REVÍR
Expedice Palagruža 2005 zastavení první SVÍTÁNÍ NA ŠIRÉM MOŘI A PŘED SEBOU TAJUPLNÝ A NEKONEČNÝ OBZOR. JSOU TO UŽ TÉMĚŘ DVA ROKY, CO JSEM STÁL NA STEJNÉM MÍSTĚ A POCIŤOVAL PODOBNÉ VZRUŠENÍ Z VOLÁNÍ DÁLEK, JAKÉ CÍTÍM DNES. TEHDY JSEM SE S PŘÁTELI POTÁPĚL NA MÍSTNÍCH LOKALITÁCH A PŘITOM SE MI ZDÁLO, ŽE JSEM NA SAMÉM OKRAJI CHORVATSKÉHO ÚZEMÍ A ŽE MĚ KROMĚ BLÍZKÉHO OSTROVA BIŠEVO NEMŮŽE NA JADRANU JIŽ NIC PŘEKVAPIT.
Své odvážné plavby za obživou podnikali rybáři z Visu na Palagružu v nevelkých lodích, zvaných falkuše, poháněných vesly a jednoduchými plachtami.
D
nes tady na ostrově Vis stojím opět, ale svou potápěčskou výbavu nechávám zatím ležet bez povšimnutí. Dívám se na klidné moře a za vzdáleným obzorem jen tuším záhadný kousek země v samém srdci Jaderského moře, o kterém jsem poslední rok jenom snil. O skutečném drahokamu Jadranu – o malém ostrůvku jménem Palagruža, nejvzdálenějším to kousku chorvatského území.
52
REVÍR
Cesta, která vede od pobřeží až k majáku
VÝCHOZÍ PŘÍSTAV VIS I když dlouholetá izolovanost Visu od okolní civilizace poskytuje báječné lokality a potápění na nich mohu všem vřele doporučit, neb si zde přijdou na své jak milovníci vraků, tak i obdivovatelé podmořského života. Ať už na stěnách, nebo v kouzelných abrazivních jeskyních – Modrou na Biševu počínaje a třeba Zelenou na Visu
konče. Přesto jsem měl touhu poznat ještě odlehlejší kousky země, ztracené kdesi za obzorem nám tolik známého „našeho“ moře. Starší obyvatelé Komiže právem a s hrdostí mluví o Palagruži právě v souvislosti s jejich nevelkou osadou. Byli to totiž místní rybáři, kteří podnikali dlouhé plavby na více jak dvaačtyřicet námořních mil vzdálený ostrov, kde lovili doposud stále ještě hojné langusty a velké ryby. Své
odvážné plavby za obživou podnikali v nevelkých lodích, zvaných falkuše, poháněných vesly a jednoduchými plachtami. Úkolem naší první expedice Palagruža 2005 nebylo objevovat již objevené, neboť tu a tam se na Palagružu jezdí v omezené míře potápět z místního centra formou jednodenních výjezdů. A tak nebudeme ani zdaleka první, kdo toto malé souostroví navštíví. O to
53
REVÍR
více mě ale překvapila skutečnost, že mnoho potápěčů, včetně velmi zkušených, ostrov Palagružu buď vůbec nezná, nebo o ní jen něco málo slyšeli a neví ani, kde ji vlastně hledat. A tak díky značné odlehlosti od běžných potápěčských i jachtařských lokalit zůstává dodnes Palagruža malým tajemstvím Jadranu. Naším hlavním cílem a specialitou celé expedice bylo dostat se na ostrov a pobývat v jeho okolí několik dnů bez toho, abychom se museli každý večer vracet do bezpečného přístavu a mohli tak prožít neopakovatelné západy i východy slunce na zcela otevřeném moři. Dalším úkolem bylo – vzhledem k absenci podrobných map – zdokumentovat a zaznamenat co možná nejpodrobněji celý ostrov i jeho nejbližší okolí jak na fotografiích, tak na filmovém materiálu. Třetím úkolem bylo ve spolupráci se zástupcem Chorvatského potápěčského svazu zmapovat místní lokality vhodné pro potápění a sestavit podrobnějšího průvodce pro další potápěčské výpravy, které do budoucna ještě plánujeme. Předposledním, ale neméně významným úkolem, bylo najít a ve spolupráci s historikem zdokumentovat pozůstatky po bojích, které se zde odehrály v době 1. světové války a konfrontovat je s naším přímým pozorováním. Jako doprovodný program jsme zvolili test podvodních skútrů v expedičních podmínkách. Abychom to vše mohli zdárně realizovat, bylo zapotřebí najmout dostatečně velkou loď, která by spolehlivě odolala nenadálé změně počasí na otevřeném moři bez možnosti okamžitého úkrytu v bezpečném přístavu.
Příboj na pláží Južno Zlato
SMĚR PALAGRUŽA Je neděle a ranní úsvit pomalu odhaluje naši loď klidně spící v bezpečných vodách přístavu Vis, který jsme zvolili jako výchozí před Pohled na Malou Palagružu
54
vlastní cestou. Zanedlouho se, ale všechno změní a náš téměř čtyřicet metrů dlouhý dočasný domov vyrazí na novou cestu. Na cestu, která nás dovede do cíle naší expedice – na ostrov Palagružu. Vstáváme v pět hodin ráno. Jako zázrakem se výrazně zlepšuje počasí. O půl hodiny později se odvazujeme a vyplouváme vstříc našemu novému dobrodružství. Obeplouváme mys Stončica a na pravoboku míjíme malé souostroví kolem ostrova Veli Budikovac. Zanedlouho necháváme Vis za zádí a před námi se objevuje dlouhá linie nekonečného obzoru, za kterým se skrývá vysněná Palagruža. Po více jak čtyřech hodinách plavby jižním směrem se na obzoru konečně objevuje stále ještě nezřetelný a v mlžném oparu zahalený kousek ostrova. Zhruba po půlhodince plavby již rozeznáváme nejen hlavní ostrov s majákem, ale i souostroví Malá Palagruža a další přilehlé útesy. Do svého deníku si později zapisuji následující údaje o místu přistání: „Chorvatsko-Palagruža, neděle 8. května 2005.
Poloha 42° 23,7’ N a 16°16,5’ E. 11.25 středoevropského letního času. Zcela jasná obloha, větrno, moře s výškou vln do jednoho a půl metru. Skvělá nálada. Jsme na místě!
DRAHOKAM JADRANU Zůstáváme stát na severní straně ostrova necelé půl námořní míle od jeho strmých břehů. Spouštíme kotvu na hloubce kolem 100 metrů a pomalu se připravujeme na vlastní program expedice. Nyní již můžeme zcela zřetelně a v klidu pozorovat povrch ostrova, který je doslova posetý pestrobarevnými keřovitými pryšci na hřebenech i úpatích všech útesů, jimž vévodí majestátná budova starého majáku. Palagruža, kterou Italové nazývají Pelagosa, je jak již bylo řečeno nejvzdálenějším územím Chorvatska, odkud je za dobré viditelnosti vidět tenkou linii italského pobřeží. Hlavní ostrov Velká Palagruža je dlouhý
přibližně 1 400 m, široký je asi 300 m, s nejvyšší nadmořskou výškou 91 m. Na nejvyšším místě se nachází velká budova majáku, která je mimochodem největší svého druhu na Jadranu. Při pohledu z místa přistání se vlevo, tedy východně od velkého ostrova nachází nepatrné souostroví Malá Palagruža se skupinkou větších útesů Kamik od Tramuntane a Kamik od Oštra včetně několika dalších skalisek. Vpravo, západně od hlavního ostrova, pak vidíme několik dalších útesů zvaných Hridi Voliči. Již z našeho prvního pozorování je patrné, že Palagruža je v podstatě jedna velká podlouhlá skála ostře se svažující ze všech stran do moře, s těžko přístupnými břehy. Setrváváme ještě chvíli na místě našeho prvního přistání. Po obědě pak plánujeme přesun na jižní stranu ostrova, kde hodláme přenocovat. Zatímco naše mateřská loď obeplouvá Velkou Palagružu vzhledem k množství útesů ukrytých pod hladinou v uctivé vzdálenosti, vydávám se s kamerou i s našimi fotografy v gumovém člunu zdokumentovat nejbližší okolí celého souostroví. Plujeme západním směrem kolem pobřeží, přičemž snímáme tuto jedinečnou scénu ze všech možných úhlů. Následně proplouváme úžinou kolem útesů Hridi Voliči odkud se nám zdá pohled na ostrov ještě krásnější. Při plavbě kolem jižního pobřeží narážíme na jednoduchou lanovku, kterou používá osádka majáku pro příjem potravin a jiného proviantu. Průzkumnou plavbu zakončujeme letmým pohledem na pláž Južno Zlato, která se jeví jako nejvhodnější pro plánované vylodění. Asi po půlhodince se setkáváme opět s naší lodí, na jejíž palubu se vracíme s úlovkem skvělých záběrů. Úkol prvního dne je splněn.
INZERCE
REVÍR
VYLODĚNÍ Další dny se již potápíme v okolí ostrova a současně se připravujeme na průzkum terénu nad hladinou. Pláž Južno Zlato je údajně jednou z nejhezčích na Jadranu. Odtud pak vede křivolaká stezka nejprve na sedlo skaliska, dále pokračuje po hřebeni až k samotnému majáku a končí na opačné straně ostrova v zátoce Stara Vlaka, kterou používali staří rybáři jako další kotviště na ostrově. Cestou k majáku, která zabere dobrou půlhodinku, sledujeme přepestrou mediteránní
55
REVÍR
Úchvatný západ slunce nad největším majákem v Chorvatsku
flóru včetně endemitních neboli jen zde rosKromě strážců majáku, kteří se zde střídají zde byly nalezeny zbytky kostelíku Sveti toucích druhů pryšce rozesetých po celém v měsíčních službách a pocházejí výhradně Mihovil. Z novější historie je to potom až rok ostrově. Jedná se o mírně jedovatý druh, ze vzdálené Korčuly, tu nežijí žádní jiní lidé, 1915, který nás v souvislosti s ostrovem a 1. který se tak brání proti případným konzua tak pocit odloučenosti od okolní civilizace světovou válkou zajímal nejvíce. V těsném mentům. Na planině pod námi se rozprostíje téměř dokonalý. Jen v sezóně se zde tu sousedství hlavní budovy majáku je významrá malý heliport, jehož hranice tvoří všudya tam objevují romanticky založení turisté, ná meteorologická stanice pro oblast střednípřítomný kámen. Dnes tady žádná helikoptékteří si vychutnávají samotu i pohostinnost ho Jadranu a taky malé hospodářství s drůra neburácí, a tak v tomto ročním období majáku. Za tímto účelem jsou v budově beží společně s malou zahrádkou zeleniny. stále ještě zelený povrch přistávací plochy, vybudovány dva apartmány. Využíváme sluA dál? Dál už nic není, jen strmé útesy, na slouží jako výtečná tabule největšímu obyvažeb našeho průvodce, který nám umožňuje které neúnavně doráží nekonečné moře. teli ostrova spokojenému oslovi. Trochu jako návštěvu míst, do kterých není mimo ubytoz Hitchkokova filmu teď krouží nad našimi vané hosty vstup povolen. Uvnitř budovy je První prohlídku ostrova ukončujeme spokojehlavami početné hejno chechtajících se mořmalé muzeum nebo spíše sbírka věnovaná ni v odpoledních hodinách. Při návratu na ských racků. Ve skalních rozsedlinách mateřskou loď se ještě přesvědčujeme pak objevujeme i pár hnízd s čero nevyzpytatelnosti moře. Z poměrně Slunce pomalu zapadá, stvými mláďaty. Je už po poledni, klidného Jadranu, jaký byl při vyloa další den na ostrově se tak pomalu když dorážíme k majáku. Samotná dění, je rázem rozbouřený živel chýlí ke konci. budova byla postavena již v roce a náš nástup do člunu a následná 1875, což nám potvrzuje i pamětní jízda k lodi se spíš podobá sjíždění dradeska umístněná nad hlavním vchodem. bohatému archeologickému nalezišti na ostvých řek na raftu. Nakonec se všichni živi Během 1. světové války, kdy padla Palagrurově, kterému se historie rozhodně nevyhýa zdrávi dostáváme na palubu. Slunce ža na krátkou dobu do rukou Italů, byla však bala. Nejstarší nálezy totiž pocházejí již pomalu zapadá, a další den na ostrově se stavba během odvetných rakouských náletů z doby ranného neolitu. Další objevy údajně tak pomalu chýlí ke konci. V druhém zastaa ostřelování lodními děly zničena. Znovu dokládají, že právě Palagruža byla bájným vení vás seznámíme podrobněji s potápěčbyla postavena až v roce 1923 a dodnes ostrovem řeckého hrdiny Diomeda. Jiné praskými lokalitami a životem pod hladinou i na jako národní kulturní památka slouží svému meny se zmiňují o návštěvě papeže Alexanútesech ostrova Palagruža. účelu. Její základy byly vybudovány ze zdejdra III., který se zde zastavil při své plavbě TEXT PETR MEDEK šího kamene, ale na obvodové zdi byl poudo Zadaru a Benátek na Popeleční středu 9. FOTO FRANTIŠEK A LUCIE CÍVELOVI žit lehčí kámen dovezený až z ostrova Brač. března 1177. Z ranného středověku pak WWW.DIVELIVE.CZ
56
