Moskva není Petrohrad ... s. 4 Nové filmy AČFK ... s. 6 Nervy v Redutě ... s. 7
Jelena Espace Dorleans, 21.00 Nehybný úvodní záběr na dům skrze větvoví, na větvičce v rohu sedí havran. Klid rozčísne až po desítkách vteřin přílet druhého. Otvírací scéna je skoro jedinou připomínkou Zvjagincevovy předchozí meditativní poetiky. Duch Andreje Tarkovského zůstává sedět na větvi a my se vydáváme přímo do nitra současné ruské společnosti. V poklidu, s využitím statických, precizně komponovaných záběrů nahlíží hvězda ruského artového filmu do obýváku plného tenzí; do obýváku, v němž se odráží celé dnešní Rusko. Napětí země bez střední třídy, napětí dvou manželů z dvou různých světů. Osamocení a nepochopení dvou bytostí, bloudících bytem po svébytných osách. Apartmán jako labyrint, život jako nevyhnutelná tragédie, Zvjagincev jako neúprosný realista. Jelena pochází z nuzných poměrů, její muž disponuje penězi, s nimiž přichází rozdílný pohled na život, výchovu potomků a morálku. Kritika se neshodla, zda jde o trochu schematicky napsanou, byť perfektně natočenou tragédii, či o režisérův majstrštyk. Budete to muset rozsoudit vy. –tom–
filmové listy 07 38. Letní filmová škola Uherské Hradiště Pátek 27. 7. 2012
2
Made in Hungary
Stane se dnes
Stalo se včera
Můj táta je Maďar. V žilách mi tak koluje krev od Györu (a mám to rád ostré), ale to je taky vše – maďarsky neumím. Táta na mě svou mateřštinou prostě nemluvil. Ach jo, tati... proč? Nejen že bych na to balil holky (maďarština je 2. nejvíc sexy jazyk na světě), ale ještě bych nemusel číst české titulky u všech maďarských filmů. A že jich tady letos je. Věnovali jsme se v Listech hlavně Bencemu Fliegaufovi, protože je to jednoduše mág. Zítra si konečně přečtete i rozhovor s Istvánem Szabóem; i když do interview s naší redaktorkou se mu moc nechtělo. V jeho retrospektivě je devět filmů, stačí si vybrat (na programu jsou ještě tři). Dnes do Hradiště přijíždí výjimečný maďarský animátor, který točí tempem jeden film za dvacet tři let – Marcell Jankovics. Jeho dvouapůlhodinové životní dílo Tragédie člověka (2011) uvádíme v české premiéře dnes v Redutě o půl deváté. A zítra si o filmu přečtete rovnou na titulce (promítáme ho i v sobotu). A pořád to není vše. Doufám, že jste chodili i na maďarské filmové komedie (stihnete dnes stylově Konec či zítra Svědka). Nebo na maďarské němé snímky (v sobotu ještě Hortobágy!). Deset děl jsme vybrali do reprezentativní sekce „nový maďarský film 60. let“ – Beznadějní, Sindibád, Hvězdy na čepicích... vše prověřeno časem. Maďarům sice nerozumím jediné slovo, ale blízkost k nim cítím velkou. Takové mé divočejší já. Akkor is, hogy magyarul nem tudok egy kukkot sem. –oubi–
· 11.30
Hrál se fotbal
Petr Vlček se v Polsku vyzná – a v Redutě 2 vám řekne víc o Českých motivech v rané tvorbě Agnieszky Hollandové. Režisérka bohužel nepřijede, tak si o ní nechte aspoň povídat.
Zápas mezi štábem LFŠ a Hosty se nesl v překvapivě vypjaté atmosféře. Oba týmy hrály s obrovským nasazením – ale o trochu větší ukázali přece jen Hosté a vyhráli 5:2.
· 13.30
Obě mužská družstva pak naráz nastoupila proti Dívčímu týmu, který trenérka Iva Hejlíčková před zápasem povzbuzovala: „Všechny si dáte panáka, abyste zdivočela!“
Aktuální stav ruské kinematografie a kultury – beseda v Redutě 2. S Vasilijem Barchatovem, Viktorií Gromikovou, Ivanem Gudkovem a novinářem Ondřejem Mrázkem.
· 15.30 V Redutě 2 dostanete Lekci filmu podle Ondřeje Vetchého. Známého herce se na jeho Masterclass zeptejte na cokoli – o filmu, herectví či životě. A možná přijde i Jiří Luňák.
Evidentně to pomohlo a Dívky rozložily Muže 3:1 na penalty (po nervy i trenky drásající remíze 4:4).
· 17.30 Dvě hodiny po Ondřeji Vetchém nám filmovou lekci dá také István Szabó. A to není každý den. Lekce filmu samozřejmě natáčíme, ale na živo je to mnohem lepší. V Espace Dorleans.
· 20.30 Před projekcí svého posledního filmu Like Someone in Love obdrží íránský režisér Abbás Kiarostamí Výroční cenu AČFK. O půl deváté v kině Hvězda.
Letní filmová škola hrou
Policie! Potírání kriminality na Uherskohradišťsku Tvrdé zločiny se trestají bez milosti. Bára Procházková o tom ví své – a svou zpověď napsala i nám. Budiž její klopýtnutí drsným mementem pro ostatní: Kolem půlnoci stojí strážníci na Masarykově náměstí, a to deset metrů za začátkem pěší zóny a pokutují cyklisty, kteří nesesednou z kola. My to měli každý za pětistovku. Toto opravdu není smysl policie... Přesto bacha! Tak pokud máte kolo... tak na něm proboha nejezděte! Alespoň ne na pěší zóně. O půlnoci.
Foto: Marek Malůšek
Filmové listy. Číslo sedmé. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři) a Anna Vondřichová (korektury). Na papír Cyclus Ofset 115 g/m2 tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.500 ks. Použitá barva: PANTONE 871. Pište, chvalte či spílejte na:
[email protected].
NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA! 8.30 ZTRATIL SE ČLOVĚK Reduta 1 Kam se všichni ti chybějící lidé poděli v tak malé zemi? Existují snad nějaké neviditelné díry, jimiž propadli? Fascinující fiktivní dokument o závažném společenském problému, rané dílo Šóheie Imamury – muže, který je synonymem moderního japonského filmu. Skládanka, která vás rozloží.
23.59
11.30
LIDSKÉ TORNÁDO Klub kultury
SLUNEČNÍ JAS Klub kultury
„To nejsou lidi, to jsou negři!“ Poslední výkřik blaxploatace, satirická tečka za žánrem, který padl za oběť vlastním klišé. S korektností si hlavu nelamte, čeká vás nefalšované buranství, sláma z bot a přízvuk, který ukroutí ušní boltce. Geniální rýmovačky. Watch this good shit!
Szabóova procházka po 20. století, na níž se vám dostane hned tří průvodců. Všichni s tváří Ralpha Fiennese. Kritika monarchie, nacismu i komunismu. Uprostřed všeho pak jedna výjimečná žena a tajemný recept na rodinný poklad Sonnenscheinů – tonikum Sluneční jas.
3 KONIBAR V uličce u Slováckého divadla Nejsilnější zážitek letošní Filmovky. Nejen koňský výsek, ale i cesta do hlubin slovácké duše. Jalové víno do dvoudecky za 10 Kč – a cucal bych tam ten patok klidně dva dny. „Před Olinou Blechovou žil s Jitkou Zelenohorskou, on s ní byl, dyť Valdu zachránila...” Tady mohl Peckinpah natáčet své Strašáky (1971). Nahotinka z LEA na zdi, ve dvoře starý povoz, ekl záchod jako z Trainspottingu. Salám 1 kus 80 Kč. Pro obsluhu jste jako neštamgast neviditelný. „Od Nagana nekúřím!
Tož, dej mně eště válec...” – „Dyť kdy Valda odešel, za Havla... ale né, za Husáka, nevíš nic, ty šu**** pobúchaný!” Byl jsem tam všeho všudy 20 minut, ale materiálu mám na tři scénáře. Hádali se taky o Masaryka. „Čejč nebo Hodonín... je to jedna gubernie. A za Hodonínem na jih už je Orient. Černoši tam žerou bílou čokoládu...” Konibar je i na Facebooku. 50 nejvěrnějších. Teď už 51. Dnes otevřeno od 9 do 19. Svatá borovičko!
20.30
15.30
LIKE SOMEONE IN LOVE Hvězda
EVROPA, EVROPA Sportovní hala
Na japonskou notu, v rytmu amerického šlágru Elly Fitzgeraldové, ve francouzské koprodukci. Nejnovější Kiarostamí je ale jinak stále mistrem mizanscény a záběrů, které pohlcují jako tóny titulní romantické písně. Noční Tokio a ryzí umění, láska bez ohledu na věk, přehlídka rolí a sociálních norem.
Agnieszka Hollandová vám ukáže, jak patologicky sexy může být valčík Hitlera se Stalinem. Náckové, komunisti a mezi nimi jeden zmatený židovský teenager, který si libuje v převlékání kabátů. Netypická road movie po válečných polích Evropy, lehce šmrncnutá psychedelií.
17.00 DREYFUSOVA AFÉRA (MANIPULACE S REALITOU) Reduta 1 Filmový alchymista Méliès nikoli pouze jako mistr legendárních sci-fi lavin. Tentokrát coby tvůrce vůbec prvního politického thrilleru filmového plátna. Odvážná devítidílná rekonstrukce zmanipulovaného procesu s důstojníkem Alfredem Dreyfusem – nevídaný kopanec do řad francouzské justice.
BAKUR BAKURADZE Hm, že nejsou teatrální? To možná ano. Jak to vypadá v Rusku s oficiální podporou uměleckého filmu? V Rusku je to možná lepší než v řadě jiných zemí. Existuje tu jedna instance, ministerstvo kultury, a ta podporuje řadu projektů. Je jich nejméně třicet ročně. Co bylo hlavní ideou při natáčení Lovce? Šlo i o reakci na jisté tendence v ruském filmu? Protože v mnoha filmech z venkovského prostředí vidíme opilce, nadávky... Váš film je naopak velmi klidný, tichý. Lovce jsem nezačal točit s myšlenkou opozice vůči tomu, co lze vidět v jiných ruských filmech, je to v něm nicméně přítomno. Chtěl jsem představit člověka, který je na jedné straně vlastně primitivní, žije až takovým prvobytně pospolným životem. Na druhé straně má v sobě určité genetické dědictví. A v situaci, kdy čelíme rozpadu veškerých institucí, které by nám pomohly se zorientovat ve světě, umí tento člověk jít svou cestou. Najít si způsob jistého sebevzdělání. Chtěl jsem ukázat, že je to možné.
4 Festival vrcholí, všichni jedou naplno, zmatkům se nevyhnete. Když jsem ve středu v 16.15 telefonoval, jak to vypadá s rozhovorem s Bakurem Bakuradzem, dozvěděl jsem se, že na mě od 16.00 čeká i s překladatelkou v hotelové restauraci. Ke mně se to jaksi nedoneslo. Rychlý telefonát do hotelu, série vzájemných omluv, pak běžet vytisknout otázky a vyrazit do deště. Naštěstí je pan Bakuradze příjemný, přemýšlivý člověk, stejně jako jeho filmy. Za vůně cigaret a zvuků kapek dopadajících na slunečník nad námi jsme rozjímali nad bolístkami a přednostmi ruské tvorby. A i nad tím, jak se liší zvuky kroků v Moskvě a Petrohradu. Pocházíte z Gruzie, ale v poslední době se z Vás stal jeden z nových talentů ruského filmu. Máte pocit, že Váš původ je nějak důležitý pro estetiku či témata Vašich filmů? Ta otázka jako by už předjímala nějakou odpověď. Ale ono to není tak přímočaré, protože každý člověk samozřejmě čerpá především ze svého dětství. Ovlivňují vás i ostatní fáze života, ale pro každého tvůrčího člověka jsou podstatné kořeny. Já jsem v Gruzii prožil prvních osmnáct let svého života, což se samozřejmě v mé tvorbě projevuje. Váš film Lovec je velmi autentické, minimalistické dílo. Ale mám pocit, že
se v dnešním ruském filmu objevuje více režisérů, kteří využívají dokumentaristické či realistické postupy. Souhlasil byste? A cítíte se být součástí určitého hnutí? Já si nemyslím, že by v Rusku bylo mnoho režisérů natáčejících podobné filmy. Samozřejmě nějací jsou. Ale je jich velmi málo. Cítím se být členem určité generace, ale myslím, že co se týče stylu, jsme každý někde jinde. Spíše mě oslovují zahraniční režiséři, například Albert Serra či Lisandro Alonso. Se svými generačními souputníky mám dobré vztahy, ale jejich práce mi není blízká. Já jsem myslel třeba na Sergeje Loznicu a další, kteří vzešli z oblasti dokumentu. Vzhledem k tomu, že jste studovali na Ruském státním institutu kinematografie (VGIK), chtěl jsem se zeptat, jestli právě tam nevzniká nějaké podhoubí? Jestli se osobně znáte, sdílíte určité myšlenky? Loznicu samozřejmě znám ze školy, přátelíme se. Ale víte, já bych řekl, že moje ani jeho filmy nejsou realistické, využívají určité filmové konvence, byť to třeba dělají tak šikovně, že ani nejsou vidět. Viděl jste Loznicův nový film V mlze? Viděl. Já si nemyslím, že by ty filmy zaznamenávaly skutečnost, spíš že se vzdalují od určité vyumělkovanosti, jsou, řekněme, pravdivé.
Protagonisté jsou neherci. Jde o skutečné místní obyvatele? A jsou charaktery nějak inspirované jejich skutečným životem či skutečností obecně? Většina představitelů jsou skutečně neherci, kteří pocházejí z oblasti, kde jsem natáčel. A k té inspiraci skutečností, já řeknu zdánlivou banalitu. Když něco píšete, tak si to nemůžete vycucat z prstu. Ať už vyprávíte jakýkoli příběh, tak se buď musel stát vám, anebo ho znáte z vyprávění a pak už ho nějak přepracujete. Vždy mám rámcovou myšlenku, co chci vyprávět, ale v určité fázi musím vyrazit na místo, kde chci natáčet, a tam vstřebávám prostředí. Když natáčíte realistický film, vycházíte z tkáně života. To se netýká žánrového filmu, který nemá s realitou nic společného, a můžete si vymyslet, co chcete. Ale u filmů, které točím já, to prostě nejde. Jak říká můj producent: „Šaty se měří na člověka, ne člověk podle šatů.“ Používáte pozorovatelský přístup, dnes velmi běžný v sociálním realismu. Lovec je sice velmi autentický ve vyobrazení prostředí, ale přitom jeho témata jsou univerzálnější a příběh intimní. Hlavní postava je od společnosti spíše odtržena. Rozumím, o čem je řeč. Je to složitější. Podle mě je každý člověk svým způsobem odtržen od ostatních. A je to také
ROZHOVOR relativní v tom smyslu, že někteří lidé žijí obklopeni ostatními, a přitom se cítí odtrženi, a naopak mnozí lidé, co žijí v pustině, žádnou izolaci necítí. Chtěl jste se zeptat, proč natáčím tímto způsobem? Mně především přišlo podnětné to zvláštní napětí mezi vyobrazením obyčejného života a tematizací hlubších, univerzálních témat. Na tom jsou mé filmy založeny. Ale nejde o žádný intelektuální konstrukt, vzniká to spíše intuitivně. Já příliš nepřemýšlím o formě. Mě jednoduše zajímá skutečnost, zajímá mě stav člověka, který sedí a v tichu přemýšlí, ale forma přichází intuitivně. Takže se obojí zřejmě potkává na nějaké intuitivní úrovni. Není to v mozku, ale spíš ve vnitřních orgánech. Váš hrdina je farmář, který se zároveň věnuje lovu. Lov tu však není jen koníčkem, hraje tu až určitou symbolickou, spirituální roli. Tuto otázku si často kladu, stále se mi vrací. Proč vlastně člověk chodí lovit, když maso má? Podle mě chce najít určitou rovnováhu v pohledu na život. Prasata, která můj hrdina chová, jsou zvířata závislá na člověku. Kdyby je vypustil do přírody, zahynou. Z jednoho úhlu pohledu jde o takřka totéž zvíře jako divočáci, které loví. Ale divoké prase je
bírají selátka. Člověk, který žije se zvířaty celý život, vám však řekne, že takové situace velmi silně prožívají. Chtěl jsem se též dostat za verbální úroveň komunikace, kde je něco hlubšího. K emocím, které jsou vyjádřené minimalisticky, ale přitom jsou pochopitelné. Práce se zvukem je vůbec zvláštní, lze se tam opřít jen o vlastní intuici. Jakmile se jej snažíte jakkoli upravit, mizí z něj veškerá skutečnost. Je to jako když čtete nějaký verš; je-li dobrý, tak to poznáte, ale říci přesně proč je nesmírně složité. Když třeba ztišíte výstřely, narušíte dojem reality. I teď, když tu sedíme, je slyšet hudba, kolem jezdí auta, prší a nic z toho nejde vypustit. Můžu k tomu říci jednu historku. Na konci Lovce je scéna, kdy Ljuba odchází po propuštění z vězení, a nám se špatně nahrál zvuk jejích kroků, což nám došlo až v Moskvě. Nikdy nenatáčím zvuk ve studiu, takže jsme vyrazili do terénu, ale ať jsme v Moskvě chodili, jak jsme chodili, nikdy se nám to nepozdávalo. Nakonec jsme museli vyrazit zpět do Petrohradu a natočit to tam. Možná jde o nějaký můj předsudek, ale já na to velmi věřím. Bohužel jsem neviděl Váš předchozí film Šultes, ale vím, že se odehrává ve městě. A protože pro témata v Lovci je důležité mimoměstské prostředí, chci se zeptat, zda i v Šultes jde o podobný přístup, podobná témata?
Jsou tam určitě styčné body. Šultes je o vztahu člověka a prostoru, člověka a prostředí, člověka a města. O tom, jak jej město či prostředí obecně ovlivňuje. To mají oba filmy společné. Rozdíl je v tom, že Lovec je film spíš nadčasový, zatímco Šultes je jednoznačně ukotven v současné Moskvě. Šultes je film o odcizení člověka člověku, člověka městu, člověka světu. A Lovec je naopak o vztazích a poutech. Prý nemáte rád mnoho současných ruských filmů, protože obsahují příliš mnoho uměleckých klišé. Které ruské filmy tedy osobně oceňujete? Dobrých filmů není moc, ale zase jich není tak málo. Mě oslovují tvůrci jako Boris Chlebnikov, Nikolaj Chomeriki, Vasilij Sigarev, Valerija Gaj Germaniková, Andrej Zvjagincev či Sergej Loznica. Proč jsou dobří? Protože jejich filmy jsou hledáním. U většiny ostatních je to rutina a řemeslo. Situace v ruském filmu je samozřejmě složitější, ale kdybych ji měl shrnout, je typická i tím, že většina herců se není ochotna vydat na neznámou půdu. Přeneseně řečeno, pokud nejste ochotní chodit po minovém poli, tak nemáte šanci nic najít. Bakura Bakuradzeho se ptal Tomáš Stejskal. Z ruštiny překládala Barbora Štefanová.
Pokud nejste ochotní chodit po minovém poli, tak nemáte šanci nic najít. naopak adaptováno na život v přírodě. V člověku je vlastně obojí. Divočina i přizpůsobení se společnosti. Můj hrdina by se nemohl zaobírat jen obživou, cítí v sobě i tu nespoutanou, svobodnou stránku, v níž je odtržení od společnosti. A to je potřeba, kterou cítím i já sám. Jde ale zároveň o složitou otázku a nechci ji banalizovat tím, že budu rozdělovat vše do protikladných dvojic. Ještě bych se přece jen vrátil k jednomu kontrastu, který je ve filmu přítomen na formální rovině. Do velmi tichého filmu, kde se nevyužívá hudba, vnáší napětí využití zvuku: ryk prasat, výstřely, hluk traktorů či těžkých strojů. Mohl byste to více přiblížit? Se zvukem pracuji velmi realisticky, nijak jej nezahlazuji. K té mlčenlivosti: přišlo mi pozoruhodné, že zvířata jsou němá a zdá se vám, že nic necítí i ve vypjatých scénách, například v té, kde prasnici ode-
Bakur Bakuradze (*1969) Rodák z gruzínského Tbilisi studoval film v Moskvě a jméno hlavního města nese i jeho první, středometrážní snímek, který oběhl četné světové festivaly. Celovečerní debut Šultes se též odehrává v ruské metropoli, k životu ve městě se však staví poměrně kriticky. Bakuradze je režisér, který tématy svých filmů žije; jde o hlas autenticity, jakých bylo v porevolučním Rusku poměrně málo. Noví režiséři se však čím dál víc dotýkají reality a po svém ji přetvářejí. Bakuradze je možná nejtišším a nejnenápadnějším z nich. Oba jeho celovečerní filmy – Šultes i Lovec – však byly poprávu promítnuty v Cannes. Zkoumají nenápadné pohyby v člověku a jsou vítězstvím hloubavého minimalismu nad nudou konvenčního vyprávění. Hledání národní identity i lidské identity obecně se v jeho filmech vyjevuje ze samotného pohledu kamery, tempa či práce se zvukovou stopou. Není tu místo pro vykonstruovanost, jde o zcela čistou filmařinu pro trpělivé diváky. Trpělivost se však vyplácí. –tom–
5
Ruský film Snímky ze země, kde zítra znamená včera Co a jak točí současní režiséři ruské kinematografie
6
„Britové měli impérium, ale Rusko impériem bylo.“ Země hlubokých rozporů, země neomezených možností, podle kulturní teorie mohutný národ, podle teorie politické národ absentující. Ani současná ruská kinematografie však není jednolitým terénem; ke generační sevřenosti maďarské či rumunské nové vlny jí opravdu schází hodně. Co se tedy nachází v rozlehlém prostoru mezi širokou ruskou duší a přebujelým ruským egem? Jak mi říkal režisér Bakuradze po našem rozhovoru, tady v Evropě máme příliš těsno. Podobně jako v ostatních postkomunistických zemích – tu naši nevyjímaje – bylo i filmové Rusko devadesátých let zmítáno záchvaty exploatace. Děvky, chlast a rokenrol, však to znáte. Lačnost diváků po rychlých a levných rozkoších si podala ruku s nezvládnutou proměnou produkčního a distribučního prostředí. Film si nemohl vydělat jinak než v kinech, do televize byl poskytován zadarmo, výměnou za bezplatnou propagaci. Moc televize rostla, filmový průmysl se zmítal v nejistotách. Gangsteři a zabijáci brázdící v moskvičích ulice metropole však s příchodem nového tisíciletí přeci jen trochu ustoupili obyčejným hrdinům. Režiséři z oblasti divadla či dokumentu přinesli vyhraněnější perspektivu. Některé její plody můžete na Filmovce ochutnat. Témata rodinných vztahů začal rozvíjet již od svého debutu Návrat Andrej Zvjagincev. Cesta divadelníka ze zamrzlého Novosibirsku přes Moskvu do Benátek byla raketová. Návrat vyhrál, co mohl, navíc bodoval v tržbách a ze Zvjaginceva učinil doma skoro lidového hrdinu. V novince Jelena se můžete přesvědčit, jak se mu vydařil odklon od meditativní estetiky k realističtějšímu pohledu na dnešní Rusko. Další proměnu „starého mistra“ představuje Sokurovův opus Faust. Od mlčenlivých vztahových etud ke zkoumání vlivu moci na jedince. Sokurovovy uhrančivé obrazy se podobně jako dílo mladšího souputníka Zvjaginceva hlásí k odkazu Tarkovského. Faust však není poklidnou zbožností, ale spíše obřími bakchanáliemi. Uzavření volné tetralogie moci vás rozhodně nenechá chladnými.
Filmová distribuce AČFK Pozice AČFK v českém distribučním rybníku je poměrně nejednoduchá – nejedná se o artového distributora na plný úvazek (jako Artcam, CinemArt a další), zároveň se zákonitě s každým svým filmem s ostatními distributory utkává. Z důvodu obecně klesající návštěvnosti je již prakticky utopií prezentovat v kině ryze umělecká a divácky náročná díla typu Černé Venuše či Turínského koně. Právě Tarrův poslední film lze vnímat jako apokalyptickou labutí píseň starých distribučních pořádků. Vzhledem k výsledkům z posledních let a současným (divácky úspěšným) aktivitám AČFK se jako klíčové jeví tři distribuční oblasti:
Zatímco původem dokumentarista Sergej Loznica (debut Moje štěstí, triumf pološílené kamery v pološíleném světě) pohlíží na obyčejného ruského člověka jako na animální bytost, v Lovci Bakura Bakuradzeho zaznívají pietnější tóny. Zvířecí stránky k nám promlouvají skrze archetypální symboliku. Běsy ruské duše, stižené jak melancholií, tak zvířeckostí, vyjevuje i etnografický thriller ze sibiřských polárních oblastí Jak jsem dopadl tohle léto. Kamera spočívá mlčky v prostředí bílé mrazivé samoty, ale nenachází v lidech přirozenou hloubku jako v Lovci. Uprostřed Sibiře číhá pouze smrt a šílenství.
Mladí režiséři točí rozjuchané komedie plné bizarních postav, kostýmů a scén. Ale nejen artem živ je divák. Mladí režiséři točí rozjuchané komedie plné bizarních postav a scén. Záchvaty audiovizuální energie tryskají třeba z filmové hádanky Chapiteau-show, na Filmovce se lze do oparu podivností ponořit s Atomovým Ivanem. Debut mladičkého tvůrce sice poněkud klopýtá, ale bizarnější kostýmy jen tak nenajdete. K devadesátkové dryáčnické estetice se vrací Alexej Balabanov v novince Topič. Braková mechaničnost si podává ruku s tradicí ústního vypravěčství i toporností němého filmu. Moralitka plná sexu, střelby a pohledů do plamenů. O důležitosti kořenů a zkaženosti současného světa. –tom–
– co bude na podzim?
1. Filmy pracovně nazvané „artbuster“ (modelový snímek: Stud) – filmy s výraznou uměleckou hodnotou a zároveň silnou diváckou atraktivitou (téma, herecké obsazení, úspěšnost na největších festivalech). U těchto vlajkových lodí počítáme nejen s vyššími náklady na kopie, práva a propagaci, ale i s následnou vyšší návštěvností. Stud se nyní blíží k hranici 10 000 diváků. 2. Filmy pracovně nazvané „malý zázrak“ (modelový snímek: Hasta la vista!) – menší filmy se skrytým potenciálem, kdy je nutné diváky „pobláznit“ prostřednictvím propagace a následné šuškandy.
3. České dokumenty (modelový snímek: Dva nula) – výjimečné české dokumentární filmy. V rámci tohoto rozdělení uvedeme na podzim 2012 snímky Obchod pro sebevrahy (velkolepý černohumorný animovaný projekt Patrice Leconta, premiéra 8. 11.), Hasta la vista! (cesta za láskou a sexem přes moře handicapů, premiéra 4. 10.) a Dva nula (fotbalová dokumentární komedie, premiéra 25. 10.). 29. listopadu pak uvedeme dokument Láska v hrobě Davida Vondráčka. Jan Jílek
Ze života promítače
Reportáž psaná na převíjecím pultu Vstávají ještě před vámi, celý den jsou zavření mezi čtyřmi stěnami, v noci se kolem jedné unaveně dopotácejí na Mír a dají si zasloužené pivo. Hrdinové festivalu, lidé beze jména – promítači. Dennodenně v promítacích kabinách řeší tisíc a jeden problém a jejich úsudek má zásadní vliv na podobu projekce. Každá je pro ně menším či větším dobrodružstvím. Záleží na tom, co se zrovna po... Určitě jste už například zažili, že obraz na plátně přeskočí. Většinou je to způsobeno slepkou na filmovém pásu, který se v minulosti přetrhl. Promítač musí obraz ručně zkorigovat a jede se dál. Rychle zpátky k převíjecímu pultu, protože je třeba převinout odpromítané kotouče. Stále sleduje čas, přichází okamžik pravdy – prolnutí. Film totiž sestává hned z několika navazujících kotoučů. Letité stroje v kabině se přehřívají a promítač čeká na svou chvíli. Modlí se za čtverečky a kolečka, které by se těsně před akcí měly objevit v rohu plátna. Adrenalin stoupá a pozornost je na sto deseti procentech. Značka se totiž objeví (když se objeví) pouze na zlomek vteřiny. Je prolnuto. Při projekci samozřejmě může dojít k mnoha dalším neštěstím, jedno z nich je ale promítačova noční můra. Přetržený film. To je ta chvíle, kdy se v sále rozsvítí, diváci si stěžují a promítač „lepí“ ostudu. Mějte proto pochopení, promítači s vámi mají jen ty nejlepší úmysly a doslova pro vás potí krev. Historka z Reduty na závěr – když bylo třeba bleskurychle vyměnit objektiv na promítačce. Olej nikde po ruce, infarktová situace. Promítač si otřel zpocené čelo a lubrikoval vlastním potem. Prý to ale jde i se sáčkem od lovečáku. –ona–
Punk´s (not) dead Včera ve Hvězdě
Odlišné názory a sny vedoucí ke střetu, jehož průběh je zásadní pro obě strany. Snaží se najít cestu k usmíření. Zvláštní, kolik podobného mají československé snímky z poslední doby – Občanský průkaz, Dům a DonT Stop. Ledzeppelinovské vlasáče z pálivé komedie děsí vojna, vlastní rodiče a budoucnost. Eva sice pomáhá svému zemitému otci stavět své budoucí hnízdo na vesnici, potají ale chystá odlet za hranice. A pankáči z debutu Richarda Řeřichy? No future and I hate all of you. Hudebním chaosem a naštvanými texty chtějí zbourat unylost a šedivost dané doby, profackovat své okolí, vyvést ho z letargie. Za pomoci agresivní energie a přílivu vzteku. Vtipné, jak většina médií o vynikajícím filmu DonT Stop píše jako o celkem zdařilém snímku bez přesahu. DonT Stop je výpovědí o hroutících se ideálech, o punku, který se stane vaší vyčerpávající osobní revolucí, ale ničím víc. Ze zdivočelé jízdy se stává melancholie, z agentů chaosu vysokoškoláci mířící na vojnu. Kdoví, jak film zapůsobil na literárního pankáče Jaroslava Rudiše, jehož poslední román rovněž odpovídá na otázku: „Kam se, doprdele, poděl ten odpor?!“ –oči–
7
PÁTEK 27. 7. ef MÍSTO 8.30 ef Hvězda ef Reduta 1 9.00 ef Espace Dorleans Reduta 2 9.30 Klub kultury ef Sportovní hala Zasedací míst. Reduty 11.00 Hvězda ef Reduta 1 11.30 ef Espace Dorleans ef Klub kultury Reduta 2 12.00 Sportovní hala
TYP | DÉLKA | FORMÁT
ROK
JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST
115 Jak jsem dopadl tohle léto | Kak ja provel etim letom 101 Ztratil se člověk | Ningen džóhacu
cv | 124 min. | 35 mm cv | 126 min. | Blu-ray
2010 1967
R | A | ČE J | A | ČE
212 Příběh filmu: Odysea - 10. a 11. epizoda | The Story of Film: An Odyssey - Episode 10, 11 WORKSHOP FILM A ŠKOLA
cv | 120 min. | DVD
2011
A|Č|-
20 44
cv | 73 min. | 35 mm cv | 82 min. | 35 mm w | 150 min. | PC
1967 2007
M | - | ČE M | A | ČE Č|-|-
180 Konfident | eŠteBák 104 Fallové | The Falls
cv | 108 min. | DCP cv | 185 min. | BetaSP
2011 1980
S|-|A | - | ČE
O. Vetchý, Jan Gogola
133 Deset | Ten 36 Sluneční jas | Sunshine České motivy v rané tvorbě Agnieszky Hollandové
cv | 91 min. | 35 mm cv | 173 min. | DVD pře | 90 min. | PC
2002 1999
PE | A | ČE A | Č | OV Č|-|-
Abbás Kiarostamí István Szabó Petr Vlček
118 Faust [R: 28. 7. - 21.00]
cv | 134 min. | DVD
2011
R|Č|-
13.30 Reduta 2 14.30 ef Hvězda Reduta 1 15.00 ef Espace Dorleans Klub kultury 15.30 Reduta 2 ef Sportovní hala 17.00 Hvězda Reduta 1 17.30 ef Espace Dorleans ef Klub kultury ef Reduta 2 18.00 ef Sportovní hala 20.30 ef Hvězda ef Reduta 1 21.00 Divadelní stan Espace Dorleans ef Klub kultury 21.30 LFŠ Music Stage Masarykovo nám. Smetanovy sady Sportovní hala Stan café V lese 22.30 ef Divadelní stan 23.00 Stan café V lese 23.30 ef Espace Dorleans Hvězda LFŠ Music Stage Masarykovo nám. Smetanovy sady 23.59 ef Klub kultury Sportovní hala
JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Jasno, 28 °C, vytahujte plavky. A ZÍTRA: Koupačka!
STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV
74
Ticho a křik | Csend és kiáltás [R: 28. 7. - 17.30] Mléčná dráha | Tejút Workshop pro filmové kluby - Práce s artovým filmem
w | 120 min. | PC
Grigorij Dobrygin
Č|-|-
Aktuální stav ruské kinematografie a kultury
beseda | 90 min. | PC
RU | - | OV
Putička (hud. Doprovod Dikolson) | Grandma's Boy (live score: Dikolson) Oberhausen blok VI.
sf | 56 min. | 35 mm blok | 65 min. | 35 mm
1922 - | AM | ČE 1958-61 N | - |
V. Barchatov, V. Gromiková
Olaf Möller
134 Věrná kopie | Copie conforme 24 Sindibád | Szindibád
cv | 106 min. | 35 mm cv | 90 min. | 35 mm
2010 1971
A, F | Č | OV M|Č|-
Abbás Kiarostamí
Lekce filmu podle Ondřeje Vetchého 150 Evropa, Evropa | Europa, Europa
lf | 90 min. cv | 107 min. | 35 mm
Č|-|P, N | A | ČE
Ondřej Vetchý
1990
173 7 dní hříchu 93 Manipulace s realitou: Méliès vs. Lumiere
cv | 99 min. | DCP blok | 110 min. |DVD
Č|-|-|-|-
O. Vetchý, Josef Urban aj.
Lekce filmu podle Istvána Szabóa 57 Doktor Živago | Doctor Zhivago 212 Příběh filmu: Odysea - 12. a 13. epizoda | The Story of Film: An Odyssey - Episode 12, 13 [R: 28. 7. - 9.00]
lf | 90 min. cv | 197 min. | 35 mm cv | 120 min. | DVD
A|-|A | - | ČE A|-|Č
István Szabó
1965 2011
83
cv | 97 min. | 35 mm
1971
A | - | ČE
135 Like Someone in Love [R: 28. 7. - 8.30] 46 Tragédie člověka | Az ember tragédiája [R: 28. 7. - 23.00]
cv | 109 min. | DCP cv | 160 min. | Blu-ray
2012 2011
J | A | ČE M | A | ČE
Loutkářský soubor Teatro Truhla: Jezdci z Promissetownu 119 Jelena | Elena 154 I katové umírají! | Hangmen Also Die!
DIVADLO cv | 109 min. | DVD cv | 134 min. | DVD
2011 1943
R | - | ČE A | - | ČE
DVA 165 Poupata 15 Proud | Sodrásban 149 Osamělá žena | Kobieta samotna Epy Epy
KONCERT cv | 93 min. | 35 mm cv | 81 min. | 35 mm cv | 92 min. | DVD KONCERT
2011 1963 1981
Č|-|M|Č|P | - | ČE
Sketa Fotr
KONCERT
2012
- | - | AE
Seed
PARTY
Sweet Sweetback's Badassss Song
2012 1896 1902
137 Opuštěná země | Sulanga Enu Pinisa 120 Lhostejnost | Bezrazličie Radio 1 Night: Gadjo.cz Samotáři 155 Romeo, Julie a tma
cv | 108 min. | 35 mm cv | 82 min. | DCP PARTY cv | 103 min. | 35 mm cv | 94 min. | 35 mm
2005 2011
SI | A | ČE R | - | ČE
2000 1959
Č|-|Č|-|-
89 30
cv | 85 min. | 35 mm cv | 104 min. | 35 mm
1976 2007
A | - | ČE M|Č|-
135 Like Someone in Love 26 Svědek | A tanú
cv | 109 min. | DCP cv | 105 min. | 35 mm
2012 1969
J | A | ČE M | - | ČE
212 Příběh filmu: Odysea - epizoda 12. a 13. | The Story of Film: An Odyssey - Episode 12, 13 182 Jmenuji se Ki | Ki
cv | 120 min. |DVD
2011
A|-|Č
cv | 99 min. | 35 mm
2011
P | - | ČE
41
cv | 110 min. | DVD
2002
M | A | ČE
122 Srdce jako bumerang | Serdca bumerang 110 Chci to vidět | Je veux voir
cv | 96 min. | DVD cv | 69 min. | 35 mm
2011 2008
R | A | ČE F, AR | A | ČE
151 V temnotě | W ciemnosci 131 Vítr nás odvane | Bad ma ra khahad bord Současný maďarský film
cv | 144 min. | 35 mm cv | 118 min. | DigiBeta pře | 90 min. | DVD
2011 1999
P, N | A | ČE PE | A | ČE Č|-|-
Lidské tornádo | The Human Tornado Konec | Konyec
Abbás Kiarostamí Marcell Jankovics
Olaf Möller
SOBOTA 28. 7. 8.30 ef Hvězda Reduta 1 9.00 ef Espace Dorleans
ef ef ef ef ef
Klub kultury 9.30 Sportovní hala 11.00 Hvězda Reduta 1 11.30 Espace Dorleans Klub kultury Reduta 2
Existuje předsmrtný život? | Van élet a halál elott?
Abbás Kiarostamí Mircea Dan Duta
LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | sf – středometrážní film | lf - lekce filmu | pře – přednáška | w – workshop | A – anglicky | AR – arabsky | Č – česky | F – francouzsky | J – japonsky | M – maďarsky | N - německy | P – polsky | PE – persky | R – rusky | RU – různé | S – slovensky | SI – sinhálsky | AM – anglické mezititulky | AE – anglické elektronické titulky | ČE – české elektronické titulky | OV – overvoice. Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].
