tématické články Přeshraniční spolupráce, euroregiony a Euroregion Nisa

tématické články

regionální studia

*01 | 2009

czech regional studies

Přeshraniční spolupráce, euroregiony a Euroregion Nisa Cross-border cooperation, Euroregions and the Neisse-Nisa-Nysa Euroregion Václav Poštolka | [email protected] Technická Univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra geografie Pavel Branda | [email protected] Zastoupení Libereckého kraje v Bruselu

ABSTRAKT Článek pojednává o přeshraniční spolupráci: o jejím rozvoji obecně v Evropě i konkrétně v České republice, o její intenzitě, formách a podrobněji i o strukturách podporujících přeshraniční spolupráci. Popisuje vznik těchto struktur v Evropě a následně i v ČR (přehled euroregionů). V druhé části článku věnující se konkrétnímu příkladu Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa jsou analyzována východiska pro regionální rozvoj euroregionu. Jsou identiﬁkovány problémy (slabé stránky) ale také silné stránky a šance jeho rozvoje.

KLÍČOVÁ SLOVA Přeshraniční spolupráce, struktury podporující přeshraniční spolupráci, euroregiony v Evropě, euroregiony v ČR, Euroregion NeisseNisa-Nysa, regionální rozvoj

KEYWORDS Cross-border cooperation, structures supporting cross-border cooperation, euroregions in Europe, euroregions in the Czech Republic, Euroregion Neisse-Nisa-Nysa, regional development

Úvod Cílem článku je nabídnou ucelený pohled na problematiku přeshraniční spolupráce s hlavním důrazem na typologii struktur podporující přeshraniční spolupráci. Největší pozornost je věnována euroregionům jak v Evropě tak v České republice. Konkrétně pak jsou analyzována východiska pro regionální rozvoj euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. V této souvislosti je testována hypotéza, že pro harmonický a koordinovaný rozvoj euroregionu jsou největší překážkou neodpovídající správní a samosprávní úrovně, které existují na různých stranách hranice. Kromě toho jsou identifikovány problémy (slabé stránky) ale silné stránky a šance jeho rozvoje výše zmíněného euroregionu.

Přeshraniční spolupráce Počátky přeshraniční spolupráce, tak jak o ní v dnešním slova smyslu hovoříme, se datují do doby po druhé světové válce, kdy se začala rozvíjet především na hranicích Německa s Nizo-

zemskem. V roce 1958 bylo kolem města Gronau na německonizozemské hranici založeno EUREGIO – první vyspělá institucionální forma přeshraniční spolupráce. Od něj je i odvozen obecnější název podobných struktur– euroregiony. Největší rozvoj přeshraniční spolupráce zaznamenala od začátku devadesátých let minulého století. Hlavními faktory byly následující skutečnosti (Council of Europe, 2006a): • politické změny v zemích střední a východní Evropy otevřely cestu k postupnému odstraňování rozdělujícího vlivu hranic a rovněž vedly k novému druhu komunální a regionální politiky, • prohlubující se integrace uvnitř Evropské unie, kde přeshraniční spolupráce hrála významnou roli v regionální politice EU snižující rozdíly mezi evropskými regiony, • postupné rozšiřování EU, v rámci kterého přeshraniční spolupráce hrála velmi důležitou úlohu v procesu přípravy nových členských zemí na vstup do EU a následně i jejich integrace, • přeshraniční spolupráce rovněž byla významným nástrojem v rozvoji vztahů se sousedními zeměmi bez statutu kandidátských zemí. V České republice se začala přeshraniční spolupráce rozvíjet počátkem devadesátých let právě díky většině výše zmíněných faktorů. Především ze strany obcí z příhraničí existovala nejprve poptávka po „jakýchkoliv kontaktech přes hranici“ vycházející z komunikačního deficitu způsobeného poměrně velkou uzavřeností hranice. Dalo by se říci, že zpočátku hrála roli i určitá míra zvědavosti ve vztahu k „staronovým“ sousedům na druhé straně hranice. Kolem těchto prvních osobních kontaktů pak byla dále rozvíjena myšlenka systematického rozvoje přeshraniční spolupráce včetně její institucionalizace. První euroregion na území ČR vznikl již v roce 1991 (Euroregion Nisa). V pořadí dalším motivem přeshraničních kontaktů bylo řešení společných problémů, které bylo dříve kvůli uzavřenosti hranic nemožné. Jednalo se především o oblast životního prostředí. Později se spolupráce zaměřila na zvýšení prostupnosti hranice (rozvoj „mostů“ přes hranice). Úsilí bylo směřováno na otevírání nových hraničních přechodů a budování odpovídající dopravní infrastruktury. Snad nejvýznamnějším stimulem pro rozvoj spolupráce v místech, kde ještě neexistovala, byla finanční podpora této spolupráce ze strany EU – z předvstupního programu PHARE CBC. Přeshraniční spolupráce může mít různou intenzitu: od žádných vztahů přes pouhou výměnu informací, konzulta-

2

regio_study_01_2009.indd 2

28.11.2009 10:11:03


ce, koordinaci (jak negativní tak pozitivní) až po spolupráci vedoucí k postupné integraci (Lezzi, 1994). Intenzita spolupráce má obvykle vliv na vývoj její formy, i když i v rámci každé formy může být intenzita spolupráce různá. Z hlediska formy spolupráce lze vypozorovat několik vývojových stupňů: • neformální spolupráce. Značný objem spolupráce v minulosti i v současnosti probíhá neformálně. Spolupráce funguje na základě nepsané dohody, není nijak formalizována. • podepsané dohody o spolupráci. Jedná se o začátek formalizace spolupráce. V této kategorii je potřeba rozlišovat mezi dvěma druhy smluv: — krátkodobé ad hoc smlouvy především uzavírané pro účely projektu (některé programy vyžadovaly resp. vyžadují tento písemný závazek k projektové spolupráci), — dlouhodobé smlouvy zakládající např. konzultační nebo koordinační mechanismy mezi různými subjekty – většinou místními či regionálními orgány. • společné subjekty (struktury) bez právní subjektivity. Jedná se o vyšší formu spolupráce, která již není krátkodobá a začíná být systematicky podporována a rozvíjena. • společné subjekty s právní subjektivitou. Některé subjekty mohou mít svoji právní subjektivitu a to buď podle soukromého nebo veřejného práva. Na tomto místě je vhodné zmínit právní postavení euroregionů. Nejrozšířenějším a nejstarším modelem je systém tzv. „dvojčat“, kde na každé straně hranice existuje samostatné sdružení obcí či vyšších regionálních celků (okresy, regiony). Tato sdružení tvořící jednotlivé národní části euroregionu pak spolu uzavřou dohodu o spolupráci, kterou založí samotný euroregion (v přeshraniční slova smyslu). Dohoda většinou zakládá společné orgány a upravuje jejich fungování. Euroregion v tomto případě nemá vlastní právní subjektivitu. K tomu, aby mohl být založen euroregion s právní subjektivitou, bylo dlouhou dobu zapotřebí mezivládní dohody dotčených států, která by tuto možnost municipální a regionální sféře poskytovala. Pro euroregiony má v tomto ohledu velký význam přijetí nařízení umožňujícího zakládat tzv. Evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) – v angličtině European Grouping of Territorial Cooperation (EGTC). ESÚS je nový právní nástroj, který má svou oporu v komunitárním právu (v právu Společenství). Jedná se o nový druh právního subjektu, který může na území EU vznikat na základě evropského nařízení přijatého 5. července 2006. ESÚS mohou založit členské státy, regionální a místní úřady či další veřejnoprávní subjekty1, případně asociace složené z výše uvedených subjektů. Podmínkou je, že tyto subjekty musí být nejméně ze dvou členských států Evropské unie2. V politické strategii 1 – Tak jak jsou definovány evropskou směrnicí o zadávání veřejných zakázek: Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby. 2 – Účast subjektů z třetích zemí je možná, pokud daná třetí země přijme identickou legislativu ve svém vlastním právním systému či pokud to umožňuje mezinárodní dohoda.

*01 | 2009 Výboru regionů (VR), která byla předsednictvem VR přijata v prosinci 2006, se uvádí: „ESÚS je nový právní nástroj, který umožňuje vytvářet stabilní struktury pro územní spolupráci na přeshraniční, nadnárodní a meziregionální úrovni. Je v prvé řadě pojat jako nástroj na podporu územní spolupráce v rámci strukturálních fondů, přestože nařízení o ESÚS umožňuje jeho využití i mimo politiku soudržnosti a obecněji i mimo financování EU. ESÚS může být v podstatě využito na spolupráci v oblastech jako je veřejné zdraví, veřejná doprava, předcházení katastrofám nebo vytváření nadnárodních struktur pro cestovní ruch. ESÚS bude navíc otevřeno vnitrostátnímu financování a bude doplňkovým nástrojem na provádění strategií partnerství veřejného a soukromého sektoru“ (Výbor regionů, 2006). I když je ESÚS určeno i pro nadnárodní a meziregionální spolupráci, tento nový právní nástroj zakládá potenciál pro rozvoj struktur spolupráce na kvalitativně vyšší úrovni především v přeshraničních regionech. Může sloužit k zefektivnění trvalé spolupráce a řízení věcí veřejných. Nařízení o ESÚS je úzce spjato s politikou soudržnosti. Zmiňuje se o něm nařízení o Evropskému fondu pro regionální rozvoj, ze kterého jsou financovány programy spolupráce: „Členské státy, které se účastní operačního programu v rámci cíle „Evropská územní spolupráce“, mohou využít evropského seskupení pro územní spolupráci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) s cílem přenést na toto seskupení odpovědnost za řízení operačního programu tím, že jej pověří úkoly řídícího orgánu a společného technického sekretariátu. V této souvislosti si každý členský stát nadále uchovává finanční odpovědnost“ (Evropský parlament, Rada, 2006a). Pro takovouto aplikaci ESÚS v programovacím období 2007-2013 ovšem existoval časový nesoulad. Nařízení bylo použitelné v pozdějším termínu, kdy už byly návrhy jednotlivých operačních programů hotové a byly projednávány s Komisí. V tomto ohledu existují 2 možnosti jak využít ESÚS:


regionální studia

• založit ESÚS pro implementaci budoucí generace programů spolupráce. Zde bude záležet na budoucí podobě politiky soudržnosti. Velmi důležitý bude především postoj členských států, které už samotnému vzniku nařízení nebyly příliš nakloněny. • ESÚS může vstoupit do stávající programů a převzít zodpovědnosti stávajících řídících orgánů či společných technických sekretariátů. Vzhledem ke komplikovanosti daného postupu se dá předpokládat, že tento postup bude spíše výjimečný. 3

3 – V současné době jen jeden z programů spolupráce oficiálně uvažuje o využití ESÚS v roli MA a to konkrétně program přeshraniční spolupráce tzv. Velkého regionu (Greater Region, Grande Région, Grossregion – zahrnující Lucembursko, německé spolkové země Sársko a Porýní – Falcko, zástupce francouzského regionu Lorraine a z belgické strany potom region Valonsko a Německy mluvící komunitu). Operační program předložený Komisi přímo uvádí politickou vůli do roku 2009 založit ESÚS a následně na něj převést roli řídícího orgánu programu. Tento program je ovšem specifický, neboť v tomto období došlo ke sloučení 3 dosavadních programů do jednoho většího.

3


28.11.2009 10:11:03


regionální studia


Struktury podporujících přeshraniční spolupráci S větší intenzitou přeshraničních kontaktů většinou přichází potřeba spolupráci systematicky řídit a rozvíjet. To vede k vytváření struktur podporujících přeshraniční spolupráci. Tyto struktury hrají významnou roli v několika aspektech. Představují určitý krok směrem ke stálosti a dlouhodobosti spolupráce. Náklady a úsilí spojené s jejím vybudováním většinou představuje jistou investici a rozhodnutí zřídit strukturu bývá většinou důkladně zváženo. Vytvořená struktura zajišťuje efektivní řízení přeshraniční spolupráce – často poskytuje provozní servis spolupracujícím subjektům, které ji založily, koordinuje spolupráci, může jí poskytovat nové impulzy. Rovněž může poskytovat poradenství či asistenci s projektovou přípravou. V Evropě existuje velké množství struktur. Jejich hlavním společným znakem je různorodost způsobená různými kulturami, charakterem hranice, historickými, hospodářskými či sociálními souvislostmi. Struktury jsou rovněž ovlivněny charakterem státní správy, právním prostředím či ekonomicky. Struktury se tedy liší co do svého zaměření, kompetencí či kapacity. Následující typologie shrnuje základní typy multifunkčních struktur. Typologii připravila Asociace evropských hraničních regionů (AEBR). Ta definovala 3 základní typy struktur (Association of European Border Regions, 1999): • euroregiony a podobné struktury, • pracovní společenství a další subjekty, • struktury specifické pro INTERREG a další programy EU.

Euroregiony a podobné struktury Mnoho přeshraničních struktur má podobu euroregionů4. Toto označení používá mnoho subjektů, ty se však liší právní formou či organizací. Přesto vykazují mnoho společných charakteristik: • • • •

jsou stálé, mají oddělenou identitu od svých členů, mají vlastní administrativu, technické a finanční zdroje, mají vlastní vnitřní systém rozhodování.

Euroregiony jsou často geograficky vymezeny rozsahem socio-ekonomických interakcí a nejen administrativními jednotkami. Nezakládají nový stupeň samosprávy, ale spíše slouží jako koordinační orgány zprostředkovávající kontakty. I když někde jsou vytvořeny na úrovni euroregionu přeshraniční rozvojové plány či programy, samotná realizace opatření z těchto plánů je většinou prováděna kompetentními orgány či organizacemi na základě národních postupů. Regionální struktury přeshraniční spolupráce ve skandinávských zemích mají některé podobné charakteristiky (vlastní identita, kapacita, role v programech přeshraniční spolupráce) a jsou řazeny do této kategorie. Jedná se o sdružení místních 4 – Někdy je rovněž používán název euregio.

*01 | 2009 orgánů založené na základě tzv. Severské smlouvy (Nordic Agreement). Mají víceúčelové zaměření, jsou stálé, disponují vlastními prostředky. Od „klasických“ euroregionů, které vznikly na německo-nizozemské hranici, se ale liší svoji velikostí – pokrývají větší geografické území.

Pracovní společenství a další subjekty V mnoha případech si místní či regionální orgány případně další subjekty zvolily poněkud volnější formu spolupráce. Převážně na základě právně nezávazné dohody o spolupráci vytvořily strukturu většinou bez právní subjektivity. Nejpoužívanějším názvem je pracovní společenství (Working community, Arbeitsgemeinschaft, communauté de travail). Nejčastěji jsou jejich členy regionální orgány. Mezi příklady těchto společenství patří Jura (Francie/Švýcarsko), Pyrenées (Španělsko/Francie) či Extremadura/Alentejo (Španělsko/ Portugalsko). Dalším typem jsou regionální rady (Regionalrat). Ty se skládají ze zvolených regionálních politiků z obou stran hranice. Regionální rada bývá často podporována tématickými pracovními skupinami. Používají se i další názvy. V případě Irska a Severního Irska se např. hovoří o „klastrech“ místních orgánů. Hlavní shodné znaky těchto společenství: • jsou stálé, • někdy mají oddělenou identitu od svých členů, ale většinou používají identitu svých členů, • velmi zřídka mají kapacitu oddělenou od svých členů, obvykle mají rotující předsednictví a sekretariát, • většinou mají pracovní skupiny/komise složené ze zástupců členů, • nemají významnější finanční zdroje ani personál, • velmi zřídka mají rozhodování oddělené od svých členů, zachovávají meziorganizační způsob rozhodování. Tyto struktury se zaměřují na strategické plánování nebo realizaci konkrétních projektů. Některé z nich jsou velmi velké jak do počtu členů tak do rozlohy (např. ARGE ALP, Alpen-Adria). Existují i seskupení nevládních organizací, která mohou rovněž podporovat přeshraniční spolupráci. Struktury specifické pro INTERREG a další programy EU Posledním druhem struktur jsou struktury, které byly vytvořeny v souvislosti s implementací programů přeshraniční spolupráce, především iniciativy Společenství INTERREG5. Tyto struktury v podstatě existují na všech vnitřních hranicích EU, kde hrají přinejmenším roli monitorovacích výborů či (společných technických) sekretariátů. I když hlavním posláním těchto struktur je řízení programů přeshraniční spolupráce, některé z těchto struktur začaly postupně vykonávat i další funkce spojené s podporou přeshraniční spolupráce a vyvinula se z nich stálá struktura (např. PAMINA). 5 – Iniciativa Společenství INTERREG byla nahrazena v současném programovacím období 2007-2013 samostatným cílem politiky soudržnosti s názvem Evropská územní spolupráce (EÚS). Podpora je tedy realizována pomocí programů přeshraniční spolupráce v rámci cíle EÚS, nicméně tento nový cíl a programy podporující přeshraniční spolupráci jsou zkráceně označovány jako INTERREG IVA či Cíl 3.

4


28.11.2009 10:11:03

*01 | 2009


Z výše uvedených typologií vyplývá, že euroregiony (v původním slova smyslu) jsou nejvyspělejší formou struktur přeshraniční spolupráce. Termín Regio pochází z latinského „regere“, což znamená nakreslit linii nebo hranici. V starém Římě se termín „regio“ používal spíše ke geografickému vymezení území než k jeho správě. Nevztahoval se k žádné legislativní nebo vládní instituci. Podobný význam mají i dnešní euroregiony a další formy přeshraničních struktur. Nevytvářejí nový typ nebo úroveň vlády na přeshraniční úrovni. Spíše se snaží rozvíjet spolupráci v rámci kompetencí jednotlivých účastníků spolupráce, kterými jsou většinou místní a regionální orgány. Přeshraniční struktury slouží ke spolupráci místních a regionálních vlád přes hranice s cílem podporovat společné zájmy, kterými je v obecné rovině společný rozvoj území („regia“) a zvýšení kvality života obyvatel v něm (Council of Europe, 2008).

Euroregiony v České republice Euroregiony v České republice vznikaly během deseti let od konce roku 1991 do poloviny roku 2002. Jako první vznikly v období let 1991-1993 euroregiony na česko-německé hranici6. V roce 1991 byl založen Euroregion Nisa podle vzoru euroregionů na německo-holandské hranici. V roce 1992 byl založen sousední Euroregion Labe a Krušnohoří. O rok později pak euroregion Egrensis a Šumava. V další vlně během let 1996-1998 vznikly euroregiony na českopolské hranici: Glacensis, Praděd, Těšínské Slezsko a Silesia. V letech 1999-2002 pak byly doplněny euroregiony na československé a česko-rakouské hranici: Pomoraví, Beskydy, Bílé Karpaty a jako poslední byla založena Silva Nortica. Časový vývoj počtu euroregionů znázorňuje Graf č. 2:


regionální studia

Euroregiony v Evropě V současné době existuje v Evropě dle informace AEBR přes 130 euroregionů a jim podobných struktur (Association of European Border Regions, 2008). Od roku 1958 do začátku devadesátých let vzniklo v Evropě přes 30 euroregionů a jim podobných struktur. Od roku 1990 pak celkový počet euroregionů vzrostl na současných přibližně 130 (viz Graf č. 1).

Graf č. 2 Vývoj počtu euroregionů v ČR v čase Zdroj: vlastní zpracování

V České republice tedy existuje v současné době celkem 13 euroregionů. Jejich přehled obsahuje následující tabulka, v níž jsou euroregiony seřazeny podle data jejich vzniku od nejstaršího k nejmladšímu: Euroregion NISA LABE Graf č. 1 Vývoj počtu euroregionů a podobných struktur Zdroj: Vlastní graf dle databáze euroregionů a jim podobných struktur (Association of European Border Regions, 2008)

Právě od počátku devadesátých let lze pozorovat zvýšenou intenzitu vzniku nových euroregionů a podobných struktur. Euroregiony z počátku (v 60. a 70. letech) vznikaly především ve dvou geografických oblastech: • na hranicích Německa se sousedními členskými státy EU (resp. západoevropskými státy), • ve Skandinávii.

Partnerský stát

21.12.1991

Polsko, Německo (Sasko)

24.6.1992

Německo (Sasko)

18.12.1992

Německo (Sasko)

EGRENSIS

3.2.1993

Německo (Sasko/Durynsko/ Bavorsko)

ŠUMAVA

20.9.1993

Německo (Bavorsko), Rakousko

GLACENSIS

5.12.1996

Polsko

2.7.1997

Polsko

22.4.1998

Polsko

KRUŠNOHOŘÍ

PRADĚD TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO SILESIA

20.9.1998

Polsko

POMORAVÍ

23.6.1999

Rakousko, Slovensko

Euroregion

Datum vzniku

BESKYDY

Postupně pak rovněž vznikaly euroregiony mezi Spojeným královstvím a Irskem a na hranicích Francie (tam byl největší nárůst euroregionů zaznamenán v 80. letech). S politickými změnami na začátku devadesátých let začaly vznikat euroregiony nejprve na nových vnějších hranicích EU – především na hranicích Německa a Rakouska a dále v Pobaltí. Postupně se dá říci, že přeshraniční struktury více méně pokrývají všechny vnitřní i vnější hranice EU.

Datum vzniku

Partnerský stát

9.6.2000

Slovensko, Polsko

BÍLÉ KARPATY

30.7.2000

Slovensko

SILVA NORTICA

28.5.2002

Rakousko

Tabulka č.1 Seznam euroregionů v ČR vč. dat založení a partnerských států Zdroj: vlastní zpracování 6 – Je to právě Německo, kde mají euroregiony nejdelší tradici. Označení česko-německá hranice je ale nepřesné, jelikož v případě Euroregionu Nisa se jednalo o třístranný euroregion zahrnující rovněž Polsko. V případě Euroregionu Šumava je do spolupráce zapojeno i Rakousko.

5


28.11.2009 10:11:03


regionální studia

*01 | 2009


Pokud provedeme analýzu právního postavení euroregionů v ČR, zjistíme, že naprostá většina nemá právní subjektivitu. Výjimkou je Euroregion Bílé-Biele Karpaty, který je sdružením zaregistrovaným na slovenské straně. Na české straně legislativa toto sdružení s účastí slovenského subjektu zaregistrovat neumožňuje. Ostatní euroregiony nemají právní subjektivitu a jsou založeny na výše popsaném modelu „dvojčat“. Tzn. že právní subjektivitu mají jen jednotlivé národní části, které spolu na základě dohody spolupracují a vytváří tak euroregion. České části euroregionů mají právní formu zájmového sdružení právnických osob dle paragrafu § 20 písm. f) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů nebo sdružení obcí podle § 49 zákonu o obcích č. 128/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (především v závislosti na tom, zda jsou členy sdružení pouze obce nebo i jiné subjekty). Většina euroregionů o kroku ke společné právní subjektivitě uvažuje a to právě s využitím ESÚS, i když míra „aktuálnosti a závažnosti“ úvah se liší. Některé euroregiony na přípravách již pracují a mají tento stav stanovený jako svůj cílový7, jiné tento záměr neodmítají, ale stále zvažují přínosy a náklady (především značnou administrativní náročnost takového kroku). Přeshraniční právní subjektivita euroregionů by výrazně přispěla k upevnění pozice euroregionů v implementační struktuře programů přeshraniční spolupráce. Jejich dosavadní postavení se spíše opírá o podporu Komise a v některých případech o jejich výsledky a dlouhodobé zkušenosti. Jasné a silné právní zakotvení euroregionů by mohlo vést k upevnění jejich role v implementaci tzv. Fondů malých projektů a rovněž k eventuální další decentralizaci programů přeshraniční spolupráce. Ideálním řešením by bylo například v případě, kdyby došlo k rozhodnutí vytvořit třístranné programy Než přistoupíme k analýze regionálního rozvoje území Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa, je zapotřebí zmínit institucionální aspekty fungování euroregionů. Euroregiony v České republice jsou velmi různorodé jak ve své velikosti tak především v rozsahu a hloubce své činnosti. Všechny euroregiony spravují Fond malých projektů v rámci programů přeshraniční spolupráce cíle EÚS. Pravdou je, že pro značné množství euroregionů je toto hlavní náplní práce a odstraním aktivitám se věnují jen omezeně či dokonce vůbec. Ty aktivnější euroregiony rovněž rozvíjejí práci pracovních skupin, v rámci kterých dochází ke spolupráci expertů z obou stran hranice a s tím související vzájemné informovanosti či dokonce ke koordinaci činností a společným projektům. Některé euroregiony rozvíjejí rovněž poradenskou činnost v oblasti přípravy projektů především pro členské obce. Aktivnější euroregiony podávají dokonce vlastní projekty. Rozsahu aktivit samozřejmě odpovídá i velikost sekretariátů. Nejaktivnějším euroregionem v tomto ohledu je právě Euroregion NeisseNisa-Nysa.

7 – Euroregion Neisse-Nisa-Nysa má ve rámcové dohodě o spolupráci mezi svými cíly a úkoly stanoveno, že „prioritním cílem Sdružení je vytvoření společného právního subjektu“ (§ 2, odst. 7). Tento cíl byl doplněn do rámcové dohody na prvním zasedání společné třístranné rady po východním rozšíření EU v roce 2004 (zasedání rady dne 5. června 2004 na zámku Lemberk).

Euroregion Neisse-Nisa-Nysa – šance a problémy regionálního rozvoje Euroregion Nisa (zkrácený český název) je vůbec prvním z euroregionů, jež vznikly v zemích bývalého společenství Rady vzájemné hospodářské pomoci, jež byla rozpuštěna 28.6.1991. Na konci roku 1991 – těsně před rozpuštěním SSSR – byl na ustavujícím shromážděním zástupců německé, české a polské strany v Zittau (Žitava, Źytawa) přijat název Euroregion Neisse – Nisa – Nysa (dále ERN). Zvláštní význam ERN je dán právě jeho polohou na styku zemí, které prodělaly výrazné státoprávní změny. Německo bylo 3.10.1990 znovu sjednoceno, a v této souvislosti došlo 14.11.1990 k uzavření německo-polské smlouvy o hranicích potvrzující platnost poválečných hranic na Odře a Nise, následované uzavřením německo-polské smlouvy o dobrém sousedství a spolupráci 17.6.1991. Obdobná smlouva mezi Německem a tehdejší ČSFR o dobrém sousedství a spolupráci byla uzavřena až 27.2.1992, tedy až po ustavení ERN, později než s Polskem a v posledním roce existence společného státu Čechů a Slováků. Ještě před rozpadem Česko-Slovenska a vznikem samostatné České republiky byla v roce 1992 podepsána tzv. Maastrichtská smlouva o vytvoření Evropské unie (dále EU) a hlavním městem Německa byl prohlášen Berlín. Další velmi významnou událostí se stalo přijetí tzv. Paktu solidarity k financování německé jednoty v roce 1993. Na pozadí těchto, ale i dalších důležitých politických a ekonomických rozhodnutí, do kterých se kromě Německa (Saska), České republiky a Polska významně a ve stále větší míře zapojovala také EU, lépe porozumíme sociálně ekonomické transformaci, která poznamenala také prostor a prostředí ERN.

Východiska a limity pro regionální rozvoj • Výrazné rozdíly ve velikosti obcí jako základních jednotek veřejné správy území (LAU1) a významných aktérů lokálního a regionálního rozvoje. České obce mají (odečteme-li největší obce každé strany) v průměru méně než 1600 obyvatel, resp. třikrát méně než obce (Gemeinde) na saské straně a dokonce šestkrát méně než obce (gminy) na polské straně ERN (viz Tabulka č. 2). Z toho vyplývají rozdíly v koordinaci a řízení procesů regionálního rozvoje, které jsou tím na naší straně komplikovanější a méně efektivnější. • Výrazné rozdíly v pozici populačně a ekonomicky nejsilnějších center osídlení vyjádřené podílem na počtu obyvatel svých částí. Zatímco u Liberce to je 23 %, Jelenia Góra (zahrnuje Cieplice-Zdrój) 15 %, na Görlitz připadá méně než 10 % obyvatel (mimochodem administrativní centrum německé části ERN je v Zittau). Pokud bychom uvažovali dvojměstí Görlitz/Zgorzelec jako centrum pro německou i polskou část sníží se tento podíl na méně než 8 %. Pokud bychom uvažovali dvojměstí Liberec a Jablonec nad Nisou, dosáhne jejich faktor dominance na české straně více než 33 %. • Výrazné rozdíly z hlediska „evropského systému“ regionalizace s implikacemi pro regionální politiku na úrovni EU.

6


28.11.2009 10:11:04

*01 | 2009


Německá část 2

Rozloha, km

4 497

Počet obcí / LAU1 (stav 2008)

Polská část

Česká část

5 594

ERN celkem

3 163

13 254

125

52

215

392

622 205

583 063

433 948

1 639 216

Obyvatel na km2

138

104

137

124

– průměr ERN v %

111

84

110

100

60 (60)

85

105

71

121

91

120

109

Obyvatelstvo na obec (stav 2007)

4 978

11 212

2 018

4 182

– bez největší obce

4 560

9 750

1 562

3 591

56 724

85 782

99 721

242 227

9,1

14,7

23,0

14,8

Obyvatelstvo (stav 2007)

– průměr země (v Německu i Sasko) v % – průměr EU 27 v %

Obyvatelstvo největší obce (2007) – podíl na obyvatelstvu (faktor dominance) v %


regionální studia

Tabulka č.2 Základní vybrané údaje o Euroregionu Neisse – Nisa – Nysa Zdroj: Český statistický úřad, 2009, vlastní výpočty Poznámka: Česká část zde zahrnuje pouze území Libereckého kraje a nezahrnuje území Šluknovského výběžku, polská část zahrnuje jen vybrané okresy Dolnoslezského a nezahrnuje malé části Lubušského vojvodství, německá část odpovídá území okresů Görlitz a Bautzen po reformě v r. 2008.

Německou část ERN, rozlohou i počtem obyvatel největší, tvoří po reformě veřejné správy v Sasku v roce 2008 pouze dva okresy podléhající jedinému „direktoriátu“ (NUTS2) v Drážďanech, do jehož obvodu patří také německá část euroregionů Elbe/Labe a Erzgebirge/Krušnohoří. Polská část ERN je převážně součástí vojvodství Dolnoslezského a jen okrajově také Lubušského (NUTS2), které má své zájmy především v polsko-německém euroregionu Sprewa-Nysa-Bóbr. Česká část ERN patří převážně do Libereckého kraje (NUTS3) a tím do NUTS2 Severovýchod, ale na Šluknovsku i do NUTS2 Severozápad, takže se do rozhodovacích procesů promítají zájmy, ale i střety zájmů pěti krajů a jejich samosprávných orgánů, a rovněž zájmy šesti euroregionů (kromě výše uvedených ještě Glacensis a Egrensis)! Z tohoto hlediska se může jevit situace české části ERN jako nejkomplikovanější (nejvíce konkurentů), ale zároveň může být přeměněna na jeho potenciální výhodu (nejvíce kooperantů s pozitivním vlivem přenosu zkušeností). • Z toho logicky vyplývá, že regionální rozvoj ERN, který je jediným německo-česko-polským euroregionem, je nutno posuzovat v kontextu a koordinaci s nejméně pěti dalšími euroregiony, z toho třemi česko-německými, jedním česko-polským a jedním polsko-německým, a zároveň na české straně s pěti kraji a dvěma regiony „evropské soudržnosti“, v nichž jsou sdružené. Na jejich obvodu existují další tři euroregiony (Europa ProViadrina, Šumava/Bayerischer Wald a Praděd/Pradziad), které doplňují vnější kontext a rozšiřují spektrum potenciální kooperace a konkurence na celkem devět euroregionů, čtyř států (+ Rakousko jako NUTS0), sedmi zemí (+ Sasko, Braniborsko, Durynsko, Bavorsko a Horní Rakousy jako NUTS1). Do regionálního rozvoje ERN se mohou a budou promítat zájmy nejméně 18 „evropských regionů soudržnosti“ (jako NUTS2) – z toho pěti z osmi na území ČR, čtyř na území Polska, osmi na území SRN a jednoho na území Rakouska.

• Rozdílné kompetence hlavních aktérů spolupráce v regionálním rozvoji a územním plánování stěžují potřebnou koordinaci. „Kooperace a komunikace má na jednu stranu výrazně dobrovolný charakter a váže dodatečné zdroje v kooperujících orgánech. Na druhé straně roste potřeba přeshraniční koordinace územního plánování“ (Kroutil, 2007). Z výše uvedeného lze odvodit závěr, že největší překážkou pro koordinovaný rozvoj celého přeshraničního území (euroregionu) jsou různé systémy státní správy i regionální a místní samosprávy na každé straně hranice, které nejsou navzájem kompatibilní co do úrovní. Rovněž existují velké kvalitativní vnitřní rozdíly v rámci odpovídajících úrovní (např. municipální). Hypotézu stanovenou v úvodu lze tedy považovat za prokázanou.

Problémy Euroregionu a jeho rozvoje • Výrazný úbytek počtu obyvatel v německé části ERN. Za období 1990-2006 zde ubylo více než 125 tisíc obyvatel, tj. téměř 17 %, ale např. bývalé okresní město Hoyerswerda ztratilo 27 tisíc obyvatel, tj. téměř 40 % (Tabulka č. 3). • Podle demografických prognóz lze očekávat další úbytek obyvatel německé části ERN. Za období 1990-2020 by to mělo znamenat úbytek více než 210 tisíc obyvatel, tj. 28 % (!!), ale ještě výraznější úbytky a s tím související problémy se očekávají ve městech jako Görlitz, Zittau a Hoyerswerda, a v nejvýchodnější části ERN u hranic s Polskem a ČR (Tabulka č. 3). • Stárnutí obyvatel, jež zejména v německé části ERN vyvolává vysoké ekonomické zatížení veřejných rozpočtů především na sociální péči a zdravotnictví (Tabulka č. 4). • Vysoká míra nezaměstnanosti v německé a polské části ERN na rozdíl od výrazně nižší nezaměstnanosti a také výrazně vyšší ekonomické aktivity obyvatel na české straně. V době před nástupem ekonomické krize byla v některých územích

7


28.11.2009 10:11:04


regionální studia

*01 | 2009


míra nezaměstnanosti vyšší než 20 % a spolu s nízkou mírou ekonomické aktivity a omezenou nabídkou volných pracovních míst vytvářela na německé a polské části ERN území sociální deprivace. Na české straně se z tohoto hlediska jako velmi problematické a deprivované jeví pouze Frýdlantsko. Územní rozdíly nezaměstnanosti lze vyjádřit indexem její míry vůči nejnižší hodnotě v (euro)regionu, jež zde ukazují vysoký gradient (Tabulka č. 5). • Výrazné rozdíly v příjmech a kupní síle obyvatelstva (Tabulka č. 6), a to jak mezi národními stranami, tak uvnitř. Zvláště výrazné jsou v tomto směru regionální/územní rozdíly v polské části ERN, kde průměrný příjem v nejchudším okrese celého vojvodství (Lubański) dosahoval v roce 2006 jen 64 % úrovně okresu Zgorzelecki, který naopak patří mezi nejlepší v celém Polsku (GUS Wroclaw). • Velký a narůstající počet prázdných/volných bytů (něm. Leerstand) v německé části ERN, který již působí i na rea-

Území (okresy před reformou 2008)

1990

2006

litní trh v Polsku a v dohledné době zřejmě ovlivní i nabídku bydlení na české straně.

Šance Euroregionu a jeho rozvoje • Významná koncentrace kulturně-historického dědictví, technických památek, přírodních a krajinných hodnot, atraktivních měst, míst a oblastí vytvářející stále nevyužitý potenciál pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace. • Poloha v blízkosti rozvojových pólů, kterými jsou vedle Prahy, Drážďan a Wroclawi také Mladá Boleslav (+Kolín), Liberec (+Jablonec n.N.), Görlitz (+Zgorzelec), Jelenia Góra, Legnica, Hradec Králové (+Pardubice), Ústí n.L. (+Teplice). • Dokončení rychlostní komunikace R35 jako součást evropsky významné silniční sítě mezi Severním/Baltským a Jadranským/Černým mořem. Saldo 1990-2006 abs. %

Saldo 1990-2020 abs. %

Prognóza 2020 Var.1 Var.3

Město Zittau

41,1

29,8

-11,3 27,5

25,6

24,5

-16,6 40,4

Město Görlitz

76,0

57,1

-18,9 24,9

53,8

51,5

-24,5 32,2

Město Hoyerswerda

68,4

41,5

-26,9 39,3

30,6

28,9

-39,5 57,8

– Löbau – Zittau

176,6

141,0

-35,6 20,2

122,9

117,1

-59,5 33,7

– Niederschlesisch-Oberlausitz

114,4

94,8

-19,6 17,1

84,0

79,7

-34,7 30,3

– Bautzen

169,3

148,1

-21,2 12,5

136,6

130,2

-39,1 23,1

– Kamenz

151,5

148,4

-3,1 2,0

140,9

135,1

-16,4 10,8

Okresy

Německá část ERN

756,2

630,9

-125,3 16,6

568,8

542,5

-213,7 28,3

Vládní kraj Dresden

1830,5

1657,1

-173,4 9,5

1597,2

1541,2

-289,3 15,8

Sasko

4775,9

4250,7

-525,2 11,0

4016,8

3874,7

-901,2 18,9

Tabulka č. 3 Stav a předpokládaný vývoj počtu obyvatel v německé části Euroregionu Nisa (v tis. a %) Zdroj: Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen, 2007 Poznámka: Varianta 3 je v Sasku považována za nejvíce pravděpodobnou (největší úbytky).

Stav 2007

Německá část

Obyvatelstvo celkem

622 205

– do 15 let (předproduktivní věk)

Česká část

Polská část

433 948

ERN celkem

583 063

1 633 216

65 954

64 658

86 293

216 905

– 15 – 64 let (produktivní věk)

397 433

310 273

419 223

1 126 929

– nad 65 let (poproduktivní věk)

151 818

59 017

77 547

295 382

54,8

39,9

39,1

45,5

53 668

14 566

30 792

99 026

8,6

3, 4

5,3

6,1

– na 100 obyvatel ve věku 15-64 let

13,5

4,7

7,3

8,8

– registrovaná míra nezaměstnanosti

18,5

6,1

15,5

13,6

Index ekonomického zatížení (GQ) Nezaměstnaní – na 100 obyvatel celkem

Tabulka č.4 Věková struktura obyvatel a registrovaná nezaměstnanost na konci roku 2007 Zdroj: Český statistický úřad, 2009, vlastní výpočty Poznámka: Index ekonomického zatížení (něm. Gesamtquotient, GQ) jako poměr součtu ekonomicky neaktivních obyvatel ve věku do 15 let a nad 65 let k počtu obyvatel v produktivním věku 15-64 let

8


28.11.2009 10:11:04

*01 | 2009


Okres Část

Obyvatelstvo

Pracovní síla (PS) Abs. % obyv.

Nezaměstnaní a míra nezaměstnanosti Abs. v % Ob v % PS Index J

Bautzen

333 470

160 055

48,0

26 249

7,9 16,4 3,09

Görlitz

288 735

129 948

45,0

27 419

9,5 21,1 3,98

Německá část

622 205

290 003

46,6

53 668

8,6 18,5 3,49

Jelenia Góra – město

85 782

35 468

41,3

2 731

3,2 7,7 1,45

Boleslawiecki

88 557

29 341

33,1

4 049

4,6 13,8 2,60

Jaworski

51 793

18 500

35,7

3 478

6,7 18,8 3,55

Jeleniogórski

63 824

18 980

29,7

2 866

4,5 15,1 2,85

Kamiennogórski

46 004

14 051

30,5

2 206

4,8 15,7 2,96

Lubański

56 624

17 950

31,7

3 985

7,0 22,2 4,19

Lwówecki

47 732

14 726

30,9

3 549

7,4 24,1 4,55

Zgorzelecki

93 732

34 398

36,7

4 059

4,3 11,8 2,23

Zlotoryjski

45 598

15 353

33,7

3 869

8,5 25,2 4,75

Polská část

583 063

198 767

34,1

30 792

5,3 15,5 2,92

Česká Lípa

103 254

53 620

51,9

3 807

3,7 7,1 1,34

Jablonec nad Nisou

89 450

51 132

57,2

2 710

3,0 5,3 1,00

Liberec

166 547

95 433

57,3

5 726

3,4 6,0 1,13

Semily Česká část Euroregion celkem


regionální studia

74 697

40 752

54,6

2 323

3,1 5,7 1,08

433 948

240 937

55,5

14 566

3,4 6,1 1,15

1 639 216

729 707

44,5

99 026

6,0 13,6 2,57

Tabulka č. 5 Nezaměstnanost na konci roku 2007 podle okresů a částí euroregionu Zdroj: Český statistický úřad, 2009, vlastní výpočty Poznámka: Index J = poměr míry registrované nezaměstnanosti (v % pracovní síly) vůči nejnižší zjištěné míře (J = okres Jablonec n.N., a 5,3 % = 1,00), v tomto pojetí reprezentující také možný gradient nezaměstnanosti. PS v ČR = počet ekonomicky aktivních obyvatel ze sčítání lidu 2001 (používá se stále k výpočtu MRN na rozdíl od výpočtu v SRN (Sasku) a Polsku, kde se vychází z aktualizovaných počtů pracovních sil, práceschopného obyvatelstva).

Obor činnosti, území

Polsko/ DSW

ČR/ Lib. kraj

SRN/ Sasko vs. ČR

Celkem

(711)

(781)

(3015)

3,86

Celkem

(756)

(702)

(2292)

3,26

(106,3)

(89,9)

(76,0)

0,85

Celkem

– poměr regionu k státu, v %

672

640

2260

3,53

Průmysl

737

664

2221

3,34

Stavebnictví

632

660

2031

3,08

Vzdělávání

684

615

(3202)

5,21

Zdravotnictví a sociální péče

538

641

(2335)

3,64

Veřejná administrativa

818

641

X

X

Finanční služby

1071

656

3005

4,58

Důchod starobní

(294)

(305)

(747)

2,45

– poměr k hrubému měsíčnímu příjmu zaměstnance, %

(38,9)

(43,4)

(32,6)

0,75

Tabulka č. 6 Průměrné hrubé měsíční příjmy ze zaměstnání a důchod v roce 2006 (2007) – přepočet na EUR Zdroj: Urzad Statystyczny we Wroclawiu, 2008 Poznámka: V Polsku sledováni zaměstnavatelé s více než 9 zaměstnanci a rozpočtové jednotky bez ohledu na počet zaměstnanců. V ČR sledováni zaměstnavatelé s více než 20 zaměstnanci a se sídlem v obvodu. Kurz EUR pro výpočet příjmů: 1 EUR = 3,895 PLZ a 28,343 CZK (2006 – střed). DSW = Dolnoslezské vojvodství

9


28.11.2009 10:11:04


regionální studia

*01 | 2009


• Modernizace železniční sítě a kvalitnější služby dopravců podporující lepší dostupnost a vnitřní propojenost území. • Revitalizace území po těžbě uhlí (něm. Bergbaufolgenlandschaft), jež vytvoří z Horní Lužice velmi vyhledávanou rekreační oblast (něm. Lausitzer Seenland), kterou výhledově doplní i revitalizace v okolí Bogatynii v polské části ERN. • Území bývalých vojenských výcvikových prostorů a opouštěných průmyslových areálů (brown-fields) jako cíl rozsáhlých sanačních a revitalizačních investic. • Využití potenciálu kooperace a úspěšných projektů sítě euroregionů a evropských regionů soudržnosti na podporu regionálního rozvoje. • Soustavná podpora rekvalifikačních programů včetně podpory center vysokoškolské přípravy a celoživotního vzdělávání (jež by mohly eliminovat očekávaný úbytek počtu obyvatel). • Využití potenciálu volných/prázdných bytů a domů v německé části ERN. • Udržování/podpora tradičních výrob a návrat k tradičním výrobkům s vysokou přidanou hodnotou práce. • Možná silnější pozice euroregionu v budoucích programech přeshraniční spolupráce v rámci budoucí politiky soudržnosti. Ve veřejných konzultacích ke 4. kohezní zprávě zazněl jednoznačný hlas za posílení cíle Evropská územní spolupráce v dalším programovacím období. Rovněž Lisabonská smlouva při definování kohezní politiky poprvé výslovně uvádí potřebu věnovat pozornost přeshraničním regionům (čl. 174). Lisabonská smlouva rovněž rozšiřuje politiku soudržnosti o další rozměr – tzv. územní soudržnost (vedle hospodářské a sociální). Překonávání bariér skrze přeshraniční spolupráci je jedním z hlavních témat Zelené knihy k územní soudržnosti, kterou Komise připravila. Dá se tedy očekávat, že podpora přeshraniční spolupráce bude v dalším období posílena především finančně8.

Závěr Euroregiony představují nejvyspělejší struktury podporující přeshraniční spolupráci. Jsou stálé, mají oddělenou identitu od svých členů, mají vlastní administrativu, technické a finanční zdroje a mají rovněž vlastní vnitřní systém rozhodování. Začaly vznikat v západní Evropě již v padesátých letech, nicméně největší rozvoj zaznamenaly v devadesátých letech minulého století. Do tohoto období spadají i počátky přeshraniční spolupráce a s ní spojené zakládání euroregionů v České republice. V současné době existuje na území ČR 13 euroregionů, které pokrývají všechny hranice. Historicky prvním euroregionem nejen v ČR, ale i v zemi tzv. bývalého „východního bloku“, byl Euroregion NeisseNisa-Nysa založený v česko-polsko-německém trojzemí již na konci roku 1991 – tedy v době, kdy příslušné státy teprve hledaly své zakotvení v rámci evropských struktur. Tato skutečnost odráží velký význam, který místní orgány přisuzova-

ly rozvoji přeshraniční spolupráce (integraci zdola). Z provedené analýzy vyplývá, že mezi jednotlivými částmi euroregionu existují značné rozdíly ve východiscích pro regionální rozvoj (např. velké rozdíly ve velikosti obcí, postavení regionálních center či v samotných správních systémech). Důležitou rolí euroregionu tedy je zprostředkovávat komunikaci a koordinaci odpovídajících kompetentních partnerů různých úrovní. Euroregion Nisa je geograficky velmi specifickým územím a jako takový se potýká se specifickými problémy, které se vyskytují či mají různou intenzitu v různých částech euroregionu. Německá část se potýká s výrazným úbytkem obyvatelstva a s tím souvisejícím jeho stárnutím. Odliv obyvatelstva s sebou přináší zvyšující se počet prázdných bytů. Vyšší míra nezaměstnanosti sužuje především německou a polskou část euroregionu. Přeshraniční spolupráce je velmi důležitá, jelikož umožňuje na tyto výzva reagovat společně. Přeshraniční spolupráce je relevantním nástrojem nejen v odstraňování slabých stránek euroregionu, ale i ve využití těch silných (společné využití rozvojových příležitostí). Euroregion Neisse-Nisa-Nysa disponuje velmi vysokým doposud ne zcela využitým potenciálem pro rozvoj cestovního ruchu (bohaté kulturně-historické dědictví, přírodní i technické památky,…). K tomuto cíli může přispět i probíhající revitalizace krajiny po těžně uhlí v Horní Lužici (přeměna slabé stránky v silnou). Co se týče socio-ekonomické rozvoje, je pro euroregion klíčová jeho poloha v blízkosti rozvojových pólů a především kvalitní dopravní infrastruktura a služby. Důležitým faktorem bude rovněž návrat k tradiční výrobě a úroveň vzdělanosti (využití rekvalifikace). Ve všech těchto oblastech vytváří přeshraniční spolupráce přidanou hodnotu oproti jednostranně realizovaným opatřením a Euroregion Neisse-Nisa-Nysa může sehrát významnou roli.

English summary (abstract) This article deals with cross-border cooperation: its development in Europe and more specifically in the Czech Republic, about its intensity, forms and about structures supporting cross-boder cooperation. It describes creation of euroregions in Europe and consequently also in the Czech Republic (overview of euroregions). In its second part focusing on the specific example of Euroregio Neisse-Nisa-Nysa it analyzes prerequisites for regional development of the euroregion. Both problems (weaknesses) as well strengths and development potential are identified.

8 – Bývalá komisařka pro regionální politiku Danuta Hübner ve svých vystoupeních rovněž zmiňuje i perspektivu nových nástrojů a mechanismů na podporu přeshraniční spolupráce.

10


28.11.2009 10:11:04


Literatura: • Association of European Border Regions (1999): Institutional Aspects of Cross-border Co-operation. Gronau: AEBR. 77 s. Dostupný z WWW: . • Association of European Border Regions (2000): Praktický průvodce pro přeshraniční spolupráci. 3. aktualiz. vyd. Brusel: Evropská komise. 383 s. Dostupný z WWW: . • Association of European Border Regions (2001): Transeuropean Co-operation between Territorial Authorities: New challenges and future steps necessary to improve co-operation. Grounau: AEBR. 206 s. Dostupný z WWW: . • Association of European Border Regions (2008): Cooperation between European Border Regions: Review and Perspectives. 1. Auflage. Baden-Baden: Nomos Verlagsgesellschaft. 133 s. • Branda, P. (2008): Evropské seskupení pro územní spolupráci. In – Working papers Fakulty mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze: recenzovaná studie. Praha: Oeconomica. 20 s. I • Council of Europe (2006a): Report on the current state od the administrative and legal framework of transfrontier co-operation in Europe . [s.l.]: Council of Europe. 161 s. Dostupný z WWW: . • Council of Europe (2006b): Similarities and differences of instrument and policies of the Council of Europe and the European Union in the field of transfrontier co-operation. [s.l.]: Council of Europe. 47 s. Dostupný z WWW: . • Council of Europe (2008): What is a Euroregion?, citace 30. 4. 2009. Dostupný z WWW: . • Český statistický úřad (2009): Euroregion Neisse-Nisa-Nysa v číslech 2008. Liberec: Český statistický úřad. 25 s. Dostupný z WWW: . • European Commission (2008): Demographic Trends, Socio-Economic Impacts and Policy Implications in the European Union – 2007: Monitoring Report prepared by the European Observatory on the Social Situation -Demography Network. Brussels: European Commission. 179 s. Dostupný z WWW: . • Evropský parlament, Rada (2006a): Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999. [s.l.] : Úřední věstník Evropské unie. 11 s. Dostupný z WWW: . • Evropský parlament, Rada (2006b): Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). [s.l.] : Úřední věstník Evropské unie. 6 s. Dostupný z WWW: . • Gabbe, J. – Malchus, V. v. (2001): 30 Years of Working Together: AEBR Anniversary Brochure. Gronau: AEBR. 25 s.

*01 | 2009 • Jeřábek, M. – et al. (2004): České pohraničí-Bariéra nebo prostor zprostředkování?. Praha: Academia. 296 s. • Kroutil, M. (2007): Přeshraniční koordinace komunálního územního plánování v česko – německém pohraničí : Studie k dokumentaci a vyhodnocení projektu „KOREG – Koordinace územního rozvoje v Euroregionu Neisse – Nisa – Nysa. [s.l.]: Euroregion Nisa. 19 s. Dostupný z WWW: . • Lezzi, M. (1994): Raumordnungspolitik in europäischen Grenzregionen zwischen Konkurrenz und Zusammenarbeit. Untersuchungen an der EG-Aussengrenze Deutschland-Schweiz. In Wirtschaftsgeographie und Raumplanung. Zürich: Universität Zürich. 252 s. • Mission Opérationnelle Transfrontalière (2006): Practical guide to tranfrontier co-operation. [s.l.]: Council of Europe. 67 s. Dostupný z WWW: . • Perkmann, M. (2003): Cross-Border Regions in Europe: Significance and Drivers of Regional Cross-Border Co-operation. European Urban and Regional Studies, no. 10, s. 153-171. • Rada Evropy (1980): Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady (European Outline Convention on trasfrontier Co-operation between territorial Communities or Authorities). [s.l.]: [s.n.]. 151 s. Dostupný z WWW: . • Ricq, C. (2006): Handbook of Transfrontier Co-operation. [s.l.]: Council of Europe. 201 s. Dostupný z WWW: . • Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen (2007): 4. Regionalisierte Bevölkerungsprognose für den Freistaat Sachsen bis 2020, citace 30. 4. 2009. Dostupný z WWW: . • Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen (2008): Kreisneugliederung im Freistaat Sachsen am 1. August 2008, citace 30. 4. 2009. Dostupný z WWW: . • Urzad Statystyczny we Wroclawiu (2007): Euroregiony na granicach Polski 2007. Wroclaw: Urzad Statystyczny we Wroclawiu. 178 s. ISBN 978-83-88634-99-4. Dostupný z WWW: . • Urzad Statystyczny we Wroclawiu (2008): Ceny w Euroregionie Nysa 2008. Wroclaw: Urzad Statystyczny we Wroclawiu. 24 s. Dostupný z WWW: <www.stat.gov.pl/cps/rde/xbcr/wroc/ ASSETS_ceny_euroregion_nysa_2008.pdf>. • Výbor regionů (2006): Perspektivy územní spolupráce a evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS): politická strategie a podpůrná činnost Výboru regionů – Vysvětlující sdělení. [s.l.]: [s.n.]. 8 s. Dostupný z WWW: .


regionální studia

11


28.11.2009 10:11:04

tématické články Přeshraniční spolupráce, euroregiony a Euroregion Nisa

Recommend Documents