Exkluzivní příloha POLSKO

Exkluzivní příloha POLSKO

1

Rozhovory s talentovanými žáky

Časopis vychází s podporou statutárního města Ostravy

Editorial 3 Zprávy o škole 4 Anketa 6 Žáci 7 Dopisy jinak 10 Duel 17 Ze života 18 Mezinárodní reportéři 22 Polsko a my 30 Šéfredaktorka v akci 34 Za dveřmi školy 35 Co jsme plácli 36 Doporučujeme si knížky 37 Učitelský megamejdan 38 Mňamky pro váš stůl 43

CHAOSfesgsedgsegsd TEENAGERŮ

6 Adresa redakce: Základní škola 9 a mateřská škola Ostrava-Bělský Les, B. Dvorského 1,12 příspěvková organizace Bohumíra Dvorského 1049/1 14 700 30 Ostrava-Bělský Les Redakční e-mail: 17 [email protected] 19 : Šéfredaktorka Kristýna Potempová 20 Vedoucí učitel: Jan Goj 24 Obrázky: 26 G. Bezručová 28 Rubriky: Top 7 zpráv o škole: J. Goj 30 Život ve škole: N. Zbořilová, S. Oudjehani32 (8.C) Žáci: L. Jemelková (7.C), B. Schaffelhoferová 36 (7.C) 2 Duel: L. Rudohradský (7.C) 37 Ze života: T. Jeklová (7.C), L. Vybošťoková, M. Odložilová 39 (8.B) Za dveřmi školy: M. 43 Tešnarová, T. Konečná (8.C) Co jsme plácli: L..Vybošťoková, M. Odložilová (8.B) Knihy: K. Potempová (8.C) Věřte-nevěřte: E. Pavlíková (8.B) Literární příloha: M. Raška (8.B) Recepty: P. Cuberová (8.B), A. Kvassayová (8.C) Fotopříběh: T. Konečná (8.C), M. Tešnarová (8.C), M. Raška (8.B), A. Kvassayová (8.C)

Editorial (úvodní slovo redakce)

Čauko, čtenáři, v rukou vám přistál Chaos Teenagerů, exkluzivní, nový, tak trochu strašidelný (žáci 9.C vzali Halloween velmi vážně) a opět nabitý články žáků celé naší školy. Jako vždy se pokusíme vás pobavit, zaujmout a přivést k zamyšlení. Rovněž nabízíme reportáže z Polska, nové recepty a mnoho dalšího! Doufáme, že jste si nechali pořádně narůst nehty, abyste měli co kousat, protože od našeho časopisu se nebudete moci odtrhnout! Eva Pavlíková (zástupce šéfredaktora)

3

Kdo jsme Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.

TOP 4 ZPRÁVY O ŠKOLE Polské žáky nadchla prohlídka vítkovických vysokých pecí Návštěva školy nebo čističky odpadních vod v polských Katovicích či prohlídka Dolní oblasti Vítkovic. To jsou jen některé aktivity, jež čekaly na dvacítku českých a stejný počet polských žáků účastnících se „Mezinárodních reportérů", projektu, který se uskutečnil také díky finanční dotaci města Ostravy. (red.)

Adaptační pobyt splnil své poslání: prohlubovat přátelství a spolupráci Žáci šestých tříd se zúčastnili adaptačního pobytu v Budišově nad Budišovkou ve dnech 30. září až 2. října. Celé tři dny strávili aktivitami, jejichž cílem byla vzájemná komunikace, sbližování a spolupráce v kolektivu. Počasí bylo příjemné, dětem se pobyt líbil a dle organizátorů splnil své poslání.

Modelářské mistrovství – získali jsme 9 medailí a titul vicemistra ČR v klubech! V Dubenci u Dvora Králové nad Labem proběhlo Mistrovství ČR papírových modelů. V kategoriích započítávaných do ligy jsme získali osm medailí. Po sečtení výsledků získal náš modelářský klub 2. místo ze sedmi soutěžících klubů, přičemž na první Brno jsme ztráceli jen šest bodů! (red.)

Simona Šimečková vyhrála poslední závod Běžeckého poháru, celkově skončila třetí Poslední říjnový den se na našem hřišti konalo osmé a závěrečné kolo Ostravského běžeckého poháru. Žáci 1. až 9. tříd absolvovali tratě pět set nebo tisíc metrů podle své věkové kategorie. Nejúspěšnější z našich běžců byla Simona Šimečková (5.C), která ve své kategorii (roč. nar. 2003-2002) zvítězila a získala pohár za 3.místo v celkovém hodnocení série osmi závodů Běžeckého poháru. (red.)

4

ŽIVOT VE ŠKOLE Podpořte náš závislostem!

boj

proti

Jak jsme na Masarykově náměstí sbírali podpisy lidí na podporu našeho projektu Jsme na Masarykově náměstí a máme poradu s policisty a paní zástupkyní Krmáškovou. Půjdeme sbírat podpisy pro naši aktivitu - boj proti kouření. Jsme totiž součástí projektu Život bez závislostí. Následující půlhodinu budeme běhat po náměstí a v obchodech. Většina lidí, když nás vidí, tak před námi utíká nebo hned odpovídají: „Nic nepotřebuji, spěchám na tramvaj,

někdo na mě čeká…“ Ale některé jsme ukecali tím, že jsme za nimi utíkali, asi jsme byli otravní, tak to radši podepsali. Uběhla půlhodina a někteří tak tak dobíhají, abychom neztratily podpisy. Po nás přišla další škola, aby se snažila o co nejvíce podpisů jako my, ale vypadali, že jim to nepůjde jako nám. Většinu podpisů jsme měli my. Asi se v celé té soutěži moc nesnažili, jejich trička vypadají strašně. Poté jsme viděli pana prezidenta, ne děláme si srandu, stáli jsme jen před hotelem, kde byl ubytován. Michaela Bolková a Radka Wasiková, obě 8.B 5

ŽIVOT VE ŠKOLE Oslovení učitelé: Notebooky místo sešitů by nám nevadily, ale… Představte si, že přijdete do běžné třídy naší školy a žáci před sebou nemají sešity, jak je zatím obvyklé, ale před každým z nich se vyjímá notebook. Ptali jsme se našich učitelů, jak příjemná či nepříjemná pro ně taková představa je a proč. Vlasta Krmášková Štípla bych se do ruky, jestli nespím. Řekla bych si, že žáci na tom jsou lépe než já. Na něco by to bylo fajn, v jiném ohledu by to ale mohlo škodit. Děcka zapomínají psát. Získávají nové poznatky, ale umět se má všechno. Ne na úkor druhého ztrácet znalosti. Psát rukou má svůj smysl. Písmo a úprava sešitu mají obrovskou výpovědní schopnost o daném člověku. Věra Záškodná Pokud by do toho notebooku psali to, co měli, a nehráli by tam hry, tak by to bylo v pořádku. To, co je pro žáky výhodné, tak ať je, ale aby dělali to, co mají. Alespoň by mne žáci naučili, jak s tím pracovat. Pavla Bačovicová Pokud bych byla na gymnáziu, tak bych za takovou inovaci byla ráda. Pokud je ten žák inteligentní a děla to, co má, tak je to v pohodě. Nevadilo by mi to, ať si to klidně klape do kalkulačky, ale

ať to umí. Je to zajímavé a myslím si, že je to i uskutečnitelné. Libuše Součková Poprosila bych, aby mě děti k jednomu pustili a naučili mě s tím pracovat. Byla by to inovace i pro mne. Já jsem všeobecně pro, ale to klapání by bylo poněkud rušivé. Jan Goj Nevím, jestli by si žáci po zavedení této novinky dostatečně uvědomovali, jaké nároky na jejich disciplínu používání notebooků ve výuce klade. To znamená, že se stále mají soustředit na vyučování a nepoužívat počítač k jiným účelům. Pokud by to žáci zvládli, tak by mi „noťasy“ ve škole vůbec nevadily. Psaní elektronicky nicméně přináší výhody a taky nevýhody. Výhodou je snazší práce s textem, nevýhodou to, že záznam je poněkud chladný, není v něm takový díl vaší osobnosti, jako když si něco poznačíte rukou. Michal Raška, 9.B

6

ŽÁCI Řádí v naší škole duchové? Bude to znít směšně, ale zaslechli jsme řeči, které vedou k paranormálnímu jevu v naší škole. Vedou se však spory, jestli jde o nadpřirozené síly, nebo pouhé výmysly žáků. Také jsme nevyloučili možnost, že jde o pouhou shodu náhod. Byli jsme svědky otevírání a zavírání dveří bez jakéhokoli viditelného dotyku nebo závanu větru. Někteří žáci také tvrdí, že se na školních toaletách samovolně zhasla světla.

Další stížnost se týká skleněných dveří na chodbě. Skupina dětí prý zahlédla, jak se za prosklenými dveřmi mihlo několik malých světel či světlých postav. Když však dveře otevřeli, nikdo za nimi nebyl… Jsou to jen ubohé výmysly žáků? Shoda náhod? Nebo jde opravdu o duchy a nadpřirozené síly, které se zabydlely v naší škole? Nikola Nyklová a Valerie Vymazalová, obě 7.B

7

ŽÁCI Hokejista Vojta Vandrol (7.B): Jednomu z hráčů jsem způsobil otřes mozku

ostatním hráčům.

Rozhodli jsme se udělat rozhovor s hokejistou Vojtěchem Vandrolem, který s námi chodí do naší třídy 7.B.

Jednomu z hráčů jsem způsobil otřes mozku, tomu stejnému, který zavinil ten můj. Pak jsme byli oba půl roku v nemocnici.

Proč si začal hrát hokej? Jak dlouho už hokej hraješ? Protože mě baví! Hraju ho už 7 let.

Za jaký tým hraješ? Jsi rád, že jsi v tomto týmu? Hraju za tým Vítkovice a v jiném týmu bych být nechtěl. Jaké postavení v týmu máš? Nechtěl bys být někým jiným? Jsem v roli kapitána a své postavení bych neměnil. Stalo se ti někdy nějaké zranění při hokeji? Měl jsem otřes mozku, praštil jsem se do mantinelu a ublížil jsem i

Jak jsi tedy hokejistům?

ublížil

ostatním

Nemají o tebe rodiče strach? Co říkají na tebe a hokej? O mě strach nemají, jsou rádi, že mám nějaký koníček. Jak často máš tréninky? Jsou moc náročné? Celý hokej je pro mě náročný, tréninky mám každý den tři hodiny.

Obdivují tě za to, že jsi hokejista? Máš nějaké fanoušky? Fanoušky a obdivovatele asi nějaké mám, ale příliš je neznám.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Chtěl bych být profesionální hokejista. Nikola Nyklová a Valerie Vymazalová (7.B)

8

ŽÁCI Za jeden trénink zvednu pistoli asi 200krát Vojta Hejna (8.B) chodí od 11 let střílet. Dovedl ho k tomu jeho bratranec a strýc. Trénuje třikrát týdně, trénink trvá tři až čtyři hodiny. Na tréninky dojíždí do Vítkovic. Vyhrál osm medailí a tři poháry. Nejdále byl na závodech v Plzni, ale jeho snem je dostat se i na olympiádu, protože střelba ho velice baví a má s tím velké plány do budoucna. Co tě na tomto sportu baví? Mám rád zbraně, proto mě taky střílení těší.

tréningu bolí záda, jelikož moje pistole váží zhruba tři kila a je namáhavé ji zvednout za jeden tréning dvěstěkrát.

Jakými zbraněmi rád střílíš? Můžeš nám je popsat? Pistole, se kterou střílím, je Steyr LP 50, ale moje nejoblíbenější pistole je Colt 1990.

Letí na tebe holky, díky tomuto sportu? Ne, spíš se kvůli tomu ode mě drží dál. (smích) Zranil ses někdy při střílení? Ano, jednou jsem se střelil do nohy.

Použil bys svoji člověku? Ne, za žádných okolností, a to kvůli mému přesvědčení.

schopnost proti

Je to pro tebe tento sport namáhavý? A jestli ano, tak proč? Ano, je, protože mě po každém

Souhlasili tvoji rodiče, když si jim řekl, že chceš střílet, anebo jsi je musel přemlouvat? No, souhlasili s tím, ale v podstatě jim to bylo jedno. Nosíš svou zbraň domů? Ano, nosím, protože s ní cvičím. Kdo je tvým vzorem? Martin Tenk, byl v roce 2003 vyhlášen nejlepším střelcem na světě a taky je to můj trenér. Libuše Jemelková, 8.B

9

DOPISY JINAK Na následující straně si můžete přečíst dopis, který je napsaný maďarsky. Maďarština je velmi zvláštní jazyk. Už na první pohled uvidíte, že je to řeč úplně odlišná nejen od češtiny, ale i od jiných evropských jazyků. Je to tím, že maďarština patří mezi tak zvané ugrofinské jazyky, které nejsou příbuzné s ostatními jazyky Evropy, kromě finštiny a estonštiny.

10

Szia Nagyi, küldök neked egy levelet az ünnepek. Mint tudod, mentünk a szüleimmel Magyarországra. Vannak csodálatos termálfürdő. Egész nap tudok úszni a különböző medencék, lovagolni hullámvasút, menj a szauna. Legközelebb írok többet, szép napot. Libor

11

Ahoj babičko, posílám Ti dopis z prázdnin. Jak víš, jeli jsme s mamkou a taťkou do Maďarska. Jsou tu nádherné termální lázně. Celý den se můžu koupat v různých bazénech, jezdit na tobogánech, chodit do sauny. Příště Ti napíšu víc, měj se hezky. Libor

12

ŽÁCI

13

ŽÁCI

14

ŽÁCI Posilování je životní styl Jistě jste si taky všimli, že mnozí kluci v naší škole mají pořádné svaly. Splácíme nyní malý dluh Chaosu, jenž se fenoménu bodybuildingu ještě nikdy nevěnoval, a přinášíme povídání Marka Maceje a Šimona Vavříčka z 8.B, kteří patří mezi milovníky činek a posilovacích strojů. (red.)

Posilování, to není vzepřít činku devět či deset krát za sebou. Je to životní styl, který vás jen tak neomrzí, je to něco jako droga, kterou nechcete přestat brát. Proč cvičíme? Chceme něčeho dosáhnout, mít životní cíle, baví nás to, můžeme se tím odreagovat a vypadat jako chlapi. Víte, jaký to je úžasný pocit, když vidíte výsledky -že zvednete víc než dřív, například na Bench?! Život má hned nový směr. Jak jsme se dostali k posilování? Šimon: O minulých prázdninách jsme se s bandou nudili, tak jsme začali cvičit Kalisteniku (Workout), což je posilování s vlastní váhou (kliky, dipy, shyby). Marek: K posilování jsem se dostal hlavně přes Šimona, nejdříve jsem dělal Workout, ale přišlo mi to málo, tak jsem se dal na posilování s činkami. Jak často cvičíme?

Šimon: Čtyřikrát týdně, v posilovně jsem zhruba hodinu až hodinu a půl. Na každou svalovou partii jedu zhruba tři až čtyři cviky po třech sériích. Můj tréninkový plán: Pondělí: Hrudník, biceps + břicho (Chest day) Úterý: Záda, triceps Čtvrtek: Hrudník, triceps + břicho Pátek: Nohy (Leg day), ramena Marek: Každé ráno vstávám v 6 hodin, abych si šel zaběhat kvůli kondičce. Pondělí: Kliky (triceps, hrudník), břicho Úterý: Biceps, ramena Středa: Hrudník, triceps, ramena Čtvrtek: Kliky (různé druhy), břicho Pátek: Biceps, ramena, večerní běh. Strava Strava hraje v kulturistice velkou roli, pamatujte, že svaly rostou doma, ne v posilovně! Mělo by se přijmout zhruba 1,5g bílkovin na kilo své váhy a asi 4-5g sacharidů na kilogram váhy (samozřejmě v dietě sacharidy snížíme). Dále pak zhruba 50g zdravého tuku. Mělo by se jíst šest krát za den, co tři hodiny. Marek Macej a Šimon Vavříček, oba 8.B

15

ŽÁCI Jeskyně, staré mlýny a jedna bouračka Moje zážitky ze Zlatých Hor Moje prázdniny ve Zlatých Horách byly úplně fajn. Sice jsem tam byl jen krátce, ale poznal jsem tam nové kamarády. Chodili jsme tam na procházky s tetou a strejdou. Moje zážitky ze Zlatých Hor jsou hodně hezké. Nejhezčí bylo, když jsme byli ve starých mlýnech rýžovat zlato nebo exkurze po starých mlýnech anebo když jsme byli v jeskyních. Taky jsem mohl hrát ping pong nebo basketbal.

Na tyto zážitky nikdy nezapomenu. A nejhorší bylo, když jsme vyzdobili se strejdou auto a měli jsme masky na obličeji a strejda díky tomu narazil do stojanu na kola a pak to vypadalo jako přejeté tankem. A pak mi ta legrace skončila, jeli jsme domů, ale bylo to fajn a ten vzduch tam byl o hodně lepší než tady v Ostravě. No prostě, i taková legrace se dá stihnout během tak krátké doby. Zajímavost o lázních: Sanatorium bylo otevřeno už v roce 1879. V současnosti se zde léčí děti s respiračními chorobami (nemoci dýchacích cest). K léčbě se využívá i speleoterapie – léčení pobytem v jeskynních prostorách. Daniel Vašíček, 9.C 16

DUEL Uniformy v naší škole? Ozývají se hlasy, které by byly pro to, abychom ve škole byli všichni stejně oblečení – do uniforem! Tohle je velmi sporné téma, nikdo se nedokáže úplně shodnout. Proto vám přinášíme exkluzivní duel s názory našich žaků!

Jsem jedině pro!

Jeden velký stereotyp

Myslím si, že školní uniformy jsou pěkné. Podle mě by lidé měli pocit, že někam patří a nikdo by se nikomu neposmíval kvůli oblečení. Přišlo by mi to prestižní, s dojmem, že se můžu hlásit k nějakému celku, v tomto případě škole s jistým druhem uniforem. Můj názor je, že školní uniformy jsou sexy. Bylo by to jako na nějakéZtracený anglicképes střední škole!

Jsem zásadně proti školním uniformám, protože ubíjí možnost projevit svůj charakter ve stylu oblečení. Lidé v uniformách mi připadají jako cvičené krysy, nerozeznatelné jedna od druhé. Každý rok, každý den, by všechno bylo stejné, všichni by vypadali stejně a nic by se neměnilo. Vše by byl jeden velký stereotyp bez barev a různých střihů. Umělecké duše by doslova trpěly tím, že všichni jsou jako jeden kus.

Kristýna Potempová 9.C

Michal Raška 9.B

17

ZE ŽIVOTA… Anonymní příběh dvou kamarádek, které si na poslední chvíli uvědomily, že jim hrozí nebezpečí

Teplý letní večer, prázdniny v plném proudu, ano ano. Ideální na procházku po okolí, shodneme se s kamarádkou. Tak se tedy vypravíme dolů k restauraci, že to projdeme kolem. V klídku ťapeme po chodníku, když v tom na nás začnou mávat kluci, se kterými jsme se letmo viděly už předtím, ale nebraly jsme je příliš na vědomí. Teď na nás mávají a s podivem zjišťuji, že kamarádka jim mává zpět. A dokonce míří k nim. V duchu si říkám, jestli je normální, ale nakonec nahodím stejný směr jako ona a ženu se blíž. „Čáááu no…“ začnou se kluci představovat, strašně nás chytají za ruce, jak nějací „gangstas.“ „Nechcete s náma na pivo?“ zeptá se jeden z nich, v modrém triku. Okamžitě mu tak začnu říkat, Modré Triko, jelikož si nejsem schopna zapamatovat jména. Chvatně odpovíme, že nepijeme. „Tak aspoň na kofolu,“ říká další. Jsou

celkem tři a je z nich trochu cítit, že už se nějakým tím pivem posilnili předtím. „A kolik vám je? Tak šestnáct, sedmnáct?“ ptá se kámoška. „No, nejmladšímu z nás je dvacet tři,“ zatlemí se Modré Triko. V první chvíli si říkám, že bych nejradši vypadla, ale pak mě napadne, no proč ne? A kamarádku evidentně taky. Tak se s nimi teda jdeme posadit a dlouho přežíváme nejapné otázky a úchylné poznámky. Když už se to začíná příliš stupňovat a sbíhají se další jejich přátelé a sedí nás tam přes deset, trochu se s kámoškou zarazíme. „Rychle to dopijeme, a jdeme pryč, jasné?“ zašeptá kámoška a já jen kývnu. „Co, to chcete další?“ ptají se kluci. „Ne, ne, díky, mějte se,“ chvatně řekne kámoška a svižně zmizíme. Celý večer jsme z toho byly trochu mimo, mohlo to být fakt nebezpečné. Ještě, že jsme utekly.

Obchodní centrum Nová Karolina – Co si o něm myslíme? Místo nákupního centra mohli nechat továrnu Nová Karolina. Toto nákupní centrum znám a byla jsem tak už asi dvakrát. Nijak ale z tohoto místa nadšená

nejsem. Je to podobné jako největší nákupní centrum v Moravskoslezském kraji. Podle mého názoru to stavěli zbytečně velké, protože tam už polovina obchodů krachuje. Většina lidí

18

zavítá do Avionu. Ostrava má ještě další nákupní centrum, takže kdyby si stavbu odpustili, mohli tam nechat tu továrnu a udělat z toho nějaké pěkné místo nebo muzeum. Bylo by to epičtější. Monika Tešnarová, 9.C Nesmyslný labyrint Nová Karolina je ten největší nesmysl, co mohl kdo kdy vymyslet. Stavělo se to věčnost a ceny jsou tam neskutečné. Je to obrovský labyrint chodeb, kde se každý hned ztratí, a stráví tam tak akorát více času, než by chtěl. Martin Raška, 9.C Jsem tam skoro pořád 21. března 2012 se v Ostravě otevřelo nové Nákupní centrum Forum Nová Karolina. Rozlohou je Karolina druhé nejmenší nákupní centrum v Ostravě (nejmenší je Laso). Ale nejvyšší je samozřejmě Karolina. Ve Forum Nová Karolina, dá se říct, jsem skoro pořád. V centru je přes 320 obchodů, takže se to za jeden den všechno obejít nedá. Vždycky projdu všechny obchody, co potřebuju, a potom se jdu najíst do Mc’Donaldu nebo jdu do nějaké jiné restaurace. O historii místa, na kterém je Forum Nová Karolina, vím, že tam byla kdysi koksovna a důl pojmenovaný Karolina

(proto ten název). Dlouho dobu poté tam bylo prázdné místo, ale v roce 2012 byla otevřena rezidence Nová Karolina a také nákupní centrum Forum Nová Karolina. Markéta Tesařová, 9.C Do Karoliny nakoupit i tančit Co se týče Nové Karolíny, nemám s ní nejmenší problém. Zajdu si tam, když je nějaká akce, nebo nakoupit nebo na kafe, ale nejsem tam pořád. Jsem ráda, že ji tady postavili, plno obchodů a kaváren, co tam je, mi chybělo. Tento měsíc se tam pořádá flash mob (street dance), na který si ráda přijdu zatancovat. O historii Karolíny nevím absolutně nic, ani mě nijak nezajímá. Tereza Konečná, 9.C

Lepší by bylo vodní centrum než kostka plná butiků Nová Karolina. Pro někoho ráj, pro mě normální obchodní centrum a pro ostatní nenáviděná oblast. Mě nakupovat baví, takže mi Karolina nevadí, ale klidně by mi stačil Avion a Futurum, co tu stálo už před Karolinou. Slyšela jsem, že místo ní tu měl být velký vodní svět, něco jako AquaPalace v Praze. Mně osobně by se to líbilo

19

mnohem více. Myslím, že by tam lidé chodili rádi a peníze by aspoň investovali za něco, co si užijí. Do Karoliny se chodí většinou bavit teenageři a to tím, že se navzájem hledají. Láska by se měla hledat na jiném místě, než mezi fast foody a obchoďáky! A taky sem chodí lidé, kteří nemají co dělat. Většinou jen tak chodí, zkoušejí si oblečení, ale stejně si toho moc nekoupí, protože je to drahé. V jednom butiku pracuje moje teta. Nemyslím, že jí to nějak nevyhovuje. Já bych tam asi pracovat nemohla, protože bych nevydržela sedět a koukat před sebe na další obchoďák a na procházející lidi. Super na Karolině je, že se tam občas pořádají zajímavé akce. Jinak si myslím, že je docela zbytečná a drahá. Co bylo před ní, si skoro nepamatuju. Poněkud zvláštní, protože tam stojí asi rok a půl. Projíždím tam tramvají dost často, ale nikdy jsme nezauvažovala, jak to tam vlastně vypadalo před tou obrovskou kostkou. Před několika lety tam byla továrna, poté prázdný plac, to vím. Bije tak do očí, že už si neodvedu představit, že by tam nebyla, to je asi ten důvod, proč si to místo bez ní už nedokážu vybavit. Jsme už na ni moc zvyklí. Nikola Zbořilová, 9.C

Nová Karolína- Krásná, ale zbytečná Já osobně si myslím, že Nová Karolina je zbytečná. Je sice nádherná a je tam vážně plno obchodů, ale myslím, že u nás je už obchodů dost. Občas tam chodím nakupovat třeba oblečení, doplňky a podobně. Moc času tam netrávím, přesto tam je pár obchodů, které mám ráda. Co bylo před Karolinou, to už si nepamatuju, ale vzpomínám si, jak se stavěla, vím, že to začali stavět a asi rok měli rozestavěné základy a nepohnuly se, pak se najednou rozjely a Karolina byla rázem hotová. Je opravdu velká a myslím, že by se tam měli všichni aspoň podívat. Sabina Oudjehani, 9.C Obří bílá kostka se „žrádelnou“ O historii Karoliny nic nevím, to můžu říct hned. K tomu jestli ji mám ráda, to je složitější. Většina lidí v mém okolí říkají, jak je to hrozné, že se jim to nelíbí, a přitom tam v životě nebyli. Ano, souhlasím, že se do centra totálně nehodí, díky tomu stylu v jakém je postavena a trochu to působí jako pěst na oko. Ale kvůli tomu bych to hned neodsuzovala. Proto jsme tam jela, abych se přesvědčila. Můj první dojem byl takový, že to je OBROVSKÉ. Řekla bych, že až moc. Když jsem tam procházela,

20

takové ty dražší obchody, jako třeba Lacoste, byly úplně prázdné. A některé části Karoliny to samé (sportovní obchody, odlehlejší části). Jediné, kde nějací lidé byli, byl New Yorker, Terranova a takové ty levné, cenově dostupné obchody. A „žrádelna“. To je to nejvyšší patro, kde je velké množství stolečků a židliček a kolem obchody s jídlem. Tam se vlastně všichni zdržují, hlavně takové ty „teens gang“ a hrají si na kdoví jaké borce.

A znovu k té velikosti. Je až moc velká a rozlehlá. Jednou jsme tam viděla obchod s kytarami a hudebninami, ale podruhé už jsem ho nenašla. Takže výsledek: Karolina je zajímavá budova, která se sice vůbec nehodí do centra Ostravy, ale řekla bych, že lidi si už na ni zvykli. Já ji mám i ráda, jen se mi zdá až moc velká. Kristýna Potempová, 9.C

21

PŘÍLOHA – PROJEKT MEZINÁRODNÍ REPORTÉŘI V říjnu se, za finanční podpory Statutárního města Ostravy, uskutečnil zajímavý projekt mezi naší a polskou školou – vybraní žáci z B. Dvorského a katowické školy Gimnazjum nr.5 im. Pawła Stellera vzájemně navštívili obě školy během dvou dní v týdnu. Jako první jsme do Polska jeli my – a přinášíme vám reportáž!

Děsivě velké semafory a „koka“ v klíně, aneb Když Dvorského 1 vyráží do Polska Přinášíme vám reportáž ze dne 9. října, kdy jsme se my, „vyvolení žáci“ z osmých a devátých tříd, účastnili výpravy do polských Katowic, kde jsme navštívili místní školu a okolní atraktivity. Zážitek to byl opravdu nezapomenutelný. Přejeme příjemné počtení! Po nepříliš vyčerpávající cestě autobusem, který nás vezl směr Katowice, při níž jsme se dvě hodiny mohli kochat zpěvem ze zadní části dopravního prostředku a vyžívali se v zamlženém východu slunce zpoza

plynovodných trubek, konečně dorážíme do polské školy. Žáci na nás poněkud vyjeveně zírají, hned když vejdeme, ale přivítání v místnosti, do které nás nahnali, je příjemné: v podobě čaje, koblih, buchet a skořicových sušenek. S Terkou Konečnou (9.C) se

22

okamžitě vydáváme na „záchodovou výpravu“ a upřímně – jsme mírně zděšeny. „Dá si ještě někdo čaj?“ ptá se p. uč. Krmášková v momentě, kdy se vrátíme z výpravy. Já pohotově říkám, že ne a velmi nenápadně (asi jako botou do ksichtu) se vrhám na skořicové sušenky. Jsou fakt moc dobré. Vykrádám tedy sušenky ze všech talířků v blízkosti a čekám. Po 15 minutách chroustání sušenek Sušenky zlikvidovány, u stolu mně nejvzdálenějšího se cosi řeší mezi dospělými z obou stran, české i polské. Nic moc záživného se neděje, tak se rozhlížím, co by se dalo ještě sníst, ale vyložený hlad nemám a sušenky byly vyvražděny, takže jen koukám po místnosti. Všichni brutálně sladí čaj a

mezitím se ozve zvonek. Trochu zní jako požární poplach a z toho, co jsem viděla na chodbě, dokonce i vypadá jako hasičský. Takový velký červený, víte? Konečně

se

začíná něco dít! Po necelé půlhodince je nám oznámeno, že se půjdeme podívat po škole. Nakoukneme do výuky chemie a polštiny, pak zamíříme do tělocvičny (s Michalem Raškou z 9.B jsme se přidali ke špatné skupině a málem odešli s Poláky bůh ví kam), poté nám ukazují školní knihovnu. Všichni se pokouší o rádoby správné čtení polským jazykem. Přesunujeme se dál. „Nějak jsme ztratili osm děcek,“ říká p. uč. Záškodná. Aha, takže to jsme nešli za Poláky, fakt to byli naši, pomyslím si zmateně, ale pak věnuju pozornost bufetu, který se nachází vedle ředitelny. Je sice malý,

23

moderností sice neoplývá, ale vypadá, že funkci zřejmě plní. „No, Poláci mají základní vzdělání jen do šesté třídy. Pak od sedmé do deváté je to u nich gymnázium. To co my máme jako gymnázium už je u nich lyceum,“ vysvětluje nám p. uč. Záškodná. Všude po škole se nachází spousta portrétů a kreseb krajin. Z nějaké třídy slyším dokonce zvuk xylofonu. Mají tam i nástěnku s naší vlajkou Přecházíme k prostoru u okna, kde na zdech visí nástěnky s různými vlajkami. S potěšením sleduju tu naši. Během obdivování se nás p. uč. Krmášková zeptá, zda chceme vidět další třídy. „Jooo,“ ozve se zabučení. Vrazíme do třídy přírodopisu, žáci na nás hledí jako bychom snad byli z jiné planety. Hádám, že u nás ve škole to bude druhý den podobné. Aspoň co se těch pohledů týče. Vracíme

se do prvního patra, opět častováni divnými pohledy a ukazují si na nás. Dorazíme do sušenkové místnosti, popadneme věci a s polskými kolegy nastupujeme do autobusu. Detailní jízda autobusem Určitě následuje čistička vod, pomyslím si s pozdviženým obočím. Zástupkyně polského dozoru dává místním žákům jasné instrukce, kterým rozumím dokonce i já se svou super omezenou polštinou. „Tak, čeští žáci jdou do autobusu první, oni už mají svá místa. No a my si sedneme, kde bude volno, jasné?“ Všichni se natlačíme do autobusu, vedle mě si nesedá nikdo, takže si můžu rozházet věci. Na sedadla přede mnou si sedají dva Poláci a něco se ozve, ale vzhledem k tomu, že se skláním a píšu, nevím, jestli to bylo na mě. Snad ne. V autobuse to je hučí, naši osmáci asi mají neukojitelný pocit, že jejich zpěv vyburcuje poláky k účasti. Raději se

24

PŘÍLOHA nebudu otáčet. Proto jen čučím z oken na město a snažím se ignorovat zpěv Michala Rašky, který se s Terkou Konečnou usídlil na sedadlech za mnou. „Zpíváte slovensky?“ ozve se minimálně dvakrát. „To je staročesky!“ poučuje Michal. Chvíli obdivuju řidiče, jak s takovým kolosem kličkuje v křižovatkách. „Stefana Batorego“, „Andrzeja“ a spousta dalších, aneb polské názvy ulic (vidíte, takové detaily vám dokumentuju). Projíždíme pod mostem, všude graffiti. Hm, všude stejný, pomyslím si. Ale nutno dodat, že tyhle jsou

aspoň povedené. A ten Homer Simpson! Nebo Freddy Krueger z Noční můry z Elm Street! Je přibližně jedenáct hodin. A věřili byste, jaké obrovské semafory tady mají? Je to fakt pecka, když mi ty obludy začnou svítit do obličeje. Nemohla bych je přehlédnout, i kdybych se snažila ze všech sil. Dokonce projíždíme kolem místního obchodního centra, které vzhledem připomíná Novou Karolinu. Okamžitě jej pojmenovávám Novou Katowinou. To se mi líbí. V dálce vidím Makro…, no jo, už dost (ale chápejte, co jiného psát z busu).

25

PŘÍLOHA Oh, vypadá to, že jsme na místě Podle toho, co čichám, jsme stoprocentně na místě. „Takže, jsme v čističce odpadních vod. Což znamená všemožné jedy, orgasmy,

anorganismy… na nic nesahat, nic neochutnávat,“ školí nás p. uč. Krmášková. Obávám se však, že příliš nebudu rozumět výkladu, navíc stojím až vzadu a prodřít se dopředu je čichu nebezpečné. Ale budu dokumentovat každou kapku smradlavé vody, slibuju. První jdeme do mechanické a biologické části. „Příjemný“, všudypřítomný, z kanálů se linoucí závan, mě zašimral v nose. „Ovšem,“ dodává Michal, „už víme, jak voní odpadní

vody.“ Průvodkyně cosi vysvětluje, během toho, co se v bundách pečeme na slunci. „No, a to hlásili déšť!“ říká polský dozor (to ještě rozumím!). Pak se naše skupina přesunuje do jakési budovy – polsky „budynek.“

26

Superzápach, který nám vhání slzy do očí (divím se, že ještě dýchám), se jeví jako důkaz toho, co najdeme ve vzdálenějším „kontejneru.“ Je mi líto, ale to co jsme tam viděli je nepublikovatelné. Představte si třeba Toi Toi, ale asi tak 15-ti násobně. Alespoň 15-ti násobně. Tohle místo mi trochu začíná nahánět hrůzu. Nebo spíš mým čichovým buňkám. Ty budou mít trauma do konce života. „Kdo tady pracuje, je teda fakt borec,“ pronese

kdosi. Musím souhlasit. Bohužel. Ovšem, na řadu přicházejí rádoby profesionální pózy pro rádoby profesionální fotky. Jak jinak, není nad to mít „uměleckou fotku“ s pozadím trubek, betonu a špinavé vody, ale hlavně že jste tam vy a vaše „nejka.“ A nyní k polským kolegům… „Ani nechci vědět, co teďka teče pode mnou,“ ozve se Michal. Musím mu dát za pravdu, ty betonové desky, na kterých stojíme, jsou děsivé. A nyní k našim polským kolegům, je jasné, že i je musím trochu okomentovat. Sice pouze podle občasného pozorování, protože na odhadování povah nemám právo. Ale mohla bych je přibližně charakterizovat takto: na pohled jsou jako my (jak nečekané). Akorát dívky asi trpí chronickou tendencí až nepřirozeně a nadměrně často špulit rty a sahat si na vlasy a neustále je upravovat z jedné strany na druhou. Na začátku „expedice“ to dělala tak jedna, dvě, ale šíří se to jejich stádečkem jako velmi infekční nemoc. Ale ovšem, vidím i nějaké normální. No a kluci, většina

jich tedy působí jako frajírci, ale těžko říct, jelikož ani nerozumím, o čem se baví. Ale ty chvílemi pohrdavé pohledy mi stačí. Vraťme se k hlavnímu programu P. uč. Krmášková nám povídá o tradičních polských jídlech, protože jsme zaslechli nějaké útržky o katowické jídelně, která nás čeká. Ještě se jdeme podívat do jakéhosi řídícího centra s výhledem na obrovskou halu. Mají tu spousty obrazovek a kamer monitorujících jak pozemky venku, tak vnitřní prostory. Vidím nějaké informace o teplotách, asi v jednotlivých nádržích. Prohlídka končí a vracíme se k autobusu. Ach jo, mám žízeň. Odstrašující… jídlo? Ehm, navštívili jsme jídelnu. A ochutnali jejich jídlo. Ráda, opravdu moc ráda bych řekla, že to bylo dobré. Ale bohužel valná většina z nás jídlo zklamaně odnesla. Bohužel. Trochu nás překvapilo, že neměli nože. Tento názor byl tak silný, že na naléhání jsem toto musela napsat, jinak by to asi byla cenzura. Autobusem se poté přesouváme k nově budovanému katowickému stadionu. „Tákže,

27

PŘÍLOHA půjdeme na lanovku. Jmenuje se Kolejka Elka. Za 10 złotých,“ dovídáme se. Přejdeme tedy ke stanici a zaplatíme. Ve frontě však nastává problém, všichni trvají na dohodnutých skupinách a nikdo není ochoten prostě frontu urychlit. Já se toho tedy s nejlepšími úmysly ujmu, ovšem jen co vejdu k lanovce, co nevidím: výhradně chlapecká skupina. Osmáci a Michal Raška. Ach jo, co jsem komu provedla. No budiž.

ráda dávám věcem jména (houba na mytí Malcolm, plastová kadeřnická hlava Linda… ale to už odbočuju do jiné kapitoly, to až jindy). Doskenuju svačinu a všímám si, jak se můj malý kolega snaží zmačkat plechovku – neúspěšně. „Ukaž to, ty amatére,“ pronesu a plechovku zmačkám. Michalovi to samozřejmě nedá a tak mačká plechovku dál, ale nevšimne si, že ji obrátil vzhůru nohama. No samo sebou, že zbytkům koky se jeho klín zamlouval. Takže prostě koka vytekla

Koka v klíně! Ano, vše je možné Po okružní jízdě Elkou nám nabízí návštěvu místního obchoďáku. Paní uč. Krmášková nabádá Michala, aby se držel – nečekaně, ach jo – v mé blízkosti, jelikož já, na rozdíl od něj, všude chodím včas, nejlépe tak o 10 minut dřív než je vůbec nutné. „Mám žízeň,“ ozve se Michal. Vyrážíme tedy do supermarketu. „CocaCola Cherry, mm,“začne Michal. „No prostě normální Cherry, akorát v hezčí plechovce, proboha pojď už,“ protestuju. Dostáváme se k pokladnám. Velmi netradiční fronty. Asi jinej gang, co, pomyslím si, když pozoruju jiný systém. Nakonec finálně Michal zaplatí a ve zdraví se dostáváme k lavičkám. Sedám si do bezpečné vzdálenosti alespoň půl metru od něj, a zatímco skenuju svoji sváču, Michal otevře svoji „koku“ – tak jsem pojmenovala tu Colu. Víte, já hrozně

28

z plechovky. Michalovi přímo mezi nohy. Kdybych řekla, že jsem se deset minut v kuse nesmála, lhala bych.

Po brutálně škodolibém záchvatu smíchu se vracíme domů Vracíme se k autobusu, Michal si

PŘÍLOHA iPadem zakrývá polité kalhoty. Působí velmi nenápadně. Cesta domů s polskými kolegy začíná. Tak, má reportáž končí, snad jen shrnout, co jsem dnes viděla, zažila, ochutnala, čmuchala a slyšela: buďme rádi, že naše škola je jaká je, sice ne s tak čistotnými žáky, ale v tomhle mi věřte. A pokud se vám bude zdát, že v naší jídelně najdete například rajče, které vypadá jako paprika, nebo papriku vypadající jako rajče, berte to jako bonus. Nicméně, bylo to velmi zajímavé a určitě to byla dobrá zkušenost. A kdybyste snad chtěli vědět víc, víte, kde nás najdete! Eva Pavlíková, 9.B 29

PŘÍLOHA

Polsko a my Žáků 9.C jsme se ptali, jaký je jejich vztah k Polsku – jestli tuto zemi někdy navštívili, zda tam mají příbuzné či přátele, co jim říká polština a podobně. Polsko neznám, ale ráda bych se tam podívala V Polsku jsem byla mockrát, ale jen na okraji hranic mezi Českem a Polskem. Jela jsem tam s rodiči na trh a pak jednou do obchodního centra. Co se týká rodiny tak nikdo z Polska nepochází. Žádné město oblíbené nemám, jelikož jsem žádné nenavštívila. S Polskem máme společné nějaká slovíčka. Já jich moc neznám. Nějak se o to nezajímám. Ráda bych se tam ale někdy podívala. Dál za hranice než jsem byla doposud. Taky bych ráda poznala jejich kulturu a lidi. Monika Tešnarová Mamka měla za svobodna polské příjmení Můj názor na Polsko je jen a jen pozitivní! Často tam jezdíme nakupovat jak oblečení, tak bytové doplňky, je to tam levnější a třikrát větší výběr. Polsko jsem si nikdy nestihla projít, takže neznám žádné památky ani historii. Jen něco málo, co vím, je, že mám polské předky a mamka, než se vdala, měla polské příjmení. Mám odtamtud

dvě kamarádky, které jsou původně Češky, a někdy bych se strašně chtěla naučit plynule polsky, když je slyším mluvit. Tereza Konečná S Poláky, kteří hrají stejnou hru, si rozumím V Polsku jsem byl jednou v životě. Byli jsme ve městě Gdańsk, což je docela fajn město. Pamatuji si, že moře tam bylo ledové, ale i tak jsem v něm byl pořád. I ovzduší bylo chladné, přemýšlel jsem, jestli to je ten důvod, že je ve městě nějak málo lidí. V Polsku mám dva kámoše přes hru. Když se spolu bavíme, tak já píšu česky a oni polsky a rozumíme si. Dominik Dvořák Chtěla bych se naučit polsky V Polsku nemám žádnou rodinu, žádného kamaráda prostě nikoho. Jezdím tam občas, tak jednou za dva měsíce na trhy. Ráda bych poznala celé Polsko, ale bohužel jsme neměla ještě žádnou možnost. Chtěla bych vidět, jak to tam vypadá. Polština mi zní velice vtipně, ale na druhou stranu

30

PŘÍLOHA je to docela pěkný jazyk. Jednou bych se chtěla polštinu naučit. Adéla Kvassayová Polsko je asi 50 kilometrů od Ostravy, ale já jsem tam nikdy nebyla Mám psát o Polsku. Je to pro mě poněkud těžký úkol, když jsem v Polsku nikdy nebyla. Polsko je asi padesát kilometrů od mého bydliště, což je Ostrava, ale i přesto jsem nikdy nebyla na těch velkých trzích ani se podívat na nějaké památky. Příbuzné v Polsku taky nemám, nemám ani oblíbené město, prostě je to zvláštní, ale o Polsku skoro nic nevím. Občas zaslechnu pár slov, z důvodu, že můj přítel má na škole kluky z Polska, kteří jsou tady v Ostravě na intru. Nějaká slova se mi zdají dost zvláštní, a my Češi se jim i zasmějeme, protože u nás mají úplně jiný význam. Nikola Zbořilová, 9.C

S Poláky jsem mluvila raději anglicky Blízko Polska mám chatu. Když jsme na chatě, tak do Polska jezdíme nakupovat. Z Polska také pochází můj děda. Je sranda, když s ním mluvím, protože mu moc slov nerozumím. Když k nám do školy přijely děti z Polska hrát basketball, více jsme se bavili anglicky než Polsky. Určitě bych chtěla Polsko i polský jazyk více poznat. Renáta Petríková, 9.C

Polští baskeťáci byli pěkní, ale… Jelikož je Polsko náš sousední stát, mám k němu docela dobrý vztah. Sice do Polska chodím jenom nakupovat, asi tak každý třetí týden, ale nemůžu říct, že se mi nelíbí nebo tak. Z Polska znám basketbalisty, kteří hráli u nás ve škole. Bylo jim asi 13. Byly docela pěkní, ale na naše kluky z Česka nemají! Jelikož naši kluci jsou podle mě nejhezčí. Docela se mi líbí i jejich jazyk, ale moc jsme klukům nerozuměli, tak jsme se s nimi bavili anglicky. Barbora Diblíková, 9.C Polsko milujeme, ale nerozumíme si Miluji Polsko! Ale Poláky už ne… Babička mi jako malé říkala, že moje příjmení je polského původu. Moc jsem tomu nerozuměla, ale teď jsem na to pyšná. Ta samá babička mě brávala do Polska na trhy. Osobně si toho moc nepamatuji, ale myslím si, že se mi tam líbilo. Proto jsem se minulé prázdniny odhodlala oživit paměť a jela do Těšína. Tam jsem přešla na druhou polskou stranu. Na první pohled rozdíly nebyly. Vlastně Polsko mi hodně připomínalo Česko, krom té všudypřítomné polštiny a zlotých. Jako správná slečna jsem

31

byla i nakupovat a i v těch cenách byl velký rozdíl a v módě jsou popředu. S tím se dostávám k Polákům. Prodavačky mi připadaly takové odtažité, nepřístupné, ale to vlastně asi všichni tam. I děti, co tu byly, baskeťáci se moc se mnou nechtěli bavit česky, natož anglicky, to mi pořád říkali, že nerozumí. Taky se mi líbí polská kinematografie. Teda hlavně film Místnost sebevrahů. Hraje tam strašně pěkný herec a je to o dětech, které se liší a jsou šikanovány, to téma se mi zamlouvá a je mi blízké. Abych nepokazila atmosféru, stáhla jsme si k tomu titulky. Polština je

nádherná! A navíc češtině blízká, tak ji i možná trošku rozumím. Moc bych si přála Polsko ještě víc prohlídnout, hlavně historické památky a taky Osvětim. Celkově bych si přála víc poznat tu kulturu a tak. Jediné, co mě na Polsku štve, je levná pracovní síla, kde v ostatních státech snižují mzdu za hodinu. Ale to se dá přežít! Máme rádi Polsko! Kristýna Potempová, 9.C

V jídelně velké jako naše třída a bez nože Ve škole v Katowicích nás přivítali sladkým pohoštěním. Byli jsme na gymnáziu, což je u nás něco jako 7. až 9. ročník. Škola byla celkem malá. Líbilo se nám, že se žáci nemusí přezouvat. Potom jsme jeli do čističky vod, kde se čistily odpadní látky. Hrozně to tam smrdělo! Potom jsme se šli konečně najíst. Jídelna byla velká jako nějaká třída u nás. K obědu nedávali nůž. V kuchyni pracují tři kuchařky, jedna podává jídlo, druhá umývá nádobí v ruce a třetí se dívala, jak jíme. Nejen v jídelně byl kříž, Polsko je hodně náboženská země.

Po obědě jsme se vydali na lanovku. S Poláky jsme zpívali v autobuse. Lanovka se všem líbila, jeli jsme nad Katowickým parkem, který byl velký a hrozně pěkný. Nakonec jsme se vydali do nákupního střediska, kde jsme utratili naše peníze. Byl to super výlet. Šimon Vavříček, Dominik Kalocsai, Honza Škarek

32

PŘÍLOHA Krásní kluci aneb Proč je taky nemáme? Jakmile jsme přijeli do Katowic, tak jsme hned začaly vyhlížet, jak vypadají polští kluci, kteří potom s námi jeli zpátky do Ostravy. Po pár minutách, co jsme procházeli školu, se nám hned každé jeden zalíbil. A začaly jsme přemýšlet, jak od nich dostat Facebook. Nakonec jsme sebraly odvahu a zeptaly se. Samozřejmě jsme se jim představily, všem klukům, a někteří z nich i nám. Jejich jména byla například Martin, Kuba nebo Bartek.

Polské holky jsou milé Polské holky se nám hned začaly představovat a my jim. Pak jsme zkoušeli, jestli jsme si zapamatovali

jejich jména, například Karolína, Santia, Magda, Vanesa a různé. Dali jsme se trochu do řeči. Usoudili jsme, že čeština a polština jsou si sice podobné, ale rozuměli jsme jim každé druhé slovo a ony nám taky. Snažili jsme se dorozumívat rukama, nohama a vším, co bylo kolem nás, i trochu angličtinou, ale tam jsme neuspěli. Jak jinak než říct, našli jsme si nové kamarády. Barbora Schaffelhoferová, Tereza Jeklová a Petra Friedrichová, všechny 8.B

33

PŘÍLOHA

34

ZA DVEŘMI ŠKOLY Několik mušlí a natržený šnorchl Naše dovolená v Chorvatsku O prázdninách jsme byli v Chorvatsku, kousek od Splitu. Bylo tam moc hezky. Jeli jsme tam s přáteli. Autem jsme vyjeli v deset hodin večer. K našim apartmánům jsme dorazili dopoledne. Skoro celou cestu jsem prospala. Ráno jsme chodili s taťkou nakoupit pečivo. Po společné snídani jsme vyrazili k moři. Bylo to super, protože

pláž byla jen pár metrů od našeho apartmánu. Chodili jsme se potápět, hledali jsme mušle, ale moc jsme jich nenašli, protože dno bylo samý kámen. Náš celkový úlovek z potápění bylo několik mušlí a natržený šnorchl. Navštívili jsme několikrát město Omiš, kde jsme si zašli si do restaurace na pohár. Dovolená byla super, potápění, vlny, jídlo, ale letadla jsou letadla! Lucie Nováková, 7.B

35

Halloween v 9.C

CO JSME PLÁCLI V hodině češtiny: Vyučující: Dnes budeme mluvit o skloňování slov řeckého nebo latinského původu, která mají příponu –um (pozn. red.: například lyceum, datum, gymnázium). Napadá vás nějaké slovo s touto příponou? Žákyně: Rum! Z písemné práce o literatuře: Otázka: Odkud pochází slovo literatura? (pozn. red.: je to z řeckého slova litera – písmeno) Odpověď žákyně: Je to podle spisovatele, který se jmenoval Liter. Měli jsme jít na živý koncert Ivy Bittové a někdo z žáků se zeptal, jestli ta zpěvačka ještě žije. Potkali jsme muže, který se převléká za ženu. Kamarádka ho chtěla pojmenovat cizím názvem „transvestita“, ale místo toho řekla „tranformers“. Hodina angličtiny: Kluk: „Jak se anglicky řekne pohlaví?“ Holka: „Sex.“ Kluk: „A jaké to mám já?“ Holka: „Male.“ [mejl] ale vyslovila to, jak se to píše. Pro lepší představu si to zkuste říct nahlas.

36

Název: Hraničářův učeň – Rozvaliny Gorlanu Autor: John Flanagan Žánr: Fantasy O čem to je: Příběh je o klukovi jménem Will, kterému zemřeli oba rodiče a tak vyrůstá s přáteli v sirotčinci. Přeje si být rytířem, ovšem rytíři musí být velcí a zdatní a on je malý a hubený. Když nastane den, kdy si mistři vybírají své učně, Will je celý nervózní. Bohužel si ho mistr rytířů nevybral, ale místo toho se na něho zaměřil mistr hraničářů Halt, který si svého učně nevybral už pěkně dlouho. Před Willem předává Araldovi, baronovi jeho okrsku, nějakou zprávu o Willovi. Ten by chtěl vědět, co v ní je, a tak po

setmění se plíží jako stín, uhýbá strážím a vyleze na vysokou věž, kde je baronova pracovna. Tam papír taky najde, ale neví o tom, že tam čeká i sám mistr hraničář, který si ho odchytí a dovede k baronovi. Tam prohlásí, že ho přijímá za svého učně, protože prokázal své schopnosti, když vylezl na věž a proplížil se mezi stráží. A tak začíná dobrodružství Willa a jeho mistra, kdy se učí být hraničářem a podniká nebezpečné mise proti zlému a kdysi vyhnanému lordu Morgarathovi. Proč si to přečíst: Je to skvělé! Takový typický, pěkný fantasy příběh, který se dobře čte. Kristýna Potempová, 9.C

37

ŠKOLA KNIHOMOLŮ Název: Mass Effect – Odveta Autor: Drew Karpyshyn

Žánr: Sci-fi

O čem to je: Rok 2182. Lidstvo ve vesmíru. Bývalý agent tajné pro-lidské společnosti Cerberus jménem Grayson prchá před pomstychtivým vůdcem, zvaným Záhadný, který po něm jde. Grayson opustil svou dceru, aby jí zajistil bezpečí od Cerberu. Nakonec však Graysona zajmou v nestřežené chvíli a použijí ho pro zvrhlé testy. Grayson, zneužitý jako subjekt, upadá

do spárů agresivní mimozemské technologie Smrťáků – napůl strojů, napůl organiků – a změní se v krvelačné monstrum, neváhající zabíjet, a uteče ze stanice, na které ho Cerberus mučil. Bez uvažování, pouze instinkty. Pak na scénu ovšem přichází Kahlee Sandersová a kapitán David Anderson, aby ve třetím díle této knižní ságy, na motivy hry, opět zachránili Grissomovu akademii pro nadané děti. Grayson totiž zaútočí i tam… taktéž i vrah Cerbera, který měl za úkol zničit Graysona – nebo spíš to co z něj zbylo. Zachrání Kahlee svoji milovanou akademii? Eva Pavlíková, (9.B)

38

VĚŘTE -NEVĚŘTE Nečekané ředitelské volno 28. září – Chtěli nám udělat radost? Nebo za tím vězí něco jiného? Tato volna bývají v naší škole výjimkou. Ačkoli nás to všechny potěšilo, nebyli bychom správná redakce, abychom se o toto nečekané volno nezačali zajímat. Určitě spoustu z vás napadne, že je to jen náhodné rozhodnutí. Ale co když by byla skutečnost úplně odlišná? Možná v tom nehledáte nic zvláštního. Ovšem zkuste si představit, že je za tím něco jiného. Podivného. Nepředstavitelného a pravděpodobně by většina z nás, žáků, z toho měla noční můry až do konce pubertálního

období. Nemyslíme tím snad něco hororového… ale jak se to vezme! Vynořují se totiž teorie, že naši učitelé si tady v pátek, během našeho lelkování doma a venku, uspořádali přímo hustodémonickou párty – tedy,

VĚŘTE-NEVĚŘTE alespoň na jejich poměry. Když říkáme, že nás tato představa opravdu děsí, myslíme to vážně. Smrtelně vážně. Upřímně: Zkuste si představit, jak váš třídní pan učitel nebo učitelka jezdí například na kolečkových bruslích se čtyřmi plastovými, růžovými a blikajícími kolečky, nebo vyskakuje z dortu s přilbou hasiče, s kokosy na hrudi a tančí hula-hula.

Opravdu je to možné! Hrozivé, že? A abychom vaše sny učinili ještě děsivějšími, máme pro vás skutečnost, že mezi učiteli byl i jeden velmi sdílný – a to přímo pan učitel Goj, ze kterého jsme informace vymámili díky tomu, že si vzal dva marťánky, místo jednoho. „No, jako jo. Vidíte, jakou tu máme kalbu,“ řekl nám s nepřítomným úsměvem. Dokonce nám sdělil i pár pikantností, jako například kdo spadl ze schodů, když nesl láhve rychlých špuntů, a ostatní zrovna polili dlažbu vodou, aby uklouzl. „Taky jsme vyvolávali duchy, víte. A chytali jsme ty… Gumoušky, nebo jak to bylo no, chtěli jsme vidět, jestli nám taky jako to, no… vysajou paměť,“ rozpomíná se pan učitel. Na otázku, jestli nějakého on sám osobně chytil, se nám dostalo odpovědi, že se na to nepamatuje.

Je snad tohle poprvé v historii naší školy? Náš redaktorský vyšetřovací tým se do toho pustil s vervou – Začali jsme pátrat po údajích o tomto večírku. Přemlouváním učitelů v podobě dobrovolného hlášení se na zkoušení se dovídáme mnohé věci. Velmi peprné věci. Tak pro zajímavost, toto rozhodně nebyl první učitelský mejdan. Ale prý to byl ten nejžhavější! Když jsme se pokoušeli zjistit, jaká hudební atmosféra se nesla po škole, byli jsme zděšeni. Dobrá, neočekávali jsme nějaké popové pecky z minulého týdne. Ale naši učitelé si pochutnávali na trance hudbě! Dovedete si jen představit, jak to musí vypadat? Učitelé kroutící se do rytmu hudby, která je jako pro lidi smyslů zbavených? Co si o tom všem myslet? Musíme to pochopit – i učitelé se občas potřebují uvolnit a pobavit. Sice je zvláštní, že zrovna tímto způsobem, ale proti gustu žádný dišputát. Proto kdybyste slyšeli nějaké hlasité dunění podivné hudby a smích, který by se ozýval z naší školy, vězte, že je to jen další ztřeštěné povyražení našich učitelů. A dejte pozor, abyste o tom moc nefantazírovali – nebo dopadnete jako my: s bolestmi bránice od neustálého smíchu. Eva Pavlíková, 9.B (pozn.: Milí inteligentní čtenáři, jistě jste pochopili, že celý tenhle článek je vtip)

39

TIPY OD NÁS PRO VÁS Právě vytváříme video, které bude vzkazem pro naše sportovce účastnící se Zimních olympijských her v ruské Soči. Video bude celkem legrační, přesto jím chceme naše olympioniky povzbudit a taky se snažíme co nejlépe prezentovat naši školu i město.

Celá akce, kterou vyhlásil Český olympijský výbor, je zároveň soutěží mezi školami. Videa najdete na adrese

, kde můžete

hlasovat pro spot, který se vám bude nejvíce líbit. Věříme, že to bude ten náš! (red.)

Ylvis – The Fox Píseň norského dua Ylvis je v poslední době hitem. Absolutní vymývání mozků – tak by se dala popsat jejich píseň „The Fox,“ rovněž přezdívaná „What does the fox say“ (v překladu „Jak mluví liška?“). Celé je to o tom, jaké

40

zvuky vydávají nejrůznější zvířata. Ale je jeden, na který nemůžou přijít – liška! Poslechněte si a posuďte sami. Doporučuje Michal Raška (9.B)

LITERÁRNÍ PŘÍLOHA Barbora Schaffelhoferová (8.B)

Báseň o podzimu

Bůh

Podzim nám nastal,

Stůj při mně stůj.

stromy barvu dostaly

Neodcházej nikam.

a má láska k tobě stále vzrůstá.

Potřebuji tvou oporu, tvou lásku, Doufám, že než zima nastane, Tvůj dech. V mém životě spoustu mé srdce zahřeješ. černých chvílí jsem prožila, Než krutá zima nastane, skákala a milovala. mé srdce dostaneš. Bůh mi tě vzal a já sama zůstala, nechci už smutek zažít, proto stůj a dělej mě šťastnou radši.

Maminka

41

Pavlína Střelková (6.A) Pohádka

Naše maminka jsi,

Čítám si, čítám si pohádku

tak užívej si

o malinkém koťátku.

s námi, lehké nemáš to,

Není to ten pes,

protože jsem trdlo. Měj nás ráda jako my tebe a vždycky, vždycky jsme tu pro tebe.

který by všude vlez? Leží tu u chaloupky a vyčesává si chloupky, leží tam se sestřičkou, malou, hbitou Aničkou. Hezká se mi zdá pohádka, na shledanou příště, koťátka.

LITERATURA sama často nevíš.

Čeština

Jestli mluvíš o ještěrce,

Čeština je jazyk známý,

nebo o cukroví namazaném tence

jak pro koho…hádej s námi.

na Vánoce marmeládou

Slepýš, nebo slepíš,

a politém čokoládou.

Pes Bořek Byl jeden pes, ten mně do bytu vlez. Mamka ho nechtěla, 42

ale já ho pořád chtěla. Měl černou srst a panence ukousl prst. Hnědé oči měl a konečně i brácha ho chtěl. Přemluvit tátu, to byl vořech. A jméno měl krásné, byl to Bořek!

Rubrika Mňamky pro váš stůl je zpět! Zase budeme šířit kulinářské umění našich babiček, tetiček nebo vás samotných! Nebude to jen pro oči, ale i pro chuťové pohárky… jídla slaná, sladká, zdravá, tučná a spousta dalších! Budu se snažit vás recepty zásobovat pravidelně! Pašerácká placka Ingredience na porci pro 3 osoby: cca 20 brambor, 20dkg drůbeží šunky, 30dkg eidamu, 6 vajec, sůl, olej Postup: Brambory oškrábeme, nakrájíme na kolečka a dáme 10 minut povařit. Poté slijeme vodu a necháme brambory vychladnout. Poklademe brambory na rozehřátou pánev a opečeme. Přidáme na čtverečky nakrájenou šunku. Zalijeme vajíčkem, poklademe plátky sýra a necháme chvíli pod pokličkou.

Zapečené housky Ingredience: 2 housky, 20 dkg šunky, 20 dkg sýra, máslo, zelí. Na dressing: kečup, tatarka, česnek, sójová omáčka, Wortchester omáčka Postup: Housky rozkrojíme napůl. Namažeme máslem, přidáme plátek šunky a sýra. Poskládáme na plech a dáme do rozehřáté trouby na 175°C, cca na 12 minut. Mezitím si připravíme dressing, smícháme všechny ingredience. Po 12 minutách vyndáme housky, dáme na ně zelí a polijeme dressingem.

Ovesná buchetka Ingredience: 2x van. Puding, 1 hrnek ovesných vloček, 1 hrnek kokosu, 2x vejce, 1x van. cukr, 1x kypřící prášek, 1 hrnek mléka, 1 lžíce cukru, 1 lžíce medu, 2 lžíce rozinek, 5x jablka, 1 lžička skořice. Tvaroh: 250g tvarohu, 2lžíce cukru, 2lžíce rumu, 1/2hrnku mléka Postup: Vše smícháme dohromady, dáme na plech a pečeme cca při 185 stupních. Ingredience na tvaroh smícháme a vlijeme na vychladlé, upečené těsto.

Eliška Benová (9.B)

43

44

Naše škola, foceno 15. listopadu 2013 Autor: Michal Raška, 9.B