ČESKÝ JAZYK STYLISTIKA III. ROČNÍK Pracovní listy
Cvičení – opakování 1. Čím se zabývá stylistika? a) pouze písemnými jazykovými projevy b) výstavbou jazykových projevů c) vysokým jazykovým stylem 2. a) b) c)
Okolnosti jazykového projevu se nazývají: slohotvorní činitelé individuální jazykový styl mimojazykové prostředky
3. a) b) c)
Objektivním slohotvorným činitelem není: očekávaný adresát připravenost autora věk autora
4. a) b) c)
V jakém bodě jsou užity pouze prostředky stylově neutrální? přece, červený, kulička, ale, milionkrát psát, mlíko, anžto, tehdy, žena hafan, uprostřed, knížka, vítězit, dva
5. a) b) c)
Mezi funkční styly nepatří: prostěsdělovací umělecký písemný
6. a) b) c)
O psaném projevu neplatí: je zpravidla připravený je založen na přímém kontaktu s adresátem má složitější stavbu než projev mluvený
7. a) b) c)
Mluvené jazykové projevy převažují v prostěsdělovacím stylu v administrativním stylu v odborném stylu
8. a) b) c)
Kde je správně vyjádřen vztah slohový postup – slohový útvar? mluvený - přednáška popisný - charakteristika vyprávěcí - žádost
9. a) b) c)
Charakteristika nepřímá: popisuje osobu na příkladu jejího jednání podává výčet vlastností osoby popisuje vzhled předmětu z různých úhlů
10. Do mísy vložte všechny přísady a zamíchejte. Jde o slohový postup: a) vyprávěcí b) popisný c) informační Stylistika | 2
11. V informačním slohovém postupu bychom nejspíše užili: a) Autobus za sebou zanechal jen oblak dýmu. b) Autobus je definován jako motorové vozidlo pro hromadnou dopravu. c) autobus odjíždí ve čtvrt na osm. 12. Jaký slohový postup užijeme při přípravě odborného referátu? a) výkladový b) informační c) vyprávěcí 13. Odborné jazykové prostředky nazýváme: a) intelektualismy b) termíny c) pojmy 14. Styl populárně naučný se obrací a) k odborné veřejnosti s populárními tématy b) k laické veřejnosti se snahou o srozumitelné vysvětlení podstaty problematiky c) k laické, ale již poučené veřejnosti, zabíhá do větších podrobností 15. Jazykové prostředky odborného stylu a) jsou vždy spisovné b) jsou citově nezabarvené c) jsou kondenzované 16. Resumé je a) součást vertikálního členění textu b) cizojazyčné stručné shrnutí c) odkaz na odbornou literaturu a citace 17. Heslovitou strukturu mívá a) dotazník b) životopis c) úřední oznámení 18. Ke stylu odbornému řadíme a) výklad b) disertaci c) návod 19. Pokud s navrhovanou změnou nesouhlasíte, předejte, prosím, vyplněný formulář svému poradci pro finanční plánování. V opačném případě bude zvýšení provedeno s účinností od 12. 1. 2008. Úryvek řadíme ke stylu: a) publicistickému b) prostěsdělovacímu c) administrativnímu 20. Jazyková kultura je a) celková úroveň jazykového vyjadřování b) dodržování pravidel pravopisu c) soubor písemností jednoho jazyka Stylistika | 3
Úvaha O malých poměrech Jeden z bludů, kterými si se zálibou ztrpčujeme život, je blud o malých poměrech. Potkáte-li člověka z Berouna nebo z Vysokého Mýta, shledáte záhy, že je otráven malými poměry v Berouně nebo Vysokém Mýtě; naproti tomu člověk pražský je otráven malými poměry v Praze. A protože prý jsou v Berouně nebo v Praze malé poměry, nedá se tu nic pořádně dělat; nebýt jenom těch zatracených malých poměrů, psal by každý český dramatik nanejmíň jako Bernard Shaw a každý politický sekretář by dorostl státnické velikosti řekněme Pitta Staršího; ale to víte, ty malé poměry nás dusí. Vzdělanec na venkově si stýská, že tam musí zakrnět, kdyby byl alespoň v Praze, to byste koukali, jak by se rozvinul. Avšak ani univerzitní profesor se jaksi nemůže rozvinout v nádherný květ učenosti; ovšem kdyby měl tak skvělé dotace a ústavy jako na amerických školách, to by, panečku, udělal díru do světa. A tak dále. Zkrátka, co nám schází, to není chuť k práci a takový nějaký dar od pánaboha, nýbrž poměry. Jeden ruský režisér řekl, že nejsou velké a malé role, nýbrž jen velcí a malí herci. Podobně jsem v pokušení říci, že nejsou velké a malé poměry, nýbrž jen velcí a malí lidé. (K. Čapek, O věcech obecných)
Základní znaky úvahy ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Kompozice úvahy: 1) ……………………………………………………………………………………………. 2) ……………………………………………………………………………………………. 3) …………………………………………………………………………………………….
Návrh osnovy: I. Úvod ……………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………. II. Vlastní úvaha ……………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………….… …………………………………………………………………………………………………. III. Závěr …………………………………………………………………………………….… ………………………………………………………………………………………………….
Stylistika | 4
Větná stavba úvahy: ………………………………………………………………………………………………..… ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………..… …………………………………………………………………………………………………..
Cvičení 1. Příspěvky do projektu Studenti čtou a píší noviny. Studenti se vyjadřovali k tématu: Čtu. Jsem normální? Čtou teenageři méně než starší generace? Je čtení jen jeden z druhů zábavy, nebo má zvláštní význam? Které knihy vás inspirovaly? Četli vám rodiče, když jste byli malí? Přežijí knihy boom moderní techniky? Jen zapnu počítač, babi je on-line Vše okolo nás se mění. Nic nezůstává stejné, vše se vyvíjí. Děti, teenageři, ale i dospělí mají daleko více možností relaxovat či vzdělávat se jinak než s knihou. Velmi často je to i pohodlnější. Mnoho dětí má problémy s dyslexií a dysgrafií. Doba jim nabízí vzdělávání pomocí internetu, který jim pro ně zdlouhavá díla slavných autorů dodá ve zkrácené podobě. Relaxovat mohou u virtuálních her, kde se plně vžívají do příběhů a dobrodružství. Nemusí u toho překonávat dlouhé odstavce písmen, která mnohdy nespolupracují a musí být nepozorným čtenářem vstřebávána opakovaně. Nevýhodou zmenšené potřeby číst je jednoznačně horší znalost gramatiky, kterou z počítačových animací mladý člověk rozhodně nenastuduje. Výhodou zase je, že v dnešní době potřebujeme ovládat počítač, a ne listovat knihou. Na otázku, proč dnešní mladí lidé čtou méně než starší generace, je tedy velmi jednoduchá odpověď. Mají totiž i jiné možnosti, o kterých si jejich prarodiče mohli jen nechat zdát. A mimochodem, babičky mám dvě. Jedna zůstala u knih a stále mi nějaké podstrkuje. A ta druhá? Jen zapnu počítač, běda, už mi na obrazovce bliká, že je babi on-line. Knížky omezila a počítač je její velkou vášní. A jak čtu já? Těžce. Jako čistokrevný dyslektik. Pokud mám ve svém nabitém programu chvilku času mezi školou, učením, hodinami angličtiny a hudebkou, raději sportuji nebo chatuji. Kniho, promiň, uznávám tě, ale mohu-li se ti vyhnout, využiji toho. (Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/ctou-stari-jen-zapnu-pocitac-babi-je-on-linefke-/studenti.asp?c=A101112_1482367_studenti_bar)
Stylistika | 5
I krátká povídka roztočí velké tornádo myšlenek Máloco se vyrovná pocitu klidu, který mě naplní, když pohodlně usednu k vonícímu čaji a rozevřu knihu vonící papírem. Písmenka vyprávějí příběh a nikam neutečou, zatímco usrknu horkého nápoje. Hektický svět je v tu chvíli popřen. Oči si odpočinou od jasně zářících obrazovek a při tupém světle lampy brouzdají sametovými stránkami svazku. Idyla! Brát lidstvu toto?! Holý zločin. A není to jen relaxace. Čtení je příjemným způsobem vzdělání a obohacení mysli i duše, čímž nemyslím louskání „tlustých bichlí“, i krátká povídka může roztočit tornádo myšlenek, postačí verš básně a... Nu, krása nad krásy. Co povídat těm, které četba baví? Ti vědí. A co říkat těm, kterým četba nic příjemného nepřináší? Pochopí? Člověk se ptá, co mu daly knihy, a pak se snad sama nabízí otázka, co on může dát knihám, může přispět? Po nějaké době to člověku zkrátka nějak nedá a zkusí, jak se říká, hodit něco na papír (dnes spíše na obrazovku, uhodit do klávesnice). Je to též příjemná relaxace, kterou mohu doporučit. (Zdroj: http://studenti.blog.idnes.cz/c/164270/I-kratka-povidka-roztoci-velke-tornado-myslenek.html#t2)
Knihy mě přestaly bavit kvůli škole, vrátím se k nim ve stáří Jako malému mi rodiče občas četli před spaním. Díky tomu jsem velmi rád a často četl, a to jakékoliv, především však fantasy a dobrodružné knihy. Mou nejoblíbenější knihou byl Harry Potter. Každý díl jsem přečetl nejméně pětkrát a stále mě baví je číst znovu. Bavilo mne nechat se vtáhnou do dramatického děje, fantastické krajiny plné smyšlených stvoření a kouzel, sžít se s postavami a prožít celé dobrodružství „na vlastní kůži.“ Když mne nikdo nenutil a já jsem mohl číst, co se mi zachtělo, četl jsem téměř každý den a každou volnou chvíli. Jenže pak se objevily další zájmy a především povinná četba, která už mi nepřišla tak zábavná a čtení mě rychle přestávalo bavit. Nyní se mi jen málokdy naskytne příležitost přečíst si knížku, která by nebyla z výběru určeného ve škole. To, že mě knihy nebaví a přestal jsem je číst, přisuzuji povinné četbě, kde se vyskytují knihy jiného žánru, než který upřednostňuji. S tím však nic nenadělám a počkám si na stáří, kdy na všechny knihy, které mi nyní uniknou, budu mít spoustu času. ( Zdroj: http://studenti.blog.idnes.cz/c/163170/Knihy-me-prestaly-bavit-kvuli-skole-vratim-se-k-nim-ve-stari.html)
Co si myslíte o uvedených pracích? Jaký je váš názor na dané téma?
Stylistika | 6
Další stylistické útvary založené na úvahovém postupu Esej Nuže Neruda byl takovouhle zmařenou existencí, společenský trosečník, nad nímž se útrpně krčilo rameny hned od jeho mládí až hluboko do mužného věku. Profesůrek bez zkoušek, který nemohl proto zakotvit ani v přístavu manželském, redaktůrek opozičních, skoro petrolejnických listů, odkázaný na milost a nemilost svého šéfa, který ho necenil ani jako básníka, ani jako fejetonistu a neodvážil se mu na sklonku života dát výpověď jen proto, že nikdo z žijících literátů neměl dost neomalenosti, aby ho chtěl zastoupit jako nedělní fejetonista, byl směrodatné oficiální veřejnosti ,,paňácou“ a ,,zpustlíkem“, pochybnou existencí, zmítající se na okraji společenského bahna. (…) Neruda je ve zlé nevýhodě proti jiným, daleko menším: je skoro samozřejmý. Je bezmála tak samozřejmý jako slunce, vzduch, voda, tok oblaků, zpěv ptačí, jiskření hvězd a vůně trav a všecky dobré, sladké a silné dary života. (…) Dobyl poesii dojmy, názory, city, pojetí, výrazy a slova, které byly pokládány za utonulé a ztracené v blátě dní a všednosti, poněvadž nikdo neměl dost síly, aby je zdvihl, očistil a ukázal v přirozené věcné kráse a vážné slavnosti. Neruda přišel a vyzdvihl tyto ztracené bosé děti a sirotky na svých silných, nebojácných rytířských rukou vysoko do tahu větrného a záře slunečné a hle, zasvítily krásou a slávou, a ukázalo se, že jsou z téže královské krve jako ty, které seděly do věků na trůnech tradičních. Měl strašnou odvahu, že vzal slova z ulice, neumytá a neučesaná, jak je zastihl, a učinil z nich posly věčnosti. (…) Celá moderní západní literatura má tento pramen: hoře z toho, že jsou pokácena stará božstva, a touhu hledat a vztyčit nová. Od Chateaubrianda celá francouzská literatura zabíjí a topí nudu a vnitřní prázdno: v náboženství, orgii, hašiši, ironii, nirvaně, cti nebo dobrodružství, vše jedno. To je Flaubert, to je Musset, to je Baudelaire, to je Vigny, to je Stendhal. (…) Neruda po svém a svým způsobem v užším rámci malého národa vykoupil se z hoře a prázdnoty moderního člověka… (F. X. Šalda: Alej snu a meditace ku hrobu Jana Nerudy; Boje o zítřek) Co jsme se dozvěděli o osobním životě Jana Nerudy? Čím se podle F. X. Šaldy odlišovala Nerudova poezie od poezie jeho současníků? Uveďte jména Nerudových současníků - spisovatelů. Mravy a mluva Slovo mravy nám dnes může znít trochu staromódně. A přesto je to věc nadmíru aktuální. Jak ale poznat mravného člověka? Odráží naše mluva naši (ne)mravnost? Často tomu tak je; ale co dělat s takovými případy, jako jsou vybraně se vyjadřující podvodníci či lidé navenek obhroublí, ale uvnitř s ryzím srdcem? Protože naším cílem není ani psychologická studie, ani sociologický výzkum, vyhněme se těmto extrémním typům a obsah slova mravy si rozšiřme o tzv. komunikační normy. Pak se teprve můžeme zamyslet nad tím, jak jsou v daných řečových situacích plněny požadavky společenských norem. Pro jednoduchost ponechme i nadále slovo mravy jako jistou synekdochu označující celek poněkud širší. Nad upadajícími mravy si vzdychaly všechny generace. To, co kdysi pohoršovalo, je nyní vžité a pohoršují nás jiné věci. Jedním z projevů, který o mravech hodně Stylistika | 7
napoví, je právě naše mluva. Ne, teď není na místě brojit proti nespisovnosti, vždyť i nespisovný projev může být kultivovaný. Jde o jinou kvalitu, nazvěme ji přiměřeností. Přiměřenost znamená asi tolik, že měníme svou mluvu podle různých situací. Uvědomujeme si, že jinak mluví televizní hlasatelka, jinak maminka s dítětem, jinak zedníci na stavbě. Ve všech těchto situacích očekáváme mluvu různé úrovně a naše očekávání bývá často splněno. Asi by nás překvapilo, kdybychom vyslechli následující rozhovor: „Nehltej, nenažranče!“ vykřikla matka podrážděně. „Mám hlad,“ zakňoural synek. „Pořád byste se cpali a kdo vás má pořád živit, co!?“ Stejně překvapeni, i když s opačnými pocity, bychom asi byli, kdyby mladíci na heavymetalovém koncertu hovořili následovně: „Prosím vás, je tady volné místo?“ „Ale ovšem, jen se posaďte.“ „Děkuji, už jsem se obával, že si nesednu.“ „Za málo. Počkejte, dám tu limonádu (!) na stranu, abyste měl pohodlí.“ Tento moment zklamaného očekávání v nás mohl vzbudit na jedné straně pohoršení a na straně druhé veselí. Po pravdě řečeno, druhý rozhovor by za reálný považoval jen velký idealista, kdežto první nemusí být utopií. Asi se shodneme, že učňovská mluva je úrovně dosti nevalné. Na druhé straně u středoškoláků a vysokoškoláků se projevuje trend vytvořit si image mladého úspěšného člověka, který se neztratí v dravých vodách naší tržní ekonomiky. To s sebou nese i nutnost osvojení si určité kultivovanosti ve vystupování a vyjadřování. Ale vraťme se k učňovské mládeži. Ztrácí se u ní schopnost užít mluvu adekvátní dané situaci – a nejenže se ztrácí, oni často ani nemají snahu chovat se trochu kultivovaně. Naopak, kdo řekne vulgárnější slovo, je větší hrdina. Ztrácí se úcta k dospělým. Následující případ se opravdu stal. Učitel Voříšek: „Nováku, pojď k tabuli.“ Novák: „Nikam nejdu. Jdi si tam sám, Vořechu.“ Následuje obdivný smích ve třídě. Zdá se vám také, že se situace zhoršuje? Proč? Demokracie prý slušné lidi omezuje a neslušným dává možnost svobodně projevit svou neurvalost. Jaký dopad například mají projevy některých politiků, které se hemží nadávkami, urážkami a pomluvami? Slušným lidem je sice jasné, co si mají o těchto „politicích“ myslet, ale mnohým jejich slova imponují. „Ten jim to dal, co!“sděluje pan X panu Y u piva. Ještě svorně zanadávají na všechno možné, pak přijdou domů a zopakují to manželkám za bdělé asistence dospívajících dítek. Servítky si neberou. A dítka, náležitě vyškolená, to pak ve škole dají k lepšímu. (…) Celé to vypadá jako začarovaný kruh. Koho by bylo třeba převychovávat dřív: rodiče, nebo děti? A není na to už pozdě? U dětí ne. Zvláště důležité je sledovat, koho si vybírají za své vzory. Právě snaha podobat se svému idolu může vést k nápravě. A proto sledujme, koho děti obdivují, a usměrňujme jejich zájem. Nejde jen o chování, ale i to, jak děti mluví. Spousta dětí s oblibou napodobuje mluvu svých vzorů. Koho však dát za příklad dítěti, které se pohybuje v kruhu: zarputile mlčící svalovec Rambo – opilý tatínek – strýček Skrblík? Jaroslava Dandová
………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………. Stylistika | 8
Kritika Co můžeme vědět o historii? Když jsem si přečetla zadání druhého kola Studenti čtou a píší noviny, musela jsem se, ač to bylo nepatřičné, zasmát. Co my, studenti střední školy, můžeme vědět o stínech minulosti své země? To snad nemyslíte, vážení, vážně! Zaprvé: historii se učíme jen z učebnic. Jak se mění osmičky v našich dějinách, tak se přepisují i tyto učebnice dějepisu. Zadruhé: v devítiletce jsme skončili s dějinami u druhé světové války. Nyní, v druhém ročníku gymnázia, probíráme revoluční rok 1848. Starší sestra skončila ve třetím ročníku s dějepisem u druhé světové války. Zatřetí se ptám, který učitel dějepisu, nejméně dvacet let opakující zažloutlé stránky dějin, může s klidem dát hlavu na špalek, že vše, co se uvádí a hodnotí (!) v učebnicích dějepisu, událo přesně tak a nejinak? Nikdo. Kdo nám řekne pravdu? Kosmas? Dalimil? Palacký? Pekař? Čornej? Netuším. Od rodičů dobře vím, že 9. květen 1945 oslavovali jako Den osvobození sovětskou armádou. Před lety však někdo procitl, znovu zalistoval historií a prohlásil: Pardon, byli jsme sice osvobozeni sovětskou i americkou armádou, ale už 8. května. Proto si dnes připomínáme v kalendáři Den vítězství o čtyřiadvacet hodin dříve. Těžko se ptát mladého člověka, který se vše učí pouze z učebnic. Každá vláda a její moc si přisvojují právo na svůj výklad minulosti. Proto se přepisují učebnice. Dávám praktický návod, jak se tohoto zlozvyku navždy zbavit. Nikdo by se neměl pasovat na všeznalce dějin a vykládat je tak, jak to vyžaduje duch doby. Historie by se měla pouze zaznamenávat, nikoli svévolně interpretovat a hodnotit. Když budu potřebovat, ráda si otevřu nějakou „kroniku času“ a v ní si vyhledám vše, co mne zajímá. Naše učebnice dějepisu mě však již dopředu nabádají, co si mám o té které události myslet a jak ji hodnotit. To je největší stín našich dějin, který na mě spolehlivě doléhá. Hana Jugová (Gymnázium Šumperk)
Zajímavá výstava Dne 30. ledna se uskutečnila vernisáž sochařky Adély Matasové. Umělkyně patří ke generaci čtyřicátých let, ale ve své tvorbě dokázala, že jde pořád s dobou, že se nebojí začít znovu, naprosto jinak. Vždy udivovala téměř mužským přístupem k tématu, její dílo působilo robustně, až drsně. Její nejnovější monumenty jsou z kovu, přitahuje ji vše, co se leskne, co odráží světlo. Proto neudivuje kombinace se zrcadly. Nejde o ženský prvek, zrcadlo je spíš filozofií než odrazem líbivosti. Exponáty najdeme ve dvou místnostech. Jeden prostor tvoří čtyři objekty – sloupy, končící zrcadlením. Do druhého prostoru vstupujete po schůdkách jako do podsvětí. Tady vám opravdu vyrazí dech čtyři stylizované monumentální rakve, černé a výhružné, které se navíc odrážejí v zrcadlech po obou stranách stěn. Rakve rozhoupáte – a okamžitě máte pocit zlověstného času, který nelze zastavit, jakmile je dán do pohybu. Je škoda, že výstava potrvá v Brně jen krátce. Zájemci budou muset putovat za autorkou a jejími monumenty příští měsíc do Prahy. Stylistika | 9
………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
Recenze Tomáš Klus i Jana Kirschner mají dobré koncerty, jen nefungují spolu Jana Kirschner a Tomáš Klus. Slovenka s opojným hlasem a živel, jemuž podlehla řada českých slečen i dam. V úterý odstartovali v Plzni společné turné, dnes hraji v Liberci a další zastávky neminou Brno, Prahu ani Ostravu. Netradiční spojení začal v plzeňské Šeříkovce, sále pro zhruba šest stovek lidí, Tomáš Klus. Bylo narváno. Písničkář, kterého na kytaru doprovázel Jiří Kučerovský, servíroval publiku očividně známé skladby a tradičně se projevil jako skvělý bavič. Tenhle čtyřiadvacetiletý hošík totiž s přehledem trumfuje zástupy televizních komiků. V písni pohotově veršuje o tom, co vidí před sebou, další výstup shodí hláškou o tréninku na mistrovství světa v trapnosti. Vzhledem ke složení publika dělá chvíli blondýnu, chvíli Zagorku a tak dál. Neutuchající potlesk si zasloužil. Po půlhodinové pauze patřilo jeviště s lampičkami a růžemi Janě Kirschner. Byl to rozpačitý úvod, dlouhé intro písně V botách na opätku z nové desky Krajina Rovina a její následné zvukové čarování, stejně jako další skladba Little Sister z anglické desky, nejen že na náladu, se kterou končil Klus, nenavázala, ale podstatnou část davu odvála ze sálu domů. Kámen úrazu však nebyl v kapele nebo zpěvačce, ale v dramaturgii jejího koncertu a celé akce vůbec. Koncert Kirschner měl začít rychlejšími hitovkami, ne křehkými skladbami – zvlášť, pokud se nesedí a dav předtím rozjuchal Klus. Ostatně vůbec nejlepší by bylo, kdyby on vystupoval, až když nastávající matka dozpívá. (Jan Kábrt, MF Dnes)
………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………….
Stylistika | 10
Glosa Knihkupci Náhoda mi v těchto dnech přivála do cesty starého kamaráda, který se v současné době živí coby knihkupec. Krámek má malý, leč útulný, a hospodaří v něm ještě s jedním kolegou. Kdesi v podvědomí jsem tušil, že prodávat knihy je jistě velmi ušlechtilé počínání, ba přímo poslání. Celý obchod navíc voní ořízkami nových publikací a člověk ještě může rozpřádat se zákazníky intelektuální rozhovory. Byl jsem však vyveden z omylu. „Představ si,“ usmála se Oldova tvář orámovaná šedivým vousem, „že je zde také hodně legrace. Rozhodně teď v létě s mimopražskými zákazníky. Většinou nevědí, co chtějí…“ A tak jsem vyslechl, že žádají mj. Zámek plný šílenců od Mňačka (rozuměj Hrad plný bláznů, autor V. Škutina), místo Černých baronů Červené uhlobarony a kniha Tři sta rad pro včelaře se změnila na „něco o vosách“.Palmu vítězství ovšem sklidila kniha Vtáky v trní (slovenská). Zákazníci požadovali Brabce v roští i Ptáky trnité. Korunu všemu nasadil jednoho podvečera můj již notně unavený kamarád, jenž na kupodivu správnou otázku „Máte Vtáky v trní?“ unaveně odvětil: ,, Nezlobte se, nemáme, ani bychom nechtěli.“ Smál se celý krám krám. A pak že není knihkupečtina zábavná! (Bohumil Hatina, glosa z Večerní Prahy 30. 7. 1991)
Spratek vítězí! Když jsem se minulých čtrnáct dní probíral ze spánku a pustil si v televizi zprávy, mnohokrát během ranního vysílání se tam objevil malý zelený spratek. Řekl mi vesele ahoj a s rukou nenápadně za zády se přišoural k mé obrazovce. Pak pravačku s kladivem schovaným za zády švihem vymrštil a obrazovku mi rozbil. Sypalo se sklo. Spratek se zasmál a vítězoslavně oznámil: „A máš to rozbitý!“ Načež vesele odkráčel. Do toho se ozval neutrální hlas, který oznámil, do kterého že obchodu si máme jít nakoupit elektroniku novou... A protože se ten dovádivý spratek objevoval zásadně v ranním čase, v době, kdy se do školy chystají za doprovodného mumlání televize školáci, toho milého zeleného mužíčka všichni viděli a mezi dětmi je to momentálně jedna z nejoblíbenějších reklam. Takže teď jen čekám, že až vyběhnu ráno po sedmé se psem, přijde ke mně nějaký milý školák s rukou za zády, vesele řekne ahoj a jednu mi švihne. Možná bude v té ruce mít něco jiného než kladivo, ale každopádně se podívá na můj krvácející ksicht, vesele řekne „a máš to rozbitý“ – a vesele odhopká. Spratek je celebrita! (Jan Krůta) ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Aforismus Paměť je výsadou blbých, chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet… (Werich)
………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Stylistika | 11
Styl publicistický ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………………. Cíl …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………. Funkce…………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………….. Forma …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………………..
Požadavky: ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. Slohový postup: ……………………………………………………………………………. Mluvená publicistika ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Psaná publicistika ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
Útvary: zcela publicistické, a to: zpravodajské, tj. ryze informativní (zpráva, oznámení, komuniké, referát) analytické, hodnotící články (úvodník, komentář, polemika, pamflet, kritika, diskuse, recenze, hodnotící úvaha) beletristické (črta, sloupek, kurzíva, glosa, reportáž, cestopisná črta, interview, soudnička, fejeton) propagační (reklama, inzerát) – inzerce plošná a řádková jiné než publicistické (usnesení z jednání = administrativní, výkladové – např. právní poradna = odborný styl, reklamy a inzeráty = informační styl, básně, povídky, romány na pokračování = umělecký styl) zábavné útvary (obrazové přílohy, anekdoty, seriály, hry, křížovky, horoskopy, kalendář, ankety, programy TV)
Stylistika | 12
Stálé prvky novin (pro orientaci čtenáře) ● záhlaví - název novin, ustálená grafická podoba – čitelné, výrazné, estetické ● slogan - doprovází záhlaví – věta pod ním ● 1. řádek pod záhlavím – datum, den, číslo, ročník, cena apod. ● rubriky – ustálené typy článků obsahově a graficky (z oblasti vědy, kultury, zájmů), např. Ze světa, Rozhovor, Pro ženy, Hobby aj. ● titulky, mezititulky, podtitulky - jazykově náročné > živé a působivé - konkrétní, stručné, bezprostřední (slovesa v přítomném čase) - jen naznačují obsah textu (titulek = první, základní informace o tématu; podtitulek = stručné vystižení tématu; mezititulky = rozdělují delší politické projevy) ● popisky - slovní doprovod k fotografiím, schématům, grafům > co nejstručnější, v přít. čase ● obrazový materiál – fotografie + popisky, reprodukce, karikatury ● plošná a řádková inzerce ● tiráž – technické a vydavatelské údaje (na konci, poslední strana dole) ● grafická úprava a typografie > pro vizuální představu: linky, rámečky, obrázky, typy písma
Kompozice útvarů publicistického stylu - kompozice článků obecně: logická výstavba ● systém tzv. „obrácené pyramidy“ - v čele nejdůležitější informace: co, kdy, kde, jak; pak doplňující fakta ● výstavba s „pozdrženým úvodem“ - v úvodu stojí všeobecné informace, poté podstatné • chronologický postup – informace o událostech tak, jak následovaly za sebou • pohled z různých úhlů – k události vyjadřují svá stanoviska všechny osoby související s případem (svědkové, postižení, policie atd.) • hra s kostkami – informace se kladou vedle sebe (důležité je logické řazení informací a otázek)
Stylistika | 13
Nejčastější typ osnovy: I. Titulek, hlavní nadtitulek, podtitulek, mezititulek. II. Úvod: velmi důležitý, musí adresáta zaujmout, upoutat; základní typy úvodu: a) shrnující: jsou zde uvedena nejpodstatnější fakta (kdo, kdy, co, jak), poté následují zbývající informace (kde, proč); b) akcentující: zdůrazňuje jeden z aspektů události; c) dramatický; d) s citátem; e) s otázkou atd. III. Vlastní stať: musí mít pevnou strukturu a logickou výstavbu. Další podrobnosti. Zákulisí. Dodatečné informace. IV. Závěr: předpokládaný další vývoj. Jazykové prostředky ● jazyk spisovný, a to knižní i hovorový ● přesnost, neotřelost, někdy humor, satira, ironie ● využití automatizace = výrazy používané často, předpokládané, očekávané: mít rezervy, setrvat v rozhodnutí, ožehavý problém, uspořádat recepci na počest ………………………………………………………………………………………………… x aktualizace (opak) = výrazy působivé novostí, neobvyklostí, upoutávají pozornost čtenáře: dopravní infarkt, udělat čáru přes rozpočet ● obměna frazeologie, kontrast, slovní hříčky, např. Staré Město mládne ● větná stavba – pestrost, věty jednoduché i souvětí
Útvary stylu publicistického Zpravodajství – nejdůležitější v novinách - maximální stručnost, styl konstatující, bez citového zabarvení, objektivní informace Úvodník - obsahuje nejdůležitější aktuální informaci, rozbor a vyvození závěru pro praxi - tlumočí kolektivní oficiální stanovisko redakce, popř. vydavatele; klidný ráz, odhaluje souvislosti, příčiny; výrazný titulek - na čelném místě novin (1. strana novin) - využití 1. osoby množného čísla; má úvahový ráz Komentář - autor vyjadřuje svůj názor, zaujímá stanovisko k nějakému problému přítomnosti nebo minulosti - styl pestrý, citově zabarvený, subjektivní úvahový ráz; bývá umístěn za úvodníkem Kurzíva (kurzívka) - novinářská aktualizující nebo zábavná stať, tištěná kurzívou (skloněné písmo) Stylistika | 14
Glosa - kritická poznámka k událostem a názorům; krátký útvar Sloupek - vtipná časová úvaha v jednom sloupci, vytříbený styl, kurzíva; na první straně novin - původně v 20. a 30. letech v Lidových novinách (Čapek, Poláček, Bass) Causerie [kózrí] - vtipná novinářská úvaha o nějakém problému; lehčí tón, duchaplnost, aktuálnost, zábavnost; často forma rozmluvy (Neruda, Machar, Čapek, dnes Hanák aj.) Interview - písemně zpracované sdělení formou rozhovoru, např. se známou osobností Inzerce a reklama – speciální druh oznámení v novinách, časopisech, v televizi - cíl > upoutat, zaujmout, motivovat činnost (prodej, koupě, zaměstnání, seznámení) - základní prvky > kdo, co, kde, kdy a proč (maximální stručnost) - důležitá volba grafických prostředků – typ, čitelnost, výraznost, odlišnost písma - jazyk vždy spisovný; srozumitelnost (pozor na zkratky)
Článek ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Chtějí ženy na mateřské do práce? Býti na rodičovské dovolené je na českém pracovním trhu vnímáno téměř jako stigma. Zaměstnanost žen na „mateřské“ je u nás extrémně nízká a jako její základní překážka se jeví nedostatečná nabídka flexibilních pracovních úvazků. Česká republika působí v tomto světle jako poměrně zkostnatělá. Jednak u nás tradičně převažuje nepružná a plná pracovní doba a zkrácené úvazky využívá až čtyřikrát méně lidí než jinde v Evropě. Jednak stát ženám umožňuje až čtyřletou mateřskou dovolenou, přitom delší má z evropských států pouze Slovensko. To je sice velký sociální luxus, který leckterá matka přivítá, avšak zároveň luxus, který ji na příliš dlouhou dobu odpoutává od profesního prostředí. Silně problematickou oblastí, jež má nesporný vliv na obě naznačené roviny, je i dlouhodobě nedostatečná nabídka péče o děti. Řešení je proto nutné primárně hledat v podpoře alternativní péče, ať už v podobě firemních školek, mateřských a rodinných center nebo institutu sousedského hlídaní. Ty ženám poskytnou možnost alespoň částečného přenesení péče, jež bude motivací k zapojení se do pracovního procesu. Samotní zaměstnavatelé by měli být zároveň motivováni k poskytování služeb péče o děti, a to například cestou daňové uznatelnosti nákladů na tuto službu vynaložených. Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje vedle popsaných opatření v rámci novely zákona o státní sociální podpoře rovněž formu podpory rodičům, pro které jsou služby péče o dítě příliš drahé. Jde konkrétně o zavedení nároku na rodičovský příspěvek i po dobu, kdy je dítě starší dvou let ve školce či jiném zařízení. V rámci větší flexibility se zároveň Stylistika | 15
zavádí jednotné konto 46 hodin měsíčně pro umístění dítěte mladšího dvou let v takovém zařízení, jež nahrazuje předchozí úpravu, kdy konto tvořilo fixně pět dní. Zaměstnávání žen na mateřské dovolené není okrajovou problematikou, a proto vítám, že se stává jednou z priorit naší vlády. http://neviditelnypes.lidovky.cz/
Reportáž ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Fejeton ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Reportáž
Nocleh na ledové posteli Líbilo by se vám spát v lednici? Asi moc ne. Na světě se ale najdou i lidé, kteří jsou za takový zážitek dokonce ochotni zaplatit. Cestují tisíce kilometrů jen proto, aby se mohli v pětistupňovém mrazu vyspat na ledové posteli. Zaplatí v přepočtu asi dva a půl tisíce korun, vyfasují spacák a nechají se zavřít do mrazáku. Toužíte po takovém zážitku? Máte ho mít! Ve švédské vesničce Jukkasjärvi, sto osmdesát kilometrů za polárním kruhem, na vás čeká ledový hotel. „Zmrzneš“ prorokovali můj osud kolegové těsně před tím než jsem se vypravil za polární kruh. Nešlo to brát na lehkou váhu. V místech kam jsem se chystal bývá začátkem února kolem pětadvaceti stupňů pod nulou. Nakoupil jsem tedy teplé rukavice ponožky půjčil jsem si péřovou bundu. Ale měl jsem kliku. Když jsem v Kiruně (nejsevernější švédské letiště) vystoupil z letadla bylo jen minus sedm a svítilo sluníčko. Impozantní soustava sněhových iglú je vidět už z dálky. Vítá vás Jukkasjärvi a jeho ledový hotel. Blížíte se na psím spřežení přes zamrzlé jezero a zíráte na tu sněhovou babylonskou věž. Na rozloze dvanácti set metrů čtverečních zde najdete šestnáct ledových pokojů, ledové kino, ledový bar, a dokonce ledovou kapli. Vejdete dovnitř a rázem vás obklopí tuny sněhu a ledu. „Až z toho zamrazí,“ řekl by cynik. A měl by pravdu. Uvnitř hotelu se teplota konstantně pohybuje mezi třemi už pěti stupni Celsia pod nulou. „Ledový hotel byl poprvé postaven v roce 1989. Vše vlastně vzniklo tak, že zde umělci vyráběli různé ledové sochy, a protože se na své výtvory chtěli dívat celou noc, postavili si kolem ledových skulptur iglú,“ říká švédská průvodkyně Heidi.
Stylistika | 16
Od té doby se už hotel staví každý rok. Začne se začátkem listopadu a celou zimu se průběžně pracuje. Nejdřív se udělají pokoje a pak výzdoba. Ledové sochy, rozseté po celém vnitřku hotelu, se plným právem mohou nazývat uměleckými díly. Ovšem jen do jara. V červnu celý hotel roztaje. „Proč to stavím, když všechno na jaře rozteče? Každá věc má svůj životní cyklus. Náš hotel ho má bohužel trochu krátký, ale mně to nevadí. Malí kluci stavějí malé věci. Já už jsem velký, tak dělám věci veliké,“ tvrdí s úsměvem majitel hotelu Yngue Bergvist. Nutno dodat, že smát se klidně může. Ledovou atrakci každoročně navštíví tisíce turistů a při ceně 680 švédských korun za jedinou noc se majiteli jistě bohatě vyplatí. Přenocování v ledovém hotelu není zdaleka tak hrozné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ano. Postel je sice skutečně z ledu, ale na něm neležíte. A ani by to nešlo. Pod lidským teplem by se roztekl. Takže na led je kvůli izolaci položena dřevěná deska, na níž jsou matrace a úplně navrchu ještě sobí kožešiny. To ale není všechno. Na noc ještě vyfasujete speciální spacák, který je odolný do pětatřiceti stupňů pod nulou! Tvrdím, že v takových podmínkách může klidně spinkat i malé dítě. Teplo, teploučko. Pes je ovšem zakopaný někde docela jinde. Na těžkou noc se totiž zpravidla připravujete v ledovém baru. Pijete vodku v ledu (ne s ledem, skutečně v ledu, i skleničky jsou totiž z tohoto materiálu) a pozorujete švédské umělce, kterak tesají svá díla. A pozorujete a pijete a pozorujete a pijete a pijete a pijete… A v noci se vám pak chce zákonitě na záchod. Chvíli přemlouváte měchýř, ale pak už nic jiného nezbude. Hup! Z teploučkého spacáčku. Hup! Do promrzlých bot. Úprk v trenkách a tričku skrz několik ledových místností a chodeb (čtyři pod nulou). Zběsilý běh přes dvacetimetrové prostranství (zhruba patnáct pod nulou) na toaletu. Potřeba na dřevěném vytápěném záchodě (tři nad nulou) a stejným způsobem zpátky. Skutečně nezapomenutelný zážitek. Mnohem příjemnější je ráno. V půl osmé vás přijdou vzbudit s horkým džusem, který se vyrábí z jakýchsi severských bobulí, a s certifikátem vystaveným na vaše jméno. Černé na bílém je zde potvrzeno, že jste přespali v ledovém hotelu a kolik v něm bylo stupňů pod nulou. (zkráceno) (Jiří Zázvorka, Mladý svět 26. 2. 1997)
Žij dlouho, Indie… Sedíme v autobuse, který snad pamatuje bouřlivá čtyřicátá léta vyhlášení nezávislosti země, zvykáme si na nesnesitelné vedro a nesnesitelný nepořádek a přemýšlíme, zda se nám to ve skutečnosti nezdá. Nezdá. Jsme opravdu v Bombaji, v jednom z největších indických měst, které má víc obyvatel než Česká republika. „Kolik že jste to dali za lístek do GOA,“ ptá se nás lámanou angličtinou asi pětadvacetiletý mladík na autobusovém nádraží v Bombaji. „Čtyři sta rupií? Já bych vám sehnal lístek za sto padesát,“ usmívá se představě, že bílí cizinci naletěli některému z jeho kolegů-nahaněčů, kteří jsou vám schopni vnutit kdykoliv cokoliv. Je zbytečné si říkat, že již nikomu nenaletíte. Pro Indy jste prostě bílý, jste turista, který má hodně peněz a málo zkušeností, aby se dokázal orientovat v jejich světě. Se smlouváním se setkáte všude, ale jakýmsi vrcholem je obchodování malých dětí na plážích GOA, proslavených hippies. Po „hipících“ tam dnes není ani stopa, maximálně tu naleznete skupinky amerických studentů, a především hloučky indických dětí sjíždějících se na pověstné pláže z celé země. Ne za koupáním, ale za obchodem. Stylistika | 17
„Jsi nějaký neopálený, přijel jsi dnes,“ zeptala se mě asi devítiletá holčička, když jsem jí asi půl hodiny před tím vysvětloval, že si od ní skutečně nic nekoupím. „Kup si šátek,“ zkouší to znovu. „Mám tě ráda a nechci, aby ses spálil,“ dodává. Zdvořilostní anglické fráze typu „jak se máš“ tu pomalu pozbývají významu. Malí prodejci fráze prostě používají jako jeden z triků. A pokud stále odmítáte koupit, začnou se ptát na rodinu, sourozence a na závěr utrousí kouzelnou větu, „ale slib mi, že zítra si ode mne něco koupíš.“ Skvělým zážitkem při cestování v Asii je jízda autobusem či vlakem. Pro lepší zážitky doporučuji využívat dopravní prostředky nižších tříd. Mohli byste totiž přijít o cestování s mrtvolou či bláznem, přivázaným za ruce k okénku vagónu. „Poslech indické hudby na dlouhých cestách vás přivede k sebevražedným myšlenkám,“ varovali nás v brožovaném průvodci, který jsme měli s sebou. Osobně mě k téměř dokonalému sebezničení nepřivedla neustále opakovaná pop-music domácí produkce, ale asi čtyřhodinový indický film. Velká část soukromých autobusů je totiž vybavena videopřehrávačem a pouštěním filmů se vám majitel snaží zpříjemnit cestu. Dodávám, že tak dokonalou směs komedie, karatistických filmů, hororu, muzikálu a válečných filmů neuvidíte ani na nejmenované české televizi. (zkráceno) (Jan Vaca, Mladý svět 3.1. 1995) 1. Na základě přečtených ukázek uveďte hlavní znaky reportáže. 2. V podtržené části textu doplňte interpunkci.
Fejeton Nadváha Při leteckých cestách do ciziny má člověk obvykle napsáno v letence že jeho zavazadla smějí vážit dvacet kilogramů. Je-li hmotnost větší musí pasažér každý kilogram pěkně zaplatit. Jsem v této oblasti vzdělán praxí takže si do kufru zásadně neberu činky. Při odletu nemívám s váhou potíže. Naskládám nejnutnější věci do zavazadel zatáhnu zip podívám se na hodinky a zjistím že už musím letět. Letím tedy na autobus pak letím na letadlo a posléze letadlem. V cizině mívá novinář dost práce a v touze získat co nejvíce podkladů sbírám i různé brožury s přesnými údaji. Kufr postupně bobtná. Když už je úplně plný a puká ve švech nastává poslední den cesty kdy spočítám zbytek kapesného a vydám se koupit něco typického. Nevím proč ale lidé v cizině kupují vždycky něco typického. Já také kupuji něco typického jenže už vím že kufr přebral tak v obchodech pátrám jenom po předmětech které jsou vyjmuty z povinnosti vážení při odletu. Jejich seznam bývá uveden na vnitřní straně obalu letenky. Vcházím tedy do nejbližšího obchodního domu s letenkou v ruce a se sporými finančními prostředky v kapse abych si vybral z možností které mi seznam nabízí. V duchu si ty přesně vymezené předměty pořád opakuji: malá dámská kabelka šála přikrývka deštník nebo vycházková hůl malý fotoaparát nebo dalekohled plášť koš na dítě čtení na dobu letu. Cenově je mi nejbližší vycházková hůl a čtení na dobu letu. Zatímco hůl obvykle seženu, dokonce typickou, pak nezměrné problémy mívám v odhadu takového čtení které se má vejít do doby letu. Většina knih je z tohoto hlediska příliš dlouhá. Ostatně, divím se že ještě žádný spisovatel na světě nepřišel na myšlenku Stylistika | 18
specializovat se pro psaní na letecké vzdálenosti. Pro takovou trať z Bombaje do Prahy by se mohl dokonce rozepsat do šířky. Když konečně nákup ukončím odeberu se do letové haly. U příslušné přepážky si dám zvážit zavazadla. V duchu si už připravuji argumenty jimiž se pokusím zachránit situaci („Promiňte já vím kufr je o dvě kila těžší ale já tu zase o dvě kila zhubl tak to přijde nastejno nemyslíte?“). Většinou to dopadne přece jen dobře a já šťasten odcházím k letadlu o holi. Rudolf Křesťan 1. Doplňte interpunkci. 2. Uveďte hlavní znaky fejetonu. Házejte mi myši! Porouchal se mi televizor. Zpočátku nevrle bručel, kdykoliv naskočily titulky. Nesouhlasil s výsledky závodů ve skocích na lyžích, protivila se mu jména tvůrců inscenací, měl námitky i proti správnosti časového znamení. Po dvou dnech řval nelibostí, jakmile byl uveden do chodu. Vyzbrojila jsem se smlouvou s Multiservisem, připomněla si značku přístroje i kmenové číslo uživatele a usedla k telefonu. V servisním středisku byl fofr. Při desátém pokusu jsem měla úspěch. „Prosím,“ zasípěl někdo hlasem zchváceného posla od Marathónu. Pozdravila jsem, představila se a sdělila, že můj televizor má závadu. „Číslo karty!“ probodl mi bubínek hlas jako šíp. Radostně jsem odříkala kmenové číslo, pyšná na svou připravenost. „To není možný,“ zarazil mě hlas autoritativně. „Kde jste uzavřela smlouvu?“ „V Soukenické ulici.“ „No dobře, ale kde v Soukenický?“ „Propána, kde v Soukenické?“ „Soukenická přece není žádná avenue.“ „No, v Soukenické,“ opakuji přihlouple. „Chcete říct, že v Soukenické je hned několik provozoven?“ „Samozřejmě. Tak kde?“ opakuje hlas naléhavě. „Soukenická dvacet šest,“ vyhrknu úlevně, pilně brejlíc do lejstra. Ještě úspěšně odpovím, kdy jsem smlouvu uzavřela, ale pak jsem opět v koncích. „Tak to číslo, paní! Já tu mám blázinec, nemůžu se s každým vybavovat,“ hartusí muž na konci drátu. Rejdím očima po papíru. Kmenové číslo, číslo občanského průkazu a rodné číslo moje i mého ručitele, číslo mého telefonu a dvě čísla telefonu servisní služby, směrovací číslo pošty. Nabízím lstivě výrobní číslo přístroje. Marně. Cítím, jak mi z krajiny srdeční stoupá horká vlna přes hrdlo a tváře k čelu, až se všecka rdím ruměncem krvavě panenským. Nezúčastněný pozorovatel by nabyl přesvědčení, že ze mne zaměstnanec servisu loudí informaci daleko pikantnější, než je číslo evidenční karty. „Máte televizor černobílej, nebo barevnej?“ vibruje hlas netrpělivostí. To už jsem tak zpitomělá, že mu málem začnu líčit, že můj televizor je teple hnědý se světle šedým… Naštěstí v tu chvíli objevím dalšího kandidáta na správnou odpověď. Diktuji dva, sedm, šest, devět.
Stylistika | 19
„Uvidíme,“ praví hlas nedůvěřivě, neboť jeho majitel zřejmě došel k závěru, že jen kličkuji a pravdu ze mne nevyrazí. Naštěstí vyrazil. Když musím nakonec zopakovat své jméno, stydím se už jako Maryčka Magdonova po boku žandarma. Telefon pokládám s pocitem naprostého vyčerpání. Proč popisuji tento ryze osobní zážitek? Protože takové situace nastávají dnes a denně v úřadovnách, v informačních střediscích, na nádražích… Zaměstnanci jednotlivých institucí, zběhlí ve své práci, si neuvědomují, že to, co je pro ně samozřejmostí, není samozřejmostí pro jejich spoluobčany. Zlobí se, že ostatní nechápou výjimky v jízdním řádu, způsob podávání žádostí, nedovedou bystře vyhledat potřebnou informaci. Buďme k sobě trpělivější! Zaměstnanec opravny by v časové tísni lépe prospěl věci, kdyby mi byl poradil, abych dotyčné číslo hledala v pravém rohu nahoře, místo co by mi udělal z nervové soustavy lán žita ve větru. Je přece víc než pravděpodobné, že on by si také nevěděl rady s mou žádostí, aby mi chvíli házel myši, zatímco každému divadelníkovi by bylo okamžitě jasné, že ho prosím, aby mi četl repliky partnerů při učení role ve Steinbeckově hře O myších a lidech. Ivanka Devátá Sledujte, zda uvedená ukázka obsahuje některé ze znaků fejetonu: vtipnost, duchaplnost, aktuálnost, konkrétní fakta a údaje, komiku, originalitu autora, přítomnost úvahy, stanovisko autora, jeho osobní zaujetí, autorovo zamyšlení atd.
Stylistika | 20
Seznam použité literatury: Fucimanová, Milena: Sloh. Fortuna, Praha 1998 Hanzová, Marie; Schneiderová, Eva: Klíč ke slohu aneb Nerudou snadno a rychle?! Albatros, Praha 2007 Konopková, Ludmila, Krejčová, Marie: Čeština ve škole i doma. Fortuna, Praha 1998 Martinková, Věra: Český jazyk 4. Trizonia. Praha 1994 Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Třebíč 2005 Mužíková, Olga a kol.: Odmaturuj z českého jazyka. DIDAKTIS 2002 Sochrová, Marie: Český jazyk v kostce pro SŠ. Fragment, Havlíčkův Brod 2007
Stylistika | 21