a způsobech jejich provádění. A v neposlední řadě uvedu názory na regulaci a dohled s uvedením důvodů pro i proti regulaci bankovního systému. 1.1.1 Definování pojmu regulace a dohledu bank Za regulaci se považuje stanovení omezujících a přikazujících pravidel limitujících činnost bank a vymezujících prostor pro jejich pohyb. Dohled je činnost sledující dodržování pravidel vymezených regulací, při níž dochází k případnému vyvozování důsledků spojených s nerespektováním těchto pravidel. 2 Na regulaci a dohledu se podílejí základní tři skupiny subjektů, jimiž jsou: 1. regulující a dohlížející subjekty (centrální banky a další instituce), 2. regulované a dohlížené subjekty (banky), 3. externí auditorské firmy. Regulujícími subjekty jsou vždy centrální banky v případné spolupráci s další institucí. Na dohledu se centrální banky zpravidla alespoň podílejí, u poboček zahraničních bank 1 2
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 119 PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007, str. 169
11
spolupracují s institucí dohledu domovské země banky. Dohlíženými a regulovanými subjekty jsou všechny banky včetně spořitelen, mezibankovních holdingových společností a poboček zahraničních bank. Činnost externích auditorských firem spočívá v prověření pravdivosti, správnosti a úplnosti bankovních výkazů a vedení účetnictví. Vyjadřují se také k řízení rizik bankou. Výsledky auditu by měly být přístupny jak bankovním supervizorům a vedení banky tak i držitelům cenných papírů, vkladatelům a dalším klientům dané banky. To je zajištěno povinností banky zveřejňovat obecný a stručný výsledek auditu jako součást výroční zprávy příslušné banky. 3 Banky jsou povinny provádět i pravidelný interní audit. Kontrolní oddělení musí být nezávislé, oddělené od provozní činnosti banky a musí mít vymezeny potřebné pravomoci jako přijímání exekutivních rozhodnutí.4 Systém regulace a dohledu spočívá ve čtyřech základních součástech. První jsou podmínky vstupu do bankovnictví neboli podmínky pro udělení bankovní licence. Ta je zpravidla udělována centrální bankou po důkladném prověření splnění podmínek bankou. Druhou součástí je stanovení a prověřování základních povinností banky. Banka je povinna dodržovat zásady přiměřenosti kapitálu, přiměřenosti likvidity, úvěrové angažovanosti, tvorby povinných minimálních rezerv, poskytování informací a ochrany před nelegálními praktikami ze strany bank převážně v oblasti praní špinavých peněz. Třetí součástí regulace a dohledu bank je povinné pojištění vkladů v bankách. A poslední neméně důležitou částí je pomoc v podobě úvěrů věřitele poslední instance.5 1.1.2 Cíle regulace a dohledu bank Systém regulace a dohledu je jedním z prostředků k prosazování základních cílů ekonomického vývoje. Důležitou roli hraje fiskální 6 a monetární7 politika, které zajišťují makroekonomickou rovnováhu a stabilitu prostřednictvím regulace rozpočtové rovnováhy a množství peněz v oběhu. Fungující měnová a fiskální politika zajišťuje dále efektivnost, bezpečnost a důvěryhodnost finančního systému. 3
REVENDA, Zbyněk. A KOL. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vydání Praha: Management Press, 2005, str. 363-364 4 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 121 5 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 121-122 6 DVOŘÁK, P.: Vybrané problémy fiskální politiky, Vysoká škola ekonomická v Praze 1997, str. 9 se fiskální politika definuje jako „makroekonomicky motivované využití systému veřejných financí“. Vlády mohou záměrně měnit objem a strukturu veřejných příjmů a výdajů pro získání výsledného salda rozpočtu a následně rozhodovat o způsobu jeho krytí. Fiskální politika je prováděna státem a jejím prostředkem je státní rozpočet. 7 POLOUČEK, Stanislav. A KOL. Peníze, banky, finanční trhy. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str. 64 se monetární, resp. měnovou politikou rozumí systém procesů, jejichž prostřednictvím měnová autorita usiluje o splnění definovaných cílů při využití svých nástrojů. Měnovou autoritou je zpravidla Centrální banka a její postavení je upraveno zákonem.
12
Obecné makroekonomické cíle jsou v oblasti dohledu provedeny prostřednictvím šesti dílčích cílů, a to:
Podpora efektivního provádění měnové politiky – vhodně stanovená pravidla činnosti bank vedou k účinné regulaci peněz v oběhu a tím i k účinné měnové politice;
Zajištění spolehlivosti a bezpečnosti bankovního systému v dané ekonomice – správné fungování zprostředkování finančních toků, redistribuce dočasně volných peněžních úspor a jejich efektivní alokace;
Podpora efektivnosti fungování bankovního systému – nefunkčnost bankovního systému způsobuje nefunkčnost ekonomiky jako celku, zdravý vývoj ekonomiky je mimo jiné určen i vhodnou koncepcí podmínek, povinností, pravidel a rámců činnosti bank v souladu s ochranou bankovních klientů;
Zajištění potřebných informací pro investory – z důvodu umožnění lepšího rozhodování je nutné zajistit potřebné informace vkladatelům, akcionářům a dlužníkům bank;
Zajištění základní úrovně ochrany investorů – spočívá převážně v pojištění vkladů, které snižuje riziko investorů, jež nemají úplné informace o dané bance, do které hodlají vložit své volné peněžní prostředky;
Zajištění základní úrovně ochrany bankovního systému před nekalými praktikami – z důvodu důvěryhodnosti bankovního systému je potřeba prokázat investorům alespoň základní ochranu před transakcemi typu nedůvěryhodných obchodů, praní špinavých peněz a dalších podobných aktivit prostřednictvím bank.
Jednotlivé cíle regulace a dohledu mohou být navzájem v rozporu. Fungující systém se snaží zavést dohled v takové míře, kdy jsou cíle dodržovány dostatečně, ale nenabízejí možnost jejich zneužití (např. v podobě morálního hazardu), kdy investoři investují do vysoce ziskových, avšak méně stabilních bank, protože jsou si vědomi pojištění vkladů. Následky jejich nevhodných rozhodnutí potom nesou pojišťovny.
13
1.1.3 Způsoby provádění dohledu bank Dohled bank spočívá především v kontrole dodržování základních pravidel činnosti bank. Uplatňuje se však i při rozhodování o poskytnutí úvěru věřitelem poslední instance či při výpočtu pojistného, pojistných náhrad a zhodnocení dalších faktorů u pojištění vkladů. 8 Dohled se provádí třemi základními způsoby a to jako:
Dohled ex ante – provádí se na aktivitách, které probíhají před zahájením činnosti banky - obsahuje: založení koncepčního rámce, transparentní strategie vlastního výkonu dohledu, specifikace jeho cíle, principů a realizace - dále do něj spadá vymezení základních pravidel obezřetného podnikání a tvorba regulatorních norem vedoucích k naplnění tohoto cíle - výrazně je tato oblast regulace ovlivněna licenční činností, na kterou následně udělením licence navazuje činnost autorizační spočívající v nutnosti získat souhlas dozorového orgánu v zákonem stanovených případech
Průběžný výkon dohledu
Dohled na dálku9 – prověřuje bankovní a statistické výkazy pravidelně zasílané bankami orgánům dohledu - základními zasílanými výkazy je detailní bankovní bilance, výkaz zisků a ztrát, údaje o mimobilančních operacích - výhodou tohoto dohledu je pravidelný přísun informací a nízké náklady - za nevýhodu lze považovat nejistotu o správnosti a úplnosti poskytovaných informací, lze jej proto používat dlouhodobě pouze u bezproblémových bank
Dohled na místě – zajišťuje detailní přehled o aktivitách banky včetně informací, které nejsou viditelné ze statistických výkazů - posuzuje zpravidla10: o zajišťovaní úvěrů, o adekvátnost prováděných operací, o informační toky uvnitř a vně banky, o organizační strukturu a z ní vyplývající pravomoci a odpovědnost, o dodržování pracovních postupů a jejich správnost, o technickou, metodickou a personální úroveň řízení rizik,
8
PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007, str. 172-174 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 123 10 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 123 9
14
o existenci nekalých praktik, či podvodů ze strany vedení banky či akcionářů - nevýhodou jsou vysoké náklady dohledu na místě a vysoké nároky na kvalifikované pracovníky z institucí dohledu - provádí se zpravidla v kratších časových intervalech u problémových bank i několikrát do roka se zaměřením na určité oblasti, může vést až k dohledu permanentnímu či nucené správě - u bezproblémových bank se provádí jednou za dva až tři roky - dohled na místě se provádí v podobě komplexních prohlídek na 4-6týdnů, dílčích prohlídek na 1-2 týdny a krátkých informačních návštěv
Dohled nad nápravnými opatřeními a řízeným výstupem ze sektoru - tato část dohledu se stará o realizaci postupů potřebných k nápravě nedostatků, nucené správě, likvidaci banky či odebrání bankovní licence
Důvody pro provádění regulace a dohledu bank
1.2
O regulaci a dohledu lze hovořit pouze u ekonomik tržních. Centrálně plánované ekonomiky byly řízeny prostřednictvím vládních rozhodnutí a subjekty působící na těchto trzích tudíž nevystupovaly jako podnikatelské subjekty. V současné době se pohybuje regulace na rozhraní mezi ekonomikou a politikou. Pro účely této práce bude však základní dohled a regulace z pohledu ekonomického. Dohled a regulace v bankovnictví se soustředí do čtyř základních oblastí, a to jsou: specifičnost bankovní instituce, asymetrie informací, proces poklesu zprostředkování a měnové politiky. Jednotlivé oblasti budou blíže představeny v následujících podkapitolách. 1.2.1 Specifičnost bankovních institucí11 Specifičnost
bankovní
instituce vyžaduje regulaci
nad podnikatelským subjektem
poskytujícím bankovní služby z důvodu rizikovosti předmětu činnosti. Banky mají řadu specifik, které je třeba regulovat a to:
Emitují bezhotovostní peníze – banky emitují rozhodující množství bezhotovostních peněz, které jsou považovány za „strategické zboží“, množství emitovaných peněz je makroekonomickou veličinou, proto je nutný zvýšený dohled a regulace;
11
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 459-466
15
Zabezpečují platební styk v ekonomice – platební styk je důležitou součástí každé ekonomiky, pro jeho fungování je nutné, aby byla stanovena alespoň základní pravidla, pomocí nichž by mělo dojít k zabránění nebo alespoň omezení provádění nelegálních transakcí prostřednictvím bank a následná kontrola dodržování stanovených pravidel;
Rozhodující podíl na zdrojích bank mají cizí zdroje v podobě vkladů – banky zpravidla disponují peněžními zdroji od vkladatelů, riskantní operace s těmito zdroji by vedly k poklesu důvěryhodnosti bankovního systému a k následnému omezení vkladů do bank, to by vedlo ke snížení volných zdrojů bank, omezení jejich aktivit a k celkovému zpomalení růstu ekonomiky;
Specifická časová struktura bankovních aktiv a pasiv – banky mají zpravidla velký podíl střednědobých a dlouhodobých aktiv, naopak v pasivech převládají krátkodobá pasiva, je tedy nutné stanovit rámce mezi aktivy a pasivy bank, a dohlížet na jejich dodržování, přehnaná regulace však může vést k omezení diverzifikace aktiv a pasiv, a tedy k následnému zvýšení míry rizikovosti bank;
Výrazný vliv úpadků bank na ekonomiku – povinné pojištění vkladů bank, pomoc centrálních bank v případě hrozícího úpadku velkých bank, což by mělo výrazné dopady na důvěryhodnost bankovního systému jako celku, hrozí však riziko, že velké banky budou přebírat větší rizika, neboť si jsou vědomy své síly a v případě hrozících problémů pomoci centrální banky, která nedovolí jejich úpadek;
Oligopolní odvětví s potenciálně vysokou ziskovostí – nutnost regulace a dohledu z důvodu zamezení vstupu do odvětví subjektů, které mají zájem pouze na zisku, a které by v případě neúspěchu odvětví opustily, stanovení vstupních podmínek a jejich důkladné prověřování vede k zabránění vstupu takových subjektů, vyskytují se však i argumenty, že právě kontrola vstupu do odvětví způsobuje jeho vysokou ziskovost a tím narušuje působení tržních sil, v případě snížení kontrol by docházelo ke snižování ziskovosti a naopak vysokou konkurencí k eliminaci vstupu podvodníků a spekulantů;
Nadměrná rizikovost bankovních operací – ta je způsobena právě vysokou potenciální ziskovostí a tvrdou konkurencí v bankovním oligopolu, regulace se proto snaží o snížení nadměrné ziskovosti a o odstranění negativních důsledků tvrdé konkurence.
16
1.2.2 Asymetrie informací Asymetrií informací se rozumí nestejný přístup subjektů k informacím. Tento jev se vyskytuje i v dalších oborech podnikání, v bankovnictví je však asymetrie informací výraznější a může mít značné dopady. U bank asymetrie informací postihuje vkladatele, kteří kvůli ní nejsou schopni posoudit
zdraví dané banky. Vkladatelé jsou
v žebříčku informovanosti
až na posledním místě po vedení banky, orgánech dohledu, externích auditorských firmách, konkurenčních bankách a dalších subjektech. 12 Banky mají proto dánu povinnost zveřejňovat alespoň některé informace v podobě výročních zpráv, souhrnné bilance, výkazu zisku a ztrát a zprávy externího auditora. Další kontrolu zdraví banky vykonává pro vkladatele orgán dohledu, který prověřuje spolehlivost informací poskytovaných bankami. Ani orgány dohledu však nejsou schopny včas odhalit hrozící riziko úpadku u jednotlivých bank. Asymetrie informací by byla odbourána právě zrušením regulace a dohledu a uvolnění odvětví pro celou řadu dalších subjektů. Bankovní subjekty, které by měly snahu obstát v konkurenčním prostředí, by se proto snažily klientům poskytnout maximum potřebných informací k prokázání jejich důvěryhodnosti. V případě asymetrie informací hrozí bankám dvě hlavní rizika a to negativní výběr a morální hazard. Problém negativního výběru vzniká před uzavřením bankovního obchodu. Zájem o úvěr projeví subjekty, jež budou pro banku představovat největší úvěrové riziko, jež zpravidla nepokryje ani riziková prémie z úvěru. Po uzavření kontraktu se objevuje problém morálního hazardu, kdy klient při přijatém úvěru nevyužije prostředky k poskytnutému účelu a tím se snižuje šance banky, že klient dostojí svého závazku.13 1.2.3 Pokles zprostředkování Proces poklesu zprostředkování spočívá ve snaze snižovat podíl bankovních institucí na zprostředkování finančních transakcí v ekonomice. 14 Tento pokles má za následek relativní odliv vkladů z bank ve prospěch nebankovních institucí a klesající podíl bankovních úvěrů na celkovém stavu úvěrů v ekonomice. Banky se snaží přimět instituce dohledu ke zmírnění současných podmínek regulace či zavedení a zpřísnění pravidel pro nebankovní subjekty. Pokles zprostředkování však vede i k rozšiřování a zkvalitňování nabídky bankovních operací
12
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 459-466 MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 165-166 14 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 459-466 13
17
a služeb či k zavádění finančních inovací. 15 Řešení by bylo ve sjednocení regulace a dohledu pro instituce poskytující bankovní produkty bez ohledu na to, zda se jedná o bankovní či nebankovní instituci. 1.2.4 Měnová politika Z důvodu snahy o regulaci množství peněz v oběhu je nutné regulovat instituce, jež mohou toto množství ovlivnit. Centrální banka však může kontrolovat pouze emisi peněz prostřednictvím
bankovní
instituce.
Nastává
tady
riziko
nekontrolované
emise
v nebankovních institucích. Problém zde nastává v kombinaci s poklesem zprostředkování, kdy regulace peněz v oběhu vyžaduje regulaci a dohled bank, což vytváří prostředí pro vznik nových institucí a následně omezuje možnost regulace peněz v oběhu. I přes problém s poklesem zprostředkování se dohled centrální banky nad množstvím peněz v oběhu jeví jako jediný způsob provádění měnové politiky. 16 Existuje několik způsobů, jak by se dal vyřešit problém kontroly peněz v oběhu:
Přibližování pravidel regulace a dohledu bankovních a nebankovních institucí – vedlo by k odstranění asymetrie v regulaci mezi bankovními a nebankovními institucemi, vyrovnání konkurenčních podmínek a ke snížení počtu zakládaných nebankovních subjektů působících v bankovním systému, to by vedlo ke zpomalení procesu zprostředkování a ke zjednodušení provádění měnové politiky;
Zákaz přijímání primárních vkladů jinými institucemi než bankami – vedl by k omezení emise bezhotovostních peněz nebankovními institucemi, problém by však nastal s jeho zdůvodnitelností jakožto značného zásahu do tržního prostředí, navíc by asi nevedl k zastavení procesu zprostředkování, ale pouze k jeho zpomalení;
Systém svobodného bankovnictví a soukromých peněz – došlo by ke zrušení měnové politiky a převedení regulace množství peněz zcela na mechanismy tržní ekonomiky
systém měnových rad – jako alternativa současné měnové politiky;
Dolarizace ekonomiky – převedení regulace měnové politiky na zahraniční centrální banku, nutnost regulace a dohledu bankovního systému uvnitř země však nezaniká;
Vstup do měnové unie – sbližování pravidel dohledu bankovních a nebankovních subjektů.
15 16
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 409-411 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 459-466
18
Důvody proti regulaci a dohledu bank
1.3
Existují i odpůrci dohledu bankovního sektoru, kteří mimo specifičnost bankovního systému, asymetrii informací, poklesu zprostředkování a regulaci měnové politiky uvádějí další důvody proti regulaci a dohledu, které způsobují zásah do tržního systému dané ekonomiky. Důvody proti regulaci a dohledu jsou následující17:
Vyšší stupeň nejistoty v bankovním prostředí – banky nevědí, jaké změny se v regulaci a dohledu chystají, mohou tedy zaujímat příliš konzervativní postoj z důvodu obavy z budoucích změn nebo se budou naopak snažit obcházet daná pravidla, tento argument je vyvrácen, neboť jsou to většinou právě banky, kdo se na koncepci nových pravidel podílejí, nebo jsou s nimi alespoň seznámeny s předstihem;
Orientace bank na mimobilanční operace – jedná se o operace, jež jsou pro orgány dohledu téměř nekontrolovatelné, což by při jejich zvyšování na úkor klasických bankovních operací mohlo vést k omezení dostupnosti bankovních úvěrů a mohlo vyústit v pokles ekonomického růstu;
Vysoké náklady na zajištění dohledu bank – v případě hrazení dohledu bankami dochází ke snižování jejich konkurenceschopnosti proti nebankovním institucím, což je způsobeno zvyšováním cen produktů, jsou-li náklady na dohled hrazeny institucí dohledu, znamená to jejich přenos na daňové poplatníky, neboť jsou nepřímo financovány ze státního rozpočtu;
Systém regulace nevede banky k dodržování pravidel, nýbrž k jejich obcházení;
Problém nedodržování pravidel institucemi regulace a dohledu – vzniká problém absence kontroly nad institucemi regulace a dohledu, ten se projevuje při záchraně velkých bank před úpadkem, což vlastně znamená zmírnění pravidel pro danou banku z důvodu zabránění jejího úpadku, nebo také při vyplácení vkladů z pojištění vkladů nad rámec limitů nebo dokonce subjektům, na které se pojištění vkladů nevztahuje;
Některá pravidla mohou vést banky k přebírání nadměrných rizik – to platí zvláště u pojištění vkladů, kde riziko z činnosti bank přebírá někdo jiný, ekonomové se však i přes tento negativní faktor shodují na opodstatněnosti pojištění vkladů;
Neefektivnost regulace a dohledu – i přes rozsáhlou kontrolu bankovního systému stále dochází k jeho selhávání, tento argument by měl spíše podpořit její zdokonalování než zrušení.
17
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 467-469
19
1.4
Instituce regulace a dohledu bank
Výkon regulace bank spadá zpravidla do kompetencí centrálních bank, které stanovují pravidla pro fungování bankovního systému. Rozdíl však nastává v případě dohledu, který je procesem velmi složitým a časově náročným. Některé centrální banky jej proto z větší či menší části přenáší
na
specializované
instituce.
Je
v zájmu
centrální
banky,
aby si však na dohledu udržela alespoň nějaký podíl a to z několika důvodů. Centrální banky získávají podrobné informace přímo od bank a díky provádění měnové politiky, jsou schopny velmi rychle odhalit problémy s likviditou u konkrétních bank. Jejich účast na dohledu se vyžaduje i kvůli jejich roli potenciálního věřitele poslední instance v bankovním systému. Centrální banky se také účastní procesu likvidace příslušných bank v případě jejich úpadku. 18 Existují však i názory proti dohledu ze strany centrální banky, které jsou ospravedlněny následovně. Centrální banka, jakož věřitel poslední instance, může poskytovat úvěrovou pomoc, která může být v rozporu s měnovou politikou, již má provádět. Centrální banka je považována za ochránce bankovního systému. V případě úpadku některé banky, může být toto považováno za selhání centrální banky. Může se tedy stát, že se bude centrální banka snažit o záchranu všech bank, aby potvrdila kvalitu svého dohledu. A v neposlední řadě hrozí riziko koncentrace moci v rukou centrální banky a případného zneužití moci ze strany jejich zaměstnanců pro dosažení vlastních zájmů. Na následujícím schématu lze sledovat uspořádání dohledu bank ve vybraných zemích. Jasně z něj vyplývá pestrost institucí podílejících se na regulaci a dohledu v jednotlivých zemích.
18
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 128-133
20
Obrázek 1: Institucionální uspořádání dohledu bank ve vybraných zemích Česká republika, Itálie, Nizozemsko, Nový Zéland, Portugalsko, Řecko, Španělsko
Centrální banka (jediná instituce)
Austrálie, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Japonsko, Kanada, Lucembursko, Německo, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie
Centrální banka (jedna z více institucí)
+ +
Austrálie, Belgie, Finsko, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Německo, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie
Specializovaná státní instituce
Specializované vládní instituce
Francie, USA
Ministerstvo
Dánsko, Francie, Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko
Ministerstvo financí Ministerstvo hospodářství a financí
Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko Francie
Ministerstvo financí
Dánsko
Pramen: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 129
1.5
Harmonizace regulace a dohledu v EU
Právní systém jednotlivých států je ovlivněn řadou právních aktů EU. Jejich cílem je stanovit minimální hranici práva ve všech státech, nejde však o odstranění národních právních předpisů. Základními právními akty jsou nařízení19, směrnice20, rozhodnutí21, doporučení22 a stanoviska23. V následující podkapitole shrnu podstatu nejdůležitějších směrnic EU, které přiměly státy k úpravě jejich právních předpisů v oblasti regulace a dohledu. Vyjdu od nejstarších směrnic přijatých při vzniku EU, až po směrnice nejaktuálnější. Vysvětlím podstatu fungování Basilejského výboru pro bankovní dohled včetně právních předpisů jím přijatých.
19
Nařízení – akty právně závazné pro všechny občany EU Směrnice - pro členské země závazný cíl, ale možnost volby prostředků k jeho dosažení 21 Rozhodnutí - individuální nebo konkrétní úprava jednotlivého případu 22 Doporučení - právně nezávazné vyjádření s politickou účinností 23 Stanoviska - závazná vnitřní platnost pro orgány a administrativu EU 20
21
1.5.1 Významné směrnice EU Většina důležitých právních aktů Evropské unie byla přijata ve formě směrnic a dotýká se zejména regulace a dohledu, nikoli však měnové politiky. Základní směrnicí je První bankovní koordinační direktiva č. 77/780/EEC, která koordinuje zákony, nařízení a správní předpisy upravující zřizování a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí. Směrnice byla přijata radou 12. 12. 1977. Poskytla mimo jiné definici úvěrové instituce a to jako podniku s oprávněním přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry na vlastní účet. Stanovila také základní požadavky pro udělování bankovní licence, upravila podmínky pro zahájení činnosti pobočky úvěrové instituce se sídlem v jiném členském státu na základě principu národního zacházení a postupy spolupráce mezi orgány dohledu v členských zemích. 24 Na jejím základě byl následně v roce 1979 založen i Bankovní poradní výbor ES, dnes známý jako Výbor bankovního dohledu. 25 Směrnice přijatá jako 83/350/EEC26 upravuje povinnost vzájemné informovanosti všech národních institucí regulace a dohledu bank při činnosti poboček zahraničních bank v zemích ES. Je základem pro dohled na konsolidované bázi, od toho i její název Direktiva o konsolidovaném dohledu. Jedná se o první úpravu, která řeší problematiku regulace a dohledu v případě mezinárodně působících bank. Původně se uplatňoval princip domovské země27. K upravení směrnice došlo v roce 1992, kdy se začaly uplatňovat oba principy a to jak princip domovské země, tak princip země hostitelské. Banky musejí dodržovat jak pravidla země, kde mají sídlo, tak i pravidla země, v níž působí. Kombinace těchto dvou principů vyžaduje značnou spolupráci mezi jednotlivými zeměmi a tím i sjednocení právní úpravy v jednotlivých zemích. 28 Standardizací bankovního účetnictví a výkaznictví se zabývá směrnice 86/635/EEC 29 známá také jako Směrnice o účtech bankovních a dalších finančních institucí. Směrnice mimo výkaznictví vymezuje i složky kapitálu a váhy rizikovosti aktiv. Neméně důležitou
24
Zahraničním subjektům povinnost poskytovat stejné zacházení jako subjektům domácím PÁNEK, Dalibor; VALOVÁ, Ivana. Bankovní regulace a dohled. 2. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, str. 29; Official Journal L 322. First Council Directive 77/780/EEC of 12 December 1977 on the coordination of the laws, regulations and administrative provisions relating to the taking up and pursuit of the business of credit institutions 26 Official Journal L 193. Council Directive 83/350/EEC of 13 June 1983 on the supervision of credit institutions on a consolidated basis 27 Domovská země – dohled vykonává instituce země, kde má banka hlavní sídlo; hostitelská země – dozor vykonává instituce země, ve které pobočka banky působí 28 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 635-637 29 Úřední věstník Evropských společenství L 372/1.Směrnice rady 85/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí 25
22
je direktiva přijatá jako 88/361/EEC30 o liberalizaci kapitálu. Tato se nezabývá pouze oblastí bankovnictví. Jejím cílem je odstranění devizových omezení pro pohyb kapitálu v rámci všech zemí EU. Vedlejším efektem směrnice mělo být i vyrovnání úrokové sazby v různých zemích EU, k tomu však příliš nedochází. 31 Na první bankovní směrnici navazuje Druhá bankovní směrnice 89/299/EEC 32, o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů vztahujících se ke zřizování a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí, která rozšiřuje a upřesňuje pravidla pro udělování bankovní licence v zemích EU s dodržením principu domovské země 33.
Směrnice byla přijata
15. 12. 1989 s účinnosti od 1. 1. 1993. Dále se směrnice zabývá úpravou pravomocí institucí regulace a dohledu domovské země, výkonem její činnosti na pobočkách působících v zahraničí, kontrolou aktivit v oblasti investic do cenných papírů a prověřováním likvidity a solventnosti. Neopomenutelnou změnou bylo stanovení minimální hranice základního kapitálu na 5 milionů ECU34 jako jednoho z kritérií pro vydání bankovní licence. 35 První i druhá koordinační směrnice prošla novelizací v roce 1995 někdy zvanou také jako Třetí bankovní direktiva neboli BCCI směrnice. Směrnice byla přijata 29. 6. 1995 jako 95/26/ES. Došlo v ní k souhrnné úpravě dohledu bank, kapitálového trhu a pojišťoven. Zásadu vzájemného uznávání potvrzuje i pro dceřiné společnosti bank a nebankovní instituce, avšak požaduje existenci centrály v zemi, kde má instituce své registrované sídlo. Obsahuje také základní podmínky, které jsou nutné pro vydání bankovní licence, a vymezuje zásady obezřetného dohledu v oblasti výměny důvěrných informací napříč institucemi. 36 V boji proti praní špinavých peněz má své místo směrnice 91/308/EEC37 na prevenci užití finančního systému k praní špinavých peněz. Směrnice zakazuje anonymní konta a přikazuje informační povinnost finančním zprostředkovatelům. Vztahuje se na úvěrové instituce,
30
Official Journal L 178. Council Directive 88/361/EEC of 24 June 1988 for the implementation of Article 67 of the Treaty 31 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 635-637 32 Official Journal L 124. Council Directive 89/299/EEC of 17 April 1989 on the own funds of credit institutions. 33 Uplatňuje se zásada vzájemného uznávání bankovní licence, chce-li banka působit v jiném státě má právo poskytovat služby přes hranice nebo zřizovat pobočky v zahraničí na základě bankovní licence vydané v domovském státě 34 ECU (European currency unit) = Evropská měnová jednotka, sloužící k zúčtování mezinárodních operací, od 1. 1. 1999 nahrazena eurem 35 TOMÁŠEK, Michal. Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Praha: Linde, 1997, str. 51-59 36 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 636-8; Úřední věstník L 168. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/26/ES ze dne 29. června 1995 37 Official Journal L 166. Council Directive 91/308/EEC of 10 June 1991 on prevention of the use of the financial system for the purpose of money laundering.
23
finanční instituce a pojišťovací ústavy poskytující životní pojištění a na další podnikatelské subjekty.38 O přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejich výkonu pojednává směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/12/ES39, která byla přijata 20. 3. 2000. Směrnice ruší první a druhou bankovní směrnici a řadu dalších směrnic s cílem sjednocení jejich náplně do jedné souhrnné směrnice. Je v ní vymezen výpočet kapitálové přiměřenosti jako podíl kapitálu ku součtu rizikově vážených hodnot aktiv a podrozvahových položek. Hodnota kapitálové přiměřenosti nesmí být nižší než 8 %. Podmínkou udělení bankovní licence zůstává základní kapitál ve výši 5 milionů EUR a vypracovaný obchodní plán zahrnující druhy činnosti a organizační strukturu budoucí instituce. V oblasti dohledu nadále platí zásada vzájemného uznávání i zásada kontroly domovským členským státem. Směrnice přesněji vymezuje pravidla a povinnosti mezi domovskými a hostitelskými orgány dohledu. Došlo k řadě změn dané směrnice, a proto byla nakonec přepracována a nahrazena směrnicí 2006/48/ES. 40 Rozvoj finančního trhu s sebou přináší i vznik nových institucí. Mimo banky, investiční a pojišťovací společnosti vznikají i finanční společnosti poskytující služby v různých sektorech finančních trhů, často jsou označovány jako finanční konglomeráty41. Snahou o zajištění dozoru nad těmito
institucemi bylo
vytvoření směrnice 2002/87/ES 42
o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu. Tomuto doplňkovému dozoru podléhají všechny konglomeráty, jejichž činnost je významná a splňuje podmínky stanovené danou směrnicí. Výkon dozoru vykonává vybraný koordinátor z příslušných orgánů členských států, který je pověřen 38
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 636-8 Úřední věstník Evropských L126. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu 40 Úřední věstník Evropských L126. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu 41 Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech) definuje finanční konglomerát jako skupinu, v jejímž čele je regulovaná osoba, která buď ovládá osobu ve finančním sektoru, nebo je osobou, která vykonává podstatný vliv v osobě ve finančním sektoru, nebo je osobou, u které většinu členů statutárních, řídících nebo dozorčích orgánů tvoří po většinu účetního období stejné osoby, které jsou statutárními, řídícími nebo dozorčími orgány, nebo jsou jejich členy jiné osoby ve finančním sektoru; finančním konglomerátem je dále i skupina v čele s osobou, která není regulovanou osobou a která ovládá alespoň jednu regulovanou osobu, avšak pouze za podmínky, že činnost skupiny probíhá převážně ve finančním sektoru; současně musí být v obou případech splněno, že alespoň jedna osoba ve skupině je součástí sektoru pojišťovnictví a alespoň jedna osoba ve skupině je součástí bankovního sektoru nebo sektoru investičních služeb, přičemž souhrn činností sektoru pojišťovnictví ve skupině a souhrn činností sektoru bankovního a sektoru investičních služeb ve skupině musí být významné 42 Úřední věstník Evropských Společenství L035. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES 39
24
shromažďováním a šířením informací týkajících se finančního konglomerátu, dohlíží i na dodržování kapitálové přiměřenost.43 1.5.2 Basilejský výbor pro bankovní dohled Významné prvky harmonizace pocházejí od Basilejského výboru bankovního dohledu. Ten byl založen v září roku 1974 guvernéry centrálních zemí skupiny G1044, Švýcarska a Lucemburska při Bance pro mezinárodní platby. Cílem výboru je:
Podpora stability mezinárodního bankovního systému;
Tlak na odstraňování konkurenčních nerovností regulačních pravidel u různých druhů finančních zprostředkovatelů, zejména v oblasti požadavků na kapitálové vybavení;
Sjednocování podmínek pro přidělování bankovních licencí;
Sjednocování principů a způsobů krytí rizik, především úvěrového a tržního rizika;
Formulování základních principů tvorby pravidel regulace a postupů dohledu bank. 45
Basilejský výbor bankovního dohledu upravuje regulaci a dohled v bankovnictví prostřednictvím basilejských dohod známých jako Basel I, II a III. K vydání první dohody Basel I došlo v roce 1988. Basel I reguloval převážně úvěrové riziko a zavazoval banky k vytvoření kapitálového polštáře na krytí neočekávaných ztrát, jeho výše byla úměrná převzatým úvěrovým rizikům. Byla v ní zakotvena povinnost držet minimální kapitál ve výši 8 % z rizikově vážených aktiv. Dále v něm dochází k rozdělení bankovních aktiv do pěti kategorií dle fixní rizikové váhy, dochází k definici regulatorního kapitálu a určení kapitálových požadavků jako minimální podíl regulatorního kapitálu k rizikově váženým aktivům. 46 I přes řadu úprav, kterou Basel I prošel, začal být považován za nedostatečný, a proto Basilejský výbor bankovního dohledu přistoupil v roce 2004 k vytvoření Basel II. Základním cílem Baselu II bylo zvýšit účinnost a citlivost metod měření a řízení rizik, a tím zvýšit motivaci regulovaných subjektů k obezřetnému řízení rizik. 47 43
Úřední věstník Evropských Společenství L035. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES 44 Členové skupiny G10: Belgie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Nizozemí, Švédsko, Velká Británie a Spojené státy americké 45 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 131 46 HOLMAN, Robert. Budoucnost kapitálové regulace bank. [online]. 21. 5. 2009 [cit. 2013-11-12]. Dostupný z WWW:
47 SŮVOVÁ, Helena a kol. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Implementace Pilíře I v bankách. [online]. 12. 12. 2008 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2008/cl_08_081212a.html
25
Přínosem pro banky je možnost diferencovat rizikovost úvěrů poskytovaných bankami, což znamená, že v případě úvěru společnosti s nižší rizikovou váhou bude muset banka navýšit kapitál v menší míře než v případě úvěru poskytnutému rizikovější společnosti. Ke správnému přiřazování rizikových vah může banka využít služeb externích ratingových společnostní nebo si zřídit ratingovou společnost vlastní. Basel II dále zavádí povinnost vytvářet kapitálový požadavek odděleně i k operačnímu riziku. Orgán dohledu je pověřen schvalováním interních přístupů bank při hodnocení rizik a má právo požadovat po bance navýšení kapitálu ve vyšší míře než je stanoveno modely rizik, považuje-li to orgán dohledu za potřebné. V neposlední řadě klade Basel II na banky povinnost větší transparentnosti vůči veřejnosti ohledně metod řízení svých rizik a plnění pravidel kapitálové přiměřenosti. 48 Struktura Basel II je tvořena třemi pilíři, jak znázorňuje obrázek 2:
pilíř: minimální kapitálové požadavky – krytí úvěrového, tržního a operačního rizika
II. pilíř: proces dohledu – stanovuje práva a povinnosti institucí národního dohledu
III. pilíř: průhlednost a tržní disciplína
Obrázek 2: Třípilířová struktura Basel II
Basel II
Pilíř I MIN. KAPITÁLOVÉ POŽADAVKY Úvěrové riziko (nové způsoby měření) Tržní riziko (nezměněno)
Pilíř II
Pilíř III
PROCES DOHLEDU
TRANSPARENTNOST A TRŽNÍ DISCIPLÍNA
- Ohodnocení rizika a kapitálové přiměřenosti jednotlivých bank - Stálý kontakt s bankami
Operační riziko
Zvýšená informační otevřenost o kapitálových požadavcích a metod pro hodnocení rizika
(nové)
Basel I – harmonizace bankovní regulace, mezinárodně standardizované kapitálové požadavky Prameny: MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 214 48
KOLLÁR, Miroslav et al. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Může Basel II vše spasit?. [online]. 6. 8. 2007 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2007/cl_07_070806.html
26
První pilíř řeší metody měření rizik a stanovení kapitálového požadavku pro úvěrové a operační
riziko.
Tržní
riziko
a
metody
jeho
měření
zůstávají
stejné
jako
v Basel I až na úrokové riziko bankovní knihy. Postupy pro úvěrové riziko nabízejí tři metody výpočtu kapitálových požadavků, a to: standardizovanou metodu49, metodu interních ratingů (základní přístup)50 a metodu interních ratingů (pokročilý přístup). Basel II přináší nově povinnost stanovovat kapitálový požadavek k operačnímu riziku. Opět se nabízí tři metody výpočtu, a to: základní metoda, standardní metoda a pokročilá metoda. Nejjednodušší metodou je kalkulace kapitálového požadavku jako 15 % hrubého příjmu banky. Nejpokročilejší metoda naopak vychází z interních metod a modelů jednotlivých bank, ty však podléhají souhlasu regulátora.51 Druhý pilíř je zaměřen na hodnocení dostatečnosti kapitálu dané banky regulátorem. Banka má povinnost zavádět vnitřní procesy umožňující vyhodnotit adekvátnost jejího kapitálu s ohledem na postupovaná rizika. Regulátor má právo požadovat kapitálový požadavek vyšší, než odpovídá propočtům banky, pokud dospěje k závěru, že kapitálový požadavek nedopovídá rizikovému profilu banky. Minimální kapitálový požadavek zůstává pořád na 8 % s tím, že je banka povinna posuzovat její toleranci k riziku a tomu následně přizpůsobit kapitálový požadavek. Z druhého pilíře vyplývá nutnost správného odhadu kapitálových požadavků jak ze strany regulátora, tak ze strany banky. 52 Třetí pilíř má za cíl rozšířit první a druhý pilíř v oblasti zvyšování tržní disciplíny zveřejňováním informací potřebných k posouzení kapitálové přiměřenosti společností. Tržní disciplína je zaručena podrobnějším zveřejňováním informací a jejich snadnější dostupností, což vede k lepší informovanosti účastníků trhu o rizikovém profilu banky a adekvátnosti její kapitálové pozice. Základní požadavky na uveřejňované informace se aplikují na všechny banky s tím, že banky používající vlastní postupy měření úvěrového rizika, techniky
49
U standardizované metody rizikové váhy subjektů závisíš na hodnocení expertní ratingové agentury (ECA Export Credit Agencies) a externí ratingové agentury (ECAI – External Credit Assessment Institutions) 50 U metod interních ratingů dle názvu vyplývá, že je měření rizika prováděno na základě bankou prováděných ratingů klientů. Při základním postupu metody interních ratingů banka použije pouze vlastní odhady pravděpodobnosti selhání klienta, ostatní rizikové vlastnosti stanoví regulátor. Při pokročilém přístupu k metodě interních ratingů banka používá své odhady pro všechny prvky rizikových vah, to však podléhá souhlasu regulátora. 51 MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 216 52 MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 218
27
na snížení úvěrového rizika a na sekuritizaci aktiv jsou povinny zveřejňovat podrobnější informace.53 Nedostatečnost Basel II vedla Basilejský výbor pro bankovní dohled k vypracování Basel III, který by měl být plně implementován do roku 2019. Basel II se zaměřoval převážně na mikroobezřetnostní politiku, v čemž Basel III nadále pokračuje. Basel III však nově zavádí i důraz na makroobezřetnostní politiku a to hlavně na celkovou finanční stabilitu a zmírňování systémového rizika. 54 Basel III se zaměřuje na následující:
zdůrazňuje požadavek vyšší kvality kapitálu, klade důraz zejména na vlastní kapitál, který je schopný absorbovat riziko;
zlepšení krytí rizik, zejména rizik protistran;
pákový poměr – slouží k zamezení nadměrného růstu bilance a podrozvahových transakcí (nezávisle na rizikovosti);
kapitálové polštáře – tvorba rezerv v dobrých časech pro krizová období;
minimální standardy pro řízení likvidity (krátkodobé i dlouhodobé);
zlepšení
bankovního
dohledu,
corporate
governance,
řízení
rizik
a
oblasti
zveřejňování. 55 Mimo Basilejské úmluvy patří mezi významné dokumenty Basilejského výboru bankovního dohledu i Základní principy efektivního bankovního dohledu. Ty byly vydané v roce 1997 jako soubor 25 principů stanovujících minimální celosvětové standardy pro bankovní regulaci a dohled. V roce 2006 došlo k jejich revizi a následnému odsouhlasení na mezinárodní konferenci bankovních dohledů. Mezi nejvýznamnější principy patří: kritéria pro udělení licence, kapitálová přiměřenost, proces řízení rizik, limity angažovanosti, systémy vnitřní kontroly bank, podpora etických a profesních standardů ve finančním sektoru, metody výkonu bankovního dohledu, shromažďování a analýza výkazů bank, uložení nápravných
53
MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 218 54 FOKUS. Evropská regulace bude asi rozsáhlejší než Basel III. [online]. 25. 5. 2012 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2012/cl_12_120525_rozumek_bankovnictv i.html 55 LAUŠMANOVÁ, Monika. Basel III: Požadavky nové regulace a její dopad na bankovní sektor. Česká spořitelna [online]. 8. 12. 2010 [cit. 2013-11-11]. Dostupný z WWW: http://www.ceskasporitelna.cz/banka/content/inet/internet/cs/101208_Basel_III_dopady_regulace.pdf?archivePa ge=tisk_archive&navid=nav20107_info_plus
28
opatření či sankcí orgánem dohledu.56 Podrobný přehled jednotlivých principů je uveden v příloze č. 1. Tato kapitola objasnila základní aspekty regulace a dohledu nad bankovním sektorem, jejichž znalost bude potřeba k pochopení regulace a dohledu v ČR a Lucembursku. Značný význam lze přikládat vlivu EU a různým Evropským orgánům, které se zasloužily o řadu směrnic a nařízení, jež byly implementovány do legislativy evropských zemí. Tyto směrnice vedou ke sjednocování právní úpravy zemí EU, a tudíž i k zajištění větší právní jistoty na trhu EU. V následující kapitole navážu na získané teoretické poznatky a objasním základní principy regulace a dohledu v ČR a Lucembursku.
56
BASILEJSKÝ VÝBOR PRO BANKOVNÍ DOHLED. Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu. Česká národní banka [online]. 23. 3. 2007 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/osta tni_analyticke_publikace/download/bcp_-_revidovane_-_cj_ts.pdf
29
Regulace a dohled ve vybraných zemích
2
V první kapitole jsem objasnila základní principy regulace a dohledu včetně legislativy Evropské unie, která se ve značné míře podílela i na ovlivnění právní úpravy regulace a dohledu v zemích EU. V této kapitole se zaměřím na výkon regulace a dohledu v ČR a Lucembursku zvlášť a následně vše shrnu do porovnání těchto dvou vybraných zemí. Budu se zabývat převážně orgány vykonávajícími dohled v daných zemích, jejich strukturou a cílem jejich činnosti.
Regulace a dohled nad bankovním trhem v ČR
2.1
Bankovní systém v ČR přešel vyčleněním zvláštních úkolů centrální bance od systému jednostupňového k systému dvoustupňovému. Prvky existence centrální banky se objevují u Privilegované Rakouské národní banky jejím vznikem v roce 1817, kdy získala monopol na emisi bankovek. Od dubna 1926 převzala činnost centrální banky Národní banka československá, která kromě emise bankovek také prováděla měnovou politiku. V protektorátu došlo k jejímu rozdělení na Národní banku slovenskou a Národní banku pro Čechy a Moravu podřízenou Německu. Po válce byla obnovena Národní banka československá, která byla v roce 1950 nahrazena Státní bankou československou, jež vykonávala funkce centrální banky i v době plánovitého řízení ekonomiky. Skutečnou činnost centrální banky začala Státní banka československá vykonávat od roku 1990 s omezením však na systém ekonomiky, který byl na přechodu mezi centrálně plánovaným systémem a tržní ekonomikou. Od tohoto roku se také začíná objevovat regulace a dohled ze strany centrální banky, jehož existence v plánovitém systému ekonomiky neměla opodstatnění. Moderní centrální bankou se stává až na základě zákona č.22/1992 Sb. Na její činnost v souladu s tímto zákonem pak navazuje Česká národní banka od 1. 1. 1993.57 2.1.1 Poslání a struktura ČNB Důležitost ČNB určuje vymezení její existence v rámci Ústavy ČR a to jako ústřední banky státu, která má za úkol pečovat o cenovou stabilitu a do jejíž činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona58 a v jeho mezích.59 Základními úkoly ČNB jsou:
Určování měnové politiky;
Vydávání bankovek a mincí;
57
PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007, str. 152 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance 59 Zákon č. 1/1993 Ústava ČR, hl. 6, čl. 98 58
30
Řízení peněžního oběhu, platebního styku a zúčtování bank;
Výkon dohledu nad osobami působícími na finančním trhu;
Rozpoznává, sleduje a posuzuje rizika ohrožení stability finančního systému, prostřednictvím svých pravomocí přispívá k odolnosti finančního systému a udržení finanční stability;60
Spolupracuje s ústředními bankami jiných států, se zahraničními finančními institucemi a mezinárodními finančními institucemi zabývajícími se dohledem nad finančním trhem. 61
ČNB je hlavním dozorovým orgánem nad finančním trhem v ČR od roku 2006, kdy byl přijat zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, a tím zavedena integrovaná regulace. Původně byla regulace činností nad finančním trhem rozdělena mezi Úřad pro dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy, Komisi pro cenné papíry, Úřad pro dohled nad družstevními záložnami a Českou národní banku jako orgán dohledu nad bankovním sektorem. Tyto změny přinesly i změny v organizační struktuře ČNB, kde vznikly dvě nové sekce a to: Sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem a Sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami. Regulace a dohled nad družstevními záložnami byl přičleněn k Sekci bankovní regulace a dohledu. 62 ČNB se skládá z ústředí sídlícího v Praze, poboček a účelových organizačních jednotek.63 Nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada, která sestává z guvernéra, dvou viceguvernérů a 4 členů bankovní rady, kteří mají následně přiřazené jednotlivé sektory činnosti banky. Rozdělení oddělení mezi jednotlivé členy bankovní rady lze sledovat na následujícím schématu.
60
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, §2 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, §3 62 MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 168-169 63 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, §4 61
31
Obrázek 3: Organizační struktura ČNB Bankovní rada
Sekce kancelář
Guvernér
Sekce lidských zdrojů Samostatný odbor interního auditu Samostatný odbor komunikace Sekce měnová a statistiky Sekce regulace a měnové spolupráce na finančním trhu
Viceguvernér
Sekce bankovních obchodů Samostatný odbor finanční stability
Viceguvernér
Sekce dohledu nad finančním trhem Samostatný odbor ekonomického výzkumu
Člen bankovní rady
Sekce informatiky Sekce peněžní a platebního styku Sekce správní
Člen bankovní rady
Pobočky ČNB: Praha, Č. Budějovice, Plzeň, Ústí n. Labem, Hrade Králové, Ostrava, Brno Sekce rozpočtu a účetnictví
Člen bankovní rady
Sekce řízení rizik a podpory obchodů Samostatný odbor ochrany spotřebitele
Člen bankovní rady
Sekce licenčních a sankčních řízení
Prameny:
ČNB.
Organizační
struktura
ústředí.
In:
[online].
[cit.
2013-11-12].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/organizacni_struktura/download/org_schema.pdf
Členy bankovní rady včetně guvernéra a viceguvernérů jmenuje dle vlastního uvážení prezident ČR na 6 let a toto jmenování nepodléhá kontrasignaci předsedy vlády. Bankovní rada určuje měnovou a makroobezřetnostní politiku a nástroje pro jejich uskutečňování, rozhoduje o zásadních opatřeních měnové a makroobezřetnostní politiky a v oblasti dohledu nad finančním trhem. Bankovní rada dále: 32
stanoví zásady činnosti a obchodů ČNB;
schvaluje rozpočet ČNB;
stanoví organizační uspořádání a působnost organizačních jednotek ČNB;
stanoví druhy fondů ČNB, jejich výši a použití;
vykonává práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům ČNB; těmito úkony může pověřit jiné osoby z řad zaměstnanců;
uděluje souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců ČNB;
stanoví mzdové a další požitky guvernéra; mzdové a další požitky viceguvernérů a dalších členů bankovní rady stanoví guvernér;
rozhoduje o rozkladech proti rozhodnutím ČNB v prvním stupni. 64
2.1.2 Podmínky vstupu do bankovnictví Pro výkon podnikání jako banka je nutné získat bankovní licenci, kterou uděluje ČNB po splnění patřičných náležitostí. Komerční banka musí podat žádost včetně patřičných náležitostí65 a složit minimální kapitál ve výši 500 mil. Kč. Prověřením daných údajů je pověřena Sekce politiky bankovního dohledu ČNB, ta také rozhoduje o následném udělení nebo neudělení bankovní licence bance. Přechodem k tržnímu ekonomickému systému docházelo k prudkému nárůstu počtu bank, které získaly bankovní licenci. To se následně projevilo i na rostoucím počtu bank, kterým byla licence odejmuta, z důvodu neřešení vzniklých problémů. Jednalo se převážně o banky, jimž byla licence udělena v rozmezí let 1990-1993. 66 2.1.3 Základní povinnosti bank Existuje základních pět povinností, které musí každá komerční banka splnit, aby jí mohla být udělena bankovní licence. Jsou jimi67:
Kapitálová přiměřenost - Kapitálová přiměřenost vychází z dohod a doporučení Banky pro mezinárodní platby. Od 1. 1. 1997 platí pro banky žádající o licenci v ČR kapitálová přiměřenost 8 %. Původně se jednalo o poměr k celkovým aktivům, avšak v roce 2000 došlo na základě doporučení Banky pro mezinárodní platby k jeho rozšíření o krátkodobý podřízený dluh a tržní riziko.
64
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, §5-6 Žádost musí obsahovat mj. návrh stanov banky, údaje o zakladatelích banky, jména vedoucích pracovníků banky, odpovědných za její řízení a funkce, do kterých jsou navrhováni, zásady vnitřního kontrolního systému, obchodní plán na tři roky, strategický záměr rozvoje banky atd. 66 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 612-613 67 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 614-617 65
33
Přiměřenost likvidity - Posuzování likvidity se uplatňuje již od roku 1990, kdy se zjišťoval poměr dlouhodobých aktiv a dlouhodobých pasiv, resp. poměr krátkodobých devizových aktiv a krátkodobých devizových pasiv. Později se pravidla přiměřenosti konkretizují v podobě otevřené devizové pozice a to jako nerovnost mezi devizovými aktivy a devizovými pasivy vázanými poměrem ke kapitálu banky. Jako prvek kontroly likvidity lze brát i klasifikaci pohledávek banky podle jejich kvality. Nedostupné pohledávky jsou pak banky povinny krýt opravnými položkami.
Úvěrová angažovanost - Byla zavedena jako reakce na problémy řady bank až v roce 1992. Uplatňuje se v podobě stanovení limitů úvěrů pro jednotlivé klienty, ale také pro zaměstnance a členy vedení, kteří si původně poskytovali úvěry ve výši, kterou nebyli schopni zaplatit. Limity jsou stanoveny poměrem ke kapitálu banky, u zaměstnanců se limity posuzují dle interních předpisů.
Poskytování informací - Centrální banka vymezuje povinnost všem bankám pravidelně poskytovat informace o vývoji bilančních a mimobilančních položek a o vývoji hospodaření. Banka je povinna informovat i o všech podezřelých transakcích.
Pravidla ochrany před nelegálními praktikami v bankovní sféře - Rozlišují se tři základní nelegální praktiky, a to: praní špinavých peněz, kdy je banka povinna hlásit všechny transakce nad 500 mil. Kč. 68 Druhou jsou obchody s využíváním důvěrných informací, jež se řeší oddělením úvěrových obchodů od obchodů s cennými papíry, ale také regulací transakcí na kapitálovém trhu. Zákon také stanovuje povinnost neužívat informace, které nejsou doposud veřejně dostupné k investičním obchodům. Třetí nelegální technikou jsou podvody a defraudace vedení banky a akcionářů. Z důvodu zabránění této technice se ze zákona požaduje kvalifikační a morální způsobilost osob navrhovaných do vedení banky.
2.1.4 Povinné pojištění vkladů v bankách Před vznikem samostatné České republiky za všechny vklady fyzických osob ve vybraných bankách69 ručil stát. Po vzniku ČR vstoupil v platnost zákon č. 156/1994 Sb. zavádějící pojištění vkladů ve Fondu pojištění vkladů pro všechny banky na území ČR i pobočky zahraničních bank. Pojištěny byly neanonymní vklady v českých korunách do limitu 100 tisíc
68
Praní špinavých peněz je upraveno převážně zákonem č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a zákonem č. 159/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb. 69 Vklady u Komerční banky, Všeobecné úvěrové banky, Živnostenské banky, Investiční banky, České státní spořitelny a Slovenské státní spořitelny
34
Kč, náhrada byla stanovena na 80 % vkladu a banky byly povinny odvádět do Fondu 0,05 % z celkového objemu pojištěných vkladů.70 Došlo tak k zavedení kvalitnější ochrany vkladů klientů, ale i k odstranění nevýhody bank, na něž se nevztahovala odpovědnost státu, a které tedy musely mít vklady pojištěné již dříve. Další změna nastala přijetím zákona č. 165/1998, jež rozšířil okruh pojištěných o právnické osoby, a zvýšil horní limit pojištění vkladů na 400 000 Kč pro jednoho klienta u jedné banky s případnou náhradou do výše 90 % vkladů. K rozšíření pojištění i na vklady v cizí měně a do výše 25 000 EUR došlo zákonem č. 319/2001 Sb.71 V současné době je maximální výplata náhrady vkladů u jedné pojištěné instituce včetně vypočtených úroků 100 000 EUR. Náhrada vkladů se vyplácí v plné výši souhrnu vkladů. V případě devizových vkladů jsou tyto vypláceny v domácí měně.72 Současná situace se jeví, jako velmi pozitivní pro klienty, avšak v případě bank může vést k růstu počtu riskantních operací, a to v podobě morálního hazardu či nepříznivého výběru. S klesající ochranou naopak roste nedůvěra klientů v banky. Je potřeba stanovit podmínky tak, aby nedocházelo k přibývání riskantních operací ani k odlivu kapitálu z bank z důvodu nejistoty klientů.73 2.1.5 Úvěry věřitele poslední instance Věřitelem poslední instance je v ČR centrální banka. Ta patřičně zvažuje důvody pro poskytnutí a neposkytnutí úvěrové pomoci, rozhodující je ekonomické hledisko a vliv na celý bankovní sektor. Argumentem pro poskytnutí pomoci je riziko systémové, kde může následně docházet k útěku k hotovosti a ke kvalitě, dále se posuzuje velikost a solventnost ohrožené banky. Naopak proti poskytnutí se vystupuje v případě, kdy lze sledovat morální hazard, zpolitizování problémů a narušení konkurenčních podmínek. To se zpravidla objevuje u velkých bank, které předpokládají, že je ČNB podrží. Dalšími důvody proti zásahům věřitele poslední instance jsou: narušení finanční disciplíny bank (např.: morální hazard zdravých bank, nebezpečí nepříznivého výběru a ohrožení cílů a regulace) a emisní účinky pomoci (zvýšení rezerv bank, snížení krátkodobé úrokové míry). 74
70
HLAVÁČEK, Jiří. Systém pojištění vkladů v České republice: Historie, současný stav a porovnání s Evropskou Unií, 2007. [online]. [cit. 2013-12-16]. Dostupné z: http://www.google.lu/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&frm=1&source=web&cd=3&ved=0CDUQFjAC&url=http%3 A%2F%2Fwww.vse.cz%2Fpolek%2Fdownload.php%3Fjnl%3Dpolek%26pdf%3D608.pdf&ei=40yvUpufNoO0QX7-4GgCA&usg=AFQjCNE2m95uKcef6IcrSSpoMt1eTk7HGw 71 tamtéž 72 Fond pojištění vkladů. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.fpv.cz/cs/ 73 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 619 74 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 547
35
2.2
Regulace a dohled nad bankovním trhem v Lucemburku
Lucembursko je zemí s nejvyšším HDP na hlavu na celém světě, což je způsobeno velkým množstvím pracovních sil, které denně dojíždějí za prací z Německa, Francie a Belgie a nejsou tedy započteny do obyvatelstva. Lucembursko je v současné době sídlem 141 bank, což svědčí i o nutnosti regulace a dohledu finančního sektoru.75 První bankou zřízenou pro účely emise bankovek byla Banque Internationale a Luxembourg (BIL) zřízená roku 1856. Měnovou politiku na území Lucemburska vykonávala od roku 1921 Belgická centrální banka na základě měnové unie mezi Belgií a Lucemburskem. Pro oblast dohledu byl vytvořen v roce 1945 Commissaire au contrôle des banques (Komisařství pro bankovní dohled). Od roku 1984 začal s Belgickou centrální bankou v oblasti měnové politiky spolupracovat Institut Monétaire Luxembourgeois (Lucemburský peněžní institut), který získal pravomoci při stanovování diskontní sazby, ten také převzal odpovědnost za dohled po Commissaire au contrôle des banques. Institut mimo monetární politiku zajišťoval i dohled bank, vydávání licencí pro domácí banky bylo však v pravomoci ministerstva financí. Bylo nutné zajistit i dohled nad bursami, k čemuž by zřízen v roce 1990 Commissariat aux Bourses (Komisařství pro bursovní obchody). Z důvodu vzniku Evropské centrální banky byla vytvořena Banque Centrale du Luxembourg (BCL – Lucemburská Centrální banka) na místo původního Institut Monétaire Luxembourgeois k výkonu měnové politiky. Po zániku Institutu a Commissariat aux Bourses začala finanční dohled s výjimkou pojišťovnictví vykonávat Commission de Surveillance du Secteur Financier (CSSF - Komise pro dohled nad finančním sektorem). Dohled nad pojišťovnictvím spadá do kompetencí Commissariat aux Assurances (CAA – Komisařství pro pojišťovnictví).76 CAA jakožto zákonný dohled nad pojišťovacím sektorem má uloženu pravomoc udělovat povolení k činnosti pojišťovnám, zajišťovnám a pojišťovacím zprostředkovatelům tedy agentům a makléřům a vykonávat dohled nad těmito osobami. Další činností je účast na mezinárodních a evropských setkáních s cílem přispět k vytvoření společných norem. Neméně významná je i účast při utváření a rozšiřování stabilního pojišťovacího sektoru v rámci Lucemburského vévodství.77
75
KPMG. Luxembourg Banks Insights 2013. [online]. [cit. 2013-12-10]. http://www.abbl.lu/sites/abbl.lu/files/wysiwyg/Banks-Insights-2013.pdf 76 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 666 77 Commissariat aux Assurances. Notre Mission. [online]. [cit. 2013-11-12]. http://www.commassu.lu/FR/Notre_Mission/default.asp
36
Dostupné
z:
Dostupné
z:
Do základních činností Lucemburské centrální banky patří poskytování kompletní podpory Evropské centrální bance jak v oblasti měnové politiky, tak v oblasti devizových operací. BCL zabezpečuje služby veřejným institucím, finančnímu sektoru a celé národní ekonomice. Zpravidla otevírá účty měnovým a finančním institucím, ale nejedná se o komerční banku, což vylučuje možnost otevření účtu či žádosti o půjčku ze strany jednotlivců. 78 2.2.1 Poslání a struktura CSSF Nejvýznamnější institucí v oblasti dohledu je bezesporu CSSF, jehož hlavním cílem je zajišťovat dohled nad finančními institucemi, odborníky ve finančním sektoru (investiční firmy, specializované PFS79 a jejich podpora), subjekty kolektivního investování, penzijními fondy, institucemi vydávajícími pravidelně cenné papíry pro veřejnost, regulovanými trhy a jejich provozovateli, mnohostrannými burzovními obchody, platebními institucemi a institucemi vydávajícími elektronické peníze.80 V případě provádění dohledu nad finančními společnostmi se CSSF zaměřuje převážně na podporu uvážené a obezřetné politiky v souladu s regulačními požadavky, ochranu finanční stability dozorovaných společností a finančního sektoru jako celku, kontrolu kvality organizace a vnitřní kontrolní systém a v neposlední řadě dbá o zvýšení kvality řízení rizik. Veškeré žádosti o povolení k provádění finanční činnosti v Lucemburku jsou adresovány právě CSSF, jež přezkoumá splnění potřebných podmínek a následně ministerstvo financí udělí povolení na základě jimi provedeného zkoumání. V rámci kontroly může CSSF požadovat všechny potřebné informace od institucí působících pod jejich dohledem. 81 Svou působnost vykonává pouze ve veřejném zájmu a zajišťuje kontrolu nad dodržováním a uplatňováním právních a správních předpisů, stejně jako správnou a včasnou implementaci směrnic vydaných EU. Z toho důvodu má i právo podílet se na jednáních Evropského Společenství týkajících se finančního sektoru a provádět vládní nařízení a opatření zaměřená na rozšíření činnosti finančního sektoru.82 Mimo dohled nad finančním sektorem je CSSF pověřen i veřejným dohledem nad auditorskou profesí. Má tedy právo udělovat odbornou kvalifikaci auditora či auditorské firmy, schvalovat 78
Banque Centrale de Luxembourg: Mission de la BCL. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.bcl.lu/fr/bcl/missions/index.html 79 Professionnels du Secteur Financier spécialisés – odborníci na finančním trhu 80 Mémorial A n°112 du 24.12.1998. Loi du 23 décembre 1998 Commission de surveillance du secteur financiér, čl. 2 81 Commission de Surveillance du Secteur Financier: Mission et compétences. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fr/la-cssf/mission-et-competences/ 82 Commission de Surveillance du Secteur Financier: Mission et compétences. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fr/la-cssf/mission-et-competences/
37
a registrovat auditory a firmy, které mají zájem vykonávat auditorskou činnost vyhrazenou pouze registrovaným auditorům. Provádí také registraci a ověření auditorů a auditorských firem ze třetích zemí dle zákona z 18. 12. 2009 týkajícího se profesionálů zabývajících se auditem. Mimo dohled nad konkrétní činností zajišťuje i existenci legislativních norem upravujících oblast audiu včetně profesionálních standardů, kontroly vnitřní kvality a poskytování vzdělávání v dané oblasti. 83 CSSF se skládá z Rady a Výkonné rady. Rada se skládá ze sedmi členů jmenovaných Velkovévodou, z nichž čtyři navrhuje ministr odpovědný za CSSF a tři navrhují společnosti a další subjekty podléhající dohledu. Členové Rady jsou jmenováni na dobu 5 let, s možností znovujmenování. Na návrh vlády jmenuje Velkovévoda předsedu a místopředsedu z členů navržených ministerstvem. Posláním Rady je 84:
stanovit roční rozpočet a schvalovat finanční účty a zprávy o řízení Výkonné rady před tím než jsou předloženy Vládě;
předkládat Vládě návrh na jmenování hlavního auditora CSSF;
vyjádřit své stanovisko k všeobecné situaci týkající se podmínek a sazeb CSSF a to konkrétně podmínek, kdy personální a operační náklady na dohled nesou subjekty podléhající dohledu;
schvalovat pravidla a předpisy Výkonné rady;
vyjádřit své stanovisko před rozhodnutím o odvolání člena Výkonné rady;
stanovit obecné cíle, jakož i roční a dlouhodobé investiční programy, jejichž návrh Radě předkládá Výkonná rady předtím, než je předloží ke schválení ministru odpovědnému za CSSF.
Výkonná rada je nejvyšším výkonným orgánem v rámci CSSF. Vydává zákony a předpisy umožňující fungování CSSF, odpovídá za odesílání výkazů a návrhů ke schválení Vládě. Má právo vydávat směrnice, jež jsou pravidelně publikovány ve sbírce Mémorial. Ministru pravidelně zasílá roční výkazy o dohlíženém finančním sektoru. Výkonná rada také odpovídá za výběr a případné propouštění zaměstnanců i za reprezentaci CSSF v právních záležitostech.85 Výkonná rada se skládá z generálního ředitele a dvou až čtyř ředitelů. Členové
83
Commission de Surveillance du Secteur Financier: Mission et compétences. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fr/la-cssf/mission-et-competences/ 84 Mémorial A n°112 du 24. 12. 1998. Loi du 23 décembre 1998 Commission de surveillance du secteur financiér, čl. 2, 85 Mémorial A n°112 du 24. 12. 1998. Loi du 23 décembre 1998 Commission de surveillance du secteur financiér, čl. 9
38
výkonné rady jsou jmenováni Velkovévodou na dobu pěti let s možností znovujmenování. 86 Složení výkonné rady spolu s rozdělením jednotlivých oddělení lze sledovat na následujícím obrázku. Obrázek 4: Organizační struktura CSSF
Vnitřní audit Sekretariát výkonné rady Všeobecný dohled Generální ředitel
Právní oddělení Generální sekretariát Dohled nad trhem s cennými papíry
Ředitel
Oddělení pro kolektivní investování Specializovaný dohled nad PSF Informační systémy a dohled nad podporou PSF Ředitel
Veřejný dohled nad auditorskou profesí Personální oddělení, správa a finance Jednotný kontrolní mechanismus Dohled nad bankami
Ředitel
Dohled nad investičními firmami Dohled nad sekuritizací a penzijními fondy
Prameny: Commission de Surveillance du Secteur Financier. Organigramme. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Images/organigramme_14062013.pdf
Sekretariát výkonné rady se stará o příchozí a odchozí poštu, oznámení přijatá od domovských i hostitelských úvěrových a platebních institucí, investičních podniků a ratingových agentur. Sekretariát má za úkol také přijímání a vyřizování žádostí obdržených 86
Mémorial A n°112 du 24. 12. 1998. Loi du 23 décembre 1998 Commission de surveillance du secteur financiér, čl. 10
39
od partnerských orgánů na základě dohod o spolupráci a výměně informací. Oddělení dále spravuje případy nedovolených finančních činností včetně poskytování varování veřejnosti a zajišťuje kontakt s justičními orgány. 87 Generální sekretariát zajišťuje vnitřní i vnější komunikaci celé CSSF, což mimo jiné znamená i zodpovídání jakýchkoli dotazů ohledně dohledu nad finančním sektorem. Dále nese zodpovědnost za vztahy s dalšími vnitrostátními i mezinárodními institucemi a profesními sdruženími. Generální sekretariát se zabývá i finančním vzděláváním, ochranou spotřebitelů, ustanoveními týkajícími se mikrofinancování a islámských financí. 88 Právní oddělení je rozděleno do čtyř menších oddělení v závislosti na typu právní otázky a dané právní problematiky. První oddělení nese odpovědnost za mezinárodní vztahy a komunikaci se zahraničními orgány, účastní se zasedání a pracovních skupin jak na úrovni EU, tak i na mezinárodní úrovni včetně otázek investičních fondů. Druhé právní oddělení se stará o otázky týkající se subjektů pod dohledem CSSF a jejich odpovědného obchodního chování, nese odpovědnost za mimosoudní řešení sporů mezi odborníky pod dohledem CSSF a jejich klienty. Významnou roli zastává v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu, stejně jako v uplatňování mezinárodních finančních sankcí. V této oblasti spolupracuje i s vnitrostátními a mezinárodními autoritami a reprezentuje CSSF v rámci mezinárodních organizací. Třetí právní oddělení má na starosti otázku penzijních fondů a sekuritizace89. Poslední právní oddělení je pověřeno činnostmi, které mnohdy vyžadují zásah právní síly CSSF včetně zákazů, sankcí, sporných otázek a otázek trestní povahy. Koordinuje kontakty se soudními orgány a externími poradci CSSF. Poskytuje právní pomoc jiným oddělením v obecných právních otázkách, sleduje reformy a návrhy na zlepšení regulační činnosti a přezkoumává dokumentaci CSSF s cílem zajistit přiměřenost a soulad pravomocí a sankcí v nich zakotvených.90 Právní oddělení a generální sekretariát jsou odděleními zajišťujícími bezproblémový chod dohledu. Hlavním oddělením samotného dohledu je Všeobecný dohled, který navrhuje přístupy, metody a nástroje pro analýzu a hodnocení bankovního dohledu. Zabývá se převážně obecným dohledem a účetnictvím všech odborníků z finančního sektoru.
87
Commission de Surveillance du Secteur Financier: Secrétariat de la direction. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fr/la-cssf/structure-et-organisation/secretariat-de-la-direction/ 88 Commission de Surveillance du Secteur Financier: Secrétariat général. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fr/la-cssf/structure-et-organisation/secretariat-general/ 89 transformace (zejména pohledávek) na cenné papíry 90 Commission de Surveillance du Secteur Financier: Département juridique. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fr/la-cssf/structure-et-organisation/departement-juridique/
40
Všeobecný dohled je zodpovědný za:
všechny složky týkající se mezinárodních skupin;
rozvoj a výklad vnitrostátních a mezinárodních předpisů včetně pravidel chování, řízení krizových situací a finanční stability;
otázky týkající se obecného přístupu a metodiky finančního dohledu, pravidel chování a profesních povinností ve finančním sektoru;
zpracování otázek týkajících se účetnictví, výkaznictví, zveřejňování finančních informací a auditu;
celkové makroobezřetnostní průzkumy odborníků ve finančním sektoru, jakož i na finančních trzích a jejich produktů;
úvěrovou pomoc v oblasti řízení podniků, metody řízení rizik a modelování rizik;
otázky spojené s platebními institucemi a emitenty elektronických peněz;
plánování, koordinace a provádění inspekcí na místě u institucí.91
Činnosti jednotlivých dílčích oddělení spadajících pod jednotlivé ředitele již lze snadno odvodit z jejich názvu. Za zdůraznění ještě stojí oddělení pro kolektivní investování, které má pod sebou pět dílčích oddělení92, a to:
Oddělení mezinárodní regulace a vynucování;
Oddělení registrace a dohledu;
Oddělení dohledu alternativních investičních fondů;
Oddělení registrace a dohledu spravujících společností;
Oddělení dohledu, řízení rizik a databázových operací;
Oddělení koordinace kolektivního investování a TI technologií.
2.2.2 Podmínky vstupu do bankovnictví Pro výkon činností banky je nutné získat bankovní licenci, kterou uděluje Ministerstvo financí, jež dohlíží nad činností CSSF. Žádost může podat jakákoli instituce s tím, že uvede alespoň dvě osoby, které jsou zodpovědné za vedení banky, tyto musí prokázat dostatečné zkušenosti na obdobné pozici. Žádost musí obsahovat obchodní plán na tři roky s přesně stanoveným typem činností, které chce banka vykovávat a organizační strukturu. Další podmínkou je dostatečný kapitál banky, který musí být ve výši 8,7 milionů EUR, z nichž 91
Commission de Surveillance du Secteur Financier: Surveillance générale. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fr/la-cssf/structure-et-organisation/surveillance-generale/ 92 Commission de Surveillance du Secteur Financier. Organigramme. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Images/organigramme_14062013.pdf
41
6,2 miliony EUR musí být plně splaceny. Velkovévoda může hodnotu základního kapitálu modifikovat. Osoby pověřené vedením banky jsou povinny si zvolit jednoho nebo více státem jmenovaných auditorů pro výkon auditorské činnosti v bance. 93 2.2.3 Základní povinnosti bank Základní povinnosti bank se shodují s povinnostmi bank v ČR, neboť se o jejich úpravu postarala Basilejská Banka pro mezinárodní platby a další Evropské instituce. Banky jsou povinny dodržovat minimální kapitálovou přiměřenost ve výši 8% stanovenou Bankou pro mezinárodní platby. Současně je požadováno dodržování přiměřenosti likvidity. Svou důležitou roli zaujímají pravidla pro předcházení nelegálním praktikám. 2.2.4 Povinné pojištění vkladů v bankách Pro zajištění větší důvěryhodnosti bankovního sektoru existuje jistota návratnosti vkladů držených u finančních institucí v Lucemburku jak pro jednotlivce, tak pro právnické osoby. Od října 2011 je maximální výše těchto náhrad vyčíslena na 100 000 EUR na jednotlivce bez ohledu na měnu vkladu či zemi pobytu v rámci EU. Oprávněné pohledávky jsou kryty do výše 20 000 EUR. Náhradu vkladů resp. pohledávek má na starosti Sdružení pro záruku vkladů (Association pour le garantie de depot - AGDL).94 2.2.5 Úvěry věřitele poslední instance Poskytování úvěrů od věřitele poslední instance je jedinou činností, která z dohledu spadá do kompetencí Centrální banky. Ve zvláštních případech může Centrální banka poskytnout krátkodobou půjčku pouze však v mezích udržení své nezávislosti. Centrální banka vyžaduje dostatečnou záruku na poskytnuté úvěry, toto zajištění může být provedeno v podobě Státní záruky po předchozí dohodě státu a Centrální banky. Výjimečné hotovostní půjčky jsou poskytnuty zpravidla úvěrovým institucím, které se dostaly do dočasných problémů s likviditou. Tuto možnost získala Centrální banka od státu až přijetím zákona v roce 2008, což rozšířilo její důležité postavení v zajišťování finanční stability. 95
93
Mémorial A n°112 du 24. 12. 1998. Loi du 23 décembre 1998 Commission de surveillance du secteur financiér, čl. 7-10 94 Mémorial A n°112 du 24. 12. 1998. Loi du 23 décembre 1998 Commission de surveillance du secteur financiér, čl. 62 95 Mémorial A n° 161 de 2008. Loi du 24 octobre 2008 portant amélioration du cadre législatif de la place financière de Luxembourg, čl. 27-2
42
2.3
Srovnání bankovní regulace a dohledu v ČR a Lucembursku
V předchozích kapitolách jsem podrobně rozebrala regulaci v jednotlivých zemích, včetně orgánů, které regulaci provádí, její rozsah a rozdělení. Pomocí následující tabulky provedu srovnání regulace v ČR a Lucembursku se zdůrazněním společných, stejně jako rozdílných prvků. Tabulka 1: Přehled významných prvků regulace a dohledu v ČR a Lucembursku ČR
Lucembursko
Historie
1817 První CB k emisi bankovek 1990 Státní banka Československá první regulace a dohled avšak v době přechodu ekonomiky z centrálně plánované k tržní 1993 ČNB jako orgán regulace a dohledu
1856 BIL k emisi bankovek 1921 Belgická CB (měnová politika) 1945 Commissaire a Controle des banques (dohled), ten se v roce 1984 přetvořil na Institut Monetaire Luxembourgeois 1998 BCL (monetární politika) 1998 CSSF (dohled a regulace na finančním trhu)
Počet bank
45 - z toho: 37 s rozhodující zahraniční účastí 8 s rozhodující českou účastí
Vymezení existence dohledu Činnost orgánu dohledu
Ústava ČR
141 bank z toho: 42 německé 16 belgické/lucemburské 14 francouzské Zákon o zřízení CSSF
ČNB provádí: - měnovou politiku - emisi bankovek - dohled nad peněžním oběhem - zajišťování finanční stability
Vedení orgánu Bankovní rada - guvernér, 2 viceguvernéři, 4 dohledu členové bankovní rady - na 6 let jmenovaní prezidentem
43
CSSF provádí: - dohled nad osobami na finančním trhu - podpora obezřetné politiky - dohled nad finanční stabilitou dohlížených orgánů a finančního sektoru - zvýšení kvality řízení rizik - vnitřní kontrola organizace - zkoumání pro účely udělení licence Bankovní rada - 7 členů (z toho předseda +místopředseda), na 5 let jmenovaní velkovédou Výkonná rada - generální ředitel + 2-4 ředitelé -jmenuje velkovévoda na 5 let
Činnost bankovní rady/ Výkonné rady
- zásady činnosti a obchodů ČNB - schvaluje rozpočet ČNB - stanoví organizační uspořádání - stanoví odměny guvernéra, vztahy se zaměstnanci - spravuje jednotlivá oddělení ČNB
Bankovní rada - stanoví rozpočet - navrhuje vládě hlavního auditora CSSF - vyjádření k nákladům CSSF - schvaluje předpisy výkonné rady - stanovuje obecné cíle Výkonná rada - vydává zákony a směrnice CSSF - odesílá výkazy vládě - nabírá zaměstnance - spravuje jednotlivá oddělení CSSF
Vstup do bankovnictví
Licence vydaná ČNB - min. kapitál 500 mil. Kč
Licence vydaná Min. financí na základě posudku CSSF - min. kapitál 6,2 mil. EUR
Povinné pojištění vkladů
- vklady do 100 000 EUR - Fond pojištění vkladů
-vklady do 100 000 EUR - oprávněné pohledávky do 20 000 EUR - Sdružení pro záruku vkladů (AGDL)
Věřitel poslední instance
ČNB
BCL
Prameny: Vlastní zpracování informací z předchozí kapitoly
Základní rozdíl zemí vychází již z jejich politického uspořádání, které dle mého názoru má vliv i na finanční sektor. Lucembursko je od roku 1868 konstituční monarchií v čele s velkovévodou. Velkovévoda svolává a rozpouští jednokomorový parlament, který má 60 poslanců volených na 5 let, jmenuje vládu složenou z předsedy a 12 ministrů na dobu 5 let, doživotní členy Státní rady, schvaluje zákony a má právo veta. Naproti tomu je ČR Parlamentní republikou v čele s prezidentem, který jmenuje vládu. Zákonodárná moc je v rukou dvoukomorového Parlamentu složeného z Poslanecké sněmovny o 200 členech a Senátu o 81 členech. Monetární politiku Lucemburska prováděla po dlouhou dobu Belgická centrální banka. Na regulaci a dohledu s ní spolupracoval CSSF (Komise pro dohled nad finančním sektorem) a následně Institut Monetaire Luxembougeois (Lucemburský měnový institut). Centrální banka byla vytvořena z důvodu nutnosti spolupráce s Evropskou centrální bankou, a při té příležitosti byl vytvořen i orgán dohledu CSSF. Naproti tomu ČR již ve své historii měla centrální banku, avšak jako orgán dohledu se ČNB projevuje až přechodem ekonomiky z centrálně řízené k tržní.
44
ČNB vykonává jak měnovou politiku, tak regulaci a dohled, kdežto CSSF se zabývá pouze regulací a dohledem s výjimkou úvěrů věřitele poslední instance, které poskytuje BCL. Oddělení regulace a dohledu od měnové politiky zajišťuje větší nezávislost jednotlivých orgánů. Rozdíl je však i v počtu bank na jednotlivých trzích, což by dle mého názoru mohlo být také příčinou vytvoření samostatného orgánu regulace a dohledu v Lucembursku, kde je počet bank trojnásobně vyšší než v ČR. Existence ČNB je zakotvena v Ústavě, kdežto existence CSSF je dána pouze zákonem o jeho zřízení. ČNB rozhoduje o udělování licencí sama, CSSF poskytuje posudek Ministerstvu financí, jež na jeho základě vydá či nevydá bankovní licenci. Hlavní orgán ČNB je bankovní rada jmenovaná prezidentem, u CSSF je to Bankovní rada a Výkonná rada jmenovaná velkovévodou, jež se dělí o činnosti, které vykovává v ČR pouze Bankovní rada. Domnívám se, že větší kontrola CSSF je pro bankovní sektor výhodnější, neboť zabraňuje soustředění moci v jedněch rukou a případné ovlivňování či zainteresované jednání orgánu dohledu. Ze srovnávací tabulky lze sledovat rozdíly i shodné prvky regulace a dohledu ve vybraných zemích. Rozdíly spočívají převážně v organizaci dohledu a jsou dle mého názoru způsobeny různým politickým uspořádáním obou zemí. Nemalý vliv na vývoj regulace a dohledu měla i ekonomická situace jednotlivých zemí, kde dle mého názoru lze sledovat zpoždění ČR způsobené centrálně plánovanou ekonomikou. Shodné prvky regulace a to udělování či povinné pojištění vkladů jsou způsobeny povinností implementace směrnic EU do legislativy jednotlivých států. V budoucnu lze očekávat pokračující trend v implementaci směrnic do legislativy jednotlivých zemí, což povede k odstraňování rozdílů v regulaci a dohledu mezi jednotlivými zeměmi EU a potenciálnímu vytvoření jednotné právní úpravy.
45
3 Bankovní tajemství Hlavním tématem této práce je objasnění principů a náplně bankovního tajemství v ČR a Lucembursku s přihlédnutím k rozdílům v rozsahu a způsobu uplatnění bankovního tajemství v jednotlivých zemích. Pro snadnější pochopení bankovního tajemství v konkrétních zemích se nejdříve pokusím vysvětlit pojem bankovní tajemství, co obsahuje a o čem pojednává. K bankovnímu tajemství bezesporu patří i ochrana osobních údajů a problematika praní špinavých peněz, jedná se však o témata velmi rozsáhlá, proto se jimi pro účely své diplomové práce budu zabývat pouze okrajově. Problematika bankovního tajemství je v současné době jedním z nejdiskutovanějších témat v Lucembursku a bezesporu i v dalších zemích se silnou ochranou bankovního tajemství. Dle výkladového slovníku se tajemstvím rozumí informace, která je skrývána před ostatními lidmi. Slovní spojení udržovat tajemství tedy vyjadřuje nutnost nevyzradit informaci, která má být před ostatními utajena. Výraz tajemství ve spojení s přídavným jménem bankovní přenáší tento pojem do sféry bankovnictví. Klient, který si zvolí jakýkoli produkt poskytovaný bankou, z nichž nejčastější je běžný účet, spoléhá na diskrétnost bankovní instituce, a výběrem bankovního produktu a uzavřením smlouvy s danou institucí, jí vyjadřuje svou důvěru v nakládání s důvěrnými informacemi jak o jeho osobě, tak o jeho finančních a majetkových poměrech. Klient v takovém případě spoléhá, že jeho údaje nebudou zneužity ani předány neoprávněné osobě. Bankovní tajemství je významným institutem v oblasti ochrany klienta banky. Pojem bankovní tajemství je možno chápat jako určitý protipól informační povinnosti banky. 96 Obecně tento pojem není definován, lze jej však chápat jako povinnost banky nezveřejňovat ani neposkytovat údaje o bankovních obchodech, peněžních službách, včetně stavů na účtech a depozit.
97
Tato formulace jasně vyplývá jak z ochrany osobních údajů, tak z charakteru
banky, jakožto instituce respektující práva náležející vlastníkovi prostředků svěřených bance, včetně utajení informací o jeho osobě a finanční situaci. Existují však skutečnosti, které banku zprošťují povinnosti dodržovat bankovní tajemství.
98
Tyto jsou přesně stanoveny zákonem,
jakékoli nezákonné porušení bankovního tajemství ze strany banky vystavuje banku nebezpečí poškození pověsti a důvěryhodnosti včetně vysokých finančních postihů.
96
PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007, str. 131 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách 98 PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007, str. 131 97
46
Bankovní tajemství v legislativě ČR
3.1
Bankovní tajemství je jedním z nejdůležitějších faktorů ochrany klienta banky. K jeho dodržování a respektování ze strany bankovní instituce je nutné jeho právní zakotvení, jež nalezneme jak pro ochranu právnických tak fyzických osob v následujících zákonech:
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů
Předchozí dva zákony jsou ve specifických oblastech doplněny a rozvedeny řadou dalších právních předpisů. Mezi hlavní patří zejména:
Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
Zákon č. 133/ 2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
Zákon č. 99/1993 Sb., občanský soudní řád
Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon
Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečností způsobilosti
Dohled nad dodržováním povinností při nakládání s údaji podléhajícími bankovnímu tajemství vykonává Česká národní banka v souladu s § 25 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 47
Dohled v případě ochrany osobních údajů fyzických osob klientů vykonává Úřad pro ochranu osobních údajů dle § 29 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. 3.1.1 Zákon o bankách Nejvýznamnější zákon upravující ochranu bankovního tajemství byl přijat parlamentem ČR 20. 12. 1991 s účinností od 1. 2. 1992 jako zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Zákon prošel řadou novelizací v následujících letech a to převážně z důvodu nutnosti implementace předpisů přijatých Evropským společenstvím jak v oblasti vzniku a zániku podnikání bank, tak v oblasti působení zahraničních bank na území ČR a českých bank v zahraničí. 99 Bankovní tajemství je v tomto zákoně upraveno v části 12 a §38. Bankovní tajemství se vztahuje na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit.
100
Banky v souladu se svou činností zpracovávají údaje o osobách
včetně rodného čísla a citlivé údaje o fyzických osobách, na něž se také vztahuje ustanovení o bankovním tajemství. 101 Bankovní obchody lze definovat jako smlouvy, kde je alespoň jedním účastníkem obchodu banka.
102
Ze zákona lze vyvozovat, že za bankovní obchody lze považovat přijímání vkladů
od veřejnosti a poskytování úvěrů 103, což jsou základní činnosti, které charakterizují akciovou společnost s názvem banka. Banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny pro účely bankovních obchodů zjišťovat a zpracovávat údaje o osobách včetně rodného čísla, pokud bylo přiděleno, vyjma citlivých údajů o fyzických osobách, potřebné k tomu, aby bylo možné bankovní obchod uskutečnit bez nepřiměřených právních a věcných rizik pro banku. Údaje musí být přiměřené právním a věcným rizikům bankovního obchodu se subjektem údajů a relevantní pro posouzení těchto rizik. Na takto získané a zpracovávané údaje se vztahují ustanovení o bankovním tajemství (§ 38). Vkladem se rozumí bance svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu. Přijímáním vkladů se rozumí cizí zdroje přijaté na účet, ale i soustavně vydávané dluhopisy a podobné cenné papíry, pokud jsou hlavní činností
99
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §1 odst. 1 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §38 odst. 1 101 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §38 odst. 2 102 BEJČEK, Josef; ELIÁŠ, Karel; RABAN, Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010 103 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §1 odst. 1 100
48
emitenta. Za úvěr jsou považovány dočasně poskytnuté peněžní prostředky v jakékoli formě. 104 Zákon upravuje další aktivity provozované bankou, avšak jejich rozsah závisí na udělené bankovní licenci. Jsou jimi:
investování do cenných papírů na vlastní účet,
finanční pronájem (finanční leasing),
platební styk a zúčtování,
vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků,
poskytování záruk,
otvírání akreditivů,
obstarávání inkasa,
poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu, s tím, že se v licenci uvede, které hlavní investiční služby a činnosti a doplňkové investiční služby je banka oprávněna poskytovat a ve vztahu ke kterým investičním nástrojům podle zvláštního právního předpisu
finanční makléřství,
výkon funkce depozitáře,
směnárenskou činnost,
poskytování bankovních informací,
obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami, které nejsou investičním nástrojem, a se zlatem,
pronájem bezpečnostních schránek,
činnosti, které přímo souvisejí s předchozími uvedenými činnostmi105
Právní vymezení pojmu „peněžní služba“ zákon o bankách neposkytuje. Lze jej najít v občanském zákoníku platném v době přijetí zákona o bankách. Zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 1991 zahrnoval v prvním oddílu „peněžní služby“, a to jako vklady občanů na běžných účtech a vkladních knížkách. V současné době však chápeme bankovní 104 105
PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007, str. 115 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §1 odst. 3
49
obchody a peněžní služby jako souhrn služeb poskytovaných klientům, a tudíž nelze přesně rozlišit hranici mezi bankovními obchody a peněžními službami. U stavů na účtech a depozit lze dle použitého výrazu „včetně“ vyvozovat, že jsou součástí bankovního obchodu nebo peněžní služby. Jedná se však o velmi citlivé informace, čímž lze vysvětlit jejich zdůraznění ze strany zákonodárce. 3.1.2 Prolomení bankovního tajemství Banka je povinna poskytnout informace podléhající bankovnímu tajemství osobám pověřeným výkonem bankovního dohledu. Dále může dojít k výměně informací mezi Českou národní bankou a orgány bankovního dohledu a obdobnými institucemi jiných států, bez toho aniž by šlo o porušení bankovního tajemství, pokud se tyto informace týkají subjektů, které působí nebo se chystají působit na území příslušného státu. Za porušení bankovního tajemství se nepovažuje ani sdělení informací o klientovi v případě podání trestního oznámení nebo při plnění oznamovací povinnosti v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. 106 Na základě písemného vyžádání lze poskytnout informace o klientovi bez jeho souhlasu:
soudu pro účely občanského soudního řízení,
orgánu činnému v trestním řízení107 za podmínek, které stanoví zvláštní zákon,
správcům daně za podmínek daňového řádu,
finančnímu arbitrovi rozhodujícímu podle zvláštního právního předpisu 9c) ve sporu navrhovatele proti instituci,
Ministerstvu financí ČR za podmínek, které stanoví zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo zákon o provádění mezinárodních sankcí,
orgánů sociálního zabezpečení ve věci řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které klient dluží, včetně dluhu na přirážce k pojistnému, penále a pokutách108, orgánů nemocenského pojištění ve věci řízení o přeplatku na dávkách nemocenského pojištění, regresních náhradách
106
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §38 odst. 2 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, §12 odst. 1 orgány činnými v trestním řízení jsou: soud, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán; do podání žaloby může údaje podléhající bankovnímu tajemství požadovat státní zástupce a následně pouze senát v souladu s ustanovením §8 odst. 2 trestního řádu 108 tato část bude ze zákona vyjmuta s platností od 1. 1. 2015 107
50
a dluhu na pokutách, orgánů sociálního zabezpečení nebo obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nebo pověřených obecních úřadů ve věci řízení o přeplatku na dávkách sociálního zabezpečení a dluhu na pokutách nebo orgánů státní sociální podpory ve věci řízení o přeplatku na dávkách státní sociální podpory, který je klient povinen vrátit; to platí i pro vymáhání tohoto pojistného, příspěvku a přeplatku,
zdravotních pojišťoven ve věci řízení o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, které klient dluží; to platí i pro vymáhání tohoto pojistného109,
soudního exekutora pověřeného provedením exekuce podle zvláštního zákona
Úřadu práce ČR ve věci řízení o vrácení finančních prostředků poskytnutých klientovi ze státního rozpočtu; to platí i pro vymáhání těchto prostředků,
Národního bezpečnostního úřadu, zpravodajské služby nebo Ministerstva vnitra ČR při provádění bezpečnostního řízení podle zvláštního zákona,
zpravodajské služby za účelem plnění konkrétního úkolu v oblasti potlačování financování terorismu v její působnosti podle zákona upravujícího činnost zpravodajských služeb ČR se souhlasem soudce; pro vyžádání zprávy se použijí ustanovení tohoto jiného právního předpisu. 110
Písemné vyžádání, na jehož podkladu poskytne banka informace podléhající bankovnímu tajemství, musí obsahovat informace nutné k identifikaci dané záležitosti. Sama banka rozhodne, zda jsou poskytnuté informace dostatečné k identifikaci dané záležitosti či nikoliv. Množství požadovaných informací se může lišit pro jednotlivé banky s ohledem na jimi používané systémy, množství klientů v portfoliu a počtu obchodů či mírou centralizace systémů. Banka musí zabránit případnému poskytnutí informací o jiném klientovi, za což by jí hrozila povinnost k náhradě škody, pokud by došlo k poškození tohoto klienta. Snaha o přesnou identifikaci je v zájmu i zadavatele, neboť informace o jiném klientovi by způsobily průtahy v řízení, či dokonce nesprávné rozhodnutí orgánu. 111 Zákon jasně stanovuje písemnou formu podkladu k poskytnutí informací od banky. Už však nestanovuje podobu, v níž má banka informace poskytnout. Lze tedy uvažovat i podobu ústní. Zprávu podá statutární orgán banky nebo jiná osoba oprávněná jednat jménem banky. Bance
109
tato část bude ze zákona vyjmuta s platností od 1. 1. 2015 Zákon č. 253/2008 Sb., některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu ze dne 5. června 2008; Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §38 odst. 3 111 LIŠKA, Petr. Zákon o bankách a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 1999, str. 111 110
51
nenáleží právo zkoumat oprávněnost dané žádosti, banka posuzuje pouze dostatečnou identifikaci dané záležitosti.112 Banka je povinna sdělit i bez souhlasu klienta na písemné vyžádání orgánů sociálního zabezpečení ve věci řízení o vrácení dávky připsané na účet klienta po dni, za který náležela poslední výplata dávky zemřelého oprávněného, včetně jejího vymáhání, identifikační údaje o svém klientovi, který je majitelem účtu, a osobách oprávněných nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu a údaje o záležitostech týkajících se tohoto účtu. Banka je rovněž povinna po úmrtí klienta sdělit tyto údaje na písemné vyžádání Úřadu práce ČR.113 V případě podání zprávy soudu pro účely občanského soudního řízení náleží bance náhrada věcných nákladů. Věcné náklady zákon nedefinoval. Z judikatury však vyplývá, že se za ně považují náklady na pořízení zprávy a její předání soudu. Banka si nemůže účtovat poplatek za poskytovanou službu. 114 Banka je povinna i bez souhlasu klienta sdělit osobě oprávněné za účelem výkonu rozhodnutí bankovní spojení svého klienta, tedy číslo účtu a identifikační kód banky nebo pobočky zahraniční banky a identifikační údaje o svém klientovi, který je majitelem účtu. Stejná povinnost banky platí i ve vztahu k osobě, která prokáže, že v důsledku vlastní chybné dispozice bance nebo pobočce zahraniční banky utrpěla škodu, a že se bez tohoto údaje nemůže domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu občanského zákoníku. Za podání informace náleží bance úhrada věcných nákladů.
115
Ze znění §6 vyplývají dva případy, kdy je banka povinna bez souhlasu klienta sdělit oprávněné osobě potřebné údaje. Jedná se o případ výkonu rozhodnutí, kdy oprávněný zpravidla uvede bankovní spojení a údaje o povinném sám, aby usnadnil výkon rozhodnutí. Oprávněný je povinen prokázat oprávněnost svého požadavku zpravidla platným exekučním titulem s doložkou vykonatelnosti. Bankám se doporučuje požadovat po oprávněném prokázání závislosti svého požadavku na exekučním příkazu. Pro usnadnění identifikace se oprávněné osobě doporučuje uvést rodné číslo resp. IČO povinného. 116 Druhým případem dle §6 je poskytnutí informací osobě, která vystavila chybný peněžní instrument a následně převedla peníze na účet neznámého adresáta. Majitel účtu, z nějž byly prostředky chybně převedeny, zná číslo účtu příjemce, nezná však jeho identitu, 112
LIŠKA, Petr. Zákon o bankách a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 1999, str. 111 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §38 odst. 4 114 LIŠKA, Petr. Zákon o bankách a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 1999, str. 112-114 115 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §38 odst. 6 116 Úřední věstník ČNB č.10/1998. Praha: Česká Národní banka, 26. 5. 1998. 113
52
aby se s ním mohl spojit případně podat žalobu na bezdůvodné obohacení. Žadatel se může obrátit na banku plátce, svou banku, či banku příjemce. V případě kontaktu své banky, je banka povinna vystavit potvrzení, že je žadatel majitelem účtu či osobou oprávněnou jednat za majitele účtu, z nějž byly peníze omylem zaslány a také potvrdit uskutečnění dané platby. S těmito informacemi se doporučuje majiteli účtu, aby se obrátil na banku příjemce. Následně záleží na bance příjemce, zda dané potvrzení považuje za dostatečné, a na jejich základě poskytne žadateli informace, či si vyžádá doplňující údaje od banky odesílatele. Žádat o informace může přímo banka odesílatele, o vyhodnocení je následně uvědomen přímo žadatel a jeho banka je vyrozuměna kopií dopisu. 117 V obou případech banka požaduje písemnou žádost. Žadatel se obrací na jakoukoli pobočku banky. Banka má právo korespondenční jednání vyloučit. Před poskytnutím informací si banka prověřuje identifikační údaje a jejich shodu. Informace jsou žadateli následně poskytnuty písemnou formou v podobě osobního předání či zaslání poštou. V případě, že banka identifikaci nepovažuje za dostatečnou, může sdělení údajů odmítnout a žadatel se následně může dožadovat svého práva soudní cestou.118 Z důvodu ochrany dalších bank před klienty, kteří se dostávají do prodlení s plněním peněžitých závazků vůči bance delšího než 60 dnů, má banka právo prolomit bankovní tajemství. Banka může informovat jiné banky nebo třetí osoby o porušení povinnosti a to pouze označením porušené povinnosti a názvu klienta. V případě nápravy v podobě dohody uzavřené s bankou do 30 dnů od porušení povinnosti může klient předejít informování dalších bank a třetích osob o porušení svých povinností. Banka však na dohodu nemusí přistoupit. V případě porušení uzavřené dohody ze strany klienta má banka právo přistoupit k prolomení bankovního tajemství. Dohoda mezi bankou a klientem může být takto uzavřena pouze jednou za kalendářní rok.119 Postup zveřejnění údajů o klientovi je zcela na zvážení banky. Banka lhůty nemusí dodržet, je-li si vědoma nevůle ze strany klienta o sjednání nápravy, naopak může lhůty i prodloužit. Vše je zcela na jejím uvážení a znalosti jejího klienta. Cílem banky není zveřejnit údaje o klientech, nýbrž sjednat nápravu a zajistit splnění závazku ze strany klienta.120 Zveřejní-li banka údaje o klientovi dle §38 odst. 8 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách musí dbát zvýšené opatrnosti při identifikaci klienta porušujícího povinnosti vůči bance. Banka 117
Úřední věstník ČNB č.10/1998. Praha: Česká Národní banka, 26. 5. 1998. Úřední věstník ČNB č.10/1998. Praha: Česká Národní banka, 26. 5. 1998. 119 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §38 odst. 7,8 120 LIŠKA, Petr. Zákon o bankách a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 1999, str. 116-117 118
53
má právo zveřejnit pouze jméno daného klienta a druh porušené povinnosti. Uvedení adresy klienta zákon neumožňuje, avšak její uvedení lépe splní snahu zabránit zásahu do dobré pověsti jiného klienta. V případě podnikajících subjektů uvede banka jméno v obchodním rejstříku, případně formu podnikání. U osob fyzických uvede banka pouze jméno s dodatkem, který umožní odlišení klienta. 121 Z důvodu předcházení narůstání dluhů vůči bankám u totožných klientů byla zřízena řada úvěrových registrů, kde banky sdílí informace o platební morálce a úvěrové angažovanosti klientů. V ČR v současné době existuje několik registrů, a to:
Centrální registr úvěrů (CRÚ) – vede ČNB, banky se mohou vzájemně informovat o bankovním spojení, identifikačních údajích o majitelích účtů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů
Bankovní registr klientských informací (BRKI) – vede společnost Czech Credit Bureau, a.s. (CCB), obsahuje pozitivní i negativní informace o bonitě, důvěryhodnosti a o platební morálce jednotlivých klientů, účastníky mohou být jen obchodní banky působící na českém trhu
Nebankovní registr klientských informací (NRKI) – vede také CCB, členy jsou nebankovní subjekty, jakožto leasingové a splátkové společnosti
Sdružení na ochranu leasingu a úvěru spotřebitelům (SOLUS) – zájmové sdružení právnických osob, členy mohou být bankovní a nebankovní finanční instituce122
Banka prolomí bankovní tajemství i v případě klienta podnikajícího na území jiného státu a to bez jeho souhlasu, je-li to uloženo právním řádem státu, na jehož území podniká. Za porušení bankovního tajemství se nepovažuje ani předání informací jinému poskytovateli platebních služeb, je-li to učiněno z důvodu předcházení podvodům v oblasti platebního styku, jejich vyšetřování a odhalování. 123 Zákon o bankách ve své úpravě neupravuje ochranu bankovního tajemství v případech, kdy je s informacemi podléhajícími bankovnímu tajemství seznámen jiný subjekt. Jedná se o případy auditorského šetření, zkoumání ratingových agentur, výkonu práva bankou v nalézacím a vykonávacím řízení, smlouvy o právní pomoci s advokáty, právními firmami a dalšími poradenskými společnostmi. Zákon umožňuje bankám výkon práva v soudním 121
LIŠKA, Petr. Zákon o bankách a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 1999, str. 115-116 KALABIS, Zbyněk. Jak fungují úvěrové registry?. 11. 1. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/jak-funguji-uverove-registry/ 123 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, §38 odst. 11,12 122
54
a jiném řízení, nezabývá se již však způsobem zabránění úniku informací k dalším subjektům.
124
Banka jako akciová společnost musí mimo ochranu bankovního tajemství brát ohled i na ochranu obchodního tajemství v souladu s §17 Obchodního zákoníku či dokonce na ochranu dalších utajovaných skutečností v souladu se zákonem č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů. 125
3.2 Bankovní tajemství v Lucemburské legislativě Striktní právní úprava spolu se sociálními aspekty a politickou stabilitou přispěli k současné vyspělosti finančního sektoru v Lucemburském velkovévodství. Není to pouze zásluha různorodosti mezinárodních finančních služeb pokrývající širokou škálu požadavků klientů, ale hlavně přísné podmínky respektování klientských informací. Pod ochranu lucemburského bankovního tajemství spadá asi 1 trilion EUR. Bankovní tajemství je právní koncept, pod nímž mají bankovní instituce povinnost udržovat svěřené informace chráněné. Ochrana bankovního tajemství je zakotvena v článku 41 Bankovního aktu a v článku 458 Trestního zákona. Právě článek 41 Bankovního aktu zaručuje, že lidé pracující ve finanční sféře jsou povinni zachovávat mlčenlivost o svěřených informacích, jinak jim hrozí stíhání v souladu s Občanským či dokonce Trestním zákonem. V případě správné aplikace bankovního tajemství se jedná o významný nástroj, s jehož pomocí banky lákají klienty mající zájem o užívání bankovních služeb, avšak o ochranu svého soukromí. Problém nastává ve stanovení rozsahu bankovního tajemství, aby bylo zajištěno předcházení zneužívání v podobě daňových úniků, praní špinavých peněz či dokonce financování terorismu. OECD proto stanovila základní pravidla, jež by měly země respektovat, aby vzájemná výměna informací mezi jednotlivými daňovými autoritami byla úspěšná. Rozdíl je profesionální tajemství, které se uplatňuje převážně u doktorů a jejich pacientů, bankéřů a jejich klientů a dalších profesí. Zákony přesně stanovují rozdíly mezi jednotlivými profesními tajemstvími. Nesmí se však opomenout existence podmínek, za nichž může být toto tajemství porušeno, což jasně stanovuje, že profesní tajemství není neomezené. Je nutné nastavit rovnováhu mezi těmito situacemi, což zpravidla závisí na typu společnosti.
124 125
LIŠKA, Petr. Zákon o bankách a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 1999, str. 117-118 LIŠKA, Petr. Zákon o bankách a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 1999, str. 118
55
Lucemburský veřejný zájem má částečně za úkol ochranu soukromého zájmu, ale i zajištění veřejného zájmu v podobě boje proti trestné činnosti. Bankovní tajemství lze považovat za rovnováhu mezi veřejným a soukromým zájmem. Preference jednoho zájmu před druhým je určena typem společnosti, v níž se dané zájmy prosazují. Marco Zwick podtrhuje v článku důležitost bankovního tajemství na ochranu osobních údajů: „Právo na soukromí a na ochranu osobních údajů je klíčovým konceptem liberální demokracie. Neznamená to, že osoby, které mají přínos z tohoto práva, musejí mít za každou cenu zájem něco skrývat před veřejnými autoritami. Někdy to může znamenat, že mají lidé pouze zájem skrýt některé údaje před dalšími jednotlivci, skupinami nebo státními orgány z různých důvodů. Shodneme-li se, že bankovní tajemství a pravidla ochraňující osobní data nesmějí být nikdy navrženy tak, aby poskytovaly ochranu pachatelům trestných činů a těmto činům. Jakékoli vzdání se těchto pravidel však musí být učiněno stanoveným způsobem.“ 126 Lucemburk se rozhodl pro realizování profesionálního tajemství, protože chtěl zajistit respektování soukromí osob. Tato filosofie je zakotvena již v Lucemburském ústavním právu, které se zabývá značnou ochranou osobní svobody v regulaci vztahu individua vůči státu.127 Je to i kvůli právní úpravě ochraňující práva jednotlivců, že je bankovní tajemství ve vztahu ke třetím stranám včetně daňových orgánů tak rozvinuté. Omezení soukromých zájmů je přípustné pouze v případě, že došlo ke spáchání trestného činu. 128 Jelikož většina operací na finančním trhu je spojena s nerezidenty, Lucembursko uplatňuje několik preventivních opatření, která mají vést k boji proti finančním trestným činům. V tuto chvíli je zakázáno vedení anonymních účtů, banky jsou v případě nebezpečí praní špinavých peněz povinny uvést identitu klienta bez rozdílu právnických či fyzických osob. Tyto údaje musí být uschovány po dobu minimálně pěti let. 129
126
ZWICK, Marco, The ethical balance between data protection and banking secrecy as opposed to absolute transparencz in the financial business, a success story?, Le bulletin d´information, Association Luxembourgeoise des Compliance Officers du Secteur Financier, No 12, December 2007, str. 15 127 . Mémorial. n 23 du 22 octobre 1868. Texte de la Constitution du Grand-Duché de Luxembourg du 17 octobre 1868, kapitola 2 128 SCHMITT, Alex; Elisabeth, OMES. La responsabilité du banquier en droit bancaire privé luxembourgeois: Les Dossiers du Journal des Tribunaux nr. 55. 129 IMF. Luxembourg: Report on the Observance of Standards and Code: FATF Recommendations for AntiMoney Laundering and Combating the Financing of Terrorism. 2004, s. 10. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2004/cr04399.pdf
56
3.2.1 Lucemburský Bankovní zákon Právní úprava týkající se bankovního tajemství je zakotvena v Bankovním zákoně z 5. 4. 1993 článek 41. Povinnost dodržovat mlčenlivost o jakýchkoli informacích nabytých při výkonu své profesní činnosti nebo mandátu se vztahuje na:
fyzické a právnické osoby spadající pod dohled CSSF
administrátory, členy řídících a dozorčích orgánů
ředitele, zaměstnance a jiné osoby zaměstnané danou fyzickou či právnickou osobou
fyzické i právnické osoby držící licenci v souladu s Bankovním zákonem
osoby pověřené likvidací a všechny další osoby zaměstnané za účelem výkonu likvidace130
Tato povinnost mlčenlivosti se uplatňuje jak na místní osoby, tak i na zahraniční. Povinnost zachovávat mlčenlivost zaniká, je-li zpřístupnění informací povoleno nebo požadováno na základě jakéhokoli právního předpisu a to i v případě, že Bankovní zákon předchází danému právnímu předpisu.131 3.2.2 Prolomení bankovního tajemství Bankovní tajemství se nevztahuje na poskytování informací CSSF a zahraničním orgánům, které je potřebují k výkonu činnosti dohledu nad finančním sektorem. Informace poskytnuté CSSF podléhají profesnímu tajemství stanovenému pro orgán dohledu také v Bankovním zákoně a to v článku 44132. Přenos požadovaných informací k zahraničnímu orgánu dohledu by mělo být provedeno prostřednictvím prostředníka v podobě mateřského podniku, akcionáře nebo orgánu podílejícího se na otázce dohledu.133 CSSF vykonává svou činnost pouze ve veřejném zájmu a zajišťuje tak správné užívání a interpretaci zákonů, včetně provádění dohledu nad úplností implementace jednotlivých směrnic EU. Povinnost mlčenlivosti se dále nevztahuje na akcionáře a partnery, jejichž stav a zkušenosti jsou podmínkou pro udělení bankovní licence dané instituci. Poskytnuté informace musí být nezbytné ke správné a obezřetné činnosti dané instituce a nesmí spadat do oblasti povinností 130
Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier, čl. 41, odst. 1. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_upd120713.pdf 131 Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier, čl. 41, odst. 2. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_upd120713.pdf 132 Všechny osoby, které pracují nebo kdy pracovali pro CSSF, stejně jako externí auditoři a najatí odborníci, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděli při výkonu svého povolání či jiné činnosti pro CSSF. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na poskytování informací orgánu dohledu domovského státu nebo jiného členského státu. 133 Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier, čl. 41, odst. 3. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_upd120713.pdf
57
vůči jiným klientům než profesionálům na finančním trhu. Rozdíl nastane v případě úvěrových institucí a PFS, jež jsou součástí finanční skupiny a jsou tedy povinny ve skupině poskytnout vnitřním kontrolním řídícím orgánům informace o konkrétních obchodních vztazích, pokud jsou tyto informace nutné k řízení právních rizik či udržení dobré pověsti v boji proti praní špinavých peněz či zabránění financování terorismu v souladu se zákonem z 12. listopadu 2004.134 Dodržování bankovního tajemství se nevztahuje ani na případy finančních konglomerátů, v případě nutných informací, které si tyto osoby vyměňují mezi sebou nebo je poskytují Evropským dohledovým orgánům, a to převážně Smíšenému výboru evropských orgánů dohledu v souladu s nařízením EU č. 1093/2010, o zřízení Evropského orgánu dohledu nad bankovnictvím, nařízením EU č. 1094/2010, o zřízení Evropského orgánu dohledu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a nařízením EU č. 1095/2010, o zřízení Evropského orgánu dohledu pro cenné papíry. Poskytnuté informace však musejí být nezbytné k výkonu doplňkového dozoru.135 Je-li povoleno porušení bankovního tajemství, mohou být poskytnuté informace použity pouze pro účely, pro něž bylo porušení tajemství povoleno Zákonem z 2. 8. 2003.136 V případě použití informací pro jiné účely by hrozilo stíhání v souladu s Trestním zákonem. 137 Naopak osoba, která poskytne informace, které byla povinna v souladu se zákonem poskytnout, nemůže kvůli tomu nést občanskoprávní ani trestní odpovědnost.138 Porušení povinnosti zachovávat bankovní tajemství je trestným činem i po skončení výkonu funkce, pracovní smlouvy či prováděného úkolu. 139 3.2.3 Protizákonné porušení bankovního tajemství Protizákonné porušení bankovního tajemství se vystavuje stíhání v souladu s článkem 458 Trestního zákon. Fyzickým osobám hrozí vězení v rozmezí 8 dní až 6 měsíců a pokuta ve výši 500 až 5000 EUR. Tyto tresty se neuplatní, pokud daná osoba poskytla tyto informace v postavení svědka před soudem, nebo pokud zákon toto poskytnutí informací zbavuje 134
Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier, čl. 41, odst. 4. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_upd120713.pdf 135 Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier, čl. 41, odst. 5a. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_upd120713.pdf 136 Loi du 2 août 2003. [online] [cit. 2013-12-08]. Dostupné http://www.legilux.public.lu/rgl/2003/A/2364/1.pdf 137 Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier, čl. 41, odst. 6. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_upd120713.pdf 138 Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier, čl. 41, odst. 7. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_upd120713.pdf 139 Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier, čl. 41, odst. 8. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_upd120713.pdf
58
z: z: z: z: z: z:
povinnosti zachovávat mlčenlivost.140 Občanskoprávní sankce v souladu s článkem 1382 Občanského zákoníku spočívá v náhradě vzniklé škody, ke které dojde zveřejněním informací podléhajících bankovnímu tajemství. V souladu s článkem 1383 se povinnost náhrady škody uplatní, vznikla-li tato škoda nerozvážností nebo nedbalostí. 141 3.2.4 Povinnost bankéře zachovávat mlčenlivost Alain Steichen142 definuje bankovní tajemství jako právo, ale i povinnost bankéře zachovávat mlčenlivost o informacích, jež mu byly svěřeny jako součást jeho pracovního tajemství. 143 Povinnost mlčenlivosti tedy znamená, že bankéř nemůže za žádných okolností, s výjimkou okolností v zákoně jasně vymezených, zveřejnit žádné informace, jež mu byly svěřeny. Tato povinnost by se dala rozdělit do dvou oblastí, a to na povinnost jednat s rozvahou a povinnost dodržovat bankovní tajemství. Povinnost jednat s rozvahou lze považovat za starší. V případě otevírání účtu bankéřem pro klienta je vždy součástí smlouva a v souladu s ní je bankéř povinen jednat s rozvahou.144 Nedodržení bankovního tajemství by se v tomto případě považovalo za porušení uzavřené smlouvy. To také potvrdil Lucemburský soud, s tím, že dodal povinnost jednat s rozvahou i po ukončení smlouvy mezi bankéřem a klientem. 145 Otázkou je, zda musí smlouva mezi bankéřem a klientem obsahovat zmínku o povinnosti jednat obezřetně, či nikoli? Smlouva je zpravidla výsledkem souhlasu dvou stran, jež současně potvrdí svým podpisem. Rozdíl nastává, dojde-li k uzavírání smlouvy obsahující bankovní tajemství, neboť taková musí být v souladu s dobrými mravy a ve veřejném zájmu dle článku 6 Občanského zákona.146 Tyto dvě podmínky nemohou být porušeny, ani kdyby se na tom strany smlouvy výslovně dohodly. Dodrží-li strany zásadu dobrých mravů a veřejný zájem, zůstává následně na jejich uvážení, zda bude smlouva obsahovat zmínku o bankovním tajemství, či nikoliv. V některých případech banky preferují začlenění bankovního tajemství 140
Loi du 16 juin 1879 Code Penal, čl. 458. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.legilux.public.lu/leg/textescoordonnes/codes/code_penal/CodePenal_PageAccueil.pdf 141 Loi du 5 mars 1805 Code Civil, čl. 1382, 1383. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.legilux.public.lu/leg/textescoordonnes/codes/code_civil/CodeCivil_PageAccueil.pdf 142 Alain Steichen je jedním z nejvýznamnějších Lucemburských advokátů, jež ve své kariéře přispěl k prodeji potravinové části firmy Pfizer firmě Nestlé za 11,85 bilionů dolarů, k získání fúze ve společnosti Reuters pro Thomson a vytvoření Thomson Reuters či doporuřil Chase Manhattan fůzi s JPMogan a umístění holdingové skupiny v Lucemburku. Účastnil se řady jednání v Bruselu, kde zastupoval Lucemburské ministerstvo financí. 143 Lucemburský odvolací soud rozhodl v rozsudku 1961-06-06, že profesionální tajemství nevytváří pouze povinnost, ale i právo. Tento rozsudek byl uplatněn před zavedením profesního tajemství v bankovním sektoru. (Lucemburský odvolací soud 6. června 1961) 144 LASSERRE CAPDEVILLE, Jérôme. Le secret bancaire: Etude de droit comparé (France - Suisse Luxembourg). Marseille: Presses Universitaires d'Aix-Marseille, 2006. str. 58 145 SCHMITT, Alex a Elisabeth OMES. La responsabilité du banquier en droit bancaire privé luxembourgeois: Les Dossiers du Journal des Tribunaux nr. 55. str. 63-65 146 Loi du 5 mars 1805 Code Civil, čl. 6. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.legilux.public.lu/leg/textescoordonnes/codes/code_civil/CodeCivil_PageAccueil.pdf
59
jako součást další smlouvy, což v praxi vypadá tak, že první smlouva je uzavřena při otevírání účtu, v ní je zakotvena povinnost respektovat bankovní tajemství a následně další smlouva, v níž se zpravidla zakotvuje povinnost obezřetnosti. 147 Povinnost respektovat není stanovena přímo zákonem, jedná se spíše o pravidlo veřejného pořádku,
což
bylo
zájmem
zákonodárců.
Zpravidla
všechny
povinnost,
které
jsou sankcionovány v souladu s Trestním zákonem, jsou považovány za pravidla veřejného pořádku.
Trestné činy proti veřejnému pořádku jsou v rozporu se sdílenými normami,
sociálními hodnotami a zvyky. Jak již bylo zmíněno, trestní zákoník postihuje porušení profesního tajemství, z čehož lze tedy usuzovat, že má bankovní tajemství charakter pravidla veřejného pořádku a nemůže být porušeno, z jiného důvodu než zákonem přesně stanoveného. Existuje však i vysvětlení vyjímající bankovní tajemství z pravidel veřejného pořádku a to, že jej může klient, případně stát snadno odstranit, což se u pravidla veřejného pořádku vylučuje. Osoba podléhající povinnosti respektovat bankovní tajemství, jež se rozhodne tuto povinnost porušit, se vystavuje nebezpečí stíhání v souladu s Trestním zákonem. Lucemburský odvolací soud se snažil upřesnit hodnoty respektování bankovního tajemství a rozhodnout, zda se jedná o pravidlo veřejného pořádku. V kauze Belgického občana S a Kredit bank of Luxembourg (KBL) soud stanovil, že dle zákona má osoba, jež uzavře smlouvu o vkladu s bankou, právo na udržení poskytnutých informací v tajnosti. V tomto případě si S otevřel účet u KBL. V důsledku krádeže ze strany několika zaměstnanců KBL došlo k úniku informací týkajících se držitelů bankovních účtů na veřejnost. Po zveřejnění těchto informací se belgický správce daně dozvěděl, že S má otevřen účet v Lucembursku pouze za účelem neplacení daní v Belgii, a proto s ním zahájil okamžitě daňové řízení. S podal návrh na stíhání proti KBL, jež porušila povinnost vyplývající ze smlouvy o otevření bankovního účtu a je tedy povinna za toto porušení nést odpovědnost. KBL oponovala, že pouze fyzické osoby, v tomto případě zaměstnanci, nesou povinnost dodržovat bankovní tajemství, a tudíž je odpovědnost na jejich straně, nikoli na straně banky jako celku. Soud ve svém rozsudku jasně stanovil, že informace poskytnuté klientem bance musí zůstat utajeny a je absolutní povinností banky toto utajení zajistit. Proto je také porušení této povinnosti zakotveno v Trestním zákoně.148
147
LASSERRE CAPDEVILLE, Jérôme. Le secret bancaire: Etude de droit comparé (France - Suisse Luxembourg). Marseille: Presses Universitaires d'Aix-Marseille, 2006. str. 60-61 148 Court of Appeals, case S vs. KBL, 2 April 2003. Dostupné z: http://www.legitech.lu/en/database/mainfeatures
60
Toto rozhodnutí jasně stanovilo zodpovědnost banky za nedostatečnou ochranu bankovního tajemství. Nebere se v potaz jakými způsoby a s jakou intenzitou se pokusila ochránit tajné údaje o klientovi, hlavním kritériem je zajištění dostatečné ochrany, což nebylo v tomto případě dodrženo. I přes dodržení veškerých bezpečnostních opatření byla banka shledána odpovědnou za ztrátu informací podléhajících bankovnímu tajemství. Právě případ, kdy pouze zákon může povolit porušení bankovního tajemství, jasně vypovídá o bankovním tajemství jakožto pravidlu veřejného pořádku.149 3.2.5 Právo bankéře zachovávat mlčenlivost Bankéř kromě povinnosti uchovávat bankovní tajemství má také právo na uchování informací utajených. Nemůže poskytnout informace týkající se klienta třetím osobám s výjimkou tří základních případů, kdy tento zákaz nemusí být dodržen a to je: ve vztahu k osobám blízkým klientům, daňovým autoritám a vyšetřovatelům. Pozůstalí klienta mají právo získat informace týkající se účtu klienta, které jim banka nemůže odepřít ani v případě, že dojde k uzavření takového účtu po úmrtí klienta. 150 Banka je povinna zachovávat údaje o účtu deset let po jeho uzavření. Osob blízkých se týká i otevírání účtů manželů. Otevřou-li manželé účet společně, mají oba právo na přístup k informacím o tomto účtu. Je-li však účet otevřen pouze jedním z manželů a druhý nedostane souhlas manžela, nemůže mít tento přístup k jakýmkoli informacím o tomto účtu. Z toho jasně vyplývá ochrana údajů jednoho manžela před druhým. Stejná ochrana platí i pro věřitele a jimi zmocněné osoby. Bankéř není povinen poskytovat jakékoli informace o klientovi daňovým úřadům, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Může být nucen tak učinit pouze je-li to v souladu s procesem vyšetřování. Dle článků 2 a 4 vyhlášky Lucemburského velkovévodství ze dne 24. března 1989 151 nemá daňový orgán právo zahájit vyšetřování nebo shromažďovat informace od bank o konkrétní osobě pro daňové účely. Článek 4 upřesňuje, že daňový orgán nemá právo požadovat informace od úvěrové instituce ani od jakékoli osoby působící ve finančním sektoru, jež podléhá povinnosti udržovat bankovní tajemství.
149
SPIELMANN, Dean. Le secret bancaire et l´entraide judiciaire internationale pénale au Grand-Duché de Luxembourg: Les Dossiers du Journal sed Tribunaux nr. 62. Bruxelles: Larcier, 2007. str. 48 150 Legilux, Recueil de la legislation sur la place financiere Luxembourgeoise. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.legilux.public.lu/leg/textescoordonnes/recueils/place_financiere/PlaFin2006_T1.pdf 151 Grand-Ducal Regulation of 24 March 1989. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://www.legitech.lu/en/database
61
Je-li nutné provést inspekci nad účty vedenými u jednotlivých institucí, nemůžou být tyto informace použity pro daňové účely majitele daného účtu nebo jiné třetí osoby. 152 Nabízí se následující otázka, a to, zda informace získané nelegálním způsobem mohou být použity v procesním řízení. Zákon jasně stanovuje v článku 8 vyhlášky153, že informace získané nelegálně nemohou být použity nebo předány dalším subjektům. V otázce postupování informací vyšetřovatelům zaujal Lucemburský soud stanovisko v rozsudku z roku 1991, kde stanovil, že má bankéř právo odepřít postoupení informací vyšetřovatelům. Problémem se tedy stává rozpor mezi povinností uchovat bankovní tajemství a právem na uchování tohoto tajemství. Dle rozhodnutí soudu, zůstává na uvážení bankéře, které ze svých práv a povinností si zvolí, a tudíž zda informace vyšetřovatelům poskytne v souladu se svým právem na uchování informací či neposkytne. 154 Případ Paul der Weduwe se dostal až před Evropský soudní dvůr. Lze zde podrobně sledovat význam bankovního tajemství v Lucemburku a jeho ochranu, stejně jako volný pohyb služeb v rámci EU v souladu s článkem 49 Smlouvy o založení Evropského společenství155. Paul der Weduwe, holandský občan žijící a pracující v Lucemburku, v té době pracující pro dvě Lucemburské banky, pomáhal Belgickým občanům s daňovými úniky. Přesvědčoval klienty k ukládání peněz do bezpečných vkladů v Lucembursku. Následně byl vyzván Belgickým soudem k podání svědecké výpovědi v otázce daňových úniků daných klientů.156 V kauze Paul der Weduwe dochází ke kolizi práva Lucemburského a Belgického. V souladu s článkem 458157 Belgického trestního zákoníku porušení profesního tajemství je bráno jako trestný čin,
avšak
bankovní
tajemství
není
v tomto
článku
obsaženo.
Naopak
v Lucemburském trestním zákoníku v článku 458158 se za porušení profesního tajemství považuje i porušení bankovního tajemství díky článku 41 Bankovního zákona, a náleží za něj sankce stanovená trestním zákonem. Belgický soud argumentoval probíhajícím řízením 152
Grand-Ducal Regulation of 24 March 1989. [online]. [cit. 2013-12-09]. čl. 3 Dostupné z: http://www.legitech.lu/en/database 153 Grand-Ducal Regulation of 24 March 1989. [online]. [cit. 2013-12-09]. čl. 8. Dostupné z: http://www.legitech.lu/en/database 154 SCHMITT, Alex a Elisabeth OMES. La responsabilité du banquier en droit bancaire privé luxembourgeois: Les Dossiers du Journal des Tribunaux nr. 55. str. 65-67 155 Treaty establishing The European Community. In: Official Journal of EU. 2006, C321 E/1. [online]. [cit. 2013-11-09] Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:321E:0001:0331:EN:pdf 156 Curia. Criminal procedural against Paul der Weduwe. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-153/00 157 Loi du 8 juin 1867 Code Penal Belge, čl. 1382, 1383. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.droitbelge.be/codes.asp#pen 158 Loi du 16 juin 1879 Code Penal, [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.legilux.public.lu/leg/extescoordonnes/codes/code_penal/cp_L2T08.pdf
62
v Belgii, a tudíž nutností respektovat Belgické právo, kde porušení bankovního tajemství není považováno za trestný čin. Dle něj by měl tedy Paul der Weduwe svědčit před Belgickým soudem a pod přísahou poskytnout všechny požadované informace. Weduwe výpověď odmítl s tím, že jako zaměstnanec Lucemburské banky nemůže za žádných okolností porušit bankovní tajemství a sdělit
informace týkající se klientů.
Všichni zaměstnanci
Lucemburských bank čelí otázce, zda porušit Lucemburské bankovní tajemství nebo naopak odmítnout výpověď v jiném členském státu, kde se neposkytnutí svědectví považuje za trestný čin. Vyskytla se tedy otázka, zda má Lucemburské bankovní tajemství nadnárodní působnost či nikoli. Absence jakékoli judikatury vedla Belgický soud k podání vlastního vysvětlení, a to v podobě dvou možností, kdy první říká, že má lucemburské bankovní tajemství pouze územní platnost, a tudíž jeho porušení v Belgii není trestné. Naopak druhá možnost o bankovním tajemství uvažuje jako o nadnárodním konceptu, a v tom případě by jeho porušení bylo stíhatelné. Lucemburk se k dané problematice nijak nevyjádřil, nepodal návrh k soudu, a Belgie tudíž nebyla schopná vysvětlit koncept bankovního tajemství. Belgie se tedy s žádostí o vysvětlení obrátila na Evropský soudní dvůr, který však z důvodu nedostatku informací řešení dané problematiky zamítl. Případ tedy nebyl dořešen, neboť bankéř zvolil porušení belgické povinnosti vypovídat, za niž mu náležela nižší sankce než za porušení bankovního tajemství. 159 Je-li po bankéři vyžadováno svědectví, zákon vyžaduje poskytnutí podrobných informací vyšetřovatelům daného státu o všech skutečnostech, které mohou vykazovat prvky daňového trestného činu. V souladu s postoji Lucemburské vlády by toto pravidlo mělo být uplatněno i v dalších členských státech. Jedná-li se o podezření z daňového trestného činu, má bankéř právo svědčit bez vystavení se nebezpečí stíhání z porušení bankovního tajemství. Článek 458 Lucemburského trestního zákona tedy míní právními autoritami i orgány činné v trestním řízení z jiných členských států.160 Otázka se nabízí v případě, že by klient zbavil bankéře povinnosti zachovávat bankovní tajemství o informacích jemu poskytnutých. K rozporu zde dochází, neboť je bankovní tajemství považováno za pravidlo veřejného pořádku, a tudíž nemůže ani se souhlasem klienta docházet k jeho porušení. Ze starší judikatury161 vyplývá, že je bankéř považován za uchovatele důvěryhodných informací, jež je povinen jednat v souladu s občanským, 159
Curia. Criminal procedural against Paul der Weduwe. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-153/00 160 Curia. Criminal procedural against Paul der Weduwe. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-153/00 161 Tribunal d´arrondissement de Luxembourg. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://www.justice.public.lu/fr/jurisprudence/juridictions-administratives/index.php
63
ale i trestním zákonem. Jeho povinnosti, jež jsou tedy stanoveny v souladu se soukromým i veřejným zájmem musí být v souladu s informacemi poskytnutými klientem.162 Neexistují žádné novodobější rozsudky, které by ukazovaly, že má klient právo zbavit bankéře mlčenlivosti. Z kauzy Paul der Weduwe však jasně vyplývá, že jakékoli zveřejnění informací o klientovi bez jeho svolení, by bylo považováno za porušení jeho povinností a prolomení bankovního tajemství. Lze tedy tvrdit, že by bylo sice obtížné, avšak nikoli zcela nemožné, povolit bankéři prolomení bankovního tajemství. Je třeba mít na paměti, že informace náležejí klientovi, a tudíž on sám s nimi může naložit, jak uzná za vhodné. Může je tedy zveřejnit, avšak neměl by tak činit prostřednictvím bankéře. 163 Existují samozřejmě případy, kdy sám zákonodárce uvažuje možnost prolomení bankovního tajemství, při nichž se bankéř nevystavuje riziku trestního stíhání. Jsou jimi tři základní:
povinnost spolupracovat
vzájemná pomoc v soudních věcech
vzájemná pomoc ve správních záležitostech
Banka jako právnická osoba je v souladu s článkem 41 bankovního zákona povinna spolupracovat s národními i mezinárodními autoritami v otázkách trestné činnosti, převážně pak praní špinavých peněz.
164
Požadování informací po bankéři v souladu s tímto článkem
však způsobuje kolizi, kdy bankéř jako fyzická osoba může odmítnout poskytnout informace, neboť v souladu s článkem 41 má povinnost i právo uchovávat informace utajené. Ze zákona lze tedy požadovat spolupráci po právnické osobě, nikoli však po osobě fyzické. 165 Šetření v soudních věcech nemůžou jiné státy vykovávat v Lucemburku sami na úrovni bank. Vyšetřování probíhá retroaktivním způsobem po zhodnocení právní úpravy prostřednictví pomoci ze strany Lucemburského vyšetřovacího magistrátu. Vyšetřování bude zahájeno, pokud je žádost o mezinárodní pomoc zahraničního soudce v souladu s dohodami o dvoustranné či mnohastranné soudní pomoci. Lucemburský vyšetřovací magistrát provádí
162
SPIELMANN, Dean. Le secret bancaire et l´entraide judiciaire internationale pénale au Grand-Duché de Luxembourg: Les Dossiers du Journal des Tribunaux nr. 62. Bruxelles: Larcier, 2007. str. 48-49 163 SPIELMANN, Dean. Le secret bancaire et l´entraide judiciaire internationale pénale au Grand-Duché de Luxembourg: Les Dossiers du Journal des Tribunaux nr. 62. Bruxelles: Larcier, 2007. str. 50 164 čl. 40 Úvěrové instituce a jiné osoby na finančním trhu jsou povinny poskytovat maximální možné vysvětlení, spolupráci při výkladu právních otázek, jež jim mohou být kladeny prostřednictvím orgánů činných v souladu s právní úpravou. 165 SPIELMANN, Dean. Le secret bancaire et l´entraide judiciaire internationale pénale au Grand-Duché de Luxembourg: Les Dossiers du Journal des Tribunaux nr. 62. Bruxelles: Larcier, 2007. str. 30
64
následně veškerá šetření a dané autoritě jiného státu poskytne zjištěné údaje.166 Jedná se o postup velmi drahý a časově náročný. Problematickou oblastí se jeví i stanovení obsahu trestného činu, neboť má každá země své vlastní měřítka. V některé zemi může čin splňovat podmínky daňového trestného činu, v jiné naopak nemusí. V souladu s Lucemburským daňovým zákonem167 musí pachatel provést daňový únik přesahující stanovenou hranici, aby byl považován za trestný čin. Hranice pro klasifikaci daňového úniku jako trestného činu je 100 000 EUR, nebo bylo-li zatajeno více než 25 % z celkové daňové povinnosti. Daňový únik je jediný daňový trestný čin, za nějž se pachatel vystavuje riziku postihu vězením. Vzájemná pomoc v administrativních záležitostech může být provedena státními úředníky pracujícími v kterémkoli z těchto států. Jejich cílem je v daňové oblasti provádět kontrolu a dohled nad správností daňových dokladů, ale také nad odvodem daní ze strany občanů. Základním zdrojem upravujícím zdanění přímých daní je Směrnice Rady 77/799/EEC, o zamezení dvojího zdanění. 168 Existují tři způsoby výměny informací169 v administrativních záležitostech, a to:
prostřednictvím automatické výměny
samovolně
na vyžádání
Automatickou výměnou informací se rozumí případy, kdy daňová autorita jednoho státu poskytne informace jinému státu, bez jeho konkrétního vyžádání, o příjmu pocházejícím z jiného státu, než jehož je daná osoba residentem. Spontánní poskytnutí informací se nabízí v případech, kdy daňové autority jednoho státu poskytnou informace druhému státu v domnění, že pro něj mohou být zajímavé. Poskytnutí informací na vyžádání je metoda uplatňovaná v Lucemburku. Daňový úředník musí předložit podklady, na základě nichž se domnívá, že určitý daňový poplatník žijící
166
European Banking Federation. Report on banking secrecy. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://www.ebf-fbe.eu/uploads/documents/publications/Reports/Bank%20Secrecy/Bk_secrecy_ Report04-200402083-01-E.pdf 167 Všeobecný daňový zákon: přesahuje- li daňový únik značnou hodnotu, ať v absolutním nebo relativním měřítku k roční daňové povinnosti a byl spáchán pomocí systematických podvodných metod s cílem zatajit relevantní skutečnosti před daňovými autoritami nebo je přesvědčit o pravdivosti neúplných skutečností, bude tento čin potrestán jako daňový únik s trestem odnětí svobody v rozmezí od jednoho měsíce do pěti let a pokutou ve výši od 1250 EUR až do výše desetinásobku nezaplacené daně. 168 Úřední věstník L 336. Směrnice Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní 169 OECD. Automatic Exchange of Information. [online]. [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.oecd.org/ctp/exchange-of-tax-information/AEOI_FINAL_with%20cover_WEB.pdf
65
v dané zemi nedoložil správné daňové přiznání k dani z příjmu. Daňový orgán musí také uvést informace, díky nimž nabyl dojmu, že daňový poplatník patřičně nezdanil své příjmy. Pro zajištění snadnější výměny informací na žádost vydalo OECD základní pravidla, které zakotvilo v Modelové daňové úmluvě. Jedná se o úmluvu zabývající se výměnou daňových informací mezi dvěma státy. Její rostoucí význam lze sledovat v EU kvůli volnému pohybu zboží, služeb a hlavně kapitálu.170 Článek 26 Modelové daňové úmluvy zajišťuje právní základy pro dvoustrannou výměnu informací pro daňové účely. V tomto článku je zakotvena povinnost k výměně potřebných informací mezi smluvními státy. Není však zajištěna výměna informací, jež by neměly žádný vztah k daňovým případům či dokonce výměna náhodných informací, která by mohla vést k potenciálnímu odhalení daňových trestných činů. Stát musí teda prokázat potřebnost a důležitost požadovaných údajů, již ve své žádosti. Musí se nejdříve pokusit o získání informací národními prostředky, až posléze přistoupit k žádosti vůči jinému státu. V červenci 2005 došlo k přidání odstavce 5 k článku 26, který říká, že stát nemůže odmítnout postoupit požadované informace ani jsou-li tyto drženy v rámci banky, jiné finanční instituce, pověřené osoby, osoby jednající v zastoupení, důvěrníka nebo že jsou součástí podílového vlastnictví. 171 Z toho jasně vyplývá výjimka z dodržování bankovního tajemství, ta by však neměla vést k pozbytí důvěry ze strany klientů bank, co se týče ochrany jejich soukromí. Je nutno plně respektovat povinnost zachovávat některé informace, jež mohou být použity pouze v souladu s podmínkami uvedenými v Modelové Bankovní Úmluvě utajené. Významná novela této Úmluvy byla provedena v roce 2008, Lucemburk se však zdráhal jejího respektování. Ke spolupráci v daňové oblasti se Lucemburk vyslovil až v březnu 2009, což následně stvrdil podepsáním dvaceti bilaterálních dohod o zamezení dvojího zdanění. Z toho vyplývá snaha Lucemburku spolupracovat na výměně informací na žádost se zahraničními daňovými autoritami v konkrétních případech a na základě podezření z daňové trestné činnosti.172 Výměnou informací v oblasti zdanění úspor se zabývá Směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (EUSD).
170
Zajišťuje minimální zdanění úspor
OECD. OECD Model Tax Convention on Income and on Capital - an overview of available products. [online]. [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.oecd.org/ctp/treaties/oecdmtcavailableproducts.htm 171 OECD. OECD Model Tax Convention on Income and on Capital. [online]. [cit. 2013-12-10]. §26, čl. 5 Dostupné z: http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/taxation/model-tax-convention-onincome-and-on-capital-2010_9789264175181-en#page1. 172 LFF.20 double tax treaties adopted by parliament. [online]. 2010 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.luxembourgforfinance.lu/news/20-double-tax-treaties-adopted-parliament
66
v rámci všech států Evropy. Banky a jiné finanční instituce jsou povinny vykazovat příjmy z úroků daňových poplatníků, jež jsou rezidenty v jiných státech. Všechny státy EU zakotvily směrnici ve své legislativě již v roce 2003. Belgie, Lucembursko a Rakousko zavedli danou směrnici až v roce 2005 s tím, že si prosadili uplatnění srážkové daně 15 % na první tři roky, 20 % na další tři roky a nakonec konečné zdanění 35 %. Daňová povinnost residentů Lucemburska zůstala ve výši 10 % z příjmu z úroků. Aby Lucembursko neporušilo bankovní tajemství a poskytlo informace domovskému státu daňového poplatníka, rozhodlo se pro zavedení srážkové daně na příjmy z úspor nerezidentů. Tato sražená daň se následně ze 75 % odvede do státu, kde je daňový poplatník rezidentem a zbylých 25 % zůstane v zemi, kde jsou uloženy úspory. 173 Daňoví poplatníci, kteří se chtějí vyhnout srážkové dani, mají možnost poskytnout svolení k výměně potřebných informací mezi státy a tím umožnit správné vyměření daně ve státě, kde jsou residenty. Lucemburk však možnost automatické výměny informací v souladu s článkem 9 EUSD popírá, neboť dle současné národní legislativy a předchozí judikatury by to znamenalo porušení bankovního tajemství zakotveného v paragrafu 41 Bankovního zákona.174
3.3 Srovnání bankovního tajemství v ČR a Lucembursku V předchozích kapitolách jsem provedla analýzu bankovního tajemství v ČR a Lucembursku, vymezila jsem právní úpravu, předmět a podmínky pro možnost porušení bankovního tajemství ve vybraných zemích. V následující tabulce lze sledovat nejpodstatnější prvky bankovního tajemství v obou zemích.
173
ABBL, Taxation of savings. http://www.abbl.lu/dossiers/taxation-savings 174 ABBL, Taxation of savings. http://www.abbl.lu/dossiers/taxation-savings
[online].
2013
[cit.
2013-12-10].
Dostupné
z:
[online].
2013
[cit.
2013-12-10].
Dostupné
z:
67
Tabulka 2: Přehled významných prvků ochrany bankovního tajemství v ČR a Lucembursku ČR
Lucembursko
- bankovní obchody Předmět bankovního - peněžní služby - stavy na účtech a depozit tajemství - údaje o osobách včetně rodného čísla -citlivé údaje o fyzických osobách - banky a pobočky zahraničních Osoby bank povinné dodržovat bankovní tajemství
- veškeré informace svěřené bankéři
Výjimky z - informace osobám dohledu (jak bankovního národním tak zahraničním) -souhlas klienta k poskytnutí údajů tajemství - podání trestního oznámení v souladu se zákonem o legalizaci výnosů z trestné činnosti - informace na základě písemné žádosti: - soudu (občanské + trestní řízení) - správci daně - finančnímu arbitrovi - ministerstvu financí ČR - orgánům sociálního zabezpečení - zdravotní pojišťovně - soudnímu exekutorovi - úřadu práce v ČR - Národnímu bezpečnostnímu úřadu, zpravodajské službě, Ministerstvu vnitra ČR - osobě požadující vydání bezdůvodného obohacení - informace o klientech na ochranu dalších bank - informace pro účely odhalování podvodů i v zahraničí - nestanoveno Postih za protiprávní porušení bankovního tajemství
- informace orgánům dohledu (CSSF i zahraničním orgánům dohledu) - informace o akcionářích a partnerech, jejichž zkušenosti jsou podmínkou udělení licence - úvěrové instituce a PFS na informace poskytnuté uvnitř skupiny pro účely vnitřní kontroly - výměna informací mezi finančními konglomeráty
- fyzické a právnické osoby spadající pod dohled CSSF - administrátoři, členové řídících a dozorčích orgánů - ředitelé, zaměstnanci a jiné osoby zaměstnané danou fyzickou či právnickou osobou - fyzické a právnické osoby držící licenci v souladu s bankovním zákonem - osoby pověřené likvidací a zaměstnanci zaměstnaní za účelem likvidace
- vězení v rozmezí 8 dní - 6 měsíců - pokuta ve výši 500 - 5000 EUR
Prameny: Vlastní zpracování informací z předchozí kapitoly
68
Z tabulky je patrná obtížnost srovnání bankovního tajemství v ČR a Lucembursku, neboť na rozdíl od bankovní regulace a dohledu v této oblasti neexistují směrnice EU, které by obě země implementovaly do své legislativní úpravy, a tím přispěly k harmonizaci právních předpisů v rámci zemí EU. Právě odmítání regulace ze strany Lucemburska lze považovat za hlavní příčinu vzniku tak rozvinutého finančního sektoru, který láká širokou škálu klientů právě na silnou ochranu bankovního tajemství. Výhodnou se absence harmonizace jeví pro klienty, avšak nevýhoda plyne pro okolní státy, a to jak v podobě daňových úniků, tak v nebezpečí praní špinavých peněz či dokonce financování terorismu. Dle bankovního zákona v Lucembursku bankovnímu tajemství podléhají všechny informace, které klient svěřil bankéři, kdežto v ČR se jedná pouze o konkrétní výčet bankovních operací. V případě informací o klientech, jež podléhají v Lucembursku také ochraně v souladu s bankovním zákonem, v ČR by se jednalo spíše o ochranu osobních údajů případně citlivých údajů, jejichž ochrana je upravena v zákoně o ochraně osobních údajů. 175 Legislativa ČR vymezuje širokou škálu poskytnutí bankovních informací, které není považováno za porušení bankovního tajemství, neboť je učiněno v mezích zákona. Lucemburská právní úprava zdaleka takovou škálu neposkytuje. Podstatný rozdíl shledávám v případě poskytnutí informací soudu, neboť v ČR se jedná o povinnost, kdežto v Lucembursku je na uvážení bankéře, zda využije své právo udržení informací utajených, nebo zda poskytne soudu potřebné informace. Rozhodne-li se vypovídat, nemůže být následně stíhán za porušení bankovního tajemství. Domnívám se, že pro soudní účely je správné zbavit bankéře povinnosti zachovávat bankovní tajemství, tak jak je tomu v ČR, což podstatně usnadní a zrychlí vyšetřování trestných činů. Nesouhlasím však již s pravomocí celé řady dalších orgánů, které v ČR mají na základě písemné žádosti přístup k informacím poskytnutým bance klientem. Myslím si, že by měla být úprava striktnější s ohledem na respektování soukromí klientů. V případě nezákonného porušení bankovního tajemství hrozí v Lucembursku trestní stíhání, kde je v případě shledání vinným udělen trest odnětí svobody v rozmezí 8 dní až 6 měsíců a finanční postih ve výši 500 až 5000 EUR: V legislativě ČR není vymezen postih za porušení bankovního tajemství dle zákona o bankách. Postih odnětí svobody, pokuta či zákaz činnosti je zakotven v zákoně o ochraně osobních údajů v souvislosti s porušením ochrany osobních údajů. Dodržování ochrany osobních údajů má však na starosti Úřad pro ochranu osobních údajů, nikoliv orgán dohledu nad bankovním trhem. 175
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů ze dne 1.6.2000
69
Myslím si, že pro zvýšení atraktivity ČR v oblasti finančních služeb by bylo vhodnější zpřísnit podmínky přístupu orgánů k informacím, což v současné době již není možné, neboť i Lucembursko pod tlakem okolních států bude nuceno upustit od své striktní ochrany bankovního tajemství.
70
Závěr Cílem práce bylo srovnání regulace a dohledu na bankovních trzích v České republice a Lucembursku, s následným zaměřením na ochranu bankovního tajemství a přístup centrálních orgánů k jeho respektování. Dílčími cíli byla deskripce regulace a dohledu na finančních trzích vybraných zemí a jejich následná komparace, stejně jako deskripce konceptu bankovního tajemství v obou zemích a jeho komparace. Při srovnávání regulace a dohledu lze sledovat mnoho shodných rysů v obou zemích, což je důsledek směrnic EU, jež byly země povinny implementovat do své legislativy. Pravomoci ČNB, jakožto orgánu dohledu, jsou v porovnání s CSSF mnohem rozšířenější, ČNB nepodléhá spolu dohledu jiných orgánů při vydávání bankovních licencí ani při výkonu činnosti Bankovní rady. V další části práce jsem se věnovala bankovnímu tajemství, pramenům a zejména případům, kdy může dojít k prolomení bankovního tajemství v ČR a Lucembursku. Lucemburská ekonomika se na svou úroveň v oblasti finančního sektoru dostala právě kvůli ochraně bankovního tajemství. Lze tedy sledovat obrovské rozdíly v možnosti poskytnutí informací podléhajících bankovnímu tajemství. v ČR a Lucembursku. Obě země shodně umožňují poskytnutí informací orgánům národního i zahraničního dohledu. V případě orgánů činných v trestním řízení záleží v Lucembursku na bankéři, zda informace poskytne či nikoliv, v ČR je bankéř povinen informace poskytnout. Rozsah orgánů, jimž je bankéř na základě písemné žádosti povinen poskytnout údaje podléhající bankovnímu tajemství v ČR je značný, což se nedá srovnávat s Lucemburskem, kde žádný z těchto orgánů nemá přístup k utajovaným informacím. O významu bankovního tajemství v Lucembursku svědčí i to, že jeho porušení je považováno za trestný čin, kde pachateli, který i neúmyslně či z nedbalosti, nezabránil úniku utajovaných informací, hrozí trest odnětí svobody a peněžitá sankce. Není-li tedy dodrženo bankovní tajemství, je v kompetenci soudního orgánu zajistit postih, nikoliv v kompetenci orgánu dohledu. Na dodržování bankovního tajemství v ČR dohlíží ČNB, jakožto orgán dohledu a ten následně v mezích svých kompetencí zajišťuje sjednání nápravy v případě porušení. Prostřednictvím pomocných otázek jsem v jednotlivých kapitolách podrobně popsala podstatu regulace a dohledu a ochrany bankovního tajemství v ČR a Lucembursku. Ze získaných informací usuzuji, že byla prokázána pravdivost hypotézy a to, že na ochranu bankovního tajemství je kladen vyšší důraz v Lucembursku než v ČR. Co se týče pravdivosti hypotézy, že bude mít Lucembursko důslednější systém regulace a dohledu, to se podařilo potvrdit 71
částečně, co do způsobu jeho uspořádání, avšak způsob jeho provádění se vzhledem k existenci směrnic EU příliš neliší. Bankovní tajemství je v současné době velmi diskutovaným tématem v souvislosti s rostoucí snahou EU a USA na odstranění daňových rájů, které těmto zemím ročně způsobují značné daňové ztráty. Mezi daňový ráj lze řadit i Lucembursko, které však pod tlakem dalších států letos vyslovilo souhlas ke vzájemné automatické výměně informací se státy EU a USA pro daňové účely. Je třeba zdůraznit, že budou informace poskytnuty pouze daňovým autoritám států, kde jsou daní klienti residenty, nejedná se o postoupení informací dalším orgánům. Bankovní tajemství v Lucembursku zůstane zachováno pouze pro residenty, jež budou moci dále využívat možnosti odvodu anonymní srážkové daně. K těmto změnám dojde od 1. 1. 2015. Existují protichůdné názory na dopad dané změny na finanční sektor Lucemburska. Jedni se obávají velkého odlivu kapitálu a firem z finančního trhu, což by pro Lucemburskou ekonomiku mohlo mít nedozírné následky, druzí neočekávají žádné výrazné změny. Dle mého názoru lze očekávat nepatrný odliv klientů, spíše však těch drobných, neboť Lucembursko stále zůstane jednou z daňově nejatraktivnějších zemí v Evropě. Zatím nejsou známy další kroky Lucemburska, ale dalo by se očekávat, že najde nějaký jiný způsob, jak zvýhodnit své klienty a přilákat nové. Tendence do budoucna tedy vedou k odstraňování bankovního tajemství, zvyšování průhlednosti bankovních obchodů a zabraňování praní špinavých peněz, daňovým únikům či dokonce financování terorismu. Tento krok se rozhodně jeví jako příznivý pro státy, které ročně přicházely o velké množství finančních prostředků způsobené daňovými úniky, nevýhodu nesou daňové ráje a klienti, jež dříve využívali jejich služeb.
72
Seznam použitých zdrojů Literární zdroje [1] BARÁK, Josef, Jiří MATAJ a Tomáš ZAGAR. Zákon o bankách s komentářem. 2. vydání. Praha: ASPI, 2001. ISBN 80-85963-98-1 [2] BEJČEK, Josef; ELIÁŠ, Karel; RABAN, Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-807-4003-370 [3] BROBERG, Morten a Niels FENGER. Preliminary References to the European Court of Justice. Oxford: Oxford University Press, 2010. ISBN 978-0-19-956507-8 [4] DVOŘÁK, P.: Vybrané problémy fiskální politiky, Vysoká škola ekonomická v Praze 1997, ISBN 80-7079-620-0 [5] DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vydání. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X [6] HEFFERNAN, Shelagh. Modern banking. England: John Wiley & Sons Ltd, 2005. ISBN 978-0-470-09500-3 [7] LASSERRE CAPDEVILLE, Jérôme. Le secret bancaire: Etude de droit comparé (France - Suisse - Luxembourg). Marseille: Presses Universitaires d'Aix-Marseille, 2006. ISBN 978-2-7314-0512-5 [8] LIŠKA, Petr. Zákon o bankách a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-176-8 [9] MATOUŠOVÁ, Miroslava; HEJLÍK, Ladislav. Osobní údaje a jejich ochrana. Praha: ASPI, 2003. ISBN 80-86395-50-2 [10] MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1500-4 [11] PÁNEK, Dalibor; VALOVÁ, Ivana. Bankovní regulace a dohled. 2. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4756 [12] POLOUČEK, Stanislav. A KOL. Peníze, banky, finanční trhy. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. ISBN 80-85963-98-1 [13] PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1180-1 [14] REVENDA, Zbyněk. A KOL. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vydání Praha: Management Press, 2005. ISBN 80-7261-132-1 [15] REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1 73
[16] SCHMITT, Alex a Elisabeth OMES. La responsabilité du banquier en droit bancaire privé luxembourgeois: Les Dossiers du Journal des Tribunaux nr.55. Bruxelles: Larcier, 2006. ISBN 9782804420604 [17] SPIELMANN, Dean. Le secret bancaire et l´entraide judiciaire internationale pénale au Grand-Duché de Luxembourg: Les Dossiers du Journal sed Tribunaux nr. 62. Bruxelles: Larcier, 2007. ISBN 2804405222 [18] TOMÁŠEK, Michal. Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Praha: Linde, 1997. ISBN 80-7201-052-2 [19] WARNER, Philip J. a Marc SCHMITZ. Luxembourg in International Tax Planning. Amsterdam: IBFD Publications BV, 2004. ISBN 90-76078-61-0 [20] ZWICK, Marco. Banking Secrecy and Money Laundering. Lucemburk: Promoculture, 2003. ISBN 2-87974-056-8
Internetové zdroje [21] ABBL, Taxation of savings. [online]. 2013 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.abbl.lu/dossiers/taxation-savings [22] ABBL, Taxation of savings. [online]. 2013 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.abbl.lu/dossiers/taxation-savings [23] Alain Steichen/Bonn Steichen and Partners: Lawyers in Luxembourg. [online]. [cit. 2013-12-17]. Dostupné z: http://www.bsp.lu/professionals/partner/alain-steichen [24] Banque Centrale de Luxembourg. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.bcl.lu/fr/bcl [25] Basilejský výbor pro bankovní dohled. Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu [online]. Praha: Česká národní banka, 23. 3. 2007 [cit. 2013-1110].
Dostupné
z
WWW:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnn e_informace_fin_trhy/ostatni_analyticke_publikace/download/bcp_-_revidovane__cj_ts.pdf [26] BCL. Revue de stabilité financiere. [online]. 2009. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.bcl.lu/fr/publications/bulletins_bcl/Revue_de_stabilite_2009/chapitre_1.pd f [27] Commissariat
aux
Assurances.[online].
http://www.commassu.lu/FR 74
[cit.
2013-11-12].
Dostupné
z:
[28] Commission de Surveillance du Secteur Financier:. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cssf.lu/fr/la-cssf [29] Curia. Criminal procedural against Paul der Weduwe. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-153/00 [30] ČNB. Organizační struktura ústředí. In: [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/organizacni_struktura/ download/org_schema.pdf [31] European Banking Federation. Report on banking secrecy. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné
z:
http://www.ebf-
fbe.eu/uploads/documents/publications/Reports/Bank%20Secrecy/Bk_secrecy_ Report04-2004-02083-01-E.pdf [32] FERNS, Margaret. The end of banking secrecy, the end of the Luxembourg financial centre?. Dostupné z: http://www.wort.lu/en/view/the-end-of-banking-secrecy-the-endof-the-luxembourg-financial-centre-51a45969e4b038d84b4b0714 [33] FOKUS. Evropská regulace bude asi rozsáhlejší než Basel III. [online]. Praha, 25.5.2012
[cit.
Dostupné
2013-11-10].
z:
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2012/cl_12_1205 25_rozumek_bankovnictvi.html [34] FOKUS. Evropská regulace bude asi rozsáhlejší než Basel III. [online]. Praha, 25.5.2012
[cit.
Dostupné
2013-11-10].
z:
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2012/cl_12_1205 25_rozumek_bankovnictvi.html [35] FOND
POJIŠTĚNÍ
VKLADŮ.
[online].
[cit.
2013-11-12].
Dostupné
z:
http://www.fpv.cz/cs/ [36] HLAVÁČEK, Jiří. Systém pojištění vkladů v České republice: Historie, současný stav a porovnání s Evropskou Unií, [online]. 2007. [cit. 2013-12-16]. Dostupné z: http://www.google.lu/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&frm=1&source=web&cd=3&ved= 0CDUQFjAC&url=http%3A%2F%2Fwww.vse.cz%2Fpolek%2Fdownload.php%3Fjn l%3Dpolek%26pdf%3D608.pdf&ei=40yvUpufNoO-0QX74GgCA&usg=AFQjCNE2m95uKcef6IcrSSpoMt1eTk7HGw [37] HOLMAN, Robert. Budoucnost kapitálové regulace bank. [online]. 21.5.2009 [cit. 2013-11-12].
Dostupný
z
WWW:
budoucnost-kapitalove-regulace-bank>
75
[38] IMF. Luxembourg: Report on the Observance of Standards and Code: FATF Recommendations for Anti-Money Laundering and Combating the Financing of 2004.
Terrorism.
Dostupné
z:
http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2004/cr04399.pdf [39] KALABIS, Zbyněk. Jak fungují úvěrové registry?. 11. 1. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/jak-funguji-uverove-registry/ [40] KOLLÁR, Miroslav et al. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Může Basel II vše spasit?. [online].
Praha,
6.8.2007
[cit.
2013-11-10].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2007/cl_07_0708 06.html [41] KPMG. Luxembourg Banks Insights 2013. [online]. [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.abbl.lu/sites/abbl.lu/files/wysiwyg/Banks-Insights-2013.pdf [42] LAUŠMANOVÁ, Monika. Basel III: Požadavky nové regulace a její dopad na bankovní sektor. Česká spořitelna [online]. 8.12.2010 [cit. 2013-11-11]. Dostupný z WWW: http://www.ceskasporitelna.cz/banka/content/inet/internet/cs/101208_Basel_III_dopad y_regulace.pdf?archivePage=tisk_archive&navid=nav20107_info_plus [43] LFF. 20 double tax treaties adopted by parliament. [online]. 2010 [cit. 2013-12-10]. Dostupné
z:
http://www.luxembourgforfinance.lu/news/20-double-tax-treaties-
adopted-parliament [44] MEDINACELLI, Rudy V. Araujo. Association of supervisors of banks of the Americas. Basel II Implementation Pillar 1 over 2 and 3. [online]. Praha, 26.8.2013 [cit.
Dostupné
2013-11-10]
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/en/public/media_service/confer ences/conferences/download/workshop_BCG_1_1_medinacelli_basel_II.pdf [45] OECD. Automatic Exchange of Information. [online]. [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.oecd.org/ctp/exchange-of-taxinformation/AEOI_FINAL_with%20cover_WEB.pdf [46] OECD. Model Tax Convention on Income and on Capital - an overview of available products.
[online].
[cit.
2013-12-10].
Dostupné
z:
http://www.oecd.org/ctp/treaties/oecdmtcavailableproducts.htm [47] OECD. Model Tax Convention on Income and on Capital. [online]. [cit. 2013-12-10]. Dostupné
z:
http://www.keepeek.com/Digital-Asset-
76
Management/oecd/taxation/model-tax-convention-on-income-and-on-capital2010_9789264175181-en#page1. [48] PWC. Banking in Luxembourg. [online]. 12.2011 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.pwc.lu/en/banking/docs/pwc-banking-luxembourg.pdf [49] SŮVOVÁ, Helena a kol. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Implementace Pilíře I v bankách.
[online].
Praha,
12.12.2008
[cit.
2013-11-10].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2008/cl_08_0812 12a.html [50] SŮVOVÁ, Helena a kol.. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Implementace Pilíře II a III. [online].
Praha,
27.1.2009
[cit.
2013-11-10].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2009/cl_09_0901 27.html [51] TOMŠÍK, Vladimír. Basel III: Dopad do českého finančního sektoru. [online]. Praha: Česká
národní
banka,
31.5.2011
[cit.
2013-11-10]
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konfere nce_projevy/vystoupeni_projevy/download/Tomsik_20110531_Basel_III.pdf [52] Tribunal d´arrondissement de Luxembourg. [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://www.justice.public.lu/fr/jurisprudence/juridictions-administratives/index.php [53] ZWICK, Marco, The ethical balance between data protection and banking secrecy as opposed to absolute transparencz in the financial business, a success story?, Le bulletin d´information, Association Luxembourgeoise des Compliance Officers du Secteur Financier, No 12, December 2007
Právní předpisy [54] Grand-Ducal Regulation of 24 March 1989. [online]. [cit. 2013-12-09]. čl. 8. Dostupný z: http://www.legitech.lu/en/database [55] Loi du 5 mars 1805 Code Civil. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.legilux.public.lu/leg/textescoordonnes/codes/code_civil/CodeCivil_PageA ccueil.pdf [56] Loi du 8 juin 1867 Code Penal Belge, [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.droitbelge.be/codes.asp#pen
77
[57] Loi du 16 juin 1879 Code Penal, [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.legilux.public.lu/leg/textescoordonnes/codes/code_penal/CodePenal_Page Accueil.pdf [58] Loi du 5 avril 1993 relative au secteur financier telle qu’elle a été modifiée, [online]. [cit.
Dostupné
2013-11-12].
z:
http://www.cssf.lu/fileadmin/files/Lois_reglements/Legislation/Lois/L_050493_lsf_up d120713.pdf [59] Loi
du
2
août
2003.
[online].
[cit.
2013-12-08].
Dostupné
z:
http://www.legilux.public.lu/rgl/2003/A/2364/1.pdf [60] Mémorial. n 23 du 22 octobre 1868. [online]. [cit. 2013-11-12]. Texte de la Constitution du Grand-Duché de Luxembourg du 17 octobre 1868. Dostupný z: http://www.legilux.public.lu/leg/textescoordonnes/recueils/Constitution/Constitution.p df [61] Mémorial A n°112 du 24.12.1998. [online]. [cit. 2013-11-12]. Loi du 23 1998 Commission
de
surveillance
du
secteur
financiér.
Dostupný
z WWW:
http://www.legilux.public.lu/leg/a/archives/2008/0161/a161.pdf#page=2 [62] Mémorial A n° 161 de 2008. [online]. 29.10.2008. [cit. 2013-11-12]. Loi du 24 octobre 2008 portant amélioration du cadre législatif de la place financière de Dostupný
Luxembourg.
z WWW:
http://www.legilux.public.lu/leg/a/archives/2008/0161/a161.pdf#page=2 [63] Official Journal L 124. Council Directive 89/299/EEC of 17 April 1989 on the own funds
of
credit
institutions.
Dostupný
z WWW:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31989L0299:en:NOT [64] Official Journal L 166. Council Directive 91/308/EEC of 10 June 1991 on prevention of the use of the financial system for the purpose of money laundering. Dostupný z WWW:http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31991L0308:EN:HTML [65] Official Journal L 178. Council Directive 88/361/EEC of 24 June 1988 for the implementation of Article 67 of the Treaty.
Dostupný z WWW: http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31988L0361:EN:HTML [66] Official Journal L 193. Council Directive 83/350/EEC of 13 June 1983 on the supervision of credit institutions on a consolidated basis. Dostupný z WWW: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31983L0350:EN:HTML 78
[67] Official Journal L 322. First Council Directive 77/780/EEC of 12 December 1977 on the coordination of the laws, regulations and administrative provisions relating to the taking up and pursuit of the business of credit institutions. Dostupný z WWW: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31977L0780:EN:HT ML [68] Official Journal of EU. 2006, C321 E/1Treaty establishing The European Community. [online].
[cit.
Dostupné
2013-12-09].
z:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:321E:0001:0331:EN:pdf [69] Úřední věstník ČNB č.10/1998. Praha: Česká Národní banka, 26. 5. 1998. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/1998/dow nload/v_1998_10.pdf [70] Úřední věstník Evropských Společenství L035. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES. Dostupný
z WWW:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2003:035:0001:01:CS:HTML [71] Úřední věstník Evropských společenství L126. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím
výkonu.
Dostupný
z WWW:http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32000L0012:CS:HTML [72] Úřední věstník L 168. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/26/ES ze dne 29. června 1995, kterou se mění směrnice 77/780/EHS a 89/646/EHS o úvěrových institucích, směrnice 73/239/EHS a 92/49/EHS o jiném než životním pojištění, směrnice 79/267/EHS a 92/96/EHS o životním pojištění, směrnice 93/22/EHS o investičních podnicích a směrnice 85/611/EHS o subjektech kolektivního investování do
převoditelných
cenných
papírů
(SKIPCP).
Dostupný
z:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31995L0026:CS:HTML [73] Úřední věstník L 336. Směrnice Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní. Dostupné
z:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31977L0799:CS:HTML
79
[74] Úřední věstník Evropských společenství L 372/1.Směrnice rady 85/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank
a
ostatních
finančních
institucí.
Dostupný
z WWW:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:06:01:31986L0635:CS:PDF [75] Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ze dne 1.1.1962. Dostupný z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/ [76] Zákon
č.
21/1991
Sb.,
o
bankách
ze
dne
1.2.1992.
Dostupný
z:
1.1.1993.
Dostupný
z:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/banky/ [77] Zákon
č.
1/1993
Sb,.
Ústava
ČR
ze
dne
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/ustava-cr/ [78] Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance ze dne 1.1.1993. Dostupný z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/ zakon_o_cnb.pdf [79] Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů ze dne 1.6.2000. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/oou/ [80] Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů ze dne 19. 8.
2005.
Dostupný
z:
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=60437&nr=377~2F2005&rpp= 15#local-content [81] Zákon č. 253/2008 Sb., některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a
financování
terorismu
ze
dne
5.
června
2008.
Dostupný
https://www.kb.cz/file/cs/o-bance/dokumenty-ke-stazeni/kb-zakon-c-253-2008-sb-onekterych-opatrenich-proti-legalizaci-vynosu-z-trestne-cinnosti-a-financovaniterorismu.pdf?dcd7cffb92ebe8a20814066ac075023f
80
z:
Seznam obrázků Obrázek 1: Institucionální uspořádání dohledu bank ve vybraných zemích ........................... 21 Obrázek 2: Třípilířová struktura Basel II .............................................................................. 26 Obrázek 3: Organizační struktura ČNB ................................................................................ 32 Obrázek 4: Organizační struktura CSSF ............................................................................... 39
81
Seznam tabulek Tabulka 1: Přehled významných prvků regulace a dohledu v ČR a Lucembursku .................43 Tabulka 2: Přehled významných prvků ochrany bankovního tajemství v ČR a Lucembursku 68
82
Seznam příloh Příloha 1: Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu
83
Příloha 1: Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu 176 Princip 1: Cíle, nezávislost, pravomoci, transparentnost a spolupráce Efektivní systém bankovního dohledu musí mít jasné vymezení odpovědnosti a cílů pro každou jednotlivou instituci, která se zabývá dohledem nad bankami. Každá taková instituce by měla mít operační nezávislost, transparentní postupy, důvěryhodné řízení a odpovídající zdroje a měla by být odpovědná za plnění svých povinností. Dalšími nezbytnými předpoklady jsou odpovídající právní rámec pro bankovní dohled, včetně ustanovení týkajících se povolování bank a výkonu dohledu nad nimi; pravomoci zabývat se dodržováním zákonů, jakož i bezpečností a stabilitou bankovního systému; a právní ochrana osob vykonávajících dohled. Měly by existovat i dohody upravující výměnu informací mezi orgány dohledu a ochranu důvěrnosti takových informací. Princip 2: Přípustné činnosti Přípustné činnosti institucí, které obdržely bankovní licenci a podléhají bankovnímu dohledu, musí být jasně definovány a užití slova "banka" v názvech společností by mělo být v maximální možné míře chráněno. Princip 3: Kritéria pro udělení licence Orgán vydávající bankovní licenci (povolovací orgán) musí mít pravomoc stanovit kritéria a odmítat žádosti o založení banky, které nesplňují stanovené standardy. Součástí licenčního řízení by mělo být minimálně posouzení vlastnické struktury a řízení banky a širší bankovní skupiny včetně odborné způsobilosti a důvěryhodnosti členů představenstva a vrcholového vedení banky, strategického a operačního plánu banky, systému vnitřní kontroly a řízení rizik a předpokládané finanční situace banky včetně kapitálové vybavenosti. Pokud navrhovaným vlastníkem nebo mateřskou organizací je zahraniční banka, měl by být požadován předchozí souhlas jejího domovského orgánu dohledu. Princip 4: Převod významných majetkových podílů Orgán dohledu má právo přezkoumat a odmítnout jakýkoliv návrh na převod významných majetkových podílů nebo kontrolního vlivu držených přímo nebo nepřímo v existujících bankách na jiné osoby.
176
Basilejský výbor pro bankovní dohled. Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu [online]. Praha: Česká národní banka, 23. 3. 2007 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/osta tni_analyticke_publikace/download/bcp_-_revidovane_-_cj_ts.pdf
Princip 5: Významné akvizice Orgán dohledu má z hlediska plnění stanovených kritérií pravomoc přezkoumat významné akvizice nebo investice realizované bankou včetně zřízení zahraničních aktivit, a ověřuje, zda majetkové propojení s podniky nebo podnikovými strukturami nevystavuje banku nepřiměřeným rizikům a nebrání efektivnímu dohledu. Princip 6: Kapitálová přiměřenost Orgány dohledu musí stanovit obezřetné a odpovídající požadavky na minimální kapitálové vybavení bank, jež zohlední rizika, do nichž banky vstupují, a musí definovat jednotlivé složky kapitálu s přihlédnutím k jeho schopnosti absorbovat ztráty. Přinejmenším pro mezinárodně činné banky nesmějí být tyto požadavky nižší než ty, které v daném konkrétním případě nastoluje požadavek podle relevantní Basilejské dohody o minimálních požadavcích na kapitál bank. Princip 7: Proces řízení rizik Orgány dohledu se musí ujistit, že banky a bankovní skupiny uplatňují komplexní postupy řízení rizik (včetně dohledu ze strany představenstva a vrcholového vedení) s cílem zjistit, zhodnotit, sledovat a řídit nebo snížit všechna významná rizika a posoudit celkovou kapitálovou přiměřenost bank a bankovních skupin ve vztahu k jejich rizikovému profilu. Tyto postupy musí odpovídat velikosti a složitosti dané instituce. Princip 8: Úvěrové riziko Orgány dohledu si musí být jisty, že banky mají zaveden systém řízení úvěrového rizika, jenž zohledňuje rizikový profil instituce a zahrnuje obezřetnou strategii a postupy pro zjišťování, měření, sledování a řízení úvěrového rizika (včetně rizika protistrany). Tento systém by měl zahrnovat poskytování úvěrů a investování, hodnocení kvality zmíněných úvěrů a investic i operativní řízení úvěrových a investičních portfolií. Princip 9: Problémová aktiva, rezervy a opravné položky Orgán dohledu si musí být jist, že banky mají zavedenou, a dodržují strategii a postupy pro řízení problémových aktiv a hodnocení přiměřenosti opravných položek a rezerv. Princip 10: Limity pro velké úvěrové angažovanosti Orgány dohledu si musí být jisty, že banky mají strategii a postupy, které umožňují, aby vedení banky identifikovalo a řídilo koncentrace v portfoliu, a orgány dohledu musí stanovit obezřetnostní limity k omezení úvěrových angažovanosti banky vůči jednotlivým protistranám nebo skupinám ekonomicky spjatých protistran.
Princip 11: Expozice vůči osobám se zvláštním vztahem k bance Aby se zabránilo zneužívání expozic (jak rozvahových, tak i podrozvahových) vůči “osobám se zvláštním vztahem k bance” a vypořádat se střetem zájmů, orgány dohledu musí požadovat, aby banky vstupovaly do expozic vůči osobám se zvláštním vztahem k bance21 za běžných tržních podmínek; aby tyto expozice byly efektivně sledovány; aby byly přijaty příslušné kroky k řízení nebo snížení rizik a aby se odpisy pohledávek z takových expozic prováděly podle standardních zásad a postupů. Princip 12: Riziko země a riziko transferu Orgány dohledu si musí být jisty, že banky mají odpovídající strategii a postupy pro zjišťování, měření, sledování a řízení rizika země a rizika transferu v jejich mezinárodních uvěrových a investičních činnostech, i pro udržování odpovídajících opravných položek a rezerv na krytí takových rizik. Princip 13: Tržní riziko Orgány dohledu si musí být jisty, že banky mají zavedenou strategii a postupy pro přesné zjištění a měření i pro sledování a řízení tržního rizika; jestliže to situace vyžaduje, měly by být orgány dohledu oprávněny uložit specifické limity a/nebo zvláštní kapitálové požadavky k expozicím vůči tržnímu riziku. Princip 14: Riziko likvidity Orgány dohledu si musí být jisty, že banky mají strategii řízení likvidity, která zohledňuje rizikový profil instituce, a že mají obezřetnou zásady a postupy k zjišťování, měření, sledování a řízení rizika likvidity i k řízení likvidity na každodenní bázi. Orgány dohledu vyžadují, aby banky měly pohotovostní plány pro řešení problémů s likviditou. Princip 15: Operační riziko Orgány dohledu si musí být jisty, že banky mají zavedenou strategii a postupy pro zjišťování, měření a řízení/zmírňování operačního rizika. Tato politika a postupy by měly odpovídat velikosti a komplexnosti banky. Princip 16: Úrokové riziko v bankovním portfoliu Orgány dohledu si musí být jisty, že banky mají zavedeny účinné systémy ke zjišťování, měření, sledování a řízení úrokového rizika v bankovním portfoliu, včetně správně definované strategie schválené představenstvem banky a v praxi uplatňované vrcholovým vedením. Tyto systémy by měly odpovídat velikosti a komplexnosti rizika. Princip 17: Vnitřní kontrola a audit Orgány dohledu si musí být jisty, že banky mají zavedené systémy vnitřní kontroly odpovídající velikosti a složitosti jejich podnikání. Tyto systémy by měly zahrnovat jasné
uspořádání pravomocí a odpovědností; oddělení funkcí pro vstup banky do závazků, pro platby z fondů banky, pro účtování aktiv a pasiv; odsouhlasení těchto procesů; správu aktiv banky, adekvátní nezávislé funkce vnitřního auditu a compliance, jež prověřují funkčnost systému vnitřní kontroly, jakož i dodržování platných zákonů a předpisů. Princip 18: Zneužívání finančních služeb Orgány dohledu se musí ujistit, že banky mají přiměřené zásady a postupy, a to včetně přísných pravidel uplatňování zásady „poznej svého klienta“, které podporují vysoké etické a profesní standardy ve finančním sektoru a zabraňují úmyslnému nebo neúmyslnému zneužití banky k trestné činnosti. Princip 19: Obezřetnostní přístup Efektivní systém bankovního dohledu vyžaduje, aby orgány dohledu důkladně porozuměly operacím jednotlivých bank a bankovních skupin, a také bankovnímu sektoru jako celku, s důrazem na jeho bezpečnost finanční zdraví a stabilitu. Princip 20: Metody výkonu bankovního dohledu Efektivní systém bankovního dohledu by měl zahrnovat dohled na místě, dohled na dálku a pravidelné kontakty s vrcholovým vedením banky. Princip 21: Výkaznictví pro bankovní dohled Orgány dohledu musejí mít prostředky pro shromažďování, přezkoumávání a analýzu výkazů o obezřetnosti podnikání a statistických výkazů předkládaných bankami na individuálním i konsolidovaném základě, a také prostředky pro nezávislé ověření těchto hlášení prostřednictvím dohlídek na místě nebo spolupráce s externími odborníky. Princip 22: Účetnictví a zveřejňování informací Orgány dohledu se musí ujistit, že každá banka vede příslušné záznamy na náležité úrovni a v souladu s všeobecně mezinárodně uznávanými účetními pravidly a postupy, a že pravidelně zveřejňuje informace, které věrně odrážejí její finanční situaci a ziskovost. Princip 23: Pravomoci orgánů dohledu v oblasti nápravných opatření Orgány dohledu musejí mít k dispozici náležitou škálu nástrojů k zajištění včasných nápravných opatření. To zahrnuje pravomoc v odůvodněných případech odejmout bankovní licenci nebo doporučit její odnětí. Princip 24: Dohled na konsolidovaném základě Dohled nad bankovní skupinou na konsolidovaném základě, přiměřené sledování a podle potřeby i používání pravidel obezřetného podnikání na všechny aspekty globálního podnikání skupiny patří k základním prvkům bankovního dohledu.
Princip 25: Vztahy mezi domovským a hostitelským orgánem dohledu Konsolidovaný dohled v mezinárodním měřítku vyžaduje spolupráci a výměnu informací mezi domovskými orgány dohledu a řadou dalších příslušných orgánů dohledu, zejména hostitelskými orgány bankovního dohledu. Orgány dohledu musí vyžadovat, aby místní aktivity zahraničních bank byly prováděny podle stejných standardů, jaké jsou vyžadovány od domácích institucí.
