Euroregiony, státní správa a samospráva

Euroregiony, státní správa a samospráva

Sborník referátů z vědecké konference Praha 2. prosince 2005


Editoři: Jitka Peková, Jana Zapletalová

Recenzovali: Dr. Alexander Hampel, RNDr. Josef Postránecký, Prof. Ing. Zdeněk Šrein, DrSc.

Sborník příspěvků z vědecké konference Regionální politika, úloha euroregionů, rozvojová kooperace, financování obcí a IT ve veřejné správě VŠE Praha 2. 12. 2005

Autoři: Stanislav Cetkovský, Eva Heřmanová, Jakub Husák, Milan Jeřábek, Jana Jirousková, Jaroslava Kadeřábková, Petr Klusáček, Jana Krbová, Vladimír Krb, Stanislav Martinát, Jana Novotná-Galuszková, Jitka Peková, Pavel Pešek, Jaroslav Pilný, Tereza Valášková, Jana Zapletalová

Publikace neprošla jazykovou úpravou. Příspěvky byly otištěny z předloh dodaných autory.

Vydavatel: Ústav geoniky AV ČR ISBN 80-86407-08-X

OBSAH Předmluva...................................................................................................................................5 HEŘMANOVÁ Eva: Socioekonomická integrace euroregionů a příhraničních regionů České republiky prostřednictvím Společného fondu malých projektů................................................7 (Social and Economic Integration of Euroregions and Czech Border Regions by Means of Joint Small Project Funds) HUSÁK Jakub: Možnosti přeshraniční spolupráce na příkladu euroregionu Šumava-Bayerischer Wald-ühlviertel.......................................................................................................................14 (Cross-border Co-operation at the Example of Euroregion Šumava-Bayerischer WaldMühlviertel) JEŘÁBEK Milan: Přeshraniční aktivity v geografii na příkladu Euroregionu Elbe/Labe.................................19 (Cross-border Co-operations in Geography on the Example of Euroregion Elbe/Labe)

KADEŘÁBKOVÁ Jaroslava: Historické aspekty přeshraniční spolupráce ČR....................................................................25 (Historical Aspects of Cross-border Co-operation in the Czech Republic) KRBOVÁ Jana: Euroregion Silva Nortica: Nejmladší euroregion...................................................................34 (Euroregion Silva Nortica – the Youngest Region) KRBOVÁ Jana, KRB Vladimír: Geneze spolupráce obcí: Právní ohled....................................................................................44 (Genesis of the Municipalities´ Co-operation: the Eye of the Law) NOVOTNÁ-GALUSZKOVÁ Jana: Euroregiony v ČR a jejich role v přeshraniční polupráci......................................................59 (Euroregions in the Czech Republic and Their Role in the Cross-border Co-operation) PEKOVÁ Jitka: Význam příhraniční spolupráce v rámci euroregionů v kontextu regionální a strukturální politiky...............................................................................................................63 (The Importance of Cross-border Co-operation in Euroregions and in the Regional and Structural Policy)

PEŠEK Pavel, JIROUSKOVÁ Jana: Možnosti a formy rozvoje euroregionů (příklady ze severních a severozápadních Čech).........................................................................................................................................74 (The Potencial and the Further Evolution Path of the Euroregions. The Case of North and North-West Bohemia).

PILNÝ Jaroslav: Využití strukturálních fondů EU pro rozvoj obcí ČR............................................................79 (Utilizing the Structural Funds for Further Development of Municipalities)

VALÁŠKOVÁ Tereza: Vymezení euroregionu v kontextu přeshraniční polupráce...................................................87 (Defining the Euroregion in the Context of Interregional Co-operation) ZAPLETALOVÁ Jana, CETKOVSKÝ Stanislav, KLUSÁČEK Petr, MARTINÁT Stanislav: Euroregiony na území České republiky a jejich parciální geografická nalýza....................95 (Euroregions in the Czech Republic and Their Partial Geographical Analysis)

ÚVODEM Přeshraniční spolupráce má v Evropě dlouhou historii. V moderní historii se ve vyspělé Evropě využívají různé formy přeshraniční spolupráce obyvatel zaštiťované iniciativami obcí, měst a regionů. Významné místo v této spolupráci zaujímají v posledních padesáti letech euroregiony jako dobrovolná sdružení, či svazky obcí a měst a orgánů (případně i dalších subjektů – právnických osob) v příhraničních oblastech dvou i více států – jako dvoustranné či trojstranné euroregiony. V řadě zemí byl vznik euroregionů v příhraničním území ovlivněn historickými kontakty v kulturní oblasti i v dalších oblastech a potřebou tyto historické kontakty dále rozvíjet. V některých zemích vznik euroregionů přispěl v příhraničních oblastech k obnovení v minulosti zpřetrhaných kontaktů mezi lidmi na daném území, například v příhraničních oblastech na západní a jižní hranici ČR po r. 1948 po vybudování tzv. železné opony (resp. i důsledky poválečného uspořádání). Příhraniční spolupráce v rámci dvou i více zemí se stala příležitostí k oživení a rozvíjení kulturních i sociálně-ekonomických vztahů. Přeshraniční spolupráce s přispěním euroregionů přispívá k poznávání lidí na různých stranách hranice, nicméně zejména v rámci Evropské unie přispívá k vytvoření Evropy bez hranic. Euroregiony se stávají místem setkávání obyvatel, spolupráce různých institucí, včetně veřejnoprávních, ale i mostem a zkušebním kamenem evropského sjednocování při vytváření „Evropy občanů“. Euroregiony se podílejí na organizaci setkávání mládeže, společných „přeshraničních“ sportovních akcí a mezinárodních sportovních turnajů, kulturních festivalů, například hudebních, folklorních, a dalších aktivit, které směřují ke sblížení lidí na obou stranách státní hranice. Nicméně v podmínkách EU jsou aktivity euroregionů v posledních desetiletích a zejména od začátku 90. let 20. století využívány a nemalou měrou přispívají ke splnění cíle vyrovnání rozdílného ekonomického potenciálu (a s tím souvisejících sociálních důsledků) příhraničních regionů různých států. Konzultační a poradenské činnosti euroregionů se využívají při přípravě a realizaci rozvojových programů a projektů, ke zlepšování soudržnosti v rámci EU. Cílem aktivit euroregionů je přispět k odstranění ekonomických disproporcí v rozvoji příhraničních území, které byly v minulosti na okraji zájmu států, k odstranění hospodářských a infrastrukturálních překážek a nerovnováhy, pomoci řešit společné problémy na obou stranách hranice. Aktivity euroregionů jsou ze strany EU podporovány, a to i finančně. Euroregiony jsou zapojovány do realizace iniciativ EU, v posledních letech zejména v rámci Iniciativy INTERREG IIIA. Euroregiony začaly vznikat i v ČR po pádu „železné opony“ už začátkem 90. let. Na analýzu zaměření jejich činnosti se soustředily i výzkumné aktivity katedry veřejné správy a regionálního rozvoje Fakulty národohospodářské VŠE Praha ve spolupráci s Ústavem Geoniky AV ČR – pobočkou Brno jako spoluřešitelů výzkumného grantu GA AV ČR č. A7118301 „Euroregiony a jejich vztah k územní správě a samosprávě“

Výzkum ukázal, že euroregiony v ČR přispívají významnou měrou nejenom k poznávání lidí a rozvoji kontaktů, ale stále více se zaměřují na konzultační a poradenskou činnost směřující k podpoře sociálně ekonomického rozvoje příhraničních území. V 90. letech při absenci vyšší úrovně územní samosprávy právě v těchto oblastech své činnosti do určité míry suplovaly neexistující aktivity krajů. Nicméně i po vzniku krajů jsou aktivity euroregionů přínosné a mohou i v dalších letech významně přispět k podpoře sociálně ekonomického rozvoje příhraničních oblastí v ČR, a to i ve spolupráci s krajskou úrovní územní samosprávy. Ke zhodnocení činnosti euroregionů by měla přispět i vědecká konference, jejíž součástí je i prezentace příspěvků obsažených v tomto sborníku.

Praha, prosinec 2005

Jitka Peková Jana Zapletalová


SOCIOEKONOMICKÁ INTEGRACE EUROREGIONŮ A PŘÍHRANIČNÍCH REGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY PROSTŘEDNICTVÍM SPOLEČNÉHO FONDU MALÝCH PROJEKTŮ Eva HEŘMANOVÁ Fakulta národohospodářská, VŠE Praha Abstract: Social and Economic Integration of Euroregions and Czech Border Regions by Means of Joint Small Project Funds This paper deals with some aspects of the integration of the Czech border regions in 1995-2003. The regional differences between the financial funding acquiered from the Joint Small Project Fund of the CBC Phare are analysed. The differenciation of these sources with regard to the existing priority areas is mapped, too. Key words: euroregions, border regions, cross-border co-operation, Joint small project fund, CBC Phare Pojmy přeshraniční spolupráce, euroregion, příhraniční region a další jsou v současné době jedněmi z nejfrekventovanějších pojmů v souvislosti se vstupem České republiky do EU. Je zřejmé, že nejen v zájmu pohraničních, obvykle periferních regionů, ale i v zájmu celé EU je úplná integrace těchto oblastí do širšího evropského prostoru. Především historický vývoj a perifernost geografické polohy v rámci Česka zapříčinily, že společnou charakteristikou většiny našich pohraničních regionů je vedle nižšího stupně ekonomického rozvoje obvykle i výrazně horší vybavenost sociální, technickou a dopravní infrastrukturou. K těmto faktorům, které působí jako hlavní bariéry ekonomického rozvoje, se připojují ještě některé další, sociokulturní faktory (nižší vzdělanost, historicky vzniklé předsudky a animozity mezi lidmi na obou stranách hranice, nižší životní úroveň apod.). Hlavním cílem přeshraniční spolupráce je omezení celkové perifernosti těchto regionů (podporou hospodářského rozvoje a podnikání), zvýšení kvality života a životní úrovně obyvatelstva, v kulturní oblasti pak jakási „asimilace regionů“ do Evropy při zachování maximálního možného stupně jejich sociokulturní autonomie. Úroveň a intenzita přeshraniční spolupráce je ovlivňována jak historickými vazbami, tak případnými jazykovými bariérami, podobností hospodářské struktury s analogickými problémy a v neposlední řadě i přístupem veřejné správy. Pokud jde o stávající euroregiony Česka (viz obr. 1), je třeba zdůraznit, že jde o mezinárodní sdružení či svazky měst a obcí, které ale nepokrývají celé území příhraničí a nevytvářejí vždy plně souvislé území. Některé z euroregionů jsou z hlediska území kompaktnější, jiné spíše „ostrůvkovitější“; některé členské obce jsou dokonce lokalizovány jednoznačně mimo prostory, jež obvykle chápeme a označujeme jako příhraniční. Vzhledem k tomu i vzhledem k mimořádné socioekonomické různorodosti českého pohraničí (blíže viz [7]), jde tedy logicky o sdružení, která vznikala za nejrůznějším účelem (tj. s nejrůznějšími prioritami), zejména ale s vizí možnosti čerpání finančních prostředků z programů ISPA, SAPARD a PHARE CBC. Společným cílem takto sdružených měst a obcí, zastupovaných místními představiteli veřejné správy, je odstraňování nerovností v rámci euroregionů, postupné vyrovnávání jejich ekonomické a sociální úrovně v rámci procesu integrace, vytváření nových sociálních sítí, 7


zmenšování „hraničního efektu“ a obecně „společný ekonomický růst“ euroregionů. Nedílnou součástí výše zmíněného programu PHARE CBC byl od roku 1995 Fond malých projektů (FMP), který se v roce 1996 přetransformoval ve Společný fond malých projektů (SFMP). V jeho rámci se mohly o finanční podporu na neinvestiční („měkké“) projekty ucházet jak členská města a obce, tak krajské úřady, tak i nejrůznější zájmové organizace působící na území jak euroregionů, tak i tzv. příhraničních regionů. Důležitou podmínkou žádosti o finanční podporu byla existence partnerské organizace „na druhé straně hranice“ a schopností spolufinancování. Příhraniční regiony představují prostorově souvislá území, účelově vymezená jednak pomocí statistických jednotek NUTS IV (až na oblast Jižní Čechy), jednak i v kontextu se sousedícím státem (CBC CZ-PL, CBC CZ-D Sasko, CBC CZ-D Bavorsko, CBC CZ-A, v roce 1999 i CBC CZ-Slovensko, blíže viz obr. 2). Některé ze znázorněných příhraničních regionů prostorově silně korespondují s existujícími euroregiony, v žádném z případů však nejsou zcela totožné. Příspěvek se v následujícím textu pokouší porovnat jednotlivé příhraniční regiony jednak z hlediska regionální diferenciace využívání prostředků Společného fondu malých projektů, jednak z věcného hlediska (prioritní oblasti), jednak i z hlediska vývoje. Obr. 1: Mapa euroregionů ČR

Zdroj: http://plzen.risy.cz/

8


Obr. 2: Mapa příhraničních regionů ČR (regiony podpory programu Phare CBC)

Zdroj: http://www.crr.cz 9


V rámci šesti základních stanovených priorit SFMP byly v počátečních letech 19951998 (viz tab. 1) financovány zejména tzv. „měkké“ projekty týkající se „kulturních výměn“, tj. podpory vzájemných kontaktů, sousedských vztahů a rozvoje spolupráce. Zejména šlo o školní výměny, setkávání mládeže, folklórní a sportovní akce. Na tyto aktivity připadlo zhruba 47 % alokovaných finančních prostředků. Druhou nejvýznamnější podporovanou oblastí byl „ekonomický rozvoj a turistika“ se 27 % alokovaných finančních prostředků. V tomto případě šlo zejména o podporu malého a středního podnikání, podporu spolupráce podnikatelů a podporu vztahů profesních sdružení. Třetí nejpodporovanější oblast pak představoval rozvoj „lidských zdrojů“ (12 % alokovaných prostředků). Další prioritní oblasti byly v tomto počátečním období zastoupeny jen nevýznamně (4 % - 5 %). V níže uvedené tabulce 1 je zachyceno vývojové srovnání alokace finančních prostředků do jednotlivých prioritních oblastí programu SFMP. K uvedeným procentuálním hodnotám je třeba poznamenat, že jsou ovlivněny nejen rozšířením prioritních oblastí ze šesti v letech 1995-1998 na devět v letech 1999-2001, ale také tou skutečností, že pro většinu projektů byl stanoven finanční limit 1 000 - 50 000 EUR/projekt. Zvláštním postavením se vyznačovala jen oblast tzv. „malých infrastrukturních projektů“ s finančním limitem 10 000 - 300 000 EUR/projekt. Z nejnovějšího období byly k dispozici pouze údaje za roky 2002-2003. K věcné nebo metodické změně v poskytování finančních podpor z programu SFMP v tomto období nedošlo a údaje jsou tak plně srovnatelné s oběma obdobími předchozími. Tab. 1: Finanční prostředky podle prioritních oblastí programu SFMP Období Priorita Kulturní výměny Ekonomický rozvoj a turistika Cestovní ruch Lidské zdroje Podpora místní demokracie Plánovací a rozvojové studie Životní prostředí Komunikace Malé infrastrukturní projekty

1995-1998 47% 27% 12% 5% 5% 4% 0% 0%

Celkový počet projektů 1805 Počet projektů/rok 451,25 Alokované prostředky v eurech/projekt 4288 Zdroj: http://www.crr.cz, P. Chromý, 2005, vlastní výpočty

1999-2001

2002-2003

35% 8% 18% 5% 8% 7% 3% 5% 11%

34 % 5% 30% 13% 4% 7% 4% 2% 1%

1236 412,00 11 650

493 246,50 7708

Ve druhém sledovaném období 1999-2001 výrazně do struktury schválených projektů zasáhla nová priorita, tzv. „malé infrastrukturní projekty“ zaměřené jak na dopravní, tak i na technickou infrastrukturu (zásobování pitnou vodou, kanalizace a čistírny odpadních vod, zásobování teplem, energiemi, telekomunikace). Nově byla vyčleněna i prioritní oblast „cestovní ruch“, jejíž projekty se nejčastěji zaměřovaly na informační systémy, infocentra a turistické značení, vydávání propagačních brožur a knižních publikací, podporu ekoturistiky a agroturistiky. V další nové prioritní oblasti „komunikace“ šlo obvykle o podporu komunikačních zařízení přenášejících televizní či radiový signál, přeshraniční distribuci tiskovin apod. Z porovnání prvních dvou období vyplývá, že vzhledem k nově začleněným prioritním oblastem došlo k relativnímu poklesu zastoupení oblasti „kulturních výměn“, která si však nadále uchovává celkové prvenství. Přes výše uvedené rozšíření prioritních oblastí si oblasti „ekonomický rozvoj a turistika“ a „ekonomický rozvoj“ + „cestovní ruch“ udržely pozici druhé nejzastoupenější oblasti. Relativně na významu ztratila oblast „lidských zdrojů“ a 10


„životního prostředí“, svou pozici si nepatrně vylepšily oblasti „podpora místní demokracie“ a „plánovací a rozvojové studie“. Celkově se snížil průměrný roční počet projektů schválených v rámci sledovaného programu SFMP. Pro třetí sledované období 2002-2003 je nejcharakterističtější dynamický nárůst projektů v oblasti „cestovního ruchu“ a rozvoje „lidských zdrojů“; společně s prioritou „kulturní výměny“ tyto oblasti představují více než 75 % alokovaných finančních prostředků. Naproti tomu k nejvýraznějšímu poklesu došlo u zastoupení priority „malé infrastrukturní projekty“ (jen 3-4 realizované projekty v euroregionu Praděd). Pomineme-li období 1999-2001, které bylo charakteristické větším počtem finančně náročnějších infrastrukturních projektů, lze konstatovat, že oproti počátečnímu období fungování programu SFMP dochází v současnosti k poměrně významnému omezení průměrného počtu ročně schválených projektů, a to při současném zvýšení průměrné částky připadající na jeden projekt. Tento trend koncentrace finančních prostředků do menšího počtu projektů (resp. preference projektů s vyšší finanční náročností) lze hodnotit pozitivně zejména v tom kontextu, že by mohl přispívat k větší efektivitě vynaložených prostředků, k viditelnějším a rychlejším změnám v příhraničních regionech a v neposlední řadě i ke zvýšení konkurence mezi žadateli, tj. i zvýšení kvality předkládaných projektů. Regionální vývojové srovnání prostředků alokovaných do jednotlivých příhraničních regionů v letech 1995-2004 nabízí tab. 2. I k těmto tabulkovým hodnotám je potřeba uvést několik vysvětlujících poznámek. V prvním období 1995-1998 na činnosti SFMP participovaly pouze regiony při hranicích se SRN (euroregiony Nisa, Labe, Krušnohoří, Egrensis, Šumava) a při hranicích s Rakouskem (příhraniční regiony Šumava, Jižní Čechy, Jižní Morava). Ve druhém sledovaném období 1999-2001 se zapojily i regiony ležící při hranicích s Polskem (Nisa, Glacensis, Praděd, Silesia a Těšínské Slezsko; pouze pro rok 1999 byly zapojeny i oblasti ležící při hranicích se Slovenskem). Ve třetím období 2002-2003 byly - až na oblasti sousedící se Slovenskou republikou - všechny výše uvedené regiony. Tab. 2: Alokace finančních prostředků programu SFMP podle regionů Období 1995-1998 1999-2001 2002-2003 Regiony Nisa 19% 14% 16% Labe 9% 5% 6% Krušnohoří 9% 8% 8% Egrensis 13% 18% 12% Šumava 32% 16% 23% Jižní Čechy 5% 9% 9% Jižní Morava 13% 9% 8% Glacensis 0% 5% 5% Praděd 0% 3% 4% Silesia 0% 5% 4% Těšínské Slezsko 0% 5% 5% Slovenský úsek 0% 3% 0% Zdroj: http://www.crr.cz; P. Chromý, 2005; vlastní výpočty Pozn.: k hodnotám v tabulce: region Nisa zahrnuje jak oblasti hraničící se SRN, tak s Polskem, v období 19951998 včetně trilaterálních projektů SRN-Pol.-CZ; region Jižní Čechy v období 1995-1998 bez okresu Jindřichův Hradec, v období 1999-2001 včetně okresu Jindřichův Hradec; region Jižní Morava v období 1995-1998 včetně okresu Jindřichův Hradec, v období 1999-2001 bez okresu Jindřichův Hradec, v období 1995-1998 včetně trilaterálních projektů Slov.-CZ-Rak.

I přes ne zcela úplnou srovnatelnost realizace projektů ve sledovaných obdobích, lze říci, že regionální struktura úspěšných žadatelů o podporu z programu SFMP je v čase relativně stabilní. Dominují euroregiony Šumava, Nisa a Egrensis; dobrou výchozí pozici postupně 11


ztrácí region Jižní Morava. Při interpretaci poměrně velkých rozdílů mezi regiony je však třeba brát v úvahu i rozdílnou rozlohu porovnávaných území (např. Jižní Morava versus Silesia), která dané hodnoty výrazně „deformuje“ ve smyslu neúplné srovnatelnosti „úrovně aktivity“ jednotlivých regionů vůči možnostem nabízeným programem SFMP. Za účelem lepšího podrobnějšího pohledu na regionální diferenciaci ve využívání prostředků daného programu byla sestrojena mapa v obr. č. 3, která vychází z rozdělení území ČR na kraje a správní obvody obcí s rozšířenou působností. Do tohoto mapového podkladu byly vyneseny absolutní počty financovaných projektů v letech 2000-2003, po předchozím nasčítání do dané administrativní úrovně podle územní příslušnosti, tj. podle místa sídla příjemce. Toto místo ve většině případů bylo identické s místem realizace projektu. Interval světle žluté šrafury označuje území, která v období 2000-2003 realizovala 1-4 projekty, sytě žlutá šrafura území s 5-9 projekty, žlutooranžová šrafura území s 10-14 projekty, oranžová šrafura s 15-19 projekty, cihlová území s 20-24 projekty, hnědá je věnována územím s 25 a více projekty ve sledovaném období. Znázorněná regionální diferenciace potvrzuje a zpřesňuje předchozí výsledky v tom smyslu, že lze identifikovat osm nejaktivnějších oblastí, kterými jsou správní obvody obcí Liberec (59 projektů), Klatovy (39), Prachatice (38), Vimperk (37), Sušice (35), Sokolov (35), České Budějovice (30), Cheb (28). „Jádrem“ čerpání podpor jsou správní obvody Prachatice, Vimperk a západočeské obvody Sušice a Klatovy. Minimální aktivitu lze spojovat s většinou jihomoravských oblastí, v nichž lze vysledovat i určitý gradient nárůstu intenzity čerpání prostředků směrem k hranici. Specifické postavení Brna je dáno tou skutečností, že je sídlem řady organizací a sdružení, které podporu čerpaly dále v oblasti severovýchodních Čech. Situace v celých severozápadních Čechách je polarizována do oblasti Liberce, Chebska a Sokolovska. Obr. 3: Regionální diferenciace čerpání prostředků z programu SFMP

12


Zdroj: vlastní konstrukce, podkladová mapa MV a ÚRS Praha, a. s.

ZÁVĚRY A SHRNUTÍ V současné době mají již příhraniční oblasti Česka desetiletou praxi s programem SFMP. Ukazuje se, že jde o velmi efektivní mechanismus podpory akcí a projektů malého rozsahu, jehož hlavní charakteristikou je relativně rychlá realizace. O jeho oblibě u místních a regionálních aktérů svědčí ta skutečnost, že během celé jeho historie existovala minimálně 2,5 větší finanční poptávka než dostupná finanční nabídka alokovaná do jednotlivých příhraničních regionů (tvrzení viz http://www.crr.cz/index.php?did=267). Z hlediska vývojového srovnání zastoupení jednotlivých prioritních oblastí lze říci, že dochází ke koncentraci zájmu žadatelů a koncentraci projektů zejména do oblasti kulturních výměn, cestovního ruchu a oblasti rozvoje lidských zdrojů. Zároveň dochází ke koncentraci finančních prostředků do menšího počtu významnějších projektům, což lze hodnotit v podstatě jako pozitivní trend. Z regionálního hlediska existují v čerpání podpor z programu SFMP výrazné až extrémní rozdíly mezi regiony (euroregiony, příhraničními regiony), které jsou způsobeny několika faktory. Jednak jde o vlastní prostorovou a populační velikost regionu, jednak i o dřívější či pozdější vstup regionu do daného programu, s nímž souvisí větší či menší praxe a zkušenosti žadatelů s podáváním projektů. V neposlední řadě mohou být zjištěné meziregionální rozdíly způsobeny i o odlišnou míru aktivity lokálních a regionálních aktérů v jednotlivých regionech, tj. může jít o regionální diferenciaci podmíněnou sociokulturními faktory, prostorovým sousedským efektem, popř. i institucionálním „šířením inovace“. Podrobnější prostorový obraz o regionální diferenciaci čerpání podpor v posledních čtyřech letech „na úrovni obcí s rozšířenou působností“ podává kartografický výstup v obrázku 3, který dokresluje údaje z tab. 2. Lze si přát, aby se iniciativa a zkušenosti koncentrované do několika nejvýznamnějších oblastí rozšířily i na oblasti dosud méně úspěšné, zejména do jihomoravských a východočeských regionů.

13


Literatura: [1] BALEJ, M., JEŘÁBEK, M., eds. (2002): Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony. Sborník z XX. jubilejního sjezdu ČGS. Universita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem. [2] DOKOUPIL, J. (2001): Přeshraniční spolupráce jako součást regionálního rozvoje česko-bavorského pohraničí. Geografie-Sborník ČGS, 106, č. 4, Praha, str. 270-279. [3] DOKOUPIL, J., ed. (2001): Přehled literatury k problematice pohraničí. ZČU, Plzeň, str. 117. [4] HAMPL, M. (2000): Pohraniční regiony České republiky: současné tendence rozvojové diferenciace. In: Geografie-Sborník ČGS, roč.105, č. 3, Praha, str. 241-254. [5] HAVLÍČEK, T. (2001): Srovnání pohraničí ČR a sousedních územních jednotek. In: Jeřábek, M., ed. Reflexe regionálního rozvoje pohraničí České republiky. Praha, str. 65-84. [6] CHROMÝ, P. (2005): Pohraničí Česka: na cestě od izolace k integraci. Geografické rozhledy, č. 5/2004-2005, ročník 14, str. 130-131. [7] JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. (2004): České pohraničí. Bariéra nebo prostor zprostředkování? Academia, Praha, str. 296. [8] KUBEŠ, J., ed. (2000): Problémy stabilizace venkovského osídlení ČR. JČU, České Budějovice, str. 164.

Adresa autora: RNDr. Eva Heřmanová VŠE, Fakulta národohospodářská nám. W. Churchilla, 4, 130 67 Praha 3 e-mail: [email protected]

MOŽNOSTI PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE NA PŘÍKLADU EUROREGIONU ŠUMAVA-BAYERISCHER WALD-MÜHLVIERTEL Jakub HUSÁK PEF ČZU v Praze, Katedra humanitních věd Abstract Cross-border Co-operation at the Example of Euroregion Šumava-Bayerischer WaldMühlviertel The cross-border co-operation is a very important issue for the European integration process in these days, namely as a tool encouraging a harmonious, sustainable development of the regions. Euroregions are one of the forms of the cross-border co-operation. Basic theoretical aspects of the functioning of the euroregions and of their impact on the sustainable development are discussed. Using the example of the euroregion Šumava – Bayrischer WaldMühlviertel, their specific forms and practical impact of its activities are identified. key words: Cross-border co-operation, Euroregion Šumava-Bayerischer Wald-Mühlviertel ÚVOD Přeshraniční spolupráce v rámci Evropy je v současné době velmi rozvíjenou formou kooperace mezi jednotlivými regiony. Přináší nejen výhody ze sdružování finančních prostředků, ale také podporuje vzájemné přátelské vazby mezi příhraničními regiony. Tyto vztahy byly v minulosti několikrát násilně narušeny, a proto je budování spolupráce založené na důvěře a vzájemné ochotě pomoci velmi důležité pro rozvoj celé Evropy. Důraz kladený na rozvoj přeshraniční spolupráce vyústil již v roce 1980 k vytvoření Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady. Dokument vytvořený na 14


půdě Rady Evropy vstoupil v platnost následující rok a Česká republika se k tomuto dokumentu připojila v roce 2000. Dokument definuje základní teoretické aspekty a podmínky přeshraniční spolupráce, zejména se státy zavazují odstranit překážky bránící rozvoji účelné formy kooperace mezi příhraničními regiony. Evropská rámcová úmluva byla posléze doplněna o dva dodatkové protokoly, které nově umožňují vytvořit organizaci přeshraniční spolupráce s právní subjektivitou. CÍL A METODIKA Cílem článku je identifikovat teoretické zázemí vzniku euroregionů a zhodnotit jejich dosavadní vývoj a možnosti jejich dalšího rozvoje a také jejich vliv na evropský integrační proces a na trvale udržitelný rozvoj regionů. Základní teoretické aspekty fungování euroregionů poté doplňuje o konkrétní příklad euroregionu Šumava-Bayerischer WaldMühlviertel a jeho zkušenosti s touto formou přeshraniční spolupráce a také jeho dopady na evropský integrační proces a v neposlední řadě má za cíl zhodnotit přístup k trvale udržitelnému rozvoji. Jedním ze základních teoretických konceptů, o které se práce opírá je koncept trvale udržitelného rozvoje. Definice trvale udržitelného rozvoje není jednoznačná, ale pokud vyjdeme z nejčastějšího pojetí lze pod pojmem trvale udržitelný rozvoj chápat takový rozvoj společnosti, který dovoluje současným i budoucím generacím uspokojovat jejich základní potřeby a zároveň nedevastuje životní prostředí a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Z tohoto pohledu není růst ekonomické výkonnosti v současné době již dostatečným atributem regionálního rozvoje. K ekonomickému konceptu regionálního rozvoje je nutno přiřadit i ekologické pojetí rozvoje, které více respektuje environmentální zájmy. Proto se pojem trvale udržitelný rozvoj objevuje prakticky ve všech programových a strategických dokumentech, které se zabývají regionálním rozvojem. Z metodologického pohledu je použita zejména sekundární analýza dat a částečně jsou zapracovány i výsledky první fáze terénního šetření. Výzkumem pojetí a aplikací různých přístupů k trvale udržitelnému rozvoji se bude autor podrobněji dále zabývat v rámci své disertační práce a různých grantů.

EUROREGIONY A JEJICH POSTAVENÍ Euroregiony můžeme chápat jako specifické regiony, které propojují jednotlivé regiony ležící na různých stranách hranice a tím částečně odstraňují bariéry rozvoje vzniklé existencí hranic mezi státy. Historie euroregionů sahá až do roku 1958, kdy vznikl první euroregion – Euroregion Bronzu, a to na území mezi Německem a Nizozemím. Postupně vznikaly další euroregiony mezi jednotlivými státy Evropy a od devadesátých let vznikají i v České republice. Vzhledem k velkému počtu euroregionů vzniklých na území Evropy zajišťuje jejich koordinaci Asociace evropských hraničních regionů. Z právního hlediska jsou euroregiony dobrovolná sdružení obcí v příhraničních regionech, ale členy mohou být i jiné organizace – např.: vzdělávací nebo kulturní instituce. Na druhé straně ale členem euroregionu nemusí být všechny obce ve vymezené oblasti, protože o členství v euroregionu rozhoduje zastupitelstvo obce. Význam euroregionů spočívá zejména v tom, že představují příležitost pro nastartování a podporu sociálního a ekonomického rozvoje periferních regionů. Snaží se odstranit nevýhodu periferní polohy regionu formou spolupráce s periferním regionem sousedního státu a navázat vzájemně výhodné mezinárodní kontakty. V poslední době se k těmto cílům přidává i cíl zajistit trvale udržitelný harmonický rozvoj území, a to zejména podporou vhodných aktivit 15


pro dané území. Z tohoto úhlu pohledu je významným rysem euroregionů snaha o koordinované řešení sociálních, ekonomických, ale i ekologický problémů, se kterými se potkávají jednotlivé příhraniční regiony a také vzájemná výměna zkušeností v oblasti podpory trvale udržitelného rozvoje.

EUROREGION ŠUMAVA - BAYERISCHER WALD-MÜHLVIERTEL Jako objekt zkoumání jsem zvolil euroregion Šumava-Bayerischer Wald-Mühlviertel, který se nachází na pomezí mezi Českou republikou, Rakouskem a Německem. Poloha na pomezí tří zemí je jedním ze základních specifik euroregionu. Hlavním argumentem pro výběr tohoto regionu byla jeho poloha, která zosobňuje spolupráci mezi novými a starými členskými státy Evropské unie a z hlediska trvale udržitelného rozvoje se jedná o oblast vhodnou pro výzkum zejména s ohledem na existenci Národního parku Šumava. Tento euroregion vznikl již v roce 1993 a v současné době má sídlo v Klatovech. Z právnického pohledu se jedná o dobrovolné zájmové sdružení obcí, měst a jejich sdružení a dalších právnických osob. V rámci České republiky jsou členy obce z okresů Český Krumlov, Prachatice, Klatovy a Domažlice. Na straně Německa resp. Bavorska participují na projektech euroregionu obce z okresů Freyung- Grafenau, Passau, Cham, Regen, Deggendorf a Straubing-Bogen. Členy jsou také některé obce z Hornorakouských okresů Freistadt, Perg, Rohrbach a Urfahr/Umgebung. Přesné vymezení a znázornění euroregionu zachycuje obr. 1.

Obr. 1: Euroregion Šumava-Bayerischer Wald-Mühlviertel

Zdroj: www.euregio.cz/index_cz.htm

Hlavní myšlenkou, která vedla k založení tohoto euroregionu je myšlenka, že všechny tři regiony (Šumava, Bavorský les i Mühlviertel) jsou spojovány specifickými přírodními,

16


hospodářskými i kulturními a sociálními podmínkami, a tedy společné řešení vznikajících problémů dokáže lépe a efektivněji zajistit dlouhodobý trvale udržitelný rozvoj území. Z ideového pohledu vedla k založení tohoto euroregionu také myšlenka „Evropy bez hranic“ a snaha v devadesátých letech překonat četné historické reminiscence, které se dosud projevují na všech třech stranách hranice, a které jsou řešitelné pouze vzájemnou spoluprací a komunikací. Za dvanáct let své existence se dokázal euroregion stát tahounem a garantem velkého množství projektů, které se snaží o zachování a zlepšení životních podmínek celého regionu, posílení vzájemné spolupráce mezi orgány a institucemi na všech stranách hranice a v neposlední řadě usiluje také o rozvoj hospodářství a společné infrastruktury. V současné době je již euroregion plně zapojen do aktivit Evropské unie a využívá ve svých projektech strukturálních fondů a dalších nástrojů regionální politiky Evropské unie. Vzhledem k charakteru regionu je většina projektů zaměřena na rozvoj cestovního ruchu a turismu všeho druhu. Pro tyto projekty bylo využíváno zejména fondu Phare CBC a v současné době se přechází na čerpání prostředků zejména z iniciativy INTERREG III. Cílem většiny projektů je podpora ekonomické stránky rozvoje, což je způsobeno kvalitním životním prostředím v regionu, které bylo po dlouhá léta uchováno díky částečné nepřístupnosti oblasti. Proto je pro obce důležité zajistit nejen rozvoj environmentální, ale také ekonomické stránky trvale udržitelného rozvoje. Jedním z nejvýznamnějších realizovaných projektů byl projekt rekonstrukce nádraží a nádražní budovy Špičák a Železná Ruda/Bayerisch Eisenstein v roce 1996. Tento projekt nejen, že významně posiluje možnosti rozvoje cestovního ruchu v oblasti, ale také je ukázkovým příkladem nutnosti přeshraniční spolupráce. Středem nádraží v Železné Rudě totiž prochází státní hranice mezi Českou republikou a Německem. Dalším projektem s využitím fondu Phare CBC byla výstavba Eurocampu v Běšinech, který má za úkol zajistit evropský standard ubytování v rámci euroregionu a tím ještě více posílit rozvoj cestovního ruchu. Tento projekt byl dokončen v roce 2001 a významnou část potřebných finančních prostředků poskytla Evropská unie prostřednictvím zmíněného fondu. Četné projekty týkající se rozvoje cestovního ruchu se týkají také budování cyklostezek, které jsou v rámci přeshraniční spolupráce propojovány do mezinárodních sítí a významným způsobem odstraňují perifernost regionů. Kromě výše zmíněných velkých projektů je v rámci euroregionu realizováno velké množství malých projektů, které jsou zaměřené zejména na rozvoj společenských a kulturních tradic a spolupráce regionů na kulturně společenský akcích a v neposlední řadě je mnoho projektů zaměřeno na výuku jazyků a vzdělávání. Právě tyto projekty mohou významným způsobem ovlivnit vnímání historie mladou generací a tím posílit integritu euroregionu a potažmo celé Evropské unie. V současné době je pilotním projektem na česko-bavorské straně projekt nazvaný „Území budoucnosti – Královský Hvozd“. Hlavním cílem projektu je zvýšit atraktivitu lokality na pomezí okresu Cham (v Německu) a Nýrska v České republice. Cílem je podpora aktivit vedoucích k rozvoji cestovního ruchu, zejména vybudováním nových hraničních přechodů a propagací oblasti. Celý projekt je realizován pod dohledem Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Ministerstva pro územní rozvoj a otázky životního prostředí na bavorské straně.

VÝSLEDKY A DISKUSE V rámci výzkumu byly identifikovány dvě základní formy a cesty trvale udržitelného rozvoje. Prvním přístupem je ekonomická perspektiva trvale udržitelného rozvoje. Tento přístup se více projevuje v oblastech s kvalitním životním prostředím, ale s horší ekonomickou vyspělostí. V České republice lze takový přístup nalézt například v některých lokalitách Jižních Čech a tedy i v rámci euroregionu Šumava-Bayerischer Wald-Mühlviertel. To je

17


patrné i z realizovaných projektů, které se sice snaží zohledňovat i environmentální aspekty rozvoje, ale prvotním cílem většiny z nich je podpořit ekonomický rozvoj lokality. Druhým základním přístupem k pojetí trvale udržitelného rurálního rozvoje je přístup, který klade větší důraz na ekologickou stránku rozvoje lokality. Tento přístup lze pozorovat zejména v lokalitách s poškozeným životním prostředím a s lepší ekonomickou výkonností. V České republice se tento přístup objevuje například v některých oblastech severních Čech, což je pochopitelné zejména s ohledem na zhoršené životní prostředí. V zásadě je tedy rozvíjena ta stránka všestranného harmonického rozvoje, která je nejméně rozvinuta. Otázkou ovšem zůstává, zda podpora výhradně jedné z perspektiv rozvoje je dlouhodobě udržitelná. Na některých příkladech Jižních Čech lze již pozorovat negativní důsledky přílišného rozvoje cestovního ruchu a tím způsobené devastace životního prostředí. Vždy je nutné proto důkladně rozmýšlet možné důsledky projektů a v rámci euroregionu Šumava-Bayerischer Wald-Mühlviertel se potom snažit realizovat i projekty podporující environmentální stránku trvale udržitelného rozvoje. Velmi diskutovaným problémem je také možnost podpory tzv. soft turismu v některý cenných lokalitách, tedy turismu, který není zaměřen na kvantitativní turistiku a zajištění co největšího počtu turistů v regionu. Při pohledu do minulosti a současnosti euroregionů se také naskýtá otázka o budoucnosti euroregionů. Euroregiony sice přispívají k rozvoji periferních oblastí jednotlivých států a k překonávání vzniklých historických reminiscencí, ale největším pokrokem v přeshraniční spolupráci bude jistě vstup České republiky do tzv. Schengenské dohody a tedy faktické odstranění hranic mezi jednotlivými oblastmi euroregionů. Jak ukazují příklady v starých členských státech Evropské unie, ani v této době euroregiony neztratí svůj význam a bude nutná pouze určitá korekce v jejich aktivitách. Naopak odstranění hranic mezi státy umožní ještě více posílit rozvoj cestovního ruchu v euroregionu Šumava-Bayerischer WaldMühlviertel. Zda takovýto vývoj prospěje k dosažení harmonického trvale udržitelného rozvoje je otázkou budoucnosti a také dalších výzkumů.

ZÁVĚR Nejpodstatnějším závěrem je identifikace dvou základních forem trvale udržitelného rozvoje, který je realizován v jednotlivých oblastech. Pro euroregion Šumava-Bayerischer Wald-Mühlviertel je typická převaha ekonomické perspektivy trvale udržitelného rozvoje, který je realizován na všech třech stranách hranice. Z předložených a realizovaných projektů je zřetelně vidět přínos euroregionů pro rozvoj periferních oblastí a pro sjednocování Evropy a odstraňování bariér rozvoje. Pokračující integrační proces na jedné straně usnadňuje přeshraniční spolupráci a na straně druhé je touto intenzivní přeshraniční spoluprací usnadňována pokračující a prohlubující se evropská integrace.

Literatura: [1] JENÍČEK, V. (2001): Ekologická politika Evropské unie a trvale udržitelný rozvoj. [2] KOLEKTIV (2004): Úvod do regionálních věd a veřejné správy. [3] PEKOVÁ, J. (2004): Hospodaření a finance územní samosprávy. [4] REMTOVÁ, K. (1996): Trvale udržitelný rozvoj a strategie ochrany životního prostředí. [5] Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady. [6] První a druhý dodatkový protokol k Evropská rámcové úmluvě o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady. [7] www.euregio.cz/index_cz.htm 18


Adresa autora: Ing. Jakub Husák, Katedra humanitních věd, PEF ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, Česká republika e-mail: [email protected]

19


PŘESHRANIČNÍ AKTIVITY V GEOGRAFII NA PŘÍKLADU EUROREGIONU ELBE/LABE Milan JEŘÁBEK Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. L. Abstract Cross-border Co-operations in Geography on the Example of Euroregion Elbe/Labe The paper informs about cross-border co-operations of the Department of Geography at the University of J.E.Purkyně in Ústí nad Labem with partner organizations in Saxony. The introduction is used to explain a broader context of the geographical research, pointing out self-evidence of such a research focus in the regional university. Further on the work brings an analysis of concrete projects dealing with the knowledge of geography in general, environmental policy, cartographic activities (atlas creation), economic situation and with the perception of contemporary events by population. Projects finished recently and those currently in progress are funded both by the European Union and from national resources (Czech and German). key words: Cross-border activities, Department of Geography, University J. E. Purkyně, environmental policy, cartographic acitivites

ÚVOD DO PROBLEMATIKY Za přirozené směřování výzkumu regionálních univerzit, jakož i jejich dalších aktivit, považuji sledování, analýzu a případně predikci a doporučení k ovlivnění socioekonomického vývoje příslušného území. Nachází-li se pak tyto instituce v blízkosti státní hranice, rozšiřuje se zájmová oblast o sousedící území. Tak se postupně v 90. letech 20. století prohloubila (či obnovila) přeshraniční spolupráce řady akademických pracovišť, přičemž geografie – již ze samotné povahy oboru – sehrává důstojnou roli. Od poloviny 90. let mám příležitost podílet se na těchto aktivitách, a tak tento příspěvek chápu i jako určitou inventuru či ohlédnutí za dosavadními aktivitami. V roce 1998 zahájilo činnost akademické sdružení, označované participujícími pracovníky jako „geogrant pohraničí“. Aktivity byly podpořeny nejprve Ministerstvem zahraničních věcí a následně dvakrát Grantovou agenturou ČR. Takto vytvořená platforma tak umožnila nejen propojit („zesíťovat“) pracoviště v Česku a podpořit publikační aktivity zúčastněných, ale zapojit rovněž partnery v sousedních zemích: Sociologický ústav AV ČR, zastoupený výzkumným oddělením České pohraničí v Ústí nad Labem, ve spolupráci s UJEP (více např. [1, 2]) se orientuje na Sasko, konkrétně především Technická univerzita Dresden a Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung tamtéž, mezi nosné partnery Západočeské univerzity [3, 4, 15] patří Univerzita v Bayreuthu a TU Chemnitz, Masarykova univerzita [16] spolupracuje mj. s Univerzitou Komenského v Bratislavě a Ostravská univerzita [17] s geografickými pracovišti v Katovicích a Opole, posledním členem sdružení byla Univerzita Karlova [5], jejíž místo bylo jednak v obecně metodologické rovině, jednak v sledování česko-rakouského pohraničí. Obdobná problematika stojí v popředí dalšího společného výzkumného projektu, koordinovaného v tomto případě z geografického pracoviště UK (více např. [6]). Přeshraniční polupráce přitom nabývá nejrůznějších podob: 20


z hlediska obsahu se jedná o výuku (přednášky jednorázové, opakované či formou klasické výuky), výzkum (společné nebo alespoň podobné, navazující projekty – jejich rozbor tvoří vlastní náplň příspěvku)), exkurze (tuzemské či zahraniční), podle druhu akcí lze rozlišovat jednorázové či opakované, realizované z vlastních zdrojů či s podporou (např. Evropské unie), dotčeny jsou jak vlastní aktéři (pedagogové, studenti), tak zprostředkovaně odborná případně laická veřejnost, apod. Po všeobecném úvodu resp. zarámování řešené problematiky do kontextu české geografie resp. výzkumu pohraničí se soustředíme na zodpovězení několika zásadních otázek, které stály u zrodu tohoto příspěvku. Tedy proč, s kým a co?

PROČ? Nepochybně hlavním důvodem předmětnou orientaci je geografické sledování (pozorování), vyúsťující v analýzy, hledání (nalézání) specifik a rozdílů (či podobností) území po obou stranách hranice. Ta přirozeně ovlivňuje veškeré dění, a to v závislosti na jejím charakteru apod. Na druhou stranu se jedná o společný prostor, v němž hranice leží „uprostřed“. Lze tak vnímat jak vliv vzdálenosti od hranice – příslušná pásma, tak komunikační koridory vedoucí napříč pohraničím a mají zprostředkující funkci. Druhý motiv nalézáme v rovině osobní (individuální). Vzájemné poznání osob podílejících se na spolupráci přímo (pedagogové, studenti) či zprostředkovaně (veřejnost) patří k soudobým rysům moderní společnosti. V nových podmínkách, nejprve otevření společnosti a následně integrace do evropských struktur, se pak tento trend jeví ještě naléhavěji. Přitom právě zde, konkrétně v pohraničí, lze hovořit bez nadsázky o společné budoucnosti. Jako třetí příčinu přeshraniční spolupráce lze označit možnost získání podpory v rámci regionální resp. strukturální politiky EU. Řadu akcí lze realizovat z vlastních zdrojů, případná podpora pak rozšiřuje „sortiment“ projektů a opatření či zvyšuje jejich rozsah (kapacitu). Donedávna tak bylo možné čerpat z Phare CBC, následně pak „vystřídané“ Interregem. Určitou dávku pragmatičnosti tak hodnoťme jednoznačně pozitivně.

S KÝM? Je logické, že z Ústí nad Labem probíhá spolupráce s partnery v Německu resp. Svobodném státě Sasko. Naštěstí zde působí několik institucí nejen geografických a také nejen v hlavním městě Drážďanech. Díky komplexnímu pojetí našeho oboru tak můžeme spolupracovat i s akademickými pracovišti jiného zaměření. Přesto na prvním místě stojí Technische Universität Dresden, Fakultät Geowissenschaften, Institut für Geographie, zastoupený ředitelem prof. dr. H. Kowalkem a dr. O. Schmidtem se specializací na střední a jihovýchodní Evropu resp. prostorové uspořádání. Dalším drážďanským partnerem je LeibnizInstitut für ökologische Raumentwicklung, kde se řeší rozmanité úkoly v rámci široce koncipované environmentální problematiky včetně přesahu do decizní sféry. V tomto případě se partnery (řešiteli projektů) stali ředitel ústavu prof. dr. B. Müller, prof. dr. I. Roch a Dipl.Ing. R. Knippschild. Dalším tradičním partnerem je prof. dr. P. Jurczek z TU Chemnitz, kde zastupuje sociální geografii. Konečně nejnovější kontakty směřují na TU Bergakademie Freiberg, kde v oboru ekonomie působí prof. dr. H. Brezinski, prorektor TUBA, a Dipl.-Kffr. B. Leick. Z hlediska praktického nelze opomenout spolupráci se zde působícími euroregiony, tj. Euroregionem Elbe/Labe (se sídlem v Ústí n. L.) a Euroregionem Krušnohoří/Erzgebirge (v Mostě).

21


CO? Prvním případem konkrétní přeshraniční spolupráce se stala participace na německém projektu, podpořeném nadací Deutsche Bundesstiftung Umwelt a realizovaném v kooperaci s TUD a IÖR v Drážďanech v letech 1997-99. Název projektu Grenzraum als Vermittlungsraum, jakož i stěžejního výstupu [13] – s podtitulem „Chancen der interkommunalen Zusammenarbeit am Beispiel von Sachsen und Böhmen“ výstižně charakterizují obsahové zaměření projektu. V pozadí vystupovala hypotéza, zda právě přeshraniční spolupráce na komunální úrovni se může stát prostředkem pro udržitelný rozvoj. Zájmovým regionem byl jednak příhraniční pás mezi severozápadními Čechami a Saskem, jednak dvojice měst Kraslice – Klingenthal jako případová studie. Vedle deskripce rámcových podmínek spočíval vlastní výzkum v dotazování starostů obcí a měst včetně analýzy tzv. good practices v různých oborech (dopravní infrastruktura, technická infrastruktura, životní prostředí – příroda – krajina, cestovní ruch, kultura a vzdělání). Získali jsme celkem 255 dotazníků, a tak jsme mohli „výpovědi“ dále diferencovat nejen na české a německé pohledy, ale také podle vzdálenosti od hranice či odlišení obcí spolupracujících a nezapojených do spolupráce. V návaznosti na první společný projekt s IÖR Dresden jsem se v roce 1999, společně s kolegy z Ústavu územního rozvoje Brno, zúčastnil projektu PLAIN (PLAnungsINstrumente). Těžiště projektu [14] spočívalo v hodnocení používaných prostředků v územním plánování a regionální politice. Pro analýzu byla zvolena metoda expertních rozhovorů se zástupci samosprávy, výzkumu, projekčních a konzultačních firem apod. (celkem 10 osob). Se zřetelem na potřebu komparace se projekt realizoval v několika modelových oblastech na vnitřní a tehdejší vnitřní hranici EU, přičemž jednou z nich se stal také EEL. Struktura rozhovoru (dotazníku) byla poměrně komplexní, mj. zahrnovala následující okruhy: význam jmenovitě uvedených plánovacích nástrojů, problémy a střety, vyrovnávání územních rozdílů, atraktivita a rozvoj území, role prostorového plánování či návrhy na změnu. Samostatnou, do značné míry nosnou a jako červená nit se vinoucí, přeshraniční spoluprací v geografii resp. kartografii a GIS je atlasová tvorba. Ve všech případech se jedná o Atlas Euroregionu Elbe/Labe, koncipovaný jako prostředek k poznání socioekonomické situace dané oblasti na jedné straně a zvýraznění instituce na druhé straně. První dílko (stejnojmenný projekt), s podtitulem „v číslech, grafech a mapách“ a realizované s podporou Phare CBC, spatřilo světlo světa v roce 2000 [8]. Jakýmsi vzorem pro komplexně pojatou publikaci byly obdobné publikace za Euroregiony Egrensis a Nisa. Přednost našeho pojetí však spočívala jak v kombinaci více výrazových prostředků, tak v důsledně dvojjazyčném (a barevném) provedení. Určitou představu o struktuře publikace podává následující přehled: fyzicko-geografická charakteristika, obyvatelstvo a osídlení: počet a struktura, přirozený pohyb, stěhování, zaměstnanost, nezaměstnanost, sádlení struktura, vybraná města, výrobní sféra: průmysl, rostlinná výroba, živočišná výroba, stavebnictví, doprava, nevýrobní sféra: školství, zdravotnictví a sociální péče, maloobchod, cestovní ruch, hraniční přechody, srovnání s nadřazenou jednotkou. Jako územní jednotky jsme zvolili okresy, obě strany se tehdy podílely 4 okresy – z české strany byly zastoupeny Teplice, Ústí n. L., Děčín a Litoměřice. Nejběžnějším provedením byl kartogram. O pět let později jsme navázali na myšlenku atlasu a tentokrát z německé strany byl získán projekt v rámci Interregu IIIA Atlas der Euroregion Elbe/Labe – ein Instrument des 22


gegenseitigen grenzuberschreitenden Kennenlernens. Výstupem je opět atlas daného území, v tomto případě s podtitulem „Statistické ukazatele na úrovni okresů a obcí v mapách a tabulkách“ [12]. Publikaci chápeme mj. jako příspěvek akademické sféry ke vstupu Česka do EU resp. jejímu východnímu rozšíření. Představuje EEL především v tématu obyvatelstvo, doplňkově pak jsou prezentovány číselné i „vizuální“ informace o hospodářství, cestovním ruchu a infrastruktuře. Obsahuje mimořádné množství velice podrobných dat, přičemž rozšíření spektra prezentovaných informací znesnadňuje (až znemožňuje) obtížná (až nereálná) srovnatelnost údajů z hlediska obsahového a časového. Přesto se podařilo připravit zajímavé dílo, přibližující značnou územní diferenciaci jak mezi oběma „národními“ částmi, tak na komunální (lokální) úrovni. Uživatelé nepochybně ocení, že na mapě (kartogramu) lze každou obec – prostřednictvím průhledné fólie a seznamu obcí – spolehlivě identifikovat. Třetím krokem v kartografické tvorbě našeho pracoviště je stejnojmenný projekt, v současnosti realizovaný s podporou Phare CBC. Koncipování projektu vychází z potřeby poskytnout – v duchu myšlenky „people-to-people“ – rozsáhlou informační základnu o území, přírodě, lidech, společnosti a ekonomice EEL. Oproti předchozím vydáním budou nově zařazena případně rozšířena některá témata, např. přibližující řeku Labe, průmyslové zóny a nákupní centra, atraktivity cestovního ruchu a přeshraniční vazby (opatření, projekty, aktéry). Atlas poslouží rozmanitým cílovým skupinám: vedle využití ve školách různých stupňů, veřejné správě a zdejším obyvatelstvem najde uplatnění taktéž při podpoře ekonomického rozvoje a cestovního ruchu. V neposlední řadě zpracování přispěje k prohloubení dosavadních společných aktivit pedagogů a studentů univerzit v Ústí n. L. a Drážďanech. Spíše sociologický přístup je zastoupen projektem Entwicklungsprozesse und Entwicklungsprobleme im sächsisch-böhmischen Grenzraum, který v rámci Fondu malých projektů iniciativy Společenství Interreg IIIA získala TUD Drážďany v roce 2004. Společnými silami jsme shromáždili přes 1300 dotazníků (804 z německé strany a 523 z české strany) od obyvatel starších 15 let, žijících v příhraničním pásu EEL. Zajímalo nás, jak zdejší lidé vnímají životní podmínky a bydlení, situaci na trhu práce (jen za českou část v návaznosti na projekt GA ČR), přeshraniční spolupráci / působení východního rozšíření Evropské unie na pohraničí: problémy / potenciál pohraničí a obory přeshraniční spolupráce, osobní kontakty obyvatel pohraničí, očekávané důsledky východního rozšíření EU. Vedle základního diferenciačního znaku, tj. odlišení obou národních souborů, tak můžeme sledovat rozdíly v hodnocení podle místa bydliště, vzdělání či zapojení do pracovního procesu. Výsledky projektu jsou k dispozici jak institucím (orgánům) činným v přeshraniční spolupráci [10], tak odborné veřejnosti prostřednictvím publikační řady TUD [11]. Dalším, v současné době realizovaným projektem jsou Perspektivy spolupráce mezi podniky Ústeckého kraje a jihozápadního Saska. Jedná se o projekt podpořený oboustranně v rámci iniciativy Interreg, opět se však nepodařilo zajistit časovou shodu (z české strany tak hovoříme o stejně zaměřeném projektu). Vychází z programového dokumentu ČR – Svobodný stát Sasko a dotýká se opatření Hospodářský rozvoj – Zlepšení rozvojových příležitostí hospodářské sféry pro vytvoření přeshraničního hospodářského (ekonomického) prostoru. Stěžejním výstupem je vypracování společné vědecké, česko-německé studie o dosavadním vývoji, aktuální situaci a perspektivních možnostech spolupráce. Zpracování studie předcházela analýza socioekonomické situace v modelových územích se zaměřením na podnikatelskou sféru, založená na využití dostupných statistických databází po obou stranách hranice. Jádrem projektu je příprava, realizace a vyhodnocení dotazníkového šetření u vybraných podniků (jednak v písemném styku, jednak formou interwiev). Nyní máme k dispozici bezmála 250 dotazníků za české podniky a 25 strukturovaných interview. 23


Poslední přeshraniční projekt – v tomto případě ovšem s možností srovnání situace v EEL s jinými regiony, na němž se podílím se týká Flusslandschaften. Probíhá na víceméně dobrovolném základě, formálně pod hlavičkou Akademie für Raumordnung und Landesplanung v Hannoveru resp. v její pracovní skupině pro střední a východní Evropu. Projekt, který koordinuje prof. Roch, se zabývá výzkumem poříčních krajin na státní hranici prostřednictvím modelových území. Vedle Labe se jedná o Moravu a Tiszou, a tak vedle kolegů z ÚUR Brno a Přírodovědecké fakulty UK v Praze participují rovněž kolegové z Fakulty architektury Slovenského technického učení v Bratislavě a geografové z Budapešti. Vedle roviny výzkumné (vědecké) zahrnuje projekt také rovinu aplikační. Vedle průběžné prezentace dílčích poznatků směřujeme k anglické monografii, v níž by měly být jednak představena všechna modelová území, jednak poukázány jejich rozvojové možnosti. Sledovány jsou přitom odlišné přírodní typy: od průlomového úseku přes údolí po nížinu, regionální identita zdejších obyvatel, založená na vlastním empirickém šetření, úloha managementu na úrovni lokální, regionální, přeshraniční až nadnárodní až po vzorové příklady a formulaci doporučení. Na závěr jsem si nechal spolupráci s TU Chemnitz, která byla mou první zahraniční zkušeností po roce 1989. Prof. Jurczek patří k organizátorům četných přeshraničních akcí, stál mj. u zrodu Česko-saského vysokoškolského centra podpořeného Interregem. Přestože subjektem česko-německé spolupráce z jeho pohledu je především ZČU v Plzni a její geografické pracoviště, jsem pravidelným účastníkem jím připravených akcí. Jedná se o již tradiční sympozia ze zaměřením politologickým a regionálně politickým či mezioborová („Gute Nachbarn – Schlechte Nachbarn“), pracovní semináře mezi TU a ZČU obohacené o další, shodně orientovaná pracoviště (např. Univerzitu Adama Mickiewicze v Poznani). V rámci studijního pobytu jsem měl možnost realizovat empirické šetření v saské straně pohraničí [7]. V současné době se spolupráce orientuje jednak na vydání monotematického „pohraničního“ čísla časopisu Europa Regional (na českém pohledu se podílím společně s kolegou J. Dokoupilem), jednak na přípravu geografického workshopu v rámci ČSVC (I. Scherm) a výhledově pak na koncipování společného mezinárodního projektu.

CO DÁL? Z přehledu společných projektů je zřejmé, že dosavadní spolupráci s akademickými pracovišti v Německu můžeme považovat za bohatou a rozmanitou. Přesto hledáme další možnosti jak jednotlivé aktivity rozšířit a prohloubit. V této oblasti lze uvažovat o přípravě zrcadlového projektu, sloužícího např. k doplnění stávajícího geografického poznání. Ve výuce se zaměříme na možnosti propojení učebních plánů, stejně tak jako na zařazení kurzů o Česku (severozápadních Čechách) na geografickém pracovišti v Drážďanech a naopak o Sasku (Německu) u nás. Občas se objevuji jako konzultant diplomových případně disertačních prací obhajovaných v Německu. Již tradiční jsou společné exkurze či exkurze organizačně a obsahově podporované na „domácím“ území. Prostřednictvím podpory z Evropské unie se pak mohou realizovat výměny v rámci programu Erasmus, samotný vrchol by pak představoval společný projekt pro rámcový program.

Příspěvek vznikl v rámci výzkumného projektu č. 403/03/1369 podporovaného Grantovou agenturou ČR. Autor tímto děkuje GA ČR za podporu.

24


Literatura: [1] ANDĚL, J., JEŘÁBEK, M., ORŠULÁK, T. (2004): Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohraničních okresů Ústeckého kraje. Acta Universitatis Purkynianae 88, Studia Geographica IV., UJEP, Ústí n. L., 250 s. [2] BALEJ, M., ANDĚL, J., JEŘÁBEK, M. a kol. (2004): Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti. Acta Universitatis Purkynianae 96, Studia Geographica V., UJEP, Ústí n. L., 270 s. [3] DOKOUPIL, J. (2002): Diferencující aspekty zkoumání hraničního efektu (na příkladu česko-bavorského a česko-slovenského pohraničí). In: Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony. Sborník z XX. jubilejního sjezdu České geografické společnosti v Ústí n. L., Eds. Balej, M., Jeřábek,M., Ústí n. L.: UJEP, s. 69-77. [4] DOKOUPIL, J. (2004): Interaktionen über die tschechisch-bayrische Grenze aus der Sicht der Landesentwicklung und Regionalplanung. In: Gute Nachbarn – Schlechte Nachbarn? 6. DeutschTschechisches Begegnungsseminar, Markersbach, Frankfurt am Main, Peter Lang, pp. 32-37. [5] HAVLÍČEK, T. (2002): Přeshraniční spolupráce v česko-rakouském pohraničí. In: Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony. Sborník z XX. jubilejního sjezdu České geografické společnosti v Ústí n. L., Eds. Balej, M., Jeřábek, M., Ústí n. L., UJEP, s. 9-14. [6] JANČÁK, V., HAVLÍČEK, T., CHROMÝ, P., MARADA, M. (2001): Perspektivy vývoje periferních oblastí ČR. Výzkumná zpráva GP GAUK 126/M, Praha, 46 s. [7] JEŘÁBEK, M. (1997): Vnímání ekologické problematiky veřejností, Problematika životního prostředí v lokální politice (na příkladě česko-německého regionu). Arbeitsmaterial ARL „Implementierung ökologischer Belange in die raumplanerische Konzeptionen / Implementace ekologických prístupov v koncepciach prostorového planovania“, Hannover, DTSAG ARL, Bratislava, FA STU/SAŽP, s. 32-35 a 36-42. [8] JEŘÁBEK, M. ed. (2000): Euroregion Elbe/Labe – v číslech, grafech a mapách. Ústí n. L., Univerzita J. E. Purkyně, 76 s. [9] JEŘÁBEK, M., KNIPPSCHILD, R., LIEBE, J. (2004): Euroregion Elbe/Labe. In: Umweltorientiertes Regionalmanagement in Grenzräumen. Dresden, Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung, IÖRSchriften, Band 44, pp. 28-49. [10] KOWALKE, H., JEŘÁBEK, M., SCHMIDT, O. (2004a): Entwicklungsprozesse und Entwicklungsprobleme im sächsisch-böhmischen Grenzraum. Abschlussbericht zum Forschungsprojekt, Dresden, TU, Ústí n. L., UJEP, 135 s. + 25 s. příloh + CD-ROM. [11] KOWALKE, H., JEŘÁBEK, M., SCHMIDT, O. (2004b): Grenzen öffnen sich. Chancen und Risiken aus der Sicht von den Bewohner der sächsisch-böhmischen Grenzregion. Dresdner Geographische Beiträge, Heft GeoB10, Dresden, TU, Ústí n. L., UJEP, 136 s. + 25 s. příloh. [12] (2005): Atlas der Euroregion Elbe/Labe (Atlas Euroregionu Elbe/Labe) – Statistische Kennzahlen auf Kreisund Gemeindebasis in Karten und Tabellen (Statistické ukazatele na úrovni okresů a obcí v mapách a tabulkách). Dresden, TU, Ústí n. L., UJEP, 38 s. [13] MÜLLER, B., KUČERA, K., JEŘÁBEK, M., PŘIKRYL, J. (2000): Grenzraum als Vermittlungsraum / Chancen der interkommunalen Zusammenarbeit am Beispiel von Sachsen und Böhmen. Berlin, Verlag für Wissenschaft und Forschung, 230 s. [14] KNIPPSCHILD, R., LIEBE, J. (2004): Umweltorientiertes Regionalmanagement in Grenzräumen. Dresden, Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung, IÖR-Schriften, Band 44, 134 s. [15] MATUŠKOVÁ, A. (2004): Pracovně podmíněné migrace v pohraničních oblastech České republiky (na příkladu modelových regionů). In: Miscellanea Geographica Universitatis Bohemiae Occidentalis 10. Eds. Dokoupil, J., Mentlík, P., Plzeň, ZČU, str. 75-82. [16] TOUŠEK, V., TOMŠÍČKOVÁ, B., KUNC, J. (2002): Hodonínsko: border region of intensive relationships with Slovakia. In Sborník z mezinárodního koloquia State border reflection by border region population of V4 states. Eds. Dubcová, A., Kramáreková, H., Nitra, UKF, str. 64-71. [17] WILAM, P. (2002): Trh práce v Těšíně pohledem jeho obyvatel. In: Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony. Sborník z XX. jubilejního sjezdu České geografické společnosti v Ústí n. L., Eds. Balej, M., Jeřábek, M., Ústí n. L., UJEP, s. 32-36.

adresa autora: RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D. Katedra geografie, Ústav přírodních věd, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. L. České mládeže 8, 400 96 Ústí n. L. [email protected]

25


HISTORICKÉ ASPEKTY PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE V ČR .Jaroslava KADEŘÁBKOVÁ Katedra veřejné správy a regionálního rozvoje VŠE Praha Abstract: Historical Aspects of Cross-border Co-operation in the Czech Republic The paper is focused on historical aspects and cross-border co-operation possibilities in regions of Czech borderland. In her analysis, the author follows out of empirical research studies implemented in Czech borderland regions by herself and by the team of experts from the Department of regional development and public administration at VŠE Praha. The attention is paid namely to the integration and disintegration processes in local communities of the Czech borderland and to the participation of citizens in regional developmental activities. Activities highlighted in a range of developmental activities are those connected with the use of cultural and natural heritage and with the development of social and cultural life. The assessment of citizens’ participation and communication of the self-government with citizens is taking into account also the self-govenrment’s attendance in the development of the cross-border cooperation. Key words: Cross-border co-operation, border areas settlement, euroregions, euroregionalism, integration and disintegration of local communities, cultural and natural heritage, pubic administration reforms, participation of citizens on development activities

Sledujeme-li vývoj přeshraniční spolupráce v Evropě a zejména v českých pohraničních regionech, můžeme postihnout, že jednotlivé regiony si zachovávají určitá specifika, která mají hlubší historické kořeny. Euroregiony a různé formy přeshraniční spolupráce vznikají na územích, která stále ještě vykazují určité hospodářské, sociální i kulturní zvláštnosti, které ovlivňují dynamiku jejich vývoje. Do značné míry jsou poznamenány historickými souvislostmi, které do určité míry poznamenávají jejich charakter do současné doby. Významným historickým mezníkem vývoje těchto regionů bylo období po pádu „Železné opony“. Státní hranice se stávají místem setkávání, spolupráce a místem integrační komunikace. Hranice přestávají být dělícím prostorem, ale místem, kde se navazují nové vazby a realizují se společné zájmy. Myšlenka euroregionů je v prvé řadě založena na předpokladech, že sousedící regiony mají velmi často stejné zájmy i problémy, bez ohledu k jakým státům tyto regiony přísluší. Součaná přeshraniční spolupráce a zpracovávané i realizované projekty v rámci fungujících euroregionů mají především napomoci překonávat nevýhody jejich periferního postavení se všemi negativními dopady na životní podmínky jejich obyvatel. Euroregionalismus a přeshraniční spolupráce s tímto hnutím spojená je nedílnou součástí integračních procesů v Evropě, proto také se nedotýká pouze hospodářské a politické situace, ale zasahuje do oblastí, které se podílejí na vytváření dobrých sousedských vztahů i vzájemného poznávání. Tento aspekt je zvláště důležitý v případě, kdy regiony na obou stranách hranic prošly rozdílným kulturně historickým, politickým i hospodářským vývojem a patří mimo jiné mnohdy do rozdílných jazykových i kulturních skupin, které vstupují do všech těchto integračních procesů. Dalším významným znakem těchto regionů je také národnostní i etnické i regionální složení, které charakterizuje nejen regiony českého pohraničí, ale většinu evropských příhraničních regionů. Ve svém příspěvku se zaměřím především na otázky sociokulturní s akcentem na 26


některé výsledky sociologických a etnologických výzkumů, které probíhaly jak před rokem 1989, tak zejména po tomto období. V této souvislosti bych chtěla podotknout, že jsem zvolila především ty výsledky dlouhodobých i návratných výzkumů, které se přímo nebo nepřímo dotýkaly procesů integrace i desintegrace lokálních i regionálních společenství českého pohraničí. Jak jsem již zdůraznila pro svá hodnocení využívám především výsledky empirických šetření, které proběhly jak před rokem 1989, tak i v následujících obdobích. Hlavní důraz však budu klást výsledky analýz z období devadesátých let i současných terénních šetření. S ohledem na velmi citlivou problematiku, se opírám také o údaje a výsledky studia publikovaných v odborných studiích a publikacích, které se obdobnou problematikou zabývají. Výzkumy, které probíhaly na katedře regionálního rozvoje a veřejné správy VŠE, nebyly vždy zaměřeny pouze na vytváření lokálních nebo regionálních společenství a úloze místních aktérů v rozvojových aktivitách, ale mnohé výzkumy byly zpracovávány pro potřeby regionálního nebo lokálního rozvoje a pro vypracování rozvojových strategií [1]. Pro postižení specifických rysů našeho pohraničí byl přínosný výzkum hrazený z grantu OSF Praha a koncepce těchto výzkumů, které byly zaměřeny také na srovnání lokalit a mikroregionů ve vnitrozemí a v pohraničí ČR [2]. Výhodou takto široce pojatého výzkumu bylo shromáždění rozsáhlého studijního materiálu, který umožňuje vytipovat některé faktory hrající roli při účasti občanů na veřejném životě i vytváření podmínek pro jejich identifikaci s prostorem, ve kterém žijí i vztah (tolik diskutovaný) ke kulturnímu i přírodnímu dědictví v příhraničních oblastech naší země. Vznik a rozvoj přeshraniční spolupráce a idea euroregionalismu v našich podmínkách úzce souvisí mimo jiné, také s procesem demokratizačních procesů a odpovídající reformou veřejné správy a územní samosprávy. Posilování územní samosprávy umožňuje občanům podílet se s větší intenzitou na řízení veřejných záležitostí, které se dotýkají také intenzity a možností rozvoje přeshraniční spolupráce. Postoje a názory občanů v příhraničních obcích sehrávají významnou roli při rozhodování o dalším rozvoji jejich lokalit, v participaci na společných projektech s obcemi nebo regiony za hranicemi našeho státu. Jedná se o aktivity, které do značné míry ovlivňují každodenní život obyvatel českého pohraničí. Všechny zmiňované výzkumy braly v úvahu také podíl samosprávy na zkoumaných procesech a spolupráce s místními orgány byla součástí přípravy i realizace výzkumných šetření [3]. Z tohoto aspektu má shromážděný materiál ze zkoumaných lokalit a regionů neopakovatelnou kulturně-historickou a společenskou hodnotu, neboť zachycuje neopakovatelný historický dokument z období hlubokých společensko politických i hospodářských i sociálních změn. Jedná se o zachycení místně a časově ohraničeného procesu transformačních změn probíhajících v české společnosti, který v historicky krátkém období zasáhl do mnoha oblastí života obyvatelstva ČR. V pohraničních oblastech se tyto změny projevují zvláště intenzivně. Všechny zmiňované výzkumy se v širším spektru otázek zaměřovaly také postižení podílu samosprávy na vytváření lokálních nebo regionálních společenství a na spolupráci místních orgánů s občany. Dotazníková šetření i další fáze výzkumů byly připravovány na základě jednání, proto také reagovaly na potřeby konkrétních obcí nebo mikroregionů. Značný důraz však byl brán na zachycení postojů a názorů občanů ve zkoumaných lokalitách ve vnitrozemí v pohraničí. V příhraničních obcích sehrávají tyto názory významnou roli při rozhodování o dalším rozvoji lokalit, avšak oproti vnitrozemí jde o citlivější problematiku jak z hlediska rozhodování, tak i zaměření rozvojových lokalit. Domnívám se, že participace občanů na rozvojových projektech a na poznání jejich názorů na těchto projektech je dobrou výchozí základnou pro vyvážený rozvoj obcí nebo regionů nejen v příhraničních oblastech 27


našeho státu. Aktivity spojené s rozvojem společenského i kulturního života ovlivňují každodenní život obyvatel, podílejí se na navazování i obohacování přeshraniční spolupráce a přinášejí do těchto regionů nové podněty pro podnikání. V každém případě rozvíjí sociální život a podporují i ekonomický vývoj. Politická integrace v pohraničních regionech probíhala pomaleji než integrace ekonomická, což mimo jiné bylo také odrazem setrvačnosti postojů i společenského vědomí odrážející historické kořeny i ne vždy jasné vztahy, především s německy mluvícími sousedy. K významné změně došlo po roce 1945 a v následujícím období, které bylo poznamenán studenou válkou a rozdělením Evropy. Součástí tohoto vývoje se staly procesy dosídlování našeho pohraničí. Tento procesech neprobíhal ve všech našich regionech stejnoměrně a z hlediska vytváření stabilizovaného lokálního nebo regionálního společenství v českém pohraničí neměl stejné fáze a byl modifikován mnoha faktory. K jednomu z významných faktorů patřilo demografické, regionální i národnostní složení obyvatel, kteří do českého pohraničí přišli po roce 1945. České pohraničí nikdy netvořilo stejnorodý celek ani po stránce geografické, ani hospodářské. Rovněž složení populace nebylo ani před druhou světovou válkou národnostně i sociálně stejnorodé a v průběhu dosídlování se tento fakt také odrazil v demografické skladbě obyvatel, kteří české pohraničí osídlovali a našli zde své nové domovy [4]. Procesy dosídlování a vytváření především lokálních společenství ukázalo, že na integračních procesech se podílely především sociální aspekty soužití obyvatel, intenzita jejich sociální komunikace a navázané sociální vazby ve vznikajících lokálních společenstvích. Výzkumy prokázaly, že národností nebo etnický původ nehrál zásadní úlohu v integraci komunit. Významnější úlohu sehrávala regionální skladba osídlenců. Ti většinou pohraniční regiony dobře znali a dokázali se mnohem rychleji sžít s novým prostředím. Sociální vazby byly navazovány rychleji a takto vzniklá lokální společenství se snažilo vytvořit sociální prostředí, které znalo ze svých původních domovů. Z tohoto důvodu jsem zvolila k hlubší analýze oblast Broumovska, které z hlediska osídlování bylo naplňováno především příchodem obyvatel ze sousedních regionů. V porovnání s jinými příhraničními regiony ČR právě skladba osídlenců Broumovska patřila k výrazným charakteristikám tohoto regionu. Podíl národnostních skupin a jinoetnického obyvatelstva byl nepatrný a tito jednotlivci byli spíše disperzně usídlení a nevytvářeli samostatné enklávy Tato skutečnost byla jedním ze závažných faktorů, které přispěly ke kvalitě integračních procesů. Bylo to především relativně sociálně i národnostně kompaktní obyvatelstvo, které dokázalo překonat počáteční problémy a sžilo se s regionem, vytvořilo základnu pro relativně stabilizované osídlení. Je však nezbytné podotknout, že také v této části našeho pohraničí docházelo k úbytku především mladé generace, avšak do období transformačních změn nebyl úbytek dramatický. Přesto je odchod zejména mladých a dynamických lidí stálou součástí vývoje také tohoto území. Po roce 1989 dochází k silnějšímu odlivu, což se odráží také ve vztahu k podnikatelským aktivitám. Vztahy k regionu, k přírodnímu i kulturnímu dědictví a jeho zachování i využívání však zásadně tato skutečnost neovlivnila. Odchod mladé generace je spíše odrazem nedostatku pracovních příležitostí a ekonomických rozvojových možností spojených s radikálními změnami po roce 1989. Výzkum vztahu místního obyvatelstva k regionu a podíl samosprávy města Broumova ukázal, že také v současných politických, společenských a kulturních aktivitách významnou roli sehrává jádro stabilizovaného obyvatelstva, které do tohoto regionu přišlo v době dosídlování našeho pohraničí. Tito obyvatelé v naprosté většině neprojevovali žádné znaky 28


netolerantnosti ani nacionalistické nálady vůči sobě navzájem i vůči nově příchozím z dalších oblastí Čech i ze zahraničí. Z tohoto aspektu by bylo velmi zavádějící negativní hodnocení obyvatel města a jeho zázemí k iniciátorům, kteří do obce přišli koncem devadesátých let s projektem využít významnou historickou stavbu a pořádat v ní významné společenské i kulturní akce. Tito „aktéři,“ kteří se snažili v dobré víře přispět k rozvoji společenského i kulturního života města a jeho zázemí, nepočítali ani nepředpokládali, že se nesetkají s příliš pozitivním ohlasem ze strany místního obyvatelstva. Pro místní komunity Broumovska byly aktivity některých aktérů a iniciátorů mnohdy těžko pochopitelné a proto také větší částí těchto komunit nepřijatelné. Jedná se např.o aktivity spojené s využíváním významných staveb pro moderní umění nebo aktivity spojené s využíváním katolických kostelů pro divadelní představení, či další velmi avantgardně pojaté aktivity jen málo spojené s katolictvím. Místní komunita reaguje na tuto situaci vyčkáváním a nevstupuje příliš aktivně nebo se tohoto dění nezúčastňuje vůbec. Je však významné, že se to týká jak obyvatel města, tak i přilehlých obcí. V této souvislosti bych chtěla zdůraznit fakt, že do pohraničí většinou odcházelo poměrně sekularizované obyvatelstvo, což se promítlo v mnoha oblastech života těchto obyvatel a zejména v jeho postojích k církevní problematice. Historické souvislosti vstupují také do dalších vztahů a procesů. Většinou „noví aktéři“ jsou jen málo podporováni ze strany místních podnikatelů, i když Městský úřad Broumova se snaží s těmito aktéry podle daných možností spolupracovat a místní podnikatele upozorňovat na výhody vzájemné spolupráce. Při hodnocení této současné situace je třeba uvést, že se tito „aktéři“ se při své činnosti a při přípravě projektů řídili spíše ideálními představami a nebrali v úvahu specifika místního obyvatelstva. Ukazuje se, že bez odborné socio-ekonomické, demografické, historicko kulturní a sociálně-psychologické analýzy území není možné realizovat takovéto společenské a kulturní projekty, přestože souvisí s rozvojem území nebo mohou přispívat k naplňování základních myšlenek euroregionalismu. V této souvislosti, je třeba ještě poznamenat, že sousední polské regiony mají obyvatelstvo silněji nábožensky orientované; proto v duchu zvyšování intenzity vzájemných vztahů a spolupráce i naplňováním významu vzniku i fungování euroregionů bude třeba specifika našich pohraničních oblastí brát v úvahu. Výsledky výzkumů také ukázaly, že aktivity, které v duchu euroregionalismu by měly být zaměřovány tak, aby se staly integračním činitelem a zároveň vycházely ze specifik regionů na obou stranách hranic. Podpora různých forem kulturních aktivit ovlivňuje zodpovědnost za věci veřejné a je součástí vyspělé občanské společnosti. Tlumí některé negativní jevy působící na sociální klima místních komunit a stává se dynamickým prvkem jejich rozvoje. Kladný vztah občana k obcím nebo regionu, jeho socio-kulturní orientace, vztah ke kulturnímu dědictví, k tradicím ovlivní do značné míry stabilitu těchto území i jejich rozvojové možnosti. Chtěla bych zdůraznit, že bez odborné a finanční podpory se rozvoj lokální a regionální kultury neobejde. Odbornost a politická kultura spojená s intenzivní komunikací s obyvateli mnohdy nahrazovala nedostatek financí, které obce na tento typ aktivit mají k dispozici. Aktivní participace občanů na projektech, které souvisejí s rozvojem území a jeho sociálním i kulturním prostředí je významnou devizou pro rozvoj životních podmínek v území, avšak neměla by být jediným zdrojem pro tyto aktivity. V tom vidím velký přínos fondů a iniciativ EU, ze kterých je možné čerpat podporu těchto mnohdy podceňovaných činností, které oživují život těchto lokalit i regionů a vstupují do jejich historie. Otázky rozvoje společenského i kulturního života, stejně jako ve vyspělých evropských státech patří a bude patřit stále k zásadním otázkám rozvoje společnosti. Je však zřejmé, že financování kultury do budoucna nebude závislé pouze na možnostech státu, ale také na 29


sponzorech, nadacích a dalších nevládních organizacích i schopných jednotlivcích, kteří se stanou iniciátory společenských i kulturních aktivit. Tato nová situace se v našich podmínkách začíná probouzet a týká se nejen našeho pohraničí, ale i našeho vnitrozemí. Průběh naplňování projektu přinesl několik velmi významných podnětů pro další studium v oblasti vytváření projektů, rozvojových programů zaměřených na využívání kulturního a přírodního bohatství pro rozvojové aktivity i podnikatelské záměry, které by přispěly k vytváření nových pracovních míst. Výzkumy také přinesly cenné podněty pro místní samosprávu, pro kterou se staly jednou z podkladů pro koncepční a částečně také pro řídící činnost. Výhodou takto široce pojatého výzkumu bylo shromáždění rozsáhlého studijního materiálu, který do značné míry přispívá k postižení některé faktorů, které hrají roli v podpoře účasti občanů na rozvojových aktivitách nebo např. v průběhu procesu obnovy i využívání kulturního či přírodního dědictví, a které se stávají velmi atraktivním zázemím pro projekty pro Iniciativy EU nebo Obnovu venkova a další projekty podporované ze strany státu. Pro demokratizační proces a zvýraznění poslání veřejné správy a především samosprávy má mimořádný význam způsob komunikace s občany. Výzkumy ukazují, že informovanost občanů ze strany samosprávy je stále ještě nedoceněna. Úroveň komunikace s občany, znalost jejich problémů i potřeb atd. patří k politické kultuře ve všech vyspělých zemích. V našich podmínkách má tato úroveň a intenzita kontaktů ještě větší význam, neboť občané začínají pociťovat malý zájem o jejich problémy ze strany státních i samosprávných orgánů. Jak dotazníkové šetření, tak řízené rozhovory potvrdily, že pro samosprávu mohou mnoho pozitivního učinit státní správa podporou poradenství a konzultací, obdobně se mohou také zapojit vysoké školy, neziskový sektor a další instituce. Znalost a zájem o rozvojové záměry obcí projevila přibližně polovina respondentů ve zkoumaných lokalitách. Nejvíce se snažili získat informace vysokoškolsky vzdělaní respondenti. Nejméně se o tyto informace zajímali respondenti se základním vzděláním. Ostatní zástupci různých vzdělanostních a socio-profesních skupin se vyjádřili v souladu se svými zkušenostmi, pracovním zařazením i schopnostmi zhodnotit význam rozvojových koncepcí svých obcí. Při interpretaci dotazníkového šetření je třeba poznamenat, že oblast informovanosti občanů o budoucím rozvoji lokality nebo regionu je v našich podmínkách stále na začátku. Domnívám se, že mnohé projekty strategie by seč měly zaměřit na řešení těchto problémů. Zatím v povědomí obyvatel zkoumaných lokalit a regionů není dostatečně zřejmá souvislost mezi rozvojovým potenciálem obcí a regionů a existencí např. podnikatelských aktivit spojených s využíváním kulturních památek nebo přírodního bohatství. Ve zkoumaných lokalitách i regionech bylo zpracováno jen málo projektů, které by využívaly kulturní památky, kulturní aktivity obyvatel a služeb spojených s jejich využíváním pro rozvojové koncepce lokalit. Výjimku tvořily některé obce, které již mají pozitivní zkušenosti z přílivu turistů (např. zimní střediska na Liberecku a dalších zimních střediscích) Empirické výzkumy, které se zabývaly otázkami podílu lokálního společenství na zachování přírodního a kulturního dědictví ukázaly, že ne všichni si uvědomují rozsah možností využívaní kulturních památek. Pouze malá skupina obyvatel si uvědomovala, že kulturní dědictví je součástí jejich identifikace s lokalitou nebo regionem a často tento vztah nedokázali postihnout. Významné bylo zjištění, že velký důraz obyvatelé zkoumaných lokalit a regionů v pohraničních oblastech zdůrazňovali význam sociálních vazeb, „kvalitní“ život v komunitě, intenzitu sociální komunikace a vzájemnou podporu při různých životních příležitostech. Rozvojové programy a rozvojové strategie se většinou zaměřují na podporu průmyslu, 30


malého a středního podnikání, životního prostředí, technické a dopravní infrastruktury, konkurenceschopnosti podniků i celého regionu při získávání investorů nebo při rozvoji cestovního ruchu. Velmi úspěšně se prosazují a jsou občany pozitivně přijímány projekty spojené s rozvojem venkova. Sociální a kulturní aspekty rozvoje života jsou mnohdy podceňovány, i když výzkumy prokazují, že tato oblast jejich života patří k významné součásti jejich života. Výsledky ukázaly, že rozvoj podnikatelských aktivit, cestovního ruchu i řešení sociálních i ekonomických problémů vyplývajících z periferní polohy pohraničních regionů je proces dlouhodobý a neobejde se bez aktivního přístupu obyvatel a profesionálního přístupu samospráv. V odpovědích respondentů se objevovaly rozporuplné postoje. Na jedné straně si většina z nich uvědomovala, že přírodní a kulturní dědictví v obcích nebo v mikroregionu hraje roli pro rozvoj jejich obcí, že projekty spojené s jejich zařazením do euroregionu mohou pozitivně ovlivnit jejich životní podmínky, avšak jen málo z jejich občanů mělo odvahu se rozhodnout pro podnikání ve své obci nebo regionu. Dotazníkové šetření také ukázalo, že jen malá část respondentů věděla do jakého euroregionu patří a jaké výhody euroregion může pro jejich život přinést. Porovnáme-li výsledky výzkumů z jiných oblastí českého pohraničí než je oblast Broumovska, např. z Chebska, kde byl obdobný výzkum realizován, je možné postihnout některé odlišnosti vyplývající z rozdílných sociálních, etnických, regionálních skupin, které se podílely na osídlování pohraničí po roce 1945. Pestřejší sociální i národnostní složení dosídlenců Chebska a také odlišný charakter oblasti z hlediska geopolitického, modifikuje vztah obyvatelstva k městu i jeho zázemí, avšak některé postoje obyvatel obou rozdílných pohraničních regionů vykazují stejné rysy vztahu občanů k svým regionům. Podstatně rozdílná situace se odvíjí z některých daných ekonomicky silným německy mluvícím sousedům. Obdobně jako na Broumovsku mají původně příchozí silný pocit sounáležitosti s oblastí, se kterou se sžili a negativní dopady spojené s koncentrací např. romského obyvatelstva je pociťováno stejně jako v jiných oblastech. Jiná situace je s dopady prostituce na život města i jeho zázemí, avšak tento jev by si zasloužil důkladnější analýzu, než dává prostor tento příspěvek. Velmi pozitivně lze hodnotit tolerantní a vzájemně ohleduplný vztah obyvatel Chebu k vietnamským občanům žijícím a podnikajícím v tomto městě. Pokud jsem využila tohoto srovnání, šlo mi o zdůraznění významu podílu a participaci občanů na veřejném životě i úloze samosprávy na rozvoji pohraničních regionů. Z tohoto pohledu některé vývojové fáze vytváření pohraničních společenství vykazovalo obdobné charakteristiky, i když zpočátku se na osídlování této části pohraničí podílela pestřejší regionální, národnostní i etnická skladba obyvatel. Z hlediska řízení a realizace rozvojových aktivit a vytváření moderní občanské společnosti, je třeba věnovat intenzivní pozornost sídlům s poválečnou výměnou obyvatel, která se odvíjela od rozdílných ekonomicko sociálních i geografických podmínek. České pohraničí mělo diferencovaný hospodářský charakter a také geopolitická poloha, především regiony na hranicích s Německem a Rakouskem by si zasloužily další výzkumné práce, které by umožnily větší možnost hodnocení specifik v našich pohraničních regionech. Výsledky výzkumu, které byly realizovány také na Chebsku, Českokrumlovsku Novohradsku, a dalších regionech by přesáhl možnosti tohoto příspěvku, proto jsem se zaměřila z větší části především na Broumovsko. Realizované výzkumy prokázaly, že podpora různých forem kulturních aktivit ovlivňuje zodpovědnost za věci veřejné a je součástí vyspělé občanské společnosti. Tlumí některé negativní jevy působící na sociální klima místních komunit a stává se dynamickým prvkem 31


jejich rozvoje. Kladný vztah občana k obcím nebo regionu, jeho socio-kulturní orientace, vztah ke kulturnímu dědictví, k tradicím je podmíněn socio-ekonomickými i geografickými charakteristikami. Ukázalo se také, že bez odborné a finanční podpory se rozvoj lokálních a regionálních rozvojových aktivit a s tím spojených projektů a strategií neobejde. Pokud samosprávy podpoří některou kulturní nebo společenskou aktivitu, která není přijata lokální komunitou a samospráva je obvykle kritizována, neboť tyto aktivity jsou mnohdy pokládány za neefektivní a jejich finanční podpora za zbytečně vynaložené finance obcí. Na druhou stranu se stále více projevovala nová tendence, kdy odbornost a stále se zlepšující politická kultura na místní úrovni spojená s intenzivní komunikací s obyvateli, dokázala mnohdy nahradit nedostatek financí obcí. Aktivity občanů se dokázaly prosadit a s podporou samosprávy podpořit zlepšení životních podmínek v této části pohraničí. Podpora podílu občanů na rozvoji svých sídel a regionů prostředí je preferována ve vyspělých evropských státech a EU pokládá tuto participaci za významný podíl občanů na rozhodovacích procesech i kontrole efektivního využívání i hospodaření s financemi obcí. Toto je jeden z hlavních důvodů, proč by těmto otázkám měla být věnována stále mimořádná pozornost. Ukazuje se, že financování rozvoje společenského a kulturního života by v budoucnosti nemělo být závislé pouze na možnostech státu, obcí nebo krajů, ale měly by se hledat další formy jak tyto aktivity podpořit a rozvíjet. Chtěla bych znovu zdůraznit, že sledování vztahu občana ke své lokalitě nebo regionu má své opodstatnění také pro pochopení dopadu reformy veřejné správy i pro postižení významu tohoto procesu. I když výzkumy nebyly zaměřeny jednoznačně k této problematice, přesto ukázaly, že samospráva hraje významnou úlohu v procesu změn, které probíhají nejen u nás, ale v celé Evropě a vznik a rozvoj euroregionů na našem území je do značné míry spojen s možností rozhodování na místní úrovni a se znalosti místních specifik. Analýzy, které jsme na katedře regionálního rozvoje a veřejné správy realizovali v různých oblastech ČR jak v jeho vnitrozemí tak i v jeho pohraničí nám umožnily specifikovat některé problémy, které by měly být v budoucnu řešeny nejen ve zkoumaných lokalitách a regionech, ale mohou se stát podkladem pro další odbornou činnost. Domnívám se, že již tyto výsledky mají i obecnější platnost. Na základě těchto analýz je možné dospět k některým závěrům. Především se také ukázalo, že rozvojové aktivity spojené s využíváním přírodního a kulturního dědictví a rozvoj místních podnikatelských aktivit nemohou být řešeny bez odborných konzultací, poradenství, vzdělávacích akcí a bez podpory odborně zdatné místní samosprávy. Další významné poznatky se týkají následujících doporučení, které mohou přispět k rozvojovým aktivitám: rozvíjení komunikace občan-samospráva, role místních aktérů v rozvoji komunit, podpora identifikačních procesů občanů ke svým lokalitám ze strany samospráv, rozvoj a podpora dobrovolných aktivit (překonáváním bariér vzniklých v důsledku minulého vývoje), zlepšení a modernizace dnešních forem public relation (umění pracovat s médii a využívat jejich současný význam ve společnosti. Výzkumy zaměřené k otázkám přeshraniční spolupráce a rozvoji euroregionů v našich podmínkách ukázaly, že bude třeba vzít v úvahu také historické aspekty proměny našich pohraničních regionů po roce 1945. Význam integračních procesů, které zde probíhaly a vlivem nových podmínek daných vstupem ČR do EU, spojené s procesy reformy a modernizace veřejné správy jsou „laboratoří“ pro poznání procesů všech těchto ekonomických, sociálních, kulturních i politických změn. Z výzkumů také vyplynulo, jak významnou úlohu hraje funkční územní samospráva při 32


snižování negativních dopadů periferního charakteru těchto pohraničních regionů. Potvrdily také skutečnost, že samospráva ať na úrovni lokální nebo regionální, event. mikroregionální může aktivně vstupovat do rozvojových aktivit i společenského a kulturního života obcí v pohraničí ČR. Význam stále se rozvíjejícího občanského sebevědomí a zájem a participace na věcech veřejných umožňuje také větší kontrolu nad financováním obcí na jedné straně a jejich efektivnější využívání na druhé straně. Stále je však nezbytné brát v úvahu, že naše pohraničí nebylo a stále ještě není ekonomicky, sociálně, geograficky stejnorodé, proto je třeba realizovat další výzkumy, které by umožnily rozšiřovat poznatky o tomto území ve všech oblastech života jejich obyvatel. Výzkumy také prokázaly, že samosprávy spolu s místními aktéry, kteří se podílejí na rozvojových aktivitách lokálních komunit si stále více uvědomují, že společné úsilí přináší pozitivní výsledky pro celou komunitu. Tato situace vytváří prostor pro větší iniciativy odborníků z specializovaných institucí, vysokých škol, sdružených v různých nadacích, občanských sdruženích i v celé struktuře veřejné správy, aby s větší intenzitou vytvářeli podmínky pro širší vzdělávací, konzultační a poradenskou pomoc, která by ve větší míře reagovala na místní nebo regionální specifika. Rozvoj euroregionů v geopolitickém prostředí střední Evropy je proces dlouhodobý a nelze je pouze politickými či ekonomickými tlaky uspíšit. Různé formy těchto tlaků mohou vyvolat nežádoucí projevy nepřátelství až nacionalistických projevů, ale i dalších negativních jevů. Sociologické a sociálně-ekonomické výzkumy ukazují, že je třeba ještě mnoho učinit k naplnění těchto integračních principů spojených s realizací nových sociálně-ekonomických struktur. Přestože v historicky krátkém období jsou tyto principy provázeny ne vždy pouze pozitivními aktivitami, výzkum ukázal, že Česká republika nemusí mít obavy o svébytnost svých regionů - i těch, které leží na samé hranici země. Poznámky : 1) V průběhu realizace grantu jsme se několikrát přesvědčili, že nadace Open Society Fund Praha sehrála významnou úlohu jak po stránce finanční podpory, tak po stránce odborné, poradenské a konzultační činnosti. Tento projekt, který byl spojen s náročnými terénními výzkumy by bez podpory OSF Praha nemohl být realizován. 2) V průběhu přípravy a realizace projektu jsme získali několik velmi cenných poznatků. V prvé řadě zvolená koncepce po konzultaci s reprezentanty OSF Praha měla přímý dopad na výběr zkoumaných lokalit a mikroregionů. Rozšíření o další oblasti, které byly zkoumány z podnětu realizátorů projektu ovlivnilo možnost přinést poznatky o specifice zvolených lokalit a regionů. Zahrnutí dalších zkoumaných lokalit umožnilo na jedné straně srovnávací pohled na zkoumanou problematiku a na druhou stranu pro realizátory byl takto široce pojatý výzkum časově i odborně velmi náročný. 3) Dotazníky a výsledky řízených rozhovorů jsou uloženy na katedře veřejné správy regionálního rozvoje VŠE Praha a závěrečné zprávy z realizovaného projektu pro OSF jsou k dispozici v této nadaci. 4) Blíže viz: výzkumy realizované Etnologickým ústavem ČAV a archivní materiál, který je k osídlování českého pohraničí v této instituci uložen. Literatura: [1] KADEŘÁBKOVÁ, J. (1996): Euroregiony a proces demokratizace v ČR (Sociologický a sociokulturní pohled). In: Veřejná správa ve střední Evropě. Sborník z konference. Praha, VŠE. 33

Euroregiony, státní správa a samospráva [2] KADEŘÁBKOVÁ, J (2000).: Řešení multietnického soužití na státní a lokální úrovni na příkladu českého a romského obyvatelstva. In: Lidé města č. 3, UK Praha, s. 145-149. ISSN 12128112. [3] KADEŘÁBKOVÁ, J., TRHLÍNOVÁ, Z. (2001): Komunikace v městských a venkovských sídlech. In: Lidé města č. 6, s. 238-240. ISSN 12128112. [4] KADEŘÁBKOVÁ, J., TRHLÍNOVÁ, Z. (2001): Regionální rozvoj v názorech občanů a starostů obcí. In: Regionální a sociální rozvoj venkovských oblastí. Sborník příspěvků. ČZU, Praha. ISBN 80-213-0801-X. [5] KADEŘÁBKOVÁ, J., TRHLÍNOVÁ, Z. (2002): Rozvojové aktivity na lokální a mikroregionální úrovni. In: Socio-ekonomické a právní aspekty probíhajících reforem v předvstupním období. Sborník VŠE, Praha, s. 43-44. ISBN 80-245-0333-6. [6] KADEŘÁBKOVÁ, J., TRHLÍNOVÁ, Z. (2002): Využití památek a kulturního dědictví pro rozvoj města. In: Acta Oeconomica 2, Praha. [7] KADEŘÁBKOVÁ, J., TRHLÍNOVÁ, Z. (2002): Kulturní dědictví jako rozvojový potenciál v názorech občanů. In: V. mezinárodní kolokvium o REGIONÁLNÍCH vědách, Pavlov 2002, MU Brno. ISBN 80-210-3008-9. [8] NAVRÁTILOVÁ, A. a kol. (1966): Etnické procesy v nově osídlených oblastech na Moravě. Brno. [9] ZICH, F. a kol. (2000): Vytváření přeshraničního společenství na česko-německé hranici. Ústí nad Labem. ISBN 80-85950-88-X.

Adresa autora: PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc. Katedra veřejné správy a regionálního rozvoje Fakulta národohospodářská VŠE VŠE Praha nám. W. Churchilla, 4, 130 67 Praha 3 e-mail: [email protected]

34


EUROREGION SILVA NORTICA: NEJMLADŠÍ EUROREGION Jana KRBOVÁ FM VŠE Praha Abstract Euroregion Silva Nortica - the Youngest Region The euroregions can serve as an efficient tool for overcoming the cultural, social and economic barriers between the border regions of neighbouring countries. Being counterparts of the regional and local authorities and other local public bodies, they conduce to the socioeconomic progress of the border regions. The Silva Nortica euroregion is the youngest one. Manysided aspects of its activities are described in this paper. Key words: Euroregion, border co-operation, association

ÚVOD Význam spolupráce obcí je fenomén, který existoval již v minulosti. Zůstaneme-li v období novodobé historie a budeme-li studovat právní předpisy, tak zjistíme, že se obce vždy sdružovaly za nějakým účelem. V jednotlivých obdobích byly využívány různé způsoby sdružování a spolupráce. V době sílících integračních a globalizačních snah začala nabývat na významu i spolupráce obcí s obcemi sousedních států. Lze tedy konstatovat, že euroreginy jsou nástrojem (strukturou), pro přeshraniční spolupráci regionálních organizací (ziskových i neziskových) a měst a obcí. Euroregio je pojem použitý prvně v roce 1958, kdy takto byla nazvaná vzniklá oblast (organizace) na holandsko-německých hranicích. Tento pojem, dnes u nás vžitý, se stal modelem i pro další podobné iniciativy spolupráce různých států v příhraničních oblastech.

FORMY SPOLUPRÁCE OBCÍ Rozsah tohoto příspěvku nedovoluje větší teoretický exkurs, proto se zaměřím pouze na výčet nejnutnějších faktů. Teorie a literatura člení druhy a formy spolupráce samosprávných územních celků v samostatné působnosti z různých hledisek (účelovost, časovost atd.). Motivací územních samosprávných jednotek pro sdružování bývají důvody, příp. kombinace důvodů ekonomických (spočívajících v úspoře provozních prostředků, pořízení společné investice, získání prostředků z veřejných výdajových programů), geografických (společné rozhodování samosprávných jednotek o zajištění komunikačních spojů, ochrany přírody, rozvoj regionu) a společenských (integrace zájmových činností). V praxi bývá pojmové označení rovněž nejednotné; hovoří se ve smyslu spolupráce o mirkroregionech, svazech, sdruženích apod., přičemž zásadní hledisko rozlišení spočívá v identifikaci konkrétní formy spolupráce, vyplývající ze smlouvy, příp. stanov. V praxi se lze setkat s mnoha rozličnými formami spolupráce obcí včetně spolupráce s jinými subjekty. Vedle této klasifikace lze členit spolupráci na formální svazky či zájmová sdružení tak i na neformální formy spolupráce, kde stačí pouze souhlas obecních zastupitelstev bez vzniku právnické osoby (mají dočasný charakter a většinou předcházejí vzniku formální spolupráce). Jiný pohled na spolupráci lze uplatnit například z územního hlediska (velikost území), kde je identifikováno několik subjektů, které svou činnost vyvíjí na nad-regionální úrovni 35


(spolupráce v rámci NUTS II), na regionální úrovni (tedy na úrovni celého kraje), nad-okresní nebo okresní úrovní (mají lokální význam) nebo dokonce jenom na mikro-regionální úrovni, která je nejčastější formou spolupráce. Právní forma u formální spolupráce je rozličná a liší se podle toho, jak koresponduje se zájmy a cíli vznikajícího subjektu. Potom lze rozlišovat svazky obcí1, kde členy mohou být pouze obce a města a vystupují pod různými názvy, nejčastěji však jako mikroregion, svaz měst a obcí nebo sdružení. Jinou formou spolupráce obcí je vznik právnické osoby podle zvláštního zákona2 dvěma nebo více obcemi nebo spolupráce na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu (nevzniká právnická osoba). Pro spolupráci s právnickými a fyzickými osobami v občanskoprávních vztazích mohou obce využít ustanovení občanského zákoníku o zájmovém sdružení právnických osob a o smlouvě o sdružení.

EUROREGIONY V ČR Množství příhraničních oblastí v Evropě, jejichž existence byla dána historicky, si v době míru uvědomovalo problémy jako slabé osídlení, malé hospodářské aktivity (ty směřovaly spíše do vnitrozemí) či problém dopravních cest vedoucích většinou paralelně s hranicemi (vojenské důvody). Tyto bariéry byly zesíleny přírodními jevy tvořícími hranice (řeky, moře, pohoří). Řešení problémů v příhraničních a přeshraničních oblastech, napomáhala spolupráce místních orgánů na obou stranách hranice. Postupně se vyvinula forma spolupráce sousedních příhraničních oblastí. Již v 50. letech, krátce po 2. světové válce, se zástupci mnoha evropských příhraničních oblastí spojili, aby projednali odstranění hraničních bariér a možnosti přeshraniční spolupráce. Motivem byla především touha po zlepšení životní úrovně, po trvalém zajištění míru, jakož i snaha odstranit hraniční bariéry, omezení a jiné faktory, které vedly k rozdělení lidí a institucí v sousedících příhraničních regionech.3 Obecným cílem vzniku euroregionů je spolupráce regionů sousedních států v především v oblastech: spolupráce v otázkách územního plánování; zvyšování životní úrovně obyvatel; rozvoje kulturní vzájemnosti; rozvoje cestovního ruchu a volnočasových aktivit; rozvoje mezilidských vztahů; rozvoje a zlepšení infrastruktury přesahující hranice; zachování a zlepšování životního prostředí; rozvoje vzájemné spolupráce v sociální oblasti. Další konkretizace těchto cílů vychází z potřeb jednotlivých regionů jež jsou upraveny ve strategických a taktických dokumentech jednotlivých euroregionů. Euroregiony jsou nadnárodním typem zájmového sdružení právnických osob. Jeho členy jsou nejen obce a města, ale celá řada významných organizací, firem a institucí z regionu, které na základě dobrovolnosti spolupracují v takto vzniklé struktuře. K dnešnímu dni existuje v ČR celkem 13 euroregionů (viz obr. 1 a tab. 1), které postupně vznikaly od začátku 90. let.

1

§ 46, odst.2, písm.b) a § 49 z.č. 128/2002 obchodní zákoník 3 http://www.euregio-egrensis.org/home.htm (citováno 15.9.2005) 2

36

Euroregiony, státní správa a samospráva Obr. č. 1 Euroregiony v ČR4

Tab. 1: Seznam euroregionů v ČR

Zdroj: webové stránky euroregionů

Euroregion Silva Nortica Euroregion Silva Nortica (dále jen ERSN) vznikl jako historicky nejmladší region 28.5.20025. Zakladateli jsou Europlattform Pro Waldviertel (Rakousko – založen 22.2.1995) a Sdružení Jihočeská Silva Nortica (ČR – založeno 16.5.2002). Oba regiony se vyznačují společnými charakteristikami jako je převažující zemědělství a orientace na cestovní ruch. Podle veřejně dostupných informací má ERSN na českém území rozlohu 6035 km2 a 444,5 tis. obyvatel. Rakouské území má rozlohu 4604 km2 a 224 tis. obyvatel. Členská základna ERSN je tvořena na české straně 39 obcemi a 6 dalšími právnickými osobami. Na rakouské straně je členem Europlattform Pro Waldviertel 81 měst a obcí Dolního Rakouska. Orgány euroregionu tvoří základní páteř zájmového 4 5

Zdroj: http//www.ersn.cz

http://www.crr.cz/index.php?lsel=46|231 (citováno 15.9.2005) Jednání probíhala již od roku 1989. 37


sdružení. Na české straně pracuje český sekretariát, který spolupracuje se společnými poradními orgány zvané Pracovní skupiny, kterých je celkem sedm. Jsou zaměřeny na jednotlivé dílčí cíle. Je možné poznamenat, že jejich rozložení koresponduje s prioritami v rámci strukturální a regionální politiky ČR. Je zde vidět určitá vazebnost a odbornost jednotlivých pracovních skupin v rámci cíle Strategie rozvoje a EU programy vytýčeného ERSN na regionální politiku ČR a EU. Schéma 1: Orgány Euroregionu Silva Nortica

Sdružení Jihočeská Silva Notrica (dále jen Sdružení) si vytýčila následující cíle: 1. Reprezentace regionu, kde hlavním úkolem je zapojení ERSN do rozhodovacích struktur (např. grémia rozdělování fondů EU, státní orgány a jiné subjekty významné pro rozvoj regionu). 2. Výměna informací bude zajišťována prostřednictvím (i) informačních listů o událostech a plánech ERNS, (ii) webových stránek, (iii) prezentacemi významných událostí a akcí pořádaných pod záštitou ERSN. 3. Dalším cílem je Strategie rozvoje a EU programy jež je zaměřena na vytvoření informační platformy pro projektovou činnost, spolupráci při tvorbě nových přeshraničních programů a projektů a pomoc při stanovení priorit pro příští období na základě analýzy silných a slabých stránek 4. Výstavba struktury je zaměřena na dosažení vyvážené spolupráce přeshraničních impulzních center (GIZ), sestavení pracovních skupin v souladu s dohodou o spolupráci Dolního Rakouska a 3 českých krajů a s požadavky GIZ. Dále se bude zaměřovat na zapojení významných regionálních orgánů (např. hospodářských a agrárních komor, trhu práce a firem) do činnosti ERSN. 5. Koordinace přeshraniční spolupráce bude zaměřena na zprostředkování nových aktérů a zájemců o přeshraniční spolupráci, zohlednění potřeb a cílů regionu do projektů a koordinace práce odborných skupin a přeshraničních impulzních center. 38


K naplnění cílů jsou využívány jednak prostředky z vlastních zdrojů, které jsou tvořeny příspěvky členů (viz níže), z vkladů členů, z vlastní činnosti, ze získaných grantů a v současné době i z Dispozičního fondu, jehož je Sdružení správcem (viz schéma 2). Schéma 2: Struktura příjmů a činností Sdružení

Vzhledem k tomu, že členem ERSN jsou nestejně silné subjekty, má Sdružení Jihočeská Silva Nortica statutem diferencované členské příspěvky, jejichž výše je každoročně Valnou hromadou Sdružení upravována (viz schéma č. 3). Schéma 3: Struktura členských příspěvků Sdružení Jihočeská Silva Nortica

Členství v ERSN by mělo mít pro členy např. následující přínosy: zajištění informací pro rozvoj člena a přeshraniční spolupráci; poradenství zdarma; 39


zprostředkování kontaktů; pomoc při zpracování projektů do veřejných výdajových programů.

VYBRANÉ PROBLÉMY MĚST A OBCÍ SDRUŽENÝCH V ERSN Silva Nortica je nejmladším euroregionem a tudíž nelze ještě provádět podrobné analýzy činnosti. Proto se tento příspěvek zaměřil na vybrané aspekty fungování euroregionu a na šetření toho, jaké mají společné problémy členské obce a města, na co by měla být činnost ERSN zaměřena a co již Sdružení začalo realizovat. Koncem roku 2003 a v průběhu roku následujícího bylo provedeno u členských obcí a měst dotazníkové šetření zaměřené na:

analýzu struktury Sdružení Jihočeská Silva Nortica (obyvatelstvo, rozloha a počty obcí) v porovnání s celým krajem a meziokresní srovnání; sledování míry nezaměstnanosti v jednotlivých obcích a městech v porovnání s okresní mírou nezaměstnanosti; existenci vybraných programových dokumentů; jak jsou plněny cíle Sdružení. Dále byly pro potřeby prováděných šetření používána veřejně dostupná data statistického charakteru (např. rozloha, počty obyvatelstva). Při analýze struktury Sdružení byla použita pouze veřejně dostupná statistická data. Sdružení Jihočeská Silva Nortica zasahuje výrazně do vnitrozemí, a to v rámci 4 okresů (České Budějovice, Jindřichův Hradec, Písek a Tábor) Jihočeského kraje. Okresy Prachatice a Český Krumlov jsou členem Euroregionu Šumava a okres Strakonice není členem žádného euroregionu. V oficiálních informacích je uváděno, že ERSN zaujímá zhruba 70 % území kraje. Jak ilustruje následující tab. 2, tak z prostorového hlediska může být do ERSN zapojeno skutečně až 70 % území kraje (je tvořeno okresy, kde ERSN působí). Ve skutečnosti Sdružení v rámci kraje zahrnuje pouze 19,1 % území (je to dáno součtem výměry všech členských měst a obcí v porovnání s výměrou kraje). Z hlediska počtu obyvatelstva jsou výsledky šetření lepší neboť se jedná o 42,3 % obyvatel kraje, kteří jsou prostřednictvím svých obcí ve Sdružení. Poslední ukazatel vypovídá o tom kolik procent obcí v kraji je do ERSN zapojena. Tady je vidět, že se jedná o malý zlomek obcí v rámci celého kraje (6,3 %). Tab. 2: Území a počet obyvatel Sdružení v Jihočeském kraji

Zdroj: www.sweb.cz/obce, stav k 1.1.2002 poslední sčítání

V rámci okresního sledování, tj. čtyř okresů, jsou čísla velmi podobná. Do ERSN je zapojeno 27,1 % území všech čtyř okresů, téměř 60 % obyvatelstva a pouze cca 10 % obcí (viz tab. 2). K výrazným rozdílům však dochází při meziokresním srovnání (viz tab. 3). Z hlediska počtu obyvatel se zdá rozložení ve všech okresech stejné, což je dáno tím, že v některých 40


okresech je zapojeno více velkých měst. Rozdíly jsou již patrné při sledování hlediska plošného zapojení územní jednotlivých okresů, kde nejnižší zapojení má okres Tábor (4,5 % území) a nejvyšší okres Jindřichův Hradec (51,2 %). Stejné diference jsou patrné i při sledování počtu zapojených města a obcí do Sdružení. Tuto skutečnost dokladují poslední tři sloupce tabulky. Tab. 3: Meziokresní srovnání zapojení obcí do ERSN

Zdroj: www.sweb.cz/obce, vlastní výpočty

Při porovnání míry nezaměstnanosti členských měst a obcí s okresní mírou nezaměstnanosti byla použita statistická data Úřadu práce v Českých Budějovicích sledující okresní míru nezaměstnanosti a dále pak data získaná přímo dotazníkovým šetřením v jednotlivých obcích a městech za stejné období, tj. rok 2004. Z celkového počtu 39 obcí a měst (17 měst a 22 obcí) se dotazníkového šetření zúčastnilo 19 obcí z 22 a všechna města. Míra nezaměstnanosti ve sledovaných obcích a městech v porovnání s okresy, kde se míra nezaměstnanosti pohybuje v intervalu 4,1% – 7,3 % u čtyř sledovaných okresů (České Budějovice, Jindřichův Hradec, Písek a Tábor), osciluje u měst zhruba kolem 5,3 % a u obcí kolem 3,56 % (viz tab. 4). Větší nezaměstnanost je ve městech. Tomu odpovídá i charakter tohoto území, kde převažuje zemědělství a cestovní ruch. Tab. 4: Porovnání míry nezaměstnanosti členů Sdružení s okresní mírou nezaměstnanosti

Zdroj: údaj ÚP Č. Budějovice, vlastní výpočty

Vzhledem k tomu, že euroregiony jsou významným nástrojem regionální politiky, byla při výzkumu pozornost zaměřena i na to, kolik obcí a měst má vypracované socioekonomické analýzy a zpracované programy rozvoje jejich územního obvodu, na jejichž základě plánují a realizují rozvojové aktivity. Šetřením (osobní dotazování) bylo zjištěno, že 19 z 36 dotazovaných členů Sdružení nemá vypracovanou SWOT analýzu, z toho je 12 obcí a 7 měst. Pouze 17 subjektů má tuto analýzu zpracovanou a na základě ní je následně sestaven program rozvoje jejich územního rozvoje. Program rozvoje kraje má zpracovaný 22 měst a obcí, z toho 11 obcí a 11 měst (údaje jsou uvedeny v tab. 5). Tab. 5: Stav plánovací dokumentace v členských obcích a městech ERSN

Zdroj: vlastní šetření 41


Na stejnou problematiku se lze podívat z pohledu velikostních kategorií obcí. Ve Sdružení jsou zastoupeny pouze velikostní kategorie označené v tab. 6 šedou barvou. Nejčastěji se jedná o obce velikosti 15001 až 50000 obyvatel a zároveň u této skupiny se vyskytuje v největším měřítku to, že nemají zpracované analyzované dokumenty, stejně tak jako kategorie od 301 do 15000 obyvatel. Tab. 6: Zpracované /nezpracované vybrané dokumenty podle velikostních kategorií

Jak jsou plněny cíle Sdružení Jihočeská Silva Nortica? Tuto problematiku lze velmi těžko vyjádřit kvantifikovatelnými ukazateli. Proto jsou v následujícím textu uvedeny příklady plnění vytýčených cílů Sdružení. Podrobné informace lze získat na http://www.ersn.cz. 1. Reprezentace regionu: Tento cíl byl naplněn především úspěšným završením jednání o samotném vzniku ERSN. Dalším významným mezníkem v činnosti Sdružení je to, že se stalo správcem Dispozičního fondu6. 2. Výměna informací: Sdružení vydává vlastní informační list Euregio Silva Nortica v česko-německé mutaci, kde informuje o pořádaných akcích a plánech. Provozuje webové stránky http://www.ersn.cz. Prostřednictvím místních médií informuje širokou veřejnost o aktuálním dění v regionu. 3. Strategie rozvoje a EU programy: V rámci jednání pracovních skupin dochází ke konkretizaci jednotlivých dílčích cílů směřujících k vyváženému socioekonomickému rozvoji v rámci ERNS. 4. Výstavba struktury a koordinace přeshraniční spolupráce: Sdružení usiluje o vyváženou spolupráci příhraničních implulsních center, které plní podobnou úlohu jako euroregiony, ale působí na menších územích a cílem je řešit společné problémy. Tato impulsní centra, nazývaná též GIZ (Grenzüberschreitende ImpulsZentren)7, nabízejí podněty a podporu realizace přeshraničních aktivit. Na území ERSN existují již čtyři partnerská centra, z toho jsou na české straně dvě aktivní Impuls centrum Nová Bystřice a Regionální informační středisko Slavonice) a dvě připravují svoji činnost (Impuls centrum Nové Hrady a Impuls centrum České Velenice). Partnerem na rakouské straně jsou GIZ Region Weitra (na české straně Nové Hrady), GIZ GmündSchrems (na české straně Č. Velenice), GIZ NORD Litschau (na české straně N. Bystřice) a GIZ Thayaland (na české straně Slavonice).

6

Dipoziční fond je součásti Iniciativy INTERREG IIIA a navazuje na Společný fond malých projektů Phare CBC 7 GIZy existují většinou jako sdružení, spolupracují úzce se svými partnery na obou stranách hranice. 42


SHRNUTÍ Závěrem lze konstatovat, že Sdružení Jihočeská Silva Nortica se vyznačuje velkou koncentrací členských obcí a měst v rámci okresu Jindřichův Hradec. V ostatních okresech je do české části ERSN zapojeno jen malé množství měst a obcí. U okresů České Budějovice a Písek je, měřeno počtem obyvatel, zapojení do Sdružení vcelku srovnatelné s okresem J. Hradec, což je způsobeno zapojením především velkých měst. Co do počtu měst a obcí je nejnižší zastoupení měst a obcí v okresech Písek a Tábor a za nimi následují Č. Budějovice. V rámci šetření v členských obcích a městech bylo zjištěno, že míra nezaměstnanosti se v průměru pohybuje uprostřed intervalu měr nezaměstnanosti ve sledovaných okresech. V průzkumu stavu vybraných analytických a plánovacích dokumentů v členských obcích a městech bylo zjištěno, že ne vždy mají tyto dokumenty zpracovány. Překvapivé zjištění bylo, že se problém neexistence analytických a programových dokumentů netýkal pouze malých obcí, ale i měst. Euroregion Silva Notrica, resp. česká část Sdružení Jihočeská Silva Nortica, v roce 2002 a 2003 zaměřil svoji činnost především na budování struktur a navazování různých kontaktů. Rok 2004 se již vyznačuje tím, že byly zahájeny společné akce na česko-rakouském území, konaly se setkání pracovních skupin, obcím byly poskytovány informace a zprostředkovány kontakty na zahraniční obce a další subjekty. Sdružení získalo několik grantů na svoji činnost a nadále je aktivní při získávání finančních prostředků především na společné kulturněvýchovné akce.

Tento příspěvek vznikl v rámci řešení grantu finančně podpořeného AV ČR č. A 7118301

Literatura: [1] Stanovy Sdružení Jihočeská Silva Nortica [2] z. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění [3] z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění [4] z.č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění [5] http://www.euregio-egrensis.org [6] http://euroregion.pons.cz [7] http://www.euroregion-labe.cz [8] http://www.neisse-nisa-nysa.org [9] http://www.euro-glacensis.cz [10] http://www.europraded.cz [11] http://www.euroregion-silesia.cz [12] http://euroregion.inforeg.cz [13] http://www.euroregion-beskydy.cz [14] http://www.euroregion-bile-karpaty.cz [15] http://www.euregio-weinviertel.org [16] http://www.ersn.cz [17] http://www.euregio.cz [18] http://www.novabystrice.cz/impulscentrum.php [19] http://www.beas.at/dws/gizgsat/index.php?id=1 [20] http://www.ersn.cz/lang_cs/page.asp/715.htm [21] http://www.euregio-egrensis.org/home.htm [22] http://www.crr.cz/index.php?lsel=46|231

43

Euroregiony, státní správa a samospráva [23] http://mesta.obce.cz/vyhledat.asp?id_org=4800 [24] www.sweb.cz/obce [25] www.mpsv.cz [26] KRBOVÁ, J. (2003): Spolupráce obcí a čerpání veřejných výdajových programů. Sborník příspěvků z 5. mezinárodní konference Veřejná ekonomika a správa 2003, konané ve dnech 15.- 18.9.2003, Ostrava.

Adresa autora: Ing. Jana Krbová, Fakulta managementu VŠE Praha v Jindřichově Hradci, Jarošovská 1117/II, 377 01 Jindřichův Hradec [email protected]

44


GENEZE SPOLUPRÁCE OBCÍ: PRÁVNÍ POHLED Jana KRBOVÁ, Vladimír KRB Abstract: Genesis of the Municipalities´ Co-operation: the Eye of the Law The co-operation between municipalities is an important management tool at the disposal of the public administration; various activities are implemented by means of it. It is motivated by economic, geographic and social reasons. The legal framework of the cooperation varies depending on the objectives and legal status of the new legal subject to be established. Various forms of unions of municipalities can be distinguished, e.g. micro-region, union of towns and municipalities, association. Creating a corporate body under the relevant law (the Commercial Code or the Civil Code) is another form of co-operation between municipalities, natural persons and corporations.The specific forms of co-operation of the municipalities can be subdivided with regard to the pragmatics and temporalitiy, as well. key words: Co-operation, union, association, corporate body, micro region, euro region

ÚVOD Probíhající integrační proces států Evropské unie je vyjádřením realizace koncepční regionální politiky, jejímž důsledkem je pozbývání významu hranic členských států. S předpokládaným vstupem České republiky do tohoto společenství je nutno harmonizovat a inkorporovat, vedle dalších oblastí, instituty a mechanismy orgánů státní správy a samosprávy1. Rozvoj jednotlivých regionů vyžaduje nejen efektivní politiku vlády a ústředních orgánů státní správy, zej. Ministerstva pro místní rozvoj ČR2, ale souběžnou spolupráci obcí, měst a mikroregionů3. Obce jako základní samosprávné jednotky se dlouhodobě potýkají s nedostatkem finančních prostředků pro svou činnost a je nevyhnutelné, aby ve své působnosti aktivně spolupracovaly formami, které jim skýtá platná právní úprava, včetně kooperace mezinárodní4 a tím přispívaly k zajišťování optimálních podmínek hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje obcí a regionů. Tento příspěvek má postihnout přehled a vývoj nejdůležitějších zákonodárných úprav v oblasti veřejné správy od vzniku samostatné Československé republiky v r. 1918 do současnosti. Těžiště práce je zaměřeno na spolupráci územně samosprávných jednotek a právní formy jejich vzájemné kooperace s právními subjekty vnitrostátními i mezinárodními. Přestože, jak uvedeno, je důraz kladen na tzv. samostatnou působnost územně samosprávných jednotek, nelze v souvislostech ani logicky ani právně oddělit realizaci těchto aktivit od jejich začlenění do struktury orgánů veřejnou správou vykonávajících. 1

Definování strategických cílů a směrů vývoje jednotlivých regionů České republiky byl jedním z požadavků EU pro efektivní využití pomoci ze strany členských zemí. 2 V této souvislosti má značný význam Evropská charta regionálního plánování z r. 1983, která v podmínkách České republiky, jako jednoho z obecných koncepčních východisek pro formování systému podpory regionálního rozvoje našeho státu, na níž reagovala vláda přijetím usnesení Zásad regionální politiky z 8.4.1998 č. 235. 3 V posledních desetiletích se v řadě evropských zemích rozvinula, vedle místní územní samosprávy, i regionální samospráva. Snaha vytvořit evropský standard práva na regionální samosprávu vedla k vypracování návrhu Evropské charty regionální samosprávy po vzoru existující Evropské charty místní samosprávy. 4 Nejobecněji se touto oblastí zabývá Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány, která vychází z myšlenky evropské integrace jako cesty odstraňující překážky bránící spolupráci obcí a regionů oddělených státní hranicí a je i prostředkem dalšího rozvoje integračních procesů prostřednictvím konkrétních kroků (přeshraniční infrastruktura). 45


HISTORICKÝ VÝVOJ V únoru 1861 byla vydána tzv. Schmerlingova ústava a následně zákon, který zaváděl komunální svaz místních obcí, okresů a krajů. Vyhlášen byl v IX. částce zákoníka říšského dne 11.3.1862 pod číslem 18 s datem 5.3.1862, jímž se vyměřují základní pravidla, dle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní. Zákon o obecním zřízení se vztahoval na všechny obce zemí Čech, Moravy a Slezska, přičemž vycházel ze stejných principů, a lišil se podrobnostmi. Zachoval beze změny dosavadní obce. Článek V. formuloval samostatnou působnost tak, „že obec, šetříc zákonů říšských a zemských, se může sama volně na všem ustanovovati a dle toho nařizovati a opatření činiti, obsahuje v sobě vůbec vše to, co se prospěchu obce týká a v mezích jejich vlastních sil může být opatřeno a provedeno“. V bodu č. 1 příslušelo obci zvláště „spravovati dle vůle jmění své záležitosti ke svazku obecnímu se vztahující“. Podle článku VII. má každá obec vůli spojiti se v příčinné působnosti samostatné (článek V.) i v působnosti přenesené s obcí jinou, aby měly společné řízení svých záležitostí. Druhá věta tohoto článku umožňovala, aby obec nemající prostředků k plnění z přenesené působnosti vycházejících, byla způsobem zákona s jinými obcemi spojena, aby s ní měla společné řízení dotud, až nabude prostředků náležitých. Přenesení působnosti obcí předpokládal čl. VI. a formuloval ji jako povinnost obcí přičiňovat se spolu k účelům správy veřejné v mezích zákonů obecných a zemských. Říšský zákon rozeznával tedy dvojí působnost obce, a to samostatnou a přenesenou. Do samostatné působnosti obce náležela především správa obecního jmění, tzn. volné nakládání s nemovitým a movitým majetkem, a to pod dozorem zemského výboru a za respektování zákonů. Do přenesené působnosti patřila zejména součinnost v některých věcech státní správy, které příslušelo státním úřadům a mohla být uložena jen zákonem. Byla velmi rozsáhlá a finančně náročná. Obě působnosti, tj. samostatná i přenesená vykonávaly v dělbě obecní výbor a představenstvo obce. V mezích čl. VII. z.č. 18 mohla, v rámci kapitoly šesté „O spojení obcí pro společné spravování svých záležitostí nebo pro společné ústavy“ podle § 93, každá obec téhož okresu politického spojit se jak v působnosti samostatné tak i přenesené, nebo některých částí jejich s obcí jinou, aby měly společnou správu svých záležitostí. Úmluva takto učiněná musela být předložena ke schválení zemskému úřadu po vyjádření okresního výboru. Paragraf 94 umožňoval i vynucení povinnosti obce ke spojení s jinou ke společné správě svých záležitostí pokud nenabude potřebných prostředků, neměla-li by prostředků k plnění povinností z působnosti samostatné a přenesené. Rozhodnutí náleželo vládě. Bylo-li několik obcí pro některé z potřeb své působnosti ke společným ústavům spojeno, musely zřídit orgány k jejich správě a stanovit co k této působnosti náleží (§ 95). V praxi se mohlo jednat například o dosažení společného účelu k vybudování vodovodu, ke zřízení hřbitova apod. Usnesení zastupitelstva podléhala podle § 97 schválení okresního výboru m.j. tehdy, hodlala-li se obec zúčastnit nějakého podniku výdělečného, zvláště pak podniku akciového, nebo když chtěla sama založit podnik za účelem rozmnožení obecních příjmů.

ZÁKONODÁRSTVÍ V LETECH 1918 - 1939 Konec první světové války byl předznamenán úsilím Čechů a Slováků o vytvoření jediného společného státu. V květnu 1918 byla v Pittsburghu v USA uzavřena dohoda o politickém programu Československého národního výboru v Paříži a v červnu došlo k uznání 46


Národní rady zprvu ve Francii a následně i v dalších státech. V říjnu 1918 byla vyhlášena tzv. Washingtonská deklarace o československé nezávislosti. Vzniku samostatného státu předcházel politický a hospodářský program, který vyústil v září 1918 ve vypracování dvou návrhů zákonů, a to zabezpečení samostatného finančního hospodářství a samostatné měny a tzv. politický zákon, který měl tvořit provizorní ústavní listinu. První normou Československého státu se stal zákon označovaný jako „Recepční norma“, který byl schválen 28.10.1918 plénem Národního výboru v Praze a po změně publikován pod č.11 ve Sbírce zákonů. Recepčním zákonem byla zajištěna kontinuita s rakousko-uherským právním řádem a veřejnou správou, tím že „veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti“ a dále, že „veškeré úřady samosprávní, státní i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení“. V čele politického dění stál Národní výbor v Praze jako ústřední orgán se zákonodárnou i výkonnou mocí pro celý Československý stát. Existující státní aparát doznal jen formálních změn v označení politických úřadů, které vedle svého dosavadního názvu užívaly dodatekOkresní správa politická Národního výboru, Zemská správa politická Národního výboru. Vedle Národních výborů velkých měst se záhy začala vytvářet i rozsáhlá struktura okresních a místních národních výborů. Okresní národní výbory vykonávaly pravomoc na území zastupitelského nebo soudního okresu. Národní výbory plnily funkci mocenského aparátu a zajišťovaly nejrůznější úkoly v oblasti hospodářské, sociální, bezpečnostní, vojenské a pod. Národní výbor v Praze postupně pravomoc okresních a místních národních výborů omezoval, což po předchozí politické kritice vedlo k úplné likvidaci usnesením Národního shromáždění z 4.12.1918, kdy bylo rozhodnuto rozpustit národní výbory s tím, že svůj úkol splnily a že veškerá moc státní správy přechází do rukou jednotně organizované vlády. Již zmíněným recepčním zákonem v r. 1918 došlo spolu s politickými úřady k převzetí také orgánů samosprávných. Od počátku bylo zřejmé, že organizace územní samosprávy neodpovídá na žádném stupni potřebám veřejné správy. Nejsložitější situace byla po roce 1918 v oblasti zemské samosprávy, kdy byl rozpuštěn zemský sněm a zemský výbor v Čechách a na jejich místo zřízena zemská správní komise jmenovaná vládou a volbou národního shromáždění byl na místo zemské správní komise zřízen zemský správní výbor. Okresní samospráva patřila v monarchii k slabým článkům veřejné správy a byla téměř nefunkční. Nejsložitější ze sféry územní samosprávy byla od počátku samospráva obecní, zejména z důvodů politických. Problematikou obecní samosprávy se zabýval Národní výbor v Praze a následně Národní shromáždění. V prosinci 1918 byl předložen návrh na vypracování zákona obecního zřízení a na pořad jednání se dostal v lednu 1919. Novela k obecnímu zřízení se týkala pouze české země a reagovala nejnutnějšími změnami a doplňky na zastaralá ustanovení předchozích obecních zřízení. Vedle ustanovení, která měla především povahu zmocnění pro vládu, konstituovala organizaci obecních orgánů na: obecní zastupitelstvo, obecní radu, starostu a komise. Recepčním zákonem z 28.10.1918 převzatá rakousko-uherská správa nevyhovovala stávajícím potřebám. Byla snaha zejména o odstranění dvojkolejnosti státní správy v českých zemích, zbavení se nadbytečné byrokratičnosti a optimalizace koncentrace agend a tím zrychlení a zpružnění činnosti úřadů. Bylo nutno stanovit rozsah a hlavní zásady budoucí reformy zajištěním unifikace státní správy na celém území Československa s důrazem na začlenění Slovenska a Podkarpatské Rusi a současně i zlidovění veřejné správy v českých zemích. V těchto směrech existovalo v podstatě shoda všech politických kruhů. Různé projekty a návrhy pro dosažení zamýšleného cíle našly vyjádření, i když se značnými zásadními výhradami v zákonu o župním zřízení č. 126 z 29.2.1920. Tento zákon navázal na 47


článek XVII. říšského zákona rámcového, který umožnil mezi obec a výbor zemský vložit zákonem zastupitelstvo okresní, župní nebo krajské. Zákon č. 126/1920 Sb., o organizaci politické správy upravil v § 75 hospodářskou působnost okresních zastupitelstev tím, že jim náležejí vnitřní záležitosti dotýkající se společného prospěchu okresu a jejich obyvatelů nebo přesahující zájem jednotlivých obcí a nebo jejich silami nemohou být obstarány s výjimkou těch, které patřily do činnosti zastupitelstva zemského. Odstavec 2 citovaného ustanovení zmocnil okresní zastupitelstvo z důvodu veřejného zájmu zřizovat různá zařízení a ústavy pro uspokojení potřeb svého obyvatelstva při zachovávání pokynů na úrovni zemské. Podle odstavce 3 mohlo být k lepšímu obstarávání uvedených úkolů několik okresních zastupitelstev spojeno pro vedení společných zařízení nebo opatření. Se schválením ministerstva vnitra a příslušných ministerstev mohla se okresní zastupitelstva příkladmo sdružit ke společnému provádění podniků pro výrobu a rozvod elektrické energie. Podle zprávy ústavního výboru měla být veřejná správa postavena na základě demokratické a měla být poskytnuta možnost vyvíjet širokou činnost pro hospodářský, sociální a kulturní pokrok obyvatelstva ve správním území. Dvojitost správy měla být odstraněna sloučením státního ústrojí správního se živlem občanským tím, že nové úřady župní a okresní budou úřady smíšenými, sestávající se ze sborů volených a z úředníků státních. Hlava druhá citovaného zákona v odstavci 3 zakotvila platnost existujících všeobecných právních předpisů i právních předpisů jednotlivých zemí nebo žup. Jak vyplývá z výše uvedeného, územní samospráva zůstala od vzniku samostatné ČSR bez podstatnějších reforem. Nastalé změny se týkaly především organizace politické správy, a to zejména po roce 1920, kdy schválením ústavy došlo k uzákonění demokratických principů parlamentarismu. Dle § 7 ústavní listiny ČSR zanikla pro budoucnost zákonodárná a správní činnost zemských sněmů. Dřívější zemské zákony zůstaly v platnosti. I organizační struktura zůstala zachována stejná jako byla při převzetí z habsburské monarchie, jen z části upravená novelou k obecnímu zřízení z r. 1919 č. 76 (organizace a kompetence městské samosprávy). Na úrovni zemské samosprávy existovaly zemské správní výbory v Praze a v Brně, zemská správní komise pro Slezsko a byly provedeny jen minimální právní úpravy. Požadavky kladené na veřejnou správu se nepodařilo adaptovat na úrovni okresní samosprávy (samosprávných okresů v Čechách a silničních výborů na Moravě a ve Slezsku. V oblasti obecní samosprávy došlo k přijetí některých právních předpisů, které měly upřesňovat a zlepšit postavení finančních komisí a zlepšení finanční situace obcí (tzv. první finanční novela – z.č. 329 Sb./1921). Novela se snažila řešit neutěšený finanční stav obcí řadou nejrůznějších opatření daňových, poplatkových, při sjednocení předpisů o vedení účetnictví obcí, sestavování a schvalování rozpočtů. V praxi se opatřování příjmů z obecních dávek minulo účinkem a obce musely zvyšovat i nadále přirážky k přímým daním, neboť hospodaření vlastních podniků z důvodů nedostatečných investic málo přinášelo či bylo dokonce pasivní. Politicky bylo řešení špatné finanční situace obcí spojováno se všeobecným volebním právem a s přípravou reformy politické správy, celní reformy a reformy přímých daní. Cílem zákona č. 77/1927 Sb., tzv. druhá finanční novela, bylo upevnění nepřímé závislosti samosprávných svazků na politické správě zásahy do finančního hospodářství samosprávy. Popsané komplikace vyústily v r. 1927-28 v přijetí a realizaci tzv. organizačního zákona, který měl reformovat dosavadní stav a s konečnou platností vytvořit na území ČSR jednotný správní systém. Základem správního členění republiky - rozdělení republiky se stal zákon o organizaci politické správy č.125/1927 Sb., který jako nové správní jednotky vytvořil

48


zemi Českou, zemi Moravsko-slezskou, zemi Slovenskou a Podkarpatskou. Nižšími administrativními jednotkami se dle vládního nařízení č. 93 a 174/1928 Sb. staly okresy. Modifikovaná právní úprava platila pro města se zvláštními statuty a ve smyslu územním byla přizpůsobena podmínkám na Moravě a ve Slezsku, stejně i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. K realizaci zákona bylo třeba vydat řadu doplňujících a prováděcích předpisů a vyhlášek. Právním základem organizace obecní samosprávy v první republice zůstalo novelizované obecní zřízení z r. 1919 s navazujícími finančními novelami a bylo poznamenáno postupným omezováním působnosti obecních samosprávných orgánů především ve finančním hospodářství. Výraznější oslabení kompetence obecních orgánů vyplývalo z článku 5 na jehož základě mohly politické orgány vydávat nařízení (týkalo se místní policie). Zásadním problémem obecní samosprávy bylo přetrvávání složité finanční situace obecních orgánů, které nevyřešila ani druhá finanční novela z r.1927 a situace vyústila v tzv. třetí finanční novelu k obecnímu zřízení publikovanou v r.1930 v z.č. 169. Ta umožňovala dohlédacímu státnímu orgánu ukládat obcím nové poplatky a dávky a provádět rozpočtové změny. Hospodářská krize třicátých let prohloubila finančně hospodářské problémy obecní samosprávy, její neschopnost platit dluhy v takové míře, že došlo k ohrožení zájmů velkých bank. To vedlo k přijetí dalšího zákona č. 69/1935 Sb., o finančních opatřeních v oblasti územní samosprávy, tzv. čtvrtá finanční novela, podle níž byly zřízeny zemské pomocné fondy spravované úřady a bankami, ale ani tím nebyla problematika samosprávných financí vyřešena. Lze shrnout, že období první republiky znamenalo pro postavení obecní samosprávy postupně stále větší oslabování právě vzhledem k finančně hospodářským možnostem, respektive omezením. Ocitla se tak úplně v podřízenosti a závislosti na státní správě.

OBDOBÍ LET 1939 – 1945 Po Mnichovské dohodě došlo nejen ke změně hranic a výraznému poklesu hospodářství republiky s krizí promítající se do všech oblastí státního politického i morálního života. Působením separatistických sil v politickém životě docházelo k postupné fašizaci, která zasáhla i obecní samosprávu. V tomto smyslu bylo prvním krokem odstranění zástupců levicových stran z čelních funkcí obecních zastupitelstev. Principielním zásahem do obecní samosprávy se stalo vládní nařízení č. 17/1939 Sb., které zmocnilo vládu, aby pro obce, které určí, zřídila instituce tajemníků jejichž hlavním úkolem byl výkon přenesené působnosti. Současně umožňovalo, aby ministerstvo vnitra mohlo stanovit, že tento tajemník je oprávněn zčásti, případně zcela vykonávat i samostatnou působnost obce. Po zřízení protektorátu Čech a Moravy Hitlerovým výnosem z 16.3.1939 vznikl na okleštěném území bývalých zemí Čech a Moravy útvar, který měl sice formálně autonomní statut, ale přiznaná práva musel vykonávat v souladu s politickými a hospodářskými potřebami říše. Místní říšská správa byla tvořena systémem 19 vrchních zemských radů (oberlandrátů), zahrnujících 3 – 5 okresních hejtmanství, v čele s vrchním zemským radou. V oblasti místní správy docházelo spolu se změnami územními a organizačními i ke změnám personálním. Existence protektorátu byla charakterizována postupným procesem likvidace demokratických principů fungování státních orgánů a všudypřítomnou kontrolou německé správy. Výrazně negativně se na reorganizaci v tomto směru podílela tzv. Heydrichova správní reforma, mající za cíl odstranit některé potíže válečného hospodářství zjednodušením správy nejen v říši, ale i v protektorátu. Důsledkem bylo nahrazení formálně autonomní správy říšskými orgány systémem orgánů veřejné správy obdobných jako v jiných okupovaných zemích. Proces likvidace se nevyhnul ani orgánům samosprávy; v obecní samosprávě byly dosazovány na místa starostů vládní komisaři, výrazně byla samospráva postižena ve statutárních městech. Vyvrcholením tohoto procesu bylo vládní nařízení č. 51/1944 Sb., o úřednické správě obcí, 49


podle kterého téměř ve všech obcích s větším počtem obyvatel než tři tisíce vykonávaly pravomoc obecních orgánů úředničtí vedoucí.

NÁRODNÍ VÝBORY V LETECH 1945 – 1989 Poválečnému uspořádání státní správy předcházela řada politických aktivit uskutečňovaných zejména státní reprezentací v zahraničí. V říjnu 1939 byl vytvořen Československý národní výbor v Paříži podle jehož prohlášení ČSR nadále existuje a řešení jejich záležitostí přebírá. Po okupaci Francie se sídlem Národního výboru stal Londýn, kde státní reprezentace svou činnost zintenzívnila a vytvořila systém orgánů (prozatímní státní zřízení) sestávajíc z prezidenta, vlády a Státní rady. Výrazem koncepce poválečného uspořádání republiky z ústavně-právního hlediska se stal ústavní dekret prezidenta republiky č. 2/1940 Úř. věst z 15.10.1940, reagující na problémy vyplývající z nemožnosti svolat Národní shromáždění. Na jeho základě převzal prezident pravomoci Národního shromáždění a stal se nositelem zákonodárné moci, označované jako dekretální pravomoc. Z právního pohledu byl mimořádně významný ústavní dekret č. 11/1944 Úř.věst. z 3.8.1944 stanovující, že předpisy vydané do 28.9.1938 pocházejí ze svobodné vůle lidu a jsou součástí československého právního řádu, na rozdíl od předpisů z doby nesvobody, tzn. od 30.9.1938 do 4.5.1945, jež nejsou součástí čsl. právního řádu. Citovaným dekretem byla zakotvena kontinuita právního řádu první republiky. V tomto smyslu vyvstala i otázka koncepce poválečného uspořádání státní správy., tzn. zda při řešení vycházet z kontinuity či diskontinuity se státní správou prvorepublikovou. Výrazně převládl názor zúčastněných politických sil navázat na tradici národních výborů. Formování programů poválečné státní správy vycházelo z jednání mezi reprezentací londýnskou a moskevskou. Koncepce struktury národních výborů krystalizovala v letech 1943 a 1944 s předpokladem vytvoření a stanovení působnosti místních národních výborů nahrazujících obecní zastupitelstva, okresních národních výborů s působností předchozích okresních zastupitelství a politických správ a zemské národní výbory by převzaly okruh působnosti namísto zemských zastupitelstev a zemských politických správ. Právním vyústěním těchto politických jednání byl ústavní dekret o národních výborech a Prozatímním národním shromáždění č. 18 Úř. věstníku. Článek 1 ustavil na území republiky místní, okresní a zemské národní výbory jako prozatímní orgány veřejné správy, které měly být podřízeny vládě. Ta byla zároveň zmocněna vlastními nařízeními upravit volby do národních výborů a jejich pravomoc. Nejvýraznějším politickým dokumentem v přípravě budoucího uspořádání státu se stal Košický vládní program, vytyčující hlavní úkoly nejbližšího období, přijatý dne 5.4.1945. Zakotvil princip lidové demokracie k zabezpečení politických, hospodářských a sociálních změn a v páté kapitole třístupňovou soustavu národních výborů jako nových orgánů státní a veřejné správy lidem volené. V návaznosti na tento politický instrument a dekret č. 18/1944 vyvstala potřeba vytvořit konkrétní právní rámec o zřízení a pravomocech národních výborů. Výrazem toho se stalo vládní nařízení č. 4/1945 Sb., které potvrdilo třístupňovou strukturu národních výborů a opustilo jejich označení jako orgánů prozatímních. Upravovalo ve znění nař. č. 44/1945 Sb., místní orgány státní moci a správy, které za použití stejných prostředků měly likvidovat předchozí dvojkolejnost, položit základy nové politické moci a stát se jedinými orgány zastupitelskými a orgány veřejné správy ve všech jejich oborech (§ 1). Po linii státní správy byly podřízeny vládě. Proces vývoje státní správy po druhé světové válce vycházel ze zcela odlišné koncepce správní organizace než za první republiky. Upevnění budoucí organizace státní správy potvrdila s konečnou platností Ústava z 9.5.1948, která národní výbory chápala jako nositele a vykonavatele státní moci, kterým byl svěřen nejen výkon správy ve všech oborech, ale i 50


spoluúčast na fungování dalších činností státního aparátu a hospodářství. Hlavní zásady, které definitivně likvidovaly zemské zřízení byly zakotveny v z. č.280/1948 Sb., o krajském zřízení, na jehož základě přestaly existovat země Česká, Moravsko-slezská a Slovenská. Ustanovení o krajském zřízení zůstalo nedotčeno i po vydání z. č. 143/1949 Sb., z 11.5.1949, o změnách v organizaci veřejné správy a v působnosti jejich orgánů, který vládě přiznal, aby nařízením pro zjednodušení a zhospodárnění výkonu veřejné správy a omezení počtu jejich orgánů, úřadů, ústavů, podniků, fondů a zařízení mohla měnit a rušit působnost orgánů veřejné správy a rušit ty orgány veřejné správy, jejichž další trvání není z hlediska účelné organizace již odůvodněno. Dne 3.3.1954 byl s účinností od 17.5.1954 přijat pod č. 13/1954 Sb., zákon o národních výborech, který území Československé republiky rozdělil na správní jednotky – kraje, okresy, obce a za místní orgány státní moci označil národní výbory. V § 9, odst. 1 stanovil základní úkoly národních výborů a ve 2. odst. jim k zajištění povinností mimo jiné uložil spolupracovat s ústředními a jinými úřady, orgány, podniky, závody a organizacemi a pomáhat jim při plnění jejich úkolů. Na místní úrovni pak organizovat, řídit, plánovat a kontrolovat hospodářství. Nové územní členění státu bylo provedeno z. č. 36/1960 Sb., majícím za účel zejména zlidovění veřejné správy a redukce počtu krajů a okresů. Paragraf 16, odst. 1 umožňoval zvláštním opatřením místního národního výboru a občanů dotčených obcí z důležitých společenských zájmů, zej. pro další rozvoj zemědělské výroby a hospodářské a kulturní výstavby obcí, vytvořit, zrušit nebo sloučit obce nebo provést jinou změnu jejich území. Rozhodoval okresní národní výbor, příp. krajský národní výbor. Národní shromáždění ČSR se 25.5.1960 usneslo na z. č. 65/1960 Sb., o národních výborech, jehož oddíl 1 stanovil v § 7, že národní výbory spojují ve své činnosti plnění úkolů celostátních s uspokojováním zvláštních potřeb svého území, řídíce se zásadou nadřazenosti zájmu všeho lidu nad zájmy dílčími a místními. Podle § 8, odst. 3 měly národní výbory při plánování a zabezpečování rozvoje hospodářství řízeného přímo ministerstvy spolupracovat a dbát o soulad činnosti a rozvoje všech odvětví národního hospodářství na svém území, dbát o účinnou spolupráci podniků a organizací na svém území i o hospodárné využívání prostředků vynakládaných na socialistickou výstavbu. Příkladný výčet úkolů národních výborů obsahoval zej. § 9 a § 10 cit. zákona. Právní úprava institutu, pravomocí a působnosti národních výborů byla završena z.č. 69/1967 Sb.5, který s jedenácti změnami platil od 29.6.1967 do roku 1990. Ve srovnání s předchozími předpisy nejúplnější a nejšířeji formuloval úkoly národních výborů v oblasti kooperace a koordinace. V § 6 obecně vymezil spolupráci národních výborů s ostatními státními orgány daného územního obvodu. V§ 6 a), odst.1 zakotvil sdružování prostředků a činnosti. Národní výbory se mohly sdružovat na základě smlouvy s jinými národními výbory, státními, družstevními, společenskými a jinými socialistickými organizacemi k účinnějšímu a hospodárnějšímu plnění jejich společných úkolů; měly navrhovat a koordinovat sdružování prostředků a činnosti soc. organizací v případě účelnosti nebo celospolečenského zájmu. V otázkách samostatné působnosti rozhodovaly národní výbory zejména v otázkách životního prostředí, bydlení, služeb, kulturního a společenského života, tělovýchovy a sportu; při výkonu práv a povinností práv zakladatele státních podniků a řízení státních hospodářských organizací, hospodaření organizací jím založených, řízených nebo spravovaných a při sdružování prostředků a činností Konkrétní formy spolupráce na tomto úseku byly svěřeny do pravomoci plenárního zasedání NV, kterému bylo vyhrazeno také zakládat a zrušovat státní hospodářské organizace jakož i zřizovat a rušit rozpočtové a jiné organizace a zařízení (§ 39, odst.2, písm. f). 5

Tento zákon zrušil z. č. 143/1949 Sb., o změnách v organizaci veřejné správy a v působnosti jejich orgánů. 51


Zvláštní kategorii územních jednotek zavedl § 25 a), podle něhož místní národní výbor ve střediskové obci, mimo působnost dané tímto zákonem a zvláštními zákony, zej. mohl v vzhledem k rozsahu domovního majetku zřizovat a spravovat zařízení nebo k tomu účelu založit státní podnik a řídit své hospodářské organizace poskytující služby občanům. Okruh činností k plnění úkolů při řízení organizací nebo zařízení, které národní výbory obstarávaly, byl příkladmo vymezen v § 21 obecně, pro okresní a krajské národní výbory v § 27, odst. 5 a 28, odst. 5 (státní podniky, státní hospodářské organizace)6. Pravomoci plenárního zasedání vyhrazoval z. č. 69/1967 Sb. rovněž usnášení se o přenesení působnosti národního výboru na národní výbory nižších stupňů podle zvláštních předpisů (§ 39, odst.2, písm. n).

PRÁVNÍ ÚPRAVA PO ROCE 1989 Po listopadu 1989, který vnesl do společnosti principielní změny ve všech jeho sférách, došlo k jejich zásadní reflexi i v novém pojímání veřejné správy. Právní úprava veřejné správy devadesátých let ponechala územní členění státu, vycházejícímu z již zmíněného z.č. 36/1960 Sb., na kraje, okresy a obce. Po dílčí novele zahrnul zákon o územním členění státu č. 320/2002 Sb., do soustavy ještě vojenské újezdy. Sféru státní správy na středním stupni řízení upravoval z.č. 425/1990 Sb., zrušený z. č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, který vymezil jejich postavení jako správních úřadů vykonávajících státní správu ve správních obvodech nazývaných okresy. Z aspektu popisovaného nutno uvést ustanovení jeho § 3, který zapověděl okresním úřadům vstupovat do dobrovolných svazků obcí (podle z.č. 128/2000 Sb.) ani do jiných regionálních seskupení. V závěrečných ustanoveních byla platnost zákona vázána na poslední den kalendářního roku, v němž uplynou dvě léta od konání prvních voleb do zastupitelstev krajů (došlo k datu 31.12.2002). Po skončení existence okresních úřadů byly z.č. 320/2002 Sb., tzv. „změnový zákon“, převedeny kompetence při výkonu státní správy na orgány územní samosprávy a zřizovatelské funkce v mezích jejich působnosti na kraje a obce. Politicko právním odrazem pojetí obecního zřízení se stal zákon České národní rady ze 4.9.1990, o obcích č. 367/1990 Sb., který zrušil dosavadní soustavu národních výborů na místní úrovni a nahradil je novou koncepcí uspořádání, působnosti a pravomocí. Obce vymezil jako územní celky, které byly obcemi ke dni nabytí účinnosti zákona č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích (5.9.1990) a obce, které vzniknou po tomto datu. Právní rámec pojmu obec stanovil § 4, podle něhož obec jako právnická osoba vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z nich vyplývajících. Má vlastní majetek a finanční zdroje a hospodaří s nimi samostatně za podmínek stanovených zvláštním zákonem (z. ČNR č. 576/1990 Sb., rozpočtová pravidla). Majetek obce zahrnoval věci a majetková práva stanovená zvláštním zákonem s nimiž obec samostatně hospodaří. Obec byla oprávněna hospodařit také s majetkem jiných fyzických nebo právnických osob, a to na základě smlouvy (§ 18, odst. 1,2). Do samostatné působnosti obce zahrnoval oddíl první, hlavy druhé zákona, správu vlastních záležitostí při jejichž výkonu se řídí jen zákony a obecně závaznými práv. předpisy. Vedle hospodaření se svým majetkem umožňoval zákon zej., aby obce zakládaly a zřizovaly 6

Zákon s výjimkou ust. § 25, odst. 2 nemá samostatnou normu předpokládající spolupráci s tehdejšími jednotnými zemědělskými družstvy, ale z hlediska zaměření práce je zapotřebí dodat, že tento způsob byl v praxi velmi častý a vzhledem k omezeným finančním prostředkům, zej.na místní úrovni, velmi žádoucí a přínosný. 52


právnické osoby a zařízení a rozhodovaly o své účasti v obchodních společnostech a nadacích (§ 14, odst.1, písm. f, g)7 Rozhodování bylo vyhrazeno obecnímu zastupitelstvu. V rámci samostatné působnosti dle § 14, odst.1, písm.m), rozhodovaly obce o členství v dobrovolném svazku obcí a ve sdruženích obcí s mezinárodním prvkem. Oddíl druhý upravil dobrovolné svazky obcí a jiná seskupení obcí. Podle § 20a mohly obce vytvářet dobrovolné svazky obcí („svazky“). Předmět činnosti svazku byl omezen na pravomoci obce v oblasti školství, soc. péče, zdravotnictví (s výjimkou výkonu státní správy); správu, údržbu a provozování zařízení pro uspokojování potřeb občanů, byla-li vlastnictvím obce; čistotu obce, odvoz a nezávadnou likvidaci domovních odpadů, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod. K plnění těchto úkolů mohl svazek zakládat právnické osoby8. Majetek vč. finančních prostředků7 mohla obec převést na svazek pouze v rozsahu, který sloužil k vykonávání činností na svazek přenesených. Zákon o obcích ale neobsahoval žádné ustanovení umožňující převod majetku na svazek, který tak zůstával ve vlastnictví obce. Výjimku tvořilo pouze ustanovení § 14, odst.1, písm.r), kdy obec byla oprávněna při zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod převést na svazek svůj majetek, včetně finančních prostředků, v rozsahu sloužícímu k zabezpečení této činnosti. Postavení svazku, jejich vznik a zánik odkázal zákon o obcích zvláštní úpravě, a to občanskému zákoníku v ustanoveních v § 20f – 20j. Zájmová sdružení právnických osob („sdružení“) mohly právnické osoby, tzn. i obce vytvářet k ochraně svých zájmů či jiného účelu. K založení sdružení vyžaduje z.č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, písemnou zakladatelskou smlouvu, uzavřenou zakladateli nebo schválení o založení sdružení členskou schůzí. Zápis musí obsahovat seznam zakládajících členů s uvedením jména a bydliště (názvu, sídla) a jejich podpisy. Ke smlouvě musí být přiloženy stanovy určující název, sídlo a předmět činnosti, úpravu majetkových poměrů a vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, orgány sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení a vypořádání likvidačního zůstatku. Stanovy dále určují okruh osob oprávněných jednat jménem sdružení. Sdružení jako právnická osoba odpovídá za nesplnění povinností svým majetkem. Subjektivitu získává sdružení zápisem do registru sdružení příslušného podle jeho sídla9. Za jiná seskupení považoval zákon obce a svazky, které mohly spolupracovat s obcemi jiných států a být členy mezinárodních sdružení místních orgánů i členy právnických osob s mezinárodním prvkem10.

PLATNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA Uspořádání, kompetence a pravomoce územně samosprávných jednotek zakotvila nově přijatá Ústava České republiky ze dne 16.12.1992 pod č. 1/1993 Sb., s účinností od 1.1.1993, po změně provedené ústavním zák. č.347/1997 Sb., z 3.12.1997, o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, která v článku 8 zaručila samosprávu územních samosprávných celků. Podrobněji se územní samosprávě věnovala hlava sedmá. Článek 99 stanovil, že Česká 7

Obecní zastupitelstvo rozhodovalo o peněžitých i nepeněžitých vkladech do obchodních společností a svazků (§ 36a,odst.1) 8 Z.č. 367/1990 Sb. vyloučil v § 20a, odst.4)sdružování obcí podle z.č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů 9 Právní způsobilosti sdružení nabývala zápisem do registru sdružení vedeného u příslušného okresního úřadu dle sídla (z.č.425/1990 Sb.,o okresních úřadech). Podle nové právní úpravy jsou to registry sdružení u příslušných krajských úřadů 10 Podrobnosti stanovil z.č.116/1985 Sb., o podmínkách činností organizací s mezinárodním prvkem v ČSSR, ve znění § 29, z.č. 157/1989 Sb. 53


republika se člení na obce jako základní územní samosprávné celky a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky, přičemž tyto byly v čl.100 definovány jako územní společenstva občanů, mající právo na samosprávu; obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku, který lze vytvořit nebo zrušit jen ústavním zákonem. Článek 101, odst.3, charakterizuje územní samosprávné celky jako veřejnoprávní korporace, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Odstavec 4 omezil státní zásahy do činnosti těchto celků jen na případy, kdy to vyžaduje ochrana zákona a pouze způsobem zákonem stanoveným. K obecným předpisům o hospodaření samosprávných územních jednotek náleží z.č. 250/2000 Sb., z 7.7.2000, ve znění pozdějších změn, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, který s účinností od 1.1.2001 upravuje tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtů územních samosprávných celků, jimiž jsou obce a kraje; stanoví pravidla hospodaření s jejich finančními prostředky, sankce za porušení rozpočtové kázně a rovněž zřizování či zakládání právnických osob těchto subjektů. Do působnosti zákona patří také hospodaření dobrovolných svazků obcí a obdobně se ustanovení zákona vztahují i na statutární města. Základním nástrojem finančního hospodaření územních samosprávných celků a svazků obcí je schválený roční rozpočet (případně rozpočtový výhled), jehož provádění podléhá pravidelné, systematické a úplné kontrole11. Jedná se o finanční plán sestavovaný na kalendářní rok. Obsah rozpočtu tvoří příjmy, výdaje, ostatní peněžní operace12, vč. tvorby a použití peněžních fondů. Ze sledovaného hlediska náleží do příjmové stránky rozpočtu příjmy z vlastní hospodářské činnosti a z hospodářské činnosti právnických osob zřízených samosprávným subjektem. Obdobně lze do výdajové položky zahrnout výdaje na vlastní činnost samosprávných orgánů, zej. spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj; závazky vyplývající z uzavřených smluvních vztahů v jejich hospodaření a ze smluvních vztahů vlastních organizací; závazky přijaté v rámci spolupráce s jinými územními celky a dalšími subjekty, vč. příspěvků na společnou činnost. Údaje o ročním hospodaření územního samosprávného celku a svazku obcí se zpracovávají po skončení kalendářního roku do závěrečného účtu13, který musí být přezkoumán14. Za účelem plnění svěřených úkolů, především k hospodářskému využívání vlastního majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností mohou obce zřizovat zákonem vymezené druhy organizací bez i s právní subjektivitou15. Z hlediska vhodnosti při jednodušších formách činnosti může rozhodnutím zastupitelstva obce dojít ke vzniku jeho organizační složky, jejíž hospodaření je součástí rozpočtu zřizovatele. O vzniku organizační složky vydává zřizovatel zřizovací listinu, která má zákonem předepsané náležitosti a vymezuje i dobu jejího trvání. Pro činnosti mající většinou neziskový ráz, ale vzhledem ke své složitosti vyžadující samostatnou právní subjektivitu, může samosprávný celek zřídit příspěvkovou organizaci a ve zřizovací listině vymezit základní náležitosti (strukturu, orgány, majetek). Příspěvková organizace podléhá zápisu do obchodního rejstříku. Dalším organizačním druhem je založení obchodní společnosti, a to jako akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným; právní úprava je obsažena v z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 11

Z.č. 320/2001 Sb., „zákon o finanční kontrole“ Mimo rozpočet se realizují operace týkající se cizích a sdružených prostředků a z vlastní podnikatelské činnosti 13 Sestavování rozpočtu a závěrečného účtu a hospodaření s prostředky tohoto rozpočtu se podle § 22, z.č. 129/2000 Sb., a ust. §44, z.č. 128/2000 Sb.,řídí nyní zák. č. 250/2000 Sb. 14 Ustanovení § 42 z.č. 128/2000 Sb., § 20 z.č. 129/2000 Sb. 15 Pro výkon samostatné působnosti kraje platí ust. § 14,odst.3, z.č. 129/2000 Sb., pro obce ust. § 35a,odst. 1, z.č. 128/2000 Sb. 12

54


V praxi kritizovaným typem je obecně prospěšná společnost jako nezisková organizace zřízená především za účelem rozvoje samofinancování tohoto sektoru. Jde o právnickou osobu, která může provozovat i vedlejší činnost za účelem výdělečné aktivity. Legislativně je upravena v zákoně č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Obec, příp. město se může stát jedním ze zakladatelů uvedených v zakladatelské smlouvě; zapisuje se u rejstříkového soudu. Na úseku samosprávy umožňuje § 23, odst. 2, cit. zák. spolupráci územních samosprávných celků s jinými osobami formou účasti, a to především v obchodních společnostech nebo obecně prospěšných společnostech, na jejichž činnosti se podílí majetkem a finančními prostředky. Teorie a literatura člení druhy a formy spolupráce samosprávných územních celků z různých hledisek (účelovost, časovost atd.). Motivací územních samosprávných jednotek pro sdružování bývají důvody, příp. kombinace důvodů ekonomických (spočívajících v úspoře provozních prostředků, pořízení společné investice, získání prostředků z veřejných výdajových programů), geografických (společné rozhodování samosprávných jednotek o zajištění komunikačních spojů, ochrany přírody, rozvoj regionu) a společenských (integrace zájmových činností). V praxi bývá pojmové označení rovněž nejednotné; hovoří se ve smyslu spolupráce o mirkroregionech, svazech, sdruženích apod., přičemž zásadní hledisko rozlišení spočívá v identifikaci konkrétní formy spolupráce, vyplývající ze smlouvy, příp. stanov. Přehled takových subjektů v Jihočeském kraji se předkládá v příloze. Úspěšnost spolupráce územních samosprávných jednotek předpokládá vzájemnost a oboustrannost aktivit krajských orgánů veřejné správy (především samosprávy) navzájem a obcí jak vyplývá z § 13, odst.1, písm.d), § 14, odst.1, z.č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Ten stanoví podmínky pro poskytování podpory regionálnímu rozvoji s cílem vyváženého rozvoje státu nebo územního obvodu kraje; s tím související působnost správních úřadů krajů a obcí a vytváří podmínky pro koordinaci a realizaci hospodářské a sociální soudržnosti. Pod pojmem region rozumí územní celek vymezený pomocí administrativních hranic krajů, okresů, správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem, správních obvodů obcí s rozšířenou působností obcí nebo sdružení obcí jehož rozvoj je podporován zákonem. Příjemci finanční podpory z veřejných výdajových programů na podporu regionálního rozvoje mohou být kraje, sdružení obcí nebo obce a jimi založené právnické osoby, podnikatelé, nestátní neziskové organizace a další právnické osoby. Pro účely této práce je zachováno hledisko rozlišování druhů a forem spolupráce v souladu s platnou právní úpravou. Obecné ustanovení ústavního zákona o krajích, jako vyšších územně samosprávných celků, nalezl konkrétní vyjádření v z.č. 129/2000 Sb., z 12.4.2000 (krajské zřízení), ve znění pozdějších změn. Definice kraje a jeho postavení je obsahově shodné jako tomu je v citované části čl. 101 Ústavy. Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území, je samostatně spravován zastupitelstvem a dalšími orgány kraje, hospodaří na základě sestaveného rozpočtu16. Vedle výkonu samostatné působnosti realizuje při ochraně veřejného zájmu také přenesenou působnost ve věcech stanovených zákonem (§ 2, odst.3, § 29, odst. 1). Přenesená působnost je vymezena tak, že pokud zvláštní zákon nestanoví, že jde o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnosti patřící do samostatné působnosti krajů.

16

Z.č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů 55


Do samostatné působnosti kraje zařazuje zákon mimo jiné spolupráci s obcemi, avšak nesmí přitom zasahovat do jejich samostatné působnosti (§ 14, odst.4). Podrobněji se spoluprací krajů zabývá ust. § 24, umožňující jim spolupracovat s ostatními kraji a s obcemi. Spolupráce mezi kraji se může uskutečňovat zej. na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu nebo zakládáním právnických osob podle obchodního zákoníku, a to dvěma nebo více kraji. K platnosti smlouvy je nutná písemná forma, schválená příslušnými zastupitelstvy, jejichž náležitosti stanoví § 24, odst.5. Na spolupráci krajů s jinými kraji a obcemi nelze použít ust. obč. zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení, pokud zákonem není stanoveno jinak. Zákon vylučuje členství kraje v občanském sdružení ve smyslu z.č. 83/1990 Sb. i ve svazku obcí podle z.č. 128/2000 Sb., o obcích. V § 27 pamatuje zákon na možnost spolupráce mezi kraji a právnickými a fyzickými osobami v občansko právních vztazích při aplikaci ust. obč. zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a smlouvě o sdružení. Spolupráce s územními samosprávnými celky jiných států je zohledněna v § 28, který umožňuje krajům být členem jejich mezinárodních sdružení; mohou uzavírat s územními samosprávnými subjekty jiných států smlouvy o vzájemné spolupráci, jejíž obsah patří do samostatné působnosti. Smlouva musí mít předepsané náležitosti a písemnou formu, pod sankcí neplatnosti. Právnická osoba může však vzniknout jen připouští-li to mezinárodní smlouva, kterou je stát vázán. Účinnost smlouvy o spolupráci nebo vzniku právnické osoby či členství v již existující právnické osobě je vázána na souhlas ministerstva vnitra po předchozím projednání s ministerstvem zahraničních věcí. V současnosti je základním právním instrumentem na úrovni obecního zřízení z.č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších změn. Obec je pojata jako základní územní samosprávné společenství občanů tvořící celek, vymezený hranicí území obce. Je právnickou osobou, veřejnoprávní korporací s vlastním majetkem, vystupující v právních vztazích svým jménem a nesoucí odpovědnost z nich vyplývajících. Své záležitosti spravuje samostatně, v rozsahu tzv. „samostatné působnosti“ přičemž zásahy ze strany státu a orgánů kraje jsou připuštěny jen k ochraně a způsobem stanoveným zákonem. Zákon o obcích taxativně vymezuje v § 8 přenesenou působnost obce ve věcech stanovených zvláštními zákony, které jsou v základním rozsahu svěřeném obci vykonávány jejími orgány k tomu určenými. V takovém případě je území obce správním obvodem nebo v rozsahu pověřeného obecního úřadu či v rozsahu obecního úřadu s rozšířenou působností je vymezen správní obvod. Pro splnění náročnějších cílů v samostatné působnosti mnohdy nepostačuje neformální spolupráce, ale je nutno část pravomocí přenést pro uskutečnění zájmů přesahujících možnosti jediné obce na formu regulovanou. Spoluprací se zákon o obcích zabývá v ust. § 46-§ 55. Umožňuje při výkonu samostatné působnosti uskutečňovat ji na několika úrovních a různými formami17. Na základě smlouvy uzavřené mezi dvěma nebo více obcemi ke splnění konkrétního úkolu na dobu určitou či neurčitou, a to bez vzniku nové právnické osoby. Volba této formy sdružování je vhodná v případech jednorázové investiční akce (plynofikace, čistírna odpadních vod) nebo je používána tam, kde spolupráce teprve začíná. Smlouva musí být předem schválena zastupitelstvy obcí a mít písemnou formu, jinak je neplatná. Náležitostmi smlouvy je označení účastníků, jejich práva a povinnosti, způsob odstoupení 17

Ust.§ 47 vylučuje sdružování obcí dle předpisů o sdružování občanů a na jejich spolupráci není možno použít ani ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení. 56


a vypořádání části majetku účastníků; vymezení jejího předmětu a rozsahu; je-li předmětem smlouvy stavba, způsob využití po dokončení. Majetek získaný výkonem společné činnosti obcí se stává jejich spoluvlastnictvím, přičemž nestanoví-li smlouva něco jiného, má se za to, že podíly jsou stejné. Formou dlouhodobé a širší spolupráce18 je svazek obcí za účelem ochrany a prosazování společných zájmů. Obce mohou svazky obcí vytvářet, jakož i do již vytvořených vstupovat. Předmětem spolupráce svazku obcí mohou být činnosti na úsecích sociální péče, zdravotnictví, školství, ochrany životního prostředí, komunální infrastruktury, dopravní obslužnosti, správy majetku obcí (provoz lomů, bytový fond) a dalších. Povinnou přílohou smlouvy o vytvoření svazku jsou stanovy, které musí obsahovat název a sídlo členů, název a sídlo svazku a předmět jeho činnosti; orgány, způsob ustavování, jejich působnost a způsob rozhodování; majetek členských vkladů, zdroje příjmů; práva a povinnosti členů; způsob rozdělení zisku a podíl členů na úhradě ztráty; podmínky přistoupení ke svazku a vystoupení z něj, vč. vypořádání majetkového podílu; obsah a rozsah kontroly obcemi nad svazkem obcí. Svazek obcí je právnickou osobou. O právní způsobilosti svazku, jeho registraci, zrušení a zániku platí ustanovení § 20i a § 20j, obč. zákoníku. Svazek hospodaří19 s majetkem, který ze svého vlastnictví do měj vložily jeho členské obce a s majetkem, který získal svou vlastní činností v souladu se stanovami. Majetek vložený do svazku zůstává ve vlastnictví obce. Orgány svazku s ním mohou nakládat jen v souladu s majetkovými právy, které na ně členská obec přenesla podle stanov. Majetková práva k vlastnímu majetku obcí, která jsou vyhrazena obecnímu zastupitelstvu20 nelze převést na orgány svazku obcí. Hospodaření svazku za uplynulý kalendářní rok podléhá přezkoumání auditorem; náklady hradí svazek z vlastního rozpočtu. Různorodá a rozmanitá forma součinnosti může podle § 54 vznikat při spolupráci mezi obcemi a právnickými a fyzickými osobami v občanskoprávních vztazích, tedy za použití obč. zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení. Sdružení je podle § 20i, obč. zák. právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění svých závazků. Právní způsobilosti nabývá zápisem do registru sdružení vedeného u krajského úřadu. K návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva nebo zápis o ustavující členské schůzi se stanovami. Sdružení zaniká výmazem z registrace, přičemž § 20j téhož zákona vyžaduje před výmazem likvidaci, jestliže jmění nepřechází na právního nástupce. Na základě smlouvy o sdružení právnických osob podle o.z. vzniká sdružení, které nemá právní subjektivitu ani způsobilost zavazovat se. Jedná se pouze o zákonem vymezený smluvní vztah mezi smluvními stranami, který se ani neregistruje. Zakládání právnických osob dvěma nebo více obcemi podle obchodního zákoníku bylo zmíněno výše, v části týkající se organizací územních samosprávných celků dle z.č. 250/2000 Sb. Spolupráci obcí s obcemi jiných států a jejich členství v mezinárodních sdruženích místních orgánů umožňuje ust. § 55, cit. zákona. Obce mohou uzavírat s obcemi jiných států smlouvy o vzájemné spolupráci, přičemž obdobné smlouvy mohou uzavírat i svazky obcí se svazky obcí jiných států. Pro smlouvy je předepsaná písemná forma a předchozí schválení zastupitelstvem obce, pod sankcí neplatnosti. Předepsanými náležitostmi smlouvy jsou názvy a sídla účastníků, předmět spolupráce a způsob jejího financování, orgány a způsob jejich ustavování a doba trvání smlouvy. Pro spolupráci svazku obcí zákon požaduje aby předmětem smlouvy byla jen činnost, která je předmětem činnosti 18

Často je tato forma podmínkou při žádostech o podporu dotačních programů. Podle § 39, z.č. 250/2000 Sb., hospodaří svazek obcí podle svého rozpočtu jehož obsahem jsou příjmy a výdaje vyplývající z činnosti dle stanov. Závěrečný účet po kontrolu auditem je předkládán zastupitelstvům členských obcí. 20 Ust. § 85, z.č. 128/2000 Sb. 19

57


svazku. Vznik právnické osoby na základě smlouvy o spolupráci je vázán na další podmínky, tj. vázanost České republiky schválenou mezinárodní smlouvou, resp. členství v jichž existující právnické osobě a podléhá souhlasu Ministerstva vnitra ČR po projednání s MZV ČR. Různorodost možností spolupráce územních samosprávných celků se samosprávnými subjekty zahraničními je natolik obsáhlá, že vyžaduje bližší a podrobnější rozbor jdoucí nad vytyčený rámec. Přesto je ale nutné alespoň poznamenat, že „mezinárodní“ spolupráce územních samosprávných jednotek se neomezuje jen na formu dosud v praxi nejčastější – přeshraniční, mikroregionální, ale na významu nabývá i v širokém měřítku při integraci České republiky do Evropské unie.

SHRNUTÍ Z podaného obsahu příspěvku lze snad učinit přesvědčivý závěr o prospěšnosti a účelnosti sdružování samosprávných jednotek. Bez snahy o hodnocení dobových politických cílů a efektivnosti právních záměrů, zákonitě podmíněných společenským a státním zřízením, úrovní hospodářství v jednotlivých etapách vývoje právních forem institutu spolupráce je možno konstatovat, že typy a druhy se postupem doby vyvíjely a upřesňovaly. Aktuální právní úprava nabízí v současnosti dostatek prostoru pro realizaci spolupráce uvnitř i vně státu a skýtá značný a stále vzrůstající význam v evropských integračních procesech.

Literatura [1] KOUBEK, V. (1926): Obecní zřízení zemí republiky Československé se všemi zákony k tomu vztahujícími a s příslušnou judikaturou až do doby nejnovější. Nakladatelství Československého Kompasu, Praha. [2] KRBOVÁ, J. (2003): Spolupráce obcí a čerpání veřejných výdajových programů. Sborník příspěvků z 5. mezinárodní konference Veřejná ekonomika a správa 2003, konané ve dnech 15.-18.9.2003, Ostrava. [3] MATES, P. - WOKOUN, R. (1991): Malá encyklopedie regionalistiky a veřejné správy. PROSPEKTRUM. [4] MATES, P. - MATULA, M. (1999): Kapitoly z historie veřejné správy 1848-89. VŠE Praha. [5] PEKOVÁ, J. - PILNÝ, J. – JETMAR, M. (2005):Veřejná správa a finance veřejného sektoru. ASPI. [6] POMAHAČ, R. - VIDLÁKOVÁ, O. (2002):Veřejná správa. C.H.Beck. [7] SAMČÍK, P. a kol. (2002): Příručka pro starostu – Váš osobní rádce. VERLAG DASHÖFER, 2000-2002. [8] ŠIŠKOVÁ, N. - TÝČ, V. (1997): Sbližování českého práva s právem Rvropské unie – dokument ES. Linde Praha. [9] VIDLÁKOVÁ, O. (2000): Reformy veřejné správy. Univerzita Pardubice. [10] BOUŠKA, P. - RYŠAVÝ, I. (2002): Úloha regionálních rozvojových agentur. Obec a finance č. 4/2002. [11] FRUMANOVÁ, K. (2002): Formy spolupráce obcí podle zákona o obcích – část I. a II. Veřejná správa č. 38 a 39/2002. [12] HAMPLOVÁ, J. (2003): Novela zákona o obcích přináší zásadní změny. Moderní obec č.1/2003. [13] KLABAN, V. (1998a): Etické problémy doprovázející činnost organizací založených obcemi. Public administration 1998 – sborník příspěvků z mezinárodní konference, Lázně Bohdaneč 12. – 12.10.1998, Univerzita Pardubice. [14] KLABAN, V. (1998b): Zřizování a zakládání společností obcemi a spoluúčast obcí na činnosti cizích subjektů. Public administration 1998 – sborník příspěvků z mezinárodní konference ) Lázně Bohdaneč 12. – 12.10.1998, Univerzita Pardubice. [15] REKTOŘÍK, J. - ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. (1999): Strategie rozvoje měst, obcí, regionů a jejich organizací. Masarykova univerzita Brno. [16] SAMKOVÁ, P. (2003): Zkušenosti českých regionálních aktérů s finanční pomocí Evropské unie. Veřejná správa č. 9/2003, příloha.

58

Euroregiony, státní správa a samospráva [17] VLASÁK, O. (2001): Z vystoupení předsedy SMO na VII. Sněmu Svazu měst a obcí ČR. Obec a finance č. 3/2001. [18] Možnosti spolupráce obcí při zřizování škol a školských zařízení. Veřejná správa č.7/2003-03-20. [19] Právní předpisy použité v textu.

Tento příspěvek vznikl v rámci řešení grantu finančně podpořeného AV ČR číslo A 7118301

Adresy autorů: Ing. Jana Krbová, Fakulta managementu VŠE Praha v Jindřichově Hradci, Jarošovská 1117/II, 377 0 1 Jindřichův Hradce, [email protected] JUDr. Vladimír Krb, Vajgar 698, Jindřichův Hradec

59


EUROREGIONY V ČR A JEJICH ROLE V PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCI Jana NOVOTNÁ-GALUSZKOVÁ Euroregion Silesia-CZ Abstract Euroregions in the Czech Republic and Their Role in the Cross-border Co-operation In the early 90´s, the term „Euroregion“ was almost unknown, there did not exist any cross-border co-operation. At present, Euroregions cover the whole borderland of the Czech Republic and play an important role. The main task of the Euroregions in the Czech Republic is to reduce the negative influence of the border, ensure the harmonious development of the territory on both sides of the border and enable its integration into the European Union. Euroregions in the Czech Republic have strengthened their position and become competent partners of public administration of all levels in realizing cross-border co-operation. Euroregions participate in preparation and implementation of the EU cross-border programmes, such as the former Phare CBC, nowadays INTERREG IIIA and future programmes within the Objective 3 in 2007 - 2013. key words: euroregion, cross-border cooperation, EU cross-border programmes

EUROREGIONY – MOSTY PŘES HRANICE Ještě na počátku 90. let minulého století byly pojmy „euroregion“ a „přeshraniční spolupráce“ pro většinu z nás pojmy neznámé, bezobsažné, nezajímavé. Neprodyšně uzavřená státní hranice naší země neumožňovala téměř žádné přeshraniční kontakty, neznali jsme místa a sousedy na druhé straně. Hranice vzniklé v průběhu posledních třech století a ještě zesílené po druhé světové válce tak postavily neprůchodné bariéry mezi regiony, které historicky patřily k sobě, a vtiskly jim postavení periferních, pro život ne příliš atraktivních oblastí. Touha obyvatel příhraničí po životě stejně kvalitním jako ve vnitrozemí vedla po roce 1989 obce k hledání nových možností přeshraniční spolupráce a společného řešení specifických problémů hraničních regionů. Po vzoru západní Evropy začala vznikat regionální sdružení, která navazovala spolupráci s obdobnými sdruženími na druhé straně hranice. Tak i u nás začaly vznikat první „euroregiony“, které jako mosty spojily sousední země a staly se hnací silou přeshraniční spolupráce. V současné době je celé příhraniční území našeho státu pokryto třinácti euroregiony. Velikost, počet obyvatel, struktura členské základny i vlastních orgánů jednotlivých euroregionů je různá, avšak jejich hlavní úkol je stejný: podporovat a realizovat přeshraniční spolupráci s cílem potlačit negativní vliv existence státní hranice, zajistit rovnoměrný rozvoj příhraničního území a umožnit tak plynulou integraci tohoto území v rámci Evropské unie. V posledních letech si euroregiony na území ČR upevnily své postavení a staly se tak plnohodnotným partnerem subjektů veřejné správy na všech úrovních při zajištění rozvoje příhraničních oblastí.

SPOLUPRÁCE EUROREGIONŮ Euroregiony v ČR postupně navázaly spolupráci s ostatními euroregiony v rámci Asociace evropských hraničních regionů, která dnes reprezentuje více než 170 hraničních regionů po celé Evropě. V roce 2004 se některé euroregiony připojily k iniciativě založit 60


Konzultativní radu euroregionů visegrádských zemí. K slavnostnímu podpisu zakládací listiny došlo v květnu 2004 maďarském Esztergomu. Významní hosté, kteří se podpisového aktu zúčastnili, se o spolupráci visegrádských zemí vyjádřili jako o „ochranné známce“, která by v budoucnu měla v oblasti přeshraniční spolupráce dosáhnout určité kvality a uznání. Z potřeby vzájemné spolupráce také v rámci České republiky byla založena Asociace euroregionů ČR. Z této asociace, která vznikla z iniciativy euroregionů v česko-německém pohraničí, se však dosud nepodařilo vytvořit společnou platformu všech euroregionů na území naší republiky. Euroregiony v česko-polském příhraničí úzce spolupracují v rámci Česko-polské mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci. Tato komise byla ustavena na základě dohody uzavřené mezi vládami obou zemí v září 1994 a jejím úkolem je stanovení směrů a forem přeshraniční spolupráce, zkoumání problémů, které tuto spolupráci ztěžují, a zpracovávání určitých doporučení vedoucích k odstranění těchto problémů. V rámci komise pracuje dvanáct pracovních skupin a podskupin zaměřených na jednotlivé oblasti činnosti. Mezi nejvýznamnější patří pracovní skupina pro dopravu a překračování hranic, pracovní skupina rozvoje regionu pohraničí, pro hospodářství a obchod a podskupina pro euroregiony. Ve všech těchto skupinách mají euroregiony své zastoupení. Na jubilejním X. zasedání, které se uskutečnilo v loňském roce v Opavě, mezivládní komise ve svém závěrečném protokolu mj. s uspokojením konstatovala velmi dobrou spolupráci euroregionů při realizaci programů EU zaměřených na podporu přeshraniční spolupráce a doporučila aktivní zapojení zástupců euroregionů do práce všech pracovních skupin komise. Toto doporučení mezivládní komise je nepochybným důkazem pevného postavení a rostoucího významu euroregionů v českopolském pohraničí.

EUROREGIONY V PROGRAMECH PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE Dalším důkazem pevného postavení euroregionů je oficiální zapojení do procesu přípravy a implementace programů EU zaměřených na podporu přeshraniční spolupráce. V loňském roce byl vstupem České republiky do EU ukončen program Phare CBC. V rámci česko-polského programu měly euroregiony své zastoupení v Programové komisi a Společném kooperačním výboru, který doporučoval Evropské komisi ke schválení velké investiční přeshraniční projekty. Euroregiony pak přímo administrovaly fond určený k financování menších neinvestičních projektů – tzv. Společný fond malých projektů. Ukončený program Phare CBC byl nyní nahrazen novými programy v rámci Iniciativy INTERREG IIIA a úloha euroregionů v rámci těchto nových programů je ještě větší. Euroregiony byly od samého počátku u přípravy těchto programů. Nyní jsou již programy na jednotlivých hranicích zahájeny a zástupci euroregionů se jako členové Monitorovacích výborů podílejí na jejich kontrole. Jako členové Řídících výborů se pak podílejí na schvalování velkých přeshraničních projektů. A stejně jako v programu Phare CBC i nyní mají euroregiony na starosti speciální fondy, z kterých lze financovat menší neinvestiční projekty. Tyto fondy, které se v jednotlivých programech mohou nazývat různě – Dispoziční fondy, Fondy malých projektů nebo Fondy mikroprojektů, mají euroregiony na starosti od jejich samotné přípravy až po jejich ukončení v roce 2008. Euroregiony tak plní funkci tzv. Správců fondu, kteří nesou odpovědnost za celkovou implementaci fondu, a v mnoha případech také funkci tzv. Administrátora fondu, který zajišťuje jeho každodenní implementaci. Jaké konkrétní úkoly musí Správce a Administrátor plnit pro zajištění řádné implementace fondu :

61


nejprve je nutné zpracovat příslušnou dokumentaci fondu pro dané území, které má Správce a Administrátor na starosti (např. Směrnici pro žadatele, pravidla pro hodnocení žádostí apod.) ve spolupráci se subjekty veřejné správy a neziskovými organizacemi po obou stranách hranice jsou pak ustaveny Euroregionální řídící výbory, které schvalují nebo zamítají žádosti o grant žadatelům je nutné průběžně poskytovat informace a také pomoc při přípravě žádostí žádosti jsou pak registrovány, hodnoceny a nakonec schvalovány Euroregionálním řídícím výborem schválené projekty jsou průběžně monitorovány a po ukončení hodnoceny pokud je projekt v pořádku, Správce žádá platební agenturu o platbu a tu pak zasílá žadateli. Decentralizovaná implementace částí přeshraničních programů EU na úrovni euroregionů přispívá k posílení zájmu o spolupráci s přeshraničním partnerem, zvyšuje kvalitu projektových žádostí i samotných projektů a v neposlední řadě poskytuje cenné zkušenosti samotným euroregionům. V současné době již euroregiony samozřejmě zajímá, jakým způsobem budou realizovány programy přeshraniční spolupráce v rámci Cíle 3 „Evropská územní spolupráce“ a jaká bude jejich role. Pro přípravu operačního programu česko-polské přeshraniční spolupráce pro období 2007 – 2013 byla v září t.r. ustavena pracovní skupina, v níž euroregiony mají také své zastoupení.

EUROREGIONY V PŘESHRANIČNÍCH PROJEKTECH Kromě přípravy a implementace přeshraničních programů se euroregiony často podílejí i na konkrétních přeshraničních projektech. Jako příklad lze uvést projekt Euroregionu Silesia s názvem „Border Crossing v Euroregionu Silesia“, jehož výstupem by měla být modelová studie překračování hranice v západní části Moravskoslezského kraje po vstupu České a Polské republiky do Evropské unie a následně do tzv. Schengenského prostoru. Zpracovaný model by měl představit nejvhodnější a nejpřirozenější místa pro překračování státní hranice bez ohledu na stávající stav, včetně prognóz intenzit dopravních proudů a přepravních vztahů. V současné době je již zpracována první etapa studie, která zmapovala historii i současný stav překračování hranice v této oblasti, požadavky obcí a měst z obou stran hranice, fyzickou inventuru stávající dopravní infrastruktury včetně fotodokumentace a mapových podkladů a prognózu rozvoje území euroregionu v oblasti podnikatelských aktivit, cestovního ruchu, kultury apod. Druhá etapa studie, která bude dokončena v tomto roce, již bude obsahovat uvedení dopravních proudů, modely budoucí dopravy a využití stávajících i nově navrhovaných míst překračování hranice. Pro potřeby příhraničních obcí a měst tak studie poskytne informace o potřebném rozsahu propojení dopravní infrastruktury obou států v souvislosti s budoucím volným pohybem osob včetně návrhů technických opatření a nákladů na jejich realizaci.

ROLE EUROREGIONŮ Projekt „Border Crossing“ je příkladem úzké spolupráce obcí a měst po obou stranách hranice a je jedním z konkrétních, „hmatatelných“ výstupů činnosti euroregionu. Bohužel, pocit příslušnosti obce či města k euroregionu, vůle být členem této přeshraniční struktury a podílet se na její činnosti je někdy vytvářena pouze na základě těchto konkrétních přínosů pro danou obec či město. Přestože všechny euroregiony mají své stálé sekretariáty (což je jedním ze základních atributů euroregionu), není v jejich silách nabídnout každému z veřejných 62


subjektů na svém území konkrétní výstup své činnosti. Euroregiony by měly představovat širší platformu pro „horizontální“ - národní spolupráci obcí a měst daného příhraničního území a „vertikální“ – přeshraniční spolupráci těchto subjektů po obou stranách hranice a měly by se zabývat především záležitostmi přesahujícími rámec jednotlivých obcí, měst či mikroregionů. adresa autora: Ing. Jana Novotná Galuszková Euroregion Silesia-CZ, Horní nám. 69, 746 26 Opava e-mail: [email protected]

63


VÝZNAM PŘÍHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE V RÁMCI EUROREGIONŮ V KONTEXTU REGIONÁLNÍ A STRUKTURÁLNÍ POLITIKY Jitka PEKOVÁ VŠE, Fakulta národohospodářská Abstract: The Importance of Cross - Border Co-operation in Euroregions and in the Regional and Structural Policy This paper is focused on selected issues of co-operation implementing the EU regional policy. Cross-border co-operation is an important tool supporting the economic development of the cross-border regions. The INTERREG III programme plays a very important role in this respect providing necessary financial funding; its activities are financed by the EU budget and by special funds. The euroregions contribute to the regional economic development in the Czech Republic and in other Member States of the EU. The decomposition of financial sources and their allocation is presented in the second part of this paper. key words: Cross-border co-operation, INTERREG, euroregion, Association of European Border Regions, euroregion´s budget

POSTAVENÍ A AKTIVITY EUROREGIONŮ Regionální a strukturální politika v EU v posledních letech zaměřuje pozornost na prosazení priorit1, které se soustřeďují na kohezi (soudržnost, tzn. hospodářskou i sociální), konvergenci (sbližování), a tedy i podporu ekonomického růstu a tvorby pracovních míst v nejméně rozvinutých členských zemích a hospodářsky slabých regionech soudržnosti, zároveň však i na zvyšování konkurenceschopnosti jak celé EU, tak i zvýšení konkurenceschopnosti regionů. Už v 90. letech EU využívala ke splnění cílů spojených se zvýšením ekonomického potenciálu ekonomicky problémových regionů, kterými jsou velmi často i příhraniční regiony, různé mnohonárodní programy a iniciativy. Evropská komise navrhuje a řídí iniciativy zaměřené na podporu mezinárodní spolupráce, a to i na podporu přeshraniční spolupráce (Cross-Border Co-operation). Během uplynulých 15ti let šlo o Iniciativu INTERREG I zahájenou v roce 1990, navazující INTERREG II v letech 1994 – 1999 a od roku 2000 pokračující INTERREG III. Tyto iniciativy představují nejrozsáhlejší programy podpory rozvoje pozemních a námořních regionů členských zemí EU. Iniciativy INTERREG směřovaly a nadále směřují k podpoře rozvoje regionů a tím i k podpoře jejich konkurence schopnosti. Na podporu rozvoje přeshraničních regionů směřovala vedle Iniciativy INTERREG I zejména Iniciativa INTERREG IIA a v posledních letech INTERREG IIIA na období let 2000 - 2006. Iniciativa (jednotlivé sekce) se zaměřuje na přeshraniční spolupráci s cílem podporovat integrovaný regionální rozvoj příhraničních regionů. Tyto programy byly už v minulosti koordinovány s programy PHARE, TACIS a MEDA. INTERREG IIIA se zaměřuje v příhraničních regionech zejména na: podporu rozvoje městských, venkovských a pobřežních oblastí, zlepšení podnikatelského prostředí, 1

Návrh na změny politiky ekonomické a sociální soudržnosti pro období 2007 – 2013 obsažený v závěrech Třetí zprávy o soudržnosti z r. 2004. 64


rozvoj malých a středních podniků, podporu cestovního ruchu, využití lidských zdrojů, podporu zvýšení zaměstnanosti, vzdělání, komunikaci a kulturní sbližování obyvatel, podporu zdraví, sociální integraci, právní ochranu, ochranu životního prostředí, podporu dopravní infrastruktury a další oblasti. Iniciativa INTERREG je financována jednak ze zdrojů Evropského fondu regionálního rozvoje – na současné období 2000 – 2006 je vyčleněno plánovaných 4 875 mil. EURO (v rámci alokace finančních prostředků na iniciativu INTERREG IIIA musí plynout 50 % - 80 % na přeshraniční spolupráci), jednak z finančních zdrojů zúčastněných členských zemí (tzn. především z výdajů rozpočtové soustavy daného státu, tzn. ze státního rozpočtu, zejména však z rozpočtů územní samosprávy). Přitom finanční příspěvek (dotace) z Evropského fondu regionálního rozvoje může dosáhnout pouze 50 % do výše celkových nákladů s tím, že v regionech zahrnutých do Cíle 12 až do výše 75 % celkových nákladů. Na použití finančních prostředků ze strukturálních fondů se vztahují obecné zásady, tzn. jsou poskytovány účelově na předem schválené programy a projekty a podle stanovených kritérií. Země s ekonomicky problémovými regiony, včetně ČR, musí hledat způsoby, jak zajistit finanční prostředky na spolufinancování rozvojových projektů a programů. Význam však má i samotná příprava rozvojových projektů a jejich užitečnost pro rozvoj příhraničního regionu. Rozvojové projekty musí v zásadě zapadat do schválených rozvojových programů. V rámci Iniciativy INTERREG IIIA jsou financovány projekty a programy s prokazatelným přeshraničním významem pro rozvoj regionů na sousedních stranách státní hranice. Už v uplynulých letech mohly přístupové státy, tzn. i ČR, získat finanční prostředky z Iniciativy INTERREG IIA a INTERREG IIIA do vstupu země do EU i prostřednictvím programu PHARE – CBC, národních programů PHARE, ISPA a SAPARD a ČR také finanční prostředky čerpala. Pro ČR po vstupu do EU připadá v úvahu pět programů navazujících na programy PHARE a EQUAL. (Podrobněji se této problematice věnuje další sekce konference.) V současné době je významné zapojení ČR do iniciativy INTERREG IIIA, která se zaměřuje v příhraničních regionech zejména na podporu rozvoje městských, venkovských (a v některých členských zemích i pobřežních oblastí), zlepšení podnikatelského prostředí, rozvoj malých a středních podniků, podporu cestovního ruchu, využití lidských zdrojů, vzdělání, podporu zvýšení zaměstnanosti, podporu komunikace a kulturního sbližování obyvatel na různých stranách hranice, podporu zdraví a zdravotní péče v přeshraniční oblasti, podporu sociální integrace, právní ochrany, zaměřuje se na podporu ochrany životního prostředí, podporu dopravní infrastruktury a další oblasti. Nicméně pro ČR připadá v úvahu i zapojení do iniciativy INTERREG IIIC, která se soustřeďuje na podporu programů meziregionální spolupráce spadajících do Cíle 1 a Cíle 23, na zkvalitnění a spolupráci v rámci veřejné správy, na meziregionální spolupráci měst a na další formy meziregionální spolupráce. Pro prosazování přeshraniční spolupráce se využívají jednak mezistátní smlouvy týkající se integrace v příhraničních regionech, jednak bilaterální a trilaterální smlouvy usměrňující spolupráci státních orgánů a zpravidla i regionálních orgánů a dohody založené na Evropské 2

Tzn. podpora rozvoje a strukturálních změn „zaostávajících“ regionů. Cíl 2 – podpora hospodářské a společenské přeměny oblastí se strukturálními potížemi a nadprůměrnou nezaměstnaností. 3

65


rámcové úmluvě o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími a úřady (tzv. Madridská úmluva) z r. 1979. Jsou základem vzniku neformálních iniciativ přeshraniční spolupráce (např. na začátku 90. let „výbory pro spolupráci na česko – rakouské hranici“). Existují různé formy přeshraniční spolupráce. Nemalou úlohu v úsilí přispět k vyrovnání rozdílného ekonomického potenciálu (a s tím souvisejících sociálních důsledků) příhraničních regionů různých států právě při přípravě rozvojových projektů sehrávají zejména v posledních dvaceti letech euroregiony. Přeshraniční spolupráce, s přispěním euroregionů, však významnou měrou přispívá i k poznávání lidí na různých stranách hranice, ke zlepšování soudržnosti. Plně tak zapadá do cílů iniciativy INTERREG IIIA. Iniciativa Společenství je v České republice realizována prostřednictvím pěti samostatných programů podle jednotlivých hranic, a to na hranici s Polskem, SR, Rakouskem a dvou německých hranicích, tj. s Bavorskem a Saskem (viz dále). Na základě rozhodnutí Evropské komise bylo stanoveno, že funkci Řídícího orgánu u programů ČR - Slovensko, ČR - Rakousko, ČR - Sasko a ČR Bavorsko budou vykonávají příslušné úřady v partnerské zemi, u programu ČR – Polsko to je MMR ČR. Podobné euroregionům jsou i další regionální struktury příhraniční spolupráce zejména ve skandinávských zemích, kde je pro ně typická i větší geografická rozloha. Příhraniční spolupráce se některých zemích uskutečňuje i formou tzv. „pracovních společenství“ (communauté de travail), a to nejčastěji na úrovni regionálních orgánů. Přeshraniční spolupráce má v některých zemí vyspělé Evropy zhruba padesátiletou tradici (například skandinávské země, příhraniční oblasti Francie – Německa, Německa – Nizozemí). Významné postavení v přeshraniční spolupráci získaly právě euroregiony jako dobrovolná sdružení, či svazky obcí a měst a orgánů (případně i dalších subjektů – právnických osob) v příhraničních oblastech dvou i více států rozdělených státní hranicí, tzn. mají charakter nadnárodního svazku. Vznikají dohodou zúčastněných členů podle příslušného národního práva. Vznik euroregionů sahá do roku 1958, kdy se v oblasti na rozhraní Nizozemí a Německa, spojily obce a města a utvořily Euregio Gronau. Postupně vznikaly další euroregiony. V počátcích byla tato přeshraniční spolupráce založena na systému soukromého práva – sdružení, nadace. Sdružení založené na základě soukromého práva se následně dohodnou na přeshraniční spolupráci. Dohoda upravuje alespoň zastoupení v řídícím orgánu, způsob řízení a společný úřad, finanční příspěvky a hospodaření podle společného rozpočtu. Pokud je dohoda o přeshraniční spolupráci založena na veřejnoprávním základě, zpravidla zahrnuje řízení programů a projektů v rámci Iniciativy INTERREG. Jinak musí být uzavřena samostatná smlouva s příslušným kompetentním orgánem členského státu. Začátkem 90. let 20. století bylo umožněno zakládat veřejnoprávní organizace podle veřejného práva na základě mezinárodních dohod. První smlouva byla uzavřena v r. 1991 mezi některými německými spolkovými zeměmi a mezi SRN a Nizozemím. Předpokládá tři přeshraniční modely spolupráce:

asociace na úrovni obcí za účelem poradenství, veřejnoprávní dohoda mezi subjekty, veřejnoprávní zájmový svaz. Pro euroregiony je typická jejich stálost na určitém přeshraničním území členů euroregionu, mají však zároveň vlastní identitu oddělenou od svých členů, vlastní technické, finanční a správní zdroje a vlastní vnitřní rozhodovací pravomoci. V řadě zemí vznik euroregionů na určitém území je ovlivněn i historickými kontakty a potřebou tyto historické kontakty dále rozvíjet, nebo obnovit, například v případě ČR na západní a jižní hranici (po r. 1948 kontakty přetržené tzv. železnou oponou). 66


Pro euroregion je typickým znakem území překračující státní hranice (územní princip), kde na základě geografické blízkosti jsou historicky patrné kulturní i hospodářské vazby obyvatel (a dalších subjektů). Charakteristickým rysem těchto příhraničních území bylo v minulosti jejich periferní postavení s negativními sociálně ekonomickými důsledky. Aktivity euroregionů jako dobrovolných sdružení měst a obcí na různých stranách státní hranice směřují k odstranění nevýhod periferního postavení, k překonání negativních důsledků periferního postavení z minulosti, např.: vysoká nezaměstnanost, vylidňování území v důsledku migrace do jiných oblastí, útlum odvětví a výrobních podniků vlivem restrukturalizace, špatná infrastruktura atd. Činnost euroregionů se soustřeďuje na pomoc při vytváření podmínek pro ekonomickou prosperitu a zkvalitnění života obyvatel na daném území. Je založena na tom, že sousedící regiony, byť na různé straně státní hranice, mají zpravidla podobné zájmy a řeší podobné sociálně ekonomické problémy. Překonává národní okrajové polohy pohraničních oblastí a usiluje o zlepšení životních podmínek obyvatelstva žijícího na území euroregionu. Má zasahovat do všech kulturních, sociálních, hospodářských a infrastrukturních oblastí života občanů. Euroregiony představují určité řídící centrum přeshraniční spolupráce. Prostřednictvím toku finančních prostředků z fondů EU nebo z jiných zdrojů ovlivňují přeshraniční spolupráci na úrovni jednotlivých institucí i na úrovni jednotlivců. Euroregiony se hlavně zaměřují na poradenství při přípravě a realizaci přeshraničních projektů, které přispívají k sociálně ekonomickému rozvoji a propagaci území, ke zlepšování životního prostředí a odstraňování rozdílů mezi přeshraničními regiony. Nicméně i euroregiony mezi sebou spolupracují. V r. 1971 deset euroregionů bylo iniciátory vzniku Sdružení (Asociace) evropských hraničních regionů – Association of European Border Regions - AEBR (resp. Arbeitsgemeinschaft Europaischer Grenzregionen - AGEG), se sídlem v Bronzu, které má významnou úlohu v poradenství a koordinaci činností euroregionů, ale i zastupování jejich zájmů navenek. Od r. 1987 aktivity AEBR řídí sekretariát včele s generálním sekretářem, presidium a valná hromada. Činnost AEBR se řídí stanovami přijatými 25. 11. 1994, které stanovují formu a povahu přeshraniční spolupráce evropských hraničních a příhraničních regionů – členů AEBR. Koncem roku 2001 mělo AEBR 79 členů a zahrnovalo více jak 160 hraničních regionů, některé další euroregiony jsou jejími přidruženými členy. Cílem AEBR je odhalovat specifické problémy příhraničních regionů, jejich příležitosti, zastupovat společné zájmy při jednání s parlamenty, orgány, úřady a institucemi národních států, ale i nadnárodních institucí. AEBR již od počátku spolupracuje s Radou Evropy, v r. 1979 dostalo oficiální statut pozorovatele v Radě Evropy. Spolupracuje i s Evropským parlamentem, Evropskou komisí a národními vládami, se Shromážděním evropských regionů, s Radou evropských obcí a regionů (CEMR) a s příhraničními regiony (a dalšími institucemi). AEBR se podílelo významným způsobem na přijetí Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími a úřady (tzv. Madridská úmluva) z r. 1979 a jejích dodatcích v dalších letech. Vedle základních ustanovení přeshraniční spolupráce úmluva obsahuje i vzory dohod a smluv mezi územními společenstvími a orgány sousedících států. Dodatkový protokol k Madridské úmluvě pak umožňuje, že smluvní strany mohou utvořit jak veřejnoprávní subjekt tak soukromoprávní subjekt (které také převládají). V posledních letech se spolupráce opírá i o významný dokument Evropská charta hraničních a příhraničních regionů z roku 1995, jehož cílem je přispět k vytvoření Evropy bez hranic, odstranit disproporce v rozvoji okrajových území, odstranění hospodářských a infrastrukturálních překážek a nerovnováhy, aby okrajová poloha hraničních území se stala výhodným místem uvnitř Evropy, mostem a místem setkávání obyvatel, spolupráce různých institucí, včetně veřejnoprávních, zkušebním kamenem evropského sjednocování při vytváření

67


„Evropy občanů“. Aktivity směřující k rozvoji venkovských příhraničních oblastí se opírají i o Evropskou deklaraci o rozvoji venkova přijatou EU v r. 1996 (Corkská deklarace). V roce 1979 byla v rámci AEBR založena skupina pro odborné poradenství, jejíž význam v pomoci euroregionům je velký. Činnost AEBR se soustřeďuje na pomoc při realizaci programů a projektů včetně žádostí o finanční prostředky a administrativu s tím spojenou, a při přípravě a realizace společných opatření, na pomoc při organizaci akcí přeshraniční spolupráce a speciálních aktivit, na pomoc při řešení přeshraničních problémů, zaměřuje se však i na poskytování informací o přeshraniční problematice. Významná je činnost Centra pro evropské hraniční a příhraniční regiony. AEBR bylo u zrodu koncepcí pro vytvoření a realizaci prvních významnějších projektů přeshraniční spolupráce regionů začátkem 80. let 20. století. AEBR spolupracuje na tvorbě předpisů v rámci využití finančních prostředků strukturálních fondů EU. Jak už jsme uvedli, s Radou Evropy pak v 80. letech pomohly rozvoji příhraniční a přeshraniční spolupráce návrhy smluv, návody a modely spolupráce. V roce 1987 vzniklo při AEBR Centrum přeshraniční spolupráce LACE pro usnadnění technické a odborné pomoci přeshraniční spolupráce v rámci EU i mimo ni. Toto centrum je financované z prostředků EU. AEBR usiluje o přeshraniční evropský prostorový rozvoj, zvýšení atraktivity hraničních regionů, které byly v minulosti na okrajích zájmu států jako periferní území. Usiluje o zlepšování ekonomické situace hraničních regionů, rozvoj přeshraničních sítí, telekomunikací, řešení dopravy, zlepšování služeb a spolupráce ve službách v rámci tzv. sociálního sektoru (např. ve školství, ve vědě a výzkumu, ve zdravotnictví, záchranné službě, resp. obecně v rámci záchranných systémů, například pomoc při přírodních katastrofách, ale i v kultuře, sportu atd.), realizaci projektů na zkvalitnění spolupráce ve vzdělání, výuce jazyků, využití výsledků vědy a výzkumu, ale i o koordinované úsilí při zlepšování ochrany životního prostředí (např. při likvidaci odpadu), bezpečnosti, využití společného přeshraničního plánování na úrovni obcí, využití turistiky a cestovního ruchu nejenom pro ekonomický rozvoj, ale i ke vzájemnému poznávání lidí na obou stranách hranice. Úsilí o zapojení občanů v přeshraničních projektech je přitom velmi intenzivní. Mezi základní principy úspěšné příhraniční spolupráce patří partnerství, subsidiarita, existence společné přeshraniční rozvojové koncepce či programu založeného obvykle na SWOT analýze, společné struktury na regionální úrovni a vlastní finanční zdroje. Společné projekty a programy musí mít významný přeshraniční dopad na rozvoj. Konec konců je to i podmínkou pro čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Pro přeshraniční spolupráci je také typické, že nevzniká žádná nová úroveň veřejné správy. Proto také euroregiony nepředstavují další orgán ve veřejné správě, resp. nepřestavují stupeň územní samosprávy. Nová etapa přeshraniční spolupráce začala v roce 1990, kdy začaly spolupracovat i příhraniční regiony ze států střední a východní Evropy, včetně ČR4. Pro rozvoj přeshraniční spolupráce, aniž by došlo k porušení suverenity státu, má velký význam již zmiňovaná Evropská rámcová úmluva o spolupráci mezi územními společenstvími a úřady (též Madridská úmluva), iniciovaná Radou Evropy. Úmluva vstoupila v platnost 22. 12. 1981. ČR ji podepsala v květnu 1998 s účinností od 21. 3. 2000.

4 V ČR jsou to v současné době euroregiony: Egrensis (vznikl v r. 1991), Krušné Hory/Erzgebirge (vznikl v r. 1992), Labe/ELBE (vznikl v r. 1992), Glacensis (vznikl v r. 1996), Šumava - Bayerischer Wald – Muhlviertel (vznikl v r. 1993), Nisa/Nysa/Neisse (vznikl v r. 1991), Pomoraví-Zahorie-Weinviertel (vznikl v r. 1999), Beskydy (vznikl v r. 2000), Bílé Karpaty (vznikl v r. 2000), Silensia (vznikl v r. 1998), Těšínské Slezsko- Slask Cieszynski (vznikl v r. 1998), Praděd – Pradziad (vznikl v r. 1997), Silva Nortica (vznikl v r. 2002).

68


V České republice šlo už v 90. letech často o spolupráci obcí a měst v příhraničních oblastech s městy a obcemi v příhraničních oblastech členských států EU i přístupových zemí. Umožnily ji společenské a politické změny po roce 1989. Příhraniční spolupráce v rámci dvou i více zemí se stala příležitostí k oživení a rozvíjení kulturních i sociálně-ekonomických vztahů a v neposlední míře i jako jedna z forem podpory ekonomického rozvoje formou přeshraniční spolupráce a vzájemně výhodných mezinárodních kontaktů. Během 90. let postupně vznikly zájmové dobrovolné svazky měst a obcí v příhraničních regionech v rámci 13 euroregionů, a to na česko – německé hranici, česko – rakouské hranici, česko – polské hranici a česko – slovenské hranici. Jejich založení a činnost odrážela zkušenosti z příhraniční spolupráce v rámci EU. Euroregion je právnickou osobou, založenou jako zájmové sdružení právnických osob podle § 20f občanského zákoníku. Koordinace přeshraniční spolupráce je zajišťována na třech úrovních: společenské, která je zajišťována prostřednictvím osobních kontaktů, zprostředkováním nových partnerství (školy, zájmové spolky, zájemci o přeshraniční spolupráci), nových projektových záměrů, odborné, tzn. finanční a poradenská podpora podaných projektů vhodných pro optimální rozvoj euroregionu, organizační, kdy každá organizační složka euroregionu na své úrovni a odbornosti (Generální shromáždění, výbor, sekretariát, GIZ, pracovní skupina) koordinuje příslušné aktivity a činnosti. Tyto tři úrovně koordinace se navzájem prolínají. Hlavní koordinační práce náleží sekretariátům, za realizaci pracovního programu jsou odpovědné všechny složky. Činnost euroregionů se zaměřuje na přípravu projektů, konzultační poradenství, zajištění přeshraničního charakteru a náležitosti navrhovaných projektů, dále na spolupráci s regionálním výborem pro výběr projektů daného programu, hledání zdrojů financování (včetně spolufinancování), na následnou spolupráci s regionální rozvojovou agenturou při realizaci projektů, na spoluúčast při realizaci regionální politiky a na další aktivity. Největším přínosem z činnosti euroregionů pro územní samosprávu a instituce je podpora a možnosti, které jim euroregiony od svého založení poskytují, například získávání zkušeností při vzájemné spolupráci, pomoc při přípravě a realizaci projektů financovaných z EU, při hledání kontaktů a dlouhodobé spolupráci s přeshraničními partnery. Do budoucna například plánují představitelé Euroregionu Šumava jednotný společný Euroregion, tedy sloučení všech 3 sekcí (české, bavorské a hornorakouské), aby byla spolupráce ještě těsněji a silněji provázána. Zkušenosti získané v rámci euroregionů přispěly významně k připravenosti obcí, měst a institucí na vstup do EU a mohou přispět ke zkvalitnění činnosti i územních samosprávných celků a jednotlivých institucí, ke snižování meziregionálních rozdílů. Pro úspěšnou činnost euroregionů zejména na česko – německé a česko – rakouské hranici měla velký význam spolupráce s partnery z členských zemí EU, kteří již měli velké zkušenosti s přípravou rozvojových programů a projektů a s jejich spolufinancováním ze strukturálních fondů EU, nicméně úspěšně se rozvinula spolupráce i v rámci euroregionů na česko – slovenské a česko – polské hranici. Po formální stránce má euroregion svůj úřad, dohoda stanoví zastoupení členů v řídícím orgánu. Mezi vrcholný orgán patří valná hromada (či sněm či kongres – názvy vrcholného orgánu se mezi euroregiony liší), který mimo jiné rozhoduje o pravidlech finančního hospodaření, výši členských příspěvků, rozpočtu a schvaluje výsledky hospodaření. Volí tři revizory účtů, jejichž povinností je dohled nad běžným účetnictvím a přezkoumávání roční 69


účetní uzávěrky. K tomu jsou oprávněni nahlížet do účtů pokladních knih a jiných účetních dokladů. Výsledky svého šetření předkládají vrcholným orgánům. Dalšími orgány jsou rada sdružení, předsednictvo rady sdružení, sekretariát, pracovní skupiny, kontrolní komise. Euroregion financuje svou činnost z vlastních zdrojů, které tvoří: roční příspěvek - o výši příspěvků členských měst a obcí v přepočtu na 1 obyvatele, stanovené každoročně valnou hromadou (sněmem či kongresem), v případě ostatních členů schvaluje valná hromada částku paušální, vklady spolků, organizací, podnikatelských subjektů a institucí, výnosy z publicistické, vydavatelské a jiné činnosti sdružení, dobrovolné přijaté dary a podpory, dotace nadnárodních organizací, dotace z veřejných rozpočtů. Řada euroregionů v ČR má hlavní příjem z ročních příspěvků svých členských měst, obcí a institucí. V posledních letech euroregiony spolupracují s kraji, které také přispívají na jejich činnost zpravidla účelovými dotacemi ze svého rozpočtu, případně mimorozpočtového fondu. Spolupráce s kraji je většinou podložena dohodou (smlouvou). Nakládání s finančními prostředky podléhá předpisům o financování, které schvaluje valná hromada, finanční a hmotné prostředky sdružení lze používat pouze k jeho činnosti. Euroregion hospodaří podle svého rozpočtu, který je sestavován jako vyrovnaný. V případě, že by byl objem rozpočtových příjmů nižší než objem rozpočtových výdajů, je tento schodek financován úvěrem nebo půjčkou. Struktura příjmů a objem rozpočtů euroregionů zpravidla neumožňuje významnějším způsobem spolufinancovat rozvojové projekty. Přispívají však velmi významně na zajištění poradenské činnosti, kterou euroregiony financují ze svého rozpočtu. Jde o přípravu návrhů projektů – konzultační poradenství, zajištění přeshraniční náležitosti návrhů projektů, spolupráci s regionálním výborem pro výběr projektů daného programu, po rozhodnutí o financování také možnou následnou spolupráci s regionální rozvojovou agenturou při realizaci projektů, spoluúčast na realizaci celostátních programů (granty, pomoc při realizaci státní regionální politiky) apod. Jako příklad můžeme uvést rozpočet Euroregionu Labe na rok 2003. Rozpočet EL na rok 2003 schválený Sněmem EL 25. 3. 2003 1. Příjmy 2003 1.1. Členské příspěvky- města a obce 958 825,00 1.2. Úroky 20 000,00 1.3. Různé příjmy 230 000,00 PŘÍJMY CELKEM 1 208 825,00 2. Výdaje 2003 2.1. Náklady na pracovníky sekretariátu 550 000,00 2.2. Náklady na chod kanceláře 103 200,00 2.2.1. Výkony spojů, poštovné 55 000,00 2.2.2. Kancelářské potřeby, tisk 15 000,00 2.2.3. Bankovní popl. - služby peněž. ústavů 10 000,00 2.2.4. Údržba a opravy 20 000,00 2.2.5. Pojištění organizace 3 200,00 2. 3 Náklady na přeshraniční spolupráci 95 000,00 2.3.1. Cestovné a diety 80 000,00 2.3.2. Občerstvení 15 000,00 2.4. Projekty a akce EL 404 500,00 2.4.1. OLYMPIÁDA EL- 2003 30 000,00 2.4.2. Cyklostezky 310 000,00 2.4.3. Členství - AGEG, DELITEUS 47 000,00 70

Euroregiony, státní správa a samospráva 2.4.5. Příspěvek na stravování 2.4.6. Tisk kulturních pasů 2.5. Různé 2.5.1. Vedení účetnictví a mezd 2.5.2. Drobné výdaje 2.5.6. Neinvestiční majetek – nákup VÝDAJE CELKEM Rezervní fond Zůstatek z minulých účetních období Pramen: www.euroregion-labe.cz

12 500,00 5 000,00 55 000,00 25 000,00 10 000,00 20 000,00 1 207 700,00 800 000,00 189 169,40

Významnou oblastí činnosti euroregionů (a s tím spojené výdaje jejich rozpočtů) je i zajištění informovanosti členů euroregionu o možnostech získávání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU (v minulých letech v rámci programů PHARE – CBC, ISPA a SAPARD) a zejména pak poradenství a pomoc při přípravě kvalitních, zdůvodněných rozvojových programů a projektů, které jsou předpokladem pro získání finančních prostředků z fondů EU na spolufinancování rozvojových programů a projektů. Tuto pomoc poskytovaly orgány euroregionů v ČR už v minulých letech. Například za metodické pomoci euroregionů, členové euroregionů – obce a města získaly finanční prostředky z programu PHARE zejména na realizaci tzv. malých projektů ze Společného fondu malých - SFMP5, často na projekty „people to people“, např. na organizování setkání mládeže, organizování společných „přeshraničních“ sportovních akcí a mezinárodních sportovních turnajů, dále kulturních akcí – například hudebních, folklorních festivalů a dalších kulturních aktivit, ale i hasičské slavnosti apod., které směřují ke sblížení lidí na obou stranách hranice. Významná projektů pozornost je věnována například rozvoji turistiky a cestovního ruchu – k naplňování tohoto cíle dochází prostřednictvím různých projektů zaměřených na budování cyklotras, naučných stezek, projekty na obnovu značení pěších a lyžařských turistických tras v příhraničí, dále rozvoj a zlepšení infrastruktury přesahující hranice, zlepšení průchodnosti hranice vybudováním řady hraničních přechodů pro pěší a cyklisty, dále např. projekty Propojení sezónní ekologické dopravy v Národních parcích Šumava a Bavorský les atd. Euroregiony se podílejí na propagaci daného území, rozšiřují kontakty s veřejností. Například v Euroregionu Šumava byl realizován významný projekt přeshraniční spolupráce – vydání dvojjazyčné učebnice "Šumava bez hranic", která je určitým spojením vlastivědy, geografie a etnografie v českobavorském přeshraničním regionu. Byl založen Hospodářský park České Velenice – Gmünd. Euroreginy se podílely na přípravě řady projektů dotýkajících se zlepšení životního prostředí – např. projekty budování kanalizací a čističek odpadních vod v obcích, na projektech teplofikace a plynofikace obcí, na projektech rekonstrukce silnic apod., spolupracovaly na vypracování urbanistických studií. V uplynulých letech byla významná i pomoc euroregionů při získávání finančních prostředků na financování projektů na odstranění následků povodní, zejména v jihočeském příhraničí. Významná byla také pomoc euroregionů při přípravě malých infrastrukturních projektů a pomoc při zdůvodňování žádostí členů euroregionů o dotace ze strukturálních fondů EU. Na rozvojové programy do technické infrastruktury (zejména na rozvoj dopravních sítí, zlepšení životního prostředí, atd.), ale i na rozvoj turistiky, programy v rámci sportovního, kulturního rozvoje, apod. pomáhají získávat i finanční prostředky od EU, např. v 90. letech, resp. až do vstupu ČR do EU z grantů v rámci programu Phare CBC Rakousko-ČR, programu Phare CBC 5 Pro získání grantu ze SFMP bylo nutné splnit podmínky – žadatel musel být neziskovou organizací nebo orgánem místní správy – obce, kraje, orgánem státní správy na místní úrovni, musel působit v příhraniční oblasti, být přímo odpovědný za přípravu a vedení projektu, mít dostateční a stabilní zdroje financování. Žadatel nemusel být členem euroregionu. V ČR se v minulosti získaly finanční prostředky např. na zorganizování sportovních her mládeže, na zorganizování turistických poznávacích akcí, na konference jejichž cílem bylo sbližování, na vzdělávací programy o EU a příhraniční spolupráce apod.

71


Svobodný stát Bavorsko - ČR, programu Phare CBC Svobodný stát Sasko - ČR, programu Phare CBC Polsko - ČR, programu East-East a Credo (pro země střední a východní Evropy). Při získávání finančních prostředků byla významnou pomoc partnerů sdružení z „klasických“ zemí EU. Euroregiony se zaměřovaly i na spolupráci s nevládními neziskovými organizacemi (soukromoprávními) na pomoc těmto organizacím při přípravě a realizaci projektů, zejména projekty ve vzdělávacích, zdravotních a sociálních službách v rámci programu „people to people“ (včetně finančních aspektů). Během 90. let získaly euroregiony v ČR bohaté zkušenosti ze své činnost. To umožňuje zkvalitnit jejich činnost i do budoucna v podmínkách, kdy členové euroregionů jsou z členských zemí EU a mohou se tudíž zapojit intenzivněji do Iniciativy INTERREG IIIA. Tato iniciativa je v ČR realizována prostřednictvím pěti samostatných programů, na které je vyčleněno na léta 2004 – 2006 plánovaných 55 mil. EUR. Oprávněnými žadateli v programech Iniciativy INTERREG IIIA jsou obce a svazky obcí, města, kraje, organizace zřízené nebo založené a ze 100 % vlastněné obcemi a kraji ale i státem, dále nestátní neziskové organizace (občanská sdružení, OPS, nadace a nadační fondy, církevní právnické osoby), zájmová sdružení právnických osob, hospodářské a agrární komory, orgány účastnící se řízení a implementace programu. Projekty musí být v souladu s podporovanými aktivitami, realizace projektů musí být na podporovaném území – základní územní jednotkou, resp. správním územím jsou území Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, Karlovarského kraje, Ústeckého kraje, Libereckého kraje, Pardubického kraje, Královéhradeckého kraje, Moravskoslezského kraje, Olomouckého kraje, Zlínského kraje, Jihomoravského kraje a kraje Vysočina. Projekty musí mít prokazatelný přeshraniční efekt, v projektu musí být zajištěn přeshraniční partner. Při financování projektu mohou zdroje z Evropského fondu regionálního rozvoje participovat nejvýše ze 75 % na financování nákladů, maximální podíl finančních prostředků ze SR je stanoven ve výši 5 % (na tyto prostředky však obecně není právní nárok, neboť jde o dotace, které jsou předmětem schvalování SR v Poslanecké sněmovně), minimální finanční spoluúčast žadatele musí být 25 %. V rámci Iniciativy INTERREG IIIA je nástrojem přímé podpory přeshraniční spolupráce podle druhu programu na příslušné hranici Fond mikroprojektů, resp. Dispoziční fond, resp. Fond malých projektů. Tyto fondy poskytují prostředky formou grantového schématu. Správcem (administrátorem) fondů jsou zejména euroregiony. V rámci Iniciativy INTERREG IIIA jde o programy6: ČR – Sasko, na který je vyčleněno 9,90 mil. EUR. Prioritami tohoto programu je Hospodářský rozvoj a kooperace podniků, Infrastruktura, Rozvoj území a životního prostředí, Lidské zdroje a sítě. Administrátorem Fondu malých projektů je Euroregion Labe/ARREL, Euroregion Nisa, Euroregion Krušnohoří /RRA Ústeckého kraje, Euroregion Egrensis. ČR – Bavorsko, na který je vyčleněno 8,60 mil. EUR. Mezi prioritami jsou zahrnuty Hospodářský rozvoj, Infrastruktura, Rozvoj území, životního prostředí, Lidské zdroje, sítě. Administrátorem Dispozičního fondu je Euroregion Egrensis, Euroregion Šumava/RRA Šumava. ČR – Rakousko s vyčleněnými 11 mil. EUR. Prioritami je Přeshraniční hospodářská spolupráce, Dosažitelnost (tzn. zlepšení přeshraniční a telekomunikační infrastruktury, dopravy), Přeshraniční organizační struktury a sítě, Lidské zdroje, Trvale udržitelný 6

Podrobněji např. v: Iniciativa Společenství INTERREG IIIA, MMR, Praha 2004.

72


územní rozvoj a ochrana životního prostředí. Administrátorem Dispozičního fondu je Euroregion Silva Nortica/RRA Jižní Moravy, sdružení obcí Vysočiny /RRA Vysočiny. ČR – Polsko, na který je vyčleněno 16,50 mil. EUR. Prioritami tohoto programu je Další rozvoj a modernizace infrastruktury na zlepšení konkurenceschopnosti přeshraniční oblasti a Rozvoj místní společnosti v přeshraniční oblasti. Administrátorem Fondu mikroprojektů je Euroregion Nisa, Euroregion/RDA Glacensis, Euroregion Praděd, Euroregion Silesia, Euroregion Těšínské Slezko/HRAT, s.r.o., Euroregion Beskydy/Třanovice služby, o.p.s., a to na svém vymezeném území. ČR – Slovensko s vyčleněnými 9 mil. EUR. Mezi priority patří Sociální a kulturní rozvoj a síťování a Zachování krajiny a rozvoj cestovního ruchu. Administrátorem Fondu mikroprojektů je Euroregion Bílé Karpaty/RRA Východní Morava. Rozšiřující se aktivity euroregionů, včetně po vstupu do EU zapojení do Iniciativy INTERREG IIIA a postavení administrátora fondu, vedly k tomu, že si euroregiony vytvářejí pracovní skupiny – zpravidla pro infrastrukturu a dopravu, pro cestovní ruch, pro podporu rozvoje podnikání (zejména malého a středního), pro zemědělství, lesnictví, rybářství a rozvoj venkova, pro rozvoj lidských zdrojů a trh práce, pro partnerství měst a mikroregionů. V rámci euroregionu dochází k propojení odborné (pracovní skupiny) a územní struktury ve směru kraj, země → euroregion → mikroregion (GIZ). Euroregiony ve své činnosti úzce spolupracují s regionálními rozvojovými agenturami a od roku 2001 i s krajskou úrovní územní samosprávy. Koncentrace sil i finančních prostředků by měla do budoucna ještě výrazněji pomoci urychlit s využitím Iniciativy INTERREG IIIA sociálně ekonomický rozvoj příhraničních oblastí v kontextu regionální politiky ČR a konec konců i EU. Nedílnou součástí aktivit euroregionů je také propagace jejich činnosti na veřejnosti. Nicméně v této oblasti mají naše euroregiony ještě rezervy. Těžiště informovanosti se postupně přesouvá z výstavby informační platformy euroregionů (informační listy, letáky, desky a internetové stránky) na otevřenou práci s veřejností (včetně aktualizace společných internetových stránek, vydávání informačních listů, prezentaci euroregionu v médiích apod.).

ZÁVĚR Euroregiony v ČR významnou měrou přispívají k přeshraniční spolupráci příhraničních oblastí na obou stranách hranice, a to jak v ekonomické oblasti, tak v uplynulých letech zejména v sociálních službách a vzájemnému poznávání obyvatel na různých stranách hranice. Významná je jejich činnost poradenská. Ve spolupráci s krajskou úrovní územní samosprávy mohou i v dalších letech významně přispět k sociálně ekonomickému rozvoji příhraničních oblastí v ČR, sbližování lidí a budování „mostů v Evropě“. Anotace Tento příspěvek vznikl v rámci řešení grantu finančně podpořeného AV ČR č. A 7118301 Literatura: [1] 30 let společné práce, Gronau: AEBR. 2001. [2] BALEJ, M., JEŘÁBEK, M., eds (2002):. Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony. [3] Sborník z XX. jubilejního sjezdu ČGS. Universita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem. [4] BLAŽKOVÁ, E. (2005): Zhodnocení regionální politiky České republiky z pohledu vstupu České republiky do EU. Diplomová práce. KÚF JCU. České Budějovice. [5] Euroregion Labe. ČSÚ. Ústí nad Labem. 2001. 73

Euroregiony, státní správa a samospráva [6] HORÁČEK, J. (2004): Využití zkušeností z programu CBC Phare pro přípravu a implementaci projektů v rámci iniciativy Společenství INTERREG IIIA. Zpráva k výzkumnému grantu AV ČR. Praha. [7] http://europa.eu.int/comm/budget/index.htm [8] http://europa.eu.int/comm/enlargement/index.htm [9] http://europa.eu.int/index-en.htm [10] http://www.mmr.cz [11] Iniciativa Společenství INTERREG IIIA (2004). MMR, Praha. [12] JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. (2004): České pohraničí. Bariéra nebo prostor zprostředkování? Academia. Praha. [13] Managing the Territorial Dimension of EU. Policies after Enlargement. [14] http:/europa.eu.int/regionalpolicys [15] PEKOVÁ, J. (2005): Veřejné finance – úvod do problematiky. APSI a.s., Praha. [16] Praktický průvodce pro přeshraniční spolupráci (2000). AEBR, Evropská komise, Brusel. [17] WOKOUN, R. (2003): Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie. Oeconomica, Praha. [18] Zprávy o činnosti Euroregionu Šumava za léta 1999 – 2003. [19] webové stránky euroregionů [20] webové stránky euroregionů [21] webové stránky kraj [22] webové stránky krajů [23] www.aebr.net [23] www.evropska-unie.cz [25] www.strukturalni-fondy.cz

adresa autora: Doc. Ing. Jitka Peková, CSc. Katedra veřejné správy a regionálního rozvoje, Fakulta národohospodářská VŠE nám. W. Churchilla, 4, 130 67 Praha 3 e-mail: [email protected]

74


MOŽNOSTI A FORMY ROZVOJE EUROREGIONŮ (PŘÍKLADY ZE SEVERNÍCH A SEVEROZÁPADNÍCH ČECH) Pavel PEŠEK, Jana JIROUSKOVÁ Fakulta sociálně ekonomická Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Abstract The Potencial and the Further Evolution Path of the Euroregions (The Case of North and North-West Bohemia) Cross-border co-operation has been the main reason for establishing euroregions in Europe. At present, there are thirteen euroregions in the Czech Republic. Four out of them are situated in the North and North-West Bohemia: Nisa, Labe, Krušnohoří and Egrensis. These euroregions, thanks to their wide scope of activities, contribute to deepening and widening the friendly relations between the Czech Republic and the Federal Republic of Germany. The possibilities of an even deeper co-operation are assessed in this paper. key words: euroregions, North and Northwest Bohemia

1. VZNIK EUROREGIONŮ A JEJICH CÍLE Euroregiony působí v Evropě více jak čtyři desítky let. Začátek jejich vytváření se obvykle spojuje s rokem 1958, kdy se spojilo na rozhraní Nizozemska a Německa několik měst a obcí do tzv. Euroregio Gronau. Od té doby se tato forma přeshraniční a příhraniční spolupráce začala intenzívně prosazovat i v dalších částech Evropy. K dnešnímu dni dosáhl počet euroregionů v Evropě asi 200 a to při různých formách spolupráce a organizace. Činnost euroregionů je v Evropě koordinována Asociací evropských hraničních regionů (the Association for European Border Regions – AEBR), která vznikla v roce 1971. Jejím úkolem je zprostředkovávat výměnu zkušeností mezi hraničními regiony, zastupovat přeshraniční zájmy u evropských institucí, zabezpečovat technickou pomoc a poradenství, realizovat opatření k podpoře přeshraniční spolupráce. Možnost vytvářet euroregiony v ČR byla dána až po listopadu 1989, který nastolil nové politické, společenské a ekonomické předpoklady. Tato podmínka byla sice nutná, nebyla však postačující. Šlo zároveň o prosazení příhraniční a přeshraniční spolupráce na bázi euroregionů, což na počátku 90. let minulého století nebyla jednoduchá záležitost. Regionální zájem nebyl tehdy podporován vládou ani politickými představiteli (například dnešní president Klaus myšlence vzniku euroregionů nebyl vůbec nakloněn), kteří snahu o meziregionální spolupráci na mezinárodní úrovni často nesprávně chápali jako snahu o oslabení moci a práv centra. Stimulem k prosazování euroregionů v ČR byly mnohaleté kladné zkušenosti s touto formou spolupráce v evropských zemích, tlak samotné Evropské unie a v neposlední řadě Deklarace Rady Evropy z roku 1989 o pohraniční a hraniční spolupráci v Evropě do roku 2000. Značný vliv měly i iniciativy Evropských společenství, z nichž stěžejní místo zaujímal projekt Ouverture, což byl program Evropské komise pro podporu spolupráce mezi regiony, městy a jinými organizacemi v EU a jejich partnery ve střední a východní Evropě.

75


2. K ÚLOZE A VYMEZENÍ EUROREGIONŮ V PODMÍNKÁCH SEVERNÍCH A SEVEROZÁPADNÍCH ČECH Prvním euroregionem v severních a severozápadních Čechách byl tzv. Euroregio Egrensis (podle města Cheb resp. jeho latinského a německého názvu Eger), jehož počátek spadá už do roku 1990. V dalších dvou letech vznikly euroregiony Nisa, Krušnohoří a Labe (použity jejich české názvy). Tím fakticky nastala éra postupné spolupráce mezi regiony v příhraničí a jejich „propojování“[1]. S určitým zjednodušením lze tvrdit, že po reálném vzniku euroregionů v severních a severozápadních Čechách začala diskuse i polemika o jejich cílech, funkci, organizaci apod. Samozřejmě se to odrazilo i v hledání vhodného vymezení pojmu euroregion v podmínkách ČR, který se postupem doby přizpůsobil definicím euroregionů v pojetí a zvyklostem Evropské unie. Původně platné obecné pojetí, že „euroregionem se nazývá zeměpisná oblast se stejnými geografickými podmínkami zasahující do více zemí, snažící se o koordinaci rozvoje bez ohledu na státní hranice…[2] nemohlo být dále akceptováno, protože dávalo důraz především na shodnost geografických podmínek, což není podmínka postačující pro současný stupeň rozvoje integrace v Evropě. Nakonec diskuse vyústily ke shodě s pojetím obvyklým v EU, které odpovídá teoreticko-metodologickým a zároveň i pragmatickým východiskům a potřebám pro oblast Evropy a fungování EU [3]. Euroregiony jsou nyní chápány jako dobrovolná spojení obcí a okresů pro přeshraniční spolupráci. Jsou regionálně institucionalizovány. Důležité úkoly v příhraničí řeší společně v rozmanitých tématech a oblastech (například rozvoj vzdělanosti, kultury, cestovního ruchu, životního prostředí, infrastruktury, hraničních přechodů apod.). Jsou nadnárodním typem svazků či sdružení obcí a měst. Dosavadní působení euroregionů v severních a severozápadních Čechách plně potvrdilo správnost vymezeného „obecného“ euroregionu v pojetí EU. Již brzy se ukázalo, že aktivity přesahují rámec jen jakési sousedské výpomoci příhraničních regionů, ale že se ve značném měřítku dotýkají i realizace společných „makroekonomických“ investic do výroby, turistiky, cestovního ruchu, ekologie, dopravy, kulturních, sportovních a dalších aktivit [4]. 3

. PŘÍNOSY EUROREGIONŮ A MOŽNOSTI JEJÍCH DALŠÍHO ROZVOJE

V tomto příspěvku není pozornost zaměřena na financování euroregionů, orgány euroregionů, jejich organizaci a řízení, ale spíše na jejich činnost a výsledky za dobu téměř patnáctiletého fungování a dále na možnosti dalšího rozvoje. Zamysleme se tedy nad uplynulým vývojem euroregionů v severních a severozápadních Čechách ve svém celku (provedeme určité zobecnění) a pokusme se nalézt jejich slabší místa i možnosti dalšího rozvoje v rámci příhraniční spolupráce. Soustředíme se v tomto smyslu na dva euroregiony (vynecháváme euroregiony Nisa a Krušnohoří). Velmi stručně k jejich základním charakteristikám [4,5]. Euroregion Elbe/Labe působí v oblasti česko-německého pohraničí. Zaujímá rozlohu 5,5 tis. km2 s cca 1,5 mil. obyvatel. Rámcová dohoda o ustanovení euroregionu byla podepsána v polovině roku 1992. Euroregion Egrensis je situován v oblasti severovýchodního Bavorska, západu Krušných hor a severozápadních Čech. Rozkládá se na území cca 9,6 tis. km2 , kde žije 1,1 mil. obyvatel. Byl založen na konci roku 1990. Přeshraniční kontakty jsou u obou euroregionů v zásadě velmi podobné, jen v některých oblastech euroregionů se vyskytují odlišnosti. Za zmínku stojí větší četnost spolupracujících 76


obcí kolem Drážďan s různými partnery na české straně nebo kolem lázeňského města Karlovy Vary. Podle našeho názoru, z pohledu úspěšnosti a výsledků činností všech euroregionů na severu Čech a v severozápadních Čechách, náleží primát Euroregionu Egrensis. Tento euroregion se vryl do povědomí lidí hlouběji než ostatní euroregiony. To je zároveň i důvod k zamyšlení, kam nasměrovat pozornost pro jejich další rozvoj. Je potřeba rozšířit propagaci euroregionů ještě do dalších oblastí než je doposud prováděna. Ta je určována například prezentací na veletrzích cestovního ruchu na internetových stránkách, tiskovými sděleními, reportážemi pro regionální televizní vysílání (posílit by měla také propagace i v celostátním vysílání), prostřednictvím orgánů a institucí v regionech, zejména při realizaci společenských akcí nebo realizaci projektů (kulturní a sportovní akce), dále prostřednictvím informačních center jednotlivých euroregionů a dokumentace ze závěrů výročních konferencí Asociace evropských hraničních regionů [1,4]. Myslíme si, že pro propagaci i pro pomoc k dalšímu rozvoji euroregionů by mohli daleko více přispívat i regionální rozvojové agentury. Tím nechceme říkat, že neplní svoji úlohu. Jsou stále velmi dobrým nástrojem podpory regionálního rozvoje, avšak jejich pozice v ČR především ve vztahu k euroregionům není zdaleka tak silná jako v ostatních vyspělých západoevropských zemích, jež jsou členy EU. Tyto agentury by měly vytvářet daleko větší i kvalitnější servisní zázemí pro rozvoj euroregionů a těsněji s euroregiony spolupracovat. Bohužel, na české straně stále nedošlo k definitivnímu a průhlednému vymezení některých činností, resp. kompetencí mezi euroregionem a agenturou, což komplikuje situaci (některé aktivity zbytečně provádějí obě instituce současně). Na druhou stranu je však potřeba připomenout, že řadu problémů nelze připsat pouze na vrub řízení konkrétního euroregionu, ale že příčiny mají i obecnější ráz. Pramení často z neinformovanosti a menší zkušenosti s plánovacími agendami a postupy. Máme na mysli hlavně předkládání společných (či samostatných) projektů investičního nebo jiného charakteru včetně zabezpečení jejich spolufinancování. I když se situace v posledních třech letech zlepšila, stále existuje nedostatek kvalitních projektů, adekvátních danému účelu rozvoje euroregionů resp. příhraniční spolupráce a vhodných pro vybrané typy financování z fondů EU. Ve zmíněných dvou euroregionech přesto došlo k úspěšné realizaci celé řady projektů [1,5]. U Euroregionu Labe se týkaly například zavedení systému kombinované dopravy ROLA (bohužel, tento systém již nefunguje, což svědčí o hlubokém nepochopení přínosů tohoto druhu přepravy ze strany měst, obcí a státu), podpory budování Přírodního parku východních Krušných hor, Sasko-českého hudebního festivalu, realizace kanalizačních sítí, silnic, čistíren odpadních vod, Naučné hornické stezky v Dubí, cyklostezek (jež doznaly značného boomu, avšak ve městech samotných nedosahují v ČR zdaleka takového rozvoje jako v jiných evropských městech). Z dalších akcí lze akcentovat aktivity velkého rozsahu jako kupříkladu společné kanalizace obcí Petrovice-Bahratal či Moldava – Neuberefeld, obnovení přívozu Schöna/Hřensko a již zmíněné cyklostezky podél řeky Labe. Nelze opominout ani podporu výstavby železničního koridoru Dresden – Děčín – Ústí – Praha, dostavbu dálnice Dresden – Lovosice v návaznosti na již existující dálnici do Prahy. Velké rezervy mají orgány euroregionu v oblasti zvýšení splavnosti řeky Labe. To je kardinální otázka v rámci odlehčení přetížených pozemních komunikací. Sem by měla být pro příští období zacílena pozornost (včetně obnovení systému RO-LA). Má to své důvody i v návaznosti na obchod a rozvoj cestovního ruchu. Také Euregio Egrensis již realizoval celou řadu společných projektů, především s podporou fondů EU. Jmenujme alespoň několik klíčových akcí jako: modernizace

77


železničních tratí a stanic (Cheb, Cheb-Schirding, Karlovy Vary), parovod Vřesová – Nejdek, plynofikace trasy Skalná – Plešná – Luby, kanalizace v Mariánských Lázních, rekonstrukce zámku Kynžvart, vybudování turistických stezek (Krušné hory, Boží Dar)¨, rekonstrukce divadla v Karlových Varech, teplofikace města Ostrov, rekultivace skládek odpadu (např. Jáchymov), budování cyklotras (cyklotrasa Euroregio Egrensis). Samozřejmě, že vedle těchto zmíněných projektů existovala celá řada dalších činností v oblasti kultury, vzdělávání apod. Bylo by dobré se zamyslet i nad rychlejším rozvojem lázeňství, které v této oblasti profiluje. Možnosti regionu resp. euroregionu nejsou zde zdaleka vyčerpány. Nejedná se jen o samotné lázeňství, ale s ním spojené další či související služby a aktivity v rámci rozvoje cestovního ruchu (pěší turistika, cykloturistika, ekofarmy včetně služeb pro handicapované občany, návštěvy památek – hrady, zámky, tvrze, rozhledny), hudebních festivalů a akcí kulturní a sportovní povahy. Lze litovat, že i tak úspěšný Euregio Egrensis zatím nenabízí tyto a podobné vhodné náměty a nepředkládá projekty tohoto či podobného charakteru. Souvisí to i s řešením nezaměstnanosti (podobně jako u Euroregionu Labe), která by mohla být o několik procent nižší „jen“ díky těmto opatřením (ostatně nezaměstnanost v „městských službách“, která je relativně nízká, tento fakt dokladuje). Významným činitelem rozvoje je, jak známo, malé a střední podnikání. Na české straně euroregionu bychom se měli v oblasti rozvoje a vzniku malých a středních podniků poučit od německých sousedů. Zde je totiž struktura malých a středních podniků orientovaná hodně na tradiční rukodělná odvětví, zatímco v ČR stále ještě ve velké míře na typicky „stará“ průmyslová odvětví chemie, paliv a energetiky atd. (navíc v ČR není stále dořešena národohospodářská koncepce rozvoje energetiky). 4. ZÁVĚR Závěrem možno konstatovat, že úloha euroregionů je nezastupitelná a že i díky jejich fungování se města a obce rozvíjejí rychleji. I do budoucna existuje díky vzájemné dlouhodobé a stále se prohlubující spolupráci mezi regiony v pohraničí značný potenciál lidských zdrojů. Je zde prostor k vytváření společných projektů s cílem zabezpečení vstupu investorů do těchto regionů, zejména k rozvoji malého a středního podnikání a pro řešení konkrétních regionálních problémů. Mezinárodní spolupráce umožňuje těžit z komparativních výhod, které znásobují účinky místního rozvoje a vytvářejí synergické efekty. Samozřejmě, že s tím je spojena, a to velmi úzce, problematika racionální organizace této spolupráce a kvalitní řízení jednotlivých euroregionů, jejich financování a také koordinace spolufinancování projektů. Dobré výsledky působení euroregionů v současnosti a možnosti dalšího rozvoje závisejí v rozhodující míře na společném zájmu několika regionů, dohodách, aktivitě nejen úředníků euroregionů a institucí a orgánů veřejné správy, ale i na spolurozhodování občanů regionů na těchto aktivitách v rámci vytváření a zkvalitňování občanské společnosti.

Literatura: [1]

JIROUSKOVÁ, J. (2004): Severočeské euroregiony ve světle evropské integrace. Bakalářská práce. FSE UJEP v Ústí nad Labem. [2] KLIMEŠ, L. (1998): Slovník cizích slov. SPN Praha. [3] LINTHOUT, M. (1996): Perspektiven für die Euroregionen an der Aussengrenze der Europäischen Union. Eine Untersuchung der rechtlich – institutionellen und politischen Rahmenbedingungen der grenz – überschreitenden Zusammenarbeit in Euroregionen an der deutsch – polnischen und deutsch – tschechischen Grenze. Europäische Kommission. Vertretung in der BRD – Berlin.

78

Euroregiony, státní správa a samospráva [4] PEŠEK, P. (2001): Podpora rozvoje problémových regionů a předvstupní pomoc Evropské unie. Acta Universitatis – Studia Oeconomica. UJEP v Ústí nad Labem. [5] PEŠEK, P., JIROUSKOVÁ, J. (2004): Euroregiony a rozvoj přeshraniční spolupráce. Sborník příspěvků ze IV. mezinárodní konference Konkurenceschopnost regionu – rozvoj lidských zdrojů. 2.část. UJEP v Ústí nad Labem. Fakulta sociálně ekonomická. [6] PREUSSCHER, CH. (1999): Die Entwicklung der Rechtsgrundlagen für eine grenzübergreifende Zusammenarbeit an der deutsch – tschechischen Grenzen. Euroregion Elbe/Labe. Pirna.

adresa autorů: Ing. Pavel Pešek, CSc. Fakulta sociálně ekonomická UJEP Moskevská 54, 400 96 Ústí n. L. Katedra ekonomiky podniku [email protected] Bc. Jana Jirousková Fakulta sociálně ekonomická UJEP Moskevská 54, 400 96 Ústí n. L. [email protected]

79


VYUŽITÍ STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ EU PRO ROZVOJ OBCÍ ČR Jaroslav PILNÝ Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní Abstract Utilizing the Structural Funds for Further Development of Municipalities This paper presents some alternative ways how to implement investment programmes in the towns assisted by the EU funding. The manysided aspects of funding investment activies are presented by the town Hořice. Key words: EU funds, town budget, Hořice in CZ ÚVOD Cílem příspěvku bylo provést analýzu týkající se dotačních možností pro investiční záměry v ČR z fondů EU a následně provést komparaci různých možností financování rozpočtových potřeb u vybraného subjektu města Hořice v Pokrkonoší. Pozornost je věnována dotačním možnostem pro obce na základě zpracovaného Národního rozvojového plánu s využitím Strukturálních fondů.

1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU ČR patří mezi deseti přistoupivšími zeměmi do EU k těm rozvinutějším. Ve srovnání se současnými členy EU, i přes řadu provedených ekonomických a společenských změn, je i nadále považována za transformující se zemi. Týká se to zejména nutnosti pokračovat ve strukturálních, ekonomických a sociálních reformách. Tyto reformy by nebyly možné bez zpracování systému základních dokumentů, které charakterizují změny, problémové oblasti a opatření k jejich naplnění. Cílem těchto reforem je zabezpečit v konečné fázi rovnoměrnou úroveň rozvoje všech regionů ČR za podmínek trvale udržitelného rozvoje. Jednou z významných podmínek, jak dosáhnout tohoto stavu, je mimo stanovení cílů, splnění priorit a opatření, zabezpečit dostatečné množství finančních prostředků pro jejich realizaci. Zde je důležitá pomoc Evropské unie (EU) v tom, že poskytla a nadále bude i poskytovat jak ČR, tak ostatním zemím určité finanční prostředky, které byly a budou použity na spolufinancování jednotlivých částí reforem. Vycházíme jednak z údajů o Strukturálních fondech a jednak z údajů které byly poskytnuty zastupitelstvem města Hořice v Podkrkonoší. Hlavním cílem byl rozbor příjmové a výdajové stránky obecního rozpočtu a možnosti využití dotací z fondů EU. Toto financování bylo porovnáváno ve třech možných variantách podle různé míry alokace prostředků ze Strukturálních fondů EU. Provedený rozbor rozpočtu města Hořice s následnými variantami financování by mohl být určitým orientačním vodítkem při zpracovávání reálných municipálních rozpočtů nejen města Hořice ale také s ním srovnatelných měst a obcí.

2. HOSPODÁŘSKÁ A SOCIÁLNÍ POMOC ES PO VSTUPU ČR DO EU Podpora ekonomicky slabších států, snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony a posilování ekonomické a sociální soudržnosti všech členských zemí patří k základním stavebním kamenům EU. K dosažení tohoto cíle uplatňuje EU regionální politiku, v jejímž 80


rámci jsou financovány podpůrné programy a projekty. Objem finančních prostředků, které jsou na rozvoj regionů vydávány soustavně roste. V období let 2003-2006 dosáhne objem finančních prostředků určených na pomoc nově přistoupivším zemím výše 213 mld. € (6 603 mld. Kč) a měl by tak činit asi jednu třetinu celkového rozpočtu výdajů EU. Regionální politika ve své podstatě přímo vyjadřuje solidaritu občanů ekonomicky silnějších zemí a regionů se zeměmi a oblastmi, které jsou ekonomicky méně výkonné. Předpokládaným výsledkem má být dynamický rozvoj hospodářsky zaostalých zemí a oblastí, které poté nabídnou své trhy hospodářsky vyspělejším členským zemím a následně se stanou motorem rozvoje celé EU. Jde tedy o stav, z něhož plynou výhody jak pro příjemce, tak pro donátora pomoci. Míra objektivní potřeby rozvoje regionů se posuzuje v EU podle mnoha kritérií. Jedním z nejpodstatnějších je ukazatel výše hrubého domácího produktu (HDP) na hlavu. Přehled situace v ČR udává tabulka 1. Tab. 1: Velikost HDP v regionech NUTS II na l obyv. v Kč (r. 2000) Region NUTS II Kč/obyvatel Praha 408 259 Střední Čechy 159 813 Jihozápad 177 308 Severozápad 155 831 Severovýchod 163 735 Pramen: Regionální účty 2000, ČSÚ 2001.

Region NUTS II Jihovýchod Střední Morava Moravskoslezsko Česká republika

Kč/obyvatel 165 956 153 120 8159 690 190 750

Evropská komise disponuje seznamem územněsprávních celků (tzv. NUTS), které jsou oprávněny čerpat finanční prostředky. V současnosti jde zejména o regiony, jejichž HDP na hlavu je nižší než 75 % průměru EU, dále příhraniční regiony, upadající městské části, venkovské a rybolovné oblasti. Celkově tyto oblasti zahrnovaly 68 mil. obyvatel EU. Po rozšíření EU z 15 členských zemí na 25 do těchto oblastí patří cca 116 mil. obyvatel. Regionální politika EU je financována prostřednictvím Strukturálních fondů (SF) a Fondu soudržnosti (FS). Tab. 2: Regiony klasifikace NUTS I, II III. NUTS I /1/

NUTS II /8/ Praha Střední Čechy Severozápad Jihozápad

Česká republika

Severovýchod

Jihovýchod Střední Morava Moravskoslezsko Pramen: Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. NUTS II = 8 bývalých velkých krajů (regionů soudržnosti)

NUTS III /14/ Praha Středočeský Ústecký Karlovarský Plzeňský Jihočeský Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

81


3. SYSTÉM PROGRAMOVÝCH DOKUMENTŮ Cíle a priority pro rozvoj regionů ve vztahu k EU jsou pro celou ČR uspořádány v dokumentu NÁRODNÍ ROZVOJOVÝ PLÁN (NRP). Nižší úrovní jsou tzv. operační programy, které jsou zaměřeny na konkrétní regiony, zpravidla velikosti NUTS II, označované jako tzv. regionální operační programy (ROP). V rámci realizace programů. V rámci realizace programů jsou uskutečňovány projekty. Nejnižším článkem jsou iniciativy. Dotační možnosti obcí jsou soustředěny do Národního rozvojového plánu. Přehled hierarchického uspořádání programových dokumentů v současné době vypadá asi takto: Národní rozvojový plán Operační plány Projekty Iniciativy. 3.1. Národní rozvojový plán, jeho strategie a priority Strategie Národního rozvojového plánu (NRP) pro zkrácené programové období 2004 – 2006 pokrývá oblast konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, tedy dvě základní oblasti politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU. Důraz na konkurenceschopnost je zahrnut do prvního specifického cíle, který tak společně s druhým specifickým cílem, formulovaným pro řešení problematiky zaměstnanosti, primárně přispívá k dosažení globálního cíle. Třetí specifický cíl přispívá spíše ke zvýšení kvality života (prostřednictvím řešení problémů životního prostředí). a spolu se čtvrtým cílem přispívá k dosažení globálního cíle spíše sekundárně. Celkové zaměření strategie na konkurenceschopnost ČR je vedeno zájmem dosahovat takového tempa rozvoje, které by znamenalo postupné přibližování hospodářské úrovni EU. Při preferenci tohoto přístupu se však zvyšuje riziko snížení celkové vnitřní stability - nárůst ekonomických a sociálních rozdílů mezi regiony. Toto riziko bude částečně eliminováno a tlumeno naplňováním čtvrtého specifického cíle. 3.1.2. Priority Národního rozvojového plánu Mezi základní priority NRP patří tzv. prioritní osy, kterými jsou: posílení konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb, rozvoj dopravní infrastruktury, rozvoj lidských zdrojů, ochrana a zkvalitňování životního prostředí, rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství, rozvoj cestovního ruchu. Těžiště strategie NRP leží v naplňování první prioritní osy „Posílení konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb“ a třetí prioritní osy „Rozvoj lidských zdrojů“.

4. STRUKTURÁLNÍ FONDY Podpora EU za pomoci strukturálních fondů je v dnešní době rozložena do čtyř základních fondů: evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) evropský sociální fond (ESF) evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF)-sekce podpory finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FIFG)

82


Strukturální fondy jsou doplňovány speciálními programy, tzv. Iniciativami Společenství a Inovativními akcemi, které mají za cíl nalézt společná řešení pro problémy ovlivňující všechny země EU. Iniciativami Společenství jsou Interreg III, EQUAL, URBAN II a LEADER. Inovativní akce se zaměřují na vytvoření prostoru pro testování nových postupů a aktivit založených na technologickém rozvoji a posílení informační společnosti ve vybraných regionech. ČR, stejně jako ostatní přistupující státy, bude po svém vstupu využívat do roku 2006 pouze iniciativy Interreg a EQUAL. Tab. 3: Alokace strukturálních operací pro ČR (2004 – 2006) v mil. € b. c. Oblast podpory Celkem 2004 Fond soudržnosti 945,3 316,9 Strukturální fondy 1 584,4 381,5 Cíl 1 1 454,3 339,0 Cíl 2 71,3 23,3 Cíl 3 58,8 19,2 Iniciativy Společenství 100,8 28,6 INTERREG 68,7 21,0 EQUAL 32,1 7,6 Strukturální operace celkem 2 630,5 727,0 Pramen: EK, duben 2003, Průvodce fondy EU

2005 266,1 528,9 485,5 23,8 19,6 32,1 21,4 10,7 827,1

2006 362,3 674,0 629,8 24,2 20,0 40,1 26,3 13,8 1 076,3

5. INICIATIVY SPOLEČENSTVÍ EU Mezi hlavní iniciativy společenství EU patří: Interreg III 2000-2006, který obsahuje 3 oblasti: A. Přeshraniční spolupráce (67 %) B. Transnacionální spolupráce (27 %) Transnacionální spolupráce mezi národními, regionálními a místními autoritami je zaměřená na podporu lepší integrace v rámci Unie prostřednictvím vytváření velkých skupin evropských regionů. C. Meziregionální spolupráce (6 %) Interregionální spolupráce je zaměřená na zvýšení efektivity regionálních rozvojových politik a nástrojů prostřednictvím široké výměny informací a sdílení zkušeností. Interreg III A Přeshraniční spolupráce Prioritní aktivity: Podpora městského a venkovského rozvoje Podpora podnikatelského prostředí Rozvoj MSP Rozvoj místních aktivit zvyšujících zaměstnanost Podpora kulturních akcí, info-komunikačních sítí Životní prostředí a energie (zvláště obnovitelné) Dopravní infrastruktura NUTS III Interreg III B Transnacionální spolupráce Priority: 1) Zpracování územně rozvojových strategií transnacionálního významu: spolupráce měst, městských a venkovských oblastí 2) Podpora efektivních a trvale udržitelných dopravních systémů: s cílem dosáhnout vyšší komunikace s odlehlými regiony a ostrovy 3) Podpora ochrany životního prostředí a přírodních zdrojů (př. Vodní zdroje) 83


6. VYUŽITÍ DOTACÍ V MĚSTĚ HOŘICE V PODKRKONOŠÍ Město Hořice v Podkrkonoší má 8 978 obyvatel. V Hořicích v současné době sídlí pověřený obecní úřad a správní obvod obce s rozšířenou působností a z pohledu rozdělení regionů dle směrnice EU je zařazena do regionu NUTS III. V tomto městě dále sídlí finanční a stavební úřad. 6.1 Hlavní investiční záměry města Hořice v Podkrkonoší 6.1.1 Rozpočet na rok 2004 V rozpočtu města na rok 2004 jsou uvedeny plánované investiční akce. U každé z nich je sledováno, v jaké výši je předpokládaný rozpočet akce, daný termín ukončení, zda jsou pro realizaci plánovány použít sdružené prostředky jiných organizací a nakonec zda a jaké dotace na příslušnou akci jsou plánovány. Rozpočet je sestaven do následujícího přehledu: Název akce Rozpočet v tis.Kč Termín ukončení Prostředky Dotace(ANO-NE) 72 77 79 92 98 101 107 114 116

Doprava /komunikace, chodníky/ Vodní hospodářství Školství Kultura Tělovýchova, sport, zájmová činnost Správa budov,bytová výstavba Komunální služby, životní prostředí Domov důchodců Všeobecná veřejná správa

7. NUTNÉ ZMĚNY V OBLASTI INVESTIC SPOJENÝCH SE VSTUPEM DO EU Z pohledu dotačních možností EU je nutné konstatovat, že do současné doby město Hořice nečerpalo a ani také nežádalo o žádné prostředky z předvstupního fondu. Veškeré dotační možnosti byly využívány v rámci jednotlivých ministerstev ČR a také z rozpočtové kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj v rámci Programu obnovy venkova. Výše uvedený seznam investičních akcí charakterizuje základní investiční potřeby města, které by měly zabezpečit rozvoj města a na druhé straně u investičních akcí týkajících se oblasti ochrany životního prostředí (kanalizace, nakládání s odpady, energetická koncepce), jsou závaznými úkoly, jejichž splnění bude z pozice EU kontrolováno. Vstupem do EU vznikla obcím povinnost na úseku životního prostředí - čištění odpadních vod. Na základě dokumentu Aktualizace strategie financování implementace směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, kterou vydala EU a kterou přijala vláda se ČR zavázala, že se postará o čištění městských odpadních vod v aglomeracích nad 10 tisíc ekvivalentních obyvatel (EO) do roku 2006 a nad 2 tisíce EO do roku 2010. Nesplnění tohoto závazku může EU penalizovat. V seznamu měst a obcí, kterých se to týká, je uvedeno i město Hořice.V přijatém dokumentu EU se uvádí i odhad potřebných finančních prostředků, který činí zhruba 63 mld. Kč. I když za splnění požadavků uvedených ve směrnici ručí stát, a ten bude také případné pokuty platit, určité penalizaci se nevyhnou ani obce. Města a obce budou muset vytvořit příslušný projekt, zajistit jeho schválení a maximální míru spolufinancování. V rámci Fondu soudržnosti a Strukturálních fondů je možné počítat se zdroji ve výši zhruba 15 mld. Kč do roku 2006, dále s 1 - 1,5 mld. Kč ročně ze Státního fondu životního prostředí, 1 mld. Kč přispěje MZe. Malou část financí ze svého rozpočtu poskytne také MŽP. Důležitým prvkem 84


spolufinancování jsou však i budoucí příjmy za odvod a čištění odpadních vod a možnost půjček od českých i zahraničních bank. EU nebude výrazně spolufinancovat projekty, u nichž předpokládaná cena vodného a stočného nedosáhne reálné hodnoty s progresivním nárůstem. Město Hořice v Podkr. jako jeden z akcionářů založil dne 1. 1. 1994 společnost Vodohospodářská a obchodní společnost, a. s., která provádí odvod a čištění odpadních vod jak pro město Hořice, tak i pro další obce na bývalém okrese Jičín. I nadále je proto vlastníkem uvedených zařízení a má snadnější přístup k dotačním fondům EU v této oblasti. Čistička odpadních vod splňuje s dostatečnou rezervou stávající i budoucí požadavky na kvalitu vyčištěné odpadní vody, kromě emisního limitu koncentrace fosforu ve vypouštěných odpadních vodách. Vyčištěná voda je vypouštěna do Chvalinského potoka, čistírenské kaly byly doposud kompostovány a poté aplikovány na zemědělskou půdu. Do budoucna bude tato záležitost řešena instalací zásobní nádrže a dávkovacího zařízení na síran železnatý, který poté bude snižovat obsah zbytkového fosforu na potřebnou výši. Bude se jednat o investiční výdaje ve výši 300 –500 000 Kč.

8. APLIKACE SPOLUFINANCOVÁNÍ INVESTIČNÍCH AKCÍ MĚSTA HOŘICE V PODKRKONOŠÍ Hlavními operačními programy, kde by zástupci města Hořice měli hledat možnost spolufinancování se jeví „ Společný regionální operační program“ a „ Operační program infrastruktura“. 1) Společný regionální operační program SROP - Priorita 1 - Regionální podpora podnikání - podpora podnikání ve vybraných reginech Jedná se o vybudování průmyslové zóny v katastru města Hořice, která sousedí s již realizovaným projektem silničního obchvatu silnice města č. II/300. Takto vznikající průmyslová zóna bude ve své první etapě realizována výstavbou obchodního centra s pozdějším předpokládaným vstupem soukromých společností. V současné době uvažuje o účasti i velká japonská společnost, která by zde měla založit pobočku své výroby v EU. Vzhledem k počátku výstavby průmyslové zóny a již použitým sdruženým prostředkům se Správou silnic, ve výši 3,4 mil. Kč, je zřejmé, že další vlastní investice města budou dle odhadu asi 10 mil. Kč SROP - Priorita 2 - Regionální rozvoj infrastruktury - rozvoj dopravy v regionech Od r. 2004 pokračuje rekonstrukce jednotlivých hlavních ulic ve městě, které jsou také jako u výstavby průmyslové zóny sdruženy s finančními prostředky Správy silnic. Další urbanistický záměr města Hořic obsahuje finanční rozpočet akce na částku 15 mil. Kč 2) Operační program infrastruktura Tento operační program obsahuje celkem 2 priority. Priorita 1 - Modernizace a rozvoj dopravní infrastruktury celostátního významu Priorita 2 - Zlepšování environmentální infrastruktury Do tohoto operačního programu byly zařazeny: výstavba vodovodu jehož výstavba byla již částečně realizována formou sdružených prostředků společně s MZe ve výši 5,1 mil. - Kč, modernizace čističky odpadních vod, obnova environmentálních funkcí území, nakládání s odpady a odstraňování starých zátěží. 85


Ostatní investiční akce, které jsou uvedeny nebo předpokládány MÚ HOřice do výše 1 mil. Kč nelze samostatně financovat ze zdrojů EU. Aby bylo možno tyto akce financovat ze Strukturálních zdrojů EU, muselo by dojít ke sdružení akcí s podobným záměrem a stanovení širokého a zajímavého investičního záměru. Možnosti spolufinancování výše uvedených investic je závislé nejen na připravenosti projektů, ale i na dosažení bodové úrovně projektu dle bodovacích tabulek EU. Podle dosažených bodů bude přiřazena i procentní výše dotace na jednotlivé akce. Proto je možné uvažovat o následujících variantách financování: Varianta „O“ PROJEKT AKCE I AKCE II AKCE III AKCE IV CELKEM

ROZPOČET V MIL. KČ 10,00 15,00 5,12 0,40 30,52

DOTACE EU V % 0 0 0 0 X

NÁKLADY MĚSTA V MIL. KČ 10,00 15,00 5,12 0,40 30,52

Město Hořice nebude čerpat dotace z EU, a to z důvodu neúčasti či neúspěchu při předložení a výběru projektu.

Varianta „30 %“ PROJEKT AKCE I AKCE II AKCE III AKCE IV CELKEM

ROZPOČET V MIL. KČ 10,00 15,00 5,12 0,40 30,52

DOTACE EU V % 30 30 30 30 X


Tato varianta vzhledem k situaci ČR jako přistupujícího člena a velikosti města Hořice (město do 10 000 obyvatel se jeví jako nejvíce pravděpodobná.


ROZPOČET V MIL. KČ 10,00 15,00 5,12 0,40 30,52

DOTACE EU V % 50 50 50 50 X


Tato varianta je spíše mírně optimistickou možností spolufinancování.


ROZPOČET V MIL. KČ 10,00 15,00 5,12 0,40 30,52

DOTACE EU V % 75 75 75 75 X


Velice optimistická varianta počítající s plnou dotací.

Varianta „KOMBINOVANÁ“ PROJEKT AKCE I AKCE II AKCE III AKCE IV CELKEM

ROZPOČET V MIL. KČ 10,00 15,00 5,12 0,40 30,52

DOTACE EU V % 50 0 50 0 X

Příklad financování, kdy dojde pouze k částečné alokaci z fondů EU.

86



Vzhledem k výše stanovenému rozpočtu a různé výši čerpání dotací z EU dochází k nezanedbatelným pozitivním změnám ve struktuře rozpočtu města. Existuje samozřejmě ještě více možných variant spolufinancování z prostředků Strukturálních fondů EU, ale výše a použití se bude měnit s postupem času a rychlostí integrace ČR do EU. Omezujícím faktorem bude i počet předkládaných investičních záměrů zpracovaných do projektů za celé území ČR.

9. ZÁVĚR Z provedené studie vyplývá několik základních skutečností: a) pomoc ze strany EU byla a bude značná i v oblasti pomoci finančními prostředky. b) Některé obce, sdružení obcí a další subjekty se naučily tyto finanční zdroje využívat a hlavně zpracovávat takové žádosti o ně (prostřednictvím projektů),aby je skutečně získaly. V případě města Hořice v Podkrkonoší je nutné, aby zástupci města se co nejdříve seznámili s pravidly získávání finanční pomoci z EU, stanovili si investiční priority a získali finanční zdroje na spolufinancování v rámci svého rozpočtu. Také je třeba ze strany zástupců města zaměřit pozornost i na další operační programy a pokusit se i z nich získat potřebné finanční zdroje.

Adresa autora: Doc. Ing. Jaroslav Pilný, CSc. Univerzita Padrubice, Fakulta ekonomicko-správní Studentská 84, Pardubice. e-mail: [email protected]

87


VYMEZENÍ EUROREGIONU V KONTEXTU PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE Tereza VALÁŠKOVÁ Ekonomicko-správní fakulta MU, Brno Abstract Defining the Euroregion in the Context of Interregional Co-operation This conference paper deals with the definition and functions of an euroregion in the context of interregional co-operation. The terms „euroregion and interregional co-operation“ are defined, as well. The paper presents a synthesis based on an analysis of the original documents that led to constituting the euroregional structures. The European Outline Convention on Transfrontier Cooperation between Territorial Communities or Authorities, adopted in Madrid, 21-05-1980, is emphasized in particular. Furthermore, a typology of euroregional structures, their contents and specific forms of co-operation, organisation and coordination methods are analysed. The horizontal aspects of co-operation are discussed, too. Key words: euroregion, interregional cooperation, The European Outline Convention on Transfrontier Co-operation between Territorial Communities or Authorities

ZÁKLADY PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE A VZNIKU EUROREGIONŮ Madridská úmluva 21. května 1980 byla v Madridu podepsána v jazyce anglickém a francouzském Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány1, přičemž obě jazykové mutace jsou rovnoprávné a jsou v jednom exempláři, uloženy v archívu Rady Evropy. Úmluva vstoupila v platnost 22. prosince 1981. Může ji podepsat jakýkoliv členský stát Rady Evropy. Úmluva o přeshraniční spolupráci podléhá ratifikaci, přijetí a schválení. V její příloze se nachází vzory a návrhy dohod, statutu a smluv, jež nemají charakter mezivládních smluv, ale jsou jen metodickým návodem k jejich uzavírání. V preambuli této úmluvy stojí, že členské státy Rady Evropy, signatáři této úmluvy berou ohled na cíl Rady Evropy, tj. dosáhnout větší jednoty mezi svými členy a podporovat mezi nimi spolupráci. Tento cíl mají prosazovat především pomocí dohod v oblasti administrativy. Rada Evropy má zajišťovat, aby se územní společenství nebo úřady podílely na dosažení tohoto cíle. V úvahu je brána závažnost dané spolupráce mezi územními společenstvími nebo úřady, které se nachází v blízkosti státních hranic v oblastech regionálního, městského a venkovského rozvoje, ochrany životního prostředí, zdokonalování veřejných institucí a služeb a vzájemná pomoc za účelem dosažení uvedeného cíle. Jsou zohledněny minulé zkušenosti, které dokazují, že spolupráce mezi místními a regionálními orgány v Evropě usnadňuje jejich činnost při efektivním plnění jejich úkolů a zároveň i přispívá ke zdokonalování a rozvoji příhraničních oblastí. Signatáři se na úmluvě usnášejí „s pevným rozhodnutím podporovat takovou spolupráci a přispět tímto způsobem k ekonomickému a sociálnímu rozvoji příhraničních oblastí v duchu přátelství, jež spojuje národy Evropy; …“2.

1

The European Outline Convention on Transfrontier Co-operation between Territorial Communities or Authorities; série evropských úmluv (CETS) č. 106. Bývá zkráceně nazývána dle místa svého popisu „Madridská úmluva“. 2 Citace z preambule Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány. 88


Signatáři Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci Madridskou úmluvu do současné doby3 podepsalo 36 zemí. Z toho v třiceti třech zemích vešla po ratifikaci v platnost. Tab. 1: Členské státy Rady Evropy a jejich vztah k Madridské úmluvě Státy Albánie Andora Arménie Ázerbajdžán Belgie Bosna a Hercegovina Bulharsko bývalá Jugoslávie a Makedonie Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Georgia Chorvatsko Irsko Island Itálie Kypr Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Moldávie Monako Německo Nizozemí Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko San Marino Slovensko Slovinsko Spojené království Srbsko a Černá Hora Španělsko 3

Podpis Ratifikace Platnost 7.5.1999 7.11.2001 8.2.2002 3.4.2002 31.10.2033 5.1.2004 30.3.2004 24.9.1980 6.4.1987 30.4.2004 2.6.1998 7.5.1999

1.2.2004 1.7.2004 7.7.1987 8.8.1999

24.6.1998 20.12.1999 21.3.2000 2.4.1981 2.4.1981 22.12.1981 11.9.1990 10.11.1982

11.9.1990 12.12.1990 14.2.1984 15.5.1984

7.5.1999 21.5.1980 15.6.1999 21.5.1980

17.9.2003 18.12.2003 3.11.1982 4.2.1983 29.3.1985

30.6.1985

20.10.1983 26.1.1984 7.6.1996 13.6.1997 28.5.1998 1.12.1998 21.5.1980 30.3.1983 6.4.1992 21.3.1994 7.5.1999 4.5.1998 30.11.1999

27.4.1984 14.9.1997 2.3.1999 1.7.1983 22.6.1994 1.2.2000

21.5.1980 21.9.1981 22.12.1981 21.5.1980 26.10.1981 27.1.1982 21.5.1980 12.8.1980 22.12.1981 19.1.1993 19.3.1993 20.6.1993 16.3.1987 10.1.1989 11.4.1989 21.5.1980 18.10.1982 19.1.1983 27.2.1996 16.7.2003 17.10.2003 3.11.1999 4.10.2002 5.1.2003

7.9.1998 28.1.1998

1.2.2000 2.5.2000 17.7.2003 18.10.2003

1.10.1986

24.8.1990 25.11.1990

K 6. 9. 2005. 89

Euroregiony, státní správa a samospráva Švédsko Švýcarsko Turecko Ukrajina

21.5.1980 16.4.1981 4.2.1998

23.4.1981 22.12.1981 3.3.1982 4.6.1982 11.7.2001 12.10.2001 21.9.1993 22.12.1993

Zdroj: Treaty Office on http://conventions.coe.int, 2005

Německo, Norsko, Švédsko, Rakousko, Irsko, Itálie, Lucembursko a Nizozemí jsou prvními zeměmi, které úmluvu v Madridu 21. května 1980 podepsaly. Z těchto úmluva vstoupila v platnost již 22. prosince 1981 v Německu, Norsku a Švédsku. Mezi posledními zeměmi, kde nabyla účinnosti patří Arménie, Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko a Rusko. Česká republika úmluvu podepsala 24. 6. 1998. Ratifikovala ji 20. prosince 1999, přičemž vešla v platnost dne 21. března roku 2000. Dle přijaté úmluvy se termínem přeshraniční spolupráce rozumí jakékoliv společně odsouhlasené akce, jejichž cílem je propagovat a podporovat dobré sousedské vztahy mezi územními společenstvími nebo úřady v pravomoci dvou nebo více smluvních stran, jakož i uzavírání jakýchkoliv dohod a smluv s ohledem na legislativu každého státu a s ohledem na mezinárodní vztahy a obecnou politiku. Územní společenství nebo úřady zahrnují společenství, orgány a instituce, jež vykonávají místní a regionální funkce a jako takové jsou definovány i v legislativě daného státu. Dodatkový protokol Dne 9. listopadu 1995 byl ve Štrasburku přijat Dodatkový protokol k Evropské rámcové úmluvě o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány4 v exempláři, který je uložen v archivu Rady Evropy. Protokol je otevřen k podpisu těm státům, které podepsaly rámcovou úmluvu. Signatáři v něm potvrzují význam přeshraniční spolupráce mezi územními společenstvími nebo úřady v příhraničních oblastech. Přejí si usnadnit a rozvinout přeshraniční spolupráci a jsou rozhodnuty přijmout další opatření k jejímu zajištění. Přitom uznávají potřebu přizpůsobit rámcovou úmluvu aktuální situaci v Evropě a doplnit ji se zřetelem na Evropskou chartu místní samosprávy. Ta vychází z Deklarace o přeshraniční spolupráci v Evropě, která byla vydána při příležitosti 40. výročí Rady Evropy. Deklarace mimo jiné vybízí k nepřetržité činnosti směřující k postupnému odstraňování překážek všeho druhu – administrativních, legislativních, politických nebo psychologických, které potlačují rozvoj přeshraničních projektů. Dohoda o přeshraniční spolupráci, jež je uzavíraná územními společenstvími nebo úřady „může vést k vytvoření orgánu přeshraniční spolupráce, který může nebo nemusí mít právní subjektivitu“. Může jít o veřejnou nebo soukromou právnickou osobu v rámci národních právních řádů, ke kterým územní společenství nebo úřady, jež dohodu uzavřely, náleží. V případech, ve kterých má orgán právní subjektivitu, má ji ta smluvní strana, ve které má vedení sídlo. Orgán přeshraniční spolupráce vykonává úkoly, které mu jsou svěřeny územními společenstvími nebo úřady, v souladu se svým účelem a způsobem upraveným dle národního práva. Veškeré akce podniká dle zákonů státu, ve kterém sídlí jeho vedení. Není oprávněn přijímat opatření, která mají obecnou platnost nebo která by se mohla dotknout práv a svobod jednotlivců. Orgán je financován z rozpočtů územních společenství nebo úřadů. Není oprávněn rozhodovat o odvodech fiskálního charakteru. Případně může obdržet příjmy z titulu 4

Additional Protocol to the European outline convention on transfrontier co-operation between territorial communities or authorities. Série evropských úmluv (CETS) č. 159. 90


služeb, které poskytuje územním společenstvím nebo úřadům, uživatelům nebo třetím osobám. Sestavuje předběžný roční rozpočet a zpracovává závěrečné vyúčtování, které je ověřováno nezávislými auditory. Smluvní strany se mohou v souladu s národním právem rozhodnout alternativně, a to působit jako veřejnoprávní orgán.

STRUKTURA PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE V současné době existují v rámci Evropy různé typy struktur přeshraniční spolupráce. Některé z nich mají trvalý (permanentní) charakter a jiné jen programovou specifikaci (programme-specific), tzn. že jsou vytvářeny za účelem rozvoje a implementace evropských programů přeshraniční spolupráce. Mnoho regionálních/místních struktur má formu euroregionů. Tyto organizační struktury trvalého charakteru mají svou vlastní identitu, administrativní, technickou a finanční autonomii. Takové struktury jsou typické pro hranice Nizozemí/Belgie/Německo a Skandinávie, kde již fungují řadu let. Později se rozšířily i ve střední a východní Evropě. Další formou organizačního uspořádání přeshraniční spolupráce jsou tzv. pracovní společenství (Communauté de travail), která jsou typická pro hranice Španělsko/Portugalsko a Španělsko/Francie; nebo jsou vytvářeny různé asociace na hranicích jako je Irsko/Severní Irsko. Koordinační aspekt Evropská opatření požadují pro rozvoj přeshraniční spolupráce jak existenci určitých přeshraničních struktur, tak i managementu, který zajišťuje jejich implementaci. Ten bývá většinou založen na bázi existujících struktur. Pro každý program musí být zřízen Společný koordinační výbor (Joint Coordination Committee a Řídící/platební autorita (Managing/Paying Autority) v rámci iniciativy Interreg a Implementační/Platební agentura (Implementing/Paying Agency) v rámci Phare CBC. Pro současný Interreg musí být pro každý program či podprogram zřízen Řídící výbor (Steering Commettee) a Společný technický sekretariát (Joint Technical Secretariat). Typologie přeshraničních struktur Existují různorodé přeshraniční struktury, které jsou podstatně diverzifikované dle svého účelu, kompetencí a subjektivity, včetně zapojení do programů a projektů spojených s Interregem a Phare CBC. Mezi hlavní faktory, které určují typ struktury patří: různorodá administrativní struktura - jako výsledek různých pravomocí a odpovědnosti na regionální a místní úrovni; právní základy; stádium rozvoje přeshraniční spolupráce mezi zúčastněnými regiony. Euroregiony a podobné struktury Mnoho regionů s dlouhou tradicí přeshraniční spolupráce mají příhraniční struktury známé pod pojmem „euroregiony“ nebo „euregia“. I když nejsou identické, co se týče jejich právní formy, sdílí mnoho společných charakteristik: jsou trvalého charakteru; mají oddělenou identitu od svých členů; mají své vlastní administrativní, technické a finanční zázemí a svou vlastní rozhodovací pravomoc. 91


Z hlediska právního mohou být euroregiony zřízeny na základě: soukromého práva - národní asociace dle odpovídajícího veřejného práva na obou stranách hranice; veřejného práva - mezinárodní dohody, které regulují i členy regionálních autorit. Geografické aspekty přeshraniční spolupráce v rámci euroregionů Území euroregionů bývá z hlediska geografického zpravidla určeno společným zájmem, nikoliv administrativními jednotkami kooperujících partnerů. Jsou výsledkem vzájemné interakce veřejných a soukromých aktérů a souhrou různých pravomocí, které existují na obou stranách hranice. Nejstarší euroregiony se zformovaly na německo-nizozemské hranici již v roce 1958 a v průběhu let také euroregiony na vnitřní hranici Evropského společenství – hranice mezi Německem a Francií/Lucemburskem/Belgií/Rakouskem. Během devadesátých let byly euroregiony vytvořeny také na externích hranicích mezi Německem a Polskem/Českou republikou. Od poloviny devadesátých let byl zaznamenán rapidní boom vzniku euroregionů po celé externí hranici EU (Řecko/Bulharsko, Rakousko/Maďarsko) a také po celé východní hranici (Polsko/ČR, Polsko/Slovensko a Slovensko/Maďarsko). Regionální přeshraniční struktury v severských zemích vykazují značnou podobnost s euroregiony, především pokud se jedná o jejich identitu, regionální/místní pravomoce a roli programů. Nejstarší struktura ve Skandinávii je „Øresund Council“ (Dánsko/Švédsko), jež byla vytvořena v roce 1964, nahrazena „Øresund Contact“ v roce 1974 a spojena v „Øresund Committe“ v roce 1994 (založena Nordickou smlouvou). V pozdních devadesátých letech se rozvinuly nové struktury zahrnující baltské státy a Rusko (Finsko/Estonsko, Finsko/Rusko). Euroregiony působící na území ČR Prvním českým euroregionem je Euroregion Nisa – Neisse – Nysa na česko-německopolské hranici, který byl založen 28. srpna 1991. Vznik euroregionu se sídlem v Liberci se datuje k 11. 12. 1992, kdy byla uzavřena smlouva o sdružení, která umožňuje spolupodílet se na činnosti euroregionů. Od února 1994 je členem tzv. Asociace evropských hraničních regionů AGEG (viz. níže). Vznik tohoto euroregionu nastartoval proces utváření dalších euroregionů, jichž je v současné době na území ČR dvanáct. Tab. 2: Přehled soudobých euroregionů na území ČR Euroregion

Vznik

Charakteristika

Hranice

Sídlo-ČR

Neisse/Nisa/Nysa

1992

ČR/Německo/ Polsko

Liberec

Labe/Elbe

1992

smlouva o sdružení, která umožňuje spolupodílet se na činnosti euroregionů konstituce 2 komunálních společenství – Klub euroregion Labe (svazek obcí) a Komunální společenství euroregionu – Horní Polabí/ vých. Krušné hory (Kommunalgemein- schaft Euroregion Oberes Elbtal/Osterzgebire e.V.) dobrovolné regionální zájmové sdružení měst a obcí a jiných právnických osob součást zájmového mezinárodního sdružení českých, německých a rakouských měst a obcí euroregionu Šumava/ Bayerischer Wald/ Mühlviertel smlouva mezi českou a polskou stranou; první euroregion s výhradně česko-polskou účastí rámcová smlouva o vytvoření euroregionu

ČR/Německo

Ústí nad Labem

ČR/Německo

Most

Krušnohoří/Erzgebirge

1992

Šumava

1993

Glacensis

Praděd

92

1996

1997

ČR/Německo/R Prachatice akousko

ČR/Polsko ČR/Polsko

Rychnov nad Kněžnou Bruntál

Euroregiony, státní správa a samospráva Silesia/Slezko Těšínské Slezko

Pomoraví

1998 1998

2000

Beskydy

2000

Bílé/Biele Karpaty

2000

Silva Nortica

2002

dohoda o vzniku euroregionu dobrovolné zájmové sdružení českých a polských Sdružení obcí, Gmin a měst v Těšínském Slezku rámcová dohoda mezi Sdružením měst a obcí jižní Moravy, Regionálním sdružením Záhorie a regionem Weinviertel o přeshraniční spolupráci s cílem vytvoření euroregionu dohoda vzniku mezinárodního euroregionu (přidružení Regionu a Euroregionu Beskydy) zakladatelská smlouva přeshraničního sdružení Jihočeská Silva Nortica a Europaplatform pro Waldviertel

ČR/Polsko

Opava

ČR/Polsko

Karviná

ČR/Rakousko/ Slovensko

Brno

ČR/Polsko/ Slovensko ČR/Slovensko ČR/Rakousko

Frýdek Místek Trenčín Jindřichův Hradec

Zdroj: AGEG, 2005

Další struktury trvalého charakteru Na evropských hranicích se nachází mnoho dalších typů struktur trvalého charakteru. Některé z nich si svou formu zachovaly, jiné se postupně přetvořily v euroregiony či jim podobným strukturám. Nejznámější organizační struktury jsou takzvaná pracovní společenství (Working Communities / Communauté de travail). Běžnými znaky takových struktur jsou: jejich trvalý charakter; někdy mívají svou vlastní subjektivitu, ale většinou sdílejí subjektivitu svých členů; zřídka jsou soběstačné odděleně od svých členů - většinou jsou bez vlastních zdrojů a personálních zdrojů; zřídka mají na svých členech svou vlastní rozhodovací nezávislost. Nejznámější jsou pracovní společenství zahrnující velké seskupení jako ARGE-ALP (Německo/Itálie/Rakousko/Švýcarsko), Alpen-Adria (Itálie/ Rakousko/ Německo/ Maďarsko/ Slovinsko), COTRAO (Francie/Itálie/Švýcarsko), Pyrénées (Francie/Španělsko) a ve střední a východní Evropě Karpatský euroregion (the Carpathian Euroregion) – Polsko/Slovensko/ Maďarsko/Rumunsko/Ukrajina. Další pracovní skupiny fungují v rámci bilaterální kooperace na regionální úrovni. Takovými pracovními skupinami jsou Jura (Francie/Švýcarsko), Extremadura/Alentejo (Španělsko/Portugalsko). Jako další operují tzv. „clustry“ (neformální asociace) na úrovni místní samosprávy (Irsko/Severní Irsko). Takové jsou EBRC (East Border Region Commettee); ICBAN (Irish Central Border Area Network); a NWRCBG (North West Region Cross Border Group). Takovéto struktury se většinou zaměřují na aktivity v rámci strategického plánování jako jsou studie a rozvojové nebo specifické projekty. Zejména menší geografická uskupení typu clustrů mají v současné době stále významnější roli.

STRATEGIE, ORGANIZACE A PROGRAMY PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE Přeshraniční rozvojové strategie se v průběhu času staly populárním mechanismem, jež řídí a ovlivňuje ekonomický a sociální rozvoj příhraničních regionů. Strategický rámec zahrnuje budoucí vizi a definuje cíle a rozvojové priority zúčastněných regionů. To umožňuje uskutečňovat plánované a integrované akce namísto ad-hoc akcí a nekoordinovaných intervencí. Přeshraniční strategie podporuje přirozený rozvoj pro každodenní řešení problémů a poskytuje nezbytný rámec pro financování programů.

93


Obzvláště důležitá je společná příprava ze strany spolupracujících regionů. Tento fakt vyplývá z potřeby minimalizovat účinky bariér a růstu meziregionálních disparit, které jsou dány národními rozdíly. V minulosti se spolupráce zaměřovala především na fyzické plánování. V současné době je cílem vzájemně přínosná spolupráce v interdisciplinárních aspektech – od socio-kulturní přes environmentální kooperaci až po spolupráci v otázkách ekonomického rozvoje. Formulace přeshraniční strategie přispívá k lepšímu pochopení jak problémů, tak i příležitostí. Mezi strategické otázky patří5: rozvoj měst a regionů; doprava a komunikace (veřejná doprava, silnice a dálnice, společná letiště, vodní cesty, mořské přístavy, atd.); energetika (elektrárny, zásobování plynem, elektřinou a vodou); ochrana přírody (oblasti vyžadující ochranu, rekreační oblasti, přírodní parky, atd.); ochrana vodních zdrojů (kontrola znečištění, čističky odpadních vod, atd.); ochrana ovzduší (znečištění ovzduší, snížení úrovně hluku, bezhlukové zóny, atd.); veřejné zdravotnictví (např. využití lékařských zařízení v jedné oblasti obyvateli druhých oblastí); kultura, volný čas a sport (divadla, koncerty, sportovní střediska, rekreační zařízení a tábory, mládežnická zařízení, atd.); vzájemná pomoc při odstraňování následků katastrof (požáry, povodně, epidemie, letecké havárie, zemětřesení, neštěstí v horách, atd.). Důležitým nástrojem strategického plánování programů v přeshraniční spolupráci je společná strategie rozvoje příhraničních regionů – Společný programový dokument (Joint Programming Document). Ten je připravován mezi členskými státy EU a kandidátskými zeměmi pro programy v rámci iniciativ Phare CBC od roku 1994 a programy v rámci Interreg III. Organizační aspekt - Asociace evropských hraničních regionů – AGEG Důležitým sdružením, které bylo založeno v roce 1971 pro usnadnění implementace politik v rámci přeshraniční spolupráce je Asociace evropských hraničních regionů - AGEG (Association of European Border Regions). Sdružení navázalo těsné kontakty s Radou Evropy, Evropským parlamentem, Evropskou komisí a s národními vládami a ve stále větší míře se podílí na rozvoji přeshraniční spolupráce. Členy asociace mohou být hraniční nebo přeshraniční regiony, jež jsou součástí členských zemí EU nebo Rady Evropy. Asociace na počátku 90. let asistovala při vzniku řady podpůrných programů EU a Rady Evropy pro rozvoj spolupráce (INTERREG, CBC Phare). Iniciativa Interreg Koncem 80. let se vnitřní evropské hranice staly díky zavedení jednotného evropského trhu ještě otevřenějšími, což obrátilo pozornost k přetrvávajícím problémům v příhraničních regionech. Proto byla na přelomu let 1989 a 1990 založena evropská iniciativa INTERREG. V průběhu let získala na důležitosti a do současné doby se do ní zapojuje stále více aktérů. Česká republika se do této inicativy přeshraniční spolupráce zapojila po svém přístupu k EU v roce 2004. Do té doby byla aktivní i v dalších iniciativách a programech (Phare CBC).

5

Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány; Vzor mezistátní dohody o regionálních přeshraničních konzultacích; čl. 6. 94

Euroregiony, státní správa a samospráva Schéma 1: Vývoj a struktura iniciativy Interreg

INTERREG II A (1994 – 1999) Přeshraniční

INTEERREG (1991 – 1993) Přeshraniční spolupráce INTERREG II B (1994 – 1999) Energetické sítě

INTERREG III A (2000 – 2006) Přeshraniční

INTERREG III B (2000 – 2006) Nadnárodní

INTERREG II C (1994 – 1999) Územní rozvoj INTERREG III C (2000 – 2006) Meziregionální

Zdroj: portál Evropských společenství, www.europa.eu.int

Literatura: [1] Rada Evropy: Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány, série evropských úmluv č. 106. Madrid 1980; dostupná na webových stránkách www.conventions.coe.int [2] Asociace evropských hraničních regionů: LACE-Phare CBC, Practical Manual, 2000; dostupná na stránkách www.aebr.net [3] Rada Evropy: European Outline Convention on Tranfrontier Co-operation between Territorial Communities or Authorities, Explanatory Report; dostupná na stránkách www.aebr.net [4] Oficiální stránky Evropských společenství – www.europa.eu.int [5] Portál Asociace evropských hraničních regionů – AGEG - www.aebr.net [6] European Institut of Publice Administration – www.eipa.nl.

adresa autora: Ing. Tereza Valášková Masarykova Univerzita v Brně

Ekonomicko-správní fakulta katedra regionální ekonomie a správy Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika e-mail: [email protected]

95


EUROREGIONY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY A JEJICH PARCIÁLNÍ GEOGRAFICKÁ ANALÝZA Jana ZAPLETALOVÁ, Stanislav CETKOVSKÝ, Stanislav MARTINÁT, Petr KLUSÁČEK Ústav geoniky AV ČR, pob. Brno Euroregions in the Czech Republic and Their Partial Geographical Analysis This article deals with the issue of the cross-border co-operation in the euroregions in the Czech Republic. It is especially focused on the characteristics of development in agriculture, industry, tourism and environmental protection in the euroregional areas, which were defined according the map of Centre for Regional Development Czech Republic from February 2003. The article includes a few cartograms, which could be useful by comparison of situation in the different euroregional areas. Keywords: euroregion, cross-border co-operation, landscape protected area, land use, unemployment, arable land, grassland, industrial production, tourism

1. ÚVOD Do roku 1989 trpěla řada příhraničních oblastí na území dnešní České republiky periferním postavením, které bylo v některých regionech zesíleno neexistencí přeshraniční spolupráce (příhraniční území sousedící s Rakouskem a SRN), anebo jejím nedostatečným rozvinutím (příhraniční území sousedící s Polskem a bývalou NDR). S pádem železné opony se situace radikálně změnila a během devadesátých let 20. století dochází i za podpory Evropské unie k rozvoji přeshraniční spolupráce, která začíná být vnímána jako možnost ke zlepšení situace v dosud zanedbaných příhraničních územích. V důsledku převratných změn se přeshraniční spolupráce a s ní související problematika euroregionů dostala do centra pozornosti řady vědních oborů. V rámci geografie se této problematice věnovali například Drgoňa [4,5], Spišiak [18], Halás, Slavík [6], Jurczek, Köppen [12], či Zapletalová [23]. Cílem tohoto příspěvku je zejména podat základní charakteristiku území euroregionů v České republice a to z různých hledisek (zemědělství, průmyslová výroba, cestovní ruch, ochrana životního prostředí). Euroregiony přitom chápeme jako územní jednotky, které sdružují jednotlivé příhraniční oblasti různých států Evropy [13]. Spolupráce přesahující hranice tak napomáhá překonávat nevýhody periferní polohy pohraničních oblastí. Obecně lze vymezit čtyři základní dimenze euroregionální spolupráce, které mají rovnocenný význam, a to dimenze kulturní, sociální, ekonomická a environmentální. Hranice euroregionů jsme vymezili podle mapy Euroregiony v České Republice (obr. 1), která byla zveřejněna Centrem pro regionální rozvoj České republiky v únoru 2003. V případech, kdy tato mapa nerespektuje hranice okresů, jsme celý dělený okres přiřadili buď k jednomu nebo k druhému euroregionu. Z tohoto důvodu jsme například vyhodnocovali euroregiony Beskydy a Těšínské Slezsko společně jako území okresů Karviná a FrýdekMístek, či jsme celý okres Děčín zařadili do euroregionu Labe. Základní charakteristiku euroregionů a přehled, kam byly jednotlivé okresy přiřazeny, jsou uvedeny v tabulce 1. Je nutné si uvědomit, že toto vymezení již neodpovídá aktuální situaci (například nová mapa Centra pro regionální rozvoj České republiky z 16.11.2004 [7] představuje značné modifikace oproti stavu z února 2003), což je způsobeno mimo jiné i faktem, že euroregiony jsou v časovém vývoji velmi dynamické celky (někteří členové například neuhradí členský poplatek a automaticky přestávají být součástí euroregionu, noví členové do uskupení vstoupí apod.) S nejednoznačným přístupem při zkoumání euroregionů se setkáváme i ve statistických

96


šetřeních – například krajská reprezentace Českého statistického úřadu Liberec hodnotí euroregiony na česko – polské hranici podle dat za členské obce [1], zatímco euroregiony na česko – německé hranici hodnotí podle okresů [2]. Obr. 1: Euroregiony v České Republice (stav únor 2003)

Pramen: Centrum pro regionální rozvoj České republiky – únor 2003 Tab. 1: Základní charakteristika euroregionů v České republice Euroregion

Okresy

Bílé Karpaty Egrensis

Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Tachov Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Svitavy, Šumperk, Trutnov, Ústí nad Orlicí Chomutov, Louny, Most Děčín, Litoměřice, Teplice, Ústí nad Labem Česká Lípa, Jablonec n. Nisou, Liberec, Semily Brno - venkov, Břeclav, Hodonín, Znojmo Bruntál, Jeseník Nový Jičín, Opava České Budějovice, Jindřichův Hradec, Písek, Tábor Český Krumlov, Domažlice, Klatovy, Prachatice

Glacensis Krušnohoří Labe Nisa Pomoraví Praděd Silesia

Silva Nortica Šumava Těšínské Slezsko a Beskydy Frýdek - Místek, Karviná území mimo euroregiony Česká republika

Celková výměra území v km2

Počet obyvatel celkem

Hustota obyvatel na 1 km2

3 963,86 4 693,27

591 866 355 822

149 76

10 592,25 2 520,25 2 814,69 3 162,96 5 004,27 2 376,01 2 043,88

1 178 843 327 484 493 384 427 722 558 524 146 255 339 896

111 130 175 135 112 62 166

6 034,72 6 069,84

444 539 257 892

74 42

1 620,02

503 186

311

27 970,82 78 866,84

4 586 042 10 211 455

164 129

Zdroj: Okresy České republiky za rok 2003 (http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/publ/1303-04-a_rok_2003)

97


Je možné konstatovat, že území euroregionů v České republice, tak jak bylo vymezené podle hranic okresů v tabulce 1, zabíralo v roce 2003 více než 64,5 % území rozlohy celého státu a žilo v něm 55,1 % z celkového počtu obyvatel. Mimo jiné i z tohoto důvodu jsme níže uvedené charakteristiky založili na zpracování dat na okresní úrovni.

2. ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ V RÁMCI EUROREGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY A JEJICH VLIV NA KRAJINU V rámci euroregionů České republiky jsou zemědělství a lesnictví velmi důležitými činiteli, a to nejen z hlediska efektivity produkce, ale zejména díky svým mimoprodukčním funkcím (spoluvytváření vzhledu krajiny, vliv na znečištění životního prostředí). Přitom velká většina pohraničních území v České republice má až na výjimky horský a podhorský charakter a koncentruje se zde značné množství národních parků, chráněných krajinných oblastí, rezervací a dalších cenných lokalit s vysokým rozvojovým potenciálem z hlediska rozvoje cestovního ruchu. I proto dochází v některých euroregionech k funkčním střetům mezi zemědělskými a lesnickými aktivitami na jedné straně a ochranou přírody na straně druhé. Za příklad těchto funkčních střetů může například sloužit situace související kůrovcovou kalamitou v Šumavském národním parku v euroregionu Šumava, kde probíhala dlouhodobá diskuse jakým způsobem potírat kůrovcovou kalamitu v 1. zónách, a jakým způsobem bránit šíření této kalamity do druhých zón národního parku a do okolních hospodářských lesních komplexů. Další funkční konflikt byl způsoben přirozenou migrací velkých predátorů (vlků, medvědů) na moravskou stranu euroregionu Beskydy, kde návrat dravců vyvolal velmi nepříznivou reakci na straně lokálních chovatelů ovcí. Z tohoto hlediska se pro většinu území v rámci euroregionů České republiky jeví jako klíčové nalezení rovnováhy mezi potřebami ochrany přírody (i z důvodů rozvoje cestovního ruchu) a produkčními potřebami zemědělství a lesnictví. Hodnotíme-li euroregiony z hlediska změny podílu ekonomicky aktivních osob zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství (tab. 2), tak k největšímu poklesu tohoto podílu došlo v euroregionech Šumava. Bílé Karpaty, Pomoraví a Silva Nortica. Zaměstnanost v zemědělství, lesnictví a rybářství v roce 2001 (obr. 2) byla až na výjimky (okresy Louny, Litoměřice) vyšší v euroregionech v jižní části České republiky, což přirozeně souvisí s tradičním zemědělským charakterem Pomoraví, či s významem lesnictví na Šumavě. Podobně firmy s převažujícím zemědělským zaměřením se vyskytovaly spíše v jižních pohraničních oblastech našeho státu (Břeclav, Prachatice apod.). Procento zatravnění (obr. 4) je nejvyšší v euroregionech s horským či podhorským charakterem, ke kterým mimo jiné patří euroregion Šumava, Egrensis, Nisa, Praděd. Naopak procento zornění (obr. 5) je nejvyšší v euroregionech, které patří z hlediska produkce do zemědělsky příznivých oblastí – jako typický představitel zde může sloužit euroregion Pomoraví. Zde je nutné si uvědomit, že euroregiony často neodpovídají přirozeným celkům, například v euroregionu Glacensis mají příhraniční okresy charakter extenzivního horského či podhorského zemědělství, zatímco většina vnitrozemských okresů má charakter intenzivní zemědělské velkovýroby. Intenzita chovu skotu na 100 ha zemědělské půdy (obr. 6) je nejvyšší v euroregionech Glacensis, Šumava a Silva Nortica. Zde je možné zmínit zajímavý fakt, a to že po roce 1989 se v České republice začal v horských a podhorských oblastech šířit extenzivní způsob chovu hovězího dobytka, a v některých případech dokonce část orné půdy byla v zemědělsky méně příznivých produkčních oblastech přeměněna na pastviny, což je z hledisky ochrany krajiny proti erozi nepochybně příznivější.

98

EA celkem

EA v zemědělství, lesnictví a v.h.

Podíl EA v zemědělství, lesnictví a v.h.

23,5 %

257 825

133 084

12 232

9,2 %

-14,3 %

21 044

10,9 %

355 782

189 914

6 757

3,6 %

-7,3 %

177 324

17 471

9,9 %

328 195

171 369

6 562

3,8 %

-6,0 %

265 762

19 933

7,5 %

255 230

6 816

2,7 %

-4,8 %

6 215

2,8 %

-6,8 %

35 701

5,8 %

-8,3 %

3 514

6,6 %

-9,8 %

8 666

5,1 %

-7,8 %

246 310

4 539

1,8 %

-3,7 %

Obyvatelstvo celkem

EA celkem

Euroregion Šumava

256 869

135 129

Euroregion Egrensis

352 021

193 027

Euroregion Krušnohoří

330 933

Euroregion Labe

493 528

EA v zemědělství, lesnictví a v.h.

31 786

492 024 Euroregion Nisa Euroregion Glacensis Euroregion Praděd Euroregion Silesia

425 120 1 225 750 108 965 339 405

231 936 646 476 57 059 175 319

22 061 91 086 9 369 22 651

9,5 % 428 184

225 154

1 227 985

620 202

105 139

53 298

341 330

170 861

14,1 % 16,4 % 12,9 %

Euroregiony Těšínské Slezsko a Beskydy

512 080

257 093

14 148

5,5 %

506 254

Euroregion Bílé Karpaty

596 903

312 940

44 882

14,3 %

595 010

298 616

11 797

4,0 %

-10,4 %

Euroregion Pomoraví

554 152

283 993

53 291

18,8 %

557 377

277 252

20 664

7,5 %

-11,3 %

Euroregion Silva Nortica

442 538

233 452

40 800

17,5 %

444 466

227 251

16 691

7,3 %

-10,1 %

Euroregiony celkem

5 638 264

2 969 510

388 522

13,1 %

5 639 571

2 868 541

140 154

4,9 %

-8,2 %

99


Obyvatelstvo celkem

Území

SLDB 2001

Tab.2: Podíl ekonomicky aktivních zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství podle údajů ze Sčítání lidu, domu a bytů 1991 a 2001

Zdroj dat: http://www.czso.cz/

Podíl EA v zemědělství, lesnictví a v.h.

Změna podílu EA zaměstnaných v zemědělství mezi lety 2001/1991

SLDB 1991

Euroregiony, státní správa a samospráva Obr. 2: Zaměstnanost v zemědělství, lesnictví a rybářství v roce 2001 (podle SLDB 2001) Euroregion Nisa Euroregion Labe

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Děčín Ústí n.L.

Liberec Česká Lípa

Zaměstnanost v zemědělství, lesnictví a rybářství 0-2 % 2-4 % 4-6 % 6-8 % 8 - 10 % 10 % a více

Euroregion Glacensis

Ja b n. lo ne N c .

Euroregion Krušnohoří Chomutov

Semily

Litoměřice

v lo ko So

Trutnov Karlovy Vary

Euroregion Praděd

Louny Jičín Náchod

Cheb Hradec Králové

Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov

Ústí n.O.

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice

Euroregion Těšínské Slezsko

Bruntál

Šumperk

Chrudim

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

České Budějovice

Prachatice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov

Uherské Hradiště Hodonín


KKEG

Euroregion Beskydy

Zlín

Znojmo Český Krumlov

Vsetín

ž ěř í


Břeclav

Euroregion Pomoraví 100

0

100

N

200 km

Obr. 3: Firmy s převažujícím zemědělským zaměřením (podle Registru ekonomických subjektů) Euroregion Nisa Euroregion Labe Euroregion Krušnohoří

Liberec

Ústí n.L.

Česká Lípa


Ja b n. lo ne N c .

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Podíl firem s převažujícím zemědělským zaměřením 0-3 % 3-6 % 6-9 % 9 - 12 % 12 - 15 % 15 % a více

Děčín

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov

Ústí n.O. Šumperk

Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

Zlín

Český Krumlov


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště

Znojmo KKEG

Vsetín

ž ěř í om Kr

Brnovenkov


N

200 km

100

Euroregiony, státní správa a samospráva Obr. 4: Procento zatravnění Euroregion Nisa Euroregion Labe Děčín

t os

e

M

ic pl Te

Ústí n.L.


Procento zatravnění 0 - 12 % 12 - 24 % 24 - 36 % 36 - 48 % 48 - 60 % 60 % a více


Ja b n. lo ne N c .


Euroregion Egrensis

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

České Budějovice

Prachatice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov



KKEG

Euroregion Beskydy

Zlín


Vsetín

ž ěř í


Břeclav


0

100

N

200 km

Obr. 5: Procento zornění Euroregion Nisa Euroregion Labe Děčín

t os

e

M

ic pl Te

Ústí n.L.

Liberec

Česká Lípa

Procento zornění 24 - 35 % 35 - 46 % 46 - 57 % 57 - 68 % 68 - 79 % 79 % a více


Ja b n. lo ne N c .


Euroregion Egrensis

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov

Zlín

KKEG


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště


Vsetín

ž ěř í


N

200 km

101

Euroregiony, státní správa a samospráva Obr. 6: Intenzita chovu skotu na 100 ha zemědělské půdy Euroregion Nisa Euroregion Labe

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis



Intenzita chovu skotu na 100 ha zemědělské půdy 10 - 12 ks 12 - 14 ks 14 - 16 ks 16 - 18 ks 18 - 20 ks 22 ks a více


Ja b n. lo ne N c .


Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

České Budějovice

Prachatice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov



KKEG

Euroregion Beskydy

Zlín


Vsetín

ž ěř í


Břeclav


0

100

N

200 km

Obr. 7: Intenzita chovu prasat na 100 ha zemědělské půdy Euroregion Nisa Euroregion Labe Euroregion Krušnohoří

Liberec

Ústí n.L.

Česká Lípa


Ja b n. lo ne N c .

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Intenzita chovu prasat na 100 ha orné půdy 0 - 40 ks 40 - 80 ks 80 - 120 ks 120 - 160 ks 160 - 200 ks 200 ks a více

Děčín

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov

Zlín

KKEG


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště


Vsetín

ž ěř í


N

200 km

Intenzita chovu ovcí na 100 ha zemědělské půdy (obr. 8) byla nejvyšší v horských oblastech euroregionů Bílé Karpaty (především okres Vsetín), Beskydy (okres Frýdek-Místek) 102


a Šumava (zejména okres Klatovy). Mezi území s nejvyšší intenzitou chovu ovcí tak patří (až na výjimku okresu Klatovy) zejména oblasti, kde v minulosti došlo k tzv. valašské kolonizaci. Obr. 8: Intenzita chovu ovcí na 100 ha zemědělské půdy Euroregion Nisa Euroregion Labe Euroregion Krušnohoří

Liberec

Ústí n.L.

Česká Lípa


Ja b n. lo ne N c .

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Intenzita chovu ovcí na 100 ha zemědělské půdy 0 - 2 ks 2 - 4 ks 4 - 6 ks 6 - 8 ks 8 - 10 ks 10 ks a více

Děčín

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov

Zlín

KKEG


Hodonín Břeclav



0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště


Vsetín

ž ěř í

N

200 km

3. PRŮMYSLOVÁ VÝROBA V RÁMCI EUROREGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY Stav průmyslové výroby, její eventuální rozvoj v nových průmyslových zónách či pokles některých tradičních průmyslových odvětví, podstatným způsobem ovlivňuje celkovou hospodářskou situaci ve zkoumaných územích. Z historického hlediska je nutné si uvědomit, že velká část příhraničních oblastí v České republice má již dlouholetou průmyslovou tradici, která v některých případech sahá až do doby Rakousko-Uherské monarchie. Za první Československé republiky byla v pohraničních oblastech lokalizována převážná část spotřebního průmyslu (výroba porcelánu, skla, textilní průmysl), což se projevilo i obrovskou nezaměstnaností v období hospodářské krize, jenž se poté stala jedním ze spouštěcích mechanismů radikalizace německé minority v tehdejším státě, a byla tak i jednou z prvotních příčin pozdějšího odtržení pohraničí v období Mnichova. V období výstavby socialistického průmyslu byly průmyslové aktivity lokalizovány i na základě strategických hledisek, a i proto pohraničí s „nepřátelskými“ státy (SRN, Rakousko) bylo v tomto ohledu zanedbáváno. V období po roce 1989 prošla mnohá průmyslová období transformací a některé průmyslové podniky v náročném procesu restrukturalizace musely podstatně omezit výrobu, či dokonce zanikly. Z níže uvedení tabulky 3 je patrné, že průmysl je velmi důležitý i z hlediska zaměstnanosti, i když podíl ekonomicky aktivních zaměstnaných v průmyslu se mezi léty 1991 a 2001 snížil. To souvisí s faktem, že v roce 1991 byla většina průmyslových podniků dosud se v nich udržovaly poměry z předcházejícího před restrukturalizací a socialistického období (mimo jiné i přezaměstanost). Největší pokles podílu EA zaměstnaných v průmyslu se projevil v euroregionech (Krušnohoří, Labe, Těšínské Slezsko 103


a Beskydy), které prošly náročnou restrukturalizací těžkého průmyslu. Naopak mírný nárůst EA zaměstnaných v průmyslu byl dosažen v euroregionu Šumava, což na jedné straně souvisí s s relativně nízkým zastoupením průmyslu z období socialismu, a na druhé straně s investicemi ze sousední SRN (hospodářsky silné Bavorsko). Podíl EA zaměstnaných v průmyslu v roce 2001 (obr. 9) byl vyšší v severním pohraničí (například okresy Sokolov, Jablonec n. Nisou či Nový Jičín) než v jižních příhraničních regionech republiky, což dobře koresponduje i s historickou lokalizací průmyslových aktivit. Co se týká podílu firem s převažujícím průmyslovým zaměřením, tak nejvyšší hodnoty byly dosaženy v okresech Jablonec n. Nisou, Vsetín a Uherské Hradiště. Samozřejmě zde je nutné brát v potaz, že množství firem nevypovídá nic o jejich hospodářské síle a velikosti (počet zaměstnanců atd.). Nejvyšší mzdy v průmyslu (obr. 11) bylo dosaženo v oblastech s těžkým průmyslem (Most, Nový Jičín) nebo ve velkých městech (České Budějovice, Pardubice). Mzdy v ekonomice ve srovnání s celorepublikovým průměrem (obr. 12) ukazují relativní chudnutí celých příhraničních oblastí (zejména jižní a severní Morava). Na tomto kartogramu je patrný fakt, že Česká republika se začíná dělit na relativně bohatý „západ“ a relativně chudý „východ“. Obr. 9: Podíl EA zaměstnaných v průmyslu v roce 2001 (podle SLDB 2001) Euroregion Nisa Euroregion Labe Děčín

t os

e

M

ic pl Te

Ústí n.L.


Zaměstnanost v průmyslu 20 - 24 % 24 - 28 % 28 - 32 % 32 - 36 % 36 - 40 % 40 % a více


Ja b n. lo ne N c .


Euroregion Egrensis

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov

Zlín

KKEG


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště


Vsetín

ž ěř í


N

200 km


104

SLBD 2001

SLBD 1991

43 686

32,8 %

1,8 %

189 914

57 585

30,3 %

-5,5 %

328 195

171369

52 585

30,7 %

-11,1 %

38,7 %

492 024

155 230

70 008

27,4 %

-11,3 %

107 473

46,3 %

428 184

225 154

85 811

38,1 %

-8,2 %

646 476

262 467

40,6 %

1 227 985

620 202

206 198

33,2 %

-7,4 %

108 965

57 059

20 941

36,7 %

105 139

53 298

17 539

32,9 %

-3,8 %

339 405

175 319

75 729

43,2 %

341 330

170 861

59 305

Území

Obyvatelstv o celkem

EA celkem

EA v průmyslu

Podíl EA v průmyslu

Obyvatelstv o celkem

EA celkem

EA v průmyslu

Euroregion Šumava

256 869

135 129

41 989

31,1 %

257 825

133 084

Euroregion Egrensis

352 021

193 027

69 092

35,8 %

355 782


330 933

177 324

74 029

41,7 %

Euroregion Labe

493 528

265 762

102 873

Euroregion Nisa

425 120

231 936


1 225 750

Euroregion Praděd Euroregion Silesia

-8,5 %

Euroregiony Těšínské Slezsko a Beskydy

512 080

257 093

127 752

49,7 %

506 254

246310

86 171

35,0 %

-14,7 %


596 903

312 940

137 029

43,8 %

595 010

298 616

109 549

36,7 %

-7,1 %

Euroregion Pomoraví

554 152

283 993

107 874

38,0 %

557 377

277 252

84 711

30,6 %

-7,4 %


442 538

233 452

73 433

31,5 %

444 466

227251

64 879

28,5 %

-2,9 %

Euroregiony celkem

5 638 264

2 969 510

1 200 681

40,4 %

5 639 571

2 868 541

938 027

32,7 %

-7,7 %

105


34,7 %

Tab. 3: Podíl ekonomicky aktivních zaměstnaných v v průmyslu podle údajů ze Sčítání lidu, domu a bytů 1991 a 2001


Podíl EA v průmyslu

Změna podílu EA zaměstnaných v průmyslu mezi lety 2001/1991

Euroregiony, státní správa a samospráva Obr. 10: Podíl firem s převažujícím průmyslovým zaměřením (Registr ekonomických subjektů) Euroregion Nisa Euroregion Labe Euroregion Krušnohoří

Liberec

Ústí n.L.

Česká Lípa


Ja b n. lo ne N c .

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Podíl firem s převažujícím průmyslovým zaměřením 0 - 11 % 11 - 13 % 13 - 15 % 15 - 17 % 17 - 19 % 19 % a více

Děčín

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

České Budějovice

Prachatice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov



KKEG

Euroregion Beskydy

Zlín


Vsetín

ž ěř í


Břeclav


0

100

N

200 km

Obr. 11: Mzdy v průmyslu ve srovnání s celorepublikovým průměrem Euroregion Nisa Euroregion Labe Euroregion Krušnohoří

Liberec

Ústí n.L.

Česká Lípa


Ja b n. lo ne N c .

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Mzdy v průmyslu (srovnání s celorepublikovým průměrem) 84 - 90 % 90 - 95 % 95 - 100 % 100 - 107 % 107 - 114 % 114 - 120 %

Děčín

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov

Zlín

KKEG


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště


Vsetín

ž ěř í


N

200 km

106


Obr. 12: Mzdy v ekonomice ve srovnání s celorepublikovým průměrem Euroregion Nisa Euroregion Labe Euroregion Krušnohoří

Liberec

Ústí n.L.

t os


Ja b n . lo ne N c .

M

e ic pl Te

Euroregion Egrensis

Děčín Česká Lípa

Chomutov

Semily

v lo ko So

Litoměřice


Louny

Euroregion Praděd

Jičín Náchod

Mzdy v ekonomice (srovnání s celorepublikovým průměrem) 85 - 90 % 90 - 95 % 95 - 100 % 100 - 105 % 105 - 110 % 110 - 115 %


Rychnov n.K.

Jeseník

Pardubice

Tachov

Euroregion Silesia Ústí n.O. Šumperk

Chrudim

Euroregion Beskydy

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice

Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek KKEG

Euroregion Šumava

České Budějovice

Prachatice

Jindřichův Hradec

Zlín

Uherské Hradiště



Vsetín

ž ěř í om Kr

Brnovenkov

Hodonín



Břeclav


0

100

N

200 km

Obr. 13: Míra nezaměstnanosti v roce 2003 Euroregion Nisa Euroregion Labe Euroregion Krušnohoří

Míra nezaměstnanosti 0-5 % 5 - 10 % 10 - 15 % 15 - 20 % 20 - 25 %

Děčín Liberec

Ústí n.L.

Česká Lípa


Ja b n. lo ne N c .

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

Zlín

Český Krumlov


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště

Znojmo KKEG

Vsetín

ž ěř í om Kr

Brnovenkov


N

200 km

107

Euroregiony, státní správa a samospráva Obr. 14: Počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel Euroregion Nisa Euroregion Labe Euroregion Krušnohoří

Liberec

Ústí n.L.

Česká Lípa


Ja b n. lo ne N c .

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel 110 - 130 130 - 150 150 - 170 170 - 190 190 - 210 210 a více

Děčín

Chomutov Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov

Zlín

KKEG


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště


Vsetín

ž ěř í


N

200 km

Míra nezaměstnanosti (obr. 13) byla v roce 2003 nejvyšší v oblastech, ve kterých došlo k útlumu těžebních aktivit a restrukturalizaci těžkého průmyslu (Most, Chomutov, Karviná). Relativně nižší míry nezaměstnanosti byly dosaženy v euroregionech Glacensis, Šumava a Silva Nortica. Počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel byl nejvyšší v euroregionech Nisa, Egrensis a Praděd, ovšem například vysoké hodnoty této charakteristiky u okresu Jeseník je třeba brát s rezervou, neboť toto oblast přirozeně patří k chudším územím České republiky.

4. CESTOVNÍ RUCH Cestovní ruch má prakticky ve všech euroregionech významnou roli. Aktivity cestovního ruchu a rekreace ovlivňují nejen tvářnost krajiny, ale v řadě případů zaujímají i významnou roli z hlediska ekonomických aktivit euroregionů. Proč právě cestovní ruch a rekreace má v euroregionech významné postavení? Při pohledu na mapu České republiky je tato otázka jasná. Všeobecně je možno konstatovat, že euroregiony v České republice se rozkládají v nejvýše položených horských a podhorských územích. Z geomorfologického pohledu jsou tato území tvořena většinou hornatinami se značnou reliéfovou energií s horními částmi vodních toků, s drsnějšími klimatickými podmínkami, větším množstvím sněhových srážek, vyšším procentuelním zastoupením lesů atd. Z pohledu ekonomických aktivit euroregionů je cestovní ruch jednou z těch, která by mohla přispět k vytvoření nových pracovních příležitostí a k určitému oživení ekonomiky – především ve sféře služeb. Využití území pro různé formy rekreace a cestovního ruchu má v těchto územích dlouholetou tradici. Nejprve to byla turistika, která se začala rozvíjet osmdesátých letech 19. století. Tehdy vznikaly první turistické spolky (např. Český klub turistů či Německý horský 108


spolek, Horský spolek pro nejsevernější Čechy, Moravsko-slezský horský spolek a další), které započaly s budováním prvních turistických rozhleden a při nich tzv. útulen (možnost přespání), později pak horských turistických chat. Například v Českém lese byla Klubem českých turistů vybudována první turistická rozhledna v roce 1894 na vrcholu Čerchova (na Domažlicku). V tomto období vznikaly i první značené turistické trasy a zimní značení (např. Dr. Oskar Gutwinski v letech 1908-1910 nechal vyznačit zimní značení tras Ramzová – Červenohorské sedlo – Praděd, Ovčárna – Vysoká hole – Skřítek v Jeseníkách a trasu Staré Město – Králický Sněžník v Orlických horách). Turistika a cestovní ruch se nejprve staly výsadou majetnějších vrstev, postupně pak masovou záležitostí (ve třicátých letech minulého století např.trempink). Boom budování objektů pro rekreaci a cestovní ruch nastal v celé České republice v šedesátých letech minulého století. V následujících dvaceti letech byly postaveny stovky objektů tzv. vázané rekreace (podniková a odborářská rekreace) a desetitisíce individuálních chat. Situace se stala místy natolik neúnosnou, že v některých oblastech byly na výstavbu rekreačních objektů (především individuálních) vyhlášeny stavební uzávěry. Různé plánovací a projektové organizace se na počátku šedesátých let začaly vážně zabývat vhodností území pro různé druhy rekreace a cestovního ruchu. Na základě usnesení vlády č. 992/1962 byla zpracována tzv. „rajonizace cestovního ruchu“ [14]. V této práci bylo poprvé území republiky rozděleno na 43 turistických oblastí (obr. 15). Pro každou z nich byla zpracována jejich charakteristika, byla provedena jejich kategorizace a stanoveny směrné kapacity maximálního zatížení. Jak se později ukázalo, v nejatraktivnějších oblastech byly navrhované kapacity výrazně překročeny a proto byla tato rajonizace v roce 1985 přepracována [3]. Po roce 1989 nastaly především u objektů hromadné rekreace určité změny v jejich využívání. V rámci privatizace byla řada z nich prodána a převedena na komerční bázi, řada z nich přešla do ekonomického pronájmu. Rozšířila se tak přístupnost těchto objektů široké veřejnosti a často se zvýšilo využití lůžkové kapacity. Obr. 15: Turistické oblasti ČR

Turistické oblasti: 1 – Praha; 2 – Střední Čechy – západ, 3 - Střední Čechy- jihovýchod, 4- Střední Čechy- severovýchod – Polabí, 5 - Jižní Čechy, 6 – Šumava – východ, 7 – Chodsko, 8 – Plzeňsko, 9 – Tachovsko-Stříbrsko, 10 - Západočeský lázeňský trojúhelník, 11 – Krušné hory – západ, 12 – Krušné hory a Podkrušnohoří, 13 – České středohoří a Žatecko, 14 – Děčínsko a Lužické hory, 15 – Máchův kraj, 16 – Lužické hory a Ještědský hřbet, 17 – Frýdlantsko, 18 – Jizerské hory, 19 – Český ráj, 20 – Krkonoše-západ, 21 – Krkonoše-střed, 22 Krkonoše-východ, 23 – Podzvičinsko, 24 – Kladské pomezí, 25 Hradecko, 26 – Orlické hory a Podorlicko, 27 – Pardubicko, 28 – Chrudimsko-Hlinecko, 29 – Svitavsko, 30 – Vysočina, 32 – Brno a okolí,

109

Euroregiony, státní správa a samospráva 33 – Podyjí, 34 – Lednicko-Valtický areál 35 – Slovácko, 36 – Střední Morava – Haná, 37 – Zlínsko, 38 – Beskydy – Valašsko, 39 – Ostravsko, 40 – Poodří, 41 – Opavské Slezsko, 42 – Těšínské Slezsko, 43 – Jeseníky. (pramen: Kotrba, 1968)

Ve všech euroregionech jsou velmi dobré podmínky pro pobytové i poznávací formy rekreace a cestovního ruchu. Z kulturního dědictví jsou zde zastoupeny městské památkové rezervace (nejvýznamnější např. Český Krumlov), vesnické památkové rezervace, městské a venkovské památkové zóny, objekty zapsané do seznamu světového kulturního dědictví, hrady, zámky, historicky cenné církevní objekty atd. V západní Čechách jsou významné lázeňské kapacity evropského významu. Regionálně významné lázeňské kapacity jsou i v jiných euroregionech (např. ER Silva Nortica - lázně v Třeboni, ER Pomoraví – lázně Hodonín, ER Bíle Karpaty – Luhačovice, ER Praděd – Jeseník atd.) Z hlediska cestovního ruchu má značný význam i ráz krajiny a přírodní atraktivity (např. Třeboňsko, Lednickovaltický areál) atd. V euroregionech jsou známá střediska zimních sportů s dobrými podmínkami pro sjezdové lyžování i běžecké lyžařské sporty (Šumava, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy), jsou tu i významná střediska letní pobytové rekreace u vody (např. Lipno, Jižní Čechy, Máchovo jezero, Novomlýnské nádrže, přehradní nádrž Pastviny). V posledním desetiletí nastal boom cykloturistiky. Rozvoj cyklistiky by mohl v řadě případů prodloužit a rozložit návštěvnost do delšího časového období a napomoci k většímu využití stávajících lůžkových kapacit. Ve všech euroregionech jsou významné lůžkové kapacity jak ve volném cestovnímu ruchu, tak v objektech druhého bydlení (chaty, chalupy). Přesná data o objektech druhého bydlení (individuální rekreace) jsou stará zhruba 15 let. Sčítání těchto objektů bylo provedeno při censu v roce 1991. Tehdy byly za jednotlivé obce zjišťovány počty rekreačních chat, rekreačních chalup vyčleněných z bytového fondu a rekreačních chalup z bytového fondu nevyčleněných. K datu sčítání bylo tehdy v České republice téměř 400 tisíc těchto objektů, přičemž v hranicích euroregionů byla tehdy lokalizováno přes 189 tisíc těchto objektů (tab. 4). V přepočtu na l km2 nedosahovaly okresy euroregionů sice takových hodnot jako okresy ležící v zázemí velkých měst, ale v přepočtu na 100 trvale obydlených domů však dosahovaly poměrně vysokých hodnot (obr. 16,17). I když jsou objekty druhého bydlení zatím převážně využívány majiteli objektů a jejich rodinnými příslušníky, je v nich ukryt značný lůžkový potenciál i z hlediska volného cestovního ruchu (pronájmy). Komerční využití těchto objektů je již v současné době poměrně běžné na Šumavě a v rekreačně nejatraktivnějších oblastech Čech. V moravských krajích je podle prováděných průzkumů méně časté (např. [22, 23]). Při sčítání obyvatelstva, domů a bytů v roce 2001 již šetření rekreačních objektů v takovém rozsahu jako v roce 1991 provedeno nebylo. Byly sčítány pouze domy trvale neobydlené sloužící k rekreaci (tab. 5) To odpovídá kategorii nevyčleněných rekreačních chalup ze sčítání v roce 1991. Srovnáváme-li tato data pak zjišťujeme, že takovýchto „nevyčleněných rekreačních chalup za poslední desetiletí přibylo v České republice cca 42 tisíc (tj. 32,78 %), z toho na území euroregionů celých 70 % (29 635 takovýchto domů). Tyto údaje jasně svědčí o opouštění domů v marginálních oblastech a přeměně jejich využití. Zásluhou chalupářů se udržuje či zlepšuje vzhled sídel v těchto oblastech a potažmo pak zůstává zachována historická sídelní struktura (ve srovnání např. s polským jižním pohraničím, kde neobydlené domy chátrají). Podle našich zkušeností z terénního šetření jsou počty chat i vyčleněných rekreačních chalup v jednotlivých obcích po roce 1991 více-méně stabilizované. K významnější výstavbě 110


nových chat již nedochází, vyčleňování tzv. „rekreačních chalup z bytového fondu“ se již neprovádí. Obr. 16: počet objektů druhého bydlení připadajících na 100 trvale obydlených domů v okresech euroregionů.

(Pramen: upraveno podle Vágner, J., Fialová D., 2004)

Obr. 17: Počet objektů druhého bydlení v okresech euroregionů ČR na 1 km2

(Pramen: upraveno podle Vágner, J., Fialová D., 2004)

Z ekonomického hlediska mají zásadní význam kapacity určené pro volný cestovní ruch – tedy hotely různých kategorií, penziony, motely, turistické ubytovny, autokempinky, veřejná tábořiště a další. K těmto zařízením jsou zařazeny i objekty dříve tzv. „vázané rekreace“, které po roce 1990 nabízejí své ubytovací kapacity pro komerční využití (byly privatizovány, prodány nebo jsou v ekonomické pronájmu a figurují mezi nabídkou ubytovacích kapacit). 111

Euroregiony, státní správa a samospráva Tab. 4: Struktura objektů druhého bydlení v euroregionech ČR – rok 1991 euroregion

Chaty

1603 43 520 1324 511 3369 3650 4138 1423 4319 7750 1465 4537

1668 634 1372 5628 4305 10690 6689 1569 3686 4781 10181 1177 9235

Objekty druhého bydlení celkem 7256 2716 9500 16028 13199 23628 18362 14218 8872 16916 23053 5041 17417

34652 2388

61615 21535

176206 40628

32503

73915

199417

Vyčleněné rekreační chalupy

Silesia 3985 Těšínské Slezsko 2039 Beskydy 7608 Bílé Karpaty 9076 Pomoraví 8383 Silva Nortica 9569 Šumava 8023 Egrensis 8421 Krušnohoří 3763 Labe 4816 Nisa 5122 Praděd 2399 Glacensis-jen pohraniční .okresy 3645 Euroregiony ČR celkem (ER Glancensis jen pohraniční okresy) 76849 Glacensis – celý euroregion 16705 Euroregiony ČR celkem (celý ER Glacensis) 89909 pramen: Statistický lexikon obcí České republiky, 1992

Nevyčleněné rekreační chalupy

Tab. 5: Počty neobydlených domů sloužících k rekreaci podle sčítání lidu,domů a bytů 2001 Počet Počet neobydlených neobydlených Euroregion domů Euroregion domů sloužících sloužících rekreaci rekreaci Silesia 3748 Krušnohoří 3801 Těšínské Slezsko 909 Labe 6221 Beskydy 1926 Nisa 12919 Bílé Karpaty 6011 Praděd 4292 Pomoraví 6238 Glacensis 28180 Silva Nortica 15850 Glacensis-pohr.okresy 11606 Euroregiony ČR celkem (ER Glancensis jen Šumava 9351 pohraniční okresy) 86976 Euroregiony ČR celkem Egrensis 2103 (celý ER Glacensis) 103550 Pramen: Statistický lexikon obcí České republiky, 2005)

V celé České republice bylo v r. 2004 k dispozici téměř 450 tisíc lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních. Značná část z nich je lokalizovaná ve stávajících hranicích euroregionů. Tak např. v euroregionu Egrensis je k dispozici téměř 29 tisíc lůžek (včetně lázeňských kapacit), v euroregionu Nisa přes 40 tisíc lůžek, v euroregionu Glacensis více než 65,5 tisíce lůžek atd. Tato čísla je také nutno považovat za čísla orientační. (Registr ubytovacích zařízení, který vede ČSÚ se podstatně liší od údajů, se kterými pracují jednotlivé kraje – jeden příklad za všechny – ČSU eviduje v Kašperských Horách celkem 15 ubytovacích zařízení s celkovou lůžkovou kapacitou 503 lůžek, podle web. portálu Plzeňského kraje je v Kašperských horách 112


25 ubytovacích zařízení s celkovou lůžkovou kapacitou 1078 lůžek.). Z ekonomického hlediska je důležitý nejen absolutní počet lůžek, ale také jejich skladba a především jejich využití. A právě ve využití lůžkových kapacit je ve všech euroregionech značná rezerva. Vyjma Prahy, kde je celoroční využití lůžkových kapacit nad 50 % ve všech ostatních částech republiky (měřeno okresy, kraji, euroregiony, mikroregiony ...... atd.) poměrně nízké a pohybuje se ± okolo 30 %. Výjimku tvoří pouze Karlovarsko s 43,4 % využití lůžkových kapacit (celoroční využití lůžek v lázeňství). Využití lázeňských kapacit Luhačovic pak „vylepšuje“ využití lůžek cestovního ruchu i na Zlínsku – resp. v ER Bílé Karpaty (37,1 %). Propagace cestovního ruchu a aktivity spojené se zlepšováním infrastruktury pro cestovní ruch patří k nejčastějším typům přeshraniční spolupráce euroregionů. Jde především o propagaci území, vydávání společných průvodců (většinou v jazykových mutacích), koordinace při trasování cyklostezek a budování doprovodné infrastruktury atd. Z pohledu hodnocení fungování euroregionů se tato spolupráce jeví jako jedna z efektivních.

5. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A OCHRANA PŘÍRODY V RÁMCI EUROREGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY Ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti, obnova venkova, ochrana ovzduší, vody, půd atd. patří mezi základní problémové okruhy trvale udržitelného rozvoje a Agendy 21 (Státní politika životního prostředí ČR dle usnesení vlády č. 38/2001), což také zmiňuje ve svých dokumentech Evropské společenství, např. Maachstrichtská smlouva /1992/, Bílá kniha /1993/, Amsterodamská smlouva /1999/ a další [11]. Důsledná ochrana přírodního dědictví by měla být chápána jako základní východisko pro další rozvoj a spolupráci, nikoliv jako element který jej brzdí. Velké množství cenných segmentů přírody a krajiny leží právě v příhraničních oblastech, kde marginalita území byla jedním z důvodů toho, že zůstaly nezničeny, např. NP Podyjí, NP Šumava atd. Toto je jeden z důležitých úkolů, který se bez přeshraniční spolupráce neobejde. Environmentální dimenze spolupráce na úrovni euroregionů by si měla klást tyto cíle: zachování a zlepšování životního prostředí jako základní předpoklad kvalitního života obyvatel vzájemně propojený systém ochrany přírody a krajiny v návaznosti na evropský projekt Natura 2000 kvalitní životní prostředí jako základní předpoklad rozvoje cestovního ruchu Významným ukazatelem kvality životního prostředí, který lze v rámci jednotlivých euroregionů porovnávat je registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), v rámci něhož jsou dostupné emise tuhých látek, SO2, NOx, CO v tunách na km2 za rok. V následujícím srovnání vyjděme z dat z roku 2002. Obecně lze říci, že nejhorší je situace v euroregionech Beskydy + Těšínské Slezsko a Krušnohoří, což je dáno přítomností průmyslových regionů Karvinsko, Frýdecko-Místecko, Mostecko, Chomutovsko. Díky Pardubicku je též zhoršená situace v euroregionu Glacensis, podobně díky Sokolovsku Egrensis. Více ukazuje tabulka 6. Naopak nejlepší situaci z hlediska emisí vykazují euroregiony Praděd a Šumava. Regionální disparity ve znečištění emisemi oxidu uhlíku, oxidu dusíku, oxidu siřičitého a tuhými emisemi za jednotlivé okresy euroregionů České republiky jsou zobrazeny v níže uvedených kartogramech (obr. 18, 19, 20 a 21). Dalším ukazatelem je kvalita povrchové vody. Z větších vodních toků, které tečou na území euroregionů patří do kategorie „silně znečištěných“ Radbuza (Šumava); Labe za Pardubicemi, Dědina (Glacensis); Bělá (Praděd); Opava, Odra (Silesia, Těšínské Slezsko); Morava od Otrokovic po Hodonín (Bílé Karpaty, Pomoraví); Litava, Svratka, Jihlava,

113


Jevišovka, Dyje (Pomoraví); Nežárka, Lužnice, Vltava od Českého Krumlova (Silva Nortica, Šumava). Z pohledu ochrany přírody a krajiny je důležitý podíl zvláště chráněných území na celkové ploše euroregionu. Podíl maloplošných zvláště chráněných území v rámci jednotlivých euroregionů je patrno z tabulky 7. Tab. 6: Nejhůře postižené euroregiony měrnými emisemi znečišťujících látek REZZO 2002

Znečišťující látka

Euroregion

Tuhé látky (>1 t)

Množství znečišťující látky (t/ km2)

Okres Frýdek-Místek

1,37

Karviná

1,53

Most

1,40

Beskydy + Těšínské Slezsko

Krušnohoří

SO2 (>10 t)

Chomutov

1,50

Egrensis

Sokolov

1,50

Glacensis

Pardubice

1,25


Karviná

16,00

Chomutov

31,65

Most

42,26

Egrensis

Sokolov

20,74

Glacensis

Pardubice

13,52


Karviná

16,81

Chomutov

27,71

Most

15,22

Louny

14,59

Glacensis

Pardubice

13,32


Frýdek-Místek

40,86

Krušnohoří

NOx (>10 t)

Krušnohoří

CO (>10 t)

Zdroj dat: Český statistický úřad. Okresy České republiky za rok 2003

Podíl velkoplošných zvláště chráněných území (Národních parků a Chráněných krajinných oblastí) ukazuje obr. 22, kde vidíme, že většina jich leží v rámci existujících euroregionů. Nejvyšší podíl vykazují euroregiony Šumava a Labe, dále Nisa, Bílé Karpaty. Nejmenší podíl velkoplošných zvláště chráněných území má Pomoraví a Krušnohoří. Tab. 7: Podíl maloplošných zvláště chráněných území v rámci jednotlivých euroregionů ČR Euroregion

Výměra maloplošných zvláště chráněných území [ha]

Výměra euroregionu [ha]

Podíl maloplošných zvláště chráněných území [%]

Bílé Karpaty

1889,9

396 386,3

0,48%

Egrensis

3840,0

469 326,6

0,82%

Glacensis

19046,0

Krušnohoří

1410,0

252 024,6

Labe

1326,0

281 468,8

0,47%

Nisa

6111,8

316 296,5

1,93%

Pomoraví

5634,0

500 426,8

1,13%

Praděd

3595,0

237 601,3

1,51%

Silesia

1734,0

204 387,8

0,85% 1,04%

Silva Nortica Šumava Těšínské Slezsko a Beskydy

1 059 224,7

1,80% 0,56%

6278,0

603 472,2

13240,0

606 984,3

2,18%

1527,0

162 002,3

0,94%

Zdroj dat: Okresy České republiky za rok 2003 114


Obr. 18: Znečištění emisemi oxidu uhlíku Euroregion Nisa Euroregion Labe

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis



Znečištění emisemi oxidy uhlíku (tun/rok) 0 - 500 500 - 1000 1000 - 2000 2000 - 3500 3500 - 5000 5000 a více


Ja b n. lo ne N c .


Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

České Budějovice

Prachatice

Jindřichův Hradec



KKEG

Euroregion Beskydy

Zlín


Vsetín

ž ěř í om Kr

Brnovenkov


Břeclav


0

100

N

200 km

Obr. 19: Znečištění emisemi oxidu dusíku Euroregion Nisa Euroregion Labe Děčín

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis

Ústí n.L.


Znečištění emisemi oxidy dusíku (tun/rok) 0 - 500 500 - 1000 1000 - 2000 2000 - 5000 5000 - 10000 10000 a více


Ja b n. lo ne N c .


Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov

Zlín

KKEG


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště


Vsetín

ž ěř í


N

200 km

115

Euroregiony, státní správa a samospráva Obr. 20: Znečištění emisemi oxidu siřičitého Euroregion Nisa Euroregion Labe

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis



Znečištění emisemi oxidu siřičitého (tun/rok) 0 - 500 500 - 1000 1000 - 2000 2000 - 5000 5000 - 10000 10000 a více


Ja b n. lo ne N c .


Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

České Budějovice

Prachatice

Jindřichův Hradec

om Kr

Brnovenkov



KKEG

Euroregion Beskydy

Zlín


Vsetín

ž ěř í


Břeclav


0

100

N

200 km

Obr. 21: Znečištění tuhými emisemi Euroregion Nisa Euroregion Labe

t os

e

M

ic pl Te

Euroregion Egrensis



Znečištění tuhými emisemi (tun/rok) 200 - 400 400 - 600 600 - 800 800 - 1000 1000 - 1200 1200 a více


Ja b n. lo ne N c .


Semily

Litoměřice

v lo ko So


Euroregion Praděd



Rychnov n.K.

Jeseník

Euroregion Silesia

Pardubice

Tachov


Chrudim

Opava

Svitavy

r Ka

Domažlice


Bruntál

ná vi

Písek

Klatovy

Nový Jičín

Tábor

Frýdek-Místek

Euroregion Šumava

Prachatice

České Budějovice

Jindřichův Hradec

Zlín

Český Krumlov


Hodonín Břeclav


0

100

Euroregion Beskydy

Uherské Hradiště

Znojmo KKEG

Vsetín

ž ěř í om Kr

Brnovenkov


N

200 km

116

Euroregiony, státní správa a samospráva Obr. 22: Zvláště chráněná velkoplošná území přírody v rámci euroregionů České republiky

5. ZÁVĚR V rámci tohoto článku jsme se snažili stručně charakterizovat okresy náležející k euroregionům na území České republiky. V oblasti zemědělské produkce patří převážná část euroregionálního území (s výjimkou nížinného euroregionu Pomoraví a dalších nížinných okresů) k zemědělsky méně příznivým oblastem, a i z tohoto důvodu ve zkoumaných územích nabývají na významu mimoprodukční funkce zemědělství a lesního hospodářství (především funkce krajinotvorná). Mezi tradiční průmyslové oblasti patří zejména euroregiony v severní polovině České republiky. Dlouhá průmyslová tradice a předimenzovanost průmyslu z období socialismu se v některých oblastech v průběhu transformace ukázala spíše jako nevýhoda – za příklad zde může sloužit euroregion Krušnohoří s rozvinutým těžebním a chemickým průmyslem, který současně patří k oblastem s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v ČR. Pro většinu euroregionů jsou významné aktivity v rámci cestovního ruchu a rekreace. V euroregionech jsou většinou příznivé přírodní podmínky pro celoroční využívání území pro rekreaci a cestovní ruchu. Je zde řada lokalit spojených s poznávacími formami cestovního ruchu, je tu vybavenost pro zimní rekreaci. Euroregiony disponují značnou lůžkovou kapacitou jak v objektech druhého bydlení, tak v objektech komerčního cestovního ruchu. Jako nevýhoda se jeví místy nedostatečná infrastruktura, která by mohla sloužit turistům v případě nepříznivého počasí či v mimosezónních termínech. Potenciálem všech euroregionů je cykloturistika, která může napomoci rozložení návštěvnosti do delšího časového období. Vyžaduje však vytvoření potřebné infrastruktury. V oblasti ochrany životního prostředí se na některých územích projevil od roku 1989 podstatný pokles znečištění. Tento pokles byl způsoben na jedné straně poklesem produkce (například Krušnohoří) a na straně druhé zaváděním nových technologií (odsíření hnědouhelných elektráren v severních Čechách). V zájmových územích také dochází k funkčním střetům mezi požadavky rozvoje území (jezy na Labi, sjezdovky na Šumavě) a potřebami ochrany přírody (Národní parky, CHKO, Natura 2000).

117


Výše zmíněné stručné charakteristiky samozřejmě představují pouze územní rámec, ve kterém je přeshraniční spolupráce rozvíjena. Je nutné konstatovat, že mezi euroregiony jsou příklady velmi různé intenzity a stupně spolupráce. Velmi široká spolupráce probíhá například v euroregionu Nisa, což je podpořeno i faktem, že tento euroregion byl vytvořen jako první. Ovšem na druhé straně existují i euroregiony, kde intenzita spolupráce je velmi slabá a hlavním (a téměř jediným) motivem členství je snaha získat peníze z fondů EU. Konkrétní úroveň spolupráce je tam přímo závislá na schopnosti představitelů samosprávy komunikovat s představiteli z druhé strany hranice. Literatura: [1] ČSÚ Liberec (2003): Euroregiony na česko-polské hranici, e-13-5119-03, publikace na CD. [2] ČSÚ Liberec (2004): Euroregiony na česko-německé hranici, e-13-5120-04. http://www.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/p/13-5120-04. [3] DOHNAL, V., KOLÁŘ, O., PŘIKRYL, F., ŘÍMAN, J. (1985): Rajonizace cestovního ruchu. Merkur, Praha 1985, 166 str. + přílohy. [4] DRGOŇA, V. (1999): Pohraničné územia Slovenska a: regionálna komparácia. Geografia XI, časť A, KG PF UM, Brno, str. 36–42. [5] DRGOŇA, V. (2001): Euroregióny – nový pokrok regionálnej štruktrúry Slovenskej republiky. In Sborník příspěvku z IX. roč. konference “Geografické aspekty středoevropského prostoru Pŕedpoklady vstupu ČR a SR do EÚ”, MU Brno, UKF Nitra, Rakousky ústav pre vých. A JV Evropu, Brno. str. 26–30. [6] HALÁS, M. – SLAVÍK, V. (2001): Cezhraničná spolupráca a euroregióny v SR. In: Miscellanea geographica Vol. 9, Plzeň, ZČU, str. 243 - 253. [7] http://www.crr.cz/index.php?lsel=46%7C231 [8] http://www.czso.cz [9] http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/publ/1303-04-za_rok_2003. [10] http://www.turisturaj.cz/clanek.php?lang=0&cid=250. [11] JECH, K., DLOUHÝ, J. (2000): Průvodce ochránce životního prostředí Evropskou unií. Ministerstvo zahraničních věcí. Praha, 79 str. [12] JURCZEK, P. – KÖPPEN, B. (2001): Cooperation between Germany and Czech Republic in the Egrensis Region. In Kommunal- und Regionalwissenschaftliche Arbeiten, Nr.4, Chemnitz, ISSN 1619-8603. [13] KOLEKTIV (2003): Euroregiony : mosty přes hranice. Euroregion Nisa. Liberec, 10 str. [14] KOTRBA, M. (1968): Rajonizace cestovního ruchu. Merkur, Praha 1968, 241 str. [15] Okresy České republiky za rok 2003 (http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/publ/1303-04-za_rok_2003 [16] Registr ekonomických subjektů (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/aresVnInfo.html.cz [17] Sčítání lidu, domů a bytů 2001 (http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/index) [18] SPIŠIAK, P. (2001): Geografické aspekty euroregiónov Slovenska. In: Miscellanea geographica Vol. 9, Plzeň, ZČU, str. 243 - 253. [19] Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2003. Ministerstvo životního prostředí České republiky, Český statistický úřad. [20] Statistický lexikon obcí České republiky 1992. SEVT, Praha 1994, 895 str. [21] Statistický lexikon obcí České republiky 2005. ČSÚ Praha 2005. CD. [22] VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. a kol. (2004): Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. Praha 2004, 286 str. [23] ZAPLETALOVÁ, J. (2003): Euroregions in the Czech Republic. In: Vaishar.,A., Zapletalová, J., Munzar, J. (eds.) Regional Geography and its Applications. Regiograph ,Brno , str. 194 – 197

Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu Euroregiony a jejich vztah k územní správě a samosprávě v ČR IAA7118301 Adresa autorů: Mgr. Stanislav Cetkovský, Mgr. Stanislav Martinát, Mgr. Petr Klusáček, RNDr. Jana Zapletalová, CSc. Ústav Geoniky AV ČR, pob. Brno

118


Drobného 28, 602 00 Brno, [email protected] [email protected] [email protected] [email protected]

119

Euroregiony, státní správa a samospráva

Recommend Documents