FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARAKOVY UNIVERZITY KATEDRA SLAVISTIKY
RODNÁ JMÉNA A JEJICH HYPOKORISTIKA V CHORVATSKÉM A ČESKÉM JAZYCE Bakalářská diplomová práce
Autor: Sandra Libická Vedoucí práce: Mgr. Mirna Durasek
Brno červen 2007
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že tato práce je mým vlastním dílem a že jsem čerpala jen z pramenů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně 2007
……………………………. Sandra Libická
-1-
Děkuji především vedoucí mé práce Mgr. Mirně Durasek za věcné a cenné připomínky. Dále bych chtěla in memoriam poděkovat své babičce za celoživotní podporu nejen ve studiu.
-2-
Nomen est omen (Jméno je znak) *
Oprosti svojim neprijateljima, ali nikad nemoj zaboraviti njihova imena. (Odpusť svým nepřátelům, ale nikdy nezapomeň jejich jména.) John F. Kennedy
-3-
Obsah: Úvod
6
Část první: Jména 1. Jméno a jeho původ………………………………………………………………………..7 1.1 Motivace k volbě jména…………………………………………………………………7 2. Slovanská jména……………………………………………………………………………8 2.1 Jména skládající se ze dvou slov……………………………………………………….8 2.2 Jména, která vznikla z jednoho slova…………………………………………………10 2.3 Jména, která má chorvatština na rozdíl od češtiny……………………………………11 3. Odvozování jmen………………………………………………………………………….12 3.1 Shrnutí………………………………………………………………………………...13 4. Rozdíly v koncovkách mezi mužským a ženským jménem…………………………….14 4.1 Jména „obourodá“…………………………………………………………………….15 5. Jména z gramatického pohledu………………………………………………………….16 5.1 Kategorie rodu………………………………………………………………………..16 5.2 Kategorie čísla………………………………………………………………………..16 5.3 Kategorie pádu………………………………………………………………………..16 6. Mužská jména…………………………………………………………………………….16 6.1 Mužská jména zakončená na souhlásku……………………………………………...16 6.1.1 Mužská jména zakončená na tvrdou souhlásku………………………………..16 6.1.2 Mužská jména zakončená na měkkou souhlásku……………………………....17 6.2 Mužská jména zakončená na samohlásku…………………………………………….18 6.2.1 Mužská jména s koncovkou –a………………………………………………...18 6.2.2 Mužská jména s koncovkou –o………………………………………………...18 6.2.3 Mužská jména zakončená na jinou samohlásku…………………………….....19 7. Ženská jména……………………………………………………………………………..19 7.1 Ženská jména zakončená na samohlásku……………………………………………...19 7.1.1 Ženská jména končící na –a……………………………………………………19 7.1.2 Ženská jména končící na –e……………………………………………………20 7.2 Ženská jména zakončená na souhlásku………………………………………………..20 8. Výzkum……………………………………………………………………………………20 8.1 Seznam získaných mužských jmen a jejich české ekvivalenty………………………..21 8.2 Původ získaných mužských jmen……………………………………………………...23 8.3 Seznam získaných ženských jmen a jejich české ekvivalenty…………………………25 8.4 Původ získaných ženských jmen……………………………………………………….28 8.5 Vliv jiných jazyků na tvary jmen………………………………………………………29 8.6 Pravopis jmen…………………………………………………………………………..29
Část druhá: Hypokoristika 9. Hypokoristika…………………………………………………………………………….30 9.1 Jak se tvoří hypokoristika v chorvatštině a češtině…………………………………....30 9.1.1 Sufixy pro tvorbu hypokoristik v chorvatštině ve srovnání s češtinou………….31 10. Mužská hypokoristika v praxi………………………………………………………….32 10.1 Seznam získaných mužských hypokoristik v chorvatštině………………………....32 10.2 Tvoření chorvatských mužských hypokoristik přidáním přípony k základu jména..33 10.3 Tvoření chorvatských mužských hypokoristik přidáním přípony k redukovanému základu jména……………………………………………………………………....33
-4-
11. Ženská hypokoristika v praxi…………………………………………………………34 11.1 Seznam získaných ženských hypokoristik v chorvatštině…………………………34 11.2 Tvoření chorvatských ženských hypokoristik přidáním přípony k základu jména..34 11.3 Tvoření chorvatských ženských hypokoristik přidáním přípony k redukovanému základu jména……………………………………………………………………...35 11.4 Tvoření ženských hypokoristik vypuštěním několika hlásek……………………...35 11.5 Shrnutí: Mužská a ženská hypokoristika…………………………………………..35 12. Závěr……………………………………………………………………………………36 13. Resumé………………………………………………………………………………….38 14. Použitá literatura………………………………………………………………………39
-5-
Úvod Tématem mé diplomové bakalářské práce jsou chorvatská jména a hypokoristika. Přestože se ve skutečnosti vždy nejedná o jména slovanského původu, jsou v mé práci chorvatskými a českými jmény myšlena jména, která se v těchto jazycích vyskytují, nehledě na jejich původ. S přihlédnutím k faktu, že chorvatský a český jazyk jsou slovanskými jazyky, považuji za vhodné vysvětlit v úvodu své práce, jak se slovanská jména tvořila, a tím je dokázat rozlišit od jmen převzatých. Zdrojem jmen mi byl hlavně Slovník osobních jmen od Mate Šimundića a jména z výzkumu, který jsem provedla na více než tisíci studentech ve věku mezi 15 a 19 let ze Záhřebu. Práci dělím do dvou částí, a to Jména a Hypokoristika. V první části se zabývám rodnými jmény– odvozováním jmen ženských od mužských a jejich koncovkami. Dále sem zařazuji gramatickou část o jménech. U chorvatských jmen sleduji sufixy v jednotlivých pádech a srovnávám je se sufixy jmen českých. Hledám jména, která mají zvláštní skloňování, a přiřazuji je ke vzoru; s tím souvisí i problematika rodu. Ve svém výzkumu se snažím najít k chorvatským jménům české ekvivalenty, sledovat originalitu jmen a zaměřit se také na původ jednotlivých jmen. Jména také zkoumám z pohledu pravopisu, opět porovnávám češtinu s chorvatštinou. V druhé části si moje práce klade za cíl popsat na základě získaných hypokoristik, jak se v současné době užívaná hypokoristika tvoří, a srovnat je s teoretickou tvorbou hypokoristik. O hypokoristikách chci psát proto, že si myslím, že jsou daleko používanější (v neoficiální sféře) než jména rodná bez citového zabarvení. Vznikají neustále nová hypokoristika: jejich tvorba je způsobena neustálou snahou po originalitě a vlivem jmen cizích, zejména pak populárních hvězd, zpěváků, sportovců atd. Hlavně však mají funkci vyjádření citu k dané osobě, ať už v záporném či kladném slova smyslu.
-6-
1. Jméno a jeho původ Oficiální jméno každého z nás se skládá z příjmení děděného po rodičích (Novák, Janković, Černá) a jména rodného (Martin, Helena, Petar). Slouží k identifikaci individua, ne však k jeho charakterizaci. Dnes je právo i povinnost mít jméno i příjmení, ale nebylo tomu tak vždycky. U většiny národů dostávali jméno nejprve dospělí před dětmi a urození před chudými. Převládala jednojmennost, teprve později se objevovala dvoujmennost i vícejmennost, a to hlavně v závislosti na historických a společenských podmínkách. Rodná jména vznikla původně z apelativ v době, kdy byla potřeba jedince pojmenovat a odlišit ho od ostatních. Z některých křestních jmen pak vznikala i příjmení.
1.1 Motivace k volbě jména Faktorů, které ovlivňují výběr jména, je mnoho. Může to být rodinná tradice, která je v Česku zvlášť oblíbená. Další možností je rada některých příbuzných nebo známých a přátel. V poslední době se však hodně často objevuje vliv jmen zahraničních populárních hvězd. Dříve docházelo k spojování několika počátečních písmen obou rodičů a tak vzniklo jméno zcela nové nebo se lidé nechali inspirovat např. květinami, zvířaty, dobrými vlastnostmi, mytologií, historií, minerály, vesmírnými tělesy, části dne nebo roku atd. Tyto původní pojmenovací podněty zakotvené v apelativních základech antroponym jsou dnes již povětšině zastřené. Cizí jména k nám i do Chorvatska začala pronikat s prvními styky s cizinou. Takto se stávají jména mezinárodními a jednotlivé země si je pouze přizpůsobují svému jazyku. Problémy však mohou způsobovat jména ponechaná v originálním jazyce: jednak z hlediska výslovnosti, jednak se mohou stávat terčem posměchu. Rodiče by také měli zohledňovat poměr délky jména k délce příjmení. Velkou roli při výběru také hraje snaha po originalitě.
-7-
2. Slovanská jména U většiny slovanských jmen je ještě znát jejich apelativní základ. Vznikla buď původně spojením dvou, případně i tří slov (Dabiživ: da-bi-živ), anebo vznikla z jednoho slova. Skládání je způsob, který Slované uchovali jako dědictví indoevropské kultury. Takto utvořená jména jsou více či méně užívaná ve většině slovanských jazyků. Dnes se tento způsob tvoření rodných jmen již neuplatňuje. Poslední pokusy o jeho oživení pochází z doby národního obrození. „Jména slovanského původu jsou vesměs dvoučlenná. Ze základu užívaných ve 14. století se jich dodnes užívá na 70, tj. o 2/3 méně než ve 14. století.“ (Knappová, 1989). Protože složená jména byla pro denní styk příliš dlouhá, docházelo časem k jejich krácení. Snažím se tu poukázat na podobnost mezi češtinou a chorvatštinou nebo na jejich případné rozdíly co do výskytu slovanských jmen. Zabývám se tu i otázkou ženských protějšků. 2.1. Jména skládající se ze dvou slov A) První člen kompozita může být 1) substantivum Např. ch. Bogomil(a) – od „Bog“-„Bůh“, Suncoslav(a)– od „sunce“–„slunce“ č. Bohumil(a) – od „Bůh“, Miroslav(a) – od „mír“ 2) adjektivum Např. ch. Dragovit(a) – od „drag“-„drahý“, Dražimir(a) – od komparativu přídavného jména „drag“-„drahý“ č. Drahoslav(a) – od „drahý“, Svatomír(a) – od „svatý“ 3) zájmeno Např. ch. Mojmir(a) – od zájmena „moj“-„můj“, Sebislav(a) – od „sebi, sebe“-„sobě, sebe“ č. Mojmír – od „můj“, Soběslav – od „sobě“ 4) sloveso Např. ch. Rastimir(a) – od imperativu slovesa „rasti“-„růst“, Stojimir(a) – od starého imperativu „stoji“-„stůj“ č. Kazimír(a) – od „kazit“, Rostislav(a) – od „růst“ B) Podle druhého členu kompozita -8-
1) jména končící na –slav(a) Tato část jména je odvozena od substantiva „sláva“ , najdeme ji i v češtině i v chorvatštině. Můžeme sem zařadit několik jmen, např.: ch.: Miroslav(a), Stanislav(a), Danislav(a), Tomislav(a) č.: Miroslav(a), Stanislav(a), Boleslav(a), Jaroslav(a) 2) Jména končící na –mir(a), v češtině –mír(a), najdeme je i v češtině i v chorvatštině. Tato část pochází od substantiva „mír“ ch.: Trpimir(a), Zvonimir(a), Slavimir(a), Stojimir(a) č.: Mojmír (nemá ženský protějšek), Bohumír(a), Slavomír(a), Radomír(a) 3) Jména končící na –mil(a) Tato část je odvozena od adjektiva „mio“-„milý“ ch.: Bogomil(a), Radimil(a), Pačemil(a), Radomil(a) č.: Bohumil(a), Blahomil(a), Radmil(a), Slavomil(a) 4) jména končící na –voj Tato část slova pochází od původního praslovanského substantiva „vojb“-„voják“ ch.: Boživoj, Branivoj, Berivoj, Darivoj (tato jména nemají ženský protějšek) č.: Slavoj, Budivoj, Ludivoj, Milivoj (tato jména nemají ženský protějšek) 5) Jména končící na –boj Tato část jména pochází od slovesa „bojati se“-„bát se“ v chorvatštině, v češtině od „bojovat“. ch.: Bogoboj(nemá ženský protějšek) č.: Slaviboj/Slavoboj, Svatoboj (k těmto jménům se nevyskytují ženské protějšky) 6) Jména končící na –bor(a) Tato část jména je odvozena od slovesa „boriti se“-„bojovat“ ch.: Boribor (nemá ženský protějšek), Dalibor(a), Miobor(a), Velibor(a) č.: Dalibor(a), Ratibor, Svatobor (k posledním dvěma zmiňovaným jménům se nevyskytuje ženský protějšek) 7) Jména končící na –rad(a) Tato část jména je od přídavného jména „rad“ v chorvatštině, v češtině od „mít rád“ ch.: Bogorad(a), Milorad(a), Dobrorad (nemá ženský protějšek), Dragorad(a) č.: Ctirad, dříve ještě Domarad, Drahorad – dnes už jen jako příjmení 8) Jména končící na –vid Tato část jména je odvozena od podstatného jména „vid“-„zrak“ -9-
ch.: Bogovid, Ljutovid V češtině se taková jména nevyskytují. 9) Jména končící na –ljub(a) Tato část je od přídavného jména „ljub“-„milý“ Slavoljub(a), Dragoljub(a), Radoljub(a), Bratoljub (nemá ženský protějšek) V češtině se taková jména nevyskytují. 10) Jména končící na –drag(a) Tato část vznikla od přídavného jména „drag“-„drahý, milý“ Milodrag(a), Milidrag(a), Čedodrag(a), Predrag(a) V češtině se taková jména nevyskytují. 11) Jména končící na –dar(a) Tato část vznikla od podstatního jména „dar“-„dar“ ch.: Bogodar(ka), Božidar(a), Milodar(a), Mirodar(a) č.: Božidar(a)
2.2 Jména, která vznikla z jednoho slova 1) Jména, která vznikla z podstatného jména biser (perla) – Biserka, Biser(a) cvijet (květ) – Cvijeta, Cvijetko sreća (štěstí) – Srećko nada (naděje) – Nada zora (jitro) – Zora V češtině např. také Zora, Naděje (dnes už jméno neobvyklé)
2) Jména, která vznikla z přídavného jména mio (milý) – Miloja drag (drahý) – Dragan mirna (mírná) – Mirna svijetla (světlá) – Svjetlana zdrav (zdravý) – Zdravko V češtině najdeme také několik jmen, která vznikla z přídavného jména. Např. Světla nebo Světlana od „světlý“, Běla od „bílý“, Miluše a Milada od „milý“, Mlada od „mladá“ (dnes užíváno ojediněle ).
- 10 -
3) Jména, která vznikla ze slovesa Např. od slovesa „boriti“ (bojovat) vznikla jména: Boren, Boris (najdeme ho i v češtině) od slovesa „braniti“ (bránit) vznikla jména: Branoje, Branko od slovesa „stojati“ (stát) vznikla jména: Stojan, Stojana od slovesa „sanjati“ (snít) vznikla jména: Sanja, Sanjan
4) Jména, která vznikla ze příslovce Od příslovce „dosta“ (dost) vznikla jména: Dostija, Dostina
2.3 Jména, která má chorvatština na rozdíl od češtiny V této kapitole bych chtěla poukázat na jména, která se v češtině nevyskytují kromě skupiny d). Jména rozděluji do několik skupin podle jejich původního významu. a) podle ovoce: Višnja (višeň), Jagoda (jahoda), Trešnja (třešně), Dunja (kdoule) b) podle stromu: Jablan(a) (jabloň), Javor(ka) (javor), Jasenko(a) (jasan) c) podle ptáků: Golub(a) (holub), Grlica (pouze ženské) (hrdlička), Labud(a) (labuť), Orao (pouze mužské) (orel) d) podle květin nebo jejich částí: Latica (pouze ženské) (okvětní lístek), Ruža (pouze ženské) (růže), Ljiljana – jména v této skupině nejsou slovanského původu V češtině najdeme také několik jmen, která vznikla podle květiny – např. Růžena, Liliana e) podle části dne: Jutrenka, Jutran (jitro) f) podle minerálu nebo kovu: Kremen(a) (křemen), Kamenko(a) (kámen), Srebren(a) (stříbro)
- 11 -
3. Odvozování jmen V češtině má přibližně polovina mužských jmen ženské protějšky, v chorvatštině jich je na základě mého studia slovníku jmen více. Vznikají přechylováním základových jmen mužských pomocí přípon. Nejčastější příponou je –a: Ivan – Ivana, Zvonimir – Zvonimira, Krasimir – Krasimira, Vedran – Vedrana Stejnou koncovkou tvoříme ženská jména v češtině např.: Jan – Jana, Martin – Martina, Jaroslav – Jaroslava, Petr – Petra V chorvatštině i v češtině se setkáme se sufixem –ka, jde primárně o deminutivní koncovku, v tomto případě však bezpříznakovou. Pomocí ní vznikne ze jména Svetozar –ženská podoba Svetozarka nebo ze jména Igor podoba Igorka. V češtině ze jména Ondřej – Ondřejka, Štěpán – Štěpánka, Jindřich – Jindřiška. Tato ženská jména jsou sice zdrobnělá, ale jejich používáním se stala neutrálními. Koncovka –ka je však daleko typičtější pro tvorbu jmen zdrobnělých. –na: V chorvatštině jsou ženská jména končící –na (např. Krilana od Krilan) odvozena jen koncovkou –a, protože hláska n je již obsažena právě v mužském jménu. Další příklady: Krispin – Krispina, Grozdan – Grozdana. U dvojice Leon – Leona bychom o koncovce –na mohli hovořit v případě, že by jméno Leona bylo odvozeno od jména Leo. V češtině najdeme tuto koncovku v těchto případech: Jiří – Jiřina, Leo – Leona –ie: Tato koncovka se v chorvatštině nevyskytuje pro tvorbu ženských protějšků. Je typická pro češtinu, např.: Julius – Julie, Klaudius – Klaudie. V chorvatštině končí na –ije jména mužská, ženská jména se od nich tvoří koncovkou –ija: Klaudije – Klaudija
Od některých mužských jmen však ženské jméno vytvořit nelze. Jak už jsem uvedla např. v předcházející kapitole, od jmen končících na –voj nebo –boj neexistuje ženský protějšek ani v chorvatštině, ani v češtině. V češtině ke jménu Adam není doloženo jméno ženské, v chorvatštině se ke jménu Adam ženská varianta Adamka vyskytuje. Stejně tak v češtině ke jménu Tomáš nemáme ženský ekvivalent, v chorvatštině ke jménu Tomas existuje jméno Tomasa, nebo Tomislava. Další jména, která v chorvatštině nemají svůj ženský protějšek: Boživoj, Josim, Juraj, Osvald, Oskar. Česká jména, ke kterým nejsou ženské protějšky, jsou například: Lukáš, Marek, Luboš, Hynek, Zbyšek aj.
- 12 -
Opět na základě studia slovníku se domnívám, že chorvatština má více mužských jmen s ženským protějškem. Otázkou zůstává, jestli se opravdu všechny ženské odvozeniny od mužských jmen běžně používají, anebo jsou ve slovníku uvedeny pouze jako ojedinělé, nicméně se vyskytující jména. Opačné odvozování jmen mužských od jmen ženských není podle Miloslavy Knappové v češtině doloženo, pouze bývá u některých jmen užívanější podoba ženská než mužská. Podle Mate Šimundića existuje několik jmen mužských odvozených od ženských. Příklady však neuvádí. 3.1. Shrnutí Samozřejmě nebylo možné ověřit existenci všech jmen, která Mate Šimundić uvádí ve svém slovníku v praxi. Vybrala jsem tedy z každé skupiny předcházejících kapitol Slovanská jména a Odvozování jmen jedno jméno a ověřila si jeho skutečnou existenci v chorvatském telefonním seznamu . 1) Suncoslav – jméno se nevyskytlo ani jednou 2) Dražimir – jméno se vyskytlo devětkrát 3) Stojimir – jméno se vyskytlo jednou 4) Mojmir – jedná se o zcela běžné jméno 5) Miroslav – jedná se o zcela běžné jméno 6) Slavimir – jméno se vyskytlo 14krát, není tedy běžné, nicméně se vyskytuje 7) Pačemil – jméno se nevyskytlo ani jednou 8) Berivoj – jméno se vyskytlo pouze šestkrát 9) Bogoboj – jméno se nevyskytlo ani jednou 10) Velibor – jméno se vyskytlo více než 150krát 11) Milorada – jméno se vyskytlo pětkrát 12) Bogovid – jméno se nevyskytlo ani jednou 13) Slavoljub – jméno se vyskytlo zhruba stokrát 14) Predrag – jedná se o zcela běžné jméno 15) Milodar – jedná se o zcela běžné jméno 16) Biserka – jedná se o zcela běžné jméno 17) Dobriša – jméno se objevilo desetkrát 18) Branko – jedná se o zcela běžné jméno 19) Dostija – jméno se nevyskytlo ani jednou 20) Višnja – jedná se o zcela běžné jméno 21) Jasenko – vyskytuje se jako příjmení i jako jméno
- 13 -
22) Grlica – vyskytuje se častěji jako příjmení 23) Latica – jméno se vyskytlo 11krát 24) Jutrenka – jméno se nevyskytlo ani jednou 25) Kamenko – vyskytlo se i jako příjmení, častěji však jako jméno 26) Zvonimir – jedná se o zcela běžné jméno 27) Igorka – jméno se vyskytlo pouze čtyřikrát 28) Grozdana – jedná se o zcela běžné jméno 29) Adamka – jméno se nevyskytlo ani jednou Z 29 vybraných jmen se jich 7 v chorvatském telefonním seznamu nevyskytlo vůbec. Stále to ale neznamená, že těchto 7 jmen v Chorvatsku nenajdeme. Je docela možné, že nositelé těchto jmen nemají telefon. Může jít i o jména, která byla zaznamenána v jiné zemi bývalé Jugoslávie a byla do slovníku zařazena. Některá jména se vyskytla také jako příjmení, což je běžné i v češtině, kdy některá původně křestní jména se dneska používají už jen jako příjmení anebo se používají i jako křestní jméno i jako příjmení. Jde o tzv. onymickou polysémii. V tom se chorvatština i čeština shodují. Co se týká křestních jmen používaných v Chorvatsku typu Jagoda, Golub, Grlica, Jasenko atd., jsou taková jména v Česku typická pro příjmení, ne pro křestní jména. V tom vidím rozdíl mezi chorvatštinou a češtinou. 4. Rozdíly v koncovkách mezi mužským a ženským jménem Při rozlišování jména mužského od ženského a naopak se ve většině případů řídíme koncovkami. Jak se tedy orientovat, jde-li o jméno mužské nebo ženské? V chorvatštině je situace o něco složitější než v češtině, a to proto, že několik jmen může být jménem jak mužským, tak ženským. Viz kapitola Jména „obourodá“. Čtyři skupiny ženských chorvatských jmen podle koncovek: První skupinu budou tvořit jména končící na –a: Iva, Ana, Morana, Tihana. Některá jména, která v češtině končí na –e nebo –ije, přebírají v chorvatštině koncovku –ija: Marija, Lucija, Julija, Emilija – zařadím je tedy do druhé skupiny. Do třetí skupiny spadají jména zakončena na souhlásku: Doris, Ines, Karmen. Do čtvrté skupiny budou spadat jména, která jsou zakončena na jinou samohlásku. Zvláště v Dalmácii se vyskytují ženská jména zakončena na –e, např. Mare, Kate – tato jména nejsou z ankety. Skupiny českých ženských jmen podle koncovek:
- 14 -
Většina českých ženských jmen končí na –a, tvořily by skupinu první: Jana, Hana, Kamila, Veronika, Dora aj. Druhou skupinu tvoří jména na –e, případně na –ie: Marie, Xenie, Claudie, Julie, Zoe. Do třetí skupiny spadají jména zakončená na souhlásku: Astrid, Ingrid, Rut, Karin, Dagmar. U posledních dvou zmíněných jmen je však možno dodat sufix –a (Dagmara, Karina) a zařadit je do první skupiny. * Nepočítá se s jménem Kazi a jmény cizími typu Britney, Audrey atd. Chorvatská jména mužská podle koncovek: V chorvatštině jsou mužská jména také často zakončena souhláskou, ať už měkkou nebo tvrdou: Tomislav, Ivan, Filip, Domagoj aj. Velmi často ale mužská jména v chorvatštině končí na samohlásku: -o: Marko, Dino, Lovro, -e: Ante, Hrvoje, Silvie, Jure -a: Luka, Vanja, Ilija Koncovky mužských jmen v češtině: Mužská jména jsou v češtině většinou zakončena na souhlásku, ať už měkkou nebo tvrdou – první skupina: Tomáš, Petr, Martin, Michal, aj. Jmen zakončených na samohlásku – tvořících druhou skupinu – je v češtině pouze několik: Kvido, Hugo, Nikola, René, Jiří aj.
4.1. Jména „obourodá“ V chorvatštině máme několik jmen, která mohou být i mužská i ženská: Matija, Andreja, Vanja, aj. V případě, že jméno uvidíme napsané, stěží poznáme, zda se jedná o jméno ženské, či mužské. Oproti tomu má čeština výhodu v tom, že přechyluje příjmení, pak se ukáže, zda jde o muže či ženu. V chorvatštině v tomto případě nastává problém. Např. u jména Jorga, pokud si nejsme jisti, nám pomůže slovník: prozradí, že se jedná o jméno mužské. Pokud si najdeme ve slovníku jméno Matija, najdeme toto: Matij/Matija m., Matija ž. Čeština disponuje pouze dvěma jmény, která mohou být jak ženská, tak mužská. Jsou to Nikola a René, přičemž poslední je častěji mužské. Zásadním rozdílem mezi českými a chorvatskými jmény je ten, že ne vždy lze na první pohled rozeznat ženské jméno od mužského. Zatímco čeština má vedle několika výjimek koncovky pro ženská jména dané, chorvatština se v tomto ohledu liší. Jak už
- 15 -
jsem výše poukázala na to, že je zcela běžné, že na –a končí jak jméno mužské, tak ženské. 5. Jména z gramatického pohledu Rodná jména jsou substantiva, která se vždy píší s velkým písmenem. Můžeme u nich určit rod, číslo, pád a přiřadit je ke vzoru. 5.1 Kategorie rodu Kategorie mužského a ženského rodu je dána přirozeným rodem pojmenovávaných jedinců. K rozlišování gramatické kategorie rodu napomáhá u základních podob rodných jmen mužských a ženských jejich rozdílné zakončení. Tímto pravidlem se lze řídit u českých jmen, ne však u jmen chorvatských. S tím souvisí předchozí kapitola, kde jsem uvedla, že pro chorvatská jména není koncovka určujícím faktorem rodu. 5.2 Kategorie čísla Rodná jména vyjadřují jedinečnost a individualitu, proto se jich primárně užívá pouze v jednotném čísle. Užití rodného jména v čísle množném bývá obvykle stylisticky příznakové nebo závislé kontextově – např.: Ve třídě bylo pět Martinů. Jde tedy o pět chlapců se stejným jménem Martin, které však nemá individualizaci konkrétních jedinců, typickou právě pro vlastní jména. 5.3 Kategorie pádu Rodná jména jsou slova ohebná a skloňují se s výjimkou ženských jmen zakončených na souhlásku. Za nejpoužívanější pád ve spojitosti s rodnými jmény považuji vokativ, kterým se v komunikaci oslovuje nebo zvoleným oslovením hodnotí adresát. S pády souvisí také vzor. Jak se rodná jména skloňují a ke kterému patří vzoru viz dále. 6. Mužská jména V této části se budu zabývat mužskými jmény v chorvatštině z hlediska jejich skloňování a porovnávat je se skloňováním jmen českých. Mužská jména mohou být zakončena na samohlásku častěji v chorvatštině nebo na souhlásku.
6.1 Mužská jména zakončená na souhlásku 6.1.1 Mužská jména zakončená na tvrdou souhlásku Na tvrdou souhlásku je zakončeno mnoho mužských jmen jak v češtině, tak v chorvatštině. Jako příklad uvádím: Damir, Adam, Ivor, Gordan Milan, Michal, Jan, Rostislav V chorvatštině se tato jména skloňují podle vzoru „jelen“, v češtině podle vzoru „pán“. 1. Adam 1. Adam 2. Adama 2. Adama 3. Adamu 3. Adamu, Adamovi 4. Adama 4. Adama - 16 -
5. Adame 5. Adame 6. Adamu 6. Adamu, Adamovi 7. Adamom 7. Adamem Rozdíl mezi tímto skloňovaným jménem můžeme sledovat ve třetím a šestém pádu, kde chorvatština nemá koncovku –ovi1, která je v češtině více používána než koncovka –u. Další rozdíl je v pádě sedmém. Typickou koncovkou je v češtině koncovka –em, v chorvatštině se koncovka –em vyskytuje, pokud jméno končí na palatální souhlásku. Vokativ je pro obě jména stejný – Adame. V češtině u jmen, která končí na –k (např. Marek, Mirek, Radek), je koncovka ve vokativu –u. V chorvatštině tato jména přebírají v nominativu koncovku –o (Marko, Mirko, Ratko) – není v anketě, potom se skloňují podle vzoru auto. U některých jmen končících na k, g, h, c dochází k hláskové změně, př. Predrag – Predraže, Ignác – Ignače. U jména Petar dochází k vypadnutí vsuvného –a: Petar, gen. sg. Petra. V češtině dochází např. u jmen Petr, Alexander ke změně na Petře, Alexandře2. 6.1.2 Mužská jména zakončená na měkkou souhlásku Jako příklad uvádím: ch. Domagoj, Juraj (skloňuje se jako jméno s vsuvným a) č. Tomáš, Matěj, Chrudoš V chorvatštině se tato jména skloňují podle vzoru „kraj“, v češtině podle vzoru „muž“. 1. Domagoj
1. Tomáš
2. Domagoja
2. Tomáše
3. Domagoju
3. Tomáši, Tomášovi
4. Domagoje
4. Tomáše
5. Domagoju
5. Tomáši
6. Domagoju
6. Tomáši, Tomášovi
7. Domagojem
7. Tomášem
V tomto případě už je skloňování v obou jazycích dost rozdílné. Shoduje se pouze v prvním, čtvrtém a sedmém pádě.
1
Častější je koncovka –ovi, např. Dám to Tomášovi. Koncovka –i se používá pouze, je-li jméno spojeno
s příjmením, např. Dám to
Tomáši Novákovi
2
Vlastně psl. re se změkčilo v staročeské (před XIII stol.) ŕe, a ŕ– této slabiky změnilo se pak v sykavé ř. Tato změna se děje prvidelně.
- 17 -
V chorvatštině platí, že pokud končí jméno na č, ć, dž, dj, lj, nj, š či ž, pak je pro něj typická koncovka –u ve vokativu a –em v instrumentálu, zatímco čeština má u jmen končících na měkkou souhlásku ve vokativu koncovku –i. V instrumentálu má stejně jako chorvatština koncovku –em. Ve třetím a šestém pádě má chorvatština koncovku –u, čeština –i a –ovi. V genitivu je pak koncovka –a v chorvatštině a koncovka –e v češtině. 6.2.Mužská jména zakončená na samohlásku Jak už bylo zmíněno, v chorvatštině se daleko častěji vyskytují mužská jména zakončena samohláskou než v češtině. Pro příklad uvádím: ch. Hrvoje, Ante, Karlo, Marko č. Hugo, Kvido, Jiří, Nikola Na základě toho můžeme tedy porovnávat pouze jména zakončená na –a a na –o. Vlastní mužská jména zakončená na –e, -je, -a, -o mají v chorvatštině vokativ roven nominativu. 6.2.1 Mužská jména s koncovkou –a Jména končící na –a se v chorvatštině skloňují podle vzoru „žena“, avšak nominativ se rovná vokativu, v češtině pak podle vzoru „předseda“. Nelze tedy porovnávat koncovky z toho důvodu, že každé jméno se skloňuje podle vzoru jiného rodu. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Luka Luke Luki Luku Luka Luki Lukom
1. Nikola 2. Nikoly 3. Nikolovi 4. Nikolu 5. Nikolo 6. Nikolovi 7. Nikolou
6.2.2 Mužská jména s koncovkou –o Taková mužská jména se skloňují v chorvatštině podle vzoru „auto“ s tou výjimkou, že akuzativ se rovná genitivu, neboť se jedná o jméno životné. Jan Sedláček uvádí v Stručné mluvnici srbocharvátštiny vzor „Branko“. V češtině se skloňují podle vzoru „pán“ s tou výjimkou, že vokativ se rovná nominativu. 1. Marko 1. Kvido 2. Marka
2. Kvida
3. Marku
3. Kvidu, Kvidovi
4. Marka
4. Kvida
5. Marko
5. Kvido
6. Marku
6. Kvidu, Kvidovi
- 18 -
7. Markom
7. Kvidem
Ukázalo se, že přestože skloňujeme jména podle vzorů jiných rodů, je skloňování velmi podobné. Liší se pouze v 7. pádě a ve druhém tvaru 3. a 6. pádu, protože chorvatština nemá koncovku –ovi. 6.2.3 Mužská jména zakončená na jinou samohlásku V chorvatštině nám zbývají jména zakončená na –e: Ante, Hrvoje, Silvie, Mate, Šime – poslední dvě zmíněná nejsou v anketě V chorvatštině se skloňují buď podle „Hrvoje“, a to ty jména, která mají před –e palatální souhlásku. V instrumentálu pak mají koncovku –em. Nebo se skloňují podle „Mile“ nebo se také dá říci podle vzoru „žena“ s tím, že nominativ se rovná vokativu. 1. Hrvoje 1. Mile 2. Hrvoja 2. Mile 3. Hrvoju 3. Mili 4. Hrvoja 4. Milu 5. Hrvoje 5. Mile 6. Hrvoju 6. Mili 7. Hrvojem 7. Milom V češtině žádné takové jméno nemáme, skloňujeme je tedy dvojím způsobem, buď jako Kvido, to znamená podle vzoru „pán“, ale nominativ a vokativ zůstává stejný nebo jsou k nim v některých pádech připojovány koncovky –ho, –mu, –em. 7. Ženská jména Stejně tak jako v kapitole o mužských jménech se budu zabývat skloňováním chorvatských ženských jmen a porovnávat je se skloňováním jmen českých. 7.1. Ženská jména zakončená na samohlásku 7.1.1 Ženská jména končící na –a Na –a končí většina jmen českých a mnoho chorvatských. Jako příklad uvádím: ch. Klara, Korina, Nevena, Božica č. Věra, Jana, Denisa, Helena, Růžena, Andrea (skloňuje se podle vzoru „idea“) Tato jména se skloňují podle vzoru „žena“: 1. Klara 1. Klára 2. Klare 2. Kláry 3. Klari 3. Kláře 4. Klaru 4. Kláru 5. Klara 5. Kláro 6. Klari 6. Kláře 7. Klarom 7. Klárou Při pohledu na skloňování tohoto jména můžeme sledovat shodu jen v 1. a 4. pádě. V češtině dochází v 3. a 6. pádě k hláskové změně r v ř.
- 19 -
V chorvatštině ke změně v 3. a 6. pádě nedochází. Jména zakončena na –ica, ať už mužská nebo ženská, mají ve vokativu sufix –e. Víceslabičná jména mohou mít i sufix –o, přestože se obyčejně používá pravidlo nominativ se rovná vokativu. Př. Marija – Marijo, Barbara – Barbaro. Jména končící na –ka mají nominativ roven vokativu.
7.1.2 Ženská jména končící na –e Jména zakončena na –e jsou typická pro ženská jména v češtině, ne však pro chorvatská ženská jména. V chorvatštině na –e, –ije končí jména mužská, kromě jmen používaných v Dalmácii, kde se vyskytují i ženská jména končící na –e, např.: Mare, Jele, Ive, Ljube.
7.2. Ženská jména zakončená na souhlásku Můžeme sem zařadit jména, která mají fakultativní zakončení na –a, to znamená, že mohou končit na souhlásku nebo k nim můžeme připojit –a. Jsou to například tato jména jak pro češtinu, tak pro chorvatštinu: Karin–a, Elizabet–a, Dagmar–a. S koncovkou –a se pak skloňují podle vzoru „žena“, když jim koncovku –a nedodáme, potom zůstanou nesklonná. Jsou ale i jména, která končí na souhlásku a koncovku –a jako u výše uvedených jmen jim dodat nemůžeme, např.: Nives, Iris, Ines, Karmen. Tato jména se podle knihy Ah, taj hrvatski Maji Matkovičové neskloňují, zatímco podle Stručné mluvnice srbocharvátštiny od Jana Sedláčka je možné tyto jména skloňovat podle vzoru žena. Př. Manon, gen. Manone.
8. Výzkum Tato anketa má za úkol zjistit, jaká jména se vyskytují v Chorvatsku, tato jména pak konzultovat s českými ekvivalenty, pokud existují; případně hledat rozdíly mezi pravopisem či podobou nebo výslovností jména vyskytující se v Chorvatsku a v Česku. Dále mi slouží tato anketa pro další kapitolu o hypokoristikách a jejich vzniku. Myslím, že je lepší pracovat se jmény, o nichž vím, že se v současné době v Chorvatsku vyskytují, než pouze hledat jména ve slovnících. Z ankety můžu dále sledovat, která jména se objevují častěji, která méně často a která jsou úplně vzácná. Na základě získaných jmen také mohu pozorovat případné vlivy jiných jazyků.
- 20 -
8.1 Seznam získaných mužských jmen a jejich české ekvivalenty 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40
Marko Filip Luka Ivan Matija Hrvoje Dino Tomislav Fran Domagoj Josip Juraj Daniel Davor Petar Nikola Bruno Igor Lovro Matko Vedran Ante Goran Krešimir Kristijan Mislav Tin Alen Andrej Borna Ramie Denis Matej Želimir Antonio Dario Dominik Ernest Ivor Karlo
41 42 43 44 45 46 47 48 49
Mario Marin Mihajlo Sven Adam Boris David Vanja Zvonimir
Marek Filip Lukáš Jan Matěj nevyskytuje se
Dino nevyskytuje se
František nevyskytuje se
Josef Jiří Daniel nevyskytuje se
Petr Nikola Bruno Igor nevyskytuje se nevyskytuje se nevyskytuje se
Antonín nevyskytuje se nevyskytuje se
Kristián nevyskytuje se nevyskytuje se
Alan Andrej nevyskytuje se nevyskytuje se
Denis Matěj Želimír Antonín Darius Dominik Ernest Ivor Karel Mario Marin Michal Sven Adam Boris David nevyskytuje se
Zvonimír
- 21 -
45 42 42 34 34 17 14 14 12 11 11 11 10 10 10 10 8 8 8 8 8 7 7 7 7 7 6 5 5 5 5 5 5 5 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 3 3 3 3 3
50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80
Gordan Ilija Jasmin Jure Lino Mihovil Mirko Ozren Robert Silvie Vito Vjeran Benjamin Bojan Božidar Branimir Branko Daman Dinko Eugen Franjo Grgo Jan Jaško Marjan Maroje Martin Miroslav Mladen Nenad Paško
81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100
Pavao Radovan Roko Roman Sandro Stupán Srećko Tvrtko Valentin Vatroslav Velebit Velimir Vido Viktor Višeslav Vjekoslav Vladimír Zdeslav Zoran Željko
nevyskytuje se
Ilija nevyskytuje se
Jiří nevyskytuje se
Michal Mirek nevyskytuje se
Robert Silván Vitold nevyskytuje se
Benjamín Bojan Božidar Branimír nevyskytuje se
Damián nevyskytuje se
Evžen František nevyskytuje se
Jan nevyskytuje se
Marian nevyskytuje se
Martin Miroslav Mladen nevyskytuje se nevyskytuje se
Pavel Radovan nevyskytuje se
Roman nevyskytuje se
Štěpán nevyskytuje se nevyskytuje se
Valentýn nevyskytuje se nevyskytuje se
Velimír Vidor Viktor nevyskytuje se nevyskytuje se
Vladimír Zdislav Zoran nevyskytuje se
- 22 -
2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Od 556 studentů mezi 15 až 19 lety jsem získala 100 jmen. Prvních dvacet jmen uvedených v tabulce je velmi používaných. Na druhou stranu můžeme pozorovat značnou originalitu při výběru jmen. Svědčí o tom fakt, že 39 jmen se objevilo pouze jednou a 12 jmen pouze dvakrát. Nejčastěji se tedy vyskytlo jméno Marko (8 %), Filip (7,5 %) a Luka (7,5 %), Ivan (6,1 %) a Matija (6,1 %), což znamená, že těchto pět jmen tvoří celých 35,2 % všech získaných jmen. Dále jsem pozorovala, jestli existují jména používaná v Chorvatsku také v češtině. Ze stovky jmen se jich 34 v češtině nevyskytuje. Jména Želimír, Bojan, Božidar, Mladen, Velimir, Zdeslav a Zoran mají sice svoje ekvivalenty nebo se v češtině vyskytují, ale jen velmi vzácně podle Miroslavy Knappové. Jména Dino, Ivor, Sven, Darius, Silvie nebo Vido jsou jmény mezinárodními, která jsou typická více pro neslovanské země, jsou tedy v podstatě stejná jak v chorvatštině, tak v češtině. V češtině jde o jména velmi zřídka používaná. Zbytek jmen se vyskytuje běžně jak v chorvatštině, tak v češtině. Samozřejmě je třeba počítat s trochu odlišnými podobami, např. Luka – Lukáš. Jde v podstatě o stejná jména, jen si je každý jazyk „přizpůsobil“. 8.2 Původ získaných mužských jmen Původně tvořila základ antroponymické soustavy jména domácí, tj. jména praslovanského původu. Během historického vývoje se k nim připojovala jména cizí. Na Balkán obzvláště pronikala jména cizí, tj. původu neslovanského, prostřednictvím mezinárodních vztahů a válek a také příchodem křesťanství. Dnes jsou v Chorvatsku, ale i v Česku vedle slovanských jmen velmi častá jména latinského, řeckého, hebrejského i germánského původu. V Chorvatsku se pak také vyskytují jména původu tureckého, muslimská3.
8.2.1 Mužská jména původu slovanského Tomislav, Domagoj, Hrvoje, Krešimir, Goran, Mislav, Damir, Vedran, Miroslav, Borna, Davor, Vjeran, Ozren, Višeslav, Vjekoslav, Vladimir, Branko, Zlatko, Srećko, Vatroslav, Želimir, Božidar, Tvrtko, Velimir, Boris, Mirko, Branimir, Zvonimir, Bojan, Zoran, Radovan, Željko, Mladen, Reslav, Nenad, Zdeslav, Vido, Vanja, Velebit
- 23 -
8.2.2 Mužská jména latinského původu Luka, Marko, Ante, Petar, Kristijan, Dominik, Valentin, Antonio, Silvije, Mario, Martin, Dario, Lovro, Marin, Marjan, Maroje, Viktor, Roman, Dinko, Pavao, Paško, Roko, Jure 8.2.3 Mužská jména řeckého původu Filip, Nikola, Mihajlo, Gordan, Andrej, Mihovil, Damjan, Stipan, Eugen, Sandro, Lino, Grga, Juraj, 8.2.4 Mužská jména hebrejského původu Jan, Ivan, Josip, David, Benjamin, Ilija, Adam, Daniel Jakša (od
Jakob), Matija,
Matko (od Matej), Denis 8.2.5 Mužská jména italského původu Dino, Franjo, Fran 8.2.6 Mužská jména různého původu Sven (švédské) Ivor, Igor (od Ivar) (skandinávské) Karlo, Bruno, Robert, Vito (německá) Alen (keltské) Jasmin (perské) Tin (jméno odvozené od jiného jména, pravděpodobně končícího na –tin)
3
Při určování původu vycházím z M. Šimundića (1988) a z M. Knappové (1978)
- 24 -
8.3.Seznam získaných ženských jmen a jejich české ekvivalenty 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49
Ana Ivana Petra Dora Iva Maja Marija Tea Sara Martina Nina Jelena Anamarija Kristina Nikolina Anja Mia Barbara Katarina Lana Vedrana Anita Diana Helena Ivona Josipa Andrea Ines Lucija Mirna Tina Marina Marta Monika Zrinka Dina Irena Klara Lea Pavla Sandra Valentina Silvija Sonja Tihana Alexandra Antonija Danijela Ida
Anna Ivana Petra Dora Iva Mája Marie Tea Sára Martina Nina Helena Anna Marie Kristýna Nikola Anna nevyskytuje se
Barbora Kateřina nevyskytuje se nevyskytuje se
Anita Diana Helena Ivona Jozefína Andrea Ines Lucie nevyskytuje se nevyskytuje se jako jméno
Marina Marta Monika nevyskytuje se
Dina Irena Klára Lea Pavla Sandra Valentýna Silvie Soňa nevyskytuje se
Alexandra Antonie Daniela Ida
- 25 -
43 30 29 22 21 21 21 21 16 15 15 14 13 13 13 11 11 9 9 9 9 8 8 8 8 8 7 7 7 7 7 6 6 6 6 5 5 5 5 5 5 5 3 3 3 3 3 3 3
50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101
Marcela Mihaela Mirela Sanja Stela Tamara Adriana Džina Elena Ena Gordana Jana Julija Korina Lada Lara Lina Mana Margareta Morena Nika Nevena Rea Sabina Tanja Viktorija Alma Andjelka Amra Asja Azra Beata Bernarda Biljana Bogdana Bojana Božica Brankica Brigita Dea Delfina Doris Dubravka Ela Elvira Ema Emilija Estera Gaja Gloria Greta Kada
Marcela Michaela Mirela nevyskytuje se
Stela Tamara Adriana Gina Elena nevyskytuje se nevyskytuje se
Jana Julie Korina Lada Larisa nevyskytuje se nevyskytuje se
Margareta nevyskytuje se
Nika Nevena Rea Sabina Táňa Viktorie nevyskytuje se
Anděla nevyskytuje se nevyskytuje se nevyskytuje se
Beáta Bernarda nevyskytuje se
Bohdana Bojana Božena nevyskytuje se
Brigita nevyskytuje se nevyskytuje se
Doris Doubravka Ela, Elena Elvíra Ema Emílie Estera Gaja Glorie Gréta nevyskytuje se
- 26 -
3 3 3 3 3 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136
Karla Karmen Laura Lena Livia Lovorka Ljubica Manuela Marijana Marinela Marita Melita Merima Milena Milica Milka Nataša Oriana Patricija Perla Rašeljka Zoja Sofia Staša Suzana Tessa Una Valnea Vida Viola Zita Zlata Zora Zvijezdana Željka
Karla Karmen Laura Lenka, Lena Livie nevyskytuje se nevyskytuje se
Manuela Mariana nevyskytuje se
Marita Melisa, Melita nevyskytuje se
Milena nevyskytuje se nevyskytuje se
Nataša nevyskytuje se
Patricie Perla nevyskytuje se
Zoja Sofie nevyskytuje se
Zuzana nevyskytuje se
Una nevyskytuje se
Víta Viola Zita Zlata Zora nevyskytuje se nevyskytuje se
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Od 641 studentek mezi 15 a 19 lety jsem získala 136 jmen. 61 z nich se objevilo pouze jednou a 21 pouze dvakrát. Jméno Ana zastupuje 6,7 %, Ivana 4,7 %, Petra 4,5 % , Dora 3,4 %, Iva, Maja, Marija a Tea 3,27 %. Dohromady těchto osm jmen tvoří 32,4 % z celkového počtu. Projevuje se zde tendence využití široké škály antroponym. Ze 136 se 34 jmen v češtině nevyskytuje. Jména Tea, Dina, Marela, Korina, Nevena, Rea, Gaja, Marita, Melita, Perla, Una, Bojana a Vida se sice v češtině nacházejí, ale jen velmi zřídka, zatímco v chorvatštině jsou běžná.
- 27 -
Ostatní jména se vyskytují v obou jazycích víceméně běžně, každé samozřejmě přizpůsobené svému jazyku. Podle výsledků ankety jsem toho názoru, že jsou Chorvaté při výběru jmen originálnější než Češi.
8.4 Původ získaných ženských jmen Získaná jména jsem rozdělila podle jejich původu do několika skupin. U dívek je patrná tendence dávat spíše jména cizího než slovanského původu. Ze 136 jmen jich bylo pouze 22 slovanského původu. 8.4.1 Ženská jména slovanského původu Vedrana, Tihana, Mirna, Zrinka, Sanja, Nevena, Biljana, Bogdana, Lada, Bojana, Božica, Brankica, Dubravka, Ljubica, Milena, Milica, Milka, Zora, Zvijezdana, Željka, Rašeljka, Zlata 8.4.2 Ženská jména latinského původu Emilija, Gloria, Laura, Livia, Lovorka, Patricija, Suzana, Una, Antonija, Mirela, Stela, Adriana, Julija, Sabina, Viktorija, Asja, Beata, Dea, Ivana, Iva, Maja, Martina, Diana, Lucija, Marina, Irena, Klara, Lea, Pavla, Valentina, Silvija, Monika, Marcela, Alma (uvádí se i turecký původ), Delfina, Zuzana, Vida, Viola 8.4.3 Ženská jména řeckého původu Gaja, Marijana, Merima, Sofia, Alexandra, Mihaela, Gordana, Korina, Lara, Margareta, Nika, Rea, Andjelka, Doris, Dora, Tea, Jelena, Helena, Elena, Kristina, Barbara, Katarina, Andrea, Marta, Petra, Nikolina, Melita, Zoja 8.4.4 Ženská jména hebrejského původu Ana, Jana, Marija, Sara, Anamarija, Anja, Josipa, Danijela, Tamara, Estera 8.4.5 Ženská jména italského původu Laura, Marinela, Oriana, Zita, Džina, Dina, Lina, Nina, Sandra, Brigita, Valnea 8.4.6 Ženská jména jiného původu Ivona (keltské) Ines, Karmen, Anita, Morena, Elvira, Manuela, Marita (španělská) Ida, Ela, Ema, Karla, Bernarda (německá) Mia, Amra, Azra, Staša, Tessa (neznámého původu) Lana, Sonja, Tanja, Nataša (ruská) Perla (francouzské) Greta (švédské) Tina (jméno odvozené od jiného jména končícího na –tina) Ena (jméno odvozeného od jiného jména obsahujícího –ena) Mana (jméno odvozené od jiného jména)
- 28 -
Kada (jméno odvozené od jiného jména) Lena (odvozeno od Eleonora, Helena nebo Magdalena)
8.5 Vliv jiných jazyků na tvary jmen V posledních desetiletích začala do Chorvatska pronikat jména cizí, která zůstávají v podobě toho jazyka, z něhož jsou převzata. Nejčastěji jsou to jména francouzského, anglického, německého, italského ale i švédského, norského, španělského, českého či jiného původu. Některá převzatá jména se přizpůsobila chorvatskému pravopisu. 8.6 Pravopis jmen U jmen přejatých má chorvatština dvě možnosti: buď je ponechat v původním znění, nebo je upravit. Pokud jsou ve jméně dvě samohlásky vedle sebe, může je rozdělit buď hláska j nebo v. Někteří rodiče ponechávají jméno ve tvaru, jaký je v jazyce, z něhož je jméno přejato, jako např. Antonio, Dario, Daniel. Nebo se mezi ea vloží j: Andrea>Andreja mezi ia se vloží j: Diana>Dijana mezi ie se vloží j: Daniel>Danijel mezi io se vloží j: Antonio>Antonijo mezi oi se vloží v: Mihoil>Mihovil ai se mění na aj: Adelajda>Adelaida (není v anketě) Do jména se vložilo i: Mojmir>Mojimir Čeština i chorvatština si některá jména upravuje do svého jazyka. Může jít např. o vypuštění některé hlásky nebo o vypuštění té hlásky, která byla ve výchozím jazyce zdvojená. Např. Ivonne>Ivona. Někdy je dokonce nutné jméno počeštit nebo pochorvatštit, aby se mohlo začlenit do morfologického, pravopisného i fonetického systému – jinak by mohlo v daném jazyce působit cize a rušivě. V obou jazycích se vyskytují tzv. dubletní tvary jmen, např. Andrea i Andreja nebo Diana i Dijana v chorvatštině. V češtině se do těchto jmen j nevkládá. Čeština řeší otázku psaní y, ý nebo i, í. U jmen Kristýna – Kristina, Valentýn(a) – Valentin(a) jsou možné obě varianty. Co mají však oba jazyky společné, je rozpor mezi psaním s nebo z v některých jménech, např. Gisela – Gizela, Isidor – Izidor. Čeština na rozdíl od chorvatštiny má ještě rozpory v psaní dlouhých nebo krátkýchhlásek: např. Benjamin– Benjamín, Glorie – Glórie.
- 29 -
9. Hypokoristika Hypokoristika rodných jmen vznikají na základě potřeby vyjádřit již v oslovení citový vztah mluvčího k adresátovi. To znamená, že hypokoristika dělíme podle stupně a charakteru expresivity, v dané komunikační situaci se rozlišují meliorativa nebo také deminutiva – s kladným citovým zabarvením (např. Anica) – a augmentativa (názvy zhrubělé), tj. jména se záporným citovým zabarvením (např. Pepan). „V české lingvistické tradici domácké, popř. mazlivé, zdrobnělé apod. obměny neutrálních, oficiálních vlastních jmen, zřídka apelativ v důvěrném (rodinném, přátelském atd.) prostředí. Nově je hypokoristikum chápáno šíře a definováno jako expresivní obměna neutrálního jména (tj. vlastního jména i apelativa) v neoficiálním prostředí.“ (Pastyřík,1994). Od každého jména můžeme vytvořit mnoho hypokoristik. Některá jsou už tak zavedená, že už ani nepoznáme, jedná-li se o rodné jméno nebo jeho odvozeninu. Některá jsou zase úplně nová, ještě nezavedená a velmi originální, což v dnešní době hraje velkou roli. Od některých hypokoristik vznikly samostatná jména v češtině (např. Jindřiška, Nika), v chorvatštině nám přímo ukázal výzkum, že jména Tina, Ena, Mana a Lena jsou odvozena krácením od jiných, původně delších jmen. Tímto způsobem se rozšiřuje repertoár oficiálních jmen o jména, která byla původně hypokoristiky. Hypokoristika také vznikají kvůli rozlišování osob. Máme-li v jedné třídě tři Jany, řešíme tenhle problém právě hypokoristiky, případně jinými přezdívkami vznikajícími třeba z příjmení. Setkáváme se s nimi hlavně v neoficiální sféře a všude, kde při oslovení tykáme, výjimkou ale není ani oslovení např.: „slečno Lucko“ vedle „slečno Lucie“.
9.1. Jak se tvoří hypokoristika v chorvatštině a češtině Hypokoristika se v chorvatštině a stejně tak i v češtině tvoří několika způsoby. A) Jde o připojování sufixů a) k původnímu jménu, např. ch. Jelena – Jelenica, č. Helena – Helenka b) k redukované podobě jména: ch. Jelena – Jela, č. Helena – Hela – Helča c) k nějakému již vytvořenému hypokoristiku, např. ch. Miodrag – Mišo – Miško č.Jan – Honza – Honzík,
- 30 -
B) Jako hypokoristikum jednoho jména se použije hypokoristikum jména jiného, takže několik jmen může mít stejné hypokoristikum. Např. hypokoristikum Mišo může být od několika jmen: Miroslav, Mihovil. Miodrag aj. V češtině např. Nika může být hypokoristikum jmen Veronika, Dominika aj. C) Na základě zvukových variací, kdy se opakuje dvakrát po sobě první slabika jména, Např. ch.Nina – Nini, č. Kristýna – Krykrý D) Krácení jmen Objevují se i zkrácené formy jména. Krácení nelze chápat jako samostatný slovotvorný způsob (ve smyslu zkracování), jde tedy o připojování nulového sufixu k základu oficiálního jména (popř. hypokoristika), tedy o odvozování. Zkracování se využívá právě při vytváření domáckých podob křestních jmen, zejména pokud jsou to kompozita. Jedna část složeniny se vypustí a zbytek je opatřen sufixem nebo novou morfologickou charakteristikou. Např.: ch. Miroslav – Mirko, č. Bohuslav – Bohouš. Řidčeji vznikají zkrácené podoby z jmen nesložených vypuštěním počátečních nebo koncových hlásek a sufixací nebo rovnou morfologickou charakteristikou: č. Alois – Lojza. 9.1.1 Sufixy pro tvorbu hypokoristik v chorvatštině ve srovnání s češtinou 1) sufix –a Tímto sufixem se tvoří hypokoristika od jmen rodu ženského i rodu mužského. Např. Grga, Iva, Jura, Mata, Pera 2) sufix –e Většinou jsou tímto sufixem tvořena podstatná jména středního rodu, výjimkou jsou ženská a mužská jména a hypokoristika. Např. Ante, Kate, Mate 3) sufix –ica Tento sufix tvoří jak ze jmen mužských tak i ženských jména zdrobnělá. Např. Klara – Klarica, Pavla – Pavlica, 4) sufix –ić Má stejnou funkci jako sufix –ica 5) sufix –o Velmi plodná koncovka při tvorbě hypokoristik. Např. Ferdo, Ivo, Andro, Haso, Krešo (příklady z Velika hrvatska gramatika, s. 296)
- 31 -
6) sufix –jo Velmi častý sufix při tvoření mužských hypokoristik. Např. Gajo (Gabriel), Mijo (Michael, Mihovil), Pajo (Pavao), Pejo (Petar) (příklady z Velka hrvatska gramatika s. 311) 7) sufix –ina, –čina Tyto dva sufixy tvoří augmentativní zabarvení. 8) sufix –ac Od jmen tvoří tento sufix zdrobněliny. 9) sufix –čica Sufix tvořící od ženských jmen nebo od podstatných jmen rodu ženského zdrobněliny. 10) sufix –ko Sufix tvořící hypokoristika. Např. Branko (Branislav) Čeština na rozdíl od chorvatštiny disponuje daleko větší zásobou přípon pro tvorbu hypokoristik než chorvatština. Pro příklad uvádím přípony pro tvorbu mužských hypokoristik: –a, –á, –o, –da, –ja, –i, –í, –y, –ák, –ek, –ík, –ka, –an, –in, –na, –ňa, – nek, –ánek, –ínek, –ůnek, –ča, –áček, –íček, –áneček, –íneček, –š, –ša, –eš, –uš, –oš, – ouš, –oušek, –yš, –s, –ys, –ál, –ul, –ula, –ulo, –ur. Dále se v češtině představují samohláskové alternace jako dloužení ze samohláskových alternací nebo měkčení a tvrdnutí ze souhláskových alternací. 10. Mužská hypokoristika v praxi Ze získaných mužských hypokoristik se snažím vysledovat, jak se tvoří v praxi porovnat je s teoretickou části o tvoření hypokoristik. 10.1 Seznam získaných mužských hypokoristik v chorvatštině. 12 nejčastějších mužských jmen
získaná hypokoristika
Marko
Markec
Filip Luka
Fila, Filipac Lukica, Lukić
Ivan
Ivo, Ivica
Matija
Mata, Mate
Hrvoje
Hrvi, Hrvojić, Hrvojica
Dino
Dinko
Tomislav
Toma, Tomo, Tomisko
Fran
Frane
- 32 -
Domagoj
Domo, Domko
Juraj
Jura, Jure, Jurajček
Josip
Josipac
10.2 Tvoření chorvatských mužských hypokoristik přidáním přípony k základu jména –ec
Markec
–ac
Filipac, Josipac
–ica
Hrvojica, Lukica
–ić
Hrvojić, Lukić
–ko
Dinko
–ček
Jurajček
Pro lepší orientaci jsem všechna získaná hypokoristika na základě metody přidání přípony k základu jména uspořádala do tabulky. Ze jmen Filip vzniklo přidáním přípony –ac hypokoristikum Filipac. Tato přípona má charakter deminutivní, jedná se tedy o zdrobnělinu jména, stejně tak vzniklo hypokoristikum Josipac. Taktéž přípona –ica má deminutivní charakter, je však typičtější pro podstatná i vlastní jména ženského rodu, přesto se s ní tvoří zdrobněliny i mužských jmen – Hrvojica, Lukica. U jmen Hrvoje, Luka došlo k odpadnutí poslední samohlásky a připojení přípony –ica. Přípona –ić má rovněž deminutivní charakter, už je ale typická hlavně pro jména mužského rodu. Při tvorbě došlo k odpadnutí u jmen Hrvoje a Luka poslední samohlásky, potom se připojil sufix –ić. Přípona –ko je určená přímo pro tvoření jmen.Napojuje se rovnou na jméno, pokud končí na souhlásku. Příponu –ček jsem nenašla doloženou v žádné gramatice, na první pohled se však jedná o příponu opět deminutivního charakteru. 10.3 Tvoření chorvatských mužských hypokoristik přidáním přípony k redukovanému základu jména –a
Toma, Jura, Fila
–e
Mate, Jure
–i
Hrvi
–o
Ivo, Mato, Tomo, Domo
–isko
Tomisko
- 33 -
Přípona –a se připojila k redukovanému základu jména a nebo jen k jedné části jména. U jména Tomislav se odtrhla jeho druhá číst –slav, vznikla podoba Tomi, kde se i změnilo na a. Jura vzniklo připojením sufixu –a k redukované části jména Juraj. Hypokoristikum Fila vzniklo připojením koncovky –a k redukované podobě jména Filip. Hypokoristika tvořena koncovkou –e, –i, –o vznikla stejným principem jako hypokoristika tvořena koncovkou –a. Tomisko je hypokoristikum tvořené koncovkou augmentativního charakteru, připojenou k první části jména Tomislav. 11. Ženská hypokoristika v praxi Ze získaných hypokoristik bych ráda ověřila jejich tvorbu v praxi. 11.1 Seznam získaných ženských hypokoristik v chorvatštině 12 nejčastějších ženských jmen
Získaná hypokoristika
Ana
Anica, Anča
Ivana
Ivanica, Ivančica, Iva
Petra
Petrica
Dora
Dorica, Dorka
Iva
Ivica, Ivka
Maja
Majica
Marija
Mare, Mara
Tea
Teica
Sara
Sarica
Martina
Martinica
Nina
Ninica, Ninka
Jelena
Jela, Jelica
11.2. Tvoření ženských chorvatských hypokoristik přidáním přípony k základu jména –ica –ka –čica
Anica, Ivanica, Petrica, Dorica, Ivica, Majica, Teica, Sarica, Martinica Dorka, Ivka, Ninka Ivančica
Deminutivní přípona –ica se připojila k základu jmen Ana, Ivana, Petra, Dora, Iva, Maja, Tea, Sara, Martina a vznikla tak výše uvedená hypokoristika. Příponou –ka se tvoří od podstatných jmen rodu mužského podstatná jména rodu ženského. Tato přípona však není v gramatikách uváděna jako přípona pro tvorbu hypokoristik. Jan Sedláček dokonce uvádí: „ Na rozdíl od češ. nerozvinula sch. tvoření zdrobnělých žen. jmen příponou –ka a naopak, češ. neužívá přípony –ice jako protějšku produktivní zdrobňující přípony –ica v sch.“ (Sedláček, 1989) - 34 -
Přesto se vyskytují hypokoristika tvořená touto příponou, např. od Dora, Iva, Nina. Sufix –čica vytvořil od jména Ivana kladně citově zabarvené hypokoristikum Ivančica. 11.3 Tvoření ženských chorvatských hypokoristik přidáním přípony k redukovanému základu jména –a
Mara, Jela
–e
Mare
–ica
Jelica
V praxi se nám ověřilo i pravidlo tvoření hypokoristik přidáním přípony k redukovanému základu jména. Ze jména Marija se odtrhla přípona –ija a připojilo se –a nebo –e. U jména Jelena se k redukovanému základu Jel– připojilo rovněž –a nebo deminutivní přípona –ica.
11.4 Tvoření ženských hypokoristik v chorvatštině vypuštěním několika hlásek Ze jména Martina vzniklo hypokoristikum Tina. Jde o vypuštění tří počátečních hlásek. Vzniklá Tina může být samozřejmě i hypokoristikem jiného jména. Ze jména Ivana vzniklo hypokoristikum Iva4 vypuštěním dvou posledních hlásek
11.5 Shrnutí: Mužská a ženská hypokoristika V praxi se neprokázalo z metod uvedených na počátku pouze tvoření hypokoristik na základě zvukových variací a připojováním přípony k již vytvořenému hypokoristiku. Dále se oproti teorii objevilo několik přípon, které nejsou doloženy v gramatice, a to – ček, –ec, –isko. Od jména Hrvoje vytvořené hypokoristikum Hrvi– tento způsob tvoření hypokoristik neuvádí rovněž žádná mně dostupná gramatika. Jak už jsem uvedla výše, přípona –ka se objevila u tří hypokoristik, avšak v gramatikách není uváděna jako přípona tvořící hypokoristika. Na druhou stranu se v praxi nevyskytly hypokoristika s příponou –jo a s příponami –ina, –čina.
4
Iva nemusí být jenom hypokoristikum jména Ivana, ale i samostatné jméno
- 35 -
12. Závěr Ve své práci jsem se zabývala jmény a jejich hypokoristiky a podle toho jsem práci rozdělila do dvou částí: Jména a Hypokoristika. První část jsem uvedla krátkou kapitolou o jménech, jejich původu a motivaci při výběru. V druhé kapitole jsem srovnávala chorvatská a česká jména coby jména slovanská. Došla jsem tu k závěru, že oba jazyky mají velmi společného – některá konkrétní jména netvoří ženský protějšek ani v chorvatštině, ani v češtině. Dále jsem chtěla poukázat na to, že chorvatština má některá jména, která v češtině najdeme pouze jako příjmení. Např. Golub v chorvatštině jako křestní jméno existuje v češtině pouze jako příjmení: Holub(ová). Jiná jména zase mohou být v obou jazycích příjmením i jménem. Ve třetí kapitole jsem řešila otázku odvozování jmen ženských od mužských pomocí koncovek. K tomuto procesu dochází jak v češtině, tak v chorvatštině. Pouze však od poloviny jmen mužských jde takto vytvořit jméno ženské. Bylo dokázáno, že pokud v češtině určité jméno nemá ženský protějšek, chorvatština u stejného jména ženský protějšek má Adam–Adamka. V další kapitole jsem se věnovala problému, jak odlišit mužské jméno od ženského a která jména jsou určena oběma pohlavím. Bylo zjištěno, že čeština pomocí koncovek, případně díky přechylování příjmení může daleko snáze odlišit mužské jméno od ženského. Vzhledem k tomu, že v chorvatštině nejsou typické koncovky pro ženská a mužská jména, navíc chorvatština nepřechyluje příjmení, je obtížné rozhodnout, jedná-li se o jméno ženské, či mužské. V šesté a sedmé kapitole jsem srovnávala skloňování českých jmen se skloňováním jmen chorvatských. Nebylo však možné porovnávat všechna jména, jelikož čeština nemá mužská jména končící na –e. Některá mužská jména se skloňují podle vzoru jiného rodu než v češtině. V kapitole jsem také sledovala hláskové změny ve skloňování. Osmá kapitola je spíše praktického charakteru. Provedla jsem výzkum jmen 1197 studentů mezi 15 a 19 lety. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, která jména se v současnosti v Chorvatsku vyskytují a zda převládají více jména slovanská,nebo jména cizího původu. Ukázalo se, že slovanská jména jsou populárnější více u mužských jmen. Dále jsem sledovala míru originality při výběru jména, kterou bych hodnotila jako velkou, větší však u jmen ženských – 61 jmen ze 136 se vyskytlo pouze jednou, 36 mužských jmen ze 100 se objevilo také pouze jednou. Dále jsem hledala k jménům z ankety české ekvivalenty. Na konec této kapitoly jsem se snažila poukázat
- 36 -
na pravopis jmen a na rozdíly mezi českým a chorvatským pravopisem a na možnost dubletních tvarů některých jmen. Druhá část mé práce Hypokoristika se teoreticky zabývá tím, co jsou to hypokoristika a jakým způsobem se tvoří. Pro lepší názornost jsem zařadila i část praktickou, do které jsem vybrala hypokoristika od 12 nejčastějších ženských a mužských jmen z ankety a zařadila je do tabulek podle koncovek a způsobu tvoření. V této druhé části jsem došla k závěru, že v praxi se hypokoristika tvoří i pomocí jiných přípon než těch, které uvádějí gramatiky pro tvorbu hypokoristik. Některé přípony zase vůbec použity v praxi nebyly. Je ale více než jisté, že pokud bychom se zaměřili na hypokoristika v praxi více, tzn. pokud bychom jich získali více, určitě bychom si potvrdili všechny metody tvoření a pravděpodobně našli i další přípony, které gramatiky neuvádějí, např. z toho důvodu, že některé přípony a jejich používání může být oblastně omezeno.
- 37 -
13. Resumé U svom diplomskom radu sam pisala o imenima i hipokoristikama u hrvatskom i češkom jeziku. Tražila sam razlike izmeñu hrvatskog i češkog jezika. Na početak svog rada sam ubacila poglavlje o slovenskim imenima. Zato što mislim da je važno znati prepoznati slavensko ime od imena tuñeg porijekla. Baš je bilo zanimljivo da hrvatski ima imena koja u češkom uopće ne postoje, i kada postoje onda samo kao prezimena. Dalje sam se bavila razlikom izmeñu ženskog i muškog imena. Doznala sam da u češkom jeziku je razlika, zato što ženska imena imaju tipične nastavke od muških (kad ne računam iznimke). U hrvatskom jeziku je situacija više komplicirana, zato što tamo nije pravilo da se samo ženska imena završavaju na –a, ali u hrvatskom jeziku se završavaju isto muška imena na –a. Dalji problem je to da u hrvatskom jeziku postoje imena koja su muška ali isto i ženska, u češkom jeziku imamo samo dva takva imena. Pisala sam isto o tome kako mogu postati ženska imena od muških. Ovaj problem mi se činio isti u češkom i u hrvatskom jeziku. Bavila sam se i gramatikom imena. Kako se imena sklanjaju i sklonidbu sam uporedila sa sklonidbom čeških imena, ali nije to bilo uvijek moguće, zato što neka imena u češkom jeziku se sklanjaju po uzoru drugog roda nego imena u hrvatskom jeziku. Za ovaj rad sam uradila anketu, zato što sam htjela saznati koja imena se danas u Hrvatskoj pojavljaju i koja su omiljena. Dalje sam tražila, da li ova imena postoje i u češkom jeziku. Na kraju sam se bavila porijeklom imena i pravopisom. U drugom dijelu mog rada sam riješila hipokoristika, kako se prave teorijski i praktično. Saznala sam da neke hipokoristike se prave pomoću sufixa, koje nisam našla u gramatici. Ali pojava takvih sufixa je geografično obilježena. Mislim da bi bilo bolje naći veći broj hipokoristika da bih mogla bolje posmatrati, kako se hipokoristike prave. Izvorom imena mi je bila anketa i Rječnik osobnih imena- Mate Šimundić.
- 38 -
14. Použitá literatura
BABIĆ, Stjepan. Tvorba riječi u hrvatskome književnome jeziku. HAZU, Nakladni závod Globus, 2002.
BARIĆ, LONČARIĆ, et al. Hrvatska Gramatika. Zagreb: Školska knjiga, 1997.
CESAREC, Marijana. Učimo hrvatski. II. Dio- sintaksa padeža. Zagreb: Filozofski fakultet Sveučilište u Zagrebu, 1998.
GEBAUER. Historická mluvnice jazyka českého. I. díl. Akademie věd ve Vídni, 1894.
GEBAUER; ERTL. Mluvnice česká I. Praha, 1924.
HAVRÁNEK, Bohuslav. Česká mluvnice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959.
HLÁSKOSLOVÍ– Nauka o slově. Praha: Náklad české grafické unie, 1920.
HRVATSKI JEZIČNI SAVJETNIK. Zagreb: Školske novine, 1999.
KNAPPOVÁ, Miroslava. Jak se bude jmenovat? Praha: ČSAV, 1978.
KNAPPOVÁ, Miroslava. Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: ČSAV, 1989.
KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1991.
MATKOVIĆ, Maja. Ah, taj hrvatski. Zagreb, 2005.
PŘÍRUČNÍ MLUVNICE ČEŠTINY. Kol. autorů. Ústav českého jazyka, FF, MUNI.
RADIĆ, Stjepan. Jak se Čech brzy naučí chorvatsky. Záhřeb, 1911.
- 39 -
SEDLÁČEK, Jan. Stručná mluvnice srbocharvátštiny. ČSAV, Praha, 1989.
ŠIMUNDIĆ, Mate. Rječnik osobnih imena. Zagreb: Nakladni závod Matice Hrvatske, 1998.
TEŽAK, Stjepko; BABIĆ, Stjepko. Pregled gramatike hrvatskosrpskog jezika. Zagreb, 1972.
HÁJKOVÁ, Kristýna. Tvoření hypokoristik. Bakalářská diplomová práce. Brno, listopad 2006.
Internetové zdroje: Ověřování jmen v chorvatském telefonním seznamu, poslední aktualizace stránky 26.6.2007 (použito 2007-05-10). Dostupné z WWW: http://www.tportal.hr/imenik/default.asp?lang=1
Citáty o jménech, c2006 by ime.hrvatsko, poslední aktualizace 26.6.2007, (cit. 200706-15). Dostupné z WWW: http://imehrvatsko.net
- 40 -
- 41 -
