EVROPSKÁ UNIE JAKO CELNÍ UNIE

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Katedra mezinárodního a evropského práva

Bakalářská práce

EVROPSKÁ UNIE JAKO CELNÍ UNIE Eva Čepelková 2008/2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Evropská unie jako celní unie zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. _________________________

OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………….4 1. POJEM CELNÍ UNIE………………………………………………….6 1. 1. Historie celní politiky………………………………………………….6 1. 2. Stručný obsah pojmu celní unie………………………………………..7 2. JEDNOTLIVÉ FÁZE INTEGRAČNÍHO PROCESU……………….8 2. 1. Vývoj od zóny volného obchodu k celní unii………………………….8 2. 2. Vývoj od celní unie k jednotnému vnitřnímu trhu……………………10 2. 3. Hospodářská a měnová unie………………………………………….12 3. VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ V RÁMCI JEDNOTNÉHO VNITŘNÍHO TRHU……………………………………………………………………...13 3. 1. Zákaz ukládání cel a dávek s rovnocenným účinkem uvnitř Společenství..................................................................................................14 3. 2. Zrušení kvantitativních omezení a opatření s rovnocenným účinkem ……………………………………………………………………………..16 3. 3. Zákaz daňové diskriminace…………………………………………..18 4. TERITORIÁLNÍ ROZSAH CELNÍ UNIE ES………………………20 5. PRÁVNÍ ÚPRAVA CELNÍ UNIE ES………………………………..22 5. 1. Jednotný celní tarif……………………………………………………23 5. 2. TARIC………………………………………………………………..26 5. 3. Celní kodex…………………………………………………………...27 5. 4. Procedura celního projednávání a celní hodnota……………………..28 5. 5. Pravidla původu zboţí………………………………………………..29 5. 6. Všeobecný systém preferencí (GSP)…………………………………30

2

6. ZÁVĚR…………………………………………………………………32 7. POUŽITÁ LITERATURA…………………………………………….33 7. 1. Seznam literatury……………………………………………………..33 7. 2. Seznam internetových zdrojů…………………………………………34

3

ÚVOD Evropská integrace je dlouhodobým procesem, který začal vznikat po 2. světové válce. Původně byl tento proces vázán 6 členskými zeměmi, které se postupem času rozrostly na základnu 27 členských zemí Evropské unie, včetně České republiky, která přistoupila dne 1. května 2004. Základem vzniku Evropských společenství byla „touha“ vytvoření společného trhu, jehoţ základ je poloţen v Římské smlouvě z roku 1957. Jeho vytvořením byla posílena hospodářská spolupráce mezi členskými zeměmi a konkurenceschopnost velkým hospodářským celkům. Vytvoření společného trhu vedlo téţ k nutnosti zaloţení celní unie, díky které byly omezeny nebo zrušeny překáţky v podobě např. cel a opatření s obdobným účinkem. Celý proces vytváření celní unie vyvrcholil v roce 1968, kdy byl zaveden Společný celní sazebník, který zjednodušil ekonomickou spolupráci členských zemí. SCS uvádí jednotný celní tarif, který se týká dovozu nebo vývozu zboţí do třetích států, coţ uţ samo o sobě bylo velkým krokem k hospodářské spolupráci. Vzhledem k tomu, ţe je Česká republika členem Evropské unie, pohyb zboţí je po našem území volný. Se vznikem Schengenského systému byly také odstraněny celní kontroly v rámci členských států. Bakalářská práce si klade za cíl informovat o vývoji celní unie v rámci Evropských společenství a právních úpravách s ní spojených. Jelikoţ se jedná o velice rozsáhlou tematiku, bude nutné většinu dostupných informací zestručnit. Práce je rozdělena do pěti základních částí. V první kapitole je vymezen pojem celní unie a historie celnictví jako takového. Druhá kapitola pojednává o jednotlivých etapách integračního procesu – postupný vývoj od zóny volného obchodu, přes celní unii k jednotnému vnitřnímu trhu. Nedílnou součástí této kapitoly je také vývoj měnové unie. V následující kapitole je vymezena část problematiky, která se týká volného pohybu sluţeb v rámci jednotného vnitřního trhu. Konkrétně se jedná o informace spojené se zákazem cel a dávek s obdobným účinkem uvnitř

4

Společenství,

zrušením kvantitativních omezení a opatření s rovnocenným

účinkem a zákazem diskriminace. Předposlední kapitola vymezuje teritoriální rozsah celní unie Společenství dle čl. 3 Celního kodexu. Poslední kapitola je věnována právní úpravě celní unie. Jedná se o vymezení pojmů jako Společný celní sazebník, TARIC, Celní kodex. V závěru této kapitoly je také stručné uvedení do problematiky procedur celního projednávání, určení celní hodnoty, pravidel původu zboţí a všeobecného systému preferencí GSP.

5

1. POJEM CELNÍ UNIE 1.1. Historie celní politiky Clo je jedním z nejstarších finančních nástrojů, který se objevuje jiţ ve starověku. Bývalo původně vyměřováno a vybíráno v momentě přechodu zboţí přes geograficky a komerčně významné body např. pro průsmyky a brody, později v momentě přechodu zboţí přes celní hranice. Původní význam cla je tedy především fiskální, teprve s postupným rozvojem mezinárodního obchodu začalo clo plnit i některé další funkce. Významnou se stala jeho funkce ochranná, kdy s vyměřením a inkasem dovozního cla dochází k navýšení ceny dováţeného výrobku na tuzemském trhu, a tím i k jeho cenovému znevýhodnění oproti domácí produkci. Kromě funkce ochranné plní cla i úlohu nástroje regulace komoditní a teritoriální struktury dovozu. Aplikací rozdílných celních sazeb na jednotlivé komodity nebo vůči jednotlivým státům nebo skupinám států je moţné účinně působit na teritoriální a zboţovou strukturu zahraničního obchodu. Otázky celní politiky byly v mezinárodním obchodě průběţně a účinně řešeny zejména v rámci úmluvy GATT (General Agreement on Tariffs and Trade). Jde o první mnohostrannou obchodní a celní mezinárodní dohodu, která vstoupila v platnost v roce 1948 a jejímţ signatářem bylo i tehdejší Československo. Základním cílem GATT bylo postupné omezení a odstranění existujících obchodních bariér. K

praktickému

odstraňování

překáţek

obchodu

bylo

vyuţito

mnohostranných jednání, označovaných dnes jako tzv. kola. Těchto jednání proběhlo dosud celkem osm. Poslední kolo jednání bylo ukončeno podepsáním Marrakéšského protokolu, na jehoţ základě byly opět významně sníţeny celní sazby, zmírněna antidumpingová opatření, omezeny dotace v zemědělství, zvýšena ochrana duševního vlastnictví a liberalizován mezinárodní obchod se sluţbami. Výsledky jednání vedly také k vytvoření Světové obchodní organizace (World Trade Organisation – WTO) v roce 1994. V důsledku celkové liberalizace obchodu se cel v současné obchodní politice pouţívá téměř výlučně při dovozu zboţí. Vývozní ani tranzitní cla se v 6

hospodářsky vyspělých zemích vyměřují a vybírají jenom ve zcela výjimečných případech.1

1.2. Stručný obsah pojmu celní unie Celní unie představuje jeden ze stupňů integračního procesu. Nejbliţším niţším integračním stupněm je oblast volného obchodu a nejbliţším vyšším stupněm je společný trh. V rámci vzájemného obchodu mezi členskými státy celní unie jsou zrušena cla a zároveň členské země celní unie uplatňují ve vztahu k nečlenským zemím společnou obchodní politiku především prostřednictvím společného celního tarifu. Mezi základní ekonomické výhody spojené s existencí celní unie lze zařadit následující: roste

efektivnost

jednotlivých

výrob

v

důsledku

zvýšené

jednotlivých

výrob

v

důsledku

rostoucí

konkurence roste

efektivnost

specializace v důsledku rozšíření trhu lze dosahovat úspory z rozsahu zvýšená a kvalitnější produkce umoţňuje zlepšit postavení státu na světových trzích.2 Příkladem fungující celní unie ve světě je právě Evropská unie. Vytváření celní unie je obvykle procesem dlouhodobým. Jejímu vývoji se budeme věnovat v následujících kapitolách.

1

Businessinfo.cz, Zahraniční obchod, Manuál exportéra [ citováno dne 20. 11. 2008 ]. Dostupný z:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/manual-exportera/cla-a-celni-rizeni-v-mezinarodnimobchod/1001370/43600/. 2

Businessinfo.cz, Evropská unie, Fakta o EU, Slovník pojmů EU [ citováno dne 20. 11. 2008 ].

Dostupný z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/c/celni-unie/1000695/6113/.

7

2. JEDNOTLIVÉ FÁZE INTEGRAČNÍHO PROCESU

2. 1. Vývoj od zóny volného obchodu k celní unii Vzhledem k tomu, ţe ekonomické integrační procesy probíhají ve světě neustále, je nutné stručně nastínit jednotlivé etapy vývoje v oblasti obchodu mezi jednotlivými členskými i nečlenskými zeměmi. Zóna volného obchodu usnadňuje obchod uvnitř určitého regionu, i kdyţ fyzická společná hranice není nutnou podmínkou. Suverénní členské státy této zóny ruší mezi sebou všechna tarifní i kvantitativní obchodní omezení, ale kaţdý z těchto států zachovává vlastní celní předpisy a kvóty ve vztahu k jiným zemím. Nevýhodou zóny volného obchodu je, ţe absence společné obchodní politiky vůči nečlenským státům zóny včetně celního sazebníku vyvolává tzv.odklon obchodu tím, ţe obchodníci ze třetích zemí vstupují do zóny volného obchodu přes hranici toho jejího nečlenského státu, který na dané zboţí uvaluje nejniţší clo.3 Překáţky volného obchodu se tím odstraňují pouze pro zboţí zúčastněných zemí a zůstává zachována celní administrativa na hranicích mezi nimi. Zúčastněné země nejsou ochotny koordinovat svou zahraničně obchodní politiku. Jako příklad můţe slouţit NAFTA, tedy Severoamerická dohoda o volném obchodu ( North American Free Trade Agreement ), jejímiţ členskými státy jsou Kanada, Spojené státy americké a Mexiko nebo Středoevropská dohoda o volném obchodu pod zkratkou CEFTA ( Central European Free Trade Agreement ), kdy Česká republika byla jejím členem od jejího zaloţení do 1. května 2004, kdy vstoupila do Evropské unie.4 Právní regulace zóny volného obchodu je představena ve článku XXIV Všeobecné dohody o clech a obchodu GATT a v Ujednání o výkladu článku XXIV, čímţ se v dnešní době mezinárodní obchod zabývá.

Článek XXIV

umoţňuje výjimku z principu poskytnutí nejvyšších výhod za účelem vytvoření celních unií a zón volného obchodu.

3

Svoboda, P. Liberalizace obchodu zboţím v právu Evropské unie. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1.

4

Urban, L. Evropský vnitřní trh a příprava České republiky na začlenění. Praha: Linde Praha, a.s.,

2002, s. 16

8

Jádrem této úpravy je odst. 5, v souladu s nímţ „ustanovení této Dohody nezabraňují utvoření celní unie nebo oblasti zóny volného obchodu nebo sjednání prozatímní dohody, nutné k vytvoření celní unie nebo oblasti volného obchodu mezi územím smluvních stran.“5 Avšak na počátku budování společného trhu, vnitřního trhu a posléze hospodářské a měnové unie byla právě celní unie. Celní unií se rozumí oblast dvou nebo více států , které na základě mezinárodní smlouvy mezi sebou odbouraly cla, dávky s obdobným účinkem a kvantitativní omezení pohybu zboţí a které stanovily jednotný celní tarif ve vztahu ke třetím státům. Chybí-li druhý znak, jde o oblast volného obchodu. V jejím rámci se můţe volně pohybovat jen zboţí, jehoţ původ je v této oblasti, zatímco v celní unii se volně pohybuje i zboţí dovezené ze třetích zemí , bylo-li při vstupu do unie procleno.6 Evropské společenství bylo jiţ od počátku zřizováno nikoli jako zóna volného obchodu, ale jako celní unie. Vůči třetím zemím jsou v obchodních vztazích všechny členské státy v rovném postavení. Ţádná členská země celní unie si nemůţe upravovat cla a další podmínky zahraničního obchodu dle vlastního uváţení. Zboţí z třetích zemí, které překročí hranice kterékoli členské země celní unie, je na těchto vnějších hranicích procleno a v dalším se můţe dále volně pohybovat na celém území celní unie.7 Nevýhody zóny volného obchodu jsou napraveny právě zavedením celní unie, jeţ rovněţ usnadňuje obchod uvnitř určitého regionu, ale není indiferentní ke státům, které nejsou členy této integrační skupiny. Celní unie posiluje zónu volného obchodu o společný celní sazebník vůči třetím státům. Dohoda o stejné úrovni cel, jejich vymáhání a vyuţití pro členské státy znamená jisté omezení suverenity, pokud jde o jejich pravomoc v oblasti mezinárodního obchodu. Tato pravomoc zpravidla přechází na ústřední orgán sloţený ze zástupců členských států.

5

Rozehnalová, N., Týč, V. Vnější obchodní vztahy Evropské unie. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 49.

6

Týč, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5.aktualizované vydání. Praha: Linde Praha,

a. s., 2006, s. 133. 7


2002, s. 17

9

Nevýhodou celní unie je, ţe volný pohyb zboţí můţe vést k zániku celých výrobních odvětví těch členských států, která nejsou schopna odolat konkurenci z jiných členských států. Tím dochází mj. k nárůstu nezaměstnanosti, nestabilitě měny, apod.8

2. 2. Vývoj od celní unie k jednotnému vnitřnímu trhu Další fází vývoje je společný trh, ve své úplné formě dnes nazývaný jednotný vnitřní trh. Obecně se má za to, ţe předpokladem pro vytvoření společného trhu je liberalizace obchodu příznačná pro celní unii, k níţ přistupuje volný pohyb výrobních faktorů, uplatňování společných pravidel zejména v oblasti hospodářské soutěţe, v daňové oblasti, společné sektorové politiky a počáteční fáze sbliţování hospodářských politik.9 Celní unie byla vytvořena 1. 7. 1968. K tomuto datu byla odbourána cla a kvantitativní omezení vývozu a dovozu. Je tak vytvořený společný trh, zahrnující kromě uvolněného pohybu zboţí i volný pohyb osob provádějících ekonomickou činnost, sluţeb a kapitálu. Bylo nutné ještě zlikvidovat ostatní omezení obchodu, tedy opatření jiná, mající obdobný účinek jako cla a restrikce, rozšířit reţim volného pohybu osob na všechny kategorie osob, uvolnit poskytování sluţeb a taktéţ pohyb kapitálu, který byl omezen nejdéle. Ke splnění tohoto úkolu došlo aţ počátkem devadesátých let, kdy se společný trh přeměňuje v trh vnitřní.10 Jednotný vnitřní trh byl koncipován jako východisko z období stagnace společného trhu tzv. Bílou knihou z roku 1985. Ta stanovila řadu opatření, která se týkala především odstranění fyzických, technických a fiskálních překáţek volného pohybu zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Konkrétně se jednalo zejména o odstranění kontrol na hranicích mezi členskými státy, sblíţení veterinárních, fytosanitárních a 8

Svoboda, P. Liberalizace obchodu zboţím v právu Evropské unie. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 2.

9

Simon, D. Komunitární právní řád. Praha: ASPI, a. s., 2005, s. 50.

10


a. s., 2006, s. 133.

10

technických norem, komunitarizaci veřejných zakázek, finančních sluţeb, právní úpravy některých oblastí dopravy atd. Právní předpoklady pro vybudování jednotného vnitřního trhu vytvořil Jednotný evropský akt, který vstoupil v platnost v roce 1987. Především zavedl pro přijímání harmonizačních směrnic rozhodování v Radě kvalifikovanou většinu, která ve většině případů nahradila aţ dotud uplatňovanou jednomyslnost. Díky tomu bylo koncem roku 1992 realizováno cca 80 % předpokládaných opatření ve formě směrnic implementovaných do vnitrostátních právních řádů členských států.11 Jednotný vnitřní trh Společenství tak vzniká v roce 1993 se vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost. V článku 14 odst. 2 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství je vymezen jako „prostor bez vnitřních hranic, v němţ je zajištěn podle ustanovení této smlouvy volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu“.12 Obchod mezi členskými státy ES není povaţován z právního hlediska za mezinárodní obchod, neboť se uskutečňuje na vnitřním trhu ES podle specifických komunitárních pravidel. Jednotný vnitřní trh je právě upraven Smlouvou o zaloţení ES a mnoţstvím předpisů sekundárního práva včetně judikatury Evropského soudního dvoru.13 Smlouva o EU přinesla v době vzniku jednotného vnitřního trhu řadu nových společných politik, které se na něm uplatňují a které ho kvalitativně odlišují od bývalého společného trhu (např. ochrana spotřebitele, průmyslová politika, hospodářská a sociální soudrţnost, ochrana ţivotního prostředí). Jednotný vnitřní trh byl dále doplněn v roce 1999 měnovou unií jako prvním stadiem hospodářské a měnové unie.14

11

Sagit.cz, Právní poradce, Právo Evropské unie [ citováno dne 22. 11. 2008 ]. Dostupný z:

http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_115.htm. 12


a. s., 2006, s. 134. 13

Rozehnalová, N., Týč, V. Vnější obchodní vztahy Evropské unie. Brno : Masarykova univerzita,

2006, s. 28. 14


http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_115.htm.

11

2. 3. Hospodářská a měnová unie Hospodářská a měnová unie činí další logický krok od společného trhu. Volný pohyb zboţí, sluţeb, osob a kapitálu je doplněn navíc společnou měnou. Tím se na společném trhu odstraňuje společný prvek, který komplikuje obchodní vztahy a také pohyb kapitálu mezi členskými státy na tomto trhu. Tímto rušivým prvkem je kolísání kurzu měn jednotlivých členských států a také moţnost provádět devalvace národních měn. Zavedení společné měny a společná měnová politika jsou podstatným prvkem této etapy. Členské země pozbývají samostatnosti v emisi peněz, v úpravě směnného kurzu a v moţnosti provádět devalvaci, k níţ se předtím mohly uchýlit, kdyţ se dostaly do platebních potíţí. Po vytvoření společného (vnitřního) trhu v západní Evropě koncem roku 1992 se hospodářská unie stala hlavním cílem společného úsilí většiny členských zemí Evropské unie. Po splnění konvergenčních kritérií se v roce 1999 započal přechod k závěrečné fázi hospodářské a měnové unie, která na začátku roku 2002 dospěla k nahrazení doposud obíhajících národních měn novou společnou měnou, eurem.15

15


2002, s. 18.

12

3. VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ V RÁMCI JEDNOTNÉHO VNITŘNÍHO TRHU Základním prvkem jednotného vnitřního trhu jsou čtyři základní svobody, a to volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. Jedná se o realizaci ekonomického prostoru bez vnitřních hranic v rámci unie. Tato kapitola je věnována zaměření na volný pohyb zboţí, protoţe s daným tématem práce úzce souvisí. Volný pohyb zboţí je jedním z hlavních pilířů společného trhu. Předpoklady vytvoření jednotného vnitřního trhu členských států Evropského společenství , které se týkají zboţí, jsou: celní unie, která zahrnuje mezi členskými státy -

zákaz cel na dovozy a vývozy, jakoţ i jakýchkoli dávek s rovnocenným účinkem

-

přijetí jednotného celního tarifu v jejich vztahu ke třetím zemím

zrušení kvantitativních omezení dovozů a vývozů, jakoţ i jakýchkoli opatření s obdobným účinkem zákaz daňové diskriminace dováţeného nebo vyváţeného zboţí (čl. 28 – 29 Smlouvy ES) uzpůsobení státních monopolů obchodní povahy tak, aby byla vyloučena jakákoli diskriminace mezi příslušníky jednotlivých členských států, pokud jde o podmínky nákupu nebo odbytu zboţí regulace státních podpor, aby nedocházelo ke zvýhodňování tuzemských výrobců16 Ustanovení Smlouvy ES o volném pohybu zboţí jsou povaţována za zvlášť důleţitá. Jsou proto Soudním dvorem vykládána především s ohledem na cíle Smlouvy, tedy na to, ţe nelze vytvářet ţádné překáţky volnému pohybu zboţí v rámci jednotného vnitřního trhu. Formálně jsou sice adresována státům, avšak mají přímý účinek v členských státech, takţe jednotlivec se jich můţe dovolávat.

16


a. s., 2006, s. 135.

13

Na základě Dohody o vytvoření Evropského hospodářského prostoru se reţim volného pohybu zboţí vztahuje nejen na členy ES, ale i na Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Jedná se ovšem jen o zónu volného obchodu, nikoli celní unii. Naproti tomu Turecko je na základě dvoustranné dohody součástí celní unie ES.17

3. 1. Zákaz ukládání cel a dávek s rovnocenným účinkem uvnitř Společenství Cla nemohla být mezi členskými státy zrušena okamţitě ke dni vstupu Smlouvy ES v platnost. Postup při postupném rušení cel byl stanoven tak, ţe členské státy se zavázaly především k nezvyšování stávajících cel a nezavádění cel nových. Stávající cla byla postupně odbourávána v průběhu přechodného období, které skončilo úplným zrušením cel uvnitř Společenství v polovině roku 1968. V této souvislosti se objevují dva problémy – co je potřeba povaţovat za clo a co je dávka s obdobným účinkem. Tato záleţitost je upravena čl. 25 Smlouvy ES. Za cla ve smyslu uvedených ustanovení se povaţují i cla fiskální povahy, tedy cla, mající stejný účel jako daně. Rozhodující tedy není účel, pro který je poplatek vybírán, ale skutečnost, ţe je vybírán v návaznosti na přechod zboţí přes státní hranici.18 Za dávku s obdobným ( rovnocenným ) účinkem lze povaţovat dávku vybíranou státem při přechodu zboţí přes hranice, která není v striktním slova smyslu clem, má účinek ekvivalentní clu, pokud jde o jakoukoli peněţitou dávku, jakkoli nízkou, bez ohledu na její označení a způsob aplikace, která je jednostranně uvalena na zboţí domácí nebo zboţí zahraniční z důvodu faktu, ţe zboţí přechází přes hranice. Tuto definici nacházíme v odst. 9 rozhodnutí Komise vs. Itálie19, a jak soud zdůraznil ve stejném odstavci, aby bylo moţné peněţité

17


a. s., 2006, s. 136. 18


a. s., 2006, s. 137. 19

Rozh. č. 24/68 Komise v. Itálie [ 1969 ] ECR 193.

14

dávce připsat efekt ekvivalentní clu, je nutno zváţit tento efekt ve světle cílů dle Smlouvy ES.20 Je – li dávka ukládána podle druhu zboţí bez ohledu na jeho původ, nejde o porušení čl. 25 za splnění těchto tří kumulativních podmínek: dávka je vţdy identická a je součástí všeobecného daňového systému je ukládána vţdy stejným způsobem její výtěţek neslouţí výhradně k prospěchu domácí ( tuzemské ) výroby Poslední podmínka byla shledána nedodrţenou Soudním dvorem ve věci Capolongo vs. Azienda Articola Maya21, kdy dávka z krabic na vejce (dováţených i nedováţených) byla v Itálii vybírána ve prospěch rozvoje papírenského průmyslu, samozřejmě tuzemského.22 Další situací, kdy nehrozí aplikace čl. 25 Smlouvy ES, je vyţadování dávek při přechodu zboţí přes hranice dle komunitární legislativní úpravy v obecném zájmu Společenství, např. směrnice vyţadující veterinární kontroly, inspekce, které jsou povinné a jednotné pro všechny dané druhy zboţí ve Společenství. Takové poplatky za tyto inspekce nesmí převýšit skutečné náklady inspekcí a tyto kontroly musejí napomáhat volnému pohybu zboţí, zejména díky odstraňování překáţek, které by jinak mohly vzejít z jednostranných opatření inspekcí členských států v souladu s dnešním čl. 30 Smlouvy ES.23 Jako příklad uveďme rozh. Komise v. Německo.24 Výjimkou ze zákazu uplatnění kvantitavního omezení je moţnost právě dle výše uvedeného čl. 30 Smlouvy ES (tzv. exempční klauzule) zakázat nebo omezit dovoz, vývoz nebo tranzit zboţí, je-li to odůvodněno:

20

Outlá, V. a kol. Právo Evropské unie. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství

Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, s. 190. 21

Rozh. č. 77/72 Capolongo vs. Azienda Articola Maya [ 1973 ] ECR 611.

22


a. s., 2006, s. 138. 23

Outlá, V. a kol. Právo Evropské unie. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství

Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, s. 192. 24

Rozh. č. 18/87 Komise vs. Německo [ 1988 ] ECR 5427.

15

veřejnou mravností (např. pornografické zboţí) veřejným pořádkem veřejnou bezpečností ochranou zdraví a ţivota lidí a zvířat a ochranou rostlin( nakaţlivé choroby, kontaminace potravin nebo obsah nevyhovujících přísad atd. ) ochranou národních kulturních statků, jeţ mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví ( jedná se o ochranu duševního vlastnictví, tzn. průmyslových a autorských práv – patenty, ochranná známka Společenství ). Tento výčet je taxativní s tím, ţe tyto zákazy a omezení nesmějí slouţit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.25

3. 2. Zrušení kvantitativních omezení a opatření s rovnocenným účinkem Smlouva ES upravuje zrušení kvantitativních omezení a opatření s obdobným účinkem ve čl. 28 – 30. Čl. 28 se týká zakazuje omezení v dovozu, čl. 29 ve vývozu čl. 30 představuje výjimky z výše uvedeného, jedná se o výjimky ex lege. Všechna ustanovení jsou adresována členským státům a zavazují tedy fakticky jejich státní orgány. Jsou ovšem závazná i pro jakékoli nestátní instituce, které vystupují jménem svých států na základě zmocnění. K tomu na příklad rozhodnutí Soudního dvoru ve věci Komise vs. Irsko.26 Irská Rada pro zboţí, která není orgánem státním, ale jen státem podporovaným, propagovala irské zboţí způsobem, který byl shledán způsobilým ovlivňovat chování obchodníků, a tím

25

Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu ( oblast policejní a justiční

spolupráce ). 3. podstatně přepracované a rozšířené vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s. 69. 26

Rozh. č. 249/81 Komise vs. Irsko (Buy Irish) [ 1982 ] ECR 4002.

16

narušovat cíl Společenství, kterým je volný a nerušený obchod mezi členskými státy.27 Jeden z nejdůleţitějších rozsudků ESD, který se týká systémového pojetí volného

pohybu

zboţí

[rozhodnutí

ve

věci

Rewe-Zentral

AG

v.

Bundesmonopolverwaltung für Branntwein (120/78), známější pod označením předmětu sporu - Cassis de Dijon.28 - likér z černého rybízu]. Tzv. Dassonvillská definice ESD stanovila v polovině 70. let příliš široce dosah zakázaných opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení pohybu zboţí. Poté došlo k obratu v jeho rozhodování. V rozhodnutí Cassis de Dijon vzal ESD v úvahu povahu napadeného opatření (tj. zda je obecné nebo zda rozlišuje zboţí domácí a dováţené). Skutečným předmětem sporu byl německý právní předpis, stanovící minimální obsah alkoholu likérů, zahrnujícího i cassis, na 25 %. Francouzský cassis tomuto kritériu nevyhovoval, neboť obsahoval jen 19 %. I kdyţ byl tento německý předpis, zakazující obecně prodej tohoto typu likérů s obsahem alkoholu pod 25 %, aplikován stejným způsobem na jakýkoli likér, byl tím cassis francouzský vyloučen z německého trhu. Soudní dvůr sice aplikoval dassonvillskou definici, avšak s tímto dodatkem: "Překáţky pohybu zboţí uvnitř Společenství, vyplývající z nesouladu mezi právními předpisy jednotlivých států týkajícími se uvádění daných výrobků na trh, jsou akceptovatelné do té míry, v jaké tyto předpisy mohou být uznány za nezbytné pro uspokojení kategorických poţadavků týkajících se zejména účinnosti fiskálního dozoru, ochrany zdraví obyvatelstva, poctivosti obchodních transakcí a ochrany spotřebitele." V dodatku formulovaný princip podstatně zmírňující účinky dassonvillské definice je nazýván první princip Cassis a označován jako "pravidlo rozumu". Počínaje tímto rozhodnutím má Soudní dvůr za to, ţe pouţití opatření obecného dopadu (tj. na zboţí jak dováţené, tak i vlastní) nemusí být porušením čl. 28 Smlouvy ES, je-li nutné k ochraně určitých kategorických poţadavků členských států spadajících do oblasti tzv. veřejného zájmu. Konečné rozhodnutí Soudního dvora bylo však ovlivněno dalším faktorem. Soudní dvůr konstatoval, ţe německý předpis přece jen není v souladu s čl. 28 27


a. s., 2006, s. 139. 28

Rozh. č. 120/78 Cassis de Dijon [ 1979 ] ECR 649.

17

Smlouvy ES, i kdyţ byl přijat v zájmu ochrany zdraví obyvatelstva, ochrany spotřebitele a poctivosti obchodních transakcí, avšak z jiného důvodu. Tímto důvodem byla skutečnost, ţe vyloučení z trhu nebylo nezbytné k tomu, aby bylo dosaţeno poţadovaných cílů. Téhoţ mohlo být dosaţeno řádným označením vlastností výrobku. Tento závěr, který je plně v souladu se směrnicí Komise č. 70/50/EHS, znamenal vznik druhého principu Cassis, který říká, ţe bez řádného důvodu nesmí být bráněno tomu, aby zboţí vyrobené a komercializované v souladu s právem v jednom smluvním státě mohlo být uvedeno na trh jiného smluvního státu. Rozhodnutí ve věci Cassis de Dijon poloţilo základy nového přístupu k uvolnění vnitřního trhu, vyjádřenému v Jednotném evropském aktu. Nyní se Komise koncepčně soustřeďuje spíše na odstraňování rozdílů mezi předpisy jednotlivých členských států, které jsou ve většině případů důvodem opatření omezujících pohyb zboţí. Podnětem k tomu byl Cassis de Dijon, kde za důvod obtíţí byly uvedeny rozdíly v úpravě jednotlivých členských států, pokud jde o podmínky přístupu zboţí na trh. 29

3. 3. Zákaz daňové diskriminace Zákaz daňové diskriminace je uplatňován dle čl. 90 Smlouvy ES ve znění: Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění neţ je to, jemuţ jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí. Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům. Cílem čl. 90 Smlouvy ES je eliminovat všechny formy ochrany, které by měly za následek diskriminaci produktů z jiných členských států v rámci vnitřního zdanění. Čl. 90 Smlouvy ES nejde dále neţ jako pravidlo zamezující diskriminaci,

29


http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_017.htm.

18

nezajišťuje, aby byly všechny daňové hladiny členských států na harmonizační úrovni.30 Daň tedy nesmí diskriminovat dováţené či vyváţené výrobky ani vést k nepřímé ochraně domácích. Zákaz diskriminace se týká nejen výrobků původem z jiného členského státu, ale i výrobků z třetích stran států, které se dostaly do volného oběhu ve Společenství. Pojem podobných výrobků je vykládán velmi široce. Jsou to takové výrobky, které uspokojují stejné potřeby spotřebitelů a mohou být tudíţ předmětem konkurence. Jako příklad si uveďme rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Komise v. Francie, Zdanění lihovin31, kdy lihoviny vyráběné z obilí jak domácí, tak dováţené, byly zdaněny vysokou sazbou, zatímco lihoviny vyráběné z vína a víno samo sazbou podstatně niţší. Vzhledem k tomu, ţe většina lihovin z obilí se do Francie dováţí, zatímco většina lihovin z vína a vína je domácí produkce, došlo tím podle stanoviska Evropského soudního dvoru ke skryté diskriminaci dováţeného zboţí a zvýhodnění zboţí domácího. Tento příklad zároveň ilustruje porušení zákazu obsaţeného v druhé větě čl. 90 Smlouvy ES, kdy není povoleno pouţít daně, která by směřovala k nepřímé ochraně domácích výrobků na úkor výrobků dovezených.32

30

Weatherill, S., Beaumont, P.: EU Law. 3. vydání. London: Penguin books, 1999, s. 466.

31

Rozh. č. 168/78 Komise v. Francie, Zdanění lihovin [ 1980 ] ECR 347.

32


a. s., 2006, s. 155.

19

4. TERITORIÁLNÍ ROZSAH CELNÍ UNIE ES Prvním cílem společného trhu bylo vytvoření celní unie mezi členskými státy, uvnitř které je obchod oproštěn od jakýchkoli překáţek, a která je od třetích států oddělena společnou celní hranicí. Tato hranice je vytvořena okolo celního území ES společnou celní politikou, opírající se o Společný celní sazebník, zemědělské dávky a komunitární celní kodex. 33 Do celní unie ES patří území definované čl. 3 komunitárního celního kodexu ( Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní zákoník Společenství). Toto území není totoţné s územím členských států podle čl. 299 Smlouvy ES. Jedná se o: 1) území členských států: Belgie, Dánsko kromě Farských ostrovů a Grónska, Finsko, Německo kromě ostrova Helgoland, ale navíc území Büsingen, Rakousko, Španělsko kromě ostrovů Ceuta a Mellila, Švédsko, Řecko, Francie kromě zámořských území, Irsko, Itálie kromě obcí Livigno a Campione d´Italia a kromě národních vod jezera Lugano mezi břehem a politickou hranicí zóny mezi Ponte Tresa a Porto Ceresio, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Turecko (od roku 1995), Velká Británie a Severní Irsko včetně Anglo-Normandských ostrovů a ostrova Man. K celnímu území dále patří území úzce spjatá s některými členskými státy – Jungholz a Mittelberg

(Německo,

dohoda

z roku

1964

mezi

Německem

a

Švýcarskem), Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr, Malta, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, francouzské zámořské departmenty ( fr. zkratka DOM – départements d´outre – mer) s výjimkou Saint- Pierre et Miquelon a Mayotte čl. 299 Smlouvy ES jednoznačně prohlašuje aplikovatelnost Smlouvy ES na zámořské francouzské departmenty, pokud jde o volný pohyb zboţí, zemědělskou politiku ( vyjma čl. 40/4 Smlouvy ES ), volné poskytování 33

Svoboda, P. Právo vnějších vztahů Evropské unie. 2. podstatně přepracované vydání. Praha:

Linde Praha, a. s., 2007, s. 175.

20

sluţeb, pravidla hospodářské soutěţe, jistá ochranná opatření ( čl. 108, 109 a 226 Smlouvy ES ) a institucionální ustanovení . 2) země přidruţené k některému členskému státu: Monako k Francii, Vatikán k Itálii 3) Turecko od 1. 1. 1996, a to jen průmyslové výrobky, Andora (dohoda z r. 1990) a San Marino (dohoda z roku 1992) Integrální součástí celního území je teritoriální moře, vnitřní námořní vody a vzdušný prostor členských států.34

34

Svoboda, P. Liberalizace obchodu zboţím v právu Evropské unie. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 14

21

5. PRÁVNÍ ÚPRAVA CELNÍ UNIE ES Společný trh a společná obchodní politika ES jsou zaloţeny na celní unii, která má dvě základní orientace. Dle čl. 23 Smlouvy ES je Společenství zaloţeno na celní unii, která pokrývá veškerý obchod zboţím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím. Proto působí jednak dovnitř, tj. ve vztahu k jednotlivým členským státům, mezi nimiţ ruší cla, ale i navenek, ve vztahu ke třetím subjektům, vůči nimţ uplatňuje společnou celní politiku (dle čl. 26 Smlouvy ES).35 I kdyţ je ES členem nového GATT36 po roce 1994 a WTO a je vázáno mnohostrannými smluvními úpravami, jsou pro vnitřní realizaci celní politiky v ES potřebné komunitární právní předpisy, tedy autonomní nástroje. Dvěma nejdůleţitějšími právními předpisy jsou Jednotný celní tarif ( sazebník ), obsahující jednotná autonomní cla celní unie ES a Celní kodex ( zákoník ), který obsahuje jednotná pravidla celního řízení.37 Další předpisy upravující celní politiku včetně výše uvedených jsou: NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní zákoník Společenství NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla

35


Linde Praha, a. s., 2007, s. 174. 36

Základními znaky celní unie je vytvoření jednoho celního území, odstranění cel a jiných úprav

omezujících obchod mezi jejími členy a uplatňování stejných cel a stejných úprav obchodu kaţdého člena unie při obchodu s územími mimo unii (článek XXIV GATT). 37


a. s., 2006, s. 216.

22

NAŘÍZENÍ KOMISE (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní zákoník Společenství NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1719/2005, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 332/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o celním sazebníku NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1031/2008 ze dne 19. září 2008, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a společném celním sazebníku

5. 1. Jednotný celní tarif Jednotný celní tarif ( téţ Společný celní sazebník) je tím, co odlišuje zónu volného obchodu od celní unie. Při neexistenci cel v rámci zóny volného obchodu importér hledá stát s nejniţší celní sazbou pro dané zboţí. Pouze unifikací cel vzniká přirozená situace, kdy obchodník dopravuje zboţí do zóny volného obchodu nejkratší, resp. nejlevnější cestou.38 Společný celní sazebník je vytvářen od roku 1968, tj. od završení procesu vytváření celní unie. Představuje jeden ze základních prvků nutných pro její fungování. Je vydáván na základě Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku ve znění pozdějších úprav. Nomenklatura je kaţdoročně revidována a doplňována.39

38


Linde Praha, a. s., 2007, s. 174. 39

Rozehnalová, N., Týč, V. Vnější obchodní vztahy Evropské unie. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 95.

23

Přijetí Jednotného společného tarifu souvisí s dvěma pojednávacími koly GATT, zaloţených na zásadě udělování nejvyšších výhod, tj. neudělení jinému státu vyšších výhod neţ smluvním stranám. Jedná se o Dillonovo kolo (19611962) a Kennedyho kolo 1964 – 1967), v jejichţ důsledku poklesla cla mezi signatáři aţ o 40%. Tokijské kolo (1973 – 1979) přineslo další sníţení cel o 30% (v ES o 26%). Uruguayské kolo (1986 – 1993) vedlo k transformaci GATT na WTO. Průměrná celní sazba Společného celního sazebníku v důsledku multilaterálních úmluv klesla na 3,8% hodnoty, přičemţ 8 oblastí je v rámci WTO zcela bezbariérových.40 Společný

celní

sazebník

obsahuje

právě

část

nomenklaturní

(kombinovanou nomenklaturu zboţí a sluţeb) a část sazební se dvěma druhy sazebníků: samostatný (autonomní, základní), uplatňovaný obecně, vycházející z výsledků jednání v rámci GATT a smluvní, který je dán mezinárodními smlouvami ES s nečlenskými státy, a který obsahuje preferenční (niţší) sazby neţ sazebník samostatný.41 Cílem kombinované nomenklatury je sjednotit nomenklatury celního sazebníku a zahraničně-obchodních statistik, předepsaných za účelem dovozních deklarací o dováţeném zboţí. Mezinárodní nomenklatura není jen seznamem zboţí, ale jeho metodickým utříděním podle druhu a míry zpracování. Kaţdoroční aktualizaci kombinované nomenklatury publikuje Komise v Úředním věstníku vţdy před 31. říjnem pro následující rok. Pro správu kombinované nomenklatury je Komisi nápomocen nomenklaturní výbor sloţený ze zástupců členských zemí rozhodujících kvalifikovanou většinou (čl. 26 a čl. 205 Smlouvy ES). V čele tohoto výboru stojí zástupce Komise. Pouţitelnost rozhodnutí přijatých komisí je v případě negativního stanoviska výboru odloţena o 3 měsíce, aby ve věci mohla případně rozhodnout sama Rada. Toto řízení se týká zejména třídění výrobků, změn kombinované nomenklatury atd. 40


Linde Praha, a. s., 2007, s. 174. 41


a. s., 2006, s. 216.

24

Co se týče celních sazeb, stanovení výše cel je výlučně v pravomoci ES, jmenovitě Rady rozhodující kvalifikovanou většinou na návrh Komise ( čl. 26 Smlouvy ES ). Cla jsou ostatně vlastním příjmem společenství, jakkoliv jsou vybírána celními orgány členských států. Státy mají právo na 10% sráţky na reţijní náklady a zbytek jsou povinny odvést do evropského rozpočtu. Cla jsou stanovena jako autonomní nebo jako smluvní. Smluvní cla se aplikují na zboţí pocházející ze států, s nimiţ má Společenství smlouvu obsahující doloţku nejvyšších celních výhod. Autonomní cla se aplikují buď pokud neexistuje smluvní clo nebo je-li smluvní clo vyšší neţ clo autonomní. Jednostrannost přijímání cel je však relativní, protoţe tato cla musí odpovídat multilaterálním mezinárodním závazkům, zejména GATT na základě Listiny koncesí a závazků, která je součástí Marrákešského protokolu, přijatého v rámci Uruguayského kola jednání.42 Celý systém je doplněn Nařízením Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla stanovícím případy, kdy je zboţí propouštěné do volného oběhu nebo vyváţené ze Společenství osvobozeno od dovozního nebo vývozního cla. Dopadá na příklad na osobní majetek fyzických osob dováţených při přenesení jejich obvyklého místa pobytu ze třetí země do Společenství, zboţí dováţené při příleţitosti sňatku, osobní majetek nabytý děděním, vybavení domácnosti určené k zařízení objektu vedlejšího bydlení, zásilky zboţí nepatrné hodnoty, produkty zemědělských producentů pocházející z pozemků nacházejících se ve třetích zemích atd.43

42


Linde Praha, a. s., 2007, s. 176 - 178. 43


2006, s. 95

25

5. 2. TARIC Potřeby celní praxe si vyţádaly vytvoření neustále aktualizovaného sborníku všech momentálně ( byť krátkodobě ) platných celních předpisů i reţimů,a proto byl zaloţen integrovaný celní sazebník TARIC ( fr. tarif integré des Communautés européennes ).44 V souladu s čl. 6 Nařízení Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku vydala Komise publikaci TARIC. TARIC zahrnuje legislativu Společenství, která byla publikována v Official Journal Evropského společenství. TARIC je vydáván Komisí a členskými zeměmi za účelem aplikace opatření Společenství souvisejících s dovozem nebo vývozem zboţí, a je-li to nutné, k obchodu mezi členskými zeměmi. TARIC také slouţí jako základ pro práci s tarifem a soubory tarifu v členských zemích. TARIC je zaloţen na kombinované nomenklatuře, která obsahuje kolem tisíce podpoloţek a vytváří základ společného celního tarifu, slouţí ke sledování statistiky zahraničního obchodu Společenství a obchodu mezi členskými státy. TARIC obsahuje především smluvní celní sazby, tedy sazby pouţívané při obchodování se signatáři Všeobecné dohody o clech a obchodu – GATT, pokud nemají s EU uzavřeny dohody, které by umoţňovaly jejich celní zvýhodnění. Smluvní sazby jsou v současnosti aplikovány například na dovoz z USA, Kanady, Austrálie, Japonska či Nového Zélandu.45 TARIC není sám o sobě právním předpisem, jedná se o databázi, ve které jsou uvedeny jednotlivé celní sazby a kódy pro účely celní deklarace a jednotlivé statistiky. V databázi jsou téţ uvedeny informace o antidumpingových a vyrovnávacích clech, celních preferencích vč. preferenčních celních kvót a stropů, vývozních subvencích, referenčních a minimálních cenách atd.46 44


Linde Praha, a. s., 2007, s. 177. 45

Businessinfo.cz, Zahraniční obchod, Právní prostředí a regulace, Celní problematika [ citováno

dne 11. 6. 2009 ]. Dostupný z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pravni-prostredi-celniproblematika/taric-system-integrovaneho-tarifu/1000487/11564/. 46

Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Společná obchodní politika Evropské Unie.

[citováno dne 11.6.2009]. Dostupný z http://www.businessinfo.cz/files/2005/061123_prirucka_MPO.pdf

26

Databáze

TARIC

je

uvedena

(http://ec.europa.eu/taxation_customs/dds/tarhome_cs.htm)

na a

internetu je

pravidelně

aktualizována.

5. 3. Celní kodex Přijetí Společného celního sazebníku akcelerovalo harmonizaci a posléze unifikaci celních předpisů členských států. Výrobky importované třetími subjekty do ES se zaplacením cla a splněním dalších podmínek ocitají ve volném oběhu. Kdyby členské státy aplikovaly Společný celní sazebník na základě rozdílných zákonných či podzákonných předpisů, neexistovala by jednotná celní bariéra zabraňující diskriminacím nebo roztrţkám (např. rozdíly při vymáhání celního dluhu). Úplná aplikace Společného celního sazebníku si tudíţ vyţádala sblíţení celních předpisů členských států završené přijetím Komunitárního celního kodexu, který byl přijatý 12. října 1992 a účinný od 1. ledna 1994.47 Celní kodex ( téţ celní zákoník ) byl přijat jako Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní zákoník Společenství a vznikl díky nutnosti sjednotit komunitární předpisy do jedné normy pro jednotlivé členské státy ES. Prováděcím předpisem je Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní zákoník Společenství. Celní kodex je základním celním předpisem platným a závazným pro všechny státy ES. Kodex platí pro obchod mezi Společenstvím a třetími zeměmi a pro zboţí, na něţ se vztahují Smlouvy a doplňují ho předpisy přijaté na úrovni Společenství nebo na úrovni národní za účelem jeho provádění. Evropské společenství je zaloţeno na celní unii, proto bylo ţádoucí shromáţdit celní předpisy do jediného kodexu, a to jak v zájmu hospodářských subjektů Společenství, tak celních správ. Kodex obsahuje obecná pravidla a postupy, které zajišťují uplatnění sazebních a ostatních opatření zaváděných na úrovni

47


Linde Praha, a. s., 2007, s. 184.

27

Společenství v rámci obchodu se zboţím mezi Společenstvím a třetími zeměmi, a to včetně opatření v oblasti zemědělské a obchodní politiky.48 Co se týče působnosti Celního zákoníku, jeho rozsah je uveden v čl. 1, 2 a 3. Kodex se tedy vztahuje na: obchod mezi Společenstvím a třetími zeměmi na zboţí, na neţ se vztahují Smlouva o zaloţení Evropského společenství uhlí a oceli, Smlouva o zaloţení Evropského hospodářského společenství nebo Smlouva o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii

Ve čl. 3 Celního kodexu je uveden výčet států celního území, pokud není jinak stanoveno mezinárodními smlouvami. Teritoriálnímu rozsahu celní unie je věnována kapitola 3 této práce.

5. 4. Procedura celního projednávání a celní hodnota Proceduru celního projednání dováţeného výrobku je moţné zjednodušeně vymezit jako: začlenění zboţí pod některou poloţku Společného celního sazebníku výpočet celní hodnoty stanovení původu zboţí vyměření cla Daný postup je jen zdánlivě jednoduchý. Prakticky kaţdá z vymezených fází obsahuje potenciálně řadu problémů a komplikací. Jejich řešení je podmíněno nikoli jednostrannými, autonomními opatřeními, ale spíše mezinárodním sjednocením jednotlivých otázek a následně i postupů.49 48

Businessinfo.cz, Evropská unie, Fakta o EU, Právo EU [ citováno dne 20. 6. 2009 ]. Dostupný z:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pravo-eu/celni-kodex-spolecenstvi-070101/1000459/46670/.

28

Stanovení celní hodnoty má zásadní význam pro vyměření cla, neboť je základem, z něhoţ se vypočítává celní sazba. Celní kodex převzal ustanovení Dohody WTO o provádění článku VII GATT 1994 a vychází v prvé řadě z tzv. převodní hodnoty zboţí. Nelze-li takto určit celní hodnotu zboţí, aplikují se subsidiární pravidla.50 V celním kodexu jsou veškerá pravidla obsaţena v čl. 28 – 36.

5. 5. Pravidla původu zboží Určení původu zboţí je nezbytné pro zařazení zboţí do celního reţimu. Jeli původ zboţí komunitární, clu nepodléhá. U zahraničního (nekomunitárního) zboţí je jeho původ rozhodující pro určení rozhodného celního reţimu. Tam, kde původ zboţí není jednoznačný, se uplatňují tyto metody: země, v níţ bylo zboţí zcela získáno při výrobě zboţí ve více zemích je rozhodující země, kde bylo realizováno poslední podstatné zpracování, které vyústilo v nový výrobek Celní kodex převzal tuto úpravu z Dohody GATT o pravidlech původu.51 Celní zákoník upravuje pravidla původu zboţí ve čl. 22 – 26 v reţimu preferenčního a nepreferenčního původu zboţí. Nepreferenční pravidla původu zboţí se týkají nepreferenčních nástrojů obchodní politiky, jako jsou celní a ochranná opatření. Základní kritéria jsou uvedena ve čl. 23 – 24 . Pravidla o preferenčním původu zboţí jsou uvedena ve čl. 27 Celního kodexu, který stanovuje podmínky pro získání statusu původu zboţí pro to, aby na něj dopadla opatření uvedená v čl. 20 odst. 3 písm. d) nebo e). Pravidla jsou

49


2006, s. 96. 50


a. s., 2006, s. 217. 51

Tamtéţ s. 217.

29

stanovena v dohodách uvedených pod písm. d) nebo postupem projednávání ve výboru. Jsou nedílnou součástí dohod o volném obchodu a smluv o celní unii. I kdyţ tato problematika jiţ jde poněkud mimo samotný Celní zákoník, je vhodné ji zmínit v této souvislosti.52

5. 6. Všeobecný systém preferencí ( GSP ) Uplatňování systému všeobecných celních preferencí je v ES bylo upraveno Nařízením Rady (ES) č. 980/2005 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a dnes je nahrazeno novým Nařízením Rady (ES) č. 732/2008 z 6. 8. 2008, které pokryje období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2011. Systémy celních preferencí jsou obchodně politická opatření, v jejichţ rámci poskytují rozvinuté země či jejich uskupení rozvojovým zemím a územím jednostranně zvýhodněný přístup na vlastní trhy. Děje se tak v souladu s doporučením UNCTAD z roku 1968 a na základě výjimky k doloţce nejvyšších výhod GATT/WTO, přičemţ platí, ţe systém musí být všeobecný, nereciproční a nediskriminační. Opatření mají primárně za cíl napomáhat rozvojovým a zvláště nejméně rozvinutým zemím v odstraňování chudoby, prosazování udrţitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných. Konkrétně mají přispívat k tomu, aby se rozvojové země více zapojovaly do mezinárodního obchodu a zvýšené výnosy plynoucí především z vývozu mohly vyuţívat na podporu vlastních strategií zaměřených na udrţitelný rozvoj a sniţování chudoby. ES zavedly vlastní systém všeobecných celních preferencí známý pod zkratkou GSP („Generalised System of Preferences“) jako první z adresátů doporučení jiţ v roce 1971. V červenci 2004 přijala EU klíčové zásady pro uplatňování systému v období 2006 aţ 2015 s tím, ţe konkrétní provádění bude zajišťováno dílčími nařízeními Rady (ES) vydávanými v průběhu desetiletého cyklu. Prvním nařízením vycházejícím z nových zásad se stalo nařízení Rady (ES) č. 980/2005 z 27. června 2005, jehoţ platnost skončila 31. 12. 2008. Oproti

52


2006, s. 100.

30

předchozí úpravě přineslo výrazné zjednodušení především v tom, ţe redukovalo předchozích 5 interních reţimů na pouhé 3, a to na: základní reţim platný pro všechny rozvojové země a území; zvláštní pobídkový reţim pro udrţitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných (tzv. GSP Plus), v jehoţ rámci mohou získat dodatečné preference ty rozvojové země, které jsou v důsledku nedostatečné diverzifikace a nedostatečného zapojení do mezinárodního obchodního systému zranitelné a které současně přijaly zvláštní závazky a odpovědnosti vyplývající z ratifikace a účinného provádění základních mezinárodních úmluv o lidských a pracovních právech, ochraně ţivotního prostředí a řádně správě věcí veřejných. Seznam zemí, jimţ byl tento reţim přiznán, zveřejňuje Komise samostatnými rozhodnutími; zvláštní reţim pro nejméně rozvinuté země (NRZ) známý pod označením iniciativa EBA („Everything But Arms“ – „Vše kromě zbraní“), jenţ představuje vůbec nejvýhodnější moţné zacházení umoţněním bezcelního a mnoţstevně neomezeného přístupu na trh EU pro všechny výrobky s výjimkou zbraní a střeliva (zbytková cla na rýţi a cukr budou odstraněna k 1. 9., resp. 1. 10. 2009). Země zařazená do tohoto reţimu musí být ze strany OSN klasifikována a uznána za NRZ. V současnosti poţívá výhod tohoto reţimu 50 zemí. Nové nařízení Rady (ES) č. 732/2008 z 6. 8. 2008, které pokryje období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2011, vychází ze stejných zásad a zachovává systém 3 vnitřních reţimů.53

53

Businessinfo.cz, Evropská unie, Společná obchodní politika EU [ citováno dne 25. 6. 2009 ].

Dostupný

z:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/spolecna-obchodni-politika-eu/system-

vseobecnych-celnich-preferenci/1001599/52668/

31

ZÁVĚR Bakalářská práce si kladla za cíl informovat o vývoji celní unie v rámci Evropských společenství a právních úpravách s ní spojených. Věřím, ţe se mi v bakalářské práci povedlo výše uvedeného cíle dosáhnout, i kdyţ se nejednalo o jednoduchou záleţitost. Celní unie v právu ES je opravdu rozsáhlým pojmem, dalo by se i říct, ţe jedním z nejdůleţitějších celé problematiky hospodářské integrace v rámci ES. Avšak naproti tomuto tvrzení mi při psaní práce chyběla moţnost nastudovat si více literatury, která k této tématice není ve velké míře publikována. V práci bylo téţ vyuţito hodně internetových zdrojů, právě vzhledem k aktuálnosti. Věrohodnost těchto zdrojů bohuţel nemohu zaručit, proto jsem se zaměřila na oficiální webové portály Evropské unie a na webové stránky jednotlivých ministerstev. Jako dalších zdrojů bylo vyuţito různých nařízení Rady, nařízení Komise, či Evropských smluv.

32

7. POUŽITÁ LITERATURA 7. 1. Seznam literatury Rozehnalová, N., Týč, V. Vnější obchodní vztahy Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2006 Týč, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5.aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006 Svoboda, P. Liberalizace obchodu zboţím v právu Evropské unie. Praha: C. H. Beck, 2003 Svoboda, P. Právo vnějších vztahů Evropské unie. 2. podstatně přepracované vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2007 Urban, L. Evropský vnitřní trh a příprava České republiky na začlenění. Praha: Linde Praha, a.s., 2002 Outlá, V. a kol. Právo Evropské unie. 2. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008 Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu ( oblast policejní a justiční spolupráce ). 3. podstatně přepracované a rozšířené vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2006 Weatherill, S., Beaumont, P.: EU Law. 3. vydání. London: Penguin books, 1999 Simon, D. Komunitární právní řád. Praha: ASPI, a. s., 2005

33

7. 2. Seznam internetových zdrojů www.businessinfo.cz - Oficiální portál pro podnikání a export www.sagit.cz – Nakladatelství právní a ekonomické literatury Ostrava www.mpo.cz - Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky www.mfcr.cz – Ministerstvo financí České republiky www.cs.mfcr.cz/cmsgrc - Celní správa České republiky www.europa.eu – Portál Evropské unie www.euroskop.cz - stránky o Evropské unii

34

EVROPSKÁ UNIE JAKO CELNÍ UNIE

Recommend Documents