Ochrana hospodářské soutěže v EU a ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Ochrana hospodářské soutěže v EU a ČR Diplomová práce

Autor:

Michaela Kováříková Finance

Vedoucí práce:

Praha

prof. Ing. Luděk Urban, CSc.

Březen, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Ochrana hospodářské soutěže v EU a ČR“ zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Českých Budějovicích dne Michaela Kováříková

Poděkování: Především bych chtěla poděkovat Prof. Ing. Luďku Urbanovi, CSc. za cenné připomínky, ochotu a vstřícnost při vypracovávání této diplomové práce.

Anotace Diplomová práce popisuje základy problematiky ochrany hospodářské soutěže v EU a ČR. Práce je členěna do pěti základních částí. V úvodu práce jsou definovány základní pojmy vztahující se k danému tématu. Následují dvě kapitoly popisující právní úpravy ochrany hospodářské soutěže v České republice a v Evropské unii, přičemž v každé z kapitol je uveden příklad Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže skutečně řešeného případu porušení práva v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Poslední kapitoly se mimo jiné věnují vztahu soutěžního práva EU a ČR, soutěžním úřadům v EU a ČR a otázce vlivu Lisabonské smlouvy na dosavadní vztah českého a komunitárního soutěžního práva.

Annotation The thesis deals with basic questions on the protection of economic competition within the EU and the Czech Republic. It is structured into five main sections. The introduction defines basic conceptions related to the topic. The following two chapters describe legal regulations of the protection of economic competition in the Czech Republic and the European Union; each of these chapters features an example case of competition protection law breach which was solved by the Office for the Protection of Competition. Final chapters deal, among others, with the relation of the competition law of the EU and the Czech Republic, competition authorities in the EU and the Czech Republic, as well as the influence of the Lisbon Treaty on the existing relation between Czech and Community competition laws.

Obsah Úvod............................................................................................................................................7 1 Ochrana hospodářské soutěže...............................................................................................9 1.1 Vymezení pojmu hospodářská soutěž...............................................................................9 1.2 Nekalá soutěž..................................................................................................................11 1.3 Nedovolené narušení hospodářské soutěže....................................................................12 1.3.1 Soutěžitel................................................................................................................13 1.3.2 Relevantní trh.........................................................................................................14 1.3.3 Dohody narušující soutěž.......................................................................................16 1.3.4 Zneužití dominantního postavení...........................................................................19 1.4 Historie ochrany hospodářské soutěže...........................................................................21 2 Právní úprava v ČR.............................................................................................................26 2.1 Zákony............................................................................................................................26 2.1.1 Zákon o ochraně hospodářské soutěže...................................................................26 2.1.2 Občanský soudní řád..............................................................................................29 2.2 Podzákonné právní předpisy (vyhlášky)........................................................................29 2.3 Soft law...........................................................................................................................30 2.3.1 Leniency program v ČR.........................................................................................31 2.3.2 Pravidlo „de minimis“ v ČR...................................................................................32 2.4 Konkrétní případ porušení právních předpisů bez komunitárního prvku v oblasti soutěžního práva a způsob jeho řešení.................................................................................34 3 Právní úprava v EU.............................................................................................................39 3.1 Smlouva o ES.................................................................................................................40 3.2 Nařízení Rady a Komise.................................................................................................43 3.2.1 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003.................................................................................44 3.2.2 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004.............................................................................45 3.2.3 Nařízení Komise – výjimky ze zákazu kartelových dohod....................................46 3.3 Oznámení, sdělení a vodítka..........................................................................................47 3.3.1 Leniency program v EU.........................................................................................47 3.3.2 Pravidlo „de minimis“............................................................................................48 3.4 Rozsudky Evropského soudního dvora, Soudu první instance a rozhodnutí Komise....49 3.5 Konkrétní případ porušení komunitárního práva v oblasti ochrany hospodářské soutěže a jeho řešení..........................................................................................................................50 4 Úřady ochrany hospodářské soutěže v EU a ČR..............................................................55 4.1 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže..........................................................................55 4.2 Evropská komise – Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž...............................58 4.3 Mezinárodní spolupráce ÚOHS.....................................................................................60 4.3.1 European Competition Network (ECN).................................................................60 4.3.2 Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)...................................62 4.3.3 European Competition Authorities (ECA).............................................................62 4.3.4 International Competition Network (ICN).............................................................63 4.3.5 Středoevropská soutěžní iniciativa (CECI)............................................................63 5 Vztah soutěžního práva EU a ČR.......................................................................................64 5.1 Komunitární soutěžní právo versus české soutěžní právo..............................................64 5.2 Evropská komise a šetření v ČEZ a J&T.......................................................................66 5.3 Vliv Lisabonské smlouvy na dosavadní vztah českého a komunitárního soutěžního práva.....................................................................................................................................68 5

Závěr........................................................................................................................................70 Seznam použité literatury......................................................................................................72

6

Úvod Zajištění ochrany hospodářské soutěže v rámci Evropské unie má úzkou souvislost s realizací společného vnitřního trhu charakterizovaného existencí svobody pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. Neexistence nástrojů politiky ochrany hospodářské soutěže by umožnila rozvoj praktik, které omezují vzájemný obchod a tím i potenciál daného trhu. Aby taková situace nenastala a trh nebyl deformován jednáním soutěžitelů a případně zásahy státu, existují ve většině zemí pravidla hospodářské soutěže vymezující zakázaná jednání. Stejně tak i Evropská unie takovými pravidly disponuje. Soutěžní politika je v Evropské unii považována za prostředek k dosažení základních cílů. Její kořeny sahají až ke Smlouvě o ESUO, která v čl. 65 až 67 zakazovala všechny dohody a rozhodnutí, „které přímo nebo nepřímo směřovaly k vyloučení, omezení nebo zkreslení normálního působení volné soutěže na společném trhu“. V rámci území ČR je považován za stěžejní rok 1927, kdy vznikl zákon proti nekalé soutěži, podle kterého byly posuzovány i případy kartelových dohod a to až do roku 1933, kdy nabyl účinnosti zákon o kartelech a soukromých monopolech. Dnes je česká legislativa v této oblasti postavena na shodných principech s právem komunitárním. Při vstupu do EU již ČR splňovala podmínku zajištění souladu soutěžních právních předpisů s předpisy komunitárními. Vstup do EU jí však přinesl ještě další povinnost v oblasti soutěžního práva: Rozlišovat, zda se v daném případě jedná o

soutěžní případ národního charakteru, nepoškozující zájmy

soutěžitelů v jiných zemích EU, nebo o případ s komunitárním prvkem, který může ovlivnit obchod mezi členskými zeměmi. Toto určení je stěžejní pro stanovení, podle kterého soutěžního práva (vnitrostátního nebo komunitárního) se bude daný případ posuzovat, který soutěžní úřad se jím bude zabývat. Přitom praxe ukazuje, že není vyloučeno řešit případ s komunitárním prvkem za použití jak práva komunitárního, tak i vnitrostátního. Oblast ochrany hospodářské soutěže je velmi široká, přičemž se všeobecně rozlišuje soukromoprávní úprava (= ochrana před nekalou soutěží) a veřejnoprávní úprava (= ochrana před nedovoleným narušením hospodářské soutěže) ochrany hospodářské soutěže. Diplomová práce se zaměřuje na veřejnoprávní oblast ochrany hospodářské soutěže, konkrétně na její dva stěžejní pilíře, kterými jsou ochrana před zakázanými dohodami narušujícími hospodářskou soutěž a ochrana před zneužitím dominantního postavení. Kromě dvou uvedených oblastí

7

bývá i oblast fúzí považována za jeden z pilířů ochrany hospodářské soutěže. Hmotněprávní úpravu ochrany hospodářské soutěže tedy tvoří tři zmíněné pilíře, které však představují dvě celkem samostatné oblasti. Kartelové právo a právo koncentrací. Právo koncentrací řeší problematiku slučování podniků a to ex ante, čímž se výrazně liší od práva kartelového. Jedná se vlastně o jakýsi preventivní nástroj, který se snaží zabránit omezení nebo vyloučení soutěže. Fúze tedy nepatří do skupiny nedovolených jednání. Úprava kartelových dohod a zneužití dominantního postavení naopak představuje restriktivní opatření, které působí ex post. Taková protisoutěžní jednání jsou zakázána vždy, a pokud nastanou, jsou trestána. Fúze jako takové naproti tomu zakázány nejsou, ale za určitých podmínek podléhají povolení. Z důvodu zjevných odlišností podstat zmíněných pilířů se ztotožňuji s názorem Rause a Nerudy1 a budu v práci dále věnovat pozornost pouze oblasti dvou základních pilířů, „které ukládají, na rozdíl od některých jiných pravidel veřejného soutěžního práva, zákaz přímo účastníkům trhu“2, tj. oblasti práva kartelového. S přihlédnutím k výše uvedeným mezím je cílem práce zmapování stavu a vztahu právních předpisů EU a ČR v oblasti ochrany hospodářské soutěže s vymezením základních pojmů této oblasti a zhodnocení funkčnosti a návaznosti obou systémů v rámci České republiky. Text práce by tak měl přinést kromě vymezení základních pojmů i základní přehled právní úpravy ochrany hospodářské soutěže v EU a ČR včetně uvedení řešení skutečných případů porušení pravidel hospodářské soutěže, které řešil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. O ÚOHS, soutěžních úřadech v rámci EU a jejich seskupení pojednává práce v další části. Poslední část práce by měla dát odpověď na otázku, kdy je třeba použít na soutěžní případ právo komunitární a kdy vnitrostátní a jestli Lisabonská smlouva změnila dosavadní vztah českého a komunitárního soutěžního práva.

1 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 8. 2 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 5.

8

1 Ochrana hospodářské soutěže

1.1 Vymezení pojmu hospodářská soutěž Soutěž probíhá v lidské společnosti od pradávna. Člověk vždy soutěžil, aby v rámci lidské společnosti a v prostředí přírody dosáhl co největšího užitku. „To je dáno tím, že soutěživost je obecným biologickým jevem, který se nezastavuje ani před lidskými aktivitami.“3 Touha jednotlivců po co největším výstupu však může směřovat k nelegálním postupům, které jim mají dosažení vytyčeného cíle co nejvíce usnadnit, zajistit výhodnější postavení oproti dalším soutěžícím, apod. Proto je v dnešní společnosti kladen důraz na to, aby nebyla překračována obecně platná pravidla. Pojem hospodářská soutěž není v zákoně přímo vymezen, ale dá se říci, že se jedná o soutěž, která probíhá na trhu. Jedná se o zápolení subjektů, které usilují o stejný cíl za použití legálních prostředků. Pokud rámec vymezený zákonem překročí, jedná se pak o nekalou soutěž, jejíž význam je v České republice vymezen ustanoveními Obchodního zákoníku. Ovšem zde se jedná o tzv. soukromoprávní úpravu. Porušování pravidel hospodářské soutěže veřejnoprávního rázu je řešeno v jiných právních normách, které budou podrobněji uvedeny v dalších kapitolách. Zajímavé vymezení soutěže je možné najít v „Obchodní a živnostenskoprávní rukověti“: „Soutěž, jsouc v podstatě závoděním o odbyt, pobádá, pokud jest zdravou, zvláště k zdokonalení osobní dovednosti. V soutěži uplatňuje se jednak kapitál, jednak vlastnosti osobní. Jest zřejmo, že živnostník lépe situovaný výhodněji nakupuje, ve velkém levněji vyrábí, přiostřenou soutěž déle vydrží, zevnějškem i zařízením velikého závodu imponuje, jest schopen ve prospěch svého výrobku velikých akcí atd.“4 Hospodářská soutěž představuje základní mechanismus fungování tržní ekonomiky, zvyšuje konkurenceschopnost, ekonomický růst, výkonnost ekonomiky, přispívá k podpoře 3 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva, Obecná část, Soutěžní právo. Praha, 2002, s. 277. 4 SCHUSTER, V.; JIRÁK, A. Obchodní a živnostenskoprávní rukověť. Praha, 1911, s. 119.

9

inovací a snižuje náklady.5 Jiná definice hovoří o hospodářské soutěži jako o svobodném rozvíjení činností právnické či fyzické osoby (soutěžitele) zaměřené na získávání zákazníků a uspokojování jejich potřeb v zájmu dosažení vlastního hospodářského prospěchu v konkurenčním prostředí.6 Jedná se o „soupeření dvou nebo více hospodářských subjektů na téže straně tržních vztahů (nabídky či poptávky) k dosažení hospodářského výsledku záležejícího v uskutečnění směny výrobků nebo služeb s týmiž potencionálními účastníky trhu, a to takové soupeření, které vzájemně ovlivňuje hospodářskou činnost těchto subjektů a vytváří na straně druhých potenciálních účastníků tržních vztahů objektivní možnost volby mezi různými soutěžními nabídkami či poptávkami“.7 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže praví, že hospodářská soutěž „je zpravidla definována jako soutěžení podnikatelských subjektů v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty na trhu a dosáhnout tím hospodářského prospěchu. Fyzické a právnické osoby se mohou svobodně účastnit hospodářské soutěže, avšak musí přitom dodržovat závazná pravidla hospodářské soutěže a nesmí účast v soutěži zneužívat.“8 Důležitý v tomto případě je ten fakt, že zmíněné soutěžení musí probíhat na jasně vymezeném trhu, jak uvádí např. BEJČEK9, když upozorňuje na důležitost vymezení relevantního trhu. Jedná se o to, že nabídka a poptávka po určitém zboží nebo službách se musí střetávat v určitém čase a na učitém území. Právo být účasten na hospodářské soutěži má každý za předpokladu, že bude dodržovat právní předpisy. Toto právo vymezuje Obchodní zákoník v § 41. Důležité je zde to, že účastník (soutěžitel) hospodářské soutěže nemusí být pouze podnikatelem. Může se například jednat o nepodnikající osobu, která v rámci účasti v hospodářské soutěži sleduje získání prospěchu. Avšak i zde platí, že při svém jednání nesmí vybočovat z nastavených právních mantinelů a nesmějí svou účast v soutěži zneužívat.10 Hospodářská soutěž je na území České republiky chráněna jak českými právními normami, tak i komunitárním právem. Souhrnně se hovoří o tzv. soutěžním právu, které 5 PELLEŠOVÁ, P. Role Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v politice tvorby a ochrany konkurenčního prostředí [online]. (13.11.2009) 6 MÍKA, V. Mikroekonómia, Žilina, 2005, s. 45. 7 KNAP, K. Právo hospodářské soutěže, Praha, 1973, s. 17. (odkaz získán z MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 3.) 8 ÚOHS. Základní pojmy [online]. (10.09.2009) 9 BEJČEK, J. Kartelové právo, Brno, 1995, s. 74. 10 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 3.

10

představuje „soubor právních norem upravujících hospodářskou soutěž mezi podnikateli působícími na trhu a vstupujícími mezi sebou navzájem do soutěžních vztahů.“11

1.2 Nekalá soutěž

Jak již bylo řečeno, v České republice je třeba v oblasti ochrany hospodářské soutěže rozlišovat její soukromoprávní úpravu a veřejnoprávní úpravu. Ačkoliv se tato práce nebude problematikou nekalé soutěže podrobně zabývat, považuji za důležité ji pro pořádek zmínit, protože se oblasti ochrany hospodářské soutěže přímo týká. Nekalá soutěž je podstatnou částí práva hospodářské soutěže a zahrnuje ty případy, kdy někdo zneužívá a deformuje konkurenční prostředí nekalým způsobem s cílem poškodit svého konkurenta, nebo jiného účastníka hospodářské soutěže a to tak, aby mu tím přivodil újmu.12 Nekalá soutěž spadá do tzv. soukromoprávní úpravy ochrany hospodářské soutěže. Obchodní zákoník v § 44 říká, že „nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, přičemž nekalou soutěží je zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.“ Tato definice je běžně označování za tzv. generální klauzuli nekalé soutěže. Jednání v hospodářské soutěži, jednání v rozporu s dobrými mravy a jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům – to jsou tedy základní obligatorní znaky, jimiž se nekalosoutěžní jednání vyznačuje. Určitý problém je možno spatřovat v tom, co je chápáno jako dobré mravy soutěže. Na vhodné formulaci toho, jak byla práva soutěžícího porušena, tedy co že to bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, závisí úspěch podané žaloby. „V případě nekalé soutěže si ovšem s pouhým pojmem "dobré mravy" nevystačíme. 11 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 23. 12 ŠILHÁN, J. Nekalá soutěž obecně – 1. část [online]. (10.09.2009)

11

Na jeho místo nastupuje pojem "dobré mravy hospodářské soutěže", což může být pojem stejně tak předchozímu podobný i odlišný. Rozhodně však nejsou tyto pojmy shodné. V některých sousedních zemích se v úpravě nekalé soutěže tyto pojmy nerozlišují a je zakázáno jakékoliv jednání v rozporu s dobrými mravy, nikoliv jen těmi soutěžními. Ovšem u nás jsou pojmy odlišeny, tedy je nutné je nějak vyložit. Většinou se soutěžní mravy chápou spíše úžeji než obecné mravy. Ne všechno, co se může v obecném pojetí zdát nemravné, je v hospodářském životě zakázáno. Často je uváděn příklad s obchodníkem, jenž prodává drahý kožich zákazníkovi, o kterém ví, že jej pořizuje pro svou milenku, zatímco jeho vlastní rodina doma živoří. Těžko můžeme takové jednání označit za obecně mravné, ovšem stejně tak těžko můžeme po onom obchodníkovi spravedlivě požadovat, aby z tohoto důvodu obchod neprovedl. Moc daleko by to s takovým přístupem k obchodování asi nedotáhl. Zkrátka ačkoliv je rozpor s dobrými mravy evidentní, rozpor s dobrými mravy hospodářské soutěže nenastal.“13 Nekalá soutěž je tedy takové jednání, které negativně ovlivňuje buď jiného soutěžitele, nebo spotřebitele a je v rozporu s pravidly soutěže. Naproti tomu útok, který směřuje proti hospodářské soutěži jako takové, je nazýván nedovoleným narušením hospodářské soutěže.

1.3 Nedovolené narušení hospodářské soutěže

Oproti nekalé soutěži se nedovolené narušení hospodářské soutěže týká takového jednání, které zasahuje soutěž jako takovou, přičemž na její účastníky má vliv až sekundárně. Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje základní jednání, která jsou způsobilá hospodářskou soutěž narušit.14 Jedná se o dohody narušující soutěž, zneužití dominantního postavení a spojování soutěžitelů. Přičemž úprava problematiky spojování soutěžitelů představuje jakýsi preventivní nástroj ochrany soutěže15 a vybočuje tak oproti zbylým pilířům odlišnou podstatou, která spočívá v řešení případů způsobem ex ante a nemá tudíž restriktivní charakter. Jak již bylo uvedeno v úvodu, právě z tohoto důvodu nebude problematika fúzí v této práci, stejně jako veřejné podpory, 13 ŠILHÁN, J. Nekalá soutěž obecně – 1. část [online]. (10.09.2009) 14 ÚOHS. Základní pojmy [online]. (10.09.2009) 15 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 27.

12

řešena. Kartelové právo (= právo proti omezování soutěže) se zabývá dohodami narušujícími soutěž

a zneužitím dominantního postavení a představuje nejvýznamnější část práva

hospodářské soutěže. „Jak české, tak evropské právo vymezuje dvě základní kategorie zakázaného jednání: uzavírání dohod narušujících soutěž a zákaz zneužití dominantního postavení. Zakázanými dohodami jsou například dohody o přímém či nepřímém určení cen, o rozdělení trhu, vázané obchody nebo diskriminace ostatních soutěžitelů (přičemž se může jednat i jen o jednání ve vzájemné shodě, aniž by byla uzavírána zvláštní dohoda), zatímco zneužitím dominantního postavení je např. vynucování si nepřiměřených smluvních podmínek, cenový dumping, vynucené odebírání dalšího zboží, diskriminace některých obchodních partnerů apod.“16 Dohody narušující soutěž a zneužití dominantního postavení jsou řešeny jak právem českým, tak i právem evropským, přičemž oba systémy jsou si velmi blízké, jelikož předpisy českého soutěžního práva byly harmonizovány s evropským právním řádem.17

1.3.1 Soutěžitel

Důležitým pojmem z hlediska ochrany hospodářské soutěže je soutěžitel. Jeho význam vymezuje Zákon o ochraně hospodářské soutěže, když říká, že soutěžitelé „jsou fyzické nebo právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli.“18 Z toho vyplývá, že soutěžitelem může být i osoba nepodnikající, která se však hospodářské soutěže účastní nebo ji může svou činností nějakým způsobem ovlivnit. V soutěžním vztahu jsou tedy dva a více soutěžitelů, přičemž je rozlišováno, zda jsou ve vztahu konkurenčním = horizontální soutěžní vztah, či zda se soutěžící pohybují na odlišných úrovních trhu = vertikální soutěžní vztah.

16 CHLUMSKÁ, K. Právo a veřejná soutěž [online]. (15.09.2009) 17 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 8. 18 Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

13

1.3.2 Relevantní trh

Určení relevantního trhu je pro rozhodování soutěžních úřadů o tom, zda chování buď jednoho samostatného soutěžitele nebo více soutěžitelů najednou je v souladu se soutěžním právem či nikoliv, nesmírně důležité. Zákon o ochraně hospodářské soutěže definuje relevantní trh jako trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. To znamená, že k soutěžení dvou a více soutěžitelů může dojít jen na relevantním trhu, tedy že výrobky nebo služby, které soutěžitelé nabízejí, musí být ve vzájemném substitučním vztahu. Vymezení relevantního trhu odpovídá na otázku, čím a na jakém území jsou uspokojovány konkrétní potřeby spotřebitelů.19 Jedná se o klíčový pojem v kontextu komunitárního i vnitrostátního soutěžního práva. Pokud jde o stanovení míry vlivu chování na trhu, je myšlen určitý, nikoliv obecný trh. Relevantním trhem je proměnná veličina, jejíž určení je závislé na mnoha konkrétních okolnostech daného případu.20 Jedna z definic relevantního trhu říká, že se jedná o „prostorový a časový souběh nabídky a poptávky po takovém zboží, službách a výkonech, které jsou z hlediska uspokojování určitých potřeb uživatelů těchto výrobků, služeb a výkonů shodné nebo vzájemně zastupitelné.“21 Z toho vyplývá, že relevantní trh se vnitřně rozděluje na výrobkový, teritoriální a časový a tedy zkoumá, čím, kde a kdy jsou potřeby spotřebitelů uspokojovány. 22 Při hodnocení relevantního trhu však jeho jednotlivé části nelze posuzovat odděleně, nýbrž ve vzájemném kontextu a vždy je nutné zvažovat relevantní trh jako celek.23 Věcně relevantní trh je definován jako trh “zboží, které je spotřebitelem považováno za shodné, zaměnitelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na základě jeho vlastností, ceny a zamýšleného způsobu použití (poptávková substituce) nebo případně zboží, které sice není substitutem z hlediska poptávky, ale u kterého lze v krátkém časovém období bez 19 20 21 22

RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 11. MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 75. BEJČEK, J. Existenční ochrana konkurence, Brno, 1996, s. 18. NERUDA, R. Relevantní trh a otázky související v teorii a praxi soutěžního práva – 1. část [online]. (16.09.2009) 23 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 13.

14

významnějších

nákladů

a rizik

na produkci

takových

substitutů

přejít

(nabídková

substituce).“24 Z toho vyplývá, že se soutěžní úřad snaží vymezit věcně relevantní trh s přihlédnutím ke spotřebitelovým preferencím. To znamená, že soutěžní úřad zjišťuje, které výrobky považuje sám spotřebitel za substituty. Soutěžní úřad se nezajímá o to, které výrobky by ze své podstaty mohly být náhradou za určitý výrobek, ale zajímá se o pohled spotřebitele. Hovoří se zde „o zastupitelnosti výrobku a je zdůrazňováno, že výrobky, které jsou zastupitelné jen částečně, netvoří součást relevantního trhu.“25 Územní vymezení relevantního trhu představuje „vymezení v jak širokém území se může spotřebitel pokoušet o nalezení alternativních zdrojů dodávek zboží, předtím vymezeného jako předmět věcně relevantního trhu.“26 Jedná se tedy o to, zda spotřebitelé nebudou při změně ceny výrobku váhat změnit místo nákupu, kde bude tentýž výrobek levnější. Zajímavé příklady vymezení relevantního trhu uvádí RAUS, D. a NERUDA, R. 27. Lokální trhy definují jako: jednotlivá města či okresy u trhu hotelových služeb, území, na němž jsou umístěny rozvody distribuční společnosti u distribuce elektrické energie, plynu, vody, apod. Trhy tvořené linkou mezi dvěma konkrétními místy = pravidelná letecká osobní doprava, trajektová doprava. Národní trhy = trh výroby elektrické energie, trh maloobchodního prodeje aut, většina trhů s telekomunikačními službami, jednotlivé relevantní trhy v oblasti léčiv. Nadnárodní trhy = území Evropské unie u trhu vitamínů pro průmyslové využití, celosvětový trh u trhu výroby dopravních letadel. Časově relevantní trh soutěžní úřad definuje takto: „Dodavatel, spotřebitel a zboží náležejí ke stejnému relevantnímu trhu pouze tehdy, když existuje reálná možnost, aby se věcně relevantní zboží směňovalo mezi dodavateli a spotřebiteli ve stejném časovém období.“28 Kromě tří výše uvedených možných druhů relevantního trhu existuje ještě vymezení tzv. technologického relevatního trhu, který je složen z duševního vlastnictví, které je předmětem licenční smlouvy, a jeho blízkých substitutů, tj. jiných technologií, které by mohly být zákazníky využity jako zaměnitelné, nebo nahraditelné.29 24 ÚOHS. Základní pojmy [online]. (10.09.2009) 25 NERUDA, R. Relevantní trh a otázky související v teorii a praxi soutěžního práva – 1. část [online]. (16.09.2009) 26 ÚOHS. Základní pojmy [online]. (10.09.2009) 27 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 20. 28 ÚOHS. Základní pojmy [online]. (10.09.2009) 29 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 77.

15

1.3.3 Dohody narušující soutěž

Za dohody narušující soutěž považuje generální klauzule, která je obsažena v § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a v čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES: a) dohody mezi soutěžiteli („dohody v užším smyslu“) = ujednání, ve kterých je vyjadřována vůle jejich subjektů v postavení soutěžitelů určitým předem stanoveným způsobem v budoucnu jednat b) rozhodnutí sdružení soutěžitelů = určitý společně koordinovaný postup, který vědomě nahrazuje rizika jinak „běžně“ probíhající účinné soutěže praktickou kooperací mezi soutěžiteli c) jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě = projev vůle směřující vůči soutěžitelům od orgánu, jenž reprezentuje útvar, který si tito soutěžitelé založili.30 Takové dohody vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže a jsou obecně nazývány kartely. Kartel je považován za „uzavřenou dohodu mezi firmami oligopolistické struktury, zaměřenou na koordinaci dohodnutých postupů při určování cen, kvantity produkce, rajonizace odbytu.“31 § 3 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže vyjmenovává, jaká ujednání v dohodách mohou vést k narušení hospodářské soutěže, a která jsou tudíž zakázána. Jedná se o ujednání o: 1) přímém nebo nepřímém určení cen (= cenové kartely) 2) jiných obchodních podmínkách 3) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic (= kontrolní kartely) 4) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů (= segmentační kartely) 5) tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí (= diskriminační kartely) 30 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 54, 56, 59. 31 PŮLPÁN, K.; DUCHÁČKOVÁ, E.; MUSÍLEK, P.; PŮLPÁNOVÁ, S.; VESELÁ, J. Slovník bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálových trhů, Praha, 1998, s. 145.

16

6) uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění 7) tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu

ad 1) Cenové kartely Nejčastěji se vyskytujícím a tudíž i nejznámějším typem dohod, které je v praxi možno vidět, je ujednání o přímém nebo nepřímém určení cen, též známé pod pojmenováním cenové kartely, které mohou mít jak horizontální, tak vertikální charakter (formu). Horizontální fixace cen představuje dohodu mezi jednotlivými konkurenty na stejné úrovni trhu, vertikální fixace cen pak dohodu mezi prodávajícím velkoobchodníkem a kupujícím maloobchodníkem o povinných spotřebitelských cenách.32 Pro cenové dohody uzavírané v horizontále neexistuje žádná výjimka z tohoto zákazu. Pro cenové dohody ve vertikále platí, že lze nezávazně doporučit cenu pro další prodej zboží, aniž by však s respektováním takového dporučení byly spojeny jakékoli výhody a s nerespektováním naopak nevýhody.33 ad 2) Ujednání o jiných obchodních podmínkách Stejně jako v případě ujednání o cenách mohou být tyto dohody jak horizontální, tak vertikální. To znamená, že se jedná o takové dohody, kdy se soutěžitelé smluví na jiných než cenových podmínkách, kterými omezí soutěž. Není rozhodné, zda tyto obchodní podmínky jsou dohodnuty vůči soutěžitelům již na trhu působícím či ve vztahu k soutěžitelům na trh nově vstupujícím, nebo zda jsou uplatňovány vůči spotřebitelům. Horizontální dohodou může být vztah, kdy se „...obě smluvní strany zavazují vzájemně se informovat o platebních podmínkách sjednaných při prodeji svého zboží odběratelům a tyto podmínky průběžně upravovat tak, aby byly rovnocenné, ...“.34 ad 3) Kontrolní kartely Dohody o omezení nebo kontrole výroby vznikají zejména ve chvíli, kdy je situace 32 BEJČEK, J. Kartelové právo, Brno, 1995, s. 86. 33 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 62. 34 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 63.

17

na trhu nejistá a soutěžitelé, kteří jsou v postavení konkurentů, si vzájemně zajišťují zachování určitého postavení na něm. ad 4) Segmentační kartely Dalším zakázaným ujednáním je dohoda, v níž se jednotliví soutěžitelé navzájem dohodnou, že si každý z nich ponechá určitou část trhu, a díky tomu nebudou vystaveni konkurenčnímu boji. Tento kartel může být jak vertikální – tedy každý z účastníků se zaměří na jinou cílovou skupinu zákazníků, tak i horizontální – soutěžitelé se dohodnou, že každý z nich si ponechá určitou geografickou oblast trhu, na které bude nadále působit bez konkurence druhého (ostatních).35 Jedná se tedy o rozdělení poptávkové strany trhu nejčastěji podle typu jednotlivých zákazníků. Soutěžitelé pak svoji činnost koordinují takovým způsobem, že pro každého z nich je určen jeden, případně i více druhů odběratelů.36 ad 5) Junktimační kartely (= návazné smlouvy) Podstatou junktimačního kartelu je dohoda soutěžitelů o tom, že ve vztahu k třetím osobám budou podmiňovat uzavření smlouvy dodáním dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí s předmětem smlouvy nesouvisí.37 Současně se sjednaným plněním tedy účastníci dohody své obchodní partnery zavazují k odebrání i jiného plnění, se kterým však „doplňkové“ plnění nemá žádnou spojitost a to ani z hlediska věcného, ani podle obchodních zvyklostí.38 Vázané obchody tedy spočívají ve vázanosti prodeje jednoho výrobku na podmínku nákupu ještě dalšího jiného výrobku. Jedná se o dohody, kdy jsou určitá plnění navázána na jiná plnění, která by za normálních okolností spolu vůbec nesouvisela. Kupující je tak nucen zakoupit i zboží nebo služby, o které neměl původně vůbec zájem. ad 6) Diskriminační kartely Diskriminační kartely představují podle zákona o ochraně hospodářské soutěže uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění. Jedná se o umělé vytváření subjektivních překážek vstupu na trh a tím umělé 35 ČERNÝ, M. Nová právní úprava ochrany hospodářské soutěže v českém právním řádu [online]. 2000 (24.09.2009) 36 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 100. 37 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 67. 38 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 102.

18

udržování nižšího počtu soutěžitelů, než který by trh za subjektivně nezkreslených podmínek pojal.39 Jde tedy o určitou formu bojkotu, i když zde tolik nejde o zajištění a upevnění pozice skupiny na trhu, ale o vyloučení určitých soutěžitelů z účasti v soutěži na relevantním trhu, či alespoň jejich přinucení, aby se chovali tak, jak se hodí skupině soutěžitelů, kteří tak chtějí získat lepší podmínky, kterých by při nenarušené soutěži nikdy nemohli dosáhnout. Příkladem takového jednání jsou různě sjednávané lhůty pro splatnost faktur či různé dodací podmínky.40 ad 7) Bojkotové kartely Bojkotové kartely jsou svou povahou velmi blízké kartelům diskriminačním. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že v případě diskriminačních kartelů se jedná o dohodu, která má zajistit umělou regulaci vstupu nových soutěžitelů na trh, kolektivní znevýhodňování předem stanovené skupiny dodavatelů, odběratelů či jiných třetích osob. Bojkotové kartely se však odlišují tím, že dohoda soutěžitelů má za cíl s třetími osobami vně kartelu vůbec nespolupracovat.41 Takovéto dohody účastníků kartelu zajišťují, že účastníci kartelů nebudou nijak spolupracovat se soutěžiteli, kteří jsou vně kartelu a tudíž nejsou účastníky dohody soutěžitelů.42

1.3.4 Zneužití dominantního postavení

Druhou zásadní věcí, kterou se kartelové právo zabývá, je kromě kartelových dohod ještě problematika zneužití dominantního postavení. Zákon o ochraně hospodářské soutěže řeší zneužití dominantního postavení v § 11. Ovšem i zde je velmi důležitá komunitární úprava (čl. 82 Smlouvy ES), jejíž znění se použije v případě, že se jedná o případ s komunitárním prvkem. Platí, že i když dojde ke zneužití dominantního postavení pouze na území České republiky, může se i tak stát, že se bude jednat o případ s komunitárním prvkem, pokud daným jednáním došlo k uzavření trhu pro případné konkurenty z ostatních členských států.43 Zákon o ochraně hospodářské soutěže definuje dominantní postavení jako postavení 39 40 41 42 43

BEJČEK, J. Kartelové právo, Brno, 1995, s. 89. MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 103-104. RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 67. MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 104. MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 157.

19

jednoho, případně více soutěžitelů (společná dominance), jejichž tržní podíl na trhu je větší než 40 %. Taková tržní síla jim umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Ze zákona dále vyplývá, že samotná skutečnost, že je soutěžitel v dominantním postavení, není sankcionována. Zákázáno je až její zneužití. Přitom musí platit, že zneužití dominantního postavení působí újmu jiným soutěžitelům. Tady na rozdíl od kartelových dohod neexistují žádné legální výjimky, kterých by se podnik nařčený ze zneužití dominantního postavení mohl dovolat. Evropský soudní dvůr ale ve své judikatuře připustil tzv. „pravidlo rozumného posouzení“, které umožňuje, aby podnik, který zneužije dominantního postavení odůvodněně a přiměřeně, nebyl sankcionován.44

Za zneužití dominantního postavení je dle zákona o ochraně hospodářské soutěže považováno zejména45: – přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění – vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí – uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni – zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů – dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže (= predatory pricing) – odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání 44 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 158. 45 Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

20

takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé Zákaz zneužití dominantního postavení, jak již bylo řečeno, obsahuje i Smlouva o ES v článku 82, přičemž význam zneužití dominantního postavení nedefinuje, a tak je tato definice ponechána výhradně evropské judikatuře. Hojně využívanou definicí, kterou judikoval Evropský soudní dvůr, je vymezení pojmu dominantního postavení obsažené v rozsudku ve věci United Brands: „postavení ekonomické síly, kterou podnik má a která mu umožňuje bránit zachování efektivní hospodářské soutěže na relevantním trhu, protože mu dává možnost chovat se v podstatné míře nezávisle na jeho soutěžitelích, zákaznících a nakonec i spotřebitelích“.46

1.4 Historie ochrany hospodářské soutěže

Většina odborných publikací pojednává o historii ochrany hospodářské soutěže na území České republiky široce – svůj výklad směřuje velmi hluboko do historie, přičemž zmiňuje například vývoj soutěžních ustanovení ve starověkém Římě, vznik cechů v Evropě, vývoj v Anglii a v neposlední řadě i rušení cechů v českých zemích a jejich nahrazení ustanovením živnostenského řádu (1883) živnostenskými společenstvy. „Jejich účelem mělo být mj. „odklízení obyčejů, zvyků a novot, které jsou na překážku poctivé soutěži mezi členy společenstva.“ Jak ukazují příklady judikatury z 20. let 20. století, bylo toto ustanovení někdy používáno k zamezení dohod o cenách mezi jednotlivými členy společenstva.“47 Publikace „Soutěžní právo“ rozděluje vývoj ochrany hospodářské soutěže na našem území do čtyř etap. Za první etapu považuje období konce 19. století a začátku století dvacátého, za druhou etapu období od roku 1933 do roku 1950, za třetí etapu období mezi roky 1950 a 1989, čtvrtá etapa běží od roku 1989 dosud.48 Důležitým mezníkem v oblasti ochrany hospodářské soutěže na našem území je rok 1927, kdy vznikl zákon proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. Generální klauzule tohoto zákona praví: „kdo se dostane v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškodit soutěžitele, může být žalován, aby se zdržel takového jednání a odstranil 46 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 161. 47 ŠVANDA, M.; VRÁNA, F. Historie soutěžního práva od počátků ke dnešku [online]. 2008 (26.09.2009) 48 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 31.

21

závadný stav jím způsobený...“ a byla používána i pro posuzování případů kartelových dohod až do doby, kdy byly kartelové dohody řešeny vlastní právní úpravou.49 Pro vývoj práva kartelového je tak stěžejní rok 1933, ve kterém nabyl účinnost zákon o kartelech a soukromých monopolech, tzv. kartelový zákon č. 141/1933 Sb. Právo proti nekalé soutěži – vývoj na našem území Zmíněný zákon proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. platil až do roku 1951, kdy byl zrušen

občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. Problematika nekalé soutěže je pak

občanským zákoníkem řešena pouze ustanovením § 353, který de facto řeší odpovědnost za škodu způsobenou při nekalé soutěži v hospodářském styku: „Na tom, kdo se octne v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškodit soutěžitele, může se každý soutěžitel, který tímto jednáním utrpěl škodu, nebo jemuž škoda přímo hrozí, domáhat, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený. Kdo věděl, že jeho jednání je způsobilé poškodit soutěžitele, je povinen mu nahradit způsobenou škodu.“50 Tento paragraf byl zařazen do občanského zákoníku výslovně kvůli existenci tzv. Pařížské unijní úmluvy (1919), kterou se Československo zavázalo právně řešit nekalou soutěž.51 Ustanovení občanského zákoníku platilo až do roku 1990, kdy vešel v platnost zákon 103/1990 Sb., kterým byl doplněn hospodářský zákoník. V § 119d52 je nově demonstrativně vymezeno to, co je považováno za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy: a) jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele, b) falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele, c) údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl a vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží. Tato právní úprava však platila pouze chvíli a byla v roce 1991 nahrazena ustanoveními obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., která platí dodnes. 49 50 51 52

MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 31. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva, Praha, 2002, s. 284. Zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník

22

Kartelové právo – vývoj na našem území Kartelový zákon č. 141/1933 Sb. byl postaven na odlišném principu, nežli dnes. „Vláda vlastně „dostala pod kontrolu“ pouze případné největší negativní výstřelky chování kartelů, zejména cenové. Skutečnosti, že zákon byl zamýšlen především jako zákon cenový, napovídá mimo jiné i fakt, že podle paragrafu 40 kartelového zákona měla vláda možnost upravovat celní sazby. Vláda dále kromě kartelových dohod mohla ovlivňovat také nepřiměřeně vysoké ceny soukromých monopolů, a dokonce i ceny firem stojících mimo kartely či obecně „nepřiměřeně vysoké ceny (sazby) důležitých, nezbytných předmětů nebo úkonů potřeby. Účinným nástrojem v tomto směru bylo oprávnění stanovit nejvyšší přípustnou cenu.“53 Tehdejší kartelový zákon jednotně upravoval problematiku kartelů na celém území tehdejšího státu a vycházel z ekonomických úvah, které nepovažovaly kartely za nepříznivé, jelikož mohou pomoci i menším podnikům uplatnit se a také přispívají k řízení sdružených podniků, což vede k hospodárnosti výroby. Přitom však nebyly přehlíženy možné nepříznivé důsledky, které však nebyly nedovolené v případě, kdy účastníci kartelu dodrželi zákonem stanovený postup svého ustavení, podmínek své existence a pokud nepřekročili meze, které by vykazovaly znaky zneužití tímto způsobem získaného postavení. Pro zahájení šetření muselo být zřejmé, že došlo k ohrožení veřejného zájmu. Pokud věc nebyla vyřešena šetřením a případně následným smírčím řízením, rozhodovala ve věci vláda, která mohla kartel zrušit, nebo rozhodnout o neplatnosti kartelové úmluvy a o výši finanční sankce.54 Tímto zákonem tedy nebyly kartely zásadně zakázány, kartelové úmluvy však podléhaly pod sankcí neplatnosti registračnímu zápisu do kartelového rejstříku a mohly být také následně úředním výrokem zrušeny. Tento zákon výslovně zrušen nikdy nebyl, uznává se však všeobecně, že pozbyl platnosti v důsledku přijetí ústavy z r. 1948.55 Reformní snahy v letech 1968-69 pak znovu upoutaly pozornost k otázkám trhu a hospodářské soutěže. Předpisy tehdy vydané ke zdokonalení systému plánovitého řízení národního hospodářství (vládní nařízení č. 100/1966 Sb. a zejména pak jeho novela č. 169/1969 Sb.) obsahovaly poměrně ucelenou úpravu tří generálních klauzulí, tj. obecně formulovaných základních ustanovení spolu s příklady zakázaných a nejčastěji se vyskytujících jednání omezujících soutěž, respektive jednání nekalosoutěžních. Munková,

53 ŠVANDA, M.; VRÁNA, F. Historie soutěžního práva od počátků ke dnešku [online]. 2008 (26.09.2009) 54 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 32-33. 55 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva, Praha, 2002, s. 284.

23

Svoboda, Kindl56 uvádějí, že právě novela č. 169/1969 Sb. obsahovala dvě generální klauzule, které odpovídaly ustanovením článků 81 a 82 Smlouvy o ES. Do novely hospodářského zákoníku z roku 1970 však bylo převzato pouze ustanovení, které organizacím zakazovalo zneužívat svého hospodářského postavení (rozumí se monopolního postavení) vůči jiným organizacím a bylo ve shodě s dřívější koncepcí negace trhu a soutěže zařazeno pod záhlavím „spolupráce socialistických organizací“.Přestože bylo v průběhu dalších let porůznu modifikováno, zůstalo prakticky s jedinou výjimkou nepoužito až do svého zrušení.57 Po listopadu 1989 a úvahách o charakteru připravovaného zákona o hospodářské soutěži bylo nakonec přihlédnuto k „tradiční koncepci dvojkolejnosti soutěžního práva a „veřejnoprávní větev“ zákonodárství na existenční ochranu soutěže byla založena samostatným federálním zákonem č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže.“58 Platným zákonem o ochraně hospodářské soutěže je dnes v České republice zákon č. 143/2001 Sb., který je v souladu s evropskou legislativou a několikrát došlo k jeho novelizaci. K poslední novelizaci zákona došlo v roce 2009 – zákonem č. 155/2009 Sb. Ochrana hospodářské soutěže – vývoj v EU Právní úprava ochrany hospodářské soutěže má své kořeny již v počátcích evropské integrace, tedy v počátcích snahy o vytvoření společného trhu. Již Smlouva o ESUO obsahovala v článcích 65 až 67 zákaz všech dohod a rozhodnutí, „které přímo, nebo nepřímo směřovaly k vyloučení, omezení nebo zkreslení normálního působení volné soutěže na společném trhu“.59 Za nejdůležitější mezník v oblasti ochrany hospodářské soutěže v EU je považován podpis Římské smlouvy v roce 1957, který znamenal vytvoření dosud neexistující komplexní úpravy ochrany hospodářské soutěže v Evropě. Článek 3 Smlouvy o EHS zavázal členské státy k „zavedení systému zajišťujícího, že soutěž na společném trhu nebude narušována“.60 Konkrétní zákazy a další ujednání týkající se volné soutěže byly obsaženy v článcích 85 až 90. Konkrétně článek 85 konstatuje, že „se společným trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, 56 57 58 59 60

MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 33. BUSINESSINFO.CZ. Informace o Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2002 (26.09.2009) BEJČEK, J. Kartelové právo, Brno, 1995, s. 89. FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie, Brno, 2003. FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie, Brno, 2003.

24

rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže“. Článek 86 pak doplňuje, že „se společným trhem je neslučitelné, a proto zakázané, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo jeho podstatné části“.61 Z toho vyplývá, že článek 85 se zabývá kartely a článek 86 zneužitím dominantního postavení. Na Smlouvu o ES navazují další předpisy tzv. sekundárního práva – nařízení. Nejdůležitější z nich je nařízení ES č. 1/2003, které vešlo v účinnost 1. května 2004 a obsahuje podrobné rozvedení zákazů uvedených ve Smlouvě o ES.

61 Smlouva o EHS, články 85, 86.

25

2 Právní úprava v ČR Právní úprava ochrany hospodářské soutěže v ČR sestává ze zákonů, podzákonných právních předpisů a neprávních instrumentů s neformální závazností.

2.1 Zákony

Článek 26 v odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvuje právo každého účastnit se hospodářské soutěže. Odst. 2 pak připouští možnost určitého omezení tohoto práva. Problematiku nedovoleného omezování hospodářské soutěže na našem území upravuje především Zákon o ochraně hospodářské soutěže č. 143/2001 Sb.

2.1.1 Zákon o ochraně hospodářské soutěže

Jak uvádí i Obchodní zákoník v § 42 nedovolené omezování hospodářské soutěže je upraveno zvláštním zákonem. Jedná se o zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, který byl již sedmkrát novelizován a to zákony: a) č. 340/2004 Sb. - jedná se o jednu z nejvýznamnějších novel zákona č. 143/2001 Sb., která měla za cíl zajištění kompatibility českého soutěžního práva se soutěžním právem evropským. Konkrétně například došlo k rozšíření pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o pravomoc aplikovat čl. 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství.62 b) č. 484/2004 Sb. - do zákona č. 143/2001 Sb. byl touto novelou doplněn seznam praktik, které jsou výslovně považovány za zneužívání dominantního postavení a které jsou tedy zakázány.63 62 PRK PARTNERS. Aktuality z oblasti obchodního práva [online]. 2004 (11.10.2009) 63 PORUPKA, T. Oslabí novela zákona o ochraně hospodářské soutěže obchodní řetězce? [online]. 2004 (11.10.2009)

26

c) č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích změnil ustanovení o hospodářské soutěži v infrastrukturních odvětvích („poskytování služeb obecného hospodářského významu“ - § 1 a § 11 odst. 1 písm f) ) v tom smyslu, že se na podnikatele na úseku elektronických komunikací nevztahuje.64 d) 361/2005 Sb. - Čtvrtá a celkem obsáhlá novela reaguje na přijetí Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků. Nařízení upravuje podmínky pro spolupráci mezi soutěžními úřady členských států a Evropskou komisí, včetně povinností, které je Česká republika povinna k zajištění efektivnosti této spolupráce splnit. Novela se vedle spojování soutěžitelů týká i zakázaných dohod. Zrušila soustavu blokových výjimek vydaných vyhláškami Úřadu a nahradila je obecným odkazem na blokové výjimky komunitární, které mají v podstatě identický obsah.65 e) 71/2007 Sb. - touto novelou byl vyřešen problém, který zapříčinila novela č. 127/2005 Sb., a na který upozorňoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže již ve Výroční zprávě za rok 2005. Jednalo se o to, že se ustanovení českého soutěžního práva dostala do rozporu s právem komunitárním. Tímto zákonem byla tedy opět obnovena aplikovatelnost Zákona o ochraně hospodářské soutěže na sektor elektronických komunikací. Tato novela také upravila pravidla pro nahlížení do spisu, když povolila účastníkům řízení seznámit se i s dokumenty, které obsahují obchodní tajemství, avšak za podmínky, že si nebudou pořizovat kopie ani výpisy.66 f) č. 296/2007 Sb. - tato novela nepředstavovala přílišnou změnu zákona č. 143/2001 Sb.

Zatím poslední platná novela – zákon č. 155/2009 Sb. nabyla účinnost dne 1. září 2009 a určuje tak současnou podobu Zákona o ochraně hospodářské soutěže. Zákon o ochraně hospodářské soutěže upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení a) dohodami soutěžitelů, b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo c) spojením soutěžitelů. Dále upravuje postup při aplikaci článků 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství orgány České republiky a některé otázky jejich součinnosti s Komisí Evropských společenství a s orgány ostatních členských států Evropských společenství při postupu podle 64 CHLANDOVÁ, V. Novela zákona o elektronických komunikacích. Ochrana hospodářské soutěže jako integrální součást tohoto právního předpisu [online]. 2005 (11.10.2009) 65 ÚOHS. Výroční zpráva 2005 [online]. 2005 (11.10.2009) 66 ÚOHS. Výroční zpráva 2007 [online]. 2007 (11.10.2009)

27

Nařízení Rady ES o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o ES a Nařízení rady ES o kontrole spojování podniků.67 ZOOHS je rozdělen do deseti hlav, které obsahují celkem 31 paragrafů: HLAVA I (§ 1 – 2) – Úvodní ustanovení = obsahuje vymezení předmětu zákona, vymezení některých pojmů (soutěžitel, relevantní trh) HLAVA II (§ 3 – 9) – Dohody narušující soutěž = zejména vymezení zakázaných dohod demonstrativním výčtem, dále pak blokové výjimky, horizontální a vertikální dohody HLAVA III (§ 10 – 11) – Dominantní postavení a jeho zneužívání = definice dominantního postavení, způsob zjištění tržní síly, demonstrativní výčet možného zneužívání dominantního postavení HLAVA IV (§ 12 – 19) – Spojování soutěžitelů = vymezení pojmů (spojení soutěžitelů, kontrola), spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu, výpočet obratu, zahájení a průběh řízení, zjednodušení řízení o povolení spojení, posuzování spojení, odklad uskutečňování spojení, zrušení rozhodnutí o povolení spojení HLAVA V (§ 20 – 20a) – Úřad = působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže HLAVA VI (§ 21 – 21h) – Řízení u Úřadu = úprava speciálních procesních pravidel uplatňujících se v řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže vedených podle zákona a v řízeních s komunitárním prvkem68 HLAVA VII (§ 22 -22c) – Správní delikty = vymezení přestupků a správních deliktů, ustanovení ke správním deliktům a možnost udělení pořádkové pokuty HLAVA VIII (§ 24) – Povinnost mlčenlivosti a zachování obchodního tajemství HLAVA IX – zrušena HLAVA X (§ 25a – 31) – Společná, zmocňovací, přechodná a zrušovací ustanovení

67 Zákon č. 143/2001 Sb. ve znění zákona č. 155/2009 Sb., o ochraně hospodářské soutěže 68 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 39.

28

2.1.2 Občanský soudní řád

Se zákonem o ochraně hospodářské soutěže úzce souvisí zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se konkrétně o § 200h a § 200i, které mimo jiné připouštějí možnost domáhat se u soudu možnosti šetření i v jiných místech než obchodních prostorách. Tzn. v bytech osob, které jsou statutárními orgány, či osob, které jsou jejich zaměstnanci. Takový návrh musí obsahovat konkrétní údaje stanovené zákonem. O návrhu rozhoduje soud bez jednání usnesením. Tato problematika je dnes zakomponována i v § 21g novelizovaného Zákona o ochraně hospodářské soutěže.

2.2 Podzákonné právní předpisy (vyhlášky)

Zákon o ochraně hospodářské soutěže zejména v § 3 odst. 1 a v § 4 odst. 2 umožňuje Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vydávat prováděcí právní předpisy, kterými stanoví výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na základě tohoto ustanovení vydal osm vyhlášek za účelem implementace principů blokových výjimek v evropském právu do práva českého.69 Jednalo se o vyhlášky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb.: č. 198/2001 Sb., pro určité druhy vertikálních dohod, 199/2001 Sb., pro určité druhy dohod o výzkumu a vývoji, 200/2001 Sb., pro určité druhy dohod o poskytování technologií, 201/2001 Sb., pro určité druhy dohod o specializaci, 202/2001 Sb., pro určité druhy dohod v oblasti pojišťovnictví, 203/2001 Sb., pro určité druhy dohod týkajících se konzultací o cenách v osobní letecké dopravě a přidělování volného letištního času, 204/2001 Sb., pro určité druhy dohod o distribuci a servisu motorových vozidel, 205/2001 Sb., pro určité druhy dohod v oblasti drážní, silniční a vnitrozemské vodní dopravy. V současné době však neplatí ani jedna z osmi uvedených vyhlášek, protože byly zrušeny zákonem č. 361/2005 Sb. Potom už žádné takové vyhlášky vydány Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nebyly, jelikož komunitární blokové výjimky vyhlašované 69 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 67.

29

formou nařízení je možno využít i v souvislosti s právem vnitrostátním. Vyhláška č. 252/2009 Sb. - k povolení spojení soutěžitelů Stejně jako poslední novela Zákona o ochraně hospodářské soutěže nabyla dne 1. září 2009 účinnost vyhláška ÚOHS č. 252/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti návrhu na povolení spojení soutěžitelů, a která nahradila dosud platnou vyhlášku č. 368/2001 Sb. Vyhláška č. 252/2009 Sb. byla vydána na základě tzv. Zmocňovacího ustanovení v § 26 odst. 1 Zákona o ochraně hospodářské soutěže a slouží k provedení § 15 odst. 3 písm. b) a § 16a odst. 1 ZOOHS. Tzn., že vyhláška se týká zahájení řízení (§ 15) a průběhu řízení (§16). Vyhláška uvádí náležitosti návrhu na povolení spojení soutěžitelů (např. řádně a úplně vyplněný dotazník dle přílohy č. 1, doklad o zaplacení správního poplatku, nutné přílohy).

2.3 Soft law Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydává kromě již zmíněných vyhlášek i tzv. dokumenty soft law. Jedná se o metodické dokumenty, které zvyšují transparentnost a předvídatelnost postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.70 ÚOHS rozděluje soft law dokumenty do dvou základních souborů: – dokumenty týkající se zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení – dokumenty týkající se spojení soutěžitelů Tyto dokumenty sice nejsou právně závazné, ale jsou velmi užitečné, neboť ÚOHS slibuje, že se bude v určených případech chovat v souladu s tím, co obsahují. Tento druh dokumentů je zveřejněn na internetových stránkách ÚOHS. Jedná se například o „Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o alternativním řešení některých soutěžních problémů“, „Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb.“, nebo „Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů“. 70 ÚOHS. Výroční zpráva 2008 [online]. 2008 (13.10.2009)

30

2.3.1 Leniency program v ČR

Z hlediska odhalování zakázaných dohod je velmi zajímavý tzv. Leniency program, tedy program shovívavosti, oficiálně nazývaný jako „Program aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut podle § 22 zákona č. 143/2001 Sb“. Program shovívavosti je jedním z nástrojů, který může soutěžnímu úřadu pomoci odhalit kartelové dohody, které představují nejzávažnější protisoutěžní delikty. Smyslem programu shovívavosti je získání důkazů o existenci kartelů a to přímo od soutěžitelů, kteří jsou účastníky takových dohod a nemohou se zcela zprostit odpovědnosti za jejich uzavření. Díky leniency programu však mohou v závislosti na významu informací předaných antimonopolnímu úřadu dosáhnout až odpuštění sankce.71 Program shovívavosti totiž slibuje, že „soutěžiteli, účastníku dohody, který Úřadu jako první poskytne relevantní informace, dokumenty, důkazy a svědectví o existenci dohody narušující soutěž, o které Úřad neměl do okamžiku jejich poskytnutí povědomí, anebo byl o dohodě informován, ale nemohl získat dostačující množství spolehlivých důkazů z jiných zdrojů, lze pokutu neuložit vůbec“72 (pokud splní podmínky dané programem shovívavosti uvedené v odst. 1.1.), nebo může soutěžiteli pokutu alespoň snížit (dle ustanovení odst. 2.1. a 2.2. programu shovívavosti). § 22 zákona o ochraně hospodářské soutěže umožňuje Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže uložit soutěžiteli za správní delikt dle § 3 odst. 1 (dohody narušující soutěž) pokutu až do výše 10.000.000,- Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. Výše pokuty závisí na délce trvání pokutovaného jednání, jeho závažnosti a na případném opakování.73 Možnost daná Leniency programem je tak ve světle zmíněných pokut zajímavou alternativou pro soutěžitele, jak se ze zákonem zakázané spolupráce vyvázat a současně nebýt pokutován vůbec anebo mírněji. Leniency program byl v ČR zaveden v roce 2001 (účinný od července 2001), přičemž z hlediska celosvětového nešlo o žádnou novinku. Již předtím úspěšně fungoval mimo jiné ve Velké Británii, Francii, Německu, USA, nebo Kanadě, od roku 1996 ho používala

71 RAUS, D.; NERUDA, R. Zákon o ochraně hospodářské soutěže s komentářem, Praha, 2004, s. 47. 72 Program aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut podle § 22 zákona č. 143/2001 Sb. 73 Zákon č. 143/2001 Sb. ve znění zákona č. 155/2009 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

31

i Evropská komise.74 Leniency program v ČR z roku 2001 se vztahoval i na účastníky vertikálního kartelu. Dnes platný Program shovívavosti je účinný od června 2007 a vztahuje se jen na horizontální dohody soutěžitelů, jejichž cílem je zejména koordinace nákupních nebo prodejních cen nebo jiných obchodních podmínek, určování výrobních nebo prodejních kvót, rozdělování trhu a omezování dovozu nebo vývozu.75 Dle výroční zprávy ÚOHS za rok 2008 soutěžní úřad přijal v daném období v rámci leniency programu pět žádostí o imunitu.

2.3.2 Pravidlo „de minimis“ v ČR

V § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže je kromě zákazu dohod narušujících soutěž též uvedeno, že se tento zákaz nevztahuje na ty dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný. Jelikož v zákoně o ochraně hospodářské soutěže není definováno, které dohody patří k těm, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, vypracoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže oznámení, ve kterém uvádí znaky takových dohod. Jedná se o „Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný“. Oznámení vymezuje znaky takových dohod a vychází z komunitární úpravy a komunitární judikatury, přičemž vykládá problematiku pravidla „de minimis“ s nimi v souladu. Oznámení ÚOHS v zájmu právní jistoty definuje, ač tuto skutečnost uvádí i § 5 ZOHS, co se míní horizontálními a co vertikálními dohodami uzavřenými mezi soutěžiteli: Horizontální dohody jsou dohody uzavřené mezi soutěžiteli, kteří jsou současnými nebo potenciálními konkurenty na kterémkoliv z dohodou dotčených relevantních trhů. Vertikální dohody jsou pak dohody uzavřené mezi soutěžiteli, kteří působí na různých úrovních trhu, a nejsou současnými nebo potenciálními konkurenty na kterémkoliv z dohodou dotčených relevantních trhů.76 Oznámení ÚOHS nepovažuje dle § 3 odst. 1 ZOHS za zakázané ty dohody, které splňují jednu ze dvou podmínek. Buď se jedná o horizontální dohodu a společný podíl jejích 74 BEDNÁŘ, J. Leniency program je nástrojem v boji proti kartelům [online]. 2004 (03.11.2009) 75 Program aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut podle § 22 zákona č. 143/2001 Sb. 76 Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný

32

účastníků nepřesahuje 10 % na kterémkoli dohodou dotčeném relevantním trhu, nebo se jedná o dohodu vertikální, kdy podíl ani jednoho ze soutěžitelů nepřesáhne 15 % na kterémkoli dohodou dotčeném relevantním trhu. Pokud panují pochybnosti o tom, zda se jedná o dohodu horizontální, či vertikální, hodnotí se dohoda tak, jako by byla horizontální. ÚOHS ovšem nepovažuje za dohody se zanedbatelným dopadem ty případy, v nichž se jedná o horizontální nebo vertikální dohody, které sice nepřesahují výše stanovené limity, avšak obsahují tzv. tvrdá omezení. Tzn. určení cen, včetně určení cen pro prodej zboží třetím stranám; omezení nebo kontrolu výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic; rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů. O bagatelní dohodu se též nejedná v případě, že nastane tzv. „kumulativní účinek dohod o prodeji zboží nebo služeb uzavřených jednotlivými soutěžiteli v postavení dodavatelů nebo distributorů“ a tržní podíl dohod tohoto typu v případě dohod horizontálních i vertikálních překročí 5 %. Pokud tedy souběžně vzniknou dohody obdobného typu na daném trhu a nepokrývají více než 30 % daného trhu, pak se má za to, že k uzavření trhu kumulativním účinkem dohod pravděpodobně nedošlo.77 O dohody s kumulativním účinkem se jedná, pokud existují dohody, které jsou součástí souboru dohod, kde se vždy na jedné straně účastní stejný soutěžitel. Přitom není určeno, v jaké pozici příslušný soutěžitel, který je jakýmsi spojovacím prvkem dohod, vystupuje. O soubor dohod se jedná pokud: a) se jedná o určitý jednotný soubor příslušných dohod, mezi kterými existuje určitá souvislost. Existence souvislosti mezi dohodami je velmi důležitá, jelikož nelze sčítat tržní podíly účastníků dohod, kterých se sice účastní jeden stejný soutěžitel, ale mezi kterými neexistuje objektivní souvislost a jejich předmět je zcela odlišný. b) Další podmínkou je, že se daný soubor dohod musí týkat stejného relevantního trhu.78 To, zda se jedná nebo nejedná o dohodu, jejíž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, je ponecháno na posouzení účastníků dohod. Neexistuje žádné řízení, které by bagatelnost dané dohody deklarovalo.79

77 Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný 78 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 116, 117. 79 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 78.

33

2.4 Konkrétní případ porušení právních předpisů bez komunitárního prvku v oblasti soutěžního práva a způsob jeho řešení Za jedno z nejzávažnějších porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže jsou z hlediska dopadu na hospodářskou soutěž považovány tzv. horizontální kartely (kap. 1.3.2). Právě takovéhoto porušení zákona se týká případ, který byl řešen Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže od roku 2004 až do roku letošního. Protizákonného jednání se dopustily tři pekárenské společnosti – DELTA PEKÁRNY a. s., ODKOLEK a. s. a PENAM spol. s r. o. (od 24. srpna 2005 změna na akciovou společnost), když Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v jejich jednání spatřoval porušení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže ve znění pozdějších předpisů (= „Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen „dohody“), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané“ a „(2) Z dohod zakázaných podle odstavce 1 jsou zakázány zejména dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o a) přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách.“)80. V daném případu se konkrétně jednalo o jednání ve vzájemné shodě při určování cen, když se protisoutěžního jednání dotčené pekárny dopustily takovým způsobem, že se nejpozději od září 2003 domlouvaly na zdražení pečiva, chleba a cukrářského pečiva u svých odběratelů. Poté rozeslaly oznámení o zvýšení cen uvedených výrobků svým odběratelům. Uvedené jednání podle zjištění ÚOHS trvalo od 26. září 2003 nejméně do 12. listopadu 2003 s tím, že dopad porušení zákona pekárenskými společnostmi se na trzích projevil až od začátku listopadu, což bylo způsobeno zejména tím, že se dařilo jen pomalu dojednávat s odběrateli zvýšení cen pečiva, které bylo dodáváno jednotlivými společnostmi. Jednotný postup jim umožnil dosažení vyšších cen pečiva, jelikož se jim mezi sebou podařilo potlačit působení přirozených podmínek hospodářské soutěže.81 Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martin Pecina k případu dne 5. února 2009 řekl, že „sladěný postup umožnil uvedeným soutěžitelům 80 Zákon č. 143/2001 Sb. ve znění zákona č. 155/2009 Sb., o ochraně hospodářské soutěže 81 Rozhodnutí ÚOHS č. S 233/03-4350/05-OOHS

34

dosáhnout lepší vyjednávací pozice vůči odběrtelům, než kdyby každý z nich postupoval na trhu zcela samostatně. Bez uvedeného protisoutěžního jednání by nemuselo dojít ke zvýšení cen pekárenských výrobků v tak krátkém časovém období, a to plošně u všech obchodních řetězců. Uvedeným jednáním nebylo shledáno samotné zdražení pečiva, ale společný postup pekárenských společností vůči odběratelům při zvýšení cen“.82 Výsledkem řízení v uvedené věci bylo vydání rozhodnutí č. j.: UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009/310/ADr, kterým byla uložena pokuta v celkové výši 52,8 milionu Kč a zákaz jednání, kterého se řízení týkalo. Řízení, které trvalo od roku 2004 do roku letošního (2009), postupovalo následovně: 1) Rozhodnutí správního orgánu I. stupně: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal první prvostupňové rozhodnutí v dané věci dne 19.3.2004 pod č.j. S 233/03-2050/04-ORP. Rozhodnutí se členilo na pět výrokových částí, přičemž v části první konstatoval, že v období od 26. září 2003 přinejmenším do 12. listopadu 2003 tři dotčené pekárenské společnosti prokazatelně jednaly ve vzájemné shodě při určování prodejních cen pekárenských výrobků a porušily tak zákaz daný § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Tímto jednáním byla narušena hospodářská soutěž na trhu čerstvého běžného pečiva a na trhu čerstvého cukrářského pečiva. Z druhé výrokové části vyplývalo, že společnost Odkolek a Penam prokazatelně jednaly ve vzájemné shodě při určování prodejních cen pekárenských výrobků a to prokazatelně od 26. září 2003 přinejmenším do 12. listopadu 2003, čímž se dopustily jednání proti ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a narušily tak hospodářskou soutěž na trhu trvanlivého sladkého pečiva. Třetí výroková část obsahovala rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, že správní řízení, týkající se společnosti Odkolek a Penam ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona dohodou těchto podniků o rozdělení trhu spočívající ve výměně odběratelů pekárenských výrobků v měsíci listopadu 2003 se zastavuje. Čtvrtou výrokovou částí bylo účastníkům řízení jednání ve vzájemné shodě dle první a druhé výrokové části do budoucna zakázáno. Pátá výroková část ukládala všem účasníkům řízení pokutu a to ve výších: Delta = 55.000.000,- Kč, Odkolek = 35.000.000,- Kč a Penam = 30.000.000,- Kč. 82 ČTK. ÚOHS pokutoval kartel tří pekáren [online]. 2009 (06.11.2009)

35

2) I. Rozhodnutí o rozkladech: Všichni účastníci řízení pak podali proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozklady, na něž reagoval předseda ÚOHS rozhodnutím č.j. R 20, 21, 22/2004 z 11.5.2005, ve kterém potvrdil první, druhou, třetí a čtvrtou výrokovou část prvního rozhodnutí. Pátou výrokovou část rozhodnutí týkající se výše pokut však zrušil a vrátil věc správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Předseda ÚOHS tedy souhlasil s tím, že jednání vytýkané v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně prokazatelně v uvedeném období probíhalo, avšak nesouhlasil se způsobem odůvodnění výše jednotlivých pokut. Dále předseda ÚOHS konstatoval nedodržení zásad správního trestání, tj. zásady přiměřenosti, proporcionality a spravedlnosti pokut. Proto bylo správnímu orgánu prvního stupně předsedou uloženo, aby rozhodl o výši pokut znovu s tím, že se bude řídit uvedenými zásadami a řádně odůvodní způsob, jakým k určení jejich výše dospěl. Tímto rozhodnutím o rozkladech tedy došlo k rozdělení řízení na řízení o vlastním deliktu a na řízení o pokutě. 3) Řízení u správních soudů o deliktu Pekárenské společnosti Delta, Odkolek a Penam podaly proti I. rozhodnutí o rozkladech žaloby ke Krajskému soudu v Brně. Soud věci spojil v jednu a rozhodl o ní rozsudkem č. j. 31 Ca 58/2005-105 dne 24.8.2006 tak, že jím zrušil první výrokovou část (část potvrzující vlastní delikt) rozhodnutí o rozkladech a vrátil věc k dalšímu řízení. ÚOHS podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu (NSS). Ten ji však rozsudkem č. j. 5 Afs 40/2007-204 dne 30.9.2008 zamítl, přičemž označil postup krajského soudu za zcela správný, když první rozhodnutí o rozkladech zrušil jako nepřezkoumatelné. NSS především uvedl, že došlo k rozporu mezi popisem skutku, za který byla sankce uložena, uvedeným ve výroku a v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu. To způsobilo, že není možné jednoznačně určit, za který skutek byla sankce uložena. Z rozhodnutí ÚOHS nebylo možno jednoznačně určit, které jednání pekárenských společností bylo posouzeno jako nezákonné jednání ve vzájemné shodě. 4) Rozhodnutí o pokutě – druhé prvostupňové rozhodnutí V I. rozhodnutí o rozkladech kritizoval předseda ÚOHS způsob určení pokuty v páté výrokové části prvního rozhodnutí prvního stupně. Správní orgán prvního stupně na toto reagoval druhým prvostupňovým rozhodnutím č. j. S233/03-4350/05-OOHS ze dne 36

18.7.2005, ve kterém dle § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů uložil pekárenským společnostem za porušení zákazu uvedeného v § 3 odst. 1 pokuty: Delta = 31.000.000,- Kč, Odkolek = 18.500.000,- Kč a Penam = 16.000.000,Kč. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že mimo jiné považoval při určení výše pokuty za důležité, aby jednotlivé sankce převyšovaly profit, kterého firmy na základě realizace nezákonného jednání dosáhly. Správní orgán také zohlednil zákonná kritéria pro stanovení pokut, tzn. délku a závažnost porušování zákona, včetně toho, že nešlo o opakované porušení zákona. Dále vzal v potaz význam trhů, na kterých k porušení zákona došlo, míru dopadu tohoto porušení na hospodářskou soutěž na vymezených relevantních trzích a úmyslnost jednání. 5) Rozklady proti rozhodnutí o pokutách (= proti druhému prvostupňovému rozhodnutí) Proti rozhodnutí o pokutách podaly všechny tři pekárenské společnosti rozklady, o nichž rozhodl předseda ÚOHS rozhodnutím R 11, 12, 13/05 dne 18.8.2006, kterým napadené rozhodnutí změnil tím způsobem, že uložené pokuty snížil o 20 %. Nová výše pokut tedy byla: Delta = 24.800.000,- Kč, Odkolek = 14.800.000,- Kč a Penam = 13.200.000,- Kč. Snížení pokut vysvětlil krátkodobostí trvání protiprávního jednání a pak situací na relevantním trhu – konkrétně tržní silou odběratelů pekárenských společností z řad obchodních řetězců, což bylo polehčující okolností. 6) Žaloby proti druhému rozhodnutí o rozkladech Všechny tři společnosti, tedy Delta, Odkolek a Penam podaly proti druhému rozhodnutí o rozkladech žaloby, o nichž Krajský soud v Brně rozhodl dne 3.1.2007. Rozsudek č. j. 62 Ca 36/2006-180 druhé rozhodnutí o rozkladech zrušil a vrátil zpět k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí o rozkladech je nepřezkoumatelné, neboť ÚOHS vydal výrok o pokutě bez toho, aby existoval skutkový základ rozhodnutí (tedy rozhodnutí o deliktu) – to bylo již dříve rozsudkem Krajského soudu v Brně zrušeno. ÚOHS se proti rozsudku krajského soudu ohradil a podal k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, která byla 31.10.2008 zamítnuta rozsudkem NSS č. j. 5 Afs 61/2007257 s tím, že krajský soud postupoval správně.

37

7) Nové rozhodnutí o rozkladech Předseda ÚOHS reagoval na výše uvedené rozsudky správních soudů vydáním nového rozhodnutí č. j. UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009310/ADr o rozkladech proti první, druhé a čtvrté výrokové části prvního prvostupňového rozhodnutí (o spáchání deliktu) s tím, že třetí výroková část prvního prvostupňového rozhodnutí je v právní moci, jelikož tato nebyla napadena rozklady a tudíž o ní není možné znovu rozhodovat. Dále rozhodnutím ÚOHS rozhodl o pokutě. Řízení o rozkladech proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí (o vině) č. j. R 20, 21 ,22/2004 a řízení o rozkladech podaných proti druhému prvostupňovému rozhodnutí (o pokutě) č. j. 11, 12, 13/2005 byly na základě ustanovení § 140 odst. 1 správního řádu spojeny do jednoho společného řízení pod č. j. R 20, 21, 22/2004 s tím, že ukládání pokut je přímo závislé na stanovení existence správního deliktu. V rozhodnutí č. j. UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009310/ADr ÚOHS konstatuje, že pekárenské společnosti Delta, Odkolek a Penam jednaly ve vzájemné shodě při určování cen čerstvého běžného pečiva a chleba a cen čerstvého cukrářského pečiva, čímž narušily hospodářskou soutěž na daném trhu a porušily tak zákaz, který je dán § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže. Pekárenské společnosti Odkolek a Penam navíc jednaly ve vzájemné shodě při určování cen trvanlivého sladkého pečiva a porušily tak § 3 odst. 1 a odst. 2 písm a) zákona o ochraně hospodářské soutěže. ÚOHS v I. části rozhodnutí specifikované protizákonné jednání dotčeným společnostem zakázal. Částí II. pak uložil účastníkům řízení pokuty: Delta = 24.800.000,- Kč, Odkolek = 14.800.000,- a Penam = 13.200.000,- Kč. Všechny tři společnosti postupně ÚOHS zažádaly o povolení zaplacení pokuty ve splátkách a všem bylo vyhověno.

38

3 Právní úprava v EU

Soutěžní právo EU má dopad nejen na činnost soukromých osob, nýbrž i na činnost jednotlivých vlád, jejichž zásahy by mohly mít na soutěž jako takovou vliv. Obchodní společnosti mohou omezovat soutěž na trhu dohodami se svými konkurenty nebo zneužíváním svého dominantního postavení na trhu. Stejně tak ovšem i vlády jednotlivých členských států mohou svým jednáním narušit hospodářskou soutěž. Mohou udělit podnikům tzv. výhradní nebo zvláštní práva a vytvořit tak vlastně monopol. Dalším způsobem omezení hospodářské soutěže ze strany vlád členských zemí jsou státní podpory, které upřednostňují vybrané podnikatelské subjekty nebo výrobu určitého zboží a služeb.83 V rámci

komunitárního

soutěžního

práva

platí

zákaz

státních

podpor

podnikům

a hospodářským subjektům, jejichž poskytnutí by mělo za důsledek narušení hospodářské soutěže. Finanční krize však přiměla Komisi alespoň dočasně přehodnotit dosud platné podmínky zejména vzhledem k bankovnímu sektoru. Bylo přijato sdělení, kterým Komise vysvětluje svůj přístup k ohodnocení podpory na restrukturalizaci, kterou poskytují jednotlivé členské státy bankám. Přitom svůj přístup vymezují třemi základními zásadami: a) banky, které přijmou podporu, se musí stát v dlouhodobém horizontu životaschopnými, aniž by potřebovaly další státní podpory, b) vlastníci bank, které přijmou podporu se musí spravedlivě podílet na restrukturalizačních nákladech a c) musí být přijata taková opatření, která omezí narušení hospodářské soutěže

na jednotném trhu.

„Pokyny Komise k

podpoře

na restrukturalizaci určené bankám“ jsou platné až do 31. prosince 2010 a přinášejí odpověď na otázku, jak má Komise v souvislosti s probíhající finanční krizí výše zmíněné zásady používat, aby výsledkem bylo navrácení bankovního sektoru v EU k bezproblémovému chodu. Pokyny Komise vycházejí z čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy ES, ve kterém je povolena státní podpora v případě vážné poruchy v hospodářství. Pokyny mají dočasný charakter – budou platit do konce roku 2010.84 Aby jednotný vnitřní trh Společenství fungoval tak jak má, nestačí pouze umožnění volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu mezi členskými zeměmi. Je nutné, aby 83 BUSINESSINFO.CZ. Evropská soutěžní politika [online]. 2009 (06.11.2009) 84 EUROPA.EU. Státní podpora: Komise předkládá pokyny k podpoře na restrukturalizaci určené bankám [online]. 2009 (27.12.2009)

39

existovala kvalitní a účinná politika hospodářské soutěže.85 Z toho vyplývá, že soutěžní politika Společenství je nástrojem pro zajištění dosažení jednoho z jeho cílů, jímž je jednotný vnitřní trh. Právní úprava ochrany hospodářské soutěže v EU sestává zejména z ustanovení Smlouvy o ES, nařízení Rady a Komise, oznámení, sdělení, rozsudků Evropského soudního dvora, Soudu první instance a Komise.86

3.1 Smlouva o ES

Základní právní úprava ochrany hospodářské soutěže v EU je obsažena ve Smlouvě o ES. Jedná se o ustanovení Hlavy VI, která vymezuje „Společná pravidla pro hospodářskou soutěž, daně a sbližování právních předpisů. Kapitola 1 v článcích 81 až 86 upravuje pravidla hospodářské soutěže. Jedná se o pravidla platná pro podniky. Článek 81 v odst. 1 prohlašuje, že „se společným trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu“. Stejný článek pak demonstrativně vyjmenovává druhy dohod a jednání, o která by se mohlo jednat: a) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky; b) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice; c) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování; d) uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži; e) podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.

85 TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy, Praha, 2006, s. 181. 86 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 25.

40

Odstavec 2 říká, že dohody dle článku prvního jsou od začátku neplatné. Odst. 3 pak připouští, že odst. 1 může být prohlášen za neúčinný pro dohody, které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících. Toto ustanovení se týká dohod mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků i jednání ve vzájemné shodě. Článek 82 se týká problematiky zneužití dominantního postavení, když považuje za zakázané takové jednání, které může ovlivnit obchod mezi členskými státy tím, že jeden nebo více podniků zneužije dominantního postavení na společném trhu nebo jeho podstatné části. Článek 82 dále obsahuje demonstrativní výčet toho, v čem může spočívat zneužití dominantního postavení: a) v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných obchodních podmínek; b) v omezování výroby, odbytu nebo technického vývoje na úkor spotřebitelů; c) v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži; d) v podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.87

K provádění ustanovení obsažených v čl. 81 a 82 jsou dle čl. 83 Radou na návrh Komise přijímána nařízení nebo směrnice, přičemž takto vydaná nařízení nebo směrnice mají především zajistit dodržování zákazů stanovených v článcích 81 a 82, stanovit prováděcí pravidla k článku 81 odst. 3 a podrobně vymezit rozsah uplatňování článků 81 a 82 v jednotlivých hospodářských odvětvích. Článek 86 Smlouvy o ES se týká veřejných podniků a podniků se zvláštními nebo výlučnými právy. Článek 86 zavazuje členské státy, které nějakým způsobem zvýhodňují podniky, ke zrušení platnosti těchto zvláštních nebo výlučných práv, protože tyto odporují Smlouvě o ES. Články 87 a 88 stanovují podmínky pro možnost poskytnutí státní podpory ovšem 87 Smlouva o založení ES

41

za předpokladu, že jsou Smlouvou označené jako slučitelné se společným trhem. Za slučitelné se společným trhem jsou přitom považovány tyto případy: a) podpory sociální povahy poskytované individuálním spotřebitelům za podmínky, že se poskytují bez diskriminace na základě původu výrobků; b) podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi; c) podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa, pokud jsou potřebné k vyrovnání hospodářských znevýhodnění způsobených tímto rozdělením. Za slučitelné se společným trhem pak mohou být považovány tyto případy: a) podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností; b) podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu; c) podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem; d) podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže ve Společenství v míře odporující společnému zájmu; e) jiné kategorie podpor, které určí Rada na návrh Komise rozhodnutím přijatým kvalifikovanou většinou. Komise průběžně sleduje režimy podpor existující v jednotlivých státech a navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování společného trhu. Pokud Komise dojde k závěru, že podpora poskytovaná členským státem není slučitelná se společným trhem, rozhodne o tom, že takovou podporu musí dotčený stát ve stanoveném termínu zrušit. Toto rozhodnutí může změnit Rada na základě podané žádosti, kterou se pozastavuje řízení Komise až do konečného rozhodnutí Rady.88 88 Smlouva o založení ES

42

Tato problematika aktuálně úzce souvisí s děním v České republice, která se rozhodla zavést „Program podpory filmového průmyslu“, který by měl přilákat zahraniční filmaře zpět do České republiky. Na filmovou produkci bylo vyčleněno cca 400 mld. Kč ze státního rozpočtu.89 Poté co většina evropských zemí zavedla pobídky tohoto typu, razantně klesl roční obrat filmového průmyslu u nás, když se filmaři logicky přesunuli do zemí, kde jim pobídky nabízeny byly.90 Trend drtivého propadu filmového průmyslu u nás by v příštím roce mohl být zastaven, jelikož Vláda ČR na svém zasedání dne 19.10.2009 schválila již zmíněný „Program podpory filmového průmyslu“, který by měl konkurovat obdobným programům již dříve zavedeným například v Německu, Maďarsku nebo Velké Británii. Jelikož existuje v rámci EU tzv. výjimka ze zákazu veřejných podpor, která se týká podpory filmového průmyslu, a podle níž fungují podpory kinematografie v jiných zemích EU, předpokládá se, že by měla Komise český pobídkový program bez problémů schválit. Podmínkou je vypracování notifikace Programu u Evropské komise. Na notifikaci bude spolupracovat Ministerstvo kultury s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud bude notifikace Evropskou komisí přijata, program by měl začít fungovat od začátku roku 2010.9192

3.2 Nařízení Rady a Komise Aby mohly být zásady, které uvádí zejména článek 81 a 82 Smlouvy o ES, prováděny, je Rada oprávněna přijmout na návrh Komise nařízení nebo směrnice. Cíl těchto dokumentů je v článku 83 vymezen deklaratorně: a) zajistit dodržování zákazů uvedených v čl. 81 odst. 1 a v článku 82 stanovením pokut a penále; b) určit prováděcí pravidla k čl. 81 odst. 3 s přihlédnutím k nutnosti zajistit účinný dozor při co největším zjednodušení správní kontroly; c) podrobněji vymezit v případě potřeby rozsah uplatňování článků 81 a 82 v jednotlivých 89 KUČERA, P. Filmaři dostanou od státu 400 milionů, když zvolí Česko [online]. 2009 (19.10.2009) 90 VETEŠKOVÁ, M.; TÁBORSKÁ, M. Vláda schválila program podpory filmového průmyslu [online]. 2009 (19.10.2009) 91 DOTACEONLINE.CZ. Ministerstvo kultury chystá peníze na podporu filmového průmyslu [online]. 2009 (19.10.2009) 92 PRVNIZPRAVY.CZ. Vláda přijala návrh programu podpory filmového průmyslu [online]. 2009 (19.10.2009)

43

hospodářských odvětvích; d) vymezit úlohy Komise a Soudního dvora při provádění ustanovení uvedených v tomto odstavci; e) vymezit poměr mezi vnitrostátními právními předpisy na jedné straně a ustanoveními tohoto oddílu nebo předpisy přijatými na základě tohoto článku na straně druhé.

3.2.1 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003

Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy nahradilo do té doby platné nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962 a stalo se tak základem pro další rozvoj integrované soutěžní politiky v rámci EU.93 Toto nařízení Rady v Hlavě I ujasňuje způsob použití článků 81 a 82 Smlouvy, přičemž konstatuje, že dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě dle čl. 81 odst. 1 se zakazují, aniž by o tom muselo být vydáno předchozí rozhodnutí. Dále se hovoří o dohodách, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě uvedených článkem 81 odst. 3. Tato jednání se nezakazují, aniž by o tom muselo být vydáno předchozí rozhodnutí. Předchozí rozhodnutí se nevyžaduje ani v případě čl. 82, který zakazuje zneužití dominantního postavení. Hlava I dále obsahuje vymezení vztahu mezi články 81 a 82 Smlouvy s vnitrostátními právními předpisy o hospodářské soutěži. Hlava II stanovuje pravomoci Komise, orgánů pro hospodářskou soutěž členských států a vnitrostátních soudů při použití článků 81 a 82 Smlouvy. Hlava III řeší problematiku rozhodnutí Komise, přičemž blíže specifikuje mimo jiné zjištění a ukončení protiprávního jednání a zajištění předběžných opatření. Hlava IV definuje způsob spolupráce mezi Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států. Hlava V v souvislosti s aplikací článků 81 a 82 Smlouvy přiznává vyšetřovací pravomoci jak Komisi, tak i národním soutěžním úřadům, přičemž upravuje pravomoc dotazování, kontrolní pravomoci Komise, kontrolu v jiných prostorách. 94 Hlava VI se týká sankcí a stanoví sankce za porušení zákazů stanvených v čl. 81 odst. 1 a 82 Smlouvy o ES a za porušení procesních povinností v řízeních před Komisí. Dále jsou v Hlavě VI uvedena pravidla pro ukládání těchto sankcí. Hlava VII řeší problematiku promlčení, když 93 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 94 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003

44

uvádí promlčecí lhůty pro uložení sankcí a promlčecí lhůty pro vymáhání sankcí. Hlava VIII se týká slyšení stran, stěžovatelů a ostatních osob před přijetím rozhodnutí Komise. Též se týká zachování profesního tajemství. Hlava IX umožňuje Komisi odejmout výhodu plynoucí z nařízení o výjimce, pokud v konkrétním případě zjistí, že dohoda, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, na které se vztahuje nařízení o výjimce, má určité dopady, které nejsou slučitelné s čl. 81 odst. 3 Smlouvy. Hlava X obsahuje obecná ustanovení – zveřejňování rozhodnutí, přezkoumání Soudním dvorem, vynětí z působnosti, prováděcí ustanovení. Hlava XI obsahuje přechodná, pozměňující a závěrečná ustanovení.9596

3.2.2 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004

Stejně jako výše uvedené nařízení má i nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků („Nařízení ES o spojování“) velký význam v rámci modernizace soutěžního práva EU. Nařízení se použije na všechna spojení, která mají význam pro celé Společenství, přičemž definuje, co je za takové spojení považováno: a) celkový celosvětový obrat všech dotčených podniků přesahuje 5 000 milionů eur, a b) celkový obrat každého z nejméně dvou dotčených podniků v rámci celého Společenství přesahuje 250 milionů eur, pokud žádný z dotčených podniků nedosáhne v jednom a témž členském státě více než dvou třetin svého celkového obratu v rámci celého Společenství. Pokud není dosaženo ani jedné z výše uvedených prahových hodnot, pak se spojení hodnotí ještě v souvislosti s ustanovením odst. 3, kdy za spojení s významem pro celé společenství je též považováno, jestliže: a) celkový celosvětový obrat všech dotčených podniků přesahuje 2 500 milionu eur; b) v každém z nejméně tří členských států celkový obrat všech dotčených podniků přesahuje 100 milionů eur; c) v každém z nejméně tří členských států uvedených pro účely písmena b) převyšuje celkový obrat každého z nejméně dvou dotčených podniků 25 milionů eur a 95 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 28. 96 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003

45

d) celkový obrat v rámci Společenství každého z nejméně dvou dotčených podniků přesahuje 100 milionů eur, pokud žádný z dotčených podniků nedosáhne v jednom a témž členském státě více než dvou třetin svého celkového obratu v rámci celého Společenství.97 Nařízení dále stanovuje, které orgány posuzují spojení soutěžitelů. Jedná se o Komisi, jejíž rozhodnutí může být přezkoumáno Soudním dvorem. Důležité je zakotvení pravidla „one stop shop“, které znamená, že se spojení soutěžitelů, které má komunitární charakter, posuzuje výhradně podle komunitárního práva. Dalším důležitým bodem je povinnost Komise při rozhodování, zda je navrhované spojení třeba zakázat, brát zřetel na to, jestli je dané spojení způsobilé podstatně narušit účinnou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části.98

3.2.3 Nařízení Komise – výjimky ze zákazu kartelových dohod

Ve Smlouvě o založení evropského společenství, konkrétně v čl. 81 odst. 3 jsou uvedeny výjimky dohod podniků, které se, na rozdíl od dohod vymezených v odst. 1 stejného článku, nepovažují za zakázané. Jedná se o dohody nebo kategorie dohod mezi podniky, rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie, které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a které neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná, a které neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.99 Po vydání nařízení Rady č. 1/2003 získalo ustanovení čl. 81 odst. 3 přímý účinek, takže je přímo na podnicích, jak vyhodnotí danou dohodu. Tedy zda je tato dohoda v souladu s ustanovením odst. 3 čl. 81 a není tudíž zakázána. Protože je ale pro podniky obtížné určit, zda se jedná o dohodu zakázanou či nikoliv, je Komise zmocněna Radou k vydávání tzv. blokových výjimek, které jsou vydávány formou nařízení a týkají se určitých skupin dohod a působí určité upřesnění toho, které dohody nejsou zakázané. Blokové výjimky se v současnosti rozdělují do pěti základních skupin: 97 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 98 KSB.CZ. Hospodářská soutěž [online]. 2004 (24.10.2009) 99 Smlouva o založení ES

46

– blokové výjimky v oblasti vertikálních dohod = nařízení Komise č. 2790/1999 o některých kategoriích vertikálních dohod; nařízení Komise č. 1400/2002 o některých kategoriích vertikálních dohod v oblasti motorových vozidel – blokové výjimky v oblasti horizontální spolupráce = nařízení Komise č. 2658/2000 o dohodách a specializaci; nařízení Komise č. 2659/2000 o výzkumu a vývoji – blokové výjimky v oblasti poskytování technologií = nařízení Komise č. 240/1996 o dohodách o poskytování technologií – blokové výjimky v oblasti pojišťovnictví = nařízení Komise č. 358/2003 o dohodách v pojišťovnictví – blokové výjimky v oblasti dopravy = nařízení Rady č. 1017/1968 o dohodách v oblasti železniční, silniční a vnitrozemské vodní dopravy; nařízení Komise č. 1617/1993 o dohodách v letecké dopravě; nařízení Rady č. 4056/1986 a nařízení Komise č. 823/2000 o dohodách v oblasti námořní dopravy100

3.3 Oznámení, sdělení a vodítka

Oznámení, sdělení a vodítka, která Komise vydává, představují právně nezávazné dokumenty, pomocí nichž Komise sděluje svůj postoj k určitým problémům v oblasti aplikace komunitárního práva. Tyto dokumenty jsou ale pouze určitým vodítkem, nejsou právně závazné. Oznámení, sdělení a vodítka lze kdykoliv změnit nebo zrušit a nemusí být brána v potaz komunitárními soudními orgány, které podle nich nemusí rozhodovat. To se však netýká Komise samotné, která s nimi v souladu jednat musí, dokud je neodvolá.

3.3.1 Leniency program v EU

Stejně jako v České republice (kap. 2.3.1), tak i v Evropské unii je při odkrývání existence zakázaných dohod dle článku 81 Smlouvy ES velmi užitečný leniency program. 100ÚOHS. Legislativa hospodářské soutěže – Evropská unie [online]. (24.10.2009)

47

Pravidla programu shovívavosti v rámci Evropské unie jsou vymezena „Oznámením Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů“ (2006/C 298/11). Komise v úvodu zmíněného oznámení uvádí mimo jiné i to, že mnoho kartelů je vzhledem k jejich povaze velmi obtížné odhalit, a proto je výhodné podniky, které jsou do kartelu zapojeny a které své jednání chtějí ukončit a současně Komisi při vyšetřování pomáhat, odměnit. V této souvislosti Komise zdůrazňuje, že je třeba upřednostnit zájmy spotřebitelů a občanů na zjištění a potrestání kartelů před pokutováním podniků, které Komisi umožní kartelové praktiky odhalit a dokázat. Přitom výše snížení pokuty musí odrážet skutečný příspěvek podniku, jeho kvalitu i načasování k tomu, aby Komise zjistila protiprávní jednání. Snížení pokuty může být umožněno jen tehdy, pokud podnik poskytne Komisi takové důkazy, které přidají významnou hodnotu k již existujícím důkazům, které má Komise k dispozici.101 Konkrétní podmínky, které musí být splněny aby ke snížení pokuty došlo, jsou obsaženy v části II. a III. „Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů“.

3.3.2 Pravidlo „de minimis“

Při posuzování, zda se jedná v daném případě o dohodu, která omezuje soutěž a která je tedy zakázána, je třeba brát v úvahu pravidlo de minimis. Toto pravidlo je zakotveno v „Oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 81 odst. 1 smlouvy o založení evropského společenství (de minimis) (2001/C 368/07)“ a spočívá v určení, že zákaz se nevztahuje na takové dohody, které sice soutěž omezují, ale jejich dopad na obchod v rámci Společenství je zanedbatelný. Komise v tomto oznámení prostřednictvím stanovení tzv. prahů podílů na trhu kvantifikuje, co není výrazným omezením hospodářské soutěže podle článku 81 odst. 1 Smlouvy ES. Oznámení stanoví, že dohody mezi podniky, které ovlivňují obchod mezi členskými státy, neomezují výrazně hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 1, jestliže102: 101 Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (2006/C 298/11) 102 Oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výrazně výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 81 odst. 1 smlouvy o založení evropského společenství (de minimis) (2001/C 368/07)

48

a) celkový podíl (na trhu) účastníků dohody nepřekračuje 10 % na kterémkoli z relevantních trhů ovlivněných touto dohodou, jestliže je tato dohoda uzavřena mezi podniky, které jsou současnými nebo možnými soutěžiteli na kterémkoli z těchto trhů (dohody mezi soutěžiteli – konkurenty = horizontální dohoda), nebo b) podíl na trhu žádného z účastníků dohody nepřekračuje 15 % na kterémkoli z relevantních trhů ovlivněných touto dohodou, jestliže je tato dohoda uzavřena mezi podniky, které nejsou současnými nebo možnými soutěžiteli na žádném z těchto trhů (dohody mezi nesoutěžiteli = vertikální dohoda). V případě, že je obtížné určit, zda se jedná o dohodu mezi soutěžiteli, nebo mezi nesoutěžiteli, použije se práh 10 %. Pokud je na relevantním trhu soutěž omezená kumulativním účinkem paralelních sítí dohod o prodeji výrobků nebo služeb různých dodavatelů nebo distributorů, které mají podobné účinky na trhu, prahové kritérium se snižuje na 5 % pro dohody mezi konkurenty i mezi nekonkurenty. Komise zastává názor, že dohody neomezují soutěž, pokud uvedené podíly na trhu nepřekročí v průběhu dvou po sobě jdoucích kalendářních let příslušné prahy 10 %, 15 %, 5 % o více než o 2 procentní body.103104 Ani jedno z předchozích ustanovení se však nevztahuje na dohody, které obsahují tzv. hardcore (tvrdá) omezení. Komise uvádí výčet hardcore omezení, kterých se toto týká, v bodě 11.

3.4 Rozsudky Evropského soudního dvora, Soudu první instance a rozhodnutí Komise

Pro interpretaci evropského soutěžního práva jsou velmi důležité rozsudky zejména Evropského soudního dvora a Soudu první instance o odvoláních proti rozhodnutím Komise. 103 FODOROVÁ, K. Dopady vstupu Slovenskej republiky do Európskej únie na podnikateľsků sféru [online]. 2003, s. 6. (09.11.2009) 104 Oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výrazně výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 81 odst. 1 smlouvy o založení evropského společenství (de minimis) (2001/C 368/07)

49

Na základě odvolání účastníků sporu soudy rozhodují, zda Komise při svém rozhodování postupovala v souladu s ustanoveními Smlouvy o ES a zda byla dodržena pravidla řádného procesu. Soud první instance se též zabývá tím, zda rozhodnutí Komise bylo řádně zdůvodněno či zda netrpí zřejmými vadami ve skutkových zjištěních a v jejich hodnocení. Rozsudky soudů jsou pak pro Komisi závazné. Jejich nesporný význam je dán i tím, že proti těmto rozsudkům není možno využít žádný opravný prostředek. Rozhodnutí Komise představují jeden z nejspolehlivějších zdrojů informací o aktuálních přístupech Komise při výkladu a aplikaci komunitárního soutěžního práva.105

3.5 Konkrétní případ porušení komunitárního práva v oblasti ochrany hospodářské soutěže a jeho řešení Příkladem porušení pravidel hospodářské soutěže s komunitárním prvkem může být případ, který je řešen již od roku 2005, ale kořeny má již v roce 1997, a který se týká jednání společnosti Tupperware Czech Republic, spol. s r. o., jež mělo spočívat ve zneužití dominantního postavení. Protizákonné jednání přitom probíhalo po delší dobu. Případ byl ÚOHS řešen jak pomocí vnitrostátního, tak pomocí komunitárního soutěžního práva. 1) První prvostupňové rozhodnutí Dne 5.10.2005 vydal ÚOHS rozhodnutí č. j. S 9/05-5466/05-OOHS, jemuž předcházelo provádění šetření a správního řízení správního orgánu prvního stupně. Správní orgán posuzoval dohody, které byly obsaženy ve „Smlouvě o distribuci“ a došel k závěru, že se jedná o: a) dohody o určení ceny kupujícímu pro další prodej a b) dohody o zákazu opětovného prodeje a vývozu zboží do zahraničí.

Šetření ÚOHS se týkalo nejen obsahu Smlouvy o distribuci, ale také se opíralo o informace získané přímo od účastníka řízení, ze svědeckých výpovědí a informací 105 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 35, 36.

50

získaných od distributorů zboží Tupperware působících jak na trhu v České republice, tak i na Slovensku. ÚOHS na základě získaných informací a důkazů kvalifikoval obě dohody jako zakázané dle § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Současně ÚOHS konstatoval, že uvedené dohody mají též komunitární charakter, tj. mohou znatelně ovlivnit obchod mezi členskými státy a tudíž narušují soutěž na společném trhu ES, tudíž se v tomto smyslu jedná dle čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES o dohody zakázané. V první výrokové části prvního prvostupňového rozhodnutí ÚOHS konstatoval, že společnost Tupperware prokazatelně uzavírala s distributory dohody o určení cen pro další prodej zboží a to v období od 24.3.1997 do 30.6.2001, čímž porušovala zákaz daný § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Dále pak v období od 1.7.2001 do 5.10.2005 zákaz dle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, když uzavřela zakázané a neplatné dohody o přímém určení cen kupujícímu pro další prodej, které vedly k narušení hospodářské soutěže na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace. Konečně v období od 2.6.2004 do 5.10.2005 také společnost Tupperware porušovala zákaz daný čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES tím, že uzavřela zakázané dohody o přímém určení cen kupujícímu pro další prodej, což vedlo k narušení soutěže na společném trhu ES. Druhá výroková část uvedla, že společnost Tupperware uzavírala dohody o zamezení opětovného prodeje a distribuce zboží, včetně zamezení vývozu tohoto zboží do zahraničí bez jeho písemného souhlasu, což se prokazatelně dělo od 24.3.1997 do 30.6.2001 a byl tak porušen zákaz stanovený § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. V období od 1.7.2001 do 5.10.2005 porušila zákaz daný § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. V obou obdobích se tak společnost Tupperware dopouštěla jednání, kterým byla narušena hospodářská soutěž na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace. V období od 2.6.2004 do 5.10.2005 společnost Tupperware porušila zákaz daný čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES, což vedlo k narušení hospodářské soutěže na společném trhu ES. Třetí výrokovou částí ÚOHS jednání specifikované v první a druhé výrokové části zakázal. Čtvrtou výrokovou částí pak ÚOHS uložil společnosti Tupperware pokutu ve výši 2.300.000,- Kč. 51

Pátá výroková část ukládala účastníku řízení vypustit ze „Smlouvy o distribuci“ ustanovení čl. 9.12, tj. „distributor se zavazuje usilovat o prodej a dodání všech výrobků Tupperware svým zákazníkům v cenách doporučovaných společností Tupperware“ a ustanovení čl. 9.13, tj. „distributoři musí vynaložit nejlepší úsilí k zamezení opětovného prodeje výrobků Tupperware a jeho distribuce v území distribuce, a to jak přímo, tak nepřímo. V žádném případě nesmí distributor žádné výrobky exportovat nebo prodat někomu, kdo je hodlá exportovat, nebo někomu, o kom má důvodné podezření, že by je mohl dále exportovat, bez písemného souhlasu společnosti Tupperware“ a upravit katalog zboží pro spotřebitele takovým způsobem, aby byl v souladu se všemi výrokovými částmi rozhodnutí. Dále nařídil informovat všechny distributory svého zboží o obsahu výroků rozhodnutí. 2) Rozklad proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí Proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí se společnost Tupperware bránila podáním rozkladu, v němž napadla všechny výrokové části rozhodnutí. Účastník řízení se v rozkladu domnívá, že by ÚOHS měl vzít při rozhodování v úvahu specifickou kulturu přímého prodeje zboží. Dále namítl, že ÚOHS nesprávně vymezil relevantní trh, že Tupperware nezaujímá monopolní postavení, neboť se účastní soutěže s prodejci konkurenčního zboží, které je nabízeno spotřebitelům za nižší ceny v maloobchodní síti. A způsob prodeje Tupperware je v této souvislosti pouhou formou konkurenčního boje. Dále uvádí, že snížení cen by mohlo vést k rozpadu jeho distribuční sítě, neboť snížení cen by vedlo i ke snížení odměn poradkyň, pro něž by se tak mohla stát dosavadní spolupráce nezajímavou. Výše pokuty se zdá být účastníku řízení neúměrně vysoká, jelikož on jednal v dobré víře s cílem zlepšení prodeje zboží, dosud zákon neporušil a bezvýhradně s ÚOHS spolupracoval už před zahájením správního řízení, a že pokuta v takové výši může vést k jeho likvidaci. 3) Rozhodnutí o rozkladu Dne 14.12.2006 vydal předseda ÚOHS pod č. j. R 17/2005-22148/2006/300 rozhodnutí, kterým reagoval na rozklad podaný společností Tupperware proti rozhodnutí ÚOHS č. j. S 9/05-5466/05-OOHS. V rozhodnutí o rozkladu ÚOHS konstatoval, že společnost Tupperware v období od 24.3.1997 do 5.10.2005 uzavírala s distributory svého zboží dohody dané článkem 9.12 Smlouvy o distribuci zboží společnosti Tupperware, čímž byli distributoři zavázáni dodávat svým zákazníkům zboží za ceny doporučené stanovené katalogem zboží pro spotřebitele. Tímto Tupperware uzavřel a plnil zakázané a neplatné dohody o určení cen kupujícímu pro další prodej, což vedlo k narušení hospodářské soutěže 52

na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnosti nabízených prostřednictvím uzavřené prezentace. Takto společnost Tupperware porušila: – od 24.3.1997 do 30.6.2001 § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů – od 1.7.2001 do 5.10.2010 § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů – od 2.6.2004 do 5.10.2005 čl. 81 odst. 1 písm. a) Smlouvy ES Dále společnost Tupperware porušila ustanovení soutěžního práva tím, že od 24.3.1997 do 5.10.2005 uzavřela a plnila zakázané a neplatné dohody o zákazu opětovného prodeje a exportu, které mohly narušit soutěž na trhu plastových kuchyňských potřeb pro domácnost. Dohody tohoto typu byly uzavírány prostřednictvím článku 9.13 Smluv o distribuci zboží společnosti Tupperware s distributory. Společnost porušila zákon: – od 24.3.1997 do 30.6.2001 § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů – od 1.7.2001 do 5.10.2005 § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů – od 2.6.2004 do 5.10.2005 čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES Předseda ÚOHS dále specifikované protizákonné jednání společnosti Tupperware zakázal. Výši pokuty z prvního prvostupňového rozhodnutí, tj. 2.300.000,- Kč potvrdil, přičemž uvedl, že pokuta je uložena za porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. a za porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES. Předseda ÚOHS při stanovení výše pokuty přihlédl mimo jiné k dlouhodobosti zakázaného jednání. V poslední části tohoto rozhodnutí uložil předseda ÚOHS společnosti Tupperware opatření k nápravě: upravit Smlouvy o distribuci zboží společnosti Tupperware uzavíraných s distributory = čl. 9.12, upravit spotřebitelský katalog tak, aby neobsahoval závazné ceny pro další prodej, vyjmout ze Smluv o distribuci zboží společnosti Tupperware uzavíraných s distributory tohoto zboží = čl. 9.13, informovat své distributory o obsahu tohoto rozhodnutí.

53

4) Rozsudek Krajského soudu v Brně Společnost Tupperware reagovala na druhé prvostupňové rozhodnutí podáním žaloby ke Krajskému soudu v Brně. Ten ve věci vydal rozsudek č. j. 62 Ca 4/2007-115 dne 1.11.2007, kterým rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 14.12.2006 zrušil a vrátil zpět k dalšímu řízení. ÚOHS postupoval dle rozsudku nesprávně, když své rozhodnutí opíral současně o české i komunitární právo. Krajský soud rovněž označil uložení pokuty za nezákonné.106 5) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ÚOHS proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který o ní rozhodl rozsudkem č. j. 7 Afs 7/2008-200 dne 3.12.2008. NSS zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, přičemž zpochybnil jeho argumentaci o dvojí legislativě. „Souběh ... komunitárních a vnitrostátních správních deliktů je možný, neboť zájmy chráněné skutkovými podstatami správních deliktů dle Smlouvy ES a skutkovými podstatami dle zákona o ochraně hospodářské soutěže jsou rozdílné“ uvedli soudci v rozhodnutí NSS.107 Krajský soud bude muset na základě rozsudku NSS o věci rozhodovat znovu. Do dnešního dne, tj. 13.11.2009 se tak nestalo.

106 EPRAVO.CZ. Soud zrušil pokutu 2,3 milionu korun pro Tupperware [online]. 2007 (13.11.2009) 107 FINANCNINOVINY.CZ. NSS vrátil do hry pokutu 2,3 milionu od ÚOHS pro firmu Tupperware [online]. 2008 (13.11.2009)

54

4 Úřady ochrany hospodářské soutěže v EU a ČR

V České republice plní funkci soutěžního úřadu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který se zabývá nejen případy, které se týkají pouze území ČR, ale i případy porušení hospodářské soutěže, které mají komunitární prvek. V EU je hlavní soutěžní autoritou Komise, jejímž administrativním a technickým aparátem je Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž. Z hlediska ochrany hospodářské soutěže v evropském kontextu je důležitá Evropská soutěžní síť (ECN), v rámci které spolupracují evropské soutěžní úřady. ÚOHS však nespolupracuje jen se soutěžními úřady evropskými, ale i s úřady z dalších světových destinací, což je dáno především globalizací světové ekonomiky. Takováto spolupráce probíhá mimo jiné prostřednictvím Mezinárodní soutěžní sítě (ICN), Globálního fóra Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) pro hospodářskou soutěž, Sdružení evropských soutěžních úřadů (ECA), Středoevropské soutěžní iniciativy (CECI) a Evropské sítě pro zadávání veřejných zakázek (PPN) i Světové obchodní organizace (WTO).108

4.1 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Nad dodržováním pravidel hospodářské soutěže vymezených jak českou, tak evropskou legislativou, bdí v České republice Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je vymezena zákonem č. 273/1996 Sb. o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb., sídlo má v Brně a jeho činnost byla zahájena 1. listopadu 1996. Do té doby působil na poli ochrany hospodářské soutěže od 1. července 1991 Český úřad pro hospodářskou soutěž se sídlem v Brně a následně až do vzniku ÚOHS, tj. v letech 1992 – 1996, Ministerstvo pro hospodářskou soutěž. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je tedy nástupcem dvou výše zmíněných úřadů a jeho úkolem je vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské 108 BEDNÁŘ, J. Činnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v letech 1999-2004 [online]. 2005 (15.11.2009)

55

soutěže, vykonávat dohled při zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory. Toto je vymezeno zákonem o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Problematikou veřejné podpory se ÚOHS zabýval v letech 2000 až 2004, když rozhodoval o slučitelnosti poskytování veřejné podpory s právem ES. Od 1. května 2004 přešla tato pravomoc výlučně na Evropskou komisi. ÚOHS je zcela nezávislým ve své rozhodovací činnosti. V jeho čele je předseda, který je jmenován na návrh vlády prezidentem republiky na funkční období šesti let, přičemž není možné, aby někdo byl jmenován na tento post na více jak dvě funkční období. Na předsedu ÚOHS je kladen požadavek politické neangažovanosti.109 Předseda se může své funkce vzdát, ale nemůže být z funkce odvolán, pokud ji vykonává již déle než šest měsíců. Odvolán být ale může v případě, že narušuje závažným způsobem důstojnost, nezávislost a nestrannost úřadu.110 Úřad sestává ze čtyř základních sekcí: – sekce hospodářské soutěže (v jejím čele je místopředseda JUDr. Robert Neruda) – sekce veřejné podpory a správy úřadu (v čele úřadu je místopředseda Mgr. Kamil Rudolecký) – sekce veřejných zakázek (v čele je místopředseda Mgr. Kamil Rudolecký) – sekce legislativy a mezinárodních záležitostí (v čele je ředitel JUDr. Michal Petr)

Činnost ÚOHS zajišťuje 124 pracovníků (většinou se jedná o právníky a ekonomy). Transparentnost rozhodovací činnosti ÚOHS zajišťuje mimo jiné zveřejňováním všech pravomocných rozhodnutí na internetu.111 Působnost ÚOHS je dána zákonem č. 273/1996 Sb. o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. ÚOHS podle zmíněného zákona – vytváří podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže – vykonává dohled při zadávání veřejných zakázek – vykonává další působnosti stanovené zvláštními zákony112 (například zákonem 109 ÚOHS. Historie úřadu [online]. (27.10.2009) 110 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 363. 111 ÚOHS. Historie úřadu [online]. (27.10.2009) 112 Zákon č. 273/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

56

č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže ve znění pozdějších předpisů - § 20 § 20a) V roce 2000 byl do působnosti ÚOHS zahrnut dohled nad poskytováním veřejných podpor v České republice (zákon č. 59/2000 Sb. o veřejné podpoře). Dnem vstupu ČR do EU, tj. 1.5.2004, byla tato pravomoc přesunuta k Evropské komisi a zákon č. 59/2000 Sb. o veřejné podpoře zrušen a nahrazen zákonem č. 215/2004 Sb. o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže po vstupu ČR do EU vykonává v oblasti veřejné podpory poradenskou, monitorovací a konzultační činnost (viz §3 zákona č. 215/2004 Sb.). Proti praktikám, které mohou hospodářskou soutěž omezit, zasahuje právě antimonopolní úřad, jehož hlavním cílem je odstranit negativní vliv takových praktik na hospodářskou soutěž. ÚOHS si neklade za cíl vyvíjet v první řadě represivní činnost, ale naopak činnost preventivní. Pokuty ukládá v nejzávažnějších případech porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. V rámci prevence Úřad pro ochranu hospodářské soutěže varuje soutěžitele před možným protisoutěžním charakterem jejich činnosti. Prohřešky jednotlivých soutěžitelů mohou být vyřešeny ještě během stádia šetření. Další možností je v rámci správního řízení přijetí závazků soutěžitele namířených k odstranění protisoutěžního stavu. Teprve pak přichází na řadu sankcionování, které může dosáhnout až 10 % čistého ročního obratu. Řízení ÚOHS probíhají ve dvou stupních. V prvním z nich rozhoduje příslušný sekční ředitel a v případě rozkladu vydává konečné rozhodnutí na návrh tzv. rozkladové komise jako svého poradního orgánu předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Členy rozkladové komise jsou odborníci, přičemž většina z nich není zaměstnána u ÚOHS. Proti pravomocnému rozhodnutí ÚOHS mohou soutěžitelé podat žalobu k soudu v těchto instancích: Krajský soud v Brně → Nejvyšší správní soud → Ústavní soud Soutěžitelé se též mohou u soudu domáhat náhrady škody způsobené protisoutěžním jednáním jejich konkurenta. Podkladem pro to bývá pravomocné rozhodnutí antimonopolního úřadu.113 ÚOHS se zapojuje do spolupráce v různých mezinárodních organizacích, které přispívají k řešení případů mezinárodního charakteru, ale hlavně představují místo pro výměnu informací a zkušeností ohledně konkrétních témat soutěžní politiky. Z toho, že je ČR členskou zemí EU, je patrné, že hlavními objekty se kterými spolupracuje, jsou soutěžní 113 ÚOHS. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006 (02.10.2009)

57

úřady jednotlivých členských zemí EU a Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž.114

4.2 Evropská komise – Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž

Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž je administrativním a technickým aparátem Evropské komise. Úkolem Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž (k 02.11.2009 komisařka Neelie Kroes, generální ředitel Philip Lowe) se sídlem v Bruselu je prosazovat dodržování pravidel hospodářské soutěže vyplývajících ze smluv Společenství s cílem zajistit, aby hospodářská soutěž v EU nebyla narušena a aby trhy fungovaly co nejúčinněji. Plnění tohoto poslání má přinést spokojenost spotřebitelů a konkurenceschopnost evropského hospodářství. Soutěžní politika je dnes považována za rozhodující faktor pro vytváření odpovídajících podmínek, které přispějí k ekonomickému růstu a prosperitě, protože ovlivňuje investiční rozhodování, obchodní akvizice, cenovou politiku a hospodářskou výkonnost. Soutěžní politika pomáhá podporovat lepší alokaci zdrojů a posilovat konkurenceschopnost evropského průmyslu

ve

prospěch

občanů.

Generální

ředitelství

působí

zejména

v

oblasti

antimonopolních opatření, fúzí, kartelů, liberalizace (doprava, energetika, poštovní služby a telekomunikace), státní podpory a mezinárodní spolupráce. Práce Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž je nepostradatelná pro dosažení strategických cílů EU, protože jeho činnost představuje významný přínos pro efektivní fungování vnitřního trhu. Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž prosazuje podmínky nezbytné pro podporu vzdělávání a inovace, což má přispět k zatraktivnění Evropy jako místa k investicím a práci a k vytvoření většího počtu kvalitních pracovních míst. Aby mohlo Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž uskutečňovat svůj úkol, má k dispozici několik instrumentů: a) Prosazování pravidel hospodářské soutěže v oblasti kartelů, fúzí, nedovolených státních zásahů a kontroly státní pomoci = kontrola fúzí a individuální řízení proti společnostem nebo 114 ÚOHS. Mezinárodní spolupráce [online]. (15.11.2009)

58

členským státům, které porušily pravidla hospodářské soutěže, umožňuje prevenci nebo nápravu specifických problémů v oblasti hospodářské soutěže jako jsou kartely a zneužívání dominantního postavení. Hospodářská soutěž má pozitivní efekt pro spotřebitele, protože účinná hospodářská soutěž přispívá k většímu výběru zboží a služeb, nižším cenám a vyšší kvalitě. Navíc vytváří pobídky pro podniky, aby investovaly do výzkumu a vývoje inovací, tedy do prohloubení znalostí a přispívají tak k vytváření většího počtu kvalitních pracovních míst. Prosazování pravidel hospodářské soutěže má další pozitivní dopad v tom, že odrazuje potenciální pachatele. Strategie Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž je postavena na čtyřech základních principech: – upřednostňování donucovacích opatření – ekonomický přístup k posouzení jednotlivých případů – používání účinnějších opravných prostředků – vytváření sítě a spolupráce v rámci EU prostřednictvím ECN (European Competition Network) a spolupráce na mezinárodní úrovni

b) Odvětvová šetření a monitorování trhu = Monitorování trhu a odvětvová šetření zahájená na základě ustanovení čl. 17 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy jsou nepostradatelnými nástroji pro dosahování cílů Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž. Zejména, pokud se jedná o sektory charakterizované velkou spletitostí, jsou důležité hluboké znalosti a pochopení způsobu fungování a dynamiky daného trhu. Jen tak je možné odhalit protisoutěžní jednání, která je třeba v souladu se zásadami soutěžní politiky potírat. Odvětvová šetření mohou být zahájena na trzích, kde: – na základě provedeného monitorování trhu vyšlo najevo, že trh nefunguje efektivně a příčiny způsobující tuto dysfunkci jsou nejasné – jen systematičtější hledání skutečnosti může pomoci věc objasnit – použití formálních vyšetřovacích metod je nezbytné ke shromáždění informací – porušení pravidel hospodářské soutěže se pravděpodobně týká několika hospodářských subjektů, nebo souvisí s existencí úzké součinnosti mezi nimi

59

c) Rozvoj soutěžní politiky = v rámci rozvoje soutěžní politiky Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž vykonává řadu aktivit, mezi něž patří mimo jiné zejména navrhování hodnocení procesních a hmotněprávních pravidel hospodářské soutěže, koordinování činností příslušných orgánů členských států, vnější komunikování o hospodářské politice EU. Tato činnost zahrnuje vypracovávání pravidel hospodářské soutěže, která jsou založena na solidním právním a ekonomickém posouzení situace na trhu. Tím je umožněno Komisi zaměřit se na hlavní překážky hospodářské soutěže na úrovni EU. d) Soutěžní advokacie – podpora hospodářské soutěže = soutěžní advokacie odkazuje na opatření zaměřená na ovlivňování regulačních procesů – jak na úrovni EU, tak i na národních úrovních – tak, aby byly vytvářeny lepší prokonkurenčně motivované předpisy. e) Mezinárodní spolupráce = se stále se prohlubující integrací světové ekonomiky vyvstává potřeba Komise spolupracovat i se soutěžními úřady mimo Evropskou unii, přičemž se jedná hlavně o snahu sblížit mezinárodní pravidla hospodářské soutěže. Například vstupem ČR a dalších deseti států do EU (1. května 2004) došlo k převzetí soutěžních pravidel EU do právních řádů vstupujích zemí.115

4.3 Mezinárodní spolupráce ÚOHS 4.3.1 European Competition Network (ECN) Evropská soutěžní síť je fórem evropských soutěžních úřadů, které v rámci této sítě diskutují a spolupracují v případech, kdy jsou aplikovány články 81 a 82 Smlouvy ES. Činnost ECN má zajistit účinnou a pevnou aplikaci soutěžních pravidel ES. Soutěžní autority členských států a Komise spolupracují v ECN tím, že: – vzájemně se informují o nových případech a vykonaných rozhodnutích – v případě potřeby koordinují vyšetřování – vzájemně si při vyšetřování pomáhají 115 EC.EUROPA.EU. Directorate General for Competition [online]. (02.11.2009)

60

– vyměňují si důkazy a další informace – diskutují o různých otázkách společného zájmu Hlavní cíl činnosti ECN spočívá ve vytvoření účinného právního rámce pro prosazování soutěžního práva ES vůči společnostem, které pravidla hospodářské soutěže porušují.116 Důvodem pro vznik ECN bylo nařízení Rady č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy ES, které v vstoupilo v platnost 1.5.2004, a které stanoví povinnosti a pravomoci národních soutěžních autorit při řešení porušení soutěžních pravidel, která mohou ovlivnit obchod na komunitární úrovni.Takovéto dohody a postupy, které mohou mít značný dopad na obchod mezi členskými státy EU, patří do sféry úzké spolupráce při vytváření pravidel a mechanismů v rámci ECN. V souvislosti s tímto nařízení Rady č. 1/2003 stanoví soutěžním autoritám povinnost aplikovat články 81 a 82 Smlouvy ES a vzájmně spolupracovat (viz čl. 11 nařízení Rady č. 1/2003). Základní rysy fungování ECN jsou vymezeny „Zprávou Komise o spolupráci v síti soutěžních autorit“ a ve „Společném prohlášení Rady a Komise o fungování sítě soutěžních úřadů“. Členové ECN diskutují o soutěžních problémech a prosazují společný přístup skupiny odborníků ve specifických sektorech (bankovnictví, cenné papíry, energetika, potraviny, zdravotní péče, etc.). ÚOHS klade důraz zejména na účast v pracovních skupinách, které se zaměřují na oblast zneužití dominantního postavení v sektorálních podskupinách pro bankovnictví, energetiku a Pharma. Díky těmto jednáním si zástupci členských států vyměňují zkušenosti a poznatky a společně vytvářejí doporučení, která pak mohou soutěžní autority využít při aplikaci soutěžních pravidel. Členové sítě tedy mohou diskutovat o obecných otázkách nebo otázkách týkajících se určitých odvětví. Přitom v rámci ECN neexistují žádná pravidla hlasování, protože tento typ spolupráce se opírá o dosahování shody (konsensu). ECN jako taková není institucí a nemá právní subjektivitu. Jsou to orgány členských států pro hospodářskou soutěž a evropská Komise, které mají pravomoci a kompetence použít zejména pravidla hospodářské soutěže Společenství stanovená v článcích 81 a 82 Smlouvy ES. ECN je jakýmsi rámcem pro úzkou spolupráci při plnění nařízení Rady č. 1/2003. Podniky a jednotlivci tedy nevstupují do kontaktu s ECN, ale vždy s jedním nebo více orgány 116 ÚOHS. Co je ECN [online]. 2009 (03.11.2009)

61

pro hospodářskou soutěž.117118 Na ECN se účastní kromě Komise národní soutěžní autority 27 členských zemí EU.

4.3.2 Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) V rámci OECD existuje mezi dalšími výbory i Soutěžní výbor (Competition Committee) a jeho pracovní podskupiny: Competition and Regulation a Cooperation and Enforcement. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je jednatelem Soutěžního výboru a aktivně se účastní v podskupinách pravidelným přispíváním k tématům, která jsou v nich diskutována. Soutěžní výbor se schází dvakrát ročně s tím, že odborníci z členských zemí si vyměňují zkušenosti, vytvářejí společná doporučení a slaďují své postupy. OECD představuje určité fórum, na němž si členské země vyměňují své zkušenosti a společně hledají řešení vznikajících problémů, v tomto případě problémů týkajících se porušování hospodářské soutěže. Z diskuzí vzniklá doporučení nejsou závazná a je na rozhodnutí jednotlivých zemí, jak k nim přistoupí. Doporučení vydávaná OECD, která jsou založena na metodě doporučení nejlepší praxe (příkladů best practices z členských zemí), jsou většinou vládami členských zemí i přes svou nezávaznost brána v potaz a uváděna do praxe, jelikož jsou vysoce hodnocena pro svůj odborný charakter.119

4.3.3 European Competition Authorities (ECA) Další organizací, která určitým způsobem sdružuje soutěžní úřady, které se v jejím rámci věnují diskuzi, jak nejlépe implementovat soutěžní politiku a nařízení v Evropě, je Sdružení evropských soutěžních úřadů (ECA). Cílem ECA založené v roce 2001 v Amsterodamu je zlepšit spolupráci evropských soutěžních úřadů, hledání řešení společných problémů. Členové ECA se scházejí minimálně jedenkrát ročně. V rámci této organizace funguje několik specializovaných pracovních skupin, mezi nimiž je například skupina 117 ÚOHS. Co je ECN [online]. 2009 (03.11.2009) 118 EC.EUROPA.EU. European Competition Network [online]. (03.11.2009) 119 ÚOHS. OECD [online]. 2008 (15.11.2009)

62

Leniency, Fúze nebo Energie.120

4.3.4 International Competition Network (ICN) Cílem Mezinárodní sítě soutěžních organizací je zefektivnění ochrany hospodářské soutěže a to prostřednictvím výměny a sdílení informací. Jedná se o jedinou celosvětovou organizaci, která se zabývá aplikací soutěžního práva. Řídící skupina dohlíží na práci několika pracovních skupin (např. spojování soutěžitelů, kartely). Výsledkem práce jednotlivých skupin je definice určitých doporučení a jejich následné publikování. Doporučení nejsou závazná a členové sítě se tak mohou rozhodnout, zda se jimi budou řídit, či ne. ICN spolupracuje i s dalšími organizacemi jako jsou OECD nebo WTO (Světová obchodní organizace.121

4.3.5 Středoevropská soutěžní iniciativa (CECI) Středoevropská soutěžní iniciativa byla založena v roce 2003 s cílem posílit spolupráci a výměnu zkušeností mezi soutěžními úřady České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Slovinska. V rámci CECI byly hned v roce jejího založení organizovány tématické semináře o praktických postupech v případech protisoutěžního jednání.122

120 ÚOHS. Co je ECN [online]. 2007 (15.11.2009) 121 ÚOHS. Co je ICN [online]. 2007 (15.11.2009) 122 ÚOHS. Výroční zpráva 2003 [online]. 2003 (15.11.2009)

63

5 Vztah soutěžního práva EU a ČR 5.1 Komunitární soutěžní právo versus české soutěžní právo

Ze členství České republiky v Evropské unii vyplývá i povinnost v určitých případech používat ustanovení komunitárního soutěžního práva. České soutěžní právo je již sice s komunitární úpravou v souladu, ale i přesto zde platí pravidlo, že na případy, které vykazují komunitární prvek, tj. jsou způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými zeměmi EU (dle čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES), je třeba použít ustanovení práva komunitárního. Otázkou může být, zda použití komunitární úpravy na konkrétní případ zamezuje použití současně české právní úpravy. Vztah soutěžního práva komunitárního a českého v oblasti dohod narušujících soutěž je upraven v čl. 3 Nařízení 1/2003 – tzv. konvergenční kritéria. Článek 3 Nařízení 1/2003 objasňuje „Vztah mezi články 81 a 82 Smlouvy ES s vnitrostátními právními předpisy o hospodářské soutěži“ - tedy odpověď na výše zmíněný problém.123 Konkrétně v odst.1 čl. 3 Nařízení 1/2003 je k tomuto uvedeno: „Pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu uvedeného ustanovení, použijí také článek 81 Smlouvy ES na takové dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě. Pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na zneužití zakázané článkem 82 Smlouvy, použijí také článek 82 Smlouvy.“124 Z uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že na případ s komunitárním prvkem se má komunitární právo použít, ale současně není vyloučeno paralelní použití soutěžního práva národního. V případě současného použití práva komunitárního a vnitrostátního však dle odst. 2 čl. 3 Nařízení 1/2003 nesmí vést použití národních soutěžních předpisů k zákazu dohod, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy, ale které neomezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 123 PETR, M. Mezinárodní kartely: více trestů za jedno jednání?, Právní rozhledy, 2008, č. 8, s. 291. 124 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003

64

1 Smlouvy ES.125 Přestože z výše uvedeného vyplývá, že na jeden případ lze použít souběžně jak komunitární, tak i české právo, v praxi dochází k určitým názorovým odlišnostem. Jako příklad je možno uvést případ společnosti Tupperware (viz kapitola 3.5), kdy ÚOHS použil jak ustanovení českého soutěžního práva, tak i komunitárního, což Krajský soud v Brně považoval za nesprávné. Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu však postup ÚOHS označilo za správný s tím, že se o zmiňovanou zásadu ne bis in idem (smyslem a účelem této ústavní zásady je dle Ústavního soudu „zabránit opakovanému stíhání trestně odpovědné osoby za stejné faktické jednání“) v daném případě nelze opřít, neboť správní orgán rozhodoval o porušení soutěžních předpisů jak vnitrostátních, tak komunitárních poprvé a v jediném řízení. Nejvyšší soud konstatuje, že v daném případě nedošlo k opakovanému uložení sankce za totéž protiprávní jednání ve více řízeních, a proto porušení zásady ne bis in idem nepřichází v úvahu.126 Přestože je úprava českého soutěžního práva a komunitárního práva v souladu, neznamená to, že je při řešení případů týkajících se ochrany hospodářské soutěže jedno, která z uvedených právních úprav bude použita. Určení toho, zda se aplikuje na daný případ komunitární či vnitrostátní soutěžní právo, který soutěžní úřad se bude věcí zabývat a v jakých případech bude použito vnitrostátní nebo komunitární hmotné a procesní právo, je velmi důležité. Pokud se tedy jedná o případ vykazující existenci komunitárního prvku, tj. jednání, které má způsobilost podstatně ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie, je třeba použít komunitární soutěžní právo, tedy zejména ustanovení čl. 81 a 82 Smlouvy ES a s nimi související nařízení. Přitom stačí hypotetická reálně hrozící možnost, že jednání soutěžitele může obchod mezi členskými státy ovlivnit. Tzn., že není rozhodující, zda dané jednání obchod mezi členskými zeměmi skutečně ovlivňuje. Dále musí být splněna podmínka, že jednání, které může ovlivnit obchod mezi členskými státy, ovlivní obchod podstatně.Naopak pokud je jasné, že jde o jednání, které obchod mezi členskými státy Evropské unie ovlivnit nemůže, použije se vnitrostátní soutěžní právo. Určení právního řádu, podle kterého se bude věc posuzovat, je důležité i ke stanovení úřadu, který se případem bude zabývat. Platí, že případ bez komunitárního prvku řeší soutěžní úřad členského státu a přitom je aplikováno vnitrostátní soutěžní právo. Pokud se jedná 125 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 126 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 7Afs7/2008-200

65

o případ s komunitárním prvkem, je případ řešen podle práva komunitárního nejlépe umístěným soutěžním úřadem s výjimkou, kdy si případ převezme Komise. Původně byly případy s komunitárním prvkem v rámci EU řešeny pouze Komisí. To se změnilo 1. května 2004, kdy byl tento centralizovaný systém nahrazen systémem decentralizovaným, ve kterém mohou být případy s komunitárním prvkem řešeny nejen Komisí, ale i soutěžními úřady členských států. Přitom platí zásada, že má-li řešený případ komunitární prvek, je na něj přímo aplikováno ustanovení práva komunitárního, tj. čl. 81 a 82 Smlouvy ES. Dále platí i zásada, že případ řeší ten soutěžní úřad, který je nejlépe umístěný za předpokladu, že si případ nepřevezme k řešení Komise. V okamžiku, kdy je řízení vedeno národním soutěžním úřadem, je možno použít v řízení kromě procesního práva komunitárního i vnitrostátní procesní právo. Pokud se jedná o případ bez komunitárního prvku, tak je případ řešen tím soutěžním úřadem, pod jehož vliv spadá území, na němž se projevily důsledky protisoutěžního jednání. Přitom nezáleží na tom, kde má soutěžitel, který se jednání dopustil, sídlo, rozhodující je, na kterém území se protisoutěžní jednání projevilo. Správné určení toho, zda jde o případ s komunitárním prvkem nebo bez, který úřad se bude věcí zabývat, jaké právo (komunitární, vnitrostátní) zvolí, je velmi důležité, jelikož soutěžitel, proti němuž je řízení vedeno, se může bránit vznesením různých námitek, jejichž podstata tkví právě v nesprávném určení úřadu, práva, postupu, apod.127

5.2 Evropská komise a šetření v ČEZ a J&T

Sílu kompetencí Evropské komise v oblasti ochrany hospodářské soutěže je možné sledovat i na území České republiky. Právě letos se Komise pustila do kontroly elektrárenské společnosti ČEZ a skupiny J&T. Inspektoři z Komise Evropských společenství dorazili dne 24.11.2009 do budovy hlavní správy ČEZ a do sídla společnosti Severočeské doly, která náleží do skupiny ČEZ a do sídla Energetického průmyslového holdingu, který patří pod J&T. Komise kontrolu provádí na základě rozhodnutí Komise, že se společnost musí podřídit kontrolám podle čl. 20 odst. 4, 127 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 42-48.

66

nařízení č. 1/2003.128 Článek 20 zmíněného nařízení vymezuje kontrolní pravomoci Komise, přičemž odst. 4 uvádí, že „Podniky a sdružení podniků se musí podřídit kontrolám nařízeným na základě rozhodnutí Komise. Rozhodnutí musí stanovit předmět a účel kontroly, stanovit datum, kdy má začít, a uvést sankce podle článků 23 a 24 a právo na přezkoumání rozhodnutí Soudním dvorem. Komise přijímá taková rozhodnutí po konzultaci s orgánem pro hospodářskou soutěž členského státu, na jehož území se má kontrola provést“.129 Rozhodnutí Komise uvádí jako důvod kontroly tu skutečnost, že získala informace, že se ČEZ mohl pokusit omezit rozvoj hospodářské soutěže na velkoobchodním trhu s elektřinou a že by mohl vytvářet překážky projektům elektráren konkurentů, že by mohl být zapojen do omezování obchodu s hnědým uhlím, nebo že by mohl ovlivňovat ceny na českém velkoobchodním trhu s elektřinou. Sama společnost ČEZ je dle vyjádření mluvčího přesvědčena, že veškeré její kroky jsou v souladu se zákony, a že její kontrola je důsledkem toho, že patří mezi největší evropské elektrárenské společnosti a tudíž je podrobována stejným kontrolám jako ony. Naposledy byla například kontrola Komisí provedena letos na jaře (2009) v elektrárenské společnosti EdF.130 Mluvčí EK k důvodům šetření uvádí, že „Komise má důvod se domnívat, že činnost prováděná ČEZ jednostranně nebo společně s dalšími účastníky mohla vést ke značnému narušení českého velkoobchodního trhu s elektrickou energií a k posílení dominantní pozice společnosti. Domnělé protiprávní jednání může zahrnovat vyloučení konkurence a zvyšování cen na českém velkoobchodním trhu s elektrickou energií“.131 Dle informací euro.cz provádí Komise šetření na základě podnětu společnosti Czech Coal. Czech Coal podala stížnost u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže poté, co se ČEZ a J&T letos dohodly na převzetí aktiv britské International Power (tepelná elektrárna Opatovice). Czech Coal zároveň žádala, aby transakci posuzovaly také regulační orgány EU.132 Původ celého problému souvisí s transakcí, která proběhla v červenci 2009 – ČEZ a skupina J&T společně koupily od britské firmy International Power tepelnou elektrárnu Opatovice (International Power Opatovice). Tato skutečnost se však nelíbí těžební společnosti Czech Coal, která měla o elektrárnu též zájem z důvodu zajištění odbytu pro své hnědé uhlí. 128 KŘÍŽ, L. Šetření EK v ČEZ [online]. 2009 (09.12.2009) 129 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 130 KŘÍŽ, L. Šetření EK v ČEZ [online]. 2009 (09.12.2009) 131 FOJTÍK, Vadim. Razie z Bruselu v sídlech ČEZ a J&T [online]. 2009 (09.12.2009) 132 KORSELT, J. EU šetří ČEZ kvůli podezření z omezení konkurence [online]. 2009 (09.12.2009)

67

Proto také společnost Czech Coal zmíněnou transakci napadla jak u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tak u Evropské komise.133 Je jasné, že samotná razie a kontrola ve zmíněných společnostech ještě neznamená, že společnosti v případu koupě tepelné elektrárny Opatovice jednaly protiprávně. Pokud by však Komise jejich jednání protiprávním shledala, pak společnostem hrozí pokuta, která může dosáhnout výše několika miliard korun.134 Sama společnost ČEZ dle svého tiskového mluvčího kontrolu vítá jako příležitost rozptýlit spekulace šířené konkurenty a společnostmi, se kterými má ČEZ dlouhodobé obchodní spory. Elektrárenská společnost předpokládá, že právě z informací jejích konkurentů Komise při šetření vychází a bude je tedy prověřovat.135 Uvedená kontrola, která může trvat relativně dlouhou dobu, potvrzuje tu skutečnost, že Evropská komise má prostředky, kterými může řešit a kontrolovat dodržování pravidel hospodářské soutěže na území EU, a že tyto prostředky skutečně používá. Dále se potvrzuje i ta skutečnost, že Evropská komise při šetření spolupracuje s národními soutěžními úřady, v tomto případě s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Konečně, je zřejmé, že problematika ochrany hospodářské soutěže na území Evropské unie nezůstala pouze v psaných dokumentech, ale je možné vidět její praktickou stránku.

5.3 Vliv Lisabonské smlouvy na dosavadní vztah českého a komunitárního soutěžního práva

Lisabonská smlouva byla letos (2009), po několika letech diskuzí a vyjednávání ratifikována. Stalo se tak přesně 3. listopadu 2009. Podle zastánců evropské integrace Lisabonská smlouva zajistí efektivní fungování EU do budoucna. Dne 13. listopadu 2009 uložila Česká republika ratifikovanou smlouvu do Říma a tudíž tato smlouva nabyde účinnosti prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k ratifikaci, tedy 1. prosince 2009. Lisabonská smlouva však nemá dosavadní platné smlouvy nahradit. Pouze je 133 KOZÁKOVÁ, Pavla; ŠALANDA, Radek. Za policejní razií v ČEZ a J&T stojí letitý spor o hnědé uhlí [online]. 2009 (11.12.2009) 134 KOZÁKOVÁ, Pavla; ŠALANDA, Radek. Za policejní razií v ČEZ a J&T stojí letitý spor o hnědé uhlí [online]. 2009 (11.12.2009) 135 KŘÍŽ, Ladislav. Šetření EK v ČEZ [online]. 2009 (09.12.2009)

68

pozměňuje, takže ustanovení Smlouvy ES zůstávají nadále v platnosti. Lisabonská smlouva pozměňuje Smlouvu o EU (Maastrichtskou smlouvu) a Smlouvu ES (Římskou smlouvu), kterou nově nazývá Smlouvou o fungování Evropské unie.136 Lisabonská smlouva, na rozdíl od Smlouvy ES, neobsahuje úvodní ustanovení ve smyslu toho, že Evropská unie bude vyvíjet takový systém, který zajistí, aby „na vnitřním trhu nebyla narušována soutěž“ - čl. 3 odst. 1 písm. g). Toto ustanovení bylo z úvodních ustanovení Lisabonské smlouvy vyškrtnuto na návrh Francie, podle níž nenarušená a volná soutěž nesmí být cílem, nýbrž prostředkem k dosažení cílů Evropské unie. Proto bylo toto ustanovení přesunuto do „Protokolu o vnitřním trhu a hospodářské soutěži“, který je k Lisabonské smlouvě připojen. Vliv tohoto přesunu je vnímán různě, ale Komise zastává stanovisko, že se nic nemění a pravomoce Komise zůstávají stejné. Toto tvrzení je podepřeno i o ten fakt, že protokoly jsou nedílnou součástí smluv. Je jasné, že konečná interpretace zmíněné změny záleží jen na Komisi a Soudním dvoru EU a závisí jen na nich, zda a jak velký význam bude mít přesunutí zmíněného článku do protokolu pro hospodářskou soutěž na vnitřním trhu EU. Důležité je, že doposud platná pravidla hospodářské soutěže vymezená zejména čl. 81 – 83 Smlouvy ES zůstávají v platnosti137 s tím, že na základě Lisabonské smlouvy došlo k přejmenování Smlouvy ES na Smlouvu o fungování Evropské unie a dosavadní články, které, jak je výše uvedeno, zůstávají i nadále v platnosti, byly přečíslovány. Původní článek č. 81 Smlouvy ES tak najdeme pod číslem 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, článek 82 je teď článkem 102, logicky pak články 83 až 86 jsou dnes články 103 až 106 Smlouvy o fungování Evropské unie. Problematika ochrany hospodářské soutěže je obsažena v části třetí, která se nazývá „Vnitřní politiky a činnosti unie“, hlavě VII: „Společná pravidla pro hospodářskou soutěž, daně a sbližování právních předpisů“.

136 WIKIPEDIA. Lisabonská smlouva [online]. (23.11.2009) 137 FRANCOVÁ, J. Když se řekne Lisabonská smlouva... [online]. 2008 (23.11.2009)

69

Závěr Řešení problematiky ochrany hospodářské soutěže má v integrované Evropě velkou tradici – ucelená pravidla ochrany hospodářské soutěže obsahovala již Smlouva o EHS v roce 1957. Na našem území v tutéž dobu normy soutěžního práva prakticky neexistovaly – původní prvorepublikové zákony byly buď zrušeny, nebo pozbyly nastolením „centrálně řízeného hospodářství“ smysl. Skutečné soutěžní právo zde vzniklo po roce 1989 přijetím federálního zákona č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže. V současné době na našem území platí zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, který byl naposledy novelizován v roce 2009. V Evropské unii nadále platí dvě původní generální klauzule obsažené ve Smlouvě ES. Jak v ČR, tak i v EU jsou součástí soutěžního práva i další předpisy - podzákonné právní předpisy a soft law. Přestože je české soutěžní právo se soutěžním právem EU v souladu, není lhostejné, která z legislativ bude při řešení protisoutěžního jednání použita. Každý soutěžní úřad, musí v první řadě vyhodnotit, zda se jedná či nejedná o protisoutěžní jednání s komunitárním prvkem, tedy zda mohl daný delikt podstatně ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie, či ne. Na základě toho se pak určuje, jaký soutěžní úřad se bude věcí zabývat a který z právních řádů bude použit – případ s komunitárním prvkem si převezme národní soutěžní úřad, nebo nejlépe umístěný soutěžní úřad, nebo si případ převezme přímo Komise. Případ bez komunitárního prvku řeší národní soutěžní úřad. Na případy s komunitárním prvkem se aplikují komunitární předpisy, zejména čl. 81 a 82 Smlouvy ES a předpisy související. Na případ bez komunitárního prvku se použije vnitrostátní soutěžní právo, zejména Zákon o ochraně hospodářské soutěže č. 143/2001 Sb. a předpisy související. Jak se ukazuje, není ovšem vyloučeno použít obě práva najednou – viz případ Tupperware (viz kap. 3.5), který je příkladem případu s komunitárním prvkem. Komunitární prvek naopak postrádá případ horizontálního kartelu třech pekárenských společností (viz kap. 2.4). Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v jednom ze jmenovaných případů tedy musel použít ustanovení komunitárního práva. V praxi se může, i když méně často, stát, že si případ vykazující komunitární prvek atrahuje Komise. V poslední době se tak stalo v případu elektrárenské společnosti ČEZ, a. s. (viz kap. 5.2). Dosavadní platná pravidla pro řešení protisoutěžních případů s komunitárním prvkem, nebyla změněna ani Lisabonskou smlouvou, která nabyla účinnosti k 1. prosinci 2009. 70

Smlouva o ES byla Lisabonskou smlouvou pozměněna a přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie, přičemž články týkající se pravidel ochrany hospodářské soutěže zůstaly v platnosti nezměněny. K Lisabonské smlouvě byl dále připojen „Protokol o vnitřním trhu a hospodářské soutěži“, který nahrazuje zrušené úvodní ustanovení Smlouvy ES, které znělo v tom smyslu, že Evropská unie bude vyvíjet takový systém, který zajistí, aby „na vnitřním trhu nebyla narušována soutěž“. Francie se zasadila o „výmaz“ tohoto ustanovení, protože se domnívala, že nenarušená a volná soutěž nemá být cílem, nýbrž prostředkem k dosažení cílů Evropské unie. Tato změna však nemá vliv na aplikaci komunitárních soutěžních pravidel a tudíž ani nemění postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v případech řešení protisoutěžních jednání vykazujících komunitární prvek. Je zřejmé, že ani česká, ani komunitární pravidla ochrany hospodářské soutěže nemohou zabránit protisoutěžnímu jednání ze strany soutěžitelů. Avšak způsob regulování hospodářské soutěže je jak v EU tak i v ČR na velmi dobré úrovni a daří se tak odhalovat a následně postihovat protisoutěžní jednání, jak je patrno i z příkladů šetřených a řešených případů (kap. 2.4, 3.5), kterými se zabýval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Stejně tak je jasné, že spolupráce mezi Komisí a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže funguje, jak jsme se mohli přesvědčit nedávno (kap. 5.2), bez sebemenších problémů a tudíž je tak dán velký prostor pro účinné odhalování a potírání případných protisoutěžních deliktů.

71

Seznam použité literatury Literární zdroje 1. BEJČEK, Josef. Existenční ochrana konkurence. 1. vyd. Brno: MU, 1996. 369 s. ISBN 80-210-1353-0 2. BEJČEK, Josef. Kartelové právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1995. 204 s. ISBN 80-210-1064-9 3. ELIÁŠ, Karel; BEJČEK, Josef; HAJN, Petr; JEŽEK, Jiří a kol. Kurs obchodního práva, Obecná část, Soutěžní právo. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 587 s. ISBN 807179-357-4 4. FIALA, Petr; PITROVÁ, Markéta. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 743 s. ISBN 80-7325-015-2 5. KNAP, Karel; Právo hospodářské soutěže. 1. vyd. Praha: ORBIS, 1973. 210 s. 6. MÍKA, Vladimír. Mikroekonómia. 1. vyd. Žilina: Fakulta špeciálneho inžinierstva ŽU v Žilině, 2005. 114 s. ISBN 80-8070-113-X 7. MUNKOVÁ, Jindřiška; SVOBODA, Pavel; KINDL, Jiří. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. 411 s. ISBN 80-7179-440-6 8. PETR, Michal. Mezinárodní kartely: více trestů za jedno jednání?. Právní rozhledy, č. 8, Praha: C.H.Beck, 2008. ISSN 1210-6410 9. PŮLPÁN, Karel; DUCHÁČKOVÁ, Eva; MUSÍLEK, Petr; PŮLPÁNOVÁ, Stanislava; VESELÁ, Jitka. Slovník bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálových trhů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Public History, 1998. 346 s. ISBN 80-902193-2-2 10. RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 362 s. ISBN 80-251-0394-3 11. RAUS, David; NERUDA, Robert. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář a související české i komunitární předpisy. 1. vyd. Praha: Linde Praha, 2004. 586 s. ISBN 80-7201-483-8 12. SCHUSTER, Václav; JIRÁK, Alois. Obchodní a živnostenskoprávní rukověť. 2. vyd. Praha: Česká grafická akciová společnost „Unie“, 1911. 236 s. 13. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. vyd. Praha: Linde Praha, 2006. 288 s. ISBN 80-7201-631-8

72

Elektronické zdroje 14. BEDNÁŘ, Josef. Činnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v letech 1999-2004 [online]. 2005 [cit. 2009-11-15]. Dostupný z WWW: . 15. BEDNÁŘ, Josef. Leniency program je nástrojem v boji proti kartelům [online]. 2004 [cit. 2009-11-03]. Dostupný z WWW: . 16. BUSINESSINFO.CZ. Evropská soutěžní politika [online]. 2009 [cit. 2009-11-06]. Dostupný z WWW: . 17. BUSINESSINFO.CZ. Informace o Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2002 [cit. 2009-09-26]. Dostupný z WWW: . 18. ČERNÝ, Michal. Nová právní úprava ochrany hospodářské soutěže v českém právním řádu [online]. 2000 [cit. 2009-09-24]. Dostupný z WWW: . 19. ČTK. ÚOHS pokutoval kartel tří pekáren [online]. 2009 [cit. 2009-11-06]. Dostupný z WWW: . 20. DOTACEONLINE.CZ. Ministerstvo kultury chystá peníze na podporu filmového průmyslu [online]. 2009 [cit. 2009-10-19]. Dostupné z WWW: . 21. EC.EUROPA.EU. Directorate General for Competition [online]. [cit. 2009-11-02]. Dostupný z WWW: . 22. EC.EUROPA.EU. European Competition Network [online]. [cit. 2009-11-03]. Dostupný z WWW: . 23. EPRAVO.CZ. Soud zrušil pokutu 2,3 milionu korun pro Tupperware [online]. 2007 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: . 24. EUROPA.EU. Státní podpora: Komise předkládá pokyny k podpoře na restrukturalizaci určené bankám [online]. 2009 [cit. 2009-12-27]. Dostupný z WWW: . 73

25. FINANCNINOVINY.CZ. NSS vrátil do hry pokutu 2,3 milionu od ÚOHS pro firmu Tupperware [online]. 2008 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: . 26. FODOROVÁ, Katarína. Dopady vstupu Slovenskej republiky do Európskej únie na podnikateľsků sféru [online]. 2003 [cit. 2009-11-09]. Dostupný z WWW: . 27. FOJTÍK, Vadim. Razie z Bruselu v sídlech ČEZ a J&T [online]. 2009 [cit. 2009-1209]. Dostupný z WWW: . 28. FRANCOVÁ, Jana. Když se řekne Lisabonská smlouva... [online]. 2008 [cit. 200911-23]. Kap. 5.8 Hospodářská soutěž. Dostupný z WWW: . 29. CHLANDOVÁ, Vladimíra. Novela zákona o elektronických komunikacích. Ochrana hospodářské soutěže jako integrální součást tohoto právního předpisu [online]. 2005 [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW: . 30. CHLUMSKÁ, Karla. Právo a veřejná soutěž [online]. 2008 [cit. 2009-09-15]. Dostupný z WWW: . 31. KORSELT, Jan. EU šetří ČEZ kvůli podezření z omezení konkurence [online]. 2009 [cit. 2009-12-09]. Dostupný z WWW: . 32. KOZÁKOVÁ, Pavla; ŠALANDA, Radek. Za policejní razií v ČEZ a J&T stojí letitý spor o hnědé uhlí [online]. 2009 [cit. 2009-12-11]. Dostupný na WWW: . 33. KSB.CZ. Hospodářská soutěž [online]. 2004 [cit. 2009-10-24]. Dostupný z WWW: . 34. KUČERA, Petr. Filmaři dostanou od státu 400 milionů, když zvolí Česko [online]. 2009 [cit. 2009-10-19]. Dostupný z WWW: . 35. KŘÍŽ, Ladislav. Šetření EK v ČEZ [online]. 2009 [cit. 2009-12-09]. Dostupný z WWW: . 36. NERUDA, Robert. Relevantní trh a otázky související v teorii a praxi soutěžního práva – 1. část. Právní rozhledy. 2004, č. 12, s. 447-448 [online]. 2004 [cit. 2009-0916]. Dostupný z WWW: .

74

37. PELLEŠOVÁ, Pavlína. Role Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v politice tvorby a ochrany konkurenčního prostředí [online]. 2008 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: . 38. PORUPKA, Tomáš. Oslabí novela zákona o ochraně hospodářské soutěže obchodní řetězce? [online]. 2004 [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW: . 39. PRK PARTNERS. Aktuality z oblasti obchodního práva [online]. Srpen 2004 [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW: . 40. PRVNIZPRAVY.CZ. Vláda přijala návrh programu podpory filmového průmyslu [online]. 2009 [cit. 2009-10-19]. Dostupný z WWW: . 41. ŠILHÁN, Josef. Nekalá soutěž obecně – 1. část [online]. 2002 [cit. 2009-09-10]. Dostupný z WWW: . 42. ŠVANDA, Martin; VRÁNA, Filip. ÚOHS. Historie, fakta, svědectví [online]. 2008 [cit. 2009-09-26]. Kap. Historie – Historie soutěžního práva od počátků ke dnešku. Dostupný z WWW: . 43. ÚOHS. Co je ECA [online]. 2007 [cit. 2009-11-15]. Dostupný z WWW: . 44. ÚOHS. Co je ECN [online]. 2009 [cit. 2009-11-03]. Dostupný z WWW: . 45. ÚOHS. Historie úřadu [online]. [cit. 2009-10-27]. Dostupný z WWW: . 46. ÚOHS. Co je ICN [online]. 2007 [cit. 2009-11-15]. Dostupný z WWW: . 47. ÚOHS. Legislativa hospodářské soutěže – Evropská unie [online]. [cit. 2009-10-24]. Dostupný z WWW: . 48. ÚOHS. Mezinárodní spolupráce [online]. [cit. 2009-11-15]. Dostupný z WWW: . 49. ÚOHS. OECD [online]. 2008 [cit. 2009-11-15]. Dostupný z WWW: . 75

50. ÚOHS. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006 [cit. 2009-10-02]. Dostupný z WWW: . 51. ÚOHS. Výroční zpráva 2003 [online]. 2003 [cit. 2009-11-15]. Dostupný z WWW: . 52. ÚOHS. Výroční zpráva 2005 [online]. 2005 [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW: . 53. ÚOHS. Výroční zpráva 2007 [online]. 2007 [cit. 2009-10-11]. Dostupný z WWW: . 54. ÚOHS. Výroční zpráva 2008 [online]. 2008 [cit. 2009-10-13]. Dostupný z WWW: . 55. ÚOHS. Základní pojmy [online]. [cit. 2009-09-10]. Dostupný z WWW: . 56. VETEŠKOVÁ, Michaela; TÁBORSKÁ, Marika. Vláda schválila Program podpory filmového průmyslu [online]. 2009 [cit. 2009-10-19]. Dostupný z WWW: . 57. WIKIPEDIA. Lisabonská smlouva [online]. [cit. 2009-11-23]. Dostupný z WWW: . Zákony, předpisy a rozhodnutí 58. Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 59. Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 60. Oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výrazně výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 81 odst. 1 smlouvy o založení evropského společenství (de minimis) (2001/C 368/07) 61. Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (2006/C 298/11) 62. Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný 63. Program aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut podle § 22 zákona č. 143/2001 Sb. 64. Rozhodnutí ÚOHS č. S 233/03-4350/05-OOHS 65. Rozhodnutí ÚOHS č. j. S 233/03-2050/04-ORP 66. Rozhodnutí ÚOHS č. j. R 20, 21, 22/2004 67. Rozhodnutí ÚOHS č. j. UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009/310/ADr 68. Rozhodnutí ÚOHS č. j. S233/03-4350/05-OOHS 76

69. Rozhodnutí ÚOHS č. j. R 11, 12, 13/05 70. Rozhodnutí ÚOHS č. j. UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009310/ADr 71. Rozhodnutí ÚOHS č. j. R 20, 21, 22/2004 72. Rozhodnutí ÚOHS č. j. 11, 12, 13/2005 73. Rozhodnutí ÚOHS č. j. UOHS-R 20, 21, 22/2004-1249/2009310/ADr 74. Rozhodnutí ÚOHS č. j. S 9/05-5466/05-OOHS 75. Rozhodnutí ÚOHS č. j. R 17/2005-22148/2006/300 76. Rozhodnutí ÚOHS č. j. S 9/05-5466/05-OOHS 77. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005-105 78. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 4/2007-115 79. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 36/2006-180 80. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5Afs40/2007-204 81. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5Afs61/2007-257 82. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7Afs7/2008-200 83. Smlouva o ES 84. Smlouva o EHS 85. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník 86. Zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník 87. Zákon č. 273/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže 88. Zákon č. 143/2001 Sb. ve znění zákona č. 155/2009 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

77