Evangelium podle Marka - 5:25-34

SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V TRUTNOVĚ Ročník XIV. – 3/2009

Evangelium podle Marka - 5:25-34 Z kázání Davida Nováka v Trutnově 8.2.09 Beznaděj Říká se, ţe nejhorší není hustá tma, ale tma, ve které nesvítí světlo naděje. Přesně s tím se setkáváme v tomto příběhu. Čteme o ţeně, která 12 let měla krvácení. Naděje na uzdravení byla prakticky nulová. Ve 26. verši čteme, ţe podstoupila, nicméně v některých překladech je, ţe vytrpěla, mnoho od lékařů. Někteří se domnívají, ţe jde o naráţku na tehdejší lékařskou praxi. Např. v Apokryfech bychom se dočetli následující: „Kdo hřeší proti svému stvořiteli, nechť upadne do rukou lékaře.“ Pochopitelně jde o nadsázku, ale realita je, ţe kdyţ je člověk nemocný, trpí nejen chorobou, ale i tím, ţe je v rukou někoho - doktora, komu je vydán všanc. Čteme i to, ţe ţena vydala, co měla - choroba tedy zničila nejen tělo, ale i obsah peněţenky. Nad to byla tato ţena podle Mojţíšova zákona nečistá, tudíţ vyloučena ze společnosti. Pokud shrneme situaci této ţeny, pak se jedná o lidskou tragédii. Heretická víra V beznaději, kterou ţena proţívala, se doslechla o Jeţíši a pokusila se jej najít. Přes mnohá zklamání od lékařů neupadla do skepse a odhodlala se znova zkoušet. Ačkoliv ţena nemá zdraví, má uši, které pouţívá - oproti jiným (Mk 4:11). Tento text ukazuje na rozdíl mezi tím slyšet o Jeţíši a jít za Jeţíšem. Důleţité zde je to, ţe ţena reagovala na zvěst o Jeţíši, ROČNÍK XIV. - 3/2009 STR. 1

byť svým osobitým způsobem a přichází ke Kristu. Kdosi napsal, ţe "Království Boţí je třeba uchvátit, cesta do něj nikdy nebyla a není bez překáţek". Důleţitý je tedy postoj touhy a důvěry ke či po Kristu. Nikoliv jen uspořádané myšlenky, vědění. Dotyk víry Jeţíš poznal, ţe z něj vyšla moc a ptá se, kdo se jej dotkl. Učedníci i nejbliţší okolí mu dává logickou odpověď, vţdyť se na něj tolik lidí tlačí a dotýká. Čím se tedy lišil dotyk té ţeny od ostatních doteků? Ta ţena se jej dotkla ve víře. Právě v takových lidech Jeţíš viděl budoucnost svého díla v lidech, kteří mu důvěřují. Víra, kterou vidíme u ţeny je specifická v tom, ţe se váţe na Krista a ţe jde k němu přes překáţky. Ono totiţ vůbec nebylo snadné se prodrat jako nečistá přes zástup lidí, kteří se ţeny nesměli dotknout. Výstup z anonymity Po uzdravení by se ţena ráda ztratila, vrátila do anonymity davu, ale nejde to. Víra není věc privátní, tak, jak si někteří dnes myslí. Pán Jeţíš od ní ţádá veřejné vyznání a vzápětí po něm ji oslovuje dcero. Tedy výrazem, který je z rodiny. Nejen v tomto příběhu, nejen ve shromáţděních chce Jeţíš slyšet nahlas naše lidské vyznání - pravdu, jak na tom skutečně jsme. Moţná to bude vyznání různě kostrbaté, ale bude pravdivé. Aţ potom přichází oslovení dcero, synu. Závěr Kaţdý z nás proţívá ţivotní okolnosti, kde potřebuje víru. Nemusí to být pouze nemoc, ţivotních okolností je celá řada. Je snadné hovořit o víře tam, kde jsme silní a kde de facto víru zas tak moc nepotřebujeme. Mohu hovořit o tom, ţe potřebuji víru k tomu, abych přeţil do další výplaty. To, co ale potřebuji, je schopnost sčítat. Nicméně jsou jiné oblasti, kde to tak jednoduché není. Pro ţenu to znamenalo prodrat se ke Kristu, riskovat neporozumění, zároveň to pro ni znamenalo vyjití z anonymity a ochotu jít nakonec s pravdou

ROČNÍK XIV. - 3/2009 STR. 2

ven. To uţ tak jednoduché není. Jenţe tím se její víra liší od "víry" mas. Podobnou víru ale hledá Jeţíš Kristus i dnes a podobná víra měnila a mění okolnosti. upravil J. Ptáček

Podivné dědictví. (úvaha) Nevím jak vy, ale já se docela peru s dědictvím po svých rodičích. Nemyslím teď, ţe bych si nevěděla rady s nějakou šťavnatou hotovostí či rozsáhlou nemovitostí, ale jak víme, genetika je věc skutečně velmi, velmi zamotaná a fakticky dokázaná, její vliv na náš ţivot je nesporný, ač ve většině případů zcela neţádoucí. Taktéţ i já se aţ bojím ohlédnout, copak si to s sebou všechno nesu? Tak třeba - neochvějnou nevěru našeho táty, super ateisty uţ Bůh prolomil tím, ţe cestu ke Spasiteli jsem našla já i moje rodná sestra. Ale co to? Vidím také jednu odpornou vlastnost, zdědily jsme ji se sestrou rovným dílem obě, skutečně něco vrcholně nevkusného – touhu po dokonalosti. Nemohu říci pouze ctiţádost, je to ještě někde jinde. Touha po dokonalosti (v případě, ţe někdo nevíte), se projevuje tak, ţe na všem, co dotyčná osoba dělá (ale pozor – pouze v tom, co ji baví), je patrné, ţe chce být nejlepší. Na dětských táborech, kterých jsem se coby dítě účastnila, bylo uţ od prvního dne jasné, kdo bude mít prvenství v bodování čistoty – já a ségra. Coby nástěnkářky jsme prosluly vzornými proletářskými hesly a ráznými výzvami, v organizaci svazáckých akcí a pionýrských aktivit jsme neměly v okrese konkurenci, celorepublikovou soutěţ Červeného kříţe jsme vyhrály díky vzorně vypracovaným úkolům, prostě paráda. Pak skok, jeden z nečekaných ţivotních kotrmelců – v mém ţivotě se objevil Bůh. A hle, vše nové učiněno jest! Bůh je zajisté vítěz nad naším ţivotem, proměňuje nás k novému ţivotu, však jak praví můj oblíbenec apoštol Pavel: „Nepoznávám se ve svých skutcích! Vţdyť nedělám to, co chci, nýbrţ to, co nenávidím!“(Řím. 7,16) A zde znovu přichází ke slovu to nechtěné dědictví. Být ROČNÍK XIV. - 3/2009 STR. 3

nejlepší – chci být nejlepší mládeţnice, nejlepší vedoucí, nejlepší zaměstnanec, nejlepší máma (a nemusíte tomu věřit - chtěla jsem být také nejlepší manţelka), mít nejlepší buchtu, nejlepší program na schůzce... ó pýcho, kde jsou tvé hranice?! Však Boţí Slovo vede jinak: „Usiluj o spravedlnost, zboţnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.“ (1.Timot. 6,11) Aha! Tak to je meta? Tudy cesta k dokonalosti? A ještě jednou Pavel: „Nevíte snad, ţe ti, kteří běţí na závodní dráze, běţí sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běţte tak, abyste ji získali!“ (1. Kor. 9,24) Tak jo, to se mi líbí! Já ji chci! Já chci běţet a být nejlepší... Jednu lednovou neděli nám Radoš dal ve svém kázání otázku: co bychom měli společně v našem obecenství dělat, abychom ve všem, co v novém roce budeme proţívat, stavěli na Bohu? (Základem kázání verš pro Úpici „Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé“- Ţalm 127.) A společnými návrhy z lavic jsme tak vytvořili (i kdyţ zdaleka ne úplný) seznam toho, co je pro nás kaţdého důleţité v budování s Hospodinem:        

dát Bohu prostor hledat Boţí vůli modlit se poslušnost naslouchání očekávání pokora připravenost víry

     

otevřenost pro nové věci otevřené srdce čisté srdce odvaha hledání spolupracovníků láska k Bohu, lidem i sobě (sebepřijetí)

Shrnutí jsme lehce nalezli v podobenství o kmeni a ratolestech (Jan 15, 1-10) A vida, mé nechtěné dědictví se raduje – tady je řešení touhy po dokonalosti. Být odrazem toho, kdo dokonalý je. „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti.“ (Řím. 8,26) Skutečně není potřeba, abych vedla neustálý boj se svou


nedokonalostí v marné touze ji porazit. Nemám na to být dokonalá, je to jen klam, který slabému člověku do srdce klade ďábel, aby ve smyčce pýchy udusil duši. Přes mou „dokonalost“ je pak špatně vidět na Boha. (Tak Jano nezacláněj!) Bůh JE dokonalý. A je fajn, ţe my svými nedokonalými ţivoty můţeme ukazovat na něj – TO JE NÁŠ BŮH! Tak valte oči, co dokáţe! Můţe spasit celý svět! „Bratři, napodobujte se mnou Krista.“ (Filipským 3,17) Jo, fajn, to bude ono. Napodobujme ho, nechtějme být jako on, to nejde, toho nedosáhneme. Má touha po dokonalosti je marná a zbytečně plýtvám silami. Ať se v Bibli kouknu vpravo – vlevo, je o dokonalém Bohu, který nedělá chyby. A takový má být vidět v našich ţivotech. Ne dokonalá Jana, Kryštof, Hedvika... Dokonalý člověk sám sobě je Bohem. My ale potřebujeme Boha. On má pro nás lepší dědictví, neţ si s sebou neseme v genech: „dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích...“ (1. Petr. 1,4) Tak s lehkou nervozitou, jaké genetické dědictví bylo asi tak vloţeno ze mne do mých dětí, uvědomuji si, ţe není většího dědictví, neţ kdyţ naše děti budou odrazem dokonalého Boha. Kéţ bych jim v tom mohla v tomto roce být pomocí. Vaše nedokonalá Jana Lachmanová

Zprávy ze světa Pastorální konference kazatelů CB 25.1.-27.1.2009 V posledním lednovém týdnu se konala tzv. pastorálka. Místem setkání byl hotel Devět skal na Vysočině. Jméno nese podle nedalekého skalního útvaru, nikoliv proto, ţe by se jednalo o nějaký jeskyňářský pokus o návrat do pravěku. Tématem této konference byl ţivot v napětí. Nikoliv v rozvodové skříni či transformátoru, byť tam je téţ dostatečně traumatické napětí, ale v rozdílu mezi lidskostí, tedy hříšností kazatele, pastýře sboru a tím, co vlastně přináší. Nebo alespoň chce přinášet. Vodítkem v tomto přemýšlení nám byla první kapitola knihy Ţivot v obecenství, kterou napsal br. Dietrich ROČNÍK XIV. - 3/2009 STR. 5

Bonhoeffer. Význam této knihy v takovém rozhovoru dokresluje věta, která je uvedená na titulní straně posledního vydání (vydavatelství Návrat): „Tělesná přítomnost ostatních křesťanů je pro věřící zdrojem nezměrné radosti a posily.“ Kniha, kterou nelze číst bez vědomí, kde a v jaké době vznikala (1935 v Německu), přesto přináší moţné odpovědi na stále ţivé otázky: co znamená ţivot ve vzájemném bratrském obecenství? Čím by se mělo kaţdodenní obecenství věřících řídit? Proč je důleţité proţívat obecenství s Bohem v osamění? Jak se obecenství naplňuje skrze sluţbu druhým? Proč je pro obecenství důleţitá zpověď a společenství u Večeře Páně? Výsledkem této pastorální konference kazatelů CB nakonec bylo především zmíněné vzájemné sdílení o napětí mezi vlastní nedokonalostí a svatostí Boţího poslání. JaPta

8. Awana konference v Pardubicích Kdybychom udělali průzkum, kdo jak letos trávil Valentýnský den, věřte, ţe podle mě v soutěţi o nejnabitější a nejzajímavější a nejuţitečnější program bude náš patřit mezi favority. V počtu tří (Jitka Česenková, Soňa Dušková a já – Jana Lachmanová) jsme totiţ vyrazily na 8. Awana konferenci. Pro upřesnění pro ty, kdo ještě nevědí – organizace Awana se soustředí na misii mezi dětmi. Největším lákadlem byl slibovaný hlavní řečník Dave Patty – ředitel mezinárodní misijní organizace Josiah Venture v Evropě a vedoucí pracovník Křesťanské akademie mladých v ČR, a hlavní téma – osobní duchovní růst. Jela jsem s velkým očekáváním a také natěšená na různá setkání s ostatními pracovníky, kteří pracují s dětmi. Uţ předem musím nedočkavcům z řad čtenářů prozradit, ţe skutečnost ještě předčila mé očekávání - program mě uchvátil svou otevřeností a opravdovostí. Organizace konference byla také ROČNÍK XIV. - 3/2009 STR. 6

výborná, oběd byl mňam a účastníci byli báječní, Jitka se Soňou byly skvělé společnice pro duchovní rozhovory i pokec ve vlaku, a navíc slyšené slovo bylo vpravdě budovatelské! (Čímţ chci říci, ţe nás vede k opravdovému budování sebe i společenství a otevřelo nám v srdcích touhu po uskutečnění slyšeného.) V úvodu promluvil bratr Radek Kalenský, ředitel Awana International v ČR a misionář Awany. Vysvětlil, ţe téměř všichni pracovníci s dětmi jsou si vědomi, ţe děti k Bohu nepřivádí dobře připravené hry, písničky, skvělá motivace, učení biblických veršů nebo legrace na schůzce, ale duchovní program a pastorace vedoucího – osobní vztah, který budujeme se svěřenými dětmi. Pokud tedy chceme ukazovat na Boha, musíme před ním stát a on nás musí měnit. Je potřeba stále růst a obnovovat síly, abychom měli dál co dávat. Pak předal slovo bratru D. Patty. Ten několik minut úvodu věnoval tomu, aby nám vyprávěl o svých zkušenostech s vlastní únavou ze sluţby, o jeho cestě ke studiu Bible a jak to udělat, abychom nepolevovali. Je to vlastně skutečně velice jednoduché – musíme ţít v Kristu a On v nás. Základem celého dne byl biblický oddíl z epištoly Kolossenským, postupně od 1,1-22 aţ ke 3. a 4.kapitole, téma bylo rozděleno do 3 lekcí. Pomocí nám byl obraz košatého stromu s rozvětvenou korunou a silnými kořeny, kmenem stromu byla právě slova KRISTUS VE VÁS. V první lekci – kořeny a půda - jsme se důkladně zamýšleli nad tím, co je v půdě, ze které rosteme – co máme v Kristu (a věřte, ţe není v moţnostech tohoto zpravodaje, abych zde celý seznam vypsala...) - nahlédněte do Kol.1,122. Ujasnili jsme si, jaké jsou kořeny, kterými je tato Kristova hojnost vedena k nám. Přemýšleli jsme nad stádii růstu obecně i duchovního růstu a hledali své vlastní postavení v tomto procesu. Ve druhé lekci – větve a ovoce - jsme postupně odkrývali čtyři způsoby, kterými by měl být v nás zjeven ţivot s Kristem a k čemu jsme růstem vedeni. Ve třetí lekci – jed a nemoc – jsme byli zastaveni výčtem toxických jedů, které mohou otrávit naši sluţbu, nás, naše


sborové obecenství a okrást nás tak o poţehnání, které je nám nabízeno. Dave se nebál odkrýt nahotu našich „náboţenských nátěrů“ a bolestí mnohých sluţebníků, naštěstí v tomto otřesném tématu nabídl i moţnosti protijedů, které léčí. Ve všem, co nám přinášel, byl velmi osobní a pravdivý, poukazoval na konkrétní věci a hovořil o konkrétních rozhovorech s konkrétními lidmi ze své sluţby, takţe bylo dosaţeno absolutního pochopení všeho, co nám říkal. V poslední části konference jsme mohli vyslechnout svědectví o sluţbě mezi dětmi od vedoucích Awana klubů z celé ČR a v modlitební chvíli jsme uzavřeli den. A kdyţ jsme odcházely na vlak, cítila jsem, ţe bych mohla klidně dlouho pokračovat dál, osobně mluvit s účastníky konference a sdílet se s dalšími zkušenostmi... ,ale čas byl neúprosný. Omlouvám se, ţe skutečně není moţné přinést na těchto stránkách podrobné zpravodajství a rozbor přednesených témat, ale rozcházely jsme se s tím, ţe bychom se s vámi všemi o tom chtěly podělit a sdílet se i v povzbuzení k duchovnímu růstu a následné sluţbě. Pokud to bude jen trochu moţné, přemýšlíme nad moţností společného sborového setkání s tímto úţasným programem. Bylo to super a kromě dárku v podobě knihy A. W. Tozera „Podmaněn Bohem“, jsme si odnesly také obrovské povzbuzení do osobní víry i do sluţby. Za trio pracovníků s dětmi Jana Lachmanová

Zprávy z Úpice Anketa: Během měsíce ledna jsem slečnám z dívčího klubu a klukům z Tábornického klubu poloţila tři otázky. Asi by raději uvítali tři oříšky pro Popelku, ale nakonec alespoň někteří z nich nějakou tu odpověď vypustili. Připomínám, ţe na otázky neodpovídaly děti, které chodí na kluby z věřících rodin, ale jen ty z nevěřícího prostředí. Nejprve se podívejme na odpovědi děvčat: Otázka 1.: „Co víš o Bohu?“ Odpovědi: „Nic.“ „Ţe stvořil svět a ţivot na něm.“ „Skoro


nic, jen to, ţe někteří lidé v něj věří a modlí se k němu. Taky ţe údajně je někde v nějakém nebi, ale to je asi všechno.“ „Nic moc, jen to, co nám řekla Jana.“ Otázka 2.: „Zajímá tě, jaký je Bůh?“ Odpovědi: „Ano.“ „Ani né.“ „Moţná ano, v ţivotě jsem se s tím nesetkala, takţe nevím.“ „Já ani nevím, jestli jo nebo ne.“ Otázka 3.: „Proč chodíš do tohoto klubu a co tě tam baví?“ Odpovědi: „Chodím tam, protoţe se mi chce. A baví mě všecko.“ „Protoţe máme super vedoucí, chodí tady super holky. Hrajeme zajímavé a pořád nové hry. Baví mě program, učíme se vařit, šít, vyšívat, batikovaly jsme a tak.“ „Jsem tady s kamarádkama, hrajeme různé hry a vaříme atd.“ „Pořád něco děláme, co mě baví. A je tu sranda.“ A teď na stejné otázky odpovídali kluci, kteří mají duchovní program, nazýváme ho Stopy Boha.: Otázka 1.: „Co víš o Bohu?“ „Nic. Teda to, co říkáš taky, ale jinak nic.“ „No vím to, ze stop Boha, ne?!“ „Nic.“ „To všechno, jak nás tu učí.“ Otázka 2.: „Zajímá tě, jaký je Bůh?“ „Nevím.“ „Jo.“ „Ne, vůbec.“ „Jo, docela.“ Otázka 3.: „Proč chodíš do tohoto klubu a co tě tu baví?“ „Všechno.“ „Stopy Boha a taky společenské hry po klubu.“ „Všechno.“ „Ty zálesácké věci, jak děláme a hry. Nebaví mě, kdyţ kluci blbnou a perou se.“ Tak tolik jen z odpovědí. A víte, co mě na všech odpovědích zaujalo? Nikdo z dětí ani nepřemýšlí nad tím, ţe Bůh neexistuje. Prostě jenom nevědí, jaký je a také nedědí, jestli je to má zajímat nebo ne. A myslím si, ţe i to je docela úspěch a první krok k poznání. Děkuji všem, kdo na práci v klubech myslí ve svých modlitbách. Jana


Soutěţ „ Ptej se Písma bez počítače“ POZOR! Zde jsou správné odpovědi na minulé otázky pro děti: KÓD 0. 29. 30. 73. 91. 110. 114.

OTÁZKA

ODPOVĚĎ

Kdyţ odkojila dítě, odevzdala je v chrámu a obětovala 3 býčky, 1 éfu bílé mouky a co ještě? MĚCH VÍNA Který muţ, jako první z muţů Bible, prorokoval? ENOCH Kdo první popřel Boţí výpověď? HAD V RÁJI Kde prvně a kde naposledy v Bibli čteme, ţe lidé plakali? 1. MOJŢÍŠOVA A ZJEVENÍ Která kniha Bible začíná rozkazem Boţím a končí Boţí otázkou? JONÁŠ Který muţ měl 7 slepic, 14 hus, 14 holubů, 2 čápi a 2 orli? NOE Kteří dva se narodili a nezemřeli a kteří dva se nenarodili a umřeli? ENOCH a ELIÁŠ / ADAM a EVA

8 OTÁZEK PRO ČTENÁŘE BIBLE OD 16 DO 30 LET Vůz dojel bez povozníka tam, kam měl. Kdo vůz táhl a kam dojel? Které nové přikázání dal Pán Jeţíš učedníkům? Na co všichni věřící čekají po vzkříšení? Zač stojí srdce bezboţného? Kdo jako mladík šel na východ, jako muţ na západ, jako stařec na jih a jako mrtvý na sever? 82 Kdo nevyšel celý rok ze svého příbytku a přece nebyl nemocen? 113 Který velký prorok byl rolníkem? 115 Dva spolu bydlí, dva další jsou vzdělaní a jeden touţí po moci. Znáš jejich společné jméno? 26 36 50 59 63

TRUTNOVŠTÍ lístek se jménem a řešením odpovědí na otázky předají nejpozději do 22. 3. 2009 ÚPIČTÍ své odpovědi předají bratru vikáři nejpozději v neděli 22. 3. 2009 V ÚPICI Úspěšný luštitel je jen ten, který se ani jednou nesplete a odpoví správně na všech 8 otázek bez pomoci počítače V SL 4/2009 budou otázky pro čtenáře ve věku 31 - 50 let a v SL 05/2009 ve věku nad 50 let. Hodně zdaru přeje redakce SL. Připravil sbi Heslo měsíce: „Ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův. A buďte vděčni.“ Koloským 3, 15; ekumenický překlad ROČNÍK XIV. - 3/2009 STR. 10

Narozeniny v březnu 01. 03. 07. 03. 07. 03. 07. 03 08. 03. 11. 03. 13. 03. 14. 03. 15. 03. 24. 03. 27. 03. 31. 03.

Lydie Hladíková Miroslav Friedrich Lydie Janovská Petr Lachman Ladislav Kubeček ml. Jana Lachmanová Dagmar Kudová st. Jiří Kuda st. Ladislav Bulíček Jan Ranš David Hejnoch Tereza Jeţková

Malé Svatoňovice Horní Staré Město Janské Lázně Úpice Havlovice Úpice Poříčí u Trutnova Poříčí u Trutnova Trutnov Červený Kostelec Úpice Trutnov

Všechny pravidelné i náhodné čtenáře si dovolujeme pozvat ke společnému sdílení radosti a Boţí lásky na našich pravidelných i mimořádných setkáních v Trutnově a Úpici:

Aktuální mimořádná setkání: Ing. Karel Fojtík je dlouholetý tajemník Rady Církve bratrské, dále je členem Správní rady Diakonie Církve bratrské, člen Stavebního odboru při Radě Církve bratrské. Je jedním z duchovních otců současného návrhu na finanční vyrovnání mezi státem a církvemi.

Thomas a Caroline Graumanovi 28. března 2009 od 18.00 Kino Úpice Promítání filmu „Síla lidskosti“ o Siru Nicolasi Wintonovi, který zachránil stovky dětí českých Ţidů před fašismem, doprovázené osobním svědectvím. Thomas Grauman je jedním ze zachráněných dětí.


Pravidelná setkání Trutnov Sbor církve bratrské, Lomní ulice 103/9 Neděle

8:30 – modlitební chvíle 9:00 – dopolední shromáždění 10:30 – sborový zpěv

Pondělí

Úpice Sborový dům CB, Mánesova ulice 529 9:45 – dopolední shromáždění 15:00 – Dívčí klub

Úterý

17:15 – biblická hodina

Středa

15.15 – Vyučování náboženství (pro

(pro dívky od 10ti let) 10:00 – Maminec (setkání maminek s malými dětmi) 15:00 – Rybičky (klub pro děti od 5ti do 9ti let)

děti od 9ti do 15ti let)

Čtvrtek

Pátek

9:30 – Setkání seniorů (společné přemýšlení nad otázkami víry a praktického života ve stáří - 1x za dva týdny) 16:00 – dorost (setkání pro děti od 9ti do 15ti let) 18:30 – mládež (setkání pro mládež od 15ti let) 20:30 – halové sporty (Tělocvična školy ul. Rudolfa Frimla – 1x za dva týdny)

16:00 – Stopa (klub s tábornickým zaměřením pro děti od 10ti let) 17:00 – Klub společenských her (pro děti a mládež od 10ti let) 17:00 – Čaj o páté (setkání pro všechny, kdo si chtějí povídat nad šálkem dobrého čaje)

Vydává staršovstvo Sboru CB. Uzávěrka příspěvků vždy do 25. dne v měsíci. Za obsah zveřejněných článků zodpovídají jejich autoři. Lomní 103/9, Trutnov PSČ 541 01 Tel.: 499 815 592 Bankovní spojení: 1300351309/0800 NEPRODEJNÉ http://www.cb.cz/trutnov mail: [email protected]


Evangelium podle Marka - 5:25-34

Recommend Documents