EXPEDICE OBOJŽIVELNÍCI 2009

květen – červen 2009

EXPEDICE OBOJŽIVELNÍCI 2009 Ve čtvrtek 21.5.2009 se skupinka studentů z našeho gymnázia spolu s profesorkami Flecknovou a Šímovou sešla na autobusovém nádraží, kde oddaně čekala na příjezd mikrobusu. Krátce po půl sedmé skutečně bílá dodávka zastavila vedle nás a ochotně do svých, již dost přeplněných útrob, přibrala ještě osm dalších hlav. Našimi spolucestujícími byli: p. Havle ze ZOO Liberec, RNDr. J. Čejka z Agentury ochrany přírody a krajiny, a několik dalších nadšenců pro biologii. Cílem výpravy byla soustava rybníků u Polních domků poblíž Černous a hlavně průzkum obojživelníků této oblasti. Pan Čejka nás krátce po příjezdu informoval o obojživelnících, které bychom mohli spatřit, ukázal jejich fotografie, řekl pár základních věcí a na závěr pustil nahrávku hlasů několika druhů žab. Na samotné pozorování jsme však museli čekat až do setmění, mezičas jsme proto využili k průzkumu okolí. Všichni jsme poslušně obešli rybníky, díky našemu lektorovi jsme si prohlédli několik pulců a snaživější účastníci nasbírali dokonce několik svleček, které po sobě zanechaly vážky. Neméně přitažlivým objektem našeho zájmu byla také labuť, vystavující svoje zářivé bílé peří zapadajícímu slunci na hrázi mezi dvěma rybníky. Valnou část podvečera mnozí zvažovali, zda máme před sebou zdařilou napodobeninu nebo živého ptáka. Spor ukončila sama labuť, neboť po čase shledala zem nepohodlnou a přesunula se na vodní hladinu. S nástupem šera jsme všichni vytáhli baterky a dle příkladu nejzkušenějšího prosvěcovali vodu v naději, že spatříme čolka velkého, který se podle dřívějších průzkumů v oblasti nacházel v minimálním počtu pěti zástupců. Někteří z nás měli štěstí a tak v konečném součtu jsme pod hladinou jediného rybníka našli celkem tři čolky velké.

S příchodem tmy nastoupili i žabí „zpěváci“ a ze všech stran se ozývalo jejich volání. Zlatým hřebem večera byl nález rosničky zelené, malé žabky s mohutnými hlasivkami. Přestože jsme celou dobu slyšeli její hlas (a hlasy jejích kolegů), ať jsme se snažili sebevíc, samotná žába zůstávala našim zrakům skryta. Až téměř ke konci určeného času k odchytu se jednomu z nás( Mírovi Pařízkovi ze septimy) podařilo jednu z těchto žabiček chytit. Paradoxně mu k tomu posloužila žárovička vyndaná ze zapalovače, a majitelé obrovských výkonných světlometů jen užasle zírali. Rosničku, značně oslněnou blesky fotoaparátů, jsme později vrátili do přírody a s úderem půl jedenácté jsme zamířili k mikrobusu, domovům, postelím a spánku. Napsala Magda Melichová (kvinta)

Studentka septimy – Ludmila Jarošová se s povídkou „Zkratkou“ účastnila literární soutěže k Festivalu spisovatelů. Z 36 finalistů se umístila na 5. místě. GRATULUJEME! A zde je její soutěžní povídka: Zkratkou Tahle ulice je sakra tichá a já z toho nemám dobrý pocit. Je kolem půlnoci, světlo lamp žluté jak ranní moč poblikává sotva na to, abych viděla na pár metrů před sebe. Tmavá noc, ani hvězdy dneska nevykoukly zpoza mraků. Je mi kosa, měla jsem si vzít teplejší kabát, ale možná to není ani tak zimou, spíš tou mlčenlivou boční uličkou, kterou jsem si chtěla zkrátit cestu od divadla. Jsou tu divné domy. Nevzpomínám si, že bych tudy kdykoli předtím šla, ačkoli do Národního chodím celkem často. Ty staré baráky ční hrozně vysoko, téměř zakrývají oblohu, možná jsou i její součástí, těžko poznat, kam dosahují špičky střech a kde začíná nebe. Zrychlím krok, podpatky zacvakají na kočičích hlavách. Nemám ráda tuhle pražskou dlažbu, boty se na ní smýkají a zapadávají do spár – jako mouchy do pavoučí sítě, zasekávají se tím víc, čím víc se snažíte tomu vyhnout, až vás nohy bolí příliš a vy zůstanete sama, poražená, uprostřed čtyřproudé dálnice plné poletujících čmeláků a berušek a nikdo vám nepomůže z té pasti ven, dokud to neudělají obří kusadla osminohého vraha. Nemám ráda pavouky. A taky nemusím tmu a zimu, bolavá chodidla a spoustu vysokých, cizích barabizen, pomrkávající lampy, vyprávějící si vtipy na můj účet, kterým nemůžu rozumět. Ulice se táhne dál. Pomyslná zkratka, kvůli níž jsem sem zabočila, se stává utopií, ale obrátit se nazpátek nemám odvahu nebo jsem možná příliš velký optimista a věřím, že jednou ta cesta musí skončit, já vyjdu přímo na Václavák a budu se smát svému pošetilému strachu z nějakých mystických cest uprostřed Prahy – Prahy tepající životem jako úl s milionem hemžících se trubců a dělnic, s miliony rozzářených oken, s neonovými nápisy heren a bordelů, s ucpanými ulicemi a špinavými hnízdy bezdomovců, s prodavačkami, lékaři, právníky a herci a s tisíci dalších bezvýznamných tváří a uprostřed já, zmatená včela hledající směr, kterým by se mohla vydat. Ulička se pomalu stáčí doleva a dolů, cítím, že se mi jde lépe, i když podpatky se stále urputně brání hladkému kameni. Začínám se i přes všechnu tu zimu potit, společenské šatičky mi v podpaží nepříjemně vlhnou. Ty domy kolem mě se mění, jsou stále děsivější, ani jediné rozsvícené světlo za oknem, ani jediný hlas zpoza dveří, jen nablýskaná auta náhle stojí způsobně na příjezdových cestách, nízké živé ploty ševelí ve větru, muškáty na parapetech natěsnané na sebe jako lidé při Vánočních akcích v Globusu. Uhlazená dokonalost zahrádek, čistota ulice a hlavně to ticho – naprosté ticho bez psího poštěkávání a vrčení aut – mi nahání hrůzu, je to divný cizí svět, do kterého jsem omylem vešla a teď nevím, jak z něj utéct. Ulice se svažuje stále více, začíná to být až nepříjemné, dávám se do mírného poklusu, abych to měla za sebou co nejdřív. Kočičí hlavy jsou kluzké, jakoby naolejované a já náhle šlapu do něčeho měkkého, podpatek se zaboří hluboko, hluboko do bezvládného tělíčka opravdové kočky. Zaječím úlekem, ale to už padám, jeden kotoul a druhý, válím se dolů z prudkého kopce, hlavou narážím do dlažby a vtom se okna všech domů rozsvítí, pošmourná ulice je jasná jako ve dne a dříve mlčenliví obyvatelé se náhle valí ven ze dveří, ječí a smějí se, tváře zkřivené pobavením nad cizí bolestí, tváře plné závisti, tváře pohrdaných, pohrdajících. Chechtají se, až jim tečou od úst sliny, v očích tolik nenávisti ke mně i k sobě samým, ale nikdo nepomůže, nikdo nepodá ruku, nikdo mě nezastaví a já padám, padám, padám, až se příkrá ulice změní v sráz, ve kterém už nic není, jen prázdno, jen nicota – a ty tisíce obličejů – mých obličejů, protože jen já jsem jimi a oni jsou mnou – se nahrnou na okraj, aby sledovaly můj pád.

Vykřiknu – „Pani, pani, probuďte se!“ Někdo mnou prudce zatřese, div si neprokousnu jazyk. Je mi kosa, hrozná kosa, jako bych stanovala v horách uprostřed prosince. Zamžourám, oslepuje mě zář lampy přímo nade mnou, ale i tak matně zahlédnu tvář toho, kdo mě probudil. Olezlý bezdomovec v děravém kabátě se zazubí. „To ‘sem rád, že ‘ste se probrala, pani, už ‘sem myslel, že ‘ste tuhá.“ Automaticky šáhnu po kabelce. Je tam a podle hmatu, poznám, že i peněženka. „Nebojte se pani, nikdo vám nic nečórnul, viděl ‘sem vás hned, jak ‘ste sebou sekla a taky ‘sem Pepanovi říkal: ‚Tý nic brát nebudeš, nevidíš, že jí je blbě?‘, ale von si nedal říct, tak ‘sem mu musel dát jednu do zubů a než ‘sem ho seřezal, chvílu to trvalo, tak ‘sem se bál, aby huž nebylo pozdě.“ Je mi poněkud trapně, ale nutkavá potřeba přepočítat drobné zůstává. „Co se stalo?“ zeptám se radši. „Tož, šla ‘ste takhle po chodníčku, viděli ‘sme vás huž z dálky, protože ‘ste byla taková nóbl oblečená a tady chodí lidí pomálu a Pepan říká, hele, ta by mohla mít prachy, ale na to já říkám, ať na to ani nemyslí, protože vím, že tady chodí lidi z divadla a vy ‘ste vypadala jakou ouplná umělkyně, tak to bych si nedovolil, vokrást umělce, já ‘sem totiž býval taky umělec, víte, a my lidi vod fochu se musíme respektovat. Ále Pepan pořád říkal, že ‘ste sama a tohle je naše území, tak co sem máte co lízt. Jako taky mi to bylo divný, ale pak jsem viděl, jak se motáte a pak ‘ste sebou pár kroků vod nás sekla na zem a to už mi bylo jasný, že to je špatný, protože chlast z vás netáhl, já vopilýho člověka poznám na sto kroků. Tož a pak už to znáte.“ Věci se mi motají dohromady, nemůžu si vzpomenout, co jsem dělala potom, co skončilo představení ani kam jsem pak zamířila. Mám pocit, že jsem šla nějakou zkratkou… ale to byl sen – díky Bohu – jenom sen… sen! Mám skoro chuť se rozesmát, z ničeho nic ze mě spadne tíseň, která se mě od probuzení nepozorovaně držela jako hladové klíště. Bezdomovec vypadá náhle mnohem lépe a i zápach, který se z něj line, je snesitelnější. „Děkuju… opravdu moc…“ Nenapadá mě, jak bych dál projevila vděčnost. Chlap tam stále stojí a zjevně na něco čeká. „Já… Kde to teď jsem?“ „Kousek vod Vostrovní, když vylezete z tohohle dvora, a dáte se doprava, ‘ste tam za chvilku. A Pepana se bát nemusíte, ten támhle leží v limbu, pěkně ‘sem ho zahrabal do dek, aby neumrz‘, dědek stará.“ Už opravdu nevím, co říct (Nezní „Chudák Pepan,“ trochu neupřímně?), a tak jen otevírám peněženku – opravdu z ní nic nezmizelo – a podávám mu dvoustovku, všechno, co mám s sebou. „Chcete?“ zeptám se a je mi to trošku hloupé, dát jen dvě stovky za svou záchranu, navíc si ani nejsem jistá, jestli ho to neurazí. „Ale to víte, že chci,“ zazubí se opět chlapík a bez ruměnce peníze přijme. „Prachy se hodí vždycky, víme? A když vám je někdo dává, jenom vůl by nebral.“ Znovu poděkuji („Vážně děkuju!“) a poněkud vratce vycházím na ulici. Lucerna nad hospůdkou kousek přede mnou měkce poblikává, z hlavní ulice slyším cinkání tramvají. Je mi pěkná kosa, žárovky lamp svou barvou stále připomínají moč, ale v tomhle případě je i zápach odpovídající a hluk všude okolo konejší nepříjemné vzpomínky. Někde prásklo okno, zpoza rohu se ozval podroušený zpěv. Zvedla jsem si límec od kabátu a s rukama v kapsách vyrazila k zastávce. Mám ráda Prahu. Jsem tu doma.

EKONÁRODNÍ KOLO. Ve dnech 14. - 16. 5. 2009 se družstvo našeho gymnázia jakožto vítěz krajského kola ekologické olympiády zúčastnilo kola národního, které se konalo v Jihočeském kraji - v Hradcích u Vrábče. Hradce jsou osada v lesích, čítající asi pět domů a dvě obrovská sídla za betonovými zdmi, u nichž postává několik luxusních sportovních vozů. My jsme bydleli v malých chatkách, kam se taktak vešly dvě palandy- naštěstí noci byly teplé, takže nikdo z nás nezmrzl. Místo patnácti družstev (čtrnáct vítězů krajských kol a druhý tým z kraje, který loni vyhrál národní kolo) jich přijelo pouze jedenáct- i tak však chatkový kemp praskal ve švech.

ÚSPĚŠNÝ TÝM GF (foto RF) Večer po příjezdu nás čekala poučná přednáška předního českého lepidopterologa Martina Konvičky. Dozvěděli jsme se, že problémem dnešní ekologie se stává úbytek přirozených biotopů, který je zapříčiněn především ekologickou politikou, která řeší problémy populární, nikoli potřebné, a když už, tak polovičatě nebo rovnou naruby. Příkladem je politika zalesňování nebo agroenviromentálních dotací. Obě tyto věci ničí přirozený ráz krajiny, přechodová stanoviště mezi loukou a lesem a jejich slepé a neznalé nařizování a plnění je pro přírodu možná stejnou katastrofou, jako byla za minulého režimu kolektivizace hospodářství a unifikace tváře naší krajiny. Pátek (soutěžní den) začal dvouhodinovým testem a pokračoval soutěžní stezkou spojenou s poznávačkou místní flóry. Večer následovala obhajoba praktického úkolu, který nám byl zadán předchozí večer. Na Pálavu přišel bohatý investor, jehož záměrem je stavební úprava říčky Trkmanky (meliorace v betonovém korytě) tak, aby se zvýšily její retenční schopnosti. My jsme jeho záměry posuzovali z hlediska ochrany přírody, biodiverzity a především pcháče žlutoosteného, neboť Rybníčky u Trkmanky jsou jednou ze dvou lokalit v Česku, kde tento ohrožený druh ještě přežívá. Před odjezdem ještě následovalo vyhlášení. Skončili jsme na nelichotivém jedenáctém místě, avšak pouhé necelé jedno procento za desátým družstvem, což není žádné výrazné zklamání oproti předsoutěžním očekáváním. Příčiny neúspěchu jsou zřejmé- v průměru jednoznačně nejmladší

zúčastněné družstvo, výhoda přírodovědně zaměřených gymnázií a určitě se podepsalo také to, že se vlastně soutěžilo v úplně jiných disciplínách, než ve kterých jsme vyhráli krajské kolo. Zatímco v Libereckém kraji test a praktický úkol tvořily 100% bodů (v obhajobě praktického úkolu jsme v národním kole skončili celkově na 3. místě), na národním kole pouhých 45% - zbylých 55% byla povětšinou pustá biologická teorie. Děkujeme paní profesorce Flecknové, že s námi strávila víkend, všem kdo jste nám drželi palce za Vaši podporu a celou akci bereme jako přínosnou zkušenost, kterou mladší z nás budou moci zúročit v příštích letech a která nám starším, pro něž to byla pravděpodobně poslední EkO, když už nic jiného, tak alespoň pomohla utvořit si vlastní názor na některé současné problémy. Bohouš K., septima

EXKURZE KVINTY DO BOTANICKÉ ZAHRADY. V pátek 22.května vyjela naše třída společně s profesorkami Flecknovou a Šímovou na exkurzi do Botanické zahrady v Liberci za účelem načerpání nových informací o rostlinné říši. Zde jsme byli rozděleni do skupin.Každý z nás dostal pracovní list , stanovený časový limit na jeho vyplnění a byl rozchod. Rozprchli jsme se do různých oddělení a začali s prací. Procházeli jsme dokola všechny pavilony s rozdílnými klimatickými podmínkami. Některým z nás se místy dokonce mlžili brýle, mobily příliš velkým vlhkem vypovídaly poslušnost a někteří slabší jedinci neměli daleko ke kolapsu vlivem zdejšího klimatu J. I navzdory všem útrapám, které si pro nás botanická zahrada připravila jsme všichni ve zdraví přežili a měli možnost odevzdat naše vyplněné pracovní listy. Nejmenované osoby odevzdávali své pracovní listy podezřele brzo, což se samozřejmě nelíbilo našim profesorkám, kterým bylo jasné, že se to bez častějšího opisování jistě neobešlo. Říkáte si jak to s námi za opisování dopadne?! To se nechte překvapit , ani my sami to přesně nevíme.Teď už můžeme pouze s napětím čekat na ohodnocení našich prací a doufat v co nejlepší známku. Zbývá doplnit už snad jen to, že se s námi počasí rozloučilo krásným „lijákem“ a my promokli. I přes toto všechno, mohu za všechny s klidem říci, že to bylo příjemně strávené dopoledne a všem se nám moc líbilo.(Lepší než sedět ve škole ) J Jan Velzel (kvinta) Dodatek vyučujících: V extrémních případech opravili správné odpovědi a opsali špatnou informaci. Nebo napsali o piraňích, že jsou zajímavé tím, že elegantně plavou!? Znalosti kvinty byli ověřeny testem, který obsahoval „poznávačku“ a teorii. (Fe + Šm)

Prima-projektový den „Voda“

Při příležitosti projektového dne se prima vydala na naučnou trasu nazvanou Cesta za vodou. Sraz měl být původně v 8:00 venku na dvoře, ale kvůli nepříznivému počasí se všichni, včetně profesorek Lžičařové a Měkotové, sešli v šatnách gymnázia. Při odchodu na chvíli přestalo pršet, ale trochu příznivé počasí nevydrželo dlouho. Po chvíli začalo opět pršet. První zastávka byla u vodojemu – u starého koupaliště. Díky odbornému výkladu pana Baláše se třída dozvěděla mnoho zajímavých informací jako např.: z tohoto vodojemu pije ¼ Frýdlantu a blízké okolí. Následovala prohlídka sklepení (které by mělo být naplněné vodou) a podzemního potrubí. Asi o 100 metrů dál se nachází druhá vodárna, u které už je podzemí zatopeno vodou. Tak pouze něco málo z historie vodárny, pár fotografií a jde se dál. Příští zastávkou byla menší vodárna, do které bohužel nebyl přístup. I přes malou velikost vodárny z ní pije ¼ Frýdlantu. Pokračovalo se směrem k rozhledně. Pořádně se rozpršelo. Nezbývalo nic jiného, než

se otočit a vrátit se do školy, což jsme také udělali. Po příchodu do školy byli všichni mokří. Po převlečení do suchého, abychom nenastydli, následovalo promítání filmu o mořských hlubinách. Po obědě v centrální jídelně se všichni, kteří vydrželi, odebrali domů. (Tereza Štromová)

O tobě Když spím jsi se mnou, Když bdím ty si mě nevšímáš. Dny a týdny plynou A vždy když jdu kolem, radši se jinam podíváš Jestli se nemýlím,nešálí mě zrak Přilétá sem,ke mně půlnoční pták. Šeptá mi do ucha básničku sladkou, Pod sebou mám však jen stoličku vratkou, Přemýšlím od koho může jen být Ta báseň jasná jak sluneční svit. Přepadnu ze židle,hned se mi rozsvítí Ty jsi ten básník s nímž je tak nádherné žíti! Náhle však slyším „Ihned vstávej!“ Spadla jsem z postele je mi ouvej! Bolí mě hlava,sotva chodím, Však je mi to jedno,když konečně před tebou stojím. Však najednou nevím co mám dělat! V tom zmatku zrudnu, ale co teď? Už vím někam se rychle schovat a pak si to vyčítat. (Mandy)

Centrum Mateřídouška, o.s. v Hejnicích hledá DOBROVOLNÍKY Z ŘAD ŽÁKŮ A STUDENTŮ pro jednorázovou i dlouhodobou pomoc při organizování společenských akcí (Pálení čarodějnic, Letní indiánský tábor, apod...) kontakt: [email protected] mobil: 604 909 239

Digináves – Železniční trať Dne 15. května, tedy v den Valdštejnských slavností měl náš tým plné ruce práce. Jelikož záběrů z Valdštejnských slavností máme ale v našem archívu z minulých let už spousty, udělali jsme to letos jinak. Počasí nám sice moc nepřálo, ale využili jsme velkého návalu lidí v místním železničním muzeu pro natočení reportáže o již zaniklé železniční trati Frýdlant – Heřmanice. V současné době se jedná o obnovení trati. Názory ve městech vzdálených od sebe pouhých 12 minut cesty se však výrazně liší. V Heřmanicích jsme jednali s panem starostou Vladimírem Stříbrným. Ten možnost obnovit železniční trať razantně odmítá. Stěžejním problémem je podle něho financování obnovy tratě. 13. ledna 1976 byl totiž provoz na trati úplně zastaven z důvodu chatrného stavu dráhy i k ní přilehlých nádraží a od té doby dráha pomalu zaniká. Podle starosty Heřmanic by rekonstrukce starého nádraží a výstavba prakticky celé trati byla velmi finančně nákladná, navíc by podle něho finance v Heřmanicích mohly být využity i lépe. V Heřmanicích se nyní pracuje na projektu výstavby rozhledny. Ta by podle starosty měla do města přilákat mnohem více turistů, než železniční trať, stejně jako k rozhledně přilehlá cyklostezka. Navíc by zde bylo více pracovních příležitostí pro malé živnostníky v okolí rozhledny. Starosta chce zkrátka město probudit k živou, snížit nezaměstnanost a udělat z Heřmanic ještě více turisticky zajímavou oblast. Jestli je to možné posuďte sami. Ve Frýdlantě jsou názory už poněkud optimističtější. Mluvili jsme s Jiřím Kořínkem, který nám za členy spolku Frýdlantské okresní dráhy osvětlil situaci a jejich názor na věc. Spolek FOD vznikl 10. září 2004 a jeho cílem je zachovávání památek, sbírají fotografie a předměty z různých období provozu zdejších drah, pořádají spolkové poznávací výlety, výstavy fotografií aj. Jejich hlavním cílem je nyní ale renovace bývalé úzkorozchodné železnice Frýdlant v Čechách – Heřmanice, soupeří tak s městem Heřmanice. Ve spolku panuje všeobecná shoda o tom, že železniční trať by měla být obnovena, shánějí tedy finanční prostředky a vyjednávají s vlastníky pozemků. Podle nich železniční spojení z Frýdlantu do Heřmanic vyloženě chybí, chtějí tedy na místě bývalé okresní trati vybudovat trať sloužící převážně k turistickým účelům. Jak to všechno dopadne nikdo neví, jisté ale je, že jsme se snažili objektivně natočit názory obou stan, jejich záměry a divák si může na celou věc vytvořit vlastní názor. Pro GF Bod Kateřina Mauerová, Gymnázium Frýdlant.

Úspěchy v přírodovědných olympiádách Fyzikální olympiáda: Krajské kolo: Miroslav Pařízek 6. - 7. místo Biologická olympiáda – školní rok 2008/2009

Okresní kolo:

Kategorie A (oktáva, septima)

9. místo Andrea Najmanová

Krajské kolo:

14. místo Karolína Tomanová

14. místo Eva Sedláková

19. místo Jakub Čumpelík

15. místo Miroslav Pařízek

Kategorie D (sekunda, prima)

Kategorie B (kvinta, sexta)

Okresní kolo:

Krajské kolo:

7. místo Vanessa Vaníčková

19. místo Martin Holec

10. místo Michaela Pavlíková

20. místo Tereza Dočekalová Kategorie C (kvarta, tercie)

Ekologická olympiáda Krajské kolo: 1. místo: Bohouš Koukal, Eva Sedláková, Lucie Prchalová Národní kolo: 11. místo: Bohouš Koukal, Eva Sedláková, Lucie Prchalová Všem gratulujeme a těšíme se na účast v dalším školním roce!

R. Flecknová L. Šímová

Co děláme ve volném čase?.(Napište do redakce, jak trávíte svůj volný čas.) Volejbal Ve čtvrtky nebo út se scházíme na volejbale. Máme skvělou partičku a pod vedením paní Likavcové, která nám věnuje svůj volný čas, trénujeme odbíjenou.Velkou část týmu tvoří studenti gymnázia.

Ve čtvrtky nebo út se scházíme na volejbale. Máme skvělou partičku a pod vedením paní Likavcové, která nám věnuje svůj volný čas, trénujeme odbíjenou.Velkou část týmu tvoří studenti gymnázia.

Zeptali jsme se účastníků tréninků : „Proč chodíš hrát na volejbal?“ Tato část neprošla do uzávěrky, tak vám ji možná přineseme na stránkách GF Bodu v dalším čísle.

Oznámení: TJ Slovan Frýdlant vedle Sokolovny vlastní i " Staré kurty " V letošním roce investuje do tohoto areálu tak, aby bylo možné sem přilákat sportovce nejen z řad TJ, ale i nečleny. Do půlky června by jeden z kurtů měl být osazen umělými lajnami na tenis a druhý obvodově pro volejbal a nohejbal. Vyznačení obvodu je z důvodu rozdílných vnitřních území pro zmíněné sporty. V případě zájmu o sportování je zatím k dispozici kontakt na mail:[email protected]

TJ Slovan Frýdlant "Staré kurty" - rozpis hodin 2009 8

9 30

30

10 30

11 30

12 30

13 30

14 30

15 30

16 30

17 30

18 30

19 30

20 30

21 30

Pondělí Volejbal dorost ASPV

Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle

Volejbal dorost ASPV

ROZHOVOR – PAVEL ŠTRYNCL Je o Vás známo, že jste velkým příznivcem sportu. Jaký sport děláte? Já dělám všechny sporty, ale nic nevydržím dělat dost specializovaně. Mé nejoblíbenější sporty jsou přírodní víceboje, kde je hodně disciplín najednou, ale asi nejblíže, takový nejznámější sport, je triatlon. Takže jestli mám odpovědět jedním slovem, tak triatlon. Jak často a jak dlouho trénujete? Tím, že do práce, tzn. do Frýdlantu, se snažím jezdit na kole nebo běhat, dá se říct, že denně. Denně dvě hodiny. Vaše největší úspěchy? Tady bych to trošku rozlišil. Co se týče umístění, tak jsem dvojnásobný mistr republiky v extrémních vytrvalostních sportech jednotlivců, což sice vypadá pěkně na papíře, ale těch osobních vítězství je více. Každý závod, který se mi povede, mám z něho dobrý pocit a můžu skončit klidně desátý nebo dvacátý. Stíháte se připravovat na školní výuku a zároveň si vytyčit dost času na sport? Myslím, že ano. Někdo dojíždí autem, někdo autobusem a já se práci i sport snažím skloubit dohromady a když to sečtu, tak to zase o tolik času navíc není. Myslím si, že mě to nijak časově nezatěžuje. Hodláte vést ke sportu i Vaše děti?

Určitě je hodlám vést ke sportu, protože se mi líbí myšlenka “ve zdravém těle zdravý duch“. Nebudu je ale nutit a nejsem z těch rodičů, který by chtěl svoje nesplněné individuální ambice přenést na děti a do něčeho je nutit. Budu je vést ke sportu, přál bych si, aby k němu měly vztah, ale jestli se ve třinácti, ve čtrnácti, v patnácti, kdy je ta krizová doba, rozhodnou jít jiným směrem, nebudu je nutit, ono to ani nejde. Každý má svoji cestu, kterou si potom zvolí. Jak jste se vůbec dostal k povolání učitele? Po střední škole jsem šel na „vejšku“ a zvolil jsem si pedagogický směr. Oslovila mě práce s dětmi. Člověk jezdil na tábory jako vedoucí, a tak jsem to chtěl zkusit. Teď učím pátým rokem a zatím mě to baví a nehodlám, že bych tento obor ukončil. Navštívil jste nějaké cizí země? Hodně, asi největší zážitek byl Nový Zéland a Austrálie, to jsem byl prč dva roky. Deset měsíců v Austrálii, deset měsíců na Novém Zélandě. V Evropě je spousta zemí, které jsem navštívil, ale zatím jsem nebyl v Africe. Máte nějaký vysněný cíl, kam byste se chtěl podívat? Těch míst je určitě dost, asi bych se rád podíval na nějaké velehory, je jedno jaké, jestli v Americe nebo v Asii. Tam bych určitě rád. A co Vás na tom láká? Dobrodružství a zážitky. Kateřina Mauerová

MZK

Devátý ročník Memoriálu ZuzanyKrejčové, kterého se naše škola účastnila již podruhé, se opět konal v Liberci a taktéž pod záštitou libereckého kraje. A i tento rok bylo množství žáků velmi početné.

Frýdlantské gymnázium reprezentovali žáci od primy až po septimu. Konkurence byla opravdu vysoká, ale i navzdory tomu jsme neodjeli s prázdnou. Letošní kvarta obhájila své umístění z loňska a vybojovala si pěkné třetí místo. Potkalo nás však i jedno velmi milé překvapení. Pro úžasné druhé místo si doběhli v nejdůležitějším závodě, královském běhu, reprezentanti Nikol Radnotyová z kvarty a Martin Holec ze sexty. Běhalo se na 2x 800m a toto byl jediný závod, ve kterém bylo jednoznačně určeno pořadí. Jako první museli vybíhat chlapci.

V průběhu první poloviny závodu se Martin držel na třetím místě a ani při předávání štafety nepolevil. A Nikol se také držela, druhé kolečko s ní po trávníku běžel dokonce i Martin. Nakonec se nedala a některé závodnice předběhla. V cílové rovince už bylo jasné, čí druhé místo bude. Letošní memoriál bych hodnotila jako opravdu výborný. Mimo obhájení třetího místa z loňského roku také druhé místo v královském běhu. Kdo si vsadí na příští rok?

Sára Čabanová V pořadí podruhé se memoriálu. Těšila jsi se?

Karolína Tomanová účastníš Jsi na závodu poprvé?

Podruhé. No měla jsem strašný nervy, vůbec se mi A kolikátá jsi doběhla? nechtělo běhat, ale tak musela jsem, když Já nevím. už jsem tady byla. A jaký čas jsi měla? A kdo s tebou ještě běhal? Tomáš Částek, jako fakt dobrý, Kuba 1:20 Oliva, jo, borec a ještě Kája Tomanová, taky dobrá. Petra Staňková

Nikol Radnotyová

Petro, ty jsi také podruhé na Jsi poprvé na memoriálu a hned si byla memoriálu. Cítíš oproti loňskému roku nominovaná na královská běh. Jaké pocity to nějaké zlepšení? v Tobě vzbuzuje? Co si myslíš o tom, že Ti hned svěřili tu důvěru? No vůbec žádný, spíš zhoršení. Je to strašně pěkný, ale já to pokakám.

Proč? Protože jsem to zaběhla blbě. Za jaký čas? Nevím, ale byl špatnej určitě.

Před pár chvílemi si doběhla na neuvěřitelném druhém místě a úžasně si reprezentovala naše frýdlantské gymnázium. Jak se po závodě cítíš? Já jsem úplně vyšťavená, bolej mě nohy a určitě bych to nezvládla bez Majzlika a dalších lidí, kteří mi strašně pomáhali. Kdyby tam se mnou Majzlik neběžel, tak já bych nedoběhla, já bych šla, já bych neběžela. A já jsem říkala: „Já už nemůžu!“ a on: „No, tak nekecej a dělej!“ Výsledková listina: Závody 4x400 m – víceletá gymnázia

Prima (5. místo): Garčic, Soukup, Tomanová, Haová Sekunda (4. místo): Knížák, Stříbrný, Budošová, Sedláčková Tercie (5. místo): Částek, Oliva, Čabanová, Tomanová Kvarta (3. místo): Němec, Petříček, Staňková, Pavlíková

5:14:81 5:01:03 4:51:70 4:36:61

Závody 4x400 m – střední školy Chlapci – 7. místo: Novotný, Farský, Baborák, Velzel Dívky – 7. místo: Laimarinová, Eiglová, Šubrtová, Jarošová

4:01:01 5:07:12

Hlavní závod 2x800 m 2. místo – Holec, Radnotyová

4:54:90

Soutěž družstev: 4. místo – Gymnázium Frýdlant

44 bodů

Nikdo nenapsal o květnové estrádě, tak jen malé připomenutí. Připadá mi, že na prázdniny se tato fotka hodí (misch)

SLUNÍČKOVÉ PRÁZDNINY VÁM VŠEM PŘEJE REDAKČNÍ RADA :)