Turecko jako součást procesu rozšiřování Evropské unie?

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Turecko jako součást procesu rozšiřování Evropské unie? Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Petr Strejček, MBA

Ladislava Zítková

Brno 2012

Touto cestou bych velmi ráda poděkovala vedoucímu této bakalářské práce, panu Mgr. Petru Strejčkovi, MBA, který mně dopomohl k jejímu vzniku – děkuji za jeho čas při konzultacích a podnětné rady pro psaní. Zvláštní poděkování patří vedoucímu Ústavu financí, panu doc. Ing. Luborovi Lacinovi, Ph.D., jenž mě dovedl k psaní práce právě na toto téma. Avšak největší slova díků náleží mým rodičům a blízkým, kteří mě po celou dobu studia podporovali, ačkoliv věřím, že to mnohdy nebyl vůbec jednoduchý úkol!

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma „Turecko jako součást procesu rozšiřování Evropské unie?“ vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Petra Strejčka, MBA. Veškeré prameny, ze kterých jsem čerpala, uvádím v seznamu použitých zdrojů.

V Brně dne 25. května 2012

__________________

Abstrakt ZÍTKOVÁ, Ladislava. Turecko jako součást procesu rozšiřování Evropské unie?. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita, 2012. Bakalářská práce se zabývá možnými dopady vstupu Turecka do Evropské unie právě na evropský celek se zaměřením na hlediska ekonomická a pohled na stránku případného mocenského rozdělení a čerpání dotací země ze strukturálních fondů daného evropského celku. Klíčová slova Turecko, Turecká republika, Evropská unie (EU), evropská integrace, vstup Turecka do EU, ekonomika Turecka, ekonomika EU, vnější vztahy EU, zahraniční politika Turecka, Evropský parlament, Rada EU, fondy EU.

Abstract ZÍTKOVÁ, Ladislava. Turkey as part of the European Union enlargement?. Bachelor thesis. Brno: Mendel University, 2012. Bachelor thesis discusses the possible impacts of Turkey's accession to the European Union to the European unit, with a focus on economic aspects and view at the site of power allocation and pumping grants of land from the European Structural Funds whole. Keywords Turkey, Turkish republic, European Union (EU), European integration, Turkey´s accession to the EU, Turkey´s economy, economy of the EU, external relations of the EU, Turkey´s foreign policy, European Parliament, Council of the EU, EU funds.

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

11

2

Cíl a metodika práce

12

2.1

Cíl práce .................................................................................................... 12

2.2 Metodika práce ......................................................................................... 12 3

Rešerše literatury 3.1

14

Evropská unie ........................................................................................... 14

3.1.1

Současná kritéria a proces vstupu země do Evropské unie ............. 15

3.1.2

Současní členové a kandidáti Evropské unie ................................... 15

3.2 Turecká republika ..................................................................................... 17 3.2.1

Klíčové ekonomické ukazatele Turecka, jejich vývoj a komparace s průměrnými hodnotami Evropské unie a Chorvatska .................. 19

3.2.2

Politická situace Turecké republiky ................................................ 25

3.3 Společná historie Evropské unie a Turecké republiky ............................ 28 3.3.1 4

Přístupová jednání Turecka do Evropské unie ............................... 30

Praktická část 4.1

33

Případný dopad vstupu Turecké republiky do Evropské unie z ekonomického pohledu integračního celku.......................................... 33

4.2 Případný dopad vstupu Turecka do Evropské unie z pohledu rozdělení moci v rámci Evropské unie .................................................................... 39 4.2.1

Evropská rada .................................................................................. 40

4.2.2

Evropský parlament ......................................................................... 41

4.2.3

Rada Evropské unie ......................................................................... 43

4.2.4

Evropská komise ............................................................................. 44

4.3 Případný dopad vstupu Turecka do Evropské unie z pohledu fondů Evropské unie .......................................................................................... 45 4.4 Dopad rozhovorů o přistoupení Turecké republiky do Evropské unie na současnou vnitrostátní a zahraniční politiku ..................................... 50

5

4.4.1

Pohled z perspektivy států evropského integračního celku ............ 50

4.4.2

Pohled z turecké perspektivy .......................................................... 52

Diskuze a závěr

56

Obsah

6

6

Seznam citované literatury a jiných informačních zdrojů 6.1

59

Knižní zdroje ............................................................................................ 59

6.2 Elektronické zdroje .................................................................................. 60 7

Přílohy

69

7.1

Obrázky .................................................................................................... 69

7.2

Tabulky .................................................................................................... 82

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1

Současní členové a kandidáti vstupu do Evropské unie

69

Obr. 2

Zjednodušená mapa Turecka

70

Obr. 3

Současná věková pyramida Turecké republiky a Evropské unie

70

Obr. 4

Simulace jednomyslného hlasování v Radě EU (kdy je proti návrhu jeden stát)

71

Obr. 5

Skladba příjmů rozpočtu EU

72

Obr. 6

Finanční rámec výdajů rozpočtu EU na rok 2007 až 2013

72

Obr. 7

Národní příspěvky do rozpočtu Evropské unie [mil. €] za rok 2010 pro EU27

73

Obr. 8

Příjmy [mil. €] do rozpočtu EU za rok 2000 až 2010

73

Obr. 9

Finanční prostředky proudící do jednotlivých zemí vyjádřené [mil. €] za rok 2007

74


74


75


75

Finanční prostředky proudící do jednotlivých zemí vyjádřené v procentech hrubého národního důchodu za rok 2007

76


76


77


77

Finanční prostředky obdržené z rozpočtu EU jednotlivými zeměmi vyjádřené [mil. €] za rok 2007

78


78


79


79

Obr. 10 Obr. 11 Obr. 12 Obr. 13 Obr. 14 Obr. 15 Obr. 16 Obr. 17 Obr. 18 Obr. 19 Obr. 20

Seznam obrázků

Obr. 21

Obr. 22

Obr. 23

Obr. 24

8

Finanční prostředky obdržené z rozpočtu EU jednotlivými zeměmi vyjádřené v procentech hrubého národního důchodu za rok 2007

80


80


81


81

Seznam tabulek

9

Seznam tabulek Tab. 1

Vývoj hrubého domácího produktu na obyvatele [PPP] od roku 2000 do roku 2010 v Evropské unii, Turecké republice a Chorvatsku

19

Vývoj tempa reálného HDP [%] od roku 2000 až do roku 2011 s predikcí na roky 2012 a 2013 pro Evropskou unii, Tureckou republiku a Chorvatsko

20

Podíl státního dluhu na HDP od roku 2000 do roku 2011 [%] pro Evropskou unii, Tureckou republiku a Chorvatsko

21

Vývoj salda obchodní bilance [%] na HDP od roku 2000 do roku 2010 v Evropské unii, Turecké republice a Chorvatsku

22

Roční průměrná míra změny inflace od roku 2000 do roku 2011 [%] pro Evropskou unii, Tureckou republiku a Chorvatsko

23

Průměrná roční míra nezaměstnanosti [%] pro Evropskou unii, Tureckou republiku a Chorvatsko pro rok 2000 až 2011

24

Tab. 7

Volební výsledky Turecké republiky ze dne 12. června 2011

25

Tab. 8

Srovnání vládního dluhu v procentech HDP Evropské unie a Turecké republiky od roku 2000 do roku 2011

34

Srovnání průměrného věku obyvatel v Evropské unii a Turecké republice od roku 2000 do roku 2011

35

Srovnání regionálních rozdílů (východ vs. západ) v Turecké republice

36

Tab. 11

Vývoj zahraničního obchodu v Turecké republice [v mil. €]

37

Tab. 12

Vývoj toků v zahraničním obchodu v Turecké republice

38

Tab. 13

Vývoj průměrného přílivu přímých zahraničních investic a výdajů v poměru k HDP [%]

38

Odhad celkového počtu obyvatel vybraných států Evropské unie a Turecké republiky do roku 2050

40

Finanční pomoc Turecké republice z Evropské unie v rámci nástroje předvstupní pomoci (IPA) [v €]

47

Celkové příjmy a výdaje rozpočtu EU za rok 2010 pro jednotlivé členské země

48

Procentuální vyjádření veřejného mínění Evropské unie na vstup Turecka do EU

50

Tab. 2

Tab. 3 Tab. 4

Tab. 5

Tab. 6

Tab. 9 Tab. 10

Tab. 14 Tab. 15 Tab. 16 Tab. 17

Seznam tabulek

Tab. 18 Tab. 19

Tab. 20 Tab. 21

Tab. 22 Tab. 23 Tab. 24

10

Současní největší příznivci a odpůrci (z řad států) vstupu Turecké republiky do Evropské unie

52

Veřejné mínění Turecké republiky se vyjádřilo na otázku: „Obecně řečeno, myslíte si, že turecké členství v Evropské unii je:“

54

Současné složení vlády Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) v Turecké republice

82

Počet mandátů členských států v Evropském parlamentu k příslušnému funkčnímu období (členské země jsou seřazené podle celkového počtu obyvatel k 1. lednu roku 2011)

83

Váha hlasů v Evropském parlamentu na milion obyvatel v jednotlivých členských zemích

84

Počet a váha hlasů (na milion obyvatel) jednotlivých členských zemí v Radě Evropské unie

85

Procentuální vyjádření veřejného mínění Evropské unie jako celku na případný vstup daných zemí do EU

86

Úvod

11

1 Úvod Diskuse o přijetí Turecké republiky za právoplatného člena Evropské unie je do dnešní doby stále velice aktuálním tématem, ačkoliv je řešena napříč celým evropským kontinentem již několik desítek let. Tato integrace by byla stále velmi důležitým milníkem jak pro turecký stát, tak pro evropský celek a všechny obchodní partnery nebo státy přilehlé k jejich hranici. Na turecký vstup je možno nahlížet hned z několika úhlů pohledů, ať již z politických, ekonomických, kulturních, náboženských a dalších – nikoliv však méně významných. Stejně tak, jak je mnoho argumentů proti vstupu, i pro toto spojení je důvodů celá řada. V současné době lze z kladných například jmenovat posílení vlivu Unie v zemích východní Asie a Blízkého východu, či zařazení Evropy do více tolerantní a multikulturní roviny smýšlení díky odlišnostem Turecka. Do záporných se důrazně řadí hlavně nedodržování lidských práv a svobod v této zemi, na evropské poměry velká míra terorismu, Kyperská, Kurdská a Arménská otázka. Také většina hodnot muslimsky smýšlejících lidí se může jevit evropským zemím přinejmenším jako nestandardní. Mnoho důvodů lze však řadit do obou skupin argumentů. Z předchozího výčtu je patrné, že názory na turecký vstup do evropského integračního celku jsou rozporuplné a značně složité. Velmi se liší pohledy nejen napříč státy, ale odlišují se také u veřejného mínění obyvatel v Evropě i v Turecké republice. Ačkoliv spolu bude mnoho předchozích jmenovaných témat souviset, primárně se v této práci zabývám názory na případné dopady z hlediska ekonomického, mocenského rozložení sil v orgánech a institucích EU, čerpání finančních prostředků z evropského rozpočtu a současné vnitrostátní a zahraniční politiky. Turecká republika se již po dlouhá léta snaží o to, aby se stala členským státem Evropské unie. Cítí se být, ačkoliv je na hranici mezi Evropou a Asií, větší měrou europeismistická. I přes to, že jí bylo mnohokrát nabízeno stát se právoplatným partnerem Unie, Turecká republika stále nesouhlasí s některými členskými státy, které poukazují na to, že by se neměla zařadit do dalšího plánovaného rozšíření evropského integračního celku. Tato multikulturní země s výhodnou geografickou polohou se nyní jako kandidátská země nepřetržitě snaží „bojovat“ a měnit ústavní zákony, transformovat svou fungující tržní ekonomiku a usilovat o splnění většiny předložených požadavků Unie. Svým snažením chce dospět do fáze, kdy přesvědčí všechny členské země EU, aby jí daly svůj hlas v otázce přistoupení coby právoplatného člena evropského celku. Třebaže Turci připojení k Evropě považují za součást jejich historické orientace na cestě k další modernizaci země, jedná se o nejvíce odlišnou kandidátskou zemi v celé historii dřívějšího Evropského společenství a dnešní Unie.


12

2 Cíl a metodika práce 2.1 Cíl práce Hlavním cílem mojí bakalářské práce je určit možné dopady vstupu Turecké republiky do Evropské unie právě na evropský celek s intencionální tendencí na hlediska ekonomická, pohled na stránku případného mocenského rozdělení, čerpání finančních prostředků země z rozpočtu daného evropského celku a na současnou vnitrostátní a zahraniční politiku. Přínosem práce bude pro mne a případné čtenáře hlubší porozumění problematice vstupu Turecka do Evropské unie a určení dopadů podle výše zadaných kritérií. Práce si nedává za cíl vyřešit otázku, zdali se má Turecko stát součástí procesu rozšiřování Evropské unie, ale udává potenciální důsledky, které by v tomto případě nastaly z hledisek zmíněných v předchozím odstavci, a již nastalou konsekvenci na politiku zúčastněných celků.

2.2 Metodika práce Vlastní práce se skládá ze dvou hlavních bloků, kterými jsou rešerše literatury a praktická část. První úsek se zabývá teoretickou částí: kapitoly jsou členěny s logickou návazností na Evropskou unii (důraz je kladen na současná kritéria a proces vstupu země do EU, dále na současné členy a kandidáty Unie) a popis současného stavu Turecké republiky (pozornost je upřena na historii, politickou situaci a současné ekonomické ukazatele země v komparaci s evropským průměrem a Chorvatskem); dále je uvedena společná historie státu a daného evropského celku – rozveden je hlavně současný stav jejich přístupových jednání. Text těchto bloků je stavěn nejen na vlastních znalostech, ale také na domácí i zahraniční odborné literatuře a elektronických zdrojích týkajících se této problematiky. Veškeré použité zdroje a případné přílohy jsou uvedeny na konci práce. Druhá část je zaměřena prakticky – primárně je věnována vstupu Turecka do Evropské unie a možným dopadům právě na evropský celek. Práce je koherentně dělena za pomoci čtyř základních elementů, kterými jsou zkoumané oblasti z pohledu ekonomického, rozdělení moci v institucích EU a odvodů a příjmů finančních prostředků do a z evropského rozpočtu. Poslední podkapitola je věnována dopadům na současnou vnitrostátní a zahraniční politiku státu a daného evropského celku (největší příznivce a opozici vstupu této kandidátské země do Unie). Sektor ekonomický je směřován do oblasti hospodářské politiky, tedy hlavně na politiku fiskální, měnovou, soudružnosti a politiku zaměstnanosti. Druhý a třetí úsek se zabývá stránkou dopadů počtu obyvatelstva Turecké republiky – respektive mocenským rozdělením v hlavních institucích EU, případným odváděním finančních prostředků do rozpočtu Unie a následným čerpáním dotací země z fondů evropského celku. Poslední oddíl zahrnuje náhledy dopadu vstupu Turecka do Evropské unie na současnou vnitrostátní


13

a zahraniční politiku z perspektivy států evropského integračního celku i z pohledu Turecké republiky – důraz je kladen na vyjádření nejvyšších státních představitelů čtyř nejlidnatějších zemí EU v opozici s tureckou vládou (zohledněno je také veřejné mínění v zúčastněných celcích). Podrobné statistické údaje jsou čerpány převážně z Evropského statistického úřadu (Eurostatu), Tureckého statistického úřadu (Turkstatu) a průzkumů veřejného mínění Eurobarometrem; pasáže jsou stavěny nejen na vlastních znalostech, ale také na nastudované domácí i zahraniční odborné literatuře a elektronických zdrojích. Opět jsou veškeré zdroje citovány na konci práce, kde jsou také uvedeny případné přílohy. Závěr je věnován analytické diskusi a zhodnocení celé práce.

Rešerše literatury

14

3 Rešerše literatury Úsek rešerše literatury je směřován na proces integrace Turecké republiky do Evropské unie, proto je v následujících kapitolách představeno společenství států Evropská unie, stát Turecká republika a jejich společná historie, týkající se tureckého vstupu do evropského integračního celku. Oddíl Evropské unie je primárně zaměřen na kritéria a proces vstupu, současné členy a kandidáty Evropské unie. Část o Turecké republice se elementárně zabývá obecnou charakteristikou země, politickou situací a současnými ekonomickými ukazateli země v komparaci s průměrnými hodnotami Evropské unie a Chorvatska, která má být v dohledné době přijato za členskou zemi. V sektoru o společné historii jsou uvedeny zásadní momenty spojující Tureckou republiku a Evropskou unii. Kapitola je doplněna o přístupové rozhovory (a jejich současný stav) tureckého státu do Evropského společenství zemí.

3.1 Evropská unie Název Evropská unie byl utvořen Smlouvou o Evropské unii (podepsána byla v Maastrichtu dne 7. února 1992 a vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1993 [Ministerstvo financí ČR, 2005]) a představuje sdružení demokratických národů Evropy spjatých na základě již založených Evropských společenství. Hlavním cílem Unie je utváření vztahů mezi členskými státy stojících na principu soudržnosti a solidarity za podmínky respektování pravomocí organizačně nižších státních celků. [Euroskop, 1992] „Den zrodu“ Evropské unie lze však přisoudit 9. květnu 1950 (9. květen je dnes oslavován coby Den Evropy), kdy francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman ve svém projevu vyjádřil myšlenku sloučení tehdejší Francie a Spolkové republiky Německa za účelem propojení jejich zdrojů uhlí a oceli v nové mezinárodní organizaci. [Europa, 2010] Základem evropské integrace se tedy stala tzv. Pařížská smlouva, která vstoupila v platnost 23. července 1952 (podepsaná byla v Paříži dne 18. dubna 1951). Touto smlouvou vstoupila nakonec Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko do Evropského společenství uhlí o oceli (ESUO). [Ministerstvo financí ČR, 2005] Cílem těchto zemí bylo propojit trh s uhelnými a ocelářskými produkty. Dalšími zakládajícími smlouvami, které stály na počátku vzniku Evropské unie a posunuly Evropské společenství uhlí a oceli do další fáze, byly tzv. Římské smlouvy. Vstoupily v platnost dne 1. ledna 1958 (podepsány byly v Římě dne 25. března 1957 stejným seskupením států jako Pařížská smlouva). Tyto pakty založily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EUROATOM). Cílem Evropského hospodářského společenství bylo propojení hospodářských politik států za účelem vytvoření společného trhu. Hlavním záměrem Evropského společenství pro atomovou energii byl především nadnárodní dozor nad štěpným materiálem. [Ministerstvo financí ČR, 2005]


3.1.1

15

Současná kritéria a proces vstupu země do Evropské unie

Do roku 1993 byly podstatné podmínky vstupu zemí do Evropské unie obsaženy v základních smlouvách Evropského společenství. V případě, že však v této době o přístup do evropského integračního celku měly zájem i země ze střední a východní Evropy, které měly zpravidla rozdílnou ekonomickou situaci od dosavadních členských států, bylo nutné definovat nová kritéria členství. Tyto obecně závazné podmínky byly projednány na zasedání Evropské rady v Kodani dne 21. a 22. června 1993. [European Parliament, 1993] Na zasedání Evropské rady 15. a 16. prosince 1995 v Madridu byla tzv. Kodaňská kritéria schválena a byl připsán dodatek acquis communautaire (viz 3. bod kritérií členství). [European Parliament, 1995] Kritéria členství vyžadují po kandidátské zemi splnění všech tří následujících bodů:  stabilitu institucí zaručujících demokracii, právní řád, lidská práva a respektování a ochranu menšin;  existenci fungujícího tržního hospodářství, stejně jako schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními silami v rámci Unie;  schopnost převzít závazky vyplývající ze členství, včetně dodržování cílů politické, hospodářské a měnové unie. [European Commision, 2011] První kritérium je politického rázu, druhé hospodářského a třetí se týká schopnosti státu dostát svým závazkům vyplývajícím ze smluv s Evropskou unií. Kritéria byla ustanovena pro plynulejší proces sjednocení kandidátských zemí s evropským celkem. Avšak i přes zdárné splnění podmínek EU disponuje právem rozhodovat, kdy a které kandidátské země se stanou novými členskými zeměmi a do Unie přistoupí. [Evropská komise, 2011] [Maršíková, 2011] 3.1.2

Současní členové a kandidáti Evropské unie

Členské země, kandidátské, potenciální kandidátské a země, které odmítly vstoupit do EU v referendu, jsou znázorněny na mapě v přílohách na obrázku číslo 1. Zobrazují aktuální stav k prvnímu čtvrtletí roku 2012. Mezi současné členské země Evropské unie se řadí Belgie (jedná se o zakládající zemi), Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie (jedná se o zakládající zemi), Irsko, Itálie (jedná se o zakládající zemi), Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko (jedná se o zakládající zemi), Maďarsko, Malta, Německo (jedná se o zakládající zemi), Nizozemsko (jedná se o zakládající zemi), Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království. [Euroskop, 2012] Prvního rozšíření se evropský celek, který do té doby sdružoval šest států, dočkal 1. ledna 1973, a to o nové členské státy Dánsko (země zažádala o členství dne 10. srpna 1961), Irsko (země zažádala o členství dne 31. července 1961) a Spojené království (země zažádala o členství dne 9. srpna 1961). Druhé rozší-


16

ření o stát Řecko (země zažádala o členství dne 8. června 1958) proběhlo 1. ledna 1981. Španělsko (země zažádala o členství dne 28. července 1977) a Portugalsko (země zažádala o členství dne 28. března 1977) se přidalo v rámci třetího rozšíření ES 1. ledna 1986. Na 15 zemí se Evropské společenství počtvrté rozšířilo 1. ledna 1995 o státy Finsko (země zažádala o členství dne 18. března 1992), Rakousko (země zažádala o členství dne 17. července 1989) a Švédsko (země zažádala o členství dne 1. července 1991). Páté největší rozšíření Evropské unie proběhlo 1. května 2004 o Českou republiku (přihlášku země podala 17. ledna 1996), Estonsko (přihlášku země podala 24. listopadu 1995), Kypr (přihlášku země podala 3. července 1990), Litvu (přihlášku země podala 8. prosince 1995), Lotyšsko (přihlášku země podala 13. října 1995), Maďarsko (přihlášku země podala 31. března 1994), Maltu (přihlášku země podala 16. července 1990), Polsko (přihlášku země podala 5. dubna 1994), Slovensko (přihlášku země podala 27. června 1995) a Slovinsko (přihlášku země podala 10. června 1996). Zatím posledním šestým rozšířením se Evropská unie 1. ledna 2007 rozrostla o Bulharsko (přihlášku země podala 14. prosince 1995) a Rumunsko (přihlášku země podala 22. června 1995). [Evropská unie, 2005] Norsko a Švýcarsko jsou země, které v referendu odmítly vstup do Evropské unie, ačkoliv obě splňují podmínky vstupu. Obyvatelé Norska dvakrát (25. září 1972 a 28. listopadu 1994) vyjádřili svůj nesouhlas pro zahájení přístupových jednání s Evropskou unií, jelikož se převážně severní část země obávala o příjmy jedněch z nejrozšířenějších odvětví ve státě, což jsou zemědělství a rybolov. [Fiala, Pitrová, 2008] Švýcarští obyvatelé odmítli svůj vstup do Evropského hospodářského prostoru (EHP) v referendu 6. prosince 1992 (účast občanů: 78,7 %; pro vstup hlasovalo 49,7 % a proti 50,3 %), a proto byla přihláška o jejich členství odložena. [Fendrychová, 2008] Do současných kandidátských zemí Evropské unie patří Černá Hora (přihláška byla podána 15. prosince 2008) [Černá, 2009], Chorvatsko (přihláška byla podána 14. dubna 2003; členem Evropské unie se země stane s největší pravděpodobností 1. července 2013) [Euractiv, 2011], Srbsko (přihláška byla podána 22. prosince 2009) [Euractiv, 2010], Island (přihláška byla podána 23. července 2009) [Česká televize, 2009], Makedonie (přihláška byla podána 22. března 2004) [Europeum, 2012] a Turecká republika (přihláška byla podána 14. dubna 1987) [Euractiv, 2011]. Jako potenciální kandidátské země jsou uváděny Albánie (28. dubna 2009 podala přihlášku ke členství) [Evropská komise, 2011], Bosna a Hercegovina (nová centrální vláda země v čele s předsedou Vjekoslavem Bevandou hodlá do konce června 2012 podat oficiální přihlášku po splnění všech potřebných podmínek) [Euroactiv, 2012] a Kosovo. [Euroskop, 2012]


17

3.2 Turecká republika Turecká republika (Türkiye Cumhuriyeti) [Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2012], jak zní oficiální název státu Turecka, je demokratická země nacházející se geograficky na pomezí jihovýchodní Evropy a na jihozápadě asijského kontinentu – z méně než jedné dvacetiny (jedná se cca o 3 % země) na okrajové části Balkánského poloostrova a z větší části na poloostrově Malá Asie. [Pirický, 2006] (Zjednodušená mapa státu je znázorněna v přílohách na obrázku číslo 2.) Celková rozloha státu je 783 562 km2. [Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2012] Asijská část Turecka je oddělena od východní Thrákie, jak je evropská část nazývána, na severu země Černým mořem, dále na západě úžinami Bospor a Dardanely, mezi nimiž se nachází Marmarské moře, a na jihu mořem Středozemním. Na evropském kontinentu Turecko sousedí s Bulharskem a Řeckem, na asijském s Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem, Íránem, Irákem a Sýrií. [Pirický, 2006] Dějiny dnešní Turecké republiky se začaly psát po 1. světové válce, kdy národní shromáždění v Ankaře 1. listopadu 1922 rozhodlo o zrušení sultanátu tehdejší Osmanské říše, která měla velmi striktní islámský charakter. Hlavním městem byl Konstantinopol. V současnosti je toto město známé jako Istanbul, který je dodnes velkolepým obchodním centrem, kde dříve končila tzv. hedvábná stezka. Pod vedením vojevůdce Mustava Kemala se dne 29. října 1923 Turecko stalo republikou. [Pirický, 2006] Mustafa Kemal Atatürk, dodnes přezdíván též jako duchovní vůdce a otec Turecka, měl vizi o jednotné Turecké republice, kde se propojí strategicky smýšlející Turci s moderní kulturou v jedno, z důvodu zajištění budoucího blaha a pokroku pro svou vlast. Aby dosáhl svého cíle, započal proces tvorby a přechodu na stát moderního typu – zahájil proces sekularizace a zavedl mnohé reformy, které se vyznačovaly typizací do civilizace západních zemí. (Hlavním záměrem bylo odsunout islám z veřejného života. Mezi význačné změny doby patří zrušení polygamie, zlepšení postavení žen a jejich zrovnoprávnění s muži, modifikace v oblékání, reforma písma, tureckého jazyka a kalendáře a mnoho dalších.) Hlavním městem je od vzniku republiky Ankara. [Pirický, 2006] Mezi další velkoměsta (nad 1 milion obyvatel) se řadí Izmir, Bursa, Adana a Gaziantep. [U.S. Department of State, 2012] V Turecku je spravováno 81 provincií. Celkový počet obyvatel je 74 724 269 (informace k 31. 12. 2011) [CIA, 2012]. Díky strategické poloze je v Turecku pestré národnostní složení zaručující směsici kultur. Kolem 15. století zde byla lidská rasa europoidního rázu. Až postupem času, při stále častějším střetávání kultur, se rozšířila do europoidní až mongoloidní. Vývoj počtu obyvatelstva je neustále rostoucí – tvoří exponenciální křivku, oproti evropskému trendu, který dle statistických údajů bude do budoucna neustále klesat. Ale i Turecko se již nachází v poslední 4. fázi demografické revoluce, tedy v nízkém růstu. Vykazuje moderní reprodukční chování postindustriální společnosti, jelikož je nízká míra porodnosti i úmrtnosti. [Hanus, Šídlo, 2011]


18

Úředním jazykem země je turečtina. Mezi další používané jazyky v zemi patří kurdština, arabština či bulharština. Užívaným písmem je latinka. Nejrozšířenějším náboženstvím je islám - většinu obyvatel tvoří sunnitští muslimové. Měna státu je 1 Nová turecká lira (jednotka: 1 TRY) obsahující 100 kurušů. [Zwettler, Rybová, 2009] Ačkoliv se Turecko nachází v subtropickém páse, pro jeho velkou rozmanitost právě v nadmořské výšce a ve vzdálenosti od rozsáhlých vodních ploch, dochází zde k velkým klimatickým rozdílům, hlavně k odlišnostem v teplotách a srážkách. Typické středomořské podnebí je charakteristické pro nížiny a přímořské oblasti. Zde je znatelně vyšší hustota zalidnění. Naopak horské až semiaridní kontinentální podnebí je příznačné pro vnitrozemí, jelikož zde přes vysoká pohoří lemující Anatolskou náhorní plošinu nepronikají přímořské vlivy. [Zwettler, Rybová, 2009] Turecko je také známé díky své bohaté fauně a flóře, a to zejména u pobřeží, kde se nachází vegetační pás středomořského křovinatého lesu. V horském prostředí Anatolie se spíše setkáváme se stepí mírného pásu. [Pirický, 2006] V zemědělství je vysoký podíl ekonomicky aktivních obyvatel, a proto má v zemi velký význam i intenzitu, ačkoliv je neefektivní a zastaralý.


3.2.1

19

Klíčové ekonomické ukazatele Turecka, jejich vývoj a komparace s průměrnými hodnotami Evropské unie a Chorvatska

Jedním z nejdůležitějších a nejširších měřítek, kterým se dá výkonnost ekonomiky země měřit, je hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele v paritě kupní síly (zkratka PPP z anglického purchasing power parity). Vývoj v Turecku tohoto ukazatele zaznamenal sice v posledních letech růst, avšak stále se nemůže rovnat průměru dvaceti sedmi členských států Evropské unie. Jeho evoluci lze pozorovat v následující tabulce, kde můžete vidět srovnání s průměrem členských zemí EU a Chorvatskem, které by s největší pravděpodobností mělo být přijato ještě tento rok za členský stát EU. Tab. 1

Vývoj hrubého domácího produktu na obyvatele [PPP] od roku 2000 do roku 2010 v Evropské unii, Turecké republice a Chorvatsku

Rok Evropská unie Turecká republika Chorvatsko 2000 100,0 44,0 50,0 2001 100,0 39,0 51,0 2002 100,0 37,0 52,0 2003 100,0 37,0 55,0 2004 100,0 40,0 56,0 2005 100,0 43,0 57,0 2006 100,0 45,0 58,0 2007 100,0 46,0 61,0 2008 100,0 47,0 64,0 2009 100,0 46,0 64,0 2010 100,0 49,0 61,0 Zdroj: Eurostat, 2012

Ačkoliv se Turecká republika zdá být v tomto ukazateli velmi zaostalá oproti státům EU, které mají trvalý průměr 100 PPP, existují i členské země, které v roce 2010 podle Evropského statistického úřadu též nedosáhly ani hodnoty 60 PPP. K těmto státům se řadí Bulharsko (44 PPP), Lotyšsko (51 PPP), Litva (57 PPP) a Rumunsko (46 PPP). Chorvatsko tuto hodnotu v roce 2010 přesáhlo o pouhou jednu jednotku parity kupní síly.


20

Souvisejícím ukazatelem je procentní změna tempa růstu (vždy oproti minulému roku) reálného HDP, kde Turecko za poslední roky dosahovalo velmi vysokých hodnot a v prognóze na rok 2012 a 2013 s přehledem převyšuje průměr států Evropské unie i dalších velkých států ve světě. Vývoj tohoto ukazatele můžete pozorovat v následující tabulce. Tab. 2

Vývoj tempa reálného HDP [%] od roku 2000 až do roku 2011 s predikcí na roky 2012 a 2013 pro Evropskou unii, Tureckou republiku a Chorvatsko

Rok Evropská unie Turecká republika Chorvatsko 2000 I3,9 I6,8 I3,8 2001 I2,2 -5,7 I3,7 2002 I1,3 I6,2 I4,9 2003 I1,4 I5,3 I5,4 2004 I2,5 I9,4 I4,1 2005 I2,0 I8,4 I4,3 2006 I3,3 I6,9 I4,9 2007 I3,2 I4,7 I5,1 2008 I0,3 I0,7 I2,2 2009 -4,3 -4,8 -6,0 2010 I2,0 I9,0 -1,2 2011 I1,5 I7,5 I0,6 2012 I0,0 I3,0 I0,8 2013 I1,5 I4,1 I1,2 Zdroj: Eurostat, 2012

Tyto výsledky tempa růstu reálného HDP znamenají celosvětově jednu z prvních příček od roku 2010 pro Tureckou republiku, jelikož předstihla nejen EU, ale také Spojené státy, Japonsko a další světově významné země. V prognóze zveřejněné Eurostatem na rok 2012 a 2013 tomu tak má být i nadále a dá se tedy předpokládat, že ekonomický vývoj Turecka se bude rok od roku zvyšovat.


21

Jedním z velmi důležitých ukazatelů je procentuální podíl státního dluhu na HDP, kde Turecko začalo v poslední dekádě vykazovat velmi optimistický trend v porovnání s většinou členských států Evropské unie. Tento vývoj můžete opět vidět v následující tabulce. (Nejsou v ní však uvedeny všechny údaje, protože jsou na statistických internetových úřadech nedostupné.) Tab. 3

Podíl státního dluhu na HDP od roku 2000 do roku 2011 [%] pro Evropskou unii, Tureckou republiku a Chorvatsko

Rok Evropská unie Turecká republika Chorvatsko 2000 61,9 2001 61,0 104,4 2002 60,4 I 93,0 40,0 2003 61,9 I 85,1 40,9 2004 62,3 I 59,2 43,2 2005 62,8 I 52,3 43,7 2006 61,5 I 46,1 35,5 2007 59,0 I 39,4 32,9 2008 62,5 I 39,5 28,9 2009 74,8 I 45,4 35,3 2010 80,0 2011 82,5 Zdroj: Eurostat, 2012

Od roku 2001 se Turecké republice i Chorvatsku daří alespoň mírně redukovat státní dluh, což se však nedá říct o všech státech Evropské unie. Podle Eurostatu má rostoucí trend tohoto ukazatele převážná většina evropských zemí. Průměrný podíl státního dluhu na HDP v roce 2011 zvyšovaly státy jako Belgie (98,0 %), Irsko (108,2 %), Řecko (165,3 %), Francie (85,8 %), Itálie (120,1 %) a Portugalsko (107,8 %).


22

K neméně důležitému měřítku úrovně ekonomiky patří saldo obchodní bilance v procentech na HDP, které ukazuje poměr importu a exportu v zemi. Následující tabulka představuje komparaci tohoto procentuálního poměru v Evropské unii, Turecké republice a v Chorvatsku. Tab. 4

Vývoj salda obchodní bilance [%] na HDP od roku 2000 do roku 2010 v Evropské unii, Turecké republice a Chorvatsku

Rok Evropská unie Turecká republika Chorvatsko 2000 I -10,8 2001 I I 4,3 2002 I I -0,7 2003 I I -6,6 2004 I -35,7 I -11,5 2005 I -83,5 I -17,8 2006 I-139,6 I -25,6 I -22,6 2007 -125,9 I -27,9 I -22,9 2008 -255,4 I -28,1 I -23,7 2009 I -98,9 I -10,0 I -16,8 2010 I-104,3 I -35,9 I -13,5 Zdroj: Eurostat, BusinessInfo, 2012

(V tabulce nejsou uvedeny všechny údaje z důvodu nedostupnosti na oficiálních internetových stránkách statistického úřadu.) Turecká republika se v poslední dekádě vyznačovala převažujícím importem nad exportem, což je patrné i od roku 2004 v Evropské unii, kdy bylo přijato velké množství dnes již členských států. Podobná ekonomická situace nastala také v Chorvatsku. Podle Eurostatu v roce 2010 převažoval export nad importem v Belgii (5,2 %), Dánsku (13,0 %), Německu (141,5 %), Estonsku (0,5 %), Irsku (0,8 %), Lotyšsku (0,5 %), Litvě (0,4 %), Lucemburku (3,1 %), Maďarsku (1,1 %), Nizozemí (38,6 %), Rakousku (8,5 %), Finsku (3,3 %) a Švédsku (23,0 %).


23

K dalším velmi důležitým ukazatelům vývoje ekonomiky v zemi patří míra inflace. Komparaci této míry pro EU, Turecko a Chorvatsko můžete vidět v následující tabulce, která ji srovnává za pomoci harmonizovaných indexů spotřebitelských cen (HICP) vytvořených pro mezinárodní srovnání inflace spotřebitelských cen. Tab. 5

Roční průměrná míra změny inflace od roku 2000 do roku 2011 [%] pro Evropskou unii, Tureckou republiku a Chorvatsko

Rok Evropská unie Turecká republika Chorvatsko 2000 1,9 53,2 4,5 2001 2,2 56,8 4,3 2002 2,1 47,0 2,5 2003 2,0 25,3 2,4 2004 2,0 10,1 2,1 2005 2,2 I 8,1 3,0 2006 2,2 I 9,3 3,3 2007 2,3 I 8,8 2,7 2008 3,7 10,4 5,8 2009 1,0 I 6,3 2,2 2010 2,1 I 8,6 1,1 2011 3,1 I 6,5 2,2 Zdroj: Eurostat, 2012

Ačkoliv Turecko ještě před rokem 2000 vykazovalo velmi vysokou pádivou inflaci (např. v roce 1997 mělo 85,6 %), od roku 2003 ji země začala značně snižovat a roku 2005 dosáhla jednociferné mírné inflace. Takovýto pohyb míry k lepšímu není ve statistických údajích často k vidění. I když Turecká republika stále nedosahuje kvalit průměru Evropské unie (a ani Chorvatska), lze do budoucna očekávat další zlepšení situace a klesající trend této křivky. Ke stavu k roku 2011 lze dodat, že Bulharsko (6 %), Lotyšsko (6,9 %) a Rumunsko (9,1 %), ačkoliv jsou členskými zeměmi EU, také podle Eurostatu dosahují na evropské poměry poměrně vysoké míry inflace.


24

Mezi další důležité ukazatele bezesporu patří míra nezaměstnanosti, ukazující celkové zdraví ekonomiky země. Ačkoliv jsou v Turecku velké regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti, v následující tabulce můžete sledovat průměr tohoto ukazatele v zemi ve srovnání s průměrem všech členských států Evropské unie a Chorvatskem. Tab. 6

Průměrná roční míra nezaměstnanosti [%] pro Evropskou unii, Tureckou republiku a Chorvatsko pro rok 2000 až 2011

Rok Evropská unie Turecká republika Chorvatsko 2000 8,8 2001 8,6 2002 8,9 I 14,8 2003 9,1 I 14,2 2004 9,2 I 13,7 2005 9,0 I 9,2 I 12,7 2006 8,3 I 8,7 I 11,2 2007 7,2 I 8,8 I 9,0 2008 7,1 I 9,7 I 8,4 2009 9,0 12,5 I 9,1 2010 9,7 10,7 I 11,8 2011 9,7 I 8,8 I 13,5 Zdroj: Eurostat, 2012

V tabulce vidíme, že Turecko se pohybuje v posledních letech okolo průměrné míry nezaměstnanosti, která se vyskytuje v Evropské unii. V roce 2011 bylo Turecko pod její hranicí. Ačkoliv Chorvatsko bude s vysokou pravděpodobností brzy přijato za členský stát, jeho míra nezaměstnanosti je vyšší než v Turecké republice, kde tento ukazatel osciluje okolo hranice 10 %. V porovnání s dalšími členskými státy dle Eurostatu lze říci, že v roce 2011 mělo velké množství států hodnotu vyšší než 10 %. Těmito státy jsou: Bulharsko (11,2 %), Estonsko (12,5 %), Irsko (14,4 %), Řecko (17,7 %), Španělsko (21,7 %), Lotyšsko (15,4 %), Litva (15,4 %), Maďarsko (10,9 %), Portugalsko (12,9 %) a Slovensko (13,5 %). Velkou mírou nezaměstnanosti v Turecku trpí převážně ženy a mladší ročníky, tedy lidé od 15 do 24 let.


3.2.2

25

Politická situace Turecké republiky

Turecká republika je parlamentní demokracie se systémem založeným na občanském právu, který byl modifikován z různých evropských právních systémů (převážně ze švýcarského občanského zákoníku). Do politiky země tedy nezasahuje islám, ale spíše armáda a ústavní soud, které mají na evropské poměry poměrně velké pravomoci, a civilní demokracie je tedy nižší než v evropských státech. Hlavním představitelem státu byl přímou volbou zvolen 28. srpna 2007 prezident Abdullah Gül (na pětileté funkční období s možností být zvolen dvakrát v řadě za sebou). Předsedou vlády se stal poprvé 14. března 2003 z řad členů parlamentu Recep Tayyip Erdoğan. Premiérem je nyní již potřetí v řadě a těší se velké oblíbenosti mezi občany ve státě. Kabinet obsahující Radu ministrů navrhuje předseda vlády a schvaluje prezident. (Současný přehled ministrů lze nalézt v přílohách v tabulce číslo 20.) Poslední volby do jednokomorového Velkého národního shromáždění proběhly 12. června 2011 a 550 mandátů (čtyřleté funkční období, voleno demokratickým způsobem) [CIA, 2012] bylo rozděleno následovně: Tab. 7

Volební výsledky Turecké republiky ze dne 12. června 2011

Politické strany ve volbách Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) Republikánská lidová strana (CHP) Strana národního hnutí (MHP) Nezávislí Ostatní politické strany

Politická pozice strany

Získaný podíl ve volbách

Získaný počet mandátů

pravicová

49,8 %

326

levicová

25,9 %

135

13 %

53

6,6 % 4,7 %

36

pravicová

Zdroj: CIA, 2012

Z tabulky vyplývá, že Strana spravedlnosti a rozvoje, vyznačující se ideologií umírněného islamismu a ekonomického liberalismu, získala největší podíl hlasů a tudíž i 326 mandátů v parlamentu. Není to však dvoutřetinová ústavní většina. Z této strany vzešel i současný prezident, premiér a celá Rada ministrů Díky této prozápadní straně, která prosadila mnoho politických a ekonomických reforem, získalo Turecko status kandidátské země a byla s ní zahájena přístupová jednání o vstupu do Evropské unie. Opoziční stranou pro AKP se stala Republikánská lidová strana, která se přiklání ke kemalismu a sociální demokracii. Byla založena již v dřívějších dobách samotným Mustafou Kemalem Atatürkem. Získala poměrně nižší počet mandátů než AKP, a to 135. Poslední stranou, která se prosadila ve volbách, je Strana národního hnutí s 53 mandáty.


26

Je to krajně pravicová a nacionalistická strana. Hlasy pro další strany, které se účastnily voleb, ale nedostaly se do parlamentu, jsou v tabulce zahrnuty v ostatních politických stranách. Hranice pro stranické získání mandátů je 10 %. Výjimkou jsou nezávislí kandidáti, na které klauzule o výše psaném omezení neplatí. Proto získali 36 mandátů. [Turecko, 2010] Dřívější Erdoğanova vláda vytrvale pracovala na přistoupení státu k Unii, kde byly klíčové otázky směřovány na řešení svobody projevu a spory s Kyprem. [Baindbridge, 2009] Nicméně v poslední předvolební kampani AKP naprosto chyběla vyjádření, týkající se tureckého vstupu do EU. Jedním z hlavních témat byla kurdská otázka. [Idnes, 2011] Kurdové jsou pevně zakořeněný národ v oblasti mezi státy Turecka, Íránu, Iráku a Sýrie, v takzvaném Kurdistánu. Zde jich žije asi 15 miliónů, ale sčítání těchto obyvatel není přesné, jelikož se ke kurdské národnosti bojí velká část přihlásit. Kontroverze v Turecku vůči Kurdům se ve větší míře spustila poté, co Turecká republika příliš prosazovala asimilaci Kurdů způsobem důraznějším, než bylo zvykem v ostatních státech: zřeknutí se nacionalismu, jakožto i vlastního jazyka (kurdštiny). Proti opatřením turecké vlády se začaly formovat vesnické gardy a také Kurdská strana pracujících (PKK). Tyto povstalecké snahy byly podporovány i teroristickými útoky, které byly exemplárně krutě potlačeny tureckou armádou. Zničeno a vypáleno bylo mnoho kurdských příbytků, což mělo za následek mnoho mrtvých. Situace vyústila v tzv. válku v Kurdistánu. [Pirický, 2006] Do dnešního dne zemřelo mnoho lidí. Situace nebyla stále uspokojivě vyřešena ani pro jednu zúčastněnou stranu. Další z palčivých témat, které zatěžují vstup Turecka do EU, jak již bylo zmíněno, je otázka sporu s Řeckem o Kypr a nerostné bohatství Egejského moře (těžba ropy je velmi důležitá pro energetickou politiku obou zemí). Celý spor se dal do pohybu 15. července 1974, kdy kyperští Řekové svrhli vojenským převratem na Kypru vládu. To mělo za následek tureckou invazi, která započala 20. července stejného roku a měla „ochránit“ tamější obyvatelstvo. Celý akt byl legitimně zaštítěn Garanční smlouvou z roku 1960 Tureckem, Řeckem a Spojeným královstvím. Avšak nelegálním aktem ze strany Turecka bylo zůstat na tzv. „zelené linii“ mezi dnes již řeckým a tureckým Kyprem. [Nekvapil, 2008] Důležitým činitelem, proč se EU nakonec rozhodla zahájit přístupová jednání s Tureckem, byl i fakt, že Turci začali podporovat sjednocení Kypru v projektu nazvaném Annanův plán. Ačkoliv tento krok nebyl pro kyperské Turky jistě jednoduchým rozhodnutím, byli o to více negativně překvapeni situací, která následovala. Plán byl v referendu 24. dubna 2004 kyperskými Řeky odmítnut a naopak tureckými Řeky přijat. Nejvíce tedy Turecko zřejmě rozhořčil paradoxní fakt, kdy Unie zaujala následující stanovisko: za tento překvapivý čin byli kyperští Řekové týden po plebiscitu „odměněni“ – byli přijati do Evropské unie. Nyní po vstupu Kyperské republiky (do které není zařazena mezinárodně neuznaná Severokyperská turecká republika prohlášená Tureckem 15. listopadu 1983 za nezávislou) do Evropské unie, již není evropský celek pouhým pozorovatelem této závažné situace, ale tento stav se stal jeho vnitřním problémem. [Nekvapil, 2008]


27

Dalším historickým faktorem, táhnoucím se do dnešních dní, patří bezesporu otázka Arménské genocidy vedená v průběhu 1. světové války. Světová politika považuje přinejmenším za problematické neuznání zločinu vyvražďování národních příslušníků dnešní Arménie Tureckou republikou. Ta to však považuje za velmi problematické hned z několika důvodů. V tehdejší době nebylo Turecko republikou, ale součástí Osmanské říše a nejpravděpodobněji vyšel rozkaz přímo z úst tehdejšího ministra války Envera Paşi. Dále neexistuje žádný důkaz, že by toto vyhlazování vedl některý z čelních představitelů pozdější Turecké republiky. [Nekvapil, 2008] Opět je více než jasné, že spor bude mít dlouhého trvání, jelikož se v obou případech jedná o velmi citlivé a nacionalistické téma. Úhrnem lze říci, že Turecká republika nemá příliš dobré sousedské vztahy se skoro žádným přilehlým státem. Ať se jedná již o zmíněné vztahy s Řeckem o rozdělený Kypr a Arménií ohledně jejich genocidy za 1. světové války, nebo s Bulharskem, kde se nyní jedná o finanční odškodnění za nucený odsun Bulharů Turky ještě za dob Osmanské říše v roce 1913. A jelikož je Bulharsko členskou zemí EU, jedná se o další poměrně závažnou překážku, kterou bude muset Turecká republika překonat při snaze o vstup do Unie. [Euroskop, 2010] Další sousední země, se kterými má Turecko komplikované vztahy, jsou Sýrie, kde se klíčovým problémem stal arabsko-izraelský konflikt, a Írán, ve kterém má zásadní vliv na politiku islám. Od něho se odvíjí veškeré íránské problémy. V poslední době se však Turecko snaží být mediátorem mezi Íránem a světem. Jedinými státy, se kterými má Turecko poměrně dobré vztahy, jsou Gruzie a Ázerbájdžán, ke kterým jsou však přilehlí jen malou částí hranice, a Irák. S ním měli nepřátelské vztahy pouze za vlády Saddáma Husajna kvůli dobrým tureckým vztahům s USA. Mezi další země, se kterými Turecko v politických vztazích naopak sympatizuje, patří Rusko. Oba státy mají mezi sebou bohaté obchodně-ekonomické vztahy. [BusinessInfo, 2011] Jelikož je země součástí Severoatlantické aliance (NATO), má díky svému privilegovanému a strategickému geopolitickému postavení vedle Evropské unie a své ekonomické a vojenské síle velký význam v celém eurostředomořském regionu. [Cihelková, 2010] Turecko se například snaží aktivně angažovat v řešení krize v Egyptě a v obnově Libye. [BusinessInfo, 2011] Republika je součástí i dalších několika důležitých mezinárodních a multilaterálních organizací. [Burrell, Oskam, 2005]


28

3.3 Společná historie Evropské unie a Turecké republiky Na rozdíl od různých evropských seskupení dávala smlouva o Evropském hospodářském společenství možnost stát se partnerem organizace, v čemž Turecká republika okamžitě viděla mnoho ekonomických a politických příležitostí. Proto 31. července 1959 [Cicekli, 2012] Turecko využilo možnosti podat přihlášku do EHS a tímto krokem požádalo o přidružené členství. Jednání se však značně protahovala, protože turecká vláda měla mnoho požadavků. Například žádala země EHS o každoroční rozvojovou pomoc ve výši 100 miliónů dolarů, možnost volného pohybu zaměstnanců do zemí EHS, či neomezený přístup na trh pro své vývozní artikly. Některé země Společenství po tomto kroku dávaly jasně najevo, že Turecko stejně nesplňuje všechna kritéria pro vstup do Společenství a nejsou demokracií respektující základní lidská práva. Jiné členské země se domnívaly, že by podepsání dohody o přidružení posílilo právě onu demokracii v Turecku. [Faucompret, Konings, 2008] Nakonec byla 12. září 1963 [Rep. of Turkey Ministry of Foreign Affairs, 2011] podepsána tzv. Ankarská dohoda o přidružení, která si dala za cíl vytvořit celní unii s Tureckem a s perspektivou pro případné členství Turecka v EHS. Podepsán byl rovněž první finanční protokol přidružený k dohodě. Tehdejší ministr zahraničních věcí Feridun Cemal Erkin tehdy prohlásil: „Podpisem dohody o přidružení Turecko otevřelo novou kapitolu ve vztazích s Evropou. To může přinést významné úspěchy a potvrdit správnost evropského směřování Turecka.“ K dohodě se též vyjádřil i tehdejší předseda Evropské komise Walter Hallstein, který dodal: „Evropa a Turecko sledují společné politické, ekonomické a vojenské cíle, které mohou vést k plnému členství Turecka v EHS.“ [Faucompret, Konings, 2008] 13. listopadu 1970 byl v Bruselu podepsán druhý dodatkový a finanční protokol, který přichystal předpoklady k vytvoření celní unie. [Rep. of Turkey Ministry of Foreign Affairs, 2011] Od 17. října 1973 si však Evropské společenství prošlo jednou z největších krizí s arabskými zeměmi produkujícími ropu. Bylo uvaleno embargo na Nizozemí, které veřejně sympatizovalo s Izraelí. [History Commons, 2009] Celá situace negativně ovlivnila vztahy ES a Turecka. Jednáním mezi EU a Tureckou republikou samozřejmě nepomohl ani fakt, že 12. září 1980 byl proveden převrat v Turecku, který měl za následek pozastavení Asociační dohody o přidružení až do září 1986. [Euractiv, 2011] Nakonec však po mnoha diskuzích mezi Společenstvím a Tureckem byla 14. dubna 1987 podána tureckou vládou oficiální žádost o plné členství v Evropském hospodářském společenství. [Faucompret, Konings, 2008] 18. prosince 1989 byla Evropskou komisí turecká žádost o členství odmítnuta. Země dostatečně neplnila politická a ekonomická kritéria, neustále zde byla porušována lidská práva a přetrvávala turecká přítomnost na Kypru od invaze v červenci 1974. [Euractiv, 2011] 6. března 1995 je rozhodnutím Rady dotvořena celní unie mezi Tureckem a Evropskou unií. 1. ledna 1996 vstupuje v platnost. [Evropská komise, 2010]


29

Evropská komise 16. července 1997 přednáší dokument „Agenda 2000 – pro silnější a širší Unii“ s posudkem Turecka ohledně vhodnosti členství země v Evropské unii. Na základě summitu Evropské rady v Lucemburku z prosince 1997 se Turecko může začít ucházet o členství v EU. Stále ale není zařazeno mezi země, se kterými EU navazuje vstupní rozhovory. Statut kandidátské země byl Turecku přiznán až na summitu Evropské rady 10. a 11. prosince 1999 v Helsinkách. Než však Turecko mohlo začít vyjednávat podmínky vstupu, je Radě 8. listopadu 2000 předložena celková zpráva o rozšiřování, kde jsou mimo jiné identifikovány okruhy, které musí Turecko splnit před vstupem do EU. 7. až 11. prosince 2000, kdy zasedala Evropská rada v Nice, byl uvítán turecký pokrok v realizaci předvstupní strategie do Evropské unie. Dokument „Přístupového partnerství“ byl 8. listopadu 2000 odsouhlasen všemi členskými státy. [Evropská unie, 2005] V březnu 2001 byl předložen první Národní akční plán, který se však nesetkal s příliš dobrým přijetím od Evropské unie. Odpovídal velmi nejasně na nejdůležitější otázky doby, jako byla situace s Kyprem, zacházení s menšinami či role armády. Vzápětí v říjnu 2001 turecké Národní shromáždění přijalo první sérii reforem obsahujících přes třicet ústavních dodatků. Ty významně změnily k lepšímu omezování lidských práv a svobod. Schválení nového balíčku reforem tureckého trestního zákoníku a protiteroristických práv bylo dosaženo parlamentem v únoru 2002. V srpnu téhož roku prošel čtvrtý reformní balík, obsahující mimo jiné legalizaci vysílání a soukromého doučování v kurdském jazyce, či zrušení trestu smrti v době míru. Přes všechny tyto snahy však Komise vyjádřila jasné stanovisko, že Turecko má před sebou ještě dlouhou cestu ke splnění kodaňských kritérií a přistoupení do evropského celku. [Faucompret, Konings, 2008] Evropská rada v Kodani 12. prosince 2002 měla pro Turecko sice povzbudivá slova, závěry však neukazovaly jasná stanoviska EU k tureckému přistoupení. Rada opět odložila rozhodnutí o zahájení přístupových jednání, což dalo do pohybu nové reformní hnutí v Turecku. Parlament se usnesl na celkových sedmi reformních balíčcích, které zahrnovaly také dvě sady změn Ústavy. [Togan, Hoekman, 2005] Rada EU v květnu 2003 přijímá revizi přístupového partnerství mezi Evropskou unií a Tureckou republikou. Schválené bylo v dubnu 2001. Evropská komise uveřejňuje i nadále pravidelné zprávy o postupu Turecka, jako jsou schválení zákona omezujícího moc armády v zemi z 30. července 2003 či reforma trestního zákoníku z 26. září 2004. V říjnu 2004 Komise přijímá doporučení na přistoupení Turecka a dokument, kde jsou za pomoci analýz popsány případné perspektivy daného členství. 17. prosince 2004 jsou stanoveny podmínky Evropskou radou pro zahájení přístupových jednání. 29. července 2005 Turecko podepisuje protokol o rozšíření celní unie o dalších deset států, ale přidává zde prohlášení, že ani tímto podpisem neuznává řeckou Kyperskou republiku, ačkoliv na tomto kroku EU již několikrát trvala. I přes to jsou 3. října 2005 zahájena přístupová jednání a následně začínají analytická porovnávání právních předpisů Turecka s předpisy EU. Tento postup se nazývá screening. [Euractiv,


30

2011] Od roku 2006 jsou v následujících měsících zahajována jednání o přístupových kapitolách. 3.3.1

Přístupová jednání Turecka do Evropské unie

Podmínkou vstupu Turecké republiky do Evropské unie je úspěšné dokončení přístupových jednání. Podle mínění britského ministerstva zahraničí je hrubým odhadem pro splnění všech oblastí jednání, které jsou všeobecně nazývány kapitoly, alespoň deset let. Do dnešního dne bylo otevřeno pouze 13 kapitol z 35, které je třeba uzavřít pro úspěšný vstup země do Evropské unie. Další nezbytnou podmínkou pro začlenění státu je též jednomyslná shoda všech členských zemí na přístupu do EU. Tedy ani přes skutečnost, že Turecká republika čeká na vstup již dlouhá léta, se země neblíží začlenění do evropské integrace. [BBC News, 2012] V následujícím výčtu je vypsáno všech 35 přístupových kapitol s datem, kdy byly otevřeny (stav je uveden k 30. červnu 2010): 1. volný pohyb zboží (kapitola doposud neotevřena), 2. volný pohyb pracovníků (kapitola doposud neotevřena), 3. právo usazování a volného pohybu služeb (kapitola doposud neotevřena), 4. volný pohyb kapitálu (kapitola otevřena 19. prosince 2008), 5. veřejné zakázky (kapitola doposud neotevřena), 6. právo obchodních společností (kapitola otevřena 17. června 2008), 7. práva duševního vlastnictví (kapitola otevřena 17. června 2008), 8. politika hospodářské soutěže (kapitola doposud neotevřena), 9. finanční služby (kapitola doposud neotevřena), 10. informační společnost a média (kapitola doposud neotevřena), 11. zemědělství a rozvoj venkova (kapitola doposud neotevřena), 12. bezpečnost potravin, veterinární a rostlinolékařské politiky (kapitola otevřena 30. června 2010), 13. rybolov (kapitola doposud neotevřena), 14. doprava (kapitola doposud neotevřena), 15. energetika (kapitola doposud neotevřena), 16. daně (kapitola otevřena 30. června 2009), 17. hospodářská a měnová politika (kapitola doposud neotevřena), 18. statistika (kapitola otevřena 26. června 2007), 19. sociální politika a zaměstnanost (kapitola doposud neotevřena), 20. politika podnikání a průmyslu (kapitola otevřena 29. března 2007), 21. transevropské sítě (kapitola otevřena 19. prosince 2007),


31

22. regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů (kapitola doposud neotevřena), 23. soudnictví a základní práva (kapitola doposud neotevřena), 24. spravedlnost, svoboda a bezpečnost (kapitola doposud neotevřena), 25. Věda a výzkum (kapitola otevřena 12. června 2006), 26. vzdělávání a kultura (kapitola doposud neotevřena), 27. životní prostředí (kapitola otevřena 21. prosince 2009), 28. ochrana spotřebitele a ochrana zdraví (kapitola otevřena 19. prosince 2007), 29. celní unie (kapitola doposud neotevřena), 30. vnější vztahy (kapitola doposud neotevřena), 31. zahraniční, bezpečnostní a obranná politika (kapitola doposud neotevřena), 32. finanční kontrola (kapitola otevřena 26. června 2007), 33. finanční a rozpočtová ustanovení (kapitola doposud neotevřena), 34. instituce (kapitola doposud neotevřena), 35. ostatní témata (kapitola doposud neotevřena). [Europa, 2010] Zpráva o pokroku Turecka za rok 2011 (z 12. října 2011) vydaná Evropskou komisí připouští, že země učinila velký pokrok v plnění určitých přístupových kapitol. Také zdůrazňuje, že pokrok musí být uskutečněn zejména v urovnání vztahů s Kyprem, zajištění svobody projevu a dostání svým povinnostem vyplývajících z Celní unie. Jedná se zejména o otevření přístavů a letišť pro kyperské občany a společnosti. [Europa, 2011] Druhou rovinou celé záležitosti je, že Turecká republika je nepříjemně překvapena stanoviskem kyperských Řeků, kteří v referendu odmítli přijmout Annanův plán, týkající se sjednocení Kypru. Volili „ne“, ačkoliv kyperští Turci „ano“. [Nekvapil, 2008] Jedinou přístupovou kapitolou, která byla do dnešního dne předběžně uzavřena (splněna byla dne 12. června 2006), je kapitola 25 o vědě a výzkumu. [Europa, 2010] Další kapitolou, která je potenciálně připravena k uzavření, je kapitola číslo 8 o politice hospodářské soutěže. Jelikož Turecko neuplatňuje dodatkový protokol k Ankarské dohodě o přidružení, podepsaný 23. listopadu 1970 (ohledně tureckých vtahů s Kyprem), [Europa, 1970] Rada v prosinci 2006 rozhodla, že nebude otevřena žádná ze souvisejících kapitol – a žádná tedy ani uzavřena. Jedná se o kapitoly: volný pohyb zboží, právo usazování a volného pohybu služeb, finanční služby, zemědělství a rozvoj venkova, rybolov, doprava, celní unie a vnější vztahy. Dokud stát nebude řádně plnit všechny závazky, těchto osm kapitol bude nadále pro Tureckou republiku zmrazeno. [Evropská komise, 2010] Politická kritéria jsou nadále dostatečně plněna vládou prostřednictvím práce na realizaci ústavních reforem z roku 2010. Povzbudivým signálem pro Evropskou unii bylo také zřízení speciálního Ministerstva pro záležitosti EU.


32

Ohledně mezinárodních vztahů s Řeckem pokračují snahy o oboustranné zlepšení vztahů. Komise však neshledala žádný pokrok směrem k urovnání vztahů s Kyperskou republikou, kromě tureckého vyjádření podpory pro případná vyjednávání ohledně celkového urovnání kyperské otázky s vedoucími představiteli země pod záštitou generálního tajemníka OSN. Na plenárním zasedání Evropského parlamentu také bylo zdůrazněno, že by Turecko v co nejbližší době mělo nalézt politické řešení kurdské otázky. Zpravodajka Evropského parlamentu pro Turecko Ria Oomen-Ruijten prohlásila o oblastech zahraniční a sousedské politiky: „Vzájemná závislost EU a Turecka, zdůrazněná v tomto usnesení, přinese pozitivní výsledky jen tehdy, pokud bude zasazena do kontextu vzájemných závazků. Pro Turecko to znamená konkrétní výsledky v procesu reforem a zlepšení bilaterálních vztahů se svými sousedy. Pro EU pak obnovené úsilí na vytvoření podmínek pro otevření dalších kapitol.“ [Evropský parlament, 2010] Evropská unie je i nadále spokojena s postupem v záležitostech turecké legislativy, jelikož stále zlepšuje svoji schopnost přijímat závazky vyplývající ze členství v Unii. Především je spokojena s postupy a výsledky v oblasti práv obchodních společností, statistik a transevropských sítí, jejichž význam při rozšiřování EU neustále roste. Jsou důležité pro funkční propojení a fungování národních infrastrukturních sítí. [Evropská komise, 2010] O zlepšení je však nadále třeba usilovat hlavně u zvyšování správních kapacit na prosazování a uplatňování právních předpisů souvisejících s Unií, dále v oblastech životního prostředí, veřejných zakázek, volného pohybu služeb, sociální politiky zaměstnanosti a v daňové soustavě. [Europa, 2010] Ekonomická kritéria budou plněna v případě, že turecká vláda urychlí realizaci komplexního programu strukturálních reforem v rámci jejich tržní ekonomiky, aby se byla schopna vyrovnat ve střednědobém horizontu s konkurenčními tlaky a tržními silami v rámci Unie. Ačkoliv turecká ekonomika stále výrazně roste (tažena převážně silnou domácí poptávkou zejména v průmyslovém sektoru, zaručující silný růst míry zaměstnanosti a značný pád nezaměstnanosti), je ohrožena makroekonomická stabilita země z důvodu rekordního růstu obchodního schodku v zemi. [Europa, 2010] V energetické bezpečnosti je Turecko vnímáno Evropskou unií jako velmi významný partner. I nadále pokračují přípravy v projektu Nabucco (plynovod vedoucí z oblasti Kaspického moře do Rakouska), který má diverzifikovat zdroje zemního plynu a snížit závislost evropských států na Rusku. [Česká televize, 2009]

Praktická část

33

4 Praktická část Praktická část odhaluje případné dopady na Evropskou unii za přijetí Turecké republiky jako jejího právoplatného člena. Kapitola si dává za cíl zaměřit se pouze na anticipaci z ekonomického hlediska směřované převážně na hospodářskou politiku integračního celku, na stránku potenciálního mocenského rozdělení v rámci EU a na pohled odvodů a příjmů finančních prostředků do a z evropského rozpočtu. Výčet dopadů je doplněn o současnou vnitrostátní a zahraniční politiku Turecké republiky v názorové opozici čtyř nejlidnatějších zemí Evropské unie.

4.1 Případný dopad vstupu Turecké republiky do Evropské unie z ekonomického pohledu integračního celku Turecká republika má vysoký počet obyvatel i velký zemědělský sektor, ale naopak nízkou úroveň příjmů do rozpočtu státu. Dalo by se tedy očekávat, že případný ekonomický dopad na Evropskou unii bude markantní. Ale na základě komparace klíčových ekonomických ukazatelů Turecké republiky a Evropské unie z kapitoly 2.2.3 vyplývá, že vstup by nárazově pocítila především turecká ekonomika, nikoliv ekonomiky jednotlivých států či Evropské unie jako celku. Také z článku Kirsty Hughes plyne, že Turecko má vzhledem k velkému počtu obyvatel jen malý objem ekonomiky. Proto je nepravděpodobné, že by se jednalo o jiný než mírný a dlouhodobý účinek na ekonomiku Unie. Tento vliv se nyní pokusíme odhalit v kapitole, která bude směřována do oblasti hospodářské politiky, hlavně na politiku fiskální, měnovou, strukturální a politiku trhu práce. [Bugri, Pribišová, 2011] Cílem hospodářské politiky Evropské unie je již od začátku integrace propojit do budoucna jednotlivé hospodářské politiky členských zemí. Hlavním záměrem paktu stability a růstu v EU je kontrola schodku veřejných financí členských zemí. [Europa, 2010] Vstupem Turecka do integračního celku se zásadním způsobem nezmění fiskální nerovnováha, protože veřejný dluh státu nijak nevybočuje z průměru evropských zemí. Porovnání dat vládních dluhů v procentech HDP a jejich vývoj v letech jsou v následující tabulce.

Praktická část Tab. 8

34

Srovnání vládního dluhu v procentech HDP Evropské unie a Turecké republiky od roku 2000 do roku 2011

2000 2001 2002 2003 2004 2005 Evropská unie 0,6 -1,5 -2,6 -3,2 -2,9 -2,4 -33,0 -12,9 -11,3 -4,5 -0,6 Turecká republika 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Evropská unie -1,5 -0,9 -2,4 -6,9 -6,5 -4,5 Turecká republika 0,8 -1,0 -2,2 -6,7 Zdroj: Eurostat, 2012

Z údajů Eurostatu vyplývá, že zaručeně závažnější výší dluhu trpí například Řecko, Irsko či Španělsko. Turecká republika se snaží své dluhy soustavně snižovat. Proto Evropská unie nemusí mít podezření, že by významnou měrou přistoupení Turecka ovlivnilo její finanční stabilitu z důvodu vysokého vládního dluhu země. Dopady na měnovou politiku, kterou také značně ovlivnila Lisabonská smlouva (stejně jako politiku hospodářskou), budou moci být určeny až v případě, že Turecká republika přijme Euro. Tato fáze integrace je však nyní v nedohlednu. Turecko musí nejdříve vyřešit přístupová jednání představená v kapitole 2.3.1 a být přijato všemi členskými státy na základě jednomyslného hlasování v EU. Základním předpokladem tedy v této době je, že i po případném vstupu Turecké republiky do Evropské unie by země používala Novou tureckou liru. V oblasti hospodářské politiky by se s největší pravděpodobností změna promítla na trhu práce, respektive na věkové struktuře zaměstnaných z důvodu případné migrace obyvatelstva. (Pro dokreslení této skutečnosti lze nahlédnout do příloh na obrázek číslo 3, kde je zobrazena pro srovnání věková pyramida obyvatel EU a Turecka.) V dnešní době hranice průměrného věku pracujících v Evropě neustále roste v důsledku zvyšování průměrného věku obyvatel (zkvalitnění zdravotnické péče a životního stylu, zlepšení politické situace atd.), nízké úmrtnosti i porodnosti spojené s moderním reprodukčním chováním postindustriální společnosti. Průměrný věk pracujících v Turecku je podstatně nižší. Proto se lze domnívat, že by turečtí obyvatelé snížili průměrný věk obyvatel EU, zvýšili počet pracujících občanů a tudíž i zvýšili produktivitu práce v Evropě. Dále by se znásobil počet pracovních míst o turecký trh práce. Tento trend by přinesl i zkvalitnění ekonomické aktivity v Evropě. V následující tabulce je srovnání průměrného věku zemí EU a Turecka a jejich vývoj od roku 2000.


35

Srovnání průměrného věku obyvatel v Evropské unii a Turecké republice od roku 2000 do roku 2011

2000 2001 2002 2003 2004 2005 Evropská unie 38,0 38,3 38,6 38,9 39,2 39,5 Turecká republika 24,9 25,2 25,6 25,9 26,3 26,7 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Evropská unie 39,8 40,1 40,3 40,6 40,9 Turecká republika 27,2 28,2 28,5 28,8 29,3 Zdroj: Eurostat, 2012

Ze srovnání je jasné, že průměrný věk obyvatel v Turecku je přibližně 29 let, v EU 41 let a stále v obou celcích roste. Rozdíl 12 let je poměrně vysoký, z čehož by mohla Evropská unie získat prospěch alespoň na několik desítek let dopředu. Dopad na země EU může být v tomto případě brán i jako příliv tzv. „levné pracovní síly“. Řadu manuálních prací evropští obyvatelé nechtějí vykonávat a průměrná i minimální mzda je v zemích EU podstatně vyšší než v Turecku. Tohoto jevu se již velmi obávaly země, které jsou v Unii nejdéle, i při rozšíření v letech 2004 a 2007. Důvodem byla zvýšená nezaměstnanost v jednotlivých členských zemích. Žádné zlé tušení se však nenaplnilo, protože byla uplatněna přechodná období na volný pohyb pracovníků. Dalším samozřejmým argumentem bylo převážení subjektivních pocitů tureckých jedinců (např. ze zpřetrhání sociálních vazeb, nového prostředí, jazykové vybavenosti atd.) nad ekonomickými výhodami. [Gergelová, 2007] Dopad na Tureckou republiku v rámci politiky zaměstnanosti může být markantní z důvodu migrace vzdělaných obyvatel do západních zemí, což by jistě neprospělo tamější ekonomice. Turci se však hlásí k národní hrdosti natolik, že je nepravděpodobné, že by vzdělaná menšina odcházela vstříc případným lepším podmínkám do Evropy. To bude také motivace pro samotné Turecko, aby se co nejvíce přiblížilo zemi alespoň k pomyslnému průměru EU. Jelikož čím menší by byly rozdíly mezi celky, tím méně důvodů by měli Turci pro migraci do jiných členských zemí. Určitý pozitivní dopad by mohlo mít přistoupení na zaměstnanost a vzdělání žen, které jsou nyní v porovnání s evropskými státy na velmi nízké úrovni. Ta se však stále zlepšuje, například v letech 2000-2011 vysokoškolské vzdělání u žen vzrostlo z 11 % na 33 %. Další oblastí, kterou se je třeba v případě hospodářství Unie zabývat, je strukturální politika. Toto odvětví v EU nese označení politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Velkým problémem se stává v případě, kdy dochází ke značným nerovnostem mezi členskými státy. To se negativně odráží na celkovém stavu a výkonnosti ekonomiky EU. Vstup Turecka do integračního celku by měl jistě na Unii v tomto smyslu negativní dopad, protože by muselo být vynaloženo velkých finančních prostředků na snížení hlavního cíle politiky, tedy na redukci disparit evropských regionů. Tyto finanční prostředky jsou popsány v kapitole 3.3 o dopadech vstupu Turecka na rozpočet Unie.

Praktická část

36

Politika evropských regionů je řízena hlavně na základě principu solidarity a vzájemné spolupráce mezi členskými zeměmi. Dá se všeobecně říci, že zmírňuje dopady ostatních přísnějších politik a různých nařízení, které vycházejí z Unie, a kompenzuje případné finanční ztráty dané země. V kapitole 3.3 je popsáno, jak Harry Flam ve své práci o dopadech tureckého vstupu na Evropskou unii poukazuje, že by Turecká republika mohla čerpat až 14 % z celkových výdajů rozpočtu EU. Tedy v případě zvyšujícího se trendu vydávání celkových finančních prostředků se lze domnívat, že by Turecko mohlo v případě přistoupení do EU čerpat finanční příspěvky i ve výši přesahující 20 miliard Eur za rok. Tyto prostředky by pokrývaly nerovnosti mířené hlavně na zemědělský sektor, který je neefektivní, zastaralý a extenzivní. Zemědělství v Turecké republice sice zaměstnává téměř 30 % obyvatelstva, ale podíl na HDP je pouze okolo 11 %. [Studničná, 2007] Též se zde můžeme zmínit o velkých rozdílech mezi hospodářským rozvojem venkova a hustě obydlenými oblastmi v zemi. Nižší ekonomická vyspělost je zjevná zejména na východě země. Odtud stále odchází větší počet obyvatel, protože jsou zde patrné nestabilní vztahy s Irákem a Íránem. V následující tabulce jsou uvedeny rozdíly východu a západu země, jak populační, tak v podílu na HDP na obyvatele. Tab. 10

Srovnání regionálních rozdílů (východ vs. západ) v Turecké republice

Velikost populace Podíl na HDP Západ Turecka 63 % 78 % Východ Turecka 37 % 22 % Zdroj: Tunkrová, Šaradín, 2007

Pro tyto důvody se dá říci, že vstup Turecké republiky do Evropské unie může mít podobný vliv na ekonomiku Evropské unie jako přistoupení Bulharska a Rumunska v roce 2007. Tyto země mohou být vnímány evropskými západními zeměmi velmi podobně. Jedná se o zemědělské a poměrně chudé země, které jsou také velmi vzdálené od západních dobře rozvinutých ekonomik. Naopak je třeba vyzdvihnout, že ekonomika Turecké republiky jako celku má do budoucna značný potenciál. Dá se všeobecně očekávat, že se po přistoupení do Unie stabilizuje nebo bude nadále vykazovat značný vzrůstající trend oproti Evropě, kterou o poznání více zasáhla hospodářská krize. Jak bylo na začátku kapitoly zmíněno, demografická situace je zdaleka lepší než ve státech Unie. Toto tvrzení podtrhuje i fakt vývoje tempa reálného HDP (viz tabulka 2), který značně dynamizuje celou tamější ekonomiku a mohl by proto zlepšit i situaci vývoje reálného HDP v Evropské unii. Ovšem průměr by to nezlepšilo o více než 1 %, což by byla i tak pouze bezprostřední reakce na přistoupení země do Unie. [Hughes, 2004] Průměrný HDP na obyvatele v paritě kupní síly pro EU 27 by se po přistoupení Turecka ze 100 snížil maximálně na 95, což se též nejeví jako enormní změna. Ačkoliv se zdá, že tato politika přinese negativa hlavně pro Unii, dopad bude mít i na samotné Turecko. Do této doby zde regionální politika příliš dobře

Praktická část

37

nefungovala. Jsou tu patrné velké rozdíly mezi západem a východem země, či mezi venkovem a městem. Podniky v zemi budou muset čelit zvýšené konkurenci z dalších členských států. Je pravděpodobné, že část jich může během prvních let po vstupu do evropského celku zaniknout. Aby Evropská unie dobře fungovala na všech úrovních, je třeba, aby právě strukturální politika alespoň částečně pomohla stabilizovat politiku fiskální (v rámci přerozdělování v evropském rozpočtu). Rozpočet EU nemůže zcela vyřešit sociální rozdíly v regionech z důvodu, že nedosahuje ani 2 % HDP Unie. Je tedy v poměru velikosti EU jako celku a jeho obyvatel vůči finančním příjmům rozpočtu velmi malý a nedostačující pro veškeré potřeby všech členských států. V současné době se téměř polovina zahraničního obchodu Turecka uzavírá se zeměmi v Evropské unii. Vývoj zahraničního obchodu a jeho objem můžete vidět v následujících tabulkách. Tab. 11

Vývoj zahraničního obchodu v Turecké republice [v mil. €]

Rok Hodnota dovozu Hodnota vývozu Obchodní bilance 2001 46 255,65 35 055,48 -11 200,17 2002 54 478,30 38 132,04 -16 346,25 2003 60 135,61 41 510,15 -18 625,46 2004 78 457,47 50 713,93 -27 743,54 2005 93 362,23 58 771,03 -34 591,20 2006 111 095,59 68 003,55 -43 092,04 2007 123 958,76 78 096,25 -45 862,51 2008 136 439,79 89 510,41 -46 929,39 2009 100 759,38 73 243,75 -27 515,63 2010 138 715,26 85 247,05 -53 468,21 Zdroj: Turkstat, 2012


38

Vývoj toků v zahraničním obchodu v Turecké republice

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Podíl Podíl Hodnota Hodnota dovozu vývozu dovozu vývozu ze zemí EU do zemí EU ze zemí EU ze zemí EU [v %] [v %] [v mil. €] [v mil. €] 47,88 55,97 22 144,90 19 622,13 49,76 56,57 27 108,66 21 570,69 50,60 15,95 30 428,83 24 183,34 49,38 58,11 38 743,27 29 467,65 45,20 56,50 42 200,20 33 206,68 42,56 56,07 47 277,17 38 131,29 40,33 56,34 49 997,48 44 003,07 37,01 47,93 50 494,52 42 902,95 40,13 45,90 40 437,46 33 617,31 38,95 46,19 54 025,73 39 377,38

Zdroj: Eurostat, 2012 Tab. 13

Vývoj průměrného přílivu přímých zahraničních investic a výdajů v poměru k HDP [%]

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 0,72 0,20 0,20 0,25 0,92 1,81 1,52 1,6 0,49 Zdroj: Eurostat, 2012

Příliv finančních prostředků je pro tamější ekonomiku velmi důležitý. Stal by se jistě ještě atraktivnějším pro zahraniční investory, kdyby byla země pod záštitou Evropské unie a měla zvýšenou makroekonomickou a politickou stabilitu. V dlouhodobém horizontu je v Turecku třeba odbourat mikroekonomické překážky (např. korupci, byrokracii, nerovné podmínky v podnikání atd.). Tyto kroky by postupně vedly ke zvyšování přímých zahraničních investic. Hughes se dokonce ve svém článku domnívá, že se přímé investice mohou vstupem do Unie zvýšit i o 4 miliardy Eur ročně. Pro Turecko by případný vstup mohl mít i velký význam na příjmy z cestovního ruchu. Pod záštitou EU by se země stala bezpečnější a vstoupila by do Schengenského prostoru. Proto by se stala jistě atraktivnější pro západní turisty. I nyní je Istanbul jedním z nejnavštěvovanějších velkoměst světa. Ročně ho navštíví více než 5 milionů zahraničních turistů. [Hanus, Šídlo, 2011] Mezi další dopady na ekonomiku EU by se mohla zařadit pozitiva spojená s energetickou politikou. Evropskému kontinentu reálně hrozí v budoucích letech drastický nedostatek zemního plynu a ropy. Tyto suroviny do většiny členských zemí proudí z Ruska. Z této závislosti by se Evropa mohla reálně vymanit právě díky tureckému vstupu. Jak již bylo zmíněno, buduje se nový projekt Nabucco, který má v budoucnu diverzifikovat možnosti energetické politiky pro Evropu. S tím souvisí i otázka globální bezpečnosti. Turecko se může stát

Praktická část

39

významným prostředníkem mezi západními, převážně křesťanskými zeměmi, a státy na východě s převážně islámským vyznáním. Bezpečnostní politika EU by však takto mohla být mírně narušena, protože jejími přímými sousedními státy by se staly země, jako jsou například Sýrie, Írán či Irák. Závěrem lze říci, že na ekonomiku Evropské unie by přistoupení Turecké republiky do EU mělo rozhodně menší dopad, než na ekonomiku samotného státu ležícího na pomezí Evropy a Asie. Ten bude muset řešit velké množství změn, převážně reformního charakteru. V integračním celku, jako je EU, již není tak velký tlak na dosavadní členské státy po přistoupení jednoho státu, i když se jedná o stát rozlohou velký a na evropské poměry chudý. Pro evropský celek to přinese zejména velkou řadu administrativních změn. Rozhodně není třeba se obávat markantních migračních toků ze strany tureckých obyvatel. Tato obava nebyla potvrzena ani po rozšíření EU v letech 2004 či 2007. Z této zkušenosti lze vycházet i v případě Turecka. Ve většině odvětví je nabídka v EU velmi pružná a rychle se přizpůsobuje. Většina ekonomických změn bude obdobná jako v případě přistoupení Bulharska a Rumunska.

4.2 Případný dopad vstupu Turecka do Evropské unie z pohledu rozdělení moci v rámci Evropské unie Mezi čtyři základní instituce Evropské unie se zpravidla řadí Evropská rada, Evropský parlament, Rada Evropské unie (dříve označována jako Rada ministrů) a Evropská komise. Mezi další důležité instituce se řadí Soudní dvůr Evropské unie a Účetní dvůr. Pro Evropskou unii pracuje také řada dalších specializovaných institucí a orgánů, kterými jsou Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, Evropská investiční banka (prostřednictvím Evropského investičního fondu), Evropská centrální banka, Evropský veřejný ochránce práv, Evropský inspektor ochrany údajů, Úřad pro publikace, Evropský úřad pro výběr personálu, Evropská správní škola, Evropská služba pro vnější činnost, specializované agentury a decentralizované orgány. [Europa, 2010] Jednou z důležitých proměnných, která hraje roli při přerozdělování počtu funkcí a hlasů pro každou zemi v určitých orgánech a institucích, je celkový počet obyvatel dané země. [Tunkrová, Šaradín, 2009] V následující tabulce je zaznamenán celkový počet obyvatel za rok 2010 a jeho odhad pro každých následujících pět let do roku 2025, a to pro aktuálně nejlidnatější státy Evropské unie, které byly zvoleny dle předem vybraného kritéria (celkový počet obyvatel země se v roce 2010 nacházel nad hranicí 50 miliónů obyvatel země):


40

Odhad celkového počtu obyvatel vybraných států Evropské unie a Turecké republiky do roku 2050

Celkový počet obyvatel země za příslušný rok Země\rok (budoucí predikce) 2010 2015 2020 2025 Evropská unie 501 044 066 508 234 690 514 365 687 519 109 103 Německo 81 742 884 80 953 582 80 098 347 79 077 629 Francie 62 582 650 64 202 980 65 606 558 66 845 909 Spojené království 62 008 048 64 147 689 64 147 689 68 350 294 Itálie 60 340 328 61 787 648 62 876 781 63 737 079 Turecká republika 73 003 000 77 601 000 81 778 000 85 407 000 Zdroj: Eurostat, Turkstat, 2012

V roce 2012 je nejlidnatějším státem v Evropské unii Německo, druhá je Francie, třetí Spojené království a čtvrtá Itálie. Dnešní Evropská unie s 27 členskými státy má asi 500 miliónů obyvatel. U Turecka lze vidět výrazný přírůstek obyvatelstva (odhady jsou čerpány z Turkstatu, kde jsou uvedeny údaje vždy v polovině daného roku) a už v roce 2020 by se za předpokladu, že by Turecká republika byla přijata za právoplatného člena Unie, stalo podle prognózy Turecko nejlidnatější zemí v EU. A jelikož má Turecko podle Turkstatu i podstatně mladší skladbu obyvatelstva [Turkstat, 2012], je pravděpodobné, že i nadále bude mít co do celkového počtu obyvatelstva růstovou křivku. Proto by se v případě přijetí do EU stalo pravděpodobně i v dalších dekádách nejlidnatějším členem Unie. Německo má naopak podle Eurostatu klesající tendenci v případě celkového počtu obyvatelstva. A i když se podíváme na další velké země Evropské unie, není podle statistických předpokladů pravděpodobné, že by některá země v tomto měřítku mohla dosáhnout alespoň stejné hodnoty (či ji překročit) jako právě Turecká republika, jelikož porodnost obyvatelstva klesá s rostoucí životní úrovní. [Hanus, Šídlo, 2011] Následující podkapitoly jsou zaměřeny právě na hlavní rozhodovací instituce, tedy na Evropskou radu a tzv. institucionální trojúhelník (Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise), kde zjistíme, jak velký bude vliv případného vstupu Turecka do Evropské unie. 4.2.1

Evropská rada

Evropská rada je unikátní orgán Evropské unie, jelikož se nepodílí na legislativním procesu jako Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise, ale určuje směřování politiky EU. [Europa, 2010] Evropská rada tedy stanovuje globální priority integračního celku, ne jejich členských států jako samostatných jednotek. Tento orgán tvoří vždy jeden čelní představitel nebo předseda vlády z každého členského státu, proto se nelze domnívat, že by Turecká republika mohla jakkoliv narušit rozhodování, akceschopnost či mo-

Praktická část

41

censké rozdělení v Evropské radě, i když je její rozloha větší a má více obyvatel nežli většina států EU. Jednotlivá zasedání, konající se zpravidla v Bruselu, řídí předseda Evropské rady. Konferencí se účastní i vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU a předseda Evropské komise, kteří však nemají, stejně jako předseda Evropské rady, hlasovací právo. [Europa, 2010] Proto ani v případě, že by se do těchto postů dosadili turečtí politici, nebude to mít na rozhodování v Radě zásadní vliv. 4.2.2

Evropský parlament

Jedním z velmi důležitých orgánů, jehož význam se stále zvyšuje, je Evropský parlament, který zasahuje do legislativního procesu Evropské unie. Sídlí v Bruselu, Lucemburku a Štrasburku. Evropští poslanci jsou voleni na pětileté funkční období a zastupují zájmy občanů EU – teoreticky občanů země, za kterou svůj mandát získají a kteří je zvolili. [Europa, 2010] Evropský parlament je tedy jediná instituce v EU, která není volena politiky jednotlivých zemí, nýbrž přímo jejími občany – „volby dávají možnost a právo ovlivnit, komu bude na předem určenou dobu svěřena moc rozhodovat o věcech dotýkajících se všech“. [Dočkal, Kaniok, Závěšický, 2007] [Mrklas, Sokol, 2009] Základním kritériem, podle kterého se rozhoduje, kolik mandátů která země dostane v Evropském parlamentu, je počet obyvatel. Jak již bylo v nadkapitole 3.2 zmíněno, Turecko by se podle nejnovějších prognóz v případě, že vstoupí do Evropské unie, stalo nejlidnatějším státem evropského integračního celku. Proto je pravděpodobné, že Turecká republika by díky své velikosti co do počtu obyvatel mohla prosazovat své zájmy. Hlavními úkoly Evropského parlamentu jsou:  spolurozhodování a spolupráce s Radou na řádném legislativním postupu (za účelem projednávání a schvalování právních předpisů EU);  dát souhlas či nesouhlas pro přijetí nových členských zemí do EU;  kontrolní funkce nad Evropskou komisí a peticemi občanů EU;  schvalování a dohled nad rozpočtem EU společně s Radou Evropské unie. [Europa, 2010] V případě, že se podíváme na tabulku číslo 21 v přílohách, kde je rozložení poslaneckých mandátů v Evropském parlamentu, zjistíme, že by díky počtu obyvatel mohla Turecká republika získat velký vliv ve všech předchozích funkcích, které by Parlament vykonával, jelikož má markantní vliv na případnou podobu EU. Nyní jej má převážně Německo, protože má nejvíce mandátů: 99. Dalšími vlivnými státy jsou nyní Francie, Spojené království a Itálie. Poslední volby do Evropského parlamentu proběhly v červnu 2009 ve všech členských zemích Evropské unie a řídily se do té doby Smlouvou z Nice, podle které bylo rozděleno 736 mandátů mezi 27 členských států Unie. V průběhu následujících měsíců roku 2009 však vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která určuje maximální počet evropských poslanců na 751 (včet-

Praktická část

42

ně předsedy Parlamentu), maximální počet mandátů za členskou zemi na 96 a minimální počet mandátů za členskou zemi na 6. Jelikož však uprostřed funkčního období nebylo možné snižovat počet mandátů pro určité země (např. Německo), bylo stanoveno přechodné období do roku 2014, kdy je možné dosáhnout 754 mandátů pro evropské poslance. Z důvodu přechodu Lisabonské smlouvy v platnost si tedy některé země vylepšily pozici v Evropském parlamentu a celkový počet poslanců byl navýšen o 18 mandátů. V následujícím funkčním období se však rozdělení poslaneckých křesel musí opět přerozdělit a to s ohledem právě na Lisabonskou smlouvu, která se drží pravidla: čím více obyvatel členská země má, tím více jí bude přiděleno mandátů v Evropském parlamentu. [Europa, 2010] V případě jakéhokoliv následujícího rozšíření (v blízké budoucnosti např. o Chorvatsko) bude muset být zahájen opět přerozdělovací proces mandátů. V případě vstupu Turecké republiky (úvahou je, že země nevstoupí do Unie před rokem 2020) by země odsunula Německo na nižší příčku (viz tabulka 22) a stala by se v Evropském parlamentu státem s alespoň stejným počtem hlasů (přesný počet mandátů je ovšem závislý na ne zcela přesně předvídatelném populačním vývoji) a tudíž i zemí s výrazným vlivem v tomto orgánu. Hlasy občanů mají tedy přeneseně vliv na schvalování právních předpisů a kontrolu orgánů, tedy například i na Evropskou komisi, jelikož Evropský parlament schvaluje jak konečnou sestavu Evropské komise, tak jejího předsedu. Parlament může Komisi také žalovat či ji odvolat jako celek. Stejně tak má možnost žalovat Radu Evropské unie za nedodržování evropského práva. [Dočkal, Kaniok, Závěšický, 2007] Další možností, kde by však Turecko mohlo získat za pomoci Evropského parlamentu výhodu, je možnost podání petice k Evropskému parlamentu občanem či skupinou občanů EU podle článku 194 Smlouvy o ES. Předmětem takovéto petice je stížnost či návrh na konkrétní iniciativu týkající se podavatele s veřejným či soukromým zájmem, avšak nutností je, aby spadal do oblasti činnosti EU (patří sem např.: základní práva, vnitřní trh, doprava, svoboda tisku a projevu atd.). [Evropský parlament, 2012] Právem každého občana EU je také možnost obrátit se na evropského ombudsmana se svou stížností, která se může týkat nesprávného postupu orgánů a institucí (vyjma Soudního dvora a Soudu prvního stupně při jejich výkonu), například jakýkoliv druh diskriminačního chování, atp. Velmi důležitým nástrojem nepolitického prosazování zájmů občanů EU je lobbying. Lobbyista je „člověk, který se svým působením snaží propagovat a prosazovat nejrozličnější zájmy a cíle nejrůznějších skupin, společností či organizací především skrze podávání informací a předkládání argumentů cílovým institucím a osobám“. [Dočkal, Kaniok, Závěšický, 2007] I v této podobě by mohlo dojít k nátlakovému jednání ze strany Turecka za účelem nejrůznějších změn v Evropském parlamentu. Avšak i za těchto předpokladů, by mohlo Turecko uskutečnit zásadní změnu, která by měla vliv na všechny občany v Evropské unii.

Praktická část

43

V tabulce číslo 22, která je zobrazena v přílohách, se podívejme, jaká je váha hlasu na milion obyvatel v jednotlivých členských státech, které se od sebe navzájem liší, jelikož by to mohlo mít zásadní význam na případné kritiky vstupu početně velkých států do EU. Díky Lisabonské smlouvě jsou menší státy zvýhodněny na úkor větších států. Takto je ošetřen fakt, že by státy s větším počtem obyvatelstva mohly vnucovat svou politickou vůli zemím s menším počtem občanů. [Euroskop, 2012] Výpočty vychází z předchozí tabulky za pomoci využití trojčlenky s přímou úměrou. Z tabulky je zřejmé, že státy s větším počtem obyvatel mají menší váhu hlasu v Evropském parlamentu, nežli státy s menším počtem obyvatel (kde za jedním hlasem stojí mnohonásobně menší populace než ve větších zemích). Dokonce u zemí, které mají počet obyvatel nižší jednoho milionu (Malta, Lucembursko a Kypr), váha hlasu na jeden mandát v Evropském parlamentu přesahuje mnohonásobně hlas početně nejlidnatějších zemí Evropské unie (Německo, Francie, Spojené království, Itálie). Turecko by přistoupením za dosavadních podmínek získalo také velmi nízkou váhu hlasu pohybující se v rozmezí 1,1 až 1,3 na 1 milion obyvatel. Z textu vyplývá, že by Turecko po svém případném přijetí za právoplatného člena EU získalo poměrně velký vliv v Evropském parlamentu, ale nezpůsobilo by zásadní změnu v rozhodování Evropské unie, i když je zde počet mandátů a hlasů jednotlivých zemí přidělen na základě počtu obyvatel dané země. Je nutné zmínit, že pro rozhodnutí Parlamentu je třeba získat více hlasů (respektive více, než je nadpoloviční většina), než mají všechny mandáty jednoho státu, i za podmínky, že by se jednalo o zemi s nejvyšším počtem obyvatel. 4.2.3

Rada Evropské unie

Mnoho kritiků případného vstupu Turecké republiky do Evropské unie se obává, že by mohlo být ovlivněno hlavně rozhodování v Radě Evropské unie. Ta zasedá v Bruselu a Lucemburku. Jedná se o velmi významný zákonodárný orgán, skládající se ze zástupců členů vlád (ministrů členských států: podle toho, jaká projednávání budou na pořadu zasedání, což znamená, že zde nejsou stálí členové), kteří hájí zájmy své země, a počet členů je určován opět podle kritéria množství obyvatel v zemi. Jednotlivým zasedáním Rady Evropské unie, která celkem disponuje 345 hlasy, vždy předsedá příslušný ministr ze země, která je v té době dosazena coby předsednická. Pouze Rada pro zahraniční věci má svého stálého předsedu. Předsednická země je zvolena každých šest měsíců podle spravedlivého rotačního systému. [Europa, 2010] Stejně jako u Evropského parlamentu, i v Radě EU jsou posíleny hlasy zemí s menším počtem obyvatel na úkor států, které mají větší populaci. Důvodem je, aby velké státy nemohly při hlasování vnucovat své podmínky menším zemím. Toto tvrzení je podloženo v přílohách v tabulce číslo 23, kde byla opět na získání váhy hlasu na milion obyvatel pro každou členskou zemi využita trojčlenka s přímou úměrou (výsledek byl opět zaokrouhlen na tři desetinná místa). Z tabulky například vyplývá, že nejlidnatější Německo má cca 20 krát menší

Praktická část

44

váhu jednoho hlasu než Malta, která má jako členská země nejméně obyvatel. Turecko by přistoupením za dosavadních podmínek získalo také velmi nízkou váhu hlasu pohybující se v rozmezí 0,3 až 0,5 na 1 milion obyvatel. V Radě Evropské unie probíhá hlasování prostou většinou, kvalifikovanou většinou (majorita záležitostí) nebo jednomyslně. [Europa, 2010] V případě kvalifikované nebo prosté většiny se nelze domnívat, že by vstup Turecka do EU mohl výrazně ovlivnit konečný výsledek rozhodnutí. Avšak právě jednomyslné hlasování je v klíčových otázkách, týkajících se například vnějších vztahů, společné obrany a bezpečnosti, operativní policejní spolupráce, daňové problematiky, sociálního zabezpečení atd., sporné. Nelze se domnívat, že by Turecko mohlo zásadním způsobem změnit politiku tohoto společenství tak, že by chtělo prosadit pouze své zájmy. Návrhy musí být schváleny všemi členskými zeměmi (projít může také v případě, že se některá ze zemí zdrží hlasování). Z předcházející informace je však zřejmé, že i jediný, byť nejmenší členský stát, by mohl hlasování zablokovat. V případě, že by se tedy Turecko chtělo vydat opačnou cestou a pokusit se nějaký návrh zablokovat, bude to mít pro Unii jistě velmi nepříjemné následky. (Výsledek takového hlasování lze názorně vidět v přílohách na obrázku číslo 4, kde bylo hlasování simulováno.) Pravděpodobnými spojenci Turecka v Radě Evropské unie by se mohly stát hlavně zemědělské země, které mají podobnou ekonomiku, jako Bulharsko či Rumunsko. Z výše uvedeného textu lze předpokládat, že i v Radě Evropské unie by se v případě přistoupení Turecké republiky změnilo mocenské rozložení a Turecko by si pravděpodobně vysloužilo alespoň stejný počet hlasů, jako náleží Německu, Francii, Spojenému království a Itálii. Nelze se však domnívat, že by toto přistoupení zásadně ovlivnilo politiku EU ve prospěch Turecka, když by s ním nesympatizovaly všechny členské země. Sporným se tvrzení stává pouze v případě, kdy může dojít k zablokování návrhu při jednomyslném hlasování. 4.2.4

Evropská komise

Jeden z předních orgánů Evropské unie je též Evropská komise se sídlem v Bruselu a Lucemburku, do které jsou členi jmenováni jednotlivými členskými státy. Členy Komise je též možno neformálně označovat coby komisaře, volené na pětileté funkční období. Tato instituce de facto navrhuje nové zákony – má moc zasahovat do legislativního postupu a dohlíží na řádné provádění politik EU. [Businessinfo, 2010] Posláním Evropské komise je:  navrhovat a předkládat (Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie) nové právní předpisy na ochranu zájmů Evropské unie a také samotné EU (avšak řídí se zásadami subsidiarity: musí tedy respektovat organizační pravomoci nižších celků a až v případě, že na jejich úrovni právních předpisů nelze dosáhnout, zasahuje svými pravomocemi Komise);

Praktická část

45

 prosazovat schválené právní předpisy ve členských státech Evropské unie (v případě porušení Komise podává oficiální žádost o nápravu, při opětovném nedodržení postupuje případ Soudnímu dvoru);  stanovit finanční rámec: každoročně předkládat Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie roční rozpočet a dohlížet na přerozdělené finanční prostředky, dále řídit financování politik EU a jejich zvláštní programy;  reprezentovat Evropskou unii na mezinárodní úrovni (v mezinárodních organizacích jménem všech členských států nebo při uzavírání dohod, kde je jednou ze zúčastněných stran právě EU). [Europa, 2010] Tento orgán by však neměl být důvodem změny jakéhokoliv mocenského rozložení v Evropské unii po eventuálním vstupu Turecké republiky, jelikož jeho funkcí je bránit zájmy Evropské unie jako celku ve vnějších vztazích EU a v celosvětovém dění. Proto se daný komisař nesmí řídit pokyny žádného členského státu, ale pravidly plynoucími ze Smluv a z tzv. Etického kodexu. [Lacina, Ostřížek a kol., 2011] Dalším důvodem, proč na chod Evropské komise nebude mít vstup státu o takové rozloze a počtu obyvatel vliv, je, že počet komisařů je až do konce tohoto funkčního období (aktuální funkční období je počítáno na roky 2010 až 2014) pro všechny státy Unie stejný. Tedy jeden komisař za každou zemi s váhou jednoho hlasu. Komise má v současné době 27 komisařů a to včetně jejího předsedy. [Evropská komise, 2012] Samozřejmostí je rovnost zemí v pravidlech systému rotace předsednictví. O tuto zásadní změnu se postarala Smlouva z Nice, která vstoupila v platnost 1. února 2003 a pozměnila Maastrichtskou smlouvu. Do této doby mělo pět nejlidnatějších států Evropské unie o komisaře více. [Euractiv, 2009] Ani po současném funkčním období však nebude dopad případného vstupu Turecké republiky do Evropské unie z pohledu Evropské komise nijak markantní. Nejen že se nepočítá již s takovou absorpční schopností EU pojmout v tak krátké době více států, jako tomu bylo například v roce 2004, kdy přistoupilo deset nových členských států. Ale předpokládá se, že nebude ani do budoucna nutné neustále měnit počet členů Komise. V příštím funkčním období (iminentní funkční období bude v letech 2015 až 2019) budou funkce komisařů opět pro všechny země spravedlivě rozděleny. Evropská komise se bude skládat z jednoho státního příslušníka každého členského státu a nebude záležet na velikosti země či počtu obyvatel.

4.3 Případný dopad vstupu Turecka do Evropské unie z pohledu fondů Evropské unie Mezi další důsledky případného vstupu Turecké republiky do Evropské unie z pohledu ovlivnění Společenství díky velkému množství obyvatel v zemi a dalším ukazatelům, je změna čerpání dotací z fondů EU. (Vysvětlení prognózy,

Praktická část

46

že by se Turecko stalo nejlidnatější zemí integračního celku, se nachází v předchozí kapitole.) Systém současného přispívání a čerpání z rozpočtu EU je založen na principu solidarity. Dalo by se tedy říci, že bohaté státy převádějí do rozpočtu poměrně větší množství peněz než státy chudší, a naopak státy chudší čerpají z tohoto rozpočtu zpravidla větší množství peněz než státy bohatší (přepočteno na milion obyvatel). Takto vznikají pojmy jako čistí plátci či naopak čistí příjemci. Rozpočet Evropské unie je schvalován Radou EU a Evropským parlamentem na základě požadavku vyrovnaných příjmů a výdajů. Je převážně financován z vlastních příjmů, plynoucích automaticky na základě právních předpisů, a to z 99 %. Nesmí však překročit 1,23 % hrubého národního produktu EU. Tyto hlavní příjmy rozpočtu se dělí na tradiční vlastní zdroje (zejména cla z dovozu z nečlenských zemí Unie), vlastní zdroje z daně z přidané hodnoty a vlastní zdroje na základě hrubého národního důchodu zemí (největší položka). Zbývající 1 % pochází z jiných zdrojů příjmů, jako jsou daně z platů zaměstnanců EU, pokuty z porušení hospodářské soutěže, či příspěvky z nečlenských zemí do určitých druhů programů. [European Commission, 2012] (Viz přílohy: obrázek číslo 5.) Naopak výdaje rozpočtu EU jsou stanoveny víceletým (nyní na roky 2007 až 2013) finančním rámcem – tedy maximálními částkami, které je možné vydat pro každou kategorii výdajů. Musí se však držet právě limitů, které udávají vlastní zdroje. Kategorie jsou děleny na: trvale udržitelný růst; ochrana a hospodaření s přírodními zdroji; občanství, svoboda, bezpečnost a právo; EU jako globální hráč; administrativa; kompenzace. [European Commission, 2012] Strukturální operace a společná zemědělská politika představuje většinou největší rozpočtovou položku. I když by se dalo říci, že v posledních letech tento trend klesá. Přistoupení jakéhokoliv státu od roku 2004 je považováno za velmi nákladné, jelikož se jednalo o státy víceméně chudší než ty, které Evropská unie spojovala do té doby (tzv. EU15). Avšak s přistoupením Turecké republiky do Evropské unie by mohla nastat situace, kdy do této doby čistí příjemci budou nuceni platit vyšší příspěvky do evropské kasy. Již v dřívější době měly některé státy pocit, že je přerozdělování z rozpočtu příliš v nepoměru. Proto byly zavedeny pro Nizozemí, Švédsko, Rakousko, Německo a hlavně Spojené království národní kompenzační mechanismy, které jsou znázorněny v přílohách na obrázku číslo 7. Je pravděpodobné, že v případě přistoupení Turecka se budou muset změnit stávající pravidla týkající se příjmů a výdajů rozpočtu Evropské unie. Změny by se hlavně týkaly společné zemědělské politiky, jelikož předpokladem je, že by Turecko díky ní čerpalo jedny z nejvyšších částek v Unii. V současném finančním rámci Turecko čerpalo množství finančních prostředků v rámci nástroje předvstupní pomoci IPA, který nahradil předešlých pět nástrojů: PHARE, ISPA, Sapard, Předvstupní pomoc Turecku a CARDS. [Fondy Evropské unie, 2010] Předvstupní pomoc se snaží kandidátské zemi usnadnit přípravu na případné členství v Evropské unii. V následující tabulce je

Praktická část

47

zobrazena výše finanční pomoci, kterou Turecko čerpalo, čerpá a bude čerpat pro roky 2007 až 2013. Tab. 15

Finanční pomoc Turecké republice z Evropské unie v rámci nástroje předvstupní pomoci (IPA) [v €]

Pomoc pro: Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

TransPřesRegioRozvoj formaci hraniční Rozvoj nální lidských a budování spoluvenkova rozvoj zdrojů institucí práci 256 702 720 2 097 280 167 500 000 50 200 000 20 700 000 256 125 297 2 874 709 173 800 000 52 900 000 53 000 000 239 550 810 3 049 190 182 700 000 55 600 000 85 500 000 217 809 826 3 090 174 238 100 000 63 400 000 131 300 000 231 268 023 5 131 977 293 400 000 77 600 000 172 500 000 227 499 161 2 174 617 356 836 341 83 930 000 189 785 003 246 281 891 2 218 109 378 000 000 96 000 000 213 000 000

Zdroj: European Commission, 2011

Za současný finanční rámec si tedy Turecká republika přilepší o více než 4 miliardy Eur z předvstupní pomoci. Ovšem to je v podstatě nízká částka oproti případné rozpočtové bilanci, která by nastala po přistoupení země do EU. Odvody do rozpočtu EU, jak zmiňuje Harry Flam, jsou vysvětleny přibližně z 80 % výše HDP na obyvatele. Již z kapitoly 2.2.3 o klíčových ukazatelích Turecké republiky lze vyčíst, že tato hodnota je velmi daleko za průměrem evropských států, a proto by země odváděla minimální částky v porovnání s ostatními členskými zeměmi. Příjmy do rozpočtu EU nejsou přijímány se záměrem redistribuce bohatství v primárním slova smyslu. Evropská unie je přerozděluje za pomoci programů, které umožňují zlepšit zemědělství, vzdělávání obyvatel a výzkum v příslušných zemích; dále staví důležité infrastruktury, jako jsou silnice, čistírny odpadních vod, atp. Odvádění a naopak i přijímání finančních prostředků do a z rozpočtu Evropské unie rozdělených podle států můžete vidět v následující tabulce, získané z finanční zprávy Evropské komise za rok 2010. Další informace jako například porovnání příjmů za roky 2000 až 2010 a srovnání států lze nalézt v přílohách na obrázcích číslo 7 a 8.

Praktická část

Tab. 16

48

Celkové příjmy a výdaje rozpočtu EU za rok 2010 pro jednotlivé členské země

Celkové příjmy Celkové výdaje % % [mil. €] ze státu [mil. €] do státu Belgie 4 783,2 4,0 6 145,1 5,5 Bulharsko 352,6 0,3 1 222,5 1,1 Česká republika 1 497,7 1,3 3 415,6 3,1 Dánsko 2 380,5 2,0 1 525,7 3,1 Německo 23 772,6 20,0 11 825,2 10,6 Estonsko 142,4 0,1 807,9 0,7 Irsko 1 394,3 1,2 2 065,6 1,9 Řecko 2 310,1 1,9 5 748,7 5,2 Španělsko 10 095,4 8,5 13 190,5 11,8 Francie 19 580,8 16,4 13 105,1 11,8 Itálie 15 332,4 12,9 9 497,5 8,5 Kypr 184,5 0,2 178,0 0,2 Lotyšsko 175,0 0,1 843,6 0,8 Litva 269,1 0,2 1 601,9 1,4 Lucembursko 261,2 0,2 1 554,3 1,4 Maďarsko 955,0 0,8 3 650,0 3,3 Malta 61,2 0,1 112,4 0,1 Nizozemsko 5 613,6 4,7 2 146,1 1,9 Rakousko 2 626,9 2,2 1 821,6 1,6 Polsko 3 656,8 3,1 11 822,0 10,6 Portugalsko 1 847,9 1,6 4 378,8 3,9 Rumunsko 1 143,1 1,0 2 317,4 2,1 Slovinsko 386,6 0,3 755,7 0,7 Slovensko 647,3 0,5 1 905,0 1,7 Finsko 1 702,2 1,4 1 309,6 1,2 Švédsko 3 243,1 2,7 1 646,2 1,5 Spojené království 14 659,4 12,3 6 745,6 4,3 EU-27 119 074,9 100,0 111 337,5 100,0 Ostatní 8 720,4 10 893,2 Celkem 127 795,3 122 230,7 Země


Právě rozpočtová bilance je pro každou zemi velmi důležitým ukazatelem. Z tabulky je zřejmé, že mezi největší čisté přispěvatele za rok 2010 patří Německo. Odvádí přibližně dvojnásob toho, co získává nazpět. Dalšími velkými přispěvateli jsou Spojené království, Francie, Itálie, Nizozemsko, Rakousko či Švédsko. Jedná se převážně o státy větší a ekonomicky na velmi vysoké úrovni. Naopak mezi největší příjemce se za rok 2010 stalo Polsko, Portugalsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko, Maďarsko, Lucembursko, Litva, Lotyšsko, Španěl-

Praktická část

49

sko, Estonsko, Česká republika a Bulharsko. Tyto státy byly v roce 2010 postiženy strukturálními potížemi nebo se jedná o státy méně ekonomicky zdatné, ale naopak s velkým zemědělským sektorem. Porovnání za pomoci obrázků je znázorněno v přílohách: tedy finanční prostředky proudící do rozpočtu EU z jednotlivých zemí pro roky 2007 až 2010 vyjádřených v Eurech (obrázek 9 až 12) i v procentech hrubého národního důchodu (obrázek 13 až 16) a finanční prostředky obdržené z rozpočtu EU jednotlivými zeměmi pro stejná léta, opět vyjádřené v Eurech (obrázek 17 až 20) i v procentech hrubého národního důchodu (obrázek 21 až 24). Finanční prostředky na výdaje pro každou zemi jsou obecně přerozděleny v závislosti na řadě kritérií, kterými jsou (jak již bylo zmíněno) počet obyvatel a rozloha dané země, její HDP na obyvatele, či socioekonomické ukazatele (například infrastruktura). Celkově lze říci, že nárok na příspěvky ve větší míře mají země, které jsou všeobecně chudší, než je průměr EU. Mají nižší objem peněžních prostředků na 1 milion obyvatel. Turecká republika je stále především zemědělskou zemí. Je zde vyšší podíl chudoby než ve většině evropských států. Má velkou rozlohu i vysoký počet obyvatel, ale zároveň i nižší HDP na obyvatele. I v mnoha dalších ukazatelích je na tom hůře, než je průměr EU. Díky možnosti srovnání s dosavadními členy Evropské unie lze tvrdit, že se bude v případě přistoupení řadit ke státům ve druhé skupině. Stalo by se tzv. čistým příjemcem peněz z fondů EU. To by v zásadě znamenalo, že její příspěvky budou řádově nižší, než její odvody z rozpočtu. To vše díky principu solidarity, kterým se EU řídí. Harry Flam ve své práci o dopadech tureckého vstupu na Evropskou unii poukazuje, že kvůli velkému počtu obyvatel, nízkým příjmům a značnému zemědělskému sektoru, se podle dnešních pravidel Turecko stane největším příjemcem evropských peněz. A to v odhadech i ve výši 14 % celkových výdajů. Například z tabulky za rok 2010 můžeme tedy vyvodit, že by Turecko obdrželo v tomtéž roce například částku v přibližné výši 17 miliard Eur. Když se podíváme do příloh na obrázek číslo 7, zjistíme, že se trend výdajů na jednotlivé země zvyšuje, jelikož přibývá financí v příjmech rozpočtu. Proto se lze domnívat, že Turecko by v případě přistoupení v následujících letech mohlo čerpat finanční příspěvky i ve výši přesahující 20 miliard Eur za rok. Je samozřejmé, že každý členský stát musí předložit národní strategický referenční rámec, který také rozhoduje o přidělení finanční částky pro jednotlivé země. Takto vznikající projekty obsahují cíle, v nichž je vyjádřeno, jak budou finanční prostředky využity. Jejich peněžní hodnota bude dopomáhat daným projektům realizovat základní cíle Evropské unie. Proto faktická schopnost čerpat finanční prostředky z fondů Evropské unie bude záležet také na kvalitě předkládaných projektů. Lze očekávat, že v prvních letech nebude Turecko využívat všechny prostředky, na které bude mít (v podstatě) nárok.

Praktická část

50

4.4 Dopad rozhovorů o přistoupení Turecké republiky do Evropské unie na současnou vnitrostátní a zahraniční politiku Kapitola, týkající se současné politické situace, zahrnuje názor čtyř nejlidnatějších států Evropské unie a samozřejmě také samotné Turecké republiky. Jsou zde zachyceny nejen názory vlád těchto států, ale také veřejného mínění. Názory se s přibývajícími roky mění – v současné době s ohledem na situaci týkající se krize, která propukla a stala se velmi nepříjemnou a naléhavou záležitostí v Evropě. Další příčinou změn postojů vlád a veřejného mínění je vliv turecké země na arabské státy a rostoucí ekonomika země. Právě tyto faktory jsou aktuálně jedny z největších hybných sil na utváření vnitrostátní a zahraniční politiky v Turecké republice a Evropské unii. 4.4.1

Pohled z perspektivy států evropského integračního celku

Zásadní podmínkou pro úspěšný vstup Turecka do Evropské unie je, že na členství země se musí shodnout jednomyslně všechny státy. Jedním z největších indikátorů, který nám tedy nyní může poskytnout náhled na řešení vzniklé situace, jsou současné postoje čtyř nejlidnatějších členských zemí, respektive jejich předních představitelů a veřejného mínění. Veřejné mínění Evropské unie jako celku se v otázce vstupu Turecka do EU vyjádřilo na podzim roku 2010 následujícím způsobem (pro porovnání změny je uveden i názor z jara 2008): Tab. 17

Procentuální vyjádření veřejného mínění Evropské unie na vstup Turecka do EU

Rok Pro vstup Proti vstupu Neví 2008 31 % 55 % 14 % 2010 30 % 59 % 11 % Zdroj: European Commission, 2012

Veřejné mínění Evropské unie jako celku se vyjádřilo, že je spíše pro vstup Švýcarska, Norska, Islandu či Chorvatska. Naopak vstupu Ukrajiny, Černé hory, Makedonie, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Turecka, Albánie a Kosova není evropská veřejnost příliš nakloněna. (Více v přílohách: tabulka číslo 24.) Ačkoliv pro schválení přístupových rozhovorů byly jednomyslně všechny dřívější členské státy Unie, v předchozích letech do popředí dvou největších hráčů v Evropě, tedy Německa a Francie, vstoupili Angela Markelová a Nicolas Sarkozy. Ti nechtějí zcela omezit vztahy mezi Unií a Tureckem, ale prosazují návrh, aby Turecko získalo takzvané privilegované partnerství. [BBC News, 2011] Tento názor ovšem striktně odmítá britský premiér David Cameron tímto vyjádřením: „Myslím, že je chybou říkat, že Turecko může postavit hlídku před táborem, ale nesmí do stanu. Zůstanu proto nejodhodlanějším obhájcem vašeho

Praktická část

51

přijetí do Evropské unie a vašeho většího vlivu na evropskou diplomacii.“ [Euroskop, 2010] Privilegované členství rázně odmítá i Turecko. Mezi největší odpůrce vstupu Turecka do EU se tedy řadí Francie, ačkoliv se jedná o třetího největšího investora v Turecké republice. [Český rozhlas, 2011] Její bývalý prezident Nicolas Sarkozy se v době svého mandátu několikrát vyjádřil k turecké otázce slovy: „Vždy jsem byl proti jejich vstupu. Turecko je skvělá země, spojenec Evropy i USA a zůstane privilegovaným partnerem, má pozice se ale nezměnila a nezmění.“ [Vondra, 2009] Nový prezident François Hollande bude ve své funkci i nadále prosazovat tento postoj. [Armenpress, 2012] Veřejné mínění (zveřejněné v lednu 2010) Francie zastává stejný názor jako hlava státu. Proti vstupu Turecka do EU se vyjádřilo 64,4 % [Euroskop, 2010] dotázaných. Oporu ve svých názorech má Francie překvapivě u Německa, ačkoliv dřívější kancléř Gerhard Schröder byl jedním z největších zastánců Turecka v EU. Slova francouzského prezidenta tedy nejvíce podporuje současná německá kancléřka Angela Merkelová, která dokonce prohlásila: „Udělení kandidátského statusu Turecku bylo chybou.“ [Euractiv, 2010] Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle také spíše sdílí názor podporovat pouze orientaci Turecka k západnímu světu, nežli pro jeho právoplatné členství v Unii: „Chtěl bych Turecko, které bude stát na straně Evropy, a to nejen z ekonomických důvodů. Turecko může velice pomoci například při řešení mnoha konfliktů - ať už půjde o Afghánistán, Írán, Jemen nebo Blízký východ.“ [Idnes, 2010] Politiky země v tomto ohledu podporuje také veřejné mínění (zveřejněné v lednu 2010), kde je proti tureckému vstupu 62 % [Euractiv, 2010] dotázaných. Jelikož je Německo s Francií nejlidnatějšími a nejvíce přispívajícími státy do rozpočtu EU, jedná se o velmi zásadní názory, vycházející z řad členských zemí. Mezi další státy, které jsou zásadně proti tureckému vstupu do Unie, jsou například Nizozemsko [Kettle, 2010] a Rakousko (proti vstupu Turecka do EU je drtivá většina populace) [Euroskop, 2011]. Obyvatelé těchto zemí hledí spíše na rozdílnost zemí, nežli na jejich společné rysy. Naopak velkým zastáncem tureckého vstupu do EU je Spojené království, které neochvějně již několik let věří, že se Turecká republika stane pomyslným mostem mezi spíše křesťanským západním světem a převážně islámským východem. Státní příslušníci země označují francouzský blok vstupu Turecka do Unie za podobný akt, který byl soustavně vyvíjen i na jejich zemi v dobách snah o přistoupení Spojeného království do Společenství tehdejším prezidentem Charlesem de Gaullem. Britský premiér David Cameron metaforicky prohlásil: „EU bez Turecka není silnější, nýbrž slabší, nikoliv bezpečnější, ale méně bezpečná, ne bohatší, ale chudší.“ [Novinky, 2010] Rozhodnutí Spojeného království však nemá příliš velkou oporu ve veřejném mínění (zveřejněné v lednu 2010), které by se s 46,3 % [Euroskop, 2009] dotázaných vyjádřilo proti vstupu Turecka do EU. Stejný názor na turecké přistoupení do Unie zastává také Itálie. [Rep. of Turkey Ministry of Foreign Affairs, 2011] Tento zakládající člen EU se domnívá, že teprve s Tureckou republikou se Evropská unie může stát celosvětovou

Praktická část

52

velmocí pevnou ve svých názorech, což samozřejmě závisí na úspěchu či neúspěchu evropské integrace. Právě proto již mnohokrát vrchní představitelé země vyslovili podporu pro vstup země do Společenství. Mezi další státy podporující turecký vstup do Unie (a tudíž i dodržení dřívějších závazků) do Unie se řadí z vyjádření oficiálních postojů politických lídrů například Španělsko [Eurozprávy, 2010], Polsko [Euroskop, 2009], Rumunsko [Egemen Bagis, 2012], Belgie [CPC News, 2010], Portugalsko [Euroskop, 2009], Česká republika [České noviny, 2012], Maďarsko [EU Business, 2010], Švédsko [News, 2011], Dánsko [Bilgesam, 2011], Slovensko [Euroskop, 2010], Finsko [Turkey – EU Relations, 2011] či Irsko [Independent, 2010]. Pro integraci s Tureckem je překvapivě i Řecko a Kypr. [Nova, 2009] I zde však panují velké rozdíly v názorech na vstup Turecka do EU mezi občany a jejich politickými zástupci. Z řad nečlenských zemí Unie to jsou například Spojené státy americké v čele s Barackem Obamou, jelikož jsou Turci jejich největším spojníkem právě s islámským světem. [Euroskop, 2009] V následující tabulce je shrnutí čtyř největších příznivců a čtyř největších odpůrců vstupu Turecké republiky do Evropské unie. Tab. 18

Současní největší příznivci a odpůrci (z řad států) vstupu Turecké republiky do Evropské unie

Státy podporující vstup Turecka do EU Spojené království Itálie Švédsko Rumunsko

Státy vystupující proti vstupu Turecka do EU Německo Francie Rakousko Nizozemsko

Zdroj: výsledky kapitoly 4.4.1, 2012

Z textu je patrné, že větší část členských států Evropské unie je pro to, aby Turecká republika v budoucnu vstoupila do evropského integračního celku. Otázkou však zůstává, zdali je k takovýmto vyjádřením vedou demokratické a ekonomické, či politické a diplomatické důvody. 4.4.2

Pohled z turecké perspektivy

Jak bylo již v kapitole Společná historie Evropské unie a Turecké republiky řečeno, turecká země je jediným státem, který na své přistoupení do ES/EU čeká již od roku 1959, kdy podalo přihlášku do Evropského hospodářského společenství. Evropský integrační celek si mezi tím prošel procesem mnoha změn. Mimo jiné se ze šesti zakládajících zemí evropské sdružení rozrostlo na svazek dvaceti sedmi demokratických států. Přestože i Turecko za dobu od konce první světové války prošlo velkou modifikací, stále je mnoha státy považováno za zemi, která je nedostačujícím článkem pro evropskou integraci. Dle některých názorů do Evropy nepatří ani geografickým rozložením, ani kulturními zvyklostmi.

Praktická část

53

A proto se nabízí otázka: „Mají politici a občané Turecka ještě stále zájem vstoupit do Evropské unie?“ Turecký ministr pro Evropskou unii Egemen Bağış se k tomuto dotazu vyjadřuje následujícími slovy a jakékoliv pochyby o postoji Turků vyvrací: „Víc než kdykoliv předtím. Nikdy jsme nevnímali Evropskou unii pouze jako hospodářský klub. A stejně tak ne pouze jako politickou unii. Evropská unie je největším mírovým projektem v lidských dějinách a turecké členství by tento kontinentální projekt proměnilo na globální mírový projekt.“ [ČT 24, 2011] Ve stejném smyslu se k otázce vyjadřuje i ministr zahraničí Ahmet Davutoğlu: „Ano, chceme se stát členem Evropské unie navzdory veškerému odrazování, přicházejícího ze strany Unie jsme stále optimističtí, že se jednoho dne staneme členem EU, protože naše členství by bylo přínosem pro všechny. Evropská unie bude mít větší geopolický a ekonomický vliv, bude dynamičtější a kulturně otevřenější. Turecko bude mnohem silnější a naše spolupráce bude velkým přínosem pro USA, NATO a celkově pro globální společenství.“ [U.S. Department of State, 2012] Hybnou silou politiky Turecka je však premiér Recep Tayyip Erdoğan, který vystupuje za Stranu spravedlnosti a rozvoje. Té v poslední kampani k volbám chyběly postoje týkající se vstupu Turecka do EU. Strana nabízela voličům hlavně demokratizaci a prosperitu země. Premiér se těší velké oblibě obyvatel, a proto byl již potřetí zvolen ministerským předsedou. Naopak ale nepotvrzuje tolik diplomatická slova Egemena Bağışe a k situaci ohledně vstupu Turecké republiky do Evropské unie sděluje: „Vztahy s Evropou se blíží bodu zlomu. Ankara nebude čekat u evropských dveří jako poslušný prosebník.“ [Euroskop, 2011] Erdoğan nevěří, že by turecká země potřebovala evropský integrační celek, ale naopak se domnívá, že „nemocná Evropa“ potřebuje Turky: „Stařecká Evropa potřebuje vitální Turky, ne naopak. Evropské trhy a sociální systémy jsou strnulé, ekonomiky stagnují, unijní populace je přestárlá. Jak si chce Evropa udržet moc a kredibilitu, aniž by na tyto skutečnosti reagovala? Turecko na sebe v posledních letech upozornilo ekonomickým rozvojem i mimořádnou stabilitou. Naše hospodářství roste soustavně rychleji než v celé Evropě a ani letos tomu nebude jinak. Nabízíme Unii posilu, kterou tolik potřebuje.“ [Euroskop, 2011] Stejný názor začal v posledním roce zastávat i prezident státu a bývalý ministr zahraničí, umírněný islamista Abdullah Gül, který v Berlíně prohlásil: „Nechceme se stát členem Evropské unie, pokud by i jediný národ Unie Turecko považoval za přítěž.“ [Presseurop, 2011] Vnitrostátní politika se začíná samovolně odklánět od myšlenek směřujících k instituci Evropské unie. Řídí se spíše modernizací, demokratizací a ekonomickým růstem, který již potřetí v řadě přesvědčil voliče, aby zvolili Erdoğana do čela vlády. Hlavně díky němu je strana AKP stále tolik oblíbena a volena. Všeobecně se předpokládá, že příští prezidentské volby bude kandidovat a zvítězí. Dlouho opomíjená Turecká republika se za jeho vlády stává díky strategicky zvolené zahraniční politice regionální mocností, která je mediátorem mezi evropským a arabským světem.

Praktická část

54

Samozřejmostí je, že na post, kde se nyní Turecko nachází, se dostalo nejen zásluhou svou, ale také díky Evropské unii. Nejen kvůli zvyšujícímu se sebevědomí se snaží vyvíjet diplomatická jednání v oblastech Blízkého východu, severní Afriky a Balkánu s úmyslem propojit a navázat blízké vztahy mezi zúčastněnými státy. Nespornou výhodou je pro Turecko v tomto směru jejich geografická poloha, snaha Arabů přiblížit se hospodářskému a politickému růstu, a zajisté také vojenská síla, která je druhou největší v Severoatlantické alianci. Stejně jako tomu bylo u členských států Unie, i zde panují velké rozdíly mezi různými politickými zástupci a občany v názorech na vstup Turecka do EU. Veřejné mínění již není zcela nakloněno tomuto vstupu. Při každém novém dotazování občanů jejich přesvědčení klesá, což můžete vidět v následujících průzkumech Eurobarometru. Tab. 19

Veřejné mínění Turecké republiky se vyjádřilo na otázku: „Obecně řečeno, myslíte si, že turecké členství v Evropské unii je:“

Období říjen 2004 červen 2005 říjen 2005 duben 2006 září 2006 květen 2007 říjen 2007 duben 2008 říjen 2008 červen 2009 listopad 2009

Dobrá věc Špatná věc 62 % 59 % 55 % 44 % 54 % 52 % 49 % 49 % 42 % 48 % 45 %

12 % 20 % 15 % 25 % 22 % 22 % 25 % 21 % 29 % 26 % 26 %

Ani dobrá ani špatná 20 % 17 % 21 % 23 % 18 % 17 % 15 % 17 % 16 % 17 % 19 %

Nevím 5% 3% 9% 8% 7% 9% 11 % 13 % 13 % 9% 10 %


Zatímco na podzim roku 2004 si 62 % turecké veřejnosti myslelo, že vstup do EU pro ně bude krok správným směrem, o rok později to bylo již „jen“ 59 %. V dalších letech se ochota dotázaných Turků k integraci do Evropy převážně snižovala. Na jaře roku 2011 byla turecká veřejnost tázána, zdali důvěřuje instituci Evropské unie. Pouze 22 % uvedlo, že Evropské unii věří, zatímco celých 63 % mělo tendenci EU nedůvěřovat. 15 % dotázaných odpovědělo, že neví. Dále 39 % respondentů soudí, že ekonomická situace v Turecku je celkově dobrá. Celkově špatná je pro 58 % a 3 % dotazovaných nevěděla, jak odpovědět. Také uvedli, že v následujícím roce počítá pouze 27 % s tím, že ekonomická situace v zemi se zlepší. 29 % si myslí, že se zhorší, 37 % - zůstane stejná, 7 % - nevědělo. Za největší problém Turci považují nezaměstnanost (61 %), dále terorismus (48 %), ekonomickou situaci (30 %), inflaci (13 %) a kriminalitu (8 %). Vládě v zemi má tendenci věřit úctyhodných 58 %. 37 % má tendenci nevěřit a 5 % neví. Na otáz-

Praktická část

55

ku, která instituce by jim nejlépe pomohla zvládnout finanční a ekonomickou krizi, 29 % tureckých obyvatel uvedlo, že to je vláda země, 22 % bylo pro USA a jen 11 % pro EU. V dotazu, co pro ně EU znamená, uvedlo celých 31 %, že EU je pro ně ekonomická prosperita. 25 % bylo pro svobodu v cestování, studiu a práci kdekoliv v Unii. 21 % bylo pro větší váhu hlasu Turecka ve světě a kulturní rozmanitost, 20 % pro demokracii, 18 % pro sociální ochranu. 17 % věří, že jim EU „přinese“ ztrátu jejich kulturní identity, 13 % Euro, 12 % nezaměstnanost a 11 % věří, že EU pro ně zajistí mír. I přes všechny tyto názory turecké veřejné mínění ve 48 % uvedlo, že by jejich země měla prospěch ze členství v EU. Proti bylo 38 %. [European Commission, 2012] Egemen Bagis v roce 2011 uvedl, že pouze 30 % tureckých občanů věří, že Turecko bude skutečně přijato za právoplatného člena Unie. 92 % se dokonce domnívá, že Turecku z Bruselu „měří dvojím metrem“ [ČT 24, 2011] – tedy, že podmínky, které byly stanoveny pro všechny kandidáty do Evropské unie, se neustále právě kvůli Turecké republice mění, aby zemi nemuseli přijímat za právoplatného člena evropské integrace. Unie nicméně tvrdí, že i pro Turecko neustále platí shrnující závěr dokumentu ze summitu v Kodani, tedy: „Přijetí za člena vyžaduje po kandidátských zemích, aby dosáhly potřebné stability institucí garantujících demokracii, vládu zákona, lidská práva a jejich respektování, ochranu menšin, existenci funkční tržní ekonomiky, stejně tak jako způsobilost obstát v konkurenčních tlacích na trzích Unie. Členství předpokládá schopnost kandidátů přijmout povinnosti členství zahrnující dodržování cílů politické, ekonomické a monetární unie.“ [Baldwin, Wyplosz, 2008] Turci těmito statistikami veřejného mínění jasně dávají najevo svůj nesouhlas s postoji části členských zemí Unie, které je nechtějí přijmout do své evropské skupiny. Rok od roku si důvěřují stále více a věří, že nejsou druhořadou zemí, která by potřebovala Evropskou unii pro svůj ekonomický či politický růst.

Diskuze a závěr

56

5 Diskuze a závěr Turecká republika je členem mnoha mezinárodních organizací. Geograficky se nachází částí země na evropském a částí na asijském kontinentu. Evropskou Unii by mohla mimo jiné obohatit o svou etnickou, kulturní a jazykovou rozmanitost. Je však třeba podívat se na případné důsledky, které by způsobil její vstup do integračního celku. Případný dopad vstupu Turecké republiky do Evropské unie z ekonomického pohledu integračního celku by nárazově pocítilo především turecké hospodářství a nikoliv ekonomika Evropské unie jako celku. EU by kvůli dalšímu přistoupení navýšila svou kapacitu obyvatel přibližně o 15 %. Pro Evropu by však bylo důležité hlavně rozšíření sektoru aktivně pracujících obyvatel. Věková pyramida Turecka je na podstatně příznivější úrovni a průměrný věk Turků je přibližně o 12 let nižší než v Unii. Tento trend, který mění evropskou politiku trhu práce, je způsoben moderním reprodukčním chováním postindustriální společnosti. Není se však třeba obávat masových migračních toků z této země. V tomto případě můžeme vycházet z dřívějších zkušeností po rozšíření EU o členské země z let 2004 a 2007. Tyto pochybnosti nebyly naplněny díky uplatnění přechodných období na volný pohyb pracovníků a zvažování nejen ekonomických výhod pro obyvatele, ale spíše jazykové vybavenosti a jejich sociálních vazeb. Jedním z velmi překvapivých ukazatelů v Turecku se stal v posledním desetiletí vývoj tempa reálného HDP, který značně dynamizuje celou tamější ekonomiku a mohl by zlepšit i situaci vývoje reálného HDP v EU. Průměr by se však nezvýšil o více než 1 % v celé Unii. Pro evropský celek by většina ekonomických změn probíhala obdobně jako po přistoupení Bulharska a Rumunska. Přijetí by ovšem Evropě pomohlo významným způsobem diverzifikovat zdroje pro energetickou politiku zásluhou projektu Nabucco. Zlepšila by se také otázka globální bezpečnosti. V integračním celku velikosti Evropské unie již není tak velký tlak na dosavadní členské státy po přistoupení jednoho státu, i když se jedná o zemi s velkou populací a na evropské poměry chudou. Přistoupení by znamenalo spíše obsáhlou řadu administrativních změn. Vstup Turecké republiky do Evropské unie má velmi mnoho odpůrců. Většina z nich zastává stanovisko, že turecká kultura a náboženství jsou velmi odlišné od evropských standardů. Jiní poukazují na ekonomické a politické parametry, kterých Turecko nedosahuje. Mnoho z nich má také názor, že by takto velká země mohla zásadně změnit rozdělení moci v rámci Evropské unie. Z praktické části vyplývá, že ačkoliv by vstup Turecka do EU měl zásadní vliv na mocenské rozložení v hlavních rozhodovacích institucích, zejména v Evropském parlamentu a v Radě Evropské unie, není třeba se domnívat, že by hlasování v těchto orgánech byla ovlivněna pouze na základě smýšlení Turecké republiky, i když je zde počet mandátů a hlasů jednotlivým zemím přidělován právě podle počtu obyvatel dané země. Turecko by mělo potenciál stát se přibližně v roce 2020 nejlidnatějším státem EU. Získalo by sice vysoký počet hlasů

Diskuze a závěr

57

v Evropském parlamentu a Radě EU, ale díky Lisabonské smlouvě jsou v těchto institucích podpořeny váhy hlasů malých států. Tím je zaručeno, že každé rozhodnutí musí být přijato většinou států a ne pouze jedním členským státem, jakkoliv by měl velkou populaci a svou vůli by si chtěl vynutit. Váha hlasu Turecka by se po přistoupení mohla pohybovat v rozmezí 1,1 až 1,3 v Evropském parlamentu a v mezích 0,3 až 0,5 v Radě EU, což je například oproti hodnotám Malty (cca 14 a 7), Lucemburska (cca 12 a 8) a Kypru (cca 8 a 5) mnohonásobně nižší váha na 1 milion obyvatel státu. Nejvíce by na počtu všech hlasů ztratily pravděpodobně země s velkým množstvím populace (Německo, Francie, Spojené království, Itálie), jelikož minimální hranice počtu mandátů a hlasů se jistě snižovat nebude (nebudou ovlivněny státy jako Malta, Lucembursko, Kypr). Jak již bylo řečeno, pozornost je třeba věnovat mocenskému rozložení, kde by se Turecko stalo jedním z nejsilnějších hráčů evropské integrace. Předstihlo by takto nejen malé státy, ale pravděpodobně i Itálii, Spojené království a Francii. Při klíčových otázkách týkajících se politiky Evropské unie se však rozhoduje jednomyslným hlasováním, sympatizovat s Tureckem by tedy musely všechny členské státy. Problém může nastat pouze v případě, kdy by došlo k zablokování takového návrhu při jednomyslnosti. Před vstupem Turecka do Unie by se jistě musely změnit stávající pravidla pro tyto orgány. Mezi další důsledky případného vstupu Turecké republiky do Evropské unie z pohledu ovlivnění Unie díky velkému množství obyvatel v zemi a dalším ukazatelům, je změna čerpání finančních prostředků z rozpočtu EU. Za současný finanční rámec si Turecko přilepší o více než 4 miliardy Eur z předvstupní pomoci IPA. Ovšem to je relativně nízká částka oproti případné rozpočtové bilanci, která by nastala po přistoupení země do EU. Turecko je stále především zemědělskou zemí s vyšším podílem chudoby než ve většině evropských států. Má velkou rozlohu i vysoký počet obyvatel, ale zároveň nižší HDP na obyvatele. I v mnoha jiných ukazatelích je pod evropským průměrem. Díky tomu by se v případě přistoupení stalo čistým příjemcem peněz z fondů EU. Jeho čerpání z rozpočtu bude řádově vyšší než příspěvky do něj. Turecko by mohlo čerpat finanční příspěvky až ve výši 14 % celkových výdajů EU, tedy i částku přesahující 20 miliard Eur za rok. To vše díky principu solidarity, kterým se EU řídí. Každý členský stát však musí předkládat národní strategický referenční rámec. Proto faktická schopnost čerpat finanční prostředky z fondů EU bude záležet hlavně na kvalitě předkládaných projektů z turecké strany. Lze očekávat, že v případě přistoupení by v prvních letech nevyužívalo všechny prostředky, na které bude mít nárok. Opět je pravděpodobné, že by se musely změnit stávající podmínky týkající se příjmů a výdajů rozpočtu EU. Dopad rozhovorů o přistoupení Turecké republiky do Evropské unie na současnou vnitrostátní a zahraniční politiku je velmi proměnlivý v poměrně krátkých časových intervalech, počítaných přibližně na volební období v každé zemi. I když bylo Turecko jedna z prvních zemí žádajících o vstup do Společenství, stále nebylo přijato za právoplatný členský stát EU. Proto je očividné, že zemi na pomezí Evropy a Asie již dochází trpělivost a klesá vůle pro pokračování v přístupových rozhovorech. V současné době vyplývá

Diskuze a závěr

58

z veřejného mínění značně početné turecké populace, že do Unie chce vstoupit již méně než polovina z nich. Příčinou je stoupající sebevědomí tureckých občanů díky ekonomickému růstu v posledních letech a díky významnému rozmachu jejich zahraniční politiky. Mnoho tureckých politiků i titulků předních světových periodik často hlásá, že Turci jsou i nadále silní ve své vůli získat plnohodnotné členství namísto privilegovaného partnerství. Nyní se ale dostáváme do doby, kdy již Turecko „nehledí na brány“ Evropské unie jako na jejich jediný cíl, ale vidí více směrů, kudy se případně bude ubírat. Může se stát samostatnou regionální velmocí na pomyslném mostu mezi evropským a asijským kontinentem, respektive mezi křesťanským a arabským světem. Zvláště díky současnému premiérovi Erdoğanovi může být Turecká republika pro velkou míru regionalismu vnímána jako případný zdroj inspirace pro demokratizaci a budoucí rozvoj v dalších arabských státech. Mezi hlavní příznivce integrace evropského celku s Tureckem patří Spojené království, Itálie, Švédsko a Rumunsko. Naopak v opozici těchto názorů je především Německo, Francie, Rakousko a Nizozemsko. Z pohledu veřejného mínění Evropské unie jako celku je více než 50 % populace proti tomuto rozšíření. V případě, že Turecká republika tedy stále má v úmyslu vstoupit do Unie, měla by se v této době zaměřit hlavně na otevření zablokovaných přístupových kapitol a na splnění zbývajících podmínek pro vstup. Otázkou do budoucna zůstane, zdali současné nejvlivnější evropské země budou nakonec všechny ochotny přijmout Tureckou republiku za rovnocenného partnera v orgánech a institucích Unie. V rámci dialogu o přistoupení islámské země do společenství, založeného na křesťanských kořenech, bude muset i Evropská unie přistoupit na velké množství ústupků a kompromisů, které do této doby dělala převážně pouze turecká strana.

Seznam citované literatury a jiných informačních zdrojů

59

6 Seznam citované literatury a jiných informačních zdrojů 6.1 Knižní zdroje BALDWIN, RICHARD A CHARLES WYPLOSZ. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 478 s. ISBN 978-80-247-1807-1. BUGRI, ŠTEFAN A EMÍLIA PRIBIŠOVÁ. Ekonomika Evropské unie I. Vyd. 1. Brno: Vysoká škola Karla Engliše, 2011, 82 s. ISBN 978-80-86710-44-0. BURRELL, ALISON A A OSKAM. Turkey in the European Union: implications for agriculture, food, and structural policy. Cambridge, MA: CABI Pub., c2005, xxiii, 302 p. ISBN 08-519-9094-0. CIHELKOVÁ, EVA. Regionalismus a multilateralismus: základy nového světového obchodního řádu?. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, xxvi, 373 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-196-3. CIHELKOVÁ, EVA. Světová ekonomika: obecné trendy rozvoje. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, xxxvi, 273s. ISBN 978-80-7400-155-0. DOČKAL, VÍT, PETR KANIOK A JAN ZÁVĚŠICKÝ. Evropský parlament. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, Mezinárodní politologický ústav, 2007, 174 s. ISBN 978-802-1043-299. DOČKAL, VÍT, PETR KANIOK A JAN ZÁVĚŠICKÝ. Rendez-vous s Evropským parlamentem. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 56 s. ISBN 978802-1042-841. FAUCOMPRET, ERIK A JOZEF KONINGS. Turkish accession to the EU: satisfying the Copenhagen criteria. New York: Routledge, 2008, xviii, 221 p. ISBN 02-039-2896-2. FIALA, PETR A MARKÉTA PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 978807-3252-236. GERGELOVÁ, ANGELIKA. Členství Turecka v EU – výzva pro obě strany. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 153 s. ISBN 978-80-244-1875-9. HANUS, MARTIN A LUDĚK ŠÍDLO. Školní atlas dnešního světa. 1. vyd. Praha: Terra, 2011, 1 atlas (187 s.). ISBN 978-809-0228-269. LACINA, LUBOR, JAN OSTŘÍŽEK A KOL. Učebnice evropské integrace. 3., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Barrister, 2011, 468 s. ISBN 978-80-87474-31-0. MARŠÍKOVÁ, KATEŘINA. Evropská ekonomická integrace. Vyd. 1. Liberec: VÚTS, 2011, 122 s. ISBN 978-80-87184-17-2. MRKLAS, LADISLAV A PETR SOKOL. Průvodce Evropským parlamentem. Vyd. 1. Praha: Jalna, 2009, 102 s. ISBN 978-80-86396-43-9.


60

NEKVAPIL, VÁCLAV. Vnější vztahy Evropské unie. Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2008, 143 s. ISBN 978-808-7092-002. PIRICKÝ, GABRIEL. Turecko. 1. vyd. Praha: Libri, 2006, 198 s. Stručná historie států, sv. 38. ISBN 80-727-7323-2. ŠARADÍN, PAVEL A LUCIE TUNKROVÁ. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 153 s. ISBN 978-802-4418-759. TOGAN, S BIDEY A BERNARD M HOEKMAN. Turkey: economic reform and accession to the European Union. Washington, DC: Centre for Economic Policy Research, c2005, xxxvii, 362 p. ISBN 08-213-6084-1. TUNKROVÁ, LUCIE, VLASTIMIL FIALA A ROBERT ZBÍRAL. Vybrané otázky rozhodování a vyjednávání v Radě EU. 1. vyd. Olomouc: Právnická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 223 s. ISBN 978-80-87382-07-3. ZWETTLER, OTTO A IRENA RYBOVÁ. Atlas světa pro cestovatele. 1. vyd. Překlad Otto Zwettler. Praha: Slovart, 2009, 1 atlas (341 s.). ISBN 978-80-7391077-8.

6.2 Elektronické zdroje Armenpress: François Holland says “no” to Turkey’s membership to the EU. [online]. 2012 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://armenpress.am/eng/news/687684/ BBC News: EU Enlargement - The next eight. [online]. 2012 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-11283616 BBC News: EU seeks to unblock Turkey membership talks. In: [online]. 2011 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe12185904 Bilgesam: Turkish-Danish Relations: Possible to Make A New Start?. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.bilgesam.org/en/index.php?option=com_content&view=articl e&id=342:turkish-danish-relations-possible-to-make-a-newstart&catid=70:ab-analizler&Itemid=131 BusinessInfo: Evropská komise. [online]. 2010 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/evropskakomise/1000723/5574/ BusinessInfo: Zahraničně-politická orientace Turecko. [online]. 2011 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/tureckozahranicne-politicka-orientace/3/1000802/ CIA: Turkey. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html


61

CICEKLI, BULENT. The Journal of Turkish Weekly: Legal Integration of Turkish Immigrants under the Turkish-EU Association Law. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.turkishweekly.net/article/22/legal-integration-of-turkishimmigrants-under-the-turkish-eu-association-law.html CPC News: Turkey, Belgium to cooperate on EU accession, fight against terrorism. [online]. 2010 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://english.peopledaily.com.cn/90001/90777/90853/7100054.html ČERNÁ, PETRA. Předpoklady Černé Hory pro vstup do EU. Brno, 2009. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/182314/fss_b/Predpoklady_Cerne_Hory_pro_vstup _do_EU.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Zdeněk Sychra, Ph. D. Česká televize: Island podal přihlášku ke vstupu do EU [video]. 2009, 23. 7. 2009. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328udalosti/209411000100723/obsah/83684-island-podal-prihlasku-kevstupu-do-eu/ Česká televize: Turecko podepsalo s EU dohodu o výstavbě Nabucca. [online]. 2009 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/60716-turecko-podepsalo-seu-dohodu-o-vystavbe-nabucca/?stepSlider=-1 České noviny: Klaus: Problémy EU nesmí oslabit podporu vstupu Turecka. [online]. 2012 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/klaus-problemy-eu-nesmi-oslabitpodporu-vstupu-turecka/754745&id_seznam= Český rozhlas: Turci cítí z návštěvy prezidenta Nicolase Sarkozyho zklamání. [online]. 2011 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/turci-citi-z-navstevyprezidenta-nicolase-sarkozyho-zklamani--856920 ČT 24: "Turecko chce do EU víc než kdykoliv předtím," říká Egemen Bagis. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-nact24/155613-turecko-chce-do-eu-vic-nez-kdykoliv-predtim-rika-egemenbagis/ Egemen Bagis: Turkey And Romania Signs A Cooperation Memorandum On Eu Issues. [online]. 2012 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://egemenbagis.com/en/4502 EU business: Hungary backs Turkey EU ambitions. [online]. 2010 [cit. 201205-18]. Dostupné z: http://www.eubusiness.com/news-eu/hungaryturkey.6q4/


62

Euractiv: Bosna a Hercegovina se letos chystá podat přihlášku do EU. [online]. 2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/clanek/bosna-a-hercegovina-seletos-chysta-podat-prihlasku-do-eu-009645 Euractiv: Dalším členem EU bude Chorvatsko, dnes podepsalo přístupovou smlouvu. [online]. 2011 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/clanek/dalsim-clenem-eu-budechorvatsko-dnes-podepsalo-pristupovou-smlouvu-009413 Euractiv: Evropská unie, Srbsko a Kosovo. [online]. 2010 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/link-dossier/evropskaunie-srbsko-a-kosovo-000068 Euractiv: Lisabonská smlouva - Změny v rozhodování po institucionální reformě. [online]. 2009 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-instituce/link-dossier/lisabonskasmlouva-zmeny-v-rozhodovani-po-institucionalni-reforme-000056 EurActiv: Turecko do Unie? Evropané si nejsou jisti. [online]. 2010 [cit. 201205-15]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/budoucnosteu0/clanek/turecko-do-unie-evropane-si-nejsou-jisti-007006 Euractiv: Vztahy EU a Turecka. [online]. 2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/link-dossier/turecko-a-eu Europa: Additional Protocol and Financial Protocol. Celex. 1970. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexplus!prod!CELEXnum doc&lg=en&numdoc=270A1123(01) Europa: Evropská komise. [online]. 2010 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/europeancommission/index_cs.htm Europa: Evropská rada. [online]. 2010 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/europeancouncil/index_cs.htm Europa: Evropský parlament. [online]. 2010 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/europeanparliament/index_cs.htm Europa: Evropský parlament. [online]. 2010 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisb on_treaty/ai0010_cs.htm Europa: Hospodářská a měnová politika. [online]. 2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisb on_treaty/ai0031_cs.htm


63

Europa: Key findings of the 2011 progress report on Turkey. [online]. 2011 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?aged=0&format=HTML& guiLanguage=en&language=EN&reference=MEMO/11/694 Europa: Orgány, instituce a ostatní subjekty EU. [online]. 2010 [cit. 2012-0502]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutionsbodies/index_cs.htm Europa: Public opinion. [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/cf/showtable.cfm?keyID=5&nationID =11,1,27,28,17,2,16,18,13,32,6,3,4,22,7,8,20,21,9,23,24,12,19,29,26,25,5,14, 10,30,15,&startdate=2000.06&enddate=2011.05 Europa: Rada Evropské unie. [online]. 2010 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/council-eu/index_cs.htm Europa: Standard Eurobarometr 75. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb75/eb75_publ_en.pdf Europa: Standard Eurobarometr EB 75. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb75/eb75_fact_tr_en.p df Europa: Turkey. [online]. 2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/enlargement_process/accession_pr ocess/how_does_a_country_join_the_eu/negotiations_croatia_turkey/ov erview_negotiations_tr_en.pdf Europa: Významná data v historii evropské integrace. [online]. 2010 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://europa.eu/abc/12lessons/key_dates/index_cs.htm European Commision: Enlargement. [online]. 2011 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/enlargement_process/accession_process /criteria/index_en.htm European Commission: Funds by Member State. [online]. 2012 [cit. 2012-0520]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/biblio/multimedia/interactive/fundsbymembe rstate/index_en.cfm European Commission: Standard Eurobarometer. [online]. 2012 [cit. 2012-0518]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb_arch_en.htm European Commission: Turkey - Financial Assistance. [online]. 2011 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/candidatecountries/turkey/financial-assistance/index_en.htm


64

European Commission: Where does the money come from?. [online]. 2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/explained/budg_system/financing/fin_en.cfm European Commission: Where does the money go?. [online]. 2012 [cit. 201205-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/explained/budg_system/fin_fwk0713/fin_fwk 0713_en.cfm European Parliament: Copenhagen European Summit: Conclusions of the Presidenci. Dánsko, 1993. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/summits/copenhagen/default_en.htm# European Parliament: Madrid European Council. Španělsko, 1995. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/summits/mad1_en.htm Europeum: Makedonský vstup do Evropské unie. [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.europeum.org/doc/pdf/870.pdf Euroskop: Aktuální stav. [online]. 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/734/sekce/aktualni-stav/ Euroskop: Bude ČR v EU suverénním státem?. [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/5/17852381bf30_e58c_4391_9fd6_75306ed0a694.pdf Euroskop: Bulharsko chce od Turecka odškodnění za dávné vysídlení. [online]. 2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/14977/clanek/bulharsko-chce-od-tureckaodskodneni-za-davne-vysidleni/ Euroskop: Cameron kritizoval postoj EU k Turecku. [online]. 2010 [cit. 201205-10]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8957/17075/clanek/cameron-kritizoval-postojeu-k-turecku/ Euroskop: Erdogan: Turecko nebude jen čekat u evropských dveří. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8957/18192/clanek/erdogan-turecko-nebude-jencekat-u-evropskych-dveri/ Euroskop: Evropané jsou v otázce vstupu Turecka do EU rozděleni. [online]. 2010 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8957/15191/clanek/evropane-jsou-v-otazcevstupu-turecka-do-eu-rozdeleni/ Euroskop: Obama podpořil vstup Turecka do EU. [online]. 2009 [cit. 2012-0518]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8957/11465/clanek/obamapodporil-vstup-turecka-do-eu/ Euroskop: Rakousko a EU. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/384/sekce/rakousko/ Euroskop: Slovensko a EU. [online]. 2010 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/455/sekce/slovensko/


65

Euroskop: Smlouva o Evropské unii. Nizozemsko, 1992. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/758-smlouva_o_eu_puvodni_verze.pdf Euroskop: Turecko se zlobí na Sarkozyho. [online]. 2009 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8957/12089/clanek/turecko-se-zlobina-sarkozyho/ Euroskop: Tusk: Polsko podporuje vstup Turecka do EU. [online]. 2009 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/12038/clanek/tuskpolsko-podporuje-vstup-turecka-do-eu/ Eurostat: Current account transactions. Exports, imports and balance. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&languag e=en&pcode=tec00038&plugin=1 Eurostat: Database. [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/candidate_and_pote ntial_candidate_countries/data/database Eurostat: General government gross debt. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&languag e=en&pcode=tsieb090&plugin=1 Eurostat: HICP - inflation rate. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&p code=tsieb060&tableSelection=1&footnotes=yes&labeling=labels&plugin=1 Eurostat: Population at 1 January. [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&languag e=en&pcode=tps00001&plugin=1; http://www.consilium.europa.eu/council?lang=cs Eurostat: Population projections. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Populati on_projections Eurostat: Real GDP growth rate - volume. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1 &language=en&pcode=tsieb020 Eurostat: Unemployment rate by sex. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&languag e=en&pcode=tsiem110&plugin=1 Eurozprávy: Španělsko podporuje vstup Turecka do EU. [online]. 2010 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/6046spanelsko-podporuje-vstup-turecka-do-eu/


66

Evropská komise: Členové Barrosovy Komise (2010–2014). [online]. 2012 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/commission_20102014/index_cs.htm Evropská komise: Kodaňská kritéria. [online]. 2011 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_182_cs.ht m Evropská komise: Politické vztahy s EU. [online]. 2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/potentialcandidates/albania/relation/index_cs.htm Evropská komise: Transevropské sítě (TEN). [online]. 2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_238_cs.ht m Evropská komise: Vztahy EU-Turecko. [online]. 2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/candidatecountries/turkey/relation/index_cs.htm Evropská unie: Historický vývoj evropské integrace v datech. [online]. 2005 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://eunie.euweb.cz/eudata.htm Evropský parlament: EP: reformní proces musí odrážet vzájemnou. [online]. 2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/pdfs/news/expert/infopress/20120329IP R42139/20120329IPR42139_cs.pdf Evropský parlament: Jak funguje EU: Petice k Evropskému parlamentu [video]. 2012 [cit. 5. 5. 2012]. Dostupné z: http://europarltv.europa.eu/cs/player.aspx?pid=a954f7a6-a73e-402093a4-a02201083968 Evropský parlament: Počet poslanců jednotlivých členských států. [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/0005bfbc6b/Po%C4 %8Det-poslanc%C5%AF-jednotliv%C3%BDch-%C4%8Dlensk%C3%BDchst%C3%A1t%C5%AF.html Evropský parlament: Výběr země. [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/meps/cs/search.html FENDRYCHOVÁ, KATEŘINA. Vztah Švýcarské konfederace k EU. Brno, 2008. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/103173/fss_b/Hendrychova_bak_prace.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce doc. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D.. Fondy Evropské unie: IPA - Instrument for Pre-accession Assistance. [online]. 2010 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.strukturalnifondy.cz/Glosar/I/IPA---Instrument-for-Pre-accession-Assistance


67

History Commons: Context of 'October 17, 1973: OPEC Declares an Embargo against Oil Exports to the US and the Netherlands'. [online]. 2009 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.historycommons.org/context.jsp?item=financial_crisis_10 Idnes: Erdogan si kráčí pro třetí mandát, z Turecka chce udělat mocnost. [online]. 2011 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/erdogansi-kraci-pro-treti-mandat-z-turecka-chce-udelat-mocnost-p7r/zahranicni.aspx?c=A110610_135328_zahranicni_stf Idnes: Turecko ještě není pro EU zralé, míní šéf německé diplomacie. [online]. 2010 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/turecko-jesteneni-pro-eu-zrale-mini-sef-nemecke-diplomacie-pof/zahranicni.aspx?c=A100727_223141_zahranicni_mad Independent: Ireland backs Turkey's EU bid. [online]. 2010 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.independent.ie/national-news/ireland-backsturkeys-eu-bid-2108849.html KETTLE, MARTIN. The Guardian: Disgracefully, Turkey's EU accession bid is going nowhere soon. [online]. 2010 [cit. 2012-05-17]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2010/oct/28/turkey-euaccession-bid-why-bother Ministerstvo financí České republiky: Vývoj evropské integrace. [online]. 2005 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/evropska_unie_11305.html Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Turecko. [online]. 2012 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Vnitropolitická charakteristika - Turecko. [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/politika/v nitropoliticka_charakteristika.html News: Sweden, Italy support Turkey in EU process. [online]. 2011 [cit. 201205-18]. Dostupné z: http://www.news.az/articles/32496 Nova: Turecko v EU? Kypr a Řecko pro, Francie proti. [online]. 2009 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/turecko-veu-kypr-a-recko-pro-francie-proti.html Novinky: Britský premiér bude bojovat za vstup Turecka do EU. [online]. 2010 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/206984-britsky-premier-budebojovat-za-vstup-turecka-do-eu.html Presseurop: Abdullah Gül threatens to slam door on EU. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.presseurop.eu/en/content/newsbrief/972271-abdullah-guel-threatens-slam-door-eu


68

Rada Evropské unie: Hlasovací kalkulátor pro simulaci hlasování v Radě. [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/council/voting-calculator?lang=cs Rep. of Turkey Ministry of Foreign Affairs: Relations between Turkey and Italy. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.mfa.gov.tr/relations-between-turkey-and-italy.en.mfa Rep. of Turkey Ministry of Foreign Affairs: Turkey-EU Relations. [online]. 2011 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.mfa.gov.tr/relationsbetween-turkey-and-the-european-union.en.mfa Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli: Pařížská smlouva. Paříž, 1951. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Parizska_smlouva_1951.pdf Turecko: Turecká politika. [online]. 2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.turecko.org/politika.html Turkey - EU Relations: Turkey & European Union Relations. [online]. 2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.europeanunionplatform.org/2011/03/31/finland-has-alwayssupported-turkeys-eu-membership-gul-says/ Turkstat: Mid-year population projections by age groups and sex. 2012. Dostupné z: http://www.turkstat.gov.tr/PreIstatistikTablo.do?istab_id=244 Turkstat: Population projections. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: www.turkstat.gov.tr/PreIstatistikTablo.do?istab_id=242 Turkstat: TurkStat. [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.turkstat.gov.tr/PreTablo.do?tb_id=39&ust_id=11 U.S. Department of State: Background Note: Turkey. [online]. 2012 [cit. 201202-25]. Dostupné z: http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/3432.htm U.S. Department of State: Remarks Turkish Foreign Minister Ahmet Davutoglu After Their Meeting. [online]. 2012 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.state.gov/secretary/rm/2012/02/183847.htm VONDRA, PAVEL. Centrum: Summit odhalil neshody ohledně přijetí Turecka do EU. [online]. 2009 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropskaunie/clanek.phtml?id=633916

Přílohy

69

7 Přílohy 7.1

Obrázky

Obr. 1 Současní členové a kandidáti vstupu do Evropské unie Zdroj: Euroskop, 2012

Přílohy

Obr. 2 Zjednodušená mapa Turecka Zdroj: CIA, 2012

Obr. 3 Současná věková pyramida Turecké republiky a Evropské unie Zdroj: Turkstat, 2012

70

Přílohy

Obr. 4 Simulace jednomyslného hlasování v Radě EU (kdy je proti návrhu jeden stát) Zdroj: Rada Evropské unie, 2012

71

Přílohy

Obr. 5 Skladba příjmů rozpočtu EU Zdroj: European Commission, 2012

Obr. 6 Finanční rámec výdajů rozpočtu EU na rok 2007 až 2013 Zdroj: European Commission, 2012

72

Přílohy

Obr. 7 Národní příspěvky do rozpočtu Evropské unie [mil. €] za rok 2010 pro EU27 Zdroj: European Commission, 2012

Obr. 8 Příjmy [mil. €] do rozpočtu EU za rok 2000 až 2010 Zdroj: European Commission, 2012

73

Přílohy

Obr. 9 Finanční prostředky proudící do jednotlivých zemí vyjádřené [mil. €] za rok 2007 Zdroj: European Commission, 2012


74

Přílohy



75

Přílohy

Obr. 13 Finanční prostředky proudící do jednotlivých zemí vyjádřené v procentech hrubého národního důchodu za rok 2007 Zdroj: European Commission, 2012


76

Přílohy



77

Přílohy

78

Obr. 17 Finanční prostředky obdržené z rozpočtu EU jednotlivými zeměmi vyjádřené [mil. €] za rok 2007 Zdroj: European Commission, 2012


Přílohy

79



Přílohy

Obr. 21 Finanční prostředky obdržené z rozpočtu EU jednotlivými zeměmi vyjádřené v procentech hrubého národního důchodu za rok 2007 Zdroj: European Commission, 2012


80

Přílohy



81

Přílohy

82

7.2 Tabulky Tab. 20

Současné složení vlády Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) v Turecké republice

Abdullah Gül Recep Tayyip Erdoğan Bülent Arınç Ali Babacan Beşir Atalay Bekir Bozdağ Sadullah Ergin Fatma Şahin Idris Naim Şahin Egemen Bağış Nihat Ergün Faruk Çelik Erdoğan Bayraktar Ahmet Davutoğlu Zafer Çağlayan Taner Yıldız Suat Kılıç Mehmet Mehdi Eker Hayati Yazıcı Cevdet Yılmaz Ertuğrul Günay Mehmet Şimşek Ömer Dinçer İsmet Yılmaz Veysel Eroğlu Recep Akdağ Binali Yıldırım

Prezident republiky Předseda vlády Vicepremiér Vicepremiér Vicepremiér Vicepremiér Ministr spravedlnosti Ministryně pro rodinu a sociální politiky Ministr vnitra Ministr pro evropské záležitosti Ministr vědy, průmyslu a technologie Ministr práce a sociální bezpečnosti Ministr životního prostředí a urbanismu Ministr zahraničí Ministr hospodářství Ministr energie a přírodních zdrojů Ministr mládeže a tělovýchovy Ministr výživy, zemědělství a živočišné výroby Ministr cel a obchodu Ministr rozvoje Ministr kultury a turismu Ministr financí Ministr národního vzdělání Ministr národní obrany Ministr lesnictví a vodních zdrojů Ministr zdravotnictví Ministr dopravy a komunikací

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2011

Přílohy Tab. 21

83 Počet mandátů členských států v Evropském parlamentu k příslušnému funkčnímu období (členské země jsou seřazené podle celkového počtu obyvatel k 1. lednu roku 2011)

Země

Počet obyvatel 2009

EU celkem Německo Francie Spojené království Itálie Španělsko Polsko Rumunsko Nizozemsko Řecko Belgie Portugalsko Česká republika Maďarko Švédsko Rakousko Bulharsko Dánsko Slovensko Finsko Irsko Litva Lotyšsko Slovinsko Estonsko Kypr Lucembursko Malta

499 686 575 82 002 356 64 350 226 61 595 091 60 045 068 45 828 172 38 135 876 21 498 616 16 485 787 11 260 402 10 753 080 10 627 250 10 467 542 10 030 975 9 256 347 8 355 260 7 606 551 5 511 451 5 412 254 5 326 314 4 450 030 3 349 872 2 261 294 2 032 362 1 340 415 796 875 493 500 413 609

Zdroj: Eurostat, Evropský parlament, 2012

Počet mandátů za rok 2009 stanovený Smlouvou Lisabonskou z Nice smlouvou 736 754 99 99 72 74 72 73 72 73 50 54 50 51 33 33 25 26 22 22 22 22 22 22 22 22 22 22 18 20 17 19 17 18 13 13 13 13 13 13 12 12 12 12 8 9 7 8 6 6 6 6 6 6 5 6

Přílohy Tab. 22

84 Váha hlasů v Evropském parlamentu na milion obyvatel v jednotlivých členských zemích

Počet Počet obyvatel Váha hlasu Země mandátů (2009) (zaokrouhleno) (2009) Německo 82 002 356 99 1,207 Francie 64 350 226 74 1,150 Spojené království 61 595 091 73 1,185 Itálie 60 045 068 73 1,216 Španělsko 45 828 172 54 1,178 Polsko 38 135 876 51 1,337 Rumunsko 21 498 616 33 1,535 Nizozemsko 16 485 787 26 1,577 Řecko 11 260 402 22 1,954 Belgie 10 753 080 22 2,046 Portugalsko 10 627 250 22 2,070 Česká republika 10 467 542 22 2,102 Maďarko 10 030 975 22 2,193 Švédsko 9 256 347 20 2,161 Rakousko 8 355 260 19 2,274 Bulharsko 7 606 551 18 2,366 Dánsko 5 511 451 13 2,359 Slovensko 5 412 254 13 2,402 Finsko 5 326 314 13 2,441 Irsko 4 450 030 12 2,697 Litva 3 349 872 12 3,582 Lotyšsko 2 261 294 9 3,980 Slovinsko 2 032 362 8 3,936 Estonsko 1 340 415 6 4,476 Kypr 796 875 6 7,529 Lucembursko 493 500 6 12,158 Malta 413 609 6 14,506 Zdroj: upraveno podle tabulky číslo 21, 2012

Přílohy Tab. 23

85 Počet a váha hlasů (na milion obyvatel) jednotlivých členských zemí v Radě Evropské unie

Počet obyvatel (2009) Německo 82 002 356 Francie 64 350 226 Spojené království 61 595 091 Itálie 60 045 068 Španělsko 45 828 172 Polsko 38 135 876 Rumunsko 21 498 616 Nizozemsko 16 485 787 Řecko 11 260 402 Belgie 10 753 080 Portugalsko 10 627 250 Česká republika 10 467 542 Maďarko 10 030 975 Švédsko 9 256 347 Rakousko 8 355 260 Bulharsko 7 606 551 Dánsko 5 511 451 Slovensko 5 412 254 Finsko 5 326 314 Irsko 4 450 030 Litva 3 349 872 Lotyšsko 2 261 294 Slovinsko 2 032 362 Estonsko 1 340 415 Kypr 796 875 Lucembursko 493 500 Malta 413 609 Země

Zdroj: Eurostat, Rada Evropské unie, 2012

Počet hlasů Váha hlasu v Radě (zaokrouhleno) 29 0,354 29 0,451 29 0,471 29 0,483 27 0,589 27 0,708 14 0,651 13 0,789 12 1,066 12 1,116 12 1,129 12 1,146 12 1,196 10 1,080 10 1,197 10 1,315 7 1,270 7 1,293 7 1,314 7 1,573 7 2,090 4 1,769 4 1,968 4 2,984 4 5,020 4 8,105 3 7,253

Přílohy Tab. 24

86 Procentuální vyjádření veřejného mínění Evropské unie jako celku na případný vstup daných zemí do EU

Země

Období

podzim 2010 jaro 2008 podzim 2010 Norsko jaro 2008 podzim 2010 Island jaro 2008 podzim 2010 Chorvatsko jaro 2008 podzim 2010 Ukrajina jaro 2008 podzim 2010 Černá hora jaro 2008 podzim 2010 Makedonie jaro 2008 podzim 2010 Bosna a Hercegovina jaro 2008 podzim 2010 Srbsko jaro 2008 podzim 2010 Turecko jaro 2008 podzim 2010 Albánie jaro 2008 podzim 2010 Kosovo jaro 2008 Švýcarsko

Zdroj: Rada Evropské unie, 2012

Pro vstup 75 % 77 % 74 % 78 % 60 % 71 % 47 % 52 % 37 % 43 % 36 % 41 % 35 % 40 % 35 % 40 % 34 % 38 % 30 % 31 % 29 % 34 % 29 % 34 %

Proti vstupu 16 % 13 % 17 % 12 % 28 % 16 % 41 % 34 % 51 % 42 % 48 % 41 % 50 % 43 % 51 % 44 % 53 % 47 % 59 % 55 % 58 % 51 % 57 % 50 %

Neví 9% 10 % 9% 10 % 12 % 13 % 12 % 14 % 12 % 15 % 16 % 18 % 15 % 17 % 14 % 16 % 13 % 15 % 11 % 14 % 13 % 15 % 14 % 16 %

Turecko jako součást procesu rozšiřování Evropské unie?

Recommend Documents