filmové listy 06 38. Letní filmová škola Uherské Hradiště Čtvrtek 26. 7. 2012
Abbás Kiarostamí ... s. 4 Proti všem! ... s. 6 Z rakouského sklepa ... s. 7
Chuť třešní Espace Dorleans, 11.30 Mezinárodní kritiku začala íránská nová vlna překvapovat už v 80. letech. V poslední dekádě minulého století začal „filmový zázrak“ z Íránu objevovat i svět – a oficiální stvrzenkou fenoménu minimalistických (spirituálních) snímků byla Zlatá palma z Cannes 1997. Kiarostamího oceněné dílo Chuť třešní dobře znají čeští diváci z Projektu 100 (1999), je ale na čase si ho znovu připomenout. Nejslavnější dílo íránské kinematografie 90. let symbolizuje ve filmovém stylu vše, co se kritici a festivaloví diváci postupně naučili na artových snímcích oceňovat. Meditativní tempo, nedořečenost motivů i zápletek, dlouhé záběry, minimum akce. O hlavním hrdinovi Badiim se dozvíme, že chce spáchat sebevraždu, ale už ne proč. Okolní svět vidíme ohraničený kabinou jeho auta – jak postupně přemlouvá kolemjdoucí k asistenci u posledního úkonu. Nevzrušivé popojíždění smutnou průmyslovou krajinou vás do půl hodiny přeladí na vnímání času, ve kterém bledne důležitost lidské existence. A nejednoznačný závěr žádnou uspokojivou odpověď nedává. –oubi–
Dobrá práce
2
„Tož dobrá párty, totok, ne?“ přitočí se David ze štábu a skoro to vypadá, že mě vyzve do kola. Nedivím se: atmosféra v Míru je hustá tak, že by se dala houslovou strunou krájet. Je po půlnoci a místo dýdžeje s notebookem dostává (nejen) místní omladinu do varu... cimbálka! Šohaji protáčajů děvčice, ty pišťijů radosťů a všici zpívajů. To by se jeden naučil i verbuňk. Naleštit čižmy a muziko, sólo! Před Mírem na lavičkách klasicky plno i ve středu ve tři ráno. Tady se asi nechodí do práce... Po pondělním nudistickém extempore před Stanem café V lese raději monitoruji toto problematické místo do pěti do rána. Svítá, sním či bdím, vidím červánky a ještě osobně dohlédnu na Divadelní stan. Tam vše ok a kontroluje to Kája. Páni a paní, vím, jak se ruší žal, já tíhnu duší jen k Lady Carnééééééééévááááááál. Tedy k atmošce na Filmovce generally speaking. Trochu jsem pocestoval, abych srovnal. Byl jsem párkrát v Cannes, dvakrát na Lidu v Benátkách, zajel jsem si na Berlinale. Deset let jsem sjížděl karlovarský festival, než se z něj stala zlatomládežnická matějská pouť. Vím, jak se pije v dokumentárních stanech Jihlavy. Nebo na Febiofestu. Dvakrát jsem zkusil též MFF Bratislava. I plzeňské Finále. Nikde to ale neroztáčí s takovou vervou a nasazením jako tady. Pravda, nebyl jsem v Moskvě... V Hradišti se prostě žije (a lije) do posledního dechu (a koruny). Bermudský trojúhelník „Mír–první stan–druhý stan“ je mi svědkem. Tohle jsem prostě nikde jinde neviděl. Vážení... dobrá práce. –oubi–
Dnes den AČFK!
Stane se dnes
· 15.00
· 11.30
Klubisty, kteří jsou dnes na Filmovce, zveme na pohodový petanque – na několika hřištích hned vedle vchodu na fotbalový stadion za Sportovní halou. Michal David už tam nebude.
· 17.30
Fotbal! Na umělý trávník za Hvězdou vběhne věhlasný klub FC Štáb LFŠ, aby vyzval AC Hosty. Třeba i Ondřeje Vetchého. Jen pozor, aby to nakonec nevyhrál Dívčí tým.
· 20.30
Ve Hvězdě předáme Výroční cenu AČFK Marcelu Římákovi – dlouholetému vedoucímu kulturního střediska ve Veselí nad Moravou a od r. 2011 řediteli kulturního domu v Hodoníně.
· Cca 20.45
Po předání ceny promítneme ve Hvězdě nový český film Dva nula – za přítomnosti režiséra Pavla Abraháma a scenáristy Tomáše Bojara. Hořkovtipný dokument uvádíme do kin 25. října.
· AČFK
Nechceme nosit celuloid do promítárny, ale raději pro pořádek: AČFK, pokud nevíte, je Asociace českých filmových klubů. A mimo jiné pořádá i Letní filmovou školu. Více o asociaci na s. 6.
Úvody Olafa Möllera už jsou na Filmovce pověstné. Koncentrovaně celých 90 minut si Olafa užijete v Redutě 2 – na jeho přednášce o Oberhausenském manifestu, kdy se vzbouřil německý film.
· 13.30
Iva Hejlíčková do češtiny přeložila známou knihu Petera Biskinda Bezstarostní jezdci, zuřící býci. Publikaci představí a pokřtí Iva Hejlíčková, Antonín Kočí a Michael Málek – v Redutě 2.
· 15.30
A zase Reduta 2. V přednášce profesora Thomase Ingeho se dozvíte, jaké chyby udělal Disneyho tým při natáčení Písně jihu (1946), že se stal jedním z nejkontroverznějších filmů historie.
· 16.00
Fotíte? Pokoušíte se? Pak zbystřete: v Hradišti proběhne jedinečný workshop reportážní fotografie od předního českého fotografa Karla Cudlína. Ve čtyři hodiny v Cafe Portal.
· 21.00
Ani spousta převleků nezbaví královnu galaxie samoty. Putuje dál hlubinami vesmíru se svou samotou a chlupatou palubou kosmické lodi. Buchty a loutky: Barbarella Reloaded. Divadelní stan.
Když jsem šel z Hradišťa... Připrav se... hrajem! Máte akreditaci? Chcete kolekci 10 DVD se snímky z projektu „RWE – energie českého filmu“? Tak správně odpovězte na třetí hříšnou otázku: Novinka Jiřího Chlumského 7 dní hříchu se věnuje divokým událostem v českém pohraničí na jaře 1945. Jedním z mála českých snímků na dané téma, který tu v uplynulých dekádách vznikl, byl thriller o werwolfech režiséra Jiřího Svobody situovaný na česko-polsko-německé pomezí. Jak se film jmenoval?
A) Signum laudis B) Zánik samoty Berhof C) Prokletí domu Hajnů Odpovědi (a své jméno i adresu) posílejte do pátečního rána 27. 7. na
[email protected], nebo přineste osobně do Press centra v kině Hvězda. Tři výherce ze tří otázek, které jsme tu v průběhu Filmovky otiskli, vylosujeme v sobotu 28. 7. ve 21.30 před projekcí filmu Signál. Pokud tam budete (a vyhrajete), svých 10 DVD si odnesete hned. Pokud ne, výhru vám pošleme.
Foto: Marek Malůšek
Filmové listy. Číslo šesté. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři) a Anna Vondřichová (korektury). Na papír Cyclus Ofset 115 g/m2 tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.000 ks. Použitá barva: PANTONE 370. Pište, chvalte či spílejte na:
[email protected].
NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA! 9.00 BEZNADĚJNÍ Klub kultury Dusivá (politická) klaustrofobie Miklóse Jancsóa. Příběh o likvidaci zbojníků z Kossuthova povstání v roce 1848 si tehdy maďarští diváci četli skrze vlastní historii – film lze ale „úspěšně“ přiložit i k jiným dějinám. Šance postav uniknout represím vystihuje název tohoto tísnivého snímku.
23.59
11.30
ČERNÝ CAESAR Klub kultury
PLUKOVNÍK REDL Klub kultury
„I was born in New York City on Monday… Down and Out In New York City.“ Král soulu James Brown a král amerického podsvětí v předělávce legendární gangsterky klasické studiové éry. Caesar není malý, ať žije nový černý caesar! Tentokrát drama, žádný brak. Černá duše, černý soul!
Efekt motýlích křídel jako na dlani. Rozpad Rakouska-Uherska optikou Istvána Szabóa a plukovníka Alfreda Redla (Klaus Maria Brandauer). Nenápadní hrdinové, skryté nuance v toku dějin. Sága o předurčenosti a boji s osudem, sága o tom, že někdy se prostě vyhrát nedá.
NÁDRAŽKA
KORUNA
Asi se to jmenuje jinak, ale „nádražka“ tomu sedne nejlíp. Ideální menu: jedno jídlo, čtyři druhy Svijan. Ano, sem se chodí kvůli pivu. Květákovou polévku nechte jejímu osudu a dejte si fajné Svijany. Nádražka je nicméně pouhou přestupní stanicí, kde jsme se včera rozcvičovali na zítřejší gastrorecenzi toho hlavního, co Uherské Hradiště nabízí: Konibar.
Trochu z ruky, ale kvůli tomu pivu se to vyplatí. Výborný Janáček z Uherského Brodu potěší – doporučujeme kvasnicovou jedenáctku. Pokud potřebujete spláchnout výjimečně hluboký umělecký zážitek, tak speciál 14°. Jídlo trochu kolísá: halušky včera byly fajn, moravský vrabec nic moc. Obsluha akurátní. Vchod na zahrádku z boku budovy.
Vedle vlakového nádraží
3
Vedle Slováckého divadla
21.00
14.30
KONFERENCE VE WANNSEE Espace Dorleans
CESTA NA MĚSÍC (HUDEBNÍ DOPROVOD: JAN PLÍHAL) Hvězda
Konečné řešení židovské otázky v 92 minutách. Intenzivní konverzačka o tom, jak se parta nacistických pohlavárů s obludným pragmatismem zapisuje do dějin. Decentní Branagh, roztěkaný Firth, děsivě puntičkářský Tucci. Film na velké plátno, přestože pro něj původně nebyl určen.
Je neuvěřitelné, jak Mélièsův náměsíčný trip okouzluje znovu a znovu. Má moc přimět vás natočit vlastní snímky, případně vstoupit do filmového světa hlouběji než kdy předtím. Sto deset let stará, přesto pořád tolik inspirující záležitost o kolosální síle fantazie.
17.00 OBERHAUSEN V. Reduta 1 Oberhausen dnes popáté o páté a bude to artovější než artové. Na programu jsou totiž snímky o umění a o umělcích. Loutky, balet, fotografie, a dokonce i astronomie – stačí si jen vybrat. Šestice snímků, čtyři signatáři manifestu a krátký formát. Starý film je mrtev.
ABBÁS KIAROSTAMÍ za filmaře Mohsena Makhmalbafa, aby pronikl do domu jedné iránské rodiny, dal vzniknout filmu Close-Up. Oba filmy byly na počátku zkoumání hranic reality. Dá se říci, že samotná skutečnost Vás přiměla zaobírat se hranicí mezi skutečným a smyšleným?
4
Dostihnout možná nejvýznamnějšího autorského filmaře na světě nebylo snadné a po čase začínala moje snaha připomínat zápletku z jeho filmu Kde je dům mého přítele? V něm malý hrdina pátrá po bydlišti svého spolužáka a peripetie cesty nabírají takřka detektivních rozměrů. I já jsem bloudil areálem kina Hvězda – od press centra do sídla hlavního štábu –, dobří lidé mi dávali dobře míněné, leč nikam nevedoucí rady a já se cítil zmatenější než Colombo. A pak se konečně objevil. V obligátních tmavých brýlích, které pravděpodobně nesundává ani v posteli a s poněkud špatnou náladou. Prý ho mí předchozí kolegové rozladili, a nakonec jim ani rozhovor neposkytnul. Měl jsem radost, že mně se nic podobného nestalo. Ale přesto jsem během rozhovoru cítil, že je pan Kiarostamí trochu rozmrzelý. Anebo jsem se možná jenom špatně ptal. Buď jak buď, ty úžasné věci, které ve filmech provádí, stejně slovy vyjádřit nejde. Velmi často používáte záběry z auta na okolní realitu, film Deset se dokonce úplně celý odehrává v autě. Proč jsou pro Vás tak důležité? Nemám žádný zvláštní důvod, proč snímat z auta. Jde o prostředí jako kterékoli jiné. Často tuto otázku dostávám, ale nikdo se přitom jiných filmařů neptá, proč filmují v bytě či kanceláři. Ve filmu Deset ostatně skoro deset minut vysvětluji, proč jsem jej natáčel právě tam. Odpověď tedy můžete najít tam. Stačí si sehnat DVD. Často pracujete s neherci a v mnoha Vašich filmech vystupují dětští protagonisté. Jak se pracuje s dětskými herci? Jaký je to rozdíl oproti práci s dospělými?
Skoro dvacet let jsem natáčel jenom filmy pro děti, takže děti byly v mém filmu pořád, od úplného začátku mé filmařské dráhy. Nijak jsem se tehdy nerozhodl pro výběr dětských protagonistů, spíše to byla nutnost. Musím však něco dodat k charakteru práce s nimi. Děti jsou kategorie sama pro sebe. Pracoval jsem s různými typy herců, ale práce s dětmi je nejtěžší. Protože dokud nepochopíte jejich nitro, tak s nimi nelze pracovat. Děti totiž samy sebe vždy považují za něco víc a zároveň uvažují a fungují na mnohem vyšší úrovni, než máme my dospělí tendenci si myslet. Musíte tedy napřed odhalit jejich duši. Vaše filmy mají v lecčem takřka dokumentární ráz, na druhou stranu jsou ale též velmi konceptuální, problematizují vztah mezi realitou a fikcí. Jak moc spoléháte při natáčení na náhodu? Já svým filmům musím hlavně věřit. Jakmile stoprocentně nevěřím tomu, co dělám, pak se necítím dostatečně propojený se vznikajícím dílem a taková práce ztrácí smysl. Ten film pak pro mě neexistuje. První a poslední věc pro mě jako režiséra i diváka je věřit tomu, co se ve filmu děje. To je úplný základ. Když jsem začínal s dětským filmem, neměli jsme k dispozici dětské herce, museli jsme proto využívat neherců. Za druhé jsme neměli peníze a za třetí prostě nebyly jiné možnosti. Vybrali jsme neherce a prostředí, které reálně existovalo. Proto to někdy vypadá, že naše filmy jsou v určitém ohledu dokumentární. Ale důvody vlastně nebyly estetické, ale praktické. Do Vašich filmových plánů několikrát zasáhly náhody poměrně zvláštním způsobem. Zemětřesení v Kokeru Vás přimělo natočit volné pokračování filmu Kde je dům mého přítele? A kuriózní případ, kdy se někdo vydával
Kdo vlastně může soudit, kde končí realita a začíná fikce? To musíte posuzovat především vy, diváci či novináři. Přestože se snažíme v Close-Up být věrní všem momentům té skutečné události, v momentě, kdy vytáhneme kameru, už do reality zasahujeme. Můžeme si přát, aby to bylo natočeno stoprocentně, jako se to odehrálo, ale nikdy se nám to nemůže podařit. Už v tomto momentě přichází ta hranice. Realita se odehrála v minulosti, my už nevyhnutelně vytváříme fikci. I když nás někdo fotografuje, tak v momentě, kdy cvakne spoušť, už vzniká fikce. Ta fotka už s realitou nemá nic společného. Bylo těžké přesvědčit skutečné aktéry zmiňovaného „případu Makhmalbaf“, aby hráli v Close-Up sami sebe? A bylo náročné samotné natáčení? Údajně jste během něj 40 dní nespal a dokonce jste tehdy přišel o vlasy. Začínalo to takřka idylicky. Všichni s natáčením souhlasili, vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Druhý týden se začaly vršit problémy a byl opravdu problém ukočírovat celý děj a hlavně herce a herečky, aby hráli to, co mají hrát. Nejtěžší bylo donutit je, aby hráli záporné role. Muž, který balamutil onu rodinu, musel vyobrazit sám sebe v negativním světle. Ale i samotní členové rodiny vlastně vystupují jako záporné postavy. Jak moc se ve Vašich filmech výsledek liší od toho, co je ve scénáři? Píšete detailní scénáře? Máte dialogy dopředu rozmyšlené? Nebo rád improvizujete? Na začátku stojí vždy detailní scénář. Ale nikdy mi nestačí dodržovat pouze to, co stojí na papíru. Vždy chci objevit něco nového, chci, aby vše oživlo a objevilo se v bezprostředním světle, aby se vyjevilo i něco jiného než to, co se píše na papíře. Něco autentického. A tady bych se vrátil k vaší druhé otázce. V tomto ohledu je vlastně velkou výhodou pracovat s neherci. Protože profesionální herec chce obvykle hrát jen to, co má předepsané, co se naučil. Kdežto neherci rádi učiní, cokoli jim řeknete. Profesionálové vás obvykle moc neposlouchají. Snímek Deset se skládá z mnohaminutových statických záběrů, v nichž
ROZHOVOR se vede nepřetržitá konverzace. Jak tomu bylo s mírou improvizace u něj? Opakoval jste dané scény mnohokrát?
to je věc, která začíná být všude stejná. Lidé očekávají od kina, že je pouze zabaví. Což je smutné.
Naopak, zrovna tento film bylo snadné natočit. Herci se necítili před kamerou nijak nesví. Pouze tu scénu s prostitutkou jsme museli několikrát opakovat, ale to jen kvůli tomu, že bylo špatné světlo. A měli jsme i několik dalších lidí, kteří chtěli v tomto filmu vystoupit, ale protože náš čas a prostor byl omezený, museli jsme tyto scény vynechat.
Vaše filmy jsou velmi svázané s domácím prostředím. Věrnou kopii, předposlední snímek, jste poprvé natočil mimo Írán. Byl to pro Vás velký rozdíl – pracovat s francouzskými herci, v jiném jazyce?
Vaše filmy jako Deset jsou stylem i způsobem vzniku možná blíže dokumentu než fikčnímu dílu. Kde vidíte rozdíl mezi filmovým vyprávěním a dokumentární tvorbou? Nechci mezi tím dělat žádné rozdíly. Obojí je pro mě ve stejné skupině. Dělím filmy pouze na dobré a špatné. Film musí především předat tu správnou informaci – ať už je dokumentární, nebo fikční –, předat ty správné odpovědi na vaše otázky. Film nesmí lhát.
Popravdě v tom nevidím žádný rozdíl. V Íránu i mimo Írán jsou lidé stejní, tam i jinde mají své problémy. Je to jako při malování. Prostě vezmete svůj stojan a plátno a jdete do Íránu, kde můžete malovat. Anebo si ho postavíte ve Francii a i tam můžete malovat. Kdekoli ve světě můžete malovat. Samozřejmě že v Íránu je to o něco lehčí, protože lidé před kamerou i za kamerou mluví stejným jazykem. Novinka Like Someone in Love je též mezinárodní koprodukce. Láká Vás nyní možnost práce v cizím prostředí a jde tedy i o umělecké rozhodnutí? Anebo se prostě až nyní objevily nabídky ze zahraničí?
Pro mě to není podstatné. Tvořím stále týmž způsobem. I v tomto filmu jsem pracoval s neherci a s malým štábem. Viděl jste ten film? Bohužel ještě ne. Tak ani v tomto filmu se můj přístup k práci nijak nezměnil. Akorát se tu objevují japonské tváře. Ale i zde v hlavních rolích vystupují neherci. Rád pracujete osamoceně, s malým štábem. Dovedete si představit, že byste natočil velkorozpočtový film? Odpověď na tuto otázku můžete získat už z mých filmů. Čím menší skupina, tím lépe pracuje. Při natáčení zmiňovaného filmu Deset jsme na to byli pouze tři. Dá se říci, že jsme utvořili nejmenší filmařský štáb na světě. Abbáse Kiarostamího se ptal Tomáš Stejskal. Z perštiny překládal Reza Mirchi.
Při natáčení filmu Deset jsme na to byli pouze tři. Dá se říci, že jsme utvořili nejmenší filmařský štáb na světě. Z některých Vašich filmů, především z Pod olivovníky, je trochu cítit, že lidé, co v nich vystupují, myslím neprofesionální herce, mají – alespoň pro nás Evropany – trochu zvláštní vztah k filmovému médiu. Jako by k tomu, že budou ve filmu, přistupovali zcela nezúčastněně. Jaký mají vlastně Íránci vztah ke kinematografii? To jsem měl právě štěstí, že tito lidé necítí žádný ostych z kamery. Hráli tak, jak jsem potřeboval. Abyste této autenticity dosáhli, máte dvě možnosti. Buď herci nesmí mít trému z kamery, anebo kamera musí být šikovná a musí se umět začlenit do prostředí tak, aby ji herci přestali vnímat. A tito mí protagonisté vlastně úplně nevěděli, co to kamera je, její přítomnost je nikterak nezneklidňovala. A chodí se tedy v Íránu hodně do kina? Írán v tomto ohledu není žádnou výjimkou, je to země jako každá jiná. Lidé se tu dělí na dvě skupiny. Jedna chodí do kina a druhá sleduje televizi a televizní seriály. Ti první nekoukají moc na televizi a ti druzí zase nechodí do kina na filmy. Bohužel
Abbás Kiarostamí (*1940) Studoval malířství a zpočátku působil v oblasti grafiky a knižních ilustrací. Jeho filmy působí nenápadně, jako to dokáže dobrý portrét či krajinka. Na první pohled záznam skutečnosti, při zevrubnějším zkoumání vás však zatáhne do svého nitra a odhalí mnohé i o vás samotných. Dobré umění je totiž nebezpečné, může vás změnit k nepoznání. Abbás Kiarostamí každopádně proměnil tvář porevolučního íránského filmu jako nikdo jiný. A možná dokonce proměnil tvář světového autorského filmu, jako nikdo jiný za posledních několik dekád. Hranice mezi skutečností a fikcí tu totiž neexistují. Na první pohled takřka dokumenty, přesto se málokde dozvíte víc o povaze filmového vyprávění. Do jeho vysoce promyšlených, neobvykle vyprávěných snímků musíte aktivně vstoupit, ale investovaná energie se mnohonásobně vrátí. Možná se na chvilku stanete postavami jeho filmů a možná zjistíte, že hranice mezi životem a filmem není neprostupná. Ať už Kiarostamího filmy tematizují sebevraždu (Chuť třešní), lidské neštěstí (Život jde dál), samotné natáčení (Pod olivovníky) či sledování filmu (Šírin), v samotném prostoru filmového rámu (ale i mimo něj) neustále mimoděk probíhá souboj o podstatu kinematografie. –tom–
5
Oberhausenský manifest Rebelský duch šedesátek Proti všemu a všem! Filmová čítanka se letos otevřela na stránce s nadpisem Oberhausen, na bouřlivé kapitole, v níž se bojuje proti všemu a všem. Stává se to i v lepších rodinách. O této krátké epizodce v německé kinematografii se sice neví tolik jako o nových vlnách, vězte ale, že bez Oberhausenu by tu zřejmě nebyl Fassbinder, Herzog ani Wenders. Poválečná filmová tvorba v Západním Německu totiž nebyla žánrově ani formálně nijak originální a prakticky navazovala na předchozí období. Programy kin tenkrát plnily především komediální tituly a kýčovitě dojemné snímky z prostředí německého venkova. Alternativou pak byly historické příběhy utopené v romantizujícím oparu, případně bizarní horské muzikály plné jódlujících Karlů či Egonů v lederhosnách. Zkrátka žádné artové záležitosti, ale tzv. Papas Kino, plné zapšklých taťkovských struktur.
Tvůrci dostali konečně odvahu, aby kriticky zhodnotili historii vlastního národa.
6
V revoluční náladě 60. let se to ale změnilo. Stal se Oberhausen a na „kulturním dědictví“ předchozí generace nezůstala nit suchá. Šestadvacet německých filmařů se tenkrát v roce 1962 sešlo právě v Oberhausenu, během osmého ročníku Západoněmeckých dnů krátkého filmu. Třetího dne předstoupili na tiskové konferenci a starý film prohlásili za mrtvý. Zrodil se manifest a z něho nový německý film. Zní to možná až příliš radikálně, režisér Edgar Reitz, jeden ze signatářů, ale vysvětluje, proti čemu se tenkrát bouřili: „Ve stručnosti: proti všemu tomu, čím je ovládán film. Proti všem, kteří se chovají k filmu jako k dítěti, kteří jej udolávají a omezují, využívají a zneužívají.“ Nastal čas experimentů, pro něž byl ideální formát krátkého filmu. Nastal čas nových témat, která byla po válce opomíjená. Tvůrci dostali konečně odvahu, aby kriticky zhodnotili historii vlastního národa. Ten tam byl eskapismus Papas Kina. Zásadní změna uvažování se ale projevila zejména v práci s filmovou formou. Patrné je to například ve snímku Brutalita v kameni
Činnost filmových klubů V současné době má Asociace českých filmových klubů, která si vzala za úkol pečovat o vaše filmové zdraví, po celé republice na 130 filmových klubů (FK) – které sdružují kolem 15.000 členů. Seznam všech FK najdete na acfk.cz/ filmove-kluby.htm. Ve většině klubů je možné koupit roční členské průkazky, které vám dají slevu na vstupném. Průkazku můžete uplatnit ve všech českých FK a stojí symbolických 60 Kč. Průkazka slouží také jako slevová karta na většině filmových festivalů během celého roku, včetně LFŠ.
režisérů Petera Schamoniho a Alexandera Klugeho, který jste (možná) viděli v rámci třetího oberhausenského bloku v pondělí. Ryzí výpověď o hrůznosti nacistické ideologie na ploše velikosti poštovní známky – hitlerovská architektura, jedenáct minut, čistá práce. Oberhausenská generace se ale nebála reflektovat ani soudobou společnost a všechny její neduhy. Příkladem budiž metaforická hříčka Heinze Furchnera Ulita. Vzestup a (doslovný) pád nenasytného člověka jako surrealistický příběh beze slov. Éra Oberhausenu byla také vrcholným obdobím německé animace, které bylo na LFŠ věnováno nedělní odpoledne v Redutě. Vidět jste mohli skutečně reprezentativní vzorek. Nechyběly esejistické experimenty Haro Senfta Trpělivost a Hesla a signály ani groteskní moralitky Wolfganga Urchse Plevel a Pistole. Znepokojivý konec programu pak zajistili intelektuálně avantgardní Utopisté Vlado Kristla. Pokud jste Oberhausen na Filmovce dosud ignorovali, máte ještě několik příležitostí to napravit. Dnes od 17.00 to bude hodně umělecké. Zítra od 14.30 si zajděte na reflexi hospodářského zázraku SRN a v sobotu ve 20.30 skončíme skutečně stylově. O Oberhausenu na plátně i na živo, s dokumentaristy Claudií von Alemannovou a Heinzem Trenczakem. –ona–
- jak, kde a za kolik?
Pokud vstoupíte do některého FK, stáváte se členem elitní filmové komunity: budete pravidelně zváni na zajímavé akce po celé ČR, informováni o aktivitách AČFK a samozřejmě o akcích ve vašem městě a okolí. Filmy jsou ve většině případů odborně uváděny, mnoho klubů má vlastní web či facebookový profil, kde můžete debatovat s organizátory. Řada FK navíc pořádá kromě pravidelných projekcí také tematické filmové semináře a přehlídky: Seminář ruských či asijských filmů v Hodoníně, Letní filmový maratón ve Vsetíně, Seminář 70mm filmů v Krno-
vě, každoroční přehlídka v Litoměřicích nebo seminář britského filmu v Uherském Hradišti. Je jich samozřejmě mnohem více; kompletní seznam hledejte na acfk.cz/ filmove-akce.htm. Pokud ve vašem městě filmový klub existuje, ale není nijak zvlášť aktivní a vy byste měli chuť ho svými nápady a volným časem podpořit či oživit – napište nám. Pomůžeme vám zprostředkovat setkání se současným zřizovatelem, kde se jistě domluvíte na spolupráci. Radana Korená
Řeka
Správný muž kvůli dívce i pro štiku skočí Zapomenuté klenoty filmových archivů – nenápadná sekce LFŠ pro opravdové fajnšmekry. Kromě dvou snímků Georgese Franjua, Velký Méliès a Oči bez tváře, letos uvidíte i něco z českých luhů a hájů, konkrétně z Posázaví. Jedná se o Řeku Josefa Rovenského, jeden z největších úspěchů české kinematografie 30. let, na který dnes bohužel trochu sedá prach. V roce 1933 ale zazářil na festivalu v Benátkách a Rovenský si odtud přivezl cenu za nejlepší režii. Film se promítal ve více než třech desítkách zemí včetně USA. Žádnou rozvleklou epiku ale od Řeky nečekejte. Jedná se o velmi prostý příběh dvou vesnických teenagerů, Pavla Sychry (Václav Jalovec) a Pepičky Matulkové (Jarmila Beránková), mezi nimiž se během jednoho horkého léta pomalu rodí romantický vztah. Samozřejmě ve vší počestnosti. Rovenský svůj film obohatil i o sociální rozměr – Pepička totiž pochází z chudé rodiny a po dědině musí pobíhat bosa. Pavel se jako správný (dospívající) muž rozhodne chytit obrovskou štiku a za pomoci utržených peněz pak dívku dostat z nesnází (koupit jí boty). Spíše než o obuv jde ale v Řece o krajinu. Malebné scenerie posázavské vesničky, ospale se třpytící vodní hladina, lesy, louky, zemský ráj. To vše zachyceno impresionistickým objektivem kamery Jana Stallicha. Poetika snímku tenkrát definovala nádheru české země a inspirovala i další tvůrce, například Otakara Vávru nebo Václava Kršku. Pokud jste včera nestrávili vlahý večer právě s Řekou ve Smetanových sadech, máte dnes poslední příležitost si tento zapomenutý klenot užít. 14.30, Reduta 1. Cynismus nechte doma. –ona–
Michael Rakouští filmaři jsou divní. Ulrich Seidl, Michael Haneke... Jejich filmy vás buď zhnusí, nebo fascinují. Mnohdy obojí naráz. Debut Hanekeho spolupracovníka Markuse Schleinzera se vydává tam, kde jsou Rakušani poslední dobou jako doma. Do sklepa. A jak bývá v tomto milém kraji zvykem, ani protagonista Michael neukrývá v podzemí svého domku sbírku vín značky Sklepmistr. Palčivé téma vězněných a sexuálně zneužívaných dětí však tento snímek zachycuje zcela distancovaně, bez hudebního doprovodu, bez emocí. Hrůza tkví v netečnosti. Vyšinutý vztah úchyla a jeho oběti sledujeme v poklidném tempu. Spíše než šokujícího pohledu do sklepení se nám dostane obrázku spořádaného čtyřicátníka; pozorujeme jeho běžný pracovní den a děsivá je právě všechna ta normálnost. Největší zvěrstva se vždy odehrávají pod nejobyčejnější fasádou. Jen pár momentů naruší iluzi všednodenního soužití. Jednou do ticha vpadne rádio hit Sunny s veškerou obludností osmdesátkového popu. A podruhé u večeře Michael vytáhne vedle nože i překvapení z poklopce. Není to hezký pohled. –tom–
Dnes 20.30, Reduta 1. Jediná projekce!
7
ČTVRTEK 26. 7. ef MÍSTO 8.30 ef Reduta 1 ef Hvězda 9.00 ef Espace Dorleans Klub kultury Reduta 2 9.30 ef Sportovní hala 11.00 ef Hvězda Reduta 1 11.30 Espace Dorleans Klub kultury Reduta 2 12.00 ef Sportovní hala 13.30 Reduta 2 14.30 Hvězda Reduta 1 15.00 ef Espace Dorleans Klub kultury 15.30 ef Reduta 2 Sportovní hala
TYP | DÉLKA | FORMÁT
ROK
JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST
108 Zapadákov | Bled Number One 202 Slnko v sieti
cv | 100 min. | 35 mm cv | 90 min. | DCP
2006 1962
F, AR | A | ČE S|A|-
212 Příběh filmu: Odysea - 8. a 9. epizoda | The Story of Film: An Odyssey - Episode 8 + 9 18 Beznadějní | Szegénylegények WORKSHOP FILM A ŠKOLA - rozbor filmu 3
cv | 120 min. | DVD
2011
A|Č|-
cv | 95 min. | 35 mm w | 120 min. | PC
1966
M | - | ČE Č|-|-
121 Lovec | Ochotnik
cv | 124 min. | 35 mm
2011
R | A | ČE
167 DonTStop 103 Číslo dvě | Numéro deux
cv | 98 min. | DCP cv | 83 min. | 35 mm
2012 1975
Č|A|F | - | ČE
131 Chuť třešní | Ta'm e guilass 33 Plukovník Redl | Redl ezredes Oberhausenský manifest
cv | 95 min. | 35 mm cv | 149 min. | 35 mm pře | 90 min. | PC
1997 1984
PE | Č | OV M | - | ČE N | - | OV
54
Letní opojení | Summertime
cv | 99 min. | 35 mm
1955
A | - | ČE
Křest knihy Petera Biskinda Bezstarostní jezdci, zuřící býci
PARTY | 60 min.
17.30 ef Klub kultury ef Reduta 2 18.00 Espace Dorleans Sportovní hala 20.00 Reduta 2 20.30 ef Hvězda ef Reduta 1 21.00 Divadelní stan Espace Dorleans ef ef Klub kutury 21.30 LFŠ Music Stage Masarykovo nám. Smetanovy sady Sportovní hala 22.30 Stan café v lese 23.00 Divadelní stan ef Reduta 1 23.30 Espace Dorleans ef Hvězda LFŠ Music Stage Masarykovo nám. Smetanovy sady 23.59 ef Klub kultury ef Sportovní hala Stan café v lese
Bakur Bakuradze
Abbás Kiarostamí István Szabó Olaf Möller
Iva Hejlíčková, A. Kočí
80 Cesta na Měsíc (hudební doprovod Jan Plíhal) | Le voyage dans la lune kf | 14 min. | DCP 81 Neobyčejná cesta | Le voyage extraordinaire cv | 65 min. | DCP 208 Řeka cv | 84 min. | 35 mm
1902 2011 1933
- | ČM | F|Č|Č|-|-
34 Schůzka s Venuší | Meeting Venus 168 Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka [R: 26. 7. - 21.30]
cv | 119 min. | DVD cv | 108 min. | 35 mm
1990 2012
A | - | ČE Č|-|-
István Szabó Ondřej Vetchý
Jeden z nejkontroverznějších amerických filmů - Píseň Jihu Walta Disneyho 159 Sokolovo
pře | 90 min. | DVD
A|-|-
Thomas Inge
16.00 Cafe Portal 17.00 ef Hvězda Reduta 1
JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Oblačno, 27 °C, střední zátěž. A ZÍTRA: Taky střední zátěž.
STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV
Karel Cudlín a jeho workshop LFŠ 116 Topič | Kočegar 67-68 Oberhausen blok V.
cv | 129 min. | 35 mm
1974
Č|-|-
VERNISÁŽ cv | 84 min. | DCP blok | 67 min.
2012 R | A | SE 1956-66 N | - | ČE
Olaf Möller
129 Život jde dál 212 Příběh filmu: Odysea - 10. a 11. epizoda | The Story of Film: An Odyssey - Episode 10, 11 [R: 27. 7. - 9.00]
cv | 95 min. | 35 mm cv | 120 min. | DVD
1992 2011
PE | A | ČE A|Č|-
Abbás Kiarostamí
164 Alois Nebel 23 Dny čekání | Szerelem
cv | 84 min. | 35 mm cv | 88 min. | 35 mm
2011 1971
Č|-|M|S|-
Jaroslav Rudiš
cv | 90 min. | DVD
2012
Č|-|-
196 Dva nula 112 Michael
cv | 108 min. | DCP cv | 96 min. | 35 mm
2012 2011
Č|A|N | A | ČE
Buchty a loutky: Barbarella Reloaded Téma: Heydrich - Lidice 161 Konference ve Wannsee | Conspiracy 35 Milá Emo, drahá Bětko | Édes Emma, drága Böbe - vázlatok, aktok
DIVADLO kf | 31 min. | 35 mm cv | 92 min. | DVD cv | 81 min. | 35 mm
2001 1992
Č|-|A|Č|M | A | ČE
Floex 168 Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka 21 Hvězdy na čepicích | Csillagosok, katonák 147 Bez umrtvení | Bez znieczulenia
KONCERT cv | 108 min. | 35 mm cv | 90 min. | 35 mm cv | 131 min. | 35 mm
2012 1967 1978
Č|-|M|Č|P | - | ČE
1943
V, A | A | ČE
WORKSHOP FILM A ŠKOLA - Projekce 4
Soukup/Bláhovec
Pavel Abrahám, T. Bojar
István Szabó
DIVADLO
KUBÍCI - cimbálová muzika 163 Tichá ves | The Silent Village
KONCERT sf | 35 min. | Blu-ray
124 Atomový Ivan | Atomnyj Ivan 49 Moře, náš osud | In Which We Serve DJs Forman & typrodukt 171 Příliš mladá noc 160 Opus pro smrtihlava
cv | 91 min. | 35 mm cv | 115 min. | DCP PARTY cv | 65 min. | 35 mm cv | 106 min. | 35 mm
2012 1942
R | - | ČE A | - | ČE
2012 1984
Č|-|Č|-|-
87 42
cv | 87 min. | 35 mm cv | 90 min. | 35 mm KONCERT
1973 2003
A | - | ČE M | A | ČE
Olaf Möller
115 Jak jsem dopadl tohle léto | Kak ja provel etim letom 101 Ztratil se člověk | Ningen džóhacu
cv | 124 min. | 35 mm cv | 126 min. | Blu-ray
2010 1967
R | A | ČE J | A | ČE
Grigorij Dobrygin
212 Příběh filmu: Odysea - 10. a 11. epizoda | The Story of Film: An Odyssey - Episode 10, 11 WORKSHOP FILM A ŠKOLA
cv | 120 min. | DVD
2011
A|Č|-
20 44
cv | 73 min. | 35 mm cv | 82 min. | 35 mm w | 150 min. | PC
Černý Caesar | Black Caesar Houština | Rengeteg Never sol+Káča a Sára / Malalata sound systém
V. Barchatov, V. Gromik aj.
PÁTEK 27. 7. 8.30 ef Hvězda ef Reduta 1 9.00 ef Espace Dorleans Reduta 2 9.30 Klub kultury ef Sportovní hala Zasedací mís. Reduty
Ticho a křik | Csend és kiáltás [R: 28. 7. - 17.30] Mléčná dráha | Tejút Workshop pro filmové kluby - Práce s artovým filmem
w | 120 min. | PC
Č|-|1967 2007
M | - | ČE M | A | ČE Č|-|-
LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | sf – středometrážní film | pře – přednáška | w – workshop | A – anglicky | AR – arabsky | Č – česky | F – francouzsky | J – japonsky | M – maďarsky | P – polsky | PE – persky | R – rusky | S – slovensky | V – velšsky | ČM – české mezititulky | ČE – české elektronické titulky | SE – slovenské elektronické titulky | OV – overvoice. Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].
