EVANGELIUM PODLE JANA. Kapitola 1

EVANGELIUM PODLE JANA

EVANGELIUM PODLE JANA

Kapitola 1 =Prolog 1,1-18= 1:Na poèátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bùh. 2:To bylo na poèátku u Boha. 3:Všechno povstalo skrze nì a bez nìho nepovstalo nic, co jest. 4:V nìm byl život a život byl svìtlo lidí. 5:To svìtlo ve tmì svítí a tma je nepohltila. 6:Od Boha byl poslán èlovìk, jménem Jan. 7:Ten pøišel proto, aby vydal svìdectví o tom svìtle, aby všichni uvìøili skrze nìho. 8:Jan sám nebyl tím svìtlem, ale pøišel, aby o tom svìtle vydal svìdectví. 9:Bylo tu pravé svìtlo, které osvìcuje každého èlovìka; to pøicházelo do svìta. 10:Na svìtì byl, svìt skrze nìj povstal, ale svìt ho nepoznal. 11:Pøišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepøijali. 12:Tìm pak, kteøí ho pøijali a vìøí v jeho jméno, dal moc stát se Božími dìtmi. 13:Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako dìti pozemských otcù, nýbrž se narodili z Boha. 14:A Slovo se stalo tìlema pøebývalo mezi námi. Spatøili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. 15:Jan o nìm vydal svìdectví a volal: "To je ten, o nìmž jsem øekl: Pøichází za mnou, ale je vìtší, protože tu byl døíve než já." 16:Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. 17:Nebo Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 18:Boha nikdy nikdo nevidìl; jednorozený Syn, který je v náruèi Otcovì, nám o nìm øekl. =Jan Køtitel 1,19-34= 19:Toto je svìdectví Janovo, když k nìmu Židé z Jeruzaléma poslali knìze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" 20:Nic nepopøel a otevøenì vyznal: "Já nejsem Mesiáš." 21:Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Øekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpovìdìl: "Ne." 22:Øekli mu tedy: "Kdo jsi? A mùžeme pøinést odpovìï tìm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?" 23:Øekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Pánì - jak øekl prorok Izaiáš." 24:Ti vyslaní byli z øad farizeù. 25:Otázali se ho: "Proè tedy køtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?" 26:Jan jim odpovìdìl: "Já køtím vodou. Uprostøed vás stojí, koho vy neznáte 27:ten, který pøichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat øemínek u jeho obuvi." 28:To se stalo v Betanii, na druhém bøehu Jordánu, kde Jan køtil. 29:Druhého dne spatøil Jan Ježíše, jak jde k nìmu, a øekl: "Hle, beránek Boží, který snímá høích svìta. 30:To je ten, o nìmž jsem øekl: Za mnou pøichází nìkdo vìtší, nebo byl døíve, než já. 31:Já jsem nevìdìl, kdo to je, ale pøišel jsem køtít vodou proto, aby ho poznal Izrael." 32:Jan vydal svìdectví: "Spatøil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zùstal na nìm. 33:A já jsem stále nevìdìl, kdo to je, ale ten, který mì poslal køtít vodou, mi øekl: 'Na koho spatøíš sestupovat Ducha a zùstávat na nìm, to je ten, který køtí Duchem svatým.' 34:Já jsem to vidìl a dosvìdèuji, že toto je Syn Boží." =Povolání uèedníkù 1,35-51= 35:Druhého dne tam byl opìt Jan s dvìma ze svých uèedníkù. 36:Spatøil Ježíše, jak jde okolo, a øekl: "Hle, beránek Boží." 37:Ti dva uèedníci slyšeli, co øekl, a šli za Ježíšem. 38:Když se Ježíš obrátil a uvidìl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Øekli mu: "Rabi (což pøeloženo znamená: Mistøe), kde bydlíš?" 39:Odpovìdìl jim: "Pojïte a uvidíte!" Šli tedy, vidìli, kde bydlí, a zùstali ten den u nìho. Bylo kolem ètyø hodin odpoledne. 40:Jeden z tìchto dvou, kteøí slyšeli, co Jan øekl, a Ježíše následovali, byl Ondøej, bratr Šimona Petra. 41:Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a øekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v pøekladu: Kristus)." 42:Pøivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na nìj pohledìl a øekl: "Ty jsi Šimon, syn Janùv; budeš se jmenovat Kéfas (což se pøekládá: Petr)." 43:Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a øekl mu: "Následuj mì!" 44:Filip byl z Betsaidy, mìsta Ondøejova a Petrova; 45:Filip zase vyhledal Natanaela a øekl mu: "Nalezli jsme toho, o nìmž psal Mojžíš v Zákonì i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta." 46:Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud mùže vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojï a pøesvìdè se!"

47:Ježíš spatøil Natanaela, jak k nìmu pøichází a øekl o nìm: "Hle, pravý Izraelita, v nìmž není lsti." 48:Øekl mu Natanael: "Odkud mì znáš?" Ježíš mu odpovìdìl: "Døíve, než tì Filip zavolal, vidìl jsem tì pod fíkem." 49:"Mistøe", øekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." 50:Ježíš mu odpovìdìl: "Ty vìøíš proto, že jsem ti øekl: 'Vidìl jsem tì pod fíkem?' Uvidíš vìci daleko vìtší." 51:A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzøíte nebesa otevøená a andìly Boží vystupovat a sestupovat na Syna èlovìka."

Kapitola 2 =Svatba v Kánì Galilejské 2,1-12= 1:Tøetího dne byla svatba v Kánì Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2:na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho uèedníci. 3:Když se nedostávalo vína, øekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." 4:Ježíš jí øekl: "Co to ode mne žádáš! Ještì nepøišla má hodina." 5:Matka øekla služebníkùm: "Udìlejte, cokoli vám naøídí." 6:Bylo tam šest kamenných nádob, urèených k židovskému oèišování, každá na dvì až tøi vìdra. 7:Ježíš øekl služebníkùm: "Naplòte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. 8:Pak jim pøikázal: "Teï z nich naberte a doneste správci hostiny!" Uèinili tak. 9:Jakmile správce hostiny ochutnal vodu promìnìnou ve víno - nevìdìl, odkud je, ale služebníci, kteøí vodu nabírali, to vìdìli - zavolal si ženicha 10:a øekl mu: "Každý èlovìk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." 11:Tak uèinil Ježíš v Kánì Galilejské poèátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho uèedníci v nìho uvìøili. 12:Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratøi i uèedníci do Kafarnaum a zùstali tam nìkolik dní. =Oèištìní chrámu 2,13-25= 13:Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. 14:V chrámu našel prodavaèe dobytka, ovcí a holubù i penìzomìnce, jak sedí za stoly. 15:Udìlal si z provazù biè a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, smìnárníkùm rozházel mince, stoly zpøevracel 16:a prodavaèùm holubù poruèil: "Pryè s tím odtud! Nedìlejte z domu mého Otce tržištì!" 17:Jeho uèedníci si vzpomnìli, že je psáno: 'Horlivost pro tvùj dùm mne stráví.' 18:Židé mu øekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš èinit?" 19:Ježíš jim odpovìdìl: "Zboøte tento chrám a ve tøech dnech jej postavím." 20:Tu øekli Židé: "Ètyøicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve tøech dnech?" 21:On však mluvil o chrámu svého tìla. 22:Když byl pak vzkøíšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho uèedníci, že to øíkal, a uvìøili Písmu i slovu, které Ježíš povìdìl. 23:Když byl v Jeruzalémì o velikonoèních svátcích, mnozí uvìøili v jeho jméno, protože vidìli znamení, která èinil. 24:Ježíš jim však nesvìøoval, kdo je, ponìvadž všechny lidi znal; 25:nepotøeboval, aby mu nìkdo o nìm øíkal svùj soud. Sám dobøe vìdìl, co je v èlovìku.

Kapitola 3 =Rozmluva s Nikodémem 3,1-21= 1:Mezi farizeji byl èlovìk jménem Nikodém, èlen židovské rady. 2:Ten pøišel k Ježíšovi v noci a øekl mu: "Mistøe, víme, že jsi uèitel, který pøišel od Boha. Nebo nikdo nemùže èinit ta znamení, která èiníš ty, není-li Bùh s ním." 3:Ježíš mu odpovìdìl: "Amen, amen, pravím tobì, nenarodí-li se kdo znovu, nemùže spatøit království Boží." 4:Nikodém mu øekl: "Jak se mùže èlovìk narodit, když už je starý? Nemùže pøece vstoupit do tìla své matky a podruhé se narodit." 5:Ježíš odpovìdìl: "Amen, amen, pravím tobì, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemùže vejít do království Božího. 6:Co se narodilo z tìla, je tìlo, co se narodilo z Ducha, je duch. 7:Nediv se, že jsem ti øekl: Musíte se narodit znovu. 8:Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud pøichází a kam smìøuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." 9:Nikodém se ho otázal: "Jak se to mùže stát?" 10:Ježíš mu øekl: "Ty jsi uèitel Izraele, a tohle nevíš? 11:Amen, amen, pravím tobì, že mluvíme o tom, co známe, a svìdèíme o tom, co jsme vidìli, ale vy naše svìdectví nepøijímáte.

12:Jestliže nevìøíte, když jsem vám mluvil o pozemských vìcech, jak uvìøíte, budu-li mluvit o nebeských? 13:Nikdo nevstoupil na nebesa, leè ten, který sestoupil z nebes, Syn èlovìka. 14:Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn èlovìka, 15:aby každý, kdo v nìho vìøí, mìl život vìèný. 16:Nebo Bùh tak miloval svìt, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí, nezahynul, ale mìl život vìèný. 17:Vždy Bùh neposlal svého Syna na svìt, aby soudil, ale aby skrze nìj byl svìt spasen. 18:Kdo v nìho vìøí, není souzen. Kdo nevìøí, je již odsouzen, nebo neuvìøil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19:Soud pak je v tom, že svìtlo pøišlo na svìt, ale lidé si zamilovali více tmu než svìtlo, protože jejich skutky byly zlé. 20:Nebo každý, kdo dìlá nìco špatného, nenávidí svìtlo a nepøichází k svìtlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. 21:Kdo však èiní pravdu, pøichází ke svìtlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu." =Ježíš a Jan Køtitel 3,22-36= 22:Potom Ježíš odešel se svými uèedníky do judské zemì; tam s nimi pobýval a køtil. 23:Také Jan køtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé pøicházeli a dávali se køtít. 24:To bylo ještì pøed Janovým uvìznìním. 25:Mezi uèedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o oèišování. 26:Pøišli k Janovi a øekli mu: "Mistøe, ten který byl s tebou na druhém bøehu Jordánu, o nìmž jsi vydal dobré svìdectví, nyní sám køtí a všichni chodí k nìmu." 27:Jan odpovìdìl: "Èlovìk si nic nemùže pøisvojit, není-li mu to dáno z nebe. 28:Vy sami jste svìdkové, že jsem øekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho pøedchùdce. 29:Ženich je ten, kdo má nevìstu. Ženichùv pøítel, který u nìho stojí a èeká na jeho rozkaz, upøímnì se raduje, když uslyší ženichùv hlas. A tak je má radost dovršena. 30:On musí rùst, já však se menšit. 31:Kdo pøichází shùry, je nade všecky. Kdo pochází ze zemì, náleží zemi a mluví o pozemských vìcech. Kdo pøichází z nebe je nade všecky, 32:svìdèí o tom, co vidìl a slyšel, ale jeho svìdectví nikdo nepøijímá. 33:Kdo však jeho svìdectví pøijal, potvrdil tím, že Bùh je pravdivý. 34:Ten, koho poslal Bùh, mluví slova Boží, nebo Bùh udílí svého Ducha v plnosti. 35:Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou. 36:Kdo vìøí v Syna, má život vìèný. Kdo Syna odmítá, neuzøí život, ale hnìv Boží na nìm zùstává."

Kapitola 4 =Rozmluva se samaøskou ženou 4,1-42= 1:Když se Pán dovìdìl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a køtí více uèedníkù než Jan 2:aè Ježíš sám nekøtil, nýbrž jeho uèedníci 3:opustil Judsko a odešel opìt do Galileje. 4:Musel však projít Samaøskem. 5:Na té cestì pøišel k samaøskému mìstu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi; 6:tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. 7:Tu pøichází samaøská žena, aby naèerpala vody. Ježíš jí øekne: "Dej mi pít!" 8:Jeho uèedníci odešli pøed tím do mìsta, aby nakoupili nìco k jídlu. 9:Samaøská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, mùžeš chtít ode mne, Samaøanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samaøany nestýkají. 10:Ježíš jí odpovìdìl: "Kdybys znala, co dává Bùh, a vìdìla, kdo ti øíká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou." 11:Žena mu øekla: "Pane, ani vìdro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12:Jsi snad vìtší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejnì jako jeho synové i jeho stáda." 13:Ježíš jí odpovìdìl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opìt žízeò 14:Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navìky. Voda, kterou mu dám, stane se v nìm pramenem, vyvìrajícím k životu vìènému." 15:Ta žena mu øekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu." 16:Ježíš jí øekl: "Jdi, zavolej svého muže a pøijï sem!" 17:Žena mu øekla: "Nemám muže." Nato jí øekl Ježíš: "Správnì jsi odpovìdìla, že nemáš muže. 18:Vždy jsi mìla pìt mužù, a ten, kterého máš nyní, není tvùj muž. To jsi øekla pravdu." 19:Žena mu øekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. 20:Naši pøedkové uctívali Boha na této hoøe, ale vy øíkáte, že místo, na nìmž má být Bùh uctíván, je v Jeruzalémì!"

21:Ježíš jí odpoví: "Vìø mi, ženo, že pøichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoøe ani v Jeruzalémì. 22:Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, nebo spása je ze Židù. 23:Ale pøichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteøí Boha opravdovì ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdì. A Otec si pøeje, aby ho lidé takto ctili. 24:Bùh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak èinit v Duchu a v pravdì." 25:Žena mu øekla: "Vím, že pøichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až pøijde, oznámí nám všecko." 26:Ježíš jí øekl: "Já jsem to - ten, který k tobì mluví." 27:Vtom pøišli jeho uèedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neøekl 'naè se ptáš' nebo 'proè s ní mluvíš?' 28:Žena tam nechala svùj džbán a odešla do mìsta a øekla lidem: 29:"Pojïte se podívat na èlovìka, který mi øekl všecko co jsem dìlala. Není to snad Mesiáš?" 30:Vyšli tedy z mìsta a šli k nìmu. 31:Mezi tím ho prosili jeho uèedníci: "Mistøe, pojez nìco!" 32:On jim øekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte." 33:Uèedníci si mezi sebou øíkali: "Pøinesl mu snad nìkdo nìco k jídlu?" 34:Ježíš jim øekl: "Mùj pokrm jest, abych èinil vùli toho, který mì poslal, a dokonal jeho dílo. 35:Neøíkáte snad: Ještì ètyøi mìsíce a budou žnì? Hle, pravím vám, pozvednìte zraky a pohleïte na pole, že již zbìlela ke žni. 36:Již pøijímá odmìnu ten, kdo žne, a shromažïuje úrodu k vìènému životu, aby se spoleènì radovali rozsévaè i žnec. 37:Pøitom je pravdivé rèení, že jeden rozsévá a druhý žne. 38:Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokraèujete." 39:Mnoho Samaøanù z onoho mìsta v nìho uvìøilo pro slovo té ženy, která svìdèila: "Všecko mi øekl, co jsem dìlala." 40:Když k nìmu ti Samaøané pøišli, prosili ho, aby u nich zùstal. I zùstal tam dva dny. 41:A ještì mnohem víc jich uvìøilo pro jeho slovo. 42:Oné ženì pak øíkali: "Teï už vìøíme ne proto, cos nám o nìm øekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel svìta." =Uzdravení syna královského služebníka 4,43-54= 43:Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. 44:Sám totiž dosvìdèil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti. 45:Když pøišel do Galileje, Galilejští jej pøijali, protože vidìli všecko, co uèinil v Jeruzalémì o svátcích, které tam také slavili. 46:Pøišel tedy opìt do Kány Galilejské, kde pøed tím promìnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen. 47:Když uslyšel, že Ježíš pøišel z Judska do Galileje, vydal se k nìmu a prosil ho, aby pøišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti. 48:Ježíš mu odpovìdìl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvìøíte." 49:Královský služebník mu øekl: "Pane, pojï, než mé dítì umøe!" 50:Ježíš mu odpovìdìl: "Vra se domù, tvùj syn je živ!" Ten èlovìk uvìøil slovu, které mu Ježíš øekl, a šel. 51:Ještì když byl na cestì, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvùj syn žije." 52:Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu zaèalo daøit lépe. Odpovìdìli mu: "Vèera hodinu po poledni mu pøestala horeèka." 53:Tu otec poznal, že to bylo právì v tu chvíli, kdy mu Ježíš øekl: "Tvùj syn je živ." A uvìøil on i všichni v jeho domì. 54:To druhé znamení uèinil Ježíš opìt v Galileji, kam pøišel z Judska.

Kapitola 5 =Uzdravení u rybníka Bethesda 5,1-18= 1:Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. 2:V Jeruzalémì je u Ovèí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u nìho pìt sloupoøadí. 3:V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých [èekajících na pohyb vody. 4:Nebo andìl Pánì èas od èasu sestupoval do rybníka a víøil vodu; kdo první po tom zvíøení vstoupil do vody, býval uzdraven, a trpìl kteroukoli nemocí.] 5:Byl tam i jeden èlovìk, nemocný již tøicet osm let. 6:Když Ježíš spatøil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, øekl mu: "Chceš být zdráv?" 7:Nemocný mu odpovìdìl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mì odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíøí. Než se tam sám dostanu, jiný mì pøedejde." 8:Ježíš mu øekl: "Vstaò, vezmi lože své a choï!" 9:A hned byl ten èlovìk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota. 10:Židé øekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože."

11:Odpovìdìl jim: "Ten, který mì uzdravil, mi øekl: Vezmi své lože a choï!" 12:Zeptali se ho: "Kdo byl ten èlovìk, který ti øekl: Vezmi je a choï?" 13:Ale uzdravený nevìdìl, kdo to je, nebo Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl. 14:Pozdìji vyhledal Ježíš toho èlovìka v chrámì a øekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehøeš, aby tì nepotkalo nìco horšího!" 15:Ten èlovìk šel a oznámil Židùm, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. 16:A proto Židé zaèali Ježíš pronásledovat, že takové vìci dìlal v sobotu. 17:On však jim odpovìdìl: "Mùj Otec pracuje bez pøestání, proto i já pracuji." 18:To bylo pøíèinou, že Židé ještì více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvìcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavìl na roveò. =O Synovu poslání 5,19-30= 19:Ježíš jim øekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemùže sám od sebe èinit nic než to, co vidí èinit Otce. Co èiní Otec, stejnì èiní i jeho Syn. 20:Vždy Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám èiní; a ukáže mu ještì vìtší skutky, takže užasnete. 21:Jako Otec mrtvé køísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce. 22:Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, 23:aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctì Syna, nemá v úctì ani Otce, který ho poslal. 24:Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a vìøí tomu, který mì poslal, má život vìèný a neopodléhá soudu, ale pøešel již ze smrti do života. 25:Amen, amen, pravím vám, pøichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteøí uslyší, budou žít. 26:Nebo jako Otec má život sám v sobì, tak dal i Synovi, aby mìl život sám v sobì. 27:A dal mu moc konat soud, ponìvadž je Syn èlovìka. 28:Nedivte se tomu, nebo pøichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas 29:a vyjdou; ti, kdo èinili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo èinili zlé, vstanou k odsouzení. 30:Sám od sebe nemohu dìlat nic; jak mi Bùh pøikazuje, tak soudím, a mùj soud je spravedlivý, nebo nehledám vùli svou, ale vùli toho, který mì poslal." =Ježíšovo svìdectví 5,31-47= 31:"Svìdèím-li sám o sobì, mé svìdectví není pravé. 32:Je však jiný, který o mì svìdèí, a já vím, že svìdectví, které o mì vydává, je pravé. 33:Poslali jste k Janovi a on vydal svìdectví pravdì. 34:Já nepotøebuji svìdectví od èlovìka - ale øíkám to proto, abyste vy byli spaseni. 35:Jan byl svíce hoøící a záøící, a vy jste se chtìli na chvíli radovat v jeho svìtle. 36:Svìdectví, které mám já, je vìtší než Janovo: skutky, jež mi Otec svìøil, abych je vykonal. Tyto skutky, které èiním, svìdèí o tom, že mì Otec poslal. 37:A sám Otec, který mì poslal, vydal o mì svìdectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatøili jeho tváø 38:a jeho slovo je ve vás nezùstává, ponìvadž nevìøíte tomu, koho on poslal. 39:Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte vìèný život; a Písma svìdèí o mnì. 40:Ale vy nechcete pøijít ke mnì, abyste mìli život. 41:Neèekám slávu od lidí. 42:Ale o vás jsem se pøesvìdèil, že v sobì nemáte lásku k Bohu. 43:Pøišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepøijímáte mne. Kdyby pøišel nìkdo ve svém vlastním jménu, toho pøijmete. 44:Jak byste mohli uvìøit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! 45:Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v nìhož jste složili svou nadìji. 46:Kdybyste opravdu vìøili Mojžíšovi, vìøili byste i mnì, nebo on psal o mnì. 47:Nevìøíte-li tomu, co on napsal, jak uvìøíte mým slovùm?"

Kapitola 6 =Nasycení pìti tisícù 6,1-15= 1:Potom odešel Ježíš na druhý bøeh Tiberiadského jezera v Galileji. 2:Šel za ním velký zástup, ponìvadž vidìli znamení, která èinil na nemocných. 3:Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými uèedníky. 4:Byly blízko židovské svátky velikonoèní. 5:Když se Ježíš rozhlédl a vidìl, že k nìmu pøichází èetný zástup, øekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" 6:To však øekl, aby ho zkoušel; sám totiž vìdìl, co chce uèinit. 7:Filip mu odpovìdìl: "Ani za dvì stì denárù chleba nepostaèí, aby se na každého aspoò nìco dostalo." 8:Øekne mu jeden z uèedníkù, Ondøej, bratr Šimona Petra:

9:"Je tu jeden chlapec, který má pìt jeèných chlebù a dvì ryby; ale co je to pro tolik lidí!" 10:Ježíš øekl: "A se všichni posadí!" Na tom místì bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužù bylo asi pìt tisíc. 11:Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejnì i ryby, kolik kdo chtìl. 12:Když se nasytili, øekl svým uèedníkùm: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepøišlo nazmar!" 13:Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košù nalámanými díly, které z tìch pìti jeèných chlebù po jídle zbyly. 14:Když lidé vidìli znamení, které Ježíš uèinil, øíkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má pøijít na svìt!" 15:Když Ježíš poznal, že chtìjí pøijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opìt na horu, zcela sám. =Ježíš kráèí po moøi 6,16-21= 16:Když nastal veèer, sestoupili jeho uèedníci k moøi, 17:vstoupili na loï a jeli na druhý bøeh do Kafarnaum. Už se setmìlo a Ježíš s nimi stále ještì nebyl. 18:Moøe se vzdouvalo mocným náporem vìtru. 19:Když veslovali asi pìtadvacet nebo tøicet stadií, spatøili Ježíše, jak kráèí po moøi a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. 20:On jim však øekl: "Já to jsem, nebojte se!" 21:Chtìli jej vzít na loï, a hned se loï ocitla u bøehu, k nìmuž jeli. =O chlebu života 6,22-59= 22:Zástup zùstal na protìjším bøehu moøe. Druhého dne si uvìdomili, že tam byl jen jeden èlun a že Ježíš na nìj nevstoupil spoleènì se svými uèedníky, ale že uèedníci odjeli sami. 23:Jiné èluny z Tiberiady však pøistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky. 24:Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho uèedníci tam nejsou, vstoupili na ty èluny a jeli ho do Kafarnaum hledat. 25:Když jej na druhém bøehu moøe nalezli, øekli mu: "Mistøe, kdy ses sem dostal?" 26:Ježíš jim odpovìdìl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mì ne proto, že jste vidìli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. 27:Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zùstávající pro život vìèný; ten vám dá Syn èlovìka, jemuž jeho Otec, Bùh, vtiskl svou peèe." 28:Øekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?" 29:Ježíš jim odpovìdìl: "Toto je skutek, který žádá Bùh: abyste vìøili v toho, koho on poslal." 30:Øekli mu: "Jaké znamení uèiníš, abychom je vidìli a uvìøili ti? Co dokážeš? 31:Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe'." 32:Ježíš jim øekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává mùj Otec. 33:Nebo Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život svìtu." 34:Øekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!" 35:Ježíš jim øekl: "Já jsem chléb života; kdo pøichází ke mnì, nikdy nebude hladovìt, a kdo vìøí ve mnì, nikdy nebude žíznit. 36:Ale øekl jsem vám: Vidìli jste [mì], a pøece nevìøíte. 37:Všichni, které mi Otec dává, pøijdou ke mnì; a kdo ke mnì pøijde, toho nevyženu ven, 38:nebo jsem sestoupil z nebe, ne abych èinil vùli svou, ale abych èinil vùli toho, který mì poslal; 39:a jeho vùle jest, abych neztratil nikoho z tìch, které mi dal, ale vzkøísil je v poslední den. 40:Nebo to je vùle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a vìøí v nìho, mìl život vìèný; a já jej vzkøísím v poslední den." 41:Židé proti nìmu reptali, že øekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe'. 42:A øíkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefùv? Vždy známe jeho otce i matku! Jak tedy mùže øíkat: 'Sestoupil jsem z nebe'!" 43:Ježíš jim odpovìdìl: "Nereptejte mezi sebou! 44:Nikdo nemùže pøijít ke mnì, jestliže ho nepøitáhne Otec, který mì poslal; a já ho vzkøísím v poslední den. 45:Je psáno v prorocích: 'Všichni budou vyuèeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a vyuèil se u nìho, pøichází ke mnì. 46:Ne že by nìkdo Otce vidìl; jen ten, kdo je u Boha, vidìl Otce. 47:Amen, amen, pravím vám, kdo vìøí, má život vìèný. 48:Já jsem chléb života. 49:Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemøeli. 50:Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z nìho jí, nezemøe. 51:Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na vìky. A chléb, který já dám, je mé tìlo, dané za život svìta." 52:Židé se mezi sebou pøeli: "Jak nám ten èlovìk mùže dát k jídlu své tìlo?" 53:Ježíš jim øekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tìlo Syna èlovìka a pít jeho krev, nebudete mít v sobì život. 54:Kdo jí mé tìlo a pije mou krev, má život vìèný a já ho vzkøísím v poslední den. 55:Nebo mé tìlo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. 56:Kdo jí mé tìlo a pije mou krev, zùstává ve mnì a já v nìm.

57:Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. 58:Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemøeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navìky." 59:To øekl, když uèil v synagóze v Kafarnaum. =Petrovo vyznání 6,60-71= 60:Když to jeho uèedníci slyšeli, mnozí z nich øekli: "To je hrozná øeè! Kdo to mùže poslouchat?" 61:Ježíš poznal, že uèedníci na to reptají, a øekl jim: "Nad tím se urážíte? 62:Což až uvidíte Syna èlovìka vystupovat tam, kde byl døíve? 63:Co dává život, je Duch, tìlo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. 64:Ale nìkteøí z vás nevìøí." Ježíš totiž od poèátku vìdìl, kteøí nevìøí a kdo je ten, který ho zradí. 65:A øekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mnì nemùže pøijít, není-li mu to dáno od Otce." 66:Od té chvíle ho mnoho jeho uèedníkù opustilo a už s ním nechodili. 67:Ježíš øekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" 68:Šimon Petr mu odpovìdìl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova vìèného života. 69:A my jsme uvìøili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." 70:Ježíš jim odpovìdìl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A pøece jeden z vás je ïábel." 71:Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž mìl zradit, jeden z Dvanácti.

Kapitola 7 =Vystoupení o slavnosti stánkù 7,1-52= 1:Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtìl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život. 2:Byly blízko židovské svátky stánkù, 3:a jeho bratøí mu øekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji uèedníci vidìli skutky, které èiníš. 4:Nikdo pøece nezùstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veøejnosti. Èiníš-li takové vìci, ukaž se svìtu!" 5:Ani jeho bratøi v nìj totiž nevìøili. 6:Ježíš jim øekl: "Mùj èas ještì nenastal, ale pro vás je stále vhodný èas. 7:Vás nemùže svìt nenávidìt, mne však nenávidí, protože ho usvìdèuji z jeho zlých skutkù. 8:Vy na svátky jdìte, já na tyto svátky ještì nejdu, protože mùj èas se dosud nenaplnil." 9:To ji øekl a zùstal v Galileji. 10:Když jeho bratøi odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovanì, aby se o tom nevìdìlo. 11:Židé ho o svátcích hledali a øíkali: "Kde je?" 12:Bylo o nìm mezi lidmi mnoho dohadù. Jedni øíkali: "Je dobrý." Jiní øíkali: "Není, vždy svádí lid." 13:Nikdo ovšem ze strachu pøed Židy o nìm nemluvil veøejnì. 14:Když bylo uprostøed svátkù, vstoupil Ježíš do chrámu a uèil. 15:Židé se divili a øíkali: "Jak to pøijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neuèil?" 16:Ježíš jim odpovìdìl: "Mé uèení není mé, ale toho, kdo mì poslal. 17:Kdo chce èinit jeho vùli, pozná, zda je mé uèení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. 18:Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v nìm nepravosti. 19:Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proè mne chcete zabít?" 20:Zástup odpovìdìl: "Jsi posedlý? Kdo tì chce zabít?" 21:Ježíš jim odpovìdìl: "Jediný skutek jsem uèinil a všichni se nad tím pozastavujete. 22:Mojžíš vám dal obøízku - ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotcù - a vy obøezáváte èlovìka i v sobotu. 23:Pøijímá-li èlovìk v sobotu obøízku, aby byl dodržen Mojžíšùv zákon, proè se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého èlovìka? 24:Nesuïte podle zdání, ale suïte spravedlivým soudem!" 25:Tu øekli nìkteøí Jeruzalémští: "Není to ten, kterého chtìjí zabít? 26:A hleïte, mluví veøejnì, a nic mu neøíkají. Snad nedošli pøední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš? 27:Ale o tomto èlovìku víme, odkud je. Až pøijde Mesiáš, nikdo nebude vìdìt, odkud je." 28:Tu Ježíš, když uèil v chrámì, hlasitì zvolal: "Znáte mì a víte také, odkud jsem. A pøece jsem nepøišel sám od sebe, ale poslal mì ten, který je pravdivý; toho vy neznáte. 29:Já ho však znám, nebo jsem od nìho a on mì poslal." 30:Tehdy se ho chtìli zmocnit; ale nikdo na nìj nevztáhl ruku, nebo ještì nepøišla jeho hodina. 31:Ale mnozí ze zástupu v nìj uvìøili a øíkali: "Až pøijde Mesiáš, bude snad èinit více znamení než on?" 32:Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o nìm øíká, a tak spoleènì s veleknìžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli. 33:Ježíš øekl: "Ještì krátký èas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mì poslal. 34:Budete mì hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy pøijít nemùžete." 35:Židé si øíkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam uèit? 36:Co znamenají slova, jež øekl: 'Budete mì hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemùžete pøijít'?" 37:V poslední, velký den svátkù Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, a pøijde ke mnì a pije!

38:Kdo vìøí ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo." 39:To øekl o Duchu, jejž mìli pøijmout ti, kteøí v nìj uvìøili. Dosud totiž Duch [svatý] nebyl dán, nebo Ježíš ještì nebyl oslaven. 40:Když nìkteøí ze zástupu slyšeli ta slova, øíkali: "To je skuteènì ten Prorok!" 41:Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!" Jiní namítali: "Což pøijde Mesiáš z Galileje? 42:Neøíká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?" 43:A tak došlo v zástupu kvùli nìmu k roztržce. 44:Nìkteøí ho chtìli zadržet; ale nikdo na nìj nevztáhl ruku. 45:Chrámová stráž se vrátila k veleknìžím a farizeùm a ti se jich ptali: "Proè jste ho nepøivedli?" 46:Oni odpovìdìli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!" 47:Farizeové jim øekli: "I vy jste se dali svést? 48:Uvìøil v nìj nìkdo z pøedních mužù èi farizeù? 49:Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na nì!" 50:Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již pøedtím pøišel, jim øekl: 51:"Odsoudí náš zákon nìkoho, aniž ho napøed vyslechne a zjistí, èeho se dopustil?" 52:Øekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!" =Ježíš a cizoložnice 7,53-8,11= 53:Všichni se vrátili do svých domovù

Kapitola 8 1:Ježíš však odešel na Olivovou horu. 2:Na úsvitì pøišel opìt do chrámu a všechen lid se k nìmu shromažïoval. On se posadil a uèil je. 3:Tu k nìmu zákoníci a farizeové pøivedou ženu, pøistiženou pøi cizoložství; postavili ji doprostøed 4:a øeknou mu: "Mistøe, tato žena byla pøistižena pøi èinu jako cizoložnice. 5:V zákonì nám Mojžíš pøikázal takové kamenovat. Co øíkáš ty?" 6:Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7:Když však na nìj nepøestávali naléhat, zvedl se a øekl: "Kdo z vás je bez høíchu, první hoï na ni kamenem!" 8:A opìt se sklonil a psal po zemi. 9:Když to uslyšeli, [zahanbeni ve svém svìdomí] vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zùstal sám s tou ženou, která stála pøed ním. 10:Ježíš se zvedl a øekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tì neodsoudil?" 11:Ona øekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí øekl: "Ani já tì neodsuzuji. Jdi a už nehøeš!" =Spor o Ježíšùv pùvod 8,12-30= 12:Ježíš k nim opìt promluvil a øekl: "Já jsem svìtlo svìta; kdo mì následuje, nebude chodit ve tmì, ale bude mít svìtlo života." 13:Farizeové mu øekli: "Ty vydáváš svìdectví sám o sobì, proto tvé svìdectví není pravé." 14:Ježíš jim odpovìdìl: "I když vydávám svìdectví sám o sobì, moje svìdectví je pravé, nebo vím, odkud jsem pøišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud pøicházím a kam jdu. 15:Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho. 16:Jestliže já pøece soudím, je mùj soud pravdivý, nebo nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mì poslal. 17:I ve vašem zákonì je pøece psáno, že svìdectví dvou osob je pravé. 18:Jsem to já, kdo svìdèí sám o sobì; a svìdèí o mnì také Otec, který mì poslal." 19:Zeptali se ho: "Kde je tvùj otec?" Ježíš odpovìdìl: "Neznáte ani mì ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce." 20:Ta slova øekl v síni pokladnic, když uèil v chrámì. Ale nezatkli ho, protože dosud nepøišla jeho hodina. 21:Opìt jim øekl: "Já odcházím; budete mì hledat, ale umøete ve svém høíchu. Kam já jdu, tam vy pøijít nemùžete." 22:Židé øekli: "Chce si snad vzít život, že øíká: Kam já jdu, tam vy nemùžete pøijít?" 23:I øekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shùry. Vy jste z tohoto svìta. 24:Proto jsem vám øekl, že zemøete ve svých høíších. Jestliže neuvìøíte, že já to jsem, zemøete ve svých høíších." 25:Øekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpovìdìl: "Co vám od zaèátku øíkám. 26:Mám o vás mnoho co øíci, a to slova soudu; ten, který mì poslal, je pravdivý, a já oznamuji svìtu to, co jsem slyšel od nìho." 27:Nepoznali, že k nim mluví o Otci. 28:Ježíš jim øekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna èlovìka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe neèiním nic, ale mluvím tak, jak mì nauèil Otec. 29:Ten, který mì poslal, je se mnou; nenechal mì samotného, nebo stále dìlám, co se líbí jemu." 30:Když takto mluvil, mnozí v nìho uvìøili.

=Spor o otcovství Abrahamovo 8,31-59= 31:Ježíš øekl Židùm, kteøí mu uvìøili: "Zùstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými uèedníky. 32:Poznáte pravdu a pravda vás uèiní svobodnými." 33:Odpovìdìli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotroèili. Jak mùžeš øíkat: stanete se svobodnými?" 34:Ježíš jim odpovìdìl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo høeší, je otrokem høíchu. 35:Otrok nezùstává v domì navždy; navždy zùstává syn. 36:Když vás Syn osvobodí, budete skuteènì svobodni. 37:Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mì zabít, nebo pro mé slovo není u vás místa. 38:Já mluvím o tom, co jsem vidìl u Otce; a vy dìláte, co jste slyšeli od vašeho otce." 39:Odpovìdìli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim øekl: "Kdybyste byli dìti Abrahamovy, jednali byste jako on. 40:Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mì chcete zabít. Tak Abraham nejednal. 41:Vy konáte skutky svého otce." Øekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha." 42:Ježíš jim øekl: "Kdyby Bùh byl váš Otec, milovali byste mì, nebo jsem od Boha vyšel a od nìho pøicházím. Nepøišel jsem sám od sebe, ale on mì poslal. 43:Proè mou øeè nechápete? Proto, že nemùžete snést mé slovo. 44:Váš otec je ïábel a vy chcete dìlat, co on žádá. On byl vrah od poèátku a nestál v pravdì, ponìvadž v nìm pravda není. Když mluví, nemùže jinak než lhát, protože je lháø a otec lži. 45:Já mluvím pravdu, a proto mi nevìøíte. 46:Kdo z vás mì usvìdèí z høíchu? Mluvím-li pravdu, proè mi nevìøíte? 47:Kdo je z Boha, slyší Boží øeè. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste." 48:Židé mu odpovìdìli: "Neøekli jsme správnì, že jsi Samaøan a jsi posedlý zlým duchem?" 49:Ježíš odpovìdìl: "Nejsem posedlý, ale vzdávám èest svému Otci, vy však mi èest upíráte. 50:Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí. 51:Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemøe navìky." 52:Židé mu øekli: "Teï jsme poznali, že jsi posedlý! Umøel Abraham, stejnì i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navìky." 53:Jsi snad vìtší, než náš otec Abraham, který umøel? Také proroci umøeli. Co ze sebe dìláš?" 54:Ježíš odpovìdìl: "Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje mùj Otec, o nìmž vy øíkáte, že je to váš Bùh. 55:Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych øekl, že ho neznám, budu lháø jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. 56:Váš otec Abraham zajásal, že spatøí mùj den; spatøil jej a zaradoval se." 57:Židé mu øekli: "Ještì ti není padesát a vidìl jsi Abrahama?" 58:Ježíš jim odpovìdìl: "Amen, amen, pravím vám, døíve než se Abraham narodil, já jsem." 59:Tu se chopili kamenù a chtìli je po nìm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.

Kapitola 9 =Uzdravení slepého 9,1-41= 1:Cestou uvidìl èlovìka, který byl od narození slepý. 2:Jeho uèedníci se ho zeptali: "Mistøe, kdo se prohøešil, že se ten èlovìk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodièe?" 3:Ježíš odpovìdìl: "Nezhøešil ani on ani jeho rodièe; je slepý, aby se na nìm zjevily skutky Boží. 4:Musíme konat skutky toho, který mì poslal, dokud je den. Pøichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5:Pokud jsem na svìtì, jsem svìtlo svìta." 6:Když to øekl, plivl na zem, udìlal ze sliny bláto, potøel slepému tím blátem oèi 7:a øekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, vidìl. 8:Sousedé a ti, kteøí jej døíve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?" 9:Jedni øíkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." On sám øekl: "Jsem to já." 10:I øekli mu: "Jak to, že se ti otevøely oèi?" 11:Odpovìdìl: "Èlovìk jménem Ježíš udìlal bláto, potøel mi oèi a øekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím." 12:Øekli mu: "Kde je ten èlovìk?" Odpovìdìl: "To nevím." 13:Pøivedou toho, který byl døíve slepý, k farizeùm; 14:toho dne, kdy Ježíš udìlal bláto a otevøel mu oèi, byla totiž sobota. 15:Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim øekl: "Položil mi bláto na oèi, umyl jsem se a vidím." 16:Nìkteøí z farizeù øíkali: "Ten èlovìk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak øíkali: "Jak by mohl høíšný èlovìk èinit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce. 17:Øekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevøel oèi?" On odpovìdìl: "Je to prorok."

18:Židé nevìøili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodièe 19:a nezeptali se jich: "Je to váš syn, o nìmž øíkáte, že se narodil slepý? Jak to že nyní vidí?" 20:Rodièe odpovìdìl: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. 21:Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevøel oèi, také ne. Jeho se zeptejte, je dospìlý, a mluví sám za sebe!" 22:To øekli jeho rodièe, protože se báli Židù, nebo Židé se usnesli, aby ten, kdo kdo Ježíš vyzná jako Mesiáše, byl vylouèen ze synagógy. 23:Proto øekli jeho rodièe: Je dospìlý, zeptejte se ho! 24:Zavolali tedy ještì jednou toho èlovìka, který byl døíve slepý, a øekli mu: "Vyznej pøed Bohem pravdu! My víme, že ten èlovìk je høíšník." 25:Odpovìdìl: "Je-li høíšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím." 26:Øekli mu: "Co s tebou uèinil? Jak ti otevøel oèi?" 27:Odpovìdìl jim: "Již jsem vám to øekl, ale vy jste to nevzali na vìdomí. Proè to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho uèedníky?" 28:Osopili se na nìho: "Ty jsi jeho uèedník, ale my jsme uèedníci Mojžíšovi. 29:My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bùh, o tomhle však nevíme, odkud je." 30:Ten èlovìk jim odpovìdìl: "To je právì divné: Vy nevíte odkud je - a otevøel mi oèi! 31:Víme, že høíšníky Bùh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a èiní jeho vùli. 32:Co je svìt svìtem, nebylo slýcháno, že by nìkdo otevøel oèi slepého od narození. 33:Kdyby tento èlovìk nebyl od Boha, nemohl by nic takového uèinit." 34:Odpovìdìli mu: "Celý ses narodil v høíchu, a nás chceš pouèovat?" A vyhnali ho. 35:Ježíš se dovìdìl, že ho vyhnali; vyhledal ho a øekl mu: "Vìøíš v Syna èlovìka?" 36:Odpovìdìl: "A kdo je to, pane, abych v nìho uvìøil?" 37:Ježíš mu øekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví." 38:On na to øekl: "Vìøím, Pane," a padl pøed ním na kolena. 39:Ježíš øekl: "Pøišel jsem na tento svìt k soudu: aby ti, kdo nevidí, vidìli, a ti, kdo vidí, byli slepí." 40:Farizeové, kteøí tam byli, to slyšeli a øekli mu: "Jsme snad i my slepí?" 41:Ježíš jim odpovìdìl: "Kdybyste byli slepí, høích byste nemìli. Vy však øíkáte: Vidíme. A tak zùstáváte v høíchu

Kapitola 10 =O dobrém pastýøi 10,1-21= 1:"Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovèince dveømi, ale pøelézá ohradu, je zlodìj a lupiè. 2:Kdo však vchází dveømi, je pastýø ovcí. 3:Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. 4:Když je má všecky venku, kráèí pøed nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. 5:Za cizím však nepùjdou, ale uteèou od nìho, protože hlas cizích neznají." 6:Toto pøirovnání jim Ježíš øekl; oni však nepochopili, co tím chtìl øíci. 7:Øekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveøe pro ovce. 8:Všichni, kdo pøišli pøede mnou, jsou zlodìji a lupièi. Ale ovce je neposlouchaly. 9:Já jsem dveøe. Kdo vejde skrze mne, bude zachránìn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10:Zlodìj pøichází, jen aby kradl, zabíjel a nièil. Já jsem pøišel, aby mìly život a mìly ho v hojnosti. 11:Já jsem dobrý pastýø. Dobrý pastýø položí svùj život za ovce. 12:Ten, kdo není pastýø, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. 13:Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. 14:Já jsem dobrý pastýø; znám své ovce a ony znají mne, 15:tak jako mì zná Otec a já znám Otce. A svùj život dávám za ovce. 16:Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovèince. I ty musím pøivést. Uslyší mùj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýø. 17:Proto mì Otec miluje, že dávám svùj život, abych jej opìt pøijal. 18:Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svùj život dát a mám moc jej opìt pøijmout. Takový pøíkaz jsem pøijal od svého Otce." 19:Pro tato slova došlo mezi Židy opìt k roztržce. 20:Mnozí z nich øíkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proè ho posloucháte?" 21:Jiní øíkali: "Tak nemluví posedlý. Což mùže zlý duch otevøít oèi slepých?" =Rozmluva ve svátek posvìcení chrámu 10,22-42= 22:Byly právì svátky posvìcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimì. 23:Ježíš se procházel v chrámì, v sloupoví Šalomounovì. 24:Židé ho obklopili a øekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotì? Jsi-li Mesiáš, øekni nám to otevøenì!" 25:Ježíš jim odpovìdìl: "Øekl jsem vám to, a nevìøíte. Skutky, které èiním ve jménu Otce, ty o mnì vydávají svìdectví. 26:Ale vy nevìøíte, protože nejste z mých ovcí. 27:Moje ovce slyší mùj hlas, já je znám, jdou za mnou

28:a já jim dávám vìèný život: nezahynou navìky a nikdo je z mé ruky nevyrve. 29:Mùj Otec, který mi je dal, je vìtší nade všecky, a nikdo je nemùže vyrvat z Otcovy ruky. 30:Já a Otec jsme jedno." 31:Židé se opìt chopili kamenù, aby ho ukamenovali. 32:Ježíš jim øekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutkù od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?" 33:Židé mu odpovìdìli: "Nechceme tì kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi èlovìk a tvrdíš, že jsi Bùh." 34:Ježíš jim øekl: "Ve vašem zákonì je pøece psáno: 'Øekl jsem: jste bohové.' 35:Jestliže Bùh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit 36:jak mùžete obviòovat mne, kterého Otec posvìtil a poslal do svìta, že se rouhám, protože jsem øekl: Jsem Boží Syn? 37:Neèiním-li skutky svého Otce, nevìøte mi! 38:Jestliže je však èiním a nevìøíte mnì, vìøte tìm skutkùm, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mnì a já v Otci." 39:Opìt se ho chtìli zmocnit, on jim však unikl. 40:Odešel znovu na druhý bøeh Jordánu, na místo, kde døíve køtil Jan, a tam se zdržoval. 41:Mnozí k nìmu pøicházeli a øíkali: "Jan sice neuèinil žádné znamení, ale vše, co o nìm øekl, je pravda." 42:A mnoho lidí tam v Ježíše uvìøilo.

Kapitola 11 =Vzkøíšení Lazara 11,1-44= 1:Byl nemocen jeden èlovìk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2:To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otøela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. 3:Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen." 4:Když to Ježíš uslyšel, øekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávì Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven." 5:Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. 6:Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zùstal ještì dva dny na tom místì, kde byl. 7:Teprve potom øekl svým uèedníkùm: "Pojïme opìt do Judska!" 8:Uèedníci mu øekl: "Mistøe, není to dávno, co tì chtìli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?" 9:Ježíš odpovìdìl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, nebo vidí svìtlo tohoto svìta. 10:Kdo však chodí v noci, klopýtá, ponìvadž v nìm není svìtla." 11:To povìdìl a dodal: "Náš pøítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit." 12:Uèedníci mu øekli: "Pane, spí-li, uzdraví se." 13:Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. 14:Tehdy jim Ježíš øekl: "Lazar umøel. 15:A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvùli vám, abyste uvìøili. Pojïme k nìmu!" 16:Tomáš, jinak Didymos, øekl ostatním uèedníkùm: "Pojïme i my, a zemøeme spolu s ním!" 17:Když Ježíš pøišel, shledal, že Lazar je již ètyøi dny v hrobì. 18:Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, 19:a mnozí z Židù pøišli k Marii a Martì, aby je potìšili v jejich zármutku nad jejich bratrem. 20:Když Marta uslyšela, že Ježíš pøichází, šla mu naproti. Marie zùstala doma. 21:Marta øekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by mùj bratr umøel. 22:Ale i tak vím, že zaèkoli požádáš Boha, Bùh ti dá." 23:Ježíš jí øekl: "Tvùj bratr vstane." 24:Øekla mu Marta: "Vím, že vstane pøi vzkøíšení v poslední den." 25:Ježíš jí øekl: "Já jsem vzkøíšení i život. Kdo vìøí ve mne, i kdyby umøel, bude žít. 26:A každý, kdo žije a vìøí ve mne, neumøe navìky. Vìøíš tomu?" 27:Øekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvìøila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má pøijít na svìt." 28:S tìmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a øekla jí: "Je tu Mistr a volá tì." 29:Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k nìmu. 30:Ježíš totiž ještì nedošel do vesnice a byl na tom místì, kde se s ním Marta setkala. 31:Když vidìli Židé, kteøí byli s Marií v domì a tìšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32:Jakmile Marie pøišla tam, kde byl Ježíš, a spatøila ho, padla mu k nohám a øekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by mùj bratr umøel." 33:Když Ježíš vidìl, jak pláèe a jak pláèou i Židé, kteøí pøišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen 34:øekl: "Kam jste ho položili?" Øekli mu: "Pane, pojï se podívat!" 35:Ježíšovi vstoupily do oèí slzy. 36:Židé øíkali: "Hle, jak jej miloval!" 37:Nìkteøí z nich však øekli: "Když otevøel oèi slepému, nemohl zpùsobit, aby tento èlovìk neumøel?"

38:Ježíš, znovu rozhorlen, pøichází k hrobu. Byla to jeskynì a na ní ležel kámen. 39:Ježíš øekl: "Zvednìte ten kámen!" sestra zemøelého Marta mu øekla: "Pane, už je v rozkladu, vždy je to ètvrtý den." 40:Ježíš jí odpovìdìl: "Neøekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li vìøit?" 41:Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhùru a øekl: "Otèe, dìkuji ti, žes mì vyslyšel. 42:Vìdìl jsem sice, že mì vždycky slyšíš, ale øekl jsem to kvùli zástupu, který stojí kolem, aby uvìøili, že ty jsi mì poslal." 43:Když to øekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojï ven!" 44:Zemøelý vyšel, mìl plátnem svázány ruce i nohy a tváø mìl zahalenu šátkem. Ježíš jim øekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!" =Úmysl veleknìží 11,45-57= 45:Mnozí z Židù, kteøí pøišli k Marii a vidìli, co Ježíš uèinil, uvìøili v nìho. 46:Ale nìkteøí z nich šli k farizeùm a oznámili jim, co uèinil. 47:Veleknìží a farizeové svolali radu a øekli: "Co si poèneme? Ten èlovìk èiní mnohá znamení 48:Když proti nìmu nezakroèíme, všichni v nìj uvìøí, a pøijdou Øímané a znièí nám toto svaté místo i národ." 49:Jeden z nich, Kaifáš, veleknìz toho roku, jim øekl: "Vy nièemu nerozumíte; 50:nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden èlovìk zemøel za lid, než aby zahynul celý národ." 51:To však neøekl sám ze sebe, ale jako veleknìz toho roku vyøkl proroctví, že Ježíš má zemøít za národ, 52:a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené dìti Boží shromáždil v jedno. 53:Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. 54:Proto už Ježíš nechodil veøejnì mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouštì, do mìsta jménem Efraim, a tam zùstal s uèedníky. 55:Bylo krátce pøed židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny pøišli pøed svátky do Jeruzaléma, aby se oèistili. 56:Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámì, øíkali si mezi sebou: "Co myslíte? Pøijde na svátky?" 57:Veleknìží a farizeové vydali totiž naøízení, že každý, kdo by vìdìl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Kapitola 12 =Pomazání v Betanii 12,1-11= 1:Šest dní pøed velikonocemi pøišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkøísil z mrtvých. 2:Pøipravili mu tam veèeøi; Marta pøi ní obsluhovala a Lazar byl jeden z tìch, kteøí byli s Ježíšem u stolu. 3:Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otøela je svými vlasy. Dùm se naplnil vùní té masti. 4:Jidáš Iškariotský, jeden z jeho uèedníkù, který jej mìl zradit, øekl: 5:"Proè nebyl ten olej prodán za tøi sta denárù a peníze dány chudým?" 6:To øekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zlodìj: mìl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 7:Ježíš øekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohøbu! 8:Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky." 9:Velký zástup Židù se dovìdìl, že tam Ježíš je; a pøišli nejen kvùli nìmu, ale také aby vidìli Lazara, kterého vzkøísil z mrtvých. 10:Proto se veleknìží uradili, že zabijí i Lazara; 11:nebo mnozí Židé kvùli nìmu odcházeli a vìøili v Ježíše. =Vjezd do Jeruzaléma 12,12-19= 12:Druhého dne se dovìdìlo mnoho poutníkù, kteøí pøišli na svátky, že Ježíš pøichází do Jeruzaléma. 13:Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž pøichází ve jménu Hospodinovì, král izraelský." 14:Ježíš nalezl oslátko a vsedl na nì, jak je psáno: 15:'Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvùj pøichází, sedì na oslátku.' 16:Jeho uèedníci tomu v té chvíli nerozumìli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o nìm bylo psáno a že se tak stalo. 17:Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkøísil ho z mrtvých, vydával o tom svìdectví. 18:Proto ho také pøišlo uvítat množství lidu, nebo slyšeli, že uèinil toto znamení. 19:Farizeové si øekli: "Vidíte, že nic nezmùžete! Celý svìt se dal za ním." =Odpovìï øeckým poutníkùm 12,20-26= 20:Nìkteøí z poutníkù, kteøí se pøišli o svátcích klanìt Bohu, byli Øekové. 21:Ti pøistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: "Pane, rádi bychom vidìli Ježíše." 22:Filip šel a øekl to Ondøejovi, Ondøej a Filip to šli øíci Ježíšovi. 23:Ježíš jim odpovìdìl: "Pøišla hodina, aby byl oslaven Syn èlovìka. 24:Amen, amen, pravím vám, jestliže pšenièné zrno nepadne do zemì a nezemøe, zùstane samo. Zemøe-li

však, vydá mnohý užitek. 25:Kdo miluje svùj život, ztratí jej; kdo nenávidí svùj život v tomto svìtì, uchrání jej pro život vìèný. 26:Kdo mnì chce sloužit, a mì následuje, a kde jsem já, tam bude i mùj služebník. Kdo mnì slouží, dojde cti od Otce." =Pøedpovìï utrpení 12,27-50= 27:"Nyní je má duše sevøena úzkostí. Mám snad øíci: Otèe, zachraò mì od této hodiny? Vždy pro tuto hodinu jsem pøišel. 28:Otèe, oslav své jméno!" Z nebe zaznìl hlas: "Oslavil jsem a ještì oslavím." 29:Zástup, který tam stál a slyšel to, øíkal, že zahømìlo. Jiní tvrdili: "Andìl k nìmu promluvil." 30:Ježíš na to øekl: "Tento hlas se neozval kvùli mnì, ale kvùli vám. 31:Nyní je soud nad tímto svìtem, nyní bude vládce tohoto svìta vyvržen ven. 32:A já, až budu vyvýšen ze zemì, pøitáhnu všecky k sobì." 33:To øekl, aby naznaèil, jakou smrtí má zemøít. 34:Zástup mu odpovìdìl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zùstat navìky; jak ty mùžeš øíkat, že Syn èlovìka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn èlovìka?" 35:Ježíš jim øekl: "Ještì jen malou chvíli je svìtlo mezi vámi. Dokud máte svìtlo, neustávejte v cestì, aby vás nepøekvapila tma; kdo chodí ve tmì, neví, kam jde. 36:Dokud máte svìtlo, vìøte ve svìtlo, abyste se stali syny svìtla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se pøed nimi. 37:Aè pøed nimi uèinil taková znamení, nevìøili v nìho; 38:a tak se naplnilo slovo, které øekl prorok Izaiáš: 'Hospodine, kdo uvìøil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?' 39:Proto nemohli vìøit, nebo Izaiáš také øekl: 40:'Oslepil jim oèi a zatvrdil jim srdce, takže nevidí oèima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.' 41:Tak øekl Izaiáš, nebo vidìl jeho slávu a mluvil o nìm. 42:Pøesto v nìho uvìøili mnozí z pøedních mužù, ale kvùli farizeùm se k nìmu nepøiznávali, aby nebyli vylouèeni ze synagógy. 43:Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží. 44:Ježíš hlasitì zvolal: "Kdo vìøí ve mne, ne ve mne vìøí, ale v toho, který mì poslal. 45:A kdo vidí mne, vidí toho, který mì poslal. 46:Já jsem pøišel na svìt jako svìtlo, aby nikdo, kdo ve mne vìøí, nezùstal ve tmì. 47:Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepøišel jsem, abych soudil svìt, ale abych svìt spasil. 48:Kdo mì odmítá a nepøijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. 49:Nebo jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mì poslal, pøikázal mi, jak mám mluvit a co øíci. 50:A vím, že jeho pøikázání je vìèný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi povìdìl Otec."

Kapitola 13 =Umývání nohou uèedníkùm 13,1-20= 1:Bylo pøed velikonoèními svátky. Ježíš vìdìl, že pøišla jeho hodina, aby z tohoto svìta šel k Otci; miloval své, kteøí jsou ve svìtì, a prokázal svou lásku k nim až do konce. 2:Když byli u veèeøe a ïábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, 3:Ježíš vstal od stolu a vìdom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, 4:odložil svrchní šat, vzal lnìné plátno a pøepásal se; 5:pak nalil vodu do umyvadla a zaèal uèedníkùm umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl pøepásán. 6:Pøišel k Šimonu Petrovi a ten mu øekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" 7:Ježíš odpovìdìl: "Co já èiním, nyní nechápeš, potom však to pochopíš." 8:Petr mu øekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpovìdìl: "Jestliže tì neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." 9:Øekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!" 10:Ježíš mu øekl: "Kdo je vykoupán, nepotøebuje než nohy umýt, nebo je celý èistý. I vy jste èistí, ale ne všichni." 11:Vìdìl, kdo ho zradí, a proto øekl: Ne všichni jste èistí. 12:Když jim umyl nohy, oblékl si svùj šat, opìt se posadil a øekl jim: "Chápete, co jsem vám uèinil? 13:Nazýváte mì Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skuteènì jsem. 14:Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. 15:Dal jsem vám pøíklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. 16:Amen, amen, pravím vám, sluha není vìtší než jeho pán a posel není vìtší než ten, kdo ho poslal. 17:Když to víte, blaze vám, jestliže to také èiníte. 18:Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: 'Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mnì patu.'

19:Øíkám vám to již nyní pøedem, abyste potom, až se to stane, uvìøili, že já jsem to. 20:Amen, amen, pravím vám, kdo pøijímá toho, koho pošlu, mne pøijímá. A kdo pøijímá mne, pøijímá toho, který mì poslal. =Oznaèení zrádce 13,21-30= 21:Když to Ježíš øekl, v hlubokém zármutku dosvìdèil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mì zradí." 22:Uèedníci se dívali jeden na druhého v nejistotì, o kom to mluví. 23:Jeden z uèedníkù, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. 24:Na toho se Šimon obrátil a øekl: "Zeptej se, o kom to mluví!" 25:Ten uèedník se naklonil tìsnì k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?" 26:Ježíš odpovìdìl: "Je to ten pro koho omoèím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omoèil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. 27:Tehdy, po té skývì vstoupil do nìho satan. Ježíš mu øekl: "Co chceš uèinit, uèiò hned!" 28:Nikdo u stolu nepochopil, proè mu to øekl. 29:Protože mìl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se nìkteøí, že ho poslal nakoupit, co potøebují na svátky, nebo dát nìco chudým. 30:Jidáš pøijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc. =O Ježíšovì odchodu 13,31-14,31= 31:Když Jidáš vyšel ven, Ježíš øekl: "Nyní byl oslaven Syn èlovìka a Bùh byl oslaven v nìm; 32:Bùh jej také oslaví v sobì a oslaví jej hned. 33:Dítky, ještì jen krátký èas jsem s vámi. Budete mì hledat, a jako jsem øekl Židùm, tak nyní øíkám i vám: Kam já odcházím, tam vy pøijít nemùžete. 34:Nové pøikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. 35:Podle toho všichni poznají, že jste moji uèedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." 36:Šimon Petr mu øekl: "Pane, kam odcházíš?" Ježíš odpovìdìl: "Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemùžeš; budeš mne však následovat pozdìji." 37:Šimon Petr mu øekl: "Pane, proè tì nemohu nyní následovat?" Svùj život za tebe položím." 38:Ježíš odpovìdìl: "Svùj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobì: Než kohout zakokrhá, tøikrát mì zapøeš."

Kapitola 14 1:"Vaše srdce a se nechvìje úzkostí! Vìøíte v Boha, vìøte i ve mne. 2:V domì mého Otce je mnoho pøíbytkù; kdyby tomu tak nebylo, øekl bych vám to. Jdu, abych vám pøipravil místo. 3:A odejdu-li, abych vám pøipravil místo, opìt pøijdu a vezmu vás k sobì, abyste i vy byli, kde jsem já. 4:A cestu, kam jdu, znáte." 5:Øekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" 6:Ježíš mu odpovìdìl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepøichází k Otci než skrze mne. 7:Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, nebo jste ho vidìli." 8:Filip mu øekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotøebujeme!" 9:Ježíš mu odpovìdìl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mì neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy mùžeš øíkat: Ukaž nám Otce? 10:Nevìøíš, že já jsem v Otci a Otec je ve mnì? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mnì pøebývá, èiní své skutky. 11:Vìøte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mnì; ne-li, vìøte aspoò pro ty skutky! 12:Amen, amen, pravím vám: Kdo vìøí ve mne, i on bude èinit skutky, které já èiním, a ještì vìtší, nebo já jdu k Otci. 13:A zaèkoli budete prosit ve jménu mém, uèiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. 14:Budete-li mne o nìco prosit ve jménu mém, já to uèiním. 15:Milujete-li mne, budete zachovávat má pøikázání; 16:a já požádám Otce a on vám dá jiného Pøímluvce, aby byl s vámi navìky 17:Ducha pravdy, kterého svìt nemùže pøijmout, ponìvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, nebo s vámi zùstává a ve vás bude. 18:Nezanechám vás osiøelé, pøijdu k vám. 19:Ještì malou chvíli a svìt mne už neuzøí, vy však mì uzøíte, ponìvadž já jsem živ a také vy budete živi. 20:V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mnì a já ve vás. 21:Kdo pøijal má pøikázání a zachovává je, ten mì miluje. A toho, kdo mì miluje, bude milovat mùj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat." 22:Øekl mu Juda, ne ten Iškariotský: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne svìtu?" 23:Ježíš mu odpovìdìl: "Kdo mì miluje, bude zachovávat mé slovo, a mùj Otec ho bude milovat; pøijdeme k nìmu a uèiníme si u nìho pøíbytek. 24:Kdo mì nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mì poslal.

25:Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. 26:Ale Pøímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás nauèí všemu a pøipomene vám všecko, co jsem vám øekl. 27:Pokoj vám zanechávám, svùj pokoj vám dávám; ne jako dává svìt, já vám dávám. A se srdce vaše nechvìje a nedìsí! 28:Slyšeli jste, že jsem vám øekl: Odcházím - a pøijdu k vám. Jestliže mì milujete, mìli byste se radovat, že jdu k Otci; nebo Otec je vìtší než já. 29:Øekl jsem vám to nyní pøedem, abyste potom, až se to stane, uvìøili. 30:Již s vámi nebudu mnoho mluvit, nebo pøichází vládce tohoto svìta. Proti mnì nic nezmùže. 31:Ale svìt má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi pøikázal. - Vstaòte, pojïme odtud!"

Kapitola 15 =O kmeni a ratolestech 15,1-11= 1:"Já jsem pravý vinný kmen a mùj Otec je vinaø. 2:Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odøezává, a každou, která nese ovoce, èistí, aby nesla hojnìjší ovoce. 3:Vy jste již èisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. 4:Zùstaòte ve mnì, a já ve vás. Jako ratolest nemùže nést ovoce sama od sebe, nezùstane-li pøi kmeni, tak ani vy, nezùstanete-li pøi mnì. 5:Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zùstává ve mnì a já v nìm, ten nese hojné ovoce; nebo beze mne nemùžete èinit nic. 6:Kdo nezùstane ve mnì, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohnì a spálí. 7:Zùstanete-li ve mnì a zùstanou-li má slova ve vás, proste, oè chcete, a stane se vám. 8:Tím bude oslaven mùj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými uèedníky. 9:Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zùstaòte v mé lásce. 10:Zachováte-li má pøikázání, zùstanete v mé lásce, jako já zachovávám pøikázání svého Otce a zùstávám v jeho lásce. 11:To jsem vám povìdìl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná." =O poslání uèedníkù 15,12-16,4a= 12:"To je mé pøikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. 13:Nikdo nemá vìtší lásku než ten, kdo položí život za své pøátele. 14:Vy jste moji pøátelé, èiníte-li, co vám pøikazuji. 15:Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co èiní jeho pán. Nazval jsem vás pøáteli, nebo jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16:Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zùstalo; a Otec vám dá, oè byste ho prosili v mém jménu. 17:To vám pøikazuji, abyste jeden druhého milovali. 18:Nenávidí-li vás svìt, vìzte, že mì nenávidìl døíve než vás. 19:Kdybyste náleželi svìtu, svìt by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze svìta, ale já jsem vás ze svìta vyvolil, proto vás svìt nenávidí. 20:Vzpomeòte si na slovo, které jsem vám øekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. 21:Ale to vše vám uèiní pro mé jméno, ponìvadž neznají toho,který mì poslal. 22:Kdybych byl nepøišel a nemluvil k nim, byli by bez høíchu. Nyní však nemají výmluvu pro svùj høích. 23:Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. 24:Kdybych byl mezi nimi neèinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez høíchu. Ale oni je vidìli, a pøece mají v nenávisti i mne i mého Otce. 25:To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákonì: 'Nenávidìli mì bez pøíèiny'. 26:Až pøijde Pøímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mnì vydá svìdectví. 27:Také vy vydávejte svìdectví, nebo jste se mnou od zaèátku

Kapitola 16 1:To jsem vám povìdìl, abyste se nedali svést. 2:Budou vás vyluèovat za synagóg; ano, pøichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha. 3:To s vámi budou èinit, protože nepoznali Otce ani mne. 4a:Ale to jsem vám povìdìl, abyste si vzpomnìli na má slova, až pøijde ta hodina." =O pøíchodu Pøímluvce 16,4b-33=

4b:"Neøekl jsem vám to na zaèátku, ponìvadž jsem byl s vámi. 5:Nyní však odcházím k tomu, který mì poslal, a nikdo z vás se mì nezeptá: Kam jdeš? 6:Ale že jsem s vámi tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce. 7:Øíkám vám však pravdu: Prospìje vám, abych odešel. Když neodejdu, Pøímluvce k vám nepøijde. Odejduli, pošlu ho k vám. 8:On pøijde a ukáže svìtu, v èem je høích, spravedlnost a soud: 9:Høích v tom, že ve mne nevìøí; 10:spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatøíte; 11:soud v tom, že vládce tohoto svìta je již odsouzen. 12:Ještì mnoho jiného bych vám mìl povìdìt, ale nyní byste to neunesli. 13:Jakmile však pøijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, nebo nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má pøijít. 14:On mì oslaví, nebo vám bude zvìstovat, co pøijme ode mne. 15:Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem øekl, že vám bude zvìstovat, co pøijme ode mne. 16:Zanedlouho mì již nespatøíte a zanedlouho mì opìt uzøíte." 17:Nìkteøí z jeho uèedníkù si mezi sebou øekli: "Co znamenají slova 'zanedlouho mì nespatøíte a zanedlouho mì opìt uzøíte' a 'odcházím k Otci'?" 18:Øíkali: "Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o èem mluví." 19:Ježíš poznal, že se ho chtìjí otázat, a øekl jim: "Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem øekl: Zanedlouho mì nespatøíte a zanedlouho mì opìt uzøíte? 20:Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naøíkat, ale svìt se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promìní v radost. 21:Žena, když rodí, má zármutek, nebo pøišla její hodina; ale když porodí dítì, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svìt pøišel èlovìk. 22:I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opìt a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. 23:V onen den se mì nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o nìco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. 24:Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. 25:To vše jsem vám øíkal v obrazech. Pøichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvìstovat pøímo. 26:V onen den budete prosit v mém jménu a neøíkám vám, že já budu prosit Otce za vás; 27:vždy Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvìøili jste, že jsem vyšel od Boha. 28:Vyšel jsem od Otce a pøišel jsem na svìt. Teï svìt opouštím a navracím se k Otci." 29:Jeho uèedníci mu øekli: "Nyní mluvíš pøímo a bez obrazù. 30:Nyní víme, že víš všecko a že nepotøebuješ, aby ti nìkdo kladl otázky. Proto vìøíme, že jsi vyšel od Boha." 31:Ježíš jim odpovìdìl: "Teï vìøíte? 32:Hle, pøichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, nebo Otec je se mnou. 33:To jsem vám povìdìl, abyste nalezli ve mnì pokoj. Ve svìtì máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem pøemohl svìt.

Kapitola 17 =Ježíšova modlitba za uèedníky 17,1-26= 1:Po tìch slovech Ježíš pozvedl oèi k nebi a øekl: "Otèe, pøišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, 2:stejnì, jako jsi uèinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svìøil, dal jim: život vìèný. 3:A život vìèný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista. 4:Já jsem tì oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svìøil. 5:A nyní ty, Otèe, oslav mne svou slávou, kterou jsem mìl u tebe, døíve, než byl svìt. 6:Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze svìta dal. Byli tvoji a mnì jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. 7:Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; 8:nebo slova, která jsi mi svìøil, dal jsem jim a oni je pøijali. V pravdì poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvìøili, že ty jsi mì poslal. 9:Za nì prosím. Ne za svìt prosím, ale za ty, které jsi mi dal, nebo jsou tvoji; 10:a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. 11:Již nejsem ve svìtì, ale oni jsou ve svìtì, a já jdu k tobì. Otèe svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nech jsou jedno jako my. 12:Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromì toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. 13:Nyní jdu k tobì, ale toto mluvím ještì na svìtì, aby v sobì mìli plnost mé radosti. 14:Dal jsem jim tvé slovo, ale svìt k nim pojal nenávist, ponìvadž nejsou ze svìta, jako ani já nejsem ze

svìta. 15:Neprosím, abys je vzal ze svìta, ale abys je zachoval od zlého. 16:Nejsou ze svìta, jako ani já nejsem ze svìta. 17:Posvì je pravdou; tvoje slovo je pravda. 18:Jako ty jsi mne poslal do svìta, tak i já jsem je poslal do svìta. 19:Sám sebe za nì posvìcuji, aby i oni byli v pravdì posvìceni. 20:Neprosím však jen za nì, ale i za ty, kteøí skrze jejich slovo ve mne uvìøí; 21:aby všichni byli jedno jako ty, Otèe, ve mnì a já v tobì, aby i oni byli v nás, aby tak svìt uvìøil, že jsi mì poslal. 22:Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno 23:já v nich a ty ve mnì; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svìt aby poznal, že ty jsi mì poslal a zamiloval sis je tak jako mne. 24:Otèe, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; a hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, nebo jsi mì miloval již pøed založením svìta. 25:Spravedlivý Otèe, svìt tì nepoznal, ale já jsem tì poznal, a také oni poznali, že jsi mì poslal. 26:Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještì dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mnì, a já abych byl v nich."

Kapitola 18 =Zatèení 18,1-14= 1:Po tìch slovech odešel Ježíš s uèedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho uèedníci. 2:Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, nebo Ježíš tam se svými uèedníky èasto býval. 3:Jidáš vzal s sebou oddíl vojákù, k tomu stráž od veleknìží a farizeù, a pøišli tam s pochodnìmi, lucernami a zbranìmi. 4:Ježíš, který vìdìl všecko, co ho má potkat, vyšel a øekl jim: "Koho hledáte?" 5:Odpovìdìli mu: "Ježíše Nazaretského." Øekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. 6:Jakmile jim øekl 'to jsem já', couvli a padli na zem. 7:Opìt se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni øekli: "Ježíše Nazaretského." 8:Ježíš odpovìdìl: "Øekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít." 9:Tak se mìlo naplnit slovo: 'Z tìch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.' 10:Šimon Petr vytasil meè, který mìl u sebe, zasáhl jednoho veleknìzova sluhu a ual mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos. 11:Ježíš øekl Petrovi: "Schovej ten meè do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?" 12:Vojáci s dùstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho. 13:Pøivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknìzem. 14:Byl to ten Kaifáš, který poradil židùm, že je lépe, aby jeden èlovìk zemøel za lid. =Ježíš pøed veleknìzem 18,15-24= 15:Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný uèedník. Ten uèedník byl znám veleknìzi a vešel do nádvoøí veleknìzova domu. 16:Petr zùstal venku pøed vraty. Ten druhý uèedník, který byl znám veleknìzi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitø. 17:Tu øekla služka vrátná Petrovi: "Nepatøíš i ty k uèedníkùm toho èlovìka?" On øekl: "Nepatøím." 18:Ponìvadž bylo chladno, udìlali si sluhové a strážci oheò a stáli kolem nìho, aby se ohøáli. I Petr stál s nimi a ohøíval se. 19:Veleknìz se dotazoval Ježíše na jeho uèedníky a na jeho uèení. 20:Ježíš mu øekl: "Já jsem mluvil k svìtu veøejnì. Vždycky jsem uèil v synagóze a v chrámì, kde se shromažïují všichni židé, a nic jsem neøíkal tajnì. 21:Proè se mì ptáš? Zeptej se tìch, kteøí slyšeli, co jsem øíkal. Ti pøece vìdí, co jsem øekl." 22:Po tìch slovech jeden ze strážcù, který stál poblíž, udeøil Ježíše do oblièeje a øekl: "Tak se odpovídá veleknìzi?" 23:Ježíš mu odpovìdìl: "Øekl-li jsem nìco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proè mì biješ?" 24:Annáš jej tedy poslal spoutaného veleknìzi Kaifášovi. =Petrovo zapøení 18,25-27= 25:Šimon Petr stál ještì u ohnì a zahøíval se. Øekli mu: "Nejsi i ty z jeho uèedníkù?" On to zapøel: "Nejsem." 26:Jeden z veleknìzových sluhù, pøíbuzný toho, jemuž Petr ual ucho, øekl: "Cožpak jsem tì s ním nevidìl v zahradì?" 27:Petr opìt zapøel a vtom zakokrhal kohout. =Ježíš pøed Pilátem 18,28-19,16= 28:Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo èasnì zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonoèního beránka.

30:Odpovìdìli: "Kdyby nebyl zloèinec, nebyli bychom ti ho vydali." 31:Pilát jim øekl: "Vezmìte si ho vy a suïte podle svého zákona!" Židé mu odpovìdìli: "Není nám dovoleno nikoho popravit." 32:To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznaèil, jakou smrtí má zemøít. 33:Pilát vešel opìt do svého paláce, zavolal Ježíše a øekl mu: "Ty jsi král židovský?" 34:Ježíš odpovìdìl:"Øíkáš to sám od sebe, nebo ti to o mnì øekli jiní?" 35:Pilát odpovìdìl: "Jsem snad žid? Tvùj národ a veleknìží mi tì vydali. Èím ses provinil?" 36:Ježíš øekl: "Moje království není z tohoto svìta. Kdyby mé království bylo z tohoto svìta, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židùm; mé království však není odtud." 37:Pilát mu øekl: "Jsi tedy pøece král?" Ježíš odpovìdìl: "Ty sám øíkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem pøišel na svìt, abych vydal svìdectví pravdì. Každý, kdo je z pravdy, slyší mùj hlas." 38:Pilát mu øekl: "Co je pravda?" Po tìch slovech vyšel opìt k Židùm a øekl jim: "Já na nìm žádnou vinu nenalézám. 39:Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vìznì. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále." 40:Na to se dali do køiku: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl vzbouøenec.

Kapitola 19 1:Tehdy dal Pilát Ježíše zbièovat. 2:Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a pøes ramena mu pøehodili purpurový pl᚝. 3:Pak pøed nìho pøedstupovali a øíkali: "Buï pozdraven, králi židovský!" Pøitom ho bili do oblièeje. 4:Pilát znovu vyšel a øekl Židùm: "Hleïte, vedu vám ho ven, abyste vìdìli, že na nìm nenalézám žádnou vinu." 5:Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavì a v purpurovém plášti. Pilát jim øekl: "Hle, èlovìk!" 6:Když ho veleknìží a jejich služebníci uvidìli, dali se do køiku: "Ukøižovat, ukøižovat!" Pilát jim øekl: "Vy sami si ho køižujete! Já na nìm vinu nenalézám." 7:Židé mu odpovìdìli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemøít, protože se vydával za Syna Božího." 8:Když to Pilát uslyšel, ještì více se ulekl. 9:Vešel znovu do paláce a øekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpovìï. 10:Pilát øekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tì propustit, a mám moc tì ukøižovat?" 11:Ježíš odpovìdìl: "Nemìl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shùry. Proto ten, kdo mì tobì vydal, má vìtší vinu." 12:Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé køièeli: "Jestliže ho propustíš, jsi nepøítel císaøùv. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaøi." 13:Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místì zvaném 'Na dláždìní', hebrejsky Gabbatha. 14:Byl den pøípravy pøed svátky velikonoèními, kolem poledne. Pilát Židùm øekl: "Hle, váš král!" 15:Oni se dali do køiku: "Pryè s ním, pryè s ním, ukøižuj ho!" Pilát jim øekl: "Vašeho krále mám dát ukøižovat?" Veleknìží odpovìdìli: "Nemáme krále, jen císaøe." 16:Tu jim ho vydal, aby byl ukøižován, a oni se Ježíše chopili. =Ukøižování 19,17-27= 17:Nesl svùj køíž a vyšel z mìsta na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. 18:Tam ho ukøižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostøed. 19:Pilát dal napsat nápis a pøipevnit jej na køíž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. 20:Ten nápis èetlo mnoho Židù, nebo místo, kde byl ukøižován, bylo blízko mìsta; byl napsán hebrejsky, latinsky a øecky. 21:Židovští veleknìží øekli Pilátovi: "Nemìls psát 'židovský král', nýbrž 'vydával se za židovského krále'." 22:Pilát odpovìdìl: "Co jsem napsal, napsal jsem." 23:Když vojáci Ježíše ukøižovali, vzali jeho šaty a rozdìlili je na ètyøi díly, každému vojákovi díl; zbýval ještì spodní šat. Ten byl beze švù, od shora vcelku utkaný. 24:Øekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, èí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: 'Rozdìlili si mé šaty a o odìv mùj metali los.' To tedy vojáci provedli. 25:U Ježíšova køíže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26:Když Ježíš spatøil matku a vedle ní uèedníka, kterého miloval, øekl matce: "Ženo, hle, tvùj syn!" 27:Potom øekl tomu uèedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen uèedník pøijal k sobì. =Ježíšova smrt 19,28-37= 28:Ježíš vìdìl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, øekl: "Žízním." 29:Stála tam nádoba plná octa; namoèili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústùm. 30:Když Ježíš okusil octa, øekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal. 31:Ponìvadž byl den pøípravy a tìla nesmìla zùstat pøes sobotu na køíži - na tu sobotu totiž pøipadal veliký svátek - požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sòati s køíže.

32:Pøišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteøí byli ukøižováni s ním. 33:Když pøišli k Ježíšovi a vidìli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, 34:ale jeden z vojákù mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. 35:A ten, který to vidìl, vydal o tom svìdectví, a jeho svìdectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvìøili. 36:Nebo se to stalo, aby se naplnilo Písmo: 'Ani kost mu nebude zlomena'. 37:A na jiném místì Písmo praví: 'Uvidí, koho probodli.' =Pohøeb Ježíšùv 19,38-42= 38:Potom požádal Piláta Josef z Arimatie - byl to Ježíšùv uèedník, ale tajný, protože se bál Židù - aby smìl Ježíšovo tìlo sejmout z køíže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tìlo sòal. 39:Pøišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a pøinesl sto liber smìsi myrhy a aloe. 40:Vzali Ježíšovo tìlo a zabalili je s vonnými látkami do lnìných pláten, jak je to u Židù pøi pohøbu zvykem. 41:V tìch místech, kde byl Ježíš ukøižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v nìmž dosud nikdo nebyl pochován. 42:Tam položili Ježíše, protože byl den pøípravy a hrob byl blízko.

Kapitola 20 =Prázdný hrob 20,1-10= 1:První den po sobotì, když ještì byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatøila, že kámen je od hrobu odvalen. 2:Bìžela k Šimonu Petrovi a k tomu uèedníkovi, kterého Ježíš miloval, a øekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili." 3:Petr a ten druhý uèedník vstali a šli k hrobu. 4:Oba dva bìželi, ale ten druhý uèedník pøedbìhl Petra a byl u hrobu první. 5:Sehnul se a vidìl tam ležet lnìná plátna, ale dovnitø nevešel. 6:Po nìm pøišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uvidìl tam ležet lnìná plátna, 7:ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místì. 8:Potom vešel dovnitø i ten druhý uèedník, který pøišel k hrobu døív; spatøil vše a uvìøil. 9:Dosud totiž nevìdìli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. 10:Oba uèedníci se pak vrátili domù. =Zjevení Marie Magdalské 20,11-18= 11:Ale Marie stála venku pøed hrobem a plakala. Pøitom se naklonila do hrobu 12:a spatøila dva andìly v bílém rouchu, sedící na místì, kde pøed tím leželo Ježíšovo tìlo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13:Otázali se Marie: "Proè pláèeš?" Odpovìdìla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." 14:Po tìch slovech se obrátila a spatøila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. 15:Ježíš jí øekl: "Proè pláèeš? Koho hledáš?" V domnìní, že je to zahradník, mu odpovìdìla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, øekni mi, kam jsi ho položil, a já pro nìj pùjdu." 16:Ježíš jí øekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistøe'. 17:Ježíš jí øekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratøím a povìz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." 18:Marie Magdalská šla k uèedníkùm a oznámila jim: "Vidìla jsem Pána a toto mi øekl." =Dvojí zjevení v Jeruzalémì 20,19-29= 19:Téhož dne veèer - prvního dne po sobotì - když byli uèedníci ze strachu pøed Židy shromáždìni za zavøenými dveømi, pøišel Ježíš a postavil se uprostøed nich a øekl: "Pokoj vám." 20:Když to øekl, ukázal jim ruce a bok. Uèedníci se zaradovali, když spatøili Pána. 21:Ježíš jim znovu øekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." 22:Po tìch slovech na nì dechl a øekl jim: "Pøijmìte Ducha svatého. 23:Komu odpustíte høíchy, tomu jsou odpuštìny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštìny nejsou." 24:Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti uèedníkù, nebyl s nimi, když Ježíš pøišel. 25:Ostatní mu øekli: "Vidìli jsme Pána." Odpovìdìl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po høebech a dokud nevložím do nich svùj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvìøím." 26:Osmého dne potom byli uèedníci opìt uvnitø a Tomáš s nimi. Aè byly dveøe zavøeny, Ježíš pøišel, postavil se a øekl: "Pokoj vám." 27:Potom øekl Tomášovi: "Polož svùj prst sem, pohleï na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a vìø!" 28:Tomáš mu odpovìdìl: "Mùj Pána a mùj Bùh." 29:Ježíš mu øekl: "Že jsi mì vidìl, vìøíš. Blahoslavení, kteøí nevidìli, a uvìøili." =První dovìtek 20,30-31= 30:Ještì mnoho jiných znamení uèinil Ježíš pøed oèima uèedníkù, a ta nejsou zapsána v této knize.

31:Tato však zapsána jsou, abyste vìøili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste vìøíce mìli život v jeho jménu.

Kapitola 21 =Zjevení v Galileji 21,1-14= 1:Potom se Ježíš opìt zjevil uèedníkù u jezera Tiberiadského. 2:Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještì dva z jeho uèedníkù. 3:Šimon Petr jim øekl: "Jdu lovit ryby." Odpovìdìli mu: "I my pùjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loï. Té noci však nic neulovili. 4:Když zaèalo svítat, stál Ježíš na bøehu, ale uèedníci nevìdìli, že je to on. 5:Ježíš jim øekl: "Nemáte nìco k jídlu?" Odpovìdìli: "Nemáme." 6:Øekl jim: "Hoïte sí na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili sí a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. 7:Onen uèedník, kterého Ježíš miloval, øekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, pøehodil si pl᚝ - byl totiž svleèen - a brodil se k nìmu vodou. 8:Ostatní uèedníci pøijeli na lodi - nebyli daleko od bøehu, jen asi dvì stì loket - a táhli za sebou sí s rybami. 9:Když vstoupili na bøeh, spatøili ohništì a na nìm rybu a chléb. 10:Ježíš jim øekl: "Pøineste nìkolik ryb z toho, co jste nalovili!" 11:Šimon Petr šel a vytáhl na bøeh sí plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tøi; a aè jich bylo tolik, sí se neprotrhla. 12:Ježíš jim øekl: "Pojïte jíst!" A nikdo z uèedníkù se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Vìdìli, že je to Pán. 13:Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejnì i rybu. 14:To se již potøetí zjevil uèedníkùm po svém vzkøíšení. =Rozhovor se Šimonem Petrem 21,15-23= 15:Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janùv, miluješ mne víc než ti zde?" Odpovìdìl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tì mám rád." Øekl mu: "Pas mé beránky." 16:Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janùv, miluješ mne?" Odpovìdìl: "Ano, Pane, ty víš, že tì mám rád." Øekl mu: "Buï pastýøem mých ovcí!" 17:Zeptal se ho potøetí: "Šimone, synu Janùv, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potøetí zeptal, má-li ho rád. Odpovìdìl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tì mám rád." Ježíš mu øekl: "Pas mé ovce! 18:Amen, amen, pravím tobì, když jsi byl mladší, sám ses pøepásával a chodil jsi, kam jsi chtìl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tì pøepáše a povede, kam nechceš." 19:To øekl, aby mu naznaèil, jakou smrtí oslaví Boha. A po tìch slovech dodal: "Následuj mne!" 20:Petr se obrátil a spatøil, že za nimi jde uèedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl pøi veèeøi po jeho boku a který se ho tehdy otázal: "Pane, kdo tì zrazuje?" 21:Když ho Petr spatøil, øekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?" 22:Ježíš mu øekl: "Jestliže chci, aby tu zùstal, dokud nepøijde, není to tvá vìc. Ty mne následuj!" 23:Mezi bratøími se to slovo rozšíøilo a øíkalo se, že onen uèedník nezemøe. Ježíš však neøekl, že nezemøe, nýbrž: "Jestliže chci, aby tu zùstal, dokud nepøijdu, není to tvá vìc." =Druhý dovìtek evangelia 21,24-25= 24:To je ten uèedník, který vydává svìdectví o tìchto vìcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svìdectví je pravdivé. 25:Je ještì mnoho jiného, co Ježíš uèinil; kdyby se mìlo všechno dopodrobna vypsat, myslí, že by celý svìt nemìl dost místa pro knihy o tom napsané.