FILOSOFIE ČLOVĚKA a VĚDY Filosofie ….. Vznik v antickém Řecku - KRITICKÉ, SAMOSTATNÉ myšlení - V SOUVISLOSTECH -
sobě vlastní otázky, které neřeší speciální vědy člověk ve VZTAHU k přírodě, společnosti… důsledky vědy, jejími trendy…. vztah člověka a vědy aj.
1. přednáška
- OBECNĚ O VĚDĚ
OSNOVA: 1) Co dělá z vědy vědu? 2) Paradigma 3) Pozitivismus ve vědě 4) Axiomy 5) Pravda-omyl-lež ve vědě 6) Logika a intuice
1) CO TVOŘÍ z VĚDY VĚDU ? Pro současnou vědu to je: Systematické poznávání skutečnosti • • • • • • • • • •
PŘEDMĚT definován u každé vědy; meziobory a podobory METODY a metodologie Kritičnost a věcnost Návaznost, třídění poznatků, podobory Hierarchie poznatků (axiomy - vědecké zákony-hypotézy) KAUZALITA jako hlavní podklad zákonitostí Racionalita – tj. využívání logiky Zákonitosti jsou cílem hledání (objektivní věd. zákony ) Predikce Tvořivost myšlení jako základ objevů
2) PARADIGMA vědy Paradigma – vzor, soubor vzorů (př. jazyk) Nově s VĚDOU a jejím vývojem spojil T. S. KUHN – šedesátá léta 20. stol. v knize STRUKTURA VĚDECKÝCH REVOLUCÍ Jedna z nejcitovanějších knih
vědecké paradigma Soubor vědomých i nevědomých představ a požadavků kladených na vědu –
Metodologických Psychologických Sociálních odborných a dalších
Úkoly řešené vědou, pozice vědy, užívané metody, postavení vědců (prestiž), prostředky na vědu atd. VĚDA – její OBSAH a její OBRAZ V URČITÉ EPOŠE
Mikuláš Koperník (zemřel 1543) – kat. kněz Giordano Bruno (upálen 1600) – kat. kněz problém hypotéz a důkazů
Kopernicus
Bruno
G. Bruno: Dialogy, obsahuje díla: Večeře na Popeleční středu, O příčině, principu a jednom, O nekonečnu, universu a světech; Praha, 1956; revid.překlad nakl. Academia, Praha, 2008
Problém důkazu paralaxy
3) POZITIVISMUS VE VĚDĚ Filosofický směr – týkající se vědy, poznání Původní význam slova „pozitivní“ je daný, jistý, spolehlivý, věcný, skutečný, střízlivý... Úspěchy „pozitivní“ vědy – zejm. mechaniky – posílily u slova význam „kladný“ Založil Auguste Comte (1.pol.19.stol.,F) Tři stadia vědy
pozitivismus odmítal
Jakékoliv spekulace, i intuitivní hypotézy Metafyziku (filosofii) Interpretace Subjektivitu
Přispěl k exaktnosti vědy, Avšak kritizovali ho sami vědci… PROČ? …vývoj pozitivismu…
pozitivismus mimo vědu Doktrína pro svou úspěšnost ve vědě chápána jako obecná doktrína, tj. její přenos mimo vědu… plánování, počítání Jako doktrína pro vědu užitečný (s výhradami) Pro moderní západní společnost dost ničivá…. Příklady:
„vědecké“ řízení společnosti ? hodnocení člověka penězi, poměřování penězi (lze počítat) ? znevážení morálky ve společnosti (morálku nelze vážit, měřit…, nemá hodnotu…) ? politika bez etiky, společnost bez duše…aj.
4) AXIOMY (výchozí postuláty) ZÁKLADNÍ tvrzení, které se definuje jako PRAVDIVÉ, a tudíž SE NEDOKAZUJE Druhy axiomů: - „evidentní“ - „intuitivní“ - kalkuly (pro logickou úplnost)
Požadavky na AXIOMATICKÝ systém 1. Nezávislost 2. Bezespornost 3. Úplnost (problém např. fyzika)
5) PRAVDA – OMYL – LEŽ Pravda – shoda poznatků se skutečností Omyl – neúmyslná nepravda; ve vědě časté - část omylů se může stát „pravdivými“ (např. Einsteinova kosmologická konstanta…), vedou k dalšímu hledání
Lež – úmyslná nepravda (prospěch, prestiž)
PRAVDA Dělení: A) - absolutní - relativní.... pravděpodobnostní -B) - objektivní - subjektivní… problém psychologie, estetiky…
vědecký zákon OBJEKTIVNOST Kritéria: tři „o“ pro objektivnost obecnost opakovatelnost ověřitelnost
OMYLY VE VĚDĚ a) Axiomatické (strnulé axiomy)
b) Metodologické (přístroje, metody, přístupy…) c) Psychologické (problém představivosti,nezvyklost nového aj., přílišné sebevědomí…) d) Sociálně a ideologicky podmíněné
6) LOGIKA A INTUICE VE VĚDĚ LOGIKA ve vědě – nástroj racionálního myšlení - formální věda - není zkušenostní vědou
- formální pravidla usuzování - vyvíjí se – má dějiny i současný vývoj
intuice nelze přesně definovat spojena s lidským nevědomím usuzování z nevědomých informací „vhled“, „aha efekt“ (heureka), tušení, nápady, imaginace, sny…
V této knize Eistein píše ve stati O fyzice:
Co jsme se v přednášce dozvěděli: •
Filozofie je samostatné kritické myšlení o celkových souvislostech.
•
Západní věda spočívá na racionalitě, kauzalitě, objektivitě a predikování.
•
Paradigma vědy je obsah a obraz vědy v určité epoše.
•
G. Bruno nedokazoval heliocentrismus (učinil před ním T. Koperník), avšak předpokládal mnohost vesmírů
•
S moderní vědou vznikl soubor nároků na vědu, který se nazývá vědecký POZITIVISMUS. Zdůrazňoval měřitelná fakta. Později musel být upravován.
•
Vědecká pravda má různé aspekty. Může to být názor uznávané většiny (např. stanoviska přijatá na vědecké konverenci), ale také hypotéza jednotlivé osobnosti smysluplněji interpretující „nesrozumitelná“ fakta… apod.
•
Ve vědě samozřejmě vznikají také omyly (neúmyslné nepravdy) – a to z nejrůznějších důvodů. Někdy přinesou nečekaný objev.
•
A bohužel se ve vědě také výjimečně lže (lež – úmyslná nepravda). Proč – otázka k diskusi.
•
Ve vědě má značnou roli nejen logika (formálně správné usuzování), ale také intuice (vhled, nápad), a tvořivost (imaginace). Podobně jako je tomu v životě!
