1) PODNIK A JEHO OKOLÍ Podnik je spojen s trhy: a) ZBOŽÍ, SLUŽEB, VÝROBKŮ = výstupy podniku (transformované vstupy „b, c“) b) KAPITÁLU – zdrojů podnikání (peněžitých / nepeněžitých) c)PRÁCE Podnik a okolí se vzájemně ovlivňují ⇒ povinnosti podniku ⇒ chování podniku PODNIK versus STÁT – vyžaduje od podniku chování dle zákonů a norem, vynucuje ho a kontrolu SAMOSPRÁVA – místní = sociální infra- struktura (ZAM podniků)- zájmová = odbory, agrární komory, svaz průmyslu - technická = inženýrské sítě, technická infrastruktura sídla OBCHODNÍ OKOLÍ – vstupní činnosti- transformační činnosti- výstupní č. DOMÁCNOSTI 2) PODNIKATELSKÝ ZÁMĚR slouží jako podklad při žádosti o úvěr v bance, je dynamická záležitost, jejíž platnost je omezena měnícím se ekonomickým prostředím, tokem informací z jeho realizace, časovým plněním jednotlivých kroků a dosaženými výsledky; 1) Úvodní shrnutí = identifikace firmy, cíle podnikání, hlavní výrobní program, hlavní zákazníci 2) Popis firmy = proč vznikla, hlavní společníci, výrobní profil, licence, známky, zavedenost 3) Popis výrobků – výrobního programu = o jaký výrobek se jedná, v čem spočívají jeho kvality 4) Charakteristika odvětví = jak celá koncepce zapadá do určitého oboru (odvětví) 5) Konkurence = jména, velikost, technologie, licence, silné a slabé stránky 6) SWOT analýza 7) Marketing = kdo bude to co nabízíme kupovat 8) Výroba a výrobní profil = popis postupu výroby, dodávky nejdůležitějších komponent 9) Organizace = stanovení fcí a počtu lidí, jejich kvalifikace a způsob získání 10) Vliv podnikání na životní prostředí = omezení případných nežádoucích vlivů 11) Finanční zajištění podnikatelského záměru = stanovení potřeby fin. zdrojů a jejich zajištění
3,18) Organizační normy soubor závazných předpisů; upravují základní a rel trvalé organizační vazby, která vyplývají z delegování pravomoci v podniku; jsou tvořeny soustavou norem, která obecně upravuje poslání a vnitřní prostředí podniku 1) Obecně závazné normy (zákony) 2) Technické normy a limity 3)Technicko-hospodářské normy Předmět org. norem: 1) Funkce podniku a z ní vyplývající vztahy k okolí 2) Organizační struktura – vytvoření jednotek 3) Funkce a vztahy org. jednotek 4) Procesy Dělení org. norem: 1) Statutární normy = definice jednatele, stanovy společnosti, zakl. Listiny 2) Řády = komplexní úprava důležitých náležitostí; základní organizační norma upravující provozní podmínky podniku; patří sem ORGANIZAČNÍ, PRACOVNÍ a SPISOVÝ řád 3) Org. směrnice = metodická konkretizace řádu; říká jak budou vykonávány činnosti a fce v podniku 4) Org. pokyny = metodické normy vedoucích příslušných útvarů (popis činností) 5) Org. postupy = podrobný popis technologie práce dané činnosti 6) Popisy fčních míst = vyjadřuje míru delegování práv a povinností
6,10) Podnikové plánování Úroveň plánování Plánování vymezení cílů, prostředků a postupů dané činnosti a to ještě před jejím uskutečněním + přebírání a kontrola vnějších okolností a faktorů, které nejsou zcela pod naší kontrolou, ale ovlivňují výsledky naší práce/ rozhodnutí PLÁN = dokument PLÁNOVITOST = vlastnost dynamického systému PROGNÓZA = je východiskem pro plánování; hledání alternativ možného vývoje 1) STRATEGICKÉ = na 10 let dopředu; výběr a stanovení dlouhodobých cílů; vytyčuje pouze SMĚR; formulace jen na obecné úrovni 2) TAKTICKÉ = na 1 až 5 let (1. rok podrobně rozebrán); rozpracování způsobů a postupů zabezpečení a realizace strat. cílů; už má kvantifikované cíle ⇒ ČAS, kdy bude cíl dosažen 3) OPERATIVNÍ = konkretizace taktického plánu; úkoly pro jednotky / jednotlivce; nástroje denního řízení podniku; způsob komunikace v podniku
7,11) Dělení strategií podle Portera 1) INTEGRAČNÍ strategie = k získání nového podílu na řízení a kontrole nad distributory a konkurencí a) Progresivní integrace – větší podíl na řízení maloobchodu ⇒ udělování licencí, franšízink b)Zpětná integrace – snaha o získání podílu na řízení a ovládání dodavatelů c)Horizontální integrace – zisk podílu na řízení konkurentů spojováním nebo odkupováním 2) INTENZÍVNÍ strategie = zvýšení konkurenceschopnosti výrobků intenzívním úsilím a) Strategie průniku na trh – zisk většího podílu na trhu se stávajícími výrobky za zvýšené činnosti marketingu b) Strategie rozvoje trhu – protlačit současné výrobky na geograficky nové trhy c) Strategie vývoje výrobku – zvýšení prodejů zlepšením výrobků nebo jejich modifikací 3) DIVERZIFIKAČNÍ strategie = vyšší časová náročnost (více výrobků), složité řízení a) Soustředěná diverzifikace – zavádění nových výr. / služeb, které jsou vztaženy k původnímu b) Horizontální diverzifikace – zavádění nových výr. / služeb bez vazby na původní produkt, ale obsluhující stejné zákazníky c) Smíšená diverzifikace – nové výr. / služby, které se nevztahují k činnosti podniku 4) OBRANNÉ strategie a) Strategie spol. podnikání – spojení 2 a více společností k vytvoření dočasného podniku s minimalizací rizika a zvýšením naděje na zisk (podíl na trhu) b) Snížení výdajů – útlum výroby při malé poptávce c) Zbavování se majetku – při revitalizaci, vyrovnávání dluhů, při prodeji celého podniku d) Likvidace – nezájem a pokračování v podnikání, zpeněžení majetku
8) Technologie plánování To jak je proces plánování organizován 1) plánování SHORA DOLŮ = ukládání úkolů od nejvyšších úrovní podnikové hierarchie k nižším 2) plánování ZDOLA NAHORU = plán vzniká v nejnižších úrovních a nahoře je koordinován 3) plánování PROTISMĚRNÉ = nahoře se definuje rámec přípustných hodnot (směrnice plánu) a dole se vypracují dílčí plány podle směrnice, případné rozpory se řeší dialogem MARKETINGOVÝ plán východiskem je strategická marketingová analýza pro každou výrobkovou skupinu a) Cílové trhy = teritoria, zákazníci, segmenty trhu b) Marketingové cíle = prodej v tuzemsku a export; podle segmentů, distribučních cest c) Plán marketingového mixu = produkt, price, promotion, place
13)Analýza konkurence v odvětví Porterův model sběr informací o postavení konkurence a) oprostit podnik od konkurenčních sil b) využít konkrétní síly ve svůj prospěch c) usadit podnik ve své pozici
Konkurance (stará, nová) Dodavatelé
PODNIK
Odběratelé
Substituty 14) Fáze a cykly strategie řízení lze rozdělit na fáze (horizontální členění) a stádia (vertikální členění) Fáze - Plánování = stanovení cílů - Organizování = uspořádání zdrojů použitelných pro stanovení cílů - Operativní řízení = provádění plánů a organizování PLÁN
->
ORGANIZOVÁNÍ -> OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ
Stádia cyklu řízení - Informační s. = informace o trhu, rezervách - Rozhodování o činnosti = kdy a jaké cíle dosáhneme - Motivace těch,kteří to plní = odměňování - Kontrola = srovnávání výsledků s plánem - základem systému řízení jsou cíle a hodnoty (vlastníků, managementu, zaměstnanců) ⇒ 7S
16) Principy ŘÍZENÍ 1) ORGANIZAČNÍ PRINCIPY a)Princip zákonnosti = přesné dodržování zákonů a předpisů b) Princip respektování hospod. politiky státu c)Princip plánovitosti d)Princip centralizace a decentralizace (účast na řízení) 2) ORGANIZAČNÍ PRINCIPY TECH. POVAHY = týkají se budování org. jedotek a)Územně výrobní principy = spojuje složky vzniklé na územním a finanč. základě b)Vyváženost liniového a štábního řízení c)Princip územní dělby práce d)Princip jediného vedoucího e)Správné utváření org. Vztahů 16 3) PROCESNÍ PRINCIPY = upravují proces řízení; rozhodování není jen právo ale i povinnost a)Řízení podle výjimek = vyšší vedoucí by měl řešit pouze případy výjimečné b)Soulad pravomocí, povinností a odpovědností c)Využívání metod řízení (přesvědčování, donucování, admin. metody) d)metody ekonomické stimulace e)metody psychologického a společenského působení f)princip vědeckosti, systémovosti a metodičnosti g)princip ekonomické povahy
17) TEORIE FIRMY Ekonomická teorie = hospodaření se vzácnými statky (půda, práce, kapitál); věda o tom jak spol. využívá omezené zdroje k výrobě statků a tyto statky pak rozděluje mezi jednotlivé skupiny svých členů. Statky = předměty jimiž člověk uspokojuje svoje potřeby a) volné = volně dostupné v libovolném množstvíb) vzácné = omezené množství (spotřební s. – ke konz. spotř.; výrobní s. – k výr. spotř.) Mikroekonomická t. = vychází z ní obchodní zákoník; podniky vznikají za účelem dosažení zisku, přesto nelze zda všechny aktivity podniku jsou vyvíjeny za účelem zisku; vztahy V-M-Z neumožňují chování maximalizace zisku; cílem podniku je uspokojivý zisk (ne max.); čistý zisk se dělí: do fondů (rezervní), odměna statutáru, odměna společníkům, nerozdělený zisk. Manažerská t. = zdůrazňuje oddělení práv vlastníka (V), jako brát užitek, právo kontroly a dispoziční právo; V kontroluje firmu a management (M) vykonává řídící funkci; V i M sledují své zájmy a cíle, které mohou být konfliktní. Vlastník – má zájem o výnosy, zhodnocení investic, dispoziční samostatnost Management – chce mít právo a moc na rozhodování, možnost realizovat své schopnosti a zám. Zaměstnanci – zájem o mzdy a platy; pracovní zařazení, soc. jistoty; uplatnění kvalifikace… Behavioristická t. = zabývá se postavením lidí ve firmě; hledá vztahy mezi V – M – Z, psychosociální vztahy; firma = seskupení existenčně se podmiňujících skupin; cíle firmy jsou výsledkem rozhodovacích a vyjednávacích procesů mezi jednotlivci ve firmě zúčastněnými (V-M-Z); jsou-li poměry mezi uspokojivou výší mzdy a uspokojivým ziskem vyváženy, je třeba tuto rovnováhu zachovat
19)Organizační Struktury dle struktury vazeb – základním vztahem je vztah mezi N a P, který může mít různou Kvalitu, Rozsah a Dobu trvání 1) LINIOVÁ OS = každý podřízený má jen 1 nadřízeného; komplexní řízení; jednoduché; jasné kompetence;vedoucí musí znát vše 2) FUNKCIONÁLNÍ OS = podřízený je řízen nadřízenými podle toho jakou věd řeší; je zde problém koordinace a protichůdných příkazů 3) LINIOVĚŠTRÁBNÍ OS = liniová OS do níž se promítají prvky funkcionální OS; rozlišuje dva druhy podřízenosti: Liniovou a Štábní (odbornou); jednotlivé fce MAN jsou zajišťovány pomocí odb. aparátu štábu, který zpracovává podklady pro rozhodování; jsou zde kratší inf. toky, ale je obtížná spolupráce mezi horizontálními úrovněmi 4) MATICOVÁ OS = zavádí další liniové řízení do standardního liniového OS; používá se při řešení komplexních nebo složitých úkolůvýhodou jsou rychlá, kvalitní a operativní řešení daných úkolů; může docházet ke kompetenčním sporům (vícenásobným) 5) VIRTUÁLNÍ OS = všechny předcházející možnosti připadají v úvahu
OS velkých podniků – nelze zde použít předchozí modely 1) DIVIZIONALIZACE = velké podniky vylučují možnost řízení z 1 centra ⇒ podnik je rozdělen do relativně samostatných celků, majících značné výrobní i obchodní pravomoci a zainteresovaných na výsledku; základem je pro vytváření divizí je rozčlenění (diverzifikace) podle výrobních oborů, území nebo kombinace; přizpůsobení řízení předmětovému členění výroby; výhodou je omezení zatížení TOP MAN, zlepšení rozhodovacího procesu 2) STRATEGICKÉ PODNIKATELSKÁ JEDNOTKA (SPJ) = komplexní řízení výrobku (výrobkové řady), je řízena výrobkovým manažerem od vývoje až po prodej (zisk), SPJ má vlastní budoucnost, skupinu konkurentů a strategický plán; výhodou je, že výrobek umožňuje využít podnikatelskou aktivitu i u malých firem 3) PROJEKTOVÁ = její podstatou je maticová org. struktura; za PROJEKTy se považuje realizace určitých komplexních podnikových cílů; skupina projektů = program a) Projektová koordinace – nejslabší forma projektového řízení, jelikož koordinátor má velmi malou rozhodovací pravomoc (musí to jít přes liniové vedoucí) b) Běžná projektová organizace – základní forma OS; výkonní pracovníci se přidělují dočasně a částí kapacity setrvávají na svých původních pracovištích ⇒ dvojí podřízenost c) Čistá projektová organizace –horizontální vazby se stávají hlavními a na úrovni vedoucího projektu vzniká organizační štáb; používá se u dlouhodobých nebo opakujících se úkolů 4) HOLDINGOVÁ =založeno na kapitálovém propojení společností; mateřská společnost získává, založením nebo odkupem akcií, podíly jiných společností a) Vertikální integrace = propojení od zdrojů výroby až po odbyt b) Horizontální akvizice = spojování podobných technologií c) Konglomerátní akvizice = nabalování dalších činností na původní podnik
22) STYL ŘÍZENÍ navyklý způsob realizace role vedoucího; je to individuální vlastnost manažera; vztah N a P = styl řízení Vlivy na styl řízení 1) VĚDOMOSTI 2) TEMPRAMENT a) Melancholik = náladový, úzkostlivý, rezervovaný, labilní nespolečenský, tichý, pesimista b) Cholerik = nedůtklivý, neklidný, mění postoje, impulzivní, agresivní c) Flegmatik = pasivní, rozvážný, pečlivý, vyrovnaný, klidný, mírumilovný d) Sangvinik = společenský, přístupný, hovorný, živě reaguje na změny, vede a řídí, ideální šéf 3) KONSTITUCE 4) FAKTOR VĚKU Požadavky na manažera - dosahování výsledků- poskytovat příležitost- kolektivní spolupráce - plnit příkazy - projevovat uznání - znalosti, dovednosti, schopnosti - plánovitost řízení - mít porozumění- zakládat dobrou dělbu práce - rozhodnost, iniciativa - povzbuzovat - dobré vztahy - uznání pozice nadřiz. - být ohleduplný - výchovně působit - informovat Realizace stylu Úkol 1) Autokrat 2) Benevolentní autokra 1) Lhostejný 2) Byrokrat
1) Kompromisní 2) Týmové 1) Sousedský 2) Rozvojový Potřeby lidí
1) Neefektivní podnikání AUTOKRAT = pevná ruka, vymáhání disciplíny + subjektivní rozhodování; může sehrát významnou roli v neefektivních podmínkách podnikání SOUSEDSKÝ = cílem podnikání jsou dobré vztahy mezi zaměstnanci; které mají podle nich pomoci výkonnosti podniku; nevyhledává nová řešení; spokojenost se současnou nízkou produktivitou LHOSTEJNÝ = bez zájmu o cokoliv; může přetrvat určitou dobu při neefekt. Podnikání KOMPROMISNÍ = vysoký zájem o úkoly i potřeby zaměstnanců; takhle by to mělo vypadat 2) Efektivní podnikání BENEVOL. AUTOKRAT = autokrat na sobě začne pracovat a předá část rozhodovací pravomoci ROZVOJOVÝ = soused se začne starat o rozvoj všeho v podniku a zejména lidí BYROKRAT = lhostejný začne lpět na formálním plnění své fce, aby se tam udržel TÝMOVÉ = kompromisák přejde na týmové řízení ⇒ akceptuje úkoly i potřeby lidí
23)Determinanty firemní kultury 1) HMOTNÉ determinanty = Majetek firmy; Úroveň strojního vybavení 2) NEHMOTNÉ determinanty = Zájmy vlastníků; managementu a státu 3) MINULÉ determinanty = Historie firmy; Dějiny národa 4) SOUČASNÉ determinanty = Používané struktury a procesy; Legislativa 5) OVLIVNITELNÉ determinanty = Úroveň vzdělanosti zaměstnanců; Právní forma 6)NEOVLIVNITELNÉ determinanty = Stáří firmy; Národní mentalita 7) BRZDÍCÍ shodu vžité a strategicky potřebné kultury firmy = setrvačnost vžité kutury 8) PODPORUJÍCÍ tuto shodu = kvalitní řídící impulsy
25) Rozhodovací proces složen ze sekvence kroků, které mají zajistit problém, formulovat jej,vybrat možnosti řešení a následně zvolit 1 alternativu 1) VZNIK, ODHALENÍ A FORMULACE problému – problémy lze objevit rutinním sledováním (účetnictví); problém = odchylka od žádoucího stavu ⇒ nutno rozhodnout 2) ROZBOR INFORMACÍ A PODKLADŮ – je nutno zjistit odchylky v nákladovém účetnictví ⇒ shromáždit informace (eventuelně přeformulovat problém) ⇒ najít důsledek (příčinnou souv.) 3) STANOVENÍ ALTERNATIV ŘEŠENÍ – klíčem je promyšlení účinků rozhodnutí; rozhodnutí musí vycházet alespoň ze dvou návrhů (návrh a protinávrh); při řešení problému kombinujeme hlediska: 1) Krátkodobé x Dlouhodobé (čas) 2) Ofenzivní x Defenzivní (strategie) 3) Externí x Interní (zdroje) 4)STANOVENÍ KRITÉRIÍ – Kritéria rozhodování = hlediska pro posouzení vhodnosti alternativ vedoucích k dosažení cíle; účinky alternativ lze předvídat ⇒ finančně kvantifikovat; zajímá nás BILANCE (hospod. výsledek) a PENĚŽNÍ tok 5) HODNOCENÍ ALTERNATIV dle zamýšlených účinků – toto je první krok rozhodování (předchozí pouze popisovaly problém); užití rozhodovací matice = tam lze kritéria popsat 6) ZJIŠTĚNÍ NEPŘÍZNIVÝCH OKOLNOSTÍ – při rozhodnutí je třeba zohlednit: a) Utopené náklady = na projekty od nichž je třeba ustoupit b) Náklady obětované příležitosti = rozdíl alternativního výnosu z použití kapitálu 7) ZVÁŽENÍ RIZIKA – A) Neočekávané přečerpání úvěru B) F riziko b1) platební neschopnost b2) předlužení b3) pokles tržní ceny podniku C) Riziko prodělku D) Rizika investic do budov a technologií 8) VÝBĚR NEJLEPŠÍ VARIANTY – nutná intuice pro správné ocenění rizik a výhod a) Analytické posouzení = zvážení výhod / nevýhod každé varianty b) Globální posouzení = posuzujeme výhodnost alternativ podle: Přínosu, Vedl. účinku a Rizika
26) Prognózy
je vždy subjektivní ⇒ pro objektivizaci je nutno více expertů typy prognóz: Dílčí a Komplexní; Technická,Ekonomická a Demografická; Krátkodobé – do 2 let, Střednědobé 2 až 5 let, Dlouhodobé 5 až 20 let)1) Typy prognóz: KVALITATIVNÍ (verbální) = vědecká fantazie (delfská, brain-storming) a metody scénářů budoucího vývoje KVANTITATIVNÍ = statistické metody; extrapolace časových trendů; komplexní modely (matematické); trendová metoda
