FINANCOVÁNÍ MALÝCH A TŘEDNÍCH PODNIKŮ

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání

FINANCOVÁNÍ MALÝCH A TŘEDNÍCH PODNIKŮ SME financing Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. Miroslav Sponer, Ph.D.

Autor: Michal Navrátil

Brno, 2010

-2-

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta

Katedra financí Akademický rok 2008/2009

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:

N A V R Á T I L Michal

Obor:

Finanční podnikání

Název tématu:

FINANCOVÁNÍ MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ SME financing

Zásady pro vypracování

Problémová oblast: Financování SME, finanční zdroje podniku, proces finacování, bankovní sluţby. Cíl práce: Zhodnotit a porovnat nabídky a procesy poskytování financování malým a středním podnikům finančními ústavy v ČR a navrhnout moţnosti optimalizace těchto procesů na základě potřeb klientů. Postup práce a použité metody: 1. Úvod a stanovení cíle práce 2. Potřeby SME a vývoj trhu 3. Proces financování a produktová nabídka pro SME 4. Porovnání procesu financování a moţnosti optimalizace 5. Závěr -3-

Rozsah grafických prací:

předpoklad cca 10 tabulek a grafů

Rozsah práce bez příloh:

60 – 70 stran

Seznam odborné literatury: PETRJÁNOŠOVÁ, BOŢENA. Bankovní management. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 124 s. ISBN 8021034815. POLIDAR, VOJTĚCH. Management bank a bankovních obchodů [Polidar, 1999]. 2. upravené vyd. Praha : Ekopress, 1999. 450 s. : i. Věcný rejstřík. ISBN 80-86119-11-4. POLIDAR, VOJTĚCH. Organizace a technika bankovních operací. Vyd. 1. Praha : SNTLNakladatelství technické literatury, 1983. 366 s. REVENDA, ZBYNĚK. Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha : Management Press, 2005. 627 s. ISBN 8072611321.

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Miroslav Sponer, Ph.D.

Datum zadání diplomové práce:

7. 3. 2008

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

……………………………………

…………………………………………

vedoucí katedry

děkan

V Brně dne 7. 3. 2008

-4-

Jméno a příjmení autora:

Michal Navrátil

Název diplomové práce:

Financování malých a středních podniků

Název práce v angličtině:

Small and middle enterprises financing

Katedra:

financí

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Miroslav Sponer, Ph.D.

Rok obhajoby:

2010

ANOTACE Předmětem diplomové práce „Financování malých a středních podniků“ je zhodnotit moţnosti financování malých a středních podniků v České republice a na základě zjištění navrhnout zlepšení jak ve struktuře finančních zdrojů analyzovaného podniku, tak v samotném procesu financování z hlediska podniku. První kapitola je věnována charakteristice malých a středních podniků, jejich potřebám a úloze v hospodářství České republiky. Následující dvě kapitoly se zaměřují na bankovní a nebankovní finanční instituce a na nabídku jejich produktů. V praktické části je pak analyzována stavební firma, jí pouţívané zdroje financování a obsahuje také zhodnocení a návrh na zlepšení struktury finančních zdrojů a procesů financování z hlediska jejích potřeb.

ANOTATION The goal of the diploma thesis “Small and middle enterprises financing” is to review possibilities of SME financing in Czech Republic and define optimisation possibilities of financial resources structure of analyzed company and financing procedures based on enterprise‟s needs. The first chapter is turned to characteristic of SME segment, its needs and role in economy of Czech Republic. The next two chapters are focused on bank and non bank financial institutions and its products offer. In the practical part is analyzed construction company, its financial resources structure and contain evaluation and proposal for improvement this structure and financing process in company„s view.

KLÍČOVÁ SLOVA Financování, finanční instituce, finanční zdroje podniku, malý a střední podnik, proces financování, úvěrové produkty bank

KEYWORDS Financing, financial institutions, company´s financial resources, small and middle enterprises, financing process, banking credit products

-5-

-6-

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Financování malých a středních podniků vypracoval samostatně pod vedením Ing. Miroslava Sponera, Ph.D. a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 28. dubna 2010

vlastnoruční podpis autora

-7-

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Miroslavu Sponerovi Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji jednatelům společnosti za poskytnuté informace a konzultace týkající se analyzovaného podniku.

-8-

OBSAH

ÚVOD ............................................................................................................. - 11 1

SEGMENT MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ .................................. - 13 1.1

Podnikatelské prostředí v České republice – vývoj a současná situace...................... - 13 -

1.2

Malé a střední podniky v hospodářství České republiky ............................................ - 15 -

1.3

Zhodnocení fungování malých a středních podniků .................................................... - 19 -

1.4 Potřeby malých a středních podniků z hlediska zabezpečení podnikatelských aktivit…….................................................................................................................................... - 20 1.5

2

3

Vymezení malého a středního podniku ......................................................................... - 21 -

1.5.1

Vymezení dle nařízení Evropské Komise ................................................................. - 22 -

1.5.2

Vymezení z pohledu bank ......................................................................................... - 22 -

1.5.3

Vymezení pro potřeby nebankovních finančních institucí ........................................ - 24 -

FINANČNÍ SEKTOR................................................................................ - 25 2.1

Charakteristika finančního sektoru v ČR .................................................................... - 25 -

2.2

Bankovní a nebankovní finanční instituce .................................................................... - 26 -

2.2.1

Banky ........................................................................................................................ - 26 -

2.2.2

Nebankovní finanční instituce ................................................................................... - 28 -

NABÍDKA PRODUKTŮ .......................................................................... - 30 3.1

Produkty pro financování provozních potřeb .............................................................. - 31 -

3.1.1

Povolený debet na podnikatelském běţném účtu ...................................................... - 31 -

3.1.2

Kontokorentní úvěr ................................................................................................... - 31 -

3.1.3

Podnikatelský účelový úvěr ...................................................................................... - 33 -

3.1.4

Směnečné úvěry ........................................................................................................ - 34 -

3.1.4.1

Eskontní úvěr ....................................................................................................... - 37 -

3.1.4.2

Akceptační úvěr , .................................................................................................. - 39 -

3.1.5 3.2

Faktoring ................................................................................................................... - 40 -

Produkty pro financování investičních potřeb ............................................................. - 41 -

3.2.1

Investiční úvěr ........................................................................................................... - 41 -

3.2.2

Hypoteční úvěr .......................................................................................................... - 42 -

3.2.3

Leasing ...................................................................................................................... - 42 -9-

3.2.4 3.3

Forfaiting .................................................................................................................. - 44 -

Ostatní finančně úvěrové produkty .............................................................................. - 46 -

3.3.1

Bankovní záruky ....................................................................................................... - 46 -

4 ANALÝZA SPLEČNOSTI A NÁVRH NA ZLEPŠENÍ STRUKTURY FINANČNÍCH ZDROJŮ A PROCESU FINANCOVÁNÍ ............................... - 48 4.1

Charakteristika podniku a oboru podnikání ............................................................... - 48 -

4.1.1

Charakteristika podniku ............................................................................................ - 48 -

4.1.2

Charakteristika oboru podnikání ............................................................................... - 52 -

4.2

Majetková a finanční struktura podniku ..................................................................... - 54 -

4.2.1

Majetková struktura podniku .................................................................................... - 56 -

4.2.2

Finanční struktura podniku ....................................................................................... - 58 -

4.3

Zhodnocení a návrh zlepšení struktury cizích finančních zdrojů podniku ............... - 60 -

4.4

Návrh zlepšení procesu financování z hlediska podniku ............................................ - 62 -

4.4.1

Fáze výběru banky .................................................................................................... - 62 -

4.4.2

Fáze podání ţádosti a kompletace potřebných dokumentů....................................... - 63 -

4.4.3

Fáze analýzy ţádosti ................................................................................................. - 64 -

4.4.4

Fáze stanovení úvěrových podmínek ........................................................................ - 65 -

4.4.5

Kontrola plnění úvěrových podmínek a kontrola hospodaření firmy ....................... - 66 -

ZÁVĚR ............................................................................................................ - 67 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................... - 70 SEZNAM TABULEK ....................................................................................... - 72 SEZNAM GRAFŮ ........................................................................................... - 72 SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................................... - 72 SEZNAM PŘÍLOH .......................................................................................... - 72 -

- 10 -

ÚVOD

Malé a střední podniky hrají v ekonomice kaţdé země podstatnou úlohu. Ať jiţ se jedná o podíl na HDP nebo na inovačním pokroku, jehoţ nositelem bezesporu jsou, malé a střední podniky dokáţou mnohem pruţněji reagovat na změny v ekonomickém prostředí, vyplňují okrajová odvětví podnikání, o něţ nemají velké firmy zájem, a lépe také hledají nové příleţitosti pro rozvoj svých aktivit, tzv. mezery na trhu. Právě pro tyto aktivity potřebují malé a střední podniky znát moţnosti získání finančních zdrojů a ještě lépe znát jejich optimální strukturu. V dnešní turbulentní době je důleţité mít kvalitní a zodpovědný finanční management. Jím navrţená finanční a investiční strategie je základem pro rozhodování, které zdroje financování podnik vyuţije. Je to neustálý rozhodovací proces, který závisí na velikosti podniku a oboru podnikání, v němţ podnik působí. Stavební firma bude mít oproti obchodním společnostem bezesporu rozdílné potřeby financování, vzhledem ke svým investicím a běţnému chodu. Malé a střední podniky jsou oproti těm velkým v nevýhodě v moţnostech získání cizích finančních zdrojů. Mají slabší vyjednávací pozici při určování podmínek jejich poskytnutí a obvykle také nemají tak velký vlastní kapitál, kterým by mohli ručit a naplnit tak cíle financujících institucí po perfektním zajištění a co nejmenší míře rizika. Neznamená to ovšem, ţe by jim banky, potaţmo jiné nebankovní finanční instituce byly méně ochotny poskytovat svoje sluţby. Naopak. Velké podniky a nadnárodní korporace, které tvoří, co do objemu jednotlivých obchodů, podstatnou část klientely, stlačují svojí silnou vyjednávací pozicí ziskovost takových obchodů a mnohdy je i horší vymahatelnost plnění jen z důvodu strachu o ztracení tak velkého klienta. Financování malých a středních podniků tak skýtá (i vzhledem k jejich podúvěrovanosti) pro finanční instituce velmi zajímavou moţnost rozvoje jejich obchodů. Cílem mé diplomové práce je zhodnotit produktovou nabídku bankovních i nebankovních finančních institucí na jedné straně a potřeby financování malých a středních podniků na straně druhé. Na základě těchto zjištění a analýzy vybraného podniku navrhnu, po zhodnocení struktury jeho finančních zdrojů, zlepšení v této struktuře a způsobech financování a dále navrhnu, z hlediska jak tohoto podniku tak i malých a středních podniků obecně, moţnosti na optimalizování procesu financování. Pro naplnění cíle této diplomové práce je zapotřebí znát potřeby malých a středních podniků obecně a také detailněji poznat potřeby analyzovaného podniku a názory majitelů na proces financování. Na druhé straně také potřebuji poznat nabídku produktů bank i nebankovních finančních institucí vhodných k financování malých a středních podniků a proces financování z pohledu těchto institucí. Výsledkem detailního poznání analyzovaného podniku a nabídky produktů a protichůdných poţadavků finančních institucí a podniků na proces financování bude splnění cíle této práce.

- 11 -

V první kapitole se budu věnovat podnikatelskému prostředí, jeho vývoji a úloze malých a středních podniků v ekonomice České republiky. Dále se zaměřím na potřeby malých a středních podniků z hlediska zabezpečení jejich podnikatelských aktivit, zhodnotím jejich fungování a definuji jejich vymezení z pohledu bank a nebankovních finančních institucí. Ve druhé kapitole se zaměřím na bankovní a nebankovní finanční instituce poskytující sluţby podnikům v České republice. Krátce se zmíním o finančním sektoru obecně, poté se zaměřím na výše zmíněné instituce a na vývoj v tomto odvětví v posledních letech. Ve třetí kapitole se věnuji produktové nabídce pro malé a střední podniky. Moţnosti financování rozdělím do tří kapitol dle charakteru a účelu, tzn. na produkty slouţící k financování provozních potřeb podniku, na financování jeho investičních potřeb a na ostatní finančně úvěrové produkty. Ve čtvrté kapitole pak popisuji vybranou společnost, obor její činnosti, její majetkovou a kapitálovou strukturu a v současné době vyuţívané zdroje financování. Po analýze firmy a jejího současného stavu navrhnu zlepšení ve struktuře vyuţívaných zdrojů financování a zlepšení samotných procesů získávání cizích finančních zdrojů z pohledu podniku.

- 12 -

1 SEGMENT MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ

1.1

Podnikatelské prostředí v České republice – vývoj a současná situace

Podnikatelské prostředí v pravém slova smyslu nastalo v České republice aţ po listopadu 1989. V následujících letech prošla česká ekonomika transformací, státní společnosti byly privatizovány a ekonomika se otevřela zahraničním investicím. Na základech menších privatizovaných společností, ale i těch velkých, které se privatizovaly po částech, vznikly soukromé malé a střední podniky. Zahraniční investice pak znamenaly příliv zkušených podnikatelů především ze Západní Evropy, kteří se zde rozhodli zaloţit své pobočky. To vše samozřejmě znamenalo rozvoj jak bankovnictví, tak i nebankovních finančních institucí, které nyní získaly nové významné klienty, kterým mohly pomoci s financováním jejich aktivit, podniky. Česká ekonomika se začala rozvíjet a následné roky pro ni znamenaly období růstu. K podrobnějšímu popisu hospodářského vývoje se vrátíme v roce 2006. Právě tento rok byl vrcholem vývoje české ekonomiky z hlediska HDP, které dosáhlo růstu 6,8%. Příznivý byl zejména vývoj v průmyslu, dále se pak na růstu výkonnosti podílela rostoucí produktivita práce a růst zaměstnanosti. Příznivý vývoj reálné ekonomiky se však rozporně promítá do důchodových toků a peněţních transakcí. Finanční účet platební bilance nestačil krýt pasivum běţného účtu, jehoţ dílčí bilance – vyjma obchodní – se vyvíjely nepříznivě. Především se však významně zvýšil schodek státního rozpočtu. Souhrnně lze konstatovat pozitiva na straně reálné ekonomiky a rizika spočívající jednak v relativně pomalém růstu sektoru sluţeb, jednak v nepříznivém vývoji běţného účtu platební bilance a zvláště v růstu schodku státního rozpočtu.1 Rok 2007 potvrdil stabilitu vývoje hospodářství ČR na vysoké úrovni. HDP sice rostlo pomaleji neţ v roce 2006, o 6,1%, ale hrubý domácí důchod (HDD) díky příznivému vývoji směnných relací vzrostl reálně o 7,5%. Stejně jako v roce 2006 rostla produktivita práce i nezaměstnanost a pozitivní bylo i sníţení schodku státního rozpočtu v poměru k HDP v běţných cenách. Spotřeba domácností se zvýšila více neţ hrubý disponibilní důchod domácností a došlo tak k poklesu jejich úspor. V druhé polovině roku 2007 došlo ke zvolnění růstu HDP, který poznamenal vývoj v roce 2008.2 Rok 2008 byl charakteristický mimořádnými výkyvy. Jednalo se o intenzivní a prudké změny v tempu růstu české ekonomiky a v proměnlivosti sloţek, které měli vliv na HDP v jednotlivých čtvrtletích. Zcela ojedinělé byly i důsledky změn v cenovém vývoji (dopady spotřebitelské inflace na spotřebu domácností, prudké změny cen ropy na světových trzích,

1

Zpracováno dle: Vývoj české ekonomiky v roce 2006 [on-line]. Praha: ČSÚ, 16.3. 2007 [citováno 31.1.2010] Dostupné z < http://www2.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/publ/1109-06-v_roce_2006> 2 Zpracováno dle: Vývoj české ekonomiky v roce 2007 [on-line]. Praha: ČSÚ, 14.3. 2008 [citováno 31.1.2010] Dostupné z < http://www2.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/publ/1109-07-v_roce_2007>

- 13 -

výkyvy směnného kurzu koruny a cenový vývoj v zahraničním obchodě). Právě silná koruna a klesající zahraniční poptávka našich hlavních obchodních partnerů ze zemí eurozóny, způsobila pokles ve vývozu zboţí. Tato situace se projevila v druhé polovině roku 2008, zejména pak v jeho posledním čtvrtletí, kdy růst HDP byl pouhých 0,7%. Jeho hlavní růstovou sloţkou byly, oproti prvním třem čtvrtletím, kdy dominoval zahraniční obchod, výdaje na konečnou spotřebu. Míra inflace byla 6,3%, nejvyšší za posledních deset let. I přes nepříznivý vývoj v posledním čtvrtletí, kdy rapidně klesl počet volných pracovních míst a mzdy meziročně vzrostly nejméně za posledních deset let, míra nezaměstnanosti klesla na 5,45%. Pokleslo mnoţství úvěrů poskytnutých firmám i domácnostem. Vklady firmy u bank poklesly, naproti tomu přírůstky úspor domácností byly nejvyšší od roku 2002. I přes viditelný dopad světové finanční krize byl růst HDP 3,2%, tedy rychlejší neţ v západoevropských státech, kde došlo ke značnému ekonomickému útlumu a ekonomická pozice se ve vztahu k EU i dále zlepšila. Dalším pozitivem byl vývoj schodku státního rozpočtu, který dosáhl 19,4 mld. Kč, nejméně od roku 1997.3 Počátkem roku 2009 se v české ekonomice naplno projevily důsledky světové finanční krize. Rok 2009 byl z hlediska ekonomického růstu nejhorší od roku 1995 a česká ekonomika zaznamenala v kaţdém jeho čtvrtletí meziroční pokles HDP. Tento pokles byl výraznější neţ v západoevropských státech i neţ v celkovém seskupení EU 27 a činil 4,2%. Pokles v průběhu roku 2009 byl největší ve 2. čtvrtletí (5,2 %) a nejmenší ve 4. čtvrtletí (2,8 %). Propad HDP se pak poprvé po ročním klesání zastavil ve 3. čtvrtletí 2009, kdy nastalo mírné oţivení oproti čtvrtletí předcházejícímu (0,6%). Toto mírné oţivení ekonomiky se projevilo i v následujících čtvrtletích. Pokles výkonnosti ekonomiky měl negativní vliv na příjmovou stránku rozpočtu a společně s dalším růstem výdajů (byly to výdaje vládních institucí, které bránily ještě většímu poklesu HDP) vedly k největšímu schodku rozpočtu za celou dobu existence ČR (192,4 mld. Kč). I v době poklesu výkonnosti ekonomiky průměrná mzda rostla, coţ bylo způsobeno propouštěním, zejména sníţením podílu zaměstnanců s podprůměrnou mzdou a niţší nemocností. Nezaměstnanost během roku rostla a dosáhla 7.98%. V roce 2009 nastala značná změna v oblasti vnějších ekonomických vztahů, kdy se výrazně sníţil obrat zahraničního obchodu se zboţím a sluţbami (9,9%). Klesly i přímé investice do ČR a to na polovinu, zatímco portfoliové, díky nákupům českého dluhu, rostly. Klesly i investice obecně. Poklesly úvěry poskytnuté firmám i domácnostem v důsledku obav z nesplácení.4 Pro rok 2010 je očekáváno další oţivení ekonomiky. Predikce růstu HDP pro rok 2010 činí 1,3% a hlavním růstovým faktorem by se měl stát příspěvek zahraničního obchodu oproti dosavadním výdajům státních institucí. Oţivení ekonomiky by mělo být doprovázeno růstem trţních úrokových sazeb (PRIBOR 3M 1,7%). Směnný kurz CZK/EUR by se měl v roce 2010 pohybovat pod dlouhodobými trendovými hodnotami při zachování tendence k nominálnímu i

3

Zpracováno dle: Vývoj české ekonomiky v roce 2008 [on-line]. Praha: ČSÚ, 16.3. 2009 [citováno 31.1.2010] Dostupné z < http://www2.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/publ/1109-08-v_roce_2008> 4 Zpracováno dle: Vývoj české ekonomiky za 1. aţ 4. čtvrtletí 2009 [on-line]. Praha: ČSÚ, 16.3. 2010 [citováno 31.3.2010] Dostupné z < http://www2.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/publ/1109-09-za_1__az_4__ctvrtleti_2009>

- 14 -

reálnému zhodnocování. Průměrná registrovaná míra nezaměstnanosti by měla vzrůst na 10,1%.5 Státní rozpočet byl tento schválen se schodkem 163 mld. Kč.

Tabulka č. 1: Hlavní makroekonomické ukazatele Ukazatel

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Ukazatele reálné ekonomiky HDP HDP Výdaje na konečnou spotřebu z toho: spotřeba domácností Výdaje na tvorbu hrubého kapitálu z toho: fixního Vývoz zboží a služeb Dovoz zboží a služeb Průmysl - tržby Stavebnictví - tržby Služby - tržby Zemědělství - tržby Míra reg. nezaměstnanosti Průměrná hrubá měsíční mzda Průměrná hrubá nominální mzda Míra inflace

mld. Kč, b. c. %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, r/r, reálně %, průměr Kč %, r/r %, r/r, průměr

2 814,8 4,5 0,9 2,9 9,1 3,9 20,7 17,9 9,9 4,5 3,2 0,0 9,19 17 466

2 983,9 6,3 2,6 2,5 -0,8 1,8 11,6 5,0 8,1 3,7 3,0 8,0 8,97 18 344

3 222,4 6,8 3,9 5,0 9,6 6,0 15,8 14,3 11,6 13,9 4,6 -3,7 8,13 19 546

3 535,5 6,1 3,7 4,8 9,4 10,8 15,0 14,3 10,8 7,4 8,8 -6,6 6,62 20 957

3 689,0 2,5 2,8 3,6 -2,7 -1,5 6,0 4,7 0,5 -1,1 0,2 -3,8 5,45 22691

3 627,2 -4,2 1,2 -0,3 -18,1 -8,3 -10,2 -10,2 -15,1 -1,0 -9,3 13,1 7,98 23598

6,3 2,8

5,0 1,9

6,6 2,5

7,2 2,8

8,3 6,3

4 1,0

Měnové ukazatele CZK/EUR CZK/USD Běžný účet platební bilance Finanční účet platební bilance

průměr průměr mld. Kč mld. Kč

31,904 25,701 -147,5 177,3

29,784 23,947 -39,8 154,8

28,343 22,609 -77,2 92,4

27,762 20,308 -113,1 125,8

24,942 17,035 -113,9 151,2

26,445 19,057 -37,0 95,1

Fiskální ukazatele Saldo státního rozpočtu (SR) mld. Kč -93,7 -56,3 Saldo SR/HDP % -3,3 -1,9 Státní dluh mld. Kč 592,9 691,2 Státní dluh/HDP % 21,1 23,2 Pramen: Vlastní konstrukce na základě údajů ČSÚ, MPSV, ČNB a MF

-97,6 -3,0 802,5 24,9

-66,4 -1,9 892,3 25,2

-19,4 -0,5 999,8 27,1

-192,4 -5,3 1178,2 32,5

1.2

Malé a střední podniky v hospodářství České republiky

Malé a střední podniky hrají v ekonomice kaţdé země důleţitou úlohu a Česká republika není v tomto ohledu ţádnou výjimkou. Ať jiţ jde o jejich počet, podíl na HDP nebo zaměstnanosti, malé a střední podniky jsou významné pro kaţdou trţní ekonomiku a pro její správné fungování. Jsou nositeli nesčetných drobných inovací, vyplňují mezery na trhu, o které nemají

5

Pramen: Makroekonomická predikce [on-line]. Praha: Ministerstvo financí ČR, leden 2010 [citováno 21.4.2010] Dostupné z < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/makro_pre.html>

- 15 -

velké společnosti zájem, často působí na lokálním trhu a jsou tak více spjaty s celým regionem, ve kterém působí. V dnešní době s prohlubujícími se globalizačními tendencemi, působí malé a střední podniky jako brzda v posilování vlivu monopolů. Jejich existence stabilizuje společnost, neboť jakákoli výrazná politická nejistota a radikální proudy jsou pro ně zdrojem rizik a následky neúspěchu nesou osobně. Těsnou provázanost podnikání na politickou nejistotu můţeme sledovat zejména v současné době, kdy politická nestabilita a tlak na zvyšování daní v důsledku sanace státního rozpočtu nutí podnikatele zvaţovat variantu změny sídla společnosti. Důkazem je loňský rok 2009, kdy změnilo sídlo své společnosti nejvíce firem za poslední čtyři roky. Nejčastějším cílem podnikatelů jsou tzv. daňové ráje, jako je Nizozemí, Lucembursko nebo Kypr. Názorněji zobrazuje tuto situaci následující tabulka, která obsahuje výše zmíněné země a celkové číslo je pak součtem všech daňových rájů, ve kterých mají české společnosti svá sídla.

Tabulka č. 2: Nejatraktivnější daňové ráje Země Nizozemí Lucembursko Kypr Celkem

Počet firem k 31.12.2009

Změna 2009/2008

4551 1241 1411 11143

+1077 +306 +261 +2153

Pramen: Novinky.cz. Ekonomika. Politická nejistota ţene české firmy do daňových rájů [on-line]. Praha : Novinky, 27.01.2010. Dostupné z:

V České republice zaznamenaly malé a střední podniky rychlý růst zejména v 1. polovině 90. let, coţ bylo způsobeno transformací české ekonomiky. O d konce 90. let je podíl malých a středních podniků na celkovém počtu podniků stabilní a v dalších makroekonomických ukazatelích zaznamenávají pozitivní růst. Z celkového počtu podniků tvořil sektor malých a středních podniků 99,83%, zaměstnával 61,52% z celkového počtu zaměstnaných a na HDP se podílel 35,17%. Tyto statistiky, které vede Ministerstvo průmyslu a obchodu, jsou bohuţel zaloţeny na členění podniků podle počtu zaměstnanců a spadají do nich i tzv. mikropodniky, coţ není pro účely této diplomové práce nejvhodnější. Přesto nám však tyto údaje poskytnou aspoň obecnou představu o podnikatelském prostředí a nebudeme-li sledovat v následujících tabulkách sloupec „fyzické osoby“, coţ jsou vlastně ţivnostníci, dostaneme se přibliţně k reálným údajům o malých a středních podnicích.

- 16 -

Tabulka č. 3: Počet ekonomicky aktivních malých a středních podniků

Počet aktivních subjektů 2008

průmysl stavebnictví obchod pohostinství doprava peněžnictví služby zemědělství

Celkem

podíl počtu MSP na celkovém počtu podniků v ČR (v %)

právnické os. 0-249 zaměstnanců

fyzické osoby 0-249 zaměstnanců

30 072 24 448 50 578 6 919 7 156 1 014 76 419 4 438

124 917 128 331 161 970 44 845 39 502 18 447 275 213 41 252

154 989 152 779 212 548 51 764 46 658 19 461 351 632 45 690

99,37 99,95 99,92 99,94 99,76 99,83 99,92 99,93

201 044

834 477

1 035 521

99,83

celkem MSP

Pramen: Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2008. Statistika MSP [on-line]. Praha : Ministerstvo průmyslu a obchodu, 27.01.2010. Dostupné z:

Tabulka č. 4: Počet zaměstnanců v malých a středních podnicích

Počet zaměstnanců (tis.) 2008


Celkem

právnické os. 0-249 zaměstnanců


597 184 328 61 89 14 339 100

68 40 80 41 29 1 71 19

665 224 408 102 118 15 410 119

49,63 82,66 75,00 86,44 40,55 21,13 70,69 88,15

1 712

349

2 061

61,52

celkem MSP

podíl zaměstnanců v MSP na celkovém počtu v ČR (v %)


- 17 -

Tabulka č. 5: Investice (hmotné, nehmotné, vč. pozemků) malých a středních podniků

2008

Investice (hmotné, nehmotné, vč. pozemků ) (mil. Kč) právnické os. 0-249 zaměstnanců


87 803 15 168 38 094 3 761 14 440 7 847 83 291 19 593

8 685 5 188 7 367 2 553 6 212 54 8 562 3 791

96 488 20 356 45 461 6 314 20 652 7 901 91 853 23 384

38,85 82,16 69,93 85,38 33,77 38,93 87,69 89,47

269 997

42 412

312 409

56,00


Celkem

podíl investic v MSP na celku v ČR (v %)

celkem MSP


Shrnutí podílů malých a středních podniků na jednotlivých makroekonomických ukazatelích a jejich vývoj nabízí následující tabulka. Tabulka č. 6: Podíl MSP na vybraných makroekonomických ukazatelích (v %) Ukazatel

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Počet podniků Počet zaměstnanců

99,80 99,71 99,81 99,85 99,81 99,84 99,85 99,84 99,84 99,83 58,84 59,42 59,73 61,34 61,63 61,48 61,63 61,76 61,62 61,52

Výkony

53,63 51,53 51,44 52,46 52,79 52,29 52,42 52,94 51,90 51,53

Účetní přidaná hodnota

53,17 51,93 51,33 52,98 54,46 53,02 53,68 55,12 54,01 54,57

Mzdové náklady /bez OON/ 54,57 54,42 55,72 55,82 55,90 55,61 55,88 56,03 56,06 55,90 Investice

41,06 40,48 37,81 44,52 49,88 51,43 52,57 55,33 55,78 56,00

Vývoz

36,54 36,15 35,74 34,16 34,0

34,3

40,7

45,2

45,41 46,04

Dovoz

50,74 49,43 47,12 50,33 49,8

52,5

54,7

56,3

54,45 56,01

HDP

31,54 31,17 31,63 34,59 34,86 34,69 34,44 36,86 35,76 35,17


- 18 -

1.3

Zhodnocení fungování malých a středních podniků

Malé a střední podniky disponují z titulu své velikosti, jednodušší a přehlednější organizační struktury, řadou výhod a zejména oproti velkým podnikům skýtají řadu předností. Právě jednodušší řídící struktura, zejména malých podniků, umoţňuje přímé řízení a kontrolu nad podnikem, které jsou předpokladem pruţnosti a rychlosti přijímání rozhodnutí. Vedoucí pracovník se přímo účastní na dění v podniku. Mezi ním a dalšími zaměstnanci nejsou ţádné mezistupně, coţ má vliv na snadnější informační tok. Potřebné informace se tak k adresátům dostávají rychleji a s menšími náklady. Podnikatel není při přijímání svých rozhodnutí ovlivněn zájmy nějaké větší skupiny a můţe tak naplno uplatnit své představy a manaţerské dovednosti. Řadoví zaměstnanci mají moţnost přímého a osobního kontaktu s vedoucími pracovníky. Cítí se více zapojeni do dění v podniku, ztrácí se anonymita a neosobnost a zaměstnanci více pociťují důleţitost svých pracovních výkonů. Jejich uspokojení z práce, loajalita, větší flexibilita jsou pak výsledkem pozitivní atmosféry menších pracovních skupin. Výroba malých a středních podniků se často více specializuje na určitý sortiment, lépe se dokáţe přizpůsobit poţadavkům zákazníků. Mohou tak vyplnit okrajové oblasti trhu, o které nemají velké podniky zájem. Nebo naopak, navázat obchodní partnerství s velkými podniky, stát se jejich dodavateli a zaručit si pravidelný odbyt a perspektivu. Malé a střední podniky se také mohou shlukovat do skupin a ve vzájemné kooperaci zajišťovat zásobování, odbyt a marketingové aktivity, coţ umoţní sníţení nákladů na tyto činnosti. Podpora malého a středního podnikání existuje v české republice jiţ delší dobu. Skutečný rozvoj těchto aktivit ale nastal zejména po vstupu ČR do Evropské unie. Podniky mají moţnost čerpat dotace z fondů EU, rozšířila se podpora vládních a nevládních organizací a to zejména informační, je zde snaha o zjednodušení legislativy v oblasti daní, účetnictví, celní administrativy a vstupu do podnikání. Česká republika se tak pomalu uvědomuje, ţe jsou to právě malé a střední podniky, které jsou významným přispěvatelem do státního rozpočtu, napomáhají rychlejšímu rozvoji měst a obcí a hospodářsky slabších regionů. Tyto podniky jsou totiţ schopny rychle vytvořit nové pracovní příleţitosti při nízkých kapitálových nákladech a tím podněcovat ekonomický růst. Jedním z hlavních omezení malého, ale i středně velkého podniku je omezená moţnost zaměstnat opravdové odborníky na dané pracovní pozice. Od zaměstnanců jsou očekávány spíše univerzální schopnosti, tak aby si byli schopni poradit s problémy z různých oborů. Vlastníci jsou často i vedoucími pracovníky, mají technické vzdělaní se znalostmi a schopnostmi v daném oboru podnikání, nikoliv však se znalostmi manaţerskými. V důsledku toho mohou mít malé a střední podniky nedostatky v efektivnosti fungování a problémy s orientací ve správních, legislativních a daňových předpisech a jejich změnách, které můţe velká firma delegovat na řadu specialistů. Dalším výrazným problémem malých a středních podniků je horší dostupnost úvěrů. Je to dáno zejména nedostatečnou schopností úvěr zajistit. Ke zlepšení stavu nepřispívá ani - 19 -

současná ekonomická situace. Diskontní sazba ČNB je sice na svém historickém minimu 0,25%, ale komerční banky nejsou ochotny poskytovat úvěry z důvodu obav z nesplácení. Nedostatek finančních zdrojů můţe být bariérou v rozvoji podniku a realizaci jeho cílů. Menší finanční síla také souvisí se slabší pozicí v soutěţích veřejné zakázky. Malý a střední podnik nemůţe oproti těm velkým plně vyuţít výhod hromadné výroby a tím tak šetřit náklady. Podniky často nevyuţívají veškeré své výrobní kapacity. Mnoţství zakázek je proměnlivé a mnohokrát se jedná o jednorázovou výrobu či poskytnutou sluţbu. Častější je zaměření na kvalitu a pruţnost v plnění zakázky. V důsledku malého trţního podílu a snahy získat zákazníka je i niţší rentabilita trţeb. Podniky často působí pouze na lokálních trzích, protoţe v důsledku omezených zdrojů na marketing a propagaci mají omezené schopnosti jak zákazníka přilákat a ovlivnit.

1.4

Potřeby malých a středních podniků z hlediska zabezpečení podnikatelských aktivit

České banky i ostatní nebankovní finanční instituce se v posledních letech čím dál výrazněji orientují na rozvoj sluţeb a produktů poskytovaných podnikatelským subjektům. Počet podnikatelů v České republice totiţ neustále roste uţ od devadesátých let a v roce 2009, i přes největší počet bankrotů firem v historii Česka, podnikalo nejvíce občanů. K prosinci roku 2009 registrovalo ministerstvo průmyslu a obchodu jiţ 2 173 659 podnikatelů, tedy o 61 235 více neţ v roce 2008. Na nárůstu se podílely právnické i fyzické osoby. Počet právnických osob stoupl o 19 363 na stávajících 304 859. Mnoţství fyzických osob dosáhlo počtu 1 868 756 (o 41 872 více neţ v roce 2008). V současnosti tak v podstatě podniká kaţdý pátý Čech. Stejně jako roste počet českých podnikatelů, roste i počet cizinců u nás podnikajících. V současnosti jich je 87 753 a i kdyţ se jedná o zlomek z celkového počtu podnikatelů (méně neţ 0,5 %), stávají se potencionálně zajímavou skupinou klientů.6 Obecné výhody plynoucí z větší orientace bank na malé a střední podniky jsou jasné. MSP jsou podúvěrovaný segment a tudíţ snadno dosaţitelný. Na získání takového podniku banka nepotřebuje tak náročné marketingové strategie. Velká část z podniků potřebuje úvěrové produkty k zajištění své provozní i investiční činnosti. Obvykle totiţ, na rozdíl od velkých podniků, nemají dostatek vlastních zdrojů na pokrytí výkyvů ve splatnosti pohledávek a závazků. Zároveň se jedná o relativně bezpečnou obchodní cestu (hmatatelně zajistitelný subjekt) a také finančně zajímavou (menší podniky snesou větší úrokové zatíţení, navíc obvykle nemají moţnost vyjednat sazby niţší).7

6

: Zpracováno dle: Navzdory recesi podniká uţ kaţdý pátý Čech [on-line]. Praha : Podnikatel.cz, 15.1.2010. Dostupné z: 7 Zpracováno dle: HAVLÍČEK K., KAŠÍK M.: Marketingové řízení malých a středních podniků. 1. vyd. Praha; Management Press, 2005. 171 stran. ISBN 80-7261-120-8. strana 11.

- 20 -

Základní potřeby malých a středních podniků vzhledem k bankovním i nebankovním institucím jsou zajištění platebního styku a financování podnikatelských aktivit. K zajištění platebního styku, jehoţ potřeby jsou pro všechny malé a střední podniky v podstatě stejné, patří sluţby vedení běţného účtu, zajištění platebního styku, platební karty, stálého přístupu k účtu (dnes nejčastěji prostřednictvím internetového bankovnictví). Z hlediska financování podnikatelských aktivit se potřeby jednotlivých podniků mohou lišit s ohledem na hospodářský sektor, ve kterém působí. Stavební firmy budou mít jiné poţadavky na financování investic, neţ průmyslové podniky či obchodní společnosti. Potřeby se budou také lišit podle typu společnosti a také podle toho zda se jedná o podnik malý nebo střední. „Střední podniky s významným trţním podílem mají často zainvestováno do nemovitostí, nakoupené stroje a zařízení a zpravidla jiţ neprovádí velké investice, pouze vyuţívají stávající bankovní sluţby včetně financování a kladou důraz na kvalitu sluţeb a ceny bankovních produktů. Na druhé straně střední podniky, které se rozvíjejí a ještě nedosáhly cílového podílu trhu, mají potřeby mírně odlišné. Zaměřují se na rozvoj, na investice, ale také udrţování bankovních sluţeb a jejich kvalitu. Zde je velký prostor pro banku strukturovat financování klienta (investiční i provozní), nabídnout produkty v rámci bankovní skupiny např. formou leasingu technologií, seznámit klienta se sluţbami faktoringu a pojištěním pohledávek s ním spojených, či s moţností zajištění kurzových rizik. Tento segment je pro banku zajímavým i vzhledem k tomu, ţe cenová hladina bankovních produktů není jejich prvořadým zájmem. Většina malých podniků působí na trhu krátkou dobu. Tyto podniky se rozvíjí, vyuţívají standardních bankovních sluţeb, nekladou takový důraz na kvalitu a ceny. Většina z nich teprve začíná vyuţívat úvěrové produkty tím, ţe nahrazují povolené přečerpání účtů nebo-li „overdrafts“, či „povolené debety“ provozními úvěry a více investují buď do rekonstrukcí nebo do výstavby nemovitostí, nákupu strojů a zařízení. Zde má banka příleţitost nabídnout financování investičních potřeb prostřednictvím úvěrů, leasingového financování technologií, či leasingu automobilů v rámci nabídky produktů celé bankovní skupiny.“8

1.5

Vymezení malého a středního podniku

Členění podniků je v dnešní době velmi důleţité, zejména pak vymezení těch středních a malých. Důvodů je hned několik. V prvé řadě je to poţadavek Evropské komise, na jehoţ základě se malým a středním podnikům přidělují různé dotace a finanční podpory ze zdrojů Evropské unie. Dále si podniky člení i banky, zejména pro své potřeby, a toto členění má vliv na obsluhu podniku jako klienta banky.

8

Citováno z: POKORNÁ M.: Financování malých a středních podniků.[Diplomová práce]. Brno; Masarykova universita, 2009. 73 stran. strana 17-18.

- 21 -

1.5.1

Vymezení dle nařízení Evropské Komise

Česká republika přijala po vstupu do Evropské unie kategorizaci malých a středních podniků, která je definována v Nařízení Komise (ES) č. 364/2004. Toto nařízení obsahuje ve své příloze konkrétní definici mikropodniků a malých a středních podniků členěných podle kritérií počtu zaměstnanců, obratu, bilanční sumy a „nezávislosti“. Pojem „nezávislosti“ je přesně definován v článku 3 doporučení Komise 2003/361/ES. Obecné známé členění dle kategorií počtu zaměstnanců a obratu nebo bilanční sumy je uvedeno v následující tabulce. Tabulka č. 7: Vymezení malého a středního podniku Kategorie podniku

Počet zaměstnanců

Mikropodniky Malé podniky Střední podniky

Roční obrat

< 10 < 50 < 250

< 2 mil. € < 10 mil. € buď < 50 mil. €

Bilanční suma roční rozvahy < 2 mil. € < 10 mil. € nebo < 43 mil. €

Pramen: Vlastní konstrukce na základě Nařízení komise (ES) č. 364/2004

Členění dle nařízení Evropské komise je závazné zejména pro ţadatele o podporu v programech pro malé a střední podniky (MSP), které musí tuto definici splňovat.

1.5.2

Vymezení z pohledu bank9

Banky potřebují pro své správné fungování dobře znát potřeby svých klientů a dokázat je uspokojit. Cílem je tedy dozvědět o nich maximální mnoţství informací a na základě zjištění poskytnout produkt či sluţbu, která je klientovi šitá přímo na míru. Výsledkem takového poznání je segmentace klientů do jednotlivých skupin podle jejich společných vlastností a chování. Správná segmentace sniţuje mnoţství nespokojených klientů a také riziko plýtvání zdrojů na produkty a sluţby, které klienti v daném segmentu nechtějí. Jen pokud má banka dostatek relevantních informací o klientech a správně je rozdělené do skupin, dokáţe vytvořit účinnou marketingovou strategii. Pro účely mé diplomové práce je důleţité znát především segment podnikatelské sféry. Základem strategie segmentu podnikatelské sféry je rozčlenění dle čtyř základních kriterií:    

ekonomická aktivita, velikost, postavení na trhu, vlastnické vztahy.

Toto rozčlenění není moţno povaţovat pouze za členění z pohledů marketingu, ale má svůj význam i z pohledu řízení rizika a stanovení trţních podílů jednotlivých sektorů v úvěrovém portfoliu bank.

9

Zpracováno dle: KRAJÍČEK J.: Marketing v peněžnictví. 1. vyd. Brno; Masarykova Univerzita v Brně, 2005. s. 50-51. ISBN 80-210-3659-1.

- 22 -

Členění dle ekonomické aktivity užívá čtyři hlavní segmenty:    

průmyslové podniky, obchodní organizace, stavební a veřejné práce, sluţby.

Kriterium ekonomické aktivity je ještě dále detailněji členěno podle ekonomických činností, např. zemědělství, těţební průmysl, doprava, velkoobchod atd. Dalším kriteriem členění podnikatelské klientely je dle místa určení jejich produkce:   

tuzemský trh převáţně určený pro export (více jak 50% produkce je exportováno) částečně určený pro export

Uvedené členění je podstatné zejména z hlediska vyuţívání produktů a sluţeb. Firma ve větší míře exportující, bude potřebovat pro zajištění své činnosti produkty jako např. devizový účet, dokumentární platy, úvěr v cizí měně. Výše zmíněné členění podle ekonomické aktivity má význam především z pohledu řízení rizika. Z hlediska vyuţívání produktů a sluţeb je častější členění podle velikosti firmy. Ta se posuzuje zejména podle obratu, jako pomocné kriterium bývá pouţíván počet zaměstnanců. Členění dle ročního obratu:       

s obratem do 5 mil Kč s obratem 5 – 20 mil Kč s obratem 20 – 50 mil Kč s obratem 50 – 100 mil Kč s obratem 100 – 300 mil Kč s obratem 300 – 1000 mil Kč s obratem více neţ 1000 mil Kč

Členění dle postavení na trhu Udává jaké je postavení podniku na trhu. Důleţité pro posouzení stability podniku. Obvykle jsou pouţívána tyto kriteria:  monopolní postavení  téměř monopolní postavení (trh je ovládán z více neţ 70%),  dominantní postavení na trhu (trh je ovládán z 30 aţ 70%),  mírně dominantní postavení (trh je ovládán z 5 aţ 30%),  bez významného postavení na trhu (trh je ovládán z méně neţ 5%).

- 23 -

Členění dle vlastnické struktury Toto členění má také vypovídací schopnost pro posouzení stability podniku a udává také formu obsluhy klienta.  vlastnictví státu, orgány státní správy a samosprávy, obce,  tuzemský vlastník,  zahraniční vlastník,  akciové společnosti,  společnosti s ručením omezeným,  ostatní. Členění klientů má pro banky velký význam, protoţe ovlivňuje jejich obsluhu. Nejdůleţitějším kritériem je z tohoto pohledu roční obrat, který určuje, který zaměstnanec banky, respektive kterého oddělení bude s klientem jednat. Zařazení do dané kategorie dále také určuje jaké typy úvěrů nebo produkty banky můţe klient vyuţívat a samozřejmě za jakých podmínek. V neposlední řadě existuje mnoho nadstandardních sluţeb, které můţe banka svému klientovi nabídnout v závislosti na zařazení do dané skupiny. Vliv na to, jakým stylem je klient obsluhován, má vedle obratu i bonita klienta, druh a velikost projektu nebo investičního záměru, který chce klient realizovat a frekvence vyuţívání bankovních produktů. Ve stručnosti lze říci, ţe vedle ročního obratu ovlivňuje způsob obsluhy klienta a to jakým je s ním jednáno míra zisku, který bance plyne z obchodů uzavřených s tímto klientem. Pro další potřeby práce, s ohledem na definici malého a středního podniku, v praxi pouţívaného členění a v praktické části analyzované firmy, budu uvaţovat podniky s obratem 50 aţ 300 mil Kč za pro tuto práce relevantní.

1.5.3

Vymezení pro potřeby nebankovních finančních institucí

Nebankovní finanční instituce poskytující sluţby v oblasti leasingu, úvěru, faktoringu a dalších podle mého průzkumu většinou nemají ţádné členění společností do určitých skupin, ať jiţ podle ekonomické aktivity, velikosti, postavení na trhu nebo vlastnických vztahů. Potřeby jednotlivých firem jsou řešeny a posuzovány individuálně dle finanční situace podniku. Je to dáno velikostí těchto nebankovních finančních společností, kdy portfolio klientů není tak rozsáhlé jako je tomu u bankovních domů a existencí pouze jednoho oddělení risk managementu, kde se výkazy všech podniků potkávají a posuzují.

- 24 -

2 FINANČNÍ SEKTOR

2.1

Charakteristika finančního sektoru v ČR 10

Pro finanční sektor v České republice je charakteristické, ţe v něm výrazně dominují banky. Jsou to především velké bankovní domy, které jsou ve vlastnictví nadnárodních finančních společností, mající rozhodující podíly na trhu. I přes tuto koncentraci zůstává dosti významná míra kompetitivity mezi jednotlivými bankami. Banky střední velikosti totiţ neustále posilují svou aktivitu a představují jednu z hybných sil zaměřených na neustálý přísun trţních inovací a to i tím, ţe pro velké bankovní domy v některých vybraných segmentech bankovního trhu představují reálnou konkurenci. Banky jsou leadery téměř všech finančních skupiny působících v České republice, takţe lze hovořit o finančním trhu, kde hrají hlavní úlohy bankami vedené finanční konglomeráty. To v praxi znamená, ţe velké bankovní domy se nesoustřeďují pouze na poskytování úvěrů, ale vlastní i některé z největších leasingových a faktoringových společností, čímţ dominují i na nebankovním finančním trhu.

Graf č. 1: Podíly na aktivech finančního sektoru

Podíly na aktivech finančního sektoru (v %; 2008) 2% 3% 4%

Banky

2%

Družstevní záložny

6%

Pojišťovny Penzijní fondy

8%

Investiční společnosti, investiční a podílové fondy Leasingové společnosti

0%

Spol. ostatního úvěrování (splátkový prodej, forfaiting, faktoring) Ostatní nebankovní finanční společnosti

75%

Pramen: Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009, Finanční sektor [on-line]. Praha: ČNB, 15.6.2009 [citováno 29.3.2010] Dostupné z < http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2008-2009/index.html>

10

Zpracováno dle: Bankovní sektor [on-line]. Praha: ČBA, [citováno 29.3.2010] Dostupné z < http://www.czechba.cz/data/articles/down_5974.pdf>

- 25 -

2.2

Bankovní a nebankovní finanční instituce

Tato diplomová práce se zabývá financováním malých a středních podniků, proto je relevantní se v dalších částech práce zmínit pouze o institucích, které toto financování zajišťují. Pokles objemu úvěrů ze strany bank a nebankovních finančních institucí je způsoben především poptávkou nikoli nabídkou. Za pokles poptávky firem po úvěrových produktech můţe především propad poptávky po českém průmyslovém zboţí a pokles přílivu nových objednávek. Tedy celkový útlum produkce a nedostatek projektů, které by bylo potřeba financovat. Objem úvěrů poskytovaných českými bankami firmám se jiţ, podle Jiřího Kunerta (prezidenta České bankovní asociace), odráţí ode dna, ale zotavení začne aţ ve druhé polovině letošního roku a bude postupné, stejně jako bude postupné oţivení celé ekonomiky.11 Na očekávaný růst objemu úvěrů poskytnutých bankami by měl logicky navázat růst objemu úvěrů poskytnutých nebankovními finančními institucemi. 2.2.1

Banky12

Pro bankovní sektor v české republice je charakteristické, ţe kromě Slovinska je jedinou novou členskou zemí EU ze střední a východní Evropy, která je nezávislá na externím financování, a to i přes vysoký podíl zahraničního vlastnictví domácích bank. Důvodem nezávislosti bankovního sektoru ČR na externím financování je i na evropské poměry vysoký poměr vkladů na úvěrech. Úvěrová expanze je tak financována především z primárních vkladů. Další výhodou českého bankovního sektoru je velmi nízký podíl úvěrů poskytovaných v cizí měně, coţ výrazným způsobem omezuje závislost bank na vývoji na mezibankovním trhu eur nebo švýcarských franků a sniţuje citlivost dluţníků na depreciaci kurzu a vývoj úrokových prostředí v zemích věřitele. V roce 2008 zpomalil meziroční růst úvěrů nefinančním podnikům jen mírně na hodnotu 14%. V 1. čtvrtletí roku 2009 dosáhl v průměru kolem 12% a v následujících měsících dále klesal z důvodu omezení poptávky zejména po investičních úvěrech a úvěrech na obchodní pohledávky. Na pokles objemu poskytnutých úvěrů má i vliv niţší bonita klientů způsobená hospodářskou situací. Banky také zpřísnily posuzování ţádostí o úvěr, takţe se k tomuto zdroji financí nedostane velká část ţádajících firem. V této souvislosti banky vyţadují i od svých stávajících klientů dodatečné zajištění úvěrů a podrobnější informace o jejich hospodaření. Na banky a na jejich menší ochotu poskytovat úvěry firmám dosud tlačily především asociace podnikatelů a Hospodářská komora. Začátkem roku se do jejich sporu vloţil i ministr financí se snahou o projednání situace. Ve výsledku ale neexistuje nástroj, jakým přimět banky k úvěrování. A tak záleţí především na vývoji české ekonomiky a mnoţství zakázek, které firmy získají a které mohou předloţit bankám při ţádostech o úvěry.

11

Pramen: Firemní úvěry v Česku se odráţí ode dna [on-line]. Praha: finance.cz, 10.3.2010 [citováno 29.3.2010] Dostupné z < http://www.finance.cz/zpravy/finance/255466-rozhovor-firemni-uvery-v-cesku-se-odrazi-ode-dna-bankovni-asociace/> 12 Pramen: Výroční zpráva ČBA 2008-2009, Finanční sektor [on-line]. Praha: ČBA, 1.10.2009 [citováno 29.3.2010] Dostupné z < http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_5974.pdf>

- 26 -

Přehled o vývoji poskytnutých úvěrů dává následující grafy. Graf č. 2: Dynamika úvěrového vývoje (měsíční data, meziroční růst úvěrů podnikům dle počtu zaměstnanců v %) 40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 -10 03/2004

03/2005

03/2006

03/2007

03/2008

03/2009

1-9 zaměstnanců

10-99 zaměstnanců

100-249 zaměstnanců

nad 250 zaměstnanců

Podnikový sektor celkem

Pramen: Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009 [on-line]. Praha: ČNB, 15.6.2009 [citováno 29.3.2010] Dostupné z < http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2008-2009/index.html>

Graf č. 3: Objem nových úvěrů firmám

Objem nových úvěrů firmám (měsíčně, v mld. Kč) 195 190 185 180 175 170 165 160 155 150 145 140

Objem nových úvěrů firmám

Pramen: Vlastní konstrukce na základě údajů z článku na iHNed.cz.13

Objem nových úvěrů poskytnutých firmám má klesající tendenci, jak je vidět z obou předcházejících grafů. Kritiku bank za menší poskytování úvěrů odmítl Jiří Kunert, šéf

13

Pramen: Banky Janotu nevyslyší. Nechtějí firmám povolit úvěrové kohouty [on-line]. Praha:.iHNed.cz, 29.1.2010 [citováno 29.3.2010] Dostupné z http://finweb.ihned.cz/c1-40247910-banky-nechteji-povolit-uverove-kohouty-ani-pres-politicky-tlak>

- 27 -

UniCredit Bank. „Půjčování v Česku nezamrzlo. Je přísnější, sloţitější, zabere víc času a samozřejmě se sníţilo. Ale ve srovnání s propadem výroby, zakázek a exportu je to málo. Přece nelze půjčovat firmám, kde cítíme zvýšené riziko."14 2.2.2

Nebankovní finanční instituce15

I v sektoru nebankovních finančních institucí vedlo zhoršující se ekonomické prostředí let 2008 a 2009 k omezení investičních aktivit a poklesu poptávky po úvěrech. Důsledkem recese byl také nárůst objemu pohledávek z finančních obchodů po lhůtě splatnosti. Důsledkem bylo, ţe poskytovatelé nebankovních finančních produktů reagovali zpřísněním kritérií pro hodnocení zákazníků, financovaných komodit a rizik sjednávaných transakcí. Byli nuceni odmítat řadu méně bonitních poptávek.

Leasing Členské společnosti ČLFA, které financovaly v r. 2009 prostřednictvím leasingu stroje, zařízení a dopravní prostředky v souhrnu pořizovacích cen (bez DPH) 44,2 mld. Kč. Proti r. 2008, kdy jiţ došlo k cca čtvrtinovému meziročnímu poklesu leasingu movitých věcí, to představuje u největších patnácti společností další pokles o 53,3 %. V r. 2009 pokračoval růst podílu operativního leasingu na celkovém leasingu movitých věcí z předchozích let. Dosáhl 26,9 % (v r. 2008 19,7 %; v r. 2007 12,5 %; v r. 2006 14 %; v r. 2005 12 %). I nadále v leasingu movitých věcí u nás dominuje leasing silničních vozidel. Proti předchozím letům se v r. 2009 výrazně zvýšil podíl leasingu strojů a zařízení (na 32,7 % z 26,3 % v r. 2008) a také podíl leasingu osobních aut (na 27,3 % z 23 % v r. 2008). Poklesl podíl leasingu nákladních automobilů (na 19,1 % z 23,5 % v r. 2008) a leasingu lehkých uţitkových aut (na 8,9 % z 17 % v r. 2008 – zejm. kvůli úpravě reţimu odpočtu DPH u osobních vozů v polovině loňského roku). Co se týká leasingu nemovitostí, je pokles oproti roku 2008 ještě výraznější neţ u leasingu movitých věcí (72,2%). Pořizovací cena nemovitostí poskytnutých do leasingového uţívání byla v roce 2009 3,21 mld. Kč. Tato situace je zapříčiněna situací na trhu realit a poklesem investic do nemovitostí. Podnikatelské úvěry a splátkové prodeje V roce 2009 došlo ke zvýšení objemu poskytnutých úvěrů pro podnikatele o 6,6% a to v důsledku větší diverzifikace produktů ze strany nebankovních společností. Celkově tedy byly poskytnuty úvěry ve výši 26,9 mld. Kč.

14

Pramen: Úvěry: Banky spustí hon na firmy [on-line]. Praha: iHNed.cz, 1.2.2010 [citováno 29.3.2010] Dostupné z < http://hn.ihned.cz/c1-40278760-uvery-banky-spusti-hon-na-firmy> 15 Pramen: Zpráva o stavu a vývoji nebankovního leasingového, úvěrového a factoringového trhu v ČR - r. 2009 [on-line]. Praha: ČLFA, [citováno 29.3.2010] Dostupné z < http://www.clfa.cz/index.php?textID=65>

- 28 -

Faktoring Pro faktoringový trh byl rok 2009 charakteristický poklesem po předcházejících letech nepřetrţitého růstu. Na faktoringové společnosti byly postoupeny pohledávky celkem za 99,7 mld. Kč, coţ je oproti roku 2008 pokles o 25,6%. Vedoucím produktem na českém faktoringovém trhu byl v r. 2009 nadále regresní faktoring (75%), podíl bezregresního faktoringu dosáhl 25 %. Podíl tuzemského faktoringu (z 80,1 % na 80,7 %),

Účelem této kapitoly bylo nastínit vývoj a stav na trhu cizích finančních zdrojů poskytovaných bankovními a nebankovními finančními institucemi a nastínit tak v současné době omezené moţnosti malých a středních podniků v získání dodatečných finančních zdrojů pro svoji činnost.

- 29 -

3 NABÍDKA PRODUKTŮ

Firmy si v současné době mohou vybrat z velkého mnoţství úvěrových produktů, které nabízejí nejen banky, ale i nebankovní finanční instituce. Jejich mnohotvárnost a stále se vyvíjející nabídka vytvářejí jisté obtíţe při jejich členění a systematizaci. Tato práce se zaměřuje na klienta banky (firmu) a tak se nebudu zabývat členěním úvěrových produktů z pohledu banky, jen se zmíním, ţe produkty, které zde budu charakterizovat, jsou z pohledu banky aktivními a podrozvahovými obchody. Jelikoţ se banky stále více orientují na potřeby trhu, resp. svých klientů, odpovídají tomu i moderní přístupy k systematizaci bankovních produktů. Z hlediska účelu, které plní dané bankovní produkty pro klienta banky, je můţeme dělit do pěti základních skupin:    



bankovní finančně úvěrové produkty – umoţňují klientům získat finanční prostředky od banky; depozitní bankovní produkty – představují moţnost uloţení finančních prostředků do banky; platebně zúčtovací bankovní produkty – umoţňují provádět platební a zúčtovací styk prostřednictvím banky; produkty investičního bankovnictví – znamenají moţnost finančního investování, získávání zdrojů nebo zajištění prostřednictvím nástrojů peněţního a kapitálového trhu, dále sluţby spojené s úschovou a správou investičních nástrojů, rovněţ i poradenské sluţby banky při realizaci fúzí a akvizic, restrukturalizaci podniků apod.; pokladní a směnárenské produkty – představují různé transakce s hotovými penězi a směnu hotových peněz z jedné měny do druhé.

Pro zajištění provozu podniku jsou důleţité především produkty depozitní a platebně zúčtovací. Jsou tím základním a předpokládá to, ţe firmy nepotřebují ke svému fungování externí zdroje financování. To je ale v dnešních ekonomických podmínkách skoro nemyslitelné, proto hrají významnou úlohu při hladkém fungování podniku i produkty finančně úvěrové. Samotné název této diplomové práce navíc mluví o financování malých a středních podniků, proto je v následujících kapitolách rozebrán pouze tento typ bankovních produktů. U samotných úvěrů je nejobvyklejším členěním jejich splatnost. Můţeme rozlišovat úvěry krátkodobé, které slouţí především k financování oběţného majetku a jejich splatnost je 12 měsíců. Dále pak úvěry střednědobé, které mohou slouţit jak pro financování oběţného majetku (např. zásob), tak i pro financování investic (např. nákup strojů). Jejich doba splatnosti je 1 rok aţ 5 let. Posledním typem jsou úvěry dlouhodobé, které financují větší investice podniku (např. do nemovitostí). Pro bankovní praxi a zároveň z hlediska potřeb malých a středních podniků můţeme úvěrové produkty rozlišit podle účelu jejich pouţití:

- 30 -

3.1



Produkty pro financování provozních potřeb - povolený debet na podnikatelském běţném účtu - kontokorentní úvěr - podnikatelský účelový úvěr - směnečné úvěry - faktoring



Produkty pro financování investičních potřeb - investiční úvěr - hypoteční úvěr - leasing - forfaiting



Ostatní finančně úvěrové produkty - bankovní záruky - dokumentární akreditiv

Produkty pro financování provozních potřeb

3.1.1

Povolený debet na podnikatelském běžném účtu

Povolený debet je krátkodobý kontokorentní úvěr, který slouţí k financování výkyvu v oběţných prostředcích podnikatele a je poskytován na jeho podnikatelském běţném účtu. Výhodou tohoto úvěrového produktu je jeho bezúčelové čerpání a relativně snadné získání. Banky do určité výše úvěru stanovují limit přečerpání pouze na základě obratu finančních prostředků na účtu. Vyšší limity jsou posuzovány na základě předloţených účetních výkazů. Běţně banky nabízejí limity úvěru od 20 000 Kč do několika miliónů, ale vzhledem k vysoké úrokové sazbě není pro podnikatele příliš výhodný a slouţí převáţně pro uhrazení nenadálých a krátkodobých potřeb. Úvěr je zajištěn blankosměnkou, která je v některých případech s avalem.

3.1.2

Kontokorentní úvěr

Kontokorentní úvěr je dnes ve vyspělých ekonomikách jedním z nejvýznamnějších krátkodobých bankovních úvěrů. Jde o úvěr poskytovaný na kontokorentním (běţném) účtu tak, ţe zůstatek můţe přecházet do debetu. Klient můţe čerpat úvěr zcela automaticky tím, ţe můţe platit ze svého účtu i v případě, kdy na něm nemá dostatečné prostředky. Z povahy kontokorentního úvěru plyne, ţe se velmi často mění jeho stav. Maximální výše kontokorentního úvěru je dána dohodnutým úvěrovým rámcem, který určuje maximálně přípustný debet na kontokorentním účtu. - 31 -

Splatnost tohoto typu úvěru je v zásadě krátkodobá. Vyplývá to z účelu pouţití úvěru i doby, na kterou je smlouva uzavírána (zpravidla 1 rok). Vzhledem k tomu, ţe banka s dobrými klienty úvěr kaţdoročně prolonguje, můţe mít úvěrový vztah střednědobý aţ dlouhodobý charakter. Pro klienta je velkou výhodou kontokorentního úvěru, ţe má moţnost čerpat úvěr pohotově podle své momentální potřeby a platit úroky pouze z aktuálního stavu úvěru. Na druhou stranu je však pro klienta relativně drahým typem úvěru. Důvodem je vyšší úroková sazba, kterou banka stanovuje k pokrytí jednak rizika nevyuţití úvěrových zdrojů v případě nečerpání předpokládané výše úvěru a potom také větších nároků na řízení likvidity.16 Kontokorentní úvěr můţe klient vyuţívat za účely financování:17 

vyrovnání výkyvů běţného účtu, způsobeného nesouladem ve splatnosti pohledávek a závazků. Klient dává kontokorentnímu úvěru přednost, pokud je levnější neţ obchodní úvěr dodavatelů a zajišťuje si tak stálou platební schopnost. Jestliţe má klient oběţný majetek krytý vlastním kapitálem, sjednanými obchodními úvěry a jinými závazky, sjednává s bankou moţnost čerpání kontokorentního úvěru v omezené míře, protoţe běţný účet je v delším období vyrovnaný;



krátkodobých potřeb, k nimţ můţe docházet po celý rok. Tato situace můţe nastat například při získání nějaké větší zakázky (stavební, výrobní firmy) a tím spojených zvýšených výdajů na nákup zásob a materiálu. Kontokorentní úvěr v tomto případě zabezpečuje klientovu likviditu a ten nemusí ţádat své dodavatele o obchodní úvěry nebo naopak omezovat obchodní úvěry svým odběratelům;



sezónních potřeb oběţného majetku. Typické zejména v zemědělství, kdy jsou na jaře potřebné velké investice do osiv a hnojiv a platby za produkty se uskutečňují aţ po sklizni. Tento úvěr má trochu odlišné podmínky a klient s bankou sjednává: - maximální sezónní potřebu úvěru (úvěrový rámec), - období, v němţ má dojít k postupnému čerpání úvěrového rámce, - termíny, ve kterých bude docházet ke splácení úvěrového rámce;



krátkodobých investičních výdajů jako tzv. meziúvěr. Kontokorentní úvěr zde vystupuje jako specifická forma překlenovacího úvěru. Jde o případy, kdy je bankou přislíben střednědobý či dlouhodobý úvěr, který však bude z různých důvodů (i formálních) čerpán později, avšak faktické finanční potřeby podniku jiţ vznikají (např. investiční dodavatelé začínají účtovat provedené práce a dodávky).

16

Zpracováno dle: REVENDA Z., MANDEL M., KODERA J., MUSÍLEK P., DVOŘÁK P., BRADA J.: Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha; Management Press, 2005. 627 stran. ISBN 80-7261-132-1. strana 139-141. 17

Zpracováno dle: POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. II. upravené vyd. Praha; Ekopress, 1999. 450 stran. ISBN 80-86119-11-4. strana 119.

- 32 -

Obrázek č. 1: Princip kontokorentního úvěru

kreditní

4000 3000 2000

stav účtu

1000 0 -1000 klient čerpá kontokorentní úvěr a platí sjednané úroky

debetní

-2000 -3000 -4000

Úvěrový rámec sankční úrok za překročení úvěrového rámce

-5000

Pramen: REVENDA Z., MANDEL M., KODERA J., MUSÍLEK P., DVOŘÁK P., BRADA J.: Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha; Management Press, 2005. 627 stran. ISBN 80-7261-132-1. strana 140.

3.1.3

Podnikatelský účelový úvěr

Je určen především k financování provozních potřeb, na oběţné prostředky (financování pohledávek do obvyklé lhůty splatnosti, nákup zásob), na přechodný nedostatek finančních prostředků (financování pohledávek po lhůtě splatnosti, výplatu mezd, apod.) a na menší investiční potřeby firmy. Tyto úvěry jsou většinou krátkodobé a střednědobé a mají různé moţnosti čerpání (jednorázový, postupný, revolvingový). Právě úvěr na oběţné prostředky se velmi často vyuţívá jako revolvingový, který umoţňuje opakovaně navyšovat nečerpanou část úvěru o splátky provedené do termínu sjednaného ve smlouvě. Tento úvěr je poskytován na dobu určitou jako krátkodobý, střednědobý, nebo na dobu neurčitou. Vzhledem k velkému mnoţství variant podnikatelských úvěrů, které tuzemské banky nabízejí, záleţí především na potřebách firmy, její bonitě a na jednání s konkrétní bankou, který úvěr bude dané firmě nabídnut a který bude nejlépe odpovídat jejím potřebám. Vše je tedy výsledkem osobního jednání a je obtíţné generalizovat nabízené produkty.

- 33 -

3.1.4

Směnečné úvěry

Směnečné úvěry jsou zaloţeny na existenci a zvláštnostech směnky jako cenného papíru. Směnky mají významné zastoupení u všech druhů krátkodobých bankovních úvěrů a výsadní postavení mají u směnečných úvěrů. Toto postavení nabyly směnky jako instrument obchodního úvěru, který je stále velmi rozvinut a vyuţíván. Na tento význam směnky bezprostředně navázala úvěrová praxe bank a směnky se staly nejrozšířenějším předmětem i nástrojem zejména krátkodobých bankovních úvěrů. Směnky se staly předmětem obchodů i mezi bankami na peněţních trzích, směnky jsou vystavovány při poskytování finančních půjček mezi nejrůznějšími právnickými i fyzickými subjekty, rozšířilo se vyuţívání směnek jako zajišťujícího prostředku.18 Definice směnky zní: „Směnka je cenný papír splňující zákonem (zákon č. 191/1950 Sb.) předepsané náleţitosti, na kterém se určitá osoba stanoveným způsobem zavazuje zaplatit oprávněnému majiteli směnky uvedenou peněţní částku.“19 Základní formy směnek Směnečný zákon rozeznává dvě základní formy směnek vyuţívané i v praxi:  

směnka vlastní (solosměnka) - vystavuje ji sám dluţník a zavazuje se zaplatit ve prospěch oprávněného majitele směnky uvedenou částku; směnka cizí (trata) - vystavuje ji věřitel a přikazuje dluţníkovi zaplatit uvedenou částku ve prospěch třetí osoby. Dluţník se stává směnečně zavázaným aţ v momentu akceptu (přijetí) směnky, který uděluje svým podpisem.

Pro bankovní praxi je rovněţ důleţité rozlišování směnek na:  

směnky obchodní - vzniklé jako výraz poskytnutého dodavatelského úvěru; směnky finanční - jsou naproti tomu pouze odrazem určitých finančních transakcí bez odpovídajícího pohybu zboţí a sluţeb.

Náležitosti směnky 20 Směnka musí splňovat zákonem předepsané náleţitosti. Cizí směnka tedy musí podle našeho směnečného zákona obsahovat:

18

Zpracováno dle: POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. II. upravené vyd. Praha; Ekopress, 1999. 450 stran. ISBN 80-86119-11-4. strana 122. 19 Citováno z: REVENDA Z., MANDEL M., KODERA J., MUSÍLEK P., DVOŘÁK P., BRADA J.: Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha; Management Press, 2005. 627 stran. ISBN 80-7261-132-1. strana 141. 20 Zpracováno dle: REVENDA Z., MANDEL M., KODERA J., MUSÍLEK P., DVOŘÁK P., BRADA J.: Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha; Management Press, 2005. 627 stran. ISBN 80-7261-132-1. strana 142.

- 34 -

   

   

výslovné označení, ţe jde o směnku ve vlastním textu směnky v jazyce, v němţ je text listiny napsán; bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu. Příkaz nesmí být vázán na splnění jakýchkoliv podmínek; jméno toho, kdo má platit – směnečníka, trasáta; údaj splatnosti (dospělosti) směnky. Splatnost směnky můţe být určena čtyřmi způsoby: na viděnou (vistasměnka), na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka), na určitý čas po datu vystavení (datosměnka), na určitý den (denní, fixní směnka); údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno (směnečný věřitel, remitent); datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce.

Náleţitosti vlastní směnky jsou analogické, odpadá pouze jméno toho, kdo má platit. Hlavním směnečným dluţníkem je sám výstavce vlastní směnky. Vedle uvedených podstatných náleţitostí můţe směnka obsahovat některé další fakultativní náleţitosti – doloţky, které – pokud jsou na směnce – určitým způsobem upravují reţim proplácení směnky, její převoditelnost, ručení ze směnky apod. Mezi nejdůleţitější patří domicilační doloţka, doloţka „bez protestu“, rekta doloţka, doloţka o rukojemství (aval), doloţka o efektivním placení v cizí měně. 21 Převoditelnost směnky Směnka je ze zákona převoditelným cenným papírem. Proto lze kaţdou směnku převést indosamentem (rubopisem) na další subjekty. Pouze směnky opatřené rekta doloţkou jsou indosamentem nepřevoditelné. Při indosamentu se vyskytují dvě osoby:  

indosant – ten, kdo směnku indosamentem převádí; indosatář – ten, na koho je směnka převáděna.

Indosament musí podle zákona splňovat zejména následující náleţitosti:    

musí být napsán na směnce nebo na jejím přívěsku, obvykle na rubu směnky; musí být bezpodmínečný, částečný indosament je neplatný; musí být indosantem podepsán, doporučuje se připojit i jeho adresu; řádný majitel směnky se musí prokázat nepřetrţitou řadou indosamentů.

Placení a postih při neplacení Splatnou směnku musí oprávněný majitel předloţit k proplacení v platební den nebo v následujících dvou pracovních dnech.

21

Zpracováno dle: REVENDA Z., MANDEL M., KODERA J., MUSÍLEK P., DVOŘÁK P., BRADA J.: Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha; Management Press, 2005. 627 stran. ISBN 80-7261-132-1. strana 142.

- 35 -

Platební den je totoţný se dnem splatnosti směnky. Připadne-li den splatnosti na den pracovního klidu, je platebním dnem následující pracovní den. Pokud tak majitel směnky neučiní, ztrácí práva vůči všem směnečně zavázaným osobám s výjimkou akceptanta a jeho eventuálních rukojmí. Majitel směnky nesmí odmítnout částečné splacení a na nezaplacenou část se pohlíţí jako na neproplacenou směnku. Pokud zaplatil směnečník celou směnečnou sumu, má právo poţadovat vrácení směnky opatřené potvrzením majitele o zaplacení. Pokud odmítne směnečník akceptaci nebo zaplacení směnky, můţe majitel směnky uplatnit směnečný postih vůči kterékoliv směnečně zavázané osobě. Musí však odepření akceptace či placení oznámit sepsáním veřejné listiny – protestem (vyjma případů, kdy je doloţkou tato povinnost zrušena). Kromě toho má majitel povinnost ve stanovené lhůtě oznámit odepření akceptace nebo zaplacení výstavci směnky a svému indosantu (notifikační povinnost). Výstavce i všichni indosanti a rukojmí jsou zavázáni majiteli směnky společně a nerozdílně (solidární ručení).22 Výhody směnek Směnky mají oproti pohledávkám, které nejsou podloţeny směnkami tyto výhody:    

solidárnost ručení směnečně zavázaných osob, jednoznačnost pohledávky, zkrácené soudní řízení, jednodušší převoditelnost pohledávky podloţené směnkou.

Z následující tabulky je patrné, ţe lze rozlišovat dva základní druhy směnečného úvěru. Těmi jsou směnečný eskontní úvěr a akceptační úvěr. Od obou základních forem pak lze odvodit další dvě modifikace, negociační a remboursní úvěr, které ale nebudu dále rozebírat vzhledem k praktické nevyuţitelnosti později analyzovanou firmou.

22


- 36 -

Obrázek č. 2: Směnečné úvěry

Směnečné úvěry

Eskontní úvěr

Akceptační úvěr

Negociační úvěr

Ramboursní úvěr

Pramen: POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. II. upravené vyd. Praha; Ekopress, 1999. 450 stran. ISBN 80-86119-11-4. strana 132.

3.1.4.1 Eskontní úvěr 23 Eskontní úvěr umoţňuje podnikateli obdrţet výnos pohledávek před lhůtou jejich splatnosti a tak urychlit obrat kapitálu. Je ho moţné pouţít k financování oběţného majetku, např. zásob. Úvěr umoţňuje podniku vyhnout se nutnosti přijmout draţší obchodní úvěr od dodavatelů a případně tímto úvěrem splatit jiný draţší bankovní úvěr a tím sníţit náklady na úvěr. Eskontní úvěr je krátkodobý úvěr, který poskytuje banka prostřednictvím odkupu (eskontu) směnky před její splatností (dospělostí), přičemţ si sráţí úrok – diskont za dobu od eskontu do dne splatnosti směnky. Diskont je obnos vyjadřující rozdíl mezi úvěrovou (směnečnou) sumou a částkou, kterou banka vyplatí dluţníku. Lhůta poskytnutého úvěru představuje dobu od nákupu směnky do její splatnosti. Banka nakupuje směnky od majitele směnky, tedy osoby, která nabyla směnku jako poslední právoplatný indosant. Při dospělosti směnky ji banka předkládá k proplacení nikoliv bývalému majiteli, od kterého ji koupila, ale směnečnému dluţníku (výstavci u vlastní směnky, směnečníku u cizí). V případě platební neschopnosti či odmítnutí směnky směnečním dluţníkem ji předkládá k proplacení poslednímu indosantu, tj. poslední majiteli směnky. Následující schéma zjednodušeně znázorňuje princip eskontního úvěru.

23

Zpracováno dle: POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. II. upravené vyd. Praha; Ekopress, 1999. 450 stran. ISBN 80-86119-11-4. strana 132-135.

- 37 -

Obrázek č. 3: Princip eskontního úvěru

Banka 4

3 2

1

Podnik A

1) 2) 3) 4)

Podnik B

vydání vlastní směnky podnikem A (např. na základě dodaného zboţí) a předání směnky podniku B, eskont směnky, banka vyplatí podniku B směnečnou částku sníţenou o diskont, předloţení směnky v den její splatnosti k zaplacení podniku A, jestliţe podnik A nemůţe směnku zaplatit, předloţí banka směnku k proplacení podniku B, od něhoţ ji koupila.


Banky dávají při eskontu přednost obchodním směnkám. Důvod spočívá v předpokládaném zajištění eskontního úvěru zboţím a dále v tom, ţe směnky jiţ obsahují 2 podpisy (výstavce nebo směnečníka a majitele). Po ověření bonity směnečníka i směnečného věřitele poskytuje banka klientovi úvěrový příslib a dohodne s ním způsob, jakým bude úvěr poskytován. Směnečný úvěr je poskytován: 

jednorázově - v tomto případě klient předloţí bance spolu se směnkami zvláštní seznam směnek, o jejichţ eskont ţádá;



opakovaně – klientovi je stanoven úvěrový rámec eskontního úvěru, do jehoţ výše bude banka podniku eskontovat směnky tak, jak je bude postupně předkládat. Vyčerpá-li klient úvěrový rámec, je třeba počkat na splacení předtím eskontovaných směnek. Tím se uvolní úvěrový rámec a banka můţe poskytovat další úvěry.

Banka ve všech případech provádí kontrolu směnek, které ji klient předkládá k eskontu:  

po formální stránce – má-li směnka všechny základní náleţitosti, jsou-li dobře značeny indosamenty atd.; po věcné stránce – posuzuje se bonita podepsaných osob na směnce, ověřuje se zboţní charakter směnky, vhodná splatnost atd.

- 38 -

3.1.4.2 Akceptační úvěr 24,25 Při poskytnutí akceptačního úvěru akceptuje banka – akceptační banka – od svého klienta – příjemce akceptačního úvěru - na ni vystavenou cizí směnku s podmínkou, ţe klient musí sloţit prostředky k pokrytí závazku u banky ještě před splatností směnky. V důsledku akceptu se banka stává hlavním směnečním dluţníkem a je tedy (bez ohledu na to, zda ji klient sloţí či nesloţí prostředky k pokrytí závazku) povinna v den dospělosti směnku proplatit. V případě, ţe klient – příjemce akceptačního úvěru – prostředky u banky nesloţí, vyţaduje poskytnutý akceptační úvěr od banky likvidní prostředky, závazkový úvěr se přeměňuje na úvěr peněţní. Za poskytnutí akceptačního úvěru si banka účtuje akceptační provizi. Akceptační úvěr se vyuţívá ve spojení s obchodním úvěrem. Důvody vyuţití akceptačního úvěru prodávajícím spočívají zejména v tom, ţe si takto zajišťuje řádné a včasné zaplacení směnky, kterou mu zaplatil kupující za zboţí dodané na obchodní úvěr. Směnka akceptovaná solidní bankou je mnohem jistější neţ směnka akceptovaná pouze kupujícím, jehoţ bonitu je mnohdy velmi obtíţné zjistit. Proto se akceptační úvěr často vyuţíval v zahraničním obchodě. Schematicky lze postup u akceptačního úvěru znázornit takto.

Obrázek č. 4: Princip akceptačního úvěru

3

Dovozce

Vývozce 2 1

5

4

Banka dovozce 6 1) 2) 3) 4)

ţádost dovozce o akcept směnky (akceptační úvěr), akcept směnky a její vrácení ţadateli (dluţníku), „zaplacení“ zboţí předáním akceptované směnky vývozci, deponování úvěrové (směnečné) sumy před dospělostí směnky dovozcem u banky,

24

Zpracováno dle: POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. II. upravené vyd. Praha; Ekopress, 1999. 450 stran. ISBN 80-86119-11-4. strana 139-140. 25 Zpracováno dle: REVENDA Z., MANDEL M., KODERA J., MUSÍLEK P., DVOŘÁK P., BRADA J.: Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha; Management Press, 2005. 627 stran. ISBN 80-7261-132-1. strana 145-146.

- 39 -

5) 6)

předloţení směnky k zaplacení, zaplacení směnky, připsání výnosu směnky na účet vývozce a zatíţení účtu dovozce.


3.1.5

Faktoring

Faktoring je moderní finanční nástroj, který pro svého uţivatele představuje alternativu k bankovnímu úvěru. Zdrojem financování jsou pohledávky, které uţivateli faktoringu vznikají z dodávek zboţí nebo za sluţby. Pohledávky postoupením přecházejí na faktoringovou společnost a ta, kromě jejich profinancování, zajišťuje v oblasti správy a inkasa pohledávek pro uţivatele faktoringu komplex sluţeb různého rozsahu, případně aţ po převzetí rizika neplacení z důvodu platební neschopnosti či nevůle jednotlivých odběratelů. Faktoring je tedy smluvně sjednaný průběţný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli v důsledku poskytnutí nezajištěného dodavatelského úvěru. Doba splatnosti těchto pohledávek obvykle nepřesahuje 90 dnů. Dva typy faktoringu: 



Regresní faktoring - faktoringová společnost nenese riziko neschopnosti nebo nevůle odběratele platit. Po uplynutí lhůty (obvykle 90 dnů po splatnosti) ztrácí klient nárok čerpat proti pohledávce v prodlení financování. Bezregresní (pravý) faktoring – faktoringová společnost přejímá riziko vyplývající z moţnosti platební neschopnosti nebo nevůle odběratele. Náklad s vyuţitím této formy faktoringu se zvyšuje o odměnu za převzetí rizika.

Náklady s vyuţitím faktoringu se skládají ze dvou sloţek: z faktoringového poplatku (za administraci postoupení) a úroku, který je účtován z čerpaných částek. Faktoringový poplatek se stanovuje procentem z nominální hodnoty pohledávky a obvykle se pohybuje do 1,5%. Úroková sazba aplikovaná na čerpané zdroje se pohybuje na úrovni běţných sazeb účtovaných bankami u kontokorentních úvěrů.26 Faktoring plní významnou finanční úlohu tím, ţe vytváří nové moţnosti přístupu dodavatele k finančním zdrojům. Dodavatel nemusí vázat svůj kapitál v pohledávkách. Postoupením pohledávek se urychluje jejich inkaso a zlepšuje cash flow dodavatele. Faktoring také urychluje uzavírání obchodních smluv. Inkaso pohledávek od faktora usnadňuje dodavateli poskytování dodavatelského úvěru a tím zvyšuje jeho konkurenceschopnost.

26

Pramen: Charakteristika factoringu [on-line]. Praha: ČLFA, 7. 3. 2010, Dostupné z < http://www.clfa.cz/index.php?textID=56>

- 40 -

Obrázek č. 5: Princip faktoringu

Dodavatel

3 Dodávka zboží a vystavení faktury

Odběratel

1 Žádost o faktoring pohledávek 2 Uzavření smlouvy o faktoringu

7 Úhrada pohledávky nebo garanční platba

4 Cese pohledávky 6 Inkaso pohledávky v době splatnosti

5 Předfinancování

Faktoringová společnost


3.2

Produkty pro financování investičních potřeb

3.2.1

Investiční úvěr

Investiční úvěr je účelový splátkový úvěr na financování investičních potřeb firmy souvisejících s předmětem podnikání, tj. např. nákup strojního zařízení, vybavení administrativních prostor, staveb včetně projektů apod. Některé banky však striktně oddělují financování investičních potřeb do nemovitostí a nabízejí tyto produkty odděleně s vyţadováním zástavy nemovitosti.27 Obecně můţe být investiční úvěr krátkodobý, střednědobý či dlouhodobý, záleţí na potřebě klienta. Úvěr lze čerpat jednorázově nebo postupně, a to především formou přímých plateb na účet dodavatele na základě předloţených dokladů (faktur, kupních smluv apod.). Na podnikatelský

27

UniCredit Bank Czech Republic a.s.

- 41 -

účet klienta se peníze převádějí jen výjimečně. Čerpání úvěru je omezeno skutečně vynaloţenými náklady na pořízení investičního majetku. Banky vyţadují investování i vlastních zdrojů firmy a to obvykle ve výši min. 20% aţ 30% z celkové hodnoty investice. Většina bank nabízí moţnost vytvoření vhodného splátkového kalendáře, tak aby byly zachovány předpoklady pro pozitivní vývoj peněţních toků firmy. Kvalitní zajištění úvěru je pro banky u tohoto typu úvěru důleţité, proto většinou vyţadují zástavu nemovitosti nebo pořizované movité věci. Při menších úvěrech je moţný i jiný způsob zajištění (blankosměnka s avalem, pohledávky, ručení třetí osobou, apod.).

3.2.2

Hypoteční úvěr

Hypoteční úvěr je účelový úvěr poskytnutý na zástavu nemovitosti, i rozestavěné. Pokud se firma chytá investovat do stavby, koupě nebo rekonstrukce nemovitosti, např. průmyslového objektu, administrativních prostor, obytného domu apod., je hypoteční úvěr vhodným produktem. Tento typ úvěru je střednědobý nebo dlouhodobý. Můţe být čerpán jednorázově (při koupi), nebo postupně podle toho jak pokračují stavební či rekonstrukční práce (na základě dodavatelských faktur). Maximální délka úvěru je obvykle 15 aţ 20 let a jeho výše a podmínky záleţí na zástavní hodnotě zastavené nemovitosti, výši investice, mnoţstvím vlastních zdrojů firmy a samozřejmě bonitě firmy. Hypoteční úvěry se poskytují také na financování jiných investičních potřeb neţ do nemovitostí. Stejně jako je tomu u investičního úvěru se můţe jednat o financování nákupu strojního a technologického zařízení apod. Důleţité zde je zajištění úvěru nemovitostí Banky dále nabízí speciální produkty pro financování developerských projektů, či výnosových nemovitostí, u kterých je splácení úvěru plně pokryto příjmem z pronájmu nemovitosti. Firma tak můţe diverzifikovat svoji oblast činnosti. Hypoteční úvěr můţe vyuţít na stavbu například kancelářských budov nebo pro výstavbu podkrovních bytů, pokud nepočítá s jejich následným prodejem a bude je raději pronajímat. Nájemné většinou převýší náklady na tento úvěr. Firmě tak tato investice můţe přinést dodatečný zisk a co je podstatné, vlastnictví perspektivní nemovitosti.

3.2.3

Leasing28

„Leasing je pronájem investičního zařízení, předmětů dlouhodobé spotřeby a jiných předmětů uţivateli za sjednané nájemné na určitou nebo neurčitou dobu.“29

28

Zpracováno dle: Charakteristika leasingu [on-line]. Praha: ČLFA, [citováno 29.3.2010] Dostupné z a dále dle: Leasing, zpětný leasing, operativní leasing a další produkty [on-line]. Klatovy: Unileasing a.s., [citováno 2.4.2010] Dostupné z a dále dle: POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. II. upravené vyd. Praha; Ekopress, 1999. 450 stran. ISBN 80-86119-11-4. strana 205-211.

- 42 -

Podle značně rozdílných smluvních podmínek lze rozlišovat četné formy leasingu. V praxi jsou nabízeny převáţně tyto formy: 

Finanční leasing – je standardní finanční pronájem s následnou koupí najaté věci. Podstatou je přenos rozhodující části nebo i všech rizik a uţitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu na nájemce a s právem či povinností převodu vlastnictví předmětu leasingu na nájemce za cenu obvykle podstatně niţší neţ trţní. Výhodou finančního leasingu pro podnikatele je zlepšení peněţního toku (cash flow), leasingové splátky se platí průběţně na základě splátkového kalendáře, leasingové splátky lze kalkulovat i nerovnoměrně dle předpokládaných příjmů v průběhu roku, leasingové splátky jsou pro nájemce plně uznatelným daňovým nákladem (do objemu splátek 100 mil. Kč za rok), jedná se o tzv. mimobilanční financování, tedy předměty financování pořízené formou leasingu ani leasingové závazky nejsou zachyceny v rozvaze nájemce.



Operativní leasing – je pronájem movité věci bez nároku na následnou koupi. Nájemce nenese rizika spojená s vlastnictvím předmětu leasingu a hradí pouze amortizaci vozidla odpovídající době nájmu. Leasingová společnost na sebe bere také péči o splnění zákonných poţadavků jako je silniční daň, poplatek za rádio a zákonné pojištění. Délka leasingu se většinou pohybuje od 24 do 60 měsíců, jsou však poskytovány i kratší operativní leasingy. Tento pronájem je doprovázen různým rozsahem sluţeb, které jsou zakalkulovány ve smluvním nájemném. Nadstavbou operativního leasingu je tzv. full-service leasing týkající se převáţně pronájmu osobních a uţitkových vozidel. Jedná se o outsourcing v oblasti správy vozového parku. Výčet sluţeb poskytovaných leasingovou společností je poměrně obsáhlý. Od záručního a pozáručního servisu, údrţby, výměny a uskladnění pneumatik přes jiţ výše zmíněné zákonné povinnosti, havarijní pojištění aţ po vedení veškeré administrativy. Leasingová společnost také zajistí dálniční známky, tankovací karty, asistenční sluţbu, náhradní vozidlo atd. Dále poskytují leasingové společnosti svým klientům i nadstavbové nástroje jako je on-line reporting, jehoţ prostřednictvím lze analyzovat provozní a nákladové aspekty dané flotily vozidel; mohou poskytnout monitor pohybu vozidel GPS, vedení knihy jízd; elektronickou fakturaci; direct driver management atd. Cílem je, aby se nájemce mohl soustředit na svůj předmět podnikání a sluţba full-service leasingu mu zajistila komfortní, flexibilní a bezrizikové fungování jeho mobility.



Zpětný leasing – se uţívá především k řízení toku hotovosti nájemce. Dodavatelem předmětu leasingu je nájemce, který předmět leasingu obvykle jiţ uţívá a na kterém zároveň zůstávají všechna rizika. Na konci předmět leasingu přechází zpět na nájemce. Cílem tohoto leasingového obchodu je získat jednorázové finanční zdroje

29

Citováno z: POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. II. upravené vyd. Praha; Ekopress, 1999. 450 stran. ISBN 80-86119-11-4. strana 205.

- 43 -

např. pro další rozvoj podniku, docílit zisk a přitom i nadále disponovat leasingovým majetkem. Obecnými výhodami vyuţití leasingu je, ţe nájemce můţe získat výrobní prostředky, i kdyţ nedisponuje dostatečným vlastním kapitálem, a nemusí ţádat banku o úvěr. Leasing umoţňuje pouţít uvolněný vlastní kapitál dalšímu investování a přesnější (pravidelné, pevné splátky) a pruţnější finanční plánování, coţ rozšiřuje investiční moţnosti. Nájemce si také najímá výrobní prostředky na nejvyšší úrovni technického pokroku, tedy produktivnější a výnosnější. Obrázek č. 6: Princip leasingu 2

2

Leasingová společnost

Výrobce

3

Uživatel (nájemce)

1

1) dodání leasingového objektu, 2) prodej leasingového objektu (převedení do vlastnictví) a uzavření leasingové smlouvy, 3) placení nájemného. Pramen: POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. II. upravené vyd. Praha; Ekopress, 1999. 450 stran. ISBN 80-86119-11-4. strana 207.

3.2.4

Forfaiting

Forfaiting je moţné charakterizovat jako odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek bez zpětného postihu dodavatele (vývozce). Jedná se zejména o pohledávky vzniklé při dodávkách strojů, zařízení, investičních celků na střednědobý či dlouhodobý dodavatelský úvěr. Forfaiting tedy znamená, ţe dodavatel dostává zaplacenou svou pohledávku forfaitérem a úvěrové riziko (nezaplacení pohledávky) stejně jako i další rizika (měnová, úroková) spojená s danou pohledávkou plně přecházejí na forfaitéra. Jedná se o odkup jednotlivých pohledávek, nikoli tedy odkup veškerých pohledávek zastřešených rámcovou smlouvou, jako je tomu u faktoringu. Odkup probíhá na diskontní bázi, kdy forfaitér proplácí pohledávku ihned při jejím odkupu, přičemţ si strhává určitý diskont. Předmětem forfaitingu mohou být pouze pohledávky splňující určité podmínky. Za základní lze povaţovat:30  

odkupované pohledávky musí být výhradně pohledávky zajištěné, zpravidla avalem banky; splatnost pohledávek nebývá kratší neţ 90 aţ 180 dnů a můţe dosahovat 5 aţ 8 let;

30


- 44 -



musí být podloţený abstraktním, snadno převoditelným instrumentem.

S vyuţitím forfaitingu dodavatelem jsou samozřejmě spojeny určité náklady, které jsou dány cenou za sluţby účtované forfaitérem. V ceně se odráţejí následující poloţky:31 





diskont je nedůleţitější součástí nákladů na forfaiting. Je to částka, kterou si forfaitér sráţí z celkové výše pohledávky při jejím odkupu. Jeho výše závisí především na bonitě banky, která avalovala směnku; závazková provize (commitment fee) je provize, kterou si účtuje forfaitér za drţbu pohotových finančních prostředků v době od sjednání forfaitingového kontraktu do skutečného odkoupení pohledávky (předání směnky); zpracovatelská provize (management fee) pokrývá náklady forfaitéra na zpracování forfaitingového případu a její výše závisí na jeho celkové sloţitosti.

Při zhodnocení forfaitingu lze aplikovat výhody faktoringu, neboť jsou shodné. Pro dodavatele spočívá výhoda vyuţití forfaitingu v okamţité úhradě pohledávky a tím uvolnění kapitálu pro výrobní či další hospodářskou činnost a zrychlení obratu kapitálu. Podstatnou výhodou je, ţe forfaitér přebírá na sebe všechny druhy rizik, tzn. nezaplacení pohledávky dluţníkem, rizika nepříznivého kursového vývoje a změny úrokových sazeb. Dále je pak dodavatel, podobně jako u faktoringu, zbaven práce s prověřováním bonity klientů, sledováním pohledávky, sledováním kursů, případným vymáháním pohledávky, odpadá potřeba ţádat o úvěr na krytí vývozních pohledávek atd.

31

Zpracováno dle: REVENDA Z., MANDEL M., KODERA J., MUSÍLEK P., DVOŘÁK P., BRADA J.: Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha; Management Press, 2005. 627 stran. ISBN 80-7261-132-1. strana 149

- 45 -

Obrázek č. 7: Princip forfaitingu

1a Dodávka zboží

Dodavatel

Odběratel 1b Platba směnkou s odloženou spl.

2a Prodej směnky

1c Aval banky na směnku

2b Směnečná částka - diskont

Ručící banka

Forfaitér na primárním trhu

3a Prodej směnky na sek. trhu

3b Směnečná částka - diskont

4a Předložení směnky k proplacení v době splatnosti

Forfaitér na sekundárním trhu 4b Proplacení směnečné částky v době splatnosti


3.3

Ostatní finančně úvěrové produkty

Mezi ostatní finančně úvěrové produkty lze řadit bankovní záruky a dokumentární akreditivy. Detailněji se zmíním pouze o bankovních zárukách, protoţe bankovní akreditivy slouţí především k zajištění platebního styku se zahraničním obchodním partnerem a jejich vysvětlení není pro cíl této práce nezbytné.

3.3.1

Bankovní záruky

Bankovní záruka je instrumentem zajišťujícím platební a neplatební závazky klientů. Jedná se o právní formu závazku banky, která se zavazuje uspokojit příjemce záruky (beneficienta, věřitele) do výše určité peněţní částky podle obsahu záruční listiny, jestliţe dluţník nesplní

- 46 -

své závazky.32 Bankovní záruka je zajišťovací instrument vyuţitelný jak v tuzemském, tak i zahraničním obchodě. Bankovní záruka je zároveň jedním z nejuţívanějších zajišťovacích instrumentů, které zmírňují obchodní rizika. Základní rozdělení bankovních záruk je na platební a neplatební. Platebními bankovními zárukami jsou např. záruky za zaplacení faktury, splacení finančního úvěru, zaplacení leasingových splátek, zaplacení směnky, zaplacení spotřební daně a jiné. Neplatební bankovní záruky pak mohou být za předloţenou nabídku, vrácení akontace, náleţité provedení smlouvy či kontraktu, záruční dobu a jiné. Dále existují i mnohé další bankovní záruky, např. celní, záruky za soudní popletky, za úhradu nájemného a jiné. V zásadě je tedy na klientově přání jaké bankovní záruky poţaduje, je zde velká moţnost variability tohoto produktu. Výhodou bankovní záruky pro beneficienta (příjemce záruky) je jistota získání finančních prostředků v případě, ţe obchodní partner (příkazce záruky) nesplní svůj závazek. Zároveň můţe beneficient platební záruky za platnou pohledávku okamţitě získat finanční prostředky prostřednictvím odkupu pohledávky bankou. Pro příkazce bankovní záruky pak můţe být výhodou úspora nákladů (hradí se pouze riziková marţe, nikoli cena peněz) nebo moţnost výhodnějších podmínek kontraktu, protoţe obchodnímu partnerovi poskytnete kvalitní zajišťovací instrument. Jak jiţ bylo zmíněno výše, cenou bankovní záruky je pouze poplatek za tuto sluţbu, jehoţ výše je ovlivněna bonitou klienta, výší bankovní záruky a dobou na kterou je záruka sjednána. Banka vyţaduje pro vydání bankovní záruky zajištění. To můţe mít formu zástavy nemovitosti, věci movité, směnky s avalem a jiné. Obrázek č. 8: Princip bankovní záruky 1

Beneficient

Příkazce 3a

3b

Avizující banka

2

Ručící banka

3b

1) Smlouva 2) Ţádost o poskytnutí bankovní záruky 3) a) odeslání záruční listiny přímo beneficientovi, b) odeslání záruční listiny prostřednictvím avizující banky Pramen: Bankovní záruka [on-line]. Praha: Komerční banka a.s., [citováno 3.4.2010] Dostupné z

32

Pramen: Česká spořitelna: Firmy. Financování [on-line]. Praha: Česká spořitelna a.s., [citováno 27.3.2010] Dostupné z

- 47 -

4 ANALÝZA SPLEČNOSTI A NÁVRH NA ZLEPŠENÍ STRUKTURY FINANČNÍCH ZDROJŮ A PROCESU FINANCOVÁNÍ 4.1

Charakteristika podniku a oboru podnikání

4.1.1

Charakteristika podniku

Firma byla zaloţena v červnu roku 1994 jako společnost s ručením omezeným jediným společníkem a navázala na činnost stejnojmenné firmy fungující jako fyzická osoba jiţ od roku 1992. Z původně menší stavební firmy se od doby svého vzniku postupným vývojem stala firmou, která se zaměřuje nejenom na občanské stavby, ale i na průmyslové stavby většího rozsahu. Statutárním orgánem jsou dva jednatelé, manţelé. Jedná se tedy o rodinnou firmu. Základní kapitál společnosti byl v roce 2008 navýšen a činí 2 500 000 Kč. Počet zaměstnanců činí celkem 62 zaměstnanců, z toho 10 řídících. Společnost má své provozně-administrativní prostory, kde se nachází vedení podniku, ekonomický úsek a technické zázemí, umístěny v centru Brna. Stavební dvůr, na němţ se nachází sklad stavebního materiálu, je na okraji Brna. Další prostory společnosti, truhlářská a zámečnická dílna a garáţe pro dopravní techniku, jsou umístěny ve vzdálenosti dvaceti kilometrů od Brna. Předmětem podnikání je provádění staveb, jejich změn a odstraňování, truhlářství, dodávky a montáţe vzduchotechniky a klimatizace, silniční motorová doprava osobní i nákladní, výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 ţivnostenského zákona. Od roku 2003 odpovídá systém řízení firmy normám ISO, konkrétně certifikátu ČSN EN ISO 9001:2001, kterým se potvrzuje shoda systému managementu jakosti pro provádění staveb, stavebních, truhlářských a zámečnických prací. Dodrţování sytému řízení jakosti ISO je pro společnost nezbytností vzhledem k účastem na nejrůznějších veřejných výběrových řízeních a soutěţích zadávaných jak státními orgány, tak obcemi. Svůj význam má ale bezesporu i při získávání zakázek ze soukromého sektoru. Po roce 2007, kdy firma dosáhla rekordních trţeb, respektive zisku, došlo v roce 2008 k utlumení stavební výroby a v druhém pololetí i k propadu trţeb této společnosti. Mezi hlavní stavební akce patřily úpravy a rekonstrukce jak státních, obecních tak i soukromých objektů a samozřejmě také zakázky od soukromých subjektů na výstavbu. Firma se jiţ v průběhu minulých let rozhodla rozšířit svůj obor působnosti o developerskou činnost. V květnu tohoto byla pak zahájena výstavba prvního ze tří bytových domů. Vzhledem k obecnému poklesu stavebních prací musela firma zvýšit své úsilí o získání zakázek ze soukromého sektoru, neboť zakázky získávané z veřejných soutěţí jsou problematické vzhledem k vysoké konkurenci, kdy se jich účastní i větší stavební společnosti, které jsou schopny jít s cenou aţ na samotnou úroveň nákladů. Problém je také v nedostatečné

- 48 -

rentabilitě těchto zakázek. V roce 2008 podala firma ţádost o zápis do seznamu firem Státního fondu ţivotního prostředí k provádění zateplování a prací k tepelným úsporám. V roce 2009 byl dokončen a zkolaudován první bytový dům s kapacitou osmi bytových jednotek. Druhý objekt, taky s osmi byty, je těsně před dokončením. Pro stabilitu společnosti je velmi důleţité aspoň některé byty prodat, jelikoţ je tento developerský projekt financován i z cizích zdrojů. Pro další léta plánuje firma výstavbu polyfunkčního domu a také výstavbu podzemních garáţí ve vnitrobloku tohoto území. Firma v tomto projektu vidí směr jejího dalšího rozvoje a upevnění stability. Organizační struktura Organizační strukturu společnosti tvoří 4 útvary: 

útvar ředitele - společník - příprava zakázek, fakturace - organizace subdodávek, doprava



útvar HSV - středisko stavební



útvar PSV - středisko truhláři - středisko zámečníci



útvar ekonomický - účetní agenda, mzdová agenda, pokladna

SWOT ANALÝZA I.

silné stránky podniku

V současné době ekonomické krize a speciálně krize ve stavebnictví, kdy se jen obtíţně shánějí peněţní prostředky na dokončení projektů natoţ pak na zadávání projektů nových, se jeví jako výhoda velikost společnosti. Jedná se o spíše menší stavební firmu, která není závislá na obrovských státních zakázkách a velkých stavebních projektech. Klíčové jsou pro ni menší stavební projekty a rekonstrukce, které nejsou aţ natolik zasaţeny ekonomickou krizí. Navíc po analýze účetních závěrek bylo zjištěno, ţe má společnost veškeré své provozy ve svém vlastnictví a ani nesplácí ţádný leasing jak na auta, tak na strojní vybavení. Jediné zadluţení (nebudeme-li uvaţovat závazky z obchodních vztahů), které firmě vzniká, je - 49 -

z revolvingových úvěrů, které čerpá pouze na financování jiţ započatých stavebních projektů. Silnou stránkou je tedy to, ţe vyuţívá ke své činnosti své vlastní prostory a zdroje a není tak zatíţena zbytečně vysokými náklady za pronájem a leasingové splátky. Silnou stránkou také je, ţe společnost nemá problém s likviditou a na svých účtech si vţdy drţí dostatek volných peněţních prostředků. Toto je patrné z ukazatelů likvidity. Tabulka č. 8: Ukazatelé likvidity 2006

2007

2008

ukazatelé likvidity - hodnotí schopnost podniku dostát svým závazkům běžná likvidita pohotová likvidita peněžní likvidita

0,9527 0,8903 0,2413

1,1616 1,0632 0,8649

1,6707 1,0784 0,4052

Pramen: Vlastní výpočty z účetních výkazů společnosti

V návaznosti na dobrý stav likvidity se dobře jeví i cash flow. Je ale otázkou nakolik je cash flow účetně upraveno tak, aby vypadalo dobře a vyhovovalo účasti v projektových výběrových řízeních. Co se týká finanční analýzy, respektive bonitních a bankrotních modelů, vychází společnost v pořádku. Konkrétně výsledky Z-funkce ohodnocují firmu jako dobrou, tzn. není ohroţena bankrotem. Index důvěryhodnosti IN 95, jeho modifikace pro stavební firmy, hodnotí jako podnik bez finančních problémů, stejně tak jako indikátor bonity, který má ale klesající tendenci a Taflerův bankrotní model. Závěr z finanční analýzy, která se týkala let 2006 aţ 2008, je tedy takový, ţe silnou stránkou společnosti je její finanční stabilita a bezproblémovost, coţ ukazuje na kvalitní finanční řízení. Tabulka č. 9: Bonitní a bankrotní modely Altmanův index pro ostatní firmy IN 95 - obecně IN 95 - stavebnictví IB TBM - Taflerův bankrotní model

2006 4,16 2,92 2,32 0,88

2007 2,60 5,34 4,77 3,55 0,66

2008 2,79 1,52 1,32 0,88 0,58

Pramen: Vlastní výpočty z účetních výkazů společnosti

II.

slabé stránky podniku

Pro další růst a rozvoj společnosti se můţe zdát slabou stránkou rodinné pojetí firmy a jejího řízení. Je otázkou kam majitelé chtějí směřovat, ale pro další rozšiřování společnosti by bylo nutné získat dodatečné peněţní prostředky ať uţ od investora, který by do firmy vstoupil jako podílník nebo prostřednictvím rozšíření portfolia úvěrů od bankovních ústavů. Tak jak se můţe v dnešní době jevit velikost firmy jako výhoda, v souvislosti se získáváním významnějších zakázek a následným růstem se naopak dá povaţovat za nevýhodu. Firma nemá dostatečný kapitál pro financování větších stavebních projektů. - 50 -

Slabou stránkou je bezesporu struktura vlastního a cizího kapitálu, respektive jejich poměr. Jak vyplývá z analýzy rozvahy, podíl cizích zdrojů se pohybuje okolo 70% a během let je značně volatilní. Společnost je tedy závislá na oddalování splácení zejména krátkodobých závazků. To také ukazují poměrové ukazatele doba obratu závazků a pohledávek, kdy pohledávky jsou firmě uhrazovány v průměru okolo 50 dnů, naproti tomu své závazky firma hradí se zpoţděním 74 dnů (oba údaje platí pro rok 2008). Nutno ale podotknout, ţe u oddálení splatnosti závazků se můţe jednat o účelové jednání pro vylepšení výkazu cash flow na konci roku. Společnost jiţ má také vybudovány dlouhodobě dobré vztahy jak se svými dodavateli, tak i s odběrateli a tyto dlouhé lhůty splatnosti nejsou nic neobvyklého. III.

příležitosti

Obecně jsou příleţitosti pro společnost zejména v oblastech stavebnictví, ve kterých ještě nepůsobí, nebo působí jen okrajově. Jedná se o developerskou činnost, kterou jiţ firma zahájila výstavbou bytových domů v Kloboukách u Brna. Za tímto účelem byl pořízen revolvingový úvěr, kterého výše se plánuje navyšovat a významně pomáhá při financování tohoto projektu. Společnost plánuje i další developerský projekt a podle vyjádření jednatele společnosti je toto právě směr, kterým by se měla firma ubírat v době všeobecného stavebního útlumu. Další příleţitostí k rozvoji je provádění zateplování a prací k tepelným úsporám. Pro tuto činnost je nutné být zapsán v seznamu firem Státního fondu ţivotního prostředí, které jsou oprávněny tyto činnosti provádět. Ţádost o zapsání byla podána v roce 2008 a v současné době jiţ má firma povolení k těmto činnostem a pracuje na prvních zakázkách. Další moţností jak tento směr podnikání rozšířit je spolupráce s poradenskou firmou, která se zabývá dotacemi z programu Zelená úsporám a nabídnout svým potencionálním zákazníkům moţnost tuto dotaci získat. Klíčové pro další fungování společnosti je zaměření se na získání zakázek ze soukromého sektoru. Příleţitostí, i kdyţ jen okrajovou je truhlářská činnost a její rozvoj. Na její provoz má jiţ společnost potřebné kapacity a zkušenosti. To samé se týká také dodávek a montáţe vzduchotechniky, klimatizace. IV.

hrozby

Hrozbou pro tuto společnost je vývoj v celém odvětví stavebnictví, tedy útlum nových stavebních zakázek, které je firma schopna získat. Je to způsobeno vysokou konkurencí při výběrových řízeních o veřejné zakázky. V době, kdy o menší zakázky usilují i větší stavební firmy, které mají moţnosti jít s cenou na neporovnatelnou úroveň oproti firmám středním a menším, je velmi obtíţné v takové soutěţi uspět. Podle majitele firmy je nutné ve výběrových řízeních nabídnout cenu, která je na úrovni nákladů a i tak je získání zakázky velmi nejisté. Problém s velkou konkurencí, i kdyţ ne tak výrazný, je i se zakázkami od soukromých zadavatelů. V roce 2009 firma dokončila developerský projekt bytového domu s kapacitou šestnácti bytových jednotek, který jí měl zajistit rozvoj a stabilitu. Projekt byl financován z části - 51 -

z cizích zdrojů. V současné době má firma problém s prodejem jednotlivých bytů, coţ váţně ohroţuje její stabilitu.

4.1.2

Charakteristika oboru podnikání

Charakteristika stavebnictví je zde důleţitá z hlediska hlavního oboru činnosti analyzované firmy. Vývoj ve stavebnictví přímo ovlivňuje její hospodářské výsledky a mnoţství stavebních zakázek. K pochopení hospodářských výsledků a investičních rozhodnutí, které firma učinila, je vhodné tento vývoj znát. Taktéţ z pohledu budoucích záměrů firmy, její stabilizace na trhu nebo případného růstu, je důleţité sledovat aktuální vývoj stavebnictví a jeho predikce. Do roku 2007 provázelo české stavebnictví období stabilního růstu, samotný rok 2007 byl charakteristický růstem produkce v pozemním stavitelství, které se nejvíce podílelo na celkovém růstu 6,7%, stejném jako v roce 2006. Od začátku roku 2008 pak následovalo období stabilní výše výstupu stavební produkce. Na počátku letošního roku zasáhl české stavebnictví velký propad produkce způsobený nepříznivými klimatickými podmínkami a také úbytkem nových stavebních zakázek (meziroční pokles činil v únoru 2010 23,6%). Predikce vývoje českého stavebnictví počítají s poklesem v roce 2010 o 3% (podle KPMG), banky jsou ve svých odhadech pesimističtější a varují před poklesem aţ o 10%. Na konečný výsledek bude mít mimo jiné vliv i politická situace. Vývoj celkové stavební produkce v letech 2005 – únor 2010 znázorňuje následující graf. Graf č. 4: Vývoj celkové stavební produkce

Celková stavební produkce (průměr roku 2005 = 100%) 130.0 120.0 110.0 100.0 90.0 80.0 1 3 5 7 9 11 1 3 5 7 9 11 1 3 5 7 9 11 1 3 5 7 9 11 1 3 5 7 9 11 1 2005

2006

2007

Stavební produkce (sezónně očištěno)

2008

2009

2010

Stavební produkce (trend)

Pramen: Vlastní konstrukce na základě dat ČSÚ33

33

Pramen: Celková stavební produkce (průměr roku 2005 = 100) [on-line]. Praha: ČSÚ, 3.3.2010 [citováno 10.4.2010] Dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/sta_cr>

- 52 -

Co není z grafu patrné je, ţe v období od roku 2008 je celková stavební produkce a její stabilita tvořena zejména zvýšenými objemy stavebních prací u nové výstavby, rekonstrukcí a modernizací u inţenýrského stavitelství. Hlavním zadavatelem inţenýrských staveb byl stát, který tak výrazně přispíval ke stabilizaci celého stavebního průmyslu. Jelikoţ je naše analyzovaná firma spíše menší stavební firmou, inţenýrské stavitelství není oborem její činnosti. Pro lepší poznání situace je nutné sledovat vývoj v pozemním stavitelství, jehoţ produkce od roku 2008 mírně klesala, od roku 2009 potom výrazněji (o 7%). Tato situace se podepsala také na výsledcích analyzované firmy. V roce 2008, i vzhledem k zahájení investičně náročného developerského projektu, firma nedosáhla zisku. Totéţ bude podle předběţných údajů platit také pro rok 2009. Český statistický úřad zpracovává údaje o stavebních podnicích, o počtu jejich zaměstnanců, objemu jejich stavebních zakázek a člení je a zpracovává pro své statistiky. Následující tabulka nám podává informace o objemu stavebních zakázek provedených stavebními firmami o velikosti shodné s analyzovanou firmou. Z tabulky vyplývá, ţe objem stavebních zakázek firem v této kategorii nepatrně rostl. To dokazuje moje tvrzení ve SWOT analýze podniku, ţe její velikost je výhodou v době všeobecného stavebního útlumu. Naopak pokud bychom se podívaly na podniky nepatrně větší, je z dat ČSÚ vidět místy aţ výrazný pokles objemu stavebních prací. Větší stavební firmy pak zase naopak zaznamenávají nárůst, coţ potvrzuje tvrzení, ţe se tyto firmy podílejí i na zakázkách menšího rozsahu, kterých se běţně neúčastnily. Tabulka č. 10: Stavební práce podle dodavatelských smluv a velikosti podniků počet podniků Celkem (tis. Kč) Velikost podniku (podle počtu zaměstnanců) 20 - 24 25 - 49 50 - 74 75 - 99 100 - 199 200 - 299 300 - 399 400 - 499 500 - 999 1000 a více

2007

2008

běžné ceny

běžné ceny

Index 2008/2007 z běžných ze stálých cen cen

2 446

350 840 351

366 588 742

104,5

100,1

648 1 043 331 147 176 46 17 10 19 9

19 656 004 52 839 170 31 833 103 21 636 089 47 085 180 24 471 865 13 174 981 13 191 097 28 029 459 100 535 162

21 004 674 55 012 847 30 221 344 22 593 720 47 129 847 22 634 337 19 310 356 13 953 421 35 566 619 97 549 818

106,9 104,1 105,3 104,4 100,1 92,5 146,6 105,8 126,9 97,0

102,3 99,7 101,1 100,1 96,2 89,8 140,0 101,4 121,1 92,8

Pramen: Stavební práce podle dodavatelských smluv a velikosti podniku [on-line]. Praha: ČSÚ, 4.3.2009 [citováno 10.4.2010] Dostupné z < http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/8201-08>

Vzhledem k tomu, ţe firma působí skoro výlučně v Jihomoravském kraji, je potřeba nastínit situaci i zde. V Jihomoravském kraji působí přibliţně 247 stavebních firem, coţ v praxi znamená přebytek výrobních kapacit o 25 mld. Kč a tedy velkou konkurenci v získání stavebních zakázek. V roce 2008 se v jihomoravském kraji provedly stavební práce za 37,2 mld. Kč, coţ znamená nárůst o 19,1% oproti roku 2007 (tento růst byl ale skoro výlučně - 53 -

tvořen nárůstem objemu inţenýrských staveb), z toho 45,3% tvořily zakázky od veřejných zadavatelů.34

Majetková a finanční struktura podniku

4.2

Přehled majetkové a kapitálové struktury podniku je uveden ve výkazu rozvaha. Jak majetkovou, tak kapitálovou strukturu podniku je nutné sledovat a řídit, protoţe velká zadluţenost, nízká likvidita, resp. nízký objem likvidních aktiv, nízký obrat aktiv atd. jsou v praxi váţným problémem.35 Pro jejich řízení je proto ţádoucí respektovat obecná pravidla, která jsou důleţitá i z hlediska rozhodování o způsobu financování podniku, nacházející svůj výraz v konceptech: 

Zlaté pravidlo financování – nemá-li být financování podnikového majetku draţší neţ je nezbytně nutné, je vhodné, aby dlouhodobá aktiva byla financována dlouhodobými zdroji a krátkodobá aktiva zdroji krátkodobými. Pokud by podnik financoval oběţný majetek i dlouhodobými zdroji (NWC > 0), jedná se o konzervativní strategii, která je bezpečná, protoţe sniţuje riziko platební neschopnosti. Na druhé straně je ale relativně drahá, protoţe dlouhodobé zdroje jsou draţší neţ zdroje krátkodobé. Naopak, pokud by dlouhodobá aktiva byla financována krátkodobými zdroji (NWC < 0), je to strategie riskantní (musím splatit dříve), zároveň ale levnější.

Tabulka č. 11: Čistý pracovní kapitál NWC

2005 -2258

2006 -2989

2007 3739

2008 5905

Pramen: Vlastní výpočty z údajů rozvahy společnosti

Tabulka nám ukazuje vývoj čistého pracovního kapitálu, resp. způsobu financování oběţných aktiv. Od roku 2007 je vidět, ţe financování oběţného majetku je kryto i z dlouhodobých zdrojů, konkrétně ze zisku firmy, který byl v roce 2007 rekordní. 

Zlaté pravidlo vyrovnání rizik – nám říká, ţe vlastní zdroje by měly být větší neţ cizí, v krajním případě by se měly rovnat. Kapitálovou strukturu je potřeba optimalizovat i z hlediska vlastnictví, tedy určit správný poměr mezi vlastními a cizími zdroji. Zvaţuje se přitom riziko dané mírou zadluţení, obor činnosti firmy a

34

Zpracováno dle: Regionální struktura stavebních prací podle místa stavby za rok 2008 [on-line]. Praha: MPO, červen 2009 [citováno 10.4.2010] Dostupné z < http://www.mpo.cz/cz/prumysl-a-stavebnictvi/stavebnictvi/> 35 Pramen: VEBER, J.; SRPOVÁ, J. a kol. Podnikání malé a střední firmy. vyd. 2. Praha: Grada Publishing, 2008. 320 s. ISBN 978-80-247-2409-6. strana 135

- 54 -

náklady na kapitál, které se snaţíme minimalizovat. Vlastní kapitál je totiţ draţší neţ kapitál cizí. Tabulka č. 12: Poměr vlastních a cizích zdrojů Vlastní kapitál Cizí zdroje

2005 19% 81%

2006 24% 76%

2007 16% 84%

2008 31% 69%


V této tabulce je patrný vývoj poměru vlastních a cizích zdrojů. Tato vysoká míra zadluţení je dána velkým objemem krátkodobých obchodních závazků, nikoli výší bankovních úvěrů. Všechny obchodní závazky jsou na druhé straně kryté buď pohledávkami z obchodních vztahů, nebo finančními prostředky. I tak je ale jejich objem nebezpečně vysoký a spoléhá na dlouhodobě dobré obchodní vztahy. Zároveň tento stabilně vysoký podíl závazků stěţuje vyjednávací pozici při ţádostech o úvěr, protoţe jejich zaplacení odčerpává podniku hotovost, kterou naopak banka chce vidět na účtech pro bezproblémové splácení splátek úvěru. Jako výhodou takto vysokého podílu cizích zdrojů jsou jeho niţší náklady na kapitál oproti kapitálu vlastnímu, navíc kdyţ většinu tvoří krátkodobé závazky, u kterých se pouze oddaluje jejich splatnost po dohodě s dodavatelem bez dalších sankcí.

Pro lepší představu o hospodářských výsledcích podniku, které jsou velmi podstatné k jeho co nejlepší charakteristice, slouţí následující tabulka výkazu zisků a ztrát. Je z ní patrná značná nevyrovnanost provozního výsledku hospodaření, hlavního ukazatele výkonnosti podniku. Obrovský výkyv je patrný zejména v roce 2007. Tento na průměry minulých let vysoký zisk byl dán velkým mnoţstvím veřejných zakázek, které byly ten rok prováděny a musely být vyfakturovány do konce roku 2007 i kdyţ stavby ještě nebyly dokončeny. Záporný výsledek hospodaření v roce 2008 je pak dán investičně náročnou stavbou bytového domu. Předběţné údaje za rok 2009 udávají hospodářský výsledek po zaplacení daně ve výši 725 tis. Kč, který je dán převodem dokončeného bytového domu z nedokončené výroby do výroby dokončené. Banky chtějí vidět, ţe jimi úvěrované firmy vykazují zisk, který jsou povinny dokládat výkazem zisků a ztrát, jako podmínku poskytování úvěru. V současné době si ale banky mnohem více hlídají, aby jejich klient měl dostatek hotovosti na svých účtech, protoţe účetní zisk vţdy neznamená reálný ve formě peněţních prostředků.

- 55 -

Tabulka č. 13: Vývoj hospodářských výsledků Provozní výnosy Provozní náklady Provozní HV Finanční výnosy Finanční náklady Finanční HV Daň z příjmu za b. č. HV za běžnou činnost Mimořádné výnosy Mimořádné náklady Daň z příjmu za m. č. Mimořádný HV Výnosy celkem Náklady celkem Hospodářský výsledek za úč. ob Hospodářský výsledek před zdaněním

2005 65 576 65 026 550 31 151 -120 20

2006 67 527 67 559 -32 436 225 211 22

2007 102 422 93 531 8 891 22 389 -367 1 515

2008 70 084 70 166 -82 14 176 -162 51

410 108 0 0 108 65 715 65 177 518

157 141 0 0 141 68 104 67 784 298

7 009 0 0 0 0 102 444 93 920 7 009

-295 248 0 0 248 70 346 70 342 -47

538

320

8 524

4

Pramen: Vlastní výpočty z výkazů zisků a ztrát společnosti

4.2.1

Majetková struktura podniku

Konkrétní sloţení a struktura majetku analyzované společnosti je dána oborem stavebnictví, ve kterém působí a její velikostí. Stavebnictví je oborem náročným na výši dlouhodobého majetku. Pro zajištění činnosti je zapotřebí skladovacích prostor pro materiál, dopravní a stavební techniky, výrobních hal, strojů a nástrojů pro truhlářskou a zámečnickou činnost a v neposlední řadě i administrativní prostory pro vedení společnosti. Jelikoţ se jedná spíše o menší stavební firmu, není zapotřebí a ani výhodné, aby měla v majetku veškerou stavební techniku, která je při realizaci stavebních projektů nezbytná. Pokud je takové vybavení zapotřebí, firma si je pronajme od svých obchodních partnerů. Vyuţití leasingu nebo investičního úvěru na pořízení takových strojů nebo zařízení pro běţnou činnost tedy není nezbytné a přichází v úvahu pouze jako moţnost rozšíření podnikatelského záměru. Zde je zapotřebí zdůraznit výhodu, ţe firma má veškerý majetek, který při své činnosti vyuţívá ve svém vlastnictví, kromě jednoho objektu i s pozemkem v dlouhodobém pronájmu. Vývoj dlouhodobých aktiv v poměru k celkovým aktivům je znázorněn v následující tabulce.

- 56 -

Tabulka č. 14: Vývoj aktiv podniku a dlouhodobého majetku podniku 2005 částka

2006 %

částka

Aktiva celkem Dlouhodobý majetek Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Oběžná aktiva

19 172 6 757

100% 16 861 35% 5 995

0 6 757 0 10 682

0% 35% 0% 56%

Zásoby Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Krátkodobý finanční majetek Časové rozlišení

3 211 0 6 036 1 435 1 733

17% 0% 31% 7% 9%

2007 %

částka

2008 %

částka

%

100% 55 500 36% 6 566

100% 29 101 12% 6 535

100% 23%

84 5 911 0 9 841

0% 56 35% 6 510 0% 0 58% 48 448

0% 28 12% 6 507 0% 0 87% 22 513

0% 22% 0% 77%

644 0 6 704 2 493 1 025

4% 4 101 0% 0 40% 8 272 15% 36 075 6% 486

7% 0% 15% 65% 1%

27% 0% 31% 19% 0%

7 982 0 9 071 5 460 53


Obrovský skok ve výši oběţných aktiv v roce 2007 je dán nutností vyfakturování prací na veřejných zakázkách do konce tohoto roku. U krátkodobého finančního majetku obecně je vidět snaha drţet na účtech vţdy potřebnou hotovost jak pro provozní potřeby, tak i pro splátky úvěrů, coţ je zase pozitivní signál pro banky. Z údajů o dlouhodobém majetku je vidět relativně stabilní vývoj majetku podniku a kontinuální investování do něj. Musíme zde uvaţovat odpisy, které vyjadřují opotřebení a pokles hodnoty majetku. Vzhledem k oboru stavebnictví se můţe zdát, ţe výše dlouhodobého majetku podniku neodpovídá potřebám. Zde musíme vzít v úvahu, ţe většina dlouhodobého majetku je jiţ odepsaná, dopravní prostředky byly pořízeny na leasing a těţkou stavební techniku si firma pronajímá.

Konkrétní složení majetku je následující: Provozní, výrobní a skladovací kapacity:   

Provozně-administrativní budova a pozemek v centru Brna, kde se nachází vedení podniku, ekonomický úsek a technické zázemí Stavební dvůr (v pronájmu), na němţ se nachází sklad stavebního materiálu Truhlářská a zámečnická dílna a garáţe pro dopravní techniku, jsou umístěny ve vzdálenosti dvaceti kilometrů od Brna.

Firma zabezpečuje svoji činnost těmito dopravními prostředky:    

Osobní auta: Škoda Felicie, Fábie, Peugeot, Citroen - celkem 12 ks Dodávková vozidla: Mercedes, Ford transit, Peugeot valník, Peugeot boxer – 2 ks, Citroen Berlingo – 3 ks Nákladní automobily: Avia, Liaz Zemní nakladač: JCB

- 57 -

4.2.2

Finanční struktura podniku

Finanční struktura podniku je dána strukturou pasiv v rozvaze. Jde o přehled zdrojů financování veškerého podnikového majetku. V praxi se velmi často zaměňuje pojem finanční struktura pojmem kapitálová struktura. Pro účely práce zde budu uvaţovat pojmem kapitál veškeré finanční zdroje podniku, ne jenom ty dlouhodobé, jak uvádí odborná literatura. Kapitál členíme podle vlastnictví na vlastní kapitál a cizí zdroje a podle času na krátkodobý a dlouhodobý. Vlastní kapitál je dlouhodobým a trvalým zdrojem financování. Patří majiteli a je hlavním nositelem podnikatelského rizika a vyjadřuje ochotu majitele podílet se na něm. Je také pozitivním signálem pro okolí podniku, zejména pak pro bankovní a nebankovní finanční instituce poskytující podniku cizí kapitál. Vlastní kapitál se skládá ze základního kapitálu a během podnikání se zvyšuje o nerozdělený zisk nebo sniţuje o ztrátu. Cizí kapitál je dalším zdrojem pro financování podnikových činností. Cizí kapitál dělíme z hlediska doby splatnosti na:  

krátkodobý: dodavatelské úvěry, bankovní úvěry, závazky vůči zaměstnancům a státu dlouhodobý: dlouhodobé bankovní úvěry a závazky

Následující tabulka zobrazuje vývoj výše a poměru jednotlivého druhu kapitálu podniku. Je vidět poměrně vysoký podíl cizích zdrojů na financování podniku. Ten je tvořen zejména dodavatelskými úvěry (bezúročnými), jejichţ výše je dána dlouhodobě dobrými vztahy podniku se svými dodavateli, kteří jsou ochotni se splacením faktur počkat. Výše bankovních úvěrů se pohybuje na úrovni maximálně 15%.

Tabulka č. 15: Finanční struktura podniku 2005 částka

2006 %

částka

2007 %

částka

2008 %

částka

%

Pasiva celkem Vlastní kapitál

19 172 3 732

100% 16 861 19% 4 031

100% 55 500 24% 9 041

100% 29 148 16% 9 041

100% 31%

Základní kapitál Kapitálové fondy Rezervní fondy,… VH z minulých let VH běžného období Cizí zdroje

100 0 10 3 105 517 15 440

1% 100 0% 0 10 0% 16% 3 623 298 3% 81% 12 830

1% 100 0% 0 10 0% 21% 1 922 2% 7 009 76% 46 459

0% 2 500 0% 0 10 0% 3% 6 531 -47 13% 84% 20 107

9% 0% 0% 22% 0% 69%

Rezervy Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry a výpomoci Časové rozlišení

0 0 12 940 2 500 0

0% 0 0% 0 67% 10 330 13% 2 500 0% 0

0% 1 750 0% 0 61% 41 709 15% 3 000 0% 0

3% 3 499 0% 0 75% 13 475 5% 3 133 0% 0

12% 0% 46% 11% 0%


- 58 -

Pro téma této diplomové práce je nejpodstatnější konkrétní struktura cizích zdrojů, respektive bankovních i nebankovních produktů, které podnik vyuţívá. Zde je potřeba zmínit, ţe firma je od svého počátku klientem jedné banky, které vyuţívá i následující produkty vyjma leasingu. Podnik vyuţíval nebo vyuţívá následující produkty: 

Leasing – firma jiţ od svého počátku vyuţívá moţnosti pořízení samostatné movité věci prostřednictvím finančního leasingu. Záměrem je především obnovení vozového parku a jeho rozšíření. Předměty leasingových smluv tvořily z větší části osobní automobily, poté dodávková vozidla a jeden zemní nakladač JCB. Od roku 2000 firma uzavřela celkem deset leasingových smluv v celkové hodnotě 4 325 tis. Kč. V roce 2008 byly veškeré leasingové splátky splaceny a firma nemá v současnosti uzavřené ţádné nové leasingové smlouvy.



kontokorentní úvěr – firma vyuţívá od roku 2004 kontokorent na svém podnikatelském účtu. Jeho výše je 500 tis. Kč a úroková sazba činí 11,9%. Poplatek za poskytování kontokorentu, tedy blokaci peněz, činí 300 Kč/měsíc. Podmínkou poskytnutí tohoto úvěru je kladný zůstatek na tomto účtu kaţdých 180 dní po dobu nejméně sedmi dní.



revolvingové úvěry – od roku 2005 má firma sjednaný revolvingový úvěr ve výši 2,5 mil. Kč a od roku 2008 další souběţný u téţe banky ve výši 3 mil. Kč. Oba dva úvěry musí být jednou ročně splaceny a vţdy se jedná o jejich otočce na další rok, která ale prochází opětovně schvalovacím procesem. Firma musí s ohledem na současnou ekonomickou situaci i větší opatrnost banky předkládat čtvrtletně své účetní výkazy a obrat na jejím podnikatelském účtu musí činit 8 mil. Kč. Zároveň musela rozšířit ručení za úvěrem z roku 2008 o zástavu nemovitosti. Oba dva úvěry jsou zajištěny zástavní smlouvou k pohledávkám.



bankovní záruka – firma v současné době vyuţívá neplatební bankovní záruku na stavební projekt, který provádí, coţ bylo i podmínkou získání zakázky. Příjemcem této záruky tedy je zadavatel projektu. Firma ručí za tuto záruku svým nemovitým majetkem a hotovostí sloţenou u banky.



půjčka od soukromé osoby - firma si v letošním roce půjčila od spřátelené fyzické osoby 4 mil. Kč s úrokovou sazbou 3%, aby překlenula dočasné problémy s hotovostí a mohla začít provádět novou stavební zakázku. Úroková sazba je zároveň niţší, neţ u revolvingového úvěru na 3 mil. Kč, který není v této době čerpán. Úvěr je zajištěn směnkou na majitele společnosti jako fyzickou osobu.

- 59 -

4.3

Zhodnocení a návrh zlepšení struktury cizích finančních zdrojů podniku

Jedním z cílů této diplomové práce je zhodnotit a pokusit se navrhnout zlepšení ve struktuře cizích finančních zdrojů analyzovaného podniku. Pro tento úkol budu za cizí zdroje povaţovat produkty provozního a investičního financování a ostatní finančně úvěrové produkty bankovních a nebankovních finančních institucí. Nebudu tedy uvaţovat dodavatelské úvěry, které tvoří důleţitou část cizích zdrojů podniku. Leasing firma vyuţívá výhradně k obnově a rozšíření vozového praku, případně k pořízení strojů. Veškeré osobní a nákladní automobily, dodávková vozidla, včetně jednoho zemního nakladače, které má podnik ve svém majetku, byly pořízeny právě prostřednictvím leasingových společností. K tomuto řešení financování movitého majetku podniku nemám sebemenších výhrad, protoţe podnik můţe získat výrobní prostředky, i kdyţ nedisponuje dostatečným vlastním kapitálem, nemusí ţádat banku o úvěr (který by zřejmě nedostala) a takto uvolněné peněţní prostředky pouţije ke své běţné činnosti, která je jiţ tak náročná na zajištění likvidity a cash flow. Revolvingové úvěry jsou stěţejním cizím finančním zdrojem podniku (neuvaţujeme-li úvěry dodavatelské). Moţným řešením by bylo tyto dva revolvingové úvěry sjednotit v jeden větší, s vyšším limitem a ušetřit tak na poplatcích za ţádosti o úvěry (5000Kč), poskytnutí úvěrů (13500 Kč a 15000 Kč) a vedení úvěrových účtů (100Kč). Toto řešení by sice podniku ušetřilo finanční náklady, ale je otázkou, do jaké míry je pro něj výhodné, co se týká zajištění jeho provozní činnosti. Kaţdý s těchto úvěrů má totiţ jiné datum splatnosti, tedy den, kdy se rozhoduje o jeho opakovaném poskytnutí. To je pro podnik velmi podstatné, protoţe v době opakovaného schvalování prvního úvěru má stále k dispozici úvěr druhý, který můţe vyuţívat a zabezpečit tak kontinuitu prací na svých stavebních zakázkách. Vzhledem k neustálé potřebě peněţních prostředků se toto současné řešení jeví jako vhodnější i přes vyšší náklady spojené s vyuţíváním dvou revolvingových úvěrů. Do budoucna by bylo vhodné, pokusit se vyjednat niţší poplatky právě z důvodu vyuţívání dvou shodných produktů. To je ale otázkou doby, kdy se obor stavebnictví bude vyvíjet lepším směrem a finanční výkazy firmy budou schopny tuto ţádost podpořit. Kontokorentní úvěr slouţí podniku především jako rezerva, je vyuţíván jen ve výjimečných případech a je splacen vţdy jako první, coţ je dáno jeho vysokou úrokovou sazbou. U tohoto úvěru je naproti tomu poskytováno bezúročné období. Ponechání si kontokorentního úvěru je pro podnik výhodné z důvodu jiţ výše zmíněných vyšších a nenadálých potřeb peněţních prostředků z důvodu nových stavebních projektů nebo nutnosti zaplacení dodavateli. Bankovní záruka je produktem, který podnik vyuţívá pouze krátce a do této doby s ním neměl ţádné zkušenosti. Jestliţe ale chce získávat zakázky od zadavatelů, kteří financují výstavbu z peněz Evropské unie, je toto ručení banky podmínkou. Pro úspěšné překonání krize a získání kaţdé moţné zakázky je pro podnik nutností tuto podmínku akceptovat, i kdyţ klade další nároky na zástavu majetku a odčerpá peněţní prostředky.

- 60 -

Financování výstavby bytového domu Jak jiţ jsem se v předcházejících částech práce zmínil, analyzovaný podnik rozšířil svůj obor činností a zahájil v roce 2008 stavební práce na developerském projektu. Bytový dům s osmi bytovými jednotkami se nachází v menším městečku vzdáleném 35 minut jízdy autem z Brna. Tento projekt měl znamenat rozvoj společnosti a její stabilizaci. Bohuţel se s výstavbou začalo v době, kdy se hospodářská situace v České republice zhoršovala a dostavěn byl za plně probíhající krize. Jde zejména o krizi na realitním trhu, kdy ceny nemovitostí prudce klesly, a poptávka po nových bytech se sníţila. Sníţení poptávky má dvě příčiny. První je snaha lidí v době krize šetřit a neinvestovat do nemovitostí a horší přístup zájemců o byt k hypotečnímu úvěru, za coţ zase můţou přísnější kritéria bank. V důsledku všech těchto okolností nebyl tři měsíce po zkolaudování ani jeden byt prodaný a investiční záměr analyzované firmy se dal hodnotit jako extrémně nevydařený. Výstavba bytového domu byla z větší části financována z revolvingového úvěru a z části z vlastních zdrojů firmy. Tento způsob se dá hodnotit za ne zcela ideální, protoţe při zvolení jiné formy financování by firma buď vůbec nedostala na takovýto projekt úvěr, nebo by jako podmínkou byl předkup bytových jednotek alespoň ve výši 40%. Banka dokáţe obezřetněji a nezaujatě zhodnotit situaci na trhu a očekávaný vývoj. Neposkytnutí úvěru by tak podniku naznačilo (nebo by ho banka přímo upozornila), ţe je tento projekt příliš riskantní. Podnik měl pro tento typ investice zvolit účelový investiční účel vázaný přímo na tento projekt. Podmínkou by byl, jak jiţ jsem zmínil, předkup minimálně tří těchto bytů. Podnik by tak omezil ztráty, které nastaly, kdyţ o jiţ zkolaudované byty není zájem. Navíc by měl lepší kontrolu nad náklady projektu, protoţe veškeré výdaje by procházely přes jeden úvěrový účet.

Z mého průzkumu vyplývá, ţe analyzovaný podnik má v současné době moţnost získat úvěr od banky pouze na jednotlivé zakázky, které získá. Musí jít ale o zakázky dostatečně rentabilní a banka je bude chtít analyzovat. Aţ poté by se dalo uvaţovat o jejich profinancování a poskytnutí úvěru analyzovanému podniku. Ke struktuře cizích finančních zdrojů podniku nemám, kromě jiného způsobu financování určitých typů stavebních projektů, ţádné výrazné připomínky. Krátkodobé úvěry ve formě revolvingových a kontokorentního úvěru jsou podnikem vyuţívány po léta a prověřeny praxí. Podniku nabízí potřebnou míru flexibility vyuţívání a moţnost rychlého splacení při dostatku peněţních prostředků.

- 61 -

4.4

Návrh zlepšení procesu financování z hlediska podniku

V této podkapitole diplomové práce popíši proces financování podniku, jeho jednotlivé fáze a nejdůleţitější kroky. V návaznosti na tuto charakteristiku procesu se pokusím navrhnout jeho zlepšení z hlediska podniku. Jednotlivé fáze procesu financování jsou v kaţdé bance stejné. Odlišnosti se vyskytují pouze v jednotlivých krocích, které ale mohou ovlivnit rozhodnutí podnikatele vyuţít sluţeb konkrétní banky. Proto je důleţité, aby banky i ostatní finanční instituce, které v dnešní době zdůrazňují orientaci na klienta, opravdu věnovaly pozornost jeho potřebám. Ať jiţ je to pomoc s přípravou potřebných podkladů k ţádosti, nastavením úvěrových podmínek šitých přímo na míru klientovi nebo rychlejší a jednodušší analýzou úvěrového případu. K největším aktuálním problémům patří neochota bank úvěry poskytovat, tedy jejich velká opatrnost a obava z úvěrového rizika. To platí i pro případy, kdy můţe být úvěr opravdu kvalitně zajištěn, ale peněţní toky firmy nejsou z pohledu banky dostatečné. To samé se týká i financování kvalitních podnikatelských záměrů a projektů. Banky by měly do jisté míry uvolnit své úvěrové podmínky a pomoci tak oţivení hospodářství, jehoţ jsou součástí. Proces financování se skládá z následujících fází:

4.4.1

Fáze výběru banky

První volbou podnikatele, který uvaţuje o úvěru nebo jiném produktu, je banka, u které má veden podnikatelský účet a která mu zajišťuje platební styk. Předmětem takového jednání je zjistit skutečné potřeby podniku z hlediska financování konkrétních projektů nebo zajištění jeho běţných provozních potřeb, v návaznosti na to stanovit výši úvěru a délku splatnosti, nejvhodnější způsob zajištění. Výsledkem takového jednání je pro banku získání konkrétnějšího přehledu o finanční situaci podniku, tyto informace si ukládá a můţe je vyuţít při budoucích jednáních, a pro podnik na druhé straně informace, zda je banka ochotna jeho potřeby financovat. V případě, ţe banka není ochotná svoje sluţby nebo finanční zdroje podniku poskytnout, ať jiţ je to z důvodu jeho horší finanční situace nebo sloţitosti transakce (banka nemá vhodný produkt nebo jsou potřeby podniku nestandardní), obrací se podnik většinou na jiné bankovní domy. Na trhu existuje mnoho jiných peněţních ústavů, které mohou být, na rozdíl od domovské banky podniku, ochotny vyjít svému potenciálnímu klientovi vstříc. V dnešní době má podnik moţnost volit nejen mezi jednotlivými bankami, ale můţe se také obrátit na nebankovní finanční instituce. Vše záleţí na konkrétní potřebě podniku. Pokud se podniku podaří získat nabídku financování u jiné neţ své stávající banky, je vhodné s touto nabídkou kontaktovat svoji domovskou banku a o tomto stavu ji informovat. Zvláště důleţité a výhodné to můţe být v případě, kdy jiţ podnik má u své banky nějaký jiný úvěr a je tedy pro tuto svoji banku ziskovým a dobrým klientem. Podniku, který s touto nabídkou z jiné banky přijde, se zvyšuje jeho vyjednávací síla a jeho domovská banka můţe učinit aţ nečekaně vstřícné kroky, jen aby si svého klienta udrţela. - 62 -

Ve fázi výběru banky (financující instituce) je tedy pro podnik ideální věnovat tomuto podstatnému kroku dostatek času. Ideálním případem je určit zodpovědnou osobu, která bude mít vyjednávání s bankou, respektive bankami, na starosti, dokáţe se v tomto prostředí orientovat jednotlivé nabídky i porovnat. Ještě ideálnějším stavem je, pokud daná osoba dokáţe sama rozhodnout, který způsob financování je pro daný projekt nejlepší. Toto úsilí se podniku ve finále můţe mnohanásobně vyplatit. Malé podniky často vůbec nemají zřízené finanční oddělení v pravém slova smyslu. Ve finančních odděleních se obvykle pouze vystavují faktury a vede se účetnictví, ale o moţnostech financování zde nemají dostatečné znalosti. Stejně tak jednatel společnosti, dost často zároveň majitel (technicky vzdělaný), nemusí mít potřebné finančně manaţerské vzdělání. Finanční řízení podniku tedy probíhá jaksi instinktivně a často pouze na úrovni – dostaneme úvěr? Ano, ne? V případě analyzované firmy mají jednání s bankou na starosti její jednatelé. Dá se říci, ţe její finanční řízení je lepší, neţ v předchozím odstavci charakterizované, ale i zde je problém v nedostatečné orientaci v jednotlivých druzích financování a ve stávajících úvěrových smlouvách, kdy není jasné, jaká je skutečná úroková míra jednotlivých revolvingových úvěrů, která navíc není patrná ani ze samotných úvěrových smluv. Zefektivnění a optimalizování této fáze je tedy v rukách samotných firem. 4.4.2

Fáze podání žádosti a kompletace potřebných dokumentů

Poté, co si podnikatel zvolí konkrétní formu financování, nastává fáze podání ţádosti o úvěr. Tato ţádost má přesné, bankou předepsané náleţitosti a podnikatel předkládá společně s touto ţádostí i další podklady dle poţadavků banky. V této fázi je pro podnikatele velice uţitečné dozvědět se, zda je s ohledem na poţadovaný typ úvěru financování jeho firmy vůbec moţné. Tzv. pre-scoring nabízejí veškeré banky a je zpracováván, buď přímo bankovním poradcem, nebo interním počítačovým systémem. Toto prvotní posouzení je výhodné jak pro banku, tak pro podnikatele, protoţe oběma šetří náklady a čas. Uţ v této fázi pre-scoringu a přebírání ţádosti bankou je pro podnikatele důleţité mít osobní kontakt s bankéřem, který se bude danému podnikateli věnovat i v následujících etapách procesu financování. Jelikoţ zde uvaţujeme podniky s obratem 50 – 300 mil Kč, je není vhodné povaţovat elektronické podání ţádosti, které mohou některé banky nabízet, jako optimalizaci a zefektivnění celého procesu. V této podnikatelské sféře se obecně dává přednost osobnímu kontaktu se svým bankéřem, na rozdíl od retailového segmentu mikropodniků. Účetní výkazy těchto firem navíc nejsou exaktní záleţitostí a často potřebují doplnění a zdůvodnění. Samotné podání ţádosti musí být doplněno dalšími dokumenty dle instrukcí banky. Součástí jsou u všech bank obvykle tyto podklady:

- 63 -



      

daňové přiznání za uzavřený hospodářský rok včetně rozvahy, výkazu zisků a ztrát a obvykle i výkazu cash flow (zejména pokud jde o cizí banku, u které nemá firma vedený podnikatelský účet), aktuální finanční výkazy (rozvaha, výkaz zisků a ztrát např. ke konci aktuálního čtvrtletí), podnikatelský záměr klienta, rozbor závazků a pohledávek z obchodních vztahů (členěný do lhůty splatnosti a po lhůtě splatnosti), přehled nejvýznamnějších dodavatelů a odběratelů, přehled čerpaných a poskytnutých úvěrů a leasingů, přehled účtů vedených u jiných bank, u střednědobých a dlouhodobých úvěrů plán finančního hospodaření firmy.

Klient tuto strukturu potřebných podkladů k ţádosti o úvěr nezmění, jakkoliv pro něj můţe být jejich kompletace časově náročná a nákladná. Moţností optimalizace je zde v zapojení samotného bankéře do přípravy těchto podkladů. Zejména pak v případě poradenství jakou formu by měl mít plán finančního hospodaření firmy, podnikatelský záměr, rozbor závazků a pohledávek. Podnikatel se totiţ rozhoduje nejen na základě podmínek a nákladovosti úvěru, ale také podle mnoţství potřebných podkladů, sloţitosti jejich zpracování a přístupem bankéře. Zefektivnění této fáze tedy spočívá v důsledném dodrţování pre-scoringu bez nutnosti předkládání sloţitějších podkladů, které šetří čas i náklady oběma stranám. Pro klienta podnikatele je totiţ velmi nepříjemné, kdyţ po vynaloţení veškerého času, který mohl věnovat jiným věcem, a prostředků na kompletaci podkladů, je jeho ţádost následně zamítnuta. Druhou moţností je aktivnější zapojení bankéřů do přípravy podkladů k ţádosti o úvěr. 4.4.3

Fáze analýzy žádosti

Fáze analýzy ţádosti o úvěr navazuje bezprostředně po předání ţádosti společně s dalšími podklady poţadovanými bankou. Analýza ţádosti obsahuje posouzení právní situace podniku, důvěryhodnosti majitele a posouzení finanční i hospodářské situace podniku. To znamená, ţe se neposuzuje pouze finanční zdraví podniku na základě poměrových ukazatelů pouţívaných ve finanční analýze, ale i situace v celém odvětví a oboru, ve kterém podnik působí, jeho stav a výhled vývoje. Tato část je společná pro všechny banky, existují zde pouze minimální rozdíly a jen těţko by se daly hledat moţnosti optimalizace tohoto procesu. Kde ale prostor pro zlepšení vidím, je doba, kterou tato analýza trvá. Podnikatelé většinou nemají času nazbyt a protahování doby analýzy můţe vést aţ k pominutí účelu úvěru. Proto by měla banka garantovat maximální dobu, kterou ji posouzení ţádosti zabere. Z pohledu podnikatele by měla tato doba činit max. 5 pracovních dní, od okamţiku předání veškerých potřebných podkladů. Bankéř, který danou ţádost analyzuje, by měl řádně zkontrolovat veškeré dokumenty a případné dotazy k různým poloţkám výkazů a finanční situaci podniku pokládat ještě před započetím samotné analýzy, tedy ve fázi kompletace podkladů. Moţností - 64 -

pro banky jak tuto fázi urychlit, je mít své oddělení risk managementu, které má konečné slovo při uvolnění finančních prostředků, i v ostatních větších městech a ne jenom na svých centrálách, které se nachází většinou v Praze. Bankéři by tak měli moţnost přímého kontaktu, čímţ se celý proces výrazně urychlí a můţe se i zvýšit procento schválených úvěrů, protoţe je zde moţnost vyjasnění si některých sporných situací. Například v Brně mají na pobočkách své vlastní oddělení risk managementu snad jen dvě banky. Pro podnikatele je samozřejmě velice důleţité mít dostatek peněţních prostředků pro svoji činnost, zvláště v dnešní době. Proto z pohledu podniku nemohu opomenout poţadavek na zlepšení ve smyslu mírnějšího posuzování ţádostí o úvěr a tedy akceptaci vyššího úvěrového rizika ze strany banky. Realizace tohoto poţadavku je ale zcela v rukách banky a je podnikateli neovlivnitelný. 4.4.4

Fáze stanovení úvěrových podmínek

Pokud banka na základě analýzy rozhodne o schválení ţádosti, přichází na řadu fáze stanovení úvěrových podmínek, do kterých patří výše úrokové sazby, forma zajištění a způsob výplaty a splácení úvěru. Úroková sazba můţe být fixní nebo pohyblivá (variabilní). Variabilní úroková sazba, která se pouţívá především u krátkodobých úvěrů, se odvíjí od některé z trţních úrokových sazeb (nejčastěji PRIBOR), ke které si banka účtuje úrokovou přiráţku, která je pevná a během doby splácení úvěru se nemění. Vliv na výši úrokové přiráţky má především bonita klienta, jeho vztah s bankou, způsob zajištění a také konkurenční boj mezi bankami. Fixní úroková sazba je tvořena referenční úrokovou sazbou a úrokovou přiráţkou, pouţívá se především u střednědobých a dlouhodobých úvěrů a její výše se během splatnosti úvěru nemění. Pro oba typy úrokových sazeb platí, ţe z pohledu klienta je nejdůleţitější výše úrokové přiráţky na celkovou výši úroku, protoţe tu jsou schopni ovlivnit. Bohuţel banky běţně prostě stanoví výši úrokové sazby (bez dalších ohledů) a je na klientovi zda se pokusí vyjednávat. Pokud ale klient nepředloţí nabídku konkurenční banky, je jeho vyjednávací pozice více méně nulová. Proto bych navrhoval, aby banky při stanovování výše úrokové přiráţky více zohledňovaly bonitu klienta, jeho historii u banky (u bezproblémových klientů je niţší riziko nesplacení úvěru) a způsob zajištění (např. pokud klient poskytne zajištění ve výši 120% hodnoty úvěru, mělo by to být vyváţeno niţší úrokovou přiráţkou). Zajištění slouţí bance k ošetření nepříznivých důsledků vyplývajících pro ni z úvěrových rizik. Nejčastějšími způsoby zajištění je bianko směnka, postoupení pohledávek (tyto dvě formy se pouţívají převáţně u krátkodobých úvěrů), zástava nemovitostí nebo věcí movitých a ručení právnické nebo fyzické osoby. Způsob zajištění je na dohodě mezi bankou a klientem a závisí na mnoha faktorech. Banky by ovšem měly vyţadovat zajištění maximálně ve výši 100% hodnoty úvěru. Způsob výplaty a splácení úvěru probíhá ve všech bankách na stejném principu. Záleţí především na dohodě mezi bankou a klientem, ale z pohledu podnikatele by banka v tomto měla být co moţná nejvstřícnější. Například instrukce k výplatě a čerpání revolvingového - 65 -

úvěru u analyzovaného podniku probíhá prostřednictvím emailu, který jednatelka zašle svému bankéři a peníze jsou ještě během dne připraveny k čerpání. V tomto postupu vidím velkou výhodu a podnik se tak můţe soustředit především na svoji vlastní podnikatelskou činnost. Dalším zlepšením by byla moţnost provádět předčasné splátky úvěru nebo dokonce úvěr zcela splatit bez finančních postihů klienta.

4.4.5

Kontrola plnění úvěrových podmínek a kontrola hospodaření firmy

V dnešní době je kontrola plnění podmínek úvěru a hospodářských výsledků podniku velice důleţitou úlohou kaţdého bankéře, v jehoţ portfoliu se daná firma nachází. Pro podnik to ale znamená další čas, který si musí vyčlenit na zpracování finančních výkazů a rozboru pohledávek a závazků. Tyto podklady jsou většinou vyţadovány čtvrtletně, nejsou ale výjimkou i měsíční kontroly. To předpokládá větší ochotu a aktivitu ze strany bankéře a moţnost tyto výkazy posílat elektronicky, tak aby klient nemusel navštěvovat pobočku banky. Pokud klient splácí úvěr bez potíţí a včas je nemyslitelné, aby banka vyţadovala dozajištění jiţ probíhajícího úvěru. To ale není v dnešní době, kdy se finanční situace velké části podniků zhoršuje, aţ tak neobvyklé.

- 66 -

ZÁVĚR Cílem této práce bylo zhodnotit produktovou nabídku bankovních i nebankovních finančních institucí na jedné straně a potřeby financování malých a středních podniků na straně druhé. Na základě těchto zjištění a analýzy vybraného podniku jsem, po zhodnocení struktury jeho finančních zdrojů, navrhnul zlepšení ve způsobech financování zejména větších stavebních projektů. U samotné struktury finančních zdrojů nemám větších výhrad. Druhým úkolem bylo navrhnout z hlediska podniku moţnosti na optimalizování procesu financování. Pro splnění tohoto cíle bylo nejprve nutné znát obecně potřeby malých a středních podniků, následně poznat vývoj a současný stav v sektoru bankovních a nebankovních finančních institucí, jejich produktovou nabídku a proces financování. Poté jsem, na základě těchto zjištění a na základě konkrétních potřeb analyzovaného podniku, zhodnotil a navrhnul zlepšení i v samotném procesu financování. Malé a střední podniky hrají v ekonomice České republiky důleţitou úlohu. Ať jiţ jde o jejich počet, podíl na HDP nebo zaměstnanosti, malé a střední podniky utvářejí a rozvíjejí podnikatelské prostředí. Pro banky jsou naopak velice zajímavým segmentem z hlediska jeho obecné podúvěrovanosti a ziskovosti úvěrování, jelikoţ tyto podniky akceptují i vyšší úrokové zatíţení na rozdíl od podniků velkých. U zjišťování obecných potřeb malých a středních podniků jsem zkonstatoval, ţe se jejich potřeby liší v závislosti na tom, zda jde o podnik malý nebo střední a také v závislosti na oboru, ve kterém společnost podniká. Pro podnik malý bude podstatné zejména to, zda úvěr dostane či ne. Podmínky úvěru tedy pro něj často nejsou na prvním místě a ani nemá dostatečné moţnosti jak je ovlivnit. Takový podnik v mnoha případech nemá profesionální finanční řízení, jelikoţ osoba jednatele je zároveň i majitelem, často s technickým vzděláním. Střední podnik můţe vyuţít širší paletu úvěrových produktů nabízených bankami a má větší moţnosti vyjednávání při stanovování úvěrových podmínek. Jeho finanční řízení je na vyšší úrovni a efektivnější. Struktura finančních zdrojů je optimalizovaná pro dané potřeby a obor činnosti podniku. Co se týká oboru činnosti podniku a jeho vlivu na finanční strukturu podniku, tak stavební společnosti budou mít jiné potřeby z hlediska financování svého chodu či investic neţ společnosti obchodní. U stavebních nebo průmyslových podniků je také větší potřeba cizích zdrojů, coţ předpokládá jejich vyšší míru zadluţení. Důleţité také je zda podnik vyváţí část své produkce do zahraničí, provádí zde své zakázky, či poskytuje sluţby nebo naopak zboţí či sluţby dováţí. V takovémto případě můţe podnik potřebovat produkty k zajištění kurzového rizika, úvěry v cizích měnách, bankovní záruky, dokumentární akreditiv a jiné. Z hlediska vývoje a aktuálního stavu v sektoru bankovních a nebankovních finančních institucí je nejpodstatnější, ţe současná hospodářská situace podnikům negativně ovlivňuje dostupnost produktů úvěrového financování. Tento stav má zejména dvě příčiny. Tou první je, ţe banky jsou v době přetrvávající hospodářské krize opatrnější v posuzování jednotlivých ţádostí a kladou větší důraz na kvalitní zajištění, zdravý finanční stav podniku, dobré cash flow, jeho ziskovost a další. Banky také důsledně sledují, zda má podnik dostatek zakázek a - 67 -

chtějí v tomto směru znát jejich předpokládaný vývoj. Právě nedostatek nových zakázek je tou druhou příčinou, proč objem poskytnutých úvěrů podnikům poklesl. Firmy totiţ nemají tolik kvalitních investičních projektů, které by mohly být bankami profinancovány, jako tomu bylo v minulosti. Důsledkem je pokles poptávky jak po úvěrech, tak i ostatních produktech investičního financování. Poté, co jsem zjistil potřeby malých a středních podniků z hlediska financování a popsal vývoj a současný stav v sektoru bankovních a nebankovních finančních institucí s ohledem na dostupnost zdrojů financování, jsem zhodnotil nabídku bankovních i nebankovních úvěrových produktů vhodných pro financování, jak většiny malých a středních podniků, tak i mnou analyzovaného podniku. Nabídku těchto produktů jsem rozdělil podle účelu pouţití a v praxi pouţívaného členění na produkty pro financování provozních potřeb, produkty k financování investičních potřeb a ostatní finančně úvěrové produkty. Mezi nejvíce pouţívané produkty obecně patří podnikatelský kontokorent a různé typy revolvingových úvěrů pro zajištění provozních potřeb, u financování investic je to investiční úvěr a leasing. Vyuţití ostatních finančně úvěrových produktů záleţí na konkrétních potřebách podniku. Mnou analyzovaný podnik také vyuţívá výše zmíněné produkty pro zajištění provozních i investičních potřeb. Pro získání a zajištění stavebních zakázek, pak vyuţívá bankovní záruky. Nutno podotknout, ţe nabídka bank a ostatních finančních institucí je velice široká a neustále se přizpůsobuje a vyvíjí v závislosti na potřebách klientů a vývoji trhu. Po analýze podniku, jeho finančního stavu, struktuře cizích zdrojů, resp. produktů, které vyuţívá, mnoha setkáních s majiteli a zjištění jejich názorů na jimi vyuţívané úvěrové produkty i na samotný proces financování, jsem byl schopen naplnit cíle této diplomové práce. V případě zhodnocení a návrhu na zlepšení struktury finančních zdrojů jsem dospěl k závěru, ţe v současnosti vyuţívané krátkodobé úvěry, které jsou ověřeny praxí, fungují a podniku nabízí poţadovanou míru flexibility v jejich vyuţívání. Revolvingový a kontokorentní úvěr, tak přesně splňují poţadavky podniku a efektivně slouţí k podpoře jeho podnikání. Leasing se jeví pro tuto společnost, také jako nejvýhodnější způsob pořízení nových dopravních prostředků, případně stavebních strojů, z důvodu moţnosti vyuţití takto uvolněných vlastních peněţních prostředků k běţné provozní činnosti podniku a financování stavebních zakázek. Zlepšení si naopak zaslouţí financování některých stavebních projektů, zejména pak větších stavebních zakázek a vlastních developerských projektů. Příkladem je výstavba bytového domu. Pouţitím účelového investičního úvěru, by se podnik mohl vyhnout současným finančním potíţím, kdy se nedaří realizovat prodej jiţ zkolaudovaných bytů. Podmínkou takového úvěru by totiţ byl předkup bytů ve výši minimálně 40%. Jeho neposkytnutí by zas podniku dalo signál o rizikovosti takového projektu. Vyuţití bankovních záruk je pro podnik novinkou, ale v oboru stavebnictví ničím neobvyklým. Zadavatelé větších stavebních zakázek chtějí mít jistotu dobře odvedené práce a případné reklamace kryté bankovní zárukou. Proto, aby podnik získal nové a větší stavební zakázky je vyuţívání tohoto produktu podmínkou. Při návrhu na optimalizaci procesu financování jsem vycházel jak z obecných potřeb malých a středních podniků tak i z potřeb mnou analyzovaného podniku. V prvé řadě je potřeba se zmínit o podnicích, které by měly věnovat větší pozornost výběru banky a vhodného způsobu - 68 -

financování. Za tímto účelem by měly mít dostatečně ekonomicky vzdělané vedení. Mé návrhy týkající se jak bank, tak i nebankovních institucí se dají shrnout do těchto hlavních bodů. Bankéři by měli důsledně dodrţovat pre-scoring a měli by být aktivnější v pomoci klientům s přípravou potřebných podkladů pro ţádost o úvěr. Banky i ostatní instituce by měly být schopny posoudit ţádost o úvěr do pěti pracovních dní, nevyţadovat vyšší neţ 100% zajištění a podmínky úvěru stanovovat na základě bonity klienta a jeho historie u banky.

- 69 -

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Monografie KRAJÍČEK J.: Marketing v peněţnictví. 1. vyd. Brno : Masarykova Univerzita v Brně, 2005. 132 s. ISBN 80-210-3659-1. POLIDAR V.: Management bank a bankovních obchodů. 2. upravené vyd. Praha : Ekopress, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4. VEBER, J.; SRPOVÁ, J. a kol. Podnikání malé a střední firmy. Vyd. 2. Praha : Grada Publishing, 2008. 320 s. ISBN 978-80-247-2409-6. HAVLÍČEK K., KAŠÍK M.: Marketingové řízení malých a středních podniků. 1. vyd. Praha : Management Press, 2005. 171 s. ISBN 80-7261-120-8. SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. Vyd. 4. Praha : C. H. Beck, 2006. 473 s. ISBN 80-7179892-4. PETRJÁNOŠOVÁ B.: Bankovní management. 1. vyd. Brno : Masarykova Univerzita v Brně, 2004. 124 s. ISBN 80-210-3481-5. REVENDA Z., MANDEL M., KODERA J., MUSÍLEK P., DVOŘÁK P., BRADA J.: Peněţní ekonomie a bankovnictví. 1. vyd. Praha : Management Press, 1996. 613 s. ISBN 80-85943-06-9. PAVELKOVÁ D., KNÁPKOVÁ A.: Výkonnost podniku z pohledu finančního manaţera. 1.vyd. Praha : Linde, 2005. 302 s. ISBN 80-86131-63-7. CAHLÍK T., MARKOVÁ J.: Ekonomika České republiky v novém prostoru Evropské Unie. 1. vyd. Praha : G plus G, 2004. 181 s. ISBN 80-86103-75-7. VALACH J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha : EKOPRESS, 2006. 465 s. ISBN 80-901991-6-X. SEKERKA B.: Banky a bankovní produkty. Praha : Miroslav Háša PROFESS, 1997. 532 s. ISBN 8085235-51-X. KALOUDA F.: Finanční řízení podniku. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. 279 s. ISBN 978-80-7380-174-8. POKORNÁ, Martina: Financování malých a středních podniků, Brno, 2009. 73 stan. Diplomová práce na Ekonomicko – správní fakultě Masarykovi university DVOŘÁK P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde a.s., 2005. 681 s. ISBN 80720-515-X. PITRA Z.: Vybrané statě z podnikové ekonomiky. 1. vyd. Institut Svazu účetních, a.s., 2008. 268 s. ISBN 978-80-86716-51-0. BREALEY R. A., MAYERS S.C.: Teorie a praxe firemních financí. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2000. 1064 s. ISBN 80-722-618-94. DEMIRGÜC-KUNT A.: Finance for All. Washington, D.C. : The World Bank, 2008. 246 s. ISBN

978-0-8213-7291-3

- 70 -

Použité a citované webové stránky www.mpo.cz www.czso.cz www.patria.cz www.businessinfo.cz www.finance.cz www.podnikatel.cz www.ihned.cz www.cnb.cz www.mfcr.cz www.clfa.cz www.czech-ba.cz www.csob.cz www.kb.cz www.unicreditbank.cz www.csas.cz www.unileasing.cz www.dsleasing.cz

Ostatní zdroje Účetní závěrky společnosti za rok 2000 - 2009, Výroční zprávy za rok 2003 – 2008 Nařízení komise (ES) č. 364/2004

- 71 -

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Hlavní makroekonomické ukazatele.............................................................. - 15 Tabulka č. 2: Nejatraktivnější daňové ráje .......................................................................... - 16 Tabulka č. 3: Počet ekonomicky aktivních malých a středních podniků ............................ - 17 Tabulka č. 4: Počet zaměstnanců v malých a středních podnicích ..................................... - 17 Tabulka č. 5: Investice (hmotné, nehmotné, vč. pozemků) malých a středních podniků .... - 18 Tabulka č. 6: Podíl MSP na vybraných makroekonomických ukazatelích (v %) ............... - 18 Tabulka č. 7: Vymezení malého a středního podniku ......................................................... - 22 Tabulka č. 8: Ukazatelé likvidity ......................................................................................... - 50 Tabulka č. 9: Bonitní a bankrotní modely ........................................................................... - 50 Tabulka č. 10: Stavební práce podle dodavatelských smluv a velikosti podniků ............... - 53 Tabulka č. 11: Čistý pracovní kapitál .................................................................................. - 54 Tabulka č. 12: Poměr vlastních a cizích zdrojů ................................................................... - 55 Tabulka č. 13: Vývoj hospodářských výsledků ................................................................... - 56 Tabulka č. 14: Vývoj aktiv podniku a dlouhodobého majetku podniku.............................. - 57 Tabulka č. 15: Finanční struktura podniku .......................................................................... - 58 -

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Podíly na aktivech finančního sektoru ................................................................ - 25 Graf č. 2: Dynamika úvěrového vývoje ............................................................................... - 27 Graf č. 3: Objem nových úvěrů firmám............................................................................... - 27 Graf č. 4: Vývoj celkové stavební produkce ....................................................................... - 52 -

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Princip kontokorentního úvěru ...................................................................... - 33 Obrázek č. 2: Směnečné úvěry ............................................................................................ - 37 Obrázek č. 3: Princip eskontního úvěru ............................................................................... - 38 Obrázek č. 4: Princip akceptačního úvěru ........................................................................... - 39 Obrázek č. 5: Princip faktoringu .......................................................................................... - 41 Obrázek č. 6: Princip leasingu ............................................................................................. - 44 Obrázek č. 7: Princip forfaitingu ......................................................................................... - 46 Obrázek č. 8: Princip bankovní záruky................................................................................ - 47 -

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Rozvaha a výkaz zisků a ztrát podniku ............................................................... - 73 -

- 72 -

Příloha 1: Rozvaha a výkaz zisků a ztrát podniku Rozvaha (rok 2008, v tis. Kč) 2008 29 101

Aktiva celkem A B B.I B.I 1 B.I 2 B.I 3 B.I 4 B.I.5 B.I 6 B.I 7 B.I 8 B.II B.II 1 B.II 2 B.II 3 B.II 4 B.II 5 B.II 6 B.II 7 B.II 8 B.II 9 B.III C C.I C.I 1 C.I 2 C.I 3 C.I 4 C.I 5 C.I 6 C.II C.III C.III 1 C.III 2 C.III 3 C.III 4 C.III 5 C.III 6 C.III 7 C.III.8 C.III.9 C.IV C.IV 1 C.IV 2 C.IV.3 C.IV 4 D.I D.I 1 D.I 2 D.I 3

Pohledávky za upsaný základní kapitál Dlouhodobý majetek Dlouhodobý nehmotný majetek Zřizovací výdaje Nehmotné výsledky výzkumné a činnosti Software Ocenitelná práva Goodwill Jiný dlouhodobý nehmotný majetek Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek Poskytnuté zálohy na dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Pozemky Stavby Samostatné movite věci a soubory movitých věcí Pěstitelské celky trvalých porostů Základní stádo a tažná zviřata Jiný dlouhodobý hmotný majetek Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek Poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek Oceňovací rozdíl k nabytému majetku Dlouhodobý finanční majetek Oběžná aktiva Zásoby Materiál Nedokončená výroba a polotovary Výrobky Zvířata Zboží Poskytnuté zálohy na zásoby Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Pohledávky z obchodnch vztahů Pohledávky za ovládanými a řízenými osobami Pohledávky za účetními jednotkami pod podstatným vlivem Pohledávky za společníky, členy družstva a za účastníky sdružení Sociální zabezpečení a zdravotní pojištění Stát - daňové pohledávky Krátkodobé posyktnuté zálohy Dohadné účty aktivní Jiné pohledávky Krátkodobý finanční majetek Peníze Účty v bankách Krátkodobé cenné papíry a podíly Pořizovaný krátkodobý finanční majetek Časové rozlišení Náklady příštích období Komplexní náklady příštích období Příjmy příštích období

- 73 -

0 6 535 28

28

6 507 1 220 3 198 2 089

0 22 513 7 982 39 7 943

0 9 071 8 178

706 182 5 5 460 1 653 3 807

53 53

2008 29 101

Pasiva celkem A A.I A.I 1 A.I.2 A.I.3 A.II A.III A.III 1 A.III 2 A.IV A.IV 1 A.IV 2 A.V B B.I B.I 1 B.I 2 B.I.3 B.I.4 B.II B.III B.III 1 B.III 2 B.III 3 B.III 4 B.III 5 B.III 6 B.III 7 B.III 8 B.III.9 B.III.10 B.III.11 B.IV B.IV 1 B.IV 2 B.IV 3 C.I

Vlastní kapitál Základní kapitál Základní kapitál Vlastní akcie a vlastní obchodní podíly Změny základního kapitálu Kapitálové fondy Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku Zákonný rezervní fond/Nedělitelný fond Statutární a ostatní fondy Výsledek hospodaření z minulých let Nerozdělený zisk minulých let Neuhrazená ztráta minulých let Výsledek hospodaření běžného účetního období (+/-) Cizí zdroje Rezervy Rezervy podle zvláštních právních předpisů Rezerva na důchody a podobné závazky Rezervna na daň z příjmů Ostatní rezervy Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Závazky z obchodních vztahů Závazky k ovládaným a řízeným osobám Závazky k účetním jednotkám pod podstatným vlivem Závazky ke společníkům, členům družstva a k účastníkům sdružení Závazky k zaměstnancům Závazky ze sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění Stát - daňově závazky a dotace Krátkodobé přijaté zálohy Vydané dluhopisy Dohadné účty pasivní Jiné závazky Bankovní úvěry a výpomoci Bankovní úvěry dlouhodobé Krátkodobé bankovní úvěry Krátkodobé finanční výpomoci Časové rozlišení

- 74 -

8 994 2 500 2 500

0 10 10 6 531 6 531 -47 20 107 3 499 3 499

0 13 475 8 932

1 037 561 1 395 1 315 235 3 133 3 133

Výkaz zisků a ztrát v plném rozsahu - druhové členění (rok 2008, v tis. Kč) 2008 I A + II II. 1 II. 2 II. 3 B B. 1 B. 2 + C C. 1 C. 2 C. 3 C. 4 D E III III. 1 III. 2 F F.1 F.2 G IV. H V. I. * VI. J. VII. VIII. K. IX. L. M. X. N. XI. O XII. P. * Q. Q1. Q2. ** XIII. R. S. * T ***

Tržby za prodej zboží Náklady vynaložené na prodej zboží Obchodní marže Výkony Tržby za prodej vl. výrobků a služeb Změna stavu vnitrop. zásob vl. výroby Aktivace Výkonová spotřeba Spotřeba materiálu a energie Služby Přidaná hodnota Osobní náklady Mzdové náklady Odměny členům orgánů společnosti a družstva Náklady na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění Sociální náklady Daně a poplatky Odpisy investičního majetku Tržby z prodeje dlouhodobého maj. a mat. Tržby z prodeje dlouhodobého majetku Tržby z prodeje materiálu Zůstatková cena prodaného dlouh. maj. a mat. Zůstatková cena prodaného dlouh. majetku Prodaný materiál Změna stavu rezerv a opravných položek Ostatní provozní výnosy Ostatní provozní náklady Převod provozních výnosů Převod provozních nákladů Provozní výsledek hospodaření Tržby z prodeje cenných papírů a vkladů Prodané cenné papíry a vklady Výnosy z dlouhodobého finančního majetku Výnosy z krátkodobého finančního majetku Náklady finančního majetku Výnosy z přecenění CP a derivátů Náklady z přecenění CP a derivátů Změna stavu rezerv a opravných položek ve finanční oblasti Výnosové úroky Nákladové úroky Ostatní finanční výnosy Ostatní finanční náklady Převod finančních výnosů Převod finančních nákladů Finanční výsledek hospodaření Daň z příjmů za běžnou činnost splatná odložená Výsledek z hospodaření za běžnou činnost Mimořádné výnosy Mimořádné náklady Daň z příjmů z mimořádné činnost Mimořádný výsledek hospodaření Převod podílu na HV společníkům Výsledek hospodaření za účetní jednotku Výsledek hospodaření před zdaněním

- 75 -

69 832 65 911 3 842 79 46 559 18 952 27 607 23 273 19 056 13 919 4 942 195 147 995 57 57 31 31 1 928 195 1 450

-82

3 125 11 51

-162 51 51 -295 248

248 -47 4

FINANCOVÁNÍ MALÝCH A TŘEDNÍCH PODNIKŮ

Recommend Documents