Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
ČESKO-SLOVENSKÉ EUROREGIONY JAKO PLATFORMY PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE The Czech-Slovak Euroregions as the Platforms for Cross-border Cooperation Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Ing. Petr Halámek, Ph.D.
Mgr. Petr Michl Brno, duben 2009
Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Rok obhajoby:
Mgr. Petr Michl Euroregiony na česko-slovenské hranici jako platformy přeshraniční spolupráce Czech-Slovak Euroregions as the Platforms of Cross-border Cooperation Regionální rozvoj a správa Ing. Petr Halámek, Ph.D. 2009
Anotace: Předmětem Diplomové práce „Euroregiony na česko-slovenské hranici jako platformy přeshraniční spolupráce“ je výzkum česko-slovenských euroregionů – konkrétně tedy Euroregionu Beskydy, Euroregionu Bílé-Biele Karpaty a Euroregionu Weinviertel – Zahorie – Pomoraví. Cílem této práce je posoudit schopnost těchto organizací být kvalitní platformou přeshraniční spolupráce. První část práce je věnována teoretickému uchycení euroregionální tématiky a jsou v ní představeny pojmy jako je euroregion, jeho cíle a právní status. Práce se také zabývá obecnou situací euroregionů v ČR a SR a představuje metodiku výzkumu. Kapitoly 3 aţ 5 jsou věnovány samotným výzkumům výše jmenovaných euroregionů, kapitola 6 poté sumarizuje předchozí zjištění, načeţ závěr zodpovídá hypotézu práce. Klíčová slova: přeshraniční spolupráce, euroregiony, česko-slovenská hranice, integrace, institucionální podpora, organizační struktura, financování Anotation: The subject of the diploma thesis „Czech-Slovak Euroregions as The Platforms of Cross-border Cooperation“ is an analysis of the Czech-Slovak euroregions – Euroregion Beskydy, Euroregion Bílé-Biele Karpaty and Euroregionu Weinviertel – Zahorie – Pomoraví. Aim of this work is to evaluate the euroregions’ capacity for providing effective base for cross-border cooperation. The first part of the work deals with theoretical background of the survey. That is why it focuses on euroregion in general, its aims and legal status in the same way as more particular euroregional problems in Czech and Slovak Republic and the methodology of the research. The chapters 3, 4 and 5 deal with actual surveys, the chapter 6 summarizes formerly stated findings, thereupon conclusion answers the diploma hypothesis. Key words: cross-border cooperation, euroregions, Czech-Slovak border, integration, institutional support, organizational structure, funding
Prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů. Chtěl bych touto cestou velice poděkovat Ing. Petru Halámkovi, Ph.D., vedoucímu této práce, za jeho cenné připomínky a podněty. Poděkování patří také všem zástupcům oslovených euroregionů za jejich spolupráci a poskytnuté informace. Mé díky patří bezpochyby i mé rodině a blízkým, kteří mě v době mého studia podporovali, obzvláště pak mé životní partnerce, Veronice Štěrbové.
……………………………….. Brno, červen 2009
Mgr. Petr Michl
Obsah 1
Úvod .................................................................................................................................... 1
2
Euroregion ........................................................................................................................... 3 2.1
Cíle Euroregionů .......................................................................................................... 4
2.2
Vztah EU k euroregionům ........................................................................................... 5
2.3
Právní status euroregionů ............................................................................................. 5
2.3.1
3
4
5
Právní status euroregionů v ČR ............................................................................ 6
2.4
Euroregiony v ČR ........................................................................................................ 7
2.5
Euroregiony v SR ....................................................................................................... 10
2.6
Euroregiony z institucionálního a organizačního pohledu ......................................... 12
2.7
Způsob výzkumu ........................................................................................................ 14
2.8
Závěr .......................................................................................................................... 17
Euroregion Beskydy .......................................................................................................... 18 3.1
Historie vzniku Euroregionu ...................................................................................... 19
3.2
Právní status ............................................................................................................... 20
3.3
Organizační struktura ................................................................................................. 22
3.4
Financování ................................................................................................................ 26
3.5
Vztahy k regionálním a národním aktérům............................................................... 27
3.5.1
Horizontální vztahy ............................................................................................ 28
3.5.2
Vertikální vztahy ................................................................................................ 29
3.6
Proklamované versus reálné cíle ERB ....................................................................... 31
3.7
Závěr .......................................................................................................................... 33
Euroregion Bíle-Biele Karpaty .......................................................................................... 35 4.1
Historie a vznik Euroregionu ..................................................................................... 36
4.2
Právní status ............................................................................................................... 37
4.3
Organizační struktura ................................................................................................. 39
4.4
Financování ................................................................................................................ 42
4.5
Vztahy k regionálním a národním aktérům............................................................... 43
4.5.1
Horizontální vztahy ............................................................................................ 43
4.5.2
Vertikální vztahy ................................................................................................ 44
4.6
Objektivní versus reálné cíle ...................................................................................... 45
4.7
Závěr .......................................................................................................................... 47
Euroregion Weinviertel – Pomoraví – Zahorie ............................................................... 48
6
5.1
Historie a vznik Euroregionu .....................................................................................49
5.2
Právní status ...............................................................................................................50
5.3
Organizační struktura .................................................................................................53
5.4
Financování ................................................................................................................55
5.5
Vztahy k regionálním a národním aktérům ................................................................56
5.5.1
Horizontální úroveň ............................................................................................56
5.5.2
Vertikální úroveň ................................................................................................57
5.6
Proklamované versus reálné cíle ................................................................................58
5.7
Závěr ..........................................................................................................................59
Komparace zkoumaných euroregionů ............................................................................... 61 6.1
Členové euroregionálních struktur .............................................................................61
6.2
Historie a vznik Euroregionů .....................................................................................62
6.3
Právní status ...............................................................................................................64
6.3.1
ESÚS – vyhlíţený zlom nebo varianta s nejasnými benefity? ...........................66
6.4
Organizační struktura .................................................................................................67
6.5
Financování ................................................................................................................71
6.6
Vztahy k regionálním a národním aktérům ................................................................73
6.6.1
Vztahy na horizontální úrovni ............................................................................73
6.6.2
Vztahy na vertikální úrovni ................................................................................75
6.7
Proklamované versus reálné cíle ................................................................................77
6.8
Závěr ..........................................................................................................................78
7
Závěr .................................................................................................................................. 79
8
Pouţité zdroje .................................................................................................................... 82
9
8.1
Primární zdroje: ..........................................................................................................82
8.2
Sekundární zdroje: .....................................................................................................86
8.3
Webové stránky:.........................................................................................................88
Seznam grafických prací ................................................................................................... 90
1 Úvod Titulem této diplomové práce je „Česko-slovenské euroregiony jako platformy přeshraniční spolupráce“. Přeshraniční spolupráce je nejčastěji vnímána jako nástroj integrace. Přidrţímeli se výkladových slovníků, nejčastěji je význam integrace chápán jako proces spojování ve vyšší územní celek, sjednocení či začlenění. Integrace je nepochybně politicky naduţívaným pojmem a jedním z nejčastěji adorovaných procesů v souvislosti s existencí Evropské unie (dále EU). Vytvoření jednotného trhu, odstraňování obchodních bariér mezi státy a další ze zásadních úspěchů EU spojené s naplňováním principu čtyř svobod jsou jistě akty, jeţ integraci napomáhají. Je však otázka, nakolik jsou například volný pohyb zboţí a z něj resultující kolony kamionů na silnicích v České republice (ČR) nápomocny pro budování integrace na niţší úrovni - rovině lidské interakce, která je pro přeshraniční spolupráci odehrávající se převáţně ve sféře low politics zásadní. Podobně nejasné spojení je i mezi zpravidla bezvýhradnou podporou ekonomické integrace členských států EU a jejich ochotou napomoci integraci na úrovni přeshraniční spolupráce. Většina prací vzniklých na ESF MU Brno i prací vzniklých v ČR zabývajících se fenoménem přeshraniční spolupráci se nad výše zmíněnými rozpory nezamýšlí. Jejich zaměření často vychází z geografie, pojednávají o pravděpodobnosti vzniku a úrovni přeshraniční spolupráce dle rozdílnosti demografických a ekonomických ukazatelů na různých stranách konkrétní státní hranice. Nejsou zkoumány motivace jednotlivých aktérů přeshraniční spolupráce, ani podmínky, v nichţ danou spolupráci mohou rozvíjet. Specifikace euroregionů zpravidla příliš nepřesahují základní informace zjistitelné z veřejně dostupných zdrojů, přičemţ ty jsou velice omezené a v četných případech obsahují neaktuální údaje. Euroregiony jsou brány de facto jako „černé skříňky“. Jsou například zkoumané jejich výstupy v podobě konkrétních projektů přeshraniční spolupráce, není však přítomna snaha o pochopení vnitřní logiky těchto organizací, které mají na povahu těchto projektů zásadní vliv. Práce se tento deficit snaţí napravit a jejím hlavním zaměřením je právě pochopení „vnitřní logiky organizace“, čehoţ dosahuje zaměřením na organizační a institucionální aspekty zkoumaných euroregionů na česko-slovenské hranici. Obecně se dá říci, ţe většina euroregionů na české hranici nefunguje jako nadnárodní celek, ale jako více „národních stran euroregionů“ se svým vlastním rozpočtem, sekretariátem atd. V praxi se pak jedná spíše o různá seskupení s vlastním vedením, která nadnárodně koordinují především společné cíle. Proto má mnoho ukazatelů jmenovaných v předchozím odstavci zejména „národní povahu“1, v případech, kdy tomu tak je, se práce zaměřuje primárně na „české strany“ euroregionů. Cílem tohoto textu je posoudit, nakolik kvalitní platformou pro 1
Jedná se především o povahu a šíři členské základny, zdroje financování a vztahy s relevantními aktéry na horizontální a vertikální úrovni.
1
přeshraniční spolupráci euroregiony na česko-slovenských hranicích jsou. To je v mnohém ovlivněno mírou integrace euroregionu jako nadnárodního celku, velmi výrazným faktorem je i institucionální podpora, jeţ se euroregionům dostává. Hypotéza práce pak zní: „Nedostatečná síla zkoumaných euroregionů jako organizace a jejich nízká institucionální podpora je překáţkou rozvoje přeshraniční spolupráce na česko-slovenské hranici.“ Práce nejdříve představuje samotné euroregiony, definuje tento pojem, snaţí se postihnout obvyklé cíle daných entit a zabývá se jejich statusem z právního hlediska. Od evropského pohledu cílí na zmíněná témata i v českém kontextu, navíc představuje i euroregiony slovenské. Třetí kapitola se zabývá institucionálními a organizačními aspekty euroregionů a představuje strukturu výzkumu, jeţ tvoří základ tohoto textu. V kapitolách 4 aţ 6 je obsaţen výzkum euroregionů na česko-slovenské hranici, tedy Euroregionu Beskydy, Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Záhorie a Euroregionu BíléBiele Karpaty. Syntetická kapitola analyzuje poznatky z jednotlivých výzkumů a pokouší se jednotlivé euroregiony vzájemně komparovat. Závěr poté sumarizuje zásadní zjištění práce a zodpovídá její hypotézu. Tento text navazuje na diplomovou práci autora „Evropeizace přeshraniční spolupráce v ČR“ obhájenou 13.1.2009 v rámci studijního programu Evropská studia, Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Jelikoţ byl v rámci dané práce proveden výzkum Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Zahorie a zkoumané aspekty jsou i v čase tvorby stávajícího textu stále relevantní, je jeho podstatná část se souhlasem vedoucích obou prací doslovně převzata a pouţita i v této práci v kapitole č. 6. Podobně je tomu tak i u kapitoly č. 2 pojednávající o euroregionech obecně, jeţ je také do značné míry převzata ze zmíněného textu. Autor nemá zájem na duplikování poznatků, jeţ nejsou pro zaměření této práce zásadní. Pro získání vhledu do problematiky podpory přeshraniční spolupráce na evropské úrovni zahrnující historický přehled vývoje euroregionů, podpory přeshraniční spolupráce ze strany EU či vývoje podpory přeshraniční spolupráce v ČR tak autor odkazuje na 4. a 5. kapitolu práce „Evropeizace přeshraniční spolupráce v ČR“ (Michl 2009) a zdroje, jeţ byly při jejich tvorbě pouţity.
2
2 Euroregion2 Je mnoho definic euroregionů, většina se však liší pouze nepatrně. Centrum pro regionální rozvoj České republiky vymezuje euroregion jako „nadnárodní typ svazků či sdruţení měst a obcí, jehoţ cílem je podpora a realizace projektů odráţející všechny formy spolupráce mezi smluvními stranami. Zakládání takovýchto svazků je důsledkem snahy o odstraňování nerovností mezi regiony na obou stranách hranice. Jejich spolupráce zasahuje do všech oblastí ţivota občanů na kulturní, sociální, hospodářské a infrastrukturní úrovni“.3 Dle Asociace evropských příhraničních regionů (dále AEBR4) můţe euroregion nabývat takovýchto podob5: asociace lokálních a regionálních autorit na obou stranách státní hranice, někdy se společným prezidiem; přeshraniční asociace se stálým sekretariátem a technickým a administrativním týmem s vlastními finančními zdroji; soukromoprávního charakteru; skládající se z neziskových organizací či nadací na obou stranách státní hranice v souladu s příslušným platným národním právem; veřejnoprávního charakteru, zaloţené na základě mezinárodních dohod zabývajících se mimo jiné účastí územních autorit spolupráce mezi občany a institucemi Přeshraniční struktury začaly vznikat v západní Evropě jiţ v padesátých letech 20. století. Spolupráce probíhala především podél symetrických hranic mezi regiony s obdobným hospodářským, politickým i kulturním vývojem. Jako příklad lze uvézt euroregiony na hranicích Německa se zeměmi Beneluxu, s Francií či se Švýcarskem (Dokoupil 1999 : 6). První Euroregion vůbec, EUREGIO, byl zaloţen v roce 1958 na nizozemsko-německé hranici mezi územími Enschede (Nizozemí) a Gronau (Německo) (Netolický 2007 : 15). Tyto přeshraniční struktury mnohokráte přispěly a přispívají k rozvoji příhraničních regionů. Velmi zásadní věcí je však to, ţe svojí činností, jako např. prostorovým plánováním a spoluprací v dopravní politice, vstupovaly na pole, které bylo dlouhou dobu vyhrazeno pouze národním státům (Perkmann 2002 : 10). Míra tolerance takového počínání byla samozřejmě odlišná dle 2
Tato kapitola extenzivně čerpá a ve své většině přejímá text z práce „Evropeizace přeshraniční spolupráce v ČR“ (Michl 2009). Vymezení euroregionu jako pojmu, jeho charakteristik, či nastínění euroregionální problematiky v ČR bylo provedeno autorem jiţ v zmíněné práci a vzhledem k relevanci daného textu i pro tuto práci je přejato. K novému vkladu tak dochází u problematiky, jeţ je předmětem nějaké aktualizace, jako tomu je v případě kapitoly 2.3.1. Kapitoly 2.5 aţ 2.8 jsou pak původní či standardně ocitované odkazem na výše zmíněnou práci. 3 Viz Euroregiony, on-line text, URL:
[cit. 2008-11-10] 4 Asociation of European Border Regions 5 Viz Report on the current state of the administrative and legal framework of transfrontier co-operation in Europe (10/2001), on-line text, URL: [cit. 2008-11-10]
3
lokality. „Administrativní kultura“ převaţující v Německu a Beneluxu dovolovala vznik decentralizovaných iniciativ přeshraniční spolupráce, zatímco ve více centralizovaných státech jako je např. Itálie se stavělo politické centrum takovým aktivitám spíše na odpor (Perkmann 2002 : 11). Otázka právní subjektivity přeshraničních struktur je do této chvíle limitem mnoha uskupení, zároveň se ale vnímání problému v mnoha státech značně proměnilo, coţ dokládají snahy o přiznání právní subjektivity přeshraniční strukturám na půdě institucí EU.
2.1 Cíle Euroregionů Mezi nejčastěji zmiňované cíle euroregionů patří6: zlepšení ţivotního standardu obyvatel území euroregionu společnou podporou investic a ekonomických programů; výměna a spolupráce v různých oblastech vědy, zaměstnanosti, kultury či mládeţnických hnutí; zlepšování stavu ţivotního prostředí; rozvoj ekonomické spolupráce, výměna know-how a transfer technologií; rozvoj a přizpůsobení stávající infrastruktury potřebám přeshraniční a regionální dopravy; spolupráce při předcházení důsledků přírodních katastrof. Dokumenty Rady Evropy uvádí, ţe přeshraniční struktury bez právní subjektivity, jeţ odpovídají svým uspořádáním pracovním společenstvím, mají omezené cíle jako je podpora mezinárodního porozumění kultury či ekonomické spolupráce. Naopak regiony s právní subjektivitou mají více obecné cíle podpory společných zájmů skrze přeshraniční spolupráci. Přeshraniční spolupráce se neomezuje pouze na socio-ekonomický rozvoj a kulturní spolupráci, ale také na další oblasti obecného zájmu obyvatel struktury jako například oblast sociální, zdravotní péče, vzdělávání, řízení odpadů, zachování ţivotního prostředí, turismus, kooperace v případě přírodních katastrof atd. Euroregiony se také liší ve své praktické činnosti, některé jsou schopné jen výměny informací, vzájemných konzultací a vytváření studií, jiné mají kapacity k implementaci konkrétních projektů. 7
6
Viz on-line text, URL: [cit. 200811-10] 7 Viz Aims of Euroregions, on-line text, URL: [cit. 2008-11-15]
4
2.2 Vztah EU k euroregionům EU není s euroregiony nikterak institucionálně svázána. Vznikaly desítky let předtím, neţ Evropská společenství (dále ES) vytvářelo koncentrovanou politiku zaměřenou na podporu přeshraniční spolupráce. Na druhou stranu lze říci, ţe kdyţ tuto politikou ES zahájilo, počalo vnímat euroregionální struktury jako uţitečné platformy pro přeshraniční spolupráci se společným cílem takřka okamţitě (srov. Michl 2009 : 25-27). Jiţ v roce 1990 byl spuštěn projekt LACE (Pomoc a spolupráce při tvorbě vazeb pro evropské příhraniční regiony). Jeho podstatou bylo spojení know-how z oblasti přeshraničních struktur, jímţ disponuje AEBR, a iniciativy Společenství INTERREG. AEBR tedy vystupovala jako předavatel zkušeností přeshraniční strukturám, který měl napomoci efektivnější přeshraniční spolupráci. V letech 1996-1997 a 1999-2000 EU financovala projekt LACE – PHARE CBC, který měl zmíněný účel naplňovat v zemích střední Evropy. Je nutno také zmínit projekt LACE – TAP, který je řízen AEBR a je částečně financován z prostředků EU (Gabbe, Malchus, Martinos 2001 : 47). Dalším důkazem důvěry EU v euroregiony je to, ţe některé euroregionální struktury administrují části programů INTERREG a dle jejich území jsou také dále rozdělovány evropské finanční prostředky jednotlivých programů. Podpora EU euroregionům je poté dosvědčena i snahou zaručit jim vlastní právní subjektivitu.
2.3 Právní status euroregionů Madridská úmluva z roku 1980 zdůrazňuje, ţe euroregiony nejsou konkurencí států. Nevytváří ţádný druh vlády na přeshraniční úrovni, nemají politickou moc a jejich práce je do značné míry omezena kompetencemi lokálních a regionálních autorit, které je konstituují. Ve většině případů nemají euroregiony ţádnou nebo jen velmi limitovanou jednotnou právní subjektivitu.8 Samotný název euroregion není chráněným označením, existují různé variace v názvu jako „euregio“ či „euroregio“, některé přeshraniční struktury s funkcí euroregionů ani toto označení nepouţívají (Triantaphyllides 2006).
Jednoduché dělení euroregionů dle právního statutu je tedy na: 8
V situaci před nabytím právní účinnosti níţe uvedené evropské legislativy, se u některých „západních“ euroregionů dosahovalo určité míry právní subjektivity povětšinou uzavřením bilaterálních /trilaterálních dohod mezi vládami států, v jejichţ pohraničí se daná euroregionální struktura nacházela. Mnohdy také dochází ke kooptaci nositelů právní legitimity do institucionálního rámce přeshraničních struktur (mohou jimi být poslanci regionálních zastupitelstev v různých rozhodovacích výborech apod.) (Dočkal 2006 : 15). Většina euroregionálních struktur tak svůj právní statut řeší podobně jako všechny euroregiony české – daný způsob je popsán v kapitole 7.4.1.
5
s právní subjektivitou; bez právní subjektivity. Snaha o definování obvyklé struktury či charakteristiky euroregionů dle jejich právního statutu, jakou nabízí například Praktický průvodce přeshraniční spolupráce (Gabbe, Malchus, Martinos 2001), je do značné míry zavádějící. Nelze říci, ţe by euroregiony bez právní subjektivity neměly vlastní finanční a personální zdroje a naopak ty s právní subjektivitou9 tyto zdroje měly. Stejně tak nelze paušalizovat v otázce geografické rozlohy, struktury atd. Donedávna neexistovala ţádná mezinárodní právní úprava, která by přiznávala euroregionům vlastní právní subjektivitu. Řešení obtíţí euroregionů v této oblasti můţe představovat implementace nařízení ES č. 1082/2006 o ustanovení Evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS, v originále EGCC – European Grouping of Teritorial Cooperation), které bylo schváleno v červnu 2006. Tento právní akt by měl euroregionům a municipalitám zaručit vhodný právní instrument pro provádění a rozvoj přeshraniční spolupráce v podobě vlastní právní subjektivity. Díky němu by přeshraniční struktury mohly být zakládány bez nároku vyšších autorit na právní supervizi nad tímto procesem, ESÚS by zároveň měly být bez obtíţí schopny jednat za účelem provádění programů nebo projektů územní (přeshraniční) spolupráce spolufinancovaných EU. Ustavení ESÚS předpokládá existenci jednotného hlavního sídla, orgánů a rozpočtu, právní subjektivita by poté měla být ustanovena podle práva státu, v kterém má sídlo (Nařízení ES č. 1082/2006).10 Samotná realizace pochopitelně závisí na úpravě domácích právních řádů tak, aby ustanovování ESÚS dovolovaly. Tak se mělo stát do 1.8.2007, nicméně k červnu 2008 se tak stalo pouze v případě Bulharska, Dánska, Estonska, Francie, Maďarska, Portugalska, Rumunska, Řecka, Slovinska, Slovenska, Španělska a Velké Británie (Reaction to D. Ahner's letter). 2.3.1
Právní status euroregionů v ČR
V ČR nebyla otázka euroregionů donedávna nikterak právně ošetřena. Nejmladší právní předpis, který se dá na fungování euroregionů vztáhnout, je paragraf 55 zákona č. 128/2000., o obcích (obecní zřízení), kde odstavec 1 říká: „Obce mohou spolupracovat s obcemi jiných států a být členy mezinárodních sdruţení místních orgánů.“ ale odstavec 5 deklaruje: „Právnická osoba můţe na základě smlouvy o spolupráci podle odstavců 2 a 3 vzniknout, jen dovoluje-li to Parlamentem schválená a vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.“ (Netolický 2007 : 25). V praxi je tak v ČR vyuţit častý způsob řešení právního statutu euroregionálních struktur: vytvoření zájmových sdruţení právnických osob na kaţdé národní straně zastupující euroregion – poté je struktura de facto seskupením 9
Obsah předchozí poznámky pod čarou naznačuje, ţe nejde o plnou právní subjektivitu, ale o její různé odvozené podoby. 10 u. v. L 210 / 19
6
zájmových sdruţení právnických osob se stejným cílem – jsou tedy zaloţeny na soukromoprávních úkonech. To sice nedává euroregionu vlastní právní subjektivitu, nicméně umoţňuje mít alespoň oddělené rozpočty u zastoupených národních stran. Negativem je také to, ţe v ČR podobně jako v dalších státech SVE nedochází příliš k zapojení volených regionálních reprezentantů do institucionálních struktur. Obecně se tak dá říci, ţe přeshraniční struktury v zemích SVE mají díky své limitované právní subjektivitě také omezené pole působnosti (Dočkal 2006 : 15). Jistou změnu můţe znamenat aplikování výše zmíněné evropské legislativy. K této problematice se vyjádřila J. Novotná Galuszková, zástupkyně Euroregionu Silesia v odborné skupině pro záleţitosti ESÚS při Výboru regionů (COREPER): „Co se týče české národní legislativy (t.z. prováděcí legislativy k danému nařízení – pozn. aut.), původní termín byl listopad 2009, kdy měla tato národní legislativa vstoupit v platnost (t.z. změna zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje – doplnění části páté nazvané "Evropské seskupení pro územní spolupráci"; dále pak změna zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech – doplnění jedné věty ve vztahu k ESÚS – dotace pro ESÚS; a změna zákona č. 89/19995 Sb., o státní statistické sluţbě – doplnění jedné věty ve vztahu k ESÚS – přidělování IČ pro ESÚS – pozn. aut). V září 2008 bylo vše zpracováno pro projednání Vládou ČR s návrhem na usnesení, aby Vláda ČR navrhla Poslanecké sněmovně schválit uvedené změny zákonů hned v prvém čtení… Na základě dosavadních kroků se ale domnívám, ţe příslušná národní legislativa vstoupí v platnost mnohem dříve neţ aţ na konci roku 2009.“ (rozhovor s J. Novotnou Galuszkovou v Michl 2009 : 50). Česká republika nakonec schválila mezi posledními zeměmi EU změny příslušné legislativy v květnu 2009 a staly se účinné zveřejněním ve sbírce zákonů 4.6.2009 (Viz změny v zákonech č. 248/2000 Sb, č. 218/ 2000 Sb. a č. 89/1995 Sb.) (rozhovor J. Novotnou Galuszkovou č. 3.). Autor není díky krátkému času platnosti daných legislativních změn s to odhadnout jejich dopad na právní statusy euroregionů v ČR. Postoje vedení zkoumaných euroregionů k případné přeměně organizace na ESÚS jsou však charakterizovány opatrností a čekáním na vyjasnění jiných neţ pouze právních výhod případné transformace.
2.4 Euroregiony v ČR Nejvýznamnějšími strukturami přeshraniční spolupráce v ČR jsou bezpochyby euroregiony. Jejich vznik byl podmíněn demokratickými změnami společnosti, je totiţ v mnohém zaloţen na svobodném rozhodování obcí a jiných aktérů, zdali se do takovéhoto projektu zapojit (Netolický 2007 : 24). S existencí euroregionů v ČR je spojeno mnoho mýtů, z nichţ většina staví tyto entity do příliš příznivého světla. Neexistuje příliš prací, které by opravdu vystihovaly charakter těchto organizací, mnoho publikací se opírá o neopodstatněně 7
optimistické vyjádření krajů, ministerstev či o internetové stránky a publikace samotných euroregionů. Níţe zobrazená tabulka euroregionů signalizuje tendenci „vln vzniku“. Při bliţším zkoumání dat ustanovení daných přeshraničních struktur je zřetelné, ţe existuje jistá návaznost vzniku euroregionů na státní hranici s konkrétním státem. Všechny euroregiony s primárním zaměřením na česko-německou spolupráci vznikly v letech 1991 aţ 1993, euroregiony s hlavním partnerem na polské straně v letech 1996 aţ 1998, všechny euroregiony s partnerem na slovenské straně v rozmezí let 1999 aţ 200011, jedinou výjimku očividné návaznosti vzniku tak tvoří euroregiony, které rozvíjejí spolupráci s rakouskou stranou, konkrétně Euroregion Weinviertel – Pomoraví – Zahorie a Euroregion Silva Norctica vzniknuvší v roce 1999, respektive 2000. Mezi příčiny existence „vln vzniku“ můţeme počítat jistě vliv „vzorového příkladu“. Existence blízké přeshraniční struktury na stejné hranici můţe být pochopitelně inspirací pro zaloţení organizace obdobného charakteru. Určitou míru vlivu lze také připsat moţnosti čerpání evropských finančních prostředků na přeshraniční spolupráci.
Tabulka 1: Euroregiony v ČR
Sousední stát
Pořadí Euroregion
Vznik
1.
Neisse/Nisa /Nysa
21.12.1991 Německo , (30.6.1992) Polsko
2.
Elbe/Labe
24.6.1992
Německo
3.
Krušnohoří/Erzgebirge
18.12..92
Německo
4.
3.2.1993
5.
Egrensis Šumava/Bayerischer Wald/Mühlviertel
20.9.1993
Německo Německo, Rakousko
6.
Glacensis
5.12.1996
Polsko
Euroregion je v ČR zastoupen na území okresů Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily, Česká Lípa, Děčín (část) Ústí nad Labem, Litoměřice, Teplice, Děčín (část) Most, Chomutov, Louny, Teplice (část), Litoměřice (část) Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Tachov Prachatice, Domaţlice, Klatovy, Český Krumlov Rychnov nad Kněţnou, Trutnov, Hradec Králové, Šumperk, Jeseník, Ústí nad Orlicí, Pardubice
11
Nelze zde hovořit o „euroregionech s hlavními partnery na slovenské straně“. V případě Euroregionu Pomoraví, který bude předmětem podrobné analýzy, je otázka partnerství se slovenskou stranou silně diskutabilní (viz kap. č. 5).
8
7.
Praděd/Pradziad Těšínské Slezsko/Słąsk Cieszyński
2.7.1997
Polsko
22.4.1998
Polsko
20.9.1998
10.
Silesia Weinviertel/ Pomoraví/Zahorie
11.
Beskydy/Beskydy
9.6.2000
Polsko Slovensko, Rakousko Polsko, Slovensko
12.
Euroregion Silva Nortica 13.4.2000 Bílé Karpaty/Biele 30.7.2000 Karpaty
8. 9.
13.
23.6.1999
Rakousko Slovensko
Jeseník, Bruntál (část) Třinec, Karviná (část), Frýdek Místek (část) Opava, Bruntál (část), Nový Jíčín (část) Břeclav, Hodonín, Brno venkov, Znojmo Frýdek Místek, Karviná Jindřichův Hradec, České Budějovice, Jihlava, Tábor Zlín, Uherské Hradiště, Vsetín, Kroměříţ
Pramen: úpravy autora dle Netolický 2007 : 27
Výše uvedená tabulka uvádějící základní informace o euroregionech v ČR a řadící je chronologicky dle data jejich vzniku, však vede k tezi, ţe vznik euroregionů nelze vztahovat k moţnosti čerpání evropských dotací na přeshraniční spolupráci absolutně. Podpora z EU skrze iniciativu INTERREG nebyla moţná do roku 1994. U česko-německých euroregionů však přeshraniční spolupráce vznikala ještě před tímto datem. U dalších euroregionů lze souhlasit s tvrzením Perkmanna, ţe boom nových přeshraničních struktur v 90. letech, je v mnohém zapříčiněn politikou EU zaměřenou na podporu přeshraniční spolupráce. Speciálně je to pak pravda o nových „vlnách vzniku“ v zemích SVE po roce 1998 (Perkmann 2002 : 10). K tomuto závěru lze dojít dedukcí s porovnání dat vzniku jednotlivých euroregionů a moţnosti čerpání finančních prostředků z EU na přeshraniční spolupráci, respektive s deklarací této moţnosti.12 Moţnost čerpání evropských peněz pro česko-polskou hranici byla otevřena programem CREDO fungujícím v letech 1996 – 1999. Finanční prostředky z PHARE CBC mohly být poprvé vyuţity v česko-polském a československém pohraničí v roce 1999. Za vznikem některých z přeshraničních struktur ale dokonce stojí přímo finanční částka z EU jako impuls jedné z budoucích stran euroregionu k faktickému iniciování jeho vzniku, jako lze dokladovat na Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Zahorie (Viz kap. 5).
12
Je nutno si uvědomit, ţe počátky níţe zmíněných programů byly reálně opoţděné proti jejich startu deklarovaném EU. To platí pro program CREDO na polské hranici i pro program PHARE CBC. Například zapojení česko-slovenského příhraničí však bylo velmi limitované, dá se říci, ţe v programu PHARE CBC se jednalo de facto o jednorázovou dotaci v roce 1999. Viz on-line text, URL: [cit. 2008-10-29] V reálu tak česko-slovenské pohraničí čerpalo prostředky z daného programu aţ v letech 2003-2004 (rozhovor se D. Liškovou).
9
V souvislosti s EU je nutno zmínit i častou přímou vazbou euroregionů na evropské fondy zaměřené na malé projekty, zpravidla tzv. měkké - neinvestiční povahy.13 Euroregiony jsou v ČR často nějakým způsobem svázány s regionálními rozvojovými agenturami. Ty bývají zpravidla administrátory zmíněných fondů, v současné chvíli tedy Fondu mikroprojektů. Finanční alokace jsou podle konkrétního programu Přeshraniční spolupráce dále rozděleny dle území euroregionálních struktur. Lapidárně řečeno, například euroregiony na česko-polské hranici mohou být vzájemnými soky při snaze získat pro své území co nejvíce z finanční částky přidělené pro program Česko – Polsko (Viz Michl 2009 : 80). V ČR de facto neexistuje konkrétní podpora euroregionů ze strany státu. Tento stav ostatně naznačuje i výše popsaný způsob ošetření právního statusu těchto organizací a přístup státu k ESÚS, ale o situaci vypovídající je jistě i chování státu v případě vzniku euroregionů. U prvního euroregionu s českou účastí, ER Nisa, lze pozorovat velkou opatrnost a dohled Ministerstva vnitra nad smluvními detaily ustanovujících dokumentů (Michl 2009 : 55). Počátky dalších euroregionálních struktur jiţ neprovázely takové obavy ze ztráty státní suverenity, dá se hovořit spíše o jisté ignoraci, jeţ se odráţí i v absenci koncepční pomoci ze strany státu. Euroregionům není přiznávána ţádná finanční ani jiná státní podpora, jsou do značné míry závislé na vztazích s regionálními aktéry a na jejich podpoře. Ta se ovšem u jednotlivých celků liší, čímţ je podpořena diference v jejich úrovni. Pro české euroregiony je charakteristické podfinancování a z něj plynoucí těţkosti s předfinancováním projektů v rámci OP Přeshraniční spolupráce. Obvyklým rysem je taktéţ komerční činnost přeshraničních struktur – povětšinu psaní projektových ţádostí do výše zmíněného OP (rozhovor s D. Liškovou).
2.5 Euroregiony v SR Euroregionální struktury v SR mají oproti českým znatelně odlišnou historii. V rámci ní tvoří velkou výjimku polsko-slovensko-ukrajinsko-maďarsko-rumunský Karpatský euroregion, jeţ od roku 1993 sdruţuje zástupce subjektů z příhraničních oblastí pěti zemí.14 I u této organizace je nutné zpochybnit míru slovenské účasti na jejím chodu po většinu doby existence SR v devadesátých letech, slovenská strana se totiţ nestala řádným členem. Pro období let 1993-98 je charakteristický nezájem o přeshraniční spolupráci, který v praxi přispíval k její negaci. K změně daného trendu dochází aţ za Dzurindovy vlády – zejména
13
Za dobu podpory přeshraniční spolupráce v ČR se jednalo o Fondy malých projektů, Společné fondy malých projektů, Dispoziční fondy a opět Fondy malých projektů (viz Michl 2009 : kap. 5.1.1). 14 Karpatský euroregion přináleţí k území o rozloze více neţ 145 000 km2, na němţ ţije cca 14,7 milionu obyvatel. Řadí se mezi jednu z největších přeshraničních struktur v Evropě vůbec. Viz on-line text Región Karpaty sa premenoval na Karpatský euroregión Slovensko, URL: [cit. 2009-04-10] Zároveň je ovšem nutno přiznat ne zcela zřetelnou výhodnost takto širokého pojetí přeshraniční spolupráce a jistou formálnost dané organizace, jeţ vyplývá z limitů implikovaných její velikostí (rozhovor s D. Liškovou).
10
v letech 1999 - 2000, kdy došlo ke vzniku 9 z 12 existujících slovenských euroregionů.15 Tento jev lze přičíst částečně výše zmíněnému deklarování rozšíření PHARE CBC, zásadní roli hrála všeobecná vůle dokázat obrat politické orientace a náleţitost k „Západu“. Hlavním rozdílem ve fungování českých a slovenských euroregionů (myšleno slovenských stran euroregionů), je slovenská státní podpora přeshraničních struktur. Slovenská vláda v roce 1999 vyjádřila podporu samotnému vznikání přeshraničních struktur, usnesení č. 943/1999 obsahovalo návrh podpory institucionalizace euroregionálních aktivít SR. V následujícím roce na tento akt navázalo usnesení vlády SR č. 1079/2000 – ve výsledku obdrţelo jednorázovou podporu 11 nově vzniklých euroregionálních sdruţení.16 Jistě zajímavé je tuto státní pomoc porovnat se stavem v ČR popsaném v předchozí podkapitole. V SR po finančních subvencí pro vznikající euroregiony přišla i podpora pro jejich činnost. Usnesením vlády SR č. 986/2001 byl schválený „Systém podpory euroregionálních aktivit (SPERA) na rok 2002“, tento program prošel několika fázemi17, ale je stále funkční a dá se říci, ţe tvoří páteř rozvoje euroregionů v SR. V letech 2003-2004 bylo v SPERA proplacenou přes 18 mil. Sk, v dalších letech byla částka proměnlivá – pro rok 2005 byla ustanovena na výši 9 mil. Sk18, v posledních letech se stabilizovala na cca. 12 mil. SK (400 tis. EUR) (rozhovor s D. Valáškovou). Nezpochybnitelným krokem dokazujícím důvěru slovenského státu v euroregiony je jejich zahnutí do zákona č. 539/2008 o podpoře regionálního rozvoje, kdy v § 9 uvádí finanční závazek ministerstva vůči těmto organizacím a v § 13 rozvádí pojem euroregion a pole jeho činností (z. 539/2008 Z. z.).19 Dříve byla částka rozpočtu SPERA z ¾ věnovaná na konkrétní projekty euroregionů a z ¼ na jejich reţii, nyní je celá výše přidělovaná dle projektového principu. Účelová dotace na projekt můţe činit maximálně 9958 EUR20, přičemţ minimálně 10 % z celkových nákladů projektu musí pokrýt ţadatel o dotaci z vlastních zdrojů.21 Přestoţe takto omezená výše dotace de facto omezuje vyuţití na neinvestiční projekty, je hojně vyuţívaná a euroregiony na ní spoléhají více neţ na peníze ze strukturálních fondů EU v rámci OP Přeshraniční spolupráce. Tomu je tak především proto, ţe dotace se proplácejí systémem zálohové platby. Celou její výši dostávají ţadatelé krátce po zahájení projektu, coţ je pro euroregiony v SR 15
. Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-10] Celková výše podpory pro zmíněných 11 euroregionů (slovenských částí euroregionů – poznámka autora) činila 4.210.000,-Sk. Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-11] 17 Dá se říci, ţe SPERA byl opakovaně prodluţován usneseními vlády. Mezi právní akty, jimiţ SR podporovala či podporuje euroregionální aktivity patří usnesení vlády č. 943/1999, č. 955/2000, č.1079/2000, č. 86/2001, č. 473/2003, č. 246/2005, č. 315/2007 (MVRR SR 2007). 18 Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-11] 19 Jinou situaci při podpoře přeshraniční spolupráce ve srovnání s českou realitou dokresluje i systém podpory regionálních rozvojových agentur, jeţ vychází také ze zmíněného zákona. 20 Částka byla původně určena ve slovenských korunách na 300 000 SK 21 Viz on-line text URL: < http://www.euractiv.sk/regionalny-rozvoj/analyza/posilnovanie-cezhranicnejspoluprace> [cit. 2009-04-11] 16
11
zásadní faktor. I slovenské euroregiony mají veliké potíţe s předfinancováním. Dle tajemnice ER Biele Karpaty, D. Liškové, si ţádat o projekty v rámci OP Přeshraniční spolupráce mohou dovolit organizace se stabilním rozpočtem, jako jsou obce, nikoliv ve své podstatě neziskové organizace jakou jsou euroregiony (rozhovor s D. Liškovou). Preference SPERA lze odvodit i z faktu, ţe vlivnější organizací sdruţující v SR euroregiony je Fórum euroregiónov Slovenska (FERS), coţ je fórum vzniklé právě pod SPERA a vyjadřující se k jeho dalšímu směrování. V současnosti patří mezi jeho členy sedm slovenských euroregionů.22 Oproti tomu v současné době pětičlenná Asociácia euroregiónov na Slovensku (AES) ztratila tři z osmi ustanovujících členů v roce 2001 a její význam je v současné době diskutabilní (rozhovor s D. Liškovovu). Podpora jednotlivých euroregionů na regionální úrovni se různí, obecně jsou však přeshraniční struktury závislé zejména na státních subvencích a ostatní moţnosti podpory jsou víceméně doplňkové (rozhovor s D. Liškovovu).
2.6 Euroregiony z institucionálního a organizačního pohledu Tato práce se snaţí napravit jistý deficit, který autor ve zkoumání dané problematiky pociťuje. Jak zmiňuje jiţ úvod práce, v ČR existuje nedostatek prací reálně analyzujících fungování euroregionů. Například na Ekonomicko-správní fakultě MU Brno bylo napsáno více diplomových prací zabývajících se euroregionální problematikou. Povětšinou se však jedná o práce vycházející z geografického úhlu pohledu nebo hodnotící přímo projekty přeshraniční spolupráce. Tyto texty tak přinášejí vyčerpávající informace o demografii či ekonomických ukazatelích příhraničních regionů, případně se výběrově věnují konkrétním projektům zkoumaných euroregionů – zjednodušeně tedy těţiště jejich výzkumu spočívá v hodnocení vnějších faktorů ovlivňujících přeshraniční spolupráci a v hodnocení určitých výstupů přeshraničních struktur. Předmětem zájmu však není samotná vnitřní logika fungování organizace. Informace o euroregionech často vychází z příliš optimistických zdrojů ve webových prezentacích euroregionů a nepodrobujících dané instituce kritické analýze. Symptomatická jsou například vyjádření o euroregionálních strukturách v bakalářské práci B. Šťastníka (Šťastník 2006 v Michl 2009: 10): „Evropská unie povaţuje euroregiony za jeden ze základních vzorců regionální politiky a za další etapu zapojení nových zemí do struktur Evropské unie. Pro země střední a východní Evropy je aktivní účast v těchto strukturách obzvláště důleţitá, pokud se chtějí stát plnoprávnými členy EU… Vznik příhraničních regionů, euroregionů a dalších forem integrace jednotlivých částí evropského prostoru zabezpečuje výraznější účast obyvatel na řízení sociálně ekonomického rozvoje. Prioritou je posunout tato území ze zapomenutých periferií na úroveň ostatních regionů či je dokonce 22
Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-11]
12
předčit…. S pomocí přeshraniční spolupráce se podařilo postupně připravit obce i jejich občany na bezproblémový vstup do EU, v níţ je vzájemná spolupráce mezi sousedy zcela prioritní.“ Tyto věty jsou v souladu s oficiálními vyjádřeními EU, úvodními stranami dokumentů k programům přeshraniční spolupráce i obecnými informacemi ve webových prezentacích samotných euroregionů. Bohuţel realita je často v rozporu s preambulemi oficiálních dokumentů, a tak je přínos těchto informací sporný. Z tohoto důvodu se autor snaţí postihnout vnitřní logiku fungování euroregionů. Proto je akcentován výzkum institucionálních a organizačních aspektů euroregionálních struktur. Instituce jsou chápány jakou „mnoţiny formálních a neformálních pravidel včetně ustanovení zajišťujících jejich vymáhání.“ (Kvasnička 2004 : 1). Formální instituce, jeţ jsou vymáhány státem (Jütting 2003 : 12-13), představují především právní předpisy, dle kterých jsou euroregiony ustavovány či které se euroregionální tématiky dotýkají. Patří mezi ně pochopitelně i evropská legislativa, především pak ta týkající se ESÚS. Hlavní formální instituce jsou představeny v předchozí kapitole. Práce se však bude v rámci jednotlivých kapitol o konkrétních euroregionech extenzivně zabývat i neformálními institucemi (Viz North 1990 v Jütting 2003 : 12) mezi něţ lze zařadit i zvyky či obvyklý způsob jednání. Euroregiony jsou organizace a to organizace formální – tedy „skupiny jednotlivců, které sledují určitý společný cíl“ (Kvasnička 2004 : 1). Níţe představená struktura práce nabízí pohled na organizaci z více úhlů. V textu není rozlišováno, kdy se jedná o organizační či institucionální aspekt, jelikoţ ty se v jednotlivých kapitolách různě doplňují. Pro „organizačně-institucionální“ zaměření neexistuje v rámci prací věnujících se dané problematice konkrétní vzor výzkumu či rozdělení euroregionů. Pouţívané klasifikace se zaměřují na euroregiony jako celky, přičemţ jednotlivé kategorie mají za cíl vyjádřit především míru, jakou přispívají k přeshraniční spolupráci. Částečně vyuţitelná je typologie, jeţ za hlavní měřítko bere míru integrace, která se dá v mnohém ztotoţnit s mírou nadnárodního charakteru organizační soustavy. Takovouto typologii vyuţívá Dokoupil a vztahuje ji na přeshraniční struktury v širším slova smyslu (Dokoupil 2002 v Šťastník 2006 : 15-16 v Michl 2009 : 42-43): „Struktury typu A – dlouhodobě integrované přeshraniční struktury Struktury typu B – integrované struktury svázané s konkrétními přeshraničními programy Struktury typu C – propojené struktury Struktury typu D – přeshraniční informační a konzultační fóra Struktury typu A se počítají mezi ty nejstarší. Jejich současná podoba byla formována po několik desetiletí a v porovnání s ostatními typy vykazují nejvyšší stupeň integrace. Jejich organizace je komplexní a integrovaná, mají společné řídící centrum s rozsáhlými pravomocemi. Mezi členy nejčastěji patří regionální a místní zástupci. 13
Struktury typu B mají dosti obdobnou charakteristiku jako struktury typu A, schází jim však historický rozměr spolupráce. Jejich vznik je vázán na strukturální politiku EU, pročeţ jsou silně svázány se strukturálními poţadavky. Organizační struktura má společný sekretariát a technické a správní funkce, politické orgány jsou však rozdělné na základě národnostního principu. Jejich směřování je vázáno na konkrétní programy. Struktury typu C jsou charakteristické niţším stupněm integrace. Organizační struktura má často oddělené sekretariáty a pracovní skupiny pro konkrétní správní a technické činnosti. Součástí struktury C mohou být i státní reprezentace. Deskripce struktur typu D je problematičtější, jelikoţ nabývají více podob. Mohou jimi být různé pracovní skupiny či ad hoc mechanismy s minimálními prvky integrace. Nejčastěji se jedná o jistou formu partnerství regionálních nebo místních orgánů, jeţ v rámci strukturální politiky EU zastávají pouze neformální roli. Přeshraniční struktury se dají rozdělit do tří nejobvyklejších typů přeshraničních struktur: Euroregiony – jsou tvořeny právnickými osobami, plní velké mnoţství funkcí a disponují rozsáhlými pravomocemi Pracovní společenství – jsou zaloţena na pracovních dohodách a mají omezená oprávnění Různé institucionální organizace – mohou a nemusí mít právní formu, mohou zahrnovat spektrum více či méně integrovaných struktur.“
2.7 Způsob výzkumu Je zřejmé, ţe tyto klasifikace neodpovídají české realitě. Mnohé ze znaků, které jsou přisuzovány přeshraničním strukturám, které nedosahují označení euroregion (Jsou dle dané kategorizace na „niţším integračním stupni“.), jsou pro české euroregiony charakteristické. Klasifikace jiţ přizpůsobená českým podmínkám (Viz Dočkal 2005 : 17) nemá pro změnu tak silnou akcentaci na organizační a institucionální aspekty, ale hodnotí spíše míru přispění euroregionu k přeshraniční spolupráci či „výkon euroregionu“. Jelikoţ hodnocení úspěšnosti přeshraniční spolupráce na česko-slovenské hranici není přímo posláním této práce, je vhodnost vyuţití takovéto kategorizace diskutabilní. Autor proto přistupuje k úpravě způsobu výzkumu, který jiţ vyuţil v práci Evropeizace přeshraniční spolupráce (Michl 2009) a jeţ je převzatý z práce Přeshraniční spolupráce na východních hranicích České republiky – Růžový obláček a hrana reality kolektivu autorů, jejímţ editorem byl V. Dočkal (Dočkal 2005). Mezi zkoumané aspekty euroregionů tak patří: Základní charakteristiky (geografická příslušnost, počet obyvatel, poměr počtu obyvatel k počtu obyvatel k příslušnému území, povaha a šíře členské základny) 14
Historie a vznik (motivace jednotlivých stran při vzniku organizace, pozadí vzniku) Právní status (forma právního statutu, spokojenost s daným stavem, poměr k ESÚS) Organizační struktura Financování (rozpočtové zdroje) Vztah k ostatním aktérům (sítě vztahů na horizontální a vertikální úrovni) Objektivní versus reálné cíle (míra aktivit v jednotlivých oblastech v relaci k cílům vytyčeným v zakládajících dokumentech) Při pojímání euroregionální tématiky si je třeba uvědomit, ţe personální sloţení euroregionů je velice skromné, výkonná sloţka se skládá povětšinou z několika málo lidí, změny ve vedení nejsou časté. Z toho vyplývá mimo jiné klíčový vliv interpersonálních vztahů na přeshraniční spolupráci. Zároveň je však tento stav výhodou pro zvolený způsob výzkumu. Ten je prováděn jako kvalitativní výzkum pomocí řízených rozhovorů se zástupci výkonných orgánů euroregionů - sekretariátů. Takovýto způsob vědecké práce má svá negativa při širokém vzorku respondentů. Proto například rozhovory se starosty vybraných českých příhraničních obcí u česko-slovenské hranice v publikaci Přeshraniční vlivy v českém pohraničí (Zich 2007) nepochybně přinášejí zajímavé poznatky o participaci daných obcí na přeshraniční spolupráci, nedají se však z těchto rozhovorů zevšeobecňovat závěry na všechny české příhraniční obce sídlící u česko-slovenské hranice. Naproti tomu řízený rozhovor s jediným zaměstnancem výkonné sloţky přeshraniční struktury23 přináší zcela relevantní informace o praktickém fungování euroregionu. Ze struktury výzkumu byly vyloučeny, v zmíněných výzkumech vyuţité, části zabývající se intenzitou přeshraniční spolupráce a projekty euroregionů. Byly tedy odstraněny prvky, jeţ hodnotí samotnou úroveň přeshraniční spolupráce. Evaluováno je fungování euroregionu. Za tímto účelem jsou postihnuty zjevné faktory, jakými je organizační struktura, právní status či financování. Práce se však zabývá i méně očividnými aspekty jako jsou opravdové motivace jednotlivých stran euroregionů v počátcích jejich procesu ustanovení. Ty totiţ v některých případech nenašly odraz v zakládajících smlouvách, nicméně mají zřejmý dopad na samotné fungování přeshraničních struktur. Podobně determinující pro fungování euroregionu mohou být i vztahy s aktéry, jeţ jsou s to ovlivnit rozvoj přeshraniční spolupráce, ať na horizontální či vertikální úrovni. Vzhledem k tomu, ţe euroregiony nejsou na EU nikterak právně navázány a jejich výstupy (myšleno např. konkrétní projekty v rámci OP Přeshraniční spolupráce) práce nejsou předmětem výzkumu, nejsou jimi ani EU a její jednotlivé programy na podporu přeshraniční spolupráce. Práce se činnosti EU dotýká např. v částech textu věnovaných institucionálně relevantní problematice spojené s prosazováním ESÚS a vztahu částí euroregionů k této právní formě uspořádání, nebo při objasňování činnosti sekretariátů, pokud administrují Fond mikroprojektů.
23
Jato tomu bylo například u Regionu Beskydy.
15
Jelikoţ práce cílí na přeshraniční spolupráci na česko-slovenské hranici, jsou v případě Euroregionu Beskydy, který je česko-slovenskou-polskou přeshraniční strukturou, a českorakousko-slovenského Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Zahorie, upozaďovány poznatky týkající se spolupráce s polskou, respektive rakouskou stranou. U druhého euroregionu je však tato tendence mnohem slabší, jelikoţ česko-rakouská spolupráce tvoří páteř a de facto jedinou činnost dané organizace, a proto je její částečné představení nutné pro pochopení fungování této přeshraniční struktury. Obecně je úspěšnost euroregionu do značné míry spjatá s mírou jeho integrace – tedy s propojeností jednotlivých „národních“ stran, jeţ daný celek tvoří. Z tohoto principu ostatně do značné míry vycházela i snaha o evropskou legislativu řešící otázku přeshraničních struktur, jeţ vyvrcholila výše zmíněným nařízením ES č. 1082/2006 o ustanovení ESÚS. Vzhledem k právní nedostatečnosti ošetření dané problematiky v ČR a limitované podpoře euroregionů ze strany státu i regionálních aktérů, je obtíţné soudit úroveň jednotlivých organizací pouze dle základních kritérií, jeţ jejich propojenost indikují - např. existence/neexistence společného sekretariátu, jednotná právní subjektivita. Autor na základě studia relevantních zdrojů a provedených výzkumů dospěl k názoru, ţe jedním z hlavních prvků značících rozvinutost euroregionu a jeho schopnost být efektivní platformou pro přeshraniční spolupráci je pravidelná míra kontaktů na operační, výkonné úrovni. K nim bezpochyby napomáhají pracovní skupiny, nejlépe sektorové – tedy pravidelná setkání lidí, jeţ mají za účel řešit problematiku v určité oblasti. Tento institut je zaveden např. v Euroregionu Neiise - Nisa – Nysa (Michl 2009: 58-59) či v Euroregionu Bílé-Biele Karpaty (Viz kap. 4). Na druhou stranu fungující více sektorovou spoluprací se můţe chlubit i Euroregion Glacensis, jenţ dobře kooperující pracovní skupiny nemá. Nicméně frekvence vzájemných kontaktů mezi českým a polským sekretariátem organizace je velice častá – téměř kaţdodenní (Viz Michl 2009: 81). Výše zmíněné informace utvrzují tezi o důleţitosti vzájemné provázanosti jednotlivých částí euroregionů. Upozorňují však, ţe v české realitě nelze vyvozovat závěry pouze z výše zmíněných zásadních faktorů, ale je nutno prohlédnout fungování přeshraniční struktury do větší hloubky a s širší znalostí problematiky. Autor se domnívá, ţe nastavené aspekty zkoumání tento náhled poskytují. Vzhledem k rozdílnosti vývoje a především institucionálních faktorů u jednotlivých národních stran je text zaměřen na „české strany“ euroregionů, pohled na euroregion jako celek je prezentován v oblastech, kde je u vývoje či aktivity přeshraniční struktury zřetelný „nadnárodní rozměr“. Především existence SPERA je příčinou toho, ţe činnost slovenských euroregionů (neboli slovenské části nadnárodních euroregionální celků) se řídí podle poněkud odlišné logiky, která ovlivňuje například i preference činnosti těchto organizací (rozhovor s D. Liškovou).24 Z tohoto pohledu by pak 24
Tuto situaci lze ilustrovat například na Euroregionu Biele Karpaty: „Gró naší práce funguje díky penězům ze slovenského státního rozpočtu. Kdyţ se nám nepodaří projekt zrealizovat přes program SPERA, zkusí to například poté česká část skrze strukturální fondy (rozhovor s D. Liškovou).“ Jasná výhodnost systému zálohových plateb vede k prvotnímu upřednostnění podávání projektových ţádostí v rámci SPERA, strukturální
16
snaha o rovnocenný přístup k české a slovenské straně euroregionů vedla do značné míry k analýze šesti odlišných celků, čímţ by práce dosáhla délky překračující výrazně standard diplomové práce.
2.8 Závěr Cílem druhé kapitoly je poskytnout teoretické zázemí výzkumům, jeţ jsou obsahem následujících kapitol. Je tak vysvětlen pojem euroregion, nastíněny nejčastější cíle těchto struktur a jejich vztah k EU. Velmi důleţitou charakteristikou přeshraničních struktur je jejich právní status, této tématice je proto věnována podkapitola, kde je vyjasněn obvyklý přístup k dané problematice u euroregionů obecně, další podkapitola se specializuje na stav a podmínky v ČR. Autor v oddílech 2.4 aţ 2.7 postupně koncentruje svoji pozornost k euroregionální tématice na úrovni, kterou se zabývá ve výzkumech. Představuje tak postupně euroregiony v ČR a akcentuje odlišný systém logiky fungování přeshraničních struktur v SR. Poslední dvě podkapitoly nahlíţejí euroregionální tématika z institucionálního a organizačního pohledu, načeţ je vysvětlen způsob výzkumu.
fondy EU jsou často aţ druhou alternativou. Podmínky SPERA poskytující dotaci na projekt v max. výši 300 tis. Sk (převést na EURO) pak také vedou slovenské euroregiony k realizování neinvestičních projektů (Viz kap. 2.5)
17
3 Euroregion Beskydy Euroregion Beskydy se rozkládá na území tří států – České (dále ČR), Slovenské (dále SK či Slovensko) a Polské republiky (dále PR či Polsko). Hlavním spojovacím prvkem přeshraniční struktury je pohoří Beskydy. Přičemţ výraznou charakteristikou organizace je především fakt, ţe postrádá česko-polskou hranici. Euroregion Beskydy územně obepíná ER Těšínské Slezsko, jeţ tvoří hranici s PR. Euroregion se skládá ze tří území, jeţ se všechny jmenují Region Beskydy.25 Celková rozloha území je 9147 km2 a celkový počet obyvatel je cca 1 177 000 obyvatel (údaje uvedené v tomto odstavci se vztahují k 9.12.2008). Přičemţ česká strana pokrývá 972 km2, na kterých ţije 161 000 obyvatel, slovenská strana se rozkládá na 2083 km2 obydlených 295 000 obyvatel a zřetelně největší euroregionální částí je pak strana polská a to jak do rozlohy ( 6092 km2), tak do počtu obyvatel (720 000).26 Obrázek 1: Mapa území ERB
Pramen: www.civil.gov.sk
25
Z tohoto důvodu je pouţíván pojem Euroregiony Beskydy či Euroregion jako zástupný termín pro euroregion jako nadnárodní celek. Pro označení české strany přeshraniční struktury jsou pouţívány výrazy Region Beskydy či RB. 26 Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-10]
18
Česká strana se rozkládá na území okresu Frýdek – Místek a malé části okresu Karviná. Okres Frýdek-Místek je sloţen ze 72 obcí, z 63 obcí RB do něj přitom náleţí 61, v nichţ ţije 67 % z celkového počtu obyvatel okresu27.28 Region Beskydy je tak díky své malé rozloze velice kompaktní, poměr počtu obcí euroregionu k počtu obcí k příslušnému území organizace je ve srovnání s dalšími zkoumanými euroregiony bezkonkurenční. Odraz výše zmíněné výhody lze nalézt například ve velice aktivní roli města Frýdek-Místek ve fungování RB. Členská základna je sloţena z obcí, respektive z celků je zastupující. Tato situace můţe nahrávat snazšímu rozhodovacímu procesu, kdy ho nejsou účastny desítky obcí, ale pouze omezený počet jejich zástupců. Na druhou stranu jednostranná povaha členů rekrutujících se pouze ze zástupců obcí můţe být spojena s určitou omezeností pohledu na přeshraniční spolupráci, jeţ se můţe odrazit v uţším záběru činností euroregionu.
3.1 Historie vzniku Euroregionu Euroregion Beskydy byl zaloţen podobně jako ostatní euroregiony na česko-slovenské hranici aţ na konci 20. století. Přesto lze sledovat náznaky úmyslu vybudovat jej na daném území jiţ od poloviny devadesátých let. Pohříchu to jsou ovšem vyjádření deklaratorního charakteru. Jedním z nich jich je defenzivní reakce tehdejšího premiéra Slovenské republiky, Vladimíra Mečiara, na kritiku slovenského nezájmu o vytvoření česko-slovenské přehraniční spolupráce, kdy prohlásil: „Slovensko připravuje několik projektů regionální příhraniční spolupráce se svými sousedy.“ a „Bratislava rovněţ uvaţuje o vytvoření euroregionu mezi ČR, Polskem a Slovenskem.“ (ČTK, 7.7.1995, srov. Dočkal 2005 : 78). Ze setkání na konferenci středoevropských socialistů je zachyceno přání vytvoření mezi česko-slovenského euroregionu „Beskydy“ nebo „Javorník“ (ČTK, 28.10.1996, srov. Dočkal 2005 : 78). Zcela zřetelným impulsem pro příhraniční spolupráci bylo rozšíření programu PHARE CBC na česko-slovenskou hranici v roce 1999. Tato tendence vzniku struktur příhraniční spolupráce následně poté, kdy vešla moţnost čerpání evropských peněz na přeshraniční spolupráci na určitém území v známost, je ostatně patrná i u vzniku euroregionů na hranicích česko-polských.29 Jiţ v roce 1999 bylo podepsáno „Memorandum o porozumění a vytvoření nutných organizačních struktur pro dvoustranný program přeshraniční spolupráce České a Slovenské republiky“, v červnu 1999 ve Stráţnici v ČR a ve Skalici v SR se pak následně konala Česko-slovenská konference o přeshraniční spolupráci. Ze závěrů této konference je patrné uvědomění si zaostávání tvorby euroregionů na česko-slovenské hranici a ze strany
27
K 31.12. 2007 ţilo v okresu Frýdek-Místek 226 818 obyvatel Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-10] 28 Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-16],< www.czso.cz> [cit. 2009-04-16] 29 Více viz Michl 2009 : kap. 6.5
19
první post-Mečiarovské vlády velká otevřenost přeshraniční spolupráci obecně a iniciativnost při ustanovování nových euroregionů.30 (ČTK, 22.6. 1999, srov. Dočkal 2005 : 79). V chronologii samostatného ustanovování Euroregionu Beskydy byl nejdříve ohlášen vznik Regiónu Beskydy, sdruţení obcí a měst slovenské části budoucího Euroregionu. Impuls k jeho ustanovení pocházel z krajského úřadu v Ţilině. Zájem o euroregion na slovenské straně dokazuje i zapojení Slovenské obchodní komory a Slovenské ţivnostenské komory, jeţ se staly přidruţenými členy. V Rajczi byl pak 18. února 2000 ustanoven slovensko-polský Euroregion „Beskydy“.31 Česká strana se připojila se zpoţděním aţ 9. června 2000, kdy vznikl česko-slovensko-polský Euroregion Beskydy. Faktorem, který přispěl k tomu, ţe se česká strana připojila k euroregionální struktuře aţ jako poslední, je jistě iniciativnost slovenské strany. Ta byla patrná u vzniku československých euroregionů obecně.32 SR se za dobu Mečiarovy vlády vzdálila vstupu do NATO i do EU a nová vláda se tak snaţila obnovit kredibilitu Slovenska deklarací opětovné prozápadní inklinace. Někdejší předseda Regiónu Beskydy, M. Rejda, uváděl navíc jako jeden z důvodů i snahu koncepčně uchopit přeshraniční spolupráci (především slovensko-polskou), která do té doby stála pouze na personálních vazbách (rozhovor s M. Rejdou v Dočkal 2005: 79). Dnes uvádí jako důvod českého opoţdění vedoucí českého sekretariátu, Dagmar Valášková, především administrativní překáţky spojené s umoţněním vzniku „českého Euroregionu“ (rozhovor s D. Valáškovou). Toto tvrzení je jistě pravdivé do té míry, ţe česká strana byla účastna jednání o ustanovování ERB s motivací snahy o společnou turistickou propagaci. Nepříliš nakloněný postoj vůči vzniku euroregionu na české straně byl však spojen s tehdejším starostou Frýdku-Místu, Zdeňkem Stolařem. Obrat pak nastal aţ po personálních změnách ve vedení města, kdy byl 21. dubna 2000 zaloţeno sdruţení Region Beskydy (Dočkal 2005 : 80)
3.2 Právní status Nejdůleţitějšími smlouvami definujícími právní status Euroregionu jsou jeho zakládající smlouva a stanovy, jejichţ posláním je vnitřní regulace. První dokument zastupuje Smlouva o česko-polsko-slovenském společenství s názvem Euroregion Beskydy33 (dále pouze: Zakládající smlouva) z 9. června 2000. 13. září 2000 v Terchové byly posléze přijaty Stanovy Euroregionu (dále pouze: Stanovy) a jednací řád.
30
V tu chvíli jiţ byly ustanoveny euroregiony Karpaty, Pomoraví a Tatry. Viz on-line text URL: <www.euroregion-beskydy.sk> [cit. 2009-04-16] 32 Jako konkrétní příklad lze uvézt velice aktivní roli slovenské strany při ustanovujícím procesu Euroregionu Pomoraví – viz kap. 6.1) 33 Ve slovenské jazykové mutaci se jedná o „Euroregión Beskydy“ a v polské pak „Euroregion Beskidy“ – pro zjednodušení identifikace uvádí autor pouze českou verzi názvu - „Euroregion Beskydy“. 31
20
Zakládající smlouva vychází také z mezinárodních dohod upravujících přeshraniční spolupráci, na které odkazuje ve své preambuli,34 a Madridské úmluvy. Ta je inspiračním zdrojem většiny zakládajících smluv, ne pouze na českých hranicích, jelikoţ euroregion jako takový obecně vymezuje a obsahuje i vzorové smlouvy, jeţ mají slouţit jako pomůcka při vzniku euroregionálních struktur. Jiţ první paragraf Zakládající smlouvy dokládá omezení celistvosti euroregionálního charakteru: „Euroregion nemá nadnárodní ani nadstátní charakter, je dobrovolným společenstvím sdruţení. Toto společenství slouţí vzájemné spolupráci sdruţení“. (Zakládající smlouva: § 1). Tato omezení jsou však vlastní všem euroregionům v České republice, a tak je znění daného paragrafu spíše odrazem toho, co dovoluje stávající český právní řád. Euroregion tak není jedním celkem, ale z právního hlediska společenstvím zájmových sdruţení právnických osob. Zakládající smlouva definuje totoţné cíle, které se daná sdruţení právnických osob snaţí naplnit. Nemají však společný rozpočet, nadnárodní institucionální ukotvení Euroregionu se odráţí pouze ve vrcholném a kontrolním orgánu - Prezidiu a Kontrolní komisi (Viz kap. 3.3) – rozhodnutí těchto orgánů ale nejsou nikterak právně závazná. Společné cíle Euroregionu jsou pojímány značně extenzivně, zahrnují de facto celé spektrum činností, kterého je moţno přeshraniční spoluprácí dosáhnout. Toto pojetí je do značné míry inspirované především dohodou o přeshraniční spolupráci mezi SR a PR. Je tomu tak především z toho důvodu, ţe ustanovující právní dokumenty byly dílem především slovenské strany. Jistým problémem je však spíše absolutní nesoulad mezi „všeobjímajícím“ vyzněním zakládajících smluv a skutečným integračním stavem dané oblasti. Z toho pohledu jsou pojímány jako nedostatečné slovenskou i českou stranou (Dočkal 2005 : 81). Z české strany je předsedou Euroregionu, Petrem Rafajem, brána jako jedna z nejvíce zásadních překáţek rozvoje právě absence právní subjektivity. Nemoţnost garance závaznosti rozhodnutí společných orgánů Euroregionu Beskydy je brána jako největší inhibitor dalšího rozvoje Euroregionu a jeho větší integrace (Dočkal 2005 : 81). Překvapivé ovšem je, ţe absence právní subjektivity není spatřována jako takový problém u ostatních činitelů Euroregionu. Vedoucí sekretariátu české strany, Dagmar Valášková, faktor právní subjektivity nepovaţuje za rozhodující faktor. Mezi důleţitější činitele řadí podporu regionálních a národních aktérů a vůli k přeshraniční spolupráci přispět (rozhovor s D. Valáškovou). Je navíc zřejmé, ţe vynutitelnost rozhodnutí orgánů s nadnárodní působností není dosaţitelná pouze skrze existenci právní subjektivity euroregionu (Viz kap. 2.3).
34
Konkrétně je jedná o Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o přeshraniční spolupráci z 8.9.1994 a Dohodu mezi vládou Polské republiky a vládou Slovenské republiky o přeshraniční spolupráci z 18.8.1994.
21
V praxi je Euroregion Beskydy rozdělen na tři části (českou, polskou a slovenskou), které se nazývají shodně Region Beskydy. Právně jsou tato seskupení klasickými Sdruţeními obcí a měst zaloţenými dle práva příslušného státu a spadajícími pod jeho jurisdikci. Kaţdé z těchto seskupení má vlastní majetek, rozpočet a sídlo a organizační strukturu podobnou té na nadnárodní euroregionální úrovni (rozhovor s D. Valáškovou). Přechod k ESÚS by vyţadoval integraci jednotlivých částí do jednoho celku, coţ není v současné chvíli z více důvodů aktuální. S přechodem k ESÚS je spojena otázka společného sídla, přičemţ se poté bude Euroregion řídit příslušným právním řádem dle státu, kde toto sídlo bude. ESÚS má také společný rozpočet, za tímto účelem by bylo nutné vyřešit slovenské předpisy o dotacích euroregionům. Nicméně sekretář ERB, Dagmar Valášková, přiznává nutnost vyřešit otázky spojené s přechodem k ESÚS do konce stávajícího rozpočtového období, kdy bude tato problematika velice aktuální (rozhovor s D. Valáškovou).
3.3 Organizační struktura Uspořádání organizační struktury Euroregionu Beskydy je odrazem ambiciózních plánů jeho zakladatelů. Nedá se říci, ţe by se ustavovací proces odvíjel od specifických poţadavků obcí, z kterých se jednotlivé regiony sestávají. Na české a slovenské úrovni vycházel z úrovně okresní (ČR) a krajské (SR), v rámci „beskydského regionu“ se tedy jednalo o tzv. princip shora dolů – top-down. Je moţné, ţe právě to přispělo k širokému pojetí cílů a působnosti Euroregionu v Zakládajících smlouvách. Přestoţe v paragrafu 1 zakládající smlouvy se ERB zříká nadnárodního či nadstátního charakteru (Zakládající smlouva, $ 1), cíle spolupráce měly zahrnovat kooperaci hospodářskou, společenskou či průmyslovou. Organizační struktura Euroregionu Beskydy tak má relativně omezenou nádnárodní působnost jednotlivých orgánů, přesto je celkové pojetí třech paralelních „národních“ struktur poměrně extenzivní. Roli „motoru“ činnosti v jednotlivých oblastech působnosti ERB měly hrát pracovní skupiny (Dočkal 2005 : 86). Dané institucionální nastavení ERB ovšem v praxi fungovalo jiţ od počátku omezeně a pracovní skupiny byly záhy rozpuštěny (rozhovor s D. Valáškovou). Přes výše zmíněnou deklaraci zavrhnutí nadstátnosti ERB mají dva orgány supranacionální charakter – Prezidium Euroregionu a Revizní komise, přičemţ druhý z orgánů zastává ryze kontrolní funkci.
22
Schéma 1: Původní organizační struktura Euroregionu Beskydy Prezidium 5 ze Sr, 5 z PR, 5 z ČR Představenstvo Združenie Región Beskydy
Představenstvo Sdružení Region Beskydy
Představenstvo Stowarzyszenie Region Beskydy
Sekretariát
Sekretariát
Sekretariát
kancelář Žilina
kancelář Frýdek-
kancelář Bielsko-
Místek
Biala
Revizní komise 3 ze Sr, 3 z PR, 3 z ČR
Pracovní skupiny
Pracovní skupiny
Pracovní skupiny Pramen:www.civil.gov.sk v Dočkal 2005: 87
Prezidium je sloţeno z patnácti členů, konkrétně z pěti zástupců z představenstev kaţdého členského státu Euroregionu. Předseda prezidia se střídá kaţdoročně a vţdy pochází ze zástupců jedné členské „národní“ strany, vícepředsedové pak ze zbylých národních stran. Pokud je tedy v určitém roce předsedou Prezidia Čech, jsou zbylými dvěma místo předsedy Slovák a Polák. V praxi není příliš problematická výše zmíněná právní nezávaznost rozhodnutí orgánu. Rozhodnutí prezidia jsou převzata jednotlivými představenstvy národních stran plynule, jelikoţ personální sloţení prezidia společně s pravidlem konsensuálního hlasování je jistou zárukou, ţe přijatá rozhodnutí budou v souladu s jejich názory. Doposud nedošlo k jakýmkoliv obstrukcím rozhodnutí prezidia národními stranami ERB. Orgán se schází cca dvakrát ročně (rozhovor s D. Valáškovou). Dle stanov patří mezi funkce prezidia například: zastupování Euroregionu směrem navenek, určovaní směrů činnosti Euroregionu, schvalování finančních plánů týkajících se společných akcí či určování výšky členských příspěvků (Stanovy: § 6). V praxi u některých z daných činností pochopitelně nedochází k jejich naplnění. Vzhledem k odděleným rozpočtům jednotlivých členských stran je určování výše členských příspěvků jejich záleţitostí, podobně není ERB dlouhodobě aktivní ve vytváření pracovních skupin. Hlavní úlohou prezídia je poté určovat vizi vývoje ERB. Výzkum konaný po pěti letech existence ERB, v roce 2005, zachycuje v působení této instituce jistou „stagnaci, či dokonce i únavu a personální znechucení politickými překáţkami 23
(rozhovor s M. Rejdou v Dočkal 2005 : 87). Po uplynutí dalších čtyřech let je nutno konstatovat, ţe k zásadnímu zlomu ve stagnaci rozvoje integrace ERB nedošlo. Dalším nadnárodním orgánem měla být revizní komise. Dle stanov ji tvoří paritní zastoupení po třech zástupcích sdruţení, které jsou členy Euroregionu. Funkce předsedy revizní komise má být vykonávána v roční rotaci proměnlivě českým, polským nebo slovenským zástupcem (Stanovy: § 7). Účelem tohoto orgánu má být kontrolní funkce, vytváření kaţdoročních finančních zpráv. Ve skutečnosti však neexistuje společný rozpočet či hospodaření Euroregionu jako nadnárodního celku, tudíţ revizní komise existují pouze v omezené národní podobě a její nadnárodní nastavení nastíněné v stanovách není realitou (rozhovor s D. Valáškovou). Rozsáhlé cíle a pole působnosti Euroregionu měly být v mnohém spravovány pomocí pracovních skupin. Ty se měly zaobírat spravováním koncepce společných projektů a realizací úloh, které jim svěří Prezídium Euroregionu. Nejvyšší orgán měl taktéţ schvalovat pořádek, na základě něhoţ měly pracovní skupiny pracovat (Stanovy: § 8). Byl předpokládán vznik pracovních skupin v rámci jednotlivých stran ERB, skupiny se stejným zaměřením by se poté případně prolínaly a kooperovaly na úrovni nadnárodní. K zaloţení pracovních skupin na české straně došlo, ale záhy byly zrušeny pro finanční náročnost a nedostatek efektivity. Podstata finanční neudrţitelnosti je zřejmější s vyjádřením předsedy Regionu Beskydy, Petra Rafaje: „…kdybychom zaměstnali jen jednoho člověka pouze v rámci ERB, celý náš roční rozpočet by padl pouze na jeho zaplacení.“ (rozhovor s P. Rafajem v Dočkal 2005 : 88). V současné době se vytvářejí alternativní pracovní skupiny pouze ad hoc v případě společných projektů Euroregionu, kdy je např. zapotřebí odborná znalost určitého problému (rozhovor s D. Valáškovou). Tato situace trvá nadále. Jediným zaměstnancem Regionu Beskydy a jeho sekretářem je Dagmar Valášková a její mzda je ze stálých poloţek rozpočtu pokryta pouze cca z jedné třetiny (Viz kap. 3.4) (rozhovor s D. Valáškovou). Praktickou činnost Regionu Beskydy tak provádí sekretariát. Jeden zaměstnanec aktivity sekretariátu, zahrnující i administraci česko-polského Fondu mikroprojektů na území daných stran ERB, pochopitelně není s to pokrýt. V minulosti se tento personální deficit řešil tím, ţe práci RB vykonávali zaměstnanci města Frýdek – Místek, které bylo z velké části i plátcem jejich mzdy. Konkrétně se jednalo o pracovníky příspěvkové organizace města, Beskydského informačního centra. Výhodou této situace byly bezpochyby úspory za cestovné, vybavení kanceláří atd. (rozhovor s D. Valáškovou). Z faktu, ţe tito zaměstnanci pracovali z části pro město a z části pro Region Beskydy, však vyplývaly i určité obtíţe s nejasností vedení
24
(Dočkal 2005 : 88).35 V současné chvíli je situace řešena odlišně. Na práci pro RB se jiţ nepodílí zaměstnanci města, ale najatí zaměstnanci soukromé poradenské společnosti. Dagmar Valášková je tedy jediným zaměstnancem Regionu Beskydy a v rámci českopolského Fondu mikroprojektů zastává roli jeho administrátora a projektového manaţera. Se soukromou poradenskou společností pak uzavírá kontrakty na plnění určitých sluţeb. Stabilně funguje v dané společnosti jedna osoba jako finanční manaţer zmíněného Fondu mikroprojektů, v případě potřeby jsou nasmlouvané další sluţby (rozhovor s D. Valáškovou). Jednou z alternativních moţností rozdělení pracovních povinností je vytvoření regionální rozvojové agentury či vytvoření jisté formy partnerství. K tomuto kroku došlo na slovenské straně, kdy jedním ze spoluzakládajících členů Agentúry pro regionálny rozvoj v Ţilině (dále ARRZA) byl i Región Beskydy. Mezi činnosti této organizace patří příprava projektů a poskytování poradenství slovenské straně euroregionu, ale také jiným soukromým i veřejným subjektům (Dočkal 2005 : 98-99). Činnost daného charakteru ostatně vykazují obecně vzato všechny instituce obdobného typu. V české realitě je výhodou takovéto instituce, ţe se na jejím vzniku často podílí další zpravidla regionální aktéři jako krajské úřady, hospodářské komory, sdruţení měst a obcí či dokonce podnikatelské subjekty. Vytvoření regionální rozvojové agentury se stalo hojně vyuţívanou alternativou i v českých euroregionech a to v mnoha podobách. Regionální rozvojová agentura jiţní Moravy vznikala s podporou Jihomoravského kraje, Sdruţení měst a obcí jiţní Moravy (dále SOM JM) a Krajské hospodářské komory Jiţní Moravy a je vykonavatelem de facto veškeré agendy Euroregionu Pomoraví, Agentura regionálního rozvoje byla vytvořena v roce 1996 z iniciativy Euroregionu Nisa a v roce 2007 se stal jejím 100 % vlastníkem Liberecky kraj, jeţ ji od ER NISA odkoupil.36 Části výzkumu ERB z roku 2005 poukazují na absenci snahy vybudovat regionální rozvojovou agenturu jako na chybu: „…oni třeba nevytvořili agenturu. Ta udělat určitě šla. Mohlo se na ni sloţit město, mohly být do toho vtaţeny podniky a mohly řešit více problémů.“ (rozhovor s J. Kajzarem v Dočkal 2005 : 88). Nynější sekretariát tento postoj neakceptuje, instituci jako RRA je dle něj moţné substituovat v dnešní době na trhu početnými komerčními specializovanými firmami, které se projektovou činností a poradenstvím v oblasti strukturálních fondů zabývají (rozhovor s D. Valáškovou.). Za příčiny faktu, ţe regionální rozvojová agentura nevznikla, lze povaţovat především nedostatečnou podporu regionálních aktérů (především Moravskoslezského kraje) a existenci Agentury regionálního rozvoje v Ostravě. Struktury jednotlivých národních částí jsou identické jako struktura nadnárodní a jsou patrné ze schématu č. 1. Z logiky věci vyplývá funkčnost Dozorčí komise a její kontrolní funkce, v rámci níţ generuje roční kontrolní zprávy revidující hospodaření. Podobně jako u ostatních 35
K této problematice se pregnantně vyjádřil bývalý přednosta okresního úřadu ve Frýdku-Místku, Jiří Kajzar: „…to jsou úředníci se spoustou nadřízených a všichni do toho kecají.“ (rozhovor s J. Kajzarem v Dočkal 2005: 88). 36 Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-17]
25
orgánů jsou členy orgánů ti samí členové, kteří jsou jinak pouze třetinovou součástí orgánů se stejnou funkcí na národní úrovni. Ze zřejmých důvodů nepřistoupí autor k podrobnému popisu funkcí a činností jednotlivých orgánů, jelikoţ by tak došlo ke značnému opakování jiţ vyřčeného.
3.4 Financování
Jak vyplývá z předchozích kapitol, společný rozpočet Euroregionu v jeho nadnárodní formě neexistuje, jednotlivé strany Euroregionu mají rozpočet vlastní. Autor se v této kapitole drţí deklarovaného zaměření na výzkum české části – Regionu Beskydy. Z definice majetku ve Stanovách ERB se dají vyčíst i rozpočtové zdroje (Stanovy: § 11): „…finanční majetek Euroregionu tvoří především: členské příspěvky, dotace, dary, úroky z prostředků uloţených na účtu, finanční a jiné pohledávky vzniklé z činnosti Euroregionu.“ V rámci rozpočtu české strany je tento seznam značně redukován. Jediný stálý příjem tvoří členské příspěvky. Ač členy Regionu Beskydy nejsou samostatné obce, ale mikroregiony, jeţ tyto obce sdruţují, je princip příspěvků totoţný s většinou euroregionů na českých hranicích – počítají se tedy z počtu obyvatel členů. Výše příspěvku za jednoho obyvatele je 2.50 Kč a výnos z příspěvků tak činí cca 450 000 Kč ročně. Nezanedbatelným zdrojem příjmů některých rozvinutých regionů jsou dotace. Ty získávají od nejsilnějších regionálních aktérů, tedy krajů. Například Euroregion Nisa dostává od Libereckého kraje kaţdoročně fixní dotaci ve výši 600 000 Kč. Euroregion Glacensis (dále ERG) se rozkládá na různě velkém území třech krajů – Pardubického, Královéhradeckého a Olomouckého. Výše dotace od kaţdého kraje je určena počtem jeho okresů, které se na území ERG nachází. Za kaţdý okres je vyplácena částka 50 000 Kč, a celková suma od všech krajů tak činí 500 000 Kč (Michl 2009 : kap. 7.4, 8.4). Území Regionu Beskydy je součástí Moravskoslezského kraje podobně jako Euroregiony Praděd a Silesia. Moravskoslezský kraj se ale na financování RB ţádnou určenou dotací nepodílí. Zdrojem dotací či jiných forem finančních výhod je pro Region Beskydy tak především město Frýdek-Místek. V předchozí podkapitole je zmíněna dřívější personální výpomoc města Euroregionu. V současné chvíli se jedná především o výpomoc finanční. Malá výše rozpočtu RB nedovoluje předfinancování projektů. „Abychom mohli jakýkoliv projekt zpracovat, 26
musíme mít vlastní podíl prostředků. Například, kdyţ vytvoříme projekt za 3 miliony korun, musíme mít minimálně jeden milion na účtu. A jelikoţ v rámci sdruţení vybereme na členských příspěvcích přibliţně půl milionu korun, zaplatíme jednoho pracovníka a uţ nemůţeme do ničeho jít. Jednoduše nemáme finance na hrazení finanční spoluúčasti na projektech.“ (rozhovor s P. Rafajem v Dočkal 2005 : 90). Vyjádření předsedy Regionu Beskydy je stále relevantní i po čtyřech letech s jedinou změnou v malém sníţení rozpočtu (Viz výše). Město Frýdek-Místek napomáhá tento problém řešit tím, ţe RB poskytuje ad hoc půjčky na předfinancování projektů, přičemţ se často část, která později není proplacena z dotace ze strukturálních fondů EU, stává půjčkou nevratnou. Dá se tak říci, ţe město hraje velmi významnou roli při generování euroregionálních projektů. Výše finančních prostředků, kterými tak k rozvoji Euroregionu přispěje, můţe být rok od roku různá – záleţí na projektové aktivitě RB, výši spolufinancování atd. (rozhovor s D. Valáškovou). Finanční prostředky poskytnuté či zapůjčené městem Frýdkem-Místkem nejsou však dostačující pro všechny aktivity RB. Euroregion vykonává správu a administraci českopolského Fondu mikroprojektů, jeţ je placena EU. Dalším zdrojem příjmů je komerční projektová činnost, kterou sekretariát Euroregionu vykazuje (rozhovor s D. Valáškovou). Je nutno konstatovat, ţe fixní částka rozpočtu tvořená výnosem z členských příspěvků sama o sobě nestačí ani na pokrytí platu jednoho zaměstnance RB v osobě Dagmar Valáškové a reţie sekretariátu. Plat sekretáře RB je tak placen z fixních zdrojů rozpočtu z 30%, zbylých 70% pokrývají peníze získané činností spojenou s Fondem mikroprojektů (rozhovor s D. Valáškovou). Podpora Euroregionu regionálními aktéry je poměrně nízká a finanční zdroje Euroregionu jsou velmi omezené. Euroregion tak musí vykazovat komerční činnost, aby alespoň udrţel sekretariát vchodu a fakticky tak udrţel svoji existenci.
3.5 Vztahy k regionálním a národním aktérům
Tato podkapitola je rozdělena na vztahy na horizontální a vertikální úrovni. Horizontální úroveň v tomto rozdělení představuje vztahy s aktéry na regionální úrovni - mezi ně se nejčastěji řadí krajské úřady, hospodářské komory, regionální rozvojové agentury, významná města v regionu atd. Vztahy vertikální pak vytvářejí sítě vztahů nad rovinou regionální, zahrnují vztahy k další euroregionům na českých hranicích, ale i euroregionům evropským. Lze mezi ně počítat i vztahy k mocenským centrům na úrovni národní.
27
3.5.1
Horizontální vztahy
Vztahy na regionální úrovni jsou pro euroregion jedny z nejzásadnějších. V rozvinutých euroregionech v ČR se krajské úřady často podílejí významně na euroregionálních rozpočtech, o čemţ jiţ pojednává kapitola 4.4. V případě nadstandardních vztahů se ale vzájemné propojení nemusí odráţet pouze v otázkách financování. Euroregion Nisa (dále ERN) například de facto předal Libereckému kraji agendu cestovního ruchu propojenou díky práci ERN s německou a polskou částí Euroregionu Nisa – Neisse – Nysa, aby se mohl více věnovat jiným aktivitám (Viz Michl 2009 : 62). V případě ERB se vztah s Moravskoslezským krajem nedá označit za rozvinutý. Moravskoslezský kraj se nepodílí ţádnou částkou na rozpočtu RB. K vzájemnému kontaktu tak dochází v případě spoluúčasti kraje na některém z jeho projektů. Kraj nehraje klíčovou úlohu ani v jednom ze čtyř euroregionů na jeho území37, přičemţ právě v ČR bezprecedentní početnost euroregionálních struktur na kraj můţe být vysvětlením jeho nízkého stupně zapojení do daných organizací (rozhovor s D. Valáškovou). Dalším z důleţitých prvků pro institucionální stabilitu euroregionů je vztah s městskými úřady či magistráty významných měst na území organizace či v regionu, ke kterému přináleţí. ERB nachází v městě Frýdek-Místek důleţitého partnera, jehoţ role je pro samotnou existenci organizace klíčová. V dřívějších letech sponzoroval provoz ERB de facto vyčleněním pracovníků města pro jeho potřeby. V současné chvíli jsou zásadní měrou nápomocny půjčky města, jeţ umoţňují mimo jiné předfinancování projektů euroregionu, čímţ svým způsobem umoţňují jejich existenci. De facto ţádný vzájemný vztah nemá ERB k Agentuře regionálního rozvoje (dále ARR) sídlící v Ostravě. Ta je brána jen jako jeden z mnoha subjektů poskytující poradenské sluţby pro vytváření projektů do Strukturálních fondů EU, jehoţ sluţby není důvod reflektovat (rozhovor s D. Valáškovou).38 Okruh aktivit ERB je poměrně omezený a nemá ambice zasahovat do oblasti hospodářské přeshraniční spolupráce. Z tohoto důvodu prý nebylo uvaţováno o oslovení regionálně relevantních hospodářských komor za účelem členství, přidruţeného členství či obyčejné spolupráce. Podíl na tomto rozhodnutí má i hospodářská situace beskydského regionu, která
37
Do území Moravskoslezského kraje zasahují Euroregiony Praděd, Beskydy, Silesia a Těšínské Slezsko. Slovenská strana Euroregionu zaujímá jiný přístup. Je jedním ze zakládajících členů Agentury pro regionálny rozvoj v Ţilině (ARRZA) a často s ní spolupracuje při vytváření projektových ţádostí (Dočkal 2005 : 99). 38
28
např. pro hospodářskou přeshraniční spolupráci v otázkách zaměstnanosti nevytváří dostatečné podmínky (rozhovor s D Valáškovou).
3.5.2
Vertikální vztahy
Kvalita a povaha vztahů k ostatním regionálním a národním aktérů můţe být velice zásadní pro celkové postavení euroregionu. Vzhledem k tomu, ţe euroregionální struktury obecně mají velmi podobné cíle a minimálně na národní úrovni stejné aktéry, s nimiţ přicházejí do interakce, bylo by jen pochopitelné, pokud by povaţovaly za výhodnou vzájemnou výměnu zkušeností či případně společný postup ve věci prosazení společného zájmu na vyšší neţ regionální úrovni. Kupodivu tento předpoklad nenachází v české realitě naplnění. Asociace euroregionů České republiky (AEČR) je spící platformou zaloţenou na počátku desetiletí Euroregionem Nisa. Jiţ od počátku se tohoto fóra odmítaly zúčastnit euroregiony z česko-polské a česko-slovenské hranici. Nepřekvapí proto konstatování, ţe ERB nemá s česko-německými euroregiony ţádné kontakty. Značně příkré nastínění tématiky vzájemných euroregionálních vztahů vyplynulo při výzkumu v roce 2005 z rozhovoru s tehdejší vedoucí sekretariátu ERB, Petrou Schnirchovou: „…Co se týče vztahu ERB k ostatním euroregionům v celé České republice, neexistují v této souvislosti ţádné těsné vazby. ERB s ostatními euroregionálními aktéry kooperuje pouze výjimečně v případě, ţe je nutné vyřešit konkrétní společný problém, jedná se tedy vţdy o jednorázovou účelovou spolupráci. Představitelé euroregionu mají pocit, ţe svým vlastním problémům rozumí nejlépe a koordinaci svých postupů s ostatními euroregiony povaţují za zbytečnou a neefektivní. Neexistenci jakékoli konstruktivní spolupráce však nepřikládají na vrub své nečinnosti či neochotě spolupracovat, spíše nevidí ţádnou oblast, ve které by spolupracovat mohli, nemají k takové spolupráci ţádné důvody.“ (rozhovor s P. Schnirchovou v Dočkal 2005 : 96). Přitom je zřejmé, ţe minimálně tematicky blízko by si měly být euroregiony snaţící se napomoci přeshraniční spolupráci na stejné hranici – v případě Euroregionu Beskydy se tedy jedná o euroregiony česko-polské a česko-slovenské. Bliţšímu vztahu k Euroregionu Bíle – Biele Karpaty pak nasvědčuje fakt, ţe tento Euroregion je administrátorem společného Fondu mikroprojektů pro česko-slovenskou hranici. Stanovisko současného sekretariátu ERB tuto domněnku potvrzuje. Vztahy s Euroregionem Bíle – Biele Karpaty jsou korektní, bliţší vztah existuje i s Euroregionem Silesia, s nímţ ERB pojí náleţitost k Moravskoslezskému kraji a tudíţ i podobný úděl ve vypořádávání se s touto institucí. V minulosti velmi napjaté vztahy s Euroregionem Těšínské Slezsko – Słąsk Cieszyński (dále ERTS) se v současné době normalizují (rozhovor s D. Valáškovou). Důvody lhostejnosti či averze mezi některými euroregiony, které jsou zdánlivě nelogické, jsou vysvětlitelné při objasnění bliţšího kontextu. Prvně je třeba zdůraznit důleţitost povahy 29
osobních vztahů. Euroregiony mají velice málo zaměstnanců a úzké vedení v osobách předsedů či sekretářů euroregionů je často dlouholeté – jako zástupci euroregionů se tak potkávají stále titíţ lidé, kteří mají zásadní vliv na fungování těchto organizací. Povaha vzájemných vztahů je pak klíčová pro interakci euroregionů jako institucí. U česko-polské hranice je praxí, ţe určitý euroregion administruje Fond mikroprojektů na území zpravidla shodném s územím „euroregionálním“. Velikost příslušného území je přímo úměrná prostředkům vymezeným pro určitý Fond mikroprojektů. Z tohoto pohledu bylo pak získání statutu česko-polského euroregionu pro ERB, ač nemá s Polskem fyzickou hranici, zásahem do finančních zájmů ERTS. ERB de facto zahrnulo pod svoji administraci území, jeţ ještě nenáleţelo pod ERTS. Následkem toho byl ostrý konflikt o evropských finančních prostředcích mezi oběma euroregiony (rozhovor s J. Štefkem). Intenzita rozporů mohla být katalyzována i antagonistickými vztahy mezi polským Těšínem a Bielsko-Biala, největším městem polské části Euroregionu: „Mezi Těšínem a Bielskem, po zrušení powiatu Cieszyn v minulosti, nikdy nebyly ideální vztahy, nejsou ani teď, byť došlo k určitému zlepšení po reformě státní správy v Polsku a opětovném vzniku powiatu Cieszyn. Nejsem přesvědčen, ţe v blízké budoucnosti budou vzájemné vztahy výrazně lepší (rozhovor s V. Laštůvkou v Dočkal 2005 : 97). V současnosti je však jisté zlepšení vztahů patrné. Nové obsazení sekretariátu ERB má s ERTS korektní vztahy, je zřetelná snaha zapomenout na křivdy minulosti a pěstovat mezi sebou vztahy zaloţené na vzájemném respektu (rozhovor s D. Valáškovou). Z výše napsaného je zřejmé, ţe vzhledem k existenci jednoho Fondu mikroprojektů pro česko-slovenskou hranici je rejstřík potencionálních příčin antagonistických vztahů mezi euroregiony méně početný. Vztahy mezi ERB a Euroregionem Bílé-Biele Karpaty, jak je jiţ zmíněno výše, jsou tak vřelé. S Euroregionem Pomoraví, který je v česko-slovenské přeshraniční spolupráci neaktivní, se zástupci ERB potkávají maximálně v rámci monitorovacích výborů k Fondu mikroprojektů a proto jsou vzájemné vztahy více méně nulové: „Pomoraví spolupráci se Slovenskem de facto nemá, na ničem se nepodílí…Do monitorovacího výboru fondu mikroprojektů vţdy pošlou někoho z Regionální rozvojové agentury jiţní Moravy a to je asi tak vše.“ (rozhovor s D. Valáškovou). Fórem pro setkávání euroregionů na nadnárodní, evropské úrovni je Asociace evropských příhraničních regionů (AEBR)39. Tuto platformu ERB nevyuţívá z důvodu vysokých poplatků a zároveň v členství v této organizaci nevidí zásadní přínos. Vztahy euroregionů s mocenskými subjekty na národní úrovni jsou obecně velmi skromné. Stát euroregiony nikterak nepodporuje a nevystupuje vůči nim aktivně. K pravidelným kontaktům tak dochází u euroregionů s Ministerstvem místního rozvoje v případě správy a administrace Fondu mikroprojektů, s tím spojené otázky monitorovacích výborů apod. 39
Asociation of European Border Regions
30
Kontakt s dalšími ministerstvy záleţí v mnohém na míře aktivity v přeshraniční spolupráci a jejich povaze a dá se říci, ţe v případě ERB je proto vzájemná interakce zanedbatelná. Předsedou ERB je poslanec Parlamentu PSP ČR, Petr Rafaj40. Ten v roce 2005 deklaroval svůj osobní podíl na snaze připustit parlamentní diskuzi ohledně přiznání moţnosti právní subjektivity euroregionů ve svém nadnárodním významu: „V současnosti se v rámci parlamentu a mezivládních diskuzí snaţím o to, aby vůbec někdo připustil, ţe Euroregion můţe být právní subjekt, aby existovala nějaká mezinárodní smlouva, která by euroregionu zajišťovala nějaká práva. Jakmile totiţ budeme mít práva, vzniknou i povinnosti a to povinnosti státu do toho vloţit peníze. Pak bychom byli dostatečně financováni a mohli bychom se ucházet o náročné evropské projekty.“ (rozhovor s P. Rafajem v Dočkal 2005 : 103). Od počátku června 2009 je sice realizace ESÚS na území ČR právně moţná (Viz kap. 2.3.1), přesto není zcela jasné, jakým způsobem se budou ESÚS financovat. Není precizována otázka finančních závazků státu či EU vůči euroregionálním strukturám a tudíţ nelze odhadnout ani moţnou míru jejich vzájemného poměru.
3.6 Proklamované versus reálné cíle ERB
Cíle, které jsou vepsány v Zakládající smlouvě z 9. června 2000 nasvědčují značnou ambicióznost zakládajících stran, co se týče zamýšleného obsahu přeshraniční spolupráce. Podstatou této podkapitoly je tyto cíle porovnat s reálným stavem, představit motivace ustanovujících stran při definování cílů přeshraniční spolupráce a překáţky, jeţ zabránily naplněná některých z nich. „Cílem slovensko-polsko-českého společenství a spolupráce v Euroregionu jsou společné aktivity za účelem rovnoměrného a vyváţeného rozvoje regionu a sblíţení jeho obyvatel a institucí v příhraničních oblastech“ a za tímto účelem je zamýšlena spolupráce v těchto oblastech (Zakládající smlouva: čl. 5): „výměny zkušeností a informací dotýkajících se rozvoje regionu výměny zkušeností a informací dotýkajících se pracovního trhu územního plánovaní a výstavby řešení společných problémů v oblasti dopravy, spojů a telekomunikací řešení společných problémů dotýkajících se ekologie a ţivotného prostředí hospodářství, obchodu, průmyslu, malého a středního podnikání zemědělství, lesního hospodářství, potravinářství rozvoj turistiky a cestovného ruchu, s ohledem na zlepšení podmínek pro turistický ruch v příhraniční oblasti školství, výměny mládeţe a sportu 40
Poslancem za ČSSD je jiţ od roku 2002. Viz http://www.rafajpetr.cz/index.php?page=zivotopis
31
osvěty, kulturní výměny a péče o společné kulturní dědictví prevence a likvidace následků ţivelných pohrom péče o bezpečnost obyvatel, vzájemná spolupráce záchranných sluţeb na území Euroregionu. Euroregion podporuje na regionální úrovni všechny aktivity, které jsou zaměřené na vstup ČR, PR a SR do EU, podobně jako podporuje přijetí dalších mezinárodních smluv k posílení přeshraniční spolupráce.“ Je zřejmé, ţe tento výčet zdaleka nekoresponduje s oblastmi, v kterých Euroregion vyvíjí aktivitu v současnosti. Příčinu lze hledat v nedostatcích Euroregionu, které byly představeny v předchozích podkapitolách – nedostatečném právním statutu i např. rozpočtové nedostatečnosti jednotlivých částí. Stanovení daných oblastí nevycházelo velmi pravděpodobně z potřeb vyjádřených jednotlivými obcemi41, ale bylo vytvořeno v regionálním měřítku na základě principu „shora dolů“ se silnou inspirací v mezinárodních smlouvách o přeshraniční spolupráci naplněných ustanoveními vzletné deklaratorní povahy (Viz kap. 3.2). Vidění rozsahu faktické spolupráce se lišilo i mezi lidmi, jeţ stáli u zrodu Euroregionu. Někteří ţelí absence výrazné snahy o široký záběr přeshraniční spolupráce: „Původně tato spolupráce opravdu měla být o dopravních komunikacích, ale současné vedení je takové „dej boţe lehko“ a postupně to celé sníţilo aţ na úroveň výměny sportovních druţstev. Jezdí na veletrhy a propagují Beskydy, chce to jít dál, opravdu pro ty lidi něco udělat.“ (rozhovor s J. Kajzarem v Dočkal 2005 : 93). Naopak přes cíle deklarované v Zakládajících smlouvách měl jiţ od počátku mnohem střízlivější náhled na přeshraniční spolupráci předseda RB, Petr Rafaj: „Obecná představa byla, ţe půjde o velkou spolupráci hospodářskou, sportovní, průmyslovou, atd… Má představa byla ale od počátku taková, ţe pro vzájemnou spolupráci bude postačovat problematika cestovního ruchu, společenské vztahy a řešení obecné problematiky přeshraniční spolupráce. Co se týče ostatních cílů, nedělal jsem si iluze, ţe by něco takového mohlo fungovat. Řešení průmyslové politiky nebo územních plánů nikomu nic nepřináší a lidi to vţdycky časem přestane bavit.“ (rozhovor s P. Rafajem v Dočkal 2005 : 93). Některé náhledy na roli Euroregionu jsou pak vyloţeně utilitární: „Zpočátku tady samozřejmě byla představa, ţe budeme vytvářet nějaké výbory a sekce k jednotlivým cílům, nějaké nositele odvětví zemědělství, kultury, atd. To je ale o ničem. Vezměte si, co my spolu budeme dělat? Budeme vytvářet normy? Ale jaké normy budeme vytvářet? Máme parlamenty a senáty, tak proč bychom to dělali my? Vytvořit euroregion je, řeknu to na tvrdo, o penězích. Zejména jde o kulturu a sport.“ (rozhovor s K. Oblukem v Dočkal 2005 : 93). V současnosti je rejstřík přeshraniční spolupráce omezený podobně jako po celou dobu fungování Euroregionu – tedy na oblast kultury, cestovního ruchu a sportovní výměny. 41
V tom případě by se dala předpokládat větší uměřenost cílů vycházející z detailnější znalosti problematiky přeshraniční spolupráce a jejich limitů v praxi – poznámka autora.
32
Pracovní skupiny ukončily svoji existenci záhy po vzniku Euroregionu a neexistuje koordinovaná a pravidelná spolupráce podobného typu rozvíjející vytyčené oblasti přeshraniční spolupráce. Základ přeshraniční spolupráce tak spočívá v měkkých aktivitách, především pak v oblasti cestovního ruchu. Euroregion se snaţí prezentovat celé území Beskyd jako celek: „Nutná je koordinovaná propagace. Na Slovensku s tímto měli potíţe. Jejich materiály jsou na krásném papíře, mají nádherné fotky, ale nemůţete stát na veletrhu jenom s letáky o Malé Fatře, pro zvýšení atraktivity nabízeného je nutné postupovat společně.“ (rozhovor s D. Valáškovou). Na veletrzích cestovního ruchu tedy vystupují jednotlivé části pod hlavičkou Euroregionu a propagují nejen svoji část, ale i zbylé jeho členy. Mimo zmíněné tři hl. oblasti spolupráce existují i aktivity, které nejsou tolik viditelné – různé studie o tématech spojených s Euroregionem či jeho územím, z nichţ některé vznikly ve spolupráci s Ţilinskou univerzitou (rozhovor s D. Valáškovou). Tajemnice RB, Dagmar Valášková, počítá mezi důvody omezenosti šíře přeshraniční spolupráce především podfinancování RB a z toho resultující personální nedostatečnost. Jistým problémem však je i nedostatek iniciativy ze strany mikroregionů a obcí (rozhovor s D. Valáškovou). Právě zvýšení síly RB jako organizace nebo lépe Euroregionu jako celku, by mohlo rozšířit působnost a efektivitu ERB. Silný Euroregion by se pak mohl zabývat i tématy, jako je hospodářský rozvoj: „Tak já vnímám přechod k ESÚS, kde to není jen o tom občas se potkat a něco málo „pořešit“, ale i o tvrdších investicích. Integraci širších skupin jako jsou hospodářské komory, regionální aktéři atd. a ovlivňování i jiných oblastí jako je hospodářská politika.“ (rozhovor s D. Valáškovou). V tuto chvíli však není zcela jasné, jakým způsobem bude ESÚS financován a vyřešen není zcela ani postoj slovenské strany (Viz kap. 3.2).
3.7 Závěr Euroregion Beskydy není příliš integrovanou přeshraniční strukturou, jeho jednotlivé národní části nejsou výrazně propojené. Supranacionální prvek představuje prezidium, které vytyčuje cíle pro Euroregion jako celek. Bohuţel ale chybí vyšší propojení jednotlivých částí organizace na operační úrovni, v zakladatelské smlouvě zanesené pracovní skupiny byly záhy po svém zpuštění zrušeny. Podobně se i široce pojaté cíle zúţily de facto pouze na cestovní ruch, kulturu a sportovní výměnu. Jako určitý limit RB i Euroregionu lze uvést jednostrannost členské základny, jeţ sdruţuje pouze obce či celky je sdruţující. Rozpočet RB je nedostatečný pro širší spektrum přeshraniční spolupráce, zároveň činí velice problematickým předfinancování vlastních projektů v rámci strukturálních fondů EU. Lze říci, ţe jejich existenci de facto umoţňuje svoji finanční podporou město Frýdek-Místek. Vzhledem k tomu, ţe podpora od dalších subjektů na regionální i státní úrovni je nízká, lze dokonce povaţovat navázání RB na město Frýdek-Místek za klíčové pro jeho fungování. 33
Změnu RB k přijetí širšího pojetí přeshraniční spolupráce a větší integraci organizace nelze v nejbliţších letech předpokládat. Přechod ERB k ESÚS není pravděpodobný, ve vztahu k dané legislativě je zvolena vyčkávací taktika. Danou problematikou se bude Euroregion zabývat ke konci programového období 2007-13, kdy se předpokládá vyjasnění otázky financování ESÚS a konkrétních limitů spojených s přechodem k danému právnímu statusu.
34
4 Euroregion Bíle-Biele Karpaty Euroregion Bíle-Biele Karpaty (dále Euroregion či ER BBK) se rozkládá na území České a Slovenské republiky, konkrétně na území Zlínského a Trenčianského kraje. Z tohoto pohledu je pak Euroregion Bílé Karpaty (dále ER BK) společně s ERP druhým ze tří euroregionů napomáhajících spolupráci přes hranici rozdělující ČR a SR, který aspiruje na celokrajský význam. Co se týče geografických předpokladů i reálného stavu je však ERP zaměřen na rozvoj česko-rakouské přeshraniční spolupráce, ER BBK tak lze označit za nejvýznamnější česko-slovenský euroregion. Tento status utvrzuje i fakt, ţe Euroregion pokrývá 120 km z celkových 252 km hranice mezi SR a ČR42. Obrázek 2: Území Euroregionu Bílé-Biele Karpaty
Pramen: ww.erbb.sk
Na území Zlínského kraje o velikosti 3964 km2 existuje 304 obcí, v kterých ţilo k 31.12.2007 590 080 obyvatel. Území Trenčianského kraje pokrývá 4502 km2, k 31.12.2007 (k tomuto datu se vztahují i další uvedené údaje v tomto odstavci) na něm ţilo 599 831 obyvatel. Celkově tak ER BBK přináleţí k území o rozloze 8464 km2 a o počtu 1 190 911 obyvatel. Členové ER Bílé Karpaty (dále ER BK) přitom zastupují 187 obcí, v nichţ ţije cca 416 600 obyvatel. ER BK tak reprezentuje 62 % obcí a 70% obyvatel Zlínského kraje.43
42 43
Viz (Hájek 2004) Viz on-line text URL: <www.czso.cz> , <www.statistics.sk> [cit. 2009-04-11]
35
Velkým kladem Euroregionu je povaha jeho členské základny, ve své slovenské i české části nesdruţuje pouze obce, ale i zástupce školských zařízení, neziskových organizací a podnikatelských subjektů. Tento širší okruh členů je zdrojem rozdílnějších motivací, názorů na věc a zároveň tak i návrhů ke konkrétní problematice. Tajemnice ER BK, Soňa Hustáková, vyzdvihuje především iniciativu a kreativitu neziskových organizací (rozhovor se S. Hustákovou).
4.1 Historie a vznik Euroregionu Základní motivace k vzniku Euroregionu je podobná té u Euroregionu Beskydy – tedy vytvoření platformy, která by napomáhala přeshraniční spolupráci, která vzhledem k československé minulosti dlouhodobě existovala (rozhovor s D. Liškovou). I další vývoj a impulsy přicházejí v blízké časové souslednosti s dalšími zkoumanými Euroregiony. Pouze rétorické vyjádření vhodnosti vytvoření Euroregionu Bílé-Biele Karpaty se událo v rámci česko-slovenské konference „Obnova venkovských sídel a krajiny v Bílých Karpatech“, pořádané Společností pro trvale udrţitelný ţivot, regionálními pobočkami v Trenčíně, v Uherském Hradišti a v Nové Bošáci v červnu 1993 (Trochtová 2006 : 24). Nicméně k politickému posunu příznivému pro vznik Euroregionu, který je podrobněji rozveden v předchozí kapitole, došlo aţ s odchodem Mečiarovy vlády ve SR v roce 1998. Mezi další impulsy společné pro česko-slovenskou hranici je nutno uvést i rozšíření programu PHARE CBC na zmíněnou oblast v roce 1999 (Viz kap. 2.4). Prvním krokem k zaloţení byla Deklarace o vzájemné spolupráci, jeţ byla podepsána v říjnu 1999 na česko-slovenské konferenci „Obnova krajiny v Bílých Karpatech“ pořádané ve Starém Hrozenkově (rozhovor s D. Liškovou). Rozdílem oproti ERB je menší míra pasivity u české strany při procesu vzniku Euroregionu. Zatímco v případě zmíněného Euroregionu se Region Beskydy svým způsobem připojil k jiţ z velké části dojednané podobě spolupráce a organizačního vymezení mezi stranou polskou a slovenskou, ustanovená forma ER BKK je výsledkem oboustranného dialogu mezi oběma národními zúčastněnými stranami. Vedoucí sekretariátu ER BK, Soňa Hustáková, přiznává slovenské části Euroregionu aktivnější roli jiţ od počátků organizace (rozhovor se S. Hustákovou). Přesto je však třeba nutné vyzdvihnout oboustranný podíl na ustanovení přeshraniční struktury. Odrazem toho je i fakt, ţe po vzniku zájmových sdruţení právnických osob u Euroregionu Bílé Karpaty v ČR a Euroregionu Biele Karpaty v SR byl Euroregion jako celek registrován 28.9.2000 v Trenčíně jako zájmové sdruţení právnických osob dle
36
slovenského práva. Tomuto kroku přeshraničního sdruţení 30.7. 2000.44
předcházelo
podepsání
Zakladatelské
smlouvy
4.2 Právní status Struktura Zakladatelské smlouvy si bere inspiraci z dodatkového protokolu Madridské úmluvy a z doporučující vzorové smlouvy o ustanovení soukromoprávních přeshraničních společenství. V tomto ohledu je ER BBK totoţný s dalšími zkoumanými euroregiony, přesto má mezi nimi z právního hlediska v rámci česko-slovenských euroregionů výjimečnou pozici. Je sice v tuto chvíli reálně rozdělen na tradiční dvě zájmová sdruţení právnických osob – Bílé Karpaty na české straně a Biele Karpaty na straně slovenské, zároveň je ale na Slovensku registrován jako zájmové sdruţení právnických osob, tedy s právní subjektivitou v celém rozsahu území euroregionu v nadnárodním smyslu slova. To umoţňuje slovenský právní řád, není to však moţné dle právního řádu ČR. Vzhledem k tomu je problematické určit, zdali je tato právní subjektivita Euroregionu jako celku platná i v ČR (Viz Blahušiak 2009).45 Zakladatelská smlouva Euroregionu Bílé-Biele Karpaty (dále Zakladatelská smlouva) je z pohledu vyjasnění míry nadnárodnosti organizace poněkud rozporuplná. Definuje jako jediné sídlo ER BBK Trenčín, Mierove náměstí 2, SR a to, ţe je ER BBK právnickou osobou veřejného práva. Na druhou stranu ale uvádí, ţe „Euroregion nemá nadnárodní ani nadstátní charakter, je dobrovolným společenstvím dvou samostatných sdruţení. Toto společenství slouţí vzájemné realizaci přeshraniční spolupráce“ a ţe daná „smlouva není v rozporu s právními předpisy platnými v zemích jednotlivých smluvních stran“ (Zakládající smlouva: čl. 1-2). Vliv nastavení Euroregionu v jeho Zakládajících smlouvách měl však evidentní odraz v způsobu jeho fungování v prvních letech jeho existence. Do roku 2003 fungoval na nadnárodním principu, společný sekretariát sídlil v Trenčíně, ale rozpočty byly nadále odděleny. Lze tedy říci, ţe do určité míry Euroregion fungoval jako ESÚS ještě před zahájením legislativního procesu s ním spojeným na úrovni EU. Logicky tak nezní z úst zástupců sekretariátu ERBK hlasy označující neexistenci právní subjektivity (a s tím spojenou nevymahatelnost rozhodnutí nadnárodních orgánů) jako jeden z hlavních faktorů brzdících rozvoj Euroregionu, jako tomu bylo v případě vedení Regionu Beskydy. Na směřování Euroregionu měly zásadní vliv rozhodnutí nadnárodní Správní rady ER BBK, sekretariát ER BK se podílel na výkonu aktivit řízených ze společného sekretariátu v Trenčíně: „Měli jsme vytyčené úkoly, které jsme dělali pro společný sekretariát Euroregionu…samozřejmě bylo dohodnuté, ţe tam je ředitelka a od nás tam kaţdý týden někdo byl…V dnešní době sice 44
Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-13] 45 Po změně zákonů, jeţ byly vydány ve sbírce zákonů ČR v červnu 2009 (Viz kap. 2.3.1 – pozn. aut.) umoţňujících faktické fungování ESÚS v ČR, je jiţ nadnárodní právní subjektivita euroregionu kompatibilní s českým právem (rozhovor s I. Blahušiakem).
37
pracují sekretariáty samostatně, ale následují rozhodnutí společné správní rady. U nás to je o spolupráci a ne tolik o dělení moci.“ (rozhovor se S. Hustákovou). V letech 2003-2004 došlo k postupnému štěpení Euroregionu na dvě sloţky s vlastním sekretariátem a rozpočtem. Ty se snaţí naplňovat společnými orgány vytyčené cíle, ale fungují samostatně. Jako důvod této změny v modelu fungování Euroregionu uvádí vedoucí sekretariátu ER BK to, ţe k naplňování společných cílů Euroregionu se potřebovaly jeho jednotlivé části zaměřit na odlišné potřeby (rozhovor se S. Hustákovou). Faktem je, ţe aţ od roku 2003 se mohly začít čerpat na česko-slovenské hranici významnější částky z PHARE CBC. INTERREG 3A, mající probíhat v letech 2004-200646, pak měl stejně jako PHARE CBC pro slovenskou i českou část odlišné řídící orgány v podobě Ministerstva pro místní rozvoj v ČR a Ministerstvo výstavby a regionálneho rozvoja SR, s čímţ byla samozřejmě spojena dvojí administrace Fondu mikroprojektů českou a slovenskou částí Euroregionu. Nicméně jako hlavní důvod uvádí tajemnice ER Biele Karpaty, D. Lišková, fakt, ţe si Euroregion v souvislosti se změnou financování Systému podpory euroregionálních aktivit (SPERA) nemohl dovolit platit stálou administrativní pracovnici nutnou pro existenci společného technického sekretariátu (rozhovor s D. Liškovou). Přestoţe se z praktického pohledu přiblíţil Euroregion k fungování ESÚS nejvíce ze všech euroregionů na českých hranicích, nevzhlíţí k němu jako k nějaké vysněné metě, v mnohém z ryze pragmatických důvodů. SPERA je zaměřen na slovenské euroregiony (Viz kap. 2.5). Daný zákon je ovšem nastaven pro podporu euroregionů ve stávající „národně rozdělené“ podobě, nikoliv pro ESÚS. Přechodem na ESÚS by tak slovenská strana Euroregionu mohla přijít o zmíněný zdroj financování, který je pro její fungování zásadní. Ve vztahu k ESÚS Euroregion proto volí vyčkávací taktiku – k výraznější snaze o přijetí daného statutu dojde v okamţiku vyjasnění otázek finanční podpory ESÚS - nejlépe na státní i evropské úrovni (rozhovor se S. Hustákovou). Navíc první roky fungování Euroregionu se společným sekretariátem jsou důkazem toho, ţe vyšší míra integrace je i bez plně vytvořených právních podmínek moţná. Vedení Euroregionu si uvědomuje, ţe institucionální poddimenzovanost euroregionů je jednou z největších překáţek jejího rozvoje. Proto se v současné chvíli jedná o vstoupení Trenčianského a Zlínského kraje do ER BBK. Euroregion v tomto spojenectví vidí posílení svého institucionální postavení. Kraje mají na slovenské i české straně silné pravomoci a mohou velice výrazně ovlivnit regionální rozvoj. Dle optimistického odhadu by kraje mohly vstoupit do Euroregionu v prvním pololetí roku 2010. Velice důleţitou informací je pak to, ţe se počítá s určitou mírou zpětné integrace jako před rokem 2003 – euroregion bude usilovat o
46
Fakticky ale Fond mikroprojektů v rámci INTERREG 3a dobíhal na česko-slovenské hranici aţ do října 2008 (rozhovor se S. Hustákovou).
38
vytvoření jakési formy společného rozpočtu při zachování účtů národních stran (rozhovor se S. Hustákovou).47
4.3 Organizační struktura
Cílem této podkapitoly je představit organizační strukturu Euroregionu a její české části. Jelikoţ je podoba dané struktury de facto totoţná - jsou přítomny tytéţ orgány se stejným posláním, na národní úrovni se liší pouze počet jejich členů a v některých případech frekvencí setkávání, bude prezentováno primárně organizační uspořádání celého Euroregionu, odlišnosti spojené s jeho českou částí budou vysvětleny v odstavcích věnovaných jednotlivým orgánům. Společným znakem kolektivních orgánů je fakt, ţe jsou usnášeníschopné při účasti nadpoloviční většiny členů a hlas kaţdého z členů má stejnou váhu – vzhledem k universálnosti tohoto atributu nebude zmiňován u kaţdého z orgánů. Přes nadnárodní podobu fungování v prvních letech Euroregionu nejmenuje Zakladatelská smlouva sekretariát, mezi orgány ER BBK řadí (Zakladatelská smlouva: čl. 5): Valné shromáţdění, Správní radu a Dozorčí radu, samostatně jsou také jmenováni předseda a podpředseda Správní rady. Se sekretariáty tedy bylo počítáno v jednotlivých národních celcích a odpovídají tedy stávající realitě. Vzhledem k pouţívané praxi do roku 2003 a následnému odvození pro národní sdruţení, je v níţe zobrazeném schématu sekretariát pouţíván. Nejvyšším orgánem Euroregionu je valné shromáždění (dále VS), které má dle stanov 20 zástupců z ČR a 20 ze SR. V české i slovenské straně Euroregionu nejsou obce přímo členy, ale jsou zastupovány celky, které je sdruţují, konkrétně svazky měst a obcí a mikroregiony. Sníţení počtu členů, ke kterému v průběhu let existence došlo, tak neumoţňovalo paritní členské zastoupení.48 Proto má dnes VS 18 členů za stranu slovenskou a 12 členů za stranu českou (rozhovor se S. Hustákovou). Z výčtu pravomocí tohoto sdruţení je zřejmé, ţe hlavním cílem daného orgánu je především určovat hlavní linie směřování Euroregionu. VS volí a odvolává předsedy Správní rady a členy Správní a Dozorčí rady, kaţdoročně schvaluje plán činnosti a zprávu o činnosti za rok předchozí. Schází se minimálně jednou za rok. V době existence společného sekretariátu do roku 2003 se VS scházelo častěji, např. dvakrát aţ třikrát, nyní se dodrţuje roční interval (rozhovor se S. Hustákovou). Vzhledem k odděleným účtům jednotlivých částí Euroregionu byly pravomoci spojené s financováním (jako např. pravomoc určovat výši členských příspěvků) na VS národních stran a nikdy tak fakticky společnému VS nenáleţely. 47
Idea je taková, ţe hlavními donory tohoto společného účtu budou kraje – tento rozpočet pak bude slouţit k rozvoji integrované přeshraniční spolupráce se silnou vazbou na politiku jeho dvou nejvýznamnějších dárců (rozhovor s D. Liškovou) 48 myšleno: jeden zástupce ve VS na jednoho člena
39
Schéma 2: Organizační struktura Euroregionu Bílé-Biele Karpaty
Pramen: www.erbbk.sk
Řídícím orgánem Euroregionu je správní rada (dále SR), na úrovni Euroregionu se na tomto orgánu podílí 6 členů ze strany české a 6 ze strany slovenské. Mezi její úkoly patří realizace usnesení VS, důleţitou pravomocí je jistě schopnost zřizovat a rušit pracovní skupiny. SR je volena VS a jejím funkčním obdobím jsou 4 roky. Zajímavostí je pak vedení SR, obvyklým rysem vedení euroregionů je pravidelná rotace předsednické pozice dle národnostního principu – u ER BBK tomu ale tak není. Předseda SR pochází vţdy ze slovenské strany Euroregionu a místopředseda SR ze strany české.49 Toto nastavení je odrazem faktu, ţe Euroregion jako celek je zaregistrován jako právnická osoba v SR, nikoliv v ČR. Dle vedoucí sekretariátu ER BK, Ing. S. Hustákové, je to z části i důsledkem ryze praktických skutečností – Předseda ER BK, Mgr. Tomáš Úlehla, je poslancem PSP parlamentu ČR a dojíţdění za účelem podepsání různých s provozem Euroregionu souvisejících dokumentů do Trenčína by bylo značně náročné. SR Euroregionu se schází alespoň třikrát ročně. Na úrovni ER BK má SR 7 členů a schází se velmi často - cca jedenkrát měsíčně (rozhovor se S. Hustákovou).50
49
Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-11] Tato frekvence setkávání je určena především administrací Fondu mikroprojektů, na slovenské straně, jeţ není administrátorem SR zasedá zhruba dvakrát ročně: „Díky tomu, ţe děláme Fond mikroprojektů je tu potřeba častěji přijímat rozhodnutí, jelikoţ SR je de facto za ten fond odpovědná. Je tu větší obrat informací a akcí, které se tu dějí…(rozhovor se S. Hustákovou), 50
40
Dozorčí rada (dále DR) Euroregionu má mít 4 členy – po dvou za kaţdé národní sdruţení – a její funkční období je čtyřleté, přičemţ členové jsou voleni VS.51 DR na úrovni Euroregionu má v mnohém charakter formální, dle výročních zpráv hodnotí stupeň naplňování cílů Euroregionu a vyjadřuje doporučující stanoviska. Funkce kontroly hospodaření přešla po roce 2003 zcela na DR jednotlivých euroregionálních stran, přičemţ kaţdá z nich má 3 členy (rozhovor se s. Hustákovou). Výkonnou sloţkou jsou sekretariáty fungující odděleně pro českou a slovenskou stranu. Do roku 2003 při existenci společného sekretariátu byly jejich funkce omezené, ale v současné chvíli se plně podílí na naplňování vytyčených cílů. Jak je jiţ zmíněno výše, český sekretariát se sestává ze dvou zaměstnanců.52 Vzhledem k tomu, ţe ER BK administruje Fond mikroprojektů pro celou česko-slovenskou hranici, je tento počet nedostatečný, a proto si sekretariát najímá sluţby Regionální rozvojové agentur východní Moravy. V rámci ní se na problematice přeshraniční spolupráce podílí stabilně alespoň tři lidé (rozhovor se S. Hustákovou). Fungující pracovní skupiny jsou rysem rozvinutých euroregionů s vyšší mírou integrace a ER BBK jimi disponuje. Jakousi zastřešující entitou je Pracovní skupina správní rady Euroregionu, ta plní koordinační funkci, vytváří strategie, roční i dlouhodobé plány činnosti, návrhy na projekty, přeshraniční kulaté stoly, konference. Vytváří také podklady pro vnější propagaci Euroregionu.53 V mnohém ovlivňuje agendu pracovních skupin (dále PS) odborných. Mezi ně se počítají skupiny54: programová, lidský potenciál, ţivotní prostředí, cestovní ruch základní tým Vitrum Pro Futurum PS jsou aktivní, jejich sloţení je zpravidla tvořeno půl na půl zástupci jednotlivých stran Euroregionu. Počet členů se liší skupinu od skupiny, dlouhodobě nejpočetnější a nejvýkonnější se zabývá tématem cestovního ruchu a podílí se na ní cca 12 členů. Počty členů se operativně mění a neřadí se mezi ně pouze členové Euroregionu, ale i odborníci na konkrétní témata. PS vycházejí z kaţdoročních plánů své činnosti a pracují na bázi jeden a půl denních setkání povětšinou třikrát aţ čtyřikrát do roka55, přičemţ jsou tyto aktivity financovány především ze slovenského státního rozpočtu (Viz kap. 2.5). Mezi výstupy PS se 51
Viz on-line text URL: [cit. 2009-04-11] Slovenská část Euroregionu nemá ţádného zaměstnance, respektive pracují pro ni tři lidé na OSVČ. Euroregion Bílé Karpaty administruje Fond mikroprojektů pro českou hranici, a proto si způsob zaměstnávání dle modelu slovenské strany dovolit nemůţe, aby tím nenarušila důvěryhodnost organizace (rozhovor se S. Hustákovou). 53 Viz on-line text URL: [cit. 2009-03-18] 54 Viz on-line text URL: [cit. 2009-03-18] 55 Frekvence však můţe být o poznání vyšší, například PS cestovní ruch zasedala jen během podzimu 2008 třikrát (rozhovor se S. Hustákovou). 52
41
řadí například různé návrhy projektů, přičemţ některé z nich se na úrovni Euroregionu či národních sdruţení realizovaly (rozhovor se S. Hustákovou). Funkčnost pracovních skupin je velkou devízou Euroregionu, přičemţ jejich závěry mohou být rozpracovány dále v tzv. přeshraničních kulatých stolech. V rámci nich se k tématu nevyjadřují pouze zástupci pracovních skupin, ale jsou přizváni i regionální odborníci, kompetentní odborné instituce. Je velká snaha angaţovat vlády jednotlivých států skrze rezortně příslušná ministerstva.56 Pokud se nepodaří dostat závěry kulatých stolů (dále KS) k projednání vládě přímo, napomůţe tomu jejich postoupení Slovensko-české a Československé mezivládní komisi pro přeshraniční spolupráci (rozhovor se S. Hustákovou).
4.4 Financování
Z definice majetku v Zakládající smlouvě ER BBK jsou zřejmé i jeho rozpočtové zdroje (Zakládající smlouva: čl. 7.): „…majetek Euroregionu Bílé-Biele Karpaty tvoří především: členské příspěvky, dotace, granty, dary úroky z prostředků uloţených na účtu, jiné příjmy vzniklé z jeho činnosti (myšleno Euroregionu – pozn. autora).“ Nezvyklým způsobem je řešena tradiční poloţka rozpočtů euroregionů na českých hranicích – členské příspěvky. Ty jsou totiţ obvykle vypočítány z počtu obyvatel obcí či celkového počtu obyvatel sdruţení, jeţ obce sdruţují, v případě jiných subjektů jsou řešeny dotace zpravidla nějakou fixní dohodnutou částkou. V rámci ER BK jsou členy svazky obcí, mikroregiony, město Zlín a mimo to dvě školská zařízení a firmy jako zástupci soukromého sektoru.57 Všichni členové přispívají do společného rozpočtu částkou ve stejné výši – 10 000 Kč. Ve výsledku činí tedy jistá částka rozpočtu ER BK 120 000 Kč (rozhovor se S. Hustákovou). Tato částka je logicky zcela nedostatečná, nepokryje ani nájem za kancelář sekretariátu v centru Zlína, kde pracují jediní dva zaměstnanci ER BK: Ing. Soňa Hustáková a Ing. Marta Janalíková. Zásadní měrou se podílí na rozpočtu Euroregionu město Zlín. Forma finanční výpomoci je v mnohém podobná vztahu „město Frýdek-Místek – ERB“ popsaném v předchozí kapitole. Město Zlín poskytuje finance na předfinancování projektů ER BK, přispívá na provoz atd. Nejedná se o fixní částku a vzhledem k její pohyblivosti je jí těţké vyčíslit. Město Zlín je však zcela jistě největším donorem ER BK, který je pro toto sdruţení nepostradatelný (rozhovor se S. Hustákovou)..
56 57
Viz on-line text URL: [cit. 2009-03-18] Viz on-line text URL: [cit. 2009-03-18]
42
Účast Zlínského kraje je o poznání skromnější, nepřispívá pravidelně formou fixní dotace. Nicméně podílí se na aktivitách ER BK ad hoc, povětšinou finanční výpomocí v případě neziskových projektů či určitých seminářů (rozhovor se S. Hustákovou). Hlavní činností ER BK byla a do budoucna i bude administrace Fondu mikroprojektů pro celou česko-slovenskou hranici. Tato činnost je placena penězi EU distribuovanými skrze Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) a částka je pochopitelně odvislá od délky hranice, respektive velikosti vhodného území pro čerpání prostředků z daného fondu. Mezi rozpočtové zdroje spojené s evropskými penězi lze pochopitelně počítat i finanční prostředky přidělené na konkrétní projekty ER BK. ER BK si pro administraci Fondu projektů najímá Regionální rozvojovou agenturu východní Moravy. Celkový rozpočet ER BK, včetně financování Fondu mikroprojektů, se pak pohybuje okolo částky 8 000 000 Kč. Na finanční částku spojenou s administraci Fondu mikroprojektů se však nedá nahlíţet jako na samospasitelný zdroj příjmů, za rok 2008 například nestačila částka na pokrytí nákladů s administrací spojených a ER BK tak tuto činnost dotoval z jiných zdrojů. Mezi ně patří například komerční poradenská projektová činnost, kterou ER BK poskytuje povětšinou obcím pro projekty v rámci OP Přeshraniční spolupráce (rozhovor se S. Hustákovou).
4.5 Vztahy k regionálním a národním aktérům
4.5.1
Horizontální vztahy
Vztah s krajem se formoval v průběhu let jeho činnosti. V prvních letech fungování krajských úřadů bylo zjevné, podobně jako v jiných euroregionech, jakési vzájemné napětí. Otázky financování krajů ještě nebyly dořešeny, při neexistenci Regionálních operačních programů (dále ROP) nebyly kraje, na rozdíl od euroregionů spojených s fondy mikroprojektů u PHARE CBC a INTERREG IIIa, nijak spojeny s penězi ze Strukturálních fondů EU. To vyvolávalo u krajských úřadů pocit toho, ţe euroregiony se podílí na agendě, jeţ náleţí pod jejich kompetenci. Pozdější vývoj, spojený s upevněním mocenské pozice krajských úřadů a vzniku ROPů, příčiny těchto tenzí do značné míry odstranil a nejinak tomu bylo i v kraji Zlínském. Přes existenci jistých vzájemných komunikačních obtíţí se vzájemné vztahy jednoznačně zlepšují, coţ dokládají výše zmíněné snahy o členství Zlínského kraje v Euroregionu (rozhovor se S. Hustákovou). Vztahy s RRA VM jsou výborné a vzhledem k administraci Fondu mikroprojektů a v porovnání s ostatními aktéry bezpochyby nejčetnější. Regionální rozvojová agentura Bílé Karpaty – Moravské Kopanice je přímo členem Euroregionu. 43
Vzhledem k šíři aktivit, kterou se snaţí ER BK rozvíjet, pojí ji vztahy i s dalšími četnými aktéry. Důkazem plodné spolupráce je členství v ER BK u Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Střední uměleckoprůmyslové školy sklářská Valašské Meziříčí. V případě zlínské univerzity je kooperace širší, ať uţ v rámci různých pracovních skupin či kulatých stolů, druhý jmenovaný subjekt je zapojen do sklářského klastru Vitrum Pro Futurum. Jistým znakem atraktivity euroregionu je i kooperace se soukromými subjekty. Členy ER BK je společnost GISarch studio, s. r. o.
4.5.2
Vertikální vztahy
Z povahy věci je zřejmé, ţe ER BK při administraci Fondu mikroprojektů pro celou československou hranici musí pěstovat vztahy s dalšími euroregiony, které k dané hranici přísluší. Ke kontaktům dochází nejen v rámci věcných kontaktů, ale i v Monitorovacím výboru Fondu, kde jsou přítomni zástupci všech tří euroregionů. Jak je jiţ zmíněno v předchozí kapitole, výborné vztahy pojí ER BK s ERB. Kontakty s Euroregionem Pomoraví jsou vzhledem k jeho neaktivitě na česko-slovenské hranici pochopitelně omezeny. Místem vzájemných setkání je tak zmíněný monitorovací výbor, nicméně díky výše zmíněným okolnostem se nedá říci, ţe by tato interakce jakkoliv napomáhala rozvoji přeshraniční spolupráce: „S komunikací není problém, vyuţíváme lidi jak z ERB, tak z Pomoraví pro hodnocení v rámci Fondu mikroprojektů, ale nejedná se o ţádných společných akcích…nefunguje to tam, Sdruţení obcí jiţní Moravy povětšinou jen nominuje někoho Z RRA JM.“ (rozhovor se S. Hustákovou). ER BK nejeví přílišný zájem o kontakty s dalšími českými euroregiony na jiných hranicích. AEČR58 povaţuje S. Hustáková za seskupení, z kterého ER BK nemohlo profitovat – jiţ od počátku bylo vytvořeno za účelem řešení problematiky s česko-slovenskou hranicí nesouvisející. „Nabídka na členství tehdy přišla, ale podle toho, co v té nabídce bylo, jsme to ani nezvaţovali.“ (rozhovor se S. Hustákovou). ER BK není členem AEBR z důvodu nespojenosti s poměrem výkon/cena, které toto seskupení nabízí. Tento jev není u českých euroregionů ojedinělý, bliţší vyjádření k rozporuplnému přínosu AEBR poskytl sekretář Euroregionu Glacensis (dále ERG), Jaroslav Štefek. ERG vystoupilo z AEBR v roce 2004. Setkání této organizace se děla formou čtyřdenních konferencí v těch nejhonosnějších hotelech, coţ vyčerpalo většinu z finančního příspěvku kaţdého euroregionu. Za několik dní byly tedy utraceny všechny investované 58
Jako protipól nefungující spolupráce v ČR lze zmínit Asociaci euroregionů slovenské republiky. V rámci ní se setkávají slovenské euroregiony ze všech hranic. Reţie této instituce je částečně placena ze slovenského státního rozpočtu. Zástupci ER BK jsou na tyto setkání zvaní. Soňa Hustáková na nich několikrát referovala o stavu Fondu mikroprojektů a hodnotí danou akci jako přínosnou z hlediska vazeb, přínos zkušeností jednotlivých euroregionů je diskutabilní, jelikoţ problémy na slovensko-maďarských či slovensko-ukrajinských hranicí jsou zcela jiného rázu neţ na těch slovensko-českých (rozhovor s D. Liškovou).
44
prostředky a přínosy z těchto setkání byl pro ERG diskutabilní (rozhovor s J. Štefkem v Michl 2009 : 81). Členem dané organizace je slovenská strana, kterou participace v dané organizace uspokojuje (rozhovor s D. Liškovou). Přínos AEBR lze vidět v především ve vyjádření hlasu přeshraničních struktur na úrovni EU, např. lobbyingu v oblasti podpory přeshraniční spolupráce co se týče legislativy či její role v rámci strukturálních fondů EU. Vzhledem k tomu, ţe i česká strana bude prezentována na úrovni EU především jako zástupce Euroregionu jako nadnárodního celku, plynou tedy výhody z členství i ER BK, aniţ by členství představovalo zátěţ pro jeho rozpočet.59 Vztahy k národním aktérům jsou různé. ER BK logicky schází větší podpora ze strany státu, s MMR ji však pojí vztah dobrý. Výhodou Euroregionu je existence pracovních skupin a přeshraničních kulatých stolů, k jejichţ jednání se vládní zástupci zvou. Pokud se závěry těchto entit podstoupí Slovensko-české a Česko-slovenské mezivládní komisi pro přeshraniční spolupráci, musí je projednat i vládní představitelé. Díky komunikaci s konkrétními ministerstvy či stáními úřady jiţ ve fázi diskuze o určitých problémech má Euroregion potenciál dosáhnout efektivnějších a rychlejších řešení. Zároveň tato míra kontaktů vytváří potřebné vazby, jeţ mohou usnadnit případnou vzájemnou komunikaci. (rozhovor se S. Hustákovou).
4.6 Objektivní versus reálné cíle
V Stanovách Euroregionu jsou definovány tyto cíle (Stanovy): ţivotní prostředí a prostorové plánování zemědělství a lesní hospodářství doprava, komunikace a technická infrastruktura ekonomika, zaměstnanost a lidské zdroje zdravotní a sociální politika školství, výzkum, kultura vzdělávací informační a publikační činnost pořádání seminářů a konferencí spolupráce s dalšími euroregiony civilní ochrana, poţární ochrana a záchranná sluţba Daný výčet lze povaţovat za příliš obsáhlý. Nicméně Euroregionu nelze upřít snahu cíle upravovat, především pak v období trvání integrovanější podoby organizace. Za roky 2001 aţ 2004 jsou na webové prezentaci ER BBK veřejně dostupné kaţdoroční plány činnosti 59
Zároveň je nutno upozornit na to, ţe ER Biele Karpaty byla v AEBR udělena určitá výjimka, díky níţ je její členský příspěvek dobrovolný (rozhovor s D. Liškovou).
45
Euroregionu, kde jsou specifikované konkrétní úkoly s vysokou prioritou. V roce 2003 byl vydán dokument Priority a opatření společného programového dokumentu, schváleného na realizování Euroregionu Bílé-Biele Karpaty na rok 2003-2006 (dále SPD). SPD deklaruje tři prioritní oblasti: a) lidské zdroje, b) cestovní ruch, c) dopravní a technická infrastruktura. Velice pozitivním prvkem je pak uvedení konkrétních kroků spojených s jednotlivými prioritami.60 Vedoucí sekretariátu ER BK pokládá některé z počátku vytyčených cílů, jako je hospodářská spolupráce, za příliš imaginární a nevhodné pro řešení euroregiony (rozhovor se S. Hustákovou). Tradiční nabídka aktivit níţe rozvinutých euroregionů byla představena v předchozí kapitole v případě ERB v podobě cestovního ruchu, kultury a sportovní výměny. Pro ER BK je bezpochyby také charakteristický velký důraz na cestovní ruch, nicméně portfolio jeho činností je značně širší. Nejúspěšnější projekt Vitrum Pro Futurum rozvíjí oblasti školství, vědy a výzkumu i hospodářské spolupráce. Jedná se ve své podstatě o přeshraniční sklářský klastr, jehoţ se účastní výrobní podniky, školy i zástupci vědy a výzkumu. Cestovní ruch je spravován na stejném principu, který byl naznačen v předchozí kapitole – tedy na snaze propagovat celé území Euroregionu a vzájemné propagaci jeho částí na veletrzích cestovního ruchu. Aktivity v oblastech ţivotního prostředí jsou iniciovány nejčastěji od neziskových organizací. V rámci ER BK není členem ţádná v této problematice aktivní organizace, jsou s nimi ale udrţovány přátelské vztahy. Většina aktivit však pochází ze slovenské strany. Jedná se často o různé harmonizace městských vyhlášek, ve spolupráci s městy a školami se vytvářejí vzdělávací projekty (rozhovor se S. Hustákovou). V případě dopravy lze vycházet z částečně stejných okolností jako u ERB. Česko-slovenská hranice obecně se můţe prezentovat poměrně hustým přeshraničním spojením a Euroregion se nemusel nijak aktivně podílet na snahách o otvírání nových hraničních přechodů. Tato tématika se stala spíše doménou krajských úřadů, české euroregionální rozpočty neumoţňují větší míru participace na formování podoby dopravy v regionu (rozhovor se S. Hustákovou).
60
Například u priority „dopravní a technická infrastruktura“ je uvedeno: „Vytvoření turistického přechodu Nový
Hrozenkov – Kohůtka – Lysá pod Makytou“ a „Vytvoření sezónního turistického přechodu v oblasti Javorníky – v okrese Povaţská Bystrica“ (SPD).
46
4.7 Závěr
Euroregion Bílé-Biele Karpaty je jistě nejsilnější z euroregionů na česko-slovenských hranicích. Tato pozice je nezpochybnitelná geograficky, kdy území ER BBK protíná 48 % délky hranice mezi ČR a SR (Hájek 2004). Zároveň je potvrzena i svěřením administrace společného česko-slovenského Fondu mikroprojektů v rámci OP Přeshraniční spolupráce Euroregionu Bílé Karpaty (ER BK). Odlišná je tato přeshraniční struktura také v tom, ţe ve své slovenské i české části nesdruţuje pouze obce, ale i zástupce školských zařízení, neziskových organizací a podnikatelských subjektů. Za výjimečnost Euroregionu lze povaţovat existenci společného technického sekretariátu do roku 2003. Míra integrace od toho roku opadla a posunula se do v rámci českých euroregionů „klasického stavu“ s rozdělenými sekretariáty jednotlivých národních částí, kdy jsou na národní úrovni pouze vymezeny hlavní cíle a určeno směřování Euroregionu. Přesto je však udrţována vysoká míra vzájemné kooperace, přičemţ za jednu z hlavních příčin lze povaţovat existenci pravidelných a častých kontaktů na operační úrovni. Jejich zdrojem jsou setkání pracovních skupin a kulatých stolů (rozhovor s D. Liškovou). Díky nim Euroregion nerozvíjí pouze tradiční euroregionální aktivity jako cestovní ruch, ale zároveň se strategicky podílí i na rozvoji dalších oblastí jako je například ţivotní prostředí či lidský potenciál. V oblasti financování lze nalézt u ER BK paralely s RB. Zásadní roli hraje sídelní město Zlín. Podobně jako Frýdek-Místek v případě RB poskytuje půjčky a dotace nefixní povahy, které například umoţňují jinak velmi problematické předfinancování projektů v rámci OP Přeshraniční spolupráce. Role Zlínského kraje je v tuto chvíli omezená, ovšem vedou se jednání o vstupu Zlínského a Trenčianského kraje do Euroregionu. S tímto krokem je uvaţováno zavedení jakéhosi třetího nadnárodního účtu organizace, v rámci nějţ by byly pouţívány především finanční prostředky zmíněných krajů. Významnou poloţkou provozního rozpočtu je jistě finanční částka, jeţ je odměnou za administraci společného československého Fondu mikroprojektů – na tuto činnost si ER BK však najímá také RRA VM a přijaté peníze někdy nestačí na pokrytí nákladů s tím spojených (rozhovor se S. Hustákovou). Ukázkovým je vztah ER BK s národními aktéry, jednání kulatých stolů, jeţ rozvíjejí návrhy vzniklé v pracovních skupinách, se účastní zástupci ministerstev či příslušných úřadů ČR i SR. Instrument, který zaručuje jistou reakci z vládní úrovně, je česko-slovenská mezinárodní konference, jeţ vznikla na popud ER BBK. Výše popsané znaky časté spolupráce národních částí na operační úrovni jsou jednou z hlavních příčin propojenosti a šíře činnosti Euroregionu. Ten je z česko-slovenských přeshraničních struktur nejvíce integrovaný. Ve vztahu k ESÚS je zvolena stejná vyčkávací technika jako v případě ERB (Viz kap. 4.7). 47
5 Euroregion Weinviertel – Pomoraví – Zahorie61 Euroregion Weinviertel – Pomoraví – Zahorie (dále Euroregion či ER WPZ) se rozkládá na území tří států, České republiky, Rakouska a Slovenska a čítá více neţ 270 obcí. V ČR je Euroregion zastoupen na podstatné části území Jihomoravského kraje, konkrétně v okresech Brno-venkov, Hodonín, Břeclav a Znojmo. Rakouský Weinviertel, jak lze částečně tušit z jeho názvu, je čtvrtinou země Dolní Rakousko, v níţ leţí okresy Gänserndorf, Hollabrunn, Korneuburg a Mistelbach. Slovenská strana je zastoupena okresem Malacky náleţícímu k Bratislavskému samosprávnému kraji, který leţí u hraniční řeky Moravy, a okresy Senica a Skalica v západoslovenském regionu Záhorie (Samosprávní kraj Trnava (Trnavský kraj).62 Obrázek 3: Mapa Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Zahorie Brno
Česká republika Morava
Brno-venkov
Hodonín
Znojmo
Skalica
Dyje
Myjava
Břeclav Senica Mistelbach
Hollabrunn
Slovensko Malacky
Rakousko
Korneuburg Gänserndorf
Dunaj
Bratislava Wien
Pramen: Vacenovská 2008 : 36
61
Tato kapitola extenzivně čerpá a ve své většině přejímá text z práce „Evropeizace přeshraniční spolupráce v ČR“ (Michl 2009). Krátká doba mezi výzkumem na konci roku 2008 a první polovinou roku 2009 zapříčinila zbytečnost vytváření nového výzkumu. Aktuálnost předkládaných informací byla navíc autorem ověřena. 62 Viz Die Region im Überblick, on-line text, URL: [cit. 2008-11-30]
48
Oproti předchozím zmíněným přeshraničním strukturám je území Euroregionu, aţ na předhůří Bílých Karpat v severní části ERP, prosto hor a má spíše níţinatý charakter. Jediné přírodní překáţky na části hranic mezi státy tak tvoří řeky – Dyje mezi ČR a Rakouskem a Morava mezi ČR a Slovenskem. Z celkové plochy zabírá jiţní Morava 44 %, Weinviertel se na ní podílí 36 % rozlohy, zatímco Zahorie pouhými 20 % (Dočkal 2005 : 46). Dle statistických dat z roku 2006 ţije v okresech Euroregionu 1 059 503 obyvatel, z toho 569 687 obyvatel představujících 53,7 % z celkového počtu na české straně, na straně rakouské ţije 286 632 obyvatel (27,1 %) a na slovenské straně poté 203 184 obyvatel (19,2 %) (Vacenovská 2008 : 51-52). Dle statistik z roku 2006 ţilo v obcích, které jsou členy Sdruţení obcí a měst jiţní Moravy jen 42,95% z počtu obyvatel přítomného v okresech, které jsou součástí ERP. Navíc v současné době mezi členy ERP náleţí dle registru SOM JM pouze 59 obcí z celkových 476 obcí v daných okresech, coţ se rovná 12,39 % obcí na území české strany Euroregionu (Vacenovská 2008 : 37- 38).
5.1 Historie a vznik Euroregionu Území všech tří v Euroregionu zúčastněných stran bylo součástí Rakouska-Uherska. Zahorie bylo jako součást Uher v rámci monarchie pod značně menším vlivem Vídně, neţ jiţní Morava. Ač slovenská strana byla v rámci Československa se stranou českou součástí jednoho státního útvaru, vztahy mezi Zahoriem a jiţní Moravou nebyly nikterak intenzivní. Weinviertel byl rakouský a německy mluvící byla i velká část jiţní Moravy. Ještě v meziválečném období 20. století byla cítit silná pouta z monarchie. Člen Správní rady Sdruţení města obcí Jiţní Moravy (dále SOM JM), Miroslav Ondruš tvrdí, ţe do 20 kilometrů od stávajících hranic byla spolupráce a prorůstání vzájemných kontaktů s Rakouskem zcela přirozená. České děti chodily často do učení do Rakouska, běţné byly vzájemné sňatky. (rozhovor s M. Ondrušem). Snahy o vytvoření euroregionální struktury tak primárně deklarovaly úmysl o zintenzívnění spolupráce mezi ČR a Rakouskem. Např. na semináři „Euroregiony a jejich moţnosti vlivu na vzdělávání, zaměstnanost a politiku“, který se konal 23.3.-25.3. 1992 v Brně, se hovořilo o brzkém vzniku euroregionu Dolní Rakousko, Vídeň, Jiţní Morava, Brno (ČTK, 25.3. 1992 v Dočkal 2005 : 47). Výše zmiňované prohlášení nenašlo odezvu v reálných činech a ani další spolupráce nebyla iniciována z české strany. Na pracovním setkání AEBR 25.11. 1996 v Jindřichově Hradci vyjádřil sekretář AEBR, Jean Gabbe, nutnost vybudovat přeshraniční struktury mezi českou stranou rakouskými oblastmi Waldviertel, Mühlviertel a Weinviertel (ČTK, 25.11. 1996 v Dočkal 2005 : 48).
49
Iniciativa k vzniku Euroregionu přišla z rakouské strany. Je ovšem otázkou, nakolik to byla iniciativa upřímná. Vycházela z dohody mezi Rakouskem a Evropskou komisí z 31.1. 1997. Dle ní se rakouská vláda a EU zavázaly vynaloţit v tehdejších cenách cca 5 milionů Kč na vznik přeshraniční struktury působící na české, slovenské a rakouské hranici. Projekt byl financován z půlky rakouskou vládou a z půlky Komisí a spadal pod program INTERREG II. Tento Euroregion měl zahrnovat na Moravě východní povodí Dyje a jiţní povodí Moravy, na Slovensku oblast Zahorie a konečně v Rakousku oblast Weinviertel, tedy jednu z čtvrtin Dolního Rakouska, která je zároveň vyhlášena vinařskou oblastí. Cílem Euroregionu měla být zlepšená regionální spolupráce, zvýšení turistického ruchu, rozvoj hospodářství a ochrana ţivotního prostředí (ČTK 31.1.1997 v Dočkal 2005 : 48). Po konferenci zabývající se perspektivou spolupráce byla 12.9.1997 v rakouském Hohenau vypracována Deklarace o přeshraniční spolupráci mezi regiony Weinviertel, jiţní Morava a Zahorie, jejíţ text byl oficiálně podepsán v Mistelbachu 1.12.1997 (dále Deklarace). Deklarace byla podepsána zájmovými aktéry sdruţujícími obce, konkrétně signatáři byli: Zdruţenie miest a obcí Zahoria, Regionalverband Europaregion Weinviertel, Sdruţení měst a obcí jiţní Moravy. Její text přímo nezakládal euroregion, spíše vyjadřoval nutnost rozvíjení regionální spolupráce mezi obcemi na všech třech stranách hranice. Agendou spolupráce měla být „ochrana ţivotního prostředí a rozvíjení technických, sociálních, ekonomických, regionálních a sportovních aktivit zaměřených na rozvoj partnerské spolupráce mezi účastníky“ (Deklarace: čl. 2.). Od podpisu deklarace k vytvoření Euroregionu Pomoraví uběhlo více neţ rok a půl. Dohoda o vytvoření přeshraničního sdruţení Pomoraví (dále Dohoda) byla vytvořena 23.6.1999. Důvod tohoto časového odstupu je vysvětlována členem Správní rady SOM JM, M. Ondrušem: „Tamto utichlo. Bylo to dáno hlavně tím, ţe bylo na české straně krátce před komunálními volbami, takţe se všichni soustředili hlavně na svoje obce. K realizaci poté došlo po výzvě slovenské strany.“ (rozhovor s M. Ondrušem). Dohoda má formu tří smluv o vzniku tří právně samostatných sdruţení uzavřených vţdy podle práva daného státu. Vzájemný vztah mezi jednotlivými sdruţeními upravil Jednací řád Euregio přijatý 21.7.2000 (rozhovor s M. Ondrušem).
5.2 Právní status Právními prameny pro určení právního statutu jsou především Dohoda, Deklarace a Jednací řád Euregio. Zřetelným vzorem pro zakládající strany, Regionalverband Europaregion Weinviertel, Sdruţení měst a obcí jiţní Moravy a Regionálne zdruţenie Zahorie, byla Madriská úmluva, respektive dodatkový protokol Madridské úmluvy a z doporučující vzorové smlouvy o ustanovení soukromoprávních přeshraničních asociací (Dočkal 2005 : 51). 50
Vzorová smlouva, která je součástí Madridské úmluvy předpokládá splnění určitých náleţitostí zakladatelské smlouvy, aby mohla vstoupit v platnost. Mezi ně patří především: název sdruţení, soulad činností orgánů s právními řády přeshraniční struktury zúčastňých zemí, vymezení cílů euroregionu, zrušovací ustanovení v případě zániku euroregionu, uvedení zdrojů orgánu přeshraniční spolupráce, vymezení orgánu euroregionu, jejich funkcí a pravomocí, stejně jako pravomocí a povinností. Dá se říci, ţe alespoň formálně jsou tyto náleţitosti částečně splněny. Mezi negativa patří absence vymezení struktury orgánů Euroregionu, jejich funkcí a pravomocí a prává a povinnosti členů. Tyto důleţité prvky kaţdé fungující struktury by měly řešit stanovy, ty ale neexistují. Podobný zásadní rozpor spočívá ve faktu, ţe ČR neschválila Madridskou úmluvu včetně dodatkového protokolu, dle nějţ je Dohoda vytvořena.63 To poté diskvalifikuje její význam (Dočkal 2005 : 51). Přes právní nemoţnost dosáhnout jednotné právní subjektivity přeshraniční struktury, mohl Euroregion vzniknout v podmínkách euroregionů na českých hranicích standardně – tedy vyhotovením smlouvy o vzniku Euroregionu na kaţdé ze zúčastněných stran, dle práva přináleţejícího státu (v případě Euroregionu tedy dle práva českého, rakouského a slovenského). Jednalo by se tak o sdruţení třech soukromoprávních organizací – zájmových sdruţení právnických osob, s odděleným financováním, ale společnými cíly. Ke vzniku sdruţení na slovenské i rakouské straně došlo, problém se však opět nachází na české straně. Ta byla zaloţena smlouvou o vzniku dle zákona 40/1964 Sb., Občanského zákoníku, nebyl však jiţ dle § 20i zákona 40/1964 Sb., Občanského zákoníku registrován. Tímto opomenutím postrádá česká strana Euroregionu jakoukoliv právní subjektivitu. Tento nedostatek má poměrně dalekosáhlé důsledky v tom, co Euroregion můţe či nemůţe. Můţe například vybírat členské příspěvky, ale za tyto peníze si jiţ nemůţe nic pořídit, protoţe ve vztahu k třetím osobám tyto peníze neexistují, jelikoţ jsou původem od právnické osoby bez právní subjektivity. Z totoţného důvodu jsou neplatné i případné úkony Euroregionu Pomoraví navenek, také závazky jsou nevynutitelné (Dočkal 2005: 54). Většina Euroregionů v českém pohraničí si nalezla alternativu k přeshraniční struktuře s jednotnou právní subjektivitou, která není v ČR moţná, v podobě vzniku zájmových sdruţení se společnými cíly na všech zúčastněných stranách hranice. ERP tuto moţnost ale nevyuţil. Spoléhá nato, ţe se ERP rovná SOM JM. Jistou moţnost východiska z právního vakua vidí V. Dočkal v bilaterálních či trilaterálních mezinárodních dohodách, přičemţ poukazuje na obecnou mezistátní smlouvu o přeshraniční spolupráci mezi ČR a Slovenskem. Dohoda mezi vládou České a Slovenské republiky byla podepsána v Bratislavě dne 2.11. 2000 a Smlouva poté vstoupila v platnost 19.1. 2001. Její 63
Ačkoliv schválení Dodatkového protokolu odhlasoval dokonce i Parlament ČR, nebyl jeho text kvůli terminologické chybě podepsán a ratifikován. ČR tak ratifikovala pouze Madridskou úmluvu bez jejího Dodatkového protokolu, který vešel v platnost 1.12. 1998, poté, co byl podepsán alespoň čtyřmi státy, které byly zároveň smluvními stranami Madridské úmluvy (ratifikovalo pět států: Lucembursko, Německo, Nizozemí, Švýcarsko a Švédsko).V případě o šest měsíců pozdější ratifikace Madridské úmluvy by byl pro ČR Dodatkový protokol jiţ závazný, to se ale nestalo (Dočkal 2005 : 54).
51
obsahem není uznání právní subjektivity určité podoby přeshraniční struktury, které by řešilo do značné míry problém právního statutu euroregionu. Text je spíše formálním vyjádřením podpory přeshraniční spolupráce. Vyuţitelným se tak zdá pouze článek č. 4: „Smluvní strany (ČR a SR – pozn. autora) posoudí vhodnost udělit místním nebo regionálním orgánům zabývajícím se přeshraniční spoluprácí v souladu s ustanoveními této dohody stejné podmínky jako v případě spolupráce na vnitrostátní úrovni.“ (Smlouva o přeshraniční spolupráci). Podobná mezistátní dohoda o přeshraniční spolupráci podepsána mezi ČR a Rakouskem nebyla (Dočkal 2005: 54). Řešení této situace přijetím mezistátních smluv mezi aktéry zúčastněnými v Euroregionu se zdá být nepravděpodobné. Oporou pro toto tvrzení není pouze fakt, ţe česká ani slovenská strana v souvislosti s rozvinutím článku č. 4 v praxi nic nepodnikla. Hlavním argumentem je povaha vztahů v rámci Euroregionu mezi českou a slovenskou stranou, potaţmo stranou slovenskou a rakouskou. Dá se totiţ říci, ţe slovenská strana je účastna pouze pro forma. Se stranou rakouskou ji pojí nedůvěra a antipatie, česká strana nemá na spolupráci se svým slovenským protějškem dostatečný zájem. To je dáno za prvé velmi krátkou česko-slovenskou hranicí Euroregionu, vzdáleností obcí na obou stranách hranice a nedostatkem společných zájmů, na straně druhé pak nevyjasněnou institucionální strukturou na slovenské straně (rozhovor s V. Gašparem).64 Důvod napjatého vztahu mezi slovenskou a rakouskou stranou sahá aţ do období před východním rozšířením v roce 2004, do období fungování programu PHARE CBC. Pozadí události znamenající de facto konec euroregionální spolupráce mezi rakouskou a slovenskou stranou popsal člen Správní rady SOM JM, Miroslav Ondruš: „Já to můţu popsat jen tak, jak jsem to slyšel z rakouské strany. Prý tam měly být dva projekty, přičemţ jeden z nich se rakouské straně nelíbil, druhý ano. Dokumenty k projektu musí podepsat obě strany a Slováci to prohodili a dali jim k podpisu ten projekt, které se rakouské straně nelíbil. Na to se samozřejmě později přišlo a od té doby mezi nimi panuje vzájemná antipatie.“ (rozhovor s M. Ondrušem). Nastínění těchto vztahů značí, ţe jakýkoliv budoucí vývoj právní formy Euroregionu a přeshraniční struktury jako takové, je do značné míry závislý na vyřešení vztahů slovenské strany ke straně rakouské a české. Autor se domnívá, ţe nechuť k řešení dlouhodobě právně i operačně disfunkčního Euroregionu je minimálně z české strany způsobena tím, ţe Euroregion zdánlivě65 existuje a to orgánům s pravomocí ovlivnit podobu přeshraniční spolupráce, jako je MMR, stačí. Důkazem toho je např., ţe se zástupci ERP pravidelně účastni monitorovacího výboru pro česko-slovenský Fond mikroprojektů. Pojímání Euroregionu je čistě instrumentální a jeho hlavní ambicí je působit natolik funkčně, aby jeho sekretariát, Regionální rozvojová agentura jiţní Moravy (dále RRA JM), 64
Problematika nevyjasněnosti vedení slovenské strany Euroregionu bude podrobněji vysvětlena v kapitole 9.3. Termín „formálně“ není pouţit záměrně. Z extenzivního výkladu Dohody o vytvoření Euroregionu lze čistě hypoteticky vyvodit, ţe jiţ není platná. Více viz (Dočkal 2005 : 56) 65
52
administrovala česko-rakouský Fond malých projektů. Je zřejmé, ţe k „zdání funkčnosti“ postačuje i zcela neaktivní slovenský partner a jeho čistě formální náleţitost k Euroregionu. Pro období 2007-2013 RRA JM česko-rakouský Fond malých projektů administruje. „Lidé ze Správní rady SOM JM jsou delegování Euroregionem do Monitorovacího výboru Fondu Malých projektů a tím se realizuje, jak by vlastně ta spolupráce měla v Euroregionu vypadat – tedy alespoň v jeho dvou třetinách (myšleno v rámci česko-rakouského Fondu malých projektů – poznámka autora).“ (rozhovor s V. Gašparem).
5.3 Organizační struktura Není překvapením, ţe podoba struktury Euroregionu, který na jedné ze zúčastněných stran nemá ani právní předpoklad pro existenci přeshraniční entity, není příliš funkční, natoţ pak integrovaná. Představy o formě struktury při ustanovování existence Euroregionu, které byly vyjádřeny v Dohodě, byly však mnohem odváţnější. Jak prozrazuje schéma, jednalo se o klasické připodobnění struktury entity přeshraniční spolupráce k uspořádání akciové společnosti. V delších časových odstupech se schází všichni členové organizace (tedy všechny obce), mezi jejich schůzkami vykonává nejvyšší funkci představenstvo sloţené z vedení jednotlivých národních sdruţení, kaţdodenní agendu zajišťují sekretariáty a nejlépe s nadnárodní působností fungují pracovní skupiny. Toto schéma se nenaplnilo. Dá se však předpokládat, ţe by realizace počátečního plánu zaručila funkční a poměrně integrovanou přeshraniční strukturu přinášející lepší výkon Euroregionu (Dočkal 2005 : 58). Schéma 3: Původní organizační struktura Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Zahorie
Weinviertel Regionalverband Europaregion Verband Představenstvo
Weinviertel Management Euroregio Service
Valná hromada Euroregionu jižní Morava Sdružení měst a obcí jižní Moravy Představenstvo Výkonné vedení (sekretariáty) Regionální rozvojová agentura jižní Moravy
Zahorie Regionálne združenie Zahorie Představenstvo
Regionálne združenie Zahorie
Pracovní skupiny Infrastruktura; Ekonomika; Zemědělství; Cestovní ruch a kultura; Kvalifikace a vzdělávání; Ochrana životního prostředí a energie; Bezpečnost, zdraví, ochrana před katastrofami Pramen: www.rrajm.cz
53
Česká strana Euroregionu se rovná SOM JM. Jak je naznačeno v předchozí podkapitole, tento fakt je akceptován vládními orgány a zároveň to je jedním z důvodů, proč neexistuje snaha zaloţit českou stranu ERP jako samostatný právní subjekt. Potíţí je to, ţe SOM JM není nikterak silnou entitou. Jeho sídlo uvedené v budovách magistrátu města Brna na Dominikánském náměstí 1 v Brně je pouze formální. Není neobvyklé, pokud má sdruţení měst a obcí pouze jediného zaměstnance v osobě svého předsedy, podobně tomu tak je v Sdruţení obcí a měst Libereckého kraje (rozhovor s J. Zámečníkem). SOM JM však nemá oficiálně zaměstnance ţádné. Člen Správní rady SOM JM, Miroslav Ondruš, je placen z peněz magistrátu města Břeclav, kde vede Oddělení vnějších vztahů, v rámci něhoţ vykonává i agendu SOM JM. Faktickou činnost za SOM JM provádí RRA JM, která je jeho sekretariátem. Činností, kterou SOM JM skrze práci RRA JM vykazuje, je monitoring dotačních příleţitostí pro členské obce – netýká se pouze přeshraniční spolupráce, ale de facto všech moţných dotačních příleţitostí. U SOM JM probíhají cca v ročních intervalech pravidelná setkání, která slouţí mimo jiné jako valné shromáţdění české strany Euroregionu (rozhovor s M. Ondrušem). Zároveň se schází pětkrát do roka představenstvo a dozorčí komise SOM JM66, vzhledem k výše uvedenému je však sporné, zdali se tato setkání dají pojímat jako ryze euroregionální. Regionalverband Europaregion Weinviertel je poměrně aktivní, reprezentuje ho sloţka Weinviertel Management, její funkce by se dala přiblíţit k české RRA JM propojené s aktivnějším sdruţením měst a obcí. Velkou výhodou je její financování vládou Dolního Rakouska. V rámci Weinviertel Management se věnuje přeshraniční spolupráci oddělení Euregio Service.67 Situace na Slovensku je velice komplikovaná, charakterizovaná nejasností ve vedení slovenské části Euroregionu, vzájemnou rivalitou a antipatiemi. Oficiální smluvní stranou Euroregionu je Regionálne Zdruţenie Zahorie (dále RZZ). Členy RZZ jsou obce regionu Záhorie, občanské sdruţení Inforeg Záhorie, Regionálna agentura Záhoria a okresní knihovna v Senici. RZZ by mělo zastupovat své členy, plnit roli funkci výkonného vedení pro přeshraniční spolupráci, v této souvislosti vysílat členy na valnou hromadu a být v kontaktu s dalšími stranami Euroregionu (Dočkal 2005 : 61). V realitě se však nic takového neděje a nalézt známky přeshraniční spolupráce vycházející ze slovenské strany je velmi obtíţné. Důvody její neexistence vůči rakouské a české straně jsou částečně objasněny na konci předchozí kapitoly. Další velkou příčinou je stav, který by se dal nazvat „dvojjedinost neaktivního vedení“. V Záhorie totiţ existují dvě entity, které sebe vydávají za právoplatnou smluvní stranu Euroregionu. Jednou je zmíněné RZZ a dalším Zdruţenie miest a obcí Zahoria (dále ZMOZ). Argumentem RZZ je, ţe je zakládajícím členem Euroregionu. Protiargumentem ZMOZ sloţeného ze starostů obcí Zahoria je to, ţe vedení RZZ je sloţené z bývalých starostů a tudíţ jr v současnosti nemá legitimitu zastupovat (rozhovor s M. 66 67
Viz on-line text, URL: [cit. 2009-03-24] Viz on-line text, URL: [cit. 2008-11-30]
54
Ondrušem). Rakouská ani česká strana tak neví, s kým má jednat, a volí vyčkávací taktiku, dokud se situace v Zahorie nevyjasní (rozhovor s V. Gašparem).68 Nastíněná konstelace naznačuje, ţe struktura obsaţená v Dohodě je nefunkční. Valná shromáţdění v úplném formátu a v pravidelné periodicitě neexistují. Setkání se tak uskutečňují ad hoc v souvislosti s pořádáním konkrétní akce, např. konference (rozhovor s M. Ondrušem). Nefunkční jsou také pracovní skupiny. Autor se přitom domnívá, ţe pracovní skupiny jsou platformou, která dokáţe nastartovat spolupráci i v méně vyvinutých strukturách. Vyţaduje totiţ dohodu vedení a v okamţiku, kdy jsou ustanoveny, mohou přinášet výsledky samostatně (ať uţ formou podnětů a návrhů strategií předávaných vedení Euroregionu či přímo návrhů vhodných společných projektů). Jsou tedy z operačního hlediska velmi výhodné. Jistá pruţnost v jednání daná obvykle menším počtem členů je totiţ přesně to, co obcím zpravidla brání být iniciátorem rozvoje. V analýze ERP provedené v roce 2005 je zmíněno tehdy aktuální jednání o vzniku sektorově orientovaných skupin (rozhovor s B. Skalkovou v Dočkal 2005 : 61). Současné vedení Oddělení přeshraniční spolupráce RRA JM však tvrdí, ţe snahy o oţivení Euroregionu vyšly do ztracena (rozhovor s L. Procházkovou).
5.4 Financování Dohoda mezi uvedené zdroje orgánů přeshraniční spolupráce uvádí členské příspěvky, dotace, dary, příjmy z vlastní činnosti, peněţní a věcné vklady účastníků a jiné příjmy (Dohoda: čl. V). Ve skutečnosti je ovšem tento seznam spíše nenaplněným přáním. Členské příspěvky SOM JM jsou 1 Kč na obyvatele členských obcí. Celková výše se tak pohybuje kolem částky 700 000 Kč. Tato částka se ale nedá slučovat s rozpočtem Euroregionu. SOM JM dává RRA JM z vybraných peněz na přeshraniční spolupráci jen určitou část. Většina je pouţita na výše zmíněný monitoring dotačních příleţitostí pro obce. Nejvíce peněz na přeshraniční spolupráci tak RRA JM získává z pozice administrátora Fondu malých projektů a poté za projektové činnosti na komerční bázi (rozhovor s V. Gašparem). Rozpočet SOM JM je příliš malý na to, aby se s ním dala vyvíjet intenzivní přeshraniční spolupráce. Jeho výše je však do značné míry ovlivněna vnějšími okolnostmi. Na konci 90. let vznikla spousta dalších sdruţení jako Sdruţení vinařských obcí, Jantarová cesta a obecně různá seskupení na mikroregionální úrovni. Převládal názor, ţe sdruţení seskupujících obce je příliš mnoho. Pokud by kaţdá z nich měla přispívat do všech existujících spolků, pouze tyto 68
Jistou nadějí pro normalizaci vztahu české a slovenské strany představovaly slovenské obecní volby konané na jaře 2009. Pokud by došlo k vítězství zástupců RZZ, bylo by částečně odstraněno jádro sporu na slovenské straně. Nicméně k červnu 2009 dosud k ţádnému pokusu o znovunavázání kontatků nedošlo (rozhovor s M. Ondrušem č. 2)
55
platby by podstatně vyčerpaly rozpočty malých obcí (rozhovor s V. Gašparem). Dále je třeba zmínit, ţe vyvinuté euroregiony se mohou opřít o značnou podporu velkých měst na jejich území či krajských úřadů na svém území. ERP se ani jednoho z toho nedostává. „V minulosti SOM JM navrhovalo zvýšení členských příspěvků na 3 Kč. V takové konstelaci by se částka zaplacená Brnem blíţila 1 200 000 Kč, pročeţ to magistrát města Brna zamítl. U Jihomoravského kraje se nikdy neţádalo, aby finančně přispíval na Euroregion, jelikoţ JMK preferoval podporu mikroregionů (rozhovor s V. Gašparem).
5.5 Vztahy k regionálním a národním aktérům
5.5.1
Horizontální úroveň
V horizontální síti jsou nejvýznamnějšími aktéry: Jihomoravský kraj, Obchodní hospodářská komora Brno, RRA JM, a významná města – mezi nimi především Brno a Břeclav (Dočkal 2005 : 69). JMK ERP nedůvěřuje a poskytuje spíše podporu jednotlivým mikroregionům. De facto jediným spojením s Euroregionem tak je podpora RRA JM, jehoţ je JMK spoluzakladatelem.69 JMK není přidruţeným členem ERP, a ERP tak od něj nedostává výrazné dotace, ač se území české strany Euroregionu do značné míry s JMK shoduje. Absence výraznější podpory ze strany JMK je výrazným limitujícím faktorem. V rámci česko-rakouské přeshraniční spolupráce je iniciativnějším partnerem Weinviertel Managament a jedním z důvodů je to, ţe je financován Dolnorakouskou vládou. Bez dostatečné podpory nejsilnějších aktérů na regionální úrovni spojené se štědřejším financováním, je velice těţké vytvořit entitu přeshraniční spolupráce, která by poţívala důvěru od obcí a aktérů, jeţ se do přeshraniční spolupráce mohou zapojit. V této souvislosti je důleţité upozornit i na poznatek zmíněný V. Dočkalem. Euroregion nereprezentuje souvislé území, ale členské obce. Ty netvoří celé území jiţní Moravy, leţí mezi nimi často obce nečlenské, a tak je charakter území Euroregionu značně diskontinuální (Dočkal 2005 : 70). Vzhledem k tomu, ţe ERP se rovná do značné míry SOM JM, bylo by moţné vnímat jako moţného vůdce přeshraniční struktury město Brno. Ani v tomto případě tomu tak není. Blokování zvýšení poplatků na obyvatele v rámci SOM JM s připočtením faktu nevýrazné podpory z JMK drţí jeho rozpočet na tak nízké úrovni, která efektivně zabraňuje vyšším ambicím ERP vytvořit více integrovanou euroregionální entitu. 69
RRA JM byla zaloţena v roce 1997 JMK, SOM JM a Krajská hospodářská komora jiţní Moravy (KHK JM). Zástupci těchto organizací také tvoří řídící orgány RRAJM. Viz on - line text, URL: [cit. 2008-11-29]
56
Město Břeclav je pro ERP významné, a to především díky tomu, ţe vytvořilo Odbor vnějších vztahů, v rámci něhoţ platí člena Správní rady SOM JM, M. Ondruše, který je klíčovou osobou při komunikaci s rakouskou stranou, a svým způsobem tak dotuje ERP a SOM JM zároveň. Znakem rozvinutého euroregionu je zahrnutí hospodářské tématiky mezi agendu přeshraniční spolupráce a napomáhání hospodářskému rozvoji příhraničních oblastí obecně. Prvním krokem, který však k naplnění tohoto cíle zdaleka nestačí, je navazování pravidelných kontaktů a konzultací se skupinami sdruţujícími podnikatelské zájmy, jimiţ jsou v české republice tradičně hospodářské komory. Na území JMK patří mezi nejsilnější subjekt Okresní hospodářská komora Brno (OHKB). Pomineme-li členství Krajské hospodářské komory v RRA JM, které má však nulový vliv na přeshraniční spolupráci, ERP na cílenou snahu o podporu hospodářského rozvoje zcela abdikuje. Proto například OHKB sama iniciovala projekt informačních sítí na podporu podnikání v oblastech Pomoraví – Dolní Rakousko (zahrnuje nejen Weinviertel, ale i západnější Waldviertel). Projekt byl zahájen v březnu 2005. Mezi jeho cíle patřilo: a) rozšíření spolupráce mezi dvaceti informačními místy v ČR a nejméně deseti v Rakousku, b) příprava firem na projekt Euroaudit, který měl napomoci zhodnotit finanční úroveň firem, c) příprava odborných seminářů, podnikatelských setkání a konference (Rovnost, 24.3. 2005 v Dočkal 2005 : 72). Obdobný projekt byl připraven OHKB i v aktuálním rozpočtovém období, ale ERP na tom nebyl nijak angaţovaný. Vedoucí odboru přeshraniční spolupráce RRA JM, L. Procházková, si vybavuje, ţe byl takový projekt podáván, ale Euroregion na tom nebyl nikterak zainteresován (rozhovor s L. Procházkovou). Pozice RRA JM jiţ byla výše vyjasněna mnohokrát, tvoří sekretaritát SOM JM a Euroregionu zároveň. Vykonává monitoring dotačních příleţitostí pro obce, administruje Fond malých projektů, pořádá burzy partnerů, konference s tématikou přeshraniční spolupráce. Dá se říci, ţe bez činnosti RRA JM by byl ERP plně prázdným pojmem 5.5.2
Vertikální úroveň
Vertikální sítě přeshraničních struktur představuje AEČR a AEBR. Jiţ v části práce pojednávající o Euroregionu Nisa je uvedeno, ţe AEČR je v současné chvíli neaktivní. ERP s ním proto logicky nemá ţádné kontakty, je však nutno zmínit, ţe o ně neusilovala ani v době ustanovování asociace. AEBR také není předmětem zájmu ERP. Při stavu rozpočtu ERP je logickým důvodem neochota platit členské příspěvky. V rámci Euroregionu je tak členem AEBR pouze Weinviertel Management.70
70
Viz on - line text, URL: [cit. 2008-11-29]
57
Ve vztahu k vládním sloţkám, především MMR a MF, má ERP formalizované a korektní vztahy. Ředitel RRA JM, dokládá, ţe ERP je brán jako fungující struktura, faktem, ţe zástupci SOM JM se účastní Monitorovacího výboru Fondu malých projektů, jeţ administruje RRA JM, i Fondu pro česko-slovenskou hranici (rozhovor s V. Gašparem).
5.6 Proklamované versus reálné cíle Přes výše zmíněná početná negativa nelze počítat ERP mezi struktury, v rámci nichţ k ţádné přeshraniční spolupráci nedochází. Dochází k ní, avšak ve formě omezené a především mezi českou a rakouskou stranou. Tato podoba spolupráce je v přímém rozporu s tím, co bylo plánované v průběhu procesu ustanovování Euroregionu. Počáteční představy o rozsahu a zacílení přeshraniční spolupráce lze vyčíst jiţ z Deklarace o rozvoji spolupráce mezi regiony Weinviertel, jiţní Morava a Zahorie z 1.12. 1997. Přeshraniční spolupráce byla v Deklaraci definována jako základní předpoklad činností zaměřených na rozvoj partnerské spolupráce mezi účastníky… a to v oblastech ochrany ţivotního prostředí, technických, ekonomických, sociálních, regionálních, kulturních a sportovních aktivit (Deklarace: čl. 2.). Deklarace tyto obecné cíle definované de facto pouze stanovením preferovaných oblastí spolupráce konkretizuje vyjmenováním prostředků, jeţ by měly napomoci při dosahování vytyčených cílů – mělo se tak stát především: „Podněcováním a navrhováním opatření k eliminování administrativních a legislativních překáţek a rozdílů v přeshraniční spolupráci regionů jiţní Morava, Záhorie a Weinviertel, organizováním neformálních pracovních setkání představitelů státní správy, samosprávy, obchodu a sluţeb a vytvářením prostoru pro vzájemné poznávání obyvatel sdruţených regionů, koordinaci a spoluúčasti na tvorbě a realizaci rozvojových projektů regionálního rozvoje, v návaznosti na poţadavky a potřeby členských regionů jiţní Morava, Záhorie a Weinviertel, zabezpečením kontinuity vzájemné informovanosti o moţnostech financování tvorby a realizace projektů formou půjček a grantů, poskytováním podpůrných stanovisek a poradenství při tvorbě projektů a podnikatelských záměrů, organizováním podnikatelských a kontraktačních dnů a výstav, organizováním společných seminářů, symposií, společensko-kulturních a sportovních akcí v euroregionu, vytvořením poradenských center pro oblasti jednotlivých programů, centralizaci sběru komplexních informací a jejich permanentní aktualizací ze všech oblastí hospodářského, kulturního a společenského ţivota (trh práce, nabídka výrobních a zpracovatelských kapacit, energetických a surovinových zdrojů), přičemţ vytvořená databanka bude prostřednictvím kompatibilní výpočetní techniky zpřístupněna všem členům sdruţení, zpracováním a šířením informací prostřednictvím informačních středisek, tiskové agentury, periodického a neperiodického tisku i šířením redakčně zpracovaných stránek prostřednictvím internetu, zabezpečováním tvorby a šíření multimediálních prezentací, propagací a podporou zdravého ţivotního stylu obyvatel regionu, šířením osvěty a vzdělávání, koordinací vyuţívání stávajících moţností venkovské turistiky a vytvořením podmínek pro další rozvoj.“ (Dohoda: čl. II.). 58
Okruh spolupráce je tedy pojat velice extenzivně. Plánovaný dopad práce ERP by se dle Dohody rovnal a dokonce by spíše přesahoval dopady činnosti těch nerozvinutějších Euroregionů vůbec, např. na nizozemsko-německých hranicích. Je však otázkou, nakolik byly takto definované cíle a způsoby jejich dosaţení upřímné z pohledu zúčastněných smluvních stran. K zodpovězení této otázky můţe napomoci objasnění postojů smluvních stran při diskuzi o podobě institucionální struktury Euroregionu. Proponentem formálního a sloţitě strukturovaného tělesa byla slovenská strana. Weinviertel Managament povaţoval za nutné k nastartování spolupráce v rámci Euroregionu vznik pracovních skupin. Postoj české strany odráţel preferenci konzultativního tělesa s vysoce neformální strukturou (Dočkal 2005 : 64). Vize slovenské a rakouské strany nebyly naplněny71 a dá se říci, ţe současný stav Euroregionu odpovídá z hlediska svojí neformálnosti původním představám české strany vyjádřené jiţ v analýze ERP z roku 200572 a potvrzené členem Správní rady SOM JM, M. Ondrušem, i nyní (rozhovor s M. Ondrušem). Faktem je, ţe existence Euroregionu je z české strany vnímána hlavně jako jakási nezbytná podmínka pro moţnost dosáhnout na evropské peníze.73 Snaha o pozvednutí úrovně Euroregionu a jeho vyšší integraci není patrná. Převaha projektů je zaměřená na cestovní ruch či podporu kultury, jedná se tedy o tradiční jednostrannou orientaci vlastní méně rozvinutým euroregionům (Dočkal 2005 : 18) Spolupráce v rámci Euroregionu tak probíhá především na velmi neformální úrovni s absencí jakékoliv dlouhodobé koncepce, navíc takřka výlučně mezi českou a rakouskou stranou. Pokud by neexistovala finanční podpora přeshraniční spolupráce z EU, je velmi pravděpodobné, ţe by úroveň samovolné přeshraniční spolupráce byla velmi nízká aţ nulová (rozhovor s L. Procházkovou). Lze tedy lehce tvrdit, ţe proklamované cíle nejsou naplňovány, případně jsou pouze ve velmi omezené míře.
5.7 Závěr Závěry této analýzy jsou ve shodě s finálním hodnocením analýzy z roku 2005 (srov. Dočkal 2005 : 75-76). Euroregionu chybí reálně fungující organizační struktura. Na vině je ale v mnohém i velmi nízká podpora zásadních autorit v regionu, ať uţ v podobě JMK či města 71
Ač by bylo dle názoru autora velmi nešťastné stavět slovenskou stranu do pozice smluvní strany s dobrými úmysly, která nebyly naplněné v důsledku absence snahy dalších partnerů (především tedy českého). Reálná práce Zdruţenie Regionu Zahorie dosvědčuje, ţe k neaktivitě přispěla velmi podstatným dílem. 72 „My jsme to brali tak, ţe ten euroregion uděláme pod hlavičkou Somky (SOM JM – pozn. autora). Tam se nejednalo o nic jiného, neţ ţe přes euroregion tečou peníze a aby tekly, tak to musí být nějak ustanovené.“ (rozhovor s M. Ondrušem v Dočkal 2005 : 64). 73 Myšleno především ve smyslu peněz z Fondu malých projektů. Obecně nejsou alokace pro cíl Evropská územní spolupráce nutně navázány na euroregionální struktury a projektoví partneři nemusí být členy euroregionu k získání moţnosti usilovat o evropské peníze
59
Brna. S nízkou podporovou souvisí i špatné finanční zázemí a nízká legitimita. Roli, kterou by měl ERP plnit, tak mnohdy zastávají mikroregiony či výše zmíněné instituce. Slovenská strana není do fungování euroregionu nikterak zapojena, s rakouskou stranou ji pojí antipatie a s českou vzájemný nezájem. ERP tak napomáhá přeshraniční spolupráci na česko-rakouské hranici, která se vyznačuje nízkou, avšak stálou úrovní. Chybný je zcela neformální přístup k této spolupráci a taktéţ její zcela instrumentální pojetí. Existence Euroregionu je vnímána ERP v mnohém jako prostředek k usnadnění získání financí z EU, a proto nelze předpokládat, ţe by mohla tato organizace výrazně napomoci rozvoji přeshraniční spolupráce v okamţiku, kdy budou prostředky ze strukturálních fondů utlumeny. Obzvláště vezmeme-li v potaz, ţe k sníţení úrovně vzájemné kooperace stačilo pouze zpřísnění podmínek pro získání dotací z projektů cíle 3 strukturálních fondů EU.74 Zástupci ERP se sice účastní monitorovacího výboru česko-slovenského Fondu mikroprojektů, česko-slovenskou přeshraniční spoluprací se však ve skutečnosti vůbec nezabývá. Analýza ERP z roku 2005 v sobě měla určitou naději do budoucna v souvislosti se zmíněnými úvahami o přebudování Euroregionu z roku 2005. Dnes je však zřejmé, ţe tyto iniciativy vyzněly do prázdna a zároveň vyčkávací taktika k řešení otázky slovenské strany nepřináší jistotu zdárného konce ani ţádný časový rámec moţných řešení.
74
Z důvodu oslabené poptávky po projektech v rámci česko-rakouského Fondu mikroprojektů přistoupila RRA JM na konci roku 2008 a na začátku roku 2009 k průzkumu mezi obcemi (rozhovor s L. Procházkovou, č. 2)
60
6 Komparace zkoumaných euroregionů Účelem této kapitoly je shrnout poznatky z kapitol 3 aţ 5. Tato syntéza dat napomůţe k moţnosti přehlednější komparace jednotlivých euroregionů a zároveň bude přínosná i pro zřetelnější obhajobu závěrů, ke kterým autor dospěje. Jak vysvětluje úvod této práce, institucionální a organizační aspekty jsou do hloubky analyzovány v českých částech zkoumaných euroregionů, proto bude tento souhrn zaměřen právě na ně. Kapitola pojednává o euroregionu jako celku jen v případech, kdy přeshraniční struktura skutečně působí nadnárodně.75
6.1 Členové euroregionálních struktur Povaha členů euroregionů a šíře členské základny v relaci k území, ke kterému konkrétní euroregion vyjadřuje svoji přináleţitost, jsou relevantními znaky institucionální síly organizace. Oba dva se vztahují k atraktivitě euroregionu pro potencionální členy a také jsou jistým měřítkem přidané hodnoty, které euroregion můţe prvkům, z kterých se skládá, nabídnout. Tabulka 2: Členové českých stran česko-slovenských euroregionů
česká strana Euroregionu Euroregion Pomoraví (SOM JM) Region Beskydy
členové pouze obce pouze obce
% členských obcí z celkového počtu obcí v geograficky přináležíjím území 12,36% 84,70%
Euroregion Bílé Karpaty
obce, podnikatelské subjekty, neziskové organizace
70%
Pramen: www.euroregion-beskidy.pl, www.czso.cz, www.statistics.sk, Vacenovská 2008: 38
Základním a nejčetnějším členem euroregionů jsou obce. Jedině členská základna ER BK má diverzifikovanější povahu členů, konkrétně kategorii podnikatelských subjektů zastupují společnosti s ručením omezeným Morespol a GISarch studio, členy jsou i akademické instituce v podobě Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské Valašské Meziříčí a 75
Vzhledem k tomu je nutno brát na zřetel rozdílné pojmenování jednotlivých celků. České strany euroregionálních struktur jsou pojmenovány: ERP či Euroregion Pomoraví, RB či Region Beskydy, ER BK či Euroregion Bílé Karpaty. Zatímco euroregiony jako nadnárodní celky jsou prezentovány jako: ER WPZ či Euroregion Wienviertel – Pomoraví – Záhorie, ERB či Euroregion Beskydy a ER BBK či Euroregion Bílé-Biele Karpaty. Taktéţ je pro vyjádření konkrétního nadnárodního celku pouţit výraz Euroregion (s velkým E), přináleţitost k jedné ze zkoumaných přeshraničních struktur je pochopitelná z kontextu věty.
61
Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Za příčinu větší členské pestrosti lze povaţovat především širší záběr aktivit Euroregionu. Omezené oblasti činnosti RB a ERP jsou uţitečné zejména pro obce. Jak naznačují uvedené údaje, ze zkoumaných euroregionů má výrazné zastoupení obcí v rámci lokality, na kterou odkazuje, pouze RB, jeţ sdruţuje 61 ze 72 obcí v rámci okresu Frýdek-Místek. V případě RB a ER BK jsou členy především celky obce zastupující v podobě sdruţení obcí a měst či mikroregionů, u ER Pomoraví se termín euroregion do značné míry rovná Sdruţení obcí a měst jiţní Moravy. Podobně jako tyto seskupení vznikly za účelem zastupování obcí především vůči nadřazeným rovinám veřejné správy, euroregiony sledují zájmy prvků, jeţ je tvoří, v oblasti přeshraniční spolupráce. Je velice obtíţné určit, jak geograficky příslušné obce euroregiony na česko-slovenské hranici vnímají. S výjimkou ER Pomoraví nebyl proveden ţádný průzkum, který by vztah k obcím analyzoval. Navíc zmíněný výzkum byl zaměřen primárně na česko-rakouskou přeshraniční spolupráci. Autor se proto zaměřuje pouze na vyuţitelná data z okresů sousedících se SR, tedy z okresů Břeclav a Hodonín. Mezi ně rozhodně náleţí závěry výzkumu vypovídající, ţe 51 % obcí z okresu Břeclav a 41 % obcí z okresu Hodonín odpovědělo, ţe neví o existenci euroregionu (RRA JM 2005). Obecně se dá tedy říci, ţe angaţovanost obcí v euroregionech na česko-slovenských hranicích je rozdílná dle jednotlivé přeshraniční struktury, přičemţ výrazně nízká je v případě ERP. Odpovědí na otázku, proč euroregiony nejsou pro mnohé obce dostatečně atraktivní, můţe být více. Vzhledem k nulovému navázání euroregionálních struktur na stát a velice slabé relaci k podpoře přeshraniční spolupráce EU, nemají obce zájem o to být součástí euroregionu samy od sebe dle logiky „členství je podmínkou k získání peněz na přeshraniční spolupráci“. Euroregiony tak musí představovat lákadlo v podobě instrumentu, který přeshraniční spolupráci usnadňuje, je platformou pro její realizaci a jejím iniciátorem.
6.2 Historie a vznik Euroregionů Samotný akt vzniku euroregionu není událostí, jeţ by proběhla ve vakuu. Lze pozorovat určité okolnosti historicko-politického rázu, které mohly působit jako stimul pro akci jednotlivých národních stran pozdějšího přeshraničního útvaru. Je nutno říci, ţe k sérii vzniků euroregionů na česko-slovenské hranici na konci 20. století docházelo jako k poslednímu mezi euroregiony na českých hranicích. Autor připisuje tento fakt částečně přiznání peněz z Programu PHARE CBC na podporu přeshraniční spolupráce na česko-slovenské hranici v roce 1999. Tento jev je pozorovatelný i na hranici česko-polské - peníze z programu PHARE CBC byly přislíbeny „česko-polské hranici“ v roce 1996, přičemţ proces ustanovování euroregionů probíhal mezi lety 1996 aţ 1998 (srov. Michl 2009). 62
Finanční stimul ze strany EU je tedy prvkem, který nelze opomíjet. V předchozím odstavci lze hovořit o akci následkem příslibu moţného čerpání finančních prostředků. Nelze totiţ říci, ţe by PHARE CBC poskytovalo na česko-polských hranicích od roku 1996 či na československých hranicích od roku 1999 štědré dotace, větší finanční prostředky fakticky přicházely aţ s cca tříletým zpoţděním od zmíněných dat (rozhovor s J. Štefkem v Michl 2009 a rozhovor se S. Hustákovou). V případě Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Záhorie však byl počátek ustanovovacího procesu reakcí na dohodu mezi rakouskou vládou a EU z roku 1997. Rakouská strana se v ní zavázala vyvinout aktivitu mající vést k vzniku rakousko-česko-slovenské přeshraniční struktury, EU přislíbila dotovat polovinu nákladů s těmito kroky spojenou (rozhovor s V. Gašparem). Následně se v roce 1997 konala za účelem vytvoření platformy pro přeshraniční spolupráci na daných území konference v Hohenau, na tomto setkání tvořená Deklarace o přeshraniční spolupráci mezi regiony Weinviertel, jiţní Morava a Zahorie pak byla podepsána 1.12.1997 v Mistelbachu (Ondruš 2005). Faktické kroky k vzniku euroregionální struktury však byly podniknuty s určitým zpoţděním, Deklarace o vytvoření ER Weinviertel – Pomoraví – Záhorie byla podepsána aţ 21.6.1999, jednací řád pak 21.7. 2000. Důvodem této časové prodlevy byl nedostatek zájmu české strany, pro ni byly v zmíněném mezidobí prioritou obecní volby. Stimul k znovuobnovení aktivit k zaloţení euroregionu pak vyšel ze slovenské strany. Ona byla ostatně i proponentem široké zrcadlové trojdimenzionální (tedy stejného uspořádání u všech tří „národních sdruţení“) organizační struktury se společnými pracovními skupinami, které by snaţení jednotlivých stran integrovaly (Viz kap. 5.1). Výrazná aktivita slovenských částí v období ustanovování euroregionu je ostatně patrná i u dvou zbylých zkoumaných euroregionů. V případě Euroregionu Beskydy se česká strana připojila k jiţ probíhajícím jednáním mezi slovenskou a polskou stranou, podoba dohodnuté institucionální struktury pro celý Euroregion vycházela zásadně z představ slovenské strany (Viz kap. 3.1). Aktivnější přístup v rámci období tvorby přeshraniční struktury byl bezpochyby vlastní i slovenské straně ER BBK, tato pozice jí zůstává dodnes (rozhovor se S. Hustákovou). Jeden z hlavních důvodů slovenské aktivity lze rozkrýt objasněním základní změny politické linie na Slovensku. Mečiarova vláda byla u moci do roku 1998 a odklonila SR od zřetelné prozápadní inklinace spojené se snahou integrovat se do západních struktur (především EU a NATO), jeţ byla u ostatních zemí střední Evropy více neţ patrná. Nová pravicová vláda se chtěla od zmíněného distancovat a naopak co nejvíce dát najevo ochotu k integraci do západních struktur, především pak do EU. Tato tendence nebyla viditelná pouze na vládní úrovni, ale do určité míry obecně. Aktivita slovenských regionálních a lokálních autorit při zakládání euroregionů na česko-slovenské hranici je částečně odrazem daného trendu. Ve srovnání s ostatními hranicemi ČR je ta česko-slovenská výjimečná ve svém mládí, spoluexistence obou území v jednom státě do roku 1993 implikuje jejich vzájemnou 63
spolupráci. Všichni zástupci zkoumaných euroregionů se shodují na tom, ţe přeshraniční spolupráce mezi českou a slovenskou stranou přirozeně probíhala při existenci společného státu a pokračovala i po jejich rozdělení. Zmíněná fakta byla pochopitelně jedním ze zásadních impulsů pro institucionalizaci subjektů, jeţ mají přeshraniční spolupráci napomáhat.76 Tato podkapitola se však snaţí zdůraznit další ne tak zřejmé faktory a okolnosti vzniku euroregionů, jeţ se partikulárně odráţejí ve formování praktického fungování institucionální struktury daných organizací. Zřetelná je především výrazná aktivita slovenské strany při zakládání euroregionálních struktur a u ERP a RB vznik euroregionů dle principu top-down.77
6.3 Právní status Právní status Euroregionu jako celku a jeho jednotlivých částí je nepochybně jedním z nejvýznamnějších znaků institucionální síly organizace. Tři zkoumané euroregiony a jejich české části jsou ukázkou moţných alternativ, přičemţ statut ER BBK jako celku je poměrně unikem. Tabulka 3: Právní subjektivita euroregionů na česko-slovenské hranici a právní statusy jejich českých částí Euroregion
právní subjektivita
Euroregion Weinviertel – Pomoraví – Záhorie
NE
Euroregion Beskydy
NE
Euroregion Bílé – Biele Karpaty
ANO – pouze dle slovenského práv. řádu
česká strana Euroregionu
právní forma
Euroregion Pomoraví
zájmové sdruţení právnických osob (neregistrováno)
Region Beskydy
zájmové sdruţení právnických osob
Euroregion Bílé Karpaty
zájmové sdruţení právnických osob
Pramen: rozhovor se S. Hustákovou, rozhovor s V. Gašparem v Michl 2009, rozhovor s D. Valáškovou
Před přistoupením k hodnocení právních statusů jednotlivých euroregionů lze říci, ţe u listin ustanovujících jejich fungování lze nalézt styčné body se vzorovou smlouvou, jeţ je součástí 76
Vznik státní hranice měl ovšem na spolupráci mezi nyní příhraničními českými a slovenskými euroregiony inhibující vliv (Viz Dokoupil 2002). Iniciativu vedoucí ke vzniku platformy pro přeshraniční spolupráci tak lze vnímat i jako snahu o zvrácení trendu oslabující kooperace 77 V případě ER BBK se odráţí vyšší angaţovanost subjektů neziskové sféry, jiţ při počátcích Euroregionu. V slovenské části fungovala nezisková organizace, mikroregion Bielé Karpaty, vedená pozdější tajemnicí ER Bielé Karpaty, D. Liškovou, převáţnou část devadesátých let. Tato situace vytvořila určitý náskok v generování iniciativ na příslušném území a zároveň poslouţila jako vzor pro českou část, coţ se odrazilo například v podobné struktuře členské základy i u ER Bílé Karpaty (rozhovor s D.Liškovou).
64
Madridské úmluvy a má slouţit právě jako jakýsi předobraz zakladatelské smlouvy přeshraničních struktur. Jak je popsáno v kapitole 2.3.1 a podkapitolách zabývajících se právními statusy jednotlivých euroregionů, český právní rád donedávna neumoţňoval euroregionům jako nadnárodním celkům získat právní subjektivitu. Bez ní nebyla právně v pořádku existence společného rozpočtu euroregionu, zároveň nebyla právně závazná rozhodnutí nadnárodních orgánů pro jednotlivé „národní strany“, ani právní úkony euroregionu navenek (Dočkal 2005 : 54). Obvyklým postupem tedy je, ţe jednotlivé „národní strany“ euroregionu jsou samy právními subjekty – nejčastěji zájmovými sdruţeními právnických osob, jeţ mají sice oddělené rozpočty, ale společné cíle.78 Tento postup vyuţívá i ERB, přičemţ česká strana, Region Beskydy, byla do roku 2006 registrována jako sdruţení obcí a měst. Takovýto subjekt má právní subjektivitu, z tohoto úhlu pohledu není tedy nevýhodnější neţ častě vyuţívané „zájmové sdruţení právnických osob“. Je však zřejmé, ţe takováto forma jiţ předem dává najevo, ţe je zaměřená na obce a na celky je sdruţující a neusiluje o širší reprezentaci v rámci svého regionu zahrnutím členů ze soukromé sféry či z kategorie hospodářských komor, vysokých škol, atd. I to jeden z důvodů, proč ERB změnila svůj právní status na „zájmové sdruţení právnických osob“, přesto jsou jejími členy nadále pouze subjekty obce sdruţující. Pro předsedu RB, Petra Rafaje, představuje v minulém odstavci popsaný obvyklý alternativní postup „právního ošetření“ nedostatečné řešení a jeden z inhibitorů rozvoje Euroregionu. Paradoxně ale tento názor není sdílen zástupci slovenské strany ERB (Dočkal 2005 : 83), stejně jako současnou výkonnou sloţkou RB (rozhovor s D. Valáškovou). Značně lhostejný přístup k právnímu statutu euroregionu lze nalézt v případě ER Pomoraví. Česká strana byla zaloţena jako zájmové sdruţení právnických osob smlouvou o vzniku dle zákona 40/1964 Sb., Občanského zákoníku, toto sdruţení však nebylo jiţ dle § 20i zákona 40/1964 Sb., Občanského zákoníku registrováno. „Tímto opomenutím postrádá česká strana Euroregionu jakoukoliv právní subjektivitu. Tento nedostatek má poměrně dalekosáhlé důsledky v tom, co Euroregion můţe či nemůţe. Můţe vybírat členské příspěvky, ale za tyto peníze si jiţ nemůţe nic pořídit, protoţe ve vztahu k třetím osobám tyto peníze neexistují, jelikoţ jsou původem od právnické osoby bez právní subjektivity. Z totoţného důvodu jsou neplatné i případné úkony Euroregionu Pomoraví navenek, také závazky jsou nevynutitelné.“ (Dočkal 2005: 54 v Michl 2009: 88). ERP operuje především s faktem, ţe se rovná Sdruţení obcí a měst jiţní Moravy (dále SOM JM), jeţ právní subjektivitu má. V reálu ovšem nemá SOM JM ani stálé sídlo a institucionální síla této organizace je velice nízká, činnost ERP tak provádí Regionální rozvojová agentura jiţní Moravy. 78
Vzhledem k tomu, ţe dané změny legislativy byly uvedeny ve Sbírce zákonů teprve na počátku června 2009, je na místě pouţití přítomného času – euroregiony prozatím na danou změnu podmínek změnou svého právního statusu nezareagovaly (rozhovor s Janou Novotnou Galuszkovou č. 3)
65
Právní status Euroregionu Bílé-Biele Karpaty je zajímavý nejen ve srovnání s euroregiony na česko-slovenských hranicích, ale na českých hranicích obecně. V současné chvíli funguje dle výše představeného modelu dvou „národních stran“ majících právní subjektivitu jako zájmové sdruţení právnických osob. Neobvyklým rysem je však to, ţe Euroregion jako celek má právní subjektivitu dle slovenského práva. Jelikoţ byl tento krok donedávna v rozporu s právním řádem ČR, je diskutabilní, zdali měla tato skutečnost jiný neţ deklaratorní dopad. Navíc i tato snaha by byla v rozporu s § 1 a 2 Zakládající smlouvy Euroregionu, které popírají jeho nadnárodní či nadstátní charakter (Zakládající smlouva, § 1-2). Popřením zmíněných paragrafů je pak fungování ER BBK do roku 2003. „Nadnárodními prvky“ v podobě koordinace nadnárodním valným shromáţděním a vytyčování konkrétních úkolů společnou správní radou (či prezidiem) jsou přítomny i při institucionálním nastavení popsaného u ERB. Euroregion však měl v tu dobu navíc společný řídící výkonný orgán v podobě Společného technického sekretariát sídlícího v Trenčíně. (rozhovor se S. Hustákovou). Lze tedy hovořit o částečné nadstátnosti či o nadnárodním charakteru organizace. Tento způsob organizačního uspořádání je mezi euroregiony na českých hranicích unikátní. Je zároveň také jedinečnou ukázkou toho, ţe ochota jednotlivých stran euroregionu pro hlubší integraci nemusí být nutně zaţehnána v zárodku nedostatečnými právními podmínkami na některé straně hranice. Konec tohoto nastavení v roce 2003 přišel z většího mnoţství pragmatických důvodů podrobněji popsaných v kapitole 4.3. V současné chvíli se jedná o přijetí Zlínského a Trenčianského kraje za členy Euroregionu. Dle optimistického odhadu by k tomuto kroku mohlo dojít v prvním pololetí roku 2010. Je třeba výrazně upozornit na fakt, ţe toto nové spojení by bylo provázáno se snahou ustanovit jistou formu společného rozpočtu (rozhovor se S. Hustákovou).
6.3.1
ESÚS – vyhlížený zlom nebo varianta s nejasnými benefity?
Hlavním přínosem ESÚS má být přiznání právní subjektivity euroregionům v její nadnárodní podobě. Jakýmsi předobrazem je pak euroregion mající jednotné sídlo a jednotný rozpočet, jemuţ jeho míra integrace napomáhá efektivnější kooperaci mezi jednotlivými „národními stranami“ přeshraniční struktury a změní vnímání z „my“ a „oni“ na jednotné „my“. S jednotným sídlem v konkrétním státě je spojena i aplikace příslušného právního řádu na území euroregionu v jeho nadnárodním rozměru (Viz kap. 2.3). Vztah k ESÚS není ve skutečnosti mezi česko-slovenskými euroregiony příliš idealistický, je charakterizován spíše pragmatickým a opatrným přístupem. V případě ERP se dá hovořit o vyloţeně pasivním přístupu v relaci k ESÚS. ERP ostatně z vlastního rozhodnutí nemá právní subjektivitu ani jako zájmové sdruţení právnických osob (Viz výše) a výsledky výzkumu z roku 2005, do něhoţ bylo zapojeno 298 obcí Jiţní Moravy, přispěly k tomu, ţe ERP 66
neusiluje ani o vyřešení právního deficitu své strany Euroregionu (rozhovor s V. Gašparem v Michl 2009). Jelikoţ se Euroregion jako celek nachází dlouhodobě v částečné paralýze, je pochopitelné, ţe ESÚS je pro ERP i dvě zbývající strany organizace na okraji jejich zájmu. Výše jsou vyjádřeny výhrady předsedy Regionu Beskydy, Petra Rafaje, k absenci právní subjektivity Euroregionu jako celku, která prý podvazuje jeho fungování. Petr Rafaj z pozice poslance PSP ČR také usiloval v rámci dolní komory parlamentu ČR o vyvolání debaty na dané téma za účelem samotného připuštění potřebnosti legislativní změny, jeţ by právní subjektivitu euroregionům přiřkla (Dočkal 2005 : 103). Na úrovni sekretariátu RB je však přítomna jistá opatrnost vůči implementaci ESÚS. Legislativní kompatibilita s českým právem umoţňující přechod k ESÚS je skutečností od června 2009. Přechod ERB k ESÚS však nezávisí pouze na tomto předpokladu. První podmínkou je vyřešení současného slovenského systému dotací slovenským částem euroregionů, SPERA, a jeho přizpůsobení ESÚS (Viz níţe). Navíc dodnes není dořešena otázka moţného financování ESÚS ze zdrojů EU, přičemţ se předpokládá, ţe tato problematika bude vyjasněna do nastínění nové koncepce podpory přeshraniční spolupráce spojené s formou strukturální politiky EU v rozpočtovém období EU pro roky 2014-2020. RB tak počítá s ESÚS jako s variantou do budoucna, přičemţ sekretář RB, Dagmar Valášková, povaţuje jeho vhodné sídlo na slovenské straně Euroregionu.79 RB se bude problematikou ESÚS zabývat intenzivněji k závěru současného rozpočtového období EU 2007-2013 (rozhovor s D. Valáškovou). ER BK je charakteristický obdobnou vyčkávací taktikou jako ERB. Dle zákona o podpoře regionálního rozvoje, jeţ je součástí slovenského právního řádu, jsou přiznány slovenským částem euroregionů finanční dotace (Viz kap 2.5). Vzhledem k tomu, ţe při současném znění daného zákona by se dotace nevztahovaly na ESÚS, je bezpředmětné o takový status usilovat - slovenská strana by na takovém posunu neměla logicky zájem (rozhovor se S. Hustákovou). Navíc výše zmíněná zkušenost ER BBK do roku 2003 se společným rozpočtem a společným technickým sekretariátem je svým způsobem důkazem toho, ţe propagované benefity přijetí statutu ESÚS jsou dosaţitelné i bez něj. Taktika čekání na vyjasnění formy podpory ESÚS, ať uţ ze strany státu či EU, je proto pochopitelná.
6.4 Organizační struktura Forma organizační struktury jednotlivých euroregionů dle ustanovujících smluv je ve své podstatě velmi podobná. Vţdy se jedná o „zrcadlový vícedimenzionální model“ s funkčně totoţnými institucemi na národní úrovni a částečně úrovni nadnárodní. Tato uspořádání fungují na „principu akciové společnosti“: a) vymezení hlavních linií počínání organice pochází ze zasedání všech členů organizace v rámci valných shromáždění, b) statutárním
79
Toto umístění by bylo zcela logické jiţ s přihlédnutím k faktu, ţe RB nemá faktickou hranici s polským územím, ač je součástí česko-slovensko-polského euroregionu.
67
orgánem řídícím organizaci v době mezi zasedáními je představenstvo, c) dozorčí rada pak dohlíţí na počínání představenstva, tradičně se zabývá finanční kontrolou.80 Přesto existují určité odlišnosti od samotného vzoru. V případě ERB a ER BBK existuje valné shromáţdění, představenstvo (nazývané v rámci ERB Prezidium a v případě ER BBK Správní rada) i Dozorčí rada (ERB nazývaná Revizní komise) také na úrovni euroregionu jako celku. Institucionální struktura ER Weinviertel – Pomoraví – Záhorie je vhodným příkladem totoţného uspořádání jednotlivých „národních stran“, nemá však dozorčí radu a jediným nadnárodním orgánem je valné shromáţdění. Navíc je do struktury jednotlivých „národních stran“ euroregionů nutno počítat výkonné sloţky, sekretariáty. Zakládající dokumenty všech euroregionů taktéţ zmiňují existenci pracovních skupin, které mají napomoci vzájemné kooperaci jednotlivých stran euroregionů. Autor nepovaţuje za rozumné vzájemné porovnávání detailů jako je délka funkčního období u jednotlivých orgánů a kvóra nutná pro jejich usnášeníschopnost, za důleţitější ukazatele povaţuje to, jak fungují orgány operačně. Následující tabulky uvádí počet a povahu členů jednotlivých orgánů a frekvenci jejich setkávání na úrovni „české strany“ i na úrovni euroregionu jako celku. Tabulka 4: Orgány „českých stran“ euroregionů ERP
valné shromáždění (VS)
představenstvo
RB
ER BBK
VS SOM JM, počet členů = členská základna SOM JM (prezidium): 7 členů, (prezidium): 12 členů, (75 členů), schází se alespoň Euroregionu, schází se cca schází se alespoň 1x 1x ročně 2x ročně ročně (správní rada SOM JM): 7 členů, schází se 5x ročně
(představenstvo): schází se 4x ročně
(správní rada): 7 členů, schází se 12x ročně
(revizní komise): 3 členové, schází se 1x ročně, hl. kontrolně finanční funkce
(dozorčí rada): 3 členové, schází se 1x (DK SOM JM): 7 členů, ročně, hl. kontrolně schází se 5x ročně finanční funkce dozorčí komise (DK) 2 zaměstnanci, na administraci Fondu mikroprojektů je 1 stálý zaměstnanec + 2-3 najímána RRA VM externí spolupracovníci (alespoň 3 vykonává RRA JM dle potřeby zaměstnanci) sekretariát Pramen: rozhovor se S. Hustákovou, rozhovor s M. Ondrušem, rozhovor s D. Valáškovou, www.somjm.cz 80
Jako vzor tohoto uspořádání můţe poslouţit schéma č.3 původní organizační struktura Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Záhorie (Viz. kap 5.3)
68
Tabulka 5: Orgány na úrovni euroregionů na česko-slovenské hranici ER WPZ
valné shromáždění
představenstvo
dozorčí komise
sekretariát
pracovní skupiny (PS)
ERB (prezidium): 15 členů (5 za ČR, PR a SR), schází se 2x ročně
ER BBK (prezidium): 18 členů ze SR a 12 z ČR, , schází se 1x ročně
neschází se pravidelně
nefunguje na nadnárodní úrovni
(správní rada): 12 členů (6 ze SR a ČR), schází se 3x ročně
nefunguje
pouze kontrola souladu činnosti s rozhodnutími VS
4 členové (2 ze SR a 2 z ČR), pouze kontrola souladu činnosti s rozhodnutími VS
nikdy nebyl ustanoven
funkční společný technický sekretariát do roku 2003
ustanoveny, ale záhy po vzniku Euroregionu byly zrušeny
funkční, pravidelná setkání (různá periodicita i velikost dle konkrétní PS, největší PS cestovní ruch - 12 členů)
neschází se pravidelně
nikdy nebyl ustanoven
nikdy nebyly funkční
Pramen: rozhovor se S. Hustákovou, rozhovor s M. Ondrušem, rozhovor s D. Valáškovou, www.somjm.cz
V dalších komparacích organizačních struktur česko-slovenských euroregionů bude vypuštěn ER PWZ a ERP jako jeho česká součást. Důvodem je zřejmá nefunkčnost jeho struktury a nulová aktivita mezi českou a slovenskou stranou Euroregionu.81 Existují pravidelná zasedání SOM JM, ale nelze je brát zcela jako zasedání ERP a tedy alternativu valného shromáţdění. Setkání nejvyššího orgánu na úrovni Euroregionu se také pravidelně nedějí – v mnohém kvůli tomu, ţe není zřejmé, kdo zastupuje slovenskou stranu Euroregionu (rozhovor s M. Ondrušem v Michl 2009). Částečně jako důsledek zmíněného nefunguje sekretariát slovenské strany, sekretariát ERP zastupuje Regionální rozvojová agentura jiţní Moravy (RRA JM), ta však nevyvíjí pro rozvoj přeshraniční spolupráce na česko-slovenské hranici ţádnou výraznou aktivitu. Celkově pak lze přeshraniční spolupráci na česko-slovenské hranici označit jako iluzorní. Euroregion je funkční pouze ve své česko-rakouské dimenzi, přičemţ jedinou jistotou organizační struktury ERP je práce sekretariátu, jiţ vykonává RRA JM. Pracovní skupiny nikdy doopravdy nefungovaly a organizační struktura je tak značně rozvolněná a
81
Slovenská strana Euroregionu figuruje po větší část existence organizace pouze na papíře, nulová aktivita existuje i mezi stranou rakouskou a slovenskou. Jediná přeshraniční spolupráce, jeţ se v rámci Euroregionu rozvíjí, je tak česko-rakouská (rozhovor s V. Gašparem). Ta ovšem není relevantní pro tuto diplomovou práci.
69
neformální – tedy zcela neodpovídá plánované organizační struktuře dle ustanovujících dokumentů. Z poskytnutých dat je zřejmé, ţe nejvíce funkční institucionální strukturu má ER BBK. Od roku 2003 sice vykazuje některé podobné znaky s ERB: valné shromáždění (VS) a správní rada (SR) na úrovni Euroregionu pravidelně zasedají, hlavní vliv pro dění v rámci jednotlivých „národních částí Euroregionu“ mají však vyjmenované organizace ve své „národní podobě“. Dozorčí rada na úrovni Euroregionu je spíše formálního charakteru, hodnotí směřování Euroregionu a plnění cílů, dává nezávazná doporučení. Kontrolně finanční funkce přešla na dozorčí rady na úrovni jednotlivých euroregionálních částí, které disponují rozpočtem. Ze stejné logiky nerozhoduje například VS Euroregionu o výši členských příspěvků a tato funkce přechází na VS „národních stran“. Český a slovenský sekretariát pracují odděleně (rozhovor se S. Hustákovou). Přesto je provázanost mezi českou a slovenskou stranou ve srovnání s dalšími dvěma zkoumanými regiony nejvyšší. Důvodem je částečně administrace Fondu mikroprojektů ER BK pro celou česko-slovenskou hranici. Tato pozice pochopitelně přispívá k častějšímu kontaktu se slovenskou stranou či subjekty usilujícími o přeshraniční spolupráci obecně.82 Velmi zásadním faktorem institucionálního charakteru, který napomáhá rozvíjet přeshraniční spolupráci a intenzitu kontaktů, jsou pak především fungující pracovní skupiny a jejich návrhy a poznatky rozvíjející kulaté stoly. Širší sektorový záběr pracovních skupin (dále PS) resultuje v bohatší spektrum aktivit Euroregionu. Zatímco zcela dominantními tématy v případě ERB jsou cestovní ruch, kultura a sportovní výměny, ER BBK vykazuje činnosti i v oblastech lidského potencionálu, ţivotního prostředí, unikátním projektem je pak klastr Vitrum Pro Futurum83. Navíc projekty či poznatky vzniklé v PS jsou dále rozvíjeny v rámci tzv. kulatých stolů (KS) za účasti odborníků z oboru a případně i zástupců veřejné správy ze SR i ČR. Existence PS a KS je faktorem, který přispívá k integraci Euroregionu. ER BBK má zkušenost se svojí „nadnárodní podobou“ do roku 2003, aktivity zmíněných struktur napomáhají zachování jisté blízkosti jednotlivých stran euroregionu. Lze se domnívat, ţe tato jejich funkce implicitně napomáhá i ochotě k zpětné integraci s vytvořením národního rozpočtu uvaţované v případě realizace členství Trenčianského a Zlínského kraje v Euroregionu.
82
Zajímavým poznatkem je například fakt, ţe díky administraci česko-polského Fondu mikroprojektů jsou kontakty RB častější neţ se slovenskou stranou, ač RB nemá s Polskem reálnou hranici a ve vzájemných vztazích existuje jistá jazyková bariéra (rozhovor s D. Valáškovou). 83 Viz on-line text URL: [cit. 2009-03-24]
70
6.5 Financování Financování je v současné chvíli u všech tří euroregionů oddělenou záleţitostí jednotlivých „národních stran“, jeţ je tvoří. Proto se autor bude zabývat primárně rozpočty českých stran euroregionů. Podkapitola se věnuje současné situaci, proto aktuálně jiţ neexistující uspořádání, jako byl například společný rozpočet ER BBK do roku 2003, jsou popsána v kapitolách zaměřených na jednotlivé euroregionální celky. Problematickým faktorem je nejasnost výše rozpočtu a komplikovanost jeho příjmů. Ustanovující smlouvy euroregionů deklarují obvykle jako hlavní zdroje financování: členské příspěvky dary dotace, granty, dary jiné příjmy vzniklé z činnosti organizace. Jedinými stabilními a pravidelnými rozpočtovými příspěvky českých stran euroregionů na česko-slovenské hranici jsou členské příspěvky. V případě RB a ER BK jsou hlavními donory sídelní města – tedy Frýdek-Místek a Zlín, hranice mezi půjčkou a dotací jsou ale mnohdy nejasné. Navíc celková výše finančních prostředků získaných od daných měst za rok závisí v mnohém na celkovém objemu aktivit a projektové činnosti ERB, respektive ER BK. Komparační tabulky se kvůli zmíněnému nejasnému určení rozpočtových poloţek nezaměřují na určení jejich podílu na celkové výši rozpočtu – jsou v nich místo toho identifikováni rozpočtoví přispěvatelé. Zároveň však dané tabulky nemůţou mít ambici určit u kaţdého přispěvatele konkrétní cifru, jejich cílem je tedy spíše určit roli jednotlivých aktérů v rámci rozpočtové soustavy. Tabulka 6: Rozpočtové zdroje „českých stran“ euroregionů ERP
RB
ER BK
700 000 Kč
450 000 Kč
120 000 Kč
klíč k výpočtu ČP
odvod 1 Kč na ob.
odvod 2.50 Kč na ob.
podpora z krajské úrovně
neexistující
nízká: ad hoc
výše členských příspěvků (ČP)
fixní příspěvek 10 000 Kč na člena nízká: ad hoc podpora některých neziskových projektů, seminářů a konferencí
71
podpora od geograficky přínáležitých velkých měst
podpora od m. Břeclav, platí zaměstnance města a zároveň činovníka SOM JM, M. Ondruše který částečně vykonává agendu ERP
orientační výše rozpočtu
bez kvalifikovaného odhadu
zásadní role m. FrýdekMístek: poskytuje půjčky nezbytné pro samotný provoz kanceláře RB, předfinancování projektů atd. mnoho z půjček se stává nevratnými provozní rozpočet: 1,5 2 mil. Kč, rozpočet zahrnující i administraci Fondu mikroprojektů: 8 mil. Kč
zásadní role m. Zlín: poskytuje půjčky nezbytné pro samotný provoz kanceláře RB, předfinancování projektů atd. mnoho z půjček se stává nevratnými
bez kvalifikovaného odhadu
Pramen: rozhovor se S. Husákovou, rozhovor s V. Gašparem v Michl 2009, rozhovor s D. Valáškovou
Autor se opět věnuje prvně ERP, jeţ je i ve způsobu financování odlišný od zbylých subjektů. Uchopení situace komplikuje především organizační nejasnost ERP. Za ERP v právním slova smyslu vystupuje SOM JM. Částka 700 000 Kč se rovná členským příspěvkům SOM JM při určeném poplatku 1 Kč na obyvatele, přičemţ však tato organizace neprovozuje pouze činnost spojenou s přeshraniční spoluprácí. Podstatná část z těchto prostředků je určena na monitoring dotačních příleţitostí v rámci strukturálních fondů EU, jeţ SOM JM poskytuje svým členům. Většina ze zbývajících prostředků je poté převedena RRA JM, jeţ funguje mimo jiné jako sekretariát ERP. Majorita prostředků na přeshraniční spolupráci však přichází z hlavní činnosti RRA JM, administrace česko-rakouského Fondu mikroprojektů a komerční projektové činnosti. Mimo zmíněných zdrojů a města Břeclav84 je podpora dalších aktérů velmi nízká. Vztahy s krajem jsou nulové, město Brno je hlavním kontributorem rozpočtu SOM JM, zároveň ale blokuje zvýšení členských poplatků85 (rozhovor s V. Gašparem v Michl 2009). RB a ER BK mají v rozpočtové oblasti více styčných bodů. Fixní součásti jejich rozpočtů zaručené členskými příspěvky jsou nízké a zdaleka nepokryjí ani provozní reţii organizace, obzvláště to pak platí u extrémně nízkého výnosu z členských poplatků u ER BBK. Zásadní úlohu tak hrají města Frýdek-Místek, respektive Zlín, která půjčkami v mnohém umoţňují provoz daných euroregionů. Pro organizaci typu ERP či RB je velice problematické získat bankovní úvěr. Půjčky měst tak v mnohém de facto zmíněným přeshraniční strukturám umoţňují vlastní projektovou činnost, jiţ by jim jinak znemoţňoval nedostatek peněţních prostředků pro předfinancování projektů. Navíc obzvláště u 84
Město Břeclav platí mzdu a reţii kanceláře zástupciSOM JM, M. Ondrušovi, který v rámci své práce odborníka pro externí vztahy m. Břeclav vykonává i agendu spojenou s aktivitami ERP (rozhovor s M. Ondrušem v Michl 2009: 91). 85 Tuto informaci je ale nutno uchopit s perspektivou. Přínos SOM JM je pro město Brno diskutabilní, přesto platí členský poplatek, který je pro existenci SOM JM zásadní. Např. v rámci Euroregionu Silesia není členem město Ostrava. V současnosti se jedná o jeho vstupu do organizace, nicméně diskutovaná výše členského příspěvku má paušální formu, která je řádově třetinová oproti zmíněnému příspěvku města Brna (rozhovor s D. Valáškovou).
72
předfinancování se část ze zapůjčených prostředků stane často půjčkou nevratnou. Na rozdíl od slovenských stran euroregionů nejsou ty české předmětem státní podpory, proto je provázejí výraznější existenční potíţe, a tak je předmětem jejich aktivit i komerční projektová činnost spojená s projekty v rámci OP Přeshraniční spolupráce. Administrace Fondu malých projektů, ať uţ česko-polského u ERB či česko-slovenského pro celou hranici u ER BK, je spojena s odměnou za tuto činnost. Vedoucí sekretariátu ER BK, S. Hustáková však upozorňuje na fakt, ţe daný finanční obnos někdy ani nepokryje náklady – v roce 2008 dofinancoval ER BK administraci Fondu mikroprojektů z 25% z jiných zdrojů (rozhovor se S. Hustákovou). Obecným problémem českých částí euroregionů na česko-slovenské hranici je tak jejich podfinancování nutící organizace k většímu zaměření na komerční činnost86 za účelem uhájení samotné existence. Řešením této situace je především větší podpora euroregionů – např. dle slovenského vzoru, ze strany české vlády. Dalším krokem k větší finanční stabilitě můţe být hlubší zapojení silných regionálních aktérů, především krajských úřadů. Tímto směrem se ostatně ubírá ER BK, jeţ jedná o začlenění Trenčianského a Zlínského kraje do euroregionu a předpokládá, ţe by realizace tohoto plánu mohla resultovat v obnovení společného rozpočtu na úrovni Euroregionu jako celku.
6.6 Vztahy k regionálním a národním aktérům Poměr euroregionů k dalším aktérům, jeţ můţou přispět k rozvoji přeshraniční spolupráce, je pro sílu organizace velmi důleţitý. Práce vztahy rozděluje do dvou rovin: horizontální a vertikální. Na úrovni horizontální se jedná o relace mezi aktéry regionálního významu, mezi nejvýznamnější z nich patří krajské úřady, regionální a rozvojové agentury, větší města, hospodářské komory a další organizace. Vertikální rovina reprezentuje vztahy nadregionální. Autor popisuje dvě kategorie: a) vztahy k dalším euroregionům na státní a evropské úrovni, b) vztahy k zástupcům státní moci – především na úrovni ministerstev.
6.6.1
Vztahy na horizontální úrovni
Rozdílná úroveň vztahů na horizontální rovině je jedním z podstatných rysů zkoumaných euroregionů. I v této kategorii se zcela vymyká ERP. Mírně napjaté vztahy mezi euroregiony a krajskými úřady v prvních letech jejich existence nebyly rozhodně ojedinělé. Po uplynutí určité doby spojené s vyjasnění agendy a mocenské pozice krajů či vzniku regionálních operačních programů, dávajících krajům vliv na rozdělování evropských peněz v rámci strukturální politiky EU, se však obvykle normalizovaly. V případě ERP takováto situace 86
Většinou se týká poradenské činnosti v souvislosti s podáváním projektových ţádostí do Operačního programu Přeshraniční spolupráce.
73
ovšem nenastala. Vztahy s krajským úřadem de facto neexistují a hmatatelná souvislost s prací ERP se dá přeneseně nalézt ve faktu, ţe Jihomoravský kraj (JMK) je jedním ze zakladatelů RRA JM, jenţ působí jako sekretariát ERP. JMK svou podporu směřuje spíše na mikroregiony a ERP je na okraji jeho zájmu (rozhovor s M. Ondrušem v Michl 2009). Obecně nízká míra aktivity se odráţí i v nízké úrovni vztahů s ostatními horizontálními aktéry. Pouze město Břeclav se na činnosti ERP podílí tím, ţe zřídilo Odbor vnějších vztahů, jehoţ jediný zaměstnanec M. Ondruš vykonává částečně agendu ERP – především v oblasti kontaktů s rakouskou stranou (rozhovor s M. Ondrušem v Michl 2009 : 97). Tabulka 7: Vztahy „českých stran“ euroregionů na horizontální úrovni
ERP
krajský úřad
RB
ER BK
nulová interakce
nízká interakce
dříve mírně rivalitní, nyní zlepšující se úroveň vztahů, diskutované členství kraje v ER BBK
Brno - významný člen SOM JM, důleţitý z finančníhi hlediska X nízká interakce na úrovni konkrétních aktivit,
Frýdek-Místek - po celou dobu existenci RB klíčový partner v mnohém umoţňující existenci RB, nezastupitelná funkce při projektové činnosti ER BK
velká města
Břeclav - nejaktivnější člen, poskytovatel zázemí pro část agendy ERP
hospodářské komory
nulová interakce
F Ostrava – nulové vztahy
Zlín - klíčový partner v mnohém umoţňující existenci RB, nezastupitelná funkce při projektové činnosti ER BK
nulová interakce
stabilní interakce významná spolupráce s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně a Univerzitou Alexandra Dubčeka v Trenčíně (projekty, výzkumná činnost, prac. skupiny) , ale i se středními sklářskými školami v rámci projektu Vitrum Pro Futurum RRA VM administruje část česko-slovenského FMP
školská zařízení
nulová interakce
kontakty s Ţilinskou univerzitou, spolupráce na výzkumné činnosti a projektech
Regionální rozvojové agentury
RRA JM je faktickým sekretariátem ERP
nízká aţ nulová interakce s ARR v Ostravě
Pramen: rozhovor s V. Gašparem v Michl 2009, rozhovor s D. Valáškovou, rozhovor se S.Hustákovou
74
Vztahy RB na krajské úrovni jsou lepší neţ v případě ERP, přesto jsou spíše charakteru ad hoc – hlavně při účasti kraje na konkrétních projektech. Na území Moravskoslezského kraje se nachází čtyři euroregionální struktury a moţná i to je jeden z důvodů87, proč je krajská podpora velmi rozptýlená a ne příliš výrazná. Pracovním partnerem pro ERB není ani Agentura regionálního rozvoje, sídlící v Ostravě. Sekretář RB, Dagmar Valášková, nevidí ve spolupráci s ARR výrazné benefity. Z jejího pohledu je tato organizace v mnohém totoţná s dalšími agenturami nabízejícími komerční projektovou činnost (rozhovor. s D. Valáškovou). Nulovou interakci vykazuje RB s geograficky příslušnými hospodářskými komorami, nepříliš široký záběr aktivit bez aspirace na hospodářskou spolupráci ji k tomu ostatně předurčuje. RB je atraktivní především pro obce či organizace je sdruţující. Mimo tuto sféru lze například zmínit jeho aktivity spojené s různými výzkumy souvisejícími s beskydským regionem, do nichţ se zapojuje např. Ţilinská univerzita.88 Klíčová je naopak spolupráce s městem Frýdek-Místek, jehoţ finanční role je popsaná v minulé podkapitole. Sítě vztahů ER BK jsou ve srovnání s ostatními zkoumanými přeshraničními strukturami nejrozvinutější. Vývoj relace ke Zlínskému kraji (dále ZK) proběhl výše naznačeným tradičním vývojem. ZK se sice v současné chvíli nepodílí pravidelně na financování ER BK, účastní se však některých neziskových projektů, sponzoruje některé konference a semináře. Především se ale v současné chvíli jedná o členství ZK a Trenčianského kraje v ER BBK. Této připravované změně přikládá euroregion velký význam a uvaţuje opětovný posun k integraci. Mezi Regionální rozvojovou agenturou východní Moravy (RRA VM) a ER BBK je intenzivní partnerský vztah. RRA VM vykonává pro RRA BK administraci československého Fondu mikroprojektů. Podobně jako u RB je zásadní partnerství se sídelním městem, Zlín je hlavním donorem organizace. ER BBK však rozvíjí vztahy i s mnoha dalšími subjekty. Za tímto faktem lze v mnohém spatřovat fungující pracovní skupiny a kulaté stoly, které jejich závěry rozvíjí. Ty napomáhají ve vytváření činností, které přesahují obvyklý rámec euroregionů nízkého rozvojového stupně89.
6.6.2
Vztahy na vertikální úrovni
Rozdíly v rozvinutosti vertikálních sítí nejsou jiţ tak markantní. České euroregiony mezi sebou neudrţují příliš pevné vztahy, obzvláště pak na celonárodní úrovni. Asociace euroregionů České republiky (AEČR) se v současnosti dá nazvat „mrtvou organizací“, euroregiony ze slovenských a polských hranic se jí ani nikdy neúčastnily. K častějším kontaktům tak dochází především u euroregionů na stejné hranici. V případě euroregionů česko-slovenských je tato skutečnost podtrţena existencí společného Fondu malých projektů. 87
Do území Moravskoslezského kraje zasahují Euroregiony Praděd, Beskydy, Silesia a Těšínské Slezsko. Ta je členem slovenského regiónu Beskydy. 89 Za tyto aktivity autor povaţuje především podporu cestovního ruch a kultury (srov. Michl 2009, Dočkal 2005). 88
75
Dobré vztahy vzájemně potvrzují RB a ER BBK, oba euroregiony přicházejí do kontaktu se zástupci ERP v monitorovacím výboru Fondu malých projektů pro česko-slovenskou hranici. Vzhledem k tomu, ţe ERP nijak nerozvíjí přeshraniční spolupráci, tyto kontakty ovšem nemají pro práci daných organizací velký přínos.
Tabulka 8: Vztahy „českých stran“ euroregionů na vertikální úrovni ERP
RB
ER BK
AEČR
neexistující vztahy
neexistující vztahy
neexistující vztahy
AEBR
neexistující vztahy, členem je rakouská strana
neexistující vztahy
neexistující vztahy, členem je slovenská strana Euroregionu
Vládní úroveň
korektní vztahy s MMR a MF, ERP je uznávanou organizací - zástupci ERP členem Monitorovacího výborů FM
korektní vztahy, zástupci RB členem Monitorovacího výborů česko-slovenského FM
dobré vztahy s MRR, častější míra kontaktů s odborníky z ministerstev apod. v rámci kulatých stolů, členství v monitor. v. MF
Zdroj: rozhovor s V. Gašparem v Michl 2009, rozhovor s D. Valáškovou, rozhovor se S.Hustákovou
Asociaci evropských příhraničních regionů (AEBR) nelze trivializovat jako pouhé setkání evropských přeshraničních struktur, je to zároveň jejich zástupce na úrovni EU. U zkoumaných přeshraničních struktur však není AEBR plně povaţována za uţitečnou organizaci, respektive za organizaci s vyváţeným poměrem cena/výkon. Právě z těchto důvodů není v této organizaci aktivní RB, ER BBK ani ERP. V případě posledních dvou uvedených struktur je členem slovenská strana ER BBK, respektive rakouská strana u ER WPZ. Státní podpora euroregionům je nulová. Nicméně euroregiony obvykle administrují Fondy malých projektů a MMR je za tuto činnost platí. Z tohoto důvodu mají přeshraniční struktury korektní vztahy s MRR. Povaha těchto vztahů ovšem příliš nereflektuje reálný stav přeshraniční spolupráce. Například ERP pravidelně nominuje své zástupce do výše zmíněného Fondu malých projektů pro česko-slovenskou hranici, ač ţádnou kooperaci se slovenskou stranou nevyvíjí. ERP ani RB mimo tyto institucionalizované kanály do častého kontaktu s vládní úrovní nepřichází. Jinak tomu je ovšem v případě ER BK, závěry pracovních skupin jsou diskutovány v tzv. kulatých stolech, kam jsou zváni odborníci, ale i například zástupci ministerstev z ČR i SR, která jsou relevantní pro projednávanou otázku. Euroregion tak lépe prosazuje své návrhy a zároveň buduje síť kontaktů, jeţ mu mohou napomoci v jeho činnosti.
76
6.7 Proklamované versus reálné cíle Odrazem institucionální síly euroregionu je jeho schopnost naplnit cíle vytyčené při jeho vzniku. Přitom je nutné upozornit na to, ţe počáteční cíle byly u všech tří Euroregionů v mnohém přebírány z vzletných mezinárodních smluv o přeshraniční spolupráci a zahrnují tak de facto všechny její moţné podoby.
Tabulka 9: Stěţejní oblasti aktivity euroregionů na česko-slovenské hranici ER WPZ
ERB
ER BBK
cestovní ruch
cestovní ruch
cestovní ruch
kultura
Kultura
kultura ţivotní prostředí lidské zdroje propojení soukromé a akademické sféry
Pramen: rozhovor s V. Gašparem v Michl 2009, rozhovor s D. Valáškovou, rozhovor se S.Hustákovou
V případě RB a ERP lze z vyjádření přestavitelů vedení, jeţ bylo u počátků daných Euroregionů, vycítit jistou neupřímnost ve vztahu k deklaracím naplněným dlouhým seznamem cílů a aktivit euroregionů. V obou případech neměla od počátku fungování Euroregionu česká strana velký zájem na ustanovení plánovaných pracovních skupin k hlavním cílům organizace. Široké spektrum se tedy záhy zúţilo na jakési „euroregionální minimum“ v podobě podpory cestovního ruchu, kultury či případně sportovní výměny. Je nutné přiznat, ţe RB je z uvedených dvou struktur aktivnější a ad hoc vykazuje i činnost v jiných oblastech jako například v regionálním výzkumu. Jelikoţ je tato práce zaměřena na česko-slovenskou přeshraniční spolupráci, je také třeba uvést, ţe v rámci ER WPZ působí slovenská strana – Euroregion Záhorie, pouze formálně a nikterak se do jeho činnosti ani s českou, ani s rakouskou stranou nezapojuje. ERP nelze nikterak obvinit z institucionální nejasnosti, která na slovenské straně nastala. Přesto dlouholetý přístup pasivního čekání na vyjasnění zástupce Euroregionu Záhorie nesvědčí o upřímné snaze danou nefunkčnost řešit. V případě ER BK lze hovořit o důkladnější snaze vytyčené cíle následovat. Velmi jí napomohla počáteční integrovaná podoba fungování Euroregionu. Prostředkem racionalizace cílů je Společný programový dokument na léta 2003-2006, jeţ zuţuje seznam priorit Euroregionu a uvádí k nim konkrétní plánované činnosti. K existenci širšího záběru aktivit Euroregionu přispívá zásadně činnost pracovních skupin a kulatých stolů. Tato seskupení mají zpravidla nadnárodní sloţení a tím na operační úrovni ponechávají jistou nadstátnost Euroregionu, ačkoliv sekretariáty slovenské a české strany fungují v dnešní době odděleně. 77
Tato míra „pracovní integrace“ přispívá k vzniku nových témat s přeshraničními dopady. Instituce kulatých stolů precizuje návrhy z pracovních skupin díky dialogu s odborníky či uzpůsobuje politickou průchodnost svých návrhů konfrontací se zástupci ministerstev, krajů apod. Fungování této soustavy napomáhá tomu, ţe mezi oblasti, kde je ER BBK aktivní lze zařadit cestovní ruch, rozvoj lidských zdrojů, ţivotní prostředí, či kombinaci podpory školství, hospodářské spolupráce a vědy a výzkumu v rámci projektu Vitrum pro Futurum. Důleţité ovšem je, ţe Euroregion funguje jako platforma pro přeshraniční spolupráci, nemusí se nutně podílet na dané aktivitě, ale například umoţněním setkání uspořádáním kulatého stolu poskytne impuls samotné aktivitě.90 Šíře aktivit ER BK jasně převyšuje aktivity RB či na česko-slovenských hranicích neaktivního ERP. Důvody této diference můţeme pozorovat zásadní měrou také v prvcích organizační struktury, které sdruţují Euroregion jako celek a pomáhají mu definovat a realizovat aktivity rozvíjející přeshraniční spolupráci. Nelze tedy hovořit pouze o aktivitách ER BK, jelikoţ pracovní skupiny z nich svým integračním vlivem dělají spíše činnosti ER BBK. Z toho je patrné, ţe lze pozorovat přímo úměrný vztah mezi mírou vzájemné integrace Euroregionu jako celku a šíří jeho aktivit.
6.8 Závěr Cílem 6. kapitoly je syntetizovat poznatky představené ve výzkumech nacházejících se v kapitolách 2 aţ 5, její struktura je pak následuje zmíněné výzkumy. Postupně jsou tak sumarizovány rozdíly mezi jednotlivými euroregiony v oblastech: členské základny euroregionálních struktur ve vtahu ke geografické přináleţitosti organizace i povaze jejích členů, historie a vzniku euroregionů, právního statusu, organizační kultury, financování, vztahů k regionálním a národním aktérům a relace mezi proklamovanými a reálnými cíly. Snahou u těchto jednotlivých oblastí, jimţ jsou věnovány podkapitoly, je posoudit, u kterého euroregionu je nejpatrnější schopnost působit jako platforma přeshraniční spolupráce. V mnohém je tato schopnost spojena nejvíce se stupněm integrace euroregionu jako nadnárodního celku. Z tohoto pohledu je ER BBK bezpochyby nejvíce integrovaným ze zkoumaných euroregionů a jeho organizační uspořádání zásadně přispívá k tomu, ţe vytváří lepší platformu pro přeshraniční spolupráci, neţ tomu tak je v případě RB a především pak ERP.
90
Tak tomu například bylo při v roce 2008 probíhajících jednání o spolupráci českých a slovenských hasičských sborů (rozhovor se S. Hustákovou).
78
7 Závěr Cílem tohoto textu bylo analyzovat euroregiony na česko-slovenské hranici a posoudit, nakolik kvalitní platformou pro přeshraniční spolupráci dané organizace jsou. Provedené výzkumy měly proto za úkol postihnout vnitřní logiku jednotlivých organizací a popsat institucionální podporu, jeţ se daným euroregionům dostává. Jednou z premis, s nimiţ bylo k výzkumu přistupováno, bylo ztotoţnění míry integrace euroregionu se schopností vytvářet podmínky pro rozvoj přeshraniční spolupráce na česko-slovenské hranici. „Stupeň propojenosti“ euroregionů je však do značné míry determinován i formálními pravidly, právním řádem jednotlivých států. Z tohoto důvodu byly zkoumány i institucionální aspekty euroregionální tématiky. Státní podpora euroregionům v ČR je velice nízká a to ve sféře materiální i právní. Český právní řád, jako jeden z posledních mezi členy EU, donedávna nepřiznával euroregionům v jejich nadnárodní podobě právní subjektivitu, coţ například zamezovalo vymahatelnosti rozhodnutí nadnárodních orgánů či moţnost vytvoření společného účtu. Při posunu na úroveň zkoumaných euroregionů je věc pojímána z jiné perspektivy. Euroregiony samozřejmě limituje nulová státní podpora, dlouholeté trvání omezení českého právního řádu však má na jednotlivé organizace různý dopad. Všechny euroregiony na československé hranici jsou sice seskupením zájmových sdruţení právnických osob se společnými cíly, jsou postaveny na „zrcadlovém vícedimenzionálního modelu“ s funkčně totoţnými institucemi na národní úrovni a částečnou úrovní nadnárodní v podobě nejvyššího řídícího orgánu určujícího dlouhodobé cíle organizace. Jednotlivé organizace však různě vyuţívají moţnosti, jeţ jim dané uspořádání nabízí. ERP není ani registrovaným zájmovým sdruţením právnických osob, a je tak dokonce diskutabilní, zdali z právního hlediska existuje (Dočkal 2005 : 54). V praxi se ERP ztotoţňuje se SOM JM a ERB je ukázkovým příkladem uspořádání euroregionu definovaného výše. ER BBK jde v integraci nejdále. Právní subjektivitu Euroregionu jako celku dle slovenského právního řádu lze pojímat jako spíše deklaratorní. Nejvíce relevantním pro reálnou integraci je tak propojení Euroregionu na operační úrovni skrze fungování pracovních skupin a kulatých stolů, jeţ jejich závěry dále rozpracovávají. Na fungování těchto institucí má samozřejmě vliv i pestřejší členská základna, jeţ nesdruţuje pouze obce, respektive celky je sdruţující jako v případě ERP a RB, ale i neziskové organizace a akademické instituce. Ve výsledku se pak šíře aktivit ER BBK neomezuje pouze na cestovní ruch, kulturu a sportovní výměnu, jak je tomu u dvou zbylých zkoumaných euroregionů. Přičemţ je třeba upozornit na fakt, ţe se ERP zaměřuje pouze na česko-rakouskou přeshraniční spolupráci - ve skutečnosti figuruje ER WPZ jako českorakousko-slovenský euroregion čistě formálně.
79
Ve výzkumu financování českých částí euroregionů patřily mezi společné jevy nízké rozpočty a z nich resultující problémy s předfinancováním vlastních projektů do Strukturálních fondů EU. Z fixních rozpočtových příjmů je pro zkoumané organizace problém zaplatit pouze provoz kanceláře. Takový stav nutí euroregiony mimo jiné fungovat částečně komerčně a poskytovat poradenské projektové sluţby ţadatelům o evropské dotace, zpravidla obcím v rámci OP Přeshraniční spolupráce. Pro fungování RB a ER BK jsou zásadní města FrýdekMístek, respektive Zlín, které zastávají roli největšího věřitele a donora daných organizací. V mnohém umoţňují výše zmíněné předfinancování projektů. Finanční podpora od krajů je nízká, v případě ERP nulová. Angaţování EU při podpoře přeshraniční spolupráce má v realitě českých euroregionů sporné výsledky. Svým způsobem jediné propojení euroregionů s EU v podobě častého vykonávání administrace Fondu mikroprojektů v rámci OP Přeshraniční spolupráce není některými zástupci vnímáno jako příliš přínosné, administrace FMP se dá pojímat i jako úřednická práce, kterou mohou vykonávat i jiné subjekty a která odvádí euroregiony od generování přeshraniční spolupráce na základě znalosti daného území a v něm působících aktérů (rozhovor se S. Hustákovou, rozhovor s D. Liškovou). Ostatně z části proto si ER BK najímá na administraci česko-slovenského FMP sluţby RRA VM. Omezení popsaná v minulém odstavci do značné míry limitují fungování euroregionů, ostatně i akcentované pracovní skupiny a kulaté stoly ER BBK fungují díky penězům ze slovenského SPERA, česká strana by s jejich financováním měla nemalé potíţe. Záporný vliv na fungování euroregionů má jistě i jejich provizorní právní ošetření. Právní status daných organizací by se mohl vylepšit přeměnou stávajících euroregionů na ESÚS. Ač se stal v červnu 2009 český právní řád kompatibilní s nařízením Evropského parlamentu a Rady ES č. 1082/2006 o ustanovení evropských seskupení pro územní spolupráci, nelze alespoň v případě česko-slovenských euroregionů očekávat výraznou snahou o vyuţití moţnosti transformace na ESÚS. Obecně vlaţný vztah k ESÚS a značné rozdíly v integraci jednotlivých euroregionů v jejich nadnárodní podobě za stejných právních podmínek ukazují, ţe za relevantnější faktor mající vliv na fungování přeshraničních struktur lze povaţovat finanční podporu spojenou s vztahy s aktéry na horizontální i vertikální síti. Dokladem toho je i to, ţe přeměna v ESÚS začne být pravděpodobně povaţována česko-slovenskými euroregiony za atraktivní v případě, kdy přinese zlepšení jejich rozpočtů. Hypotéza práce: „Nedostatečná síla zkoumaných euroregionů jako organizací a jejich nízká institucionální podpora je překáţkou rozvoje přeshraniční spolupráce na česko-slovenské hranici.“ byla potvrzena. Výsledky výzkumu poukazují na vnější faktory, jeţ jsou překáţkou rozvoje euroregionů na česko-slovenské hranici – mohou tak být námětem na změnu postoje k euroregionálním aktérům, jeţ mohou přispět k rozvoji přeshraniční spolupráce, a to na úrovni evropské, národní i regionální. Zároveň však odhalení vnitřní logiky daných organizací poukazuje na přímo úměrný vztah mezi stupněm integrace a schopností být platformou pro přeshraniční spolupráci v jejím širším rozsahu, přičemţ rozdílných stupňů propojenosti organizace je moţno dosáhnout i za stávajících institucionálních podmínek. Nejvíce 80
integrovaným celkem byl dle výzkumů ER BBK, následovaný ve svém spektru činností omezenějším ERB. ER WPZ pak postrádá propojení se slovenskou stranou a je spíše výlučně euroregionem česko-rakouským.
81
8 Použité zdroje 8.1 Primární zdroje: AEBR (1995 ): European Charter of Border and Cross-Border Regions. on-line text, URL: <www.aebr.net/profil/pdfs/charta.en.pdf> [cit. 2008-10-10] CEC – Commission of the European Communities (2001): Report on the current state of the administrative and legal framework of transfrontier co-operation in Europe (10/2001). online text, URL: [cit. 2008-11-10] CEC – Commission of the European Communities (2004): A New Partnership for Cohesion: Convergence, Competitiveness, Cooperation. Third Report on Economic and Social Cohesion, Communication from the Commission COM/2004/107. on-line text, URL: [cit. 2008-11-10] CEC – Commission of the European Communities (2005): Cohesion Policy in Support of Growth and Jobs: Community Strategic Guidelines, 2007–2013. on-line text, URL: <ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/2007/osc/050706osc_en.pdf> [cit. 2008-1110] CEC - Commission of the European Communities (1998): Commission Regulation (EC) No 2760/98 of 18 December 1998 concerning the implementation of a programme for crossborder cooperation in the framework of the PHARE programme. OJ L 345. on-line text, URL: [cit. 2008-11-10] EK - Evropská Komise (2004): Sdělení Komise č. 2004/C 226/02 členským státům ze dne 2. září 2004, kterým se stanoví obecné zásady pro iniciativu Společenství týkající se celoevropské spolupráce s cílem podporovat harmonický a vyvážený rozvoj evropského území. u.v. L 374. Viz on-line text, URL: [cit. 2008-10-15]
82
ES – Evropské Společenství (2006): Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1082/2006 o ustanovení evropských seskupení pro územní spolupráci z 5.6.2006, Brusel: Úřední věstník EU L 210/19 Euroregion Beskydy (2000): Smlouva o slovensko-polsko-českém společenství pod názvem Euroregion Beskydy. on-line text, URL: [cit. 2009-03-19] Euroregion Beskydy (2000): Stanovy Euroregionu Beskydy. on-line text, URL: [cit. 2009-03-19] Euroregion Beskydy (2007): Zpráva o činnosti Euroregionu Beskydy za roky 2004-2006. online text, URL: [cit. 2009-03-19] Euroregion Beskydy (2007): Zpráva o činnosti Euroregionu Beskydy za rok2006. on-line text, URL: [cit. 200903-22] Euroregion Bílé-Biele Karpaty (2000): Obnova venkova v Bielych-Bílých Karpatech . sborník referátů z konference pořádané 7. a 8. Října ve Starém Hrozenkově Euroregion Bílé-Biele Karpaty (2000): Plán činnosti Euroregionu Bílé-Biele Karpaty na roky 2001 - 2002. on-line text, URL: < http://www.erbbk.sk/__backup_site/fileadmin/erbbk/ER_BBK_pc_2001.pdf> [cit. 2009-0325] Euroregion Bílé-Biele Karpaty (2000): Priority sdružení Euroregionu Bílé-Biele Karpaty na roky 2003 - 2006. on-line text, URL: [cit. 2009-25-03] Euroregion Bílé Karpaty (2000): Stanovy Euroregionu Bílé Karpaty . on-line text, URL: [cit. 2009-25-03] Euroregion Bílé Karpaty (2000): Stanovy Euroregionu Bílé Karpaty . on-line text, URL: [cit. 2009-25-03]
83
Euroregion Bílé-Biele Karpaty (2000): Zakladatelská smlouva Euroregionu Bílé-Biele Karpaty. on-line text, URL: < http://www.erbbk.sk/__backup_site/fileadmin/erbbk/ZAKLAD.ZMLUVA_ERBBK.pdf> [cit. 2009-25-03] Euroregion Bílé-Biele Karpaty (2001): Plán činnosti Euroregionu Bílé-Biele Karpaty na roky 2002. on-line text, URL: [cit. 2009-2503] Euroregion Bílé-Biele Karpaty (2002): Plán činnosti Euroregionu Bílé-Biele Karpaty na roky 2003. on-line text, URL: [cit. 2009-2503] Euroregion Bílé-Biele Karpaty (2003): Plán činnosti Euroregionu Bílé-Biele Karpaty na roky 2004. on-line text, URL: [cit. 2009-2503] Euroregion Bílé-Biele Karpaty (2008): Budúcnost cezhraničnej spolupráce a regionálneho rozvoja v území Euroregiónu Bílé-Bile Karpaty. on- Zborník referátů z III. konference Euroregionu Bílé-Biele Karpaty pořádané 25. a 26. října 2007 v Belušské Slatině List of notifications and reaction to Dirk Ahner's letter of mid-January (up-date 10/6/2008), osobní archiv Ing. Jany Novotné Galuszkové, dále Reaction to D. Ahner's letter MVRR (Ministerstvo výstavby a Regionálného Rozvoja) SR (2007): Návrh systému podpory euroregionálnych aktivít na roky 2007 - 2008. on-line text, URL: [cit. 2009-02-04] Ondruš, M. (2005) Euroregion Pomoraví – Aktivity na česko – rakouské hranici . referát přednesený na konferenci pořádané 23.6.2006 v Hustopečích, on-line text, URL: [cit. 2009-03-02] Rada Evropy (1985): Evropská charta místní samosprávy. on-line text, URL: [cit. 2008-11-10]
84
Rada Evropy (1981): Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány (Madridská úmluva) RRA JM – Regionální rozvojová agentura (1997): Deklarace o rozvoji spolupráce mezi regiony Weinviertel, Pomoraví a Zahorie RRA JM –Regionální rozvojová agentura (1999): Dohoda o vytvoření přeshraničního sdružení Euroregion Pomoraví. on-line text, URL: [cit. 2008-11-10] RRA JM – Regionální rozvojová agentura (2006, 2007): Elektronický zpravodaj "Dobří sousedé" . č. 5-10, on-line text, URL: [cit. 2008-1110] RRA JM – Regionální rozvojová agentura (2000): Jednací řád Euregio RRA JM – Regionální rozvojová agentura (2005): Vnímání přeshraniční spolupráce – výsledky dotazníkového šetření 2005. on-line text, URL: <www.rrajm.cz/download/DS/Dotaznikove_setreni_vysledky.pdf> [cit. 2008-10-26] Rozhovor se členem Správní rady SOM JM, Mgr. Miroslavem Ondrušem, ze dne 25.6.2008. Rozhovor se sekretářem Euroregionu Glacensis, Jaroslavem Štefkem, ze dne 16.10.2008. Rozhovor s tajemnicí Euroregionu Biele Karpaty, Ing. Dagmar Liškovou, ze dne 4.4.2009 Rozhovor s tajemnicí Euroregionu Bílé Karpaty, Ing. Soňou Hustákovou, ze dne 4.3.2009 Rozhovor s tajemnicí Euroregionu Silesia, Ing. Janou Novotnou Galuszkovou, ze dnů 24.11.2008, 31.3.2009 (č. 2) a 21.6.2009 (č. 3) Rozhovor s ředitelem RRA JM, JUDr. Vladimírem Gašparem, ze dne 3.11.2008. Rozhovor s vedoucí Oddělení přeshraniční spolupráce RRA JM, Ing. Lenkou Procházkovou, ze dnů 3.11.2008 a 13.02.2009 (č. 2) Rozhovor se zástupcem KMEP PrF MU Brno, Mgr. et Mgr. Igorem Blahušiakem ze dne 23.6.2009 Selection of The European Grouping of Territotial Cooperation Expert Group, on-line text, URL: [cit. 2008-11-10] 85
Slovenská republika (2009): Zákon č. 539/2008 Z. z. o podpore regionálneho rozvoja. on-line text, URL: <www.eviss.sk/eurofondy/legislativa/5392008.doc> [cit. 2009-11-03]
8.2 Sekundární zdroje: Blahušiak, I. (2009): Evropské seskupení územní spolupráce – Právní úprava a potenciál v ČR. In MEKON 2009, VŠB-TU Ostrava: CD příspěvků XI. ročníku mezinárodní konference Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava Dočkal, V. (2006): Přeshraniční spolupráce v EU a její právní zakotvení. Brno: PRF, Masarykova univerzita, dip. práce Dočkal, V.(ed) (2005): Přeshraniční spolupráce na východních hranicích České republiky – Růžový obláček a hrana reality. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav Dokoupil, J. (1999): Euroregiony - nová kvalita spolupráce v pohraničí. Pedagogické centrum Plzeň: Plzeň Dokoupil , J. (2002): Diferencující aspekty zkoumání hraničního efektu (na příkladu českobavorského a česko-slovenského pohraniční). In: Balej, M.(ed.): Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony : sborník tematického okruhu PSE, Univerzita J.E. Purkyně, Ústí nad Labem,. s. 69-77. Faludi, A. (2008): European Territorial Cooperation and Learning. Viz on - line text, URL: <www.aesop-planning.com/Documents/disp_172_Faludi%5B1%5D.pdf > [cit. 2008-11-13] Fiala, P., Pitrová, M. (2003): Evropská unie. Brno: CDK Gabbe, J., Malchus,V., Martinos, H. (2001): Praktický průvodce pro přeshraniční spolupráci. AEBR: Gronau Hájek, O. (2004): Česko-slovenská hranice – nutná zbytečnost. on - line text, URL: [cit. 2009-05-05] Hlaváčková, P. (2006): Podpora nadnárodní spolupráce v oblasti územní a prostorové spolupráce. Brno: ESF, Masarykova univerzita, dip. práce 86
Jeřábek, M. a kol. (2004): České pohraniční – bariéra nebo prostor zprostředkování. Praha: Academia Jiroušek, J. (2004): Euroregióny na Slovensku. on - line text, URL: [cit. 2009-08-03] Jütting, J. (2003): Institutional Development: A Critical Review. on - line text, URL: [cit. 2009-25-03] Kvasnička, M. (2004).: Institucionální ekonomie - sylabus. on - line text, URL: [cit. 2009-25-03] Michl, P. (2009): Evropeizace přeshraniční spolupráce v ČR. Brno: FSS, Masarykova univerzita, dip. práce Netolický, V. (2007): Euroregiony: úvod do problematiky. Praha: Vysoká škola finanční a správní Perkmann, M. (2002): The rise of the Euroregion. A bird´s eye perspective on European cross border co-operation. on - line text, URL:<www.lancs.ac.uk/fass/sociology/papers/perkmannrise-of-euroregion.pdf> [cit. 2008-11-05] Skokan, K. (2003): Evropská regionální politika v kontextu vstupu ČR do EU. Ostrava: Repronis Staňková, M. (2006): Přeshraniční spolupráce v EU. Brno: ESF, Masarykova univerzita, dip. práce Šťastník, P. (2006): Vzájemná spolupráce vybraných euroregionů. Brno: ESF, Masarykova univerzita, bak. práce Triantaphyllidees, K. (2006): What Next for The Euroregions? on - line text, URL: [cit. 2008-11-13] Trochtová, P. (2006): Perspektivy dalšího rozvoje euroregionu Bílé-Biele Karpaty. Brno: ESF, Masarykova univerzita, dip. práce Vacenovská, P. (2008): Analýza aktivit vybraného euroregionu na česko-rakouské hranici. Brno: ESF, Masarykova univerzita, dip. práce 87
Zich, P. (2007): Přeshraniční vlivy v českém pohraničí. (Přeshraniční spolupráce v pohraničí jako evropeizace zdola?). Ústí nad Labem, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
8.3 Webové stránky:
Dokumenty Rady ministrů EU https://wcd.coe.int Oficiální portál legislativy EU http://eur-lex.europa.eu Oficiální stránky AEBR http://www.aebr.net Oficiální stránky Agentury regionálního rozvoje, s.r.o. http://www.arr-nisa.cz Oficiální stránky Asociace evropský regionů http://www.aer.eu Oficiální stránky České tiskové kanceláře Oficiální stránky www.ctk.cz Oficiální stránky Evropské Komise EU http://ec.europa.eu Oficiální stránky Centra pro regionální rozvoj České republiky http://www.crr.cz Oficiální stránky České tiskové kanceláře http://www.ctk.cz Oficiální stránky Českého statistického úřadu http://www.czso.cz Oficiální stránky EU http://europa.eu Oficiální stránky Euroregionu Beskidy http://www.euroregion-beskidy.pl Oficiální stránky Euroregionu Beskydy http://www .euroregion-beskydy.cz Oficiální stránky Euroregiónu Beskydy http://www.beskydy.sk/ Oficiální stránky Euroregionu Bílé-Biele Karpaty http://www.erbbk.sk Oficiální stránky Euroregionu Nisa http://www.arr-nisa.cz Oficiální stránky Euroregionu Silesia http://www.euroregion-silesia.cz Oficiální stránky Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Zahorie www.euregioweinviertel.org Oficiální stránky INTERREG IIIA pro cz-pl přeshraniční spolupráci http://www.interreg3a.cz Oficiální stránky Kraje Vysočina http://www.kr-vysocina.cz Oficiální stránky Ministerstva pro místní rozvoj http://www.mmr.cz Oficiální stránky Ministerstva vnútra Slovenskej republiky http://www.civil.gov.sk Oficiální stránky Ministerstva výstavby a regionálního rozvoja http://www.build.gov.sk Oficiální stránky Petra Rafaje http://www.rafajpetr.cz Oficiální stránky Rady Evropy http://www.coe.int Oficiální stránky Regionální rozvojové agentury jiţní Moravy http://www.rrajm.cz Oficiální stránky Regionální rozvojová agentury Pardubického kraje http://www.rrapk.cz Oficiální stránky Regionu Beskydy http://www.regionbeskydy.cz Oficiální stránky Sdruţení měst a obcí jiţní Moravy http://www.somjm.cz Oficiální stránky Štatistického úradu Slovenské republiky http://www.statistics.sk Oficiální stránky Úřadu vlády ČR - Odbor kompatibility s právem ES http://isap.vlada.cz Portál Euractiv (CZ) http://www.euractiv.cz Portál Euractiv (SK) http://www.euractiv.sk 88
Portál Euroskop http://www.euroskop.cz Portál pro business a podnikání - www.businessinfo.cz Portál www.integrace.cz Portál Soupis památek http://www.soupispamatek.com Portál Strukturalni-fondy http://www.strukturalni-fondy.cz Portál Strukturalnifondy http://www.strukturalnifondy.info Vzdělávací portál Window http://window.edu.ru
89
9 Seznam grafických prací Obrázky Obrázek 1: Mapa území ERB ................................................................................................... 18 Obrázek 2: Území Euroregionu Bílé-Biele Karpaty ................................................................. 35 Obrázek 3: Mapa Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Zahorie .......................................... 48
Schémata Schéma 1: Původní organizační struktura Euroregionu Beskydy ............................................ 23 Schéma 2: Organizační struktura Euroregionu Bílé-Biele Karpaty ......................................... 40 Schéma 3: Původní organizační struktura Euroregionu Weinviertel – Pomoraví – Zahorie .. 53
Tabulky Tabulka 1: Euroregiony v ČR ..................................................................................................... 8 Tabulka 2: Členové českých stran česko-slovenských euroregionů......................................... 61 Tabulka 3: Právní subjektivita euroregionů na česko-slovenské hranici a právní statusy jejich českých částí ............................................................................................................................. 64 Tabulka 4: Orgány „českých stran“ euroregionů...................................................................... 68 Tabulka 5: Orgány na úrovni euroregionů na česko-slovenské hranici ................................... 69 Tabulka 6: Rozpočtové zdroje „českých stran“ euroregionů ................................................... 71 Tabulka 7: Vztahy „českých stran“ euroregionů na horizontální úrovni ................................. 74 Tabulka 8: Vztahy „českých stran“ euroregionů na vertikální úrovni .................................... 76 Tabulka 9: Stěţejní oblasti aktivity euroregionů na česko-slovenské hranici .......................... 77
90
