EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE

EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE I. JEŽÍŠOVO NAROZENÍ A DĚTSTVÍ

Lk 3 23-38 Gn 2 4; 5 1 Mt 9 27+ Gal 3 16+

Ježíšovi předkové. 1Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámovaa:

1

2Abrahám

zplodil Izáka, Izák zplodil Jakuba, Jakub zplodil Judu a jeho bratry, 3Juda zplodil Farese a Zaru z Tamary, Fares zplodil Esroma, Esrom zplodil Arama, 4Aram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Naasona, Naason zplodil Salmona, 5Salmon zplodil Booze z Rahaby, Booz zplodil Jobeda z Rút, Jobed zplodil Jessea, 6Jesse zplodil krále Davida. David zplodil Šalomouna z Uriášovy ženy, 7Šalomoun zplodil Roboama, Roboam zplodil Abiu, Abia zplodil Asub, 8Asa zplodil Jozafata, Jozafat zplodil Jorama, Joram zplodil Oziáše, a) [1 1] Matoušův rodokmen sice klade důraz na cizí vlivy vnášené do něho ženami, vv. 3, 5, 6, ale jinak se omezuje na Kristovy izraelské předky. Chce ho spojit s hlavními nositeli mesiášských slibů, s Abrahámem a s Davidem i s jeho královskými potomky, 2 Sam 7 1+; Iz 7 14+. Lukášův rodokmen je univerzálnější a jde až k Adamovi, prapředku veškerého lidstva. Mezi Davidem a Josefem mají oba seznamy společná pouze dvě jména. Tento rozpor se dá vysvětlit buď tím, že Matouš dal přednost dynastické posloupnosti před přirozeným potomstvem, anebo tím, že zákonné potomstvo (zákon levirátu, Dt 25 5+) bylo postaveno naroveň potomstvu přirozenému. Soustavnost rodokmenu je u Matouše ostatně zdůrazněna rozdělením Kristových předků na tři řady zahrnující pokaždé dvakrát sedm jmen, srv. 6 9+, což vedlo k vynechání tří králů mezi Joramem a Oziášem a k tomu, že Jechoniáš, vv. 11–12,

9Oziáš

zplodil Joatama, Joatam zplodil Achaze, Achaz zplodil Ezechiáše, 10Ezechiáš zplodil Manasesa, Manases zplodil Amonac, Amon zplodil Joziáše, 11Joziáš zplodil Jechoniáše a jeho bratry; tehdy došlo k odvlečení do Babylonu. 12Po

odvlečení do Babylonu: Jechoniáš zplodil Salatiela, Salatiel zplodil Zorobabela, 13Zorobabel zplodil Abiuda, Abiud zplodil Eljakima, Eljakim zplodil Azora, 14Azor zplodil Sadoka, Sadok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda, 15Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Matana, Matan zplodil Jakuba, 16Jakub zplodil Josefa, manžela Marie, z níž se narodil Ježíšd, který se nazývá Kristus. zastupuje vlastně dva krále (týmž řeckým jménem lze totiž přeložit dvě příbuzná hebrejská jména: Jojakim a Jojakin). Oba seznamy končí Josefem, který je pouze Ježíšovým otcem zákonitým: to proto, že podle starověkého pojetí postačovalo zákonité otcovství (vyplývající z adopce, levirátu atp.) k tomu, aby potomku propůjčovalo veškerá dědická práva, zde práva plynoucí z davidovského rodokmenu. To nevylučuje, že Maria sama do tohoto rodu rovněž patřila, i když evangelia o tom nic neříkají. b) [1 7] Var.: „Asafa“. c) [1 10] Var.: „Amose“. d) [1 16] Některé řec. a lat. rkp. upřesňují: „Josefa, jemuž byla zasnoubena Panna Maria, která porodila Ježíše.“ Z takto znějící pasáže, jež byla zřejmě špatně pochopena, se bezpochyby odvozuje znění v syr. sin.: „Josef, jemuž byla zasnoubena Panna Maria, zplodil Ježíše.“

 

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

počet pokolení tedy činí: od tého; 21porodí syna a dáš mu jméno JeAbraháma po Davida čtrnáct pokolení; žíš. On totiž spasíi svůj lid z jeho hříchů.“ od Davida po odvlečení do Babylonu čtr- 22To všechno se stalo, aby se naplnil tento náct pokolení; od odvlečení do Babylonu prorocký výrok Páněj: po Krista čtrnáct pokolení. 23Hle, panna počne a porodí syna, a dají mu jméno Emanuel, Josef na sebe bere otcovství Ježíše před zákonem. což se překládá: „Bůh s námi“. 24Když se 18Ke zrození Ježíše Krista pak došlo pak probudil, udělal Josef, jak mu Anděl takto: Jeho matka Maria byla zasnou- Páně uložil: vzal svou manželku k sobě; bena s Josefeme. Než spolu začali žít, uká- 25a nepoznal ji až do dne, kdy porodila zalo se, že je těhotná působením Ducha synak, a dal mu jméno Ježíš. Svatého. 19Její manžel Josef byl spravedlivý muž, a nechtěl ji vydat zákonnému Návštěva mudrců. 1aKdyž se Ježíš narodil za dnů krále šetření, rozhodl se tedy, že ji v tichosti Herodab v judském Betlémě, hle, propustí f. 20Když pojal tento záměr, hle, g h zjevil se mu ve snu Anděl Páně a řekl do Jeruzaléma přišli mudrcové od Výmu: „Josefe, Davidův synu, neboj se vzít choduc 2a řekli: „Kde je ten židovský k sobě svou manželku Marii: neboť co král, který se právě narodil? Viděli jsme v ní bylo počato, pochází z Ducha Sva- totiž, jak vyšla jeho hvězdad, a přišli jsme 17Celkový

Lk 1 27; 2 5

test L Gn 16 7+ Sk 7 38+ test P Lk 1 35

2

e) [1 18] Židovské zásnuby byly natolik opravdovým závazkem, že snoubenec už byl nazýván „manželem“ a svého slibu se nemohl už zprostit jinak než „propuštěním“ snoubenky (v. 19). f) [1 19] Josefova spravedlivost tkví bezpochyby v tom, že nechce krýt svým jménem dítě, jehož otce nezná, ale také v tom, že je přesvědčen o Mariině ctnosti, a proto odmítá aplikovat v této tajemné záležitosti, kterou nechápe, přísnou proceduru Zákona, Dt 22 20n. g) [1 20] Jako ve SZ, Sir 34 1+, i zde dochází k tomu, že Bůh oznamuje člověku svůj úmysl ve snu: Mt 2 12, 13, 19, 22; 27 19; srv. Sk 16 9; 18 9; 23 11; 27 23; a souběžná vidění ve Sk 9 10n; 10 3n, 11n. h) [1 20] „Anděl Páně“ ve starých textech, Gn 16 7+, představoval původně samotného Jahva. Pokročilejší nauka však s sebou přináší rozlišení mezi Bohem a anděly, srv. Tob 5 4+, napříště je anděl typickým nebeským poslem a z toho důvodu často vystupuje, když evangelia vyprávějí o Ježíšově dětství: Mt 1 20, 24; 2 13, 19; Lk 1 11; 2 9; srv. též Mt 28 2; Jan 5 4; Sk 5 19; 8 26; 12 7, 23. i) [1 21] „Ježíš“ (hebrejsky Jehošua) znamená „Jahve spasí“. j) [1 22] V Mt se dále bude často objevovat tato formule i její obdoby: 2 15, 17, 23; 8 17; 12 17; 13 35; 21 4; 26 54, 56; 27 9; srv. 3 3; 11 10; 13 14, atd. Ale myšlenka, že v Ježíšovi se naplňují Písma, není vlastní pouze Matoušovi. Ježíš sám prohlašuje, že Písma mluví o něm, Mt 11 4–6; Lk 4 21; 18 31+; 24 44; Jan 5 39+; 8 56; 17 12; atd. Už ve SZ bylo jedním z kritérií pravosti poslání proroků uskutečnění jejich slov, Dt 18 20–22+. Podle Ježíše a jeho učedníků oznámil Bůh své plány buď prostřednictvím slov nebo

prostřednictvím událostí a víra křesťanů rozpoznává, že doslovné naplnění textů v osobě Ježíše Krista nebo v životě Církve ukazuje skutečné naplnění Božích záměrů, Jan 2 22; 20 9; Sk 2 23+; 2 31, 34–35; 3 24+; Řím 15 4; 1 Kor 10 11; 15 3–4; 2 Kor 1 20; 3 14–16. k) [1 25] Text se nevyslovuje o tom, co se stalo později, a sám o sobě nepotvrzuje nic o ustavičném Mariině panenství, ale ostatní obsah evangelia, stejně jako církevní tradice, je předpokládají. O Ježíšových „bratrech“ srv. 12 46+. a) [2 1] Zatímco v kap. 1 Matouš předvedl osobu Ježíše, syna Davidova a Syna Božího, charakterizuje v kap. 2 jeho poslání: Ježíš přináší spásu, která se nabízí pohanům, jejichž mudrce on přivolává ke svému světlu, vv. 1– 12, a má trpět ve svém vlastním lidu, jehož bolestné zkušenosti nově prožívá: první vyhnanství v Egyptě, 13–15, druhé zajetí, 16–18, zahanbený návrat malého „zbytku“, nasur, 19– 23 (srv. v. 23+). Tato vyprávění haggadického rázu přinášejí tím, že líčí události, poučení o tom, o čem Lk 2 30–34 poučuje Simeonovými prorockými slovy, srv. Lk 2 34+. b) [2 1] Kolem roku 5 nebo 4 před křesťanskou érou, neboť náš letopočet omylem začíná několik let po Kristově narození, srv. Lk 2 2+; 3 1+. Herodes vládl v letech 37 až 4 před naší érou. Své království rozšířil tak, že zahrnovalo Judsko, Idumejsko, Samařsko, Galileu, Pereu a další oblasti u Hauranu. c) [2 1] Vyprávění tohoto typu vyžaduje, aby se danému označení ponechala veškerá jeho neurčitost: má to být povýtce kraj moudrých astrologů, jimiž jsou tito „mudrcové“. d) [2 2] Jiný překlad (Vulg): „hvězdu na východě“. Stejně tak ve v. 9.



Lk 1 31 Žl 130 8 Sir 46 1 Sk 3 16+; 4 12

Iz 7 14

Lk 2 7

Lk 2 1-7

Nm 24 17

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E 3Když

Jan 7 42

Mich 5 1

Iz 49 23; 60 5n Žl 72 10-11,15 1Král 13 9n

1 20+

 

ve snu Anděl Páně a říká mu: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta; a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ 14Vstal, vzal v noci dítě a jeho matku a uchýlil se do Egypta; 15a zůstal tam až do Herodovy smrti, aby se naplnil tento prorocký výrok Páně:

se mu poklonit.“ se to dozvěděl král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. 4Shromáždil všechny velekněze spolu se zákoníky lidue a vyptával se jich na místo, kde se má Kristus narodit. 5„V judském Betlémě,“ řekli mu, „takto je totiž napsáno u proroka: 6A

ty Betléme, zemi judská, nejsi nikterak nejmenší z předních JudoZ Egypta jsem povolal svého synah. vých měst, 16Tu když Herodes viděl, že ho mudrneboť z tebe vzejde vévoda, cové oklamalii, zmocnil se ho lítý hněv jenž bude pást můj izraelský lid.“ a dal v Betlémě a na celém jeho území 7Tu Herodes potají předvolal mudrce, pobít všechny chlapce mladší dvou let, vyptal se jich na přesnou dobu, kdy se podle doby, kterou si přesně zjistil ta hvězda ukázala, 8poslal je do Betléma u mudrců. 17Tehdy se naplnil výrok proa řekl: „Jděte a pečlivě po tom dítěti roka Jeremiášej: pátrejte, a až je naleznete, oznamte mi 18V Rámě bylo slyšet hlas, to, abych se mu i já přišel poklonit.“ pláč a táhlé naříkání: 9Poté, co krále vyslechli, vydali se na to Ráchel oplakávala své děti; cestu; a hle, hvězda, kterou předtím via nechce se dát utěšit, děli vycházet, šla před nimi, až se zaneboť jich už není. stavila nad místem, kde bylo to dítě f. 10Když tu hvězdu uviděli, velice se zara- Návrat z Egypta a usídlení v Nazaretě. 19Když Herodes už nežil, tu se Anděl dovali. 11Vešli tedy do příbytku, uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na zem Páně zjevuje Josefovi ve snu v Egyptě a klaněli se mu; potom otevřeli své po- 20a říká mu: „Vstaň, vezmi dítě i jeho kladnice a podali mu dary: zlato, kadidlo matku a vydej se na cestu do izraela myrhug. 12Když pak ve snu dostali po- ské země; neboť ti, kdo dítěti usilokyn, aby se k Herodovi nevraceli, vydali vali o život, umřeli.“ 21Vstal, vzal dítě se jinou cestou a navrátili se do své země. i jeho matkua vrátil se do izraelské země. 22Když se však dozvěděl, že nad Judskem vládne namísto svého otce Heroda ArÚtěk do Egypta a pobití neviňátek. 13Když odešli, hle, Josefovi se zjevuje chelaosk, bál se tam jít; po výstraze ve snu e) [2 4] Úkolem „zákoníků“, nazývaných také „učitelé Zákona“, Lk 5 17; Sk 5 34, nebo „znalci zákona“, Lk 7 30; 10 25 atd., bylo vykládat Písmo svaté, zejména mojžíšský Zákon, a vyvozovat z něho pravidla chování pro život Židů, srv. Ezd 7 6+, 11; Sir 39 2+. Pro tuto svou roli měli mezi lidem velkou prestiž a vliv. Rekrutovali se hlavně, ne však výlučně, z farizeů, 3 7+. Spolu s velekněžími a staršími byli členy Velerady. f) [2 9] Evangelista má zjevně na mysli zázračné nebeské těleso, pro něž by se marně hledalo přirozené vysvětlení. g) [2 11] Bohatství a vonné látky z Arábie, Jer 6 20; Ez 27 22. Otcové v darech spatřovali symboly Kristovy královské hodnosti (zlato), jeho božství (kadidlo) a umučení (myrha). Klanění mudrců naplňuje mesiášské výroky o poctě,

kterou národy vzdávají izraelskému Bohu, srv. Nm 24 17; Iz 49 23; 60 5n; Žl 72 10–15. h) [2 15] Izrael, „syn“ z prorockého textu, byl tedy předobrazem Mesiáše. i) [2 16] Precedentem a paralelou tohoto vyprávění je Mojžíšovo dětství, jak je líčí rabínská tradice: když bylo buď ve viděních nebo prostřednictvím kouzelníků oznámeno narození dítěte, dal faraon povraždit novorozeňata. j) [2 17] V prvotním smyslu tohoto textu oplakává pramáti Ráchel své potomky z Efraima, Manasesa a Benjamina, které vyvraždili nebo deportovali Asyřané. K dané aplikaci textu snad Matouše přivedla tradice, která umísťovala Ráchelin hrob na území Betléma, Gn 35 19n. k) [2 22] Tento syn, jehož Herodovi porodila Malthaké (stejně jako Heroda Antipu), byl jud-



1Král 11 17,40 2Král 25 26 Jer 26 21; 43

Oz 11 1

Jer 31 15

1 20+

Ex 4 19-20

 

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

se uchýlil do galilejského krajel 23a usa- naplnil výrok proroků: dil se ve městě zvaném Nazaret, aby se Bude se nazývat Nazorejským.

II. VYHLÁŠENÍ NEBESKÉHO KRÁLOVSTVÍ 1. EPICKÁ ČÁST kMk kLk

1 1-8 3 1-18

Sk 2 38+ Mt 4 17+; 10 7

Iz 40 3+ Jan 1 23

Kázání Jana Křtitele. 1V těch dnecha přichází Jan Křtitel, káže v judské pouštib a říká: 2„Čiňte pokáníc, neboť Nebeské královstvíd je velmi blízko.“ 3To je právě ten, o němž mluvil prorok Izaiáš:

4Ten Jan nosil šat z velbloudí srsti a koženou zástěru kolem beder; za pokrm měl kobylky a lesní med. 5Tehdy k němu chodil Jeruzalém a celé Judsko i veškerý jordánský kraj 6a dávali se od něho křtít ve vodách Jordánu a vyznávali přitom své hříchye. 7Když viděl, že ke křtu přichází mnoho farizeů f a sadu-

3

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte jeho stezky. ským etnarchou od roku 4 př. Kr. do roku 6 po Kr. l) [2 22] Panství Heroda Antipy, srv. Lk 3 1+. m) [2 23] „Nazorejský“ (Nazoraios, tvar, jejž přijali Mt, Jan a Sk) a jeho synonymum „Nazaretský“ (Nazarenos, tvar, jejž přijal Mk, zatímco Lk má oba tvary) jsou dvě běžné transkripce aramejského adjektiva nasraja, jež je samo odvozeno od názvu města „Nazaret“ (Nasrath). Tento výraz aplikovaný na Ježíše jako charakteristika jeho původu, 26 69, 71, a potom na jeho stoupence, Sk 24 5, se v semitském světě udržel jako označení Ježíšových učedníků, kdežto jméno „křesťan“, Sk 11 26, převládlo v řecko-římském světě. – Není jasné, na které prorocké výroky zde Mt naráží; lze myslet na výraz nazir ze Sd 13 5, 7, nebo na neser, „výhonek“ z Iz 11 1, nebo ještě spíš na nasar, „střežit“ z Iz 42 6; 49 8, odtud nasur = Zbytek. a) [3 1] Stereotypní obrat, jenž slouží pouze jako přechod k dalšímu vyprávění. b) [3 1] Hornatá a opuštěná krajina, která se prostírá mezi ústředním hřebenem Palestiny a proláklinou Jordánu a Mrtvého moře. c) [3 2] Metanoia, etymologicky změna smýšlení, znamená, že člověk se zříká hříchů, činí „pokání“. Tuto lítost, která se ohlíží do minulosti, doprovází v normálním případě „obrácení“ (řecké sloveso epistrefein), jímž se člověk navrací k Bohu a začíná nový život. Tato dvě doplňující se hlediska téhož hnutí duše nejsou vždy ve slovníku rozlišována. Srv. Sk 2 38+; 3 19+. Lítost i obrácení jsou nutnou podmínkou k dosažení spásy, kterou přináší Boží vláda. Výzvu k pokání hlásanou Janem Křtitelem, srv. též Sk 13 24; 19 4, bude opakovat Ježíš, Mt 4 17p; Lk 5 32; 13 3, 5, jeho učedníci, Mk 6 12; Lk 24 47, i Pavel, Sk 20 21; 26 20. d) [3 2] Namísto „Boží království“, srv. 4 17+:

Mt užívá obměněné formy tohoto pojmu, což odpovídá snaze Židů nahrazovat obávané Jméno metaforou. e) [3 6] Obřad ponoření, symbol očisty nebo obnovy, byl znám ve starých náboženstvích i v židovství (křest proselytů, Eséni). I když se Janův křest inspiruje těmito precedenty, liší se od nich ve třech podstatných rysech: nemá již na zřeteli očistu obřadní, nýbrž mravní, 3 2, 6, 8, 11; Lk 3 10–14; neopakuje se, a nabývá tak rázu zasvěcení; má eschatologický smysl, protože člověka uvádí do sboru těch, kdo hlásají aktivní očekávání blízkého příchodu Mesiáše a kdo předem tvoří jeho společenství, 3 2, 11; Jan 1 19–34. Tento křest má skutečnou, ale nikoli svátostnou účinnost, neboť jeho účin závisí na soudu Boha, který má teprve přijít v osobě Mesiáše, jehož oheň očistí anebo spálí podle toho, bude-li člověk dobře nebo špatně připraven, a jenž sám bude křtít v „Duchu Svatém“, 3 7, 10–12; Jan 1 33+. Tento Janův křest budou ještě udílet i Kristovi učedníci, Jan 4 1–2, až do dne, kdy bude pojat do nového obřadu, který ustanoví Ježíš, Mt 28 19; Sk 1 5+; Řím 6 4+. f) [3 7] Sekta Židů, kteří horlivě zachovávali Zákon, ale u nichž přehnané lpění na ústní tradici jejich učitelů vyústilo do velmi přemrštěné a strojené kazuistiky. Volnost, s níž Ježíš přistupoval k Zákonu a jeho styky s hříšníky nutně vyvolávaly odpor farizeů, o němž evangelisté, zejména Mt, zaznamenali mnohá svědectví; srv. Mt 9 11p; 12 2p, 14p, 24; 15 1p; 16 1p, 6p; 19 3p; 21 45; 22 15p, 34, 41; 23 p; Lk 5 21; 6 7; 15 2; 16 14n; 18 10n; Jan 7 32; 8 13; 9 13n; 11 47n. K některým z nich však měl Ježíš přátelský poměr, Lk 7 36+; Jan 3 1+, a učedníci v nich nalezli spojence proti saduceům, Sk 23 6–10. Nedá se popřít jejich horlivost, srv. Řím 10 2, ani jejich smysl pro



11 8-9 2Král 1 8+

11 7

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

ceůg,

Jan 8 33-40

Řím 9 7-8 Gal 4 21-31 = 7 19p

Jan 1 26,33

Jan 1 27,33 Sk 1 5+ Iz 41 16 Jer 15 7 Mdr 5 14,23 13 42,50

 

řekl jim: „Zmijí plemeno, kdo vám napověděl, že máte uniknout blízkému Hněvuh? 8Vydávejte tedy ovoce hodné pokání 9a nedomnívejte se, že si můžete v nitru říkat: »Naším otcem je Abrahám.« Neboť to vám říkám, Bůh může Abrahámovi vzbudit děti tady z těch kamenů. 10Sekera je již přiložena ke kořeni stromů; a tak každý strom, jenž nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně. 11Já sám vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, jenž přichází za mnou, je silnější nežli já, jemu nejsem hoden zout opánky; on vás bude křtít v Duchu Svatém a v ohnii. 12V ruce má vějačku a pročistí svůj mlat; sklidí si obilí na sýpku; plevy pak spálí v neuhasitelném ohnij.“

Ježíšův křest. 13Tu přichází Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se od něho dal pokřtít. 14On mu to rozmlouval a říkal: „Já mám zapotřebí, abych byl pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně!“ 15Ale Ježíš mu odpověděl: „Nyní to dovol: neboť tak se sluší, abychom naplnili vše, čeho si žádá spravedlnostk.“ A tak mu to dovolíl. 16Když byl Ježíš pokřtěn, hned vyšel z vody; a hle, otevřela se nebesam: uviděl Božího Ducha, jak sestupuje jako holubice a přichází na něhon. 17A hle, hlas přicházející z nebe říkal: „To je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbenío.“

spravedlnost, Sk 5 34n. Sám Pavel se honosí svou farizejskou minulostí, Sk 23 6; 26 5; Flp 3 5. g) [3 7] V reakci proti farizeům odmítali saduceové veškerou tradici kromě tradice psaného Zákona, srv. Sk 23 8+. Byli méně zbožní a více se starali o politiku, pocházeli zejména z velkých kněžských rodin; i v jejich případě docházelo ke střetnutím s Ježíšem, Mt 16 1, 6; 22 23p, a s jeho učedníky, Sk 4 1+; 5 17. h) [3 7] Hněv, Nm 11 1+, Jahvova dne, Am 5 18+, který měl zahájit mesiášskou éru. i) [3 11] Oheň, méně hmotný a účinnější očistný prostředek než voda, symbolizuje již ve SZ, srv. Iz 1 25; Zach 13 9; Mal 3 2–3; Sir 2 5 atd., svrchovaný zásah Boha a jeho Ducha očisťujícího svědomí. j) [3 12] Oheň Geheny, 18 9+, který stravuje navěky to, co nemohlo být očištěno, Iz 66 24; Jdt 16 17; Sir 7 17; Sof 1 18; Žl 21 10, atd. k) [3 15] Třebaže je Ježíš bez hříchu, Jan 8 46, chce se podrobit Janovu křtu, neboť jej uznává jako úkon, jenž je v souladu s Boží vůlí, srv. Lk 7 29–30, jako poslední přípravu na mesiášskou éru, srv. Mt 3 6+, a tak chce učinit zadost spasitelné „spravedlnosti“ Boha, jenž řídí

plán spásy. Za tímto křestním úkonem se v Matoušově pojetí vynořuje bezpochyby myšlenka nové „spravedlnosti“, jejímž prostřednictvím Ježíš naplní a zdokonalí spravedlnost starozákonní, srv. 5 17, 20. l) [3 15] Do dvou rkp. Vet. lat. se na tomto místě vloudil apokryfní legendární doplněk: „A zatímco byl křtěn, rozlilo se nad vodou silné světlo, takže všechny přítomné zachvátila bázeň.“ m) [3 16] Dod.: „pro něho“, to je jeho očím. n) [3 16] Duch, který se vznášel nad vodami při prvním stvoření, Gn 1 2, se zde objevuje při předehře k novému stvoření. Jednak dává Ježíšovi pomazání pro jeho mesiášské poslání, Sk 10 38, které bude Duch od nynějška řídit, Mt 4 1p; Lk 4 14, 18; 10 21; Mt 12 18, 28; a dále, jak pochopili Otcové, posvěcuje vodu a připravuje křesťanský křest, srv. Sk 1 5+. o) [3 17] Těmito slovy je Ježíš především označen jako pravý Služebník, kterého předpověděl Izaiáš. Ale výraz „Syn“, jenž zde nahrazuje slovo „Služebník“ (vzhledem ke dvojímu smyslu řeckého termínu pais), zdůrazňuje mesiášský a skutečně synovský charakter jeho vztahu s Otcem, srv. 4 3+.



kMk

1 9-11 3 21-22 2Král 5 1-14 kLk

Jan 13 6

Jan 1 32-34

Iz 42 1 Mt 12 18; 17 5

 kMk

1 12-13 kLk 4 1-13 Dt 8 2 Žid 2 18 Ex 34 28; 24 18 1Král 19 8

Dt 8 3

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

ale každým slovem, jež vychází z BoPokušení na pouštia. 1Tu byl Ježíš odveden Duchemb na žích úst.“ poušť, aby byl pokoušen od ďáblac. 5 Tu ho ďábel bere s sebou do Svatého 2Čtyřicet dní a čtyřicet nocí se postil, poměsta a postavil ho na vrchol Chrámu 3 tom měl hlad. A přistoupil k němu po- 6 a říká mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se kušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Božíd, řekni, dolů; neboť je psáno: 4 ať se z těch kamenů stanou chleby.“ On Svým andělům dá příkazy o tobě však odpověděl: „Je psáno: a oni tě ponesou na rukou, Netoliko chlebem bude živ člověk, abys nenarazil nohou o kámen.“

4

znamením definitivního vítězství Boha, Mt 25 41; Žid 2 14; Zj 12 9, 12; 20 2, 10. d) [4 3] Biblický titul „Syn Boží“ nevyjadřuje nutně synovství přirozené, ale může v sobě zahrnovat prostě jen synovství adoptivní vyplývající z Božího vyvolení, které nastoluje mezi Bohem a jeho tvorem obzvlášť důvěrné vztahy. Takto je uvedený titul aplikován na anděly, Job 1 6, na vyvolený lid, Ex 4 22; Mdr 18 13; na Izraelity, Dt 14 1; Oz 2 1; srv. Mt 5 9, 45, atd., na jejich knížata a představitele vůbec, Žl 82 6. Když je tedy přiznáván KráliMesiáši, 1 Kron 17 13; Žl 2 7; 89 27, nevyžaduje sám o sobě, aby označoval někoho, kdo je víc než lidská bytost; není tedy rovněž na místě předpokládat toto vyšší pojetí názvu u Satana, Mt 4 3, 6, u posedlých, Mk 3 11; 5 7; Lk 4 41, tím méně pak u setníka, Mk 15 39, srv. Lk 23 47. Ani slova při Křtu, Mt 3 17, a při Proměnění, 17 5, v sobě přímo nemusejí obsahovat víc než zvláštní přízeň udělovanou Mesiáši-Služebníku; taktéž otázka velekněze, 26 63, bezpochyby nepřekračovala tento mesiášský smysl. Jinak však titul „Syn Boží“ zůstává otevřený a může v sobě vskutku zahrnovat vyšší hodnotu, totiž synovství ve vlastním slova smyslu, a Ježíš jasně napověděl, že tomu tak je, když o sobě mluvil jako o „Synovi“, 21 37, vyšším než andělé, 24 36, když prohlásil, že Bůh je jeho „Otec“ ve zcela zvláštním smyslu, Jan 20 17 a srv. „můj Otec“, Mt 7 21, atd., protože mezi oběma trvají jedinečné vztahy poznání a lásky, Mt 11 27. Tato prohlášení podepřená dalšími výroky o božském postavení Mesiáše, 22 42–46, a o nebeském původu „Syna člověka“, 8 20+, a potvrzená nakonec triumfem Zmrtvýchvstání, propůjčila výrazu „Syn Boží“ smysl přesně a skutečně božský, jak se s ním setkáváme např. u sv. Pavla, Řím 9 5+. Fakt, že si učedníci tuto skutečnost v době Ježíšova pozemského života jasně neuvědomovali (Mt 14 33 a 16 16, které přidávají daný výraz k původnějšímu Markovu textu, jsou bezpochyby odrazem již rozvinutější víry), neubírá nic na historicitě Mistrových slov, o něž se opírá ona víra, kterou tito učedníci za pomoci Ducha Svatého definitivně nabyli po Velikonocích, těch slov, kterými Ježíš vyjádřil natolik zřetelně, nakolik to byli schopni jeho současníci snést, své vědomí, že je vlastním Synem Božím.

a) [4 1] Ježíš je veden na poušť, aby tam byl pokoušen po čtyřicet dnů, jako kdysi Izrael po čtyřicet let, Dt 8 2, 4; srv. Nm 14 34. Zakouší tam tři obdobná pokušení, jak je zdůrazněno citáty: hledat si potravu mimo Boha, Dt 8 3; srv. Ex 16, pokoušet Boha pro své uspokojení, Dt 6 16; srv. Ex 17 1–7, zapřít ho a jít za nepravými bohy, kteří dávají moc v tomto světě, Dt 6 13; srv. Dt 6 10–15; Ex 23 23–33. Tak jako Mojžíš, bojuje i Ježíš pomocí postu čtyřicet dní a čtyřicet nocí, Dt 9 18; srv. Ex 34 28; Dt 9 9; tak jako on pohlíží na „celou zemi“ z vrcholu vysoké hory, Dt 34 1–4. Bůh ho podporuje prostřednictvím svých andělů, v. 11, jak to slíbil Spravedlivému, Žl 91 11–12, a podle Mk 1 13 jej ochraňuje před divokými zvířaty jako Spravedlivého, Žl 91 13, a jako kdysi Izraele, Dt 8 15. Vzhledem k těmto biblickým reminiscencím se Ježíš jeví jako nový Mojžíš (viz už 2 16+, 20 a Ex 4 19), který je vůdcem při novém exodu, srv. Žid 3 1 – 4 11; to znamená jako Mesiáš, jak to po křtu vytuší ďábel („jsi-li Syn Boží...“), který otevírá pravou cestu ke spáse, nikoli cestu sebedůvěry a pohodlnosti, ale cestu poslušnosti vůči Bohu i sebezáporu. Podání této epizody v Bibli nebrání tomu, abychom uznali její historičnost. Ačkoli byl Ježíš prost hříchu, mohl poznat vnější pokušení, srv. Mt 16 23, jeho pokušení bylo nutné k tomu, aby nás mohl vést, srv. Mt 26 36–46p; Žid 2 10, 17–18; 4 15; 5 2, 7–9. Musel se vypořádat s politickým a triumfalistickým mesianismem a zvolit namísto něho mesianismus duchovní v naprosté podrobenosti Bohu, srv. Žid 12 2. b) [4 1] Duchem Svatým. Je to Boží tvůrčí energie a jeho „Dech“, jenž vedl proroky, Iz 11 2+; Sd 3 10+, a povede i Ježíše při plnění jeho poslání, srv. 3 16+; Lk 4 1+, stejně jako později bude řídit počátky a rozmach církve, Sk 1 8+. c) [4 1] Tímto jménem, které znamená Žalobce, Pomlouvač, je občas překládáno hebrejské slovo Satan (Protivník), Job 1 6+; srv. Mdr 2 24+. Osobnosti, která toto jméno nese, protože stále svádí lidi ke hříchu, je přisuzována odpovědnost za všechno, co překáží Božímu a Kristovu dílu: 13 39p; Jan 8 44; 13 2; Sk 10 38; Ef 6 11; 1 Jan 3 8; atd. Jeho porážka bude



Žl 91 11-12

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E 7Ježíš Dt 6 16

mu řekl: „Také je psáno:

 

nad těmi, kdo přebývali v potemnělé krajině smrti, vzešlo světlo.

Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“ 8Dále si ho ďábel bere s sebou na převy-

Dt 34 1-4

16 23

Dt 6 13

kMk

1 14-15 4 14

kLk

13 53n

Iz 8 23 - 9 1

Jan 8 12+

17Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: sokou horu, ukazuje mu všechna králov„Čiňte pokání, neboť Nebeské království světa i jejich nádheru 9a řekl mu: „To ství f je zcela blízko.“ vše ti dám, padneš-li na tvář a budeš se mi klanět.“ 10Tu mu Ježíš říká: „Odstup, Povolání prvních čtyř učedníků. Satane! Neboť je psáno: 18Když kráčel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Pánu, svému Bohu, se budeš klanět Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť a Jeho jediného budeš uctívat.“ 19 11Nato ho ďábel opouští. A hle, při- do moře, byli totiž rybáři. A říká jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře stoupili andělé a sloužili mu. lidí.“ 20 Oni hned opustili své sítě a šli za ním. Návrat do Galileje. 21A když došel dále, uviděl jiné dva bra12Když se dozvěděl, že Jan byl vydán*, try, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra uchýlil se do Galileje, 13a když opustil Jana, jak v loďce se svým otcem Zebee Nazaru , šel a usadil se v Kafarnaumu deem vyspravují sítě; a povolal je. 22Oni na břehu moře, na pomezí Zabulonu hned opustili loďku i svého otce a šli za a Neftali, 14aby se splnil výrok proroka ním. Izaiáše: 15Zabulonova

Ježíš učí a uzdravuje. 23Procházel celou Galilejí, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o Království a v lidu uzdravoval každou

země a Neftaliho země, Cesta k moři, Zajordánský kraj, Galilea národů! 16Lid, jenž přebýval v temnotě uviděl velké světlo;

volení u Otce na radostné nebeské hostině, 8 11+; 13 43; 26 29, započíná Nebeské království skromně, 13 31–33, jeho počátky jsou tajemné, 13 11, budí odpor, 13 24–30, jeví se jako skutečnost, která už začala, 12 28; Lk 17 20–21, a která se pomalu vyvíjí na zemi, Mk 4 26– 29, prostřednictvím církve, Mt 16 18+. Mocí bude ustaveno jakožto království Kristovo Božím soudem nad Jeruzalémem, Mt 16 28; Lk 21 31, vyslání apoštolů povede k jeho hlásání po celém světě, Mt 10 7; 24 14; Sk 1 3+, a poté bude definitivně ustaveno a odevzdáno Otci, 1 Kor 15 24, při slavném návratu Kristově, Mt 16 27; 25 31, v průběhu posledního soudu, 13 37–43, 47–50; 25 31–45. Prozatím se představuje pouze jako milost, 20 1–16; 22 9–10; Lk 12 32, kterou přijímají pokorní, Mt 5 3; 18 3–4; 19 14, 23–24, a odříkaví lidé, 13 44–46; 19 12; Mk 9 47; Lk 9 62; 18 29n, a kterou odmítají lidé pyšní a sobečtí, 21 31–32, 43; 22 2–8; 23 13. Vstupuje se do něho jen ve svatebních šatech, 22 11–13, šatech nového života, Jan 3 3, 5; někteří jsou z něho vyloučeni, Mt 8 12; 1 Kor 6 9–10; Gal 5 21. Je třeba bdít, abychom byli připraveni, když přijde znenadání, Mt 25 1–13. O tom, jak v souvislosti s tématem nebeského království rozvrhl Matouš látku svého spisu, viz Úvod, s. 14.

*) Zde to znamená uvězněn. e) [4 13] „Nazara“, velmi řídký tvar, doložený znamenitými autoritami: B Z Órigenés k, srv. Lk 4 16; valná většina rukopisů se vrátila k obvyklému tvaru „Nazaret“. f) [4 17] Boží kralování nad vyvoleným lidem a jeho prostřednictvím nad světem, které bylo ústředním bodem teokratického ideálu SZ, stojí též ve středu všeho, co hlásá Ježíš. Zahrnuje v sobě království „svatých“, jejichž králem bude opravdu Bůh, protože oni budou uznávat jeho vládu poznáním i láskou. Toto kralování ohrožené vzpourou hříchu, musí být obnoveno svrchovaným zásahem Boha a jeho Mesiáše, Dan 2 28+. Právě o tomto zásahu Ježíš po Janu Křtiteli, 3 2, ohlašuje, že už bezprostředně nadchází, 4 17, 23; Lk 4 43, a uskutečňuje ho nikoli jako válečný a nacionalistický triumf, jaký očekávaly zástupy, Mk 11 10; Lk 19 11; Sk 1 6, ale volí pro něj způsob zcela duchovní, Mk 1 34+; Jan 18 36, jedná jako „Syn člověka“, Mt 8 20+, a „Služebník“, Mt 8 17+; 20 28+; 26 28+, uskutečňuje ho svým vykupitelským dílem, které vytrhne lidi zpod vlády nepřátelského Satana, 4 8; 8 29+; 12 25–26. Před svým definitivním eschatologickým uskutečněním, po němž budou žít vy-



3 2+

kMk kLk

1 16-20 5 1-11

Jan 1 35-42

Jan 21 3 13 47-50 8 19-22; 19 27

kMk

1 39; 3 7-8 kLk 4 14-15, 44; 6 17-18 = Mt 9 35

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

 

nemoc a každou slabostg. 24Jeho proslu- náměsíčnéi, ochrnulé a on je uzdravil. lost se rozšířila po celé Sýriih a přiváděli 25 Začaly za ním chodit početné zástupy mu všechny nemocné postižené rozlič- z Galileje, z Desetiměstíj, z Jeruzaléma, nými chorobami a trápeními, posedlé, z Judska a ze Zajordání.

2. EVANGELNÍ ŘEČa kLk

6 20-23

neboť jejich je Nebeské království. tišíe, neboť oni dostanou za úděl zemi. 5Blahoslavení zarmoucení, neboť oni budou potěšeni. 6Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,

Blahoslavenství. 1Když uviděl zástupy, vystoupil na horub, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2Ujal se slova a takto je učil:

4Blahoslavení

5

3„Blahoslaveníc,

kdo

mají

duši

chudéhod,

Nebeského království. Další blahoslavenství se týkají bezprostředněji mravního postoje člověka. Jiná Ježíšova blahoslavenství nacházíme v Mt 11 6; 13 16; 16 17; 24 46; Lk 11 27–28; atd. Viz také Lk 1 45; Zj 1 3; 14 13; atd. d) [5 3] Dosl. „chudí v duchu“. Kristus nově pojímá slovo „chudý“, vkládá do něho mravní odstín, jenž se dá vystopovat už u Sofoniáše, srv. Sof 2 3+; zde je upřesněn výrazem „v duchu“, který chybí v Lk 6 20. „Chudí“ nebo „pokorní“, kteří byli o vše připraveni a kteří jsou utiskováni, jsou pohotoví k přijetí Nebeského království: to je vlastní myšlenka blahoslavenství, srv. Lk 4 18; 7 22 = Mt 11 5; Lk 14 13; Jak 2 5. „Chudoba“ jde ruku v ruce s „duchovním dětstvím“, které je pro vstup do Nebeského království nezbytné, Mt 18 1 = Mk 9 33n, srv. Lk 9 46; Mt 19 13np; 11 25np (tajemství odhalené „maličkým“, nepioi, srv. Lk 12 32; 1 Kor 1 26n). Výrazu „chudí“, ptochoi, odpovídá také slovo „pokorní“, tapeinoi, Lk 1 48, 52; 14 11; 18 14; Mt 23 12; 18 4, i slovo „poslední“ jako protiklad k „prvním“, Mk 9 35, „maličcí“ jako protiklad k „velkým“, Lk 9 48; srv. Mt 19 30p; 20 26p (srv. Lk 17 10). Ačkoli formule v Mt 5 3 zdůrazňuje ducha chudoby, jak u bohatých, tak u chudých, má Kristus obvykle na mysli skutečnou chudobu, zejména u svých učedníků, Mt 6 19n, srv. Lk 12 33n; Mt 6 25p; 4 18np (srv. Lk 5 1n); 9 9p; 19 21p; 19 27 (srv. Mk 10 28p); srv. Sk 2 44n; 4 32n. On sám dává příklad chudoby, Lk 2 7; Mt 8 20p, a pokory, Mt 11 29; 20 28p; Mt 21 5; Jan 13 12n; srv. 2 Kor 8 9; Flp 2 7n. Ztotožňuje se s maličkými a nešťastnými, Mt 25 45, srv. 18 5np. e) [5 4] Nebo: „pokorní“. – V. 4 je v řadě významných rkp. přesunut za v. 5. Tento fakt ve spojení s úzkou shodou myšlenek vyjádřených ve v. 3 a v. 4 umožňuje vyslovit hypotézu, podle níž je v. 4 pouze glosou vypůjčenou ze SZ. Jeho vynecháním by se snížil počet blahoslavenství na sedm, což je oblíbené Matoušovo číslo, srv. 6 9+.

g) [4 23] Zázračná uzdravení jsou obzvlášť význačnými znameními Mesiášova příchodu, srv. 10 1, 7n; 11 4n. h) [4 24] Tento výraz použitý zde v nepříliš určitém smyslu označuje prakticky Galileu a její okolí, srv. Mk 1 28. i) [4 24] Dnes říkáme „epileptikové“, srv. 17 15. j) [4 25] Desetiměstí byla skupina deseti svobodných měst s územím, jež k nim patřilo; tato města byla rozeseta hlavně na východ a na sever od Jordánu, patřil k nim i Damašek. a) [5 1] Ježíš podal výklad o novém duchu Božího království, 4 17+, v řeči, kterou bychom mohli nazvat proslovem k jeho nastolení; tuto řeč Marek vynechal, Mk 3 19+, zatímco Mt a Lk (6 20–49) podávají její dvojí různou redakci. Lukáš z ní vypustil to, co se týkalo židovských zákonů a praktik, Mt 5 17 – 6 18, protože to pokládal za méně zajímavé pro své čtenáře. Mt do ní naopak zařadil slova pronesená při jiných příležitostech (viz jejich paralely v Lk), aby nabyla rázu co nejúplnějšího programu. Takto na základě různých složek povstala řeč, v níž se pojednává o pěti hlavních námětech: 1) jaký duch má oživovat děti království, 5 3–48; 2) v jakém duchu mají tyto děti „zdokonalit“ zákony a praktiky judaismu, 6 1–18; 3) odpoutanost od bohatství, 6 19–34; 4) vztahy k bližnímu, 7 1–12; 5) pokyn, že do Božího království je třeba vstoupit uváženou volbou, která se také projevuje skutky, 7 13–27. b) [5 1] Jeden z pahorků poblíž Kafarnaumu. c) [5 3] SZ používal občas obdobných pochvalných formulí, týkajících se zbožnosti, moudrosti, úspěchu, Žl 1 1– 2; 33 12; 127 5–6; Př 3 3; Sir 31 8; atd. Ježíš připomíná v duchu proroků, že také chudí mají účast na těchto „požehnáních“: první tři „blahoslavenství“, Mt 5 3–5; Lk 6 20–21+, prohlašují, že lidé pokládaní obyčejně za nešťastné a prokleté, jsou šťastní, poněvadž mají schopnost přijmout požehnání



Žl 37 11 Gn 13 15 Žl 126 5 Iz 61 2-3 Iz 51 1 Am 8 11-12

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E Př 9 5 Sir 24 21

Žl 24 3-4; 11 7 Ex 33 20+ Žid 12 14 Př 12 20

% 1Petr

3 14

Sk 5 41 Flp 1 29 Kol 1 24 Žid 10 34 Jak 1 2 Sir 2 8 23 34

kMk

9 50 14 34-35 Kol 4 6 Lv 2 13 Nm 18 19

kLk

Jan 8 12+ kLk

8 16; 11 33 kMk 4 21

Jan 3 21; 15 8 1Kor 10 31

neboť oni budou nasyceni. milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. 8Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. 9Blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny. 10Blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost, neboť jejich je Nebeské království.

 

a oslavovali vašeho Otce, jenž je v nebesích.

7Blahoslavení

Naplnění Zákona. 17Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky: nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnith. 18Neboť vám vpravděi říkám: dokud nepominou nebe a země, ani nejmenší písmenko, ani jediná čárkaj ze Zákona nepomine, dokud se vše nestane. 19Tedy ten, kdo poruší jeden z oněch nejmenších předpisů a bude učit jiné, aby to dělali také tak, bude pokládán v Nebeském království za nejmenšího; kdo je naopak bude uskutečňovat a učit jim, ten bude pokládán v Nebeském království za velikého.

11Blahoslavení

jste, když vás budou urážet, pronásledovat vás a vylhaně proti vám kvůli mně říkat všemožné hanebnosti. 12Radujte se a plesejte, neboť hojná bude vaše odměna v nebesích: tak pronásledovali již vaše předchůdce, proroky f. Sůl země a světlo světa. 13Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Není už k ničemu, leda aby se vyhodila ven a lidé ji pošlapali. 14Vy jste světlo světa. Město se nemůže ukrýt, leží-li na hoře. 15A lampa se nezažíhá, aby se postavila pod kbelíkg, ale naopak na stojan, takže září všem, kdo jsou v domě. 16Takto musí zářit vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky

Nová spravedlnost předčí spravedlnost starou. 20Neboť vám říkám: nebude-li vaše spravedlnost překonávat spravedlnost zákoníků a farizeů, nevejdete do Nebeského království. 21Slyšeli jstek, že předkům bylo řečeno: Nezabiješ; a když někdo zabije, bude se za to zodpovídat soudu. 22Já vám však říkám: Kdokoli se hněvá na svého bratra, bude se za to zodpovídat soudu; ale řekne-li svému bratru: »Hlupákul!«,

f) [5 12] Učedníci jsou nástupci proroků, srv. 10 41; 13 17; 23 34. g) [5 15] Předmět nazvaný zde kbelík byl ve starověku dutý kus nábytku opatřený třemi nebo čtyřmi nohami. Snad zde tedy jde pouze o postavení lampy pod takovýto kus nábytku, asi jako kdyby se ukryla pod postel, jak tomu je v Mk 4 21p, nikoli o její zhasnutí, k němuž by došlo, kdyby se přes ni překlopil náš moderní „kbelík“. h) [5 17] Ježíš nepřichází zničit Zákon, Dt 4 8+, (a celý dřívější řád), ani ho sankcionovat jako nedotknutelný, ale směřuje k tomu, aby mu svým učením a svým počínáním dal novou a definitivní formu, ve které se konečně plně uskutečňuje to, čemu Zákon razil cestu, srv. Mt 1 22+; Mk 1 15+. To platí zejména o „spravedlnosti“, v. 20, srv. 3 15; Lv 19 15; Řím 1 16+, o „dokonalé“ spravedlnosti, v. 42, pro kterou podávají řadu výrazných příkladů výroky v antitézích z vv. 21–48. Starobylé při-

kázání postihuje též tajné touhy a pohnutky, a tak se týká i lidského nitra, srv. 12 34; 23 25–28. Žádná podrobnost Zákona nesmí tedy být opomenuta, aspoň pokud není takto přivedena ke svému dovršení, vv. 18–19; srv. 13 52. Nejde o ulehčení, nýbrž o prohloubení, 11 28. Láska, která už byla shrnutím dřívějšího Zákona, 7 12; 22 34–40p., stává se Ježíšovým novým přikázáním, Jan 13 34, a je naplněním veškerého Zákona, Řím 13 8–10; Gal 5 14; srv. Kol 3 14+. i) [5 18] Ježíš uvádí některé své výroky slůvkem Amen, Žl 41 14+; Řím 1 25+, a tím poukazuje na jejich závažnost: 6 2, 5, 16 atd.; Jan 1 51 atd. j) [5 18] Dosl. „ani jota, ani nejmenší čárečka“. k) [5 21] Tradiční vyučování se dělo ústní formou, zvláště v synagógách. l) [5 22] Slovo Rácha, přeložené z aramejštiny, znamená: „prázdná hlava“, „dutá hlava“.



Řím 3 31; 10 4; 13 8-10 kLk

16 17

Jak 2 10

Lv 19 15n Řím 10 3 Flp 3 9

Ex 20 13

Ef 4 26 Jak 1 19-20

  3 12+

Mk 11 25

kLk

12 58-59

Ex 20 14

= 18 8-9

Dt 24 1 Mal 2 14-16 = 19 9+ kMk 10 11-12 kLk 16 18

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

bude se za to zodpovídat Veleraděm; a řekne-li mu: »Odpadlíkun!«, bude se za to zodpovídat v pekelném ohni. 23Když tedy předkládáš svůj obětní dar před oltář, vzpomeneš-li si tam, že tvůj bratr má něco proti tobě, 24zanechej tam před oltářem svůj dar a jdi se napřed smířit se svým bratrem, potom se vrať a teprve tehdy předlož svůj dar. 25Pospěš si a dohodni se se svým protivníkem, pokud jsi s ním ještě na cestě, aby tě protivník nevydal soudci a soudce stráži a aby tě neuvrhli do vězení. 26Vpravdě ti říkám: nevyjdeš odtud, dokud nezaplatíš do posledního haléře. 27Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezcizoložíš. 28Já vám však říkám: Kdokoli žádostivě pohlíží na nějakou ženu, už s ní ve svém srdci zcizoložil. 29Svádí-li tě tvé pravé oko ke hříchu, vyrvi je a odhoď od sebe: neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden jediný z tvých údů a aby celé tvé tělo nebylo uvrženo do pekla. 30A svádí-li tě tvá pravice ke hříchu, utni ji a odhoď od sebe: neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden jediný z tvých údů a aby celé tvé tělo nepřišlo do pekla. 31Také bylo řečeno: Kdokoli zapudí svou ženu, ať jí dá rozlukový list. 32Já vám však říkám: Každý muž, jenž zapudí svou ženu mimo případ „smilstva“, ji vysta-

vuje cizoložství; a kdokoli se ožení se zapuzenou, cizoloží. 33Slyšeli jste dále, že předkům bylo řečeno: Nebudeš křivě přísahat, ale splníš své přísahy vůči Pánu. 34Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali: ani při Nebi, neboť to je Boží trůn; 35ani při Zemi, neboť to je podloží jeho nohou; ani při Jeruzalému, neboť to je Město velkého Krále. 36Nepřísahej také při své hlavě, neboť nemůžeš způsobit, aby jediný vlas na ní byl bílý nebo černý. 37Ať je vaše řeč: »Ano? Ano.« »Ne? Ne.«o: co je navíc, pochází od Zlého. 38Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub. 39Já vám však říkám, abyste nevzdorovali zlovolníkovip: naopak, dáli ti někdo políček na pravou tvář, nastav mu ještě i druhou; 40chce-li s tebou začít při a vzít ti sukniciq, ponech mu i svůj plášť; 41žádá-li od tebe, abys šel s ním jednu míli, ujdi s ním dvě. 42Tomu, kdo tě žádá, dávej, a k tomu, kdo si od tebe chce půjčit, se neobracej zády. 43Slyšeli jste, že bylo řečeno: Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepříteler. 44Já vám však říkám: Milujte své nepřáteles a modlete se za své pronásledovatelet, 45abyste se stali syny svého Otce, který je v nebesích, neboť on dává svému slunci vzcházet nad zlými i nad dobrými

m) [5 22] Zde Velký Sanhedrin, který sídlil v Jeruzalémě, na rozdíl od prostých „soudů“, vv. 21–22, rozesetých po celé zemi. n) [5 22] K prvotnímu smyslu řeckého výrazu „blázen“ přistupoval při jeho užití u Židů závažnější odstín, termín byl pojímán v náboženském smyslu jako bezbožnost. o) [5 37] Tato zřejmě dobře známá formule, srv. 2 Kor 1 17; Jak 5 12, se dá vysvětlovat různě: 1) Pravdomluvnost: jde-li o ano, řekněte ano, jde-li o ne, řekněte ne. 2) Upřímnost: ať výroku „ano“ (nebo „ne“) v ústech, odpovídá „ano“ (nebo „ne“) v srdci. 3) Slavnostnost: opakování slov „ano“ nebo „ne“ má být slavnostní formou souhlasu nebo popření, která má postačit a má člověka zprostit nutnosti utíkat se k přísaze odvolávající se na božstvo. p) [5 39] Jde o zlo (viz příklady z vv. 39–40), které postihuje člověka v jeho osobě: v jeho případě je zakázáno odporovat pomstou, oplácet zlo zlem (podle židovského pravidla odvety, v. 38, srv. Ex 21 25+; Žl 5 11+). Ježíš

nezakazuje, aby se člověk důstojně stavěl proti nespravedlivým útokům, srv. Jan 18 22n, tím méně, aby bojoval proti zlu ve světě. q) [5 40] Jako zástavu, srv. Ex 22 25n; Dt 24 12n. Úmyslně paradoxní ráz této myšlenky je zjevný; srv. 19 24. r) [5 43] Druhá část tohoto přikázání se v této podobě v Zákoně nenachází a nemůže se v něm nacházet. Tento násilný obrat vyjádřený v jazyce, který je chudý na odstíny (aramejský originál), odpovídá pokynu: „Nejsi povinen svého nepřítele milovat.“ Srv. Lk 14 26 a jeho paralelu v Mt 10 37. Nicméně v Sir 12 4–7 a v kumránských spisech (1QS 1 10 atd.) nalezneme takový odpor vůči hříšníkům, který nemá daleko k nenávisti, a to právě mohl mít Ježíš na mysli. s) [5 44] Dod.: „prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí“. t) [5 44] Dod.: „a za ty, kdo s vámi špatně zacházejí“, srv. Lk 6 27n.



1Kor 7 10-11

Ex 20 7 Nm 30 3 Dt 23 22 Jak 5 12 Iz 66 1

Žl 48 3

2Kor 1 17-19 Jak 5 12

Ex 21 24+

kLk

6 29

Řím 12 19,21

Lk 6 30

Lv 19 18

kLk

6 27-36 Řím 12 20 Lk 23 34 Sk 7 60 Sir 4 10

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

Lv 19 2+; 11 44 1Petr 1 16 Jak 1 4 23 5 Lk 16 14-15 Jan 5 44; 12 43

Am 4 5 Mt 15 7; 22 18 23 13-15

Žl 139 2-3

 

a sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. 46Neboť milujete-li ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Nedělají to tak i celníciu? 47A zdravíte-li jen své bratry, co děláte tak zvláštního? Nedělají to tak i pohané? 48Vy tedy budete dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

synagóg a na rozcestí, aby je bylo vidět. Vpravdě vám říkám, svou odměnu už mají. 6Když se pak modlíš ty, odeber se do svého pokoje, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který je ve skrytu; a tvůj Otec, který vidí, co je ve skrytu, ti odplatí.

Almužna se má dávat ve skrytu. 1Chraňte se konat svou spravedlnosta před lidmi, tak aby si vás všimli; jinak nebudete mít odměnu u svého Otce, který je v nebesích. 2Když tedy dáváš almužnu, ne abys to vytruboval; tak to dělají pokrytcib v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; vpravdě vám říkám, svou odměnu už mají. 3Když pak dáváš almužnu ty, ať tvá levice neví, co dělá tvá pravice, 4aby tvá almužna byla skrytá; a tvůj Otec, který vidí, co je ve skrytu, ti za ni odplatí.

Pravá modlitba. Otčenáš. 7Ve svých modlitbách nebuďte mnohomluvní jako pohané: ti si představují, že když mnoho mluví, budou spíš vyslyšeni. 8Nedělejte to jako oni; vždyť váš Otec dobře ví, co potřebujete, ještě než ho o to požádáte. 9Vy se tedy modlete taktod:

6

Modlitba ve skrytu. 5A když se modlítec, nebuďte jako pokrytci: rádi se při modlitbě stavějí do

u) [5 46] Výběrčí daní, kteří si při výkonu své funkce počínali vyděračsky, což jim vynášelo veřejné opovržení, srv. 9 10; 18 17+. a) [6 1] Var.: „dávat almužnu“; jde tu o konání dobrých skutků, které člověka ospravedlňují před Bohem. Za hlavní z nich pokládali Židé almužnu, vv. 2–4, modlitbu, vv. 5– 6, a půst, vv. 16–18. b) [6 2] Toto pojmenování mířící na veškeré falešné pobožnůstkáře a na jejich strojenou a okázalou zbožnost se v Ježíšově duchu vztahuje zejména na sektu farizeů: viz 15 7; 22 18; 23 13–15. c) [6 5] Svým příkladem, Mt 14 23, i svými naučeními vedl Ježíš své učedníky k tomu, že se mají modlit, a učil je, jak to mají dělat. Modlitba má být pokorná před Bohem, Lk 18 10– 14, i před lidmi, Mt 6 5–6; Mk 12 40p, člověk se má modlit spíš srdcem než ústy, Mt 6 7, modlitba má v sobě zahrnovat důvěru v Otcovu dobrotu, Mt 6 8; 7 7–11p, a být naléhavá až k dotěrnosti, Lk 11 5–8; 18 1–8. Jsme vyslyšeni, modlíme-li se s vírou, Mt 21 22p, ve jménu Ježíšově, Mt 18 19–20; Jan 14 13–14; 15 7, 16; 16 23–27, a prosíme-li o dobré věci, Mt 7 11, jako je Duch Svatý, Lk 11 13, odpuštění, Mk 11 25, dobro pro pronásledovatele, Mt 5 44p; srv. Lk 23 34, a hlavně příchod Bo-

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se Jméno tvé, 10přijď Království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. 11Chléb náš vezdejšíe dej nám dnes. 12A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

žího království a ochrana při eschatologické zkoušce, Mt 24 20p; 26 41p; Lk 21 36; srv. Lk 22 31–32: to je celá podstata vzorové modlitby, které učil sám Ježíš, Mt 6 9–15p. d) [6 9] V Matoušově redakci Otčenáš obsahuje sedm proseb. Toto číslo má Mt v oblibě: dvakrát sedm pokolení v rodokmenu, 1 17; sedmero blahoslavenství, 5 3+; sedm podobenství, 13 3+; nemá se odpustit sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát, 18 22; sedm kleteb proti farizeům, 23 13+; sedm částí evangelia (viz Úvod, s. ....). Je možné, že Mt přidal k základnímu textu (Lk 11 2–4) prosbu třetí, srv. 7 21; 21 31; 26 42, a sedmou, srv. výraz „Zlý“ 13 19, 38, aby tak obdržel toto číslo. e) [6 11] V JB „každodenní“; tradiční a pravděpodobný překlad obtížného výrazu. Lze překládat též: „nutný k výživě“ a „zítřejší“. V každém případě se tím myslí, že Boha je třeba prosit o nezbytnou podporu pro hmotný život, ale ne o nic víc než právě o ni, ne o bohatství ani o nadbytek. (Užitím výrazu „vezdejší“ z českého liturgického znění modlitby se tedy odchylujeme od textu v JB. Další odlišnosti: „na zemi tak jako v nebi“; „odpusť nám naše dluhy, jako jsme my odpustili svým dlužníkům“.) – Otcové aplikovali tento text na pokrm víry, na chléb Božího slova a chléb eucharistický: srv. Jan 6 22+.



Iz 26 20 2Král 4 33 Dan 6 11

Kaz 5 1 Sir 7 14

kLk

11 2-4

Ez 36 23 Jan 17 6,26

Mt 26 39, 42p; Dan 4 32 Př 30 8-9 Jan 6 32,35 18 21-35 Ef 4 32

 

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

13A

neuveď nás v pokušení, 26 41p Jan 17 11,15 ale zbav nás od Zlého f. 1Jan 2 14+ 2Sol 3 3 14Ano, odpustíte-li lidem jejich prokMk 11 25 Sir 28 1-5 hřešky, i vám odpustí váš nebeský Otec; Mt 5 7 15ale neodpustíte-li lidem, ani váš neEf 4 32 Kol 3 13 beský Otec neodpustí vaše prohřešky Jak 2 13 vám.

Jdt 10 3 Iz 58 3

kLk

12 33-34 Job 22 24-26 Jak 5 2-3 Mt 19 21

kLk

11 34-35

Půst ve skrytu. 16Když se postíte, netvařte se zasmušile, jako to dělají pokrytci: vyhlížejí ztrápeně, aby lidé dobře viděli, že se postí. Vpravdě vám říkám, už mají svou odměnu. 17Když se pak postíš ty, navoň si hlavu a umyj si tvář, 18aby o tvém postu nevěděli lidé, nýbrž tvůj Otec, který je ve skrytu; a tvůj Otec, který vidí, co je ve skrytu, ti to odplatí. Pravý poklad. 19Nehromaďte si poklady na zemi, kde kazí mol a červ, kde se vloupávají a kradou zloději. 20Ale hromaďte si poklady v nebi, tam není mol ani červ, kteří kazí, nejsou tam zloději, kteří se vloupávají a kradou. 21Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude také tvé srdce.

Je třeba se odevzdat Prozřetelnosti. 25Proto vám tedy říkám: Neznepokojujte se o svůj život, o to, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se oblečete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? 26Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, ani neshromažďuje do stodol, a váš nebeský Otec je živí! Nemáte větší cenu než ono? 27Kdo z vás ostatně může, když se tím znepokojujete, přidat k délce svého života jediný loket? 28A proč se znepokojujete o oděv? Pohleďte na polní lilie, jak rostou, nenamáhají se, ani nepředou. 29A říkám vám, že sám Šalomoun ve vší své nádheře nebyl oblečen jako jedna z nich. 30Když tedy Bůh takto odívá polní trávu, která dnes je a zítra bude vržena do pece, neudělá mnohem víc pro vás, malověrní? 31Neznepokojujte se tedy a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Do čeho se oblečeme? 32To všechno jsou věci, po nichž se pídí pohané. Váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. 33Hledejte tedy nejprve jeho království a jeho spravedlnost a to vše vám bude dáno navíc. 34Neznepokojujte se tedy o zítřek: zítřek se bude znepokojovat sám o sebe. Každý den má dost vlastního trápení.

Oko, svítilna těla. 22Svítilnou těla je oko. Je-li tedy tvé Nemáme posuzovat své bližní. oko zdravé, bude celé tvé tělo jasné. 23Je1Nesuďte, abyste nebyli souzenia; li však tvé oko nemocné, bude celé tvé 2neboť soudem, jímž soudíte, butělo temné. Je-li tedy světlo, které je dete souzeni vy a mírou, jíž měříte, bude v tobě, tmou, jaká to tmag! naměřeno vám. 3Co se díváš po smítku v oku svého bratra? A trámu, který máš Bůh a peníze. 4 24Nikdo nemůže sloužit dvěma pá- v oku ty sám, toho si nevšimneš? Nebo jak to, že říkáš svému bratru: »Dovol, nům: buď bude nenávidět jednoho a miabych ti vytáhl smítko z oka,« a hle, ve lovat druhého, nebo se přimkne k jedtvém oku je trám! 5Pokrytče, vytáhni si nomu a pohrdne druhým. Nemůžete napřed trám ze svého oka a pak budeš sloužit Bohu i penězům. jasně vidět, abys vytáhl smítko z oka svého bratra.

7

kLk

16 13 Mt 5 3-4; 19 21-26

f) [6 13] Nebo: „od zla“. – Dod.: „Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.“ (Pod vlivem liturgie.) g) [6 23] K hmotnému světlu, jehož dobrodiní tělu poskytuje anebo odpírá zdravé nebo nemocné oko, je tu přirovnáváno světlo du-

chovní, které vyzařuje z duše: jestliže se toto světlo zatmí, bude oslepení horší než při slepotě fyzické. a) [7 1] Nesuďte druhé, abyste nebyli souzeni Bohem. Táž myšlenka je v následujícím verši; srv. Jak 4 12.



kLk

12 22-31 Žl 127

1Král 10 1-29

Iz 51 1

Jak 4 13-14

kLk

6 37-42 Řím 2 1-2 1Kor 4 5

kMk

4 24

Jan 8 7

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

 

16Podle

Př 23 9 Sir 22 9-10

kLk

11 9-13 Dt 4 29+ Mt 18 19 Mk 11 24 Lk 18 1-8 Jan 14 13 Jak 1 5+

Jak 1 5,17 1Jan 5 14-15; 3 22

kLk

6 31

Tob 4 15 Řím 13 8-10

kLk

13 24 Dt 30 15+ Žl 1 1+ Jan 10 9-10 Mt 19 24p

Zj 13 11; 19 20 2Petr 2 1-3 Dt 13 2-6; 18 9-22

jejich ovoce je poznáte. Sklízejí Svaté věci se nesmějí znesvěcovat. 6Nedávejte psům, co je svatéb, nehá- se hrozny z trní? Anebo fíky z bodzejte své perly sviním, aby je nepošlapaly láčí? 17Takto každý dobrý strom nese a pak se nevrhly na vás a neroztrhaly vás. dobré ovoce, zatímco zplanělý strom nese ovoce špatné. 18Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce, ani zplanělý Účinnost modlitby. 7Proste, a bude vám dáno; hledejte, strom nést ovoce dobré. 19Každý strom, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. který nenese dobré ovoce, bude vyťat 8Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo a vhozen do ohně. 20Takto je tedy poznáte hledá, nalézá; a tomu, kdo tluče, bude podle jejich ovoce. otevřeno. 9Je snad mezi vámi člověk, jenž dá svému synovi, když ho poprosí Praví učedníci. 21Do Nebeského království nevejde o chléb, kámen? 10Nebo zase, když ho prosí o rybu, dá mu hada? 11Když tedy ten, kdo mi říká: »Pane, Pane,« ale ten, vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dě- kdo koná vůli mého Otce, který je v netem dobré věci, oč spíše váš Otec, který besích. 22V onen deng mi mnozí řeknou: je v nebesích, dá dobré těm, kdo ho prosí! »Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevyháněli jsme ve tvém jménu zlé duchy? Nekonali jsme ve tvém Zlaté pravidloc. 12Takto vše, co chcete, aby lidé dělali jménu mnohé zázraky?« 23Tu jim řeknu vám, dělejte vy sami jim: hle, to je Zá- do očí: »Nikdy jsem vás neznal; pryč ode kon i Proroci. mne, pachatelé nepravosti.« 24Kdokoli tedy poslouchá tato má slova Dvojí cestad. a plní je, dá se přirovnat k rozvážnému 13Vejděte úzkou branou. Široká totiž člověku, který si postavil dům na skále. a prostranná je cestae, která vede k zá- 25Spadl déšť, přišly záplavy, větry zaduly hubě, a mnozí se na ni vydávají; 14ale a rozpoutaly se proti tomu domu, a on se těsná je brána a úzká cesta, jež vede k Ži- nezřítil: to protože byl založen na skále. 26A kdokoli slyší tato má slova a neplní votu, a je málo těch, kdo ji nacházejí. je, dá se přirovnat k pošetilému člověku, Nepraví proroci. který si postavil dům na písku. 27Spadl 15Mějte se na pozoru před nepravými déšť, přišly záplavy, větry zaduly a vrhly proroky f, kteří k vám přicházejí přestro- se na ten dům, a on se zřítil. A veliká byla jení za ovce, ale v nitru jsou draví vlci. jeho zkáza!“

b) [7 6] Posvátné maso, pokrmy, jež byly posvěceny obětováním v Chrámě, srv. Ex 22 30; Lv 22 14. – Právě tak se nesmí předkládat drahocenná a svatá nauka lidem, kteří nejsou schopni správně ji přijímat a mohli by jí zneužít. Text neupřesňuje, kdo tito lidé jsou: Nepřátelští Židé? Nebo pohané (srv. 15 26)? c) [7 12] Tato zásada chování byla velmi dobře známá ve starověku vůbec a zejména v judaismu: srv. Tob 4 15; List Aristeův, Targum k Lv 19 18, Hillel, Filón atd., ale ve formě záporné: nemáme dělat bližnímu to, co bychom nechtěli, aby on dělal nám. Ježíš a po něm křesťanští spisovatelé tuto zásadu obracejí a dávají jí kladný smysl, který je mnohem náročnější.

d) [7 13] Učení o dvojí cestě, cestě dobra a zla, mezi nimiž má člověk volit, je v judaismu dávný a rozšířený námět, srv. Dt 30 15–20; Žl 1; Př 4 18–19; 12 28; 15 24; Sir 15 17; 33 14. Svůj výraz nalezl v krátkém morálním traktátu, který se nám dochoval prostřednictvím Didaché a jejího latinského překladu Doctrina apostolorum. Dá se předpokládat, že jeho vliv rovněž nacházíme v Mt 5 14–18; 7 12–14; 19 16–26; 22 34–40 a v Řím 12 16–21; 13 8–12. e) [7 13] Var.: „široká je brána a prostranná cesta“. f) [7 15] Lžiučitelé, kteří svádějí lid falešným zdáním zbožnosti, a přitom sledují jen své zištné cíle, srv. 24 4n, 24. g) [7 22] V den posledního soudu.



kLk 6 43-44 Jak 3 12 Sir 27 6 = 12 33 Gal 5 19-24

= 3 10p Jan 15 6

kLk 6 46 Iz 29 13 Am 5 21+

kLk

13 26-27 Mt 25 11-12

Žl 6 9

kLk

6 47-49

Př 10 25; 12 3,7 1Jan 2 17

Ez 13 10-14 Job 8 15

  kLk

7 1; 4 32 1 22

kMk

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

29neboť on je učil jako ten, kdo má moc, Údiv zástupů. 28I stalo se, když Ježíš dokončil tyto a ne jako jejich zákonícih. řeči, že zástupy nad jeho učením žasly:

III. HLÁSÁNÍ NEBESKÉHO KRÁLOVSTVÍ 1. EPICKÁ ČÁST: DESET ZÁZRAKŮ kMk kLk

1 40-45 5 12-16

Mk 1 34+

Lv 14 1-32

kLk kJan

7 1-10 4 46-53

prosil: 6„Pane,“ řekl, „můj chlapec leží u mne doma ochrnutý a strašlivě trpí.“ 7On mu říká: „Půjdu a uzdravím ho.“ – 8„Pane,“ odvětil setník, „nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu; ale řekni jen slovo a můj chlapec bude uzdraven. 9Vždyť i já jsem pouze podřízený, mám pod sebou vojáky a říkám jednomu: Jdi! a on jde, a jinému: Přijď! a on přijde, a svému služebníkovi: Udělej tohle! a on to udělá.“ 10Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo šli za ním: „Vpravdě Uzdravení setníkova služebníka. vám říkám, u nikoho v Izraeli jsem ne5Když vešel do Kafarnaumu, přistou- nalezl takovou vírub. 11Říkám vám však, pil k němu jeden setník a úpěnlivě ho

Uzdravení malomocného. 1Když sešel s hory, vydaly se za ním velké zástupy. 2A hle, přistoupil jeden malomocný, klaněl se mu a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ 3On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěný.“ A hned bylo jeho malomocenství očištěnoa. 4A Ježíš mu říká: „Chraň se, abys o tom s kýmkoli mluvil, ale jdi, ukaž se knězi a přines v oběť dar, jejž předepsal Mojžíš: jim na svědectví.“

8

h) [7 29] Ti stavěli veškeré své učení pod záštitu „tradice“ předků, srv. 15 2. – Dod.: „a farizeové“. a) [8 3] Svými zázraky zjevuje Ježíš svou moc nad přírodou, 8 23–27; 14 22–23p, zejména nad nemocí, 8 1–4, 5–13, 14–15; 9 1–8, 20–22, 27– 31; 14 34–36; 15 30; 20 29–34p; Mk 7 32–37; 8 22–26; Lk 14 1–6; 17 11–19; Jan 5 1–16; 9 1–41, nad smrtí, Mt 9 23–26p; Lk 7 11–17; Jan 11 1–4+, a nad zlými duchy, Mt 8 29+. Ježíšovy zázraky se liší svou prostotou od oslnivých divů helenismu a rabínského judaismu a na rozdíl od nich mají význam především duchovní a symbolický: zvěstují tresty, 21 18– 22p, a dary mesiášské éry, 11 5+; 14 13–21; 15 32–39p; Lk 5 4–11; Jan 2 1–11; 21 4–14, a zahajují triumf Ducha nad Satanovou říší, 8 29+, a nad silami Zla, nad hříchy, 9 2+, a nemocemi, 8 17+. Některé zázraky vykonal Ježíš ze soucitu, 20 34; Mk 1 41; Lk 7 13, jinak však jimi sledoval především utvrzování víry, 8 10+; Jan 2 11+. Proto je Ježíš koná vždy po zralé úvaze, a když je ochoten vyhovět prosbě o zázrak, žádá, aby se věc uchovala v tajnosti, Mk 1 34+, a vyhrazuje si přitom, že později vykoná rozhodující zázrak, jímž bude jeho vlastní Zmrtvýchvstání, 12 39–40. Tuto moc uzdravování předal Ježíš svým apoštolům, když je posílal hlásat království, 10 1, 8p; proto Mt zařazuje před Ježíšovy pokyny k misiím, 10, vyprávění o deseti zázracích, 8–9: moc konat

zázraky je totiž znakem misionářova poslání, Mk 16 17n; Sk 2 22; srv. Sk 1 8+. b) [8 10] Tato víra, kterou Ježíš vyžaduje od začátku své činnosti, Mk 1 15, a kterou bude vyžadovat neustále, je hnutím důvěry a odevzdanosti, jímž se člověk přestává spoléhat na své myšlenky a na své síly a odevzdává se slovu a moci toho, v něhož věří, Lk 1 20, 45; Mt 21 25p, 32. Ježíš ji požaduje, zvláště jde-li o jeho zázraky, 8 13; 9 2p, 22p, 28–29; 15 28; Mk 5 36p; 10 52p; Lk 17 19, které spíš než skutky milosrdenství jsou znameními ukazujícími na jeho poslání a na království, 8 3+; srv. Jan 2 11+; proto je Ježíš nemůže vykonat, pokud nenalezne víru, která jim má dát jejich plný smysl, 12 38–39; 13 58p; 16 1–4. Víra, vyžadující oběť rozumu a celé bytosti, je nesnadný skutek pokory, 18 16p, jejž mnozí odmítají vykonat, zejména v Izraeli, 8 10p; 15 28; 27 42p; Lk 18 8, nebo jej vykonají jen polovičatě, Mk 9 24; Lk 8 13. I samým učedníkům dlouho trvá, než uvěří, 8 26p; 14 31; 16 8; 17 20p, projevuje se to dokonce ještě i po Zmrtvýchvstání, 28 17; Mk 16 11–14; Lk 24 11, 25, 41. Nejupřímnější víra hlavy apoštolského sboru, „Skály“, 16 16– 18, bude otřesena pohoršením Utrpení, 26 69– 75p, ale ona zvítězí i nad tím, Lk 22 32. Když je víra silná, dokáže divy, 17 20p; 21 21p; Mk 16 17, všeho dosáhne, 21 22p, Mk 9 23, zvláště odpuštění hříchů, 9 2p; Lk 7 50, a spásy, k níž je toto odpuštění nezbytnou podmínkou, Lk 8 12; Mk 16 16; srv. Sk 3 16+.



Lk 5 8 Žl 33 9; 107 20 Bar 3 33-35

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E kLk

13 28-29 Řím 11 11

Jan 8 12+ 13 42,50 22 13; 24 51; 25 30

kMk kLk

1 29-31 4 38-39

9 25p Mk 9 27 Sk 3 7 kMk

1 32-34 kLk 4 40-41

Iz 53 4 Jan 1 29 kLk

9 57-60

že mnozí přijdou od východu i od západu a zaujmou místa na hostiněc s Abrahámem, Izákem a Jakubem v Nebeském království, 12zatímco synové královstvíd budou vyvrženi ven do tmy: tam bude pláč a skřípění zubůe.“ 13Potom řekl setníkovi: „Jdi! Ať se ti stane podle tvé víry.“ A chlapec byl v tu chvíli uzdraven.

 

břehg. 19A přistoupil jeden zákoník a řekl mu: „Mistře, půjdu za tebou, kamkoli bys šel.“ 20Ježíš mu říká: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízda; a Syn člověkah, ten nemá, kam by hlavu složil.“ 21Jiný učedník mu řekl: „Pane, dovol mi, abych šel napřed pohřbít svého otce.“ 22Ale Ježíš mu říká: „Pojď za mnou a nechej mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé.“

Uzdravení Petrovy tchyně. 14Když přišel do Petrova domu, viděl Ježíš, že jeho tchyně je na loži v horečce. Utišená bouře. 23Pak nastoupil do loďky a jeho učed15Dotkl se její ruky, horečka ji opustila, níci nastoupili za ním. 24A hle, moře se ona vstala a obsluhovala je. velice rozbouřilo, takže loďku zaplavovaly vlny. On však spal. 25Přistoupili, Četná uzdravení. 16Když nadešel večer, předvedli mu probudili ho a řekli: „Zachraň nás, Pane, mnoho lidí posedlých zlými duchy; slo- hyneme!“ 26Říká jim: „Proč se bojíte, vem ty duchy vyhnal a uzdravil všechny malověrní?“ Pak vstal, pohrozil větrům nemocné, 17aby se naplnil výrok proroka a moři, a rozhostil se velký klid. 27Tu se lidí zmocnil údiv a řekli si: „Kdo je to, Izaiáše: že ho poslouchají i větry a moře?“ Vzal naše neduhy a obtížil se našimi chof robami . Gadarští posedlí zlými duchy. 28Když se dostal na druhý břeh, do Požadavky apoštolského poslání. 18Když uviděl, že je obklopen četnými kraje Gadarskýchi, potkali ho dva posedlí zástupy, dal Ježíš příkaz odjet na druhý zlými duchyj, kteří vyšli z hrobů; byli tak žíš tohoto názvu užíval s oblibou, aby jednak popsal své ponížení, 8 20; 11 19; 20 28, zejména při utrpení, 17 22 atd., a pak aby předpověděl svůj eschatologický triumf, jímž bude zmrtvýchvstání, 17 9, slavný návrat, 24 30, a soud, 25 31. Neboť tento titul, v němž zaznívá veškeré kouzlo a šťavnatost aramejštiny a jenž původně neznamenal nic jiného než prostě „člověk:“, Ez 2 1+, poukazoval svou neobvyklostí na poníženost Ježíšova lidského údělu; protože však zároveň Dan 7 13+ a po něm židovská apokalyptika (Henoch) užívala tohoto názvu k označení nadzemské osobnosti nebeského původu, která má od Boha obdržet eschatologické království, napovídala slova „Syn člověka“ tajemně, ale sdostatek jasně, srv. Mk 1 34+; Mt 13 13+, pravý charakter Ježíšova mesiášství. Výslovné prohlášení před veleradou, 26 64+, mělo ostatně rozptýlit veškerou nejistotu. i) [8 28] Jsou takto pojmenováni podle města Gadary ležícího na jihovýchod od jezera. Var.: „Gerazští“ (Mk, Lk a Mt ve Vulg.) je odvozena od jména jiného města, Gerazy nebo snad Chorsie. Další var.: „Gergesenští“ pochází z jedné Órigenovy konjektury. j) [8 28] Dva posedlí místo jednoho, který je v Mk a Lk; stejně tak dva slepci u Jericha, 20

c) [8 11] Po vzoru Iz 25 6; 55 1–2; Žl 22 27, atd. se v judaismu k vyjádření radostí mesiášské éry často užívalo obrazu hostiny: srv. 22 2–14; 26 29p; Lk 14 15; Zj 3 20; 19 9. d) [8 12] To znamená Židé, přirození dědici veškerých zaslíbení. Ti z nich, kteří v Krista neuvěří, uvidí, jak jejich místa zaujmou pohané. e) [8 12] Biblický obraz hněvu a zloby bezbožníků vůči spravedlivým: srv. Žl 35 16; 37 12; 112 10; Job 16 9. U Mt je součástí popisu odsouzení. f) [8 17] Podle Izaiáše na sebe Služebník „vzal“ naše bolesti svým smírným utrpením. Podle Matoušova pojetí si je Ježíš „vzal“ tím, že je odstranil svými zázračnými uzdraveními. V tomto zdánlivě násilném výkladu se ve skutečnosti skrývá hluboká teologická pravda: právě proto, že Ježíš, „Služebník“, přišel na sebe vzít smíření za hříchy, mohl ulehčit lidem od tělesných nemocí, které jsou následkem hříchu a trestem za něj. g) [8 18] Východní břeh Tiberiadského jezera. h) [8 20] Označení Ježíše tímto titulem, který se vyskytuje pouze v evangeliích, srv. Jan 3 14+, a jen výjimečně jinde, Sk 7 56; Zj 1 13; 14 14, pochází od něho samotného a Je-



Žl 84 4 2Kor 8 9

Gn 50 5 Tob 4 3 Mt 4 20,22; 10 37p kMk kLk

4 35-41 8 22-25

Jon 1 4n

6 30; 8 10+

Žl 65 8+

kMk kLk

5 1-20 8 26-39

 

4 3+

kMk

2 1-12 kLk 5 17-26

8 10+ Lk 7 48 Jan 10 33-36 Jan 1 48+

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

divocí, že nikdo se tou cestou neodvažoval projít. 29Tu začali křičet: „Co nám chceš, Synu Boží? Přišel jsi sem, abys nás trápil, než nadešel čask?“ 30V jisté vzdálenosti se tam páslo stádo vepřů. 31A ti zlí duchové Ježíše úpěnlivě prosili: „Vyženeš-li nás, pošli nás do toho stáda vepřů.“ – 32„Jděte,“ řekl jim. Vyšli tedy, vešli do vepřů a hle, celé stádo se vrhlo ze srázu do moře a zahynulo ve vodách. 33Pasáci se dali na útěk, odebrali se do města a všechno tam pověděli, i o těch posedlých zlými duchy. 34A tu celé město vyšlo Ježíšovi naproti; a jakmile ho uviděli, prosili, aby z jejich kraje odešel. Uzdravení ochrnulého. 1Nastoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého městaa. 2A hle, přinášeli mu ochrnutého, který ležel na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: „Měj důvěru, synu, odpouštějí se ti hříchyb.“ 3A hle, někteří zákoníci si sami pro sebe řekli: „Ten člověk se rouhá.“ 4A když Ježíš poznal, co si oni myslí, řekl: „Proč máte v srdci takové zlé myšlenky? 5Co je přece snazší,

9

říci: »Odpouštějí se ti hříchy« anebo říci: »Vstaň a choď«c? 6Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy,“ říká tedy tomu ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a odejdi domů!“ 7On vstal a odešel domů. 8Když to zástupy viděly, pojala je bázeň a vzdaly chválu Bohu, že dal lidem takovou mocd.

Dan 7 14 Jan 5 27 Jan 5 8

8 3+

Povolání Matouše. 9Když Ježíš vyšel, uviděl cestou člověka jménem Matouše, jenž seděl v celnici, a říká mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.

kMk

Stolování s hříšníky. 10Když seděl u stolu v domě, hle, přišli mnozí celníci a hříšníci f a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky. 11Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: „Proč váš mistr jí spolu s celníky a hříšníky?“ 12Ale on to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. 13Naučte se tedy, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběťg. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, nýbrž hříšníky.“

kMk

30, a dva slepci v Betsaidě, 9 27, vystupující při zázraku, jenž je odvozeninou zázraku jerišského. Toto zdvojování osob je patrně věcí Matoušova stylu. k) [8 29] V očekávání dne soudu požívají zlí duchové jisté svobody a je jim dovoleno tak či onak na zemi řádit, Zj 9 5. Nejraději to dělají tím, že vstupují do lidí, 12 43–45+. Následná posedlost je často doprovázena nějakou nemocí: ta je totiž jako následek hříchu, 9 2+, dalším projevem Satanova vlivu, Lk 13 16. Exorcismy v evangeliu, které někdy mají, tak jako zde, formu pouhého vymítání, srv. 15 21– 18p; Mk 1 23–28p; Lk 8 2, na sebe proto jindy berou formu uzdravování, 9 32–34; 12 22–24p; 17 14–18p; Lk 13 10–17. Svou mocí nad démony ničí Ježíš Satanovu říši, 12 28p; Lk 10 17–19; srv. Lk 4 6; Jan 12 31+, a nastoluje mesiášské království, jež je charakterizováno slibem udělení Ducha Svatého, Iz 11 2+; Jl 3 1n. Lidé to sice často odmítají pochopit, 12 24–32, zato zlí duchové to vědí dobře, jako zde a v Mk 1 24p; 3 11p; Lk 4 41; Sk 16 17; 19 15. Tuto moc vymítání zlých duchů předává Ježíš svým učedníkům zároveň s mocí zázračného uzdravování, 10 1, 8p, která je s ní spojena, 8 3+; 4 24; 8 16p; Lk 13 32. a) [9 1] Bylo to Kafarnaum, srv. 4 13.

b) [9 2] Ježíš pomýšlí nejprve na uzdravení duše, teprve potom na uzdravení těla a tělo uzdravuje jen s ohledem na uzdravení duše. Ale už tato slova v sobě slib uzdravení zahrnovala, protože neduhy byly pokládány za následek hříchu, jejž spáchal sám nemocný nebo jeho rodiče, srv. 8 29+; Jan 5 14; 9 2. c) [9 5] Samo o sobě je méně snadné odpustit hříchy duše než uzdravit tělo, ale je snadnější to říci, protože se to nedá navenek ověřit. d) [9 8] Všimněme si plurálu: Mt má bezpochyby na mysli služebníky církve, kteří tuto moc obdrželi od Krista, 18 18. e) [9 9] Je totožný s apoštolem, jehož Mk a Lk nazývají Lévi. f) [9 10] Lidé, které jejich mravní chování nebo nechvalně proslulé zaměstnání činilo „nečistými“, srv. 5 46+, a s nimiž proto nebylo záhodno se stýkat. Zejména byli v podezření, že nezachovávají řadu zákonů týkajících se pokrmů; bylo tedy problematické sdílet s nimi stůl, Mk 7 3–4, 14–23p; Sk 10 15+; 15 20+; Gal 2 12; srv. 1 Kor 8–9; Řím 14. g) [9 13] Před rigoristickým a vnějškovým uplatňováním a zachováváním Zákona dává Bůh přednost vnitřním citům upřímného a soucitného srdce. U proroků je to častý námět, Am 5 21+.



kLk

2 13-14 5 27-28

4 19

kLk

2 15-17 5 29-32

Lk 15 1-2; 19 1-10 3 7+

1Tim 1 15 = 12 7 Oz 6 6

Lk 19 10

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E kMk kLk

2 18-22 5 33-39

Jan 3 29+

2Kor 5 17 Gal 1 6; 4 9 Jan 1 17

Job 32 19

kMk

5 21-43 kLk 8 40-56

1Tim 4 14+

23 5+ 14 36 Sk 19 12 Mt 8 10+

Rozprava o postu. 14Tu k němu přistupují Janovi učednícih a říkají: „Proč se my a farizeové postíme a tví učedníci se nepostí?“ 15A Ježíš jim řekl: „Mohou ženichovi společníci truchlit, pokud je s nimi ženichi? Ale přijdou dny, kdy jim ženich bude odňatj; a potom se postit budou. 16Nikdo nepřišívá nesepranou záplatu na staré šaty; neboť nastavený kus látky šaty stahuje a trhlina se zhorší. 17Stejně tak se nenalévá mladé víno do starých měchů; jinak měchy prasknou, víno se vyleje a měchy se zničí. Ale mladé víno se nalévá do nových měchů, a tak se zachová jedno i druhék.“ Uzdravení ženy trpící krvotokem a vzkříšení dcery představeného. 18Zatímco k nim mluvil, hle, přistoupil k němu jeden představenýl, klaněl se před ním a řekl: „Právě mi umřela dcera; ale přijď, vlož na ni svou ruku, a bude žít.“ 19A Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky. 20A hle, zezadu přistoupila jedna žena trpící už po dvanáct let krvotokem a dotkla se třásně jeho pláště. 21Říkala si totiž: „Dotknu-li se jen jeho pláště, budu uzdravena.“ 22Ježíš se obrátil, uviděl ji a řekl jí: „Měj důvěru, dcero, tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla ta žena uzdravena. 23Když Ježíš přišel do domu toho představeného a viděl flétnisty a hlučící zástupm, řekl: 24„Odstupte, neboť to děvče h) [9 14] Učedníci Jana Křtitele se tak jako farizeové postili nad stanovenou míru, aby svou zbožností uspíšili příchod Království. Srv. Lk 18 12. i) [9 15] Ježíš je ženichem a jeho druhové, to je „družbové“, se postit nemohou, protože s ním už započaly mesiášské časy. j) [9 15] Jasné ohlášení Ježíšovy smrti. k) [9 17] Staré šaty i staré měchy znamenají judaismus v tom, co je na něm v plánu spásy pomíjivého. Nesepraná látka a nové víno představují nového ducha Božího království. Zbožnost, kterou Janovi učedníci a farizeové pěstují nádavkem, pouze poškozuje starý řád, zatímco oni se domnívají, že jej omladí. Ježíš odmítá vyspravování a záplatování, protože chce dě-

 

nezemřelo, ale spí.“ A oni se mu vysmívali. 25Když pak vyhnali zástup ven, on vstoupil, vzal děvče za ruku a ono povstalo. 26Pověst o tom se roznesla po celé té krajině.

Jan 11 11-13

Uzdravení dvou slepců. 27Když odtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepci a hlasitě volali: „Slituj se nad námi, Davidův synun!“ 28Když došel do domu, ti slepci k němu přistoupili a Ježíš jim říká: „Věříte, že to mohu udělat?“ – „Ano, Pane,“ říkají mu. 29Tu se dotkl jejich očí se slovy: „Ať se vám stane podle vaší víry.“ 30A oči se jim otevřely. Tehdy je Ježíš přísně napomenul a řekl: „Mějte se na pozoru! Ať se to nikdo nedozví!“ 31Ale oni vyšli a šířili jeho věhlas po celé té krajině.

20 29-34

Uzdravení němého posedlého. 32Když odcházeli, hle, předvedli mu jednoho němého, který byl posedlý zlým duchem. 33A když byl zlý duch vypuzen, ten němý promluvil. Zástupy užasly a říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno!“ 34Ale farizeové říkali: „Vládcem zlých duchů vyhání zlé duchyo.“

= 12 22-24 kLk 11 14-15

Ubohost zástupů. 35Ježíš procházel všemi městy a vesnicemi, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o Království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost.

lat něco úplně nového, totiž povznést do vyšší roviny sám duch Zákona, srv. 5 17n. l) [9 18] Představený synagógy, který se podle Mk a Lk jmenoval Jairos. m) [9 23] Jde o hlučné projevy orientálního smutku. n) [9 27] Mesiášský titul, 2 Sam 7 1+; srv. Lk 1 32; Sk 2 30; Řím 1 3, jenž byl v judaismu obecně přijímán, Mk 12 35; Jan 7 42, a jejž Mt jeho aplikaci na Ježíše zvlášť zdůraznil, 1 1; 12 23; 15 22; 20 30p; 21 9, 15. Ježíš sám ho však přijímal s výhradou, poněvadž s ním bylo spojováno čistě lidské chápání Mesiáše, Mt 22 41–46; srv. Mk 1 34+, a dával před ním přednost tajemnému titulu Syn člověka, 8 20+. o) [9 34] Tento verš je v rkp. „západního“ typu textu vynechán.



8 15+ 8 3+

8 10+

Mk 1 34+

8 29+

Mk 7 37

= 4 23 Mk 1 1+

  kMk

6 34

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E

36Když

uviděl zástupy, měl s nimi sou- říká svým učedníkům: „Žeň je hojná, ale cit, neboť ti lidé byli unavení a zemdlení dělníků je málo; 38proste tedy Pána žně, jako ovce, které nemají pastýřep. 37Tu aby poslal dělníky na svou žeň.“

kLk

10 2

Jan 4 35-38

2. APOŠTOLSKÁ ŘEČ kMk

3 14-15; 67 kLk 9 1 Mt 8 29+

kMk kLk

3 16-19 6 13-16 Sk 1 13

Lk 9 52-53 Jan 4 9,40 3 2+; 4 17+ Lk 10 9,11

Vyslání Dvanácti. 1Ježíš k sobě povolal svých dvanáct učedníkůa a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou slabost. 2Toto jsou jména dvanácti apoštolůb: první Šimon nazývaný Petr a jeho bratr Ondřej; potom Zebedeův syn Jakub a jeho bratr Jan; 3Filip a Bartoloměj; Tomáš a celník Matouš; Alfeův syn Jakub a Tadeáš; 4Šimon Horlivec a Jidáš Iškariotský, právě ten, který ho zradil. 5Těch dvanáct Ježíš vyslal a dal jim takovéto příkazy: „Nevydávejte se cestou k pohanům a nevcházejte do samaritánského města; 6jděte spíš ke ztraceným ovcím z Izraelova domuc. 7Cestou vyhlašujte: Nebeské království je zcela blízko. 8Uzdravujte nemocné, mrtvé probouzejte k životu, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé du-

chy. Zdarma jste dostali, zdarma dávejte. 9Neobstarávejte si zlato ani stříbro, ani drobné peníze do svých opasků, 10ani mošnu na cestu, ani dvoje šaty, ani opánky, ani hůl: neboť dělník si zaslouží svou obživu. 11Ať přijdete do kteréhokoli města či vesnice, vyptejte se na někoho, kdo se těší vážnosti, a přebývejte u něho, dokud neodejdete. 12Když vstoupíte do domu, pozdravte jejd: 13je-li ten dům toho hoden, ať na něj přijde váš pokoj; pokud ne, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14A nepřijmeli vás někdo a nebude naslouchat vašim slovům, vyjděte z toho domu nebo z toho města a setřeste si prach s nohoue. 15Vpravdě vám říkám: v Den Soudu bude snesitelněji sodomské a gomorské zemi než onomu městu. 16Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky: buďte tedy obezřelí jako hadi a bezelstní jako holubice.

p) [9 36] Biblický obraz: Nm 27 17; 1 Král 22 17; Jdt 11 19; Ez 34 5. a) [10 1] Mt předpokládá, že vyvolení Dvanácti je známou věcí, zatímco Mk a Lk se o něm zmiňují výslovně a odděleně od zprávy o vyslání apoštolů. b) [10 2] Seznam dvanácti apoštolů, srv. Mk 3 14+ a Lk 6 13+, se nám dochoval ve čtyřech podobách, podle Mt, Mk, Lk a Sk. Dělí se na tři skupiny po čtyřech jménech, které ve všech formách seznamu začínají týmž apoštolem: Petrem, Filipem a Jakubem Alfeovým. Ale v pořadí jmen uvnitř každé skupiny může docházet k různým obměnám. V první skupině, do níž jsou zařazeni učedníci Ježíšovi nejbližší, spojují Mt a Lk bratry Petra a Ondřeje, Jakuba a Jana; ale u Mk a ve Sk je Ondřej odsunut na čtvrté místo a ustupuje oběma synům Zebedeovým, kteří se stali spolu s Petrem třemi důvěrníky Páně, srv. Mk 5 37+. Vedle toho se v časově pozdějších Skutcích přesune Jakub Zebedeův za svého mladšího bratra Jana, který nabyl větší důležitosti, srv. Sk 1 13; 12 2+, a již Lk 8 51+; 9 28. Ve druhé skupině sdružující apoštoly, kteří měli patrně zvlášť blízko k nežidovským kruhům, přechází Matouš v seznamech

Mt a Sk na poslední místo; a pouze u Mt je nazýván „celníkem“. Ve třetí, snad nejžidovštější skupině, je sice Tadeáš (var.: Lebbeus) z Mt a Mk totožný s Judou (synem) Jakubovým z Lk a Sk, zato však sestupuje v obou těchto seznamech ze druhého na třetí místo. Šimon Zelota z Lk a Sk je jen řecký překlad aramejského Šimon Qan’ana z Mt a Mk. Zrádce Jidáš Iškariotský je uváděn vždy na posledním místě. Jeho jméno se často vykládá jako „muž z Keriothu“, srv. Joz 15 25, ale mohlo by také pocházet z aramejského šekarja, „lhář, pokrytec“. c) [10 6] Biblický hebraismus: izraelský lid. – Protože jsou dědici vyvolení a slibů, má se Židům dostat nabídky mesiášské spásy jako prvním: ale srv. Sk 8 5; 13 5+. d) [10 12] Orientální pozdrav spočívá v přání pokoje. Toto přání je chápáno, v. 13, jako něco velmi konkrétního, co nemůže vyznít naprázdno, a co se tedy, nemůže-li se to naplnit, vrací k tomu, kdo to vyslovil. e) [10 14] Rčení židovského původu. Prach každé země mimo Svatou zemi je považován za nečistý: zde prach každé země, která nepřijímá Slovo.

10



Iz 55 1 Sk 8 20

kMk kLk

6 8-9 9 3;

10 4 kLk 10 7 % 1Kor 9 14 kMk 6 10-11 kLk 9 4-5; 10 5-12

Sk 13 51; 18 6 = 11 24 Gn 13 13; 18 16 - 19 29 kLk 10 3 7 15 1Kor 14 20

E VA N G E L I U M P O D L E S VAT É H O M AT O U Š E kMk kLk

13 9-13 21 12-19

Jan 16 1-4 Jan 15 27

kLk

12 11-12

Ex 4 10-12 Jer 1 6-10 Jan 15 26 Sk 4 8,31

= 24 9 Jan 15 18-19, 25 = 24 13

16 28; 24 34; 24 30; 26 64 kLk kJan

6 40 13 16; 15 20

9 34; 12 24

kLk

12 2-9

kMk

4 22 Lk 8 17

pronásledováni f.

Misionáři budou 17Mějte se na pozoru před lidmi: budou vás vydávat soudůmg a budou vás bičovat ve svých synagógách; 18budete kvůli mně předváděni před místodržící a krále, abyste jim i pohanům vydali svědectví. 19Když vás pak vydají, neznepokojujte se, jak máte mluvit nebo co říci: co budete mít říci, vám bude v tu chvíli dáno, 20neboť to nemluvíte vy, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás. 21Bratr vydá bratra na smrt a otec dítě; děti se postaví proti svým rodičům a usmrtí je. 22A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno, ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. 23Budou-li vás v jednom městě pronásledovat, utečte do jiného, a když vás budou pronásledovat i tam, utečte do dalšíhoh; vpravdě vám říkám, nebudete u konce s izraelskými městy, než přijde Syn člověkai. 24Učedník není nad mistra, ani služebník nad svého pána. 25Učedníku postačí, bude-li jako jeho mistr, a služebníku, bude-li jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíš jeho čeleď! Je třeba mluvit otevřeně a beze strachu. 26Jen se jich tedy nebojte! Nic není totiž zahaleno, co nebude zjeveno, nic skryto, co nebude poznáno. 27Co vám říkám ve tmě, říkejte ve světle denním; f) [10 17] Ponaučení z vv. 17–39 zjevně přesahují rámec toho prvního vyslání Dvanácti a byla určitě pronesena později (viz jejich místo v Mk a Lk). Mt je sem připojil proto, aby sestavil něco jako úplnou příručku misionáře. g) [10 17] Malým provinčním sanhedrinům i Velkému sanhedrinu v Jeruzalémě; srv. 5 21– 22. h) [10 23] Vyn.: „a když ... do dalšího“. i) [10 23] Příchod, jenž je zde ohlášen, se netýká světa obecně, ale speciálně Izraele: došlo k němu, když Bůh „navštívil“ svůj lid, který se stal nevěrným, a zkázou Jeruzaléma a jeho Chrámu v roce 70 skoncoval s řádem staré Smlouvy, srv. 24 1+. j) [10 27] Ježíš mohl své poselství sdělovat pouze zahaleně, protože jeho posluchači je ne-

 

a co slyšíte šeptat, rozhlašujte ze střechj. 28Nijak se nebojte těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; spíše se bojte toho, jenž může zahubit v pekle duši i tělo. 29Což se neprodávají dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne k zemi bez vědomí vašeho Otce! 30Vám jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě! 31Nemějte tedy strach: vy máte větší cenu než spousta vrabců. 32Kdokoli se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem, který je v nebesíchk; 33ale kdo mě zapře před lidmi, toho také já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích. Ježíš je příčinou nesvárůl. 34Jen si nemyslete, že jsem přišel na zem přinést mír; nepřišel jsem přinést mír, ale meč. 35Neboť jsem přišel postavit muže proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni: 36lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí. Kdo následuje Ježíše, musí se vzdát sám sebe. 37Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mě hoden. Kdo miluje syna nebo dceru více nežli mne, není mě hoden. 38Kdo nebere svůj kříž a nejde za mnou, není mě hoden. 39Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a kdo pro mne ztratí svůj život, nalezne jejm. mohli pochopit, Mk 1 34+, a protože on sám dosud nenaplnil své dílo tím, že zemřel a vstal z mrtvých. Později jeho učedníci budou moci a povinni hlásat všechno bez jakékoli bázně. Smysl týchž slov u Lk je zcela odlišný: učedníci nemají napodobovat pokrytectví farizeů; všechno, co by hodlali skrývat, by se nakonec stejně stalo zjevným; ať tedy mluví otevřeně. k) [10 32] Při Posledním soudu, až Syn odevzdá vyvolené svému Otci, srv. 25 34. l) [10 34] Ježíš je „znamením odporu“, Lk 2 34. Nepřeje si ovšem nesváry, ale nutně je vyvolává tím, když od lidí žádá jasná rozhodnutí. m) [10 39] V tomto výroku, jenž má starobylejší formu než analogický výrok u Mk a Lk, je třeba výraz „nalézt“ chápat s odstínem „získat, obdržet, opatřit si“, srv. Gn 26 12; Oz 12 9; Př 3 13; 21 21. Viz 16 25+.



1Petr 3 14 Zj 2 10

Sk 27 34 Lk 21 18

kLk

12 8-9 Zj 3 5 kMk

8 38 9 26 2Tim 2 12 kLk

kLk

12 51-53 Lk 2 34; 22 36 Mich 7 6

kLk

14 26-27 Dt 33 9

= 16 24-25 kMk 8 34-35 kLk 9 23-24 kLk 17 33 kJan 12 25