EXTERNÍ FINANCOVÁNÍ PODNIKU PROSTŘEDNICTVÍM CENNÝCH PAPÍRŮ KAPITÁLOVÉHO TRHU

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

EXTERNÍ FINANCOVÁNÍ PODNIKU PROSTŘEDNICTVÍM CENNÝCH PAPÍRŮ KAPITÁLOVÉHO TRHU External financing of firms through long-therm securities Diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. Ing. Oldřich REJNUŠ, CSc.

Autor: Bc. Jakub SPRATEK

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra financí Akademický rok 2009/2010

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Pro:

S P R A T E K Jakub, Bc.

Obor:

Finanční podnikání

Název tématu:

EXTERNÍ FINANCOVÁNÍ PODNIKU PROSTŘEDNICTVÍM CENNÝCH PAPÍRŮ KAPITÁLOVÉHO TRHU External financing of firms through long-therm securities

Zásady pro vypracování Problémová oblast: Moţnosti vyuţití cenných papírů v podnikové praxi. Cíl práce: Cílem diplomové práce je analyzovat moţné způsoby externího financování podniku prostřednictvím cenných papírů kapitálového trhu a následně zvolit vhodný způsob tohoto způsobu financování v návaznosti na konkrétní investiční záměr podnikového managementu, jakoţ i navrhnout vlastní konstrukci vhodné emise cenných papírů a způsob jejího uvedení na primární veřejný trh. Postup práce a použité metody: 1. Význam externího financování firem v ekonomické praxi. 2. Analýza moţných způsobů dlouhodobého financování podniku. 3. Výhody a nevýhody emitování cenných papírů. 4. Konstrukce vhodné emise cenných papírů v návaznosti na stanovený investiční záměr. 5. Stanovení konkrétního postupu uvedení navrţené emise cenných papírů na primární veřejný trh. Použité metody: Analýza, syntéza, indukce, dedukce, komparace

Rozsah grafických prací:

předpoklad cca 10 tabulek a grafů

Rozsah práce bez příloh:

60 – 70 stran

Seznam odborné literatury: REJNUŠ, OLDŘICH. Finanční trhy. První vydání. Ostrava: Key Publishing, 2008. 544 s. Ekonomie. ISBN 978-80-87071-87-8. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Edited by Josef Valach. 2. přeprac. vyd. Praha: Ekopress, 2006. 465 s. ISBN 80-86929-01-9.

Vedoucí diplomové práce:

prof. Ing. Oldřich Rejnuš, CSc.

Datum zadání diplomové práce:

6. 3. 2009

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 6. 3. 2009

………………………………………… děkan

Jméno a příjmení autora: Bc. Jakub Spratek Název diplomové práce:

Externí financování podniku prostřednictvím cenných papírů kapitálového trhu

Název práce v angličtině: External financing of firms through long – term securities Katedra:

Financí

Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. Oldřich Rejnuš, CSc. Rok obhajoby:

2010

Anotace Předmětem diplomové práce „Externí financování podniku prostřednictvím cenných papírů kapitálového trhu“ je analýza moţností dlouhodobého externího financování podniku prostřednictvím cenných papírů, ale také porovnání s bankovním úvěrem. Část práce se věnuje moţnostem dlouhodobého financování podniku a teoretickému vymezení akcií, obligací a bankovního úvěru. Další část je zaměřena na potřebné předpoklady pro financování prostřednictvím cenných papírů, obligací a bankovního úvěru a kroky, které musí být uskutečněny. V poslední části je analýza podniku ČEZ, a.s. a také analýza nákladů na jednotlivé způsoby financování. Annotation The goal of the submitted thesis: “External financing of firms through long – term securities” is to provide an analysis of long – term external financing possibilities for a company through securities and comparison with financing through a bank loan. Part of the thesis focuses on possibilities of long - term financing of a company and defines theoretical framework for analysis of securities, obligations and bank loans. The following part focuses on necessary conditions for financing through securities, obligations and bank loan as well as the steps that need to be executed in order to secure financing. An analysis of the company “ČEZ, a.s.“ can be found in the last part of the thesis along with an evaluation of costs of financing through each of these ways. Klíčová slova financování podniku, externí financování, dlouhodobé financování, akcie, obligace, úvěr, IPO Keywords Corporate financing, external financing, long – term financing, shares, bonds, credit, IPO

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Externí financování podniku prostřednictvím cenných papírů kapitálového trhu vypracoval samostatně pod vedením Prof. Ing. Oldřich Rejnuše, CSc. a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 16. dubna 2010 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Prof. Ing. Oldřichu Rejnušovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

Obsah Úvod..........................................................................................................................................11 1. Vymezení globálního cíle .................................................................................................12 1.1. Parciální cíle .............................................................................................................12 2. Metodika ...........................................................................................................................13 3. Zdroje dlouhodobého financování podniku ......................................................................14 3.1. Interní zdroje financování .........................................................................................15 3.2. Externí zdroje financování ........................................................................................16 3.2.1. Státní finanční podpora podnikových investic..................................................16 3.2.2. Finanční leasing ................................................................................................17 3.2.3. Rizikový kapitál ................................................................................................19 3.3. Akcie .........................................................................................................................20 3.3.1. Kmenové akcie .................................................................................................20 3.3.2. Prioritní akcie ....................................................................................................21 3.4. Dluhopisy ..................................................................................................................22 3.4.1. Členění dluhopisových cenných papírů ............................................................23 3.4.2. Členění dluhopisů podle typu emitenta ............................................................23 3.4.3. Členění dluhopisů podle výnosů .......................................................................24 3.4.4. Členění obligací podle způsobů jejich splacení ................................................26 3.4.5. Členění obligací z hlediska zvláštních práv emitenta nebo jejich drţitelů .......26 3.4.6. Konvertibilní obligace ......................................................................................28 3.5. Bankovní úvěr ...........................................................................................................28 3.5.1. Rozčlenění typů bankovních úvěrů...................................................................30 4. Analýza procesu primární emise IPO ...............................................................................33 4.1. Přípravná fáze ...........................................................................................................34 4.2. Realizační fáze ..........................................................................................................34 4.3. Post-realizační fáze ...................................................................................................37 4.4. Závěrečná komparace benefitů a negativ vyplývajících z emise IPO ......................38 5. Analýza procesu emise obligací .......................................................................................39 5.1. Dluhopisový program ...............................................................................................39 5.2. Návrh struktury a základní informace ......................................................................39 5.3. Stanovení aranţéra emise..........................................................................................39 5.4. Marketing před zahájením nabídky ..........................................................................40 5.5. Emisní podmínky, prospekt a registrace emise ........................................................40 5.6. Emisní syndikát a konsorcium ..................................................................................41 5.7. Uvedení obligace na trh ............................................................................................42 5.8. Informační činnost ....................................................................................................42 5.9. Závěrečná syntéza výhod a nevýhod spojených s drţbou a emisí obligací ..............43 5.10. Rating dluhopisů .......................................................................................................44 5.11. Anuita a perpetuita .....................................................................................................46 6. Analýza průběhu ţádosti o bankovní úvěr ........................................................................46 6.1. Analýza klienta .........................................................................................................47 6.2. Zajištění bankovního úvěru ......................................................................................48 6.3. Smlouva o bankovním úvěru ....................................................................................48 6.4. Stanovení úrokové sazby ..........................................................................................49 6.5. Mezibankovní úroková sazba ...................................................................................49 6.5.1. Stanovení a vývoj sazby PRIBOR a PRIBID ...................................................49 6.5.2. Stanovení a vývoj sazby EURIBOR .................................................................50 6.5.3. Vývoj a predikce inflace v ČR ..........................................................................51

6.6. Závěrečná syntéza benefitů a negativ vyplývajících z financování prostřednictvím bankovního úvěru ................................................................................................................. 52 7. Profil společnosti ČEZ, a.s. .............................................................................................. 53 7.1. Rating společnosti ČEZ, a.s. ..................................................................................... 57 8. Analýza nákladů financování prostřednictvím bankovního úvěru ................................... 58 9. Analýza nákladů spojených s emisí obligací .................................................................... 59 10. Analýza nákladů spojených s IPO .................................................................................... 59 Závěr ......................................................................................................................................... 62 Seznam pouţité literatury a dalších pramenů ........................................................................... 63 Seznam tabulek a grafů ............................................................................................................. 67

Úvod V současné době, kdy se celosvětová ekonomika vzpamatovává z hospodářské krize, která ukázala do jaké míry jsou finanční toky kapitálu mezi jednotlivými sektory navzájem propojeny, je nesmírně důleţité, jakým způsobem budou právnické osoby v podobě podniků nakládat s moţnostmi svého financování a plánovat, jakým způsobem budou tuto politiku realizovat pro financování budoucích zamyšlených investičních projektů. Záměrem této diplomové práce je analýza moţností financování podniku v dlouhodobém časovém horizontu. Nejedná se o překlenutí momentálních nedostatků finančního kapitálu, ale o získání finančních prostředků pro realizaci nákladné investiční akce realizované v dlouhodobém časovém úseku, která si vyţaduje nestandardní způsoby financování na základě vyuţití externího procesu financování a kdy vlastní zdroje kapitálu nejsou vyhodnoceny jako vhodný pouţitelný zdroj. Za primární zdroj financování jsou v této diplomové práci povaţovány cenné papíry jak majetkového, tak dluhového charakteru, tedy akcie daného podniku a emitované obligace prostřednictvím primární emise na kapitálovém trhu. Doplňkovým zdrojem financování je povaţován investiční úvěr poskytnutý bankovním ústavem, popřípadě bankovním syndikátem tvořeným společenstvím velkých a silných bank, které jsou schopny financovat úvěry v takovém rozsahu. Zvolené zadání diplomové práce není náhodně vybrané, ale výsledná analýza můţe slouţit jako podkladový materiál pro rozhodování financování investičních projektů, které svým rozsahem jsou nad rámec běţných investic v podniku. Proto jako zvolená právnická osoba byla vybrána společnost ČEZ, a.s. která jiţ v minulosti financovala rozsáhlé investiční projekty typu tepelných nebo jaderných elektráren. Ze sdělovacích prostředků je obecně známo, ţe energetická společnost plánuje v nejbliţších letech vynaloţit nemalé finanční prostředky na modernizaci zastaralých uhelných elektráren, popřípadě dostavbu dalších bloků jaderné elektrárny Temelín.

- 11 -

1. Vymezení globálního cíle Globálním cílem této diplomové práce je analýza soudobých moţností dlouhodobého financování firemních organizací v České republice, a to prostřednictvím emise cenných papírů v prostředí českého kapitálového trhu. Budeme se zabývat moţnostmi, kdy právnická osoba sama emituje cenné papíry a oproti tomu také moţnostmi externího financování prostřednictvím bankovního úvěru. Výstupem této práce bude podkladový materiál pro dlouhodobé financování nákladných investičních aktivit.

1.1. Parciální cíle 1. Analýza moţností, která skýtá emise vlastních cenných papírů - přehled potřebných náleţitostí, postupů a moţností pro financování prostřednictvím primární emise cenných papírů v podobě korporátních akcií. 2. Analýza moţností financování prostřednictvím emise dluhopisových instrumentů analýza dlouhodobých cizích zdrojů financování, náleţitostí spojených se sestavením emisí střednědobých a dlouhodobých dluhopisů. 3. Analýza financování investičního záměru prostřednictvím investičního bankovního úvěru - analýza moţností financování investičního záměru podniku v podmínkách současného vývoje na bankovních trzích, sumarizace podmínek a kritérií pro ţádost o dlouhodobý bankovní úvěr.

- 12 -

2. Metodika Pro dosaţení vytyčeného globálního cíle, potaţmo parciálních cílů bude vyuţita kombinace několika vědeckých metod. V první části, která se zabývá popisem dlouhodobého financování podniku a části věnované popisu cenných papírů v podobě akcií a obligací a části věnované bankovnímu úvěru, bude vyuţito metody deskripce. Metody analýzy bude vyuţito v oddílech vyhrazených pro analýzu uvedení cenných papírů na kapitálový trh a také při vyřizování ţádosti o poskytnutí bankovního úvěru, jako formy dlouhodobého financování. Při vyhodnocování negativ a benefitů bude vyuţito metody analýzy, komparace a syntézy. V úseku praktické části věnované společnosti ČEZ, a.s. bude vyuţito metody retrospektivní analýzy, která se bude zaměřovat na vývoj přiděleného ratingu, přijatých bankovních úvěrů a také jiţ emitovaných dluhopisových cenných papírů. Při této fázi bude vyuţito informačních materiálů poskytnutých prostřednictvím výročních zpráv společnosti. V části věnované nákladům na jednotlivé způsoby financování bude vyuţito dat dostupných na webových stránkách jednotlivých burz, bankovních institucí, Střediska cenných papírů a zpracovány formou analýzy.

- 13 -

3. Zdroje dlouhodobého financování podniku Pojmem dlouhodobé financování podniku se rozumí přijímání rozhodnutí o struktuře financování pořízení, obnovy nebo rozšíření investičního majetku v dlouhodobém časovém horizontu, coţ se odlišuje od pojetí krátkodobého financování, jeţ probíhá formou zajištění oběţného majetku s dobou pouţitelnosti do 1 roku. Obecně přijímaná ekonomická teorie udává, ţe dlouhodobý majetek je zapotřebí pokrýt dlouhodobými zdroji a krátkodobý majetek zdroji krátkodobými, jak to udává tzv. zlaté bilanční pravidlo. Dodrţení tohoto pravidla poskytuje podniku výhodu v tom, ţe je minimalizována pravděpodobnost financování dlouhodobého majetku pomocí krátkodobých zdrojů, které se musí obnovovat v průběhu dlouhodobého financování projektu a tudíţ můţe vzniknout problém se zajištěním splatnosti krátkodobých závazků. Oproti tomu financování krátkodobého majetku z dlouhodobých zdrojů je pro podnik neefektivní, jelikoţ náklady na něj jsou vyšší v porovnáním s krátkodobými zdroji. Dlouhodobé financování investic by mělo vycházet ze tří základních cílů:1 Dosáhnout pokud moţno co nejniţších průměrných nákladů kapitálu na poţadované investice Zajistit ekonomicky zdůvodněnou rozpočtovou výši kapitálu na podnikem předpokládané investice, splňující poţadovanou míru výnosnosti Nenarušení finanční stability, popřípadě nezvýšit finanční riziko firmy v podobě neúměrného zapojení cizího dlouhodobého kapitálu Hlavní zdroje dlouhodobého financování mohou být různorodé a pokud vezmeme v potaz způsoby financování v ekonomické struktuře akciové společnosti, tak rozlišení v rámci dlouhodobého financování podniku lze rozčlenit na interní a externí zdroje, coţ také dokládá tabulka č. 1. Tabulka č.1 : Zdroje dlouhodobého financování A. Interní zdroje 1. Odpisy 2. Nerozdělený (zadržený) zisk 3. Dlouhodobé finanční rezervy (rezervní fondy, penzijní fondy)

B. Externí zdroje 1. Kmenové akcie 2. Prioritní akcie aj. 3. Obligace 4. Dlouhodobé úvěry finančních institucí 5. Dlouhodobé úvěry dodavatelské 6. Finanční leasing 7.Finanční podpora státu či jiných institucí 8. Ostatní externí zdroje (různé druhy finančních inovací, rizikový kapitál)

Pramen: VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vydání Praha : Ekopress, 2006. 465 s. ISBN 8086929019. s. 261.

1

VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vydání Praha : Ekopress, 2006. 465 s. ISBN 8086929019. s. 261.

- 14 -

Náklady na pořízení jednotlivých druhů kapitálu Náklady na jednotlivé druhy kapitálu závisí na třech faktorech Doba splatnosti kapitálu Stupeň rizika, které investor podstupuje Způsob úhrady nákladů kapitálu podnikem Pokud přihlédneme k výše zmíněným třem základním faktorům, lze seřadit jednotlivé druhy kapitálu podle jejich nákladnosti pro podnik v následujícím pořadí.2 Krátkodobý dluh – je nejlevnější, coţ vyplývá z krátké doby splatnosti, niţšího rizika věřitele a od něj odvozené niţší úrokové míry, do které se nemusí započítávat přiráţka za riziko. Střednědobý a dlouhodobý dluh – specifikuje jej delší doba splatnosti a oproti krátkodobému dluhu se vyznačuje vyšší mírou rizika. Akciový kapitál – jedná se o nejdraţší typ financování, protoţe jeho splatnost je nulová. Riziko akcionáře je výrazně vyšší neţ je tomu u věřitelů a proto vyţaduje vyšší míru zhodnocení.

3.1. Interní zdroje financování Často se označují také jako samofinancování a jedná se o významnou skupinu finančních zdrojů pro chod podniku. Jako dominantní typ 3 lze označit odpisy, coţ potvrzují také statistické údaje o financování kapitálových výdajů u nefinančních společností. Druhým nejvýznamnějším způsobem je nerozdělený zisk, který lze chápat jako část disponibilního zisku, který zůstává podniku volitelně k vyuţití, avšak aţ po provedení odvodů do konkrétních fondů, popřípadě úhrady ztráty z minulých let. Z těchto poznatků lze odvodit také výhody a nevýhody s tím související. Nesporným benefitem je, ţe korporace můţe realizovat projekty s vyšším rizikem, které by se velmi těţko realizovaly jinými zdroji a také se zbytečně nezadluţuje. Tudíţ nedochází k navýšení počtu akcionářů nebo věřitelů a tedy omezení kontroly řízení managementu. Jako nevýhodu lze spatřit v malé stabilitě příjmů a celkové nákladnosti a niţší efektivitě vynaloţených prostředků, vyplývající z realizace rizikovějších operací.4 Ovšem předmětem této diplomové práce není interní financování podniku a proto je tento typ zmíněn pouze okrajově a nebude mu věnován větší prostor pro bliţší specifikaci.

2

VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vydání Praha : Ekopress, 2006. 465 s. ISBN 8086929019. s. 267 3 MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku. vyd. 1. Praha : Ekopress, 2006. 624 s. ISBN 8086119378 s. 398 4 KALOUDA, František. Finanční řízení podniku. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 279 s. ISBN 9788073801748. s.195

- 15 -

3.2. Externí zdroje financování Rozměrově externí zdroje financování představují menší objem finančních prostředků pro financování firmy, avšak se jedná o velmi pestrou škálu typů a moţností, které si v této části blíţe popíšeme. Jejich vyuţití především závisí na typu společnosti, která se pro ně rozhodla. Tyto zdroje tvoří menší část v portfoliu podniků jednotlivců, osobních společností typu komanditní společnosti nebo veřejné obchodní společnosti nebo druţstev. Tyto nevydávají akcie a na kapitálové trhy jsou navázány prostřednictvím úvěrových operací zprostředkovanými především komerčními bankami. Naopak jako externí zdroj financování je nejčastěji vyuţíván v akciových společnostech, které jednak emitují vlastní akcie v podobě základního kapitálu, tak jejich kapitálová síla jim dovoluje se účastnit obchodování s akciemi jiných společností, často emitují vlastní obligace, popřípadě s obligacemi obchodují.5 V následující části se budu věnovat pouze vybraným typům externích zdrojů, jelikoţ některé z výše jmenovaných jsou natolik zásadní pro zpracování dané diplomové práce, ţe si zaslouţí samostatnou kapitolu s mnohem podrobnějším popisem.

3.2.1. Státní finanční podpora podnikových investic I přesto, ţe v minulosti byla podpora z prostředků ze státních rozpočtů, která byla uplatňována především v 50. – 80. letech 20. století, označena za nevhodnou a jako zdroj neefektivnosti fungování podniků, tak i přes tuto skutečnost je stále v současnosti hojně vyuţívána. Jako hlavní důvod pro uplatňování těchto podpor je označován pozitivní vliv na zajištění dlouhodobějšího ekonomického růstu podniku a následně celého odvětví navázaného na konkrétní obor, vliv na posílení konkurenceschopnosti podniků na zahraničních trzích, podpora nedostatečného rozvoje některých regionů v rámci republiky, popřípadě oborů podnikání. V neposlední řadě se musíme také zmínit o výhodách ve snaze o minimalizaci některých negativních externalit, které se mohou v trţní ekonomice vyskytnout. V rámci právního systému České republiky je zásadním státním orgánem pro poskytování státní podpory Ministerstvo průmyslu a obchodu, přičemţ poskytovatel podpory je povinen informovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe o poskytnuté dotaci. Veřejné podpory v rámci pravidel EU a ČR lze rozdělit do následujících oblastí.6 Regionální podpora – např. oblasti s nízkou ţivotní úrovní Podpora horizontálního charakteru – např. podpora ţivnostenského podnikání, podpora inovací nebo výzkumu a vývoje Podpora sektorového typu – zde se jedná o specifické podpory pro konkrétní odvětví ekonomiky, jako např. těţba uhlí, výrova oceli, automobilový průmysl apod.

5

VALACH, Josef. Finanční řízení a rozhodování podniku. Praha : Nad zlato, 1993. 119 s. ISBN 8085626136 . s. 170 6 VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vydání Praha : Ekopress, 2006. 465 s. ISBN 8086929019. s. 374

- 16 -

Podpora podnikových investic se rozčleňuje na tyto formy: Přímá investiční podpora – tady se jedná o investiční dotace ze státního rozpočtu, prostředků státních fondů nebo rozpočtů samosprávných územních celků. Mezi tyto typy se v současné době řadí také podpory z prostředků EU 7 v podobě operačního programu Podnikání a inovace (2007-2013), operační program Průmysl a podnikání (2007-2013), rámcový program Konkurenceschopnost a inovace (20072013) a jejich jednotlivé programy. Nepřímá investiční podpora – touto podporou se snaţí stát o plošné sníţení nákladů podniků a také jejich finančních rizik. Základ tvoří příznivá daňová a odpisová politika státu, státní záruky za podniky při vyřizování úvěrů, celní úlevy nebo cenové slevy pro investory.

3.2.2. Finanční leasing Leasing lze chápat jako formu podnikání, na jehoţ základě je pronájem výrobků a výrobních prostředků na předem stanovené časové období, na základě úhrady leasingových poplatků formou splátek. Uplatňuje se zejména u předmětů dlouhodobé spotřeby, ale také ve sluţbách. Leasing je nájmem a upravuje vztah mezi leasingovým pronajimatelem a leasingovým nájemcem, přičemţ předmětem leasingu mohou být movité věci, automobily, vybavení provozoven apod. Členění leasingu: Operační leasing – charakteristický sjednáním na dobu kratší, neţ je ţivotnost předmětu smlouvy a po ukončení smluvní doby zůstává předmět nadále ve vlastnictví pronajimatele. Finanční leasing – jedná se o dlouhodobý vztah, kdy není dohodnuta servisní sluţba a není vypověditelnost ze smluvního vztahu a po ukončení smlouvy je předmět smlouvy majetkem leasingového nájemce. Zpětný leasing8 - smyslem je zvýšení likvidity společnosti, aniţ by přišla o moţnost vyuţití movité věci zakotvené v leasingové smlouvě. Vlastník v podobě podniku majetek prodá leasingové společnosti a získá za něj finanční prostředky. Zároveň s danou společností uzavře smlouvu o pronájmu tohoto majetku a platí poplatky z pronájmu. Po vypršení smlouvy pronajimatel odprodá podniku předmět za zůstatkovou nebo smluvní cenu. Konsorciální leasing 9 – zvláštní typ leasingu, kdy je do financování majetkové hodnoty předmětu tykajícího se leasingové smlouvy zapojeno více společností a leasingová agentura se podílí na jeho pořízení pouze určitým procentem. Zbytek prostředků zajistí třetí společnosti v podobě bank, pojišťoven apod. Vyuţití a rozměr obchodu spojeného s realizací financování prostřednictvím leasingu dokresluje následující graf č. 1.

7

Podpora podnikání [on-line]. 2010 [cit. 18.2.2010]. Dostupné z http://www.mpo.cz/cz/podpora-podnikani/ Zpětný leasing [on-line]. 2010 [cit. 17.2.2010]. Dostupné z http://www.finance.cz/uvery-apujcky/informace/leasingovy-pruvodce/zpetny-leasing/ 9 BENDA, Václav. Leasing : právní, účetní a daňové postupy v praxi včetně příkladů. 1. vyd. Praha : Polygon, 2000. 380 s. ISBN 8072730010. s. 19 8

- 17 -

Graf č. 1: Zaměření leasingu movitých předmětů v ČR v roce 2009 podle komodit Zaměření leasingu movitých předmětů v ČR v r. 2009 podle komodit 3,8%

27,3%

32,7%

2,1% 2,2%

19,1% 2,0%1,8% 8,9%

0,1%

1. osobní automobily - 27,3 %

2. nákladní automobily- 19,1 %

3. motocykly - 0,1 %

4. užitkové automobily -8,9 %

5. autobusy, trolejbusy - 1,8 %

6. ostatní těžší silniční vozidla - 2 %

7. lodě, letadla, vagony, lokomotivy - 2,2 %

8. IT, kancelářská a komunikační technika - 2,1 %

9. stroje a zařízení - 32,7 %

10. ostatní komodity - 3,8 %

Pramen: Statistika leasingu movitých věcí [on-line]. 2010 [cit. 7.2.2010]. Dostupné z http://www.sfinance.cz/firmy-a-podnikani/informace/statistika-leasingu/stat-leasing/

Pokud se zaměříme na absolutní hodnoty v oblasti objemu leasingových obchodů, dostáváme se na rozměry udávající následující graf č. 2. Graf č. 2: Vývoj leasingových obchodů členů České leasingové a finanční asociace Vývoj leasingových obchodů členů České leasingové a finanční asociace (v mld. Kč) 160 140

122,7

120

mld.

100

84,5

96

97

99,3

96,6

100,5

106,4

95,5

80 60 40 20

11,8

4,4

5,8

9,1

9,4

2000

2001

2002

2003

12,6

11,2

11,9

11,6

0 2004

2005

2006

2007

2008

rok Nemovitosti

Movité věci

Pramen: Statistika leasingu movitých věcí [on-line]. 2010 [cit. 7.2.2010]. http://www.sfinance.cz/firmy-a-podnikani/informace/statistika-leasingu/stat-leasing/

- 18 -

Dostupné

z

Vyuţití tohoto způsobu financování skýtá řadu pozitiv a to v podobě sníţeného rizika spojeného s investováním, nezvyšuje míru zadluţenosti podniku, předmět leasingové smlouvy se zaplatí svým vyuţitím v průběhu zapojení do výrobního procesu apod. Naopak existují také očividné nevýhody, kterými jsou vyšší náklady spojené s leasingovou smlouvou oproti financování úvěrem od komerční banky, omezení vlastnických práv k movité věci a nemoţnosti s její úpravou bez souhlasu pronajimatele nebo stanovení penále při snaze o předčasné vypovězení smlouvy.

3.2.3. Rizikový kapitál Rizikový kapitál je označení pro investice do akcií mladých soukromých společností10. Tuto formu kapitálu mohou poskytovat speciálně zaloţená společenství, investiční instituce nebo bohatí jednotlivci, kteří jsou ochotní podpořit začínající společnosti u nichţ je vysoký potenciál úspěchu, ale jejich moţnosti jim nedovolují dosáhnout na jinou formu finančních zdrojů. Soukromý rizikový kapitál je poskytován na základě získání podílu v podniku, který o tuto formu financování projeví zájem. Z případných investorů se stávají akcionáři, respektive společníci (záleţí na právní formě podnikání) a návratnost jejich investic je odvozena podle růstu, výkonnosti a ziskovosti podniku.11 Tito menšinoví podílníci mají ovšem právo veta ve stanovených zásadních rozhodnutích. V případě neúspěchu firmy investor ztrácí vloţené prostředky. Na rozdíl od komerčních bank se potenciální investor při investování financí nerozhoduje podle bonity, záruk a zajištění splácení vloţených prostředků, ale hlavně podle atraktivnosti a originalitě podnikatelského záměru. V případě analýzy pozitiv a negativ vyplývajících z aplikace rizikového kapitálu, tak jednoznačně pro stranu pozitivních stánek mluví moţnost realizace nových, nadějných a potencionálně velmi úspěšných projektů, které by jinak nebyly realizovány pro nedostatek interních zdrojů podniku. Na opačnou stranu, přináší s sebou rozšíření počtu vlastníků, kteří se zapojují do rozhodovacího procesu a také nutnost vysoké poţadované výnosnosti pro investory, kteří si tímto kompenzují vysoké riziko investice. Graf č. 3 udává vývoj počtu uskutečněných projektů a také jejich výši a vývoj v posledních letech. Data pro Czech Private Equity and Venture Capital Association (CVCA) zajistila společnost Evalueserve.

10

BREALEY, Richard A; MYERS, Stewart C. Teorie a praxe firemních financí. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2000. s. ISBN 8072261894. s. 383 11 Jak funguje [on-line]. 2010 [cit. 18.3.2010]. Dostupné z http://www.cvca.cz/cs/rizikovy-kapital/jakfunguje.html

- 19 -

Graf č. 3: Vývoj rizikového kapitálu

Pramen: Statistiky [on-line]. 2010 [cit. 7.3.2010]. Dostupné z http://www.cvca.cz/cs/rizikovykapital/statistiky.html

3.3. Akcie Podniková neboli korporátní akcie je cenným papírem, jimţ se investor podílí na základním kapitálu emitující společnosti. Takovouto společností můţe být pouze akciová společnost,12 přičemţ investor jej můţe zakoupit jak na primárním trhu, tak na trhu sekundárním. Akcie se mohou dělit na dva typy vycházející ze samotného základu dělení a to na akcie kmenové a akcie prioritní.

3.3.1. Kmenové akcie Kmenovými akciemi je myšlen cenný papír, kterému jsou přisuzována základní práva v podobě, ţe majitel kmenové akcie má právo na podíl ze zisku vytvořeného emitentem akcie, následně má právo na zúčastnění se valné hromady akciové společnosti, předkládat návrhy na dané valné hromadě a během hlasování má hlasovací právo odvozené od počtu jim vlastněných kmenových akcií k celkovému počtu emitovaných akcií. Drţiteli akcie je také přisuzováno právo na likvidační zůstatek, který je ovšem alikvotně odvozen podle počtu vlastněných akcií.13 Takto emitované cenné papíry mohou mít stanovenu nominální hodnotu, která vyjadřuje podíl na základním kapitálu emisní společnosti, ale také jejich nominální hodnota nemusí být stanovena, a to z důvodů snahy o omezení právních závazků podniku při jeho případné

12

POLÁCH, Jiří; KOŘENÁ, Kateřina. Peněžní a kapitálové trhy. Vyd. 1. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2002. 362 s. ISBN 8073180847. s. 82 13 Cenné papíry – charakteristika jednotlivých druhů [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/cenne-papiry-charakteristika-druhuopu/1000818/53927/#b19

- 20 -

likvidaci, slučování apod. V řadě zemí není tento způsob emise povolen a ani český právní řád toto nedovoluje. Přestoţe bylo řečeno, ţe hlasovací práva jsou odvozena od počtu vlastněných akcií, ne vţdy tomu tak musí být a kmenové akcie je moţno dělit podle hlediska hlasovacích práv na následující kategorie.14 Kmenové akcie se standardními hlasovacími právy – standardní typ kmenových akcií, který se nijak nevymyká předešlým právům a podíl na hlasech v rozhodování společnosti je přímo odvozen od počtu vlastněných akcií Kmenové akcie třídy „A“ a „B“ – systém, kdy všechny akcie přisuzují stejná práva a povinnosti, aţ na výjimku v hlasovacích právech. Akcie typu „B“ mají niţší hlasovací práva oproti akciím typu „A“ a jsou tudíţ pro potencionální investory, kterým nejde o podíl na rozhodovacím aparátu firmy, ale pouze o moţnost získání výhodné dividendy, zajímavějšími a výnosnějšími. Tyto akcie se mohou dále dělit podle nejrůznějších kritérií. Jedním z nich je hledisko práv majitelů na dividendu, kdy se dělí na: Kmenové akcie se standardní výplatou dividendy – výše dividendy je odvozena podle ekonomického výsledku podniku a o jejím vyplacení se rozhoduje na valné hromadě emitenta. Kmenové akcie s oddálenou výplatou dividend – vyplacení dividendy u tohoto typu je stanoveno aţ po uplynutí několika let od emise nebo při předem definované události. Jejich emitování je doprovázeno niţší cenou, ale v průběhu času se jejich hodnota na trhu zvyšuje, coţ kompenzuje absenci dividendy v prvních letech od emise.

3.3.2. Prioritní akcie Prioritní akcie jsou specifickým typem cenného papíru, který v sobě kombinuje jak vlastnosti kmenových akcií, tak vlastnosti dluhopisů. Jejich specifikem je, ţe z jejich drţby nevznikají ţádná hlasovací práva na řízení podniku. Tato skutečnost je ovšem kompenzována nárokem na vyplacení dividendy bez ohledu na hospodaření společnosti a také přednostní právo na vyplácení podílu z likvidačního zůstatku společnosti při jejím případném úpadku. Jak jiţ tomu bylo u kmenových akcií, také prioritní akcie se mohou členit podle práv spojených s výplatou dividendy.15 Prioritní akcie s fixní dividendovou sazbou – výše dividendy je stanovena procentuálně z nominální hodnoty akcie Prioritní akcie s variabilní dividendovou sazbou – hodnota variabilní dividendové sazby je odvozena od některé z referenčních úrokových sazeb a tudíţ během jejich ţivotnosti vykazují značnou volatilitu. 14

REJNUŠ, Oldřich. Cenné papíry a burzy. Vyd. 1. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2009. 400 s. ISBN 9788021438057. s. 92 15 REJNUŠ, Oldřich. Cenné papíry a burzy. Vyd. 1. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2009. 400 s. ISBN 9788021438057. s. 94

- 21 -

Podílnické prioritní akcie – kromě standardní dividendy vyplývající z prioritní akcie, mohou poskytnout svému drţiteli také dodatečné příjmy vyplývající z participace na zisku emitující společnosti, avšak aţ po vyplacení dividendových nároků připadajících na kmenové akcie. Kumulativní prioritní akcie – u tohoto typu je stanoveno, ţe veškeré nevyplacené prioritní dividendy se musí splatit do doby, neţ se započne s vyplacením dividend připadajících na klasické kmenové akcie. Prioritní akcie je moţno také rozčlenit podle specifických druhů práv, které jsou s nimi spojeny. Prioritní akcie se zvláštními právy jejich drţitelů – zde můţeme rozlišit konvertibilní prioritní akcie (které mohou být vyměněny za akcie kmenové) a také prioritní kvalifikační akcie, které dávají moţnost jejich vlastníkům zasednutí ve správní radě emitujícího podniku. Jejich výskyt je velmi sporadický a nominální hodnota takto vydaných akcií musí být také velmi značná. Prioritní akcie se zvláštními právy jejich emitentů o Vypověditelné prioritní akcie – emitent takto vydaných prioritních akcií má právo v předem stanovených a jasně definovaných situacích vypovědět tyto akcie a tudíţ je musí od současného drţitele odkoupit a následně stáhnout z oběhu. o Prioritní akcie vyměnitelné za obligace – podle ustanovení v emisních podmínkách lze tyto prioritní akcie vyměnit za předem stanovený typ obligací.

3.4. Dluhopisy Dluhopis, jak jej definuje § 2 v zákoně č. 190/2004 Sb. o dluhopisech, je zastupitelný cenný papír, s nímţ je spojeno právo na splacení dluţné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. 16 Dluhopisem vydávaným v České republice se rozumí dluhopis, který byl v listinné podobě předán nebo v zaknihované podobě zapsán v evidenci podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu na účet prvnímu nabyvateli na území České republiky. Podle § 3 v zákoně č. 190/2004 Sb. o dluhopisech, emitentem můţe být právnická osoba. V případě, ţe emitentem je fyzická osoba, která je bankou s místem podnikání na území státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, a která na území České republiky podniká na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního předpisu, upravujícího činnost bank.

16

Zákon č. 190/2004 Sb. o dluhopisech

- 22 -

3.4.1. Členění dluhopisových cenných papírů Dluhopis můţe být emitován v listinné nebo zaknihované podobě. V případě, ţe se jedná o zaknihovanou podobu dluhopisu, jeho náleţitosti jsou zejména tyto:17 údaje o emitentovi název dluhopisu, který obsahuje pojem „dluhopis“ a u zvláštního typu dluhopisu obsahuje také označení jeho typu identifikační údaj dluhopisu ve formě ISIN jmenovitou hodnotu dluhopisu údaj o schválení emisních podmínek výnos dluhopisu nebo stanovení jeho výše datum emise způsob a místo výplaty jmenovité hodnoty dluhopisu a výnosu z něho formu dluhopisu prohlášení emitenta, ţe se zavazuje splatit dluţnou částku způsobem a v místě uvedeném v emisních podmínkách data splatnosti dluhopisu a výnosu z něj plynoucí Pokud se jedná o dluhopis ve formě listinné podoby, obsahuje navíc: číselné označení dluhopisu podpis emitenta v případě znějícího na jméno, také i jméno prvního nabyvatele

3.4.2. Členění dluhopisů podle typu emitenta Státní dluhopisy a dluhopisy vydávané Českou národní bankou 18 - emise těchto obligací podléhá příslušnému zákonu o státním dluhopisovém programu, nebo zvláštnímu zákonu, který opravňuje příslušné ministerstvo vydávat obligace. V podmínkách České republiky se emitují prostřednictvím České národní banky. Tyto emise jsou následně povaţovány za velmi bonitní, s vysokou likviditou a minimálním rizikem jejich nesplacení a jsou proto často obchodovány na prestiţních burzovních trzích. Komunální dluhopisy 19 - tyto dluhopisy jsou vydávány územním samosprávným celkem, k jejich vydání je však nutný předchozí souhlas ministerstva. Jejich hodnota je krytá obecním majetkem a je tudíţ zajištěna jejich niţší rizikovost. Korporační obligace - pro význam této diplomové práce se jedná o nejdůleţitější typ dluhopisů. Jsou to tedy obligace, jejichţ emitentem je podnik, jako samostatná právnická osoba. Výnosnost, rizikovost a likvidita se odvíjí podle typu emitujícího 17

POSPÍŠILOVÁ, Alena; POSPÍŠIL, Michal. Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. Vyd. 1. Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2006. 214 s. ISBN 8086775070. s. 57 18 Cenné papíry – charakteristika jednotlivých druhů [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/cenne-papiry-charakteristika-druhuopu/1000818/53927/#b18 19 Cenné papíry – charakteristika jednotlivých druhů [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/cenne-papiry-charakteristika-druhuopu/1000818/53927/#b18

- 23 -

podniku. Čím je firma spolehlivější, renomovanější a vykazuje lepší hospodářské výsledky, tím je emise pro případného zájemce o dluhopis lukrativnější. Ovšem nesmíme přesto zapomínat na skutečnost, ţe i stabilní společnost se můţe dostat do úpadku a insolvence a dluhopis se stane nedobytným. Bankovní obligace20 - jedná se o aktivní úvěrové operace, kdy se bankovní ústav snaţí získat finanční prostředky , které jsou zapotřebí pro úvěrování jiných podnikatelských, či nepodnikatelských subjektů. Pro jejich emitování je potřebný souhlas ministerstva financí, který se uděluje na základě emisního prospektu připravované obligace. Hlavní podmínkou přidělení povolení je zdokumentování účelu, za nimţ byla provedena emise. Finanční ústav můţe na základě svých emitovaných dluhopisů proúvěrovat i menší podnikatelské subjekty, které by při emisi svých vlastních obligací nedostaly souhlas, nebo by nebyly lukrativními pro budoucího zájemce o odkup emise (např. pro jejich malou likviditu).

3.4.3. Členění dluhopisů podle výnosů21 Kuponové obligace Nejčastěji emitovaná forma obligace, která svým drţitelům zajišťuje nárok na pravidelné proplacení běţných výnosů v předem stanovených časových intervalech. Platba probíhá na základě kuponů. Obligace s fixní úrokovou sazbou - obligace má po celou dobu své platnosti pevně stanovenou úrokovou sazbu, která je stanovena v emisních podmínkách emitenta. Obligace s variabilní úrokovou sazbou - cenný papír u něhoţ je hodnota kuponových plateb vázána na některou předem definovanou referenční úrokovou sazbu, jejíţ výši se kuponové platby vyplývající z drţení následně přizpůsobí. Nejčastěji se jedná o některou mezibankovní úrokovou míru (PRIBOR,LIBOR,atd.) navýšenou o prémii, která odpovídá bonitě klienta. Obligace s variabilním úročením ohraničeným maximální úrokovou sazbou - zde se jedná o kuponové, variabilně úročené dluhopisy, kde maximální výše úrokové sazby je předem definovaná a nemůţe být vyšší neţ stanovená hodnota. Obligace s variabilním úročením se zaručenou minimální úrokovou sazbou - princip je obdobný, jako u předešlého typu, avšak je stanovena minimální hranice úrokové sazby a pod tuto hranici není moţné realizovat úrokovou sazbu. Obligace s variabilním úročením v předem určeném rozmezí - variabilně úročený dluhopis, kde jeho výše se pohybuje v pevně stanovených mantinelech definovaných minimální a maximální hodnotou úrokové sazby.

20

Bankovní obligace [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z http://www.fseujep.iglu.cz/5semestr/Financni_trhy/financni_trhy3.doc 21 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2008. 559 s. ISBN 9788087071878. s. 371

- 24 -

Obligace s variabilním úročením s moţnou přeměnou na úročení fixní - zde se jedná o variantu cenného papíru, kdy při poklesu úrokové míry pod předem definovanou hodnotu, dojde k přeměně obligace variabilně úročené na obligaci s fixním úrokem. Obligace s průběţnými úpravami úrokových sazeb - emitent tohoto finančního instrumentu se zavazuje k tomu, ţe bude průběţně upravovat výši kuponových sazeb podle toho, jak se bude vyvíjet volatilita trţních úrokových sazeb nebo bonita vydavatele tohoto typu obligace, a to tak, aby kurz dluhopisu osciloval po celou dobu své ţivotnosti v předem stanovených bariérách. Obligace s rostoucí úrokovou sazbou - u tohoto typu dochází během platnosti dluhopisu k postupnému navyšování kuponových úrokových plateb. Kuponové obligace se slosovatelnou prémií - velmi vyhraněný a specifický typ dluhopisu, jehoţ součástí je niţší úrokový výnos, ten je však nahrazen moţností obdrţet tzv. „prémii“, jejíţ hodnota je odvíjena od výsledku losování, které je prováděno ve smyslu emisních podmínek. Kuponová obligace s nárokem na podíl ze zisku - stejně jako předešlý typ, tak ani tyto obligace nebývají úročeny vysokou hodnotou úrokové sazby, ale jako bonus poskytují svým drţitelům právo na částečný podíl ze zisku společnosti emitenta (akciové společnosti). Hybridní kuponové obligace - hybridní kuponové obligace se vyznačují kombinací pevného i variabilního způsobu úročení, který lze v průběhu ţivotnosti dluhopisu měnit, ovšem toto pravidlo musí být zakotveno v emisních pravidlech emitenta. Tyto obligace mohou vykazovat také jiné typy zhodnocení, jako jsou třeba podíly na zisku emitenta, popřípadě prémii. Indexované kuponové obligace - výhoda těchto obligací spočívá v moţnosti zajištění se drţitele proti kaţdoroční inflaci. Toto vyplývá ze skutečnosti, kdy v emisních podmínkách se emitující společnost zavazuje kaţdoročně zvyšovat jejich nominální hodnotu podle úrovně inflace, čímţ se navyšuje také jejich úročení. Indexace můţe být odvozována podle nejrůznějších kritérií, například podle úrokové míry, indexu mezd nebo v závislosti na pohybu cenové hladiny. Obligace s vynechávanými kupony - daný druh obligace se vyznačuje vysokým rizikovým faktorem, jelikoţ v souladu s emisními podmínkami emitenta, jsou kupony připadající k obligaci vypláceny pouze pod podmínkou, ţe emitent obligace vyplácí také dividendy ze zisku. Obligace s volbou formy placení kuponu - jedná se o specifický typ obligace, která není v řadě zemí legislativou povolena, popřípadě je moţno po předem stanovené období ji realizovat, avšak povolená doba nebývá delší neţ jedno desetiletí. Její specifičnost spočívá ve formě výplaty úrokových kuponů, které mohou být proplaceny jako finanční hotovost nebo v podobě nově emitovaných dluhopisů, jejichţ nominální hodnota odpovídá dluţným kuponovým platbám.

- 25 -

Bezkuponové obligace Emise daného typu dluhopisu probíhá formou diskontace, kdy je prodáván na primárním trhu za cenu niţší, neţ je jeho nominální hodnota v podobě jistiny. Daný cenový rozdíl je označován jako diskont a nahrazuje kuponové platby, jak je tomu u kuponových dluhopisů. Svlečené obligace - typ obligace, která vzniká rozdělením původního dluhopisu na dvě oddělené části. První část představuje úrokovou sloţku, mající charakter anuitního dluhopisu a druhá symbolizuje jistinu v podobě bezkuponového cenného papíru. Obě součásti bývají prodávány odděleně jiţ při primární emisi na kapitálovém trhu Obligace s vlastnostmi jak obligací kuponových, tak diskontovaných Obligace s odloţenými kuponovými úrokovými platbami - velmi specifický druh obligací, které z počátku své ţivotnosti nepřináší ţádné kuponové platby, avšak v jejich emisních podmínkách je stanoveno, ţe po uplynutí určité a předem jasně definované doby, získá drţitel obligace nárok na kuponovou platbu, nejčastěji fixního charakteru.

3.4.4. Členění obligací podle způsobů jejich splacení22 Obligace s jednorázovým vyplacením jistiny - cenný papír, kde je pevně stanoveno období splatnosti. Obligace s neumořitelnou jistinou - zde lze zařadit obligace, kde není stanoveno datum splatnosti a tudíţ se jedná o tzv. věčné obligace. Nejčastěji se vyskytují ve formě fixně úročených dluhopisů, přičemţ je důleţité zdůraznit, ţe ne kaţdý právní systém je legalizuje. V podmínkách České republiky podle právní úpravy zákona č. 190/2004 Sb. o dluhopisech se takové dluhopisy nemohou emitovat (2010) Obligace s postupným umořováním jistiny - tento typ není příliš rozšířen a můţe se vyskytovat v podobách jako jsou pořadové periodické obligace, kde je přesně stanovený umořovací plán nebo jako obligace umořitelné na základě losování, které jsou postupně umořovány podle předem pevně stanovených pravidel losování.

3.4.5. Členění obligací z hlediska zvláštních práv emitenta nebo jejich držitelů23 Členění podle práv emitenta Příjmové obligace - jedná se o specifický typ dluhopisů, které umoţňují nárok na vyplacený úrok pouze v případě, ţe emitent dluhopisu dosáhl dostatečného příjmu. V opačném případě se úroky kumulují a představují dluh vůči drţiteli obligace, který má nárok na splacení této pohledávky vůči emitentovi aţ v příznivější ekonomické situaci emitenta. Tímto je zajištěno, ţe nákladové úroky z dluhopisů nemohou 22

REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2008. 559 s. ISBN 9788087071878. s. 374 23 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2008. 559 s. ISBN 9788087071878. s. 376

- 26 -

ekonomicky poškodit společnost emitenta, pokud se nachází ve sloţité finanční situaci, přičemţ nárok drţitele na úroky z emise nezaniká. Vypověditelné obligace - v emisních podmínkách je stanoven nárok emitenta, ţe můţe kdykoliv v době platnosti obligace ji odkoupit za předem stanovený finanční obnos nebo tuto emisi vyměnit za jiný druh obligací, které musí ovšem být definovány v emisních podmínkách. Aby se pro investora kompenzovala tato nevýhoda, je stanovena vyšší úroková míra, popřípadě je právo vypověditelnosti časově omezeno. Obligace s opcemi umoţňujícími jejich předčasné staţení z oběhu - je to typ obligace, kdy součástí je kupní opce umoţňující emitentovi vyplatit předmětné obligace před termínem jejich splatnosti. Z důvodu vyplacení trţní hodnoty dluhopisu a nikoliv hodnoty nominální, je úročena vyšší úrokovou sazbou. Členění podle práv držitelů Obligace vyměnitelné za akcie jejich emitenta - při předem pevně stanovených podmínek je moţnost tyto obligace vyměnit za kmenové akcie emitenta a stát se tudíţ jeho akcionářem. Současně bývají zpravidla fixně úročeny s niţší úrokovou sazbou. Tento typ obligace si zaslouţí větší pozornosti a proto se k němu vrátíme v samostatné kapitole této diplomové práce. Obligace s moţností výměny za jiné obligace - drţitel emise obligací má právo na výměnu za jiné obligace emitované stejným emitentem. Obligace s hlasovacím právem - vlastnění obligací dává právo participace v rozhodovací struktuře emitenta. Tudíţ z tohoto vyplývá, ţe se jedná o veřejně neobchodovatelné obligace s vysokou nominální hodnotou. Obligace s právem jejich drţitelů na odprodej emitentovi - při předem stanovených událostech, které upravují emisní podmínky, mohou drţitelé obligací vyţádat jejich emitenta o odkoupení jich zpět. Odkupní hodnota musí být ovšem předem stanovena. Zaměstnanecké obligace - jsou výhradně určeny pro aktivní nebo jiţ penzionované zaměstnance emitenta a nabývají podobu nepřevoditelného dluhopisu, který má výhodnější podmínky a slouţí hlavně jako motivační stimul pro výkonnost zaměstnanců. Obligace s opčními listy umoţňujícími jejich výměnu za akcie - jedná se o obligace s kupními opcemi, které drţitelům dávají nárok na získání předem určeného počtu akcií emitenta a to formou uplatnění neoddělitelného opčního listu. Obligace s opcemi umoţňujícími jejich předčasné vyplacení - zde je uveden typ obligace s prodejní opcí s právem drţitele na jejich předčasný odprodej danému emitentovi. Nevýhodou je jejich niţší úroková míra, avšak opční transakce bývají realizovány za aktuální ceny na trhu.

- 27 -

3.4.6. Konvertibilní obligace Jak jiţ bylo dříve řečeno, jedná se nejčastěji o pevně úročený cenný papír, kdy investor má právo ve stanovené době na směnu této obligace s jiným cenným papírem, coţ musí vyplývat z emisních podmínek příslušného cenného papíru. Ovšem této skutečnosti investor nemusí vyuţít a můţe drţet stanovené aktivum aţ do doby splatnosti jeho jistiny a pobírat úroky z drţby. Podmínky směny konvertibilních obligací:24 Informace o konvertibilnosti dluhopisu na finanční aktivum v podobě kmenové akcie, prioritní akcie nebo podílového listu. Je stanoveno datum, do něhoţ je moţno uplatnit právo na výměnu. Stanovení poměru směny, který udává kolik konvertibilních dluhopisů je zapotřebí k získání jedné akcie se stejnou nominální hodnotou. Například směnný poměr 3:1 znamená, ţe 3 konvertibilní dluhopisy po 1000 měnových jednotkách je moţno během stanoveného období vyměnit za 1 akcii ve stejné nominální hodnotě od téhoţ emitenta. Popřípadě tento poměr bývá udáván pomocí ceny směny, kterou musí investor zaplatit při nákupu jedné akcie. cena směny = nominální hodnota obligace/počet akcií za konvertibilní obligaci Konvertibilní obligace mohou být emitovány na základě rozhodnutí valné hromady a to pouze v případě, ţe emitent cenného papíru má pro směnu připraven potřebný objem akcií. Burzovní kurz takovýchto dluhových cenných papírů je odvozen podle aktuální hodnoty akcií. Při růstu cen akcií je hodnota dluhopisu neomezená, přičemţ při poklesu kurzu akcií toto neplatí a je stanovena minimální hranice. Výhodou emise konvertibilní obligace jsou pro emitenta niţší pořizovací náklady na cizí kapitál z důvodu její niţší úrokové míry, která je ovlivněna skutečností, ţe v případě převodu obligace na akcii se investor podílí také na kladném kurzovém vzestupu hodnoty akcie emitujícího podniku.

3.5. Bankovní úvěr Dalším ze způsobů financování podniku je moţnost vypůjčení si kapitálových prostředků od komerční banky a to přesněji v podobě úvěru. Úvěrem se myslí časově omezené, úplatné přenechání peněţních prostředků k volnému nebo smluvně vázanému pouţití.25 Takto definované úvěrové obchody lze dělit podle nejzákladnějšího předmětového kritéria na: Peněţní úvěry – předmětem půjčky jsou hotovostní, respektive bezhotovostní peníze

24

BENEŠ, Václav; MUSÍLEK, Petr. Burzy a burzovní obchody. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha : Informatorium, 1992. 252 s. ISBN 8085427257. s. 36 25 ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 159 s. ISBN 8021030194. s. 72

- 28 -

Zboţové úvěry – typ úvěrové smlouvy, jejíţ předmětem je zboţí a nejčastěji se sjednává mezi výrobcem a obchodníkem v podobě obchodního úvěrového kontraktu Další moţná kritéria pro dělení úvěrových smluv udává následující výčet: Časové hledisko splatnosti – dělení podle doby splatnosti kontraktu na úvěry krátkodobé (doba splacení je do jednoho roku a představují podstatný objem aktivních obchodů bankovních ústavů), střednědobé úvěry (doba splatnosti je od jednoho roku do pěti let) a dlouhodobé úvěry. Zde pro účely dané diplomové práce je nejpodstatnější poslední udávaný typ a doba jeho splatnosti se pohybuje nad hranicí pěti let, řádově i v desítkách let. Hledisko subjektu smluvního vztahu – zde je podstatné, kdo vstupuje do smluvního vztahu, jestli se jedná o kontrakt mezi dvěmi bankovními ústavy, bankou a fyzickou osobou, právnickou osobou nebo bankovním domem a vládou atd. Objektové hledisko dělení – z tohoto pohledu je moţno diversifikovat operace na neúčelové, kdy není potřeba udávat bankovnímu ústavu konkrétní cíl, jeţ má být realizován z vypůjčených finančních prostředků nebo na účelové, kdy tento záměr musí být součástí dokumentace potřebné pro vyřízení kontraktu. Zajistné hledisko – v tomto směru si bankovní domy chrání své zapůjčené finance v podobě určité záruky za poskytnutí bankovního úvěru. Jestli je toto součástí smlouvy je odvozeno podle typu kontraktu a výše smluvené částky. Pokud se jedná o vyšší zapůjčky, vţdy banka vyţaduje určitou formu záruky. Měnové hledisko – zde se vychází ze skutečnosti, v jaké měně byl poskytnut úvěr. Zda se jedná o měnu domácí nebo měnu zahraniční. Vývoj veškerých bankovních úvěrů poskytnutých na území České republiky od roku 2002 do roku 2009 ve všech měnách ukazuje následující graf č. 4. Graf č. 4: Vývoj objemu bankovních úvěrů v ČR Vývoj objemu bankovních úvěrů v ČR 2 500 000

mil. Kč

2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000 0 2002

2003

2004

2005

rok

2006

2007

2008

Úvěry dlouhodobé - nad 5 let Úvěry střednědobé - nad 1 rok a do 5 let včetně Úvěry krátkodobé - do 1 roku včetně

Pramen: ČNB - Databáze časových řad ARAD

- 29 -

2009

3.5.1. Rozčlenění typů bankovních úvěrů Jednotlivé typy úvěrů je moţno systematicky seřadit do následujících skupin:26 Provozní úvěrové obchody Těmito obchody si podniky zajišťují financování běţného chodu společnosti, nákup, prodej a výrobu statků. Tyto obchody se řadí mezi krátkodobé. Mezi nejčastěji poskytované sluţby patří následující typy úvěrových smluv: Úvěry na zásoby – podnik jimi financuje nákup výrobních zásob, surovin, energie potřebné pro jeho chod apod. Specifikum zajištění tohoto typu kontraktu vyplývá z uskladnění zásob a materiálu v areálu podniku a ten slouţí jako poskytnutá záruka, tudíţ banka kontroluje jeho stav formou fyzické kontroly. Úvěry na náklady – touto formou se financují náklady vzniklé pro podnik vlivem sezónních změn Úvěry na pohledávky – jedná se o úvěry za odběrateli, kde předmětem jsou pohledávky (vzniklé v dlouhodobém a pravidelném obchodním styku) za jiţ prodané zboţí, respektive za poskytnuté sluţby. Kontokorentní úvěrové obchody – úvěr je veden jako běţný bankovní účet, kdy příjemce kontokorentního úvěru můţe jít na tomto účtu do debetu, podle toho, jak to vyţaduje jeho finanční situace. Tento rozdíl je však podnik povinen splatit do jednoho roku od poskytnutí úvěru, přičemţ nezáleţí jestli jej splatí najednou nebo postupně, aţ se dostane do kreditní fáze na konkrétním bankovním účtu.27 Revolvingový úvěr – principielně podobný jako předcházející typ úvěru, avšak s odlišností, ţe úvěrový rámec je pevně nebo variabilně definovaný a znova čerpat finanční prostředky je moţné aţ po splacení celé dluţné částky. Úvěry směnečného typu – předmětem smlouvy je směnka, ať se jiţ jedná o směnku v podobě vlastní, cizí (trata), obchodní, bianko, finanční apod.28 Tento typ úvěru je moţno dělit na akceptační úvěr, respektive eskontní úvěr. Lombardní úvěry – princip vychází ze zástavy cenných papírů, kdy výstavce cenných papírů je poskytne jako zástavu za vypůjčené finanční prostředky a následně se zaváţe k tomu, ţe tyto cenné papíry po určité době odkoupí zpět. Spotřební úvěry Jedná se o bezúčelový typ úvěru, který zajišťují jak bankovní domy, tak nejrůznější splátkové společnosti, které k tomuto účelu mají příslušné povolení od České národní banky a slouţí

26

KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2005. 148 s. ISBN 8025108821. s. 72 27 LIŠKA, Václav. Finanční teorie. Vyd. 1. Praha : Vydavatelství ČVUT, 1999. 247 s. ISBN 8001020487. s. 107 28 ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví I. 4. aktualiz. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2005. 201 s. ISBN 8086754537. s. 133

- 30 -

k pokrytí spotřebitelských potřeb soukromých osob, domácností nebo malých podnikatelů.29 Tyto úvěry mohou být spláceny jednorázově, v podobě pravidelných splátek nebo na poţádání. Zároveň mohou nabývat formy přímých nebo nepřímých obchodů. Úvěry z platebních karet Na základě smluvního vztahu mezi bankou a klientem je stanoven úvěrový rámec, který je závazný pro klienta a kdykoliv platí touto kartou, můţe vyuţít přiděleného kreditu. Tuto skutečnost můţe vyuţívat i opakovaně, aţ toto nabývá formy revolvingového úvěru, přičemţ klient je povinen měsíčně platit stanovené minimální platby na pokrytí úvěru a úroků. Americká hypotéka Princip vyplývá v poskytnutí finančních prostředků bankou pro klienta, přičemţ tento klient nemusí udávat na jaké účely tyto finanční prostředky poplynou a tudíţ nemusí z něj financovat pouze nákup nemovitosti, coţ je podstatou hypotéčních produktů. Zásadní podmínkou je poskytnutí zástavy nemovitosti za tento typ operace. Investiční bankovní úvěry Investiční bankovní úvěry tvoří skupinu finančních produktů bankovních domů, které zajišťují finanční krytí projektů jednotlivých klientů v dlouhodobém časovém horizontu. Z pohledu typu investic lze tyto úvěry dělit do tří kategorií:30 Investice kapitálové – investice do hmotného investičního majetku v podobě strojního zařízení, nemovitostí, technologie výroby apod. Investice nehmotné – investice do know-how. Investice finanční – investice do cenných papírů v podobě majetkových nebo dluhových cenných papírů Klasické investiční úvěry Jedná se o nejrozsáhlejší skupinu investičních úvěrů, které bankovní společnosti poskytují svým klientům. Jsou to úvěry poskytnuté pro financování nákupu technologického zázemí společnosti v podobě strojního zařízení, budov, vybavení provozů apod. Bankovní ústavy k tomuto produktu přistupují ze tří pohledů. Záleţí, jestli klient úvěrem realizuje nákup, rekonstrukci, popřípadě modernizaci nebo výstavbu nového investičního celku. Úvěry konsorciální a syndikátní31 Pokud klient má záměr realizovat projekt velikého rozsahu a poţaduje po bankovní instituci takovou výši úvěru, ţe není sama schopna tuto sluţbu klientovi poskytnou, přistupuje k moţnosti financování prostřednictvím konsorciálního nebo syndikátního úvěru. A to na 29

LANDOROVÁ, Anděla; JÁČOVÁ, Helena; NESLÁDKOVÁ, Markéta. Obchodní bankovnictví. Vyd. 1. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002. 273 s. ISBN 8070836075. s 162 30 KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2005. 148 s. ISBN 8025108821. s 75 31 PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha : Bankovní institut - vysoká škola, 2001. 279 s. ISBN 8072650378. s.74

- 31 -

principu jak paritního, kdy kaţdá banka poskytne stejnou část ze zamyšleného celkového úvěru, tak principu relativistického (kaţdá finanční instituce poskytuje individuálně, podle svých moţností, finanční prostředky). V případě, ţe se hovoří o syndikátním úvěru, myslí se tím vztah pevnějšího propojení více bankovních společností. V případě vytvoření konsorcia se bankovní instituce spojují na základě smlouvy o sdruţení. Do čela takto vzniklého konsorcia je většinou zvolen jeden zástupce, který vystupuje navenek jako vedoucí komerční banka zastupující ostatní společníky smlouvy o sdruţení. Hypoteční úvěry Danou problematiku upravuje zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb. Který říká,ţe „hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné, když pohledávka z úvěru nepřevyšuje dvojnásobek zástavní hodnoty zastavené nemovitosti. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva.“32 Jeho čerpání je obvykle zaměřeno na nákup nemovitosti, realizace výstavby nové nemovitosti, oprava nebo modernizace, získání podílu na nemovitosti, popřípadě účelem ţádosti o něj je snaha o splacení jiného hypotečního úvěru, který je v dané situaci jiţ pro klienta nevýhodný a snaţí se přeúvěrování na nové výhodnější podmínky. Hypoteční úvěry je moţno dělit na dvě skupiny:

Hypoteční úvěry na bydlení Hypoteční úvěry pro podnikání Pokud má klient zájem o danou formu úvěru, obvykle bankovní instituce dodrţují podobná pravidla pro jeho poskytnutí.33 Pohledávky z hypotečního úvěru obvykle nepřekročí v průměru 70% zastavené nemovitosti. Toto se ovšem můţe lišit podle konkrétní země a daných zvyklostí. Nemovitost slouţící jako jištění hypotečních úvěrů nesmí banka pouţít jako zástavu ke svým jiným obchodním aktivitám. V okamţiku podpisu úvěrové smlouvy by nemělo na zastavované nemovitosti být uvaleno jiné zástavní právo. Úvěry konsolidační V situaci, ţe klient (právnická osoba, podnik) se dostane do nepříznivé ekonomické situace a hrozí mu úpadek, popřípadě insolventní řízení, můţe poţádat o tzv. konsolidační úvěr. Existují tři moţné způsoby konsolidace: Sekuritizace dříve poskytnutých úvěrů – situace, kdy dochází k přeměně pohledávek z poskytnutých úvěrů dluţníka na akciový kapitál. 32

Zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2005. 148 s. ISBN 8025108821. s 76 33

- 32 -

Odkup dříve poskytnutých úvěrů – zpravidla tuto činnost provádí jiná banka (konsolidační banka), neţ banka poskytující úvěr klientovi. Tato banka převezme dané úvěry a poskytne nové úvěrové rámce buďto bance, od níţ tyto úvěry odkoupila nebo přímo klientovi primární banky poskytující prvotní úvěr. Restrukturalizace – v této situaci dojde k transformaci krátkodobých a střednědobých úvěrů na úvěry dlouhodobé, coţ poskytuje dostatečný prostor pro ohroţený podnik k přijmutí takových opatření, aby k likvidaci podniku nemuselo dojít a dokázal nastartovat ozdravný ekonomický program. Úvěry investiční hromadné34 Základní princip investičních hromadných úvěrů vychází z odkupu dluhových cenných papírů, které jsou emitovány prostřednictvím nebankovních podnikatelských subjektů. Tyto úvěrové obchody, z pohledu bankovního domu, s sebou přinášejí jednak výhody v podobě diversifikace investičního portfolia mezi širokou klientskou základnu, ale také řadu nevýhod, které souvisí s obtíţnou zjistitelností, na co budou tyto finanční prostředky v konkrétním podniku vyuţity a nemoţnost zajištění takovéhoto obchodu proti riziku úpadku emitenta obligace. Bliţší informace týkající se emise obligací se nacházejí v jiné kapitole této diplomové práce. Jako nejméně rizikové jsou pro bankovní ústavy obligace, jejichţ emitentem je stát a tyto cenné papíry kryje státním rozpočtem. Jiné úvěrové obchody Naprosto speciální kategorii tvoří úvěry, které jsou poskytnuty ve formě rozvojových úvěrů, slouţící k financování investičně náročných akcí, které slouţí celé společnosti a jejich potřebnost vychází z principů veřejných statků a teorie neziskového sektoru. Tyto produkty jsou nezřídka poskytovány přímo státem nebo kapitálově silnými zahraničními institucemi v podobě rozvojových fondů, nadací nebo rozvojových bank. Další specifickou kategorii mohou tvořit úvěry pro obce, ve formě komunálních úvěrů. Investiční projekty jsou zde zaměřeny na budování, údrţbu nebo modernizaci technické infrastruktury v konkrétní obci. Pro bankovní domy jsou tyto obce chápány jako relativně bezpeční klienti a pokud splní podmínky pro přidělení úvěru, není problém pro jejich udělení, jelikoţ z principu financování obecního rozpočtu vyplývá fakt, ţe kaţdá obec má předem stanovený finanční plán a garantované daňové příjmy.

4. Analýza procesu primární emise IPO IPO35 (Initial Public Offering) je termín označující primární veřejnou nabídku akcií spojenou se vstupem na burzovní trh.

34

PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha : Bankovní institut - vysoká škola, 2001. 279 s. ISBN 8072650378. s.79 35 IPO [on-line]. 2010 [cit. 18.2.2010]. Dostupné z http://www.bcpp.cz/dokument.aspx?k=IPO

- 33 -

Strukturu realizace financování podniku prostřednictvím IPO lze rozčlenit do tří základních fází. Jedná se o tyto fáze.36 Přípravná fáze Realizační fáze Post-realizační fáze

4.1. Přípravná fáze Toto období je specifické přeměnou společnosti, snaţící se o primární emisi akcií na kapitálovém trhu, na strukturu, která tento proces umoţní. Společnost musí dosáhnout takové úrovně vlastní produkce výrobků a sluţeb, povědomí na trhu a kvalitou svého managementu, aby byla lukrativní pro potencionální investory, kteří do ní vloţí své volné finanční prostředky za účelem jejich zhodnocení. S touto fází souvisí přijetí mezinárodních standardů pro řízení kvality a mezinárodních účetních standardů za účelem transparentnosti zveřejnění relevantních informací při samotném procesu emise akcií. Obecně dosaţení finalizace této fáze trvá společnostem v rozmezí jednoho aţ dvou let, v závislosti na míře úprav v rámci interních procesů v podniku.

4.2. Realizační fáze V rámci této fáze dochází jiţ k samotnému procesu primární emise IPO. Délka této fáze je odhadována zhruba na období 30 týdnů. Samotnou fázi lze rozčlenit do několika základních kroků. Výběr realizačního týmu a manažera emise Členové realizačního týmu nemusí být pouze interní zaměstnanci společnosti emitující akcie, ale také tento tým tvoří externí poradci, jak z právní oblasti z oboru obchodního práva, tak finanční poradci z renomovaných poradenských firem, ale také specialisté na marketing a public relations. 37 Samostatnou část týmu tvoří manaţer emise. Toho můţe tvořit silný bankovní ústav, který je obchodníkem s cennými papíry, popřípadě konsorcium těchto bank, finančních i auditorských společností, kdy jedna z bank musí být zvolena jako vedoucí aranţér emise. Se zvoleným manaţerem emise se následně uzavře mandátní smlouva, která upravuje všechny vztahy mezi jednotlivými stranami v průběhu primární emise akcií. Součástí této smlouvy je také ujednání o odměně pro hlavního manaţera a jednotlivé členy realizačního týmu. Tento manaţer emise také zajistí hloubkovou kontrolu společnosti, která je velmi zásadní pro definování rizik v rámci podnikání společnosti. Prověřuje se jak právní náleţitosti podniku, ekonomická stránka podnikání, tak finanční a účetní prověření veškerých materiálů o jejich pravdivosti a kompletnosti.38 36

MELUZÍN, Tomáš; ZINECKER, Marek. IPO Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování podniku. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2009. 188 s. ISBN 9788025126202. s. 51 37 Vše co jste potřeboVali Vědět o IPO [on-line]. 2010 [cit. 11.3.2010]. Dostupné z www.patria.cz/generated/articles/IPO_brozura.pdf 38 JAKUB, František. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. Praha : Komise pro cenné papíry, 2004. 80 s. ISBN 8023921932. s. 40

- 34 -

Volba trhu pro realizaci IPO Jako dalším podstatným a pro úspěch emise rozhodujícím rozhodnutím je pro podnik volba vhodného trhu, kam prostřednictvím manaţera emise umístí svou emisi akcií. Zde podnik volí mezi emisí na domácím nebo zahraničním kapitálovém trhu. Jako rozhodující faktory slouţí jednak náklady připadající na dané umístění, tak sídlo obchodované společnosti, předmět podnikání, tak likvidita na zvoleném trhu, coţ má zásadní vliv na budoucí poptávku po emitovaných cenných papírech.39 Předběžné stanovení emisního kurzu akcie Stanovení emisního kurzu akcie při prvotní emisi je velmi náročný proces na správné odhadnutí výše tohoto kurzu. Zvláště v situaci, ţe se jedná pro investory o neznámou společnost. Často u neznámých společností bývá tento kurz částečně podhodnocen, aby přilákal potencionální investory a částečně nebo úplně nahradil absenci informací o předešlých emisích podniku. V průběhu prvních dní obchodování s danou emisí dojde k situaci vyrovnání nabídky a poptávky a cena se stabilizuje na rovnováţné úrovni. Příprava prospektu emise Jakmile proběhne dokončovací fáze kontroly podniku, realizační tým začne připravovat emisní prospekt. Tento dokument je určen potencionálním investorům a slouţí jako podkladový materiál pro jejich analýzu o výhodnosti investice. Tento prospekt lze rozdělit jak na předběţný, tak na emisní prospekt. Předběţný prospekt – není to závazný dokument a slouţí pouze jako informativní prostředek pro prezentaci podniku. Detailně zobrazuje předmět jeho činnosti, finanční ukazatele, účetní data, popřípadě historický vývoj a predikci vývoje do budoucnosti. Jeho součástí je také cenový odhad emisního rozpětí od manaţera emise. Emisní prospekt – tento dokument upravuje zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, kde je upraven jako dokument shrnující veškeré relevantní informace o připravované emisi akcií. Minimální rozsah tohoto prospektu upravuje nařízení Komise ES č. 809/2004. Jeho součástí jsou i mimo jiné majetkové závazky emitenta, jeho finanční situace, zisk, popřípadě ztráta společnosti, informace o managementu, rizikové faktory spojené s podnikáním nebo informace o daném kapitálovém trhu. Dokument emisního prospektu schvaluje Česká národní banka a manaţer emise musí současně poţádat Středisko cenných papírů o přidělení ISIN kódu pro konkrétní emisi. Regulátor trhu neschvaluje prospekt z hlediska správnosti a pravdivosti uvedených dat vzhledem k interním materiálům společnosti, ale posuzuje zda emisní prospekt obsahuje veškerá relativní data vyplývající ze zákonné úpravy. Následnou fází po přijetí prospektu emise je jeho zveřejnění, a to buďto prostřednictvím internetových stránek emitenta, manaţera emise, popřípadě organizátora trhu. Nebo jako kniţní broţura, která je bezplatně dostupná u emitenta, organizátora trhu nebo manaţera

39

NÝVLTOVÁ, Romana; REŢŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy : zdroj financování. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 222 s. ISBN 9788024719221. s. 136

- 35 -

emise. Jako poslední varianta je stanoveno uveřejnění v celostátně distribuovaném deníku v plném znění prospektu emise. Jednání s organizátorem regulovaného trhu Tuto fázi doprovází jednání s organizátorem regulovaného trhu, v podmínkách České republiky se jedná o Burzu cenných papírů Praha, a.s. a RM-Systém, a.s. a přijetí cenného papíru na regulovaný trh se řídí příslušnými burzovními pravidly a provádí se na základě ţádosti emitenta nebo jím pověřeného člena burzy. Marketingová prezentace emise Jakmile společnost emitující akcie získá všechna povolení, začne se připravovat marketingová prezentace konkrétní emise IPO. Prostřednictvím marketingových prostředků je nastavena komunikace směrem k potencionálním investorům tak, aby byla pro tyto investory emise co nejzajímavější a získali rovněţ potřebné mnoţství dat pro vyhodnocení o její výhodnosti pro investici svého kapitálu. Velmi častou formou prezentace je tzv. „road show“ , kdy členové top managementu se účastní prezentace o obchodních plánech společnosti.40 Tato událost je uzpůsobena tak, aby byla pro investory co nejpřitaţlivější a iniciovala v nich zájem o účasti na emisi IPO. Finální stanovení kurzu akcie Existují tři moţné způsoby pro určení hodnoty emisního kurzu. Jsou to tyto.41 Aukce – emisní kurz je stanoven prostřednictvím střetu nabídky a poptávky po konkrétním typu emise. V praxi se vyuţívá jak aukce holandského typu, tak amerického typu. U amerického typu předloţí investoři poţadavky na objem emise a maximální cenu, za niţ jsou ochotni akcii koupit. Následně se nabídky seřadí podle ceny a výstupní cena emise odpovídá hodnotě, kdy došlo k naplnění objemu emise ze strany poptávky investorů, tudíţ emisní kurz se rovná poslední cenové nabídce, která byla ještě uspokojena. Holandská aukce probíhá podobným stylem, avšak jednotliví investoři při uspokojení jejich poptávky musí zaplatit cenu, kterou udali ve své nabídce. Prodej za fixní cenu – manaţer emise předem pevně stanoví cenu, za kterou se bude tato emise akcií prodávat na kapitálovém trhu. S tímto způsobem jsou spojeny nedostatky v podobě jak podhodnocení kurzu a ztráty pro emitující podnik, tak nadhodnocení emisního kurzu a tudíţ nedostatečné poptávky ze strany investorů po této emisi. Bookbuilding – specifický typ prodeje emise, kdy manaţer emise shromaţďuje příkazy investorů a následně vyhodnocením určí emisní kurz a objem emise. Tento proces lze rozdělit do čtyř fází, kdy v první jsou do jednání přizváni pouze velcí institucionální investoři. Ve druhé fázi jsou tito investoři vyzvání ke stanovení svých nabídek. Ve třetí fázi je stanoven emisní kurz na základě získaných dat z došlých nabídek. Výsledný kurz ovšem nemusí odpovídat rovnováţné ceně stanovené prostřednictvím zaslaných nabídek, ale manaţer emise se můţe rozhodnou jakkoliv. 40

NÝVLTOVÁ, Romana; REŢŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy : zdroj financování. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 222 s. ISBN 9788024719221. s. 138 41 MELUZÍN, Tomáš; ZINECKER, Marek. IPO Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování podniku. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2009. 188 s. ISBN 9788025126202. s. 58

- 36 -

V poslední, čtvrté fázi jsou vyzváni jiţ zainteresovaní investoři, aby potvrdili své nabídky. Časovou osu přípravy celého procesu emise IPO zobrazuje graf č. 5. Graf č. 5: Časová osa realizace IPO

Pramen: Harmonogram IPO [on-line]. 2010 [cit. 1.3.2010]. Dostupné z http://www.pse.cz/images/articles/harmonogram_IPO_velky.gif

4.3. Post-realizační fáze V této fázi jiţ dochází ke stabilizaci kurzu akcií a zároveň k jejich uvedení na sekundární trh prostřednictvím opce o navýšení, coţ je právo na další úpis akcií, zpravidla ve výši 10 – 15% z celkového objemu emise.42 Informační povinnost Z procesu emise IPO vyplývá také informační povinnost, která zabezpečuje transparentnost a ochranu investic jednotlivých akcionářů. Emitentovi tak vzniká povinnost vydávat zprávy o vývoji společnosti prostřednictvím periodických zpráv (roční a pololetní zpráva) a průběţných zpráv (zprávy v průběhu roku k závaţným událostem). Obsah výroční zprávy obecně upravuje Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Emitent tento dokument je povinen zveřejňovat nejpozději do 4 měsíců po skončení účetního období a jeho obsah tvoří jak účetní závěrka v nezkrácené podobě, informace o finanční situaci emitenta a také bliţší informace o podnikání a vývoji emitenta. Druhým povinným dokumentem je pololetní zpráva, která musí být zveřejněna do 2 měsíců od uplynutí prvních 6 měsíců 42

MELUZÍN, Tomáš; ZINECKER, Marek. IPO Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování podniku. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2009. 188 s. ISBN 9788025126202. s. 63

- 37 -

účetního období. Ta je tvořena pololetní rozvahou, výkazem zisku a ztráty a informacemi o vývoji podnikatelské činnosti v prvním pololetí, pravděpodobný vývoj činnosti společnosti apod.

4.4. Závěrečná komparace benefitů a negativ vyplývajících z emise IPO Na výhody spojené s realizací emise akcií lze pohlíţet z několika hledisek. Jednak z pohledu financování společnosti, ale také z pohledu psychologického faktoru působícího na zaměstnance nebo klienty společnosti. Jako hlavní výhodu je nutno zmínit přístup k velkému objemu finančního kapitálu, který navíc není potřeba nikdy splatit, coţ vyplývá ze skutečnosti, ţe akcie nemají stanovenu dobu splatnosti (pokud ovšem se nejedná o speciální druh vyměnitelné akcie) a tento způsob financování můţe podnik realizovat kdykoliv vydáváním nových akcií. Navíc není potřeba udávat důvod, na co konkrétní finanční prostředky budou vyuţity a libovolně v rámci řízení společnosti s nimi nakládat. Jako výhodu lze spatřit ve skutečnosti, ţe záleţí pouze na valné hromadě, zda mají být vyplaceny dividendy a v jaké výši. Nespornou výhodou je také řešení řízení rodinného podniku, kdy se majitelé snaţí v situaci své nedostatečné odborné úrovně o odloučení od přímého vedení společnosti, kdy podnik zůstane ve vlastnictví členů rodiny, avšak vedení probíhá profesionálním způsobem. 43 Zároveň emisí obligací se zvyšuje prestiţ společnosti v očích potencionálních investorů, ale také případných klientů a dostává se do povědomí širšího okruhu společností v daném segmentu ekonomiky. Rovněţ v situaci, kdy podnik ţádá o bankovní úvěr, vzhledem k povinnostem vyplývajících z emise cenných papírů, můţe se jevit pro bankovní instituci bonitnějším klientem a můţe mu být poskytnut bankovní úvěr s niţším rizikovým faktorem. Akcie skýtají benefity i pro potencionální investory v podobě akcionářů, a to ať se jiţ jedná o moţnosti dosaţení kapitálového zisku, inkasa finančních prostředků v podobě vyplacené dividendy nebo participace na řízení společnosti a přijímání zásadních rozhodnutí na valných hromadách. Poslední jmenovaný benefit je čistě dobrovolný a záleţí pouze na investorovi, zda vyuţije svého práva a takto rozhoduje. Investor vlastněním akcií nezískává pouze běţné výnosy, ale náleţí mu také právo na likvidační zůstatek v případě úpadku společnosti, popřípadě můţe mu být přiznáno předkupní právo na nákup nově emitovaných akcií. Ovšem samotná emise můţe v kombinaci s opčním programem také pozitivně psychologicky stimulovat pracovní výkony svých zaměstnanců. Ti vidí výhody z drţení a moţného dodatečného zisku z dividendy z akcie a snaţí se o zvýšení trţní hodnoty celého podniku formou dosahování lepších pracovních výsledků. Je nutno zdůraznit, ţe primární emise akcií neskýtá pouze benefity, ale existuje také řada negativ z tohoto procesu vyplývajících. Primárně je nutno podotknout, ţe přímé i nepřímé náklady jsou dostatečně vysoké. Ty se skládají jak ze samotných nákladů na primární emise, tak z nákladů na obchodování na sekundárním trhu. Nevýhodou je také závislost načasování emise na hospodářském cyklu a obecně na dění na akciových trzích. Veškeré globální výkyvy na celosvětových kapitálových trzích mohou negativně ovlivnit poptávku po konkrétním typu emise. Je nutno zdůraznit, ţe podnik emitující IPO je neustále zatěţován podrobným výkaznictvím svých hospodářských ukazatelů, které tvoří základ pro detailní analýzy ze strany akcionářů, bankovních institucí, obchodníků na burze a ti sestavují doporučení, která mohou mít negativní vliv na poptávku po akciích společnosti. S tím souvisí i detailní sledování hospodaření podniku ze strany konkurence a její bleskové reakce na konkrétní

43

JAKUB, František. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. Praha : Komise pro cenné papíry, 2004. 80 s. ISBN 8023921932. s. 33

- 38 -

vzniklou situaci. V určitých situacích, kdy se takto emitují kmenové akcie, dochází k sníţení rozhodovacích pravomocí a můţe dojít také k nepřátelskému převzetí jinou společností.

5. Analýza procesu emise obligací Úplně nejzákladnějším krokem je stanovení si finančního plánu společnosti a s tím spojené odůvodnění rozhodnutí se pro krok financování prostřednictvím emise dluhopisů. O emisi rozhoduje statutární orgán společnosti, popřípadě jeho valná hromada. Z důvodu nákladnosti jak časové, tak finanční realizace emise, podnik by měl splňovat několik základních podmínek, jako je jeho finanční stabilita, dostatečné kapitálové zázemí, jasně stanovené plánování pro budoucí roky působnosti apod.

5.1. Dluhopisový program Současná česká legislativa zákonem č. 190/2004 Sb. o dluhopisech umoţňuje zaloţení emisních programů, díky nimţ je moţné emitovat obligace prostřednictvím zjednodušeného procesu. Tento program schvaluje Česká národní banka. Jednotlivé emise dluhopisů vydané v rámci dluhopisového programu jsou samostatné emise a jsou nazývané tranše. Cílem dluhopisového programu je snaha o zjednodušení emise dluhopisu. Benefity vyplývající z dluhopisového programu jsou pouze interesantní pro emitenty, kteří vydávají dluhopisy opakovaně.

5.2. Návrh struktury a základní informace V této přípravné fázi si podnik musí stanovit základní priority, co od emise očekává a také bliţší podobu emise v podobě rozhodnutí o velikosti emisního plánu. Ne kaţdý objem je vhodný a pro potencionální investory dostatečně ekonomicky zajímavý. Dále se stanovuje zamýšlená doba splatnosti, zda se jedná o krátkodobé, střednědobé, či dlouhodobé obligace. Měna, v niţ je dluhopis vydán, tým lidí, kteří se budou podílet na správě a vytvoření emisních podmínek, popřípadě místo umístění dluhopisu, zda se jedná o domácí trh nebo eurobond. V této fázi se stanoví také kritéria pro hodnocení nabídek ze stran bank, popřípadě emisního zprostředkovatele.

5.3. Stanovení aranžéra emise Další fází je podání vypracované nabídky o emisi obligace ve prospěch vybrané skupiny obchodníků s cennými papíry. Můţe se jednat jak o komerční bankovní domy, tak právnické osoby, které mají povolení od ČNB k obchodování s cennými papíry. V této nabídce jsou prezentovány základní informace o podniku a informace popsané v předešlém odstavci. Podnik očekává přijetí nabídky od obchodníka s cennými papíry a často má tato nabídka stanovenou formu:44 Popis situace na trhu 44

JAKUB, František. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. Praha : Komise pro cenné papíry, 2004. 80 s. ISBN 8023921932. s. 22

- 39 -

Strategie umístění na trh – marketing, způsob umístění apod. Celková cena emise obligace – informace o nákladech pro podnik v podobě emisní ceny, výše odměny pro aranţéra, výše výnosu apod. Míra závaznosti předpokládané nabídky Představa aranţéra o struktuře relevantní dokumentace Harmonogram přípravy emise Reference a zkušenosti aranţéra Po obdrţení nabídek o zájmu o realizaci emisního obchodu se podnik musí na základě kvalitativních a kvantitativních metod hodnocení rozhodnout o finálním aranţérovi, který bude pro podnik realizovat emisi obligací na trhu a se kterým bude také následně uzavřena mandátní smlouva. Tento dokument závazně pověřuje obchodníka s cennými papíry vydáním obligace. Podepsání mandátní smlouvy je vykoupeno sloţitým vyjednáváním, při nichţ se stanovují konkrétní podmínky pro případ odstoupení od smlouvy, odškodnění apod.

5.4. Marketing před zahájením nabídky V této fázi přípravy emise je jiţ pro aranţéra známa řada relevantních informací a tudíţ vyuţívá svých kontaktů vyplývajících z předchozích uskutečněných obchodů a zatím neformálně zjišťuje náladu na trhu a připravuje potencionální klienty na moţnou budoucí emisi. Zjišťuje které podniky a s jakými cíli by měly o emisi zájem a také se snaţí vyvodit, za jakou cenu by byli ochotni zakoupit danou emisi.

5.5. Emisní podmínky, prospekt a registrace emise Emisní podmínky jsou základním dokumentem dluhopisu a vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníka dluhopisu a obsahují relevantní informace vycházející ze zákona č. 190/2004 Sb. o dluhopisech, kde jsou přesně definovány v § 7. Tyto emisní podmínky jsou schvalovány Českou národní bankou. Současně s ţádostí o udělení jejího schválení musí emitent poţádat po SCP o přidělení ISIN. Toto je International Securities Identification Numer, coţ je mezinárodní identifikační číslo cenného papíru, které je přidělováno pro obchodování s daným cenným papírem. Jedná se o dvanáctimístný alfanumerický kód, přičemţ první dva znaky tvoří kód státu a dalších devět znaků je číselný kód cenného papíru a poslední cifra je kontrolní číslice. Prospekt je dokumentem, který obsahuje další relevantní informace pro obligaci, avšak jiţ nemusí obsahovat informace obsaţené v emisních podmínkách. Obecně informace, jeţ obsahují lze diversifikovat jako: Minimální náleţitosti plynoucí z příslušné vyhlášky Informace vyplývající z burzovních pravidel Ostatní zásadní informace nezbytné pro správné vyhodnocení obligace a jejího emitenta Konkrétní podobu informací obsaţených v prospektu lze definovat takto45: 45

NÝVLTOVÁ, Romana; REŢŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy : zdroj financování. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 222 s. ISBN 9788024719221. s. 167

- 40 -

Úvodní informace Informace o osobách odpovědných za sestavení prospektu, včetně jejich prohlášení o správnosti uveřejněných dat Údaje o auditorech společnosti Čestné prohlášení emitenta o převzetí zodpovědnosti za správnost prospektu Údaje o obligacích Druh, počet a číselné označení dluhopisů Prohlášení emitenta o existenci rozhodnutí valné hromady nebo práva statutárního orgánu emitenta učinit rozhodnutí o emisi akcií nebo jakkoliv ovlivnit výši základního kapitálu Pořadí práva na uspokojení pohledávek z dluhopisů v poměru k ostatním existujícím nebo budoucím závazkům emitenta Údaje o emitentovi Základní identifikační data o emitentovi Datum zaloţení společnosti a právní řád a předpis, podle něhoţ byl zaloţen Místa, kde jsou k nahlédnutí veškeré dokumenty a materiály týkající se emitenta Zevrubné informace o základním kapitálu emitenta a jeho struktuře Podrobné údaje o činnosti emitenta, jeho majetku, závazcích a finanční situaci, o vývoji činností a jeho předpokládaném budoucím vývoji Údaje o statutárních a dozorčích orgánech

5.6. Emisní syndikát a konsorcium Syndikátní smlouva je právní dokument, který mezi sebou uzavírají aranţér emise a banky, nebo právnické osoby, které nakupují tyto dluhopisy pro své klienty. Smlouva mezi těmito stranami zajistí, ţe po určitou dobu od uskutečnění emise nemůţe být obligace na trhu nabízena pod předem dohodnutou hranicí. Emisním konsorciem se myslí skupina i několika desítek firem, které se podílejí na emisi obligace. Zde lze rozlišovat tři základní skupiny.46 Manaţerská skupina – skupina je vedena manaţerem emise, který je zodpovědný za celou emisi Ručitelská skupina – její součástí jsou investiční firmy a bankovní domy, které se zavázaly odkoupit a prodat část emise na vlastní účet a riziko Prodejní skupina – tvoří součást velkých emisí a její členové nakupují velké objemy obligací za cenu velkoobchodní, aby je později prodaly drobnějším investorům za ceny maloobchodní Vytvoření emisního syndikátu je opatřením, které slouţí k tomu, aby se cena po uvedení na trh stabilizovala a došlo k ochraně investorů. Cílem dobré emise je snaha o mírné zvýšení její hodnoty po uvedení na trh. Toto následně indikuje zájem ze strany investorů o danou emisi. 46

MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. Vyd. 1. Praha : Ekopress, 2002. 459 s. ISBN 8086119556. s. 156

- 41 -

Případný propad trţní ceny je ztrátou pro investory a oproti tomu vysoké zhodnocení signalizuje, ţe emise byla na trh uvedena s příliš nízkou emisní cenou.

5.7. Uvedení obligace na trh Základním kritériem jeţ rozděluje typy uvedení emisí na trh je, jestli se jedná o veřejný nebo neveřejný prodej. Oproti veřejnému prodeji jsou u neveřejného tajně vybráni potencionální investoři, aniţ by docházelo ke veřejnému vyhlášení emise a ceny a tito investoři také tajně kontaktováni. Existují různé moţnosti, jak uvést nově emitovanou obligaci na trh, přičemţ nejčastější způsoby jsou tyto:47 Prodej nově emitovaných cenných papírů za fixní cenu – emise probíhá způsobem, ţe se veřejně zveřejní cena, za kterou je ochoten emitent tuto obligaci odprodat potencionálním investorům a za tuto cenu dluhopis také prodá. S tímto postupem je spojeno vysoké riziko špatně odhadnuté navrhované prodejní ceny a všechna negativa s tím spojená a z tohoto rozhodnutí vyplývající. Aukce – při tomto způsobu odprodeje jsou všechny, na koupi zainteresované osoby společně v jedné jednací síni a způsob prodeje probíhá formou draţby. Záleţí na emitentovi, jestli zvolí draţbu amerického nebo holandského typu. U amerického typu probíhá vydraţování od určité minimální poţadované ceny směrem nahoru a cena není tudíţ shora ničím omezena, pouze samotnou hodnotou dluhopisu. Oproti tomu u holandského typu draţby je na začátku stanovena maximální cena, která tvoří horní přípustnou hranici a od této ceny se vydraţování směřuje směrem dolů a záleţí pouze na zájemcích, která hodnota je pro ně jiţ lukrativní a vhodnou investicí. Tendr – prodej je formulován tak, ţe emitent předem ohlásí minimální cenu, za níţ je ochoten uvést novou emisi na trh. Potencionální zájemci reagují na tuto informaci a zasílají emitentovi návrhy svých poptávek ve formě objemového mnoţství, jeţ poptávají a také maximální ceny, která je pro ně ještě zajímavá a jsou ochotni za tuto cenu emisi odkoupit. V momentě, kdyţ vyprší předem stanovená lhůta pro podávání těchto poptávek, emitující společnost, respektive aranţér, seřadí tyto objednávky podle ceny od nejvyšší navrhované aţ po nejniţší. V bodě, kdy celkový objem poptávky je roven nabídce se udělá zlomová hranice a objednávky pod touto hranicí jiţ nebudou brány ve zřetel. Výslednou cenu můţe tvořit jak jednotlivé ceny nabízených poptávek odvozených podle konkrétního mnoţství nebo je stanovena jednotná cena, která odpovídá cenovému návrhu ze strany klienta, kdy došlo k vyrovnání nabízeného mnoţství s mnoţstvím poptávaným.

5.8. Informační činnost Skutečností, ţe podnik vydal emisi na trh a úspěšně ji prodal, vzniká pro něj povinnost pravidelně podávat o své činnosti zprávy. Pravdivé a zásadní informace jsou pro investory velmi zásadní, díky nimţ se rozhodují o současném stavu drţby obligací vydaných v konkrétní emisi a jak je pro ně lukrativní případná další emise. Vztah mezi emitentem a investorem je během na dlouhou trať, zvláště v případě, ţe se jedná o dlouhodobé dluhopisy. 47

REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2008. 559 s. ISBN 9788087071878. s. 409

- 42 -

Tyto informační zprávy nabývají podoby výročních zpráv, respektive pololetních zpráv. Jejich obsah je dán zákonem a musí vyjadřovat věrný a poctivý obraz o finanční situaci, činnosti a vyhlídkách budoucího vývoje emitujícího podniku. Výroční zpráva musí být zveřejněna nejpozději do 4 od skončení kalendářního nebo hospodářského roku a pololetní zpráva do 1 měsíce od skončení kalendářního nebo hospodářského pololetí. Tyto dokumenty musí být také uveřejněny veřejně a to buďto prostřednictvím celostátního deníku nebo formou broţury, která je zdarma k dostání v sídle emitujícího podniku nebo organizátora veřejného trhu. Druhá varianta je pro podniky více přitaţlivá a z ekonomického hlediska taky méně nákladná. Často bývají také zveřejněny prostřednictvím webových stránek emitenta.

5.9. Závěrečná syntéza výhod a nevýhod spojených s držbou a emisí obligací Také u tohoto typu finančního instrumentu lze rozdělit výhody i nevýhody podle strany zapojující se do obchodu. Tímto je namysli strana emitenta dluhopisového cenného papíru a oproti tomu strana investora, jeţ o tyto obligace projevil zájem. Pro hlavní pozitiva vyplývající z role emitenta mluví moţnost získání obrovských finančních prostředků pro realizaci investičních záměrů podniku, které by nebylo moţné získat od bank nebo konsorcia bankovních institucí. 48 Navíc se mohou splatit aţ po velmi dlouhé době. Pokud je v emisních podmínkách zakotvena skutečnost o předčasném splacení, mohou podniky tohoto vyuţít a sníţit si dluhovou závislost. Pokud dojde v průběhu ţivota dluhopisu k nečekaným změnám ve vývoji ekonomiky, existují typy obligací, které na tyto události dokáţou přiměřeně reagovat. Oproti akciím nehrozí riziko ze strany majitelů dluhopisů do vměšování a ovlivňování rozhodování podniku. Pokud se jiţ emitent rozhodne pro vydání dluhopisů, musí být ohodnocen ratingovou agenturou a ta poskytne oproti bance mnohem objektivnější hodnocení o stávající ekonomické situaci podniku. Nespornou výhodou je, ţe úrokové náklady spadají mezi odečitatelné poloţky z daňového základu. Ovšem je nutno také se zmínit o nevýhodných stránkách pro emitenta a to v podobě nárůstu zadluţenosti podniku, tudíţ zvýšení rizika a podnik se stává citlivějším na vývoj hospodářského cyklu. Pokud se podíváme na finanční stránku emise, emisní náklady jsou na vysoké úrovni a také jsou na nezanedbatelné úrovni administrativní náklady na výplatu kuponových plateb a jmenovité hodnoty obligace. Náročnost na emisi se projevuje také ve směru prestiţe a ekonomické stability, kterou musí emitent disponovat, aby mohl uvést dluhopisy na primární trh. Pokud se zaměříme na investora, který se rozhodl pro zhodnocení svých volných finančních prostředků v podobě obligací, tak zásadní výhodou je niţší riziko spojené investicí, pravidelný důchod v podobě kuponových plateb (závisí na typu obligace) a také vysoká likvidita dluhopisu, který je obchodovatelný na sekundárním kapitálovém trhu 49 . Jako nevýhodu lze spatřit v nemoţnosti podílení se na rozhodování podniku, který tyto obligace vydal, dále vznik dodatečných nákladů spojených s úhradou daně z kapitálových zisků a z kuponových plateb a v neposlední řadě riziko spojené s vývojem hospodářského cyklu, přesněji vliv inflace na úrokovou míru dluhopisu.

48

POLOUČEK, Stanislav. Peníze, banky, finanční trhy. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2009. 415 s. ISBN 9788074001529. s.167 49 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Vyd. 1. Praha : ASPI, 2007. 703 s. ISBN 9788073572976. str. 228

- 43 -

5.10. Rating dluhopisů Pokud nastane situace, ţe podnik se rozhodne emitovat dluhové cenné papíry, je pro něj velmi podstatné, jaký rating mu bude přidělen a tudíţ jak budou jeho emise lukrativní pro případné zájemce z řad potencionálních investorů. Ratingem se označuje nezávislé hodnocení ekonomické situace podniku a jak je také daný podnik schopen dostát svým finančním závazkům, vyplývajících z jeho činnosti. Toto hodnocení uděluje nezávislá ratingová agentura v podobě dlouhodobého nebo krátkodobého ratingu podniku. Typy ratingu podle dluhového instrumentu:50 Rating cenných papírů s pevným výnosem (obligace,směnky) Rating syndikovaného dluhu Rating prioritních akcií Rating strukturovaného financování Rating projektového financování Ohodnocení emitenta obligace pomocí nezávislé ratingové agentury zajistí větší průhlednost a transparentnost finanční situace podniku v očích potencionálního investora. Platí zde přímá úměra mezi věrohodností ratingu a renomé ratingové agentury. Čím je ratingová agentura známější v celosvětovém měřítku, tím je dané ratingové ohodnocení lépe vnímáno ze strany potencionálních klientů emise lukrativnější. Samotný proces ratingu je individuální záleţitostí kaţdé organizace, přičemţ lze vystopovat podobné rysy, jeţ jsou společné všem. Po uzavření smlouvy o vytvoření ratingového ohodnocení podniku je sestaven analytický tým, který se zaměří na konkrétní podnik a vyţádá si od něj všechny relevantní informace pro řádné ohodnocení. Těmito daty se myslí výroční zprávy, auditorské zprávy, účetní závěrky apod. Jednotlivá data lze získat osobně návštěvou analytického týmu přímo v hodnoceném podniku nebo na dálku zasláním. Často se stává, ţe vstupní informace z podniku nejsou dostačující a volí se proto také analýza dat pocházejících z jiných zdrojů, jako jsou informační agentury, poradenské firmy apod.51 Po zevrubné analýze získaných dat je sestaven ratingový výbor, který stanoví konečný verdikt v podobě ratingového hodnocení a následně jej také veřejně prezentuje. Jednotlivé stupně ohodnocení se mohou lišit podle zvolené ratingové agentury. Přehled vybraných typů ratingových agentur, včetně jejich hodnotících stupňů je také součástí této kapitoly. Doba potřebná pro takovéto sestavení ratingového ohodnocení, to je od prvotního kontaktu klienta s ţádostí o udělení ratingu, aţ po veřejné vyhlášení výsledků ratingového výboru, je stanovena zhruba na období tří měsíců, coţ ukazuje graf č. 6.

50 51

VINŠ, Petr; LIŠKA, Václav. Rating. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2005. 109 s. ISBN 807179807X. s. 7 VINŠ, Petr; LIŠKA, Václav. Rating. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2005. 109 s. ISBN 807179807X. s. 23

- 44 -

Graf č. 6: Časový plán sestavení ratingového hodnocení

Pramen: VINŠ, Petr; LIŠKA, Václav. Rating. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2005. 109 s. ISBN 807179807X. s. 24

Na světovém trhu existuje celá řada ratingových agentur, ale mezi nejznámější lze řadit společnosti jako jsou Standard & Poor's, Moody's, Fitch Rating nebo A.M. Best. Jednotlivé ratingové agentury rozdělují hodnocení podle časového hlediska na dva stupně. Krátkodobý a dlouhodobý rating. Jelikoţ předmětem práce je dlouhodobé financování, následující tabulka č. 2 udává hodnoty jednotlivých hodnotících stupňů podle dlouhodobého kritéria. Tabulka č. 2: Hodnotící stupně ratingových agentur S&P

Moody´s

A.M. Best

Fitch

Investiční

AAA Aaa aaa AAA AA+ Aa1 aa+ AA+ AA Aa2 aa AA AAAa3 aaAAA+ A1 a+ A+ A A2 a A AA3 aABBB+ Baa1 bbb+ BBB+ BBB Baa2 bbb BBB BBBBaa3 bbbBBBBB+ Ba1 bb+ BB+ BB Ba2 bb BB BBBa3 bbBBB+ B1 b+ B+ B B2 b B BB3 bBCCC+ Caa1 ccc+ CCC+ CCC Caa2 ccc CCC CCCCaa3 cccCCCCC Ca cc CC C c C C D d D Pramen: Vlastní tvorba autora z materiálů Standard & Poor's, Moody's, Fitch Rating a A.M. Best Neinvestiční

Důleţitým mezníkem v ţebříčku hodnocení jsou hodnoty BBB-,bbb- a Baa3. Společnosti, kterým byl přidělen niţší rating, tedy hodnoty BB+, bb+ a Ba1 a niţší směrem dolů jsou společnosti, které nemusí být pro své nepříznivé obchodní podmínky schopny dostát všem svým závazkům a nedoporučuje se investovat do takových to emitentů obligací.

- 45 -

5.11. Anuita a perpetuita Těmito odbornými termíny máme na mysli formy splácení obligace. Anuitu lze definovat jako konstantní finanční obnos, který je vyplácen ve stejné výši a v pravidelných časových intervalech ve prospěch emitenta dluhopisu. Součástí splácené částky je jak sloţka zahrnující splátku dluhopisu, tak úrok k němu patřící. Pod pojmem perpetuita si lze představit anuitu u níţ není stanovena doba expirace a tudíţ nabývá podoby nekonečného úroku.52

6. Analýza průběhu žádosti o bankovní úvěr V situaci, ţe podnik se rozhodne pro financování plánované investiční akce prostřednictvím bankovního úvěru, musí osobně kontaktovat bankovní ústavy a zde jednat s bankovními poradci, kteří se specializují na konkrétní typ bankovního produktu. Jelikoţ se jedná o úvěr pro právnickou osobu, vţdy vztah banka – podnik je zaloţen na individuálním přístupu a vychází se z konkrétní ţádosti a daného finančního objemu peněz. Přesto lze identifikovat podobné rysy, které doprovázejí většinu typů ţádostí. Nejprve je nutno stanovit, jestli podnik ţádající o bankovní úvěr je jiţ klientem daného bankovního domu nebo některé členské banky v případě formou financování prostřednictvím syndikátového úvěru. Pokud je kladná odpověď, podnik získává výhodu ve svém postavení, jelikoţ je jiţ známým klientem a je mu jiţ přiřazena určitá bonitní identifikace. Při ţádosti o úvěr je právnická osoba vyţádána, aby předloţila potřebné relevantní informace pro identifikaci podniku, ekonomickou analýzu podniku a právní podklady spojené s činností právnické osoby. V případě pro banku známého klienta je nutno předloţit následující podklady: Aktuální dokumenty opravňující právnickou osobu k podnikání, vlastnické vztahy a majetkové podíly akcionářů Účetní výkazy v podobě účetní závěrky včetně daňového přiznání a zprávy auditora (pokud je zpráva k dispozici), následně aktuální rozvahu a výkaz zisků a ztrát včetně doplňujících údajů Kopii přiznání k dani z příjmů včetně příloh podle zákona 337/1992 Sb. spolu s doplňujícími údaji Doplňující údaje – daňová evidence Prohlášení o vlastnictví majetku a závazcích - prohlášení předkládají jednak ti, kdo budou vystavovat blankosměnku, jednak ti, kdo ji budou avalovat Jiné podstatné informace v závislosti na typu ţádosti V případě nového klienta je třeba předloţit ještě následující doklady: Účetní závěrku za předposlední účetní období včetně daňového přiznání a zprávy auditora, pokud je zpráva k dispozici Kopii přiznání k dani z příjmů včetně příloh podle zákona 337/1992 Sb. spolu s doplňujícími údaji za předposlední účetní období

52

TEPPER, Tomáš; KÁPL, Martin. Peníze a vy. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Prospektrum, 1994. 345 s. ISBN 8085431963. s. 109

- 46 -

Alespoň tři měsíční výpisy z běţného účtu, který měl veden u své předchozí hlavní banky (tyto výpisy však nesmí být za období starší neţ 6 měsíců) Souhlas klienta se zpracováním osobních údajů a pouţitím rodného čísla pro účely ověření bonity klienta v NRKI (je součástí ţádosti) Jiné podstatné informace v závislosti na typu ţádosti

6.1. Analýza klienta Po předloţení informací identifikujících klienta následuje fáze zpracování poskytnutých dat a vyhodnocování bonity klienta. Výsledkem procesu je rozhodnutí, jestli klient je dostatečně bonitní pro banku nebo konsorcium a bude mu poskytnut úvěr nebo ne. Dochází zde k porovnávání na základě kvalitativních a kvantitativních znaků, které vypovídají o situaci klienta. 53 Kvantitativní znaky: Struktura aktiv a pasiv společnosti Ziskovost a solventnost podniku Kvalita a intenzita vyuţívání aktiv Kvalitativní znaky: Image společnosti, její cíle a strategie rozvoje Kvalita managementu a úroveň řízení společnosti Struktura vlastnictví a podíl řídících pracovníků na akciovém kapitálu Konkurenční schopnost, diversifikace odbytu Vyuţívání moderních informačních technologií apod. Často ukazatelem pro přiřazení k určité bonitě je ratingové hodnocení společnosti od renomované mezinárodní ratingové agentury nebo výpis z úvěrového registru. Pro hodnocení právnické osoby, jsou podstatné při typy bankovních registrů. Centrální registr úvěrů – ten ze zákona provozuje Česká národní banka a jeho účastníky jsou pouze banky. V tomto registru jsou ovšem shromaţďovány informace jen o úvěrech poskytnutých právnickým osobám a podnikatelům. Bankovní registr klientských informací - neboli BRKI, jeho provozovatelem je společnost CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s. a v současnosti v registru jsou kromě jména, rodného čísla a adresy klienta obsaţeny také základní informace o jeho platební morálce, výše jednotlivých úvěrů a splátek, historie splácení apod. Nebankovní registr klientských informací – NRKI, jeho provozovatelem je zájmové sdruţení právnických osob LLCB, z.s.p.o. Databázi tvoří základní identifikační údaje klientů, údaje o závazcích klientů, o včasnosti jejich plnění,o jejich zajištění apod.

53

KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2005. 148 s. ISBN 8025108821. s. 82

- 47 -

6.2. Zajištění bankovního úvěru Vlivem negativních událostí můţe nastat situace, ţe podnik, kterému byl poskytnut bankovní úvěr se dostane do situace, kdy nebude schopen dostát svým závazkům vůči věřiteli a proto v určitých případech banka minimalizuje toto riziko formou záruky za poskytnutý bankovní úvěr. Toto zajištění můţe nabývat různých podob, ať se jiţ jedná o osobní nebo reálné zajištění.54 Osobní zajištění úvěru Ručení – třetí právnická osoba se stává ručitelem, který v případě nesplnění podmínek ze strany dluţníka přebírá jeho dluh vůči bankovnímu ústavu. Směnečné zajištění – jako prostředek záruky se v daném případě vyuţije směnky, která dává v situaci nedodrţení podmínek větší jistotu na vymahatelnost dluţné částky. Připuštění závazku – jedná se o formu zajištění, kdy třetí osoba se prostřednictvím písemného prohlášení zavazuje za převzetí dluhu v případě neplnění stanovených podmínek. Často se tato varianta vyuţívá při zajištění dluhu ve prospěch dceřiné společnosti. Reálné zajištění úvěru Zástava – zajištění má podobu nemovitosti, movité věci nebo práva, které příjemce úvěru zastaví oproti úvěru. Předání vlastnictví – majetek dluţníka je převeden do vlastnictví věřitele, který je v situaci neplnění splátek úvěru můţe prodat třetí osobě. Cese pohledávek – situace, kdy banka postoupí pohledávky od dluţníka třetím osobám. Pro banku výhodná forma zajištění, jelikoţ odpadají sloţité právní dohody o přepisování věcných zástav a podobně. Hypotekární dluh – forma zajištění probíhá prostřednictvím zástavy nemovitého majetku, budov nebo pozemků ze strany dluţníka.

6.3. Smlouva o bankovním úvěru V případě kladného ohodnocení klienta a přistoupení na podmínky podstatné pro přidělení úvěru ze strany banky, uzavře se mezi klientem a bankou smluvní vztah. Aby byla zajištěna jeho právní legitimita, musí nabývat následující strukturu. Identifikace obou smluvních stran Charakteristika bankovního produktu a výše úvěru Výši poplatků spojených s poskytnutím úvěru, hodnotu úroků a forma čerpání úvěru Forma zajištění úvěru – pokud je stanoveno Způsob splácení bankovního úvěru Specifické podmínky vyplývající z konkrétního typu produktu Podpisy smluvních stran a závěrečná ustanovení

54

LANDOROVÁ, Anděla; JÁČOVÁ, Helena; NESLÁDKOVÁ, Markéta. Obchodní bankovnictví. Vyd. 1. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002. 273 s. ISBN 8070836075. s. 132 - 139

- 48 -

6.4. Stanovení úrokové sazby Po důkladném přezkoumání ekonomické situace podniku zakládající se na kvalitativních a kvantitativních stránkách hodnocení se stanoví příslušná úroková sazba pro daný kontrakt. Pro právní klientelu v podobě podniku ţádajícího o úvěr se přihlédne na rizikovost operace a stanoví hodnota úrokové sazby na individuálním základě. Tato sazba můţe nabývat podoby: Sazba prime rate – jedná se o bankovní sazbu, která je poskytována pouze nejlepším klientům a klientům u nichţ hrozí minimální riziko nesplacení úvěru. Tato sazba se skládá z mezibankovní úrokové sazby a určité přiráţky ze stany poskytující banky. Standardní úroková sazba – z důvodů vyššího úvěrového rizika je stanovena na vyšší úrovni, neţ sazba prime rate.

6.5. Mezibankovní úroková sazba Jedná se o úrokové sazby, které vyjednávají specialisté jednotlivých bankovních domů mezi sebou na mezibankovním trhu úvěrů a deposit. 55 Jedná se o sazby, kdy banky nabízejí likviditu v podobě IBOR (Interbank Offered Rates) a sazby, kdy tyto ústavy poptávají likvidní peníze od jiných bankovních domů v podobě IBID (Interbank Bid Rates). Jako nejvýznamnější mezibankovní úrokové sazby lze zařadit sazby odvozené od trhu v Londýně (LIBOR,LIBID), Tokiu (TIBOR,TIBID), Frankfurtu (EURIBOR,EURIBID) nebo trhu v České republice (PRIBOR,PRIBID).

6.5.1. Stanovení a vývoj sazby PRIBOR a PRIBID Hodnoty mezibankovní úrokové sazby PRIBOR a PRIBID jsou stanoveny prostřednictvím kalkulačního agenta, coţ je organizace pověřená od The Financial Markets Association of the Czech Republic (A.C.I.). Kalkulační agent stanoví kaţdý pracovní den nové příslušné hodnoty pro IBOR a IBID na základě vyhodnocení kotací od referenčních bank. Hodnoty sazeb PRIBID a PRIBOR společně s kotacemi jednotlivých referenčních bank jsou následně zveřejněny bezprostředně po ukončení procesu výpočtu a jsou zpřístupněny prostřednictvím informačních systémů Reuters, Bloomberg a také prostřednictvím internetu. Seznam referenčních bank pro výpočet (fixing) referenčních sazeb PRIBID a PRIBOR zobrazuje tabulka č. 3.

55

REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2008. 559 s. ISBN 9788087071878. s. 138

- 49 -

Tabulka č. 3: Seznam referenčních bank pro PRIBOR a PRIBID Název banky CALYON S.A., organizační složka Citibank Europe plc, organizační složka Česká spořitelna, a. s. Československá obchodní banka, a. s. Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag, organizační složka

Sídlo Ovocný trh 8, Praha 1 Evropská 423/178, Praha 6 Olbrachtova 1929/62, Praha 4 Radlická 333/150, Praha 5

ING Bank N. V.

Nádražní 344/25, 150 00 Praha 5

Jungmannova 34/750, Praha 1

Komerční banka, a. s. Na Příkopě 33/969, Praha 1 LBBW Bank CZ a. s. Vítězná 1/126, 150 00 Praha 5 Raiffeisenbank a. s. Olbrachtova 2006/9, Praha 4 The Royal Bank of Scotland N.V. Jungmannova 745/24, Praha 1 UniCredit Bank Czech Republic, a. s. Na Příkopě 858/20, Praha 1 Pramen: Seznam referenčních bank pro výpočet (fixing) referenčních sazeb PRIBID a PRIBOR [on-line]. 2010 [cit. 21.2.2010]. Dostupné z http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/pribor/seznam_refer_bank.html

Aktuální hodnoty PRIBOR a PRIBID v % pro den 9.4.2010 zobrazuje tabulka č. 4. Tabulka č. 4: Hodnoty PRIBOR a PRIBID 1 2 3 6 9 Termín 1 den 7 dní 14 dní měsíc měsíce měsíce měsíců měsíců 1 rok PRIBOR 1,04 1,11 1,13 1,23 1,32 1,44 1,69 1,8 1,95 PRIBID 0,78 0,85 0,86 0,94 1,01 1,11 1,37 1,48 1,63 Pramen: Fixing úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit – PRIBOR [on-line]. 2010 [cit. 9.4.2010]. Dostupné z http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/pribor/denni.jsp

6.5.2. Stanovení a vývoj sazby EURIBOR Denní sazby odpovídající hodnotě EURIBOR jsou referenční úrokové sazby zaloţené na průměru úrokových sazeb, za které banky nabízí půjčky v eurech jiným bankám na mezibankovním peněţním trhu. Tato sazba byla poprvé zavedena v roce 1999 a kaţdodenně je zveřejněna prostřednictvím Evropské centrální banky. Výpočet zajišťuje kalkulační agent, kterým je THOMSON REUTERS 56 a ten jednotlivé sazby pro své výpočty získává od vybraných referenčních bank ze států EU, kde platidlem je Euro a také od velkých mezinárodních bank, pro které jsou platby v Euru velmi zásadní. Aktuální hodnoty EURIBOR v % pro den 9.4.2010 zobrazuje tabulka č. 5. Tabulka č. 5: Hodnoty EURIBOR Termín

1w 2w 3w 1M 2M 3M 4M 5M 0,346 0,358 0,371 0,403 0,502 0,641 0,747 0,842 EURIBOR 6M 7M 8M 9M 10M 11M 12M 0,952 0,992 1,038 1,094 1,135 1,176 1,221 Pramen: Current Euribor rates [on-line]. 2010 [cit. 11.4.2010]. Dostupné z http://www.euriborrates.eu/current-euribor-rates.asp 56

About Euribor [on-line]. 2010 [cit. 19.4.2010]. Dostupné z http://www.euribor.org/html/content/euribor_about.html

- 50 -

Aktuální seznam bankovních ústavů, které slouţí jako referenční pro stanovení sazby EURIBOR zobrazuje tabulka č. 6. Tabulka č. 6: Seznam referenčních bank EURIBOR Země původu

Bankovní instituce Erste Bank der Österreichischen RZB - Raiffeisen Rakousko Sparkassen Zentralbank Österreich AG Belgie Dexia Bank KBC Finsko Nordea BNP - Paribas Natixis Société Générale Crédit Agricole s.a. Francie Crédit Industriel et HSBC France Commercial CIC Landesbank Berlin WestLB AG Bayerische Landesbank Girozentrale Commerzbank DZ Bank Deutsche Německo Deutsche Bank Genossenschaftsbank Landesbank Baden-Württemberg Norddeutsche Landesbank Girozentrale Girozentrale Landesbank Hessen - Thüringen Girozentrale Řecko National Bank of Greece Irsko AIB Group Bank of Ireland Intesa Sanpaolo Unicredit Itálie Monte dei Paschi di Siena Lucembursko Banque et Caisse d'Épargne de l'État RBS N.V. Rabobank Nizozemsko ING Bank Portugalsko Caixa Geral De Depósitos (CGD) Confederacion Española Španělsko Banco Bilbao Vizcaya Argentaria de Cajas de Ahorros Banco Santander Central Hispano La Caixa Barcelona Barclays Capital Den Danske Bank Jiné státy EU Svenska Handelsbanken J.P. Morgan Chase & Co. Mezinárodní Bank of Tokyo - Mitsubishi banky Citibank UBS (Luxembourg) S.A. Pramen: Panel banks [on-line]. 2010 [cit. 14.3.2010]. Dostupné z http://www.euribor.org/html/content/panelbanks.html

6.5.3. Vývoj a predikce inflace v ČR Inflaci lze definovat jako všeobecný růst cenové hladiny v průběhu časového období. Tuto veličinu pravidelně vyhodnocuje Český statistický úřad na základě měření čistých cenových změn, pomocí indexů spotřebitelských cen, které jsou vyjadřovány prostřednictvím koše reprezentativních výrobků a sluţeb. Vývoj inflace v České republice, která spadá do období roku 1994 aţ po rok 2009, včetně období připadající pro prvního čtvrtletí roku 2010 zobrazuje tabulka č. 7.

- 51 -

Tabulka č. 7: Vývoj inflace v České republice 1994 - 2010 Rok Inflace Rok Inflace

1994 1995 1996 1997 1998 10,00% 9,10% 8,80% 8,50% 10,70% 2002 2003 2004 2005 2006 1,80% 0,10% 2,80% 1,90% 2,50% Rok leden 2010 únor 2010 Inflace 0,90% 0,80% Pramen: Míra inflace [on-line]. 2010 [cit. 10.4.2010]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace

1999 2000 2,10% 3,90% 2007 2008 2,80% 6,30% březen 2010 0,70%

2001 4,70% 2009 1,00%

Aktuální hodnota a předpokládaný budoucí vývoj míry inflace je rozhodujícím faktorem pro řadu podnikajících společností. Proto ČNB poskytuje informační servis v podobě predikce vývoje míry inflace v české republice. Podle poslední studie uveřejněné na stránkách ČNB se bude míra inflace zvyšovat na pravděpodobné hodnoty v 1.čtvrtletí 2011 na 2,0% a pro 2.čtvrtletí 2011 bude dosahovat míra inflace hranice 2,1%. Graf č. 7 zobrazuje tuto predikci včetně pravděpodobnostních intervalů spolehlivosti. Graf č. 7: Predikce inflace

Pramen: Aktuální prognóza ČNB [on-line]. 2010 [cit. 10.4.2010]. Dostupné z http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza/#inflace

6.6. Závěrečná syntéza benefitů a negativ vyplývajících z financování prostřednictvím bankovního úvěru Z pohledu podniku snaţícího se o financování svého investičního záměru prostřednictvím bankovního úvěru lze specifikovat jak řadu výhod, tak řadu nevýhod. Zásadní benefity lze spatřit v individuálním přístupu ze směru bankovní instituce při posuzování ţádosti o úvěr. Konkrétní bankovní produkt při tak velkém objemu kapitálových prostředků je vţdy sestavován na základě konkrétních potřeb zájemce a podle vyhodnocení jeho bonity i přizpůsoben tak, aby byl výhodný pro obě strany, jelikoţ i banka má zájem na spolupráci se solventním a perspektivním klientem. Výhodou je také uzavřené jednání, kterého se účastní pouze zainteresované strany a tudíţ odpadá moţnost vyzrazení případných zamyšlených investičních akcí před konkurencí. Během tohoto jednání je pro klienta přiřazen specializovaný proradce, případně podle objemu úvěru i skupina bankovních specialistů a ti - 52 -

jsou plně kvalifikovaní s bohatou zkušeností v oblasti úvěrových obchodů a kdykoliv připraveni vyřešit jakýkoliv problém. Mezi výčtem negativ spojených s bankovním úvěrem je nutné zmínit uváděnou formu zástavy, kterou musí příjemce úvěru poskytnout při přijetí úvěru a tudíţ také z toho vyplývající omezenou manipulaci s tímto majetkem. Další nevýhodou je přesun rozhodnutí o financování z managementu podniku na management banky a jen ti ve finální fázi rozhodnou o poskytnutí úvěru, na základě vyhodnocení bonity klienta. V případě, ţe se jedná o investiční akci, která je v řádu miliard Kč nebo EUR, často nelze poskytnout podnikatelský investiční úvěr pouze od jedné bankovní instituce, ale musí se toto řešit prostřednictvím bankovního konsorcia. Také další nevýhodu lze spatřit v časté nutnosti ţádat bankovní úvěr na konkrétní investiční akci, kdy musí být přesně popsán proces jaká část prostředků a na jaké účely bude poskytnuta, toto se jedná při financování prostřednictvím účelově vázaného úvěru.

7. Profil společnosti ČEZ, a.s. Pro vzorový příklad firmy, jeţ potřebuje finanční zdroje ve velkém rozsahu pro nákladově náročnou investiční akci je vybrána společnost ČEZ, a.s. Akciová společnost ČEZ byla zaloţena zápisem do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vloţka 1581, dne 6. 5. 1992 na dobu neurčitou a to Fondem národního majetku České republiky. Jeho hlavním akcionářem je Česká republika, pro kterou vykonává správu jejího akciového podílu Ministerstvo financí České republiky. Jako hlavní předmět činnosti ČEZ, a. s. je výroba a prodej elektrické energie a tepla a s tím související podpora rozvodové soustavy. Strukturu akcionářů udává tabulka č. 8. Tabulka č. 8: Struktura akcionářů ČEZ, a.s. 31.12.2006 31.12.2007 39813 31.12.2009 Česká republika 67,61% 65,99% 63,39% 69,37% Ostatní právnické osoby 24,27% 19,04% 12,97% 4,43% domácí 2,93% 10,24% 11,59% 3,14% zahraniční 21,34% 8,80% 1,38% 1,29% Fyzické osoby 4,26% 4,14% 4,55% 5,42% domácí 4,15% 4,04% 4,43% 5,26% zahraniční 0,11% 0,10% 0,12% 0,15% Správci celkem 3,86% 10,83% 19,09% 20,79% Pramen: Struktura akcionářů [on-line]. 2010 [cit. 3.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/ospolecnosti/cez/struktura-akcionaru.html

Skupina ČEZ, kam spadá mateřská společnost ČEZ, a.s. je nejvýznamnějším energetickým uskupením regionu střední a východní Evropy. Skupina ČEZ patří do evropské desítky největších energetických koncernů a portfolio členských podniků tvoří tři bulharské distribuční společnosti, jedna rumunská distribuční společnost, dvě polské a jedna bulharská elektrárna a dále sdruţuje více neţ 90 českých i zahraničních společností. V roce 2007

- 53 -

vytvořila Skupina ČEZ s maďarskou Skupinou MOL strategickou alianci, která se zaměřuje na vybudování plynových elektráren.57 Pro nastínění ekonomické situace podniku je vyuţito dat vycházejících z výroční zprávy z roku 2008, jelikoţ data pro rok 2009 doposud nebyla zveřejněna a tudíţ nemohou být zahrnuta do této diplomové práce. Tabulka č. 9: Přehled ekonomických ukazatelů ČEZ, a. s Ukazatel jednotka Aktiva celkem mil. Kč Vlastní kapitál mil. Kč Finanční dluh mil. Kč Rentabilita vlastního kapitálu ROE % Rentabilita aktiv ROA % Provozní výnosy mil. Kč Provozní náklady (bez odpisů) mil. Kč EBITDA mil. Kč EBIT mil. Kč Zisk po zdanění mil. Kč Pramen: Výroční zpráva ČEZ, a.s. rok 2008

2007 313 894 149 882 66 896 18,40% 10,10% 103 746 54 622 49 124 36 696 31 426

2008 392 593 154 927 84 289 30,90% 13,30% 109 528 49 129 60 399 47 364 47 188

Akcie společnosti ČEZ, a.s. jsou emitovány v zaknihované podobě, znějící na doručitele. Jejich celkový počet je v současné době 537 989 759 kusů a jsou označeny ISIN CZ0005112300. Celková výše základního kapitálu ČEZ, a. s., zapsaná v obchodním rejstříku k 17.4.2007 měla hodnotu 59 221 084 300 Kč rozděleného do akcií ČEZ, a. s., ISIN CZ0005112300 o nominální hodnotě 100,- Kč v počtu 592 210 843 kusů zaknihovaných ve Středisku cenných papírů. Dne 12.2.2009 došlo ke sníţení základního kapitálu společnosti a základní kapitál se sníţil o hodnotu 5 422 108 400 Kč z původní výše 59 221 084 300 Kč na částku 53 798 975 900 Kč. Akcie jsou kotovány v České republice na Burze cenných papírů Praha a v RM-SYSTÉMU, české burze cenných papírů. V zahraničí jsou kotovány v Polsku na Varšavské burze a také na německém trhu (Frankfurt, Xetra, Berlin, Mnichov, Stuttgart). Společnost ČEZ, a.s. v posledních letech také vyplácela dividendy svým akcionářům, ty dosahovaly hodnot od 2,50 Kč v roce 2000 aţ po 50 Kč v roce 2008. Přesnější informace o vývoji dividend v jednotlivých letech vyjadřuje následující tabulka č. 10. Tabulka č. 10: Vývoj dividendy v letech 2001 - 2008 Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dividenda na akcii (Kč) 2,5 4,5 8 9 15 20 40 Pramen: Dividendy [on-line]. 2010 [cit. 8.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/proinvestory/akcie/dividendy.html

2008 50

Akcie společnosti ČEZ, a.s. jsou součástí indexů PX (Oficiální index Burzy Praha), RM (Oficiální index české burzy RM-SYSTÉM), CTX (Czech Traded Index – Wiener Borse), 57

Energetické skupina ČEZ [on-line]. 2010 [cit. 3.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/ospolecnosti/skupina-cez/o-skupine-cez/profil-skupiny-cez.html

- 54 -

CETOP 20 (Central European Blue Chip Index – Budapest Stock Exchange), WIG20 (Warsaw Stock Exchange Blue Chip Index) a DJ ENLARGED STOXX (Index nových členů EU). Tato společnost má jiţ bohatou zkušenost s emitováním vlastních obligací, které slouţily pro financování investičních akcí v minulých letech. Následující tabulka č. 11 udává seznam těchto obligací, včetně jejich objem, data splatnosti, či měny, ve které byly emitovány. Tabulka č. 11: Seznam vydaných obligací Rok Objem v vydání Měna mil. Splatnost Úrok Registrace 1999 CZK 2500 2014 9,22% Praha 2004 EUR 400 2011 4,75% Luxembourg 2006 EUR 500 2013 4,13% Luxembourg 2007 CZK 7000 2010 4,30% Praha 2007 EUR 500 2012 5,13% Luxembourg 2008 EUR 600 2014 6,00% Luxembourg 2008 JPY 12000 2038 3,01% Luxembourg 2008 EUR 6 2038 0% Luxembourg 2009 CZK 1400 2011 0% Luxembourg 2009 CZK 1600 2011 0% Luxembourg 2009 EUR 600 2015 5,75% Luxembourg 2009 JPY 8000 2039 2,85% Luxembourg 2009 EUR 750 2021 5,00% Luxembourg 2009 EUR 50 2019 6M EURIBOR + 1,25 % Luxembourg 2009 EUR 110 2011 3M EURIBOR + 0,45% Luxembourg 2009 USD 100 2012 3M USD LIBOR + 0,70 % Luxembourg 2009 EUR 100 2011 3M EURIBOR + 0,50% Luxembourg 2009 CZK 3 000 2012 6M PRIBOR + 0,62% Luxembourg Pramen: Vydané dluhopisy [on-line]. 2010 [cit. 8.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/proinvestory/obligace/vydane-obligace.html

Tabulka č. 12 obsahuje emitované obligace, které jiţ byly v plném svém rozsahu splaceny. Obsahuje rovněţ rok uvedení emise na trh, rok splatnosti emise, trh, kde byla emise umístěna, měnu v níţ byla vydána a objem konkrétní emise. Tabulka č. 12: Seznam již splacených obligací ČEZ, a.s. Rok vydání Měna Objem v mil. Splatnost Registrace 1993 CZK 2100 1996 Praha 1994 CZK 4000 1999 Praha 1994 USD 150 1999 Luxembourg 1995 CZK 4000 2000 Praha 1996 CZK 3000 1999 Praha 1996 CZK 3000 2003 Praha 1997 USD 200 2007 USA 1999 CZK 3000 2004 Praha 1999 EUR 200 2006 Luxembourg 1999 CZK 4500 2009 Praha 2003 CZK 3000 2008 Praha Pramen: Vydané dluhopisy [on-line]. 2010 [cit. 8.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/proinvestory/obligace/vydane-obligace.html

- 55 -

Náklady na emise obligací vydaných v jednotlivých letech jsou velmi těţko odhadnutelné, jelikoţ bliţší specifikace nákladů není nikde veřejně poskytnuta a informace vyplývající z emisních prospektů pro konkrétní dluhopisy poskytují pouze omezený zdroj informací. Přesto lze vyčlenit náklady na umístění některých emisí na kapitálový trh, včetně bliţšího popisu emisního aranţéra. Následující tabulka č. 13 udává vybraný výčet obligací u nichţ lze tyto informace identifikovat. Tabulka č. 13: Náklady uvedení na trh a emisní aranžér Rok vydání 2009 2009 2009 2009 2009

Měna JPY EUR CZK USD EUR

Objem v Splatnost mil. 8000 2039 50 2019 3 000 2012 100 2012 100 2011

Distibuce

Citigroup Global Markets Limited Citigroup Global Markets Limited Česká spořitelna HSBC Bank plc Barclays Bank plc Citigroup Global Markets Limited, 2009 EUR 600 2015 HSBC Bank plc, ING Nank N.V., Erste Group Bank AG 2009 EUR 110 2011 Sociéteé Genérale Cbanca IMI S.p.A., Citigroup Markets 2007 EUR 500 2012 Limited Pramen: Vlastní konstrukce autora z výročních zpráv ČEZ, a.s.

Náklady uvedení na trh 8700 EUR 3550 EUR 1885 EUR 1645 EUR 1320 EUR 3820 EUR 1390 EUR 3075 EUR

Pro úplné doplnění informací relevantních pro danou diplomovou práci, je nutné také přiloţit objemy bankovních úvěrů, které ČEZ, a.s. čerpala ze strany bankovních institucí. Jedná se jak o bankovní úvěry krátkodobého, tak úvěry dlouhodobého charakteru. Data zobrazená v tabulce č. 14 vycházejí z výroční zprávy pro rok 2008. Tabulka č. 14: Bankovní úvěry 2008 - ČEZ, a.s. Dlouhodobé bankovní úvěry Ocenění dluhu k 31.12.2008 1176 1176 235

výše v mil. Kč Evropská investiční banka Dlouhodobé úvěry celkem Část splatná do konce roku 2009 Dlouhodobé úvěry bez části splatné do 1 roku Krátkodobé úvěry

Krátkodobé bankovní úvěry Kontokorentní úvěry Část dlouhodobých úvěrů splatná do konce roku 2009 Ostatní krátkodobé finanční výpomoci Krátkodobé bankovní úvěry celkem Pramen: Výroční zpráva ČEZ, a.s. 2008

3058

941 Zadlužení k 31. 12. 2008 (mil. Kč) 9 523 391 235 3 107 13 256

- 56 -

Datum splatnosti

Zajištění

16.9.2013 nezajištěn

V roce 2008 měla společnost ČEZ, a.s. bankovní úvěr pouze od Evropské investiční banky. V minulosti společnost čerpala úvěry také od jiných bankovních institucí a podrobnější přehled vztahující se k období od roku 2003 do roku 2007 udává následující tabulka č. 15, se seznamem bankovních společností včetně měny v níţ byl úvěr poskytnut, objem úvěru a data splatnosti. Tabulka č. 15: Seznam bankovních úvěrů – ČEZ, a.s. Věřitel Měna Objem (mil.) Bank Austria AG EUR 20 Citibank International USD 317 ČSOB EUR 35 Erste Bank AG USD 20 EIB USD 55 EIB EUR 44 Fortis Bank USD 55 ING EUR 27 IBRD USD 246 Nordis Investment Bank USD 50 Erste Bank AG EUR 17 Pramen: Výroční zprávy ČEZ, a.s. 2003 - 2008

Splatnost 2005 2007-2008 2004 2013 2007 2013 2008-2009 2005 2007 2007 2006

Jak lze vidět z výše uvedených tabulek, které obsahují objemy dlouhodobých bankovních úvěrů, ale i objemy jiţ vydaných obligací emisí, tak rozhodující vliv pro financování společnosti ČEZ a.s. v oblasti investičních akcí je dominantnější financování prostřednictvím dluhových cenných papírů v podobě obligací.

7.1. Rating společnosti ČEZ, a.s. Společnost ČEZ, a.s. v oblasti ratingu pro nezávislé hodnocení své pozice spolupracuje se dvěmi společnostmi. Jednak je to ratingová agentura MOODY'S a také STANDARD & POOR'S. Pro potenciálního investora je nejen podstatné ratingové hodnocení dané společnosti, ale také hodnocení státu v němţ provozuje svou činnost. Ratingové hodnocení společnosti ČEZ, a.s. je v současné době ze strany STANDARD & POOR'S hodnoceno úrovní A- a společností MOODY'S na úroveň A2. V říjnu 2006 došlo ke zvýšení ratingového hodnocení od společnosti STANDARD & POOR'S z hodnoty BBB+ na hodnotu A-. Společnost MOODY'S v červnu 2005 zvýšila hodnocení z úrovně Baa1 na úroveň A3 a následně v září udělila hodnocení na úrovni A2. Rating společnosti včetně hodnocení regionu zobrazuje následující graf č. 8.

- 57 -

Graf č. 8: Rating 2008 - ČEZ, a.s.

Pramen: Rating [on-line]. 2010 [cit. 8.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/proinvestory/akcie/rating.html

8. Analýza nákladů financování prostřednictvím bankovního úvěru Pokud se podnik rozhodne o financování svého rozvojového záměru prostřednictvím bankovního úvěru, nejčastěji vyuţije nabídek bankovních institucí v podobě investičních úvěrů. Je velmi důleţité rozlišovat, o jak veliký objem finančních prostředků potencionální klient ţádá, jelikoţ ne všechny bankovní domy mají ve svém portfoliu produkt, který by vyhovoval podmínkám ţadatele o úvěr. Pokud se jedná o bankovní úvěry v řádu desítek milionů Kč, není problém s nalezením vhodného produktu na bankovním trhu. Právnická osoba musí obecně počítat s náklady za příslib (zpracování a vyhodnocení ţádosti) bankovního úvěru v podobě 0,5 aţ 1,5 % z celkové částky. Pokud bude úspěšný a po předloţení všech podkladů pro vyřízení a banka po analýze usoudí, ţe je dostatečně bonitním klientem, bude mu poskytnut daný bankovní úvěr. Sazby těchto bankovních úvěrů se pohybují kolem 10 % p.a. Tento proces probíhá na individuálním posouzení důvěryschopnosti klienta a sazby se mohou individuálně lišit. Pokud se jedná o klienta, který uvaţuje o bankovním úvěru v řádu miliard Kč, celý proces úvěrování probíhá na čistě individuálním přístupu a nezřídka je realizován prostřednictvím bankovního konsorcia. Náklady na tento proces jsou velmi těţko odhadnutelné a pro zpracování této diplomové práce nebyla získána přesná data, jelikoţ tyto úvěrové obchody nebývají příliš zveřejňovány a často tvoří předmět obchodního a bankovního tajemství. Také forma záruky probíhá čistě na individuálním charakteru a pokud ţadatelem je podnik, který obsahem a objemem své podnikatelské činnosti plní zásadní roli v národní ekonomice, mohou jako formu zajištění být také poskytnuty státní záruky. V případě, ţe se jedná o úvěr v cizí měně, často jej doprovází měnová zajištění jistiny. V tak rozsáhlých úvěrových obchodech jsou úrokové náklady velmi často stanoveny na základě vývoje příslušné mezibankovní úrokové sazby. Tento úrok se skládá jednak ze samotné mezibankovní úrokové sazby, ale také procentní přiráţky odvozené podle ratingu klienta, vlastních nákladů, rizikovosti a ziskové přiráţky. Jako mezibankovní úrokové sazby se často vyuţívají 3 a 6 měsíční sazby LIBOR, PRIBOR, popřípadě EURIBOR. To záleţí na konkrétním bankovním ústavu. - 58 -

9. Analýza nákladů spojených s emisí obligací Náklady spojené s emisí obligací lze rozdělit do několika kategorií, to podle toho v jaké fázi procesu emise cenných papírů se podnik nachází. Obecně lze tyto kategorie rozdělit do následující struktury. Příprava emise – do této kategorie je nutno zahrnout poplatky spojené s přípravou emise. Jedná se o náklady za provedení ratingového hodnocení společnosti, provedení auditu a finanční náklady na finanční a právní poradce (v případě spolupráce s externí poradenskou a právnickou firmou). Registrace emise – tato fáze je odvozena od ceníku Střediska cenných papírů, který si účtuje poplatek za zřízení účtu emitenta částku 5800 Kč a přidělení ISIN podle vzorce 5 000 Kč + (0,00009 + 0,000004 x splatnost dluhopisu v měsících) x objem emise ve jmenovité hodnotě. Zveřejnění emise a marketingová propagace – přesně specifikovat náklady u této poloţky nákladů je velmi obtíţné, jelikoţ se jedná o velmi individuální záleţitost kaţdého emitenta. Součástí nákladů jsou poplatky za marketingovou propagaci emise, tisk potřebných dokumentů, tisk emisních prospektů apod. Poplatek aranţérovi – velmi variabilní sloţka nákladů. Je odvozena od objemu emise obligace, prestiţ, ratingové hodnocení a přitaţlivost emitujícího podniku pro individuální zájemce o emisi, ale také zásadní vliv má renomé aranţéra a jeho zkušenost s emisními operacemi na finančním trhu. Přijetí emise pro obchodování na burze – tato poloţka je odvozena od trhu, na kterém se aranţér s emitentem dohodnou o uveřejnění emise. Pokud se jedná o Burzu cenných papírů Praha, a.s., poplatky jsou stanoveny jednak fixně pro přijetí cenných papírů k obchodování a procentuálně za roční poplatky spojené s moţností obchodování. Pro rok 2009 byl stanoven jednorázový poplatek za přijetí cenných papírů k obchodování na hlavním trhu burzy 50 000 Kč a roční poplatek za obchodování byl stanoven na 0,05 % z objemu emise (max. 300 000 Kč). Souběţně s náklady na realizaci emise obligace je nutno zdůraznit, ţe podniku emitujícímu obligace vzniknou i pozdější náklady, které nabývají podoby úrokových plateb za obligaci a poplatky s nimi spojené, prémie nebo rozdíly nominálních hodnot obligace a jejího emisního kurzu.

10. Analýza nákladů spojených s IPO Kaţdý podnik, který se rozhodl financovat svou činnost prostřednictvím uplatnění procedury IPO, musí počítat s náklady, které je moţno rozdělit na primární a sekundární náklady. Jednak se primárně jedná o náklady na samotné uskutečnění emise akcií, ale také sekundární náklady spojené s obchodováním dané emise na trhu. Nákladová sloţka spadající do primární části realizace IPO nabývá strukturu přímých a nepřímých nákladů. Mezi přímé náklady se řadí :58 Poplatky upisovatelům – nákladovou sloţku tvoří rozdíl mezi cenou, za kterou upisovatel odkoupí objem emise od emitujícího podniku a emisním kurzem, za který 58

MELUZÍN, Tomáš; ZINECKER, Marek. IPO Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování podniku. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2009. 188 s. ISBN 9788025126202. s. 68

- 59 -

je tato emise nabídnuta veřejnosti. Na evropských trzích se tyto hodnoty pohybují kolem hranice v rozmezí 2% - 5% z celého objemu emise.59 Poplatky profesionálům a interní náklady – náklady spojené se spoluprácí s externími poradenskými firmami z oblasti daňové politiky, účetní poradci, právní náklady, ať se jiţ jedná o interní náklady nebo prostřednictvím externí poradenské firmy. Zde lze zahrnout také náklady na marketingovou prezentaci a přípravu emise, PR prezentace investorům apod. Konkrétní náklady je velmi náročné kvantifikovat, jelikoţ se jedná o individuální proces odvíjející se od velikosti emise, emisního zprostředkovatele nebo povědomí o emitujícím podniku. Přesto tyto náklady dosahují velikosti zhruba od 3% - 6 % z objemu emise. Poplatky za přijetí akcií k obchodování na kapitálových trzích – velikost dané sloţky je závislá na konkrétním trhu, kde se podnik rozhodne emitovat své akcie. V případě Burzy cenných papírů Praha, a.s., jsou poplatky stanoveny jednak fixně a procentuálně podle velikosti emise akcií. Pro rok 2009 byl stanoven jednorázový poplatek za přijetí cenných papírů k obchodování na hlavním trhu burzy 50 000 Kč a roční poplatek za obchodování byl stanoven na 0,05 % z objemu emise. Registrace emise – tato fáze je odvozena od ceníku Střediska cenných papírů, který si účtuje poplatek za zřízení účtu emitenta částku 5800 Kč a přidělení ISIN podle vzorce 5 700 Kč + 0,00068 x objem cenných papírů ve jmenovité hodnotě. Graf číslo 9 srovnává průměrné přímé realizační náklady na emisi IPO na vybraných celosvětových burzovních trzích. Graf č. 9: Průměrné přímé náklady IPO Průměrné přímé realizační náklady IPO 16%

14,62%

% z objemu emise

14%

12,59%

12% 9,54%

10% 8%

7,56%

7,72%

8,30%

6% 4% 2% 0% Euronext

New York Stock Deutsche Borse Nasdaque Světová burza Exchange

London Stock Hong Kong Exchange Stock Exchange

Pramen: MELUZÍN, Tomáš; ZINECKER, Marek. IPO Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování podniku. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2009. 188 s. ISBN 9788025126202. s. 79

Nepřímé náklady je moţno definovat jako náklady spojené s podhodnocením emisního kurzu emitované akcie. Tato skutečnost se také označuje jako „underpricing“.60

59

IPO- Možnosti primárních emisí v ČR [on-line]. 2010 [cit. 9.2.2010]. Dostupné z http://www.patria.cz/ipo/prehled.html 60 IPO – Underpricing [on-line]. 2010 [cit. 29.3.2010]. Dostupné z http://www.ipounderpricing.com/eup/e1up.html

- 60 -

Sekundární náklady vznikají při realizaci obchodů na sekundárních trzích. Konkrétněji se jedná o náklady typu :61 Roční poplatky spojené s obchodováním na daném typu burzy Transakční náklady na nákup a prodej akcií na trhu Náklady spojené s regulatorními poţadavky a s poţadavky na řízení společnosti (corporate governance) Statistiku počtu emitovaných akcií v porovnáním s objemem emitovaných dluhopisů zobrazuje graf č. 10. Data vycházejí ze statistik Střediska cenných papírů, a.s. Graf č. 10: Vývoj emise cenných papírů a obligací v České republice Vývoj emise cenných papírů a obligací v ČR 3500 2958

Počet emisí

3000

2807

2703 2375

2500

2098

2000

1867

1660

1514

1500

1433

1365 1283

1000 500

103

107

129

129

159

151

195

231

335

315

322

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

0 Rok

Emise akcií

Emise dluhopisů

Pramen: Statistické údaje za období 1994 - 2009 [on-line]. 2010 [cit. 26.4.2010]. Dostupné z http://www.scp.cz/index.php/cs/sprava-souboru/doc_download/430-scp2010

61

NÝVLTOVÁ, Romana; REŢŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy : zdroj financování. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 222 s. ISBN 9788024719221. s. 147

- 61 -

Závěr Tato diplomová práce si kladla za globální cíl analyzovat moţnosti dlouhodobého financování podniku prostřednictvím jak primární emise akcií, emisi obligací, tak formou ţádosti o investiční bankovní úvěr. V průběhu sestavování a analýze praktické části práce, která se zaměřovala na konkrétní financování a náklady spojené s jednotlivými zdroji kapitálu pro podnik, bylo velmi obtíţné zjistit a analyzovat přesné a konkrétní nákladové poloţky, jelikoţ náklady u řady emisních obchodů a velkých investičních bankovních úvěrů probíhají na principech individuálního stanovení podle konkrétní ţádosti a nejsou nijak standardizovány a tudíţ ani volně přístupné pro zájemce, aniţ by proběhla přípravná fáze. Externí financování naskýtá oproti internímu financování řadu moţností, které dokáţou financovat jakoukoliv investiční akci s přihlédnutím na aktuální ekonomickou situaci podniku a individuálně se jednotlivým potřebám přizpůsobit. Analýzou stanovených parciálních cílů byla sestavena komparace výhod a nevýhod spojených s jednotlivými druhy financovaní a také podrobně popsán proces přípravy podniku na zvolenou formu financování. Ať jiţ se jedná o změnu vlastní struktury a interních procesů souvisejících se způsobem výkaznictví nebo o spolupráci s externisty. Při přípravě ţádosti o bankovní úvěr, respektive emisi cenných papírů musí tyto společnosti často vyuţívat externích poradenských, právnických, marketingových nebo auditorských společností, které zvyšují pravděpodobnost na uspění v procesu financování. Toto ovšem také zvyšuje náklady na získání dodatečného kapitálu. Často samotný proces přípravy způsobu financování je během na dlouhou trať, při zamýšleném období v řádu měsíců aţ let. Tudíţ podniky zvaţující jednu z výše uvedených moţností jiţ musí být dostatečně připraveny a mít dostatečnou ekonomickou stabilitu pro podstoupení náročného procesu analýz, jak interních finančních dat, tak kapitálových trhů, obchodních vyjednávání a v případě emisí cenných papírů také marketingových prezentací a setkání s velkými potencionálními institucionálními investory. Samostatnou kapitolu tvoří rating podniku a jeho význam pro samotný proces externího financování, jelikoţ výsledek hodnotícího procesu má zásadní význam jednak pro ovlivnění bonity klienta v průběhu ţádosti o bankovní úvěr, tak jako nezávislé hodnocení ekonomických dat pro potencionální investory, kteří mají zájem o danou emisi cenných papírů, jak na primárním, tak na sekundárním kapitálovém trhu. Analýzou jednotlivých parciálních cílů byl sestaven informační materiál, který můţe slouţit jako podkladová studie pro následně zamýšlené nákladné investiční akce. Proto součástí práce byla také retrospektivní analýza energetické společnosti ČEZ, a.s. která má mnohaleté zkušenosti v oblasti externího financování své činnosti a u které se podle aktuálního vývoje současného energetického odvětví také očekávají investiční akce v podobě dostavby dalších bloků jaderné elektrárny Temelín, či modernizace uhelné elektrárny Prunéřov.

- 62 -

Seznam použité literatury a dalších pramenů 1. VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vydání Praha : Ekopress, 2006. 465 s. ISBN 8086929019 2. MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku. vyd. 1. Praha : Ekopress, 2006. 624 s. ISBN 8086119378 3. KALOUDA, František. Finanční řízení podniku. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 279 s. ISBN 9788073801748 4. VALACH, Josef. Finanční řízení a rozhodování podniku. Praha : Nad zlato, 1993. 119 s. ISBN 8085626136 5. BENDA, Václav. Leasing : právní, účetní a daňové postupy v praxi včetně příkladů. 1. vyd. Praha : Polygon, 2000. 380 s. ISBN 8072730010 6. BREALEY, Richard A; MYERS, Stewart C. Teorie a praxe firemních financí. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2000. s. ISBN 8072261894 7. POLÁCH, Jiří; KOŘENÁ, Kateřina. Peněžní a kapitálové trhy. Vyd. 1. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2002. 362 s. ISBN 8073180847 8. REJNUŠ, Oldřich. Cenné papíry a burzy. Vyd. 1. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2009. 400 s. ISBN 9788021438057 9. POSPÍŠILOVÁ, Alena; POSPÍŠIL, Michal. Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. Vyd. 1. Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2006. 214 s. ISBN 8086775070 10. REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2008. 559 s. ISBN 9788087071878 11. BENEŠ, Václav; MUSÍLEK, Petr. Burzy a burzovní obchody. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha : Informatorium, 1992. 252 s. ISBN 8085427257 12. ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 159 s. ISBN 8021030194 13. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2005. 148 s. ISBN 8025108821 14. LIŠKA, Václav. Finanční teorie. Vyd. 1. Praha : Vydavatelství ČVUT, 1999. 247 s. ISBN 8001020487 15. ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví I. 4. aktualiz. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2005. 201 s. ISBN 8086754537

- 63 -

16. LANDOROVÁ, Anděla; JÁČOVÁ, Helena; NESLÁDKOVÁ, Markéta. Obchodní bankovnictví. Vyd. 1. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002. 273 s. ISBN 8070836075 17. PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha : Bankovní institut - vysoká škola, 2001. 279 s. ISBN 8072650378 18. JAKUB, František. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. Praha : Komise pro cenné papíry, 2004. 80 s. ISBN 8023921932 19. NÝVLTOVÁ, Romana; REŢŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy : zdroj financování. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 222 s. ISBN 9788024719221 20. MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. Vyd. 1. Praha : Ekopress, 2002. 459 s. ISBN 8086119556 21. POLOUČEK, Stanislav. Peníze, banky, finanční trhy. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2009. 415 s. ISBN 9788074001529 22. VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Vyd. 1. Praha : ASPI, 2007. 703 s. ISBN 9788073572976 23. VINŠ, Petr; LIŠKA, Václav. Rating. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2005. 109 s. ISBN 807179807X 24. TEPPER, Tomáš; KÁPL, Martin. Peníze a vy. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Prospektrum, 1994. 345 s. ISBN 8085431963 25. LANDOROVÁ, Anděla; JÁČOVÁ, Helena; NESLÁDKOVÁ, Markéta. Obchodní bankovnictví. Vyd. 1. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002. 273 s. ISBN 8070836075 26. MELUZÍN, Tomáš; ZINECKER, Marek. IPO Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování podniku. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2009. 188 s. ISBN 9788025126202 27. Podpora podnikání [on-line]. 2010 [cit. 18.2.2010]. Dostupné z http://www.mpo.cz/cz/podpora-podnikani/ 28. Zpětný leasing [on-line]. 2010 [cit. 17.2.2010]. Dostupné z http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/informace/leasingovy-pruvodce/zpetny-leasing/ 29. Statistika leasingu movitých věcí [on-line]. 2010 [cit. 7.2.2010]. Dostupné z http://www.sfinance.cz/firmy-a-podnikani/informace/statistika-leasingu/stat-leasing/ 30. Statistiky [on-line]. 2010 [cit. 7.3.2010]. Dostupné z http://www.cvca.cz/cs/rizikovykapital/statistiky.html 31. Jak funguje [on-line]. 2010 [cit. 18.3.2010]. Dostupné z http://www.cvca.cz/cs/rizikovy-kapital/jak-funguje.html

- 64 -

32. IPO [on-line]. 2010 [cit. 18.2.2010]. Dostupné z http://www.bcpp.cz/dokument.aspx?k=IPO 33. Cenné papíry – charakteristika jednotlivých druhů [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnichukonech/cenne-papiry-charakteristika-druhu-opu/1000818/53927/#b19 34. Cenné papíry – charakteristika jednotlivých druhů [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnichukonech/cenne-papiry-charakteristika-druhu-opu/1000818/53927/#b18 35. Bankovní obligace [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z http://www.fseujep.iglu.cz/5-semestr/Financni_trhy/financni_trhy3.doc 36. Vše co jste potřeboVali Vědět o IPO [on-line]. 2010 [cit. 11.3.2010]. Dostupné z www.patria.cz/generated/articles/IPO_brozura.pdf 37. Harmonogram IPO [on-line]. 2010 [cit. 1.3.2010]. Dostupné z http://www.pse.cz/images/articles/harmonogram_IPO_velky.gif 38. Seznam referenčních bank pro výpočet (fixing) referenčních sazeb PRIBID a PRIBOR [on-line]. 2010 [cit. 21.2.2010]. Dostupné z http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/pribor/seznam_refer_bank.html 39. Fixing úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit – PRIBOR [on-line]. 2010 [cit. 9.4.2010]. Dostupné zhttp://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/pribor/denni.jsp 40. Panel banks [on-line]. 2010 [cit. 14.3.2010]. Dostupné z http://www.euribor.org/html/content/panelbanks.html 41. Current Euribor rates [on-line]. 2010 [cit. 11.4.2010]. Dostupné z http://www.euribor-rates.eu/current-euribor-rates.asp 42. About Euribor [on-line]. 2010 [cit. 19.4.2010]. Dostupné z http://www.euribor.org/html/content/euribor_about.html 43. Míra inflace [on-line]. 2010 [cit. 10.4.2010]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace 44. Aktuální prognóza ČNB [on-line]. 2010 [cit. 10.4.2010]. Dostupné z http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza/#inflace 45. Energetické skupina ČEZ [on-line]. 2010 [cit. 3.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/o-spolecnosti/skupina-cez/o-skupine-cez/profil-skupiny-cez.html 46. Struktura akcionářů [on-line]. 2010 [cit. 3.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/o-spolecnosti/cez/struktura-akcionaru.html 47. Dividendy [on-line]. 2010 [cit. 8.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/proinvestory/akcie/dividendy.html

- 65 -

48. Vydané dluhopisy [on-line]. 2010 [cit. 8.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/pro-investory/obligace/vydane-obligace.html 49. Rating [on-line]. 2010 [cit. 8.3.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/cs/proinvestory/akcie/rating.html 50. IPO- Možnosti primárních emisí v ČR [on-line]. 2010 [cit. 9.2.2010]. Dostupné z http://www.patria.cz/ipo/prehled.html 51. IPO – Underpricing [on-line]. 2010 [cit. 29.3.2010]. Dostupné z http://www.ipounderpricing.com/eup/e1up.html 52. Statistické údaje za období 1994 - 2009 [on-line]. 2010 [cit. 26.4.2010]. Dostupné z http://www.scp.cz/index.php/cs/sprava-souboru/doc_download/430-scp2010 53. Výroční zpráva ČEZ, a.s. 2008 [on-line]. 2010 [cit. 1.4.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/edee/content/file/investori/informacni-povinnost-emitenta/200904/vnitrni_informace_cez-039-2009.pdf 54. Výroční zpráva ČEZ, a.s. 2007 [on-line]. 2010 [cit. 1.4.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/edee/content/file/investori/informacni-povinnost-emitenta/200804/vnitrni-informace-cez-113-2008.pdf 55. Výroční zpráva ČEZ, a.s. 2006 [on-line]. 2010 [cit. 1.4.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/edee/content/file/investori/cez-vz06-cj.zip 56. Výroční zpráva ČEZ, a.s. 2005 [on-line]. 2010 [cit. 1.4.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/edee/content/file/investori/cez-vz05-cj.zip 57. Výroční zpráva ČEZ, a.s. 2004 [on-line]. 2010 [cit. 1.4.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/edee/content/file/investori/cez-vz04-cj.zip 58. Výroční zpráva ČEZ, a.s. 2003 [on-line]. 2010 [cit. 1.4.2010]. Dostupné z http://www.cez.cz/edee/content/file/investori/cez-vz03-cj.zip 59. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů 60. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů

- 66 -

Seznam tabulek a grafů Tabulka č. 1 : Zdroje dlouhodobého financování……………………………………….........14 Tabulka č. 2: Hodnotící stupně ratingových agentur…………………………………………45 Tabulka č. 3: Seznam referenčních bank pro PRIBOR a PRIBID…………………………...50 Tabulka č. 4: Hodnoty PRIBOR a PRIBID…………………………………………………..50 Tabulka č. 5: Hodnoty EURIBOR……………………………………………………………50 Tabulka č. 6: Seznam referenčních bank EURIBOR…………………………………………51 Tabulka č. 7: Vývoj inflace v České republice 1994 – 2010…………………………………52 Tabulka č. 8: Struktura akcionářů ČEZ, a.s…………………………………………………..53 Tabulka č. 9: Přehled ekonomických ukazatelů ČEZ, a. s……………………………………54 Tabulka č. 10: Vývoj dividendy v letech 2001 – 2008……………………………………….54 Tabulka č. 11: Seznam vydaných obligací……………………………………………………55 Tabulka č. 12: Seznam jiţ splacených obligací ČEZ, a.s…………………………………….55 Tabulka č. 13: Náklady uvedení na trh a emisní aranţér……………………………………56 Tabulka č. 14: Bankovní úvěry 2008 - ČEZ, a.s……………………………………………56 Tabulka č. 15: Seznam bankovních úvěrů – ČEZ, a.s………………………………………57 Graf č. 1: Zaměření leasingu movitých předmětů v ČR v roce 2009 podle komodit………..18 Graf č. 2: Vývoj leasingových obchodů členů České leasingové a finanční asociace………18 Graf č. 3: Vývoj rizikového kapitálu………………………………………………………...20 Graf č. 4: Vývoj objemu bankovních úvěrů v ČR…………………………………………...29 Graf č. 5: Časová osa realizace IPO…………………………………………………………37 Graf č. 6: Časový plán sestavení ratingového hodnocení……………………………………45 Graf č. 7: Predikce inflace…………………………………………………………………....52 Graf č. 8: Rating 2008 - ČEZ, a.s……………………………………………………………58 Graf č. 9: Průměrné přímé náklady IPO……………………………………………………..60 Graf č. 10: Vývoj emise cenných papírů a obligací v České republice………………………61

- 67 -