JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Divadelní manažerství
Financování kultury z prostředků získaných v hazardních hrách v Evropské unii (se zaměřením na Velkou Británii a Finsko) Bakalářská práce
Autor práce: Tereza Koudelová Vedoucí práce: MgA. Blanka Chládková Oponent práce: JUDr. Lenka Valová
Brno 2013
Bibliografický záznam KOUDELOVÁ, Tereza. Financování kultury z prostředků získaných v hazardních hrách v Evropské unii (se zaměřením na Velkou Británii a Finsko)[Financing culture from resources gained through gambling in the European Union (focusing on the United Kingdom and Finland)]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie, 2013. 66 stran. Vedoucí bakalářské práce MgA. Blanka Chládková.
Anotace Bakalářská práce s názvem „Financování kultury z prostředků získaných v hazardních hrách v Evropské unii“ se zabývá způsobem financování kulturního odvětví státní ekonomiky, který je založen na získávání zdrojů ze systému hazardních her. Cílem práce je vylíčení společensko-ekonomického významu her (se zaměřením na kulturní sektor), přičemž v centru pozornosti stojí hry hazardní. K popisu systémů financování byly zvoleny případy dvou zemí, Velké Británie a Finska, které dlouhodobě využívají loterie jako zdroje státních financí, přičemž v rámci zemí Evropské unie z nich mají největší zisky. Bakalářská práce porovnává zjištěná fakta u obou zemí a formuluje doporučení pro případný navazující výzkum zabývající se dalšími vlivy loterijního financování.
Klíčová slova Evropská unie, hazard, kultura, hry, hráčství, financování
Annotation The title of this bachelor thesis is "Financing culture from resources gained through gambling in the European Union". The thesis is concerned with the means of financing cultural activities of the public sector, which is based on gaining resources through gambling. The aim of the thesis is to demonstrate the socio-economic importance of games with special focus on cultural activities. Gambling is deemed central in the context of the thesis. Two countries, UK and Finland, were chosen as a description of the system of financing. Both of them employ lottery as a source of public sector financial resources and both of them have the largest profits in the EU in this area. The thesis compares the facts about the systems in both countries and creates advice for potential further research on the influence of resources gained through gambling.
Keywords European Union, gambling, culture, games, gambling, financing
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení, aby byla má práce umístěna v knihovně JAMU a používána ke studijním účelům. V Brně 28. května 2013
Tereza Koudelová
Poděkování Dovoluji si touto cestou poděkovat své rodině, obzvláště pak rodičům a sourozencům, kteří mně podporovali a motivovali po celou dobu studia a umožnili mi tak sepsat tuto práci. Můj dík patří také mým přátelům, kteří mi poskytovali rady, cenou kritiku a pomoc, kdykoli jsem ji potřebovala. Mé speciální poděkování patří vedoucí mé práce MgA. Blance Chládkové za cenné rady, odborné vedení, ochotu a trpělivost, kterou mi věnovala po celou dobu studia.
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 8 A) HAZARDNÍ HRY V EVROPSKÉM KONTEXTU ..................................................................... 9 1.
HRY ........................................................................................................................................... 10 1.1
POJEM HRA ............................................................................................................................. 10
1.2
DŮLEŽITOST HER .................................................................................................................... 11
1.3
HAZARDNÍ HRY....................................................................................................................... 12
1.3.1
Historie hazardu ........................................................................................................... 12
1.3.2
Morální aspekt hazardu................................................................................................ 14
1.3.3
Patologické hráčství ..................................................................................................... 16
1.3.3.1
1.4
KULTURA ............................................................................................................................... 18
1.4.1 1.5
2.
Vznik patologického hráčství a jeho průběh .......................................................................... 17
Postavení kultury v ekonomice ..................................................................................... 18
EVROPSKÁ UNIE ...................................................................................................................... 19
1.5.1
Kultura a EU ................................................................................................................ 19
1.5.2
Klasifikace hazardních her v evropském kontextu........................................................ 21
1.5.3
Financování kultury z loterií v EU ............................................................................... 21
1.5.4
Dělení loterií dle EU .................................................................................................... 22
DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................................... 24
B) BLÍŽE ZKOUMANÉ PŘÍPADY VYUŽITÍ LOTERIÍ K FINANCOVÁNÍ KULTURY ...... 25 1.
ÚVOD ........................................................................................................................................ 26
2.
VELKÁ BRITÁNIE ................................................................................................................. 27 2.1
POLITICKÉ USPOŘÁDÁNÍ ZEMĚ ................................................................................................ 27
2.2
HISTORICKÝ VÝVOJ KULTURNÍ POLITIKY A JEJÍCH NÁSTROJŮ ................................................. 27
2.3
NÁRODNÍ DEFINICE KULTURY ................................................................................................. 30
2.4
HLAVNÍ RYSY SOUČASNÉHO MODELU KULTURNÍ POLITIKY .................................................... 31
2.5
CÍLE KULTURNÍ POLITIKY ....................................................................................................... 31
2.6
FINANCOVÁNÍ KULTURY A JEHO PRÁVNÍ ÚPRAVA ................................................................... 32
2.6.1
Ústava .......................................................................................................................... 32
2.6.2
Rozdělení pravomocí .................................................................................................... 32
2.6.3
Alokace veřejných prostředků ...................................................................................... 33
2.6.4
Daňové zákony ............................................................................................................. 33
2.6.5
Financování kultury ..................................................................................................... 34
2.7
NÁRODNÍ LOTERIE.................................................................................................................. 35
2.7.1
Poslání.......................................................................................................................... 35
3.
2.7.2
Prezentace loterie ......................................................................................................... 36
2.7.3
Zisky loterie a jejich přerozdělení ................................................................................ 36
FINSKO ..................................................................................................................................... 38 3.1
POLITICKÉ USPOŘÁDÁNÍ ZEMĚ ................................................................................................ 38
3.2
HISTORICKÝ VÝVOJ KULTURNÍ POLITIKY A JEJÍCH NÁSTROJŮ ................................................. 38
3.3
NÁRODNÍ DEFINICE KULTURY ................................................................................................. 41
3.4
HLAVNÍ RYSY SOUČASNÉHO MODELU KULTURNÍ POLITIKY .................................................... 41
3.5
CÍLE KULTURNÍ POLITIKY ....................................................................................................... 43
3.6
FINANCOVÁNÍ KULTURY A JEHO PRÁVNÍ ÚPRAVA ................................................................... 44
3.6.1
Ústava .......................................................................................................................... 44
3.6.2
Rozdělení pravomocí .................................................................................................... 44
3.6.3
Daňové zákony ............................................................................................................. 45
3.6.4
Alokace a distribuce finančních prostředků ................................................................. 45
3.7
4.
LOTERIE VEIKKAUS ................................................................................................................ 47
3.7.1
Hodnoty, poslání, vize .................................................................................................. 47
3.7.2
Prezentace loterie ......................................................................................................... 47
3.7.3
Zisky z loterie ............................................................................................................... 48
SROVNÁNÍ PŘÍPADŮ ............................................................................................................ 49
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 52 SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY ........................................................................................... 53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................................................. 55 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................................... 56 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................................ 57 SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................................. 58 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 59
Úvod Motivací k sepsání bakalářské práce s názvem „Financování kultury z prostředků získaných v hazardních hrách v Evropské unii“ bylo vědomí o existenci loterie s názvem Lotynka v České republice (dále jen ČR), která fungovala v 1. polovině 90. let. Tato loterie měla generovat finance, které by dotovaly kulturní sektor v ČR. Loterie ovšem nefungovala dle očekávání a po krátké době byla zrušena. Počátečním záměrem autorky bylo popsat fungování této loterie a analyzovat důvody, proč nedosáhla předpokládaných zisků. Během předvýzkumu bylo ovšem zjištěno, že některé státy Evropské unie využívají prostředků získaných z hazardních her úspěšně již mnoho let. Autorka práce se tedy rozhodla, vzhledem k obsáhlosti problematiky hazardních her a jejich využití, prozkoumat situaci v širším prostředí, v tomto případě v Evropské unii. Cílem práce se tedy stal popis významu her všeobecně pro společnost a kulturní sektor, s důrazem na hry hazardní. Pracuje se zde s obecně sdílenou představou, že hazardní hry mohou mít pozitivní i negativní vliv na společnost. Vzhledem k existenci loterijního financování v některých zemích Evropské unie se stalo dalším cílem popsat konkrétní případy, které se jeví jako fungující. Za tímto účelem byla vybrána metodika případových studií na vybraných zemích – Velké Británii a Finsku. Ty byly zvoleny vzhledem k největší finanční výtěžnosti jimi vyžívaných loterií (v rámci EU), přičemž se jedná o dva rozdílné systémy využití loterijního financování. Práce se zabývá kulturními politikami daných zemí a jejich vývojem, legislativní úpravou provozování loterií a využitím získaných financí v návaznosti na kulturní sektor států. Důležitou součástí je pohled na loterie a na jejich prezentaci veřejnosti, od které se odvíjí možný negativní dopad na společnost. Součástí práce je porovnání základních rozdílů v organizaci loterií a jejich využití oběma státy. Vzhledem rozsahu této problematiky je součástí práce formulace doporučení pro navazující výzkum. V této práci bylo využito především informačních zdrojů vytvořených Evropskou unií a vybranými státy. Naprostá většina publikací byla cizojazyčná (obvykle v anglickém jazyce) a autorka pracovala na základě vlastního překladu. U finských informačních zdrojů často neexistuje jejich anglický, či jiný ekvivalent, a bylo tudíž nutné spoléhat se na cizí překlad.
8
A) Hazardní hry v evropském kontextu
9
1. Hry ,,Cílem hry je hra sama.“ Roger Caillois Hry je možné dělit do spousty kategorií. Jednotlivé kategorie se mění dle odlišných vědních disciplín, z kterých je na dané téma nahlíženo. Vzhledem k povaze tématu, jež se zaměřuje na hry, uvádí autorka práce v následující podkapitole nevhodnější definici pojmu, stejně jako obecné dělení her a následně již konkrétní informace vztahující se k hazardním hrám.
1.1 Pojem hra Lidská společnost zná nespočet různých her, jako jsou hry karetní, sportovní, logické, hazardní, performativní atd. Definovat hru jako takovou je velmi obtížné, na druhou stranu všechny hry (ať jsou jakékoli) mají několik vlastností, které platí ve všech případech. Tyto vlastnosti jsou dle Rogera Cailloise (Hry a lidé, 1998): Svoboda – hráč nemůže být nucen ke hře. Participace na jakékoli hře je z principu zcela dobrovolná. V případě donucení k účasti na hře přestává být hra hrou. Vydělenost z každodenního života – hra je speciální činnost, oddělená od ostatní existence. Je přesně časově i místně vymezena. Nejistota – každému hráči je ponechán prostor pro jeho iniciativu. Průběh ani výsledek hry tudíž nemůže být předem znám. Neproduktivnost – samotná hra nevytváří žádný majetek, hodnoty, či nové prvky. 1 Podřízenost pravidlům – hra se řídí předem vytvořenými jasnými pravidly. V případě porušení pravidel hra ztrácí smysl a končí.
1
Hazardní hry pouze cirkulují majetek mezi jednotlivé hráče.
10
Fiktivnost – stejně jako má hra svá vlastní pravidla nezávislá na ostatních, má i svou vlastní ,,alternativní realitu“ k běžnému životu. Tato iluze se ztrácí s koncem hry. Výše zmíněné vlastnosti nic nevypovídají o obsahu her, týkají se pouze jejich formy. Caillois v témže díle také navrhl klasifikaci her do čtyř základních kategorií podle toho, zda v daných hrách převažuje princip soutěže, náhody, chování a závrati. Tyto kategorie popisuje následovně: Agón – hra je jako soutěž v podobě zápasu. Do této kategorie spadají např. fotbal, tenis, ale i šachy. Rivalita hry je zaměřena na určitou vlastnost (rychlost, sílu, vynalézavost atd.). Snahou je vytvořit stejné podmínky pro všechny hráče. Této rovnosti ovšem není nikdy zcela dosaženo. Alea – výsledek hry nezáleží na hráči, nemá na něj vliv. Hry tohoto typu jsou podřízeny osudu. Do této kategorie spadají např. ruleta, loterie atd. Mimikry – hra je založená na akceptaci iluze. Vytváří umělý svět se svými vlastními zákony akceptovaný všemi hráči i případnými pozorovateli. Tyto hry provozují děti, když si hraji ,,na dospělé“, spadají sem také divadelní představení atd. Ilinx – hry způsobující závrať. Cílem je potlačit stabilitu a vnutit lidskému vnímání určitý druh zmatku. Projevuje se zde sklon k rozvracení řádu, porušení obvyklého duševního i tělesného stavu jedince. Spadají sem hry jako ,,slepá bába“, skoky do volného prostoru a další. (Caillois 1998) Autorka práce považuje za důležité upozornit na existenci her, které stojí napříč jednotlivými kategoriemi, jako např. poker. Tato hra obsahuje jak princip osudu (losování karet), využití určité vlastnosti hráče (vynalézavost), tak i akceptaci iluze (ve hře se běžně využívá tzv. ,,poker face“).
1.2 Důležitost her Vývoj lidské společnosti (a nejen její) je od nepaměti spojen s hraním her. Tato činnost má nepopiratelný význam pro vývoj jedince, obzvláště pak v jeho předproduktivním věku. Hra se dá chápat jako záměrné učení, díky kterému dítě rozvíjí své motorické, intelektuální, sociální a další schopnosti či dovednosti. Jistou podobnost 11
lze najít i u zvířat – ta ovšem hrou pilují své instinkty. Dospělí jedinci se hrám věnují spíše z důvodu zdokonalování již získaných vlastností nebo schopností. Hry se často stávají předmětem nikoli učení, ale relaxace spojené se sociálním kontaktem. Nemalý význam má účast ve hře při budování a udržování sociálního statusu. Existují hry, které jsou takzvaně „módní“ a od určitých společenských vrstev se očekává, že se jim budou věnovat. Příkladem může být třeba golf. Tento sport vyžaduje určitý „dress code2“ a úroveň společenského chování. Bývá využíván i k získávání nových kontaktů a zprostředkování obchodních (formálně-neformálních) jednání.
1.3 Hazardní hry Pod pojmem ,,hazardní hry“ se skrývají veškeré hry, jejichž výsledek je závislý na náhodě. Hráčům ani pořadatelům hry tudíž není před jejím ukončením znám výsledek, na který jsou uzavírané sázky. Tyto hry se obvykle hrají o peníze, případně o jejich ekvivalent (např. žetony). Typů her, které spadají pod pojem ,,hazardní“, je velké množství a dají se dělit na několik kategorií podle různých hledisek (viz níže kapitola 1.5.2.).
1.3.1 Historie hazardu Samotný vznik sázení je dáván do spojitosti se snahou předpovídat budoucnost. Lidé se pomocí různých metod (házení kameny, kostkami či jinými předměty) pokoušeli vyluštit záměry a vůli bohů; následovalo uzavírání sázek na výsledek těchto předpovědí. Odkaz na využití losu či sázky můžeme najít i v Bibli. Zde se nehovoří o hazardování, nýbrž o hrách „štěstí” nebo „náhody”. Kupříkladu, házení losu je v knize Leviticus způsob, jak vybírat obětní kůzle. Jozue losoval, když rozděloval území mezi jednotlivé kmeny. Nehemiáš losoval, když vybíral ty, co budou žít uvnitř hradeb Jeruzaléma, a ty, co budou za hradbami. Apoštolové losem vybírali náhradu za Jidáše. V Přísloví 16:33 se říká: „Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.” Nikde v Bibli není hazard nebo „náhoda” použita jako zábavná nebo přijatelná aktivita u božích následovníků. (GotQuestiones 2013, online) Postupem času si ovšem hazardní hry vybudovaly v lidské společnosti své místo ve
2
Účastníky uznávaný úzus ve stylu oblékání, který je specifický pro danou příležitost.
12
chvílích odpočinku a společenské zábavy. V mnoha kulturách jsou jednou z nejstarších činností sloužící k výše zmíněným účelům. Potvrzují to spisy a různá zařízení nalezená v hrobkách a dalších místech. Stejně jako je dlouhá historie her, je dlouhá i snaha o jejich regulaci. Úpravu podmínek pro hazard můžeme najít již ve spisech starověké Číny a antického Říma, stejně jako v židovském Talmudu3 či v dochovaných islamistických a buddhistických literárních památkách. Při porušení zákona byly udělovány přísné tresty. Například ve starověkém Egyptě byl přistižený hráč odsouzen k nuceným pracím v lomech. Evropská historie je protkána vyhláškami, nařízeními, regulacemi a zákazy o provozu hazardních her, což nepřímo svědčí o jejich velké oblibě napříč společenskými vrstvami. Organizovaný hazard ve větším měřítku, schválený panovníkem a šlechtou s cílem získat peníze, se objevil v Evropě již v 15. století4, kdy se začaly provozovat loterie v hernách. V 17. století se začali o hry s náhodným výsledkem (např. kostky) zajímat i matematici, kteří na nich zkoumali teorie pravděpodobnosti. Od této doby se postupným vývojem měnil oficiální postoj společnosti k hazardu. Od statutu hříšné zábavy a zlozvyku lidské společnosti začal být hazard považován za neškodnou, zábavnou a více méně tolerovanou aktivitu. V Českých zemích mají loterie své pevné místo poměrně dlouhou dobu. Již v roce 1355 nalezneme v kodexu Majestas Carolina vydaném Karlem IV. omezení hry v kostky a vrchcábů. Rovněž Rudolf II. roku 1592 vydal nařízení zakazující provozování
věcných
loterií
(karbanu)
bez
vědomí
královské
koruny.
(Medek 2012, s. 14) Marie Terezie v roce 1751 uzavřela smlouvu o pronájmu loterijního monopolu s italským hrabětem Ottaviem de Cavaldi. Během následujícího století hazard velmi dobře prosperoval i přes politické otřesy doby (francouzská revoluce, napoleonské války), a proto císař František I. v roce 1813 ukončil pronájem loterie a stát opět plně převzal loterie do svých rukou. Byla také uzákoněna soudní vymahatelnost výher z hazardních aktivit povolených státem. Zákon byl ještě dále upravován, vznikem první Československé republiky byl recepčním zákonem převzat také zák. č. 94/1913 ř. z., o třídní loterii. Loteriím se za první Československé republiky dařilo, přečkaly i období
3
Soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona a etiky, které židovská tradice považuje za
směrodatné. 4
Například v Číně se o loteriích dá hovořit již od století čtrnáctého, kdy se prostřednictvím hry Keno
získávaly finanční prostředky na stavbu Velké čínské zdi.
13
2. světové války. Úplná monopolizace loterií nastala v roce 1956, kdy byla zřízena SAZKA – podnik pro organizování sportovních sázek. Tento stav trval až do roku 1990. V tomto roce byl přijat zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, který monopolizaci zrušil a s drobnými změnami platí dodnes. (Schätzelová 2011, s. 12)
1.3.2 Morální aspekt hazardu V souvislosti s hazardními hrami bývá diskutována otázka, nakolik jsou tyto hry morální, či naopak nemorální, a zda by bylo vhodné je zakázat, nebo pouze regulovat. Pozornost
je
nejvíce
věnována
možnému
vzniknutí
závislosti
na
hraní
(tzv. patologickému hráčství). Příznivci hazardních her zastávají názor, že hra je čistě dobrovolná. Jde tedy o rozhodnutí jedince, zda se hry účastní, či nikoliv. Pozitivem hry je překonání sama sebe a možný osobní rozvoj jedince. Prunner konkrétně zdůrazňuje: 1. Sociální aspekt – účast na hře může poskytovat možnost zapojení do určitého druhu zábavy v prostředí, jež je pro jedince lákavé. Návštěva kasina může poskytovat zdravou změnu od každodenního života nebo od společenské izolace. Setkávání se s ostatními hráči může danému jedinci zprostředkovat pocit důležitosti a naplňovat touhu po sociálním kontaktu. 2. Aspekt soutěživosti – možnost risku a zdravého soutěžení může mít relaxační účinky. Herní aktivity mohou u dospělých osob vést k uvolnění stresu a vnitřní tenze. 3. Aspekt stimulační – hry často vyžadují okamžité a rychlé reakce na konkrétní, předem nedefinovanou herní situaci. U mnoha her je vyžadována matematická znalost, motorická koordinace, řešení taktických situací a vysoká míra koncentrace. Neustálá potřeba adaptace na měnící se podmínky hry nutí hráče k sebezdokonalovaní a rozvoji jeho dovedností. (Prunner 2008, s. 80-83) 4. Aspekt ekonomický – provozování hazardu přispívá do ekonomiky státu. Hazardní hry podléhají zdanění ve většině zemí světa a některé státy dokonce provozují loterie s cílem využít výtěžky z nich jako významný zdroj financí do státního rozpočtu. 14
Odpůrci hazardu zastávají názor, že jeho provozování zvyšuje negativní jevy ve společnosti jako, je např. kriminalita. Zdůrazňují také náchylnost k závislosti na hraní hazardních her a s ní spojené negativní dopady na společnost. V knize Pavla Prunnera (2008) věnované psychologii gamblerství jsou problémy související s hráčskou závislostí členěné do následujících skupin:
Hráčské poruchy.
Rodinné dysfunkce a domácí násilí (zahrnující v sobě i manželské a dětské zneužívání).
Hráčství mladistvých a nezletilých.
Psychické poruchy a psychózy (včetně vzniku těžkých depresí, výskyt manio-depresivní psychózy, porucha osobnosti, silné úzkosti a těžké problémy spojené s neschopností udržet pozornost apod.).
Sebevraždy, sebevražedné myšlenky a sebevražedné pokusy.
Výrazné finanční problémy (jako přímý důsledek sázení).
Kriminální chování (pornografie, prostituce a krádeže, distribuce drog, vydírání, vraždy apod.).
Je velice obtížné hledat kauzální souvislosti mezi gamblingem a těmito jednotlivými sociálně-patologickými jevy. Ve společnosti laické i odborné se na toto téma vede mnoho diskuzí. Faktem ovšem zůstává, že výskyt mnoha z výše uvedených problémů není u závislých ojedinělý a u řady z nich se objevuje v kumulované formě. Stejně tak je potvrzená souvislost negativního dopadu nejen na postiženého jedince, ale i na společnost a nárůst kriminálně závadového chování v ní. (Prunner 2008, s. 77) V České republice (ČR) se touto otázkou zabývá např. iniciativa STOP hazardu, která bojuje za změnu legislativy v ČR. V souvislosti s touto snahou vznikla v roce 2008 petice, v níž formuluje odpor k hazardním hrám takto: 15
"My, níže podepsaní, se obracíme na poslance, senátory a členy vlády, aby se neprodleně začali zabývat vážností dlouho neřešené situace na zbytnělém trhu s loteriemi a jinými hazardními hrami v České republice. Voláme po přijetí nového zákona, který výrazným způsobem přispěje k omezení negativních jevů (kriminalita, praní špinavých peněz, vytváření hráčských závislostí, rozvracení rodin, domácí násilí, ohrožení psychického vývoje dětí a mládeže, sebevraždy, bezdomovectví, zvyšující se obchod s drogami, prostituce a další), které na společnost a obce provozováním hazardu dopadají. Chceme zákon, které tak jako v řadě zemí lépe ochrání ty z nás, kteří svodům hazardu těžko odolávají, a jejichž situace a chování potom dopadá na jejich rodiny, děti, zaměstnavatele a tím i na celou společnost. Chceme zákon, který nám pomůže dostat hazard z našich obcí a měst.“ (Stop hazardu 2013, online) Autorka práce shledává tyto názory za velmi podnětné, ovšem cílem práce není tyto rozpory zkoumat a řešit. Považuje však za velmi podstatné objasnit základní problematiku herní závislosti.
1.3.3 Patologické hráčství Jedinec neschopný zabránit pronikání hazardních her do svého každodenního života bývá označován jako hazardní hráč, neboli gambler. Patologické hráčství patří podle Mezinárodní klasifikace nemocí mezi návykové a impulzivní poruchy, tedy ne mezi závislosti. Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. (Hroncová a Kraus 2004, s. 93) Ačkoli je gamblerství definováno jako porucha, společnost i mnozí odborníci ho chápou jako jistý druh závislosti, protože se u této činnosti objevují následující čtyři základní aspekty charakteristické pro závislost:
Hráč je stále víc a víc zaměstnaný hrou.
Patologický hráč neustále zvyšuje velikost sázky (v důsledku zvyšování tolerance na drogu se zvyšuje velikost dávky).
Dochází ke ztrátě kontroly nad hrou.
Hraní narušuje sociální vztahy.
Na značnou shodu patologického hraní a alkoholové či drogové závislosti upozorňuje řada autorů. (Prunner 2008, str. 35) 16
1.3.3.1 Vznik patologického hráčství a jeho průběh Gamblerství je chápáno jako progresivní vícestupňová porucha, jejíž časový vývoj je u každého jedince velmi individuální. Dle Karla Něšpora (český psychiatr specializující se na léčení návykových nemocí) trvá vznik závislosti 1 až 3 roky. Přechod od rekreačního hráčství k patologické závislosti prochází několika popsanými fázemi: 1. Fáze vítězná – spojená s prvotními úspěchy ve hře, hráči touží po zvyšování výher, postupně narůstá počet her. 2. Fáze ztrátová – dochází k ústupu hráčského optimismu. Jedinec se snaží „zběsilým“ sázením nabýt zpět své investice. Zde se již jedná o patologické hráčství v pravém slova smyslu. Hráč snažící se o nápravu svých ztrát nadále investuje do sázení, aniž by si uvědomoval neschopnost dosáhnout výhry. 3. Fáze zoufalství – jedinec se pokouší vymanit ze svých problémů. Tato snaha ho často přiměje k účasti na nelegálních aktivitách. Hráč má za cíl získat další finance, které by mohl investovat do hry a díky možné vysoké výhře by vyřešil vzniklou životní situaci. 4. Fáze rezignace – zoufalý hráč v této fázi rezignuje na řešení vzniklých problémů vlastní silou. Stává se pasivním, neschopným rozhodování a vysoký podíl stresu se odráží i na jeho fyzickém zdraví (často se objevuje vysoký krevní tlak, bušení srdce, střevní obtíže, nespavost atd.). V případě nátlaku okolí je ochoten vyhledat lékařskou pomoc, začíná si uvědomovat dopad svého chování. (Medek 2012)
Všeobecně jsou k patologickému hráčství náchylnější jedinci se sklony k závislostem, kteří jsou v častém kontaktu s hazardní hrou. Závislost se také častěji objevuje u osob, které trpěly v dětství poruchami pozornosti a hyperaktivitou. Velký vliv má sociální prostředí, ve kterém se jedinec vyskytuje. (Schätzelová 2011) Hry (ať už jakéhokoli typu) jsou nezpochybnitelnou součástí lidské společnosti a mají velký vliv na její vývoj. Vzhledem k zaměření práce je nutné zmínit, že v kultuře má hra 17
extrémně důležitou roli (např. u performativního umění je „hraní“ hlavní tvůrčí aktivitou). Také zde najdeme charakteristické rysy různých, výše popsaných typů her. Kupříkladu pro divadlo je příznačná jeho fiktivnost a vydělenost z každodenního života. Vzhledem k velkému propojení her a kultury bude v následující kapitole popsána kultura jako taková, problematika jejího chápání v rámci ekonomického přínosu a její postavení v rámci širšího celku, v tomto případě Evropské unie.
1.4 Kultura Ottův slovník naučný definuje kulturu jako pěstování, vzdělávání a zušlechťování něčeho, co je schopno vývoje k zlepšení. (Ottův slovník naučný 1999, s. 349) Vysvětlení pojmu kultura má však mnoho variant - tato práce se bude zabývat termínem ,,kultura“ ve smyslu označení souboru tradic, informací, dovednosti, stupně výchovy a všech dalších znaků prostředí, které charakterizují určitou sociální skupinu, jejíž členové přebírají ,,kulturu“ jako společné intelektuální a citové dědictví. Pro každou kulturu
je
charakteristický
určitý
soubor
uměleckých
a literárních
děl.
(Souriau 1994, s. 505)
1.4.1 Postavení kultury v ekonomice Kulturu nelze chápat jen jako soubor duchovních a hmotných hodnot, ale i jako přirozenou součást ekonomiky a národního hospodářství. Ekonomická hodnota kulturních statků vyplývá z jejich vzácnosti a užitné hodnoty. Velmi problematické je ohodnocení volně dostupných kulturních statků a služeb. Obvykle jim ze strany veřejnosti bývá přisuzována vysoká umělecká hodnota, ale velmi nízká cena. Důsledkem toho jsou tyto služby často poskytovány za neekvivalentní poplatek. Jednou z příčin této situace je fakt, že snad v žádné jiné oblasti ekonomiky neexistuje tak intenzivní konkurence mezi současnými produkty a statky vytvořenými v minulosti, jako v kulturním průmyslu. V rámci ekonomiky je kultura tradičně řazena mezi neproduktivní oblasti, ve kterých je neefektivně využíváno veřejných zdrojů, navíc často za nespravedlivých podmínek. V této oblasti se mnohdy stává, že zdroje vytvořené většinou občanů skutečně využívá a má z nich prospěch jen nepočetná skupina obyvatel. K uvědomění si ekonomického přínosu kultury je nutno pochopit, že se postupem času rozvinul kulturní průmysl a trh kulturního zboží a služeb, kde vedle sebe začaly koexistovat tržní i mimotržní vrstvy kulturního života. Kulturní průmysl je tedy 18
ekonomický produktivní systém, jehož efekty mají často povahu externalit (jednotlivec si odnáší z kulturních akcí různé zážitky, které ho určitým způsobem ovlivňují pozitivně i negativně). Do značné míry stojí mimo trh, ale zároveň je na trhu – alespoň v jeho ideální podobě – stále přítomný. (Škarabelová a Neshybová 2007)
1.5 Evropská unie Evropská unie (dále EU) je nejvýznamnější politicko-hospodářské seskupení v Evropě, jehož cíli jsou sjednocení trhu a vytvoření měnové a hospodářské unie, podpora rozvoje a růstu hospodářství, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti, které vedou k zvyšování životní úrovně obyvatel. Ve vnitřním trhu EU se uplatňují čtyři základní svobody, a to: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. V současné době tvoří EU dvaceti sedmi členských států včetně České republiky.
1.5.1 Kultura a EU Máme-li dosáhnout bohatší kultury, bohaté na kontrastní hodnoty, musíme poznat celou škálu lidských možností a méně vázat libovolné sociální struktury tak, aby si každý rozdílný člověk našel své vhodné místo.
M. Mead EU je organizace sdružující vybrané evropské státy. Její heslo je „Jednotná v rozmanitosti“, a charakterizuje tak snahu o vytvoření komplexního unijního celku, který bude udávat jednotný směr všem členským státům, ale zároveň jim bude ponechávat svobodu a podporovat národní uvědomění jednotlivých států. Vzhledem k výše zmíněnému heslu je legislativa EU nucena přijmout bohatou evropskou kulturní diverzitu. Není tedy oprávněna harmonizovat právní a správní předpisy členských států v oblasti kultury. Přirozeně ovšem dochází k standardizaci právních předpisů členských států v oblastech, kde EU zasahuje. Snaha o kulturní spolupráci na evropské úrovni byla zjevná již od počátku 70. let, oficiální místo v evropské integraci však kultura našla teprve ve Smlouvě o Evropské unii z roku 1991 (jindy též nazývaná jako Maastrichtská smlouva). Čl. 128 Maastrichtské smlouvy (pozdější čl. 151 Amsterdamské smlouvy, resp. Smlouvy z Nice) je významným právním ukotvením přístupu EU k oblasti umění 19
a kultury. (Institut umění 2006, s. 6) Dle Amsterdamské smlouvy (hlava XII, kultura, čl. 151) je ukotvení definováno následovně:
1.
Společenství přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodosti a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví.
2.
Činnost Společenství je zaměřena na povzbuzováni spolupráce mezi členskými státy a v případě potřeby na podporu a doplňování jejich činnosti v následujících oblastech:
Zlepšováni znalosti a šíření kultury a dějin evropských národů. Zachování a ochrana kulturního dědictví evropského významu. Nekomerční kulturní výměny. Umělecké a literární tvorby včetně tvorby v audiovizuální oblasti.
3.
Společenství a členské státy podporují spolupráci v oblasti kultury se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy.
4.
Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení teto smlouvy přihlíží ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat různorodost svých kultur.
5.
Rada, aby přispěla k dosaženi cílů uvedených v tomto článku, přijímá postupem po dle čl. 251 po konzultaci s Výborem regionů podpůrná opatření, s vyloučením harmonizace právních a správních předpisů členských států. Rada při postupu podle čl. 251 rozhoduje jednomyslně, vydává na návrh Komise jednomyslně doporučeni. (Institut umění 2006, s. 6)
Vzhledem k definování pozice kultury pro EU a jejích členských zemí v rámci legislativy je jasné její chápání jako významné součásti společnosti. Pozice kultury v ekonomice, jak byla popsána výše, je ovšem problematická i v rámci této mezinárodní instituce. Dlouholetým problémem je její financování vzhledem k trendu snižování dotací 20
z veřejných zdrojů. Otázkou je tedy nalezení zdrojů nových. Následující text se zabývá principy financování kultury z hazardních her, tak jak jsou v současné době nastaveny.
1.5.2 Klasifikace hazardních her v evropském kontextu Rozdělení hazardních her je složitou disciplínou, neboť existuje nespočet úhlů pohledů, jak na ně nazírat. Legislativa EU dělí hazardní hry pouze do velmi obecných kategorií. To je způsobeno rozdílností legislativních úprav této oblasti jednotlivými členskými státy. V České republice například členění prakticky neexistuje, neboť zákon 202/1990 Sb. České národní rady o loteriích a jiných podobných hrách definuje hry takto: „Loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách (dále jen "herní plán").
Nezáleží
přitom
na
tom,
provádí-li
se
hra
pomocí
mechanických,
elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení.“ (Zákon České národní rady 1990) V § 2 zák. č. 202/1990 Sb. je možné nalézt jisté rozdělení ,,her podobných“ na 14 podkategorií, které ovšem nejsou konkrétně pojmenovány. Tyto kategorie nelze implementovat jako vzorec pro rozdělení her, vzhledem k jejich platnosti pouze v českém prostředí.
1.5.3 Financování kultury z loterií v EU Evropská unie neustále hledá možnosti financování kulturního sektoru. Jednou z možností je založení loterijních fondů, které by shromažďovaly finance získané z hazardních her, a následně je přerozdělovaly do jednotlivých oblastí kreativních a kulturních průmyslů. Loterijní fondy jsou relativně novým typem financování, které se ovšem začíná rychle rozvíjet. Je to z důvodu všeobecné potřeby hledání a využívání nových zdrojů.
21
1.5.4 Dělení loterií dle EU Evropská unie dělí loterie do dvou základních a velmi obecných skupin: 1. State-owned lotteries (státní loterie) 2. Private lotteries (privátní loterie) Možnost využití loterií jako finančního zdroje pro kulturní sektor v současné době využívá 15 z 27 členských států, a to: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Slovensko, Švédsko a Velká Británie.5 Dle zprávy vypracované v roce 2006 pro Evropský parlament se role loterijních fondů, jejich zprostředkovávání a distribuce výnosů v jednotlivých zemích značně liší. Kultura dostává z hazardu největší finanční obnos ve Finsku (71.4 %), Velké Británii (38 %), dále potom v Itálii, Dánsku a dalších.6
5
V České republice fungovala v roce 1994 loterijní hra Lotynka, která ovšem nepřinášela předpokládané
finance do kultury, a proto byla její činnost ukončena. 6
Procentuální hodnoty vyjadřují množství financí získaných z hazardních her z celkových státních nákladů
na kulturu.
22
Graf č. 1: Loterijní financování jako procento státních výdajů na kulturu.
Zdroj: POLICY DEPARTMENT STRUCTURAL AND COHESION POLICIES. FINANCING THE ARTS AND CULTURE IN THE EUROPEAN UNION. Brussel, 2006, 114 s. Dostupné z: http://www.culturalpolicies.net/web/files/134/en/Financing_the_Arts_and_Culture_in_th e_EU.pdf. vlastní překlad.
23
2. Dílčí závěr Hry jsou neodmyslitelnou součástí lidské společnosti. Jejich role je zásadní při celoživotním vývoji jedince. Člověk touží uplatňovat svoji kreativitu a činí tak různými způsoby, např. právě prostřednictvím her. Touha něco vytvářet vede k tvorbě hmotných i nehmotných hodnot. Nejsilnější propojení hry a tvorby estetického přínosu lze najít u performativního umění, jako je např. divadlo. Zde dochází ke hře, která je akceptována všemi zúčastněnými a má na ně vliv (pozitivní i negativní). Jednou z motivací k účasti ve hře je využití volného času. Jedinec se chce a potřebuje bavit. Pro tento účel může využít nespočet herních možností, které mohou mít pozitivní i negativní dopad. Někdo se věnuje sportovním hrám, a posiluje tak svoji fyzickou zdatnost, pro jiného jedince je zase lákavá účast na hrách intelektuálních, ve kterých využívá své mentální schopnosti. Jedním z typů her, jichž je možné se zúčastnit, jsou také hry hazardní. Jedná se pravděpodobně o nejdiskutovanější formu zábavy vzhledem k jejím potenciálně negativním vlivům na společnost. Pozitivní dopady jsou těchto her jsou podobné jako u jakéhokoli jiného typu. Slouží k relaxaci, mentálnímu vývoji jedince, učí ho zvládat stresové situace atd. Možné negativní dopady jsou zde ovšem velmi silné. Vznik patologického hráčství značně determinuje jedince v sociálních, ekonomických i dalších aspektech života. Negativně také působí ne společnost celkově. Postavení her v rámci kultury je poměrně zásadní. Hry slouží k jejímu vytváření. Evropská unie nahlíží na kulturu jako na neoddělitelnou součást lidské společnosti. Existují však dlouhodobé problémy s jejím financováním v rámci členských států i EU celkově. Vzhledem k nutnosti nalezení nových zdrojů se některé státy rozhodly využít právě hazardních her jako generátorů financí i přes jejich možný neblahý dopad na společnost. Této možnosti v současné době využívá více než polovina členských států EU. Některé velmi úspěšně (z pohledu množství financí), jiné méně. Jedná se tedy o progresivní a z historického pohledu v rámci Evropy relativně novou formu financování, která si zaslouží bližší průzkum.
24
B) Blíže zkoumané případy využití loterií k financování kultury
25
1. Úvod Následují kapitoly se zabývají konkrétními modely provozování loterií a jejich využití k financování kulturního sektoru. K tomuto účelu byla zvolena metodika případových studií. Vzhledem k závěru předcházející kapitoly byly vybrány dvě konkrétní země s největším finančním podílem loterijních zisků na dotování státního rozpočtu. Tyto země jsou Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Finsko, jež jsou členskými zeměmi Evropské unie a loterie provozují dlouhodobě. Autorka práce se zde věnuje popisu každé země zvlášť v rámci vývoje její kulturní politiky, která značně ovlivňuje přístup k loteriím a k nakládání s vygenerovanými financemi. Jsou zde definovány hlavní cíle a nástroje kulturní politiky, základ právního ošetření provozu loterií a financování kulturního sektoru všeobecně. Součástí je také popis přístupu k loteriím z pohledu jejich propagace a snahy působení na potenciální zákazníky. Autorka práce se setkala s komplikacemi při práci se zdroji, především kvůli jejich odlišnému jazyku a případné nedostupnosti. Obzvláště u finských zdrojů často neexistuje jejich ekvivalent v jiném jazyce, jako je např. angličtina. Bylo tedy nutné pracovat převážně se zdroji
jazykově dostupnými,
a eliminovat
tak
nutnost
využití
neprofesionálního překladu, který by mohl vést k zavádějícím informacím. Hlavními informačními zdroji jsou publikace vytvořené v rámci EU k popisu kulturních politik členských států.
Velkou část použitých materiálů vytvořil The Council of
Europe/ERICarts „Compendium of Cultural Policies and Trend in Europe“, což je trvale aktualizovaný informační a monitorovací systém kulturních politik v Evropě, který funguje pod Radou Evropy.
26
2. Velká Británie Spojené království Velké Británie a Severního Irska (často také nazýváno Spojeným královstvím, Británií, Vekou Británií či Anglií) je stát skládající se ze čtyř zemí: Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska. Každá z těchto zemí má vlastní a přesto vzájemně podobnou kulturu, historii i různou míru nezávislosti. Hlavní územní celek (ostrov) Velké Británie tvoří tři ze čtveřice států: Anglie, Wales a Skotsko. Stát i jeho politika je do značné míry determinovaná nejpočetnější národnostní menšinou, kterou v tomto případě tvoří Angličané, jejichž počet značně převyšuje ostatní tři národnosti. Pro přehlednost je krátký přehled faktů uveden v příloze A. Pro pochopení problematiky místní kultury, kulturní politiky a jejího financování ve Velké Británii je nezbytně nutné vyjasnit si politické uspořádání státu jako celku i specifika vyplývající ze samosprávy jednotlivých zemí.
2.1 Politické uspořádání země Spojené království je parlamentní monarchií, v jejímž čele stojí panovník (král či královna), který je formálním držitelem veškeré moci v zemi. Současná královna Alžběta II. je oficiální hlavou státu také ve všech zemích Commonwealthu7, zastupuje tedy dalších 15 zemí jako je např. Austrálie nebo Kanada. Ačkoli má hlava státu značně rozsáhlé formální pravomoci8, v současné době je její role hlavně ceremoniální a reprezentativní. Výkonnou moc zastává „Vláda jejího Veličenstva“, v jejímž čele stojí premiér.
2.2 Historický vývoj kulturní politiky a jejích nástrojů Ve Velké Británii se objevily právní předpisy upravující například fungování muzeí a knihoven již v devatenáctém století, současný systém má ovšem svůj původ v roce 1940. V této době zahájila mezinárodní politika diskuzi na téma, zda by měla vláda zasahovat do financování umění a kultury, chápané jako znak svobodné a demokratické společnosti.
7
Země, které patřily pod koloniální nadvládu Spojeného království.
8
Např. právo jmenovat premiéra, právo jmenovat a odvolat všechny státní a vojenské úředníky včetně
ministerského předsedy atd.
27
Z poznání důležitosti podporování kultury pro společnost začaly vznikat první národní organizace za účelem podpory umění, jako např. Council for the Encouragement of Music and the Arts (CEMA)9. Tato rada spravovala charitativní i veřejné prostředky určené pro umění, a to pod vedením známého ekonoma Johna Maynarda Keynese, jehož jasná představa a zodpovědném vedení vedlo v roce 1946 k transformaci CEMA na Arts Council of Great Britain (Umělecká rada Velké Británie), jež je považována za první nevládní uměleckou agenturu na světě distribuující vládní finance (tzv. „arm’s length system“). Keynes věřil, že Arts Council bude mít pouze dočasně významné postavení během znovubudování kulturního života po skončení druhé světové války. Navzdory tomuto přesvědčení vláda uznala, že organizace hraje důležitou roli v podpoře umění. Množství financí, kterými Arts Council disponoval od vlády v letech 1945–1946 bylo 235 000 liber a během následujících deseti letech fungování vzrostla dotace na 820 000 liber. Přidělování dotací probíhalo na základě vyhodnocení přijatých grantových žádostí od uměleckých organizací a umělců. Ačkoli počet podporovaných subjektů vzrůstal, rozsah uměleckých forem spadajících do sféry zájmu byl poměrně malý (například poezie, fotografie nebo jazz nebyly podporovány mnoho let). Organizace nevytvořila ucelenou strategii podpory, ani nedefinovala umění jako takové. Vzhledem k politickému rozdělení státu na více zemí nepůsobil Arts Council ve Skotsku a Walesu – tyto země založily vlastní organizace. V Severním Irsku byl Arts Council založen jako nezávislý subjekt až v roce 1962. V prvních dvaceti letech po skončení války byl v Británii prioritou rozvoj národních muzeí, galerií a knihoven, vzhledem k jejich chápání jako nositele „národního dědictví“. Sedmdesátá léta dvacátého století byla charakteristická navýšením výdajů určených kulturnímu sektoru. Se vzrůstající potřebou finančních dotací byla otevřena diskuze zabývající se otázkou, jaké formy umění by měly být primárně dotovány. Jedna skupina zastávala názor, že prioritní by mělo být klasické nebo moderní umění. V opozici stála vzrůstající skupina zastánců tzv. „alternativní kultury“, založená na vzrůstajícím počtu uměleckých center a komunit lokálního charakteru, která označovala přístup Arts Council za elitářský. Místní úřady proto začaly postupně rozšiřovat podporu, budovaly a rekonstruovaly divadla, muzea, galerie i víceúčelové haly pro potřeby uměleckých komunit a zároveň
9
Rada pro povzbuzení hudby a umění
28
tvořily vlastní kulturní programy. Míra podpory ovšem byla velmi nerovnoměrná vzhledem k legislativě, která od roku 1948 zadávala úřadům podporu kultury jako dobrovolnou, nikoli povinnou činnost. Důsledkem byl vznik řady regionálních asociací, které se snažily (i když velmi nesourodým způsobem) vytvořit spojovací článek mezi regiony a samotným Arts Councilem. Osmdesátá léta přinesla řadu změn. Politické i ekonomické tlaky vedly k zásadnímu přehodnocení řízení kultury a jejího financování. Ačkoli se do této doby stát zavazoval k relativně velké podpoře veřejného sektoru, vláda Margaret Thatcherové směřovala kulturní organizace k hledání nových zdrojů, které by doplnily jejich příjmy. Z tohoto důvodu vznikl „Program pro obchodní sponzoring“, který měl podporovat sponzorské financování ze soukromého sektoru. V roce 1990 požádala vláda Arts Council ve spolupráci s dalšími institucemi o práci na rozvoji „Národního umění a mediální strategie“. Bylo to poprvé v historii organizace, kdy dostala možnost navrhnout a koordinovat rozvoj kulturní politiky a financování v zemi. Tento proces zahrnoval uspořádání asi padesáti seminářů po celé Británii, aby se důkladně zmapoval kulturní sektor. Roku 1992 byla vydána zpráva reflektující zjištění s doporučením následného postupu. Nicméně nedlouho po jejím zveřejnění došlo k odložení
realizace
jakýchkoliv
inovací.
Celkově
jsou
ale
devadesátá
léta
charakteristická strukturálními změnami v umění a kultuře. Znovu zvolená konzervativní vláda stanovila ministerstvo zodpovědným za umění, muzea, knihovny, kulturní dědictví, sport, média a cestovní ruch. Těmto oblastem se věnoval Department of National Herritage (Ministerstvo národního dědictví) v roce 1997 přejmenované na Department for Culture, Media and Sport (Ministerstvo kultury, médií a sporu). V roce 1994 bylo učiněno zásadní rozhodnutí o rozdělení zodpovědnosti Arts Counsil Velké Británie do tří oddělených částí: Umělecké rady Anglie, Skotska a Walesu. Každý z národů tedy začal řešit svou kulturní politiku samostatně. Z pohledu této práce jsou devadesátá léta nejzajímavější z důvodu zřízení National Lottery (Národní Loterie), která přinesla nový a velmi významný zdroj příjmů do kulturního odvětví. Od roku 1994 vygenerovala více než 20 miliard liber pro veřejně prospěšné účely. Nejvíce je podporováno umění, národní dědictví, sport, komunity a dobrovolnické skupiny, dále také zdravotnictví, školství a životní prostředí. Po prvotním zaměření na velké projekty vláda podnikla změny a finanční prostředky byly
29
vyčleněny na menší projekty10, které jsou schopnější reagovat na měnící se potřeby obyvatelstva. Začátkem 21. století se kulturní politika zaměřila na rozvoj filmového průmyslu a došlo k založení UK Film Council (Filmový koncil Spojeného království). Arts Council of England mírně pozměnil svoji identitu a přejmenoval se na Arts Council England. Také došlo ke změnám v systému podpory na národní i regionální úrovni. Za posledních 20 let prošlo kulturní odvětví a jeho struktury více změnami než v předchozích 45 letech. Další změny jsou v očekávání, neboť vláda zvolená v roce 2010 oznámila výrazné strukturální změny v systému podpory, které vyplývají z celkových úsporných opatření. Výrazné snížení státních dotací velkou měrou determinuje kulturní prostředí, a to i přes značné výdělky Národní Loterie. Strukturální změny také mohou narušit politickou soudržnost a uskutečňování vládních cílů, stejně jako mohou mít negativní dopad na kulturní infrastrukturu. (Council of Europe/ERICARTS 2011) Tento postupný vývoj přístupu k chápání kultury a jejího významu pro společnost napomohl k definici obecných cílů kulturního vývoje této země. Pro pochopení situace ve Spojeném království je nutné objasnit místní pohled na kulturu a stanovené cíle i funkce současné kulturní politiky.
2.3 Národní definice kultury Britskou kulturu je v dnešní době komplikované jednoznačně vymezit a jednoduše charakterizovat, zejména pro její regionální a jazykovou rozmanitost a rozvětvenost. Z institucionálního hlediska přijalo Ministerstvo kultury, médií a sportu širokou definici kultury, která se používá především při tvorbě kulturních strategií na místní a regionální úrovni. Tato definice je spíše výčtem uměleckých forem, aktivit a kulturních projevů, které mohou vznikat v místních veřejných prostorech. V posledním desetiletí využívala vláda pojem „kultura“ jako všeobjímající termín zahrnující umění, muzea, památky, knihovny, film atd. Je zajímavé, že vláda Spojeného království používá termín „kreativní průmysl“ pro označení dalších odvětví jako jsou např. móda, reklama, vývoj softwarů, a zároveň i tradiční pojem „kulturní průmysl“ ve spojitosti s výše zmiňovanými muzei, památkami atd. Z politického pohledu mají všechna tato odvětví společný ekonomický potenciál.
10
Výjimkou jsou Olympijské a Paralympijské hry 2012
30
2.4 Hlavní rysy současného modelu kulturní politiky Historicky byl systém kulturní podpory Spojeného království považován za typicky „arm's length system“, jenž funguje na principu vládou pověřených nevládních organizací odpovědných za vyplácení státních finančních prostředků na kulturu a určujících, kdo tyto prostředky obdrží. Lze namítnout, že tento princip je spíše jen „úmluvou“ mezi vládou a různými kulturními organizacemi, které jsou povinny jednat na základě správních norem. I přesto měly organizace poměrně „volnou ruku“ při ovlivňování kulturní sféry. To se změnilo počátkem 80. let, kdy vláda projevila větší intervenci v otázkách nastavení hlavního politického cíle a reorganizace a restrukturalizace těchto subjektů. Přestože politika po roce 1997 směřovala k decentralizaci, vláda se snažila prosadit své klíčové cíle (např. nárůst zaměstnanosti) do základní úrovně státní správy i kulturních organizací. Činila tak cestou poskytování podmíněných zdrojů založených na sledování výkonnosti. Výsledkem bylo užší propojení kulturní politiky s vládními programy, což dalo některým organizacím prostor pro změnu své vlastní struktury. Vláda se rovněž věnovala vytvoření decentralizace systému ve Skotsku a Walesu, kde postupem času vznikly samostatné kulturní strategie daných zemí. Celkově byl tento systém vystaven čím dál větší kritice ze strany uměleckých komunit, které nesouhlasily s nejasným principem rozhodování o přidělování a alokaci financí oprávněnými organizacemi. Požadovaly jasné definování hlavních subjektů zodpovědných za různé oblasti kultury. Za nejvýznamnější byly označeny následující tři instituce:
1. Museum, Libraries and Archives Council (Rada pro muzea, knihovny a archívy). 2. Arts Council England (Umělecká rada Anglie). 3. UK Film Council (Filmový koncil Spojeného království).
2.5 Cíle kulturní politiky Základním cílem kulturní politiky Spojeného království je, aby „nejlepší věci v životě byly přístupné co největšímu počtu lidí“. (Council of Europe/ERICARTS 2011, s. 8) Cílem je tedy pracovat na usnadnění přístupu a participace v oblasti kultury celému národu a umožnit tak kulturním činnostem zaujmout pevné postavení v životě obyvatel. Ministerstvo kultury, médií a sportu vytvořilo čtyři strategické cíle pro roky 31
2008-2011, k jejichž naplnění směřovalo (u většiny i nadále směřuje) současná kulturní politika země. Tyto čtyři strategické cíle jsou:
Příležitost: Podporovat větší rozšíření možných prožitků z kultury, médií a sportu.
Dokonalost: Podpora talentů a dobrých výsledků v oblasti kultury, médií a sportu.
Ekonomický dopad: Uvědomění si ekonomického přínosu odvětví.
Olympijské
hry:
Uspořádat
úspěšné
a
inspirativní
Olympijské
a Paralympijské hry 2012 s odkazem na národní dědictví. Tyto cíle byly schváleny vládou jako strategické priority a financování potřebné k jejich uskutečnění se staly nedílnou součástí plánovaných státních výdajů.
2.6 Financování kultury a jeho právní úprava Následující kapitola se věnuje legislativní úpravě pravomocí k přerozdělování finančních zdrojů v návaznosti na pravomocní úpravu. Je zde také uveden stav finančních dotací kultury v posledních letech.
2.6.1 Ústava Spojené království nemá psanou ústavu, ale místo toho se řídí soudními precedenty, zvyklostmi atd. Neexistuje zde zastřešující právní akt upravující kulturu, i když legislativa zavedla v průběhu let mnoho zákonů upravující různá kulturní odvětví - jak bylo zmíněno v historii vývoje kulturní politiky, např. muzea a knihovny jsou právně upravovány od poloviny 19. století.
2.6.2 Rozdělení pravomocí Parlament a vláda Spojeného království má zodpovědnost za všechny kulturní otázky v Anglii a v některých případech, jako je např. vysílání, ovlivňuje celou Velkou Británii. Ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku spadá odpovědnost za kulturní otázky pod místní samosprávu. Hlavními orgány jsou Skotský parlament, ve Walesu Národní shromáždění a vláda, v Severním Irsku Národní shromáždění.
32
2.6.3 Alokace veřejných prostředků Jak již bylo několikrát zmíněno výše, vláda Spojeného království financuje umění prostřednictvím nevládních organizací (arm's length system). Vláda tedy pravidelně stanoví celkový objem financí určených na kulturu, dále ovšem přímo nezasahuje do přerozdělování a tuto odpovědnost přenechává vybraným organizacím (i když někteří kritici tvrdí, že tato zásada nevměšování se bývá v posledních letech porušována). Ministerstva ovšem mají určitý prostor pro manipulaci financí vzhledem k distribuci zdrojů mezi jednotlivé, různě zaměřené organizace. Národní Loterie je velkým zdrojem příjmů pro kulturní sektor. Je centrálně spravována a kontrolována parlamentem Spojeného království a spadá pod kompetence Ministerstva kultury, médií a sportu, které pro dostatečnou kontrolu vytvořilo Loterijní komisi. Legislativní základna pro tvorbu a fungování loterie byla ošetřena Zákonem o Národní Loterii z roku 1993 (dílčí úpravy z let 1998, 2004 a 2006).
2.6.4 Daňové zákony Ve vztahu k potenciálním financím ze soukromého sektoru se britský model zaměřuje na roli podniků jako podporovatelů kulturního sektoru a snaží se vytvářet podmínky pro nárůst individuálních dárců. Nové modely zapojení dárců zavazovaly Ministerstvo kultury, médií a sportu k zvážení zavedení výhodnějších daňových režimů, neboť daňové plánování je zřejmým a velkým lákadlem individuálních dárců.11 Tento nový způsob podpory vstoupil v platnost v dubnu 2000 jako součást vládních plánů „přimět Británii dávat“. (Council of Europe/ERICARTS 2011, s. 51 ) Po přezkoumání Zákona o dani z charity navrhl kancléř státní pokladny významné zjednodušení a zlepšení administrativní náročnosti podpory charity. Změny byly provedeny pro povzbuzení soukromé podpory, která by doplňovala veřejné finance vyčleněné pro umění, kulturní dědictví a charitu. Mnoho kulturních organizací ve Velké Británii má charitativní statut, a jsou tak schopné využít těchto změn. V současné době existuje řada programů na podporu partnerství veřejného a soukromého sektoru využívajících daňových úlev. Například pokud podnik dočasně uvolní zaměstnance na charitativní či vzdělávací činnost, mzdové a další náklady, které
11
Britský daňový systém umožňuje odepsání daru ze základu daně.
33
by podnik za normálních okolností platil, jsou daňově uznatelné. (Council of Europe/ERICARTS 2011)
2.6.5 Financování kultury Od let 1998/1999 neustále docházelo ke zvyšování státního rozpočtu v oblasti kultury, médií a sportu. V roce 2005 byl nárůst dokonce celých 60 % oproti roku 1999. V letech 2010/2011 se plánovaný rozpočet vyšplhal přes 2 miliardy liber. Součástí byl ovšem příspěvek na náklady spojené s konáním Olympijských her 2012 v Londýně a budování potřebné infrastruktury. Nicméně vláda, zvolená v roce 2010, oznámila výrazné krácení dotací na kulturu v následujících letech. Z tohoto důvodu jsou postupně snižovány výdaje Ministerstva kultury, médií a sportu na všechny části jeho rezortu. Následující tabulka ukazuje postupné snižování financí (v letech 2007/2008 – 2009/2010) v jednotlivých oblastech rozdělených na: kulturní dědictví, umění, knihy a tisk, audiovizuální a mediální tvorbu, mezioborové a další oblasti. V žádné z těchto oblastí nedošlo ve zmíněných letech k jakémukoli nárůstu dotací, což vypovídá o zhoršující se finanční situaci kulturního sektoru. Tabulka č. 1: Státní výdaje Ministerstva kultury, médií a sportu v tisících liber.
Zdroj: COUNCIL OF EUROPE/ERICARTS. Compendium of Cultural Policies and Trends in Europe: UNITED KINGDOM. London, 2011, 106 s. Dostupné z: http://www.culturalpolicies.net/web/profiles-download.php. vlastní překlad. Velkou část z celkových finančních dotací tvoří výnosy z Národní Loterie, za jejichž 34
primární distribuci je zodpovědný National Lottery Distribution Fund (Distribuční fond Národní Loterie). Od založení až do roku 2009 bylo rozděleno přes 22 miliard liber na neolympijské veřejně prospěšné účely s následujícím rozdělením mezi nevládní organizace. Tabulka č. 2: Celkový počet grantů pocházejících z Národní Loterie v červenci 2009
Zdroj: COUNCIL OF EUROPE/ERICARTS. Compendium of Cultural Policies and Trends in Europe: UNITED KINGDOM. London, 2011, 106 s. Dostupné z: http://www.culturalpolicies.net/web/profiles-download.php. vlastní překlad. Tyto údaje jsou získané ze zprávy Národní Loterie zveřejněné v červenci 2009 a je zde vyčíslen celkový počet a výše grantů přidělených od roku 1995. Prostřednictvím sedmi distribučních organizací bylo podpořeno 84 402 projektů. Vzhledem k významu tohoto finančního zdroje pro oblast kultury se následující část práce zabývá fungováním Národní Loterie a systému přerozdělování generovaných financí.
2.7 Národní Loterie Národní Loterie zahájila svůj provoz v roce 1994 a zásadně ovlivnila kulturní prostředí Spojeného království, zejména pak jeho strukturu. Loterie je provozována na základě státní zakázky soukromou firmou Camelot group plc, která je mezinárodním provozovatelem loterií s dlouholetou tradicí.
2.7.1 Poslání Provozování loterie je věnováno veřejnému blahu a tvorbě pozitivního dopadu na komunity, ve kterých působí. Cílem společnosti je maximalizovat návratnost pro společnost tím nejefektivnějšíma odpovědným způsobem. Strategií společnosti je umožnit hrát co nejvíce lidem ale s tím, že utrácí relativně malé částky. (Camelot group plc 2013, online) 35
2.7.2 Prezentace loterie Národní Loterie nemá na britském trhu monopol. Proto, aby zaujala co největší počet potenciálních hráčů, se soustředí na propagaci loterie jako možnosti dosažení nejen zábavy při hře a možnosti výhry, ale také na zdůraznění pozitivního dopadu fungování loterie v britské společnosti; jejím hlavním argumentem je užití zisku na podporu kulturního sektoru. Pro marketingové účely byla zřízena speciální webová stránka, která zprostředkovává spotřebitelům informace o užití získaných peněz a množství projektů, jež byly podpořeny. Zároveň slouží jako informační zdroj potenciálním žadatelům o podporu. Ukázku těchto stránek lze najít v příloze B. Je nutné zmínit, že propagace je směřovaná především k pozitivnímu efektu hraní loterie. Organizace se prakticky nevyjadřuje k hrozbě patologického hráčství, ani k jeho prevenci. Pakliže uživatel narazí na informaci zabývající se ochranou spotřebitele, je dána pouze do souvislosti s ochranou osobních údajů atd.
2.7.3 Zisky loterie a jejich přerozdělení Po počátečním zaměření na velké projekty udělala vláda změny, aby se prostředky dostaly i k projektům komunitního charakteru. Politické směrnice vydané pro fungování loterie vyžadovaly, aby podniky odpovědné za distribuci finančních prostředků braly v úvahu potřeby veřejných i místních komunit a zajistily přístup k financím projektům zaměřeným na vývoj a inspiraci dětí a mladých lidí, na dobrovolnictví, inovace a rozvoj talentu - za účelem snížení ekonomické a sociální deprivace obyvatelstva. Zisky loterie určené na „dobré účely“
má pravomoc přerozdělovat celkem 13
organizací, které pokrývají různá odvětví kulturní sféry. Tyto organizace jsou následující:
Arts Council England (Umělecká rada Anglie).
Arts Council of Northern Ireland (Umělecká rada Severního Irska).
Arts Council of Wales (Umělecká rada Walesu).
Creative Scotland (Kreativní Skotsko).
Big Lottery Fund (Velký loterijní fond).
British Film Institute (Britský filmový institut).
Heritage Lottery Fund (Loterijní fond kulturního dědictví).
Olympic Lottery Distributor (Olympijský loterijní distributor).
Sport England (Sport Anglie). 36
Sport Northern Ireland (Sport Severní Irsko).
Sportscotland (Sportskotsko).
Sport Wales (Sport Wales).
UK Sport (Sport Spojené království).
Největším z těchto distributorů je Big Lottery Fund (Velký loterijní fond), který je zodpovědný za přerozdělování 40 % loterijních zisků. Tato organizace podporuje zejména oblasti místního zdravotnictví, školství, životního prostředí a dobročinných účelů. V červnu 2006 se Ministerstvo kultury, médií a sportu potvrdilo, že všem odvětvím bude zaručena podpora až do roku 2019. Průměrně by mělo jít 28 pencí z každé libry vynaložené na loterii na veřejně prospěšných účelů. Poměr rozložení podpory je určen následujícím způsobem:
50 % – zdravotnictví, školství, životní prostředí, komunitní a charitativní organizace,
16,67 % – umění,
16,67 % – sport,
16,67 % – národní dědictví.
Národní Loterie vyprodukuje cca 30 miliónů liber týdně (částka po odečtení výher a nákladů), které následně přerozděluje. Ročně tyto oblasti získají finanční dotaci ve výši:
780 miliónů liber – zdravotnictví, školství, životní prostředí, komunitní a charitativní organizace,
260 miliónů liber – umění,
260 miliónů liber – sport,
260 miliónů liber – národní dědictví.
(Council of Europe/ERICARTS 2011) Ve Velké Británii žije cca 62 989 551 obyvatel. Celkově tedy ročně vygeneruje loterie 22,8 liber na obyvatele (cca 689 Kč)12.
12
Převedeno dle aktuálního kurzu měn k 23.5. 2013.
37
3. Finsko Finsko je stát nacházející se v severovýchodní Evropě na skandinávském poloostrově. Jeho vývoj byl značně ovlivněn několikasetletou nadvládou Švédska a později nadvládou Ruska. Nezávislým státem se stalo v roce 1918. Stručný přehled faktů je uveden v příloze C.
3.1 Politické uspořádání země Finsko je parlamentní republika, kde většina moci náleží vládě, v jejímž čele stojí předseda. Panuje zde ovšem velká autonomie jednotlivých správních celků (obcí), které mají velké pravomoci v nakládání s financemi a i v rozhodování o svém budoucím vývoji.
3.2 Historický vývoj kulturní politiky a jejích nástrojů O vývoji finské kulturní politiky lze hovořit od poloviny 19. Století; do současnosti prošel třemi fázemi:
Období finského národního obrození (1860-1960).
Vznik sociálního státu 13a formulování explicitní kulturní politiky.
Překonávání sociálního státu v pozdních 90. letech 20. století.
Tento vývoj byl zapříčiněn mnoha politickými i sociálními změnami ve společnosti, které postupně formovaly tvář finské kultury. Historicky měly velký vliv následují čtyři síly ve společnosti:
Občanská hnutí, která i přes jazykové a ideologické rozdíly přispěla k vývoji kultury.
Ambice
nově
formovaného
státu
posílit
místní
kulturní
identitu,
prostřednictvím podpory umění a umělců ústřední vládní politikou.
13
Stát hraje klíčovou roli v ochraně a podpoře hospodářského a sociálního vývoje občanů. Sociální stát je
založena na rovnosti příležitostí a spravedlivé distribuci bohatství.
38
Závazek obcí k poskytování kulturních služeb a k podpoře občanů v jejich zájmu o kulturu a jejich aktivní amatérskou účast.
Růst národních kulturních průmyslů, jejichž životaschopnost byla vláda ochotná na začátek podporovat i v případě méně ziskových žánrů.
Základy finské národní kultury byly položeny během ruského carského režimu (1809-1917), který ustanovil v rámci personální unie Finsko velkoknížectvím. To bylo patronem vývoje dvojjazyčného (švédského a finského) uměleckého a kulturního života. Po získání nezávislosti převzal nový národní stát roli patrona a pokračoval v budování národní identity a jednoty. Tato identita byla založena na kulturním dědictví, částečně vycházejícím z období ruské vlády a částečně z období starší nadvlády Švédska, která trvala sedm set let. V průběhu prvních čtyř desetiletí nezávislosti14, během kterých proběhla občanská válka a dvě války se Sovětským svazem, se národní identita stala dokonce předním cílem státu, což značně ovlivnilo jeho kulturní politiku. Další cíle, jako podpora kreativity, posílení participace občanů na kultuře a kulturní demokracie začaly nabývat na významu v 60. letech 20. století, kdy docházelo k intenzivnímu provázání s ostatními sociálními a ekonomickými cíli. Ideologie sociálního státu byla komplexněji přijata následně v 70. letech. Samotná podpora kultury a umění ovšem nabývala na významu ještě před nástupem sociálního státu. Obce se postupně ujímaly odpovědnosti za udržení institucí pro vzdělávání dospělých, za převzetí správy veřejných knihoven od občanských sdružení a za pravidelnou podporu těchto organizací. Tato úloha státu jako podporovatele kulturních institucí byla ustanovena zákonem již v roce 1920 a jeho finanční odpovědnost se stala i jedním z pilířů moderní kulturní politiky. Širší finanční základ pro veřejnou podporu umění, kulturních institucí a kulturních statků byl potvrzen právními předpisy v 60. a 70. letech 20. století, kdy začal vznikat právní základ pro grantový systém na podporu umělců. Státní podpora neinstitucionální kulturní činnosti byla stanovena v právních předpisech v 80. letech. I když si některé národní instituce (zejména Národní opera a Národní divadlo) zachovaly svůj nezávislý právní statut, proces „zestátnění“ finských kulturních a uměleckých institucí nabíral na síle až do 90. let. Instituce vyššího vzdělávání v oblasti umění a Národní galerie umění se staly součástí státního rozpočtového systému.
14
Byla vyhlášena 4. ledna 1918.
39
Souběžně se místní muzea a divadla dostala pod rozpočtovou kontrolu obcí, jejichž grantová politika měla charakter subsystému národních dotací. Kromě nového finančního zákona to vedlo i ke schválení Zákona o muzeích, divadlech a orchestrech v roce 1992. Z historického pohledu byly hlavními nástroji finské kulturní politiky:
Přímá finanční podpora umění, umělců a umělecké tvorby zahrnující rozsáhlé kulturní systémy, umělecké vzdělávání a odborné přípravy umělců.
Rozsáhlé veřejné, nebo neziskové vlastnictví a společné financování kultury a umění institucemi centrální vlády a obcí, včetně státního vlastnictví.
Skromné dotace do některých kulturních odvětví, zejména filmu a tisku.
Aktivní mezinárodní kulturní spolupráce.
V prvním desetiletí 21. století došlo k postupnému odklonu finské společnosti od principu sociálního státu. Změny od poloviny 90. let v rámci právních a správních celků Evropské unie vytvořily nový systém s výraznými prvky neo liberálního trhu orientovaného na veřejný sektor. I když kulturní sféra byla spíše pomalá v reakci na požadavky nové veřejné správy, mnoho dalších faktorů formovalo podmínky uměleckých aktivit, kulturních služeb, systémů a kreativního odvětví. Tyto faktory jsou např. rozšiřování EU o nové členské státy, nové propojení umění a umělců s informačními sítěmi a kreativní ekonomikou či potřeba zvýšit vývoz kulturních a uměleckých statků a služeb. Tento vývoj byl částečně přerušen příchodem finanční krize v letech 199-1993 a ještě více nedávno, v letech 2009-2010. Změny, které proběhly na začátku nového tisíciletí, celkově omezily roli státu a obcí jako přímých finančních zdrojů kulturních organizací. Ve stejné době ale nabyla na významu role veřejných orgánů v poskytování kapitálu do kulturních objektů a zařízení odborného vzdělávání v oblasti kultury. Jinými slovy, orgány veřejné moci investovaly do infrastruktury (systémy a sítě) a kvalifikované pracovní síly. Očekávají, že organizace v oblasti kultury a umění zafinancují rostoucí náklady ze svých vlastních příjmů, nebo z jiných zdrojů. (Council of Europe/ERICARTS 2011) Finská společnost a chápání kultury se vyvíjela v průběhu mnoha let. Současný pohled Finska na kulturu, cíle a funkce kulturní politiky je následující.
40
3.3 Národní definice kultury Z oficiálních dokumentů ošetřujících kulturu vyplívá všeobecné chápání pojmu kultura v širším i užším slova smyslu. V užším slova smyslu je termín „kultura“ chápán jako tvůrčí činnost zahrnující dramatická umění, práce jednotlivých umělců a příbuzné obory kulturního průmyslu (nakladatelská činnost, filmový průmysl, nahrávací průmysl, vysílání a multimediální produkce) s dostatečně vysokou úrovní kulturního obsahu. Toto pojetí kultury zahrnuje i hlavní domény kulturních služeb (veřejné knihovny, programy institucí pro vzdělávání dospělých) a kulturního dědictví (historické památky, kulturní památky, historická muzea a muzea umění) i mezinárodní spolupráci. Do této kategorie nezapadá profesionální umělecké vzdělávání, neboť spadá do pravomoci školství. Širší definice zahrnuje všechna kulturní odvětví bez ohledu na jejich zaměření. Spadá sem tedy i profesionální vzdělávání, vědecké archivy, ale i cestovní ruch, řemesla, reklama a další.
3.4 Hlavní rysy současného modelu kulturní politiky Jak je uvedeno v kapitole věnované historickému vývoji finské kultury, současný model kulturní politiky vychází z hodnot sociálního státu. Z hlediska rozhodování a administrativy funguje model horizontální a vertikální decentralizace a do nedávné doby realizace tržního15 odstupu. Na úrovni vertikální se rozumí ústřední vláda, řada odborných institucí a agentur, kde má hlavní pravomoc Ministerstvo školství a kultury, které implementuje národní cíle kulturní politiky. Některé z těchto institucí ovšem mají nezávislé rozhodovací pravomoci. Horizontální decentralizace je často korporativní povahy, zahrnuje tedy sdružení profesionálních umělců a kulturních pracovníků. Tyto organizace hrají velkou roli při formulování a implementování
politiky týkající se
umělců, jakož i určování grantů a projektového financování. Vertikální definice se soustřeďuje kolem osy ústředí vlády (státu) a místní samosprávy (obcí). Stát je finančně a administrativně odpovědný za národní umění a kulturní instituce, ale také za podporu rovného přístupu k umění a kultuře prostřednictvím
15
Tržní (sektor) je část národního hospodářství, která je financována z prostředků získaných subjekty
ziskového sektoru z prodeje statků, které buď produkují, nebo distribuují, a to na za tržní cenu, která se na trhu vytváří na základě vztahu nabídky a poptávky. (Rektořík 2010, s.14)
41
podpory regionálních i místních kulturních institucí. Dříve byla tato podpora zprostředkována formou grants-in-aid (pomocné granty), které zprostředkovávalo Ministerstvo školství a kultury. V raných 90. letech byly tyto granty integrovány do celkového systému financování státu a obcí. Státní grantový systém funguje na principu výpočtu kompenzace nákladů na tvorbu a odpovídá za spravedlnost kritérií. Nyní pokrývá
náklady
veřejných
knihoven,
institucí
pro
vzdělávání
dospělých,
neinstitucionálních obecních kulturních aktivit, základního uměleckého vzdělávání, muzeí, divadel a orchestrů. V případě vertikální decentralizace hraje také důležitou pozici „třetí sektor“16. Role profesionálních uměleckých a kulturních organizací jako lobbistů již byla zmíněna, přesto má třetí sektor další dvě role. Za prvé jsou tyto hlavní dobrovolné organizace odpovědné za posílení kulturní účasti občanů a amatérského umění. Za druhé, velká část veřejně podporovaných kulturních a uměleckých organizací (obzvláště pak muzea a divadla) fungují jako neveřejné organizace (dobrovolná sdružení, nadace a neziskové organizace, které mají statut akciové společnosti). Finský model má další tři rysy, které ovšem v současné době procházejí změnami. Prvním rysem je závislost na veřejném vlastnictví, veřejných rozpočtech a legislativě, která zajišťuje stabilitu veřejného financování kulturních a uměleckých služeb. Kritéria financování lze tedy změnit pouze na základě legislativní úpravy. Druhým rysem je ústřední role speciálně vyčleněných fondů ve financování. Ty jsou dotovány převážně ze zisků plynoucích z Veikkaus (státem vlastněné loterie), které jsou určeny k financování kultury, sportu a vědy. Následkem hospodářské recese v 90. letech byly finance z těchto fondů, původně určené pro diskreční17 účely, použity k financování veřejných subjektů, jako např. veřejných knihoven, divadel a muzeí. V důsledku toho bylo méně peněz pro nové projekty a iniciativy. Závislost vlády na financích ze zisku Veikkaus se tedy zvýšila. V roce 2001 tvořily tyto zisky dokonce téměř 70 % prostředků v rozpočtu Ministerstva školství a kultury. Nové zákony o loteriích a dalších hrách dále navýšily příjmy z hazardních her na základě zvýšení daně. Třetím rysem finské veřejné správy je nedostatek řízení na regionální úrovni všeobecně, ale i v oblasti kultury a umění. Regiony nehrají velkou roli z hlediska
16
Neziskový soukromý sektor (též třetí sektor) je část národního hospodářství, jejíž cílovou funkcí není
zisk, ale přímý užitek. Je financována ze soukromého sektoru (ale příspěvek z veřejných financí se nevylučuje. (Rektořík 2010, s. 14) 17
Z franc. discrétion – zdrženlivost, rozumnost, dle uvážení. (Ottův slovník naučný 1997, s. 607)
42
pravomocí a odpovědnosti. Veřejná správa je silná ve dvou úrovních – lokální (obecní) a centrální (státní). Z tohoto důvodu byl založen Arts Council (Umělecká rada) jejíž činnost byla na samém počátku rozdělena na regionální úrovni mezi jedenáct provinčních uměleckých rad. Později došlo k reformaci centrální vlády a počet těchto regionálních rad vzrostl na třináct. V roce 2008 vznikla celostátní Arts Council of Finland za účelem efektivnější koordinace regionálních jednotek mezi sebou. Celková správa krajských zastupitelství pro umění, původně spadající pod správu Ministerstva vnitra, přešla pod kompetenci Ministerstva školství a kultury. (Council of Europe/ERICARTS 2011)
3.5 Cíle kulturní politiky Vzhledem k historickému vývoji (nadvláda Švédska, později Ruska) bylo potvrzení národní identity hlavním cílem finské kulturní politiky. Podpora umělecké tvorby je druhým cílem, což se odráží ve snaze státu o zlepšení ekonomického postavení umělců prostřednictvím systémů grantové a důchodové státní podpory. V návaznosti na mezinárodní příklady začala finská vláda zdůrazňovat kreativitu a inovaci a jejich příspěvek k hospodářskému růstu. V rámci úsilí podpořit rozvoj této oblasti připravila vláda národní kreativní strategii. Vypracovala tři akční skupiny zahrnující široké spektrum pracovníků z různých rezortů, univerzit, uměleckých škol, umělců a zástupců podnikatelského sektoru. V roce 2007 Ministerstvo školství a kultury odstartovalo rozsáhlý šestiletý program na podporu rozvoje, růstu a internacionalizace podnikání v tvůrčích odvětvích. Společná odpovědnost státu a obcí v rámci financování a udržení komplexního systému kulturních služeb ukazuje na snahu státu zvýšit účast občanů na kulturním životě. Podobně jako ve Velké Británii byl zaveden „arm's length system“, zde ovšem fungující na principu vysoké autonomie samotných obcí a vládou pověřených nevládních organizací. Dochází tedy k čím dál větší decentralizaci – horizontální i vertikální. V současné době je kladen důraz na ochranu menšin, včetně švédsky mluvících Finů, Sámů a Romů. To je vnímáno jako snaha o podporu kulturní rozmanitosti státu. Přistěhovalci a uprchlíci mají prakticky stejná sociální a ekonomická práva jako finští občané. Tato podpora lidských práv je v souladu s finskou Ústavou a příslušnými ratifikovanými mezinárodními smlouvami.
43
Ministerstvo školství a kultury určilo strategii, která kombinuje tradiční a nové ekonomicky orientované cíle, jež by se měly postupně naplňovat od roku 2015. Za tímto účelem byly definovány následující klíčové cíle:
Zajištění rovného přístupu ke vzdělávání a kultuře.
Podpora vzdělávání a intelektuálního růstu.
Vytváření příležitostí pro participaci.
Zlepšení možností pro kulturní a ekonomickou konkurenceschopnost finské společnosti.
Diverzifikace cest za účelem zvýšení mezinárodního vlivu finské společnosti.
Zvyšování efektivity v odvětví kultury.
3.6 Financování kultury a jeho právní úprava Následující kapitola se věnuje legislativní úpravě nakládání s financemi a jejich přerozdělování.
3.6.1 Ústava Finská Ústava (platná od roku 1999) neošetřuje kulturní politiku jako takovou, ovšem jsou zde obsažena ustanovení týkající se následujících čtyř směrů – práva a svobody jednotlivce, rovnosti, svobody vyjadřování a kulturních práv menšin.
3.6.2 Rozdělení pravomocí Ve Finsku je uplatňována poměrně velká autonomie obcí, která jim dává např. právo zacházet s daněmi. I přesto jsou místní kulturní instituce ve velkém rozsahu závislé na centrálních vládních dotacích. Všechny veřejné prostředky určené pro místní umělecké a kulturní služby jdou primárně obcím, které část z nich případně přerozdělí neziskovým organizacím. Je tedy na rozhodnutí obcí, do jaké míry budou podporovat kulturní aktivity z vlastních zdrojů.
44
3.6.3 Daňové zákony Ve Finsku neexistují žádné zvláštní právní předpisy a správní opatření podporující firemní sponzoring. Na druhou stranu Income Tax Act (Zákon o dani z přijmu), který vstoupil v platnost v roce 2007, nabízí daňové odpočty darů. Konkrétně si firemní subjekty mohou odečíst:
dar v hodnotě minimálně 850 EUR a maximálně 250 000 EUR určený k podpoře umění, vědy nebo na ochranu kulturního dědictví a školství. Tato sazba platí v případě, že příjemcem je vzdělávací instituce či instituce na vzdělávání přímo napojená.
Další limit odpočtu je:
dar v hodnotě minimálně 850 EUR a maximálně 50 000 EUR určený na podporu národního dědictví, vědy a umění. Tato sazba platí v případě, že příjemcem je organizace, jejíž hlavním účelem je podpora výše zmíněných oblastí a která patří do seznamu právoplatných příjemců. (Council of Europe/ERICARTS 2011)
Kromě těchto úlev nemá Finsko zvláštní programy na podporu sponzorství.
3.6.4 Alokace a distribuce finančních prostředků Jak již bylo zmíněno, hlavní roli ve financování kultury ve Finsku má vláda a státní správa. Mezi hlavní oblasti politiky financování patří umělecká tvorba (převážně podpora uměleckého vzdělávání) a kulturní a umělecké instituce (knihovny, divadla, muzea atd.). Ačkoli jsou tyto oblasti vymezené, je velmi těžké určit přesnou výši podpory jejich jednotlivých částí. To je způsobeno právě velkou autonomií obcí, které mají pravomoc nakládat s přidělenými financemi dle svého uvážení. Z tohoto důvodu neexistuje dostatek statistických údajů. Relevantním zdrojem je tedy pouze výše financí vyčleněných Ministerstvem školství a kultury (viz tabulka č. 3 a 4).
45
Tabulka č. 3: Financování umění a kultury prostřednictvím Ministerstva školství a kultury v letech 2001-2009. Číselná hodnota je vyjádřena v milionech EUR.
Zdroj: COUNCIL OF EUROPE/ERICARTS. Compendium of Cultural Policies and Trends
in
Europe:
FINLAND.
Helsinky,
2011,
94
s.
Dostupné
z: ww.culturalpolicies.net/web/profiles-download. vlastní překlad. Z uváděných hodnot je jasné, že podpora této oblasti neustále stoupá, i přes měnící se ekonomickou situaci v Evropě. Do celkového rozpočtu jdou každoročně zisky z loterie Veikkaus. Její procentuální podíl na celkových financích Ministerstva školství a kultury ve stejných letech je následující: Tabulka č. 4: Podíl zisků loterie Veikkaus na financích přidělených Ministerstvem školství a kultury v letech 2001-2009.
Zdroj: COUNCIL OF EUROPE/ERICARTS. Compendium of Cultural Policies and Trends in Europe: FINLAND. Helsinky, 2011, 94 s. Dostupné z: ww.culturalpolicies.net/web/profiles-download. vlastní překlad. Důvodem, proč podíl loterie postupně klesá (přestože množství získaných financí roste od roku 2002), je úprava legislativy ošetřující sázení. Ta stanoví, že zisk lze použít pouze na podporu umění, vědeckého výzkumu, sportu a podporu rozvoje mládeže. Z tohoto důvodu nemohou být z loterijních zisků dotovány např. obecní veřejné knihovny a další. Tyto subjekty vyčleněné z loterijní podpory jsou v současné financovány z daňových příjmů. Přesto je loterie stále velmi důležitým zdrojem pro kulturu.
46
3.7 Loterie Veikkaus Úkolem loterie Veikkaus oy (Veikkaus s.r.o.) je vytvářet rozsáhlé hodnoty pro finskou společnost spolehlivým a zodpovědným provozováním her. Jedná se o státem plně vlastněnou společnost s ručením omezeným, která působí ve správním rezortu Ministerstva školství a kultury. Správa a řízení společnosti vychází z finského zákona ošetřujícím společnosti s ručením omezeným, z Loterijního zákona (The Lotteries Act; 1047/2001) a herní licence udělené společnosti na základě Loterijního zákona, který uděluje společnosti výhradní právo k provozování loterií a dalších her. Loterie Veikkaus má tedy monopol na finský trh s hazardními hrami.
3.7.1 Hodnoty, poslání, vize Cílem společnosti je stát se přední světovou loterií a zodpovědně, spolehlivě a efektivně naplňovat poptávku po hrách, jakož i zvyšovat hodnoty pro vlastníka, tedy Finsko a finskou společnost. Společnost má definované hodnoty ve čtyř následujících bodech:
Zodpovědnost.
Spolehlivost.
Kreativita.
Společné dobro.
Loterie si definovala svoji misi následujícím způsobem: „Finsko vždy vyhraje. Přispíváme finské společnosti spolehlivým a zodpovědným provozováním her“ (Veikkaus 2013, online)
3.7.2 Prezentace loterie Finský hazardní systém je založen na zodpovědném chování jedince a jeho cílem je minimalizovat případné škody hazardních her. Všechny hry přinášejí riziko nejen závislosti, které je potřeba znát. Sama společnost uznává, že může dojít ke vzniku patologického hráčství, což může mít za následek zdravotní, sociální a ekonomickou újmu hráče. Zastává však zároveň názor, že dostatečná informovanost o možných rizicích napomáhá k eliminaci negativních dopadů. 47
Společnost se soustředí na propagaci „rozumného hraní“ a ručí za „solidní marketingovou komunikaci“, která musí dodržovat státem vydané etické směrnice. Jejich základem jsou následující body:
Reklama nedává falešné informace nebo nezkresluje možnosti výhry.
V oblasti marketingu respektuje spotřebitele jako jednotlivce.
Marketingová komunikace není zaměřena na obzvláště zranitelné skupiny obyvatel (nízký věk, špatné sociální postavení atd.).
Je evidentní, že společnost (v přeneseném slova smyslu stát) prezentuje sázení jako neškodnou, ba naopak dobrou věc. Uznává však, že to platí jen v případě, že nedojde ke vzniku patologického hráčství. Vzhledem k monopolu na trhu také nemusí výrazně propagovat sebe samu. Její stránky jsou tudíž založené na co nejlepší dostupnosti informací o hrách, ale podpora kulturních a dalších projektů je zmiňována spíše okrajově. Ukázka stránek je v příloze D.
3.7.3 Zisky z loterie Zisky z loterie Veikkaus tvoří zásadní podíl na financování kulturního sektoru ve Finsku. Systém přerozdělování byl popsán již v kapitole Financování kultury a jeho právní úprava. Stejně tak byly uveden podíl loterie na rozpočtu Ministerstva školství a kultury. Je důležité zmínit, že zisky z loterie rok od roku rostou. V roce 2012 Finové prosázeli více než 1,8 miliardy EUR. Z toho byly vyplaceny výhry ve výši 950 milionů. Po odečtení dalších nákladů a přerozdělení zisku státem dostal kulturní sektor celkem 500,8 milionu EUR. Ve Finsku žije cca 5 400 000 obyvatel. Celkově tedy ročně vygeneruje loterie 92,7 EUR na obyvatele (2 400 Kč)18
18
Převedeno dle aktuálnímu kurzu měn k 23.5. 2013
48
4. Srovnání případů Dva výše popsané případy ukázaly různé varianty využití loterií jako finančních zdrojů nejen pro kulturu, ale i pro státy jako takové. Státy i jejich kulturní politika prošly mnohaletým a komplikovaným vývojem. Velká Británie je liberálním státem, který má historicky dlouhou samostatnost. Finsko oproti tomu je stát sociálně zaměřený, který si samostatnost vydobyl až v minulém století. V rámci cílů kulturní politiky mají oba státy podobné priority. Především je to zachování kulturního dědictví a péče o něj, přístupnost umění obyvatelstvu, rozvoj a vzdělávání. Tyto cíle jsou logicky vytyčené vzhledem k úkolu státu jako takového a jeho závazkům vůči občanům. Podobné cíle mají pravděpodobně vytyčené všechny státy EU. Obě země využívají poměrně efektivně loterie jako generátory státních příjmů. Princip tohoto využívání je v každé zemi poněkud odlišný. Tato práce se soustředila na samotný statut loterií, případně jejich provozujících organizací. Byl popsán princip přerozdělování zisků loterií, jejich výše i základní prezentace loterie. Pro přehlednost jsou hlavní zjištění porovnána v následující tabulce. Tabulka č. 5: Porovnání Velké Británie a Finska Srovnávací faktor existence loterie využívané státem
Velká Británie
Finsko
ANO
ANO
státem zadaná veřejná provozovatel loterie
zakázka – Camelot group plc
stát – státní společnost s ručením omezeným
není monopol, funguje podíl loterie na trhu
s jinými loterijními subjekty z soukromého
monopol
sektoru primární příjemce zisků a
státem schválené nevládní
jejich následný distributor
neziskové organizace
stát
průměrný roční zisk na obyvatele (po odečtení
689 Kč
2 400 Kč
všech nákladů)
49
silně orientovaná na propagace loterie a jejího
obeznámení spotřebitele
využití pro dobré účely
s podporou plynoucí se zisků
připuštění zodpovědnosti vzhledem k negativním
orientace na informovanost o možnostech her, propagace dobrých účelů v menší míře propagace zdravého hraní, vytvoření etických zásad pro
minimální
vlivům hazardních her
marketingovou komunikaci
Z výše srovnaných faktů je nejvíce zásadní vlastnictví loterie a její podíl na trhu. Finsko má výrazně vyšší zisky v přepočtu na jednoho obyvatele. Lze se domnívat, že je to dáno monopolním postavením státem provozované loterie, tudíž narozdíl od Velké Británie zde nehrozí odliv příjmů do jiných loterií. S tímto monopolem také souvisí přístup k propagaci loterií. Národní Loterie ve Velké Británii musí bojovat o potenciální zákazníky a motivovat je k účasti právě v této loterii. Z tohoto důvodu se její propagace zaměřuje na možnosti výher, které jsou ovšem u spousty dalších loterií. Jejím velmi důležitým argumentem je tedy podpora rozvoje země z jejích zisků. Jedny z nejsnáze dohledatelných informací jsou počty a příklady projektů, které byly realizovány díky ziskům loterie. Osvěta v problematice potenciálního vzniku patologického hráčství a dalších negativních vlivů je ale minimální. To je pravděpodobně zapříčiněno snahou neodrazovat zákazníky. Postavení Finska k této problematice se liší. Bylo by ke škodě státu (vlastníka loterie), aby nevaroval své občany před riziky spojenými s hazardními hrami. Propagace loterie se tedy řídí státem vydanými etickými směrnicemi, které zabraňují např. tvorbě masivní reklamy směřované k rizikovým skupinám. Zcela odlišný přístup obou států je také v nakládání se zisky z loterií. Velká Británie má systém založený na fungování nevládních neziskových organizací, jímž je dána důvěra v nakládání s financemi. Tyto organizace rozhodují o přidělování vyčleněných financí, řídí se však stanovenými prioritami a cíli kulturní politiky státu. Je tedy možné dohledat (i vzhledem k výše zmíněné propagaci pozitivních vlivů loterie) seznam podpořených projektů. To se odvíjí od průhlednosti systému přerozdělování financí zodpovědnými organizacemi, jejichž priority jsou jasně vytyčeny. Finsko zajišťuje přerozdělování financí skrz svou státní samosprávu. Obce, které mají velkou míru autonomie, nakládají se zdroji dle svého vlastního uvážení. Z tohoto důvodu neexistuje dostatek statistických informací pro objasnění podílu loterie na jednotlivých odvětvích. Celkově jsou velmi špatně dostupné i informace o hospodaření obcí. 50
Výše vyjmenované srovnávací faktory tvoří pouhý základ pro hodnocení loterijního využití a dopadu provozování loterie na obyvatelstvo státu. Níže jsou uvedené faktory, které by bylo vhodné dále prozkoumat:
Administrativní náročnost provozování loterie.
Administrativní náročnost jednotlivých modelů přerozdělování financí.
Finanční náročnost provozování loterie.
Počet zaměstnanců, které využívají jednotlivé loterie k ošetření plynulého provozu.
Poměr aktivních hráčů v obyvatelstvu.
Poměr patologicky závislých vzhledem k počtu aktivních hráčů.
Věkový průměr hráčů.
Pohlaví hráčů.
Autorka práce považuje tyto faktory za důležité vzhledem k možnému provedení analýzy náročnosti provozování loterií. Pro komplexní pochopení systému loterijního financování se nelze odvolávat pouze na z zisky loterií, ale důležitým faktorem je zároveň náročnost jejich provozování jak po stránce finanční, tak i administrativní. Důležitým bodem je také bližší prozkoumání dopadu hazardních her na obyvatelstvo státu, obzvláště pak v jejich negativních důsledcích. Tyto faktory nebylo možné probádat vzhledem k rozsahu tématu, ale hlavně kvůli velmi špatně dostupným informacím. S tímto problémem se autorka práce setkala především u finských informačních zdrojů. Za současných podmínek je prakticky nemožné vysledovat administrativní proces od vygenerování financí loterií, přes správu financí státem až po udělení financí konečnému uživatelskému subjektu. Chybí také kvalitní statistické údaje poskytnuté obcemi. V případě budoucího výzkumu by tedy bylo vhodné jej realizovat pomocí např. osobních rozhovorů s kompetentními osobami, které se orientují v dané problematice a znají místní prostředí. To by mělo napomoci v překonání jazykových bariér u písemných zdrojů, neboť jejich překlad může být zavádějící. U osobních rozhovorů je větší pravděpodobnost pochopení diskutované tématiky. Pakliže by se měly jednotlivé principy loterijních modelů těchto dvou zemí aplikovat na české prostředí, bylo by nutné provést důkladnou analýzu těchto faktorů a porovnání výsledků se situací v českém prostředí.
51
Závěr Práce poukázala na to, že hazardní hry jsou součástí lidské společnosti již tisíce let, a tudíž v ní mají své pevné místo napříč různými kontinenty. Jejich využití jako finančního zdroje státu není ojedinělým úkazem, např. v Číně tento princip napomohl stavbě Velké čínské zdi. Práce také popsala obecný význam her pro společnost a jejich využití pro celoživotní vývoj jedince. Předpoklad pozitivního i negativního dopadu se naplnil. Pozitivním dopadem je relaxace hráče, jeho mentální vývoj i ekonomické zisky, které hra může přinášet. Hlavním negativem je možný vznik patologické závislosti, která vede k sociálním i ekonomickým problémům a je spojována s negativními vlivy ve společnosti, jako jsou např. kriminalita, domácí násilí a další. V rámci Evropské unie je využití hazardních her poměrně častým jevem (speciálně zřízené loterie k financování kultury má více než polovina členských států). Metoda případových studií potvrdila hypotézu, že existují různé systémy využití loterijního financování. Konkrétní případy Velké Británie a Finska ukázaly rozdílné pojetí správy loterií. Ve Velké Británii je loterie provozována firmou na základě státní zakázky a nemá monopol na trhu, což se pravděpodobně odráží na jejích ziscích a propagaci. Finsko oproti tomu je vlastníkem loterie a zákonem je dáno její monopolní postavení na trhu. Z tohoto důvodu generuje vyšší zisky a je více kladen důraz na osvětu o negativních dopadech hazardních her na společnost. Obě tyto varianty ale přinášejí poměrně velké finanční zdroje státního rozpočtu. Práce odhalila nutnost dalšího výzkumu v oblasti přerozdělování financí, organizace loterie a náročnosti jejího provozování po administrativní i finanční stránce. Další částí výzkumu by měla být oblast dopadu na společnost z pohledu negativních vlivů (podíl patologicky závislých ve společnosti atd.). Tyto oblasti nebylo možné v rámci práce prozkoumat vzhledem k nedostatku informačních zdrojů. Autorka práce tedy doporučuje postavit další výzkum na osobních rozhovorech kompetentními osobami, které by mohly informacemi disponovat nebo doporučit jiné kvalitní zdroje. V případě budoucího hlubšího výzkumu je třeba uvažovat o jeho účelu. Například v případě úvahy nové implementace loterie pro kulturu do českého prostředí je nutné provedení dalších analýz, komplexní vyhodnocení efektivnosti jednotlivých případů a jejich možné aplikace v České republice. 52
Seznam citované literatury CAILLOIS, Roger. Hry a lidé: maska a závrať. Vyd. 1. Překlad Nina Vangeli. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998, 215 s. ISBN 80-902-4822-5. CAMELOT GROUP PLC. Camelot [online]. Watford, 2013 [cit. 2013-05-28]. Dostupné z: http://www.camelotgroup.co.uk/. vlastní překlad COUNCIL OF EUROPE/ERICARTS. Compendium of Cultural Policies and Trends in Europe: UNITED KINGDOM. London, 2011, 106 s. Dostupné z: http://www.culturalpolicies.net/web/profiles-download.php. vlastní překlad. COUNCIL OF EUROPE/ERICARTS. Compendium of Cultural Policies and Trends in Europe: FINLAND. Helsinky, 2011, 94 s. Dostupné z: ww.culturalpolicies.net/web/profiles-download. vlastní překlad. Česká republika. Zákon České národní rady: o loteriích a jiných podobných hrách. In: 202/1990. 1990. GotQuestions.org. GOT QUESTIONS MINISTRIES. GotQuestions [online]. Colorado Springs, 2013 [cit. 2013-05-28]. Dostupné z: http://www.gotquestions.org/gamblingsin.html. vlastní překlad. HRONCOVÁ, Jolana a Blahoslav KRAUS. Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Vyd. 1. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2006, 251 s. ISBN 80-808-3223-4. INSTITUT UMĚNÍ. Podpora umění a kultury z Evropské unie. 1. vyd. Praha: Institut umění, 2006, 120 s. ISBN 80-700-8191-0. MEDEK, Jan. Loterie, hry a sázky v právním řádu České republiky a v evropském kontextu. Brno, 2012. 208 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce JUDr. Petr Mrkývka, Ph.D. Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Patnáctý díl. Krajčij - Ligustrum. Praha: Sdružení pro Ottův slovník naučný, 1999. ISBN 80-7185226-0.
53
Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmý díl. Dánsko - Dřevec. fotoreprint pův. vyd. Praha: Sdružení pro Ottův slovník naučný, 1997. ISBN 80-7185-104-3. POLICY DEPARTMENT STRUCTURAL AND COHESION POLICIES. FINANCING THE ARTS AND CULTURE IN THE EUROPEAN UNION. Brussel, 2006, 114 s. Dostupné z: http://www.culturalpolicies.net/web/files/134/en/Financing_the_Arts_and_Culture_in_ the_EU.pdf. vlastní překlad. PRUNNER, Pavel. Psychologie gamblerství, aneb, Sázka na štěstí. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 273 s. ISBN 978-807-3800-741. SCHÄTZELOVÁ, Radmila. Prevence patologického hráčství. Zlín, 2011. 46 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce prof. PhDr. Pavel Mühlpachr, Ph.D. SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1994, 939 s. ISBN 80-856-0518-X. STOP HAZARDU. STOP hazardu [online]. 2013 z: http://www.stophazardu.cz/index.php/stranka/6
[cit.
2013-05-01].
Dostupné
ŠKARABELOVÁ, Simona a Jarmila NESHYBOVÁ. Ekonomika kultury a masmédií. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 210 s. ISBN 978-802-1042-674. Veikkaus. VEIKKAUS OY. Veikkaus [online]. Vantaa, 2013 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: https://www.veikkaus.fi/fi/yritysTietoa/arvot. vlastní překlad
54
Seznam použité literatury ARTS COUNCIL ENGLAND. Arts Council England [online]. London, 2013 [cit. 201305-29]. Dostupné z: http://www.artscouncil.org.uk/. vlastní překlad. COMMUNICATION DEPARTMENT OF THE EUROPEAN COMMISSION. European Union [online]. Brussel, 2013 [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://europa.eu/. vlastní překlad. Encyclopedia Britannica. ENCYCLOPÆDIA BRITANNICA (UK) LTD. Encyclopedia Britannica [online]. London, 2013 [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/224836/gambling/255571/History. vlastní překlad. HORÁČEK, Michal. FORTUNA, a. s.. Los a sázka. Praha, 2000, 92 s. MINISTRY OF EDUCATION AND CULTURE. Ministry of Education and Culture [online]. Helsinki, 2013 [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://www.minedu.fi/OPM/?lang=en. vlastní překlad. REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 3., aktualiz. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 188 s. ISBN 978-80-86929-54-5. THE BIG LOTTERY FUND. Big Lottery Fund [online]. London, 2013 [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://www.biglotteryfund.org.uk/. vlastní překlad. The Ministry of Finance. THE MINISTRY OF FINANCE. Ministry of finance [online]. Helsinki, 2013 [cit. 2012-05-12]. z: http://www.vm.fi/vm/en/01_main/index.jsp. vlastní překlad.
Dostupné
THE NATIONAL LOTTERY. The Nattional Lottery: Life changing [online]. London, 2013 [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://www.lotterygoodcauses.org.uk/. vlastní překlad.
55
Seznam použitých zkratek ČR – Česká republika EU – Evropská unie CEMA - Council for the Encouragement of Music and the Arts plc – společnost s ručením omezeným EUR - euro oy – společnost s ručením omezeným s.r.o. – společnost s ručením omezeným Kč – korun českých
56
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Státní výdaje Ministerstva kultury, médií a sportu v tisících liber .............. 35 Tabulka č. 2: Celkový počet grantů pocházejících z Národní Loterie v červenci 2009 ..........35
Tabulka č. 3: Financování umění a kultury prostřednictvím Ministerstva školství a kultury v letech 2001- 2009 ......................................................... 46 Tabulka č. 4: Podíl zisků loterie Veikkaus na financích přidělených Ministerstvem školství a kultury v letech 2001 – 2009 .................................................... 46 Tabulka č. 5: Porovnání Velké Británie a Finska .............................................................. 49
57
Seznam grafů Graf č. 1: Loterijní financování jako procento státních výdajů na kulturu. ....................... 23
58
Seznam příloh Příloha A: Velká Británie, přehled faktů Příloha B: Ukázka stránek National Lottery, Velká Británie Příloha C: Finsko, přehled faktů Příloha D: Ukázka stránek loterie Veikkaus, Finsko
59
Stránka 1 z 1 Příloha A: Velká Británie, přehled faktů
Capital: London Political system: Parliamentary constitutional monarchy Year of membership to the Council of Europe: 5 May 1949 Population: 62 989 551 (2012) Population density: 254.2 inhabitants/km² Official language(s): English Non-nationals of total population: 7.2 % (2011)
Funding (2009) Culture as share of total central government spending: 0.70 % Government expenditure on culture: N/A Government expenditure on culture per capita: 78.63 Euro Share of spending on culture by central government: N/A
Employment (2009) Share of cultural workers in total employment: 2.06 % Share of self-empoyed in cultural employment: 26.98 % Share of self-empoyed in total employment: 13.58 %
Markets (2012) CUPIX: Cultural goods: 67 % CUPIX: Public cultural services: 136 % Annual exp. per capita for recreation and culture: 2 724 USD (266 % )
Participation Cinema admissions per capita/year: 2.7 times (2010) Internet penetration rate: 83.7 % (2012)
Ratification of Key Cultural Conventions European Cultural Convention (1955): 5/5/1955 European Charter for Regional or Minority Languages (1992): Entered into force 1/7/2001 European Convention for the Protection of the Audiovisual Heritage (2001): Not yet signed UNESCO Convention on the Protection and Promotion of the Diversity of Cultural Expressions (2005): Ratified on 07/12/2007
Stránka 1 z 2 Příloha B: Ukázka stránek National Lottery, Velká Británie
Stránka 2 z 2
Stránka 1 z 1 Příloha C: Finsko, přehled faktů
Capital: Helsinki Political system: Semi-presidential republic Year of membership to the Council of Europe: 5 May 1989 Population: 5 401 267 (2012) Population density: 17.6 inhabitants/km² Official language(s): Finnish and Swedish Non-nationals of total population: 3.1 % (2011)
Funding (2009) Culture as share of total central government spending: 0.99 % Government expenditure on culture: 944 799 000 Euro Government expenditure on culture per capita: 176.60 Euro Share of spending on culture by central government: 51.20 %
Employment (2009) Share of cultural workers in total employment: 2.26 % Share of self-empoyed in cultural employment: 20.20 % Share of self-empoyed in total employment: 13.61 %
Markets (2012) CUPIX: Cultural goods: 150 % CUPIX: Public cultural services: 170 % Annual exp. per capita for recreation and culture: 1 868 USD (182 %)
Participation Cinema admissions per capita/year: 1.4 times (2010) Internet penetration rate: 87.1 % (2012)
Ratification of Key Cultural Conventions European Cultural Convention (1955): 23/1/1970 European Charter for Regional or Minority Languages (1992): Entered into force 1/3/1998 European Convention for the Protection of the Audiovisual Heritage (2001): Not yet signed UNESCO Convention on the Protection and Promotion of the Diversity of Cultural Expressions (2005): Accepted on 18/12/2006
Stránka 1 z 3 Příloha D: Ukázka stránek loterie Veikkaus, Finsko
Stránka 2 z 3
Stránka 3 z 3
