FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY

FILMY SVÉRÁZ NÁRODNÍHO LOVU A SVÉRÁZ NÁRODNÍHO RYBOLOVU – “ENCYKLOPEDIE RUSKÉHO ŽIVOTA” FILMS PECULIARITY OF NATIONAL HUNTING AND PECULIARITY OF NATIONAL FISHING – ENCYCLOPEDIA OF RUSSIAN LIFE

Vypracovala: Petra Šrámková Vedoucí práce: Mgr. Jekatěrina Mikešová, Ph.D.

OLOMOUC 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité prameny.

V Olomouci dne 22. 4. 2013

___________________ podpis

Děkuji Mgr. Jekatěrině Mikešové, Ph.D., za konzultace, rady a připomínky, které mi během psaní bakalářské práce poskytla.

______________________ podpis

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................5 TEORETICKÁ ČÁST.....................................................................................................6 1.

ENCYKLOPEDIE RUSKÉHO ŽIVOTA .............................................................6 1.1 EVŽEN ONĚGIN ..............................................................................................6 1.2 ENCYKLOPEDICKÁ DÍLA .............................................................................8

2.

PŘEDSTAVENÍ FILMŮ .................................................................................... 13 2.1 SVÉRÁZ NÁRODNÍHO LOVU ..................................................................... 13 2.2 SVÉRÁZ NÁRODNÍHO RYBOLOVU........................................................... 14

3.

POLITICKÉ A SOCIO-KULTURNÍ PROSTŘEDÍ V DOBĚ VZNIKU FILMŮ 16 3.1 POLITICKÉ PROSTŘEDÍ .............................................................................. 16 3.2 EKONOMICKÁ KRIZE.................................................................................. 17 3.3 SOCIÁLNÍ PROBLÉMY ................................................................................ 18

4.

REŽISÉR A SCÉNARISTA ALEXANDR ROGOŽKIN .................................... 20

PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 22 1.

ENCYKLOPEDIE VE SVÉRÁZECH ................................................................ 22

2.

LOV, RYBOLOV............................................................................................... 23

3.

ANALÝZA POSTAV ........................................................................................ 25 3.1 CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV ............................................... 25 3.2

OSLOVENÍ ................................................................................................. 30

4.

POSTOJ RUSŮ K VLASTI A STÁTU............................................................... 32

5.

RUSOVÉ A CIZINCI ......................................................................................... 34

6.

RUSOVÉ A UNIFORMY .................................................................................. 36

7.

POHOSTINNOST .............................................................................................. 40

8.

RUSKÝ ALKOHOLISMUS............................................................................... 43

9.

TRADIČNÍ RUSKÁ PARNÍ LÁZEŇ ................................................................ 45

ZÁVĚR ......................................................................................................................... 46 РЕЗЮМЕ ..................................................................................................................... 48 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................ 54 SEZNAM EXCERPOVANÝCH PRAMENŮ A LITERATURY .................................. 55 PARAFRÁZOVANÉ PRAMENY A LITERATURA ................................................... 56 PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 59

ÚVOD Tématem bakalářské diplomové práce je „Filmy Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu – encyklopedie ruského života“. Cílem práce je analyzovat tyto dva filmy a zjistit, popřípadě dokázat, že je můžeme považovat za encyklopedii ruského života. Práce je rozdělena na dvě části – praktickou a teoretickou. V prvních kapitolách teoretické části budeme analyzovat pojem „encyklopedie ruského života“. Rozebereme, kdo tento pojem použil poprvé, u jakého díla, a z jakého důvodu. V následující kapitole se soustředíme na další díla, která by mohla být označena jako encyklopedie. Dále se zaměříme na konkrétní filmy. V první řadě bychom chtěli filmy představit a analyzovat politickou, ekonomickou a sociální situaci v době vzniku filmů, která mohla vznik filmů ovlivnit. V závěru teoretické části věnujeme pozornost Alexandru Rogožkinovi, režisérovi a scénáristovi Svérázů. Primární literaturou budou především Bělinský: Kritická stať Evžen Oněgin; Burmistrov: Encyklopedie ruského života; Moynahan-Merullo-Jackson: Rusko 20. století dějiny slovem i obrazem a jiné. Na základě těchto zdrojů chceme napsat teoretickou část, která by byla základem pro část praktickou. Cílem teoretické části je seznámit čtenáře s pojmem encyklopedie ruského života, a s filmy Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu. V praktické části se budeme věnovat analýze filmů. Především se chceme zaměřit na mentalitu Rusů, jak se chovají v různých situacích, a co z tohoto chování vyplývá. V první kapitole se budeme věnovat otázce, proč si režisér Rogožkin vybral jako téma lov a rybolov. Dále bychom chtěli analyzovat hlavní postavy a jejich charakter, ze kterého vyplývá řada informací. V následujících kapitolách analyzovat vztah Rusů k vlasti a státu, názor na armádu a policii, jejich postoje k cizincům, a v neposlední řadě se budeme věnovat ruským tradicím, jako jsou pohostinnost, tradiční ruská parní lázeň a fenomén alkoholismu. Nejdůležitějším zdrojem v praktické části budou samotné dva filmy - Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu, které budeme rozebírat. Dalšími primárními zdroji budou Sergejeva: Ruskie stereotipy, Solovjev: Tajny ruskoj duši a Všeruské centrum pro výzkum národního mínění.

5

TEORETICKÁ ČÁST 1. ENCYKLOPEDIE RUSKÉHO ŽIVOTA Encyklopedie ruského života je termín, který se vžil v ruské kultuře. Tímto termínem se označuje dílo, které reálně popisuje kulturu a život. Dílo musí popisovat vše pravdivě a skutečně,

bez

přikrášlení

nebo

vynechání

nějaké

skutečnosti.

Základem

encyklopedického díla je jeho obsáhlý rozsah a množství informací, které z díla můžeme vyčíst. Jako první tento termín použil kritik Vissarion Grigorjevič Bělinský ve své kritické stati Evžen Oněgin.

1.1 EVŽEN ONĚGIN

Básník Alexandr Sergejevič Puškin je pro Rusy takový velikán jako pro Čechy Karel Jaromír Erben. Děti ve školách čtou jeho pohádky, mnozí Rusové umí jeho verše nazpaměť. Puškin je jedním z nejváženějších ruských básníků a je považován za zakladatele

ruské

moderní

literatury.

Je

autorem

řady

prozaických

děl

(např. Bělkinovy povídky, Piková dáma, Kapitánská dcerka a další), dramat (např. Boris Godunov, Čtyři malé tragédie) a poem (např. Ruslan a Ludmila, Kavkazský zajatec, Cikáni, Poltava). Nejvíce slavným dílem se stal Puškinův román ve verších - Evžen Oněgin. V Rusku je román národním pokladem. Příběh znuděného Evžena Oněgina a naivní, čisté Taťány Larinové je proslulý po celém světě. Ale Puškin do románu vložil více než jen příběh o nenaplněné lásce. Puškinovi se jako prvnímu ruskému autorovi podařilo popsat ruskou společnost a dát celkový obraz ruského života takový, jaký skutečně byl. Kritik Vissarion Grigorjevič Bělinský toto dílo označil termínem encyklopedie ruského života. Jak píše ve své kritické stati Evžen Oněgin: „Především vidíme v Oněginovi básnicky zpracovaný obraz ruské veřejnosti, zachycené v jednom z nejzajímavějších momentů jejího rozvoje. Z tohoto stanoviska je Evžen Oněgin básní v pravém slova smyslu historickou, ačkoliv ani jediný z reků není osobností historickou. Tento historický význam básně je zvláště proto nad míru vzácný, že byla 6

báseň tato prvým a skvělým pokusem toho druhu“ (Bělinský 1899: 6). Po přečtení toho románu získáme plnou představu o životě v první polovině 19. století. Puškin dává obraz všech společenských vrstev - Petrohradské společnosti, vesnické společnosti, i poddaných rolníků. V románu se dočteme, jak se tehdejší společnost oblékala, co četla, jaká byla konverzační témata apod. Z románu se můžeme dozvědět, že Oněgin četl Adama Smitha, čímž dostal ekonomické znalosti (A.S. Puškin Evžen Oněgin – hlava první VII), mezi Taťániny oblíbence patřil Jean Jack Rousseau a Samuel Richardson (A.S. Puškin Evžen Oněgin – hlava druhá XXIX), a v divadlech byly populární balety Charlese Didelota (A.S. Puškin Evžen Oněgin – hlava první XXII). Jak uvádí internetový článek na LITRA.RU: „V Evženovi Oněginovi se odrazila ruská realita. I pustý venkov, vesnice s nevolníky, panská Moskva, Petrohrad nebo gubernátorská města (při Oněginových cestách). Puškin pravdivě znázornil to prostředí, ve kterém žijí hlavní hrdinové jeho románu. Autor přesně napodobil atmosféru městských šlechtických salónů, ve kterých Oněgin vyrůstal“ (Jevgenij Onegin: Encyklopedija russkoj zhizni. In: LITRA.RU [online; vlastní překlad]. 2008 [cit. 8.12.2012]).

Mazurku tančil elegantně, Francouzsky plynně hovořil, Zvládal i pravopis a styl, Poklony skládal nonšalantně. Takový nástup musel svět ocenit, ba i závidět. (Puškin 2007:19; překlad- Dvořák )

Můžeme žasnout nad genialitou básníka, jak věrně dokáže popsat všechny vrstvy obyvatel. Dokázal zachytit ten kontrast mezi petrohradskou vysokou společností a nižší společenskou vrstvou. Zachytil věrně atmosféru vesnice, charakter lidí, i starosti. Vesnickou společnost zachycuje Puškin v rodině Larinů. „Autor jednou frází, jednou epizodou přesně popisuje kruté zvyklosti, které panovali ve vesnici. Matka Taťány tak jednoduše a přirozeně, jak solila hřiby, chodila každou sobotu do parní lázně, bila služky, provdávala nevolnické ženy za vojáky“ (Onegin: Encyklopedija russkoj zhizni. In: LITRA.RU [online; vlastní překlad]. 2008 [cit. 15.12.2012]).

7

V románu jsou vylíčeny i osudy poddaných. Jako příklad můžeme uvést chůvu Taťány, kterou proti její vůli provdali, když jí bylo 13 let. Puškinovi se podařilo dát kompletní obraz ruského života takový, jaký skutečně byl v 19. století. Právě proto Bělinský román označil jako Encyklopedií ruského života. „Ve své básni dovedl Puškin dotknouti se tak mnoha věcí, dovedl zmíniti se o mnohých poměrech, jež náležejí výhradně ke světu ruské přírody, ke světu ruského národa! Oněgina možno nazvati encyklopedií ruského života, a dílem v pravdě národním“ (Bělinskij 1899: 87).

1.2 ENCYKLOPEDICKÁ DÍLA Ale kromě Evžena Oněgina můžeme v ruské literatuře najít další díla, o kterých můžeme říct, že jsou encyklopedií ruského života. Nikolaj Alexejevič Někrasov, ruský spisovatel a publicista, svoji nedokončenou poemu Kdo žije šťastně na Rusi zamýšlel napsat jako „národní knihu“. Chtěl do ní zahrnout všechny poznatky o národním životě, které byly nashromážděny během dvaceti let.[1] Jevgenij Vasiljev, ruský publicista, o poemě napsal: „Poema široce obepíná národní život, vyzdvihává nejdůležitější otázky své doby, zahrnuje v sobě nesčetné poklady národního jazyka. Poprvé v historii ruské literatury byla napsána realistická poema – epopej – umělecké dílo, ve kterém se odráží celá epocha života země i národu“ (VASILJEV, Jevgenij. Komu na Rusi zhiť chorosho: encyklopedija russkoj zhizni. In: Biblioteka ukrainskoj literatury [online; vlastní překlad]. 2011 [cit. 2.1.2013]). Někrasovova poema je zacílena na život rolníků – svatby, pohřby, hostiny, trhy, hlad apod. I když se nezabývá všemi společenskými třídami jako Puškin v Evženu Oněginovi, můžeme poemu považovat za encyklopedii. Nikolaj Vasiljevič Gogol po neúspěchu Revizora napsal dopis Puškinovi, ve kterém píše o svém novém románu Mrtvé duše, ve kterém chce zobrazit, alespoň z jednoho pohledu, celou Rus: „Začal jsem psát Mrtvé duše. Námět se natáhnul na předlouhý román a, jak se zdá, bude velmi směšný. Ale teď jsem přestal psát ve třetí hlavě. Hledám dobrého kverulanta, se kterým bych se mohl chvíli poradit. Mám v úmyslu v tomto románu ukázat,

přinejmenším z jednoho

pohledu,

celou Rus“.

(GOGOL,

N.V. Pismo

A.S.Puškinu: 262. Sankt Peterburg, 1835). Gogol popsal Rusko při cestách Čičikova, 8

za mrtvými dušemi. V povahách jeho statkářů se mohlo najít široké obyvatelstvo. Román popisuje společnost reálně, bez přikrášlení, a může být tedy označen za encyklopedii. K Vojně a míru Lva Nikolajeviče Tolstého můžeme přiřadit různé přívlastky – filozofický román, milostný román, ale dokonce i encyklopedický román. Tolstoj udělal obraz nejen o tehdejší vysoké vrstvě obyvatelstva (rodina Bolkonská), ale také o střední vrstvě (Rostovovi), dokonce do románu zahrnul i mužiky a vojáky bojující na frontách proti Napoleonovi. Tolstoj dokázal vykreslit vztahy mezi rodinami různých postavení, různé charaktery lidí, i Napoleonské války, které sužovaly Rusko. Jeho další román - Anna Karenina se zabývá především rodinným životem. Tolstoj podrobně rozebírá různé varianty rodinných vztahů (rodina Oblomských, Kareninových a Levinových), dívá se na společnost a její možné rodinné vztahy. Což znamená, že i Anna Karenina může být encyklopedií, v tomto případě spíše rodinného života. Encyklopedičnost se nevyhnula ani Fjodoru Michajloviči Dostojevskému. Jeho román Zločin a trest je označován především jako psychologický román, ale můžeme zde najít i charakteristiku tehdejšího Ruska, tudíž svým způsobem i encyklopedii ruského života. Václav Běhounek, český kritik, o románu napsal: „Opět je tu ten nepřátelský Petrohrad, sídelní carské město plné sociálních protiv, bizardních postav a existencí, drsného klimatu a zhoubných vlivů na lidskou mysl, jak se s nimi střetáváme již ve fantastických petrohradských povídkách Gogolových, a v prvých povídkách Dostojevského. Toto ovzduší města je ve Zločinu a trestu podtrženo novými pochmurnými a křiklavými obrazy bídy, opilství, nemocí, zločinu, prostopášnosti, vyděračství a necitelnosti“ (Běhounek 1958: 536). Dostojevskij dal obraz o Petrohradě, jaký skutečně byl. Se všemi jeho stránkami, i těmi negativními jako jsou opilci, prostitutky, zápach na ulici a dusné červencové počasí. Ivana Sergejeviče Turgeněva můžeme také pokládat za představitele encyklopedické tvorby. Turgeněv prostřednictvím svých románů (Rudin, Otcové a děti, Šlechtické hnízdo, V předvečer, Dým, Novina) napsal historii ruské inteligence 40., 60. a 70 let. Boris Pasternak byl za svůj román Doktor Živago oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Román je celosvětově známé a uznávané dílo. Pasternak o svém díle psal dopisy Olze Michajlovně Frejdenbergové. Úryvky dopisu byly opublikovány v časopise Žurnalnyj zal. V dopise z 13. října 1946 Pasternak napsal:„Vlastně to je první moje skutečná práce. Chci v ní podat historický obraz Ruska za posledních čtyřicet let; současně bude ta věc vyjadřovat všemi stránkami syžetu, tíživého, smutného a podrobně propracovaného, jako – v ideální podobě – u Dickense a Dostojevského, mé názory 9

na umění, na evangelium, na život člověka v dějinách a na mnoho jiného“ (SUCHICH, Igor. Zhivago zhizn: stichi i stichi. Zhurnalnyj zal: Zvezda [online]. 2001, No: 4 [cit. 2.1.2013]). Pasternak popsal očima doktora Živaga období od první ruské revoluce, až po rok 1929, kdy Živago umírá. V románu můžeme najít dvě cesty doktora Živaga: nejprve z Moskvy na Ural, a poté následně pěšky zpět do Moskvy. Prostřednictvím cest dal Pasternak nejen obraz Ruska jako země, ale také různých charakterů lidí a společenských vrstev (rodina Lary, Živaga, partyzáni, Komarovskij, Strelnikov apod.), a také revoluci, porevoluční dobu, i život partyzánů. V současné době existuje hodně děl, u kterých můžeme říct, že je to encyklopedie ruského (popř. sovětského) života. Izreal Šamír, rusko-izraelský spisovatel, publicista a překladatel, například označil za encyklopedii ruského života knihu Alexandra Prochanova – Nadpis. Dokládá to tvrzením, že Prochanov kriticky popisuje sovětské období, a neopomíjí i jeho kazy.[2] Termín encyklopedie ruského života se natolik vžil do ruské kultury, že například Taťána Moskvina, ruská novinářka, divadelní a filmová kritička, vydala knihu publicistických článků pod názvem Encyklopedie ruského života. Autorka v prologu píše: „V této knize

jsou posbírány publicistické články,

které od srpna 1999 vycházely

v petrohradských novinách „Pulse“. Povídala jsem si se čtenáři o dnešních problémech, přirozeně jsme vtipkovali o všem možném, jako kdybychom seděli na imaginární lavičce.

A

nyní

tyto

poznámky

utvořily

osobitou

kroniku

našeho

života“

(Moskvina 2008: 5). Podle ruského spisovatele a publicisty Tarase Burmistrova bychom encyklopedii ruského života mohli považovat za literární žánr: „Takovým způsobem můžeme udělat závěr, že „encyklopedie ruského života“ je žánr, a ne individuální charakteristika toho, nebo jiného díla. Není tak důležité, že Evžen Oněgin je napsán ve verších a Petrohrad rytmizovanou prózou; že u Bunina je zobrazen statkářský život, a u Dostojevského převážně život městký. Nehledě na všechny rozdíly, všechna tato díla se vztahují k jednomu a tomu samému žánru“(BURMISTROV. Enciklopedija russkoj zhizni. In: Severnye ogni: Literaturnyj projekt TarasaBurmistrova [online;vlastní překlad]. August 1998 – Mart 2003. 2003 [cit. 21.2.2013]). Ačkoliv “encyklopedie života“ není oficiálně považována za literární žánr, Slovník literární teorie uvádí, že literární žánr je souhrnné označení pro takové skupiny (soubory) literárních děl, které se vyznačují určitými společnými znaky, a to zejména 10

kompozičními, tematickými nebo formovými (například jejich kombinací).[3] Uvedená díla mají společný znak – můžeme je charakterizovat jako encyklopedii, z čehož vychází, že termín encyklopedii (ruského) života můžeme teoreticky považovat za literární žánr, nebo jako podžánr oficiálně zavedeného literárního žánru.

1.2.1 FILMOVÝ ŽÁNR V této kapitole se pokusíme určit žánr Svérázů a zjisit, zda by se encyklopedičnost mohla teoreticky považovat za filmový žánr. Filmový žánr se rozlišuje podle několika aspektů, a jeden film může být nositelem více žánrů. David Jan Novotný, vysokoškolský profesor, scénárista a spisovatel, píše: (…) žánrů je požehnaně a zatím se nikomu nepodařilo je dokonale utřídit, protože každý, kdo je třídit začal, zvolil svou vlastní metodu, která se nemusí vždycky stoprocentně líbit jinému třidiči. A tak se mezi sebou tu a tam teoretikové dohadují, kam vlastně které dílo patří, jedni je řadí tam, jiní onam. A pak přijdou na to, že se některá díla, a to se týká namnoze děl filmových, stejně do žádné předem zvolené a typizované škatulky beze zbytku nevejdou, neboť žánry v celovečerním filmu se zhusta prolínají a vznikají stále nové žánrové hybridy, stejně tak jako označení“ (Novotný 2000: 100). Svérázy byly původně zamýšleny jako seriál, ale nakonec se z nich staly samostatné večerní filmy. Nyní mají podobu série. Jak Ronald Bergan, známý filmový kritik a spisovatel, uvádí ve své knize: „Série mohou být buďto pokračováním snímků, které dějově předcházejí, či filmy s odlišnými zápletkami, ale se stejnými postavami“ (Bergan 2008:165). Ve Svérázu jsou postavy stále stejné, liší se především zápletkou a formou lovu: v prvním díle můžeme vidět tradiční lov, v druhém díle rybolov. Každý divák, který uvidí Svérázy, bude o filmu mluvit jako o bláznivé komedii. Sám Rogožkin o filmu říká: „Ve skutečnosti film nepovažuji za komedii. Tedy, chtěl jsem natočit komedii, ale podle nekomediálních zákonů. Mám na mysli styl ztvárnění. Komedie vyžaduje na prvním místě aktivní hereckou hru. Divák musí vidět mimiku herce,

jeho

plastičnost.

A

já

jsem

chtěl

natočit

obyčejný

bezstarostný

film“ (BYKOV, Dmitrij. Identifikacija Rogožkina, ili Ad absurdum. In: Kinoart.ru: Iskusstvo kino [online; vlastní překlad]. No:5, Maj. 1999 [cit. 7.2.2013]).

11

Rogožkin se, podle definice Novotného, uchýlil k tzv. crazy komedii. Jak Novotný píše: „Crazy komedie je de facto komedií na druhou, je to jistý druh bláznivé komedie, plné ztřeštěností a absurdit, plné nenadálých překvapení, plné komiky jak situační, tak slovní“ (Novotný 2000: 128). Rogožkinovy svérázy jsou tudíž žánrově crazy komedií a sérií. Encyklopedie života je spíše něco, co divák může ve filmu „vyčíst mezi řádky“.

12

2. PŘEDSTAVENÍ FILMŮ 2.1 SVÉRÁZ NÁRODNÍHO LOVU Svéráz národního lovu je komediální film natočený v roce 1995 režisérem Alexandrem Rogožkinem. Svoji premiéru měl 6. října 1996, a od té doby se stal oblíbeným filmem nejen v Rusku. Podle www.kinopoisk.ru Rogožkin dostal ocenění Nika (1996), a film byl nominován na ocenění Kříšťálový glóbus na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.[5]

2.1.1 NÁSTIN OBSAHU Finský spisovatel Rajva přijíždí za svým kamarádem Žeňou do Ruska, aby viděl tradiční ruský lov, o kterém chce napsat knihu. Společně s podnikatelem Sergejem Olegovičem, generálem Buldakovem a kriminalistou Ljovou Solovejčikem se vydají na cestu za hajným Kuzmičem, kde chtějí relaxovat a lovit. Hajný Kuzmič při příjezdu hostů medituje v japonské zahradě. Po přivítání hostů začnou relaxovat. K večeru začnou oslavovat, bavit se a střílet světlice, kvůli kterým přijede policista Semjonov. Rajva se nepřetržitě ptá, kdy konečně půjdou na lov. Kuzmič si myslí, že Rajva mluví o ženách, a proto ho vezme do kravína za dojičkami. Rajva z toho začne být v rozpacích, protože se špatně pochopili. Vezmou si policejní auto a odjedou k dojičkám, u kterých stráví celou noc. Ráno se vrátí a připojí se k přátelům, kteří se zrovna probouzejí, a Semjonov zjistí, že ztratil pistoli. Kuzmič chce poslat svoji krávu svému švagrovi, ale jelikož je to poměrně daleko, uplatí vodkou

vojenského

důstojníka,

aby

krávu

naložili do bombového

prostoru

bombardéru a odletěli. Bohužel to zjistí velitel a nařídí, aby se bombardér vrátil zpět. Když krávu vyloží, rozběhne se a uteče. Později se všichni vypraví najít Kuzmičovu krávu. Při lovu je dohoní mládě medvěda, které začne pronásledovat Semjonova a Sergeje Olegoviče. Nakonec se medvěd opije vodkou, kterou nese Semjonov. Rajva všechno nechápavě pozoruje. Nechápe smysl ruského lovu. Ráno si Ljova přivstane a vydá se na lov ryb pomocí granátu. Špatně naplánuje nadhoz, hodí, a granát se zamotá do koruny stromu. Po výbuchu se Ljova probudí s pistolí v ruce, kterou dá Semjonovi, protože svoji pistoli ztratil. Všichni se vydávají na lov do zálivu, kde by měli být dva losi. Už to chtějí vzdát, ale najednou přiběhne Semjonov, že je 13

dole v údolí velký los. Rozběhnou se do lesa, každý náhodně střílí. Bohužel se ukáže, že střelili Kuzmičovu krávu. Ta se ale probudí a uteče. Nakonec se všichni sejdou na skále, aby si odpočinuli se shodnou, že to byl dobrý lov. Celý příběh protíná představa Rajvy o tradičním carském lovu, který se protne s hlavním příběhem na konci filmu, kdy šlechta z carského lovu projíždí kolem hlavních hrdinů. Komedie, ve které se skupina mužů vydala na lov s velkými zásobami vodky, je plná humoru a zábavy. Na lov ve filmu skoro nedojde, ale za to muži zažijí neobyčejné situace.

2.2 SVÉRÁZ NÁRODNÍHO RYBOLOVU Svéráz národního rybolovu je pokračování Svérázu národního lovu Alexandra Rogožkina. Rybolov byl natočený v roce 1998. Stejně jako první díl „Svérázu“ se stal velmi populárním.

2.2.1 NÁSTIN OBSAHU Skupina přátel známá z prvního dílu Svérázu si tentokrát vyrazí na ryby spolu s prokurátorem. Když na lodi Kuzmič usne, Sergej Olegovič se ujme kormidla, ačkoliv vůbec neví, kam má jet. Konečně večer dorazí k molu. Další den ráno zjistí, že překročili státní hrance Ruska a ocitli se ve Finsku a musejí tak rychle zpátky do Ruska. Po odplutí do neutrálních vod zjistí, že zapomněli naložit patnáct krabic vodky. Ač jsou pořádně rozmrzelí, nemohou se teď vrátit. Večer je zastaví pobřežní hlídka, protože narušili státní hranici Ruska. Naštěstí je to jejich známý policista Semjonov. Všichni společně doplují ke Kuzmičovi na 13. Kordon. Další den ráno jede Kuzmič, Ljova a Sergej Olegovič do přístavu, aby domluvili na vojenské válečné lodi přivezení vodky, která zůstala ve Finsku. Kapitán lodi nejdříve nesouhlasí, ale po několika láhvích vodky svolí. Na chatě Semjonov a prokurátor objeví několik krabic semtexu. Napadne je, že takto naloví spoustu ryb, a tak vyjedou na moře. Naházejí semtex do vody, ale jelikož plavou proti proudu, semtex při výbuchu potopí Kuzmičovu loď, a Semjonov s prokurátorem zůstanou plavat na hladině. Bojová loď, na které domlouvají Kuzmič, Ljova a Sergej záchranu vodky, náhodou propluje kolem Semjonova a prokurátora, kteří se drží miny. Další den ráno se Kuzmič, Sergej Olegovič a Ljova nalodí na ponorku, aby 14

se vrátili pro zapomenutou vodku. V ten samý okamžik vyjedou na lodi generál, prokurátor, Semjonov a několik námořníků, aby vylovili potopenou Kuzmičovu loď. Prokurátor si vzpomene na ženu, kterou zamkl v kůlně ve Finsku, a domluví si u Semjonova, aby zavolal svému známému, a ženu tak vysvobodil. Zatím ponorka dojede ke známému molu ve Finsku. Kuzmič s velitelem ponorky naloží všechnu vodku, ale když chtějí odjet, finským policistům se podaří ponorku přivázat k molu. Aby odpluli, musejí doplnit palivo. Nezbývá jim nic jiného než nalít všechnu vodku do nádrže. Ponorka odpluje i s molem, na kterém stojí Semjonův přítel Rajva, který vysvobodil ženu z kůlny. Mezitím potápěči hledají Kuzmičovu potopenou loď, kde najdou krabici koňaku z roku 1804. Na závěr se všichni přátelé, kapitán vojenské lodi a několik námořníku sejdou na lodi, popíjejí koňak, a Kuzmič si povídá s Rajvou o rybolovu. Stejně jako v prvním díle, tak i v „Ryblovu“ se muži vydávají do přírody, tentokrát na rybolov. A stejně jako v prvním díle na rybolov, kvůli přemíře zážitků, nakonec nezbyde čas.

15

3. POLITICKÉ A SOCIO-KULTURNÍ PROSTŘEDÍ V DOBĚ VZNIKU FILMŮ Rogožkinovy Svérázy byly natočeny v druhé polovině 90. let (1995, 1998). Pro Rusko to byla doba vzpamatování se z rozpadu Sovětského svazu, radikálních ekonomických reforem a naděje na nový život v novém demokratickém Rusku. V následujících kapitolách se pokusíme představit dobu, ve které filmy A. Rogožkina vznikaly.

3.1 POLITICKÉ PROSTŘEDÍ V této kapitole se opíráme o zdroje Pečenka-Litera: Dějiny Ruska v datech, MoynahanMerullo-Jackson-Merullo: Rusko 20. století: dějiny slovem i obrazem a Klempera: Vývoj demokracie v Rusku. V roce 1991 zvítězil při prezidentských volbách Boris Jelcin. Pro společnost byl Jelcin vidina nového života a symbol rodící se demokracie. Jelcin se pokusil o vznik demokratického Ruska, ale mnohdy způsobil spíše závažné vládní krize. Pokud mělo vzniknout demokratické Rusko, musel se celkově reorganizovat systém, který byl zavedený za Sovětského svazu. V prosinci 1991 přestal Sovětský svaz definitivně existovat, a začala oficiální vláda Borise Jelcina. Bohužel nebyla nijak ideální. Kvůli některým svým rozhodnutím měl Jelcin často spory s parlamentem. Ačkoliv parlament (Sjezd lidových poslanců a Nejvyšší sovět) Jelcina nepodporoval, a jejich spory měly často za následek pokusu Jelcina sesadit, Jelcin měl stále podporu obyvatel. Občané se v celonárodním referendu vyjádřili pro jeho politiku, a pro nové volby prezidenta a parlamentu. V létě roku 1993 Jelcin obvinil parlament z „protiústavní a protilidové činnosti“ a na konci září parlament rozpustil. Oznámil, že všechnu moc přebírá do svých rukou. Jako odpověď na to označil předseda Nejvyššího sovětu Rusland Chasbulatov prezidentův krok za státní převrat a vyzval občany, policii a armádu, aby se proti Jelcinovi postavila. Události v Moskvě nasvědčovaly, že propukne občanská válka. O tři dny později Jelcin nařídil armádě, aby obklíčila budovu parlamentu. „3. října se události vymkly Jelcinovy z rukou. Nepřátelsky naladění demonstranti prolomili kordon kolem Bílého domu a spojili se s poslanci uvnitř budovy. Vojáci ministerstva vnitra uprchli. Ozbrojený dav se přesunul k hlavnímu televiznímu centru Ostankinu, kde s pomocí nákladních aut vyrážel dveře a vrhal dovnitř granáty. Vojáci střežící studia opětovali 16

palbu. Následovat dlouhý boj, v němž bylo zabito 62 lidí, mezi nimi byli i západní televizní žurnalisté. (…) Opožděně byl vyhlášen výjimečný stav, ale teprve 4. října 5.20 ráno, kdy si první tanky razily cestu ke Kremlu, bylo zřejmé, že Jelcin přežije.“ (Moynahan-Merullo-Jackson 1995: 311). Jelcin zvítězil, ale dodnes se mezi lidmi vedou diskuse, zda skutečně zvítězila i demokracie. V červnu roku 1995 provedl Jelcin velkou reorganizaci vlády, a 17. prosince se konaly druhé svobodné parlamentní volby. Nebylo překvapením, že nutnou 5% hranici pro vstup do Dumy překročila Komunistická strana Ruské federace, která parlamentní volby dokonce zvítězila. Volby se daly považovat za zkoušku na prezidentské volby, které se konaly v roce 1996. Voleb se zúčastnilo 72% procent voličů v prvním kole, a 67% voličů v druhém kole. Velká účast na prezidentských volbách dokazovala zájem obyvatelstva o politické dění. Ve volbách ve druhém kole zvítězil Jelcin. Po volbách byl Jelcin dlouho nemocný, a téměř se neukazoval na veřejnosti. Do jeho odchodu z politiky v roce 1999 jeho popularita klesla až na dno. Na postu prezidenta ho vystřídal Vladimír Putin. S osobností Jelcina jsou spojovány i čečenské války, které se považují za jeho největší selhání. Ve válce zahynulo podle ruských oficiálních údajů 1800 vojáků, čečenské ztráty se odhadují na 10-30 tisíc lidí a několik set tisíc lidí muselo uprchnout.[6; 7; 8]

3.2 EKONOMICKÁ KRIZE Kromě

vládních

krizí

se

vznikající

demokratické

Rusko

muselo

vypořádat

i s ekonomickou krizí. Po pádu Sovětského svazu Ruská vláda zavedla několik ekonomických reforem, které krok po kroku směřovaly k měnové krizi, která vypukla v roce 1998. Novinář Václav Lang píše: „V Rusku se liberalizovaly ceny, došlo k omezení státních zásahů do ekonomiky a přijetí opatření pro posílení zahraničního obchodu a otevření domácích trhů. (…) Výsledkem však bylo oslabení ekonomiky, výrazný pokles HDP, oslabení rublu a vlivem zhoršujícího se stavu zdravotnictví také nárůst

úmrtnosti“

(LANG,

Václav.

Bors

Jelcin. Boris

Jelcin [online].

2007

[cit. 15.02.2013]). Jedním z největších ekonomických problémů byla inflace. V roce 1993 vyrostla na 875%. Jak píše Moynahan-Merullo-Jackson: „Možnosti jak získat peníze byly 17

omezené, a tak se tiskly ve velkém. Inflace se vymkla kontrole. Měsíc po pokusu o puč se dolar kupoval za 32 rublů, na počátku roku 1992 to již bylo 90 rublů za dolar, a v polovině roku 1993 dokonce 1000 rublů“ (Moynahan-Merullo-Jackson 1995: 303). Nejvyšší sovět RF schválil 11. června 1992 privatizační legislativu, a 1. října téhož roku se začaly vydávat privatizační kupóny. Privatizací se rozumí rozdělení majetku mezi občany. Ale běžný občan dostal jen téměř bezcenné poukázky. Na privatizaci zbohatli jen lidé ve státní správě, kteří zastávali vysoké pozice. Dlaším problémem bylo stále klesající HDP - v roce 1993 kleslo HDP o 15%, výjimkou byl rok 1997, kdy došlo ke zvýšení o 1%. Celkově se rok 1997 jevil jako rok, kdy se ruská ekonomika vzpamatuje. Ale v říjnu se začaly projevovat důsledky asijské měnové krize. Jak píše internetový server bankir.ru a dumfinanci.cz, v průběhu prvního pololetí roku 1997 bylo Rusko navíc postiženo výrazným poklesem cen surovin, zejména ropy a zemního plynu. V lednu 1998 byla v Rusku zahájena denominace měny, při níž byly staré bankovky vyměňovány za nové s nižší nominální hodnotou. Ve stejném poměru se změnily všechny ceny. Po otřesech na finančních trzích a pádu rublu zvýšila v květnu ruská Ústřední banka úrokové míry z 50% na 150% a v červenci byla zavedena daň z půdy a pozemků. V srpnu 1998 se devizový a akciový trh zhroutil a byla vyhlášena měnová krize. Krize silně zasáhla ruskou ekonomiku. Došlo k úpadkům jedné čtvrtiny ruských bank. Krize měla i sociální dopady: hodně malých podniků zkrachovalo, ty větší naopak zbohatly, což vedlo k ještě většímu rozdělení ruské společnosti. Krize byla také jedním z důvodů, že Boris Jelcin rezignoval.[9; 10]

3.3 SOCIÁLNÍ PROBLÉMY Vládní i ekonomické krize se tvrdě podepsaly na ruské společnosti. Panovala neuvěřitelná sociální nerovnováha. Kvůli ekonomickým reformám utrpěli především penzisti a sociálně slabší. Na druhou stranu se ještě více pozvedli bohatí. Společnost se začala stále více dělit na třídy. Na ulicích bylo možné vidět luxusní auta, ale také fronty žebrajících lidí. Z vyšší třídy se vydělily tzv. oligarchové. Jak píše Pečenka-Litera: „Základ jejich majetku měl kořeny již v posledních letech Gorbačovy vlády. V prezidentských volbách v roce 1996 většinou podpořili znovuzvolení B. Jelcina, což je 18

přivedlo do centra politického života. Vznikla tzv. rodina, kterou tvořili členové Jelcinovy rodiny, politici a oligarchové. Ti využili situace a na zmanipulovaných uzavřených aukcích skupovali za zlomky skutečné ceny společnosti ropného, surovinového průmyslu, stejně jako mediální skupiny apod.“ (Pečenka-Litera 2011: 386). Po pádu Sovětského svazu se otevřely hranice pro cizince. Rusko bylo ohromené Západem a chtělo se mu co nejvíce přiblížit. Bohatí kupovaly západní značky aut jako například Rolls-Royse a Mercedes. Vznikly dvě společnosti: Rublové Rusko (obrovské, zbídačené a rozhněvané), a Dolarové Rusko (malé a blahobytné, s přístupem k dolarům, prostitutkám, taxikářům a obchodníkům). S přívalem zahraničních turistů začala růst mafie. Podle Moynahan-Merullo-Jacksona není pojem mafie správný, protože zločin nebyl organizován v klasickém stylu. Mafie se zabývala poskytováním „ochrany“, únosy zahraničních obchodníků a za hranicemi Ruska obchodem s drogami a prostitucí. „Ruská mafie“ v té době početně vzrostla a dostala svoji specifickou podobu – krátké vlasy, sportovní soupravy a bundy v americkém stylu, jejichž kapsy byly napěchovány svazky zelených bankovek a – ve stále větší míře, jak mafiáni zabíjeli konzultanty a byznysmeny, také zbraněmi. Sovětský svaz disponoval ohromným množstvím zbraní, které po pádu Sovětského svazu byly přebytečné. Zbraně se dostaly do ulic, a ve městech se zvýšilo násilí a počet vražd.[11] Demografická ročenka Ruska z roku 2010 uvádí, že v roce 1995 bylo zavražděno 45 257 lidí (z toho 34 480 mužů), což je ve srovnání s rokem 2009 o skoro polovinu více. Bylo zaznamenáno také vysoké množství sebevražd (o 40% více než v roce 2009), snížila se porodnost a stoupl počet případů drogové závislosti.[12]

Problémy, které Ruskem otřásaly, se podepsaly především na obyčejných občanech Ruska. Vladní krize mnohdy vyústily v ozbrojené demonstrace, ekonomické reformy vedly k sociálnímu rozkolu, vzrostlo množství sebevražd, násilných vražd, zvýšil se i počet drogově závislých a na ulicích se objevila mafie. Rogožkinovy Svérázy skryly problémy 90. let v kontextu, v charakterech postav a v humorných situacích. Díky vtipu a absurdity si lidé mohli odpočinout od problémů, které Rusko zažívalo, ačkoliv se dívali na film ze života v 90. letech.

19

4. REŽISÉR A SCÉNARISTA ALEXANDR ROGOŽKIN V této kapitole se opíráme o zdroje internetových zdrojů www.kinopoisk.ru, kinoart.ru, seance.ru, www.peoples.ru a www.rg.ru. Alexandr Vladimirovič Rogožkin je ruský režisér a scénárista. Narodil se 3. října 1949 v Leningradu.

S diplomem

historika-teoretika

absolvoval

Leningradskou

státní

univerzitu. Po studiích byl nucen odsloužit jeden rok vojny u speciálních motorizovaných jednotek policie. Po vojně působil u filmového studia „Lenfilm“ jako umělecký aranžér. Potom se přestěhoval do Moskvy, kde se zkoušel dostat na Vyšší režisérské kurzy, ale nebyl přijat. Začal tedy studovat na Gercenově státním pedagogickém institutu v Leningradu. V roce 1980 se podílel jako scénárista na filmu „A budeme žít“ a v roce 1982 ukončil v Moskvě Všeruský státní kinematografický institut S. A. Gerasimova, i když se jeho krátkometrážní film „Ryžaja, Ryžaja“ Gerasimovi nelíbil. Začal psát scénáře, které se neuchytily, a na živobytí si vydělával natáčením pětiminutových reklamních spotů. Nedlouho poté dostal nabídku natočit válečný film „Pro několik řádků“ (1985), který se sice nestal oblíbeným, stejně jako komedie „Miss milionářka“, ale Rogožkin tím na sebe upoutal pozornost. V roce 1989 natočil Rogožkin svůj první úspěšný film „Hlídka“, který získal několik filmových a festivalových ocenění, a Rogožkin se stal uznávaným režisérem. Na začátku 90. let natočil sci-fi film „Třetí planeta“, drama „Čekista“, „Akt“ a „Život s idiotem“. Největší slávu mu přinesl film, natočený podle jeho scénáře v roce 1995 - „Svéráz národního lovu“. Následovala komedie „Operace – Šťastný nový rok“ (1996), drama „Blokpost“ (1998) a „Svéráz národního rybolovu“ (1998). V roce 2000 natočil „Svéráz národního lovu v zimě“ (pokračování ke dvěma předešlým „Svérázům“), který měl odstartovat zamýšlený seriál. Ale film dostal špatnou kritiku, a Rogožkin se rozhodl zakončit tímto filmem sérii Svérázů. V roce 2003 byl uveden film „Svéráz národní politiky“, který sice byl natočen podle Rogožkinova scénáře, ale režisérem se stal Dmitrij Mesčijev. V roce 2002 natočil Rogožkin válečnou tragikomedii „Kukačka“. Film se stal brzy velmi populárním a získal několik ocenění (Mezinárodní moskevský filmový festival 2002 – nejlepší režie, nejlepší mužská role, Cena mezinárodní asociace filmových kritiků; Nika 2003 – nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší ženská role; Zlatý orel 2003 – nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší scénář, nejlepší mužská role). Julja Liderman o „Kukačce“ píše: „Známe plastelínové animace kreslených filmů Harryho Bardina, kde všechny objekty, 20

které tvoří obraz filmu, neustále mění svoje obrysy. Stejně na mě působí režisérská technika A. Rogožkina ve filmu „Kukačka“ - hrdinové, situace, chování, samotné ztvárnění postav, scenérie, objekty nemají zřetelné kontury, nekonečné pohyby, změny plastiky. Změny jsou očividné, konstantní, ale konečná forma nebo směr změny jsou jen těžko

předpověditelné.

(LIDERMAN,

Julja.

Geroi

i

ljudi. Zhurnalnyj

zal:

Znamja [online; vlastní překlad]. 2003,No: 6 [cit. 8.2.2013]). V roce 2008 natočil Rgožkin komedii „Hra“. Film pojednává o ruském národním fotbalovém klubu, a brzo se filmu začalo přezdívat „Svéráz národního fotbalu“.[4; 13,14; 15] Podle Dmitrie Bykova, známého ruského spisovatele a novináře pro časopis „Iskustvo kino“, se Rogožkinovy filmy jeden od druhého značně liší. Jediná věc, která spojuje všechny jeho filmy, je, pro Rusko téměř podezřelý, profesionalismus a pevný nenucený jazyk filmu. Jeho polo-popularita, jak uvádí Dmitrij Bykov, má dva důvody. Jeden z nich je ten, že Rogožkin neotevírá nové téma filmu. Například, před Rogožkinovým „Blokpostem“ byl už natočený film Alexandra Něvzorova „Čitilišče“, který má podobnou tématiku. Výsledkem je, že Rogožkinovy filmy vypadají jako podřadné. Druhý důvod je velmi očividný kontrast mezi jeho scénářem a režisérským nadáním. Rogožkinovy scénáře jsou plné nápaditých gagů, pěkných a přesných detailů, které jsou ale téměř vždy nedotáhnuté, beztvaré a chybí jim pointa. Na druhou stranu si Rogožkin přesně uvědomuje, co je aktuální, a ztělesňuje zásadní témata tak, že je dovede do absurdnosti. Čeká, až bude vyjádřeno opravdu vše, a až poté téma uzavře. Ve „Svérázu“ Rogožkin dovádí do absurdnosti téměř vše. Cítil, že si lidé chtěli odpočinout od svých problémů. Chtěli film o životě, bez toho, aby museli nad svým přemýšlet. Alexandr Rogožkin má ještě jedno specifikum: jeho použití výrazových prostředků. Ve „Svérázu“ je obraz statický, symetrický, intonace je klidná, a nejenom toto podtrhává výjimečnou absurdnost situací, a přivádí myšlenku o majestátnosti ruského charakteru. Alexandr Rogožkin se odlišuje od většiny svých současníků velkolepým poznáním života. Dnešní život stojí právě na tom, dovést vše do absurdity a nic do logického konce.[16]

21

PRAKTICKÁ ČÁST 1. ENCYKLOPEDIE VE SVÉRÁZECH Po natočení Rogožkinových Svérázu v roce 1995 se lidé rozdělili na dva tábory. Jeden tábor Rogožkinovy filmy přijal s nadšením, druhý je odmítal. Filmy se staly velmi populárními, získaly řadu ocenění, scény a hlášky se dostaly do běžné řeči. Herce lidé na ulicích oslovovali jejich filmovými jmény. Ve Svérázu se ukrylo národní myšlení. Problémy, které Rusko v 90. letech zažívalo, nejsou jasné přímo na první pohled. Jsou skryty v kontextu, ve výběru hlavních postav, v jejich reakcích, a celkově v prostředí a situacích, i když je ve filmu spousta humoru, veselí a absurdních situací. Jak sám Rogožkin řekl ve svém rozhovoru pro pořad „Ličnyj opyt“, nemohl nikdy vymyslet nic, co by nebylo reálné. Možná na to lidé zapomněli, ale v hloubi paměti to mají všechno uložené.[17] Film vyvolával v lidech kladné emoce. Lidé se dívali na film o životě, o době, kterou prožívali, ale bez toho, aby museli přemýšlet o svém vlastním životě, o svých starostech. Ačkoliv to na první pohled nemusí být zřejmé, film je obrazem 90. let 20. Století, i když se schovává za závoj humoru a absurdity. Jak v rozhovoru pro Žurnalnyj zal řekl herec Alexej Buldakov, představitel generála: „Není to anekdota o pijících generálech, hajných a policistech, jak je Svéráz často přijímán publikem. Je to portrét národní duše, který je doprovázen cinkáním skleniček a melancholickým absurdnem“. (VARNAVSKOJ Aleksej Buldakov: «Byli vremena, kogda ja padal v golovnyj ». In: КМ.ру: КМ ТV obšestvo [online; vlastní překlad]. 2010 [cit. 2013-04-03])

22

2. LOV, RYBOLOV Rogožkin ve svém rozhovoru pro „Ličnyj opyt“ objasnil první myšlenku natočení filmu. Rogožkin neměl v úmyslu natočit film jako encyklopedii ruského života, ale pomocí humoru a absurdity se mu podařilo dát obraz Ruska natolik věrně, že se lidé s postavami (se situacemi, chováním, názory) ztotožňovali. Prvotní záměr byl natočit film, do kterého by byli zapojeni sousední partneři Ruska, tj. Finsko a Švédsko. Finsko a Švédsko v roce 1995 vstoupilo do Evropské unie, a Evropská unie dávala na společné projekty poměrně velkou sumu peněz. Rogožkin dostal doporučení, aby natočil film o lovu. Vznikla tak hlavní linie, kdy mladý Fin přijede do Ruska poznat kulturu a tradice lovu, aby mohl napsat knihu. Ale jelikož Rogožkin není myslivec, ani k lovu samotnému nemá kladný vztah, film neodpovídá současné tradici lovu. Rogožkin natočil lov podle svého výkladu. Natočil, co je podle něj na lovu důležité - natočil lov jako zábavu. Ve filmu se fakticky vůbec neloví. Nejde o lov s cílem ulovit divoké zvíře, jde o proces lovu, splynutí s přírodou, odpočinek. Ve filmu Žeňa o ruském lovu řekne:

„V Ruském lovu nejde o zvěř, ale o samotný proces. Chodíš a hledáš. Nic jiného nemusíš. Jen chodit“ (SNL: 00:59:43).

Druhý význam filmu, podle Rogožkina, je poukázání na to, že od revoluce téměř vymizel lov jako zábava, a nahradil ho lov pro peníze (průmyslový lov). Rogožkin chtěl připomenout divákům, jak vypadal lov v 19. století. Pro ulovení vlka bylo potřeba daleko více úsilí, a lov byl považován za seriozní záležitost. Lov byl brán jako společenská událost, které přihlížela celá rodina. Stavěly se dočasné domy a kostely. Film poukazuje hlavně na to, že lov v 19. století byl určen vyšší společnosti a šlechtě – ve filmu lidé rozmlouvají francouzsky, muži popíjí koňak, a je vidět spousta jídla, především exotického ovoce. Ženy na lovu figurovaly jako doprovod, a pouze přihlížely. Lovu se účastnili pouze muži.

Myšlenku lovu jako zábavu pro vyšší společnost Rogožkin

zachoval. Filmového současného lovu se účastní lidé z různých profesních oblastí, ale vždy jde o vážené muže (generál, kriminalista, podnikatel apod.). Na druhou stranu lov ryb byl vždycky dostupný pro všechny, a pro přímořské oblasti to byl jeden z hlavních způsobů obstarávání potravy. V dnešní době je to rybolov hlavně

23

honba za penězy a výdělkem. Proto se občas používají i nelegální způsoby (plastická trhavinu apod). Ve filmu jsou tyto různé způsoby rybolovu (i toho nelegálního) zmíněny:

„Můžeš. Ale nejdříve nakopej žížaly. Začínat se musí nejjednodušším způsobem lovu. Nejprve na žížalu, potom na třpytku. A potom jiné způsoby lovu. – Dynamit například, elektrika“ (SNL: 00:46:38).

Avšak vážená společnost jezdila na rybolov především kvůli odpočinku. Kuzmič ve filmu zmíní: „My takhle nechytáme, my lovíme sportovně.“ (SNR 00:46:39)

Rogožkinovi se podařilo natočit komediální film, kde se zdá, že lov bude hlavní zápletkou filmu, ale fakticky je lov podřadný. Důležitý je odpočinek, čas strávený ve společnosti přátel, zábava a humor.

24

3. ANALÝZA POSTAV Rogožkinovy „Svérázy“ stojí na řadě postav a jejich charakterech. Prostřednictvím hlavních postav Rogožkin představuje určité prototypy společnosti, a na základě jejich psychologie, myšlení, a jednání si můžeme udělat obraz o ruské společnosti v 90. letech 20. století. Hlavní postavy jsou především muži, ženské postavy se objevují zřídka. Stejné postavy se objevují ve všech pokračováních „Svérázu“ (s výjimkou Rajvy, který se v druhém díle objevil až v závěru filmu). Hlavními hrdiny jsou ve filmu představitelé různého geografického členění. Můžeme vidět představitele regionální úrovně – hajný Kuzmič, prokurátor, policista Semjonov, za kterými se přijedou rekreovat představitelé celonárodní působnosti – generál, kriminalista Ljova, a podnikatel Sergej Olegovič. Mezi nimi figuruje Rajva, jako host z Finska, a Žeňa, jeho tlumočník, jehož profese není známa.

3.1 CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV 3.1.1 GENERÁL Generál je jedna z vedoucích postav. Vždy je oblečen do maskáčového oblečení a kouří doutník. Nikdy se divák nedozví, jaké jednotce velí. Z průběhu filmů se dovíme, že má kurz vojenské finštiny, a sloužil ve střední Asii, na co poukazuje ve filmu generálův výklad o měsíci: „Obecně vzato, ze zírání na měsíc se můžeš stát idiotem. To se říkalo ve střední Asii, když jsem tam sloužil“ (SNR 1998: 0:45:10). Je vždy hladce oholen. Je velkým patriotem, což dokazuje třeba salutování u vlajky nebo tetování se znakem Sovětského svazu na břiše, které je vidět v parní lázni. Má rád bohatě prostřený stůl, alkoholické nápoje, ale můžeme ho vidět i při pití čaje nebo mléka. U stolu pronáší přípitky, které jsou pro generála velmi specifické. I když jsou stručné, vyjáří vše podstatné. Jak sám generál řekl: „Přípitek na lovu musí být krátký – jako rozkaz, jako výstřel“ (SNL 1995: 0:09:33). Generál je velmi vzdělaný. Zná ruskou kulturu a tradice, umí vařit pelmeně, hraje na piáno, pozná hvězdy, dokonce umí dát výklad i o čínské architektuře a historii: „ (…) takové verandy se stavěly už ke konci období Heian v Číně. S příchodem nového stylu v architektuře se tomu říkalo Shinden zukuri. Což značí doslovně – čerpající z hloubi lidské duše“ (SNR 1998: 0:08:00). Je však zásadový 25

a tvrdohlavý. Dokazuje to skutečnost, že ho musí přátelé uspat, když se musí vrátit z Finska do Ruska, protože by se postavil na odpor, už jen z principu. Zdraví, které má generál velmi dobré, si utužuje plaváním. Je zdatný plavec. Generála můžeme považovat i za filozofa. Dokazují to jeho myšlenky například o vodě: „Všechny nemoci jsou z nedostatku kultury. Voda je pravá kolébka inteligentního života. Já jsem toho nejlepším příkladem. Vracím se k pramenům bytí, čerpám z kontaktu s ní nevýslovné potěšení. Člověk má být ve stálém kontaktu s vodou. Nemluvím o primitivním užívání. To je přirozené. Ale důležitý je kontakt. To zasvěcení se lůnu přírody. Naším pramenům. Všichni

jsme

vzešli

z vody,

a

proto

máme

povinnost

se

tam

vrátit“

(SNL 1998: 01:02:14).

3.1.2 LJOVA SOLOVĚJČIK Ljova Solovějčik vyniká především svým židovským vzhledem (velký zahnutý nos, velké uši, spíše nižší postava, černé kudrnaté vlasy). Nosí u sebe nůž, neumí anglicky. Je pro něj specifický uvázaný šátek kolem čela. Postupně se z filmu dovídáme, že Ljova má hodnost majora a pracuje jako detektiv u kriminální policie – oddělení vražd. Jeho povolání ovlivňuje jeho chování a způsob komunikace. Má velmi výbušnou a rváčskou povahu, používá různé nadávky, rozkazy, dělá falešná obvinění a ukvapené závěry. Pokládá otázky jako u výslechu s cílem dostat z každého přiznání. „To zvíře ho sežralo. Mluv, bestie. Kde je Sergej? Je poslední, kdo ho viděl. Mně se přizná každý“ (SNL: 00:27:17); „A kde je Sergej? Co? A kde je náš Ford? Co, krávo? Co tady děláš?“ (SNR: 00:05:01) „Zabiju tě! Jaký dobytek to střílel? Rozbiju mu držku. Takže, kterej dobytek střílel? Zuj se. Dělej, zuj se. Z tvých bot udělám záplaty (SNL: 01:08:06)“; „Počkej, ztratil se důležitý důkaz: kráva. Bez ní se nic nevypátrá. A taky pistole typu Makarov. Náš úkol? Najít krávu a pistoli (SNL:00:58:66). Jeho přátelé si plně uvědomují, že je detektiv, a věří, že vše dokáže najít. Dokazuje to situace, kdy Ljova přinesl Semjonovu ztracenou pistoli, a u stolu zaznělo: „Našel pistoli! Má ji! Já věděl, že ji Ljova najde“ (SNL: 01:18:33). Ljova má velmi kladný vztah k alkoholu. Říká, že kdo nepije, porušuje tradici, a není „jeho člověk“. Ale ve stavu vystřízlivění vyjadřuje rozhořčení nad alkoholem a všeobecným opilstvím. „Pijete, že? Jen pijte. Pijte. Všecko jste propili. Myslíte, že je to konec Ruska? Cha, máte strach? Hledáte ve vodce záchranu? Co jste v ní našli? Je to jed!“ (01:13:45); „Kruci, bolí mě 26

hlava. To si nemůžeme jako normální lidi kulturně posedět, podiskutovat? Bez „ní“ to nejde, co?“ (SNR 01:15:20). Ale když zjistí, že zapomněli naložit krabice s vodkou, při rychlému odjezdu z hotelu ve Finsku, je velmi rozzlobený: „Segeji, řekni mi, prosím tě, jeli jsme tak daleko jen abychom pili vodku? – Ovšem, že ne. – A proč jsme tedy přijeli? – Chytat ryby. – No tak chytej ryby, a o vodce už ani slovo! (SNL: 00:35:15). Z filmů můžeme poznat, že Ljova byl určitě někdy za hranicemi Ruska, pravděpodobně ve Finsku, nebo Švédsku. Dokazuje to rozhovor s Kuzmičem: „Mně se to včera hned nezdálo - čisto, pořádek - to není náš styl. A ta nostalgie. Finsko, Švédsko, co myslíš? (SNR: 00:26:50). I když jeho povaha koresponduje s typem povolání, v jedné chvíli vyjádří lítost nad zločinem, a zároveň obdivuje krásnou přírodu Ruska. „Vždycky, když přijedu, znovu žasnu, jak je tu krásně. Víš, proč jsou lidi tak zlí? Sedí ve městě, nejdou do přírody, jsou samá zloba a končí zločinem. Tady by se měli projít, ulevit duši. Hned by se nám žilo lépe (SNL: 00:10:22).

3.1.3 KUZMIČ Hajný Kuzmič je na jednu stranu představitelem obyčejného dobrosrdečného člověka. Je pro něj typický dlouhý béžový kabát, myslivecká čepice a plnovous. Je velmi vysoké postavy, a jak říká, nosí největší boty, které se v Rusku vyrábějí. Jako hajný má na starosti 13. kordon. Byl ženatý, ale žena mu utekla do Kathamandu. Má velké množství přátel a známých. Dokazuje to situace, kdy při překročení státní hranice Ruska Kuzmič řekne: „Posviť mi do obličeje. Mě tu zná každý pes“ (SNR 00:39:14). Známé má například u policie, zatčený muž v policejním autě osloví Kuzmiče jménem, ale také u námořnictva. Zná tajné pojmenování ponorky. Veliteli bojové lodi to objasní tak, že s ní loni byl trhat jahody na ostrově. Neumí anglicky, s Rajvou se domlouvá německy (ačkoliv od školy německy nemluvil), ale na konci filmu už Rajva mluví finsky a on rusky. Neumí plavat. Má rád ruské ženy, chodí do kravína za dojičkami, a různé ženy chodí za ním. Má respekt z armádních složek, ale umí s nimi dobře vyjednávat, především několika lahvemi vodky. Uplatí armádního velitele, aby mu převezli bojovým letounem jeho krávu, přemluví velitele námořní lodi, aby přivezli zpět zapomenutou vodku. On sám vodce neodolá téměř nikdy (nepije pouze, když řídí auto). S Rajvou se neustále přátelsky dohaduje, kdo chytil větší rybu, a kdo je v lovu lepší: „Já ti ukážu, jak

27

se v Rusku chytají ryby. Takový rybolov nikde jinde neuvidíš. (…) Co to povídáš? Sedíte a čučíte na splávek“ (SNR 01:30:23). Na druhou stranu je to člověk neobyčejný. Je orientovaný na východní mystiku. Vtipkuje, že kdyby meditoval a odpočíval ruským způsobem, to by se zdravím nevystačil (SNR: 00:08:33). Postavil si sám verandu v klasickém orientálním stylu pro pozorování měsíce. Na pozemku má vybudovanou japonskou zahradu na meditování, dům i verandu má vyzdobenou čínskými lampióny, pije čaj z malovaného porcelánu, a plánuje zasadit na poli sóju. Orientuje se podle hvězd, a umí chytat do lasa. Podle fotografií byl v Africe na safari, o čemž se nikdy nezmínil. Doma má spoustu knih, například o carském lovu. Sám píše knihu o čínském lovci. Ač se to na první pohled nezdá, je velmi citlivý. Dlouho se nemohl smířit se ztrátou svojí krávy. Opilému medvíděti předčítal o škodlivosti alkoholu: „Přestal poznávat známé, zapomínal datum, nevěděl kde je. (…) Zapamatuj si – pití alkoholu, obzvláště v mládí, je nežádoucí. Rozumíš? Tak co, budeš ještě pít?“ (SNL: 01:18:37). Má i filozofické myšlení. Dokládá to rozhovor s prokurátorem: „Jsi materialista? Já jím dávno nejsem, protože kontakt s přírodou umožňuje vidět věci jinak“ (SNR: 00:58:34).

3.1.4 SERGEJ OLEGOVIČ Seergej je ruský podnikatel, který si vyjel se svými přáteli na lov, ačkoliv očividně se cítí bezpečněji v pohodlí kanceláře. Zatímco se s přáteli rekreoval, jeho žena odjela na Kypr. Nosí velké černé brýle, koženou bundu, zlatý řetízek, teplákovou soupravu značky Adidas a je vlastníkem VISA karty. Mluví trochu anglicky. Má své tradiční návyky – uprostřed lovu si sedne, a začne snídat: „Tak budu na svém místě. To si nemůžu ani na chvilku sednout a posnídat?“ (SNL: 01:23:44). Staví se kriticky k velkému množství vodky, především v době rekreace: „Bože, a k čemu je tohle? A ještě v takovém množství? Vždyť jsem mu volal: neber toho moc. Jedeme odpočívat“ (SNR: 00:11:56). „Jsou opilí! Lumpové. Jdeme na lov, a vy chlastáte“ (SNL: 00:56:37). Je zpohodlnělý a trochu lenoch: „Proč až tam? Vždyť je to 20 verst!“ (SNL: 00:16:33).

28

3.1.5 SEMJONOV Policista – seržant, který je oblečen téměř vždy do policejní uniformy. Kolektivu trochu podlézá, aby byl přijat, a vzali ho s sebou na lov. Využívá svých kontaktů, např. u pobřežní stráže, potápěčů apod. Má velkou slabost pro vodku, takže kvůli ní přehlídne i některé předpisy. Všeobecně je to trochu vševěd. Rád podává různé výklady z různých oborů: „To není moje pistole. Moje má číslo 1776. Rok podpisu Deklarace nezávislosti USA. Tahle není moje. Moje má číslo 1837, rok smrti Puškina“ (SNL: 01:30:18). „Mohl ti dát třeba opici. Teď je v módě chovat exotická zvířata. Náš kolega si pořídil koalu. Teď sází na dvorku eukalypty“ (SNL: 00:03:15). „Síla úderu detonátoru mořské miny musí být velmi velká. Jinak by mohla vybouchnout za bouře, nebo od nějaké velké ryby“ (SNL: 01:11:54). Hraje na balalajku.

3.1.6 RAJVA Rajva je finský spisovatel, který chce poznat ruský lov, aby o něm mohl napsat knihu. Do Ruska přijíždí s představou carského lovu, proto se nemůže dočkat, až tradiční ruský lov uvidí na vlastní oči. Z filmů se můžeme dozvědět, že je vojín a slouží u ochrany letiště Utti. Není zvyklý pít alkohol, ale nechce porušovat ruské tradice. Snaží se udržovat pořádek – sbírá odpadky, seká trávu. Přijel se svým ruským kamarádem Žeňou, se kterým mluví anglicky. S Kuzmičem se dorozumívá německy, ale jinak mluví převážně finsky. Ačkoliv řekne, že rusky neumí (je to těžký jazyk), na závěr pronese v ruštině: „Byl to dobrý lov“ (SNL: 01:29:56). Snaží se poznat co nejvíce ruských tradic, které souvisí s lovem a nechce urazit nové známé, což vede k tomu, že se nechá lehce ke všemu přemluvit. Většinu věcí nechápe, ale snaží se jim podvolit. Nakonec pochopí i smysl ruského lovu. Postava Rajvy je hlavně pozorovatel.

29

3.2 OSLOVENÍ S různým postavením jsou spojeny i různé typy oslovování a způsob komunikace. Jinak se oslovují blízcí přátelé, rodina, jinak se oslovují úředníci nebo vážení lidé. Ve „Svérázu“ jsou různé společenské postavy (podnikatel, policista, generál apod.). Tomu také odpovídá, jak je oslovují externí lidé, a jak se oslovují navzájem mezi sebou. Ve filmu několikrát zazní oslovení soudruhu (v ruštině - tovariš). Podle gramoty.ru se toto oslovení užívalo především v dobách Sovětského Svazu, ale v armádě se oslovení „tovariš“, neboli soudruhu, stále plně užívá jako oficiální oslovení.[18] K oslovení „tovariš“ se dodává hodnost vojáka (např. soudruhu generále, soudruhu kapitáne). V Ruské řečové etiketě se dočteme, že pokud se voják nižší vojenské hodnosti obrací k příslušníkovi armády vyšší hodnosti, užívá se „Dovolte“, načež následuje většinou prosba, nebo žádost.[19]

„Soudruhu generále, velitel divize čeká na vaše rozkazy.“ (SNL:00:08:16) „Soudruhu kapitáne, odpálili jsme rakety?“ (SNR: 01:12:59) „Soudruhu veliteli, kapitán raketové lodi na telefonu.“ (SNL: 01:14:29)

Rozdíl můžeme zpozorovat také v osloveních u hlavních hrdinů, tj. jak se oslovují navzájem. Generála často nazývají podle jeho vojenské hodnosti. Hodnost používají hlavně lidé, kteří nejsou s generálem blíž spřátelení. Pokud někdo o generálovi mluví, a generál není přítomen, používá také hodnost.

„Generále, hned se vrátíme“ (SNR: 01:05:01 – Semjonov) „Není zač, pozdravuj generála“ (SNL: 01:03:14) „Je tu jedna potíž – generál“ (SNR: 00:26:57 - Kuzmič)

V ostatních případech používají k oslovení generála jeho otčestvo. Otčestvo má v ruské kultuře velkou tradici. Podle Valentiny Luněvy, vysokoškolské profesorky Jižní federální univerzity z Rostovu na Donu, otčestvo, neboli jméno po otci, je tradičním znakem v ruské kultuře a historii. Považuje se za část rodového jména. Dříve sloužilo pro přesnější identifikaci člověka. Otčestvo je jedním z nejdůležitějších elementů ochrany informací o nejbližších předcích. Smyslem je nezapomenout na jméno vlastního otce. Otčestvo plní tři základní funkce – odlišuje jmenovce, objasňuje příbuzenské 30

vztahy a je projevem úcty. Používáním otčestva vyjadřujeme morální postoj k osobě a uznání lidské důstojnosti.[20] Ačkoliv je Kuzmič hajný, představitel obyčejného člověka s neobyčejnými zájmy, ve filmu nikdy nezazní jeho křestní jméno nebo příjmení.

„Zadýmej, Michaliči“ (SNL: 00:25:03) „Kuzmiči, čím jsi střílel?“ (SNL: 01:07:56)

Zvláštní osobou je policista Semjonov. Nikdo ho neoslovuje ani jménem, ani otčestvem, dokonce ani hodností. Pouze příjmením. Profesorka Luněva ve své práci „Oslovování v Ruské lingvistické kultuře” parafrázuje knihu M.A. Krongauze: Přijímení v ruském jazyce a jeho použití: „Oslovování pouze příjmením je přijato v případě, že se jedná o komunikaci v soukromé, přesně vymezené společnosti (škola, vojenská škola, armáda, vězení apod.) nebo v dočasných kolektivech s přesně vymezenou hierarchií (v nemocnici, ve službě atd.). Je pravidlem, že příjmením se obrací člověk s vyšším postavením k člověku s nižším postavením (nadřízený k podřízenému, doktor k pacientu, učitel ke studentovi apod.)“ (Luneva 2011: 5). Z toho vyplývá, že ačkoliv je Semjonov kolektivem přijat, patří v kolektivu mezi nejníže postavené.

„Jsi chlapík Semjonove.“ (SNL: 00:59:38)

Ljovu a Sergeje Olegoviče oslovují přátelé křestním jménem, a zvláště Sergeje oslovují nejčastěji „Serjoža“, tzn. domácky a vlídně.

„Ljovo, posviť mi na obličej! Mě tu zná každej pes!“ (SNR:00:39:04) „Serjožo, vydrž, hned tě zachráníme“ (SNL: 00:28:00)

Závěrem můžeme říct, že ačkoliv jsou všichni přátelé, jsou ve skupině zjevné rozdíly. Kuzmiče oslovují otčestvem (jeho jméno ani přijímení ve filmu nezazní). Na jednu stranu tím prokazují úctu, ale protože používají tykání, vyjadřují tím i familiárnost a přátelství. Druhou skupinu tvoří Ljova a Sergej, které oslovují pouze křestním jménem. A zvláštní osobou je Semjonov, který je oslovován pouze přijímením. Mezi všemi stojí generál, který je oslovován jednak podle své armádní hodnosti, tak i otčestvem.

31

4. POSTOJ RUSŮ K VLASTI A STÁTU Rusko je největší zemí světa s nejhlubším jezerem na Zemi a velkými zásobami nerostných surovin. Láska k vlasti je neodmyslitelně svázána s láskou ke krajině, k rodné zemi a státu. Od ruských obyvatel můžete na jednu stranu slyšet chválu a pýchu na jejich vlast, na druhou stranu jen kritiku. Vladimír Želvis, ruský spisovatel, ve své knize píše: „(…) dnes můžete od Rusů uslyšet, že Rusko nikdo na světě nepotřebuje, že je to nejomezenější a nejzaostalejší země, pupek civilizovaného světa; a zítra vám stejní lidé řeknou, že bez Ruska by svět dávno neexistoval“ (Želvis 2002: 2). Záleží na situaci. Ale celkově můžeme říct, že Rusové jsou na svoji vlast pyšní. Jak praví ruské rčení: „Člověk bez vlasti je jako sto slavíků bez písně“. Podle Ally Sergejevy, autorky knihy „Rusové“, patriotismus, láska k vlasti a státu, měla v ruské historii a kultuře mimořádný význam. Už v historii se Rusové cítili, díky pravoslavné církvi (okolní státy vyznávaly jiné náboženství), jedineční a výjimeční. Ve výsledku ruský patriotismus není jen kulturní fenomén lásky ke své zemi (její historii, přírodě, kultuře apod.), ale i osobité chápání osudu Ruska, jeho zvláštních vztahů se vší lidskostí, chápání její osobité cesty a cítění své samoty.[21] Rusko zažívalo ve svých dějinách spoustu kritických momentů. Na ruském území se odehrálo neuvěřitelné množství válek a bojů, Leningrad vytrpěl okupaci fašisty, země se vyrovnala i s rozpadem SSSR. Všechny tyto rozhodující okamžiky stmelovali ruský národ. Jak píše Sergejeva: „Během několika let se Ruská vlast stala nejdůležitějším komponentem v ruské kultuře, což ovlivňovalo ruskou mentalitu. Vláda se vždy představovala národu jako jediná ochrana před nepřáteli, garant pořádku a bezpečnosti ve společnosti“ (Sergejeva 2006: 165). Ve filmu je největším patriotem generál. Velký vliv na to má jeho příslušnost k armádě. Vojáci vždy přísahali věrnost panovníkovi a bojovali za svoji vlast. Generál salutuje při zvedání ruské vlajky na stožár, má vytetovaný znak SSSR. Patriotismus se může projevit i určitou arogancí národa k jiným národům a zemím. Tím, že jsou Rusové pyšní na svoji vlast, se mohou cítit nadřazeni nad jiné národy. Ve „Svérázu“ můžeme zaznamenat ruskou aroganci v několika momentech. Ruská arogance je zmíněna například v rozhovoru finských policistů nebo v rozhovoru kapitána bojové lodi s Rajvou.

„Chci domů! Do vlasti!“ (SNR: 00:29:10) 32

„Díky kamaráde, a uč se rusky. Hodí se ti to!“ (SNL: 00:26:14). „Matty, co se děje? - Ti Rusové jsou drzí! Jezdí si tu opilí, jako by byli doma“ (SNL: 00:26:18). „(Rajva) Prosím vás, nemáte cigaretu? Celý den jsem nekouřil. – (Kapitán) To máš říct dřív. Na, zapal si. Je to lepší jak to vaše seno“ (SNL: 01:32:26)

Na druhou stranu je pro Rusko typický strach z vlády a moci státu. Podle Sergejevy je tento strach geneticky zakódován. Sergejeva píše, že nejvíce se prohloubil strach z orgánů veřejné moci v dobách Sovětského svazu. Podobné vztahy k zákonům a ke státní moci se dochovaly v podvědomí Rusů dodnes. Jak se v minulosti lidé báli strážníků ve městech, tak i dnes Rusové nevěří policii a mají z ní respekt, někdy dokonce strach.[32] Nejvíce to ve filmu dokazuje situace, když si Ljova a Kuzmič uvědomí, že překročili státní hranici, a také když přemlouvají kapitána bojové lodi, aby plul do Finska pro zapomenutou vodku.

„Serjožo, vstávej! Jsme za čárou, narušili jsme státní hranici! Můžeme se dostat do basy. To si počkáme, než se dostaneme na ryby!“ (SNR: 00:27:44) „Narušili jste státní hranici Ruska. - Nestřílejte. Je tady s námi generála a prokurátor. Zabloudili jsme. Jsme vaši“ (SNL: 00:39:00) „Tak poplujeme za hranici. - Zbláznili jste se? Pitomí suchozemci. - Rychle naložíme a hned zpátky. -Ty nevíš, kde žiješ? V jaké zemi?“ (SNL: 01:02:12)

Vztah Rusů k vlasti a státu dobře shrne generál v jednom ze svých monologů:

„Copak je to naše vina, že jsme se narodili v Rusku? Občas potřebujeme jen málo, abychom neztratili půdu pod nohama, pocit že máme vlast, klid.“ (SNL: 01:05:07)

33

5. RUSOVÉ A CIZINCI Mezi hlavními hrdiny filmu „Svéráz národního lovu“ je mladý Fin (Rajva), který do Ruska přijel poznat kulturu lovu. Prostřednictvím této jediné postavy můžeme poznat vztah Rusů k cizincům. Ve druhém dílu Svérázu se postava Rajvy objeví až v závěru filmu, kdy propouští z kůlny zamknutou finskou ženu. Z filmu můžeme uvidět, jaký mají vztah Rusové konkrétně k Finsku, a jak jsou oni samotní ve Finsku přijímáni. Vztah Rusů k cizincům závisí na tom, jaká je to národnost. Sergejeva píše, že historie Ruska dokazuje, že život v mnohonárodnostním státě vypěstoval u Rusů trpělivost k cizím tradicím a zvykům. Z kontaktu s vyspělými a civilizovanými národy se Rusové vždy snažili získat maximum užitku: něčemu se naučit, osvojit si technické nebo kulturní novinky, obohatit se pomocí výhodného obchodu. Tato otevřenost okolnímu světu, napodobování vlastností vyspělých kultur (se zachováním svého vlastního archetypu) vytvořila v Rusku půdu pro velmi svéráznou a mohutně se rozvíjející kulturu. Ruský člověk není nacionalista, není rasista a lehce se od cizinců učí.[22] Na druhou stranu Rusové nemají rádi ty národy, které narušují jejich tradice a klid v zemi. V době, kdy byly filmy natočeny, byly hranice otevřeny jen několik let. Na cizince byli Rusové zvyklí především v Moskvě a dalších velkých městech. Blízko hranic mohl být cizinec považován za špiona.

„(Rajva) Žeňo, půjdu se projít. – (Žeňa) Neztrať se, a s nikým se tu nebav. Cizinec je tu kuriozita. Budou tě mít za špióna.“ (SNL: 00:03:39) „(Rajva) Je tu hodně cizinců. - (Žeňa) Kde by se tu vzali? Jsme blízko hranic“ (SNL: 00:04:53)

Ruská povaha je velmi otevřená a přátelská. Rusové se rádi podělí o své zkušenosti a představí všechny své tradice. Z filmu je také patrné, že ruská vyšší společenská vrstva si byla vědoma výhod týkajících se příjezdu cizinců do Ruska. Výsledkem toho je, že Rajvu jako cizince všichni hlavní hrdinové přivítali a snažili se s ním konverzovat, ukázat mu všechny krásy Ruska, aby dobře pochopil Ruskou kulturu a tradice. Také chápali vážnost mezinárodních vztahů a nechtěli způsobit mezinárodní konflikt. Svůj podíl na tom měl i strach ze státní moci – co by se mohlo stát, kdyby cizinec (Rajva) uviděl něco, co by mohlo Rusko nějakým způsobem poškodit.

34

„Rajvu

vynecháme.

Kdyby

medvěd

…

Nechceme

mezinárodní

konflikt“

(SNL: 00:22:03) „Jasné porušení řádu. A ještě jste do toho zapletli cizince“ (SNL: 00:57:36)

Z druhého dílu můžeme vyčíst hlavně vztahy Ruska a Finska. Ruské-finské vztahy nejsou příliš vřelé. Je to patrně z důvodu odlišných kultur, zvyklostí i jiného životního stylu, ačkoliv Rusové Finsko považují (kvůli krátké vzdálenosti) téměř za svoji bývalou sovětskou republiku.

„Čisto, pořádek, to není náš styl. Finsko, Švédsko, co myslíš?“ (SNR: 00:26:46) „Proč je to tady všechno tak cizí“ (SNR: 00:24:53) „- Kuzmiči, co myslíš, jsme už v neutrálních vodách? – Co já vím. Tady je všechno kousek. Lenin utekl do Finska za pár minut, a moje bárka je rychlejší.“ (SNR: 00:34:33) „To jsou asi Rusové. – Ano, určitě zase zabloudili“ (SNR: 01:22:28)

Nepochopení z odlišné kultury může pramenit i z neznalosti jazyka. Ačkoliv jsou Finsko a Rusko sousedící země, ani jeden národ neumí jazyk druhého národu. Vznikají tak nedorozumění, která jsou ve filmu především humorného charakteru. Například nedorozumění Kuzmiče s Rajvou. Rajva mluvil o lovu a Kuzmič o ženách. Rusové k Finům nechovají žádné negativní emoce, na rozdíl od finských obyvatel, které Rusy nemají příliš v oblibě.

(Ljova k finskému hostiteli) „Tak nashledanou. A promiň, jestli něco. Až budeš u nás, tak nás navštiv.“ (SNR: 00:34:16) „Matty, co se děje? - Ti Rusové jsou drzí! Jezdí si tu opilí, jako by byli doma“ (SNL: 00:26:18).

Rusové jsou k cizincům tolerantní, přátelští, rádi se podělí o vše, co mají. Nemají v oblibě pouze národy, které se neumí přizpůsobit jejich tradicím, a narušují tak pořádek v zemi.

35

6. RUSOVÉ A UNIFORMY V Rusku je stále povinná vojenská služba. I když se v roce 2008 zkrátila ze dvou let na jeden rok, je všeobecně známo, že i tato doba stačí k demoralizaci mladého vojáka. Podle údajů internetového periodika novinky.cz má Ruská armáda dlouhodobě špatnou pověst kvůli fyzickým trestům, šikaně a žalostným životním podmínkám ve vojenských zařízeních. Ruská prokuratura například informovala o vyšetřování důstojníků posádky v Čeljabinsku, kde jeden voják zemřel a 63 dalších bylo hospitalizováno po onemocnění zápalem plic.[23] Přes to, podle Všeruského centra pro výzkum národního mínění, 46% ruských obyvatel považuje stav ruské armády za středně dobrý, a každým rokem se zvyšuje procento lidí, které podporuje povinnou vojenskou službu. V roce 1998 bylo pro zachování povinné vojenské služby 35% obyvatel, a v roce 2013 číslo vzrostlo na 63% obyvatel, 78% respondentů odpovědělo, že armáda dává mladému člověku důležitou a užitečnou zkušenost, 74% dotázaných vyjádřilo přesvědčení, že muž by měl sloužit v armádě. Prakticky stejně odpověděli mladí muži, kteří mají do vojenské služby teprve nastoupit. Respondenti dále uvedli, že armáda v nich vyvolává pocity hrdosti, uznání a důvěry, a věří, že armáda je schopna ochránit Rusko před nebezpečím.[24] S vojáky základní služby Rusové soucítí. Jsou to mladí muži (18 let), kteří nastoupili do armády nedobrovolně. Ale pokud mluvíme o vysokopostavených armádních důstojnících, nejlépe mínění Rusů vyjadřuje rčení: „Čím v armádě více „dubů“, tím je silnější naše obrana“. V podstatě to vystihuje celkový pohled na vojenské důstojníky. Vojenští důstojníci, podle tohoto rčení, jsou jen nástrojem vlády, bez vlastního uvažování, omezení, bez emocí nebo lidského soucítění. Jsou absolutně podřízeni zákonům. V carské armádě byl armádní důstojník velmi vzdělaný a na vyšší úrovni života. Do armády vstupovali synové z dobře situovaných rodin. Rogožkin prostřednictvím generála ve Svérázu, který se naprosto odlišuje od současného pojetí armádního důstojníka, narážel na carskou armádu, kdy služba v armádě byla kodexem cti a vyšší společenské úrovně. Rogožkinova současná armáda poněkud ironizuje situaci v dnešní ruské armádě, ať jde o převážení krávy ve vojenském bombardéru, dopravy zásob vodky vojenským vrtulníkem nebo Kuzmičova výletu vojenskou ponorkou pro jahody. Rusko se pyšní velkou armádou. K vojenským jednotkám patří pozemní síly, vojenské námořnictvo, vojenské letectvo, vojska vzdušno-vesmírné obrany, raketová vojska

36

strategického určení a vzdušně výsadkářská vojska.[25] Ve filmu na velikost armády poukazuje Rajva:

„ - Máte velkou armádu. - To vadí?“ (SNL: 00:47:00)

Dalším aspektem ruské armády je její záhadnost. Ačkoliv většina ruských mužů prošla povinnou vojenskou službou, lidé si stejně domýšlejí, čím si procházejí armádní důstojníky. Dokazuje to výrok Ljovy a Kuzmiče:

„- Nic ho neporazí. Má silnou imunitu. - Kdo ví, jak to v armádě chodí. Třeba jsou očkovaní proti otravě“ (SNR: 00:31:53).

I když službu v armádě považují lidé v Rusku za nezbytnou část života každého muže, armádní důstojníci jsou v Rusku vnímáni jako pouhý nástroj vlády jak mít kontrolu nad lidmi. Semjonov, jako představitel ruských policejních složek, je ve filmu vnímán jako člověk, který má sice spoustu vědomostí z různých oborů (historie, biologie apod.), ale jeho práce není nijak důležitá.

„No co, půjdeš do práce. Umíš něco dělat? – Ne“ (SNL: 01:10:59)

Tato poznámka Sergeje Olegoviče dokazuje to, že policista, ačkoliv je zaměstnán, vlastně nevykazuje žádné materiální hodnoty, a jeho práce nemá žádný přínos. Ve výzkumu z roku 2012 pro Všeruské centrum pro výzkum národního mínění měli ruští občané přiradit nejvíce bodů (celkem 5) k těm vlastnostem, které nejvíce vystihují typického ruského policistu. Výzkum ukázal, že ruští obyvatelé si policistu nejčastěji představují (vlastnostem udělali nejvíce bodů) jako opilého (3,69 bodů), silného (3,36), a gramotného (3,25). Nejméně bodů získaly vlastnosti: čestný (2, 73), spravedlivý (3,00), počestný (3,05) a připravený pomoci (3,07).[26] Tento výzkum potvrzuje názor, že policie v Rusku ani nijak neškodí, ale také nepřináší žádný užitek, stejně jako Semjonov, který nevykazuje žádnou činnost. Loďstvo bylo vždy nástrojem převahy. V různých válkách námořní vojska sehrála klíčové role. Současné Rusko se může pochlubit velkým arzenálem různé námořní techniky především z dob Sovětského svazu. Ale jak píše novinář Lukáš Visingr, 37

spolupracovník redakce časopisů ATM a Střelecká revue, v Rusku jsou stavěna a spouštěna na vodu nová plavidla, plánuje se zřízení zahraničních základen. Ale k ruskému loďstvu patří také zastarávání techniky, finanční potíže, nehody, zpoždění staveb a notorické potíže při zkouškách.[27] Ačkoliv ruské námořnictvo trápí nedostatek peněz na stavbu nových lodí a na opravy starých lodí, veřejné mínění o námořním vojsku je velmi dobré. Podle Všeruského centra pro výzkum národního mínění má zhruba 18% procent dotázaných známé nebo příbuzné, které slouží v námořnictvu. Na otázku, jaký je hlavní úkol ruského námořnictva, odpovědělo 60% respondentů – chránit mořské hranice Ruska proti vnějším hrozbám. I ve Svérázu jsou ruské mořské hranice velmi dobře chráněné. Dokazuje to skutečnost, kdy hlavní hrdiny ihned po překročení hranic zadržela loď pobřežní hlídky. Respondenti ve výzkumu také odpověděli, že ruské námořnictvo je více připravené a schopné bránit mořské hranice Ruska, než pozemní armáda. Jasné ano dalo 30% respondentů, pro pozemní armádu hlasovalo 24% dotázaných. Na tomto průzkumu můžeme vidět, že lidé důvěřují více námořní armádě než pozemní. Avšak nejvíce respondentů se vyjádřilo pro největší bojeschopnost u raketových vojsk strategického určení (24%), pro výbornou bojeschopnost námořnictva hlasovalo 15%, a pro pozemní armádu pouhých 10% dotázaných.[28] Ve filmu můžeme vidět odlišný pohled námořníků na svět i jiný způsob života. Mají například svůj osobitý humor, který obyčejný člověk nepochopí.

„ - Pověz Ivaniči, jak se střílí rakety. - Jeho se zeptej. To on střílel. - Ty tlačítka! Myslel jsem, že je to automat na vodu. Vždyť je tam napsané – perlivá, neperlivá. A stojí tam sklenka. Proč takhle pletete lidi? - Neznáš námořní humor?“ (SNL: 01:13:24).

Film poukazuje i na aroganci námořních vojsk, která se sama považují za elitu. Projevuje se to například ve způsobu komunikace, kdy můžeme zaznamenat nadřazenost námořníka nad ostatními, ale také v oslovování hlavních hrdinů, kteří přijeli na loď. Kapitán je nejčastěji nazývá suchozemskými myšmi:

„Jak vy jste chytří. Proč nejdete k námořnictvu. Nenosíte tílka, když všechno tak víte, myši pobřežní. (SNL: 01:05:31)“

38

„Co jsi to udělal, krabe suchozemskej. - Chtěl jsem se jen napít vody. - Kde se vzal na mé lodi kříženec paviána se sardinkou. Proč jsem vás myši suchozemský bral na loď.“ (SNL: 01:07:13). „Obleč si můj mundůr. Jste tu na válečné lodi a vy tu chodíte jako holý opice.“ (SNL: 01:05:48).

Ruská federace se může pochlubit velkou armádou. Nejvíce ze všech armádních složek lidé důvěřují námořnictvu, které se samo považuje za elitu. Armáda a policie zatím nemá u lidí příliš dobrou pověst, ale rok od roku se stále lepší.

39

7. POHOSTINNOST Pohostinnost je jednou z ruských tradic, a Rusové, jako velmi společenští lidé, vždy hosty rádi přivítají. Vypovídá o tom i ruské přísloví: „Host na prahu, štěstí do domu“. Rusové se proto snaží přijmout hosta co nejlépe. Host se uctívá velkým množstvím jídla a pití (včetně alkoholu), a od hosta se očekává, že bude jíst a pít do sytosti. Na stole se obvykle objevují všechna různá jídla najednou, bez toho, jestli se pokrm obvykle podává jako předkrm, nebo jako zákusek. Jak ve své knize píše spisovatel Solovjev: „Ti, kteří se poprvé setkávají s ruským stolováním, si všimnou, že Rusové nedávají váhu jednotnosti jídla a nestarají se o takzvané oddělené stravování. Na stůl se servírují jak masné, tak rybí předkrmy, spolu s čalamádami a marinádami, a všechno si to stolující ochotně skládají na talíř, a s radostí a apetitem konzumují“ (Solovjev 2001: 105). Kuzmič, jako hostitel ve Svérázu, vždy své přátele bohatě pohostil. Na stole jsme mohli vidět různé druhy jídel, včetně bohatého výběru ovoce. Mezi tradiční jídla patří pelmeně, které, pod vedením generála, musí vyrábět Semjonov s Kuzmičem. Z generálova výkladu se dozvíme o pelmeních téměř vše:

„Pelmeně jsou pokládány za ryze ruský pokrm, ačkoliv se k nám dostaly ze Sibiře. V překladu do ruštiny znamenají “vařené ucho“. Pelmeně jsou korunou všeho. Jsou nenáročné, leč užitečné. Důležité je zachování poměru, především u těsta. Pak se jich dá sníst třeba stovka, bez následků na organismus a zdraví“ (SNL: 00:54:10).

Velkou úctu mají Rusové ke svému chlebu. Obvykle je tmavé barvy a je velmi sytý. V Rusku je zvykem jíst chléb k různým jídlům. Ve Svérázu národního rybolovu chce Ljova, po několika vypitých lahvích vodky, něco sníst, a vzpomene ruský chleba. Konzumaci dobrého jídla vždy doprovází i konzumace alkoholu. Rusko je zemí vodky, ale také čaje, koňaku a šampaňského. Ačkoliv šampaňské ve filmu vidět nemůžeme (zmiňuje se o něj pouze prokurátor, který chce uctit finskou ženu), ostatní nápoje zde nechybějí. Koňak se objeví hlavně při carském lovu, čaj pije generál a Kuzmič. Pití čaje pro Rusy znamená příjemnou proceduru, odpočinek. V ruské tradici se čaj pije vždy se sladkým desertem (dort, koláče, marmeláda apod.), ačkoliv ve filmu i Kuzmič i generál pijí čaj samostatně. Vodka provází celý film, a dokonce ve Svérázu národního rybolovu se stane hlavní zápletkou.

40

Vodka k Rusku neodmyslitelně patří, a tradičně se hostům vždy nabízí. Od hosta se očekává, že ji náležitě ocení. Jak dokládá závěr filmu Svérázu národního rybolovu, Rusové jsou na svoji vodku velmi pyšní:

„Byla dobrá ta vodka, kterou jste tam nechali? – Jaká jiná může být?“ (SNL: 01:31:31).

Také generálův výklad o vodce nám napovídá vztah Rusů k vodce. Pokládají vodku za národní poklad:

„Vodka, to je unikátní výtvor našeho národa. To není obyčejný destilát, jako mnoho jiných. Je to nerozervaná čest našeho národa, řekl bych národnost. Je to to, co nás sjednocuje. Díky ní duch v národu neupadá. Přirozeně, když se takto nápoj smíchá s příslušnou kulturou a rozumem. V naší vodce je použito přírodní měkké vody. Což společně s nejlepším žitem jí dodává specifickou chuť a vůni. Za hranicemi se užívá k výrobě alkoholických nápojů destilace a vaření. To u nás si vystačíme s čistou filtrovanou vodou, díky čemuž je možno naší vodku snadno odlišit od jiných. Například francouzský Franboise, nebo italská Grappa a Synar. A to nebudu mluvit o rumech. Od nejlepšího kubánského, až po nejhorší z Haity“ (SNL 01:16:33).

K alkoholu, a zvláště pokud se pije s hosty, patří přípitek. Přípitky jsou krátké, věcné, a při každém přípitku se přiťukává. Jak píšou autoři knihy „Rusové z prvního pohledu“: „Přípitky jsou u Rusů krátké, a ne tak květnaté, jako na Kavkaze, kde toto umění je přivedeno k dokonalosti. (…) Přípitky se pronášejí za všechny přítomné“ (Beljanko-Trušina 1994: 45). Po přípitku je zvykem sklenici vypít do dna. Jak píše Sergejeva: „Pokud po přípitku vypijete sklenici do dna, přípitku jakoby tleskáte. Takováto tradice je znakem solidárnosti, přátelství, důvěry u stolu. Svým činem se jakoby zapojujete do typické atmosféry veselí a bratrstva u stolu“ (Sergejeva 2006: 69). Obyčejně přípitky pronáší ten, který u stolu všechny zná. Ve filmu přípitky téměř vždy pronáší generál. Jeho přípitky jsou tak výstižné a věcné, že se brzy staly velmi oblíbenými a dodnes se používají. Jak můžeme vidět ve Svérázech, atmosféra u stolu bývá uvolněná, veselá a nenucená. Rozhovor se může týkat čehokoli – všedních problémů, ale také politiky, událostí ze světa, nebo různých historek. Ve filmu se rozhovor točí kolem úlovků, kdo chytil větší

41

rybu, ale také Sergej Olegovič mluví o své ženě, která mu odjela na Kypr. Důležité je, aby tématem nebylo něco závažného, nebo smutného.

„Ona nemá ráda rybaření. Zůstávala doma. A takový pěkný prut jsem jí koupil. (SNL: 00:43:35) „A já za tímhle ostrovem chytil pražmu. Měla 6 kilo. A kaviáru z něj bude do 3 dvoulitráků.“ (SNL: 00:42:30) „3 hodiny a ani ťuk. A nejednou během 10 minut začala taková mela. Loďka byla plná červenopeřice.“ (SNL: 00:43:24) „Zavolala, a ukázalo se, že si vyjela na Kypr. Beze mě.“ (SNL:00:44:10)

Rusové jsou velmi muzikální národ, proto hra na hudební nástroj nebo zpěv jsou u stolu vždy vítány. Ve Svérázech můžeme uslyšet ruskou národní píseň Černý havran (Čornyj voron), kterou zpívají hlavní hrdinové převážně u stolu. Pro srovnání muzikálnosti můžeme uslyšet finskou národní píseň, kterou začne zpívat Rajva, známou jako Levan polka. Melodie u finské písně je jednoduchá, a v průběhu se nijak nemění. Ruská píseň je více emocionální a graduje. K hudbě patří i tanec. Národní ruské tance jsou velmi energické, lehce jsou tak odlišitelné od jiných národních tanců. Ruský tanec podle kavkazdance.ru je v první řadě smích, humor, pohyb a skoky. Můžeme říct, že ruský tanec je charakteristikou ruského člověka – široká duše, nezkrotná touha obveselit sebe i celý okolní svět. Ruský tanec potřebuje energii, odvahu a dynamické pohyby ze strany mužů, a vznešenost a ladnost v každém kroku ženy.[29] Ve filmu takový ruský národní tanec můžeme vidět v kravíně, kam vzal Kuzmič Rajvu. A i zde můžeme vidět, že pokud nejsou k dispozici hudební nástroje, postačí prosté vytleskávání, které udává rytmus. Některé tradice v ruském pohostinství se můžou zdát cizinci velmi neobvyklé. Ale ruské pohostinství a stolování je především veselí, přátelství a radost ze života.

42

8. RUSKÝ ALKOHOLISMUS Většina cizinců si asi přestavuje ruského muže v onucích a s lahví vodky. Ačkoliv ne všechno obyvatelstvo pije alkohol v tak velké míře, Rusko je jednou z vedoucích zemí ve spotřebě alkoholu. Podle Sergejevy je vysoká konzumace alkoholu v Rusku spojena s chladným podnebím. Alkohol znatelně potlačuje chlad a zahřívá. Hroznové víno v Rusku neroste, proto se začal používat k výrobě alkoholu med, pivo a chlebové víno. Je známo, že když se kyjevský kníže Vladimír rozhodoval, jaká církev se bude v Rusku vyznávat, nechtěl přijmout Korán, a to hned z několika důvodů: kvůli nesrozumitelnému jazyku, kvůli zákazu vepřového masa a pití piva (alkoholu). Nepít pivo (alkohol) bylo nepřijatelné, kvůli staroruským tradicím. Proto v 10. století přijal pravoslavnou církev. Jak říká staré ruské přísloví: „Veselí na Rusi, to je pití a bez pití není žití“. A z dávných dob se tato tradice pití alkoholu drží dodnes. Nejznámější ruským nápojem je vodka. Na konzumaci vodky jsou v podstatě postaveny oba Svérázy.

„Neporušuj tradici. Pít se musí, je to ruská tradice“ (SNL: 00:09:17) „Myslím, že vodka je tu zbytečná. - Je to národní tradice“ (SNL: 01:02:09) „Semjonove, dáš si vodku? - Vodku? Vodku si dám“ (SNL: 00:32:03)

Vodkou Kuzmič uplácí vojenské činitele: velitele bombardéru, aby převezli krávu (SNL: 00:47:23), policistu Semjonova, aby nenapsal hlášení (SNL: 00:58:49) nebo velitele bojové lodi, aby přivezli zapomenutou vodku (SNL: 00:30:16), což je důkaz, že je to nápoj nejen národní poklad, ale je také velmi oblíbený. Film také poukazuje na vysokou konzumaci vodky (a alkoholu všeobecně). Hlavní hrdinové si s sebou na rekreaci přivážejí 15 krabic vodky. Toto závratné množství je vyhnáno do absurdity, ale může sloužit jako demonstrace toho, že Rusko je v konzumaci alkoholu, především vodky, na prvních příčkách.

„Kolik vodky jste tam nechali? Na hraničním pásu. - 16. Krabic. - Kolik? - Teď už jen 15. - Tak takhle to je. Proč jste to neřekli hned. Prý, nechali jsme tam trochu. Můžeš mi ukázat přesně to místo?“ (SNL: 01:04:50).

43

Alkohol je součástí ruského života. Ačkoliv v dnešní době pití alkoholu přináší i problémy se závislostí alkoholu, která, v mnohých případech, končí smrtí, pití alkoholu, zvláště vodky, zůstane ruskou tradicí.

44

9. TRADIČNÍ RUSKÁ PARNÍ LÁZEŇ Tradiční ruská parní lázeň má v ruské kultuře svojí tradici už od nepaměti. Dříve sloužila hlavně jako náhrada za sprchu nebo koupel. Dnes je to především místo pro zábavu, odpočinek, a často se v parní lázni schází přátelé. Není žádných pochyb, že parní lázeň má pozitivní účinky na lidský organismus. Jak se píše na webových stránkách rusbani.ru, procedury v parní lázni se doporučují lidem, kteří trpí chronickým onemocněním vrchní dýchacích cest, pomáhá při revmatických onemocnění, lehké formě cukrovky apod.[30] Parní lázeň má v Rusku takovou oblibu, že téměř každá rodina má u své chaty, chalupy nebo domku vlastní parní lázeň. Stejně tak ve Svérázu má Kuzmič u svého domu parní lázeň, do které jdou všichni relaxovat. Ruská parní lázeň se odlišuje od jiných parních lázní a evropských saun. Podle Sergejevy je hlavní rozdíl v tom, že ruská parní lázeň se vždy stavěla jen ze dřeva a nebyla nijak zdobena. Ve starořímských lázních byly místnosti z mramoru, a každá místnost měla jinou teplotu. V ruské parní lázni se postupného ohřátí dosahovalo tím, že v jedné místnosti bylo postaveno několik lavic v různé výšce (čím výše, tím vyšší teplota páry). Od finské sauny se ruská lázeň liší vlhkostí vzduchu. U finské sauny vlhkost vzduchu dosahuje asi 10-30%, v ruské lázni je vlhkost vzduchu asi 45-55%.[31] Tradiční ruská lázeň má tradičně tři místnosti. První místnost je předsíň, která obyčejně slouží jako šatna, ale také místnost pro prvotní relaxaci s občerstvením. I ve Svérázu jsme mohli vidět v místnosti jídlo a pití, což dokazuje, že první místnost obvykle slouží na rozveselení, v některých dražších zařízeních slouží jako klub, kde je k dispozici televize a bar. V druhé místnosti se obvykle nachází sprcha pro umytí. Třetí místnost je samotná pařící místnost s několika lavicemi. Pro ruskou lázeň je tradiční masáž břízovými větvičkami. Ve filmu si takovou masáží prošel Rajva. Na závěr musí přijít ochlazení, nejlépe skokem do studené vody nebo sněhu. Stejně tak se chtěli ochladit i hrdinové Svérázu, ale jen generál vydržel ve studené vodě plavat. I ve filmu je vidět, že do ruské parní lázně se chodí bez oblečení. Vymazává to rozdíly mezi lidmi. V parní lázni nezáleží na tom, jestli je člověk vysoce postavený úředník, nebo dělník v továrně. Všichni jsou si rovni.

45

ZÁVĚR Úkolem práce „Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu – encyklopedie ruského života“ bylo dokázat, že filmy mohou být označeny termínem „encyklopedie ruského života. V první kapitole teoretické části jsme se zaměřili na pojem „encyklopedie ruského života“. Tento termín se vžil v ruské kultuře, a označuje rozsáhlé dílo, které reálně, pravdivě a bez přikrášlení popisuje kulturu a život lidí. Poprvé termín použil Vissarion Bělinský ve své kritické stati Evžen Oněgin. Kromě románu Evžen Oněgin najdeme v ruské literatuře další díla, která bychom mohli označit jako „encyklopedie ruského života“. Jsou to například díla: Mrtvé duše, Vojna a mír, Doktor Živago a další. Tyto literární díla, ačkoliv mají různé náměty, mají společné to, že reálně popisují ruský život a kulturu, a obsahují velké množství informací. Teoreticky bychom mohli považovat „encyklopedii ruského života“ za literární žánr. Film může být nositelem několika různých žánrů. Svérázy odpovídají žánrově crazy komedii a sérii. Encyklopedičnost diváci mohou vyčíst z kontextu filmu. V následujícíh dvou kapitolách teoretické části jsme filmy představili a nastínili jejich obsah. Čtvrtá kapitola byla zaměřena na politické, ekonomické a sociální prostředí, ve kterém filmy vznikaly a byly tímto prostředím ovlivňovány. V poslední kapitole teoretické části jsme se věnovali Alexandru Rogožkinovi, který filmy natočil a napsal k nim scénář. V praktické části jsme se zaměřili na analýzu filmů „Svéráz národního lovu“ a „Svéráz národního rybolovu“. Praktická část

dokazuje, že filmy můžeme považovat

za encyklopedii ruského života, protože se ve filmu odráží realita ruského života v 90. letech. V první kapitole jsme věnovali pozornost hlavnímu tématu filmů – lovu a rybolovu. Jelikož Rogožkin není milovníkem lovu ani rybolovu, natočil lov a rybolov podle svých představ. Výsledkem je, že se ve filmu vůbec neloví, a lov není ani hlavní zápletkou filmu. Lov a rybolov je ve filmu především záminka mužů, aby mohli odjet odpočívat do přírody s dobrými přáteli. Film stojí na řadě postav a jejich charakterech. Proto je další kapitola věnovaná jejich analýze. Z analýzy můžeme vypozorovat vztahy mezi postavami různého zaměstnání a společenského postavení. Z analýzy vyplývá, že ačkoliv jsou všichni přátelé, jsou mezi 46

postavami zjevné rozdíly. Kuzmiče a generála oslovují především jejich otčestvem, čímž prokazují úctu, ale tykání dokazuje přátelství mezi hlavními postavami. Ljova a Sergej jsou oslovováni hlavně křestními jmény, což vypovídá o velmi familiárním a přátelském vztahu. Semjonov je oslovován pouze přjímením. To je důkaz toho, že Semjonov patří v hierarchii kolektivu mezi nejníže postavené osoby. V následujících kapitolách jsme se na základě analýzy filmů zabývali problematikou postoje Rusů k státu a vlasti, k cizincům, a analyzovali jsme mínění Rusů na ruskou armádu. Dospěli jsme k závěru, že Rusové jsou hrdým národem, ale mají obavy ze státní moci. Tato obava se nejvíce rozvinula v dobách Sovětského svazu, a je zakořeněná v archetypu Rusů dodnes. Cizince Rusové přijímají velmi vřele a snaží se udělat maximum, aby se cizinec cítil příjemně, poznal všechny tradice a záhadnosti ruského charakteru. Mínění Rusů na armádu není příliš dobré, ale rok od roku se zlepšuje, a přibývá lidí, kteří souhlasí se zachováním povinné vojenské služby. Z vojenských složek Rusové nejvíce důvěřují námořnictvu, které se samo považuje za elitní složku. Naopak nejmenší důvěru mají k policii. Důstojníci armády jsou, podle výzkumu, považováni za osoby, které jsou absolutně podřízené zákonům, nemají žádné emoce a soucítění. Rogožkinův generál je ztělesnění vojáka za dob carské armády, kdy služba v armádě byla čest, a lidé k důstojníkům vzhlíželi s úctou. V závěrečných kapitolách jsme obrátili pozornost na ruské tradice, a to především na ruskou pohostinnost, pití vodky a ruskou tradiční parní lázeň. Ruskou pohostinnost můžeme zaznamenat prostřednictvím Kuzmiče, který je ve filmu hostitelem. Podle tradic je na stole naservírováno velké množství různého jídla a pití, a všechny chody jsou podávány najednou. Hlavní hrdinové u stolu zpívají, dojičky v kravíně po hostině i tančí, a hovor se točí kolem různých, především veselých témat. Podle zvyklostí je hostina veselá, s přátelskou atmosférou. Pití alkoholu, zvláště vodky, je ruská tradice, a proto je Rusko ve spotřebě alkoholu jednou z vedoucích zemí. Vodka se dokonce ve druhém dílu stane hlavní zápletkou. Ruská parní lázeň má v Rusku hlubokou tradici. V dnešní době můžeme malé parní lázně najít u spousty příměstských domů. Ve filmu má parní lázeň u svého domu Kuzmič, a díky tomu můžeme vidět například typickou masáž břízovými větvičkami. Film vyvolával v lidech kladné emoce. Lidé se dívali na film o životě, o době, kterou prožívají, ale bez toho, aby museli přemýšlet o svém vlastním životě, o svých starostech. Ačkoliv to na první pohled nemusí být zřejmé, film je obrazem 90. let 20. století. I když se schovává za závoj humoru a absurdity. 47

РЕЗЮМЕ Целью бакалаврской работы под названием «Особенности национальной охоты», «Особенности национальной рыбалки» – энциклопедия русской жизни“ является доказать, что эти фильмы можно считать энциклопедией русской жизни. Главным средством исследованиия является анализ фильмов. Работа состоится из двух частей – теоретической, и практической части. В теоретической части мы обратили внимание на термин – энциклопедия русской жизни. Настоящий термин существует в русской культуре, и обозначает произведение, которое описывает

жизнь реально и раскрывает важнейшие

проблемы своего времени. Произведение, как правило, содержит все. Виссарион Гриорьевич Белинский использовал термин „энциклопедия русской жизни“ в своей критической статье «Евгений Онегин». Роман «Евгений Онегин» отражает все стороны русской жизни начала 19-го века. Из произведения мы можем узнать о всех слоях общества: провинциональных дворян, крестьян, петербургской молодёжи, и дает полный образ

жизни и быта в начале 19-го века. Поэтому

Белинский сделал вывод, что «Евгения Онегина» можно назвать энциклопедией русской жизни и народным произведением. Однако в настоящее временя в русской культуре существует несколько произведений, к которым мы бы могли применить то же определение. Создатели книг уже сами планировали написать книгу, в которой бы показали всю Россию. Например, Н.А. Некрасов задумал поэму „Кому на Руси жить хорошо“ как народную книгу. Н.В. Гоголь написал в письме Пушкину, что он хочет в романе «Мертвые души» показать, хотя бы с одной стороны, всю Русь. Л.Н. Толстому удалось в роман «Война и Мир» включить все (разные слои общества, войну, межчеловеческие отношения и прочее). Обо всех этих произведениях можно говорить как об энциклопедии русской жизни. К числу подобных произведений мы также можем отнести в роман Достоевского – «Преступление и наказание», роман Б.Л. Пастернака «Доктор Живаго» и т.п. Писатели стремились написать книгу, которую бы читатель мог прочитать как словарь, или как энциклопедию жизни. Поэтому энциклопедичность мы можем считать литературным жанром. У фильма бывает сложно однозначно определить один жанр. Анализируемые нами фильмы были запланированы как сериал, но в итоге возникло четыре полнометражных фильмов («Особенности национальной охоты», «Особенности 48

национальной рыбалки», «Особенности нациоанальной охоты в зимний период», «Особенности национальной политики»). Нами были выбраны первые два. Эти фильмы отвечают главным образом жанру комедия. Энциклопедичностл как специфическую характерстику фильмов может может найти в контексте. «Особенности национальной охоты» Александр Рогожкин снял в 1995 году, и сразу же фильм стал очень популярным. Сюжет простой. Молодй финн Райво приезжает в Россию, чтобы познакомиться с русскими обычаями и традциями, так как он хочет написать книгу о традиционной русской охоте. Райво со своим другом Женойи с мужской компанией во главе с генералом Михайлычем отправляется на дальный кордон, где их ожидает егерь Кузьмич. Однако вместо ожидаемой охоты Райво сталкивается с разными непонятными неожиданностями и огромным количеством водки. Результатом является не охота, а серия абсурдных и смешных ситуацией. Вторую сюжетную линию создает сновидение Райвы об императорской охоте. Комедия, в которой компания мужчин отправилась на охоту с большим запасом водки, смешна и полна анекдотов. Фильм «Особенности национальной рыбалки» был снят Александром Рогожкиным в 1998 году и является продолжением «Особенностей национальной охоты». Компания мужчин вновь собирается, чтобы отдохнуть, но сейчас мужчины хотят рыбачить. По недосмотру мужчины пресекут государственную границу,и оказались в Финляндии. После быстрого возвращения на родину они узнают, что в Финляндии забыли большое количество водкии что должны вернуться. Как и в «Особенностях национальной охоты», так и в этом фильме герои сталкиваются с приключениями, и на рыбалку уже не остается времени. А. Рогожкин снимал свои фильмы во второй половине 90-х годов. Для России 90-ые годы были одним из самых непростых периодов в ее истории. Президент Б. Н. Ельцын произвёл несколько реформ, результатом которых была инфляция, девальвация

валюты

и

экономический

кризис.

Правительственный

и

экономической кризис вызвали большой социальный раскол. Поэтому А. Рогожкин хотел снять фильм о жизни людей, но таким образом, чтобы они не должны были думать о своей жизни, и о своих проблемах. Снятые фильмы принесли А. Рогожкину большой успех. До того времени он был не очень любимым, но после выхода на экраны «Особенностей» снял еще несколько добившихся популярности фильмов, например «Кукушку», «Блокпост» и «Игру». В большинстве фильмов играют те же актёры, что и в «Особенностях». 49

Практическая часть нашей работы посвящена анализу фильмов, с целью доказать, что фильмы мы можем считать энциклопедией русской жизни. После выхода «Особенностей национальной охоты публика» разделилась на две группы: одни принимали эту картину польностью, другиесчитали ее ненужной. Однако фильм очень смешной, полный юмора и абсрудных ситуаций, в фильме сотражена реальность, характеры людейи их обыкновенная жизнь. А. Рогожкин не охотник, охоту не любит, поэтому написал сценарий и снял фильм по своим понятиям. В результате получился фильм об охоте, в котором практически никто не охотится. Режиссер также хотел показать то, что после революции охота, как забава и развлечение, практически изчезла. Поэтому Рогожкин снял фильм, в котором охотятся весело, непринужденно, не заботяся о трофеях и получая удовольствие от самого процесса, а также хотел показать традиционную царскую охоту. Рыбалка всегда являлась средством обеспечении пропитания. Рогожкин в своем фильме показал, что рыбалка может быть также отдыхом и полным абсурда мероприятием. Фильмы основаны

на разных характерах героев. Генерал очень умный,

интеллигентный, у него есть собственная философия жизни, он знает культуру разных стран, но он прежде всего патриот своей родины.. Егерь Кузьмич представитель простого человека с непростыми увлечениями – он любитель восточной мистики, сам построил веранду для наблюдения за луной, и медитирует в саду. У Лёвы Соловейчика типичная еврейская внешность. Он работает детективом в уголовной полиции, у него порывистый характер. Сергей Олегович предприниматель, который носит фирменную одежду. Его жена уехала одыхать на Кипр. Семёнов - полицейский, который хочет присоединиться к группе. Он представитель типичного русского полицейского. Финн Райва изучает русские традиции, потому что пишет книгу о русской охоте. В фильме Райва прежде всего наблюдатель. Герои фильма - разного общественного положения, и этому отвечает способ обращения к ним. К генералу, как правило, обращаются по отчеству (Михалыч) или по его званию (генерал). В армии осталось официальное обращение „товарищ“, поэтому солдаты обращаются к генералу «товарищ» генерал. По отчеству обращаются мужчины также к Кузьмичу (во фильме никогда не прозвучит его полное имя). Обращением по отчеству выражается формальность. Однако герои к Кузьмичу и к генералу обращаются на „ты“, значит 50

фамильярность, дружбу, близость. Полицейский Семёнов – особенное лицо. К нему компания обращается только по фамилии. Обращение по фамилии показывает, что полицейский для мужчин подчинённый. Следующую группу создавают Лёва и Сергей. К ним компания обращается по имени. Это обозначение фамильярности. Сергея часто также называют Сережа - это форма ласкательного обращеня. Из контекста фильма мы можем узнать об отношении россиян к власти и правительству. Россияне очень гордятся своей культурой, литературой, природой. На территории России прошло большое количество войн, и в руской культуре родина стала самым важным компонентом. Это повлияло на русский характер. Государственная власть всегда представляла защиту от врагов, гарант порядка и безопасности. Самым большим патриотом в фильме является генерал. Причиной может быть его принадлежность к армии. Солдаты всегда защищали родину, воевали за родину и царя. Русская гордость может проявляться определённой надменностью по отношению к другим нациям. В фильме гордость и надменность хорошо заметны в некоторых сценах. С другой стороны, для русского характера типичен страх перед государством. Государственная власть была всегда очень сильной. Страх от государственной власти углубился больше всего в советские времена существует до сих пор. Из фильма хорошо видно, что мужчины боятся,когда нелегально пересекли государственную границу. В фильме также хорошо видно, как россияне относятся к иностранцам, так как Райва - по национальности финн. Жизнь в многонациональном государстве выработала у россиян терпимость и открытость к иностранцам. Россияне могут дружески обменяться

опытом с иностранцем, с удовольствием и гордостью

показывают иностранцу особенности русского характера, русские обычаи, традиции. В фильме это видно на примере отношения к Райво. Россияне любят иностранцев, и относятся к ним дружески. С другой стороны, Финляндия (официальная) не испытывает к России особых дружеских чувств отношение Россияне очень толерантны к чужеземцам, если чужеземцы приспособлились к русским традициам, и не нарушают порядок в стране. В России сушествует военная служба, и большинство мужчин служило в армии. Однако армия, влседствие дедовщины и физических наказаний молодых солдат, не может

похвалиться

хорошей

репутацией,:

несмотря на

это

почти

50%

респондентов в исследовании Всероссийского центра изучения общественного 51

мнения согласно с тем, что состояние армии хорошее, даже с 2013 года увеличилось число респондентов, согласнных с обязательной военной службой. Однако высокопоставленные офицеры (так называемый генералитет) пользуется плой репутацией. Общество считает их законопослушными людями, у которых почти отсутствуют человеческие эмоции, сопереживание. Рогожкин посредством образа генерала Иволгина вернулся к образу почти идеального генерала царской армии. Служба в царской армии руководствовалась кодексом чести, вней служили люди образованные и имеющие хорошее

общественное положение. Согласно

данным ВЦИОМа, большинство членов общества верит, что лучше всего способен защитить морские рубежи России в случае реальной военной угрозы военноморской флот. Моряки и морские офицеры, служащие в военно-морском флоте считают себя элитой. Плохое отношение сложилось в обществе к людям в полицейской (милицейской) форме. По данным ВЦИОМ, болшая часть общества думает, что работа полиции не приносит никакой пользы. Россияне очень общительны и гостеприимны. Гостеприимство является одной из особенностей русского характера. Русское застолье отличается большим количеством разных блюд и напитков. Кузьмич в фильмах - хозяин, и согласно традициям, на столе большой выбор блюд. Мы можем увидеть разные сорта овощей и фруктов, мясных продуктов и разных напитков. За столом обычно разговаривают о приятных и веселых вещах, часто поют песни, время от времени танцуют. Для застолья характерны тосты. На каждый тост обычно выпивается стакан алкоголя – шампанского или водки. Алкоголь уже с древних времен является составной частью русской культуры, но приносит с собой и проблемы, связанные с алкоголизмом. Всётаки водка – русский национальный напиток, и питьё водки является русской традицией. К русским традициям принадлежит также посещение русской бани. Устройство русской бани уникально. Обычно она состоит из трёх помещений. К русской бане принадлежит развлечение, друзьяи хорошо проведённое свободное время. В настоящее время баня есть почти в каждом загородном доме. В фильме у Кузьмича также есть собственная баня, в которой мужчины отдыхают. Фильмы «Особенности национальной охоты» и «Особенности национальной рыбалки» являются смешной комедией,

во многих ситуациях которй одноко

расскрываетсярусский характер, проявляются традиции и обычаи. Из фильмов мы можем узнать, как россияне относятся к армии, иностранцам, как принято 52

обрашаться к разным людям, благодаря фильма мы можем познакомиться с русскими традициями, например проявлениями русского гостеприимства, с феноменом алкоголя и бани. В фильмах некоторые ситуации доведёны до абсурда и вызывают смех. Но под завесой юмора находится реальная жизни россиян, и фильмы раскрывают важнейшие проблемы 90-х годов. Поэтому мы можем считать фильмы «Особенности национальной охоты» и «Особенности национальной рыбалки» считать энциклопедией русской жизни.

53

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BĚHOUNEK.Zločin a trest: Nejhlubší a nejrealističtější dílo dostojevského. Praha: Svět sovětů, 1958, s. 53 2. BELIJANKO, O a L TRUSHINA. Russkie s pervogo vzgliada: chto priniato i chto ne priniato u Russkikh : kniga dlia chteniia i trenirovki v kommunikatsii. Moskva: Russkijjazyk. Kursy, 1994, 79 p. ISBN 58-833-7001-2. 3.

BĚLINSKIJ, Vissarion Grigorjevič. Evžen Oněgin: Kritická. V Praze: Pelcl,

Rozhledů 1899, 88 s.. 4.

BERGAN, Ronald. Film: velký ilustrovaný průvodce. V Praze: Slovart, 2008,

528 s. ISBN 978-807-3911-362. 5.

LUNEVA,

Valentina

Vladimirovna. Obrašenie

v

russkoj

lingvokulture:

sochranenie tradicii ili novovvedenija. Rostov na Donu, 2011. Dostupné z: sibac.info/files/2011_05_03.../Luneva.doc 6.

MOYNAHAN Brian, Annabel MERULLO a Sarah JACKSON. Rusko 20.

století: dějiny slovem i obrazem. Překlad Jaroslav Čmejrek. Praha: Svoboda, 1995, 320 s. Členská knižnice (Svoboda). ISBN 80-205-0486-9. 7.

NOVOTNÝ, David Jan. Chcete psát scénář?.2., dopl. vyd. Praha: Akademie

múzických umění, 2000, 174 s. Studijní texty (Akademie múzických umění). ISBN 80858-8352-X. 8.

PEČENKA, Marek a Bohuslav LITERA. Dějiny Ruska v datech. 1. vyd. Praha:

Dokořán, 2011, 446 s. ISBN 978-808-6569-147. 9.

PUŠKIN, Aleksandr Sergejevič. Evžen Oněgin: Jevgenij Onegin. 2. vyd. Překlad

Milan Dvořák. Praha: Romeo, 2007, 430 s. ISBN 978-80-86573-17-5. 10.

SERGEJEVA, Alla. Russkie: stereotipy povedenija, tradicii, mentalnosť.

Moskva: Nauka, 2004. ISBN 5-89349-626-4. 11.

SOLOVJEV, V. Taĭny russkoj dushi: voprosy, otvety, versii. Moskva: Izd-vo

"Russkij jazyk, Kursy", 2001, 195, [4] p. ISBN 58-833-7029-2. 12.

ŽEL'VIS, Vladimir. Eti strannyje russkije. Moskva: Egmont Rossija, c2001, 95

s. Vnimanije: inostrancy!. ISBN 58-504-4648-6.

54

SEZNAM EXCERPOVANÝCH PRAMENŮ A LITERATURY 1.

BURMISTROV. Enciklopedija russkoj zhizni. In: Severnye ogni: Literaturnyj

projekt Tarasa Burmistrova [online;vlastní překlad]. August 1998 – Mart 2003. 2003 [cit. 21.2.2013]. Dostupné z: http://tbv.spb.ru/wca/30.php). 2. BYKOV, Dmitrij. Identifikacija Rogožkina, ili Ad absurdum. In: Kinoart.ru: Iskusstvo kino [online; vlastní překlad]. No:5, Maj. 1999 [cit. 7.2.2013]. Dostupné z: http://kinoart.ru/archive/1999/05/n5-article18) 3. GOGOL, N.V. Pismo A.S.Puškinu: 262. Sankt Peterburg, 1835. Dostupné z: http://feb-web.ru/feb/gogol/texts/ps0/psa/psa-3742.htm 4.

LANG, Václav. Boris Jelcin. Boris Jelcin [online]. 2007 [cit. 15.02.2013].

Dostupné z: http://tema.novinky.cz/boris-jelcin 5. LIDERMAN, Julja. Geroi i ljudi. Zhurnalnyj zal:Znamja [online; vlastní překlad]. 2003,No: 6 [cit. 8.2.2013]. Dostupné z: http://magazines.russ.ru/znamia/2003/6/lider-pr.html 6. LITRA.RU, Jevgenij Onegin: Encyklopedija russkoj zhizni. In: LITRA.RU [online;

vlastní

překlad].

2008

[cit.

8.12.2012].

Dostupné

z:

http://www.litra.ru/composition/get/coid/00069901184864115442/ 7.

MOSKVINA, Tatyana. Encyklopedia russkoj zhizni: Moja letopis: 1999-2007.

Sankt Petěrburg: Amfora, 2008. ISBN 53-670-0670-1. Dostupné z: http://www.ereading-lib.org/bookreader.php/86435/Moskvina_-_Enciklopediya_russkoii_zhizni.html 8.

OBOCHOTE.RU. Ličnyj opyt - epizod 7. [video]. www.youtube.com[online].

2012 [cit. 23.3.2013]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=Z3bon81qqO8 9.

SUCHICH, Igor. Zhivago zhizn: stichi i stichi. Zhurnalnyj zal: Zvezda [online].

2001, No: 4 [cit. 2.1.2013]. Dostupné z: http://magazines.russ.ru/zvezda/2001/4/suhihpr.html 10.

SVÉRÁZ NÁRODNÍHO LOVU[film]. Režie Alexandr Rogožkin. Rusko,

Kinostudija “Lenfilm”, 1995. 94 min. [titulky] (označován zkratkou SNL) 11.

SVÉRÁZ NÁRODNÍHO RYBOLOVU [film]. Alexandr Rogožkin. Rusko,

Kinostrudija „Lenfilm“, 1998. 98 min. [titulky] (označován zkratkou SNR) 12.

VARNAVSKOJ Aleksej Buldakov: «Byli vremena, kogda ja padal v golovnyj

». In: КМ.ру: КМ ТV obšestvo

[online; vlastní překlad]. 2010 [cit. 2013-04-

03].Dostupné z: http://tv.km.ru/aleksej_buldakov_byli_vremena_ko/textversion)

55

13.

VASILJEV, Jevgenij. Komu na Rusi zhiť chorosho: encyklopedija russkoj

zhizni. In: Biblioteka ukrainskoj literatury [online; vlastní překlad]. 2011 [cit. 2.1.2013]. Dostupné z: http://www.ukrlib.com.ua/sochin-rus/printout.php?id=5&bookid=6

PARAFRÁZOVANÉ PRAMENY A LITERATURA [1] VASILJEV, Jevgenij. Komu na Rusi zhiť chorosho: encyklopedija russkoj zhizni. In: Biblioteka ukrainskoj literatury [online; vlastní překlad]. 2011 [cit. 2.1.2013]. Dostupné z: http://www.ukrlib.com.ua/sochin-rus/printout.php?id=5&bookid=6 [2] ŠAMIR, Izrael. Enciklopedija russkoj zhizni: O romane "Nadpis" Alexandra Prochanova. In: Zavtra.ru [online; vlastní překlad]. 2011 [cit. 2.1.2013]. Dostupné z: http://zavtra.ru/denlit/184/32.html [3] ŠTĚPÁN VLAŠÍN A KOL. Slovník literární teorie. 1. vyd. Praha: Čsl. spisovatel, 1977, 465 s [4] Nagrady i premii: Kukushka. In: Kinopoisk.ru [online; vlastní překlad]. 2001 [cit. 16.3.2013]. Dostupné z: http://www.kinopoisk.ru/film/7967/awards/ [5] Nagrady i premii: Osobenosti nacionalnoj ochoty. In: Kinopoisk.ru [online; vlastní překlad]. 2001 [cit. 15.3.2013]. Dostupné z: http://www.kinopoisk.ru/film/7653/awards/ [6] PEČENKA, Marek a Bohuslav LITERA. Dějiny Ruska v datech. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2011, 446 s. ISBN 978-808-6569-147. Str: 383,384,386 [7] KLEMPERA, Radek. Vývoj demokracie v Rusku. In: Klempera.tripod.com [online]. 1998 [cit. 21.3.2013]. Dostupné z: http://klempera.tripod.com/rusko.htm [8] MOYNAHAN-MERULLO-JACKSON, Brian, Annabel MERULLO a Sarah JACKSON. Rusko 20. století: dějiny slovem i obrazem. Překlad Jaroslav Čmejrek. Praha: Svoboda, 1995, 320 s. Členská knižnice (Svoboda). ISBN 80-205-0486-9.Str: 305,307 [9] BANKIR.RU: Oficialnyj uroveń bezraboticy v Rosii troe niže realnogo. Bankovskie novosti [online;

vlastní

překlad].

2007,

č.

1

[cit.

30.3.2013].

Dostupné

z:

http://bankir.ru/novosti/s/oficialnii-yroven-bezrabotici-v-rossii-vtroe-nije-realnogo1086208/ [10] SARKISYAN. Významné finanční krize 90. let - Rusko. In: Důmfinancí.cz [online]. 2007 [cit. 6.3.2013]. Dostupné z: http://dumfinanci.cz/clanky/267-vyznamne-financnikrize-90-let-rusko/

56

[11] MOYNAHAN Brian, Annabel MERULLO a Sarah JACKSON. Rusko 20. století: dějiny slovem i obrazem. Překlad Jaroslav Čmejrek. Praha: Svoboda, 1995, 320 s. Členská knižnice (Svoboda). ISBN 80-205-0486-9.Str: 307, 308 [12] OFICIALNOE STATISTIČESKOE IZDANIJA ROSSTATA. Demografičeskij ežegodnik Rossii: 2010. Moskva, 2010. Dostupné z: www.gks.ru/doc_2010/demo.pdf [13] ŠARKEVIČ, Anton. Aleksandr Rogožkin: №4. Les Alumees. In: Seans [online]. 2001 [cit. 13.2.2013]. Dostupné z: http://seance.ru/n/4/rogozhkin/rogozh_shark/ [14 ] SOKOLOVA, Sonja. Aleksandr Rogožkin: Biografija. In: Peoples.ru [online]. 2006 [cit. 17.3.2013]. Dostupné z: http://www.peoples.ru/art/cinema/scenario/rogojkin/ [15]BOBROVA,

Jelena.

Osobenosti

nacionalnogo

futbola:

Aleksandr

Rogožkin. Rossijskaja Gazeta: rg.ru [online; vlastní překlad]. 2008, č. 1 [cit. 29.3.2013]. Dostupné z: http://www.rg.ru/2008/01/30/rogozhkin.html [16] BYKOV, Dmitrij. Identifikacija Rogožkina, ili Ad absurdum. In: Kinoart.ru: Iskusstvo kino [online; vlastní překlad]. No:5, Maj. 1999 [cit. 7.2.2013]. Dostupné z: http://kinoart.ru/archive/1999/05/n5-article18) [17] OBOCHOTE.RU. Ličnyj opyt - epizod 7. [video]. www.youtube.com[online]. 2012 [cit. 23.3.2013]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=Z3bon81qqO8 [18] GRAMOTA.RU. Etiket: Tovariš ili gospodin. In: Gramota.ru [online; vlastní překlad]. 2004 [cit. 23.3.2013]. Dostupné z: http://www.gramota.ru/spravka/letters/?rub=rubric_94 [19] KUPCEVIČOVÁ, Jelena a Vítězslav VILÍMEK. Russkij rečevoj etiket: (ruská řečová etiketa). Vyd. 2., přeprac. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2006, 165 s. ISBN 80-736-8248-6. Str. 13 [20] LUNEVA, Valentina Vladimirovna. Obrašenie v russkoj lingvokulture: sochranenie tradicii

ili

novovvedenija.

Rostov

na

Donu,

2011.

Dostupné

z:

sibac.info/files/2011_05_03.../Luneva.doc [21 ]SERGEJEVA, Alla. Russkie: stereotipy povedenija, tradicii, mentalnosť. Moskva: Nauka, 2004. ISBN 5-89349-626-4. Str: 16 [22] SERGEJEVA, Alla. Russkie: stereotipy povedenija, tradicii, mentalnosť. Moskva: Nauka, 2004. ISBN 5-89349-626-4. Str: 177 [23 ]NOVINKY.CZ. Dvě stě tisíc mladých Rusů se vyhýbá vojně. Novinky.cz [online]. 2011, č. 1 [cit. 13.3.2013]. Dostupné

z:

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/222899-dve-ste-tisic-mladych-

rusu-se-vyhyba-vojne.html 57

[24] VCIOM: Rassijane ob armii. In: Vserusijskij centralnyj centr izučenija obšestvennogo mnenija [online; vlastní překlad]. 2237. vyd. 2013 [cit.10.4.2013]. Dostupné z: http://wciom.ru/index.php?id=459&uid=113676 [25] Ministerstvo oborony RF [online; vlastní překlad]. 2013 [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: mil.ru [26] VCIOM: Vojenaja služba v Rassii. In: Vserusijskij centralnyj centr izučenija obšestvennogo mnenija [online; vlastní překlad]. 1960. vyd. 2012 [cit. 4.4.2013] http://wciom.ru/index.php?id=459&uid=112514 [27 ]VISINGR, Lukáš. Perspektivy ruského námořnictva? Letošní rok mnohé napoví. In: Natoaktual.cz [online].

2009

[cit.

1.4.2013].

Dostupné

z:

http://www.natoaktual.cz/perspektivy-ruskeho-namornictva-letosni-rok-mnohe-napovipa4-/na_analyzy.aspx?c=A090608_135819_na_analyzy_m02 [28] VCIOM: Možet li vojeno-morskoj flot zašitit´ morskie rubeži Rossii?. In: Vserusijskij centralnyj centr izučenija obšestvennogo mnenija [online; vlastní překlad].

256.

vyd.

2005

[cit.

2.4.2013].

Dostupné

z:

http://wciom.ru/index.php?id=459&uid=1558 [29]Škola kavkazskich tancov [online; vlastní překlad]. 2012 [cit. 6.4.2013]. Dostupné z: http://kavkazdance.ru/armyanskie.html?id=28 [30] RUSBANI.RU: Ruskaja banja [online; vlastní překlad]. 2011 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://new.rusbani.ru/content/view/882/812/ [31] SERGEJEVA, Alla. Russkie: stereotipy povedenija, tradicii, mentalnosť. Moskva: Nauka, 2004. ISBN 5-89349-626-4. Str: 51 [32] SERGEJEVA, Alla. Russkie: stereotipy povedenija, tradicii, mentalnosť. Moskva: Nauka, 2004. ISBN 5-89349-626-4. Str: 239

58

PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH

1. Medailonky herců 2. Přípitky generála a jejich překlad 3. Známé filmové hlášky a jejich překlad 4. Recenze ruského a českého laického publika 5. Fotogalerie

59

1. MEDAILONKY HLAVNÍCH HERCŮ Hlavní herci si díky rolím ve „Svérázu“ získali velkou popularitu. Mnohým z nich jejich role zůstala. Nejen, že je fanoušci na ulicích oslovují filmovými jmény, ale například Alexeje Buldakova si všichni neodmyslitelně zapamatovali jako generála Ivolgina. Herci většinou měli už předchozí zkušenosti s režisérem Rogožkinem, a proto jim ve většině případů byly role napsány na míru. V této kapitole se opíráme o zdroje internetových stránek www.kino-teatr.ru, www.rusactors.ru, www.kinonews.rua www.kp.ru.

VILLE HAAPASALO (RAJVA) Ville Haapasalo se narodil 28. února 1972 ve finském městu Lahti. Po ukončení střední školy se přestěhoval do Petrohradu, kde studoval akademii divadelního umění. Díky roli Rajvy ve “Svérázu národního lovu” se stal v Rusku slavným a uznávaným hercem. V jeho rodném Finsku ho jako herce neznají. Jak sám řekl: „Existují dva Ville: v Rusku jsem hercem a ve Finsku střední podnikatel“ (Komsomolská pravda – Ville Haapasalo: «V Rossii ja sebe čuvstvuju bole svoim, čem ve Finljandii» [online, vlastní překlad] 1.2.2012). Ville se objevil kromě Svérázu také v Rogožkinově filmu Kukačka, dále ve filmu Ivan Hrozný nebo v seriálu Gibel imperii. V roce 2011 byl oceněn titulem „zasloužilý umělec Ruské federace“.

VIKTOR BYČKOV (KUZMIČ) Viktor Nikolajevič Byčkov se narodil 4. září 1954 v Leningradě. Už od dětství se chtěl stát hercem, ale uvažoval také o medicíně, na kterou se nedostal. Učil se na odborném technickém učilišti, ale kvůli touze stát se hercem navštěvoval divadelní studio. Do roku 1976 sloužil v Sovětské armádě, a po návratu studoval Státní divadelní institut v Leningradu. Začal hrát v divadelních hrách a v roce 1980 natočil svůj první film Poslední útěk. Objevil se v Rogožkinově filmu Kukačka, a s režisérem Rogožkinem spolupracuje dodnes. Asi největší popularitu si získal rolemi Kuzmiče ve Svérázu, a Kartuzova v Kukačce. Od roku 2005 uvádí pořad „Dobrou noc, děti“. Viktor Byčkov je 60

nositelem ceny „Stříbrná podkova“ za nejlepší mužskou roli, ceny za nejlepší mužskou roli festivalu Ruského filmu v Honfleur, a v roce 2004 se stal nositelem Řádu cti a důstojnosti „Rus velmoc“ za profesionální a tvůrčí činnost, obnovení tradic míru, duchovna, a za velké zásluhy v rozvoji kultury a umění Petrohradu a Ruska.

ALEXEJ BULDAKOV (GENERÁL) Alexej Ivanovič Buldakov se narodil 26. března 1951 v Altajském kraji, odkud se rodina přestěhovala do města Pavlodar. Po škole začal studovat Mládežnické divadelní studio při Pavlodarském dramatickém divadle A. P. Čechova. Po vystudování odešel Buldakov do armády. V osmdesátých letech pracoval v různých divadlech, například v Tomsku, Pavlodaru, Rjazani a dalších. Jeho první filmový debut byl v roce 1982 ve filmu „Skvoz ogon“. Od té doby hrál v mnoha filmech různých žánrů, například: „Komu žít na Rusi…“ „Za co?“, „Já – ruský voják “. Nejvíce se proslavil filmovou rolí generála v Rogožkinově „Svérázu národního lovu“. Jako generál se objevil v dalších třech pokračováních „Svérázu“, a v komedii „Operace – Nový rok“. Pro diváky se jako generál navždy nezapomenutelně zapsal do paměti.

SERGEJ RUSKIN (SERGEJ OLEGOVIČ) Sergej Viktorovič Ruskin se narodil 22. dubna 1955 v polském městě Legnica. Dětství měl šťastné, byl výborným studentem. Zároveň se studiem Lodního inženýrství na Leningradském institutu nastoupil do Národního divadla, kde se rozhodl pro hereckou kariéru. Šest let pracoval v Mládežnickém divadle na Fontáně v Petrohradu, a poté se věnoval především práci režiséra. Ve filmu se poprvé objevil v roli vesnického výtržníka Igora v melodramatu „Sentimentalnoje putěšestvije na kartošku”. Sergej Ruskin je rozmanitý herec. Jeho role jsou různorodé – od nesmělého učitele ve sci-fi filmu Duchov Deň (kde hrál po boku Viktora Byčkova), až po komediální roli ve filmu „Blázni“. Největší slávu mu přinesl film Svéráz národního lovu, kde hrál Sergeje Olegoviče Savinko. S Alexandrem Rogožkinem se setkal už při filmu „Čekist“, a proto role Sergeje Olegoviče mu byla napsána přímo na míru. Nikdy nehrál v žádném seriálu. V roce 2001 dostal ocenění „Zasloužený herec Ruska“.

61

SERGEJ GUSINSKIJ – SERŽANT SEMJONOV Sergej Gusinskij se narodil 1. srpna 1963. U filmu začal pracovat v roce 1993 jako zvukař. V roce 1995 se objevil poprvé ve filmu v nezapomenutelné roli seržanta Semjonova ve Svérázu národního lovu. Dále s Rogožkinem spolupracoval i na všech pokračováních „Svérázu“. Mimo Svérázu se objevil i ve filmu „Operace – Nový rok“ a „Blokpost“. V dnešní době pracuje u filmu pouze jako zvukař.

SEMJON STRUGAČOV (LJOVA SOLOVEJČIK) Semjon Michajlovič Strugačov se narodil 10. listopadu 1957 v Židovské autonomní oblasti. Vyrůstal bez otce se třemi sourozenci. Jeho rodina se přestěhovala do města Birobidžan, kde navštěvoval místní internát. Ve škole hrál v ochotnickém divadle, výborně zpíval, hrál na harmoniku a akordeon, později na piáno. Noty však neumí a hraje podle sluchu. Když mu bylo šestnáct let, hrál v Ostrovského hře „Vždyť jsme svoji“, a tehdy se rozhodl pro práci profesionálního herce. Začal vést bohémský život – pil, kouřil. Působil například v Přímořském krajském činoherním divadle Gorkého ve Vladivostoku a Kujbiševském divadle Gorkého. V roce 1984 začal působit v leningradském divadle Lensověta, kde dostal několik hlavních rolí. Po úspěchu v jeho debutové hře „Láska do hrobu“ Nicolaje Aldo, se stal oblíbeným hercem. Diváci ho nejvíce znají jako filmového policistu, ať už v roli Ljovy Solovejčika ve „Svérázu“, která mu přinesla největší popularitu, nebo v roli Semjona Černjaga z „Ubojnoj sily“. Ve filmu hraje komediální role, ale především hraje ve svém domovském divadle Lensověta.

62

2. PŘÍPITKY Ну за встречу!

Na setkání!

За исскуство!

Na umění!

За красату!

Na půvab!

За дружбу!

Na přátelství!

За братство!

Na bratrství!

За справедливость!

Na spravedlivost!

За рыбалку!

Na rybolov!

За разум!

Na rozum!

Ну, за родину!

Na vlast!

За понимание!

Na porozumění!

Ну, за палец!

Na palec!

За молчание!

Na mlčení!

За единение!

Na jednotu!

Я, конечно, как генерал тосты говорить не умею... Я скажу проще: ну – прощай здоровье. Neumím pronášet přípitky jako generál. Řeknu to jednoduše – no sbohem zdraví.

63

3. FILMOVÉ HLÁŠKY - Вы арестованы!

Jste zatčeni.

- У тя пистолетик-то есть?

Máš pistoli?

- Тогда задержаны...

V tom případě zadrženi

Ну, и что будем делать?

No, a co budeme dělat?

- Что будем делать?

Co budeme dělat?

- Это я спрашиваю: что будем делать?

To se ptám já, co budeme dělat.

- М-да… Что делать?

Hm ano, co budeme dělat.

- А лицензия у вас есть?

A povolení máte?

- Конечно ... нет.

Ovšem, že ne.

- Теперь моя коровка полетит…

Teď poletí moje kravka

- Теперь m полетят.

Teď mnozí poletí.

Кузьмич, ты что, финский усвоил?

Kuzmiči, ty ses naučil finsky?

- В смысле?

V jakém smyslu?

- Ну, он же по-фински разговаривает.

No, on přece mluví finsky.

- Кто по-фински разговаривает?

Kdo mluví finsky?

- Ну, он же — финн!

No, on je přece Fin.

- Кто финн?

Kdo je Fin?

- Я!

Já!

Завтра ж на охоту. Всем - спать.

Zítra půjdeme lovit. Všichni spát!

Какая сволочь стреляла?!

Který dobytek střílel?

Ну - всё, что знал, рассказал

No, všechno, co jsem věděl, to jsem

-

řekl.

- Cемёнов - водку пить будешь?

Semjonove, dáš si vodku?

- Водку?! Водку... Буду.

Vodku? Vodku … si dám 64

Теперь ты можешь впадать в отчаяние.

Teď si můžeš zoufat.

- Семенов, ты идиот?

Semjonove, jsi idiot?

- А что, похож?

Vypadám tak?

- Очень!

Velmi!

- Кузьмич, чего это твой сотрудник

Kuzmiči, proč tvůj kolega celý večer

весь вечер молчит?

mlčí?

- Он не мой…

On není můj

- Я так и подумал, что он немой

Aha, já jsem si to myslel, že je němý.

Вообще-то, ловить рыбу динамитом незаконно. Поэтому идти надо за остров, где не видно. Obecně je nezákonné lovit ryby dynamitem. Proto musíme odjet za ostrov, kde to není vidět Нужен мне ваш пакет как ежу футболка. Potřebuji vaši obálku jak ježek tričko.

Молодец, Семенов! Если бы не ты, мы бы до утра эти равиоли лепили. Jsi chlapík, Semojove. Kdyby tě nebylo, to bychom do rána lepili tyhle ravioly.

Повторяю: если машины нет, значит, поехали на задание... или за водкой... Водки у нас много, поэтому поехали на задание. Ты был один в форме; формы сейчас у тебя нет - значит ты поехал на задание, но не за водкой, потому что водки у нас много... Opakuji, pokud tady není auto, znamená to, že jeli plnit úkol. Nebo pro vodku. Vodky máme hodně, proto jeli plnit úkol. Ty jsi byl v uniformě, uniformu teď nemáš – to znamená, ty jsi jel plnit úkol, a ne kvůli vodce, protože vodky máme hodně.

65

- Кузьмич! Ну и что подумает интеллигентный человек, прочтя эту надпись? - Интеллигентные люди, между прочим, в трансформаторную будку с цветами не ходят! Kuzmiči, cosibude mysletinteligentní člověk, když sipřečtetennápis? Inteligentní lidé, kromě jiného, nechodí do transformátoru s kytkami.

Витек, всплываем! Мы за собой часть Финляндии буксируем, с гражданином. Vítku, musíme se vynořit. Táhneme za sebou část Finska, i s obyvatelem.

Лучше без водки на воле, чем с водкой в тюрьме! Lepší být bez vodky na svobodě, než s vodkou ve vězení!

66

4. RECENZE LAICKÉHO PUBLIKA Marigold Ruská duše je široká a složitá… Nebo jednoduchá? Vždyť všechny filozofické hovory podivných lovců, kteří se vydávají vstříc kořisti do divočiny, končí tím samým: přípitkem generála Michalyče a mocným douškem vodky. Komedii, vedenou ve slovansky bodrém duchu, provázejí nejrůznější podivné jevy, jako jsou dva Měsíce, kráva v bombardéru a medvídě ožrala. Že se to nemůže stát? A byli jste někdy v Rusku? Rogožkin natočil bezchybné pásmo absurdity made in Russia, čili poetiku Svérázu si s jinou nespletete.

stub Jeden ze snímků, které mají tendenci stát se klasikou hned po svém vzniku. Skvělá atmosféra "lovu" je umocněna nádhernou sibiřskou krajinou. Ne všechny gagy jsou příliš vtipné, přesto však celkovou dynamiku a atmosféru neoslabují, naopak, jakoby je chvílemi spíše umocňovaly. Vhodně zvolení jsou také herci, jmenovitě bych vyzdvihl alespoň herecké představitele Kuzmiče, Michaliče a Lyovy. Opravdu jedinečná kombinace humoru a atmosféry.

blueskin Tohle bylo pro mě opravdu velké zklamání. Párkrát jsem se zasmál, většinu času jsem ale jenom čekal na vtip nebo (v horším případě) věděl, že to zrovna má být vtipné, ale vůbec mi to vtipné nepřišlo. U pokračování jsem se přitom bavil mnohem, ale mnohem víc! Svéráz národního lovu je prostě takový ruský Kameňák.

HP Этот фильм, можно сказать, путеводитель по странностям русской души. А те нелепые и, казалось бы, нереальные ситуаии, в которые попадают герои, добавляют краски, смеха в эту талантливо сыгранную историю, придуманную гениальным режиссёром Алексадром Рогожкиным.Все продолжения этого фильма тоже засалуживают внимания, но всё-таки уже не так интересны и смешны, как первые и единственные «Особенности Национальной Охоты».

67

Překlad: Můžeme říct, že tento film je průvodce po zvláštní ruské duši. A ty divné a, jak by se mohlo zdát, nereálné situace, do kterých se hrdinové dostávají, přidávají krásu, a humor do tohoto, bravurně zahraného příběhu, který byl vymyšlený geniálním režisérem Alexandrem Rogožkinem. Všechna pokračování toho filmу si také zaslouží pozornosti, ale už nejsou tak zajímavé a vtipné, jako první, vyjimímečný Svéráz národního lovu.

миша "Особенности национальной охоты" - самый сильный фильм середины девяностых. Он поменял законы кинопостроения. Если бы сейчас был 2005-й год, я бы сказал, что это лучший отечественный фильм за последние 10 лет. А так, сегодня, за последние 10 лет - лучший, пожалуй, "Кукушка".

Překlad: Svéráz národního lovu je nejsilnější film poloviny 90. let. Změnil zákony točení filmů. Pokud by byl teď rok 2005, řekl bych, že je to nejlepší národní film za posledních 10 let. Ale dnes je, za posledních 10 let, nejlepší film, pravděpodobně, Kukačka.

Илья Достаточно посмотреть один только этот фильм, чтобы ощутить деградацию российского кино. Абсолютно тупая и похабненькая комедия, показывающая в крайне неприглядном виде образ русского человека. Настоящяя карикатура! Překlad: Stačí se podívat jen na jeden film, abychom pocítili degradaci ruského filmu. Absolutně omezená a sprostá komedie, která předvádí obraz ruského člověka ve velmi špatném světle. Novodobá karikatura!

Zdroj: http://www.csfd.cz/film/37948-sveraz-narodniho-lovu/ http://www.kino-teatr.ru/kino/movie/ros/4815/forum/f7/ http://www.kinopoisk.ru/film/7653/

68

5. FOTOGALERIE - SVÉRÁZY

Režisér Alexandr Rogožkin

Geneál

Hajný Kuzmič

Detektiv Ljova

Policista Semjnovo

Podnikatel Sergej 69

Fin Rajva

Kuzmič, Ljova, Kapitán bojové lodi

Carský lov

Carský lov

Nakládání krávy do bojového letounu

70

Rajva a finské dívky

Kuzmič a Ljova ve Finsku

Ljova

Kuzmič, Ljova, Sergej, Prokurátor

Kapitán ponorky

Semjonov, Prokurátor, Kuzmič

71

FOTOGALERIE – ŽIVOT V 90. LETECH V RUSKU

Prezident Boris Jelcin

Demonstrace 1. 5. 1993

Vojáci nedaleko čečenských hranic Prosinec 1995

Vladimír Putin

listopad 1992 prodej zbraní

žebrající dívka Listopad 1994 72

Žena táhne na vozíku opilého muže 1995

Řada na výměnu peněz 1994

Prodavačka ryb 1994 Zdroj: http://www.google.pictures.com/s?q=Sv%C3%A9r%C3%A1z+n%C3%A1rodn%C3%A Dho+lovu http://drugoi.livejournal.com/3052064.html 73

ANOTACE Autor práce: Petra Šrámková Katedra: Katedra slavistiky, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc Název práce: Filmy Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu – „encyklopedie ruského života“ Vedoucí práce: Mgr. Jekatěrina Mikešová, Ph.D. Počet znaků: 86 368 Počet titulů použité literatury: 12 Klíčová slova: Svéráz národního lovu, Svéráz národního rybolovu, encyklopedie ruského života, ruská mentalita, ruské tradice Charakteristika práce: Cílem bakalářské práce je dokázat, že filmy Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu režiséra A. Rogožkina můžeme označit termínem “ecyklopedie ruského života”. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zabýváme pojem “encyklopedie ruského života”, popisujeme dobu, ve které filmy vznikly, a věnujeme se režisérovi Alexandru Rogožkinovy. V praktické části se věnujeme analyze filmů. V závěru jsou shrnuty výsledky, získané na základě analýzy a teoretických pramenů.

ANNOTATION Name and surname: Petra Šrámková Name of department: Department of Slavonic studies, Philisophical faculty, Palacky univerzity Olomouc Name of work: Films Peculiarity of nacional hunting and Peculiarity of nacional fishing – “encyclopedia od Russian life” Work leader: Mgr. Jekatěrina Mikešová, Ph.D. Number of symbols: 86 368 Number of titles of used literature: 12 Key words: Peculiarity of nacional hunting, Peculiarity of nacional fishing, encyclopedia of Russian life, Russian mentality, Russian tradition Characteristics: The goal of this bachelor´s thesis is evidence, that films Peculiarity of nacional hunting and Peculiarity of nacional fishing can be consider of “encyclopedia of Russian life”. The bachelor´s thesis is divided into theoretical and practical part. Theoretical part deals with term “encyclopedia of Russian life”, describe the period, when films was shooted, and we was concerned of director A. Rogožkin. Practical part deals with analysis of films. The conclusion summarizes the results.