Evropská unie 1Úvod Stojíme na prahu nových dějin České republiky. Dne 13. a 14. června 2003 jsme v celonárodním referendu rozhodli o našem vstupu do Evropské unie. Dne 1.5.2004 se tedy Česká republika spolu s dalšími státy stane členem Evropské unie. Bude tak patřit do společenství, které má mnohaleté kořeny. Rozšíření Unie s sebou nese výhody politické, ekonomické i kulturní. Díky celoevropské platnosti norem na ochranu životního prostředí se zlepší kvalita života Evropanů. Sjednocená Evropa posílí svoji pozici v celosvětovém měřítku, v bezpečnostní a v obchodní politice. Evropský trh s 370 miliony obyvatel se zvětší o dalších 100 milionů lidí a o rychle rostoucí ekonomiky kandidátských zemí. Trh, který na základě rozšíření vznikne, otevře významné hospodářské možnosti. Stane se největším hospodářským prostorem světa. Lze očekávat, že dodá novou energii pro investiční činnosti a vytváření pracovních míst, a tím i pro blahobyt v celé Evropě. 2Evropská unie včera, dnes a zítra Pro
evropskou
integraci
neexistují
žádné
historické
vzory.
Integrační proces se proto vyznačoval oklikami a slepými uličkami. Přesto bylo dosaženo bezpečnosti a blahobytu. Přestože
uhlí
průmyslu,
a
stálo
ocel na
jsou
počátku
základem
tradičního
integrace
zbrojního
založeníEvropského
společenství uhlí a oceli (ESUO) – ekonomický projekt, který nese rukopis členských
mírové
politiky.
států
Lucembursko
ESUO a
společenství (EHS) energii(Euratom).
O –
několik Německo,
Nizozemsko a Evropské Společná
let
později
Francie,
založilo Itálie,
– Evropské společenství
politika
se
šest
Belgie,
hospodářské pro
rozšířila
atomovou na
další
hospodářské oblasti. Proces
sjednocování
prošel
v následujících
letech
lehčími
i
těžšími obdobími. V roce 1967 se instituce ESUO, EHS a Euratom sloučily do Evropských společenství (ES). Odbourání vnitřních cel pokročilo, v roce 1968 byla ukončena první etapa sjednocení a celní unie se stala skutečností. V 70. A 80. Letech se EU třikrát zvětšila. V roce 1973 proběhlo rozšíření na sever (vstup Dánska, Velké Británie a Irska), v roce 1981 se EU rozšířila na jih poprvé (Řecko), a v roce 1986 podruhé (Portugalsko a Španělsko). Důležité opatření přiblížilo sjednocenou Evropu občanům: v roce 1979 volí poprvé Evropský parlament přímo. V roce 1986 došlo k dalšímu průlomu: vlády členských států se usnesly
na
první
evropský
akt
integraci,
zvláště
rozsáhlé
vytváří pro
změně
zakládacích
mezinárodně projekt
právní
„Vnitřní
trh
smluv. základ
1992“.
Má
Jednotný pro
další
vzniknout
hospodářský prostor bez hranic a obchodních omezení. Projekt je přes
pochyby
mnoha
skeptiků
úspěšný.
Od
1.
ledna
1993
jsou
uskutečňovány „čtyři základní svobody“ (volný pohyb zboží, volný pohyb služeb, volný pohyb osob a volný pohyb kapitálu). V roce
1992
v nizozemském
podepsaly městě
(„Maastrichtskou bezpečnostní vzdělání,
kultury,
Maastricht
smlouvu“).
politice,
podle
„Smlouvu
Rozšiřuje
vnitřních
zdravotnictví
vlády
členských o
spolupráci
záležitostech, a
ochrany
států
Evropské
unii“
v zahraničí oblasti
spotřebitele.
a
práva, Dne
1.
listopadu 1993 vstupuje smlouva o Evropské unii v platnost: EU je založena. Velkým úkolem 90. let je vytvoření hospodářské a měnové unie. Od roku 1990 je liberalizován pohyb kapitálu. Mezi lety 1994 a 1998 je připravováno zavedení eura: založením Evropského měnového institutu (EMI), předchůdce Evropské centrální banky (ECB) a snahami členských zemí EU splnit konvergenční kritéria. Dne 1. ledna 1999 se společná měna stává skutečností, od 1. ledna 2002 nahrazuje euro ve dvanácti z patnácti členských zemí EU národní
měny. Malé „rozšíření“ přivedlo v roce 1995 do Evropské unie Finsko, Rakousko a Švédsko. O něco později začala přístupová jednání s Estonskem, Polskem, Slovinskem,
Českou
s Bulharskem,
republikou,
Lotyšskem,
Maďarskem
Litvou,
a
Maltou,
Kyprem,
poté
Rumunskem
a
Slovenskem. Česká republika a devět dalších zemí vstoupí do EU v roce 2004. Bulharsko a Rumunsko mají vstoupit do EU v roce 2007. Do května 2004 tvoří tedy Evropskou unii 15 států: Belgie, Dánsko, Německo, Finsko, Francie, Řecko, Velká Británie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Švédsko a Španělsko. Za padesát let urazila sjednocená Evropa dlouhou cestu, která však
ještě
zdaleka
nekončí.
Česká
republika
a
noví
členové
EU
budou v budoucnosti spolurozhodovat o tom, jak bude tato cesta vypadat. Přehled nejdůležitějších ukazatelů v zemích EU: ČLENSKÉ
STÁTY
EU
…
…
A
KANDIDÁTSKÉ ZEMĚ Ploch Počet a (v tis.
obyva
HDP
Datu
Ploch Počet HDP
na 1
m
a (v obyva na 1
tel (v obyv. vstup mil.) (EUR)
u
tis.
tel
obyv.
2
(v
(EUR)
km )
2
km ) Belgie
32,5
Dánsko
43,1
10,3 25200 1958* 5,4 34600
Estonsko 45,2
mil.) 1,4
5000
Lotyšsko
64,6
2,3
3700
Litva
65,3
3,5
4300
Malta
0,3
0,4
7400
1973 Německo
357,0
82,0 25600 1958*
Finsko
338,1
5,2 26700
1995 Francie
544,0
60,9 24600 1958*
Řecko
132,0
11,0 12800
Polsko 312,7
38,7
5000
49,0
5,4
4600
Slovinsko 20,3
2,0
11200
78,9
10,2
7100
Maďarsko
93,0
10,0
6600
Kypr
9,3
0,7
16000
Slovensko 1981
Velká
242,
Británie
59,7 27500
9
Irsko
1973
70,3
3,9
31800
Česká 1973
Itálie
301,3
58,0 21500 1958*
2,6
0,4 48600 1958*
Nizozemsko
41,5
16,1 27700 1958*
Rakousko
83,9
8,1 26600
Lucemburs
republika
ko
1995 Portugalsk
92,3
10,3 12600
o
1986
Švédsko
450,0
8,9 27400 1995
Španělsko
504,8
40,5
17000 1986
Pramen:
Eurostat,
Bank
Austria
Creditanstalt
Economics
Development *Tyto země založily již v roce 1952 ESUO. 3
Orgány Evropské unie
Vstupem do EU přenese Česká republika část svých výsostných práv na orgány EU. To, jaké kompetence a úkoly má Evropská unie a jaké orgány je vykonávají, je určeno ve Smlouvě o ES z roku 1957, která byla naposledy zásadně změněna Maastrichtskou smlouvou z roku 1992. Organizace EU je vytvořena po vzoru demokratických států a zakládá
se
na
principu
rozdělení
moci.
Stanovuje
oddělení
zákonodárství
(legislativy),
výkonné
moci
(exekutivy)
a
soudní
moci (judikatury). ·
Rada Evropské unie je převážně legislativním orgánem.
·
Evropská komise je převážně exekutivním orgánem.
·
Evropský
parlament
se
vyvíjí
od
kontrolního
orgánu
k součásti legislativy. ·
Evropský soudní dvůr má na starosti právní ochranu při výkladu a aplikaci smluv. Úkoly
a
počet
členů
Evropské
unie
se
zvýšily,
instituce
jsou
početnější a větší. Smlouva z Nice (2000) upravuje složení orgánů a
připravuje
republika
EU
bude
na
přijetí
zastoupena
až ve
dvanácti všech
nových
orgánech
členů.
EU,
čímž
Česká bude
umožněno, aby byly vyslyšeny její záležitosti. 3.1EVROPSKÝ PARLAMENT Evropský parlament je tvořen přímo volenými zástupci ze všech členských států (nyní jich je 626). Parlament není rozdělen podle národnosti křesel
poslanců,
zvýhodňuje
ale
menší
podle
politické
členské
země,
příslušnosti
mají
Rozdělení
v poměru
k počtu
svých obyvatel více poslanců než země s velkým počtem obyvatel jako např. Německo, Francie nebo Itálie. Česká republika bude v Evropském parlamentu zastoupena 24 poslanci. Poslanci budou do Evropského parlamentu voleni ve volbách v červnu 2004. Evropský parlament získával v průběhu historie EU stále větší vliv. K jeho úkolům patří: ·zákonodárné kompetence ·rozpočtové kompetence ·kontrola exekutivy Parlament
musí
u
mezinárodních
dohod,
jako
jsou
smlouvy
o
přistoupení nových členských států a obchodních asociačních dohod se třetími státy, vyslovit svůj souhlas. Má rovněž spolurozhodovací právo výdajů
v rozpočtových a
u
otázkách.
mezinárodních
Poslední
závazků
má
slovo však
u
zemědělských
Rada.
Parlament
prověřuje v rámci své kontrolní činnosti členy Komise, v případě vyslovení nedůvěry může Komise žádat jejich odstoupení.
Evropský parlament reflektuje sám sebe jako ochránce práv občanů Unie. Každý občan – sám nebo společně s dalšími – může zaslat Evropskému parlamentu petici. Parlament zasedá v Bruselu a ve Štrasburku. 3.2
EVROPSKÁ KOMISE
Evropská komise sídlí v Bruselu, má 20 členů (komisařů), kteří jsou jmenováni po dohodě mezi členskými státy a schváleni ve funkci
Evropským
parlamentem.
Činnost
Komise
by
se
dala
přirovnat k činnosti vlády a jejího aparátu. Evropská komise hraje ústřední
roli
v politice
Evropské
unie.
Jedná
v zájmu
celého
společenství a nepodléhá pokynům členských států. Pět největších členských států EU jmenuje po dvou členech Komise. Po rozšíření může každá země, tedy i Česká republika, jmenovat jednoho člena Komise. Úkoly Komise se týkají: ·
vypracování návrhů na další rozvoj politiky EU
·
kontroly dodržování a správného užití práva Evropské unie
·
správy a provádění předpisů EU
·
zastupování EU v mezinárodních organizacích Práce
Komise
je
několikanásobně
kontrolována:
Radou,
Evropským parlamentem, Evropským účetním dvorem a – v právní oblasti – Soudním dvorem Evropských společenství. Vlády členských států jmenují po vzájemné dohodě a po dohodě s designovým prezidentem na dobu pěti let členy Evropské komise (komisaře EU). Evropský parlament musí vyslovit souhlas. V čele Komise je její generální tajemník, jmenovaný členskými státy po dohodě Evropské
s Evropským komise
parlamentem.
musí
být
Všechny
schváleny
všemi
návrhy
a
komisaři
rozhodnutí (ve
formě
kolegia) na základě většinového usnesení. Současná komise byla schválena Evropským parlamentem v září 1999 na funkční období do r. 2004. Nová komise bude jmenována v listopadu 2004.
3.3 Rada
RADA EU (RADA MINISTRŮ)
EU
zasedá
s Evropským Evropské jedním
unie.
V Radě
jsou
ministři
ve
v Lucemburku
základním členské
(ministrem).
rokují
rozhodování
a
parlamentem)
členem
otázkách
v Bruselu
Za
(společně
rozhodovacím
orgánem
účelem
zahraničí,
zvláštních
je
státy
EU
zastoupeny
rozhodnutí
resp.
otázkách
a
je
vždy
v obecných
evropští
vyhrazeno
ministři, odborným
ministrům. Úkoly Rady ministrů zahrnují: ·
schvalování právních předpisů na návrh Komise
·
koordinaci
hospodářsko-politických
opatření
členských
států ·
uzavírání mezinárodních dohod
·
stanovení obecných politických linií
Každý člen Rady ministrů má určitý počet hlasů, čímž se zohledňuje rozdílná velikost zemí. Vzhledem k rozšíření EU bude toto rozdělení hlasů nově stanoveno. Celkový počet hlasů v Radě činí 321, Německo největší stát má 29 hlasů, Malta jako nejmenší členský stát má 3 hlasy. Česká republika bude při hlasování Rady zastoupena 12 hlasy. Předsednictví v Radě se střídá mezi jednotlivými členskými zeměmi v pololetním rytmu. Dříve
byla
téměř
jednomyslnost. zachovám,
U
stále
při
všech
důležitých
častěji
jsou
rozhodnutích
témat však
zůstává
přijímána
vyžadována
tento
rozhodnutí
princip pouze
kvalifikovanou většinou hlasů. Pokud většina členských států vysloví souhlas minimálně 232 hlasy, bylo dosaženo kvalifikované většiny. Nejvyšší
úroveň
Rady
EU
představuje
„Evropská
rada“,
v níž
zasedají hlavy států a vlád členských zemí EU 3.4
EVROPSKÁ RADA
Největší význam má setkání hlav států a vlád členských zemí EU s předsedou Komise, které se koná dvakrát ročně (summit EU). Tato
dřívější
smlouvy
také
neformální oficiální
událost
má
funkci,
od
schválení
spočívající
Maastrichtské v podněcování
hospodářského a politického vývoje Evropské unie. Hlavy států a vlád
projednávají
ministrů.
Česká
otázky,
které
republika
je
nebyly
na
vyřešeny
tomto
na
grémiu
úrovni
zastoupena
předsedou vlády. 3.5 Pro
DALŠÍ ORGÁNY A INSTITUCE EU
bezchybné
fungování
EU
je
nezbytná
existence
dalších
četných institucí. Při počtu téměř 380 miliónů obyvatel EU (od roku 2004 více než 450 miliónů), existuje asi jen 30 000 úředníků EU,
což
odpovídá
počtu
veřejných
úředníků
středně
velkého
velkoměsta. Zhruba 15 % z nich tvoří překladatelé, kteří se starají o to, aby EU rozuměli všichni lidé v Evropě. Nejdůležitější „ostatní“ instituce jsou: EVROPSKÝ
SOUDNÍ
DVŮR
EU (ESD).
ESD
je
nejvyšším
právním
orgánem EU. Interpretuje Smlouvy a z nich odvozenou legislativu (tj.
směrnice,
sporů
nařízení
členských
států
vydává na požádání
atd.). nebo
Soudní
jejich
dvůr
občanů
se
zabývá
případy
s institucemi
EU
a
národních soudů předběžná opatření týkající
se evropského práva. Dvůr se skládá z 15 soudců a 9 advokátů a zasedá
v Lucemburku.
Na
ESD
se
tedy
mohou
obrátit
členské
státy, orgány EU, jakož i právnické a fyzické osoby. Zájmy evropských daňových poplatníků zastupuje: EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR (EUD). Je zodpovědný za dohled nad rozpočtem
EU,
který
musí
být
spravován
s přísnými
finančními
pravidly. Dále kontroluje účetnictví orgánů EU. Mezi
poradní
patří HOSPODÁŘSKÝ
orgány
Rady
EU
A
SOCIÁLNÍ
a
Evropské
VÝBOR.
Byl
komise ustanoven
Maastrichtskou smlouvou (1992). Má 222 členů zastupujících zájmy zaměstnavatelů, odborářů a dalších zájmových skupin z celé EU. Dalším
poradním
orgánem
je
VÝBOR REGIONŮ.
ustanoven
Maastrichtskou
smlouvou.
regionální
orgány
vyjadřovat
mohou
Má
zaručovat,
k politikám,
Byl že
které
rovněž místní se
a
jich
přímo dotýkají, např. doprava, vzdělání a využívání půdy. Skládá se z regionálních a místních zástupců. Funkci
finanční
BANKA (ECB)
instituce
EU
a EVROPSKÁ
plní EVROPSKÁ
INVESTIČNÍ
CENTRÁLNÍ
BANKA a EVROPSKÁ
BANKA PRO OBNOVU A ROZVOJ. ECB
sídlí
eurozóny úrokové
ve
Frankfurtu
(země, sazby,
schvaluje
kde
platí
provádí
vydávání
a
určuje
jednotná
devizové
euro
měnovou měna
operace,
bankovek.
Je
politiku
12
euro),
stanovuje
spravuje
nezávislá
zemí
rezervy
na
a
národních
vládách a jiných evropských institucích. Řídící výbor ECB je tvořen guvernéry všech centrálních bank zemí eurozóny a správní radou. Evropská investiční banka sídlí v Lucemburku a poskytuje půjčky na
projekty
podporované
Evropskou
unií,
a
to
hlavně
v méně
rozvinutých oblastech. Evropská založena v Evropě.
banka
pro
v rámci Poskytuje
obnovu
Organizace půjčky
na
a
rozvoj pro
sídlí
v Londýně
bezpečnost
projekty
ve
a
střední
a
byla
spolupráci a
východní
Evropě a v bývalém SSSR. Je financována z rozpočtu EU. 4
Rozhodování v EU
V Bruselu, kde se nachází většina evropských institucí, členské státy Evropské unie úzce spolupracují a rozhodují vždy společně, ať již jednomyslně nebo kvalifikovanou většinou. Žádný návrh neprojde přes výslovný nesouhlas některého z nich. Legislativní návrhy předkládá Evropská komise. Rada EU, často ve spolupráci s Evropským parlamentem, o nich poté rozhoduje. Ať již jsou členské státy Evropské unie velké nebo malé, ať jsou v Unii dlouho nebo krátce, ať jsou více nebo méně ekonomicky rozvinuté, všechny jsou si politicky rovné. Instituce EU reprezentují dva různé principy: nádnárodní a mezivládní. Z pojmů vyplývá, že mezivládní přístup reprezentuje spolupráci mezi vládami, tedy proces, ve kterém jednotlivé členské státy mohou prosazovat své zájmy. Mezivládní institucí je
Rada. Komise, Evropský parlament a Evropský soudní dvůr představují nadnárodní instituce. Jejich cílem je prosazovat zájmy Unie jako celku. Jedná se o světově zcela ojedinělý institucionální systém, ale praxe ukazuje, že funguje. Existuje také institut tzv. předsednické země. Předsednictví EU rotuje a každých 6 měsíců připadá na jinou členskou zemi. Do poloviny roku 2003 předsedalo Unii Řecko, po něm následovala Itálie. V první polovině roku 2004 se předsednictví EU ujalo Irsko, v druhé polovině bude řada na Nizozemsku. Předsednická země svolává s řídí jednání členských států a také určuje jejich náplň podle předem stanovených priorit. 5
ROZPOČET EU
Rozpočet Evropské unie navrhuje Evropská komise a na jeho schválení se podílí Evropský parlament a Rada EU. Protože EU nevybírá od občanů nebo firem daně, plynou příjmy do rozpočtu EU z tzv. vlastních zdrojů, a to automaticky: ·
všechny vybraná cla za dovoz do Unie z třetích zemí
·
zemědělská cla
·
0,75% z DPH v Unii
Unie žádá členské státy jen o tzv. čtvrtý zdroj, který představuje maximálně 1,27% hrubého národního produktu každého členského státu. Rozpočet EU musí být vždy vyrovnaný. Například na rok 2002 představoval 98 miliard. Z rozpočtu jsou financovány všechny společné politiky a aktivity Společenství, rozvojová pomoc třetím zemím, předvstupní programy pro kandidátské země, administrativa Unie atd. Statisticky přispívá každý občan EU do rozpočtu částkou cca 270 euro ročně. Nejvíce prostředků směřuje do tzv. strukturálních fondů, určených pro financování rozvoje méně vyspělých oblastí Unie.
6
POLITIKY EU
Evropská Unie neovlivňuje zdaleka všechny oblasti našeho života, jak by se někdy mohlo zdát. Její instituce mají jen ty pravomoci, které jim byly přiděleny ve Smlouvách. Pravomoci EU dělíme na výlučné, sdílené a doplňující. U výlučných pravomocí má EU právo přijímat a určovat pravidla a členské státy mohou v těchto oblastech zasahovat jen s povolením Unie. Jedná se o následující oblasti ·
společná obchodní politika (vůči třetím zemím)
·
společný celní sazebník (vůči třetím zemím)
·
měnová politika pro 12 zemí eurozóny
·
vnitřní trh (do velké míry)
Co se sdílených pravomocí týče, mohou v těchto oblastech členské státy vydávat legislativu za předpokladu, že již tak neučinila Unie. Jedná se o následující oblasti: ·
zemědělství a rybolov
·
vízová, přistěhovalecká a azylová politika
·
hospodářská a sociální soudržnost
·
hospodářská soutěž
·
ochrana spotřebitele
·
životní prostředí
·
sociální politika
·
čtyři svobody
·
občanství
·
doprava
·
daně
A konečně doplňující pravomoci – v těchto oblastech se aktivita EU omezuje jen na podporu členských států. Jedná se o následující oblasti: ·
politika zaměstnanosti
·
hospodářská politika
·
celní spolupráce
·
vzdělávání
·
kultura
·
zdraví
·
věda a výzkum
V kompetenci členských států tak zůstávají oblasti ostatní jako: ·
vnitřní organizace státu
·
národní identita
·
organizace ozbrojených sil
·
veřejná správa
·
veřejný pořádek a bezpečnost
·
organizace justice
·
mzdy
·
organizace zdravotnických služeb
·
lékařská péče apod. 7
jednotný Vnitřní trh a jeho čtyři svobody
V roce 1993 zmizela v Evropě díky vnitřnímu trhu četná obchodní omezení. Trh Evropské unie se stal pro podnikatele a spotřebitele domácím trhem. Po rozšíření bude zahrnovat 450 miliónů potenciálních zákazníků (před rozšířením 375 milionů). Vnitřní trh je více než celní unie. V případě celní unie se nemohou zboží, služby, kapitál
volně pohybovat z jednoho státu
do druhého bez státní kontroly. Neexistuje svoboda pohybu pro zaměstnance, svoboda podnikání pro řemeslníky a podniky. Existují různá ustanovení a problémy při mezistátním uznávání potvrzení a osvědčení – jak v obchodním, tak i v soukromém styku. Vnitřní trh tyto hranice „překonává“. Sám o sobě však není dostatečný. Politika v oblasti regionů, hospodářské soutěže, daní, zaměstnanosti a sociálních věcí, zemědělství a ochrany životního prostředí tento jednotný trh doprovází. Díky tomu jsou podporovány znevýhodněné regiony a průmyslová odvětví, zlepšovány pracovní a ekologické podmínky. 7.1 Na vnitřním trhu
Pilíře vnitřního trhu: čtyři svobody musí být aplikovány „čtyři svobody“, které jsou
uvedeny ve smlouvě ES z roku 1957:
·
volný pohyb zboží
·
volný pohyb služeb
·
volný pohyb osob
·
volný pohyb kapitálu 7.2 Na
Volný pohyb zboží
vnitřním
produkt
trhu
prodán
neexistuje
v Praze
rozdíl
nebo
v tom,
Římě,
zda
bude
v Londýně
český
nebo
ve
Stockholmu. 25 členských zemí tvoří jeden trh. V rámci EU je zakázáno vybírat clo na zboží, které pochází z jiného členského státu
(nebo
ze
třetích
zemí
a
již
bylo
dovezeno
do
jiného
členského státu). Kromě toho v rámci EU odpadají celní kontroly při pohybu zboží. Pro to, aby vnitřní trh fungoval, nestačí pouze odbourat cla a odstranit hraniční závory, u nichž se musíte prokázat cestovním pasem.Důležité především
je
zrušení
rozdíly
ve
neviditelných
zdanění
a
překážek.
v technických
K nim
patří
požadavcích
na
produkty. Spotřební daně a daně z přidané hodnoty ještě nejsou v rámci EU zcela vyrovnány. Proto jsou v EU např. velmi rozdílné ceny benzínu: jeden stát vybírá vyšší spotřební daň, jiný zase nižší. Stanoveny
jsou
minimální
sazby
daně
z přidané
hodnoty
a
jednotlivých spotřebních daní. Jsou odbyt
zakázána jiného
V mnoha
opatření,
jimiž
zboží z EU ve
případech
je
jeden
vlastní
členský
zemi.
předepsáno
stát
Možnosti
komplikuje jsou
dodržování
velké.
(národních)
technických norem jako podmínka pro prodej na vlastním trhu. Tyto
normy
mohou
být
v každé
zemi
jiné.
Proto
se
EU
snaží
harmonizovat podmínky pro schvalování zboží na evropské úrovni. Členské
státy
musí
schválit
zboží,
které
ještě
nepodléhá
harmonizovaným podmínkám pro schválení, pokud je jiný členský stát
již
porušují dvorem.
právoplatně –
a
jsou
schválil. předmětem
Výjimky řízení
tento před
princip
opakovaně
Evropským
soudním
7.3
Volný pohyb služeb
Volný pohyb zboží by bez volného pohybu služeb ztrácel smysl. Prodej zboží je stále častěji spojen s prodejem doprovodných služeb.
Díky
volnému
pohybu
služeb
mohou
podniky
provádět
služby v jiné členské zemi ze své mateřské země, aniž si musely opatřovat různá povolení. Volný
pohyb
elektronického
služeb
získal
obchodního
na
významu
styku
a
nabízí
vzhledem
k rozvoji
podnikům
výhodnou
možnost působit v jiném členském státě. Volný pohyb služeb je úzce spojen se svobodou podnikání. Osoby a
podniky
se
společenství. zahraničním
mohou
usazovat
Důležité podnikům
je
na
rovné
nesmí
být
celém
území
Evropského
jako
s tuzemci:
zacházení
zakázáno
to,
co
je
dovoleno
tuzemským podnikům – a naopak. Svoboda společností
podnikání a
platí
poboček
pro
podniků,
zakládání které
mají
podniků,
dceřiných
povoleno
podnikání
v některém členském státě. 7.4
Volný pohyb osob
Volný pohyb osob má pro občany EU ústřední význam. Každý občan si může svobodně vybrat místo pobytu v rámci EU a zde si najít zaměstnání. Zaměstnanci
mají
právo
vykonávat
výdělečnou
činnost
podle
předpisů platných pro zaměstnance příslušného státu (volný pohyb zaměstnanců). Nerovné zacházení se zaměstnanci na základě státní příslušnosti
je
zakázáno.
Zaměstnávání
ve
veřejné
správě
je
přitom z tohoto nařízení vyňato. Výkon
četných
povolání
je
spojen
s odpovídajícím
vzděláním.
Aby bylo možné využít možnosti zaměstnání v jiných státech EU, upravují
směrnice
EU
uznávání
diplomů
a
ostatních
dokladů
o
získaném vzdělání. Volný
pohyb
přechodným
zaměstnanců
ustanovením,
různá omezení.
z nových
která
členských
stanovují
–
na
států určitou
podléhá dobu
–
7.5
Volný pohyb kapitálu
Díky volnému pohybu kapitálu si občané EU mohou otevřít konto, převádět
peníze,
investovat
nebo
spořit
v jakékoliv
zemi
EU.
Zásady volného kapitálu ukazují, aby byl pohyb kapitálu v rámci EU omezen. Týká se také pohybu majetku, jako např. investic do podniků nebo nabývání vlastnictví pozemků. Například v rámci privatizací nesmějí být zvýhodňováni tuzemští investoři. Citlivější než toto téma je svobodné nabývání pozemků a nemovitostí. Občané EU nesmějí být při nabývání pozemků a nemovitostí omezeni více než občané vlastní země. To
vedlo
v mnoha
kandidátských
zemích
k obavám
z
„výprodeje“ zemědělských ploch a rekreačních nemovitostí. Existují proto přechodná období, během nichž může být nabývání pozemků občany EU omezeno. Propojením národních trhů vzniká rozsáhlejší trh, který přináší výhody všem zúčastněným zemím – větší odbytiště, podniky mohou dosahovat optimálního rozsahu výroby, protože nevyrábějí pouze pro domácí omezený trh. 7.6
Základní práva občanů EU
Být občanem EU znamená mít: ·
právo na volný pohyb bez hraničních kontrol, právo žít a studovat kdekoli v rámci Unie
·
právo pracovat v jakémkoli členském státě EU za stejných podmínek jako občané příslušného státu
·
právo
volit
a
být
volen
do
Evropského
parlamentu
a
v obecních volbách v jiných členských státech ·
právo
na
ochranu
diplomatickými
a
konzulárními
úřady
jiného členského státu, a to za stejných podmínek jako občané tohoto státu ·
právo petiční k Evropskému parlamentu a právo obrátit se na Evropského ombudsmana.
Stejně
jako
z těchto
při
práv
každém
budou
předcházejícím
zaručena
až
rozšíření,
po
některá
uplynutí
krátkého
přechodného období po přistoupení. 7.7
Regionální politika
Jednou
ze
základních
hodnot
Evropské
unie
je
solidarita.
Podpora hospodářské a sociální soudržnosti je součástí Smlouvy o EU. Vnitřní trh má přinést všem regionům, podnikům a občanům užitek. Dotace
podporují
méně
bohaté
regiony
a
regiony
se
strukturálními problémy. Tyto regiony by měly dosáhnout vyššího stupně konkurenceschopnosti a vyšší úrovně zaměstnanosti. V letech prostředky
2000
na
až
podporu
2006 ve
má
výši
regionální 213
politika
miliard
eur.
k dispozici
EU
stanovuje
směrnice pro programy a projekty, na něž může být poskytnuta dotace,
a
určuje
hospodářsko-politické
a
strukturálně
politické
priority. Dotace jsou poskytovány pouze formou spolufinancování. Proto
je
v zájmu
členských
států,
aby
se
určenými
prioritami
řídily. Regionální politika EU byla v minulosti úspěšná: ve čtyřech nejchudších
státech
evropské
patnáctky
(Řecko,
Portugalsko,
Španělsko a Irsko) se zřetelně zvýšil průměrný hospodářský výkon na
obyvatele,
nadprůměrný
regionální
vývoj.
Mělo
politika by
se
spolupůsobila podařit
přenést
na
tento
úspěchy
a
zkušenosti posledních let na budoucí členské státy. 7.8 Volný shodných
Politika hospodářské soutěže trh
funguje,
konkurenčních
jestliže podmínek.
podniky Cílem
pracují
za
evropské
téměř politiky
hospodářské soutěže je tyto podmínky vytvořit a kontrolovat. Evropský zákon na ochranu hospodářské soutěže je založen na čtyřech principech: zákazu nepovoleného poskytování veřejných subvencí, zákazu nepovolených kartelových ujednání mezi podniky, zákazu
zneužívání
slučování podniků.
monopolního
postavení
na
trhu
a
kontrole
Zákaz nepovoleného poskytování veřejných subvencí postavil Českou republiku a ostatní kandidátské země před nové úkoly a vyvolal
nové
restrukturalizační
procesy,
subvence
zvýhodňují
jednotlivé podniky, deformují konkurenční prostředí a negativně ovlivňují
obchod
kartelových
mezi
ujednání
členskými
mezi
státy.
podniky
a
Zákaz
kontrola
nepovolených
slučování
podniků
mají zajistit hospodářskou soutěž. Spotřebitel Evropský
zákon
omezování
této
má
prospěch
na
ochranu
z volné
hospodářské
hospodářské
hospodářské
soutěže
soutěže
a
soutěže. zabraňuje
prosazování
vyšších
prodejních cen podniky. 7.9
Daňová politika
Harmonizace daňová
daní
autonomie
pokročila
členských
pouze
států
a
nepatrně. nezbytná
Důvodem
je
jednomyslnost
v Radě při usneseních o daňových otázkách. U
nepřímých
daní
je
zajištěno,
aby
u
týchž
transakcí
a
zbožních skupin platily tytéž vyměřovací základy. Pro jednotlivé skupiny
produktů
rovněž
platí
minimální
daňové
sazby.
„Daňový
balíček“ přímých daní je těsně před schválením. Má zabránit tomu, aby
mezi
členskými
státy
došlo
k nekontrolovanému
„daňovému
závodu“, v jehož rámci by členské státy EU vytvářely stále vyšší daňové
pobídky
pro
usidlování
podniků
ve
vlastní
zemi.
Harmonizace zdanění úrokových výnosů občanů EU, kteří své peníze zdaňují v jiném členském státě, je rovněž těsně před schválením. 7.10
Politika zaměstnanosti a sociální politika
Opatření na zlepšení pracovních a životních podmínek občanů EU se stala důležitou součástí práva EU – pracovní právo (práva zaměstnanců v případě prodeje podniku a v případě hromadného propouštění, předpisy o prac. době atd.), zrovnoprávnění mužů a žen,
zákaz
náboženské
a
rasové
diskriminace,
předpisy
o
bezpečnosti práce a o ochraně zdraví na pracovišti. V Maastrichtské charita,
která
mimo
smlouvě jiné
byla
zahrnuje
zakotvena volný
Evropská
pohyb
sociální
zaměstnanců,
princip rovného odměňování, sociální ochranu a práva na slyšení a spolupůsobení zaměstnanců. V roce která
1999
vstoupila
integrovala
v platnost
politiku
Amsterdamská
zaměstnanosti
jako
smlouva,
novou
kapitolu
smlouvy. Byly schváleny směrnice týkající se politiky zaměstnanosti, jejichž aplikace je členskými státy pravidelně hodnocena. Evropský sociální fond EU podporuje tuto politickou oblast finančně. 7.11
Politika životního prostředí
Životní
prostředí
a
kvalita
života
se
v posledních
letech
dostaly do středu zájmu občanů. EU na to reagovala a vydala přísné
normy
hlukové
pro
emise,
chemikálií,
průmyslové
kvalitu
ochranu
spaliny,
pitné
a
životního
kvalitu
užitkové
ovzduší vody,
prostředí
a
a
vody,
bezpečnost
pro
odpadové
hospodářství. Na
dosažení
kandidátských stojí
standardů
zemích
úspory,
EU
vynaloženy
které
vzniknou
musí
být
značné
v Česku
prostředky.
zlepšením
životního
a
ostatních
Proti
tomu
prostředí:
zlepšení zdraví občanů, zmírnění vymírání lesů, snížení ekologických škod na budovách a volných plochách. Pouze těžko vyčíslitelné ale o
to
významnější
je
zlepšení
kvality
života
a
čistější
životní
prostředí. 7.12
Zemědělská politika
Nejznámější,
nejvíce
integrovanou
a
nejvíce
kritizovanou
oblastí politiky EU je zemědělská politika. Společný zemědělský trh (vytvořený v roce 1962) je určován zásadami společné preference (zvýhodňování produktů společného trhu) a finanční solidarity. V posledních zemědělskou ekologické
letech
politiku prvky.
EU
Pro
se a
objevily
snahy
integrovat
do
nové
členské
země
snížit
náklady
zemědělské byla
na
politiky
formulována
přechodná ustanovení ve formě dlouhodobě snížené podpory ve srovnání se „starými“ členskými státy.
8
Hospodářská a měnová unie: nový stupeň integrace Na vnitřním trhu musí členské země EU činit hospodářsko-
politická rozhodnutí stále častěji společně. Nové
členské
státy
jsou
od
prvního
dne
svého
vstupu
povinny řídit svou hospodářskou politiku společnými principy EU. K tomu
patří
rovněž
to,
že
jsou
od
samého
počátku
svého
členství povinny plnit Pakt stability a růstu nezávisle na tom, zda se staly členy Evropské měnové unie (EMU). Jediný rozdíl, který je mezi členy Evropské měnové unie a ostatními členskými státy EU, spočívá v tom, že nečlenové měnové unie nemohou být za neplnění Paktu stability a růstu potrestáni. 8.1
EURO
Euro bylo přijato jako bezhotovostní platební prostředek po letech
příprav
v roce
1999
v
11
členských
státech:
v Belgii,
Německu, Finsku, Francii, Irsku, Itálii, Lucembursku, Nizozemsku, Rakousku,
Portugalsku
a
Španělsku.
1.1.2001
se
k nim
přidal
dvanáctý stát, Řecko. Výjimku ze zavedení eura si vyjednala Velká Británie
a
Dánsko.
v září
2003.
2001.
Od
Švédové
Přechodné
1.
ledna
zavedení
období
2002
byly
bylo tedy
eura
odmítli
stanoveno národní
v referendu
do
konce
měny
roku
nahrazeny
bankovkami a mincemi eura. Bankovky a mince národních měn byly staženy do konce února 2002. Národní měny už nadále neplatí, ale
všichni
mají
možnost
vyměnit
staré
bankovky
za
euro
v centrální či národní bance země, která platidlo vydala. Vyrobených bankovek šlo do oběhu 10 miliard, 4,5 miliard zůstalo v rezervě. Euro
je
symbol
rostoucího
sjednocení
Evropy
a
zvyšuje
evropské sebevědomí jejich občanů. Má politickou a hospodářskou stránku: kolísání směnného kurzu v rámci Evropského společenství po
desetiletí
deformovalo
hospodářskou
soutěž
a
zvyšovalo
náklady (nejistota při plánování, resp. náklady na zajištění). Také odpadnutí nákladů na směnu a průhlednost cen byly argumenty pro zavedení eura.
Společná měna je smysluplná v těch zemích, které dosáhly vysoké
míry
hospodářského
vyrovnání
(konvergence).
Ve
všech
zemích EU bylo před zavedením eura prověřováno, zda tyto nároky splnily.
Nejdůležitějšími
kritérii
jsou
nízká
míra
inflace,
přísná
rozpočtová disciplína a stabilní vnější hodnota měny. Hospodářkopolitický
závazek
plnit
konvergenční
kritéria,
stanovený
v Paktu
stability, trvá i po zavedení eura. Pokud některý stát sjednaná kritéria neplní, mohou ostatní státy učinit opatření: od veřejné důtky až po sankční platby. Zrození
eura
bylo
provázeno
zesílenou
kritikou.
Zásadní
námitkou se stalo, že euro bylo zavedeno příliš brzy – předtím, než se Evropská unie stačila přetvořit na skutečnou hospodářskou unii. technicky perfektní zavedení a rostoucí akceptování eura na mezinárodních trzích potvrzují, že jeho zavedení bylo úspěšným krokem evropského integračního procesu. 8.2
Rozdíl mezi ECU a euro
ECU („evropská měnová jednotka“) nikdy nebyla zákonným platidlem a nikdy neměla podobu oficiálních bankovek a mincí. Představovala koš prakticky všech zemí Evropské unie a sloužila jako zúčtovací jednotka, jejíž hodnota závisela na hodnotě „podkladových“ měn tvořících zmíněný koš. Stala se prostředkem k ukládání hodnoty v tom smyslu, že značné objemy veřejných i soukromých dluhů byly vedeny v ECU. Mimoto sloužila ECU jako prostředek k platbám v zahraničním obchodě. Nikdy však nebyla měnou v pravém slova smyslu. Euro je skutečná měna se všemi funkcemi, jaké má měna plnit. Vydává ji Evropská centrální banka a její hodnota nezávisí na žádných podkladových měnách, jako tomu bylo v případě ECU. 8.3
Evropská centrální banka
Předchůdcem ECB byl Evropský měnový institut, který začal fungovat k 1. lednu 1994. Předchůdcem v tom smyslu, že značná část jeho práce se týkala příprav činnosti Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank. Na rozdíl od ECB tento institut
neměl
odpovědnost
za
provádění
měnové
politiky
–
ta
zůstala v rukou národních orgánů. Institut také neměl možnost provádět devizové intervence. ECB byla oficiálně ustavena k 1. červnu 1998. Je strážkyní eura a společně s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank (ESCB), jehož primárním cílem je udržování cenové stability. Stanovy ECB kladou velký důraz na úplnou nezávislost centrálních bank jak na národních vládách, tak i na orgánech EU. Všechny vlády členských zemí se musí zavázat, že národní centrální banku oprostí ode všech politických vlivů. Cílem ECB je stabilita cen. V letech před zavedením eura a po něm se podařilo snížit míru inflace v EU na historicky nejnižší stav. Základním rozhodovacím fórem Evropské centrální banky je Řídicí rada (Bankovní rada). Do ní náleží výkonný výbor ECB a guvernéři národních centrálních bank zemí Evropské měnové unie. Rozhoduje o všech peněžně politických opatřeních. Do rozšíření Řídící rady patří všechny země EU, které euro (dosud) nezavedly. Od roku 2004 bude členem rozšířené Řídicí rady i guvernér České národní banky. 8.4
euro a Česká republika Zavedení
úspěšném
eura
vstupu
je
do
pro
EU.
českou
Je
republiku
dalším
dalším
stupněm
úkolem
logického
po
vývoje
účasti na společném trhu. Obecně se předpokládá, že zavedení eura
v České
republice
proběhne
co
nejrychleji,
zhruba
v roce
2010. Před
zavedením
podmínky,
zejména
kritéria“).
Míra
eura
musí
Česká
pak konvergenční inflace
nesmí
republika
splnit
kritéria(tzv.
být
vyšší
některé
„maastrichtská
než
ve
třech
nejstabilnějších členských zemích EMU plus jeden a půl procenta (2002:
3%;
Česká
republika
dlouhodobé
úroky
vyšší
úrokovou Česká
sazbou
republika
omezení
schodku
plus konec
2002:
než
dvě roku
veřejných
ve
1,8%). třech
procenta 2002:
zemích
(konec
4,9%).
rozpočtů
Zároveň
na
nesmějí
EMU
roku
úroveň
s nejnižší
2002:
Nejtěžším
být 6,3%;
úkolem
nižší
než
je 3%
hrubého domácího produktu (Česká republika 2002: -6%), státní dluh musí klesnout pod 60% hrubého domácího produktu (Česká republika
2002:
19,9%).
Kromě
toho
musí
být
Česká
republika
nejméně dva roky členem Mechanizmu směnných kurzů (MSK II) a česká koruna se musí pohybovat v rámci povoleného fluktuačního pásma (+/- 15%). Pokud
dojdou
všechny
odpovědné
orgány
(česká
vláda
a
Česká národní banka, Komise EU, ECB a Rada) k názoru, že by Česká
republika
měla
zavést
euro,
a
pokud
splní
konvergenční
kritéria, může nejdříve v květnu 2006 (po dvou letech členství v MSK II) zavést euro. Lhůta by mohla být teoreticky zkrácena, Česká republika však potřebuje po definitivním rozhodnutí určitý čas na přípravu pro zavedení eura. V evropské patnáctce uběhlo mezi
rozhodnutím
o
zavedení
eura
v květnu
1998
a
skutečným
zavedením dne 1.ledna 2002 více než tři a půl roku. Pro rychlé zavedení eura však hovoří některé velmi důležité argumenty. Podnikům při obchodech s obchodními partnery v rámci měnové
unie
nevznikají
náklady
na
směnu.
Při
mezinárodních
investicích a při vývozu a dovozu zboží mezi zeměmi Evropské unie odpadá
měnové
riziko,
takže
nevznikají
náklady
na
kurzové
zajištění. Stále častěji jsou obchody mimo Evropskou měnovou unii uzavírány v euru, takže i zde je možno ušetřit náklady na směnu a kurzové zajištění. Velký význam se přikládá i stabilitě měny. „Vnitřní“ cílem
stabilita,
EU.
ostatním jenu),
tedy
„Vnější“ měnám
je
ve
nízká
stabilita,
(zvláště velké
úroveň tedy
vůči
míře
inflace,
vývoj
americkému závislá
na
je
deklarovaným
směnných
kurzů
dolaru
japonskému
a
hospodářském
vůči vývoji
zúčastněných zemí. Zde dosavadní vývoj ukazuje, že si euro stojí velmi dobře. Zapomenout nelze ani na výhody pro spotřebitele projevující
se
lepším
mezinárodním
cenovým
srovnáním
a
odpadnuvší nutností směny při zahraničních cestách. Proti příliš rychlému zavedení eura hovoří skutečnost, že by Česká
republika
sledovat
vlastní
měla
ve
peněžní
svém a
hospodářském
devizovou
procesu
politiku,
resp.
vzestupu že
by
ustanovení restriktivně) příliš
Paktu mohla
svazující:
stability být
splnění
a
pro
růstu
Českou
Paktu
by
(pokud
republiku
pak
oslabilo
bude
vykládán
v současné růst,
a
době
tím
by
zpomalilo hospodářský proces vzestupu. Příznivci rychlého zavedení eura v České republice (k nimž patří i česká vláda a Česká národní banka) zdůrazňují, že Česká republika se svou orientací na euro vzdala
vlastní
peněžní
a
devizové
politiky
již
nyní
a
že
hospodářskopolitické cíle (nízká inflace, vyrovnaný rozpočet) jsou pro zemi velmi výhodné. 9
Česká republika jako nový člen Evropské unie České hospodářství a česká společnost prodělaly v průběhu
transformačního procesu rozsáhlé změny, které byly z větší části prováděny
pod
zorným
úhlem
možného
vstupu
do
EU.
Restrukturalizace nezbytná vzhledem k procesu přizpůsobování se podmínkám EU přinesla českému obyvatelstvu již před zahájením vstupních jednání přiblížení se poměrům EU, a tím i celou řadu výhod, které by bez procesu přiblížení byly v tomto rozsahu jen sotva
uskutečněny.
Vstup
do
EU
je
dosud
chybějícím
krokem
k dokončení již relativně pokročilém procesu, který zčásti slouží k zajištění již získaných výhod. 9.1
Ekonomické dopady vstupu do EU pro
českou
ekonomiku aneb nejžhavější otázky
Jaký vliv budou mít fondy EU na českou ekonomiku? Dopad na souhrnnou poptávku v ekonomice bude velmi omezený. Zvýšení
přílivu
prostředků
z fondů
EU
do
ekonomiky
se
totiž
nikdy nepovažovalo za hlavní cíl vstupu do EU. Čistá pozice země (tedy částka obdržená z EU očištěná ode všech plateb do EU) se pro léta 2004-2006 oficiálně odhaduje na 178, 293 a 307 miliónů eur. Tyto částky představují 0,2% - 0,4% ročního HDP a budou nižší než u jiných kandidátských zemí, a to jak měřeno na hlavu, tak
v poměru
obdržených
k velikosti
z EU
bude
ekonomiky. časem
V rámci
růst
váha
struktury
fondů
zemědělských
a
infrastrukturních projektů, což v zásadě povede k tomu, že hlavní prospěch ze vstupu do Evropské unie bude mít zemědělský sektor a orgány místní samosprávy (regiony, obce). Povede vstup do EU ke zvyšování cen? Ano, ale jen v omezené míře. Cenové změny po vstupu do EU budou
vycházet
liberalizace může
trhu
zvednout
ze
dvou
zdrojů:
zemědělských celkovou
úpravy
výrobků. hladinu
nepřímých
Úprava
daní
nepřímých
spotřebitelských
a
daní
cen
o
předpokládaných 2,5% s dopadem rozprostřeným do několika let. Liberalizace trhu zemědělských výrobků bude dvoufázová. Jednak s otevřením trhu doženou ceny některých zemědělských komodit na domácím
trhu
úroveň
EU
(kdyby
došlo
k otevření
trhu
v roce
2003, postihlo by to zejména hovězí maso, jehož cena by mohla stoupnout až o 20-30%). V druhé řadě budou na růst cen tlačit některé
dovozy
z třetích
zemí,
zatížené
vyšším
clem
(tropické
ovoce, ryby). Celkový dopad těchto změn v cenách potravin na index spotřebitelských cen bude mít jednorázový charakter a jeho rozsah nepřekročí 1%. Další důvody pro změny cen souvisejí se vstupem
do
EU
nepřímo.
Týká
se
to
očekávaného
mírného,
postupného zvyšování cen u některých základních potravinářských výrobků
(chleba,
cukrářské
zboží,
pivo,
nealkoholické
nápoje),
které jsou znatelně pod průměrem EU. Předpokládáme, že růstové tendence u těchto cen přijdou současně se zvyšováním kupní síly obyvatelstva. Na druhé straně ceny energií mohou být stlačovány směrem dolů poté, co se trh do roku 2007 otevře konkurenci v sektoru domácností. Jak ovlivní členství v EU trh práce? Za úvahu stojí jak emigrace, tak imigrace. Emigrace: Podle dostupných studií provedených mezi obyvatelstvem ČR má jen málo lidí záměr emigrovat za prací. Počet zájemců je o něco vyšší u možnosti pracovat jako „pendler“, tzn. v případě denního
překračování
hranic
pro
práci
v cizině.
Celkový
počet
osob,
přicházejících
v úvahu
pro
práci
v cizině
(součet
všech
nastálo pracujících a „pendlerů“), se odhaduje na 30 tisíc osob ročně. Hlavní příčinou případné emigrace za prací jsou ekonomické důvody (např. rozdíl mezi úrovní reálných mezd v České republice a jednotlivých zemí EU). Domníváme se ale, že tyto motivy budou postupně vysoce
opadat.
Emigrace
kvalifikované
může
pracovní
zapříčinit
síly
u
dočasný
některých
nedostatek
profesí
(IT,
zdravotnictví). Tento nedostatek se ale může pokrýt imigrací bez toho, aby způsobil hlubší ekonomické problémy. Imigrace:
Dopad
vstupu
do
EU
na
český
trh
práce
bude
podstatný. V roce 2002 působilo v České republice přibližně 109 000
zahraničních
pracovníků,
tedy
2,3%
celkové
zaměstnanosti
v ekonomice. Nejpočetnější zahraniční pracovní sílu tvořili Slováci, Ukrajinci
a
Poláci
(jejich
podíl
na
celkovém
počtu
zahraniční
pracovní síly byl 60%, 18% a 6%). Z těchto národností jen Poláci (kteří
mají
vstoupit
do
EU
současně
s obyvateli
ČR)
budou
profitovat z uvolnění stávajících bariér na trhu práce, a mohou tedy
výrazně
Uchazeči
o
zvýšit
práci
svou
přítomnost
z jiných
zemí
(s
na
českém
výjimkou
trhu
Slováků,
práce.
kteří
už
v současnosti pro práci v ČR požívají liberální režim) budou stále muset
překonávat
různé
druhy
administrativních,
kulturních
a
jazykových překážek. Pro první roky po přistoupení (2004-2006) bude charakteristický rostoucí trend počtu zaměstnaných cizinců. Není
ale
přetáhl
pravděpodobné, 4%
celkové
že
by
tento
zaměstnanosti.
podíl
před
Předpokládá
rokem
se,
2006
že
toto
nebude pro trh práce žádnou hrozbou. Zintenzívní vstup EU příliv přímých zahraničních investic? Předpoklad vstupu do EU má již delší dobu silný vliv na příliv zahraničních očekávat.
investic
Zahraniční
a
zintenzívnění
investoři
v ČR
tohoto se
trendu
vstupem
lze
státu
stěží do
EU
počítali dlouho před jeho plánovaným termínem. Během uplynulých 10
let
se
přitažlivosti
ČR
stala
pro
jedním
přímé
z nejúspěšnějších
zahraniční
investice
regionů (celkem
ve
smyslu
činily
33
miliardy
dolarů).
dosáhly
rekordní
Přímé výše
investice
8,2
do
miliardy
ekonomiky
dolarů.
za
rok
Průzkum
2002
provedený
v roce 2002 mezi cizími investory zaměřený na investiční klima v ČR
ukázal,
že
je
většina
z nich
spokojená
s podmínkami
i
výsledky svých investic a že své působení v české ekonomice hodlá v příštích
letech
intenzita vrcholu,
přílivu a
to
dále
posilovat.
přímých v době
Převažuje
zahraničních vrcholící
však
investic
privatizace.
již
názor,
dosáhla
Termín
že
svého
přistoupení
nebude mít na příliv přímých zahraničních investic žádný přímý vliv. Do
budoucna
přílivu
očekáváme
směrem
stabilní
k dlouhodobě
nebo
mírně
udržitelné
klesající
tendenci
předpokládané
úrovni
kolem 3 miliard eur ročně. Jaký bude vliv členství v EU na příhraniční regiony? Objem
přeshraniční
německými
výměny
příhraničními
a
spolupráce
regiony
na
mezi
jedné
rakouskými
straně
a
nebo
českými
příhraničními regiony na straně druhé zůstává zřetelně pod svým potenciálem. Průzkumy mezi podnikateli na obou stranách hranice ukázaly očekávání prospěchu ze vstupu České republiky do EU pro jejich
podniky
regionů.
Je
a
zároveň
pravda,
že
očekávání existují
rozvoje
rozdíly
celých
příhraničních
v příjmech
a
sociálním
zabezpečení, rozdíly v právní soustavě, ekologických normách nebo ve stavu infrastruktury, které mohou být dočasně překážkou bližší spolupráce mezi těmito regiony. To by ale mělo být více než kompenzováno
novými
podnikatelskými
šancemi
díky
uvolnění
hraniční kontroly zboží. Většinu z těchto příležitostí je spatřováno v zemědělském sektoru, sektoru dřevozpracujícího průmyslu a dále v textilním sektoru a turistice. Příhraniční oblasti s Německem a Rakouskem
přitáhnou
významný
počet
menších
projektů
se
zapojením přímých zahraničních investic, které vyzvednou růstový potenciál těchto regionů nad průměr ČR. Než k tomu ale dojde, přinese obchodů,
datum jejíž
vstupu
jeden
existence
není
negativní v souladu
efekt:
síť
s předpisy
bezcelních EU,
bude
zrušena, čímž dojde ke ztrátě přibližně 2200 pracovních míst.
Jak bude ovlivněn celkový růst HDP? Dlouhodobý hodnotíme
dopad jako
celého
vysoce
procesu
přistoupení
pozitivní.
Příliv
na
růst
přímých
HDP
zahraničních
investic a následný transfer know-how a technologií umožnil zvýšit potenciální růst HDP asi o 1,5-2,0% nad průměr EU (na přibližně 3,5%).
Tento
potenciál
může
být
využit
po
delší
dobu
–
za
předpokladu, že špatná hospodářská politika nezabrzdí ekonomický růst.
Otázkou
pouze
zůstává,
jestli
samotný
akt
přistoupení
vytvoří další jednorázový stimul. 9.2
Přechodná ustanovení
Vzhledem k rozdílné ekonomické a právní situaci bylo již při předchozím rozšíření nutné, aby byla mezi EU a novou členskou zemí
sjednána
právech
a
přechodná ustanovení
povinnostech
v rámci
pro
získání
společenství.
plné
Také
účasti pro
na
vstup
České republiky byla mezi ní a EU sjednána celá řada přechodných ustanovení. Následuje přehled nejdůležitějších ujednání. Po dobu 7 let od vstupu může Česká republika stanovovat omezení pro nabývání zemědělských a lesních pozemků občany EU, kteří
zároveň
nejsou
občany
České
republiky.
Dále
může
česká
republika po dobu 5 let od vstupu vydávat omezení pro získávání druhého bydliště občany EU, kteří zároveň nejsou občany České republiky. Restrukturalizace
českého
ocelářského
průmyslu
musí
být
ukončena nejpozději do 31. prosince 2006. Pro finanční pomoc pro
podniky
odpovídající
právu
EU
nesjednala
Česká
republika
přechodné lhůty. V oblasti
ochrany
životního
prostředí
vyjednala
Česká
republika rovněž některé přechodné lhůty pro užití předpisů, jako např.
pro
shromažďování
a
recyklování
obalového
materiálu
a
obalového odpadu (do 31. prosince 2005), pro užití směrnice o znečištěných městských odpadních vodách (do 31. prosince 2010) nebo 2017).
o
znečištění
ovzduší
velkými
spalovnami
(do
31.
prosince
Stejně jako u ostatních nových členských zemí z východní a střední Evropy platí i pro Českou republiku v přechodném období omezení pro české pracovní síly v ostatních zemích EU. Po dobu 5 let od vstupu mohou dosavadní členské státy EU vydávat omezení týkající
se
příchodu
pracovních
sil
z nových
členských
zemí,
přičemž po uplynutí dvou let bude situace prověřena Komisí EU, která o tom vydá zprávu. Členské země, kterým příchodem nových pracovních sil vzniknou závažné problémy, mohou po uplynutí výše uvedené lhůty 5 let zachovat omezení na dobu dalších 2 let. Ohledně
podpory
EU
(přímých
plateb)
do
zemědělství
dostane Česká republika – stejně jako ostatní nové členské země EU z východní a střední Evropy – v roce 2004 nejdříve pouze 25% obvyklé výše plateb. Tato procentní sazba bude každým rokem postupně
zvyšována
tak,
aby
v roce
2013
dosáhla
stoprocentní
výše obvyklé v EU. Za určitých podmínek může Česká republika po přechodné období doplňovat vyplácené podpory až do výše 100% úrovně obvyklé v EU z národních finančních prostředků. 9.3
Rozpočet nových členů
V rámci vstupních jednání byl rovněž stanoven rozpočtový rámec pro nové členy v letech 2004 až 2006. Pro toto období ještě
neexistují
konkrétní
čísla,
protože
finanční
plánování
Evropské unie pro léta 2007 až 2013 musí být ještě schváleno. V součtu členům eur. státy
budou
v letech
závazky
2004
až
EU,
2006,
které činit
vzniknou zhruba
vůči 40,8
novým miliardy
Níže uvedená tabulka ozřejmuje, jaké platby nové členské v jednotlivých
oblastech
obdrží.
Přitom
je
nutno
konstatovat, že platby jsou daleko nižší než přislíbené závazky. To vzniklo tím, že u závazků jde o roční „platební přísliby“, které mohou
být
představují
využívány částky,
na
které
základě budou
národních skutečně
programů. vyplaceny.
Platby Protože
v prvních letech musí být programy a projekty, na než může být poskytnuta podpora, teprve dodány, je zcela normální, že jsou platby nižší než závazky.
I když nové členské státy vstoupí do EU 1. května 2004, má Evropská
unie
vůči
těmto
zemím
ještě
platební
závazky,
které
vznikly na základě předvstupní pomoci. Hlavní část plateb je poskytována na podporu zemědělství a regionální politiky prostřednictvím strukturálních fondů. Aby bylo zajištěno, že žádná z členských zemí na tom nebude hůř než před vstupem, jsou každoročně vypláceny vyrovnávací platby („special cash-flow facility“). Noví členové budou od svého vstupu platit do rozpočtu EU členské příspěvky v plné výši („total own rosources“).
V průměru (2004-2006) obdrží noví členové ročně následující příspěvky v čisté výši:
Euro
Celkem
Na obyvatele
Polsko
2330 mil.
60,4
Estonsko
168 mil.
123,4
Litva
451 mil.
125,1
Lotyšsko
277 mil.
117,7
Maďarsko
1370 mil.
45,4
Slovinsko
81 mil.
42,1
277 mil.
51,8
Malta
44 mil.
110,8
Kypr
30 mil.
38,7
259 mil.
28,8
Slovensko
Česká republika
Pro
Českou
republiku
z toho
tedy
vyplývá
následující
2003
2004
2005
2006 Celke
prostředků:
ČESKÁ REPUBLIKA
m
Předvstupní pomoc
170
181
153
98
602
tok
Zemědělství
100
392
483
975
Strukturální opatření
169
355
427
951
Vnitřní opatření
44
76
102
222
7
9
9
25
175
92
92
359
178
85
388
801
1255
1296
-623
-963
-987 -2573
178
292
Dodatečné výdaje Paušální
částka
na
peněžní toky Dočasné
rozpočtové
125
kompenzace
Celkové
přidělené
3352
výdaje Vlastní zdroje celkem
Čisté saldo
10
170
309
779
Podpůrné programy v Evropské unii
Celá řada podpůrných programů EU má za cíl přerozdělení z bohatších na slabší regiony. Jiné programy podporují bez ohledu na regionální příslušnost rozvoj hospodářského, kulturního a společenského života. Vstupem získá Česká republika plný přístup k celé paletě podpor poskytovaných společenstvím. Regionální a strukturálně politické podpůrné programy nahrazují předvstupní pomoc PHARE, ISPA a SAPARD. Nové členské státy tak mají k dispozici větší částky. Protože neexistují kvóty podle zemí, bude důležité, jak budou jednotlivé programy posouzeny z hlediska možnosti poskytnutí podpory. Podpora ze strukturálních fondů nedosahuje nikdy 100%, jednotlivé státy musí na financování přispět rovněž samy. Regionální prostředky EU vykazují velký objem: V letech 2000 až 2006 je ve čtyřech strukturálních fondech a v Kohezním fondu
k dispozici V letech
celkem
2004
213
až
miliard
2006
bude
eur,
tedy
výplata
třetina
podpor
rozpočtu
ze
EU.
strukturálních
fondů přizpůsobena novým požadavkům rozšířené Unie. 10.1
Oblasti cílů strukturálních fondů EU
Výplata podpor se řídí přesně stanovenými cíli. Tím se sleduje koncentrované
užití
prostředků,
aby
byl
regiony,
v nichž
dosažen
optimální
výsledek podpory. Oblasti
cíle
1 jsou
průměrný
příjem
na
obyvatele činil za poslední tři roky méně než 75% průměru EU. Do těchto regionů, v nichž bydlí okolo 20% obyvatel EU, plyne zhruba 70%
prostředků
ze
charakteristická
strukturálních
nízká
úroveň
podpor.
Pro
investic,
tyto
regiony
slabě
je
rozvinutá
infrastruktura a nadprůměrně vysoká nezaměstnanost. Podpora
se
soustřeďuje
na
infrastrukturu
(28%
prostředků,
polovina z toho na dopravní infrastrukturu), lidské rezervy (30% s těžištěm v politice zaměstnanosti, systému výchovy a vzdělání) a akce
týkající
se
soukromého
hospodářství
(42%).
Podpory
ze
strukturálních fondů jsou poskytovány rovněž na ochranu životního prostředí, zapojení okrajových oblastí a rozvoj vzdělání, výzkumu a inovace. Téměř všechny regiony kandidátských zemí – s výjimkou Prahy, Bratislavy a Közép Magyarország – mají průměrný příjem nižší než 75%
průměru
EU,
a
byly
tedy
zařazeny
jako
oblasti
cíle
1.
V případě Slovinska, které pravděpodobně tuto hranici nepřekročí, se hledá jiné řešení, aby tato země nebyla již při svém vstupu pouze čistým přispěvatelem. Oblasti rozvojem, nebo
cíle
2 jsou
zemědělsky
jednostrannou
městech rybářství.
nebo
regiony zaměřené
Zohledněny
oblasti, jsou
stagnujícím
regiony
hospodářskou
pobřežní
se
s odlivem
základnou, které
rovněž
průmyslovým
jsou
obyvatelstva
krizové silně
oblasti,
oblasti
ve
závislé
na
v nichž
jsou
soustředěny sektory, které podléhají silné strukturální proměně: textilní průmysl, výroba automobilů, těžba uhlí, ocelářská výroba a
některé služby. Politika poskytování podpor se zaměřuje na rozvoj alternativních činností. Oblasti cíle 3 jsou regiony s vysokou nezaměstnaností, v nichž Evropský sociální fond podporuje národní programy zaměstnanosti. Opatření
se
zaměřují
na
nezaměstnané
mladistvé,
dlouhodobě
nezaměstnané, osoby na okraji společnosti a zaměstnance s nízkou kvalifikací.
Podporováno
je
základní
vzdělávání,
partnerství
mezi
vzdělání,
vzdělávacími
další
a
profesní
zařízeními
a
podniky,
pružnost zaměstnanců a rovnost šancí. 10.2
INICIATIVY EU A INOVAČNÍ OPATŘENÍ
V současné
době
existují
čtyři iniciativy
EU,
které
nejsou
zaměřeny regionálně, nýbrž cílově: Iniciativa INTERREG meziregionální životního
III podporuje
spolupráci
prostředí,
podniků
výzkumu,
mezistátní,
v turistickém
vzdělání
a
mezinárodní ruchu,
kultuře
a
a
ochraně zlepšení
infrastruktury. Iniciativa LEADER+ podporuje
venkov
a
přispívá
k vypracování
nových koncepcí rozvoje venkova podle oblastí. Iniciativa EQUAL je
součástí
strategie
EU
k vytvoření
většího
počtu lepších pracovních míst. Má být odstraněna diskriminace a nerovnost v přístupu k trhu práce. Iniciativa URBAN II má zlepšit hospodářskou a sociální strukturu ve
městech.
Program
se
soustřeďuje
na
rekonstrukci
budov,
vytváření zelených ploch, podporu místních pracovních příležitostí a integraci znevýhodněných skupin osob. Inovační opatření poskytují možnost vypořádat se s nerovnostmi mezi
regiony
ve
výzkumu
a
technologickém
rozvoji
a
dohnat
zaostávající vývoj. 10.3
Strukturální fondy
Na léta 2000 až 2006 byl schválen celkový objem prostředků strukturálních fondů ve výši 195 miliard eur. Finanční prostředky na
podporu
strukturálně
politických
poskytovány ze čtyř strukturálních fondů.
cílů
budou
v zásadě
Evropský fond regionálního rozvoje (EFRE) odstraňuje rovnosti mezi regiony EU. Poskytuje finanční pomoc v rámci cílů 1 a 2, iniciativ INTERREG II a URBAN II a inovačních opatření. Evropský
sociální
fond (ESF)
je
hlavním
nástrojem
sociální
politiky EU. Financuje vzdělávací opatření týkající se rekvalifikace a tvorby nových pracovních míst (rovněž návrat nezaměstnaných do profesního života). Jeho akčními oblastmi jsou cíl 3 a iniciativa EQUAL. Finanční
nástroj
s politikou
pro
usměrňování
regionálního
rozvoje
rybolovu (FIFG)
a
společné
je
politiky
spojen
v oblasti
rybolovu. Strukturální opatření ve prospěch rybolovu tvoří dílčí oblast politiky EU. Evropský
řídící
a
garanční
fond
pro
zemědělství (EAGGE)
se
člení na dvě oblasti: garanční sekce slouží k financování společné zemědělské politiky a opatření na rozvoj venkova mimo oblast cíle 1, řídící sekce slouží k financování ostatních výdajů ve prospěch rozvoje venkova včetně iniciativy LEADER1. 10.4 Kohezní
Kohezní fond fond
byl
zřízen
Maastrichtskou
smlouvou
a
slouží
k posílení hospodářské a sociální soudržnosti. Fond byl zřízen pro členské
státy,
průměru
EU
konvergenčního
jejichž a
hrubý
které
programu.
sociální
jsou
produkt
zapojeny
Do
současné
je do
doby
nižší
než
90%
hospodářského tomuto
kritériu
odpovídají Irsko, Portugalsko, Španělsko a Řecko. Rozpočet fondu činí
18
miliard
projekty
eur
z oblasti
(2000
až
ochrany
2006).
Kohezní
životního
fond
prostředí
podporuje
a
dopravní
infrastruktury. Členský stát si vybere projekt, aplikuje jej a nese odpovědnost za management a finanční kontrolu. 10.5 Různé
Akční programy akční
programy
podporují
vzdělávání,
zdravotnictví,
výzkum, kulturu, energetiku, ekologii, vnitřní trh, středně velké a malé
podniky,
Programy,
zakládání podniků a rozvoj
např.
Sokrates
nebo
občanské
Leonardo,
společnosti.
přispívají
k výměně
studentů a mládeže. Druh a výše podpory jsou různé. Sahají od nevratných subvencí přes převzetí záruk až ke spolufinancování a úrokové podpoře. Programy jsou zpravidla časově omezeny. 10.6
PHARE, ISPA A SAPARD
Evropská
komise
plánuje
jako
podporu
pro
kandidátské
země
v letech 2000 až 2006 finanční prostředky ve výši 3 miliard eur ročně.
Tři
použít
nástroje
PHARE,
ISPA
a
SAPARD
není
možno
po vstupu do EU. Po vstupu nahradí Kohezní fond, resp.
Evropský
řídící
a
garanční
fond
pro
zemědělství
(EAGGF)
programy ISPA a SAPARD. Pro nástroj PHARE neexistuje žádný návazný
program.
Finanční
prostředky
z programu
PHARE
plánované před rozšířením EU mohou nové členské státy využít i po svém vstupu. V rámci nástroje PHARE poskytuje Evropská komise kandidátským zemím
nevratné
subvence
na
projekty,
které
nají
význam
v přípravě pro vstup do EU. Přibližně 30% prostředků slouží na vytvoření institucí, přičemž se používá hlavně správní partnerství, resp.
dvoustranná
spolupráce
(tzv.
teinning).
Přitom
jsou
odborníci z administrativy členských států vysíláni do kandidátských zemí,
aby
zde
podpořili
přenos
know-how.
Zbývajících
70%
prostředků se využívá na podporu investic do infrastruktury a podniků. Strukturálně politický předvstupní nástroj ISPA („Istrument for Structural Policies for Pre-Accession“) má urychlit přiblížení se standardu EU v oblasti životního prostředí a podpořit budování národních
dopravních
sítí
i
přístup
k transevropským
sítím
v dopravní oblasti. Nástroj ISPA tak sleduje koncepci Kohezního fondu. Program SAPARD („Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development“) má přispět k přizpůsobení zemědělského sektoru
a
prvovýroby zlepšení
venkova může
zpracování,
v kandidátských být
finančně
kvality
a
zemích.
Vedle
podporováno
prodeje.
zemědělské
například
Programy
SAPARD
také jsou
v podstatě
srovnatelné
s programy
členských
států
EU
pro
zemědělství a rozvoj venkova (EAGGF). 10.7
Evropská banka pro obnovu a rozvoj
Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) podporuje přechod k tržnímu hospodářství a soukromé podnikatelské aktivity v zemích střední
a
východní
(SNS).
Svými
Evropy
investicemi
a
ve
Společenství
podporuje
soukromý
nezávislých sektor,
států
banky
a
rozvoj infrastruktury, kterou soukromý sektor potřebuje. Tuto přeměnu
urychluje
tím,
že
podporuje
spolufinancování
a
přímé
zahraniční investice do soukromého a veřejného sektoru, mobilizuje tuzemský kapitál a nabízí technickou spolupráci. Úzce spolupracuje s mezinárodními
finančními
institucemi
a
jinými
mezinárodními
a
národními organizacemi. 10.8
Evropská investiční banka
Evropská investiční banka (EIB) je bankovní instituce EU pro dlouhodobé
financování
kapitálových
investic,
které
podporují
evropskou integraci. Formou úrokově zvýhodněných střednědobých a
dlouhodobých
půjček
jsou
financovány
projekty
ve
všech
hospodářských oblastech. Od roku 1990 byly kandidátským zemím již poskytnuty prostředky ve výši okolo 20 miliard eur. Jen v roce 2002 bylo vynaloženo zhruba 3,4 miliardy eur z celkové částky téměř 40 miliard eur nově poskytnutých půjček na projekty, které mají
pomoci
budoucím
členským
státům
EU
při
hospodářském
přibližování se a při integraci do EU. 11 Česká unie.To
Evropská unie se mění republika je
velká
nevstoupí
v květnu
šance
pro
jak
2004 Českou
do
hotové
republiku,
Evropské tak
pro
Evropskou unii. Česká republika se bude moci v rozhodovacích procesech podílet na vývoji Evropské unie, a tím i Evropy. Každé rozšíření dalo evropské integraci nové impulsy: vstup Dánska, Velké Británie a Irska vedl ke vzniku regionálních fondů. Rozšíření na jih vedlo
k uznání solidarity v rámci Unie a k posílení spolupráce s Latinskou Amerikou a středomořskými státy. Finsko, Rakousko a Švédsko přispěly k tomu, že se Unie více otevřela demokratické kontrole a že více zohledňuje ekologické a ekonomické zájmy. Také státy, které vstoupí do Unie v tomto roce, jí dají novou tvář. Evropská unie se neubírá předem určenou cestou. Je historicky jedinečná, nemá ani dobré, ani špatné vzory. EU si musí správnou cestu do budoucnosti vždy znovu vybojovat. K nosnému políři hospodářské spolupráce EU byly přidány další dva
pilíře:
oblast
zahraniční
a
bezpečnostní
politiky
a
oblast
vnitřní a právní politiky. 11.1
Společná zahraniční a bezpečnostní politika
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (CFSP) se rozvinula až v posledních letech. EU může prostřednictvím svého „nejvyššího zástupce
pro
května
1999:
k ozbrojeným
Společnou Javier
zahraniční Solana
konfliktům,
a
)
bezpečnostní
vyjadřovat
otázkám
lidských
potiku“
svá práv
(od
stanoviska nebo
jiným
tématům. Stejně jako předtím jsou členské státy ve své zahraniční politice samostatné. V určitých případech je členským státům umožněno, aby
se
nepodílely
na
společně
schválených
akcích,
aniž
by
tím
bránily v přijetí ostatními členskými státy. Maastrichtská
smlouva
(1993)
stanovuje
dlouhodobou
koncepci
společné politiky obrany. Na posledních zasedáních Rady byla tato oblast
konkretizována:
v případech,
kdy
nelze
počítat
s účastí
NATO, musí být EU schopna zvládat mezinárodní krize. Při tom musí
být
respektovány
principy
Charty
Organizace
spojených
národů (OSN) a předností práva Rady bezpečnosti OSN. Od roku 2003 je Unie schopna poskytnou do 60 dnů až 60000 osob pro záchranné akce, mírové akce a bojové nasazení při zvládání krizí. Nebude tím vytvořena evropská armáda, národní jednotky budou poskytovány na základě suverénních rozhodnutí členských států.
11.2
Spolupráce v oblasti vnitřní a právní politiky
Vnitřní a právní politika jsou klasickými oblastmi národně státní suverenity. V této oblasti se opatrně mluví o „spolupráci“ a nikoliv o společné politice. Ale i zde bylo dosaženo pokroku v integraci. Schengenská dohoda, jíž se neúčastní Irsko a Velká Británie, umožňuje
občanům
EU,
aby
se
v rámci
EU
pohybovali
bez
hraničních kontrol. Předpokladem je, že jsou vnější hranice EU lépe
zajištěny.
prostoru“,
Osoby,
již
které
nepodléhají
se
ocitly
hraničním
v tzv.
„schengenském
kontrolám.
Česko
může
k Schengenské dohodě přistoupit až tehdy, když budou vytvořena přípravná
opatření
–
v podstatě
vytvoření
spolupráce
mezi
žádosti
azyl
národními policejními orgány. Členské
státy
se
shodly
na
tom,
že
budou
o
vyhodnocovat podle společných kritérií. V dlouhodobém horizontu by mělo dojít ke sjednocení společné azylové politiky EU. Pokud některý členský stát udělí azyl, bude platit pro celou EU. Od
nabytí
platnosti
Amsterdamské
smlouvy
(květen
1999)
se
považuje azylová a imigrační politika a spolupráce mezi civilními soudy za společnou oblast politiky, v níž může být vydán zákon EU. V důsledku toho byla zavedena opatření týkající se azylové politiky,
boje
proti
podvodům
a
spolupráce
mezi
policejními
a
soudními orgány. V roce
1999
rozhodla
Evropská
rada
o
společných
směrnicích
k boji proti ilegálnímu přistěhovalectví, posílení kontroly vnějších hranic Evropské unie a zintenzivnění boje proti obchodu s lidmi. Vývoj v posledních letech ukázal, že organizovaný zločin nezná hranic.
Účinný
nestačí.
boj
Předpoklad
proti pro
kriminalitě účinný
boj
na proti
čistě
národní
zločinu
na
úrovni
evropské
úrovni vyžaduje mezinárodní spolupráci policie a celních úřadů na úrovni EU. Ta je podporována společnými školicími programy. K tomu výrazně přispívá i evropský policejní orgán Europol. Má k dispozici rozsáhlou evropskou databanku a podporuje policejní a celní
orgány
při
vyšetřování
mezinárodních
zločinů
v oblasti
obchodu s drogami, pašování lidí a automobilů, ilegálních sítí na
podporu nelegálního překračování hranic, sexuálního zneužívání žen a dětí a praní špinavých peněz. V rámci V případě
EU
existuje
celá
mezinárodních
řada
právních
národních sporů
právních
vznikají
systémů.
často
značné
problémy. To se může týkat jak různých procesů, tak i uznávání soudních rozsudků jiného členského státu. Tyto rozdíly ztěžují vytvoření společného trhu. Vzmáhající se mobilita a pokračující integrace vnitřního trhu vedly k tomu, že stále více osob a podniků vykonává činnosti přesahující hranice jednoho
státu.
EU
se
již
několik
let
snaží
přizpůsobit
národní
systémy společné koncepci. 12
Závěr
Z Evropské unie se stala jedna z nejsilnějších ekonomik světa. Nyní se musí dále sjednotit, aby mohla efektivně čelit výzvám dnešní doby. Evropská integrace není výsledkem plánování „evropských byrokratů“; je výsledkem mnohaletého úsilí výjimečných osobností, demokraticky zvolených vlád a jednotlivců. EU buduje již několik generací a její podstata se dá shrnout slovy: prosperita, stabilita, solidarita a bezpečnost. 13
Zdroje
Publikace vydané Informačním centrem EU, Rytířská 31, Praha 1 HVB Bank Czech Republic a.s.: Evropská Unie INTERNET: obecně:
www.evropska-
unie.cz Evropský parlament:
http://www.europarl.eu.int
Evropská komise: Evropská rada:
http://www.europa.eu.int/comm/ http://ue.eu.int
Evropský soudní dvůr:
http://www.euria.eu.int/
Evropský účetní dvůr:
http://www.eca.eu.int
Evropská centrální banka
http://www.ecb.int
Evropská investiční banka:
http://www.eib.eu.int
Evropská banka pro obnovu a rozvoj: http://www.ebrd.org Hospodářský a sociální výbor: Výbor regionů: další instituce EU lze nalézt na
http://www.esc.eu.int http://www.cor.eu.int http://www.europa.eu.int
