PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA OPTIKY
KONTROLA ZRAKU U ŘIDIČŮ
Diplomová práce
Vypracoval: Bc. Jan Hreţík obor 5345R008 OPTOMETRIE studijní rok 2012/2013
Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav Wagner, Ph.D.
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Jaroslava Wagnera Ph.D., za pouţití literatury uvedené v závěru práce.
V Olomouci dne
___________________ Jan Hreţík
Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat v první řadě vedoucímu mé práce RNDr. Jaroslavu Wagnerovi Ph.D., za jeho ochotu a vstřícný přístup, společnosti Essilor za zapůjčení přístroje a také Bc. Hrdličkovi za jeho spolupráci. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat za podporu své rodině.
Obsah
1
2
3
Parametry pro hodnocení kvality zraku ..................................................................... 8 1.1
Vizus .................................................................................................................. 8
1.2
Forie ................................................................................................................... 9
1.3
Stereoskopické vidění ...................................................................................... 10
1.4
Kontrastní citlivost ........................................................................................... 10
1.5
Barvocit ............................................................................................................ 11
1.6
Zorné pole ........................................................................................................ 12
1.7
Akomodace ...................................................................................................... 12
Vliv refrakčních vad na vidění při řízení a moţnosti jejich korekce ....................... 14 2.1
Myopie ............................................................................................................. 14
2.2
Hypermetropie.................................................................................................. 15
2.3
Astigmatismus .................................................................................................. 16
2.4
Presbyopie ........................................................................................................ 16
Moţnosti korekce .................................................................................................... 18 3.1
Brýlová korekce ............................................................................................... 18
3.2
Kontaktní čočky ............................................................................................... 19
3.3
Refrakční chirurgie........................................................................................... 20
4
Zrakové potřeby řidiče ............................................................................................ 21
5
Legislativa ............................................................................................................... 21 5.1
Poţadavky na zrak při řízení dle zákona .......................................................... 21
5.2
Získání řidičského oprávnění ........................................................................... 23
5.3
Současný způsob kontroly................................................................................ 24
5.3.1
Pravidelné lékařské prohlídky .................................................................. 24
5.3.2
Kontroly v provozu ................................................................................... 25
5.4
Nehody ............................................................................................................. 25 4
6
Praktická část ........................................................................................................... 27
7
Přístroj Visiotest ...................................................................................................... 28
8
7.1
Představení přístroje a funkční provedení ........................................................ 28
7.2
Vyšetřování na Visiotestu ................................................................................ 34
7.3
Testy ................................................................................................................. 36
7.3.1
Test 1 – Test na uvolnění akomodace ....................................................... 36
7.3.2
Test 2 – Zraková ostrost, hypermetropie, astigmatismus, P oko .............. 36
7.3.3
Test 3 – Červeno-Zelený test, P oko ......................................................... 37
7.3.4
Test 4 – Zraková ostrost, hypermetropie, astigmatismus, L oko .............. 38
7.3.5
Test 5 – Červeno-Zelený test, L oko......................................................... 39
7.3.6
Test 6 – Zraková ostrost, obě oči .............................................................. 39
7.3.7
Test 7 – Forie ............................................................................................ 40
7.3.8
Test 8 – Kontrastní citlivost ...................................................................... 41
7.3.9
Test 9 – Stereoskopické vidění ................................................................. 41
7.3.10
Test 10 – Barvocit ..................................................................................... 42
7.3.11
Test 11- Zraková ostrost, blízko ............................................................... 43
7.3.12
Test 12 – Zorné pole ................................................................................. 43
Studie firmy Essilor ................................................................................................. 45 8.1
Podrobné vyhodnocení ..................................................................................... 46
8.1.1
Zraková ostrost dálka ................................................................................ 46
8.1.2
Forie .......................................................................................................... 47
8.1.3
Kontrastní citlivost .................................................................................... 47
8.1.4
Prostorové vidění ...................................................................................... 48
8.1.5
Barvocit ..................................................................................................... 48
8.2
Celkové vyhodnocení ....................................................................................... 49
8.2.1
Neprošel .................................................................................................... 49
8.2.2
Problém ..................................................................................................... 49 5
8.2.3
Presbyop.................................................................................................... 50
8.2.4
Prošel ........................................................................................................ 50
Srovnání Visiotestu a optotypu ............................................................................... 51
9 10
Školní databáze .................................................................................................... 52
Tab. č. 3 – Procentuelní zastoupení zrakové ostrosti po vykorigování Olomouckými optometristy (pouze osoby s řidičským průkazem) .................................................... 53 11
Závěr .................................................................................................................... 54
12
Pouţitá literatura a zdroje: ................................................................................... 56
13
Přílohy.................................................................................................................. 58
13.1
Záznamový arch ............................................................................................... 58
13.2
Kontrolní seznam ............................................................................................. 59
6
Úvod Tato diplomová práce si klade za cíl objasnit problematiku vidění řidičů na českých silnicích. Vidění není pouze zraková ostrost. Pro vnímání světa kolem nás zrakem jsou neméně důleţité i další parametry, podrobněji popsané v první kapitole. Česká legislativa (podpořená Evropskou) upravuje pouze některé z nich. Tomu se věnuje kapitola číslo 5. Třetí kapitola popisuje nejčastější příčiny zhoršeného vidění. Motivací zabývat se touto problematikou pro mne byla zejména optometristická praxe v oční optice s vyšetřovnou zraku a aplikačním střediskem kontaktních čoček. Při anamnéze lidí přicházejících na změření zraku byl mimo jiné samozřejmě zjišťován naturální vizus, případně vizus s dosavadní vlastní korekcí a také zdali vyšetřovaná soba řídí automobil. Mnoho vyšetřovaných jako důvod návštěvy mnohdy uváděli pouze zhoršené vidění do blízka, s viděním do dálky byli tedy spokojeni a neměli potřebu toto řešit. Naměřené hodnoty naturálního vizu mně však mnohdy nemile překvapily. Exemplárním případem pak byl pán, který do naší provozovny přijel na motocyklu a přišel si vyzvednout kontaktní čočky o optické mohutnosti -4,0 dioptrie. Při jejich přebírání poţádal, zdali by si je nemohl u nás rovnou nasadit. Podotýkám, ţe do prodejny přišel bez brýlí. To ve mne vyvolalo otázku, zdali tito lidé porušují nějaký předpis. A pokud ano, jestli se vystavují nějakému riziku postihu. V kaţdém případě ohroţují sebe a své okolí. A tak vznikl název a téma mojí diplomové práce. Obecně vidíme snahu za zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Policie kontroluje řidiče na přítomnost alkoholu a návykových látek, pouţívání bezpečnostních pásů, provádí dopravně bezpečnostní akce. Automobilky za posledních dvacet let udělaly obrovský technologický pokrok a stále vyvíjejí další a další bezpečnostní prvky pro vozidla svých značek. Jako například systém, kdy automobil samostatně provede úhybný manévr před chodcem, pokud na chodce řidič včas nezareaguje. Zdá se, ţe všichni dělají, co mohou, a nehodovost klesá. Ale často mám pocit, ţe nikoho evidentně nenapadá jedna věc – vidí dobře řidiči na našich silnicích? A je snad jasné, který z lidských smyslů je za volantem nejdůleţitější.
7
1
Parametry pro hodnocení kvality zraku Pokud je snaha něco kontrolovat /v našem případě zrak, neboli vidění, konkrétně u
řidičů/ musí být nejprve stanovena kritéria, podle kterých je moţno danou věc zhodnotit. Bude potřeba znát základní pojmy, normativní hodnoty, postupy zjištění hodnot u jedince, co značí odchylka od normálu, případně jak je moţno takovou odchylku napravit. To vše bude obsahem následujících kapitol. Veškeré hodnocení bude více či méně zaměřeno na činnost řízení motorových vozidel. Je jasné, ţe u jiných činností mohou být rozdílné poţadavky.
1.1
Vizus Vizus je parametr pro zhodnocení zrakové ostrosti. Pomocí hodnoty Vizu je
moţno snadno stanovit, jak ostře člověk vidí. Pakliţe vidí neostře, můţe být tento výsledek číselně vyjádřen a srovnán se zákonem stanovenou hranicí pro řízení motorových vozidel. Vizus 1,0 (6/6) je odvozen od rozlišovací schopnosti oka. Literatura uvádí, ţe oko rozliší dva body jako samostatné, jedině za předpokladu, ţe obraz těchto dvou bodů dopadne na dva čípky na sítnici tak, ţe mezi nimi zůstane alespoň jeden volný. Pokud známe průměr čípku (0,005mm) a vzdálenost sítnice od obrazového uzlového bodu oka (17mm), můţeme si vypočítat rozlišovací mez lidského optického systému (jedna úhlová minuta – Minimum Separabile). Pokud je zrak vyšetřován na vzdálenost 6m, bude tloušťka čáry optotypové značky podle Snellena 1,75mm, celá značka bude mít rozměr cca 8,8mm (pro vizus 1,0). Podle této definice, by menší značka neměla být za normálních podmínek lidským okem rozlišitelná. Přesto však podle Elliotta a kol. (1995) dosahuje průměrná hodnota vizu v 18 letech 1,25, ve 29 letech pak 1,47 a následně pak klesá aţ k 1,0 v 80 letech. A jiţ v roce 1904 Edmund Landolt upozorňoval, ţe jiţ sám Snellen nepovaţoval svou jednotkovou zrakovou ostrost za normální ani za maximální hodnotu vizu, nýbrţ pouze za referenční hodnotu. [1,5] Hodnota zrakové ostrosti je tedy stanovována pomocí čtení optotypových značek. Vizus je zjišťován zvlášť na dálku a na blízko. Za dálku (v ideálním případě nekonečno) se povaţuje vzdálenost čteného textu 5 aţ 6 metrů od oka. To proto, ţe pod 5 metrů dochází k akomodaci. Běţná čtecí vzdálenost je cca 33cm. Při řízení však spíše 8
potřebujeme sledování přístrojové desky, která se vyskytuje v tzv. střední vzdálenosti (cca 40 – 50 cm). Ke zhoršení vizu můţe docházet z různých příčin. Častou a relativně snadno napravitelnou příčinou jsou refrakční vady, které budou popsány v kapitole 3.
1.2
Forie Pokud se vytvoří na sítnicích obou očí ostré, stejně velké obrazy, je následně
zapotřebí, aby byl mozek schopen tyto obrazy zfúzovat (spojit) v jeden vjem. Pokud toho mozek schopen není, jedná se o diplopii (dvojité vidění), následně z toho zpravidla vzniká amblyopie (tupozrakost) – tedy stav, kdy člověk k dívání pouţívá pouze jedno oko. Pokud mozek je schopen obrazy spojit v jeden, ale stojí ho to nadměrné úsilí, jedná se o Forii. Při forii nenastává dvojité vidění, člověk vnímá jeden obraz, zdánlivě nemá problémy se zrakem. Forie však díky zvýšenému úsilí vergenčního systému můţe být příčinou astenopických potíţí, únavy a tedy komplikací. Je jasné, ţe při řízení motorových vozidel je vyţadována maximální soustředěnost, zvláště v dnešním vzrůstajícím provozu. Pokud člověk řídí několik desítek minut aţ hodin, upřeně sleduje své okolí a jeho vergenční systém je napnutý, únava se zvyšuje a stejně tak pravděpodobnost nepozornosti a riziko nehody. Proto je potřeba se foriemi důkladně zabývat. Forie se vyšetřují pomocí několika metod. Tou nejjednodušší je zakrývací test. Je to metoda nenáročná na vybavení, je jak objektivní, tak subjektivní. Velmi rychle nám odhalí přítomnost forie i její typ. Všechny další vyšetřovací metody pracují na principu oddělení vjemů obou očí. K tomuto oddělení můţe dojít několika způsoby: pomocí prizmatu – Graefeho prizma, pomocí Maddoxovy destičky, pomocí anaglyfů – červenozelené předsádky a pomocí polarizace. Zjištěné forie lze kompenzovat pomocí prizmatické korekce. Ta sice forii jako takovou neřeší, ale uleví vergenčnímu systému. Člověk tak funguje ve větší pohodě a předpokladem je i ustoupení případných astenopických potíţí. Prizmatická korekce nemusí být vhodná pro všechny. Jinou metodou kompenzace je zrakový trénink. Do řešení forií by se měl pouštět pouze zkušený optometrista či oftalmolog. Nicméně vyšetření pro zjištění forií by mělo být součástí kaţdého vyšetření zraku – zvláště pokud 9
se jedná o motoristy. Informace o její přítomnosti jednoznačně pomůţe ke komplexnímu zhodnocení vidění jedince.
1.3
Stereoskopické vidění Pokud obě oči vidí stejný obraz (simultánní percepce) a mozek je dokáţe překrytím
spojit v jeden obraz (superpozice), je to základ pro vznik Stereopse. Díky tomu, ţe oči jsou v jisté vzdálenosti od sebe, pohledové osy nejsou zcela totoţné a i obrazy na sítnicích obou očí jsou mírně odlišné. Pomocí těchto odlišností dokáţe mozek vytvořit hloubkový vjem a člověk rozeznává předměty bliţší a vzdálenější. Zároveň má stereopse zásadní vliv na odhad vzdáleností, při řízení věc naprosto nezbytná. Za pouţití dnes velmi moderního pojmu bychom mohli stereopsi označit jako 3D vidění. Je to nejvyšší stupeň binokulárního vidění. K vyšetřování prostorového vidění je moţné pouţít několik typů testů. Opět je třeba odlišit obraz pro pravé a levé oko. Toho můţe být dosaţeno pomocí polarizace, mechanické separace obrazu či anaglyfickou metodou. Příkladem testů na kvantitativní vyšetření stereopse je Langův test, Random Dot Stereotest či TNO stereotest. [2] Nedostatečnou stereopsi nelze „korigovat“. Avšak za pomocí cvičení a zrakového tréninku je moţné si tuto funkci vidění zdokonalit a prohloubit.
1.4
Kontrastní citlivost Všechny výše zmíněné testy se provádí za plného kontrastu optotypových značek.
Vyšetření kontrastní citlivosti nám dá informaci o rozlišovací schopnosti oka za sníţeného kontrastu. Doplní nám tedy přehled o celkovém vidění, protoţe ne všechny předměty, které pozorujeme v běţném ţivotě, jsou v plném kontrastu. Zvláště při řízení za sníţené viditelnosti (mlha, déšť, šero, noc,…) se kontrast pozorovaného prostředí velmi sniţuje. První vyšetřovací metodou je testování pomocí značek, jejichţ kontrast vůči pozadí postupně klesá. Jako značky mohou poslouţit optotypové znaky – písmenka. Druhou metodou je vyšetření pomocí testů vyuţívajících sinusovou mříţku. Vyšetřovaný pak 10
pozoruje kolečka s pruhy. Rozdíl v kontrastu těchto pruhů se postupně sniţuje. Můţeme mít samostatnou vyšetřovací tabuli pro vyšetření kontrastní citlivosti. Avšak dnes v době, kdy se pro optotypy běţně pouţívají LCD panely, není problém testy na kontrastní citlivost nasimulovat digitálně. [3] Je prokázáno, ţe při nedokorigované refrakční vadě (viz níţe) i pouze o 0.50D dochází ke značnému sníţení kontrastní citlivosti. Proto pokud chceme dosáhnout maximální kontrastní citlivosti, musíme mít nejprve perfektní refrakci. Ke sníţení kontrastní citlivosti dochází také věkem. Kontrastní citlivost má velký význam zejména při řízení v noci! Za šera a za tmy nemají pozorované předměty velký rozdíl v kontrastu a tento parametr vidění se stává důleţitějším, neţ samotná zraková ostrost. 1.5
Barvocit Schopnost rozlišovat barvy je další ze stěţejních parametrů vidění pro řízení, neboť
v dopravě se velmi často pouţívají signály podobných tvarů, avšak různých barev. K vyšetření barvocitu můţeme pouţít Pseudoizochromatické tabulky nebo opět LCD panel. Principem těchto testů je rozeznávání optotypů, sloţených z barevných teček, na pozadí jiné barvy. Testování by se mělo provádět monokulárně, neboť vnímání barev pravým a levým okem můţe být odlišné, zvláště získaných poruch.
Vyhodnocení
poruchy barvocitu je věcí sloţitější. Léčba poruch barvocitu je dle současných poznatků vědy nemoţná. Jedná se o záleţitost z větší části dědičnou a podle statistik se týká 8% muţů a 0,5% ţen. [4]
Obr. č. 1 – Příklad testu na barvocit [A]
11
1.6
Zorné pole Výše popsané body se vztahují k zejména centrálnímu vidění a tedy k centální části
sítnice – Makule. Neméně důleţitým parametrem vidění je periferní vidění. (Barvy člověk sice rozeznává i mimo centrum, ale schopnost je rozlišit směrem do periferie ubývá s četností zastoupení čípků v sítnici.) Zorné pole je oblast, kterou člověk vnímá bez pohybu očí či hlavy. Pokud člověk pozoruje vozovku před sebou, díky perifernímu vidění dokáţe bez problému registrovat rozsvícenou kontrolku na palubní desce, světla jiného vozu ve zpětném zrcátku či autobus přijíţdějící z připojovacího pruhu. Rozsah zorného pole je dán tvarem obličeje a jeho průměrné hodnoty pro kaţdé oko jsou cca 90 stupňů temporálně, 60 stupňů nazálně, 60 stupňů nahoru a 70 stupňů dolů. Zorné pole pravého a levého oka se částečně překrývají. Zorné pole můţeme orientačně přezkoušet tzv. konfrontační (srovnávací) metodou. Vyšetřující stojí naproti vyšetřovanému, oba si vzájemně hledí do očí. Vyšetřující pohybuje bílou značkou (či prstem) směrem z periferie a ptá se vyšetřovaného, zdali značku registruje. Tato metoda není přesná, avšak je nenáročná na čas a absolutně nenáročná na vybavení. Dokáţeme díky ní odhalit pouze větší defekty zorného pole a to můţe hrát zásadní roli. Přesnější vyšetřovací metodou je potom vyšetření na perimetru. Perimetry mohou být statické či kinetické, dokáţí přesně zmapovat celé zorné pole a identifikovat i drobnější výpadky uvnitř (skotom) či na okraji zorného pole. Perimetry se zpravidla nacházejí v ordinacích specializovaných očních lékařů a na očních klinikách. Pokud optometrista registruje výpadek či zúţení zorného pole, odesílá klienta k oftalmologovi. Můţe to značit váţnou poruchu funkce sítnice či neurologický problém. 1.7
Akomodace Vykorigované oko bez akomodace vidí ostře pouze vzdálené předměty. Akomodací
se tedy nazývá schopnost oka zaostřit předměty bliţší. Je dána změnou tvaru a polohy oční čočky. Tato schopnost se sniţuje v průběhu celého ţivota. Přibliţně kolem 40. roku ţivota se její hodnota blíţí hraniční hodnotě 3 dioptrií, které jsou nutné pro zaostření předmětů ve čtecí vzdálenosti (33cm). Pokud schopnost akomodace klesne pod tuto 12
hodnotu, jedná se o presbyopii, která je popsána v samostatné kapitole 2.4. Předpokládá se, ţe pokud je člověk ametrop, bude mít při řízení korekci, která mu umoţní ostré vidění do dálky (nekonečna). Neboť to je za volantem primární. Jenţe čtení z přístrojové desky automobilu (například sledování tachometru pro dodrţování rychlostních limitů) je také nezbytné pro bezpečnost provozu.
13
2
Vliv refrakčních vad na vidění při řízení a možnosti jejich korekce Funkci oka můţeme zjednodušeně připodobnit k fotoaparátu. Rozlišujeme optický
systém (objektiv) a sítnici (film). Rovnoběţné paprsky (při pohledu do dálky) se sbíhají vlivem optického systému v bodě, který nazýváme ohnisko. Zde vzniká ostrý obraz. (Pro ostatní vzdálenosti oplývá lidské oko zaostřováním zvaným akomodace.) V ideálním případě leţí ohnisko (a tedy i ostrý obrázek pozorovaného předmětu) přímo na sítnici. Pak hovoříme o oku emetropickém. Naopak u oka ametropického vzniká ostrý obraz před či za sítnicí a pak hovoříme o refrakčních vadách.
Obr. č. 2 – Příklad rozmazaného vidění řidiče [B]
2.1
Myopie V případě myopie (krátkozrakosti) leţí ohnisko před sítnicí, paprsky pokračují dále
a na sítnici dopadá obrázek neostrý. Tuto situaci můţeme napravit rozptylnými (minusovými) čočkami. Rozptylná čočka posune ohnisko (dále) na sítnici. Její hodnota je vyjádřena dioptriemi. Čím je vzdálenost ohniska a sítnice větší, tím je obrázek na sítnici rozmazanější, kvalita vidění je horší a k nápravě potřebujeme čočku o větší optické mohutnosti. Situace vcelku jednoduchá. Pro úplnost doplním, ţe myop vidí bez korekce ostře pouze předměty blízké. Vše ostatní (vzdálenější) vidí rozmazaně. Jak blízké předměty to jsou, závisí na hodnotě myopie. Z výše popsaného plyne, ţe čím je hodnota myopie vyšší, tím jsou vzdálené předměty rozmazanější a tedy schopnost 14
rozlišit dopravní značku či například chodce od stromu je niţší. Myopie je v daný okamţik daná, neměnná. Pouze za šera se můţe projevit více vlivem roztaţení zornice a hloubky ostrosti. Jiţ při hodnotě myopie -1,0D dochází ke sníţení naturálního vizu pod 0,5. Takový člověk se stává při řízení motorového vozidla bez korekce nebezpečným.
Obr. č. 3 – Krátkozraký člověk za volantem [C]
2.2
Hypermetropie U hypermetropie je situace opačná, ostrý obrázek vzniká za sítnicí (na sítnici máme
tedy opět obrázek rozmazaný) a k nápravě potřebujeme spojnou (plusovou) čočku. Situace je komplikovanější v tom, ţe akomodace dokáţe tuto plusovou čočku do jisté míry nahradit. Výsledek je ten, ţe i člověk s hypermetropií do určité hodnoty vidí ostře i bez korekce. Tím se dostáváme k rozdělení hypermetropie. Pokud akomodace dokáţe refrakční vadu vyřešit („dotáhnout“) zcela, jedná se o fakultativní sloţku manifestní hypermetropie. Takový člověk zpravidla nemá problém se zrakovou ostrostí. Avšak z důvodu aktivované akomodace a díky funkci akomodačně vergenčního systému (AC/A poměr) dochází k destabilizaci vidění jako takového. Opět mohou přicházet astenopické potíţe, únava a ztráta soustředění. Tomu všemu je moţné předejít vhodnou korekcí. Pokud je refrakční vada větší, neţ dokáţe akomodace daného jedince dorovnat, 15
jedná se o absolutní hypermetropii. Pak člověk vidí neostře jak na dálku, tak nablízko. V tom případě je refrakční pomůcka s plusovou hodnotou nutností. [6]
2.3
Astigmatismus Astigmatismus je situace, kdy oko nemá ve všech meridiánech stejnou optickou
mohutnost. To znamená, ţe v různých meridiánech dochází k různému stupni rozmazání. Vliv na vidění to má takový, ţe obraz je celkově znehodnocený, a to ve všech vzdálenostech. Problém dělá zejména číst znaky, rozpoznávat číslice a dopravní značení obecně.
Obr. č. 4 – Vidění znehodnocené astigmatismem [D] V ideálním případě nacházíme dva hlavní, na sebe kolmé meridiány, s maximální a minimální hodnou dioptrické nedostatečnosti. Takový stav můţeme snadno korigovat cylindrickou čočkou. V opačné situaci hovoříme o nepravidelném astigmatismu. Jeho korekce je komplikovaná a odvíjí se od toho, čím je takový astigmatismus způsoben.
2.4
Presbyopie V presbyopickém věku dochází k postupnému zhoršování kvality vidění na krátkou
a následně i střední vzdálenost. Presbyopie nebývá vţdy řazena mezi refrakční vady jako takové. Jedná se fyziologický jev a nastává přirozeně u kaţdého jedince a začíná se projevovat zpravidla po dovršení čtyřicátého roku ţivota. Je to situace (často nazývaná 16
vetchozrakost), kdy akomodace slábne a nestačí pro dostatečné zaostření blízkých předmětů. (Zezačátku se projevuje tzv. „nemocí dlouhých rukou“, kdy se lidé snaţí oddálit čtený text do vzdálenosti, na kterou akomodace ještě stačí.) Je zde zmíněna proto, ţe se týká kaţdého, kdo dosáhne příslušného věku. U těchto lidí znemoţňuje dostatečně ostré a bezpečné sledování palubní desky vozidla, jak je jiţ zmíněno výše. Řidič, který nevidí na tachometr a neví jakou rychlostí jede, můţe snadno nedobrovolně způsobit situaci ohroţující bezpečnost provozu. Pojede pravděpodobně rychlostí výrazně niţší, neţ je dovoleno, aby limit nepřekročil. To můţe naopak vyvolat rizikovou situaci, protoţe ostatní řidiči nemusí očekávat pomalu jedoucí vozidlo například na rovných a přehledných úsecích. Existují automobily, které zobrazují důleţité informace na čelním skle automobilu v simulovaném nekonečnu, viz obr. 5. Toto technické řešení se nazývá Head-Up display nebo česky průhledový displej. Jak název napovídá, řidič nemusí sklápět zrak ani přeostřovat vzdálenost. To má přispět k bezpečnosti provozu, neboť řidič můţe neustále sledovat vozovku před sebou, či dění kolem sebe a nemusí odvracet zrak k budíkům. V praxi je však Head-Up displej zatím spíše výjimkou.
Obr. 5 – Head-Up display u vozu BMW X6 [E]
17
3
Možnosti korekce Jak bylo nastíněno, refrakční vady způsobují jednak neostré vidění, navíc zhoršují i
další parametry vidění. Dobrý zrak je pro bezpečné řízení motorových vozidel bezpodmínečný, proto bude nyní popsáno, jak lze refrakční vady napravit.
3.1
Brýlová korekce Pomocí brýlí lze napravit všechny výše zmíněné refrakční vady. Výběr vhodných
brýlí by se neměl podceňovat. Nabízí se velké mnoţství moţností, tvarů, materiálů. Brýlová obruba by měla být pohodlná, neměla by padat či tlačit, coţ můţe být při řízení značně rozptylující. Také by neměla výrazně omezovat zorné pole! K jistému omezení dojde vţdy, avšak individuálním přístupem, zohledněním vzdálenosti očí, rozměrů hlavy a výběrem padnoucí obruby můţeme toto omezení minimalizovat. Velké mnoţství variant nabízí také výběr vhodných brýlových čoček. Jiţ materiálů je celá řada. Předpokládejme, ţe materiál nemá výrazný vliv na vidění, avšak v případě autonehody by byl vhodnější netříštivý (neskleněný) materiál, jako například plast, polykarbonát, či ještě odolnější trivex. Dalším bodem ke zváţení je typ čoček. Pro myopii, hypermetropii i astigmatismus (i jejich kombinace) postačují jednoohniskové čočky. Avšak pro jedince trpící navíc presbyopií, se nabízejí víceohniskové čočky. Bifokální brýlové čočky poskytují ostré vidění na dvě vzdálenosti – dálku a blízko. Jelikoţ se přístrojová deska nachází ve střední vzdálenosti, nemusí bít přes spodní díl vnímána dostatečně zřetelně a takové brýle nemusí být řidičem dobře snášeny. Zvláště při větším přídavku do blízka. Dalším rušivým elementem pak můţe být skok obrazu při přechodu očí přes okraj čtecího segmentu. Propracovanější moţností víceohniskových čoček jsou multifokální brýlové čočky. Nabízí ostré vidění do všech vzdáleností a plynulý přechod. Palubní deska automobilu ve střední vzdálenosti (a případně i mapa ve čtecí vzdálenosti) je vnímána ostře a bez komplikací. Multifokální brýle se těchto důvodů dobře hodí pro řidiče a mnohými řidiči jsou velmi dobře kvitovány. Obzvlášť přínosné jsou pro řidiče polarizované čočky, které odstraňují rušivé odlesky od vodorovných ploch. Tyto neţádoucí odlesky mohou vzniknout například 18
odrazem od palubní desky a čelního skla, silnice či vodní hladiny v okolí vozovky. Polarizované čočky v tomto velmi pomůţou a usnadní vidění potřebných věcí. Nicméně polarizace je vţdy spojena s jistou měrou zatmavení. A právě tmavé sluneční brýle jsou pro řidiče výhodou diskutabilní. Bezesporu jsou vhodné za jasného dne. Avšak při vjezdu do tunelu či náhlé změně počasí mohou způsobit komplikace. V tom by mohly alespoň
částečně
Kombinaci
pomoci
technologií
brýlové
čočky
samozabarvovací
polarizace a samozabarvování
nabízí
(fotochromatické). produkt
zvaný
DriveWear, který je určený přímo řidičům. Při jasném slunečním svitu se zatmavují na 85% hnědou barvu, v případě nízké intenzity světla se odbarvují na kontrastní zelenoţlutou barvu s propustností 63%. Polarizace je aktivní po celou dobu, a tím zvyšuje kontrast barev a zlepšuje rozlišení předmětů. Moderní technologie přispívají ke zkrácení reakční doby řidiče na minimum. [24]
Obr. č. 6 – Brýlové čočky DriveWear [F] Nicméně ani tyto brýlové čočky určené přímo pro řidiče nejsou vhodné pro řízení v noci. V ideálním případě by měl mít kaţdý řidič ve vozidle náhradní brýle, aby nemohlo dojít k situaci, kdy bude nucen řídit bez korekce, přičemţ by jistě došlo k ohroţení bezpečnosti a plynulosti provozu.
3.2
Kontaktní čočky Mezi největší výhody kontaktních čoček oproti brýlím je nulové omezení zorného
pole. Při jejich pouţití je rozsah zorného pole s korekcí stejný jako bez korekce a to i při vyšších dioptriích. Podmínkou je, ţe musí být optometristou či očním lékařem dobře
19
naaplikovány, nesmí rušit a dráţdit (avšak to platí nejen u řidičů). Mírně problematické můţe být jejich pouţívání v létě v kombinaci s klimatizací.
3.3
Refrakční chirurgie Další moţností nápravy refrakčních vad jsou operace. V poslední době jsou
poměrně rozšířené. Zájemce si můţe vybrat z mnoha klinik. Je také nabízeno několik typů zákroků. Refrakční chirurgie je komplikovaný obor a jiţ není pouze v kompetencích optometristy, přesto je však nutné jej zmínit. Oproti předchozím metodám nabízí výhody i nevýhody. Výhodou můţe být nezkreslení obrazu u vyšších dioptrií, tak jako u kontaktních čoček. Další velkou výhodou pak je, ţe řidič nemusí s sebou vozit ţádnou korekční pomůcku, myslet na ni, starat se o ni, neboť po zákroku zpravidla ţádnou nepotřebuje. Nevýhodou pak mohou být halo efekty kolem světel při vidění za šera, často se vyskytující u laserových operací.
20
4
Zrakové potřeby řidiče Pro bezpečný provoz, je nezbytně nutné neustále sledovat situaci kolem vozidla, a
to jak před, za i vedle něj. Ze všech lidských smyslů k tomu přispívá největší měrou právě zrak. Proto řidič potřebuje velmi dobře vidět. Je prokázáno, ţe při zhoršené zrakové ostrosti řidiči zpomalují (aby měli více času rozpoznat dopravní značení) v místech, kde to ostatní řidiči nečekají, a dochází ke kolizním situacím. Zvláště ve vyšších rychlostech je velmi důleţitý odhad vzdáleností a tedy stereopse. Člověk se zhoršeným prostorovým viděním nedokáţe správně odhadnout rychlost ostatních vozidel a z toho důvodu nemusí zavčas provést úhybný manévr, který by člověk se zdravým zrakem dávno provedl. Můţe tak docházet i k situacím ohroţujícím zdraví a ţivot účastníků provozu.
5
Legislativa Pravidla provozu na pozemních komunikacích upravuje zákon č. 361/2000, který
byl novelizován Zákonem o silničním provozu č. 297/2011. Zde vznikla nově mimo jiné tak zvaná Ohlašovací povinnost. Jedná se o povinnost lékaře, který zjistí, ţe řidič či ţadatel o řidičské oprávnění není zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel (nebo je zdravotně způsobilý s podmínkou), neprodleně tuto skutečnost sdělit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému bydlišti řidiče (ţadatele). [7]
5.1
Požadavky na zrak při řízení dle zákona Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel stanovuje vyhláška 72/2011 ze
dne 14.3.2011, která mění předpis č. 277/2004. Vyhláška rozlišuje řidiče neprofesionály a profesionály. Přesněji Skupinu 1 – řidiči pouţívající vozidlo pouze pro osobní potřebu a Skupinu 2 – řidiči profesionálové, to znamená ti, „kteří řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu, a u nichţ je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě“, řidiči pouţívající modré výstraţné světlo, učitelé v autoškole a všichni drţitelé skupin C a D. Pro skupinu 2 jsou pravidla přísnější.
21
Situace vyjmenované ve vyhlášce 72/2011 vylučují řízení motorových vozidel: Skupina 1: -
Člověk NESMÍ řídit, pokud je zraková ostrost i s nejlepší moţnou korekcí NIŢŠÍ neţ 0,5 (i v případě pouţití obou očí, i v případě pouţití pouze jednoho oka).
-
„Úplná funkční ztráta zraku na jednom oku nebo pouţívání pouze jednoho oka, pokud tento stav trvá méně neţ 6 měsíců.“
-
„Rozsah horizontálního zorného pole obou očí menší neţ 120 stupňů, monokulární rozsah menší neţ 50 stupňů na levou a pravou stranu, rozsah vertikálního zorného pole menší neţ 20 stupňů směrem nahoru a dolů.“
-
„Změny v centrálním zorném poli do 20 stupňů
-
„Nesnášenlivost korektivních pomůcek, pokud jsou k dosaţení zrakové ostrosti nezbytné.“
Skupina 2: a) nemoci, vady nebo stavy stanovené pro skupinu 1, pokud není dále stanoveno jinak, b) binokulární zraková ostrost v lepším oku menší neţ 0,8 a v horším oku menší neţ 0,1, a to i za pouţití korektivních čoček, c) dosaţení minimální zrakové ostrosti podle písmene a) nebo b) za pouţití brýlí se silou přesahující +8 dioptrií, d) rozsah horizontálního zorného pole obou očí menší neţ 160 stupňů, dodatečný rozsah menší neţ 70 stupňů na levou a pravou stranu, e) rozsah vertikálního zorného pole menší neţ 30 stupňů směrem nahoru a dolu, f) změny v centrálním zorném poli do 30 stupňů, g) diplopie, nebo h) závaţná porucha kontrastní citlivosti.“
22
Následně tato vyhláška stanovuje situace, u kterých lze řidiče uznat zdravotně způsobilého k řízení pouze na základě odborného vyšetření: Pro Skupinu 1: a) binokulární zraková ostrost menší neţ 0,7 při pouţití nejlepší korekce b) vidění pouze jedním okem, pokud tento stav trvá déle neţ 6 měsíců c) změna rozsahu zorného pole d) poruchy vidění za šera s výjimkou lehkých nezávaţných forem e) závaţné poruchy barvocitu v oblasti základních barev
Pro Skupinu 2: a) body uvedené pro skupinu 1, pokud není uvedeno jinak b) závaţné poruchy barvocitu c) poruchy prostorového vidění d) poruchy vidění za šera Vyhláška upravuje i další podmínky zdravotní způsobilosti. Zde jsou uvedeny jen ty týkající se zraku. [8,9]
5.2
Získání řidičského oprávnění K podáním ţádosti o řidičské oprávnění musí kaţdý ţadatel dodat potvrzení o
zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Toto potvrzení vydává obvodní lékař po provedení potřebných vyšetření. Orientačně zjišťuje mimo jiné hodnoty popsané v předchozí kapitole Poţadavky na zrak dle zákona. Při jejich nesplnění odesílá ţadatele na specializované vyšetření oftalmologem. Následně pak vydává či nevydává potvrzení o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve kterém případně uvádí nutnost pouţívání korekční pomůcky. Tato skutečnost je pak po vydání řidičského průkazu zaznamenána na zadní straně v kolonce 12 pod názvem Harmonizační kódy.
23
Harmonizační kód udává, jaký druh korekční pomůcky je vyţadován: 01.01 Brýle, 01.02 Kontaktní čočky, 01.03 Ochranné brýle, 01.04 Sluneční brýle, 01.05 Oční kryt, 01.06 Brýle nebo kontaktní čočky
Pokud má řidič v řidičském průkazu daný harmonizační kód uveden, je povinen při řízení pouţívat příslušnou korekční pomůcku. Jak je patrné, legislativa rozlišuje moţnost korekce brýlemi a kontaktními čočkami. Proto například člověk, který při ţádosti o řidičský průkaz pouţíval pouze brýlovou korekci a v ŘP má kód 01.01, a aţ následně se rozhodl pro kontaktní čočky, měl by zaţádat o změnu údajů v ŘP, neboť řízením vozidla bez brýlové korekce (byť s kontaktními čočkami) porušuje dané ustanovení.
5.3
Současný způsob kontroly Současná legislativa na nutnost kontroly zraku u řidičů pamatuje. V předchozí
kapitole jsou popsány minimální hodnoty, které musí řidiči splňovat. Nyní bude řečeno, jak správní orgán zajišťuje dodrţování těchto hodnot.
5.3.1
Pravidelné lékařské prohlídky
Novela zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, která vstupuje v platnost 1. července 2013, nařizuje povinnost pro řidiče skupiny 1 (tedy neprofesionály) podrobit se lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 65 a 68 let věku a nejpozději v den stanoveného věku. Poté kaţdé dva roky. Před touto novelou byla první lékařská prohlídka povinná v šedesáti letech. Tento posun je navrhovateli odůvodňován prodluţujícím se věkem odchodu do starobní penze. [21]
24
Z toho plyne fakt, ţe řidič, který získá řidičské oprávnění v 18 letech a pouţívá jej pouze k osobním účelům, má první lékařskou prohlídku nařízenou po 47 letech! Kdeţto například v Německu je povinná prohlídka zraku řidiče kaţdé dva roky. Stejně jako zákony platné v ČR nařizují kaţdý druhý rok prohlídku technického stavu vozidla. [22] Řidiči profesionálové jsou povinni podrobit se lékařské prohlídce před zahájením výkonu činnosti, do 50 let věku kaţdé dva roky a po dovršení 50 let kaţdoročně. Kdyţ uţ se řidič na lékařskou prohlídku dostaví, jsou mu orientačně testovány pouze základní parametry jako je vizus, zorné pole a barvocit, tak jak stanoví zákon. Ovšem sníţená kontrastní citlivost či oslabení dalších zrakových funkcí jednoznačně hendikepuje řidiče a je dokazatelnou příčinou zvýšené nehodovosti. [10]
5.3.2
Kontroly v provozu
Osoby oprávněné k dopravním kontrolám mimo jiné kontrolují přítomnost harmonizačních kódů. Přítomnost brýlové korekce je jasně prokazatelná. Horší je to s kontaktními čočkami. Kontrolující osoba není na místě schopna jejich přítomnost potvrdit či vyloučit. Proto se optometristy obecně doporučuje nosit spolu s řidičským průkazem kartu prokazující uţívání kontaktních čoček s razítkem pracoviště, kde byly kontaktní čočky naaplikovány. Avšak nic takového legislativa konkrétně nenařizuje ani věc nijak dále neupravuje. I v tom případě je skutečná přítomnost korekční pomůcky v podobě kontaktních čoček pouze na libovůli řidiče.
5.4
Nehody Logická otázka nasnadě zní, kolik dopravních nehod je způsobeno nedostatečnými
zrakovými funkcemi řidiče. Na internetu jsou volně dostupné mnohé statistiky nehodovosti. Například v roce 2012 se stalo celkem 81 404 dopravních nehod (celá jedna čtvrtina s následkem na zdraví). Z toho 70 441 bylo způsobeno řidičem motorového vozidla. [23] Mezi nejčastější příčny pak patří nesprávný způsob jízdy, nepřiměřená rychlost a nedání přednosti v jízdě. Tyto příčiny jsou ve statistikách ještě podrobněji rozepsány, zrak však v ţádné z nich nefiguruje ţádnou roli. Podle článku 25
Evy Kézrové zaměřeném na lékařské prohlídky řidičů došlo v roce 2009 k 1049 dopravním nehodám způsobených únavou, špatným psychickým rozpoloţením řidiče či vinou zdravotní indispozice řidiče. Podrobnější údaje nejsou k dispozici. [22] Stav zrakového aparátu řidiče se při nehodách zkrátka nezjišťuje a proto ani ve statistikách nefiguruje. Otázka tedy zůstává nezodpovězena, neboť špatný odhad vzdálenosti způsobený sníţenou nebo ţádnou stereopsí můţe být klidně klasifikován jako nedodrţení bezpečné vzdálenosti za vozidlem.
26
6
Praktická část Cílem praktické části bylo ověřit fungování kontrolního systému v praxi. Jak je
naznačeno v úvodu, velkou motivací pro mne bylo časté setkání s lidmi, kteří řídí automobil, a přesto vidí špatně. Bylo mi velkou otázkou, jak to moţné. Po prozkoumání paragrafů bylo zjištěno, ţe zákon číselně stanovuje hranice pouze pro zrakovou ostrost a zorné pole. Ostatní hodnoty jsou zmíněny jen okrajově. A protoţe zhodnocení zorného pole vyţaduje časově náročné vyšetření a velmi specializovaný a nákladný přístroj, byla hlavní hypotéza stanovena následovně: Člověk vlastnící řidičský průkaz, by s brýlemi měl dosahovat zrakové ostrosti minimálně 0,5 na kaţdém oku. Pro ověření této hypotézy bylo vyuţito několik metod. První metodou, rozebranou v kapitole 8 je studie 1281 řidičů, kteří se podrobily vyšetření na přístroji zvaném Visiotest. Tento přístroj je proto nejprve popsán v kapitole 7. Při vyšetřování těchto řidičů byly zjišťovány i další parametry vidění. Jenţe ty zákon nijak konkrétně nespecifikuje a dává volnou ruku posuzujícím lékařům. Proto je nemoţné určit kvalitativní hranici. Přesto byly i ostatní parametry vyhodnoceny a rozebrány. Další metodou zhodnocení zrakové ostrosti řidičů, bylo vyhodnocení databáze vyšetřovaných lidí školních laboratořích. Zde byl předpoklad, ţe člověk vlastnící řidičský průkaz by měl být bez problému vykorigovatelný na minimální hodnotu 0,5.
27
7
Přístroj Visiotest K objektivnímu hodnocení vidění byl pouţit přístroj zvaný Visiotest φ, který je
určen právě pro screeningové testování. Tento přístroj dokáţe snadno a rychle zhodnotit základní parametry vidění. Byl navrţen firmou Essilor, jeţ se věnuje intenzivnímu výzkumu a uvádění nových technologií do praktického ţivota.
7.1
Představení přístroje a funkční provedení Visiotest φ je kompaktní přístroj výšky 45cm, šířky 29cm, hloubky 40cm o
hmotnosti cca 8 kilogramů, vyrobený z plastu. Pomocí adaptéru je napájen z běţné elektrické sítě. Existuje ve dvou verzích. U manuální (ruční) verze slouţí k výběru testu postranní kolečko, u automatické verze je k dispozici dálkový ovladač. Pro potřeby této práce byl firmou Essilor propůjčena automatická verze. Pro pacienta jsou určeny dva druhy okulárů viditelné na obrázku 7. Dva okuláry pro vidění testů do dálky nahoře a pod nimi dva okuláry pro vidění testů do blízka. Nad nimi je umístěna opěrka na čelo, která zároveň slouţí jako vypínač osvětlení testů. Testy jsou viditelné pouze v případě dostatečného přitlačení hlavy k přístroji. To zajišťuje stále stejnou vzdálenost v průběhu vyšetřování. Dále jsou na tomto obrázku patrné malé otvory v okolí horních okulárů, za nimiţ jsou umístěny diody potřebné v testu 12 pro testování zorného pole.
28
Obr. č. 7 – Pohled zepředu
Obr. č. 8 – Pohled zezadu
Na zadní straně automatické verze přístroje se nachází zdířka pro napájení, zdířka pro dálkový ovladač a hlavní vypínač. Více ovládacích prvků tento model neobsahuje, vše je ovládáno dálkovým ovladačem. Po obou stranách přístroje je kolečko signalizující aktuálně zobrazované testy. Přístroj umoţňuje výškové nastavení, kterého je dosaţeno nakloněním celého přístroje po stlačení tlačítka na levé spodní straně.
29
Obr. č. 9 – Pohled z boku s naznačeným chodem paprsků
Nahoře na přístroji se nachází otočné kolečko pro předsazení přídavných čoček o hodnotě +1,0 dioptrie, které jsou potřebné u setu č. 2 a 4.
Obr. č. 10 – Pohled shora s ovládacím prvkem přídavných čoček
30
Visiotest je konstrukčně relativně jednoduché zařízení. Hlavní jeho vnitřní částí je otočný buben s testy. Testy jsou vţdy zvlášť pro kaţdé oko. I kdyţ vyšetřovaný vidí oběma očima stejný obrázek, jedná se o dvě totoţné předlohy.
Obr. č. 11 – Test 1, je viditelné jeho uchycení na otočný buben a předlohy pro kaţdé oko zvlášť
Prosvětlení je zajištěno z vnitřní strany bubnu. Rovnoměrnost osvětlení kaţdého testu je zajištěna šestnácti LED diodami a mléčným sklem. Tím je dosaţeno světelnosti testů cca 200cd/m2.
31
Obr. č. 12 – Osvětlení testu z vnitřní strany bubnu
Testy simulující nekonečno jsou pozorovány přes horní rozptylné okuláry a zrcadlo a pro jejich zobrazení je pouţito prosvětlovací zařízení viditelné na obrázku 13 vlevo a chod paprsku přístrojem je naznačen na obrázku 9 červenou čarou. Test simulující čtecí vzdálenost je pozorován přes dolní okuláry s klínovým efektem pro navození konvergence a je viděn přímo, na obrázku 9 naznačen modrou čarou. Pro jeho osvětlení je určena samostatná osvětlovací jednotka na obrázku 13 viditelná vpravo.
Obr. č. 13 – Samostatné osvětlení testů pro nekonečno a čtecí vzdálenost 32
Na obrázku č. 14 jsou vidět okuláry z vnitřní strany. V černých objímkách jsou uchyceny přídavné čočky +1,0 Dioptrie potřebné u testu 2 a 4. Konektor v pravém horním rohu je od senzoru čelní opěrky. Zbytek elektroniky na obrázku je k diodám na testování zorného pole.
Obr. č. 14 – Pohled na okuláry zevnitř
K ovládání přístroj je určen dálkový ovladač připojený kabelem. K přepínání testů slouţí dvě velká tlačítka v dolní části. Pomocí dvou kulatých tlačítek v levé části je moţno nastavit, který test přesně je pro vyšetřovaného viditelný. Přepínání pravé oko / levé oko / obě oči funguje automaticky. Přepnutí osvětlení testu na blízko je nutno provést tlačítkem. Zbývající tlačítka jsou určeny pro rozsvěcování periferních diod u testu 12 (viz níţe).
33
Obr.č. 15 – Dálkový ovladač
7.2
Vyšetřování na Visiotestu Vyšetření na Visotestu je jednoduché, rychlé, trvá cca 5 minut, nenáročné jak pro
vyšetřovaného, tak pro vyšetřujícího. Vyšetřovaný usedá k Visiotestu se svojí korekcí (tedy s brýlemi či kontaktními čočkami), tak jak je zvyklý.
Obr. č. 16 – Vyšetřování na Visiotestu ve školní laboratoři 34
Vyšetřující má k dispozici Kontrolní seznam, Záznam z vyšetření (viz. Příloha) a dálkový ovladač, kterým mění testy. Kontrolní seznam obsahuje instrukce a seznam testů, ke kaţdému testu vyobrazení a správné výsledky, obecné pokyny a vhodné otázky a v posledním sloupci instruktáţ k záznamu. Vyšetřující tedy vţdy přesně ví, co vyšetřovaný právě vidí. Záznam z vyšetření je vytisknut na propisovatelném papíře, aby bolo moţné snadno vytvořit dvě kopie. Jedna pro účely vyšetřujícího, druhá zůstane klientovi. Nejprve je s vyšetřovaným provedena krátká anamnéza. Do záznamového archu jsou zapsány iniciály, věk, pohlaví. Následně se zjišťují informace o dosavadní korekci. Zdali člověk doposud nějaké brýle nosí, na jakou vzdálenost je pouţívá a jestli jsou brýle pouţity při testování. Po anamnéze můţe začít samotné testování, pacient se podívá do přístroje, opře se o čelní opěrku a rozsvítí se mu první test. Vyšetřující s ním projde všechny testy dle kapitoly 8.2 a zaznamená odpovědi vyšetřovaného do archu. Podle mnoţství chybných či neúplných výsledků je moţno vyšetřovanému doporučit podstoupení detailního očního vyšetření specialistou.
35
7.3
Testy Visiotest předkládá sadu 12 testů, hodnotících postupně všechny důleţité parametry
vidění. Následující testy zhruba odpovídají 1. kapitole „Parametry pro hodnocení kvality zraku“. Testy 1 aţ 10 simulují nekonečno, jsou určeny pro testování vidění do dálky a jsou prezentovány horními okuláry. Simulovaná vzdálenost je 5 metrů. Test 11 zjišťuje kvalitu vidění na blízko a je viděn spodními okuláry. Text je viděn ve vzdálenosti 33cm. U testu 12 nehraje vzdálenost roli, avšak fixovací značka je zobrazována v nekonečnu opět v horních okulárech. [11]
7.3.1
Test 1 – Test na uvolnění akomodace
První test je binokulární (pro obě oči). Pacient přiloţí hlavu k přístroji, opře čelo o opěrku a rozsvítí se mu oba horní okuláry určené pro testy do dálky. Při prvním testu je pacient poţádán, aby zaostřil na obrázek, na kterém je vyobrazena vzdálená hora. Následně je pacientovi vysvětleno, ţe mu bude předloţena sada testů. Vyšetřující se ujistí o pohodlí vyšetřovaného a případně upraví výškové nastavení. Z prvního testu není ţádný záznam, má pouze za úkol uvolnění akomodace a seznámení pacienta s přístrojem.
7.3.2
Test 2 – Zraková ostrost, hypermetropie, astigmatismus, P oko
Druhý test je pouze pro pravé oko, levý okulár je zhasnutý. Pacient vidí v horní části testu znaky různých velikostí a je poţádán, aby přečetl nejmenší moţný řádek. Velikost řádků je vypočítána tak, aby odpovídala zrakovým ostrostem 0.2; 0.4; 0.6; 0.8; 1.0 a 1.2. Prezentovány jsou písmena a číslice. Vyšetřující zaznamená v zápisu z vyšetření, který nejmenší řádek byl přečten bezchybně. Následně vyšetřující předřadí otočením kolečka na horní straně přístroje přídavnou čočku o optické mohutnosti +1,0 Dioptrie. Ta je vsunuta do pacientovy pohledové osy uvnitř přístroje takřka bez povšimnutí. V případě, ţe se klientovi znaky rozmaţou, jedná se o normální stav. Jestliţe se znaky nerozmaţou (klient vidí „stejně“ 36
jako předtím), vyšetřující zaškrtne kolonku hypermetropie. Pak je plusová čočka odstraněna. V obou případech se dále pokračuje bez ní. Po té klient pozoruje v dolní části testu obrazec se sedmi paprsky v různých směrech označených číslicí – takzvaný astigmatický vějíř. Klient je dotázán, který ze sedmi paprsků je nejtmavší, nebo zdali jsou všechny stejné. Vyšetřující zaškrtává, které linie klient označil. V případě ţe byly viděny všechny čáry stejně, nezaškrtává se nic.
Obr. č. 17 – Test 2 viděný pouze pravým okem
7.3.3
Test 3 – Červeno-Zelený test, P oko
Test č. 3 je také pouze pro pravé oko. Klient pozoruje tři kruhy na červeném a tři kruhy na zeleném poli o různých velikostech. Velikost těchto krouţků odpovídá zrakové ostrosti 0,25; 0.35 a 0.4. Tento test odhaluje tendenci vyšetřovaného k hypermetropii či myopii. Také umoţňuje správnou vyváţenost pouţívané korekce. Test pracuje na principu různé lomivosti světla různých vlnových délek. V případě 37
hypermetropie či překorigované myopie jsou zřetelnější znaky na zeleném pozadí. V případě nedokorigované myopie či překorigované hypermetropie jsou zřetelnější znaky na červeném pozadí. Vyšetřující se ptá klienta, na kterém poli jsou pro něj znaky zřetelnější, nebo zdali jsou stejné. V záznamovém listu pak vyšetřující zaškrtne příslušný rámeček.
Obr. č. 18 – Test 3 viděný pouze pravým okem
7.3.4
Test 4 – Zraková ostrost, hypermetropie, astigmatismus, L oko
Test č. 4 se zobrazuje pouze pro levé oko, pravý okulár je zhasnutý. Znaky se liší od testu pro pravé oko, avšak postup je totoţný jako u testu č. 2. Nejprve je zjišťována zraková ostrost čtením příslušného řádku, včetně zjišťování hypermetropie. Následně je proveden test na astigmatismus. Vyšetřující opět zaznamená zjištěné hodnoty označením příslušných kolonek.
38
Obr. č. 19 – Test 4 viděný pouze levým okem
7.3.5
Test 5 – Červeno-Zelený test, L oko
Postup je stejný jako u pravého oka. Totoţný test je nyní zobrazován v levém okuláru. Vyšetřující označí, zda klient vidí levým okem výrazněji kruhy na červeném či zeleném pozadí, nebo jestli jsou viděny stejně.
7.3.6
Test 6 – Zraková ostrost, obě oči
Šestý test zjišťuje Visus do dálky binokulárně, je prezentován v obou okulárech pro pravé i levé oko současně. Vyšetřující ţádá pacienta, aby přečetl řádek 12, který odpovídá visu 1,2. Pokud ho nedokáţe přečíst, je poţádán, aby četl řádek nad ním. Vyšetřující označí v záznamovém listu, který řádek byl vyšetřovaným přečten bez chyby.
39
Obr. č. 20 – Test 6 Binokulární vizus
7.3.7
Test 7 – Forie
Test č. 7 je určen pro orientační zjištění forie. Dochází k úplné separaci vjemů pro pravé a levé oko. Pravé oko vidí červenou tečku. Levé oko vidí zelený obdélník. Mozek má za úkol tyto obrazy spojit. Vyšetřující se táţe klienta, zda vidí tečku uvnitř obdélníku. Zjištěný stav umístění tečky zaznamená (zakreslí) do záznamového listu. Test má toleranci 6 prizmatických dioptrií v horizontálním směru a 2 prizmatické dioptrie ve vertikálním směru. Jestliţe pacient vidí tečku mimo obdélník, jedná se o forii mimo povolenou fiziologickou hranici.
Obr. č. 21 – Test 7 Levý okulár
Obr. č. 22 – Test 7 Pravý okulár
40
7.3.8
Test 8 – Kontrastní citlivost
Při osmém testu pacient pozoruje znaky se sniţujícím se kontrastem. Jsou rozvrţeny po čtveřicích ve třech řádcích o různé velikosti: pro zrakovou ostrost 0,4; 0,6 a 0,8. A ve třech sloupcích s různými hodnotami kontrastní citlivosti: první sloupec má kontrast 0,6, druhý sloupec 0,4 a třetí sloupec je o kontrastu 0,2. Intenzita osvětlení pozadí je přibliţně 200cd/m2. Pacient s normálním viděním by měl být schopný přečíst vše, krom znaků velikosti 0,8 při kontrastu 0,2. Vyšetřující opět zaznamená, které znaky pacient přečetl bezchybně. Totoţný test je prezentován v pravém i levém okuláru současně. Vyšetřující má k dispozici znaky vytištěny v plném kontrastu na Kontrolním seznamu.
Obr. č. 23 – Test 8
7.3.9
Test 9 – Stereoskopické vidění
Pomocí tohoto testu můţeme zjistit, jak pacient vnímá hloubku prostoru a nakolik dokáţe odlišit vzdálenost předmětů. Pacient postupně pozoruje pět skupin krouţků. V kaţdé skupině jsou čtyři krouţky. Tři z těchto krouţků jsou zobrazeny stejně pro pravé i levé oko, jsou vnímány ve stejné rovině. Čtvrtý krouţek je pro pravé a levé oko mírně vychýlen a měl by být vnímán v jiné rovině. Pacient má v kaţdé skupině malých krouţků určit ten, který je zvýrazněný (horní, pravý, dolní nebo levý). Vyšetřující označí, zda pacient rozpoznal správný krouţek, nebo zda nevidí rozdíl proškrtnutím příslušného testu.
41
Test je navrţen tak, ţe krouţky v kaţdé skupině jsou prezentovány s daným úhlovým rozdílem: -
Skupina 1: levý 400“
-
Skupina 2: dolní 200“
-
Skupina 3: pravý 100“
-
Skupina 4: horní 70“
-
Skupina 5: dolní 50“
Obr. č. 24 – Test 9 Stereopse
7.3.10 Test 10 – Barvocit Tento test ověřuje, pacientovu schopnost barevného vnímání. Odpovídá chromatickému standardu, který stanovil pro lidské oko Dr. Ishihara. V testu je pouţito 6 kruhových terčů nakreslených podle alba Dr. Ishiary. Test prezentujeme současně pro pravé a levé oko. Vyšetřující ţádá pacienta, aby četl číslice v barevných rámečcích, a zaznamená příslušnou odpověď. Pacient se zdravým zrakem by měl číst: 29, 15, 45, 73, nic, 35.
42
Obr. č. 25 – Test 10 Barvocit 7.3.11 Test 11- Zraková ostrost, blízko Test č. 11 je určen pro zjištění zrakové ostrosti do blízka, je prezentován současně pro pravé i levé oko (binokulárně) v dolních okulárech. Vyšetřující proto musí přepnout zobrazování testů na blízko. Pokud pacient pouţívá brýle na dálku, musí zpravidla trochu sklonit hlavu, aby se nedíval přes jejich okraj. Je poţádán, aby přečetl nejmenší moţný řádek. Pokud se jedná o pacienta v presbyopickém věku, bude potřebovat brýle na čtení. V zápisu z vyšetření vyšetřující zaškrtne příslušný výsledek odpovídající naměřené zrakové ostrosti. 7.3.12 Test 12 – Zorné pole Poslední test umoţňuje určit horizontální zrakové pole. Neslouţí však pro vyšetření celkového zorného pole. Vyšetřovaný fixuje značku v okulárech pro testy do dálky a nesmí pohybovat očima ani hlavou. Po stranách mu vyšetřující rozsvěcuje diody pozorovatelné temporálně pod úhlem 100, 90, 80, 70 a 60 stupňů pro kaţdé oko. Pro otestování nazálního zorného pole je určena jedna dioda pro kaţdé oko. Z jeho jednoduché konstrukce vyplývá, ţe tento test nemůţe nahradit vyšetření na perimetru provedené specialistou, na coţ upozorňuje příručka. Účelem tohoto testu je jednoduché 43
stanovení integrity horizontálního periferního zrakového pole. Tento test má v praxi jednu velkou nevýhodu. Pokud má vyšetřovaný při testování nasazeny svoje brýle, které potřebuje pro předchozí vyšetření, stranice těchto brýlí často zcela znemoţňují vnímání postranních značek. Člověku pak vychází patologický nález, přesto ţe můţe mít zorné pole pořádku. Proto byly vyšetřovaní někdy ţádáni o provedení posledního testu bez korekce. Brýle však mohou zorné pole omezovat i v praxi při řízení.
44
8
Studie firmy Essilor Firma Essilor spol. s r.o. je přední výrobce a dodavatel brýlových čoček pro oční
optiky nejen v České Republice. Tato firma má zastoupení v 54 zemích celého světa a stojí za ní více neţ 160 let inovací. Ve třech svých Vývojových a technologických centrech zaměstnává 550 vývojářů, podpořených 150 miliony Eur na výzkum a vývoj. Jaroslav Hrdlička ze společnosti Essilor zorganizoval několik akcí zaměřených na screeningové testování zraku veřejnosti se zaměřením na řidiče. Nejprve to bylo v roce 2007 na Autosalonu Brno, kde bylo vyšetřeno celkem 1400 návštěvníků. Další taková akce proběhla v roce 2009 opět na Autosalonu Brno. Této studie se zúčastnilo 1428 dobrovolníků a její podrobné výsledky byly poskytnuty pro potřeby této diplomové práce. Do třetice byla tato screeningová akce provedena v roce 2011 opět na Brněnském výstavišti při veletrhu Autotec & Autosalon. V tomto roce jsem se zúčastnil osobně po celou dobu trvání akce a podílel se na vyšetřování návštěvníků. Zde bylo otestováno dosud nejvíce lidí, screeningem prošlo přes 1600 dobrovolníků. Jeho výsledky byly také přislíbeny. Firma Essilor však bohuţel nebyla schopna tato data dodat.
Obr. č. 26 - Stánek na Autosalonu 2011
45
Testování návštěvníků autosalonů probíhalo na šesti přístrojích Visiotest. Bylo prováděno zpravidla studenty středoškolského oboru Oční optik či studenty vysokoškolského studia optometrie pod vedením pana Hrdličky. Návštěvníci přicházeli ke stánku Esslioru a byli vyšetřováni tak, jak jsou zvyklí usedat za volant svého vozu, tedy s brýlemi či kontaktními čočkami. Po krátké anamnéze bylo provedeno 12 testů, zjišťujících krom zrakové ostrosti do dálky a blízka i další zrakové funkce, tak jak je popsáno výše. Kaţdý vyšetřený si odnesl výsledek testu svého zraku a v případě zjištění nedostatečného vidění mu byla doporučena návštěva očního specialisty pro podrobnější vyšetření.
8.1
Podrobné vyhodnocení Pro vyhodnocení byla dodána data nasbírána na Autosalonu v roce 2008. Jedním
z cílů této práce bylo zjistit, která kritéria byla nedodrţována nejčastěji a v jaké míře. Byli zkoumáni pouze lidé vlastnící řidičský průkaz, ostatní byli vyřazeni. Je třeba totiţ tolerovat, ţe ne všichni mají stejné zrakové potřeby a u neřidičů jsou nízké hodnoty zrakových funkcí jejich osobní věc. Následující podkapitoly rozebírají výsledky jednotlivých testů.
8.1.1
Zraková ostrost dálka
Pro zrakovou ostrost do dálky byly zjišťovány tři hodnoty: pravé oko, levé oko, binokulární zraková ostrost. Vyšetřovaný viděl sedm řádků různé velikosti a uznán mu byl vţdy ten, který přečetl celý bez chyby. Výsledky jsou prezentovány v následující tabulce.
46
62 40
35
28
0,5 1 0,3
5 4 1
0,0
0,2
8 8
3
0,4 Pravé oko
9 10
17 14 5
0,6 Levé oko
20
18
10
0,8
1,0
1,2
Obě oči
Graf. č. 1 – Procentuelní zastoupení řidičů dle jejich zjištěné zrakové ostrosti
Je pozoruhodné, ţe příslušné zrakové ostrosti dosáhl binokulárně výrazně niţší počet řidičů, neţ stejné zrakové ostrosti monokulárně. Moţný důvod bude uveden na konci této kapitoly, po uvedení výsledků dalších testů. Tímto testem neprošlo 119 řidičů ze 1281, tedy 9,3%! Pozitivní informací je, ţe 80% řidičů dosahuje dle tohoto měření binokulární zrakové ostrosti 1,0 nebo lepší.
8.1.2
Forie
V případě okulomotorické rovnováhy byla tolerance 3pD do konvergence a 3pD do divergence a 1pD ve vertikálním směru. Tímto testem neprošlo 101 osob vlastnících řidičský průkaz! Jinými slovy 7,9% řidičů odchylku ve vergenčním systému větší neţ 3pD v horizontálním směru či 1pD ve vertikálním.
8.1.3
Kontrastní citlivost
Co se týče kontrastní citlivosti, 12,3% (158 řidičů) vykazovalo výrazně sníţenou hodnotu kontrastní citlivosti. Tedy hodnotou 606 nebo niţší, coţ odpovídá kontrastu 0,6 při velikosti znaků pro vizus 0,6.
47
35 30
12 1 0
3
4
406
404
1 402
7
4
3
606
604
602
806
804
802
Graf. č. 2 – Výsledky testu kontrastní citlivosti v %
8.1.4
Prostorové vidění
Test na strerepsi obsahoval pět stupňů. Ten nejjemnější (o hodnotě 50 úhlových vteřin) vidělo 733 lidí. Zato ani ten nejhrubější nerozeznalo 45 osob oprávněných k řízení motorových vozidel. V tabulce č. 1 můţeme sledovat úspěšnost vyšetřovaných a průměrný věk v kaţdé skupině. Směrem k lepším hodnotám se průměrný věk sniţuje.
Úhel Osob % Průměrný věk ţádný 45 3,5 50,6 400´´ 48 3,7 47,7 200´´ 113 8,8 40,4 100´´ 174 13,6 40,1 70´´ 168 13,1 37,9 50´´ 733 57,2 39,1 Celkem 1281 100 39,9 Tabulka č. 1 – Úspěšnost testu na kontrastní citlivost
U tohoto testu byla tolerance do 70´´. 30 % zúčastněných dosahovalo zhoršené kontrastní citlivosti 100´´ nebo méně. 8.1.5
Barvocit
Dalším zkoumaným parametrem bylo vnímání barev. Prezentováno bylo 6 barevných terčů. Ţádný z nich nerozeznalo celých 48 osob (4%) a 97 řidičů (7,6 %) 48
rozeznalo polovinu testů nebo méně! Další údaje jsou vyobrazeny v grafu č. 3, na kterém je patrno, ţe nejčastěji (52%) bylo zaznamenáno 5 správných odpovědí. Můţeme si to vysvětlovat faktem, ţe jeden terč neobsahoval ţádnou číslici a lidé si pak velmi často nějakou vymysleli, aby nechybili. 52
33
4
0
7 1
1
2
1
2
3
4
5
6
Graf. č. 3 – Počet rozpoznaných testů na barvocit v %
8.2
Celkové vyhodnocení Po zhodnocení kaţdého testu zvlášť bylo provedeno celkové vyhodnocení a
účastníci byli rozděleni do 4 skupin.
8.2.1
Neprošel
Kriteriem byla zraková ostrost pod zákonnou normou 0,7 nebo přítomnost heterofonie nad 3pD horizontálně a/nebo 1pD vertikálně. Zde se umístilo 36% účastníků a naprostá většina z nich měla problém i v dalších testech.
8.2.2
Problém
Pokud byla zraková ostrost v pořádku a forie do limitu, avšak účastník propadl v některém z dalších testů, byl zařazen do této skupiny. Opět bylo časté, ţe dotyčný neprošel v několika testech najednou. To této skupiny bylo zařazeno 17% řidičů.
49
8.2.3
Presbyop
9% zúčastněných mělo sníţenou hodnotu pouze ve zrakové ostrosti do blízka, všechny ostatní testy byly bez problému. Aţ na dvě výjimky byli všichni ve věku 40 let a více. Těchto 114 řidičů můţeme přičíst ke skupině prošel.
8.2.4
Prošel
Nakonec pouze 488 řidičů (38%) prošlo vyšetřením na Visotestu bez výrazného problému.
Hypotéza se tedy nepotvrdila, neboť celých 53 % osob vlastnících řidičské oprávnění vykazovalo výrazné zhoršení zrakových funkcí! Ve věkové skupině 60 – 65 let prošlo pouze 24 % zúčastněných! Právě této věkové skupině jsou od 1.7.2013 odpuštěny povinné lékařské prohlídky i přes to, ţe 61 % řidičů zcela neprošlo testem a 15 % má problém v oblasti, kterou zákon zmiňuje jen okrajově.
50
9
Srovnání Visiotestu a optotypu Jelikoţ je Visiotest přístroj, určený k testování zraku a to zejména na dálku,
vyvstala myšlenka, zdali nemůţe hrát roli přístrojová myopie. Přístrojová myopie je stav, kdy dlouhodobý pohled do (optických) přístrojů můţe navodit určitý stupeň myopizace. To by znamenalo, ţe oči akomodují, aniţ je to ţádoucí. Daleký bod se nechtěně posouvá blíţe k oku a testy do dálky by mylně vykazovaly horší výsledky, neţ za běţných podmínek. Proto byl přístroj zapůjčený na pracoviště katedry optiky pouţit pro srovnávací testování. Studenti třetích ročníků v rámci svých praktických cvičení vyšetřují pod dozorem starších spoluţáků, jiţ registrovaných optometrista, zrak. Součástí takového vyšetření je samozřejmě i zjištění vizu s nejlepší korekcí do dálky a do blízka. Po skončení měření jsem se lidí dotazoval, zdali by byli ochotni se zúčastnit mého měření. Všichni dotázaní souhlasili. Z anamnézy jsem vynechal jméno a příjmení, které byly pro mé testování zbytečné. Zaznamenal jsem pouze datum narození a pohlaví. Dále jsem si zaznamenal, jestli dotyčný vlastní řidičský průkaz a jestli při testu pouţívá korekci. Následně jsem provedl testování Visotestem, tak jako obvykle. Výsledkem pro srovnání jsou zraková ostrost pravého oka, levého oka a binokulárně z Viziotestu a z přirozených podmínek klasického optotypu vzdáleného 6 metrů. Změřeno bylo 30 lidí, tedy 60 očí. Maximální dosaţitelná hodnota na Visotestu byla 1,20, proto byly vyšší hodnoty naměřené na optotypu zaokrouhleny právě na 1,20, aby nedošlo ke znevýhodnění Visotestu. Následně byly srovnány hodnoty naměřené monokulárně, tedy 60 údajů. Ve 32 případech se shodovaly, 14x vyšel lépe optotyp a 14x vyšel lépe Visotest. Průměrná hodnota vizu na optotypu pak byla 1,07 a na Visotestu 1,06. Kdyţ bylo provedeno stejné srovnání binokulárních hodnot (30), bylo 21 hodnot stejných, 4x lepší optotyp a 5x lepší Visotest. Průměrná hodnota binokulárních vizů pak byla shodně 1,14. Tato čísla dokazují, ţe výsledky z Visiotestu můţeme povaţovat za validní a přístrojová myopie se zde neprojevuje. Na stejný problém se zaměřil ve své diplomové práci Roman Heinz. Jeho výzkum čítal 70 osob, tedy 140 očí. Rozdíl mezi průměrnými vizy na optotypu a Visotestu mu činil 0,0075 a v závěru své práce mohl vyšetřování na Visiotestu označit také za validní.
51
10 Školní databáze V rámci praktické části své práce jsem spolupracoval ještě na jednom projektu. Petra Podgrabinská pro potřeby své bakalářské práce měla za úkol přepsat školní databázi vyšetřených z papírové podoby do digitální. Ji zajímaly zejména hodnoty předepsané korekce. Pro potřeby mé práce zase byly zajímavé údaje o výsledné zrakové ostrosti s nejlepší korekcí a údaj, zdali člověk řídí automobil. A tak jsme se se spoluţačkou Podgrabinskou dohodli a kartotéku přepsali společně. Celkem bylo přepsáno 742 karet. U kaţdé karty bylo zaznamenáno 13 údajů. Mým předpokladem bylo, ţe pokud člověk při vyšetření uvede, ţe vlastní řidičský průkaz, měla by jeho nejlepší zraková ostrost s korekcí dosahovat minimálně hodnot stanovených zákonem (popsáno v kapitole 5 Poţadavky na zrak při řízení dle zákona). Z celkového počtu 742 osob bylo 563 řidičů. Z toho muselo být 17 osob vyřazeno pro neúplné výsledky v kartě. Ze zbývajících 546 řidičů nesplňovalo zákonem stanovené podmínky na zrakovou ostrost pro řízení motorových vozidel pouze 6 osob, coţ je přibliţně 1,1%. Výsledky těchto osob jsou uvedeny v následující tabulce. Třetí a čtvrtý sloupec udává Vizus Naturalis, tedy bez jakékoli korekce. Následující čtyři sloupce uvádějí nejlepší naměřenou dioptrickou hodnotu (osa cylindru nebyla sesbírána). Poslední tři sloupce ukazují Vizus Cum Correction, tedy s korekcí. Tyto hodnoty jsou bohuţel pod zákonem stanovenou normou pro řidiče.
Věk Pohlaví VnP 24 M 0,15 69 M 0,06 82 M 0,30 20 Ž 0,16 24 Ž 0,40 46 Ž 0,04
VnL VnBin P sph 0,10 0,20 -1,00 0,16 0,16 2,25 0,30 0,40 0,00 0,16 0,16 -1,25 0,40 0,40 6,50 0,04 0,10 -6,75
P cyl L sph -2,00 0,00 -0,25 2,25 -1,75 0,00 -2,00 -2,00 -0,75 6,50 -1,00 -5,25
L cyl VccP VccL Vccbin -1,00 0,30 0,30 0,40 -0,50 0,25 0,50 0,40 -1,50 0,40 0,40 0,40 -0,25 0,50 0,50 0,50 -0,75 0,63 0,63 0,63 -0,50 0,63 0,63 0,63
Tab. č. 2 – Údaje o osobách ze školní databáze, které jsou pod limitem zrakové ostrosti pro řízení motorových vozidel Těchto šest osob vyvrací hypotézu, ţe lidé vlastnící řidičské oprávnění by měli splňovat normy k tomu stanovené. Je to sice pouze jedno procento. Avšak například 52
nyní dvacetičtyřletý muţ s nejlepší binokulární zrakovou ostrostí 0,4 bude následujících 41 let beztrestně a nepostiţitelně ohroţovat účastníky silničního provozu, neţ mu bude poprvé nařízena zdravotní prohlídka. Podotýkám, ţe s takovou zrakovou ostrostí bude jeho odhad vzdáleností na minimu, o dalších zrakových funkcích nevíme. Díky výsledkům zde uvedeným, bohužel nemůžeme konstatovat, že systém kontroly zraku řidičů v České Republice funguje.
Tab. č. 3 – Procentuelní zastoupení zrakové ostrosti po vykorigování Olomouckými optometristy (pouze osoby s řidičským průkazem)
53
11 Závěr Má diplomová práce s názvem Kontrola zraku u řidičů si kladla za cíl zjistit, zdali je dnešní systém nastaven v tomto směru správně a zdali funguje tak jak má. Pokud by tomu tak bylo, lidé se zrakovými funkcemi pod zákonem stanovenou normou by neměli vlastnit řidičské oprávnění (tak je stanovena hypotéza). Provedená studie tuto hypotézu bohuţel nepotvrdila. Alarmujících 53 % řidičů má zrakový problém. Nelze to přičíst ani na vrub nepřesnosti měření, neboť přesnost pouţitého přístroje byla ověřena v samostatném výzkumu. Řidiči s nedostatečnými zrakovými funkcemi se u nás tedy bohuţel skutečně vyskytují. Třetí blok praktické části mé diplomové práce byl zaměřen na zrakovou ostrost řidičů opouštějících školní vyšetřovny. Neprošlo „pouhé“ jedno procentu zúčastněných. V roce 2006 bylo v České Republice registrováno 6,6 milionu řidičů a dá se předpokládat, ţe jejich počet stoupá. Pak tedy jedno procento dává přes 66 tisíc řidičů s nedostatečnou zrakovou ostrostí! Navíc počet „hříšníků“ je moţná takto „nízký“ díky tomu, ţe se jedná o číslo ze specializovaného pracoviště na korekci zraku a díky kvalitní práci vyšetřujících. Obávám se, ţe ve skutečné populaci to bude číslo daleko vyšší. Ze studie náhodných řidičů na Autosalonu vyšlo číslo zhruba 30 % řidičů pod zákonnou normou. Coţ je téměř dva miliony nebezpečných řidičů! Kdyţ jsem se v roce 2010 rozhodoval pro téma své diplomové práce, chystal jsem se psát o něčem, o čem se do té doby příliš nemluvilo. Jako první jsem hledal informace na stránkách organizace BESIP, která spadá pod Ministerstvo dopravy ČR a má za úkol „všestranné
působení
ke
zlepšení
bezpečnosti
silničního
provozu“
[www.nadacebesip.cz]. Ovšem zde se o vidění nepsalo vůbec nic, pouze doporučení pouţívat reflexní vesty. Toto zjištění mne ještě více motivovalo. Následně jsem se dověděl o aktivitách pana Hrdličky a firmy Essilor a navázal s nimi spolupráci. Dověděl jsem se, ţe velmi neuspokojivé výsledky ze screeningových akcí z let 2007 a 2009 jiţ byly předány BESIPu a MDČR jako apel na zpřísnění legislativy. Odezvy se Essilor nedočkal a rozhodl se uspořádat další sběr dat, na kterém jsem se podílel i já osobně. [21] (Legislativní změna lékařských kontrol v tomto roce nakonec přišla, bohuţel však přinesla naopak zmírnění.)
54
Svou osvětovou kampaň následně přineslo Mezinárodní sdruţení optiků a optometristů ve spolupráci právě s BESIPem a MDČR s názvem „Bezpečně za volantem – péče o zrak“. Akce měla za cíl vysvětlit řidičům nutnost pravidelných kontrol zraku. Od té doby se objevil na stránkách www.besip.cz v současné době nefunkční odkaz „Vidíš dobře?“. To vše dokládá aktuálnost tématu. Výsledky mé diplomové práce bohuţel nevypovídají o příliš příznivé situaci. Moţností řešení problému bych viděl několik. Jednou variantou by bylo zavedení pravidelných lékařských prohlídek i pro řidiče neprofesionály po vzoru vyspělých Evropských zemí. Ovšem vzhledem k tomu, ţe Česká vláda v nedávné době rozhodla v opačném smyslu, tedy zrušení dříve povinné prohlídky v 60 letech, nepovaţuji tuto moţnost za uskutečnitelnou. Jako druhou moţnost bych si dovedl představit kontrolu zraku dopravními policisty přímo v provozu. Mohlo by to být na maximálně jednoduché úrovni, za pouţití například starých vyřazených státních poznávacích značek. Všechny mají přesně stanovenou velikost znaků i daný kontrast. Byla-li by při dopravní kontrole taková registrační značka prezentována v příslušné vypočtené vzdálenosti, bylo by maximálně jednoduché určit, zdali řidič znaky přečte či nepřečte. Při jejich nepřečtení by následovalo jiţ specializované vyšetření oftalmologem a případně postih za porušení jiţ platících pravidel. Zavedení takových kontrol by jiţ samo o sobě mělo efekt na povědomí řidičů, kteří by jistě ve své vlastní vůli vyvarovat se pokutě lépe dbali o svůj zrak při řízení motorových vozidel. Ovšem i toto řešení by vyţadovalo změnu legislativy. Třetí moţností je nepřinášet další pravidla a podmínky do dnes jiţ tak dost byrokratického světa a apelovat na řidiče za pomoci osvětových kampaní, aby kaţdý řidič sám o své vůli dbal o bezpečnost svou a lidí ve svém okolí. Některé kampaně tu byly zmíněny. Některé jiţ proběhly, jiné stále probíhají. Účinnost takové kampaně jistě není věcí okamţitou a tak nezbývá neţ doufat, ţe svůj účel splní.
55
12 Použitá literatura a zdroje: [1]
KUCHYŇKA, P. a kol.: Oční lékařství. Praha, Grada, 2007, ISBN 978-80-247 1163-8
[2]
Česká oční optika 2/2013 ISSN 1211-233X, Vyšetřovací metody prostorového vidění
[3]
Česká oční optika 1/2008 ISSN 1211-233X, Kontrastní citlivost, testování a příčiny jejího sníţení, MUDr. Jakub Ventruba, Ph.D.
[4]
Česká oční optika 2/2010 ISSN 1211-233X, Korigovat vrozené poruchy barvocitu pomocí barevných brýlových skel a kontaktních čoček?
[5]
D. B. Elliott et al., Visual acuity changes throughout adulthood in normal, healthy eyes: seeing beyond 6/6, Optometry & Vision Science, Vol. 72, 1995, No. 3, pp. 186-191
[6]
Anton Milan, Refrakční vady a jejich vyšetřovací metody, Brno, Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1993, ISBN 80-7013-148-9
[7]
Zákon č. 297/2011 Sb. ze dne 6.9.201
[8]
Předpis č. 277/2004 Sb. Ze dne 26.4.2004
[9]
Vyhláška č. 72/2011 Sb. Ze dne 14.3.2011
[10]
KVAPILÍKOVÁ, K.: Práce a vidění. Brno, Institut pro další vzdělávání pracovníku ve zdravotnictví, 1999, ISBN-10: 80-7013-275-2
[11]
Uţivatelská příručka přístroje Visiotest
56
Internetové zdroje: [21]
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/doprava/povinnou-prohlidku-musi-ridicinove-absolvovat-az-v-65-letech_266634.html
[22]
http://www.rozhlas.cz/motozurnal/radce/_zprava/732697
[23]
http://www.policie.cz/clanek/statistika-nehodovosti900835.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d
[24]
www.drivewear.cz
Obrázky: [A]
http://www.optikakromeriz.cz/obrazek/2/barvocit/
[B]
http://www.dalnice.com/fotogal/r35/holice_35_55/sq/6.jpg
[C]
http://www.ttcautomotive.co.uk/images/conimage/19con_peripheral%20vision %20eyesight.jpg
[D]
http://www.la-sight.com/media/images/siteContent/howTheEyeWorks/POVAstig.jpg
[E]
http://www.bmw.cz/_common/shared/newvehicles/x/x6/2012/showroom/ comfort/_img/bmw-head-up-display.jpg
[F]
http://www.laubmanandpank.com.au/wpcontent/uploads/2012/11/example_drivewear.jpg
57
13 Přílohy 13.1 Záznamový arch
58
13.2 Kontrolní seznam
59
60
