Západoþeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická
BakaláĜská práce
ýeskoslovenské pozemní jednotky na ZápadČ bČhem druhé svČtové války Milan Kalabza
PlzeĖ 2012
Západoþeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická Katedra historických vČd Studijní program Historické vČdy Studijní obor Obecné dČjiny
BakaláĜská práce
ýeskoslovenské pozemní jednotky na ZápadČ bČhem druhé svČtové války Milan Kalabza
Vedoucí práce: PhDr. Roman Kodet Katedra historických vČd Fakulta filozofická Západoþeské univerzity v Plzni
PlzeĖ 2012
Prohlašuji, že jsem práci zpracoval samostatnČ a použil jen uvedených pramenĤ a literatury.
PlzeĖ, duben 2012
………………………
Rád bych podČkoval PhDr. Romanu Kodetovi za jeho rady a trpČlivost pĜi vedení mé bakaláĜské práce.
Obsah 1. Úvod .................................................................................................................. 1 2. Situace vojákĤ ýSR mimo protektorát po vypuknutí války a vytváĜení jednotek v Polsku .................................................................................................. 4 3. ýeskoslovenské jednotky ve Francii................................................................. 8 4. ýeskoslovenské jednotky na Blízkém východČ a v Africe ............................. 14 4. 1. ýeskoslovenský pČší prapor 11 – Východní............................................ 14 4. 2. PČší prapor 11 - Východní pĜi obranČ Tobrúku...................................... 17 5. ýeskoslovenská samostatná obrnČná brigáda ................................................. 24 5.1. Obléhání pĜístavu Dunkerque ................................................................... 26 5. 2. Návrat do ýeskoslovenska....................................................................... 30 6. ZávČr................................................................................................................ 33 7. Literatura ......................................................................................................... 37 8. Resumé ............................................................................................................ 38
1. Úvod BČhem druhé svČtové války bylo vytvoĜeno nČkolik vojenských jednotek pod britským velením složených z ýechoslovákĤ. I pĜestože tyto jednotky nezasáhly do hlavních bojĤ, podílely se na spojeneckém úsilí nemalou mČrou. Toto téma bylo na témČĜ 40 let naprosto tabuizováno, a proto se dodnes jedná o obecnČ málo známou epizodu þeských dČjin. PĜesto si téma zaslouží dĤkladné zkoumání a vhodnou interpretaci v kontextu þeských, ale i evropských dČjin. Má
práce
bude
zamČĜena
na
dlouho
opomíjenou
problematiku
þeskoslovenských jednotek na ZápadČ. Budu analyzovat vznik þeskoslovenských jednotek, jejich þlenČní, nasazení a pĜínos pro vítČzství spojeneckých vojsk. DĤraz bude kladen zejména na þeskoslovenské jednotky ve Francii v roce 1940, dále pak v Africe, posléze na úlohu ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády pĜi obléhání pĜístavu Dunkerque. Pokusím se také dokázat hypotézu, že úloha ýechoslovákĤ ve vojenských stĜetnutích za druhé svČtové války na západČ nebyla marginální a že jednotky byly povČĜovány i plnČním nároþných úkolĤ, na nichž závisely výsledky rozsáhlých operací. Rád bych také zkoumal problematiku zbČhĤ a vyzvČdaþĤ v Ĝadách ýechoslovákĤ a jejich vliv na bojové nasazení þeskoslovenských jednotek. S tímto souvisí i další obecnČjší dĤvody nenasazování našich jednotek do vojenských operací po dlouhé období války, které si také zaslouží pozornost. Práce by mČla pĜinést hlubší pohled do problematiky západních pozemních jednotek, které jsou þasto upozaćovány na úkor zejména letcĤ, pĜestože bylo pozemní vojsko poþetnČ silnČjší. ZároveĖ by se mČlo jednat o první práci, která zaznamená pouze osudy þeskoslovenských pozemních jednotek. Aþkoli jednotky byly již pomČrnČ dĤkladnČ popsány, takto zamČĜená monografie neexistuje. VČdecké zkoumání je tak þasto ponČkud ztíženo nepĜehledností souhrnných prací, které se zabývají vČtšinou veškerými záležitostmi druhováleþného exilu nebo pouze letci. V mé práci budu vycházet zejména z prací historika Eduarda ýejky, který zkoumá dané období. Jedná se zejména o knihu ýeskoslovenský odboj na ZápadČ (1939 – 1945), která objasĖuje problematiku fungování pozemních jednotek v širším kontextu druhého odboje a dále dílo vzniklé za spolupráce s Tomanem Brodem Na 1
západní frontČ. Tyto knihy podávají nejucelenČjší výklad o vojenských jednotkách a zároveĖ politickém pozadí problematiky. V knize Na západní frontČ je však badatel postaven pĜed složitý úkol, neboĢ musí eliminovat všudypĜítomnou propagandu. ýasto jsou zde vyzdvihovány pĜínosy komunistických vojákĤ, jejich nadšení pro vČc a pĜínos k váleþnému úsilí i pĜesto, že se jich u jednotek nacházelo pomČrnČ málo. ZároveĖ je zde neustále pĜedkládána myšlenka o „buržoazní první republice“, která vykoĜisĢovala prostý lid, a které vojáci sloužili jen s velkým sebezapĜením. I pĜes ideologicky zabarvené podání je však kniha cenným zdrojem informací. Kolektivní publikaci Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl (1939-1945) jsem využíval pĜedevším pro její komplexnost, lze v ní najít pĜedevším informace, které jiné zdroje nenabízejí. ZároveĖ lze tyto informace interpretovat v širších souvislostech druhováleþných událostí, neboĢ se kniha zabývá i odbojem politickým a þeskoslovenskými jednotkami na VýchodČ. I tato kniha je však protknuta propagandistickými pasážemi, avšak již ne v takové míĜe jako titul Na západní frontČ. K bližšímu zkoumání jednotlivých etap jsem využíval specificky zamČĜené monografie a pamČti vojákĤ. Zejména se jednalo o sborník pamČtí nazvaný Na všech frontách: ýechoslováci ve II. svČtové válce uspoĜádaný V. N. Dubnem. Tato kniha zprostĜedkovává pamČti nČkolika pĜímých aktérĤ bojĤ, zejména jsem ji využil k získávání detailĤ, které dokreslovaly celkovou atmosféru v jednotkách a vnímání situace oþima bČžného vojáka. Tyto informace jsou cenné zejména v situaci, kdy je k dispozici pouze ideologicky zabarvená literatura, a je tĜeba pĜinést objektivní náhled na problematiku. ZároveĖ poskytuje osobní vzpomínky aktéru na vČtšinu bojových situací a pomáhá tak pochopit údČl jednotlivých vojákĤ zejména po stránce osobní. Ve vČtšinČ literatury se mĤžeme doþíst pouze záznamy o rozkazech velení a pĜesunech celých jednotek, zde však jednotliví vojáci líþí své konkrétní bojové zážitky. Další knihou memoárového charakteru je dílo Karla Klapálka OzvČny bojĤ. Klapálek v knize popisuje své druhováleþné zážitky, avšak již ne pohledem Ĝadového vojáka, ale vysokého dĤstojníka, þlena velení jednotek. Toto svČdectví bylo cenné zejména pĜi zpracovávání kapitoly o bojích v Africe a na Blízkém východČ. Svým podání pĜiblížil zejména spory mezi jednotlivými veliteli, vztahy k mužstvu a jiné okolnosti, které se nedostaly do jiných knih. Protikladem byla kniha Josefa Sommra Od Tobrúku do 2
PlznČ, která popisovala váleþné události náhledem Ĝadového dĤstojníka. Z této knihy lze naþerpat informace o životČ bČžného vojáka a jeho anabázi celou válkou. ZároveĖ autor komentuje i politické smČĜování jednotek a dává najevo i antipatie k nČkterým dĤstojníkĤm þi pĜedstavitelĤm odboje. Svou práci jsem pojal chronologicky, pokusil jsem se osvČtlit vznik vojenského odboje a popsat situaci vojákĤ, kteĜí opustili ýeskoslovensko. Poþáteþní kapitola je vČnována prvním zahraniþním jednotkám, které se tvoĜily na území Polska. Zde již bylo nutné upozornit na první spory kolem generála Lva Prchaly, poþáteþní odmítání odboje ze strany polského režimu a následné rozpolcení odboje na východní a západní. V další kapitole následuje popis situace ve Franci po ústupu jednotek z Polska. Popisuji zde cestu ýechoslovákĤ do Francie a podmínky vojenské služby. Ve Franci narazili ýechoslováci na nepochopení a vojenská služba byla podmínČna službou v Cizinecké legii. Posléze se nedostateþnČ vybavená þeskoslovenská jednotka dostala na frontu a vojáci museli projít tČžkými boji, aby nakonec pouze þást z nich byla evakuována do Anglie. Následující kapitola pojednává o zĜejmČ nejslavnČjším vojenském pĤsobení ýechoslovákĤ za druhé svČtové války, jejich úþast na misi na StĜedním východČ a v Africe, zejména pĜi obranČ pĜístavu Tobrúk. ýechoslováci se vyznamenali a vybojovali si uznání a respekt u spojeneckých vojákĤ i velitelĤ. Zde se vojáci již naplno zaþlenili do spojeneckého váleþného úsilí a prokázali, že jsou schopni vytváĜet plnohodnotné bojové jednotky. V poslední kapitole se zabývám závČreþnou etapou pĤsobení þeskoslovenských vojákĤ na ZápadČ, a to vznikem ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády a obléhání pĜístavu Dunkerque. Pokusil jsem se nastínit úlohu brigády, její možnosti a míru zapojení do boje proti NČmcĤm. Nakonec jsem se pokusil zodpovČdČt otázky o dĤvodu nenasazování jednotek do frontových bojĤ a objasnit jejich význam pro ýeskoslovensko.
3
2. Situace vojákĤ ýSR mimo protektorát po vypuknutí války a vytváĜení jednotek v Polsku Po mnichovské konferenci a nástupu Druhé republiky zaþali první ýechoslováci opouštČt svojí zem a odcházet do emigrace. Avšak vČtší þást emigrantĤ odešla až s pĜíchodem nČmeckých vojsk v bĜeznu 1939. VČtšinu jich tvoĜili zejména pĜíslušníci armády, kteĜí se nesmíĜili s osudem republiky a hodlali se aktivnČ zapojit do boje proti nacismu. Mimo vojákĤ prchali ze zemČ také pĜíslušníci nČkterých politických stran, zejména komunisté. NČmecká správa se snažila vojáky, zejména specialisty, v zemi udržet, ale bez vČtších úspČchĤ. Velká þást vojákĤ se do odporu proti okupantĤm zapojila buć v odboji domácím nebo exilovém. Krátce po emigraci musela novČ vzniklá exilová vláda þelit zásadní krizi. Zatímco ostatní okupované státy zĤstávaly celistvé, pĜedváleþné ýeskoslovensko podle mezinárodního práva zaniklo. Prezident Beneš proto vytvoĜil koncepci obnovy státu, jehož legalizaci si chtČl prosadit vznikem vojska vČrného exilové vládČ. Beneš chápal vojsko jako hlavní symbol existence ýeskoslovenska a jeho úþast na vojenském úsilí spojencĤ mČlo stát pĜipojit k protinČmecké alianci. Prezident se proto v duchu legionáĜských tradic snažil o vytvoĜení ýeskoslovenské legie v rámci francouzské armády. Francouzi však mČli zájem pĜedevším o letce, ostatní vojáci tak zĤstávali ve Francii pouze s možností služby v Cizinecké legii, a to jen za velice obtížných podmínek. Avšak služba v ní by pro vojáky znamenala komplikace pĜí pĜípadném vytváĜení þeskoslovenské jednotky podléhající exilové vládČ.1 Další skupiny i jednotlivci emigrovali z Protektorátu pĜes Slovensko a Maćarsko na Balkán. VČtšinou se snažili dostat se na lodích do Francie a Anglie. NČkteĜí z uprchlíkĤ se dostali do Sýrie, kde nastoupili k Cizinecké legii2 a nČkolik vojákĤ se dostalo do SovČtského svazu.3 PĜesto, že tČžištČ odbojových snah þeskoslovenské vlády, zejména tČch politických, se nacházelo ve Francii, vČtšina ýechoslovákĤ prchala pĜed nacismem do Polska. Polská vláda však i pĜes nČmeckou hrozbu nechtČla emigrantĤm umožnit 1
PROCHÁZKA, ZdenČk a kolektiv: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl (1939-1945), Praha 1988, s. 30. ZDRÁHALA, Richard.: Válþil jsem v poušti, Praha 1990, s. 42. 3 KLAPÁLEK, Karel: OzvČny bojĤ, Praha 1987, s. 17. 2
4
odbojovou þinnost na svém území. Polští pĜedstavitelé se obávali vypuknutí války a vzhledem k okupaci TČšínska polskými vojsky by obnova pĜedmnichovských hranic znamenala územní ztráty. ZároveĖ si „beckovský režim“ v þele s plukovníkem Józefem Beckem, þinil nároky na území Podkarpatské Rusi a správu Slovenska, a vynucoval si tyto nároky na Hitlerovi. RumunĤm pak Poláci nabízeli za spolupráci nČkteré východní þásti Podkarpatské Rusi. Polsko tak jednoznaþnČ vítalo rozbití ýeskoslovenska a snažilo se na jeho úkor vylepšit své mezinárodní postavení. Dalším logickým krokem Polska bylo neuznání Benešovy vlády.4 I pĜes tyto okolnosti spoleþná hranice pĜedurþila Polsko jako významný tranzitní bod þeskoslovenské emigrace, aĢ už smČĜující na západ, nebo na východ.5 Koncem dubna 1939 byla vytvoĜena nadporuþíkem Králem pĜi konzulátu v KrakovČ první þeskoslovenská zahraniþní vojenská jednotka, Zvláštní vojenská skupina, která ovšem vojákĤm nebyla schopna zajistit nejzákladnČjší potĜeby. ýeskoslovenští vojáci zakrátko dostali možnost sloužit ve francouzské Cizinecké legii, avšak bez uznání hodností a možnosti volby zaĜazení. Ze strany francouzských úĜadĤ bylo vojákĤ sdČleno, že pobyt v legii je jen nezbytný mezikrok pĜi formování samostatných þeskoslovenských jednotek.6 V této vyhrocené situaci se do popĜedí dostal generál Lev Prchala, který po dohodČ s polskou vládou zaþal organizovat vedení pro
þeskoslovenské
vojáky.
Prchala
chtČl
vytvoĜit
samostatné
vojsko,
„ýeskoslovenskou revoluþní legii“ pod velením ÚstĜedního výboru ýechĤ a SlovákĤ.. Jeho poþínáním se však snahy emigrantĤ rozdČlily a vznikly tak dva soupeĜící tábory, prchalovský kolem ÚstĜedního výboru a benešovská vojenská skupina. Lze pĜedpokládat, že generál Prchala byl pravdČpodobnČ ve službách polské vlády a jeho snahy tak smČĜovaly pĜímo proti BenešovČ vládČ.7 V þervenci dorazil do Polska generál SergČj Ingr, který byl povolán prezidentem Benešem do Francie. Pokusil se pĜesvČdþit Prchalu o nutnosti jednotného vystupování a spolupráce s exilovou vládou, avšak Prchala vyjádĜil loajalita vládČ polské. ýeskoslovenská vláda proto rozhodla, že vojáci budou shromažćováni ve 4
5
BENEŠ, Edvard: Mnichovské dny: PamČti, Praha, 1968 s. 306. ýEJKA, Eduard: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ (1939-1945), 1997 s. 73.
6
BROD, Toman, ýEJKA, Eduard: Na západní frontČ, Historie þeskoslovenských jednotek na západČ v letech druhé svČtové války, s. 40. 7 ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 79.
5
Francii a v Polsku bude ponechána pouze symbolická menší jednotka. Pro sídlo vedení byl zvolen Londýn, v PaĜíži mČlo být zĜízeno zahraniþní ústĜedí, které mČlo sledovat vývoj událostí. Prchala však mezitím dosáhl znaþných úspČchĤ, vyjednal nástup þeskoslovenských specialistĤ do polské armády a bylo mu umožnČno zaþít na území Polska vytváĜet ýeskoslovenské legie. Prezident Beneš však Prchalovi pohrozil vylouþením z veškerých aktivit ýeskoslovenského vojenského odboje a ten nakonec souhlasil s podĜízením se exilové vládČ.8 Za svou protivládní þinnost byl nakonec v roce zproštČn služby a v roce 1945 mu byla odĖata generálská hodnost.9 Vyvrcholením všech snah pak bylo oficiální vyhlášení „ýeské a Slovenské legie“ polským prezidentem Ignacym MoĞcickim 3. záĜí 1939. Tato jednotka však byla kontroverzní
hned
v nČkolika
rovinách.
Legie
byla
zĜízena
jednostranným
rozhodnutím polské strany, bez vyjádĜení þeskoslovenských vládních pĜedstavitelĤ. Dále bylo znaþnČ problematické ustanovení þeské a slovenské legie, namísto þeskoslovenské, avšak vojáci sami vystupovali jako þeskoslovenská jednotka. Zájem o vstup do legie byl mezi emigranty znaþný, avšak Polsko již dČlilo pouze nČkolik dní od jeho zániku. Po vypuknutí války v záĜí 1939 byla jednotka ubytována ve výcvikových táborech v LesznČ a Malých Bronovicích na severovýchodČ Polska, poblíž hranic s Litvou a Východním Pruskem. PĜesto že jednotka byla poþetná, mČla 850 mužĤ, a dosahovala tedy síly jedno praporu, byla velice špatnČ vyzbrojena. Její výzbroj tvoĜilo pouhých 12 kulometĤ, 50 pušek a polní lopatky. Za tohoto stavu jednotka do bojĤ nemohla pĜispČt, a tak rozhodlo velení o pĜesunu do Rumunska a dále do SovČtského svazu. Jednotka se vydala na cestu 12. záĜí.10 VČtšina vojákĤ z legie odešla pod velením podplukovníka Ludvíka Svobody do SovČtského svazu, zde byli nČkteĜí muži odesláni do Francie nebo na StĜední východ. ýást vojákĤ, která souhlasila se službou v Cizinecké legii, stihla do Francie odcestovat ještČ z Polska. PĜesto, že ýeská a Slovenská legie v Polsku nezasáhla do pĜímých bojĤ, stala se první þeskoslovenskou zahraniþní jednotkou, legalizovala pĤsobení Edvarda
8
9
PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 37. LÁNÍK, Jaroslav a kol.: Vojenské osobnosti þeskoslovenského odboje 1939 - 1945, 2005 s. 239.
10
KAŠPAR, Miloslav., F.,: Polské tažení v záĜí 1939, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, Praha, 2001, s. 14.
6
Beneše jako vĤdþí osobnost emigrace a umožnila vznik þeskoslovenských jednotek ve Francii a v SovČtském svazu.11
11
ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 109.
7
3. ýeskoslovenské jednotky ve Francii PĜesto, že vČtšina vojákĤ prchala do Polska, vojenským centrem ýechoslovákĤ se stala Francie. DĤvodĤ pro to bylo hned nČkolik. Jednak byla Francie tradiþní nepĜítel NČmecka, v podstatČ nejvČtší vítČz první svČtové války, a dále byla Francie tradiþní ýeskoslovenský spojenec, již od dob kdy v ní pĤsobili T. G. Masaryk, M. R. Štefánik a E. Beneš. ZároveĖ byla pĤsobištČm þs. legií, na jejichž tradici hodlal stavČt prezident Beneš pĜi obnovČ republiky. ýeskoslovenská emigrace všeobecnČ usuzovala, že po vypuknutí nevyhnutelné války s NČmeckem se spojenecké vztahy opČt zpevní. Velký význam mČlo také krajanské hnutí a jeho stĜedisko ýeská kolonie v PaĜíži. Hnutí udržovalo þetné styky s pĜedstaviteli ýSR a po podepsání Mnichovské smlouvy organizovali jeho þlenové þetné protesty a manifesty.12 Celkem ve Francii žilo kolem 50 tisíc ýechoslovákĤ, pĜevážnČ horníkĤ a jejich rodin.13 Velkou zásluhu na prosazení þeskoslovenských zájmĤ v pĜedváleþné Francii mČl zejména velvyslanec Štefan Osuský, který odmítl uznat rozpad ýSR a dál vystupoval jako její þinovník. OsobnČ se pak i pĜes spory s prezidentem Benešem zasadil o možnost vniku þs. jednotek ve Francii.14 Avšak Francouzi se k vytvoĜení þeskoslovenských jednotek postavili odmítavČ. Pro mnoho emigrantĤ tak byly první chvíle jejich pobytu znaþnČ obtížné, nezbývalo jim nic jiného než vstoupit do Cizinecké legie. ýeskoslovenští legionáĜi se ale doþkali jen mlhavých pĜíslibĤ o vytvoĜení samostatné jednotky a byli nuceni sloužit za znaþnČ ponižujících podmínek. Mnoho z nich bylo nuceno odcestovat do Afriky a Sýrie, kde prodČlali tvrdý výcvik. ZároveĖ byly mužstvu odebrány hodnosti, dĤstojníci pak bez ohledu na hodnost sloužili jako nadporuþíci. Obrat situace nastal teprve po vypuknutí války. Ve Francii byl ustanoven ýeskoslovenský národní výbor a þinnost zahájila také ýeskoslovenská vojenská kanceláĜ (pozdČji ýs. vojenská zpráva) v þelen s generálem SergČjem Ingrem. BČhem záĜí 1939 byla ustanovena vojenská mise, která odcestovala
12
ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 110. Tamtéž, s. 154. 14 KORDINA, Zdenek.,: Zaþátky ve Francii, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, Praha, 2001, s. 14. 13
8
do vojenského tábora Agde, který byl pĜidČlen ýeskoslovenské vojenské správČ a kam byli soustĜećováni ýechoslováci sloužící v Cizinecké legii.15 Tábor v Agde byl zĜízen pro uprchlíky ze ŠpanČlska bČhem obþanské války. V táboĜe byli špatné hygienické podmínky, nevyhovující zázemí a naprosto se nehodil pro výcvik. PĜesto se v táboĜe bČhem záĜí 1939 shromáždilo 66 dĤstojníkĤ odvelených z Afriky a o nČkolik dní pozdČji je následovalo i 548 mužĤ z Legie. Vojáci v táboĜe nedostávali pravidelný žold, který byl jim byl i tak vymČĜen velice nízký. StejnČ tak nemČli úplné uniformy, výstroj a výzbroj pocházela povČtšinou ještČ z první svČtové války. Francouzské ministerstvo války sice ujišĢovalo þeskoslovenské vedení, že vojáky dostateþnČ zajistí, ale zlepšení se vojáci nedoþkali.16 Mnozí vojáci si tak museli výzbroj opatĜovat nákupem od ustupujících francouzských vojákĤ.17 Všechny tyto faktory pak zapĜíþinily nemožnost výcviku, napĜíklad jen kvĤli nedostatku obuvi se nemohlo k nástupu dostavit až deset procent mužĤ z celkového stavu.18 Dne 28. záĜí vznikla první þeskoslovenská jednotka na území Francie – 1. þeskoslovenský náhradní prapor. O den pozdČji vznikl 1. þs. pČší prapor který se stal základní platformou pro další jednotky. Až o nČkolik dní pozdČji ale byla podepsána smlouva o obnovení þeskoslovenské armády, která tyto jednotky legalizovala. BČhem Ĝíjna dorazilo do Agde nČkolik skupin þeskoslovenských legionáĜĤ i nových dobrovolníkĤ, další se hlásili i na MarnČ a v PaĜíži. Celkem se v Ĝíjnu pĜihlásilo do služby 940 brancĤ a v dalších týdny je následovali mnozí další. Bylo proto rozhodnuto o reorganizaci þs. jednotek, 16. Ĝíjna vznikl 1. þs. pČší pluk, a 15. listopadu vznikl 2. þs. pČší pluk. Z kapacitních dĤvodĤ musel být tábor rozšíĜen a þást vojákĤ byla pĜesunuta do blízkého mČsta Beziérs.19 V listopadu 1939 byla ýeskoslovenským národním výborem vyhlášena všeobecná mobilizace, platná pro všechny ýechoslováky na území Francie, která znaþnČ rozšíĜila poþetní stavy jednotek. Na konci roku 1939 þítala þs. vojska ve Francii víc než 3500 mužĤ. V pĤlce ledna byla ustanovena 1. þs. divize, která organizaþnČ zastĜešila všechny vojenské jednotky. Velitelem divize Byl jmenován 15
PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 79. ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 151. 17 SOUýEK, Josef: Na francouzské frontČ, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, Praha, 2001, s. 47. 18 ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 159. 19 Tamtéž. 152. 16
9
generál Josef Viest, ten byl posléze vystĜídán generálem Bohumilem Neumanem. Velitelství divizi se nacházelo v Beziérs, 1. pČší pluk se nacházel v Pézenas, 2. a 3. pČší pluk pak v Agdu. 3. pČší pluk však byl zformován pouze tabulkovČ. ZároveĖ k divizi náležel i dČlostĜelecký pluk dislokovaný v La Nouvelle. Koncem kvČtna 1940 mČla již divize 11 405 mužĤ z toho 3 326 dobrovolníkĤ z emigrace a 8 169 mobilizovaných krajanĤ z Francie.20 Ovšem nálada v jednotce nebyla pĜíliš pozitivní. Zejména mobilizovaní krajané z Francie pociĢovali kĜivdu, nČkteĜí se cítili být spíše Francouzi a apelovali na þeskoslovenské velení s žádostí o propuštČní ze služby. Krajané trvali na principu dobrovolnosti, dále byla vČtšina z nich ekonomickými emigranty a nechovali tak dĤvČru k první republice. ZároveĖ zde žilo mnoho SlovákĤ, z nichž mnozí mČli z vytvoĜení Slovenského státu pĜinejmenším smíšené pocity, nČkteĜí však samostatné Slovensko vítali. Další spory vnikly když od záĜí 1939 zaþali k jednotkám pĜicházet interbrigadisté vČznČní od španČlské obþanské války ve Francii. ýasto s sebou pĜinášeli zášĢ vĤþi exilovému vedení a vnášeli tak do jednotek další rozkoly. Množství komunistĤ ve vojsku zapĜíþinilo opakovanČ nedĤvČru velení jak francouzského, tak i þeskoslovenského. BČhem ledna 1940 se chystala francouzská vláda vyslat þeskoslovenské vojsko na pomoc FinĤm ve válce se SovČtským svazem, avšak byli národní radou i velitelem vojenské správy generálem Ingrem shledáni nespolehlivými. Podobná situace nastala i v bĜeznu téhož roku, kdy byli ýechoslováci zažádáni o asistenci pĜi potlaþování komunistických povstání v Sýrii a opČt nebyli kvĤli þinnosti komunistĤ uschopnČni k plnČní úkolu.21 ZároveĖ bylo složení þs. vojákĤ národnostnČ velice rĤznorodé, na denním poĜádku tak byly projevy národnostní nesnášenlivosti a antisemitismu.22 ýasté byly také spory dĤstojníkĤ s mužstvem, vojáci si stČžovali na neustálou šikanu zejména ze strany mladých dĤstojníkĤ. DĤstojníci také pobírali mnohonásobnČ vyšší žold a þasto dávali najevo politické ambice, které se nesluþovaly s hodnotami ýSR. ýasto hlásali
20
PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 86. BROD, T., ýEJKA, E.: Na západní frontČ, s. 99. 22 ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 154. 21
10
myšlenky na zĜízení fašistického vojenského státu, dokonce volali nČkteĜí dĤstojníci po obnovení druhé, nikoliv první republiky.23 Po zahájení nČmeckého útoku na západní Evropu v kvČtnu 1940 byli ale þeskoslovenští vojáci i pĜes všechny komplikace pĜipraveni a odhodláni k boji. Poþátkem þervna 1940 bylo vyþlenČno z 1. þs. divize asi 5 000 mužĤ, kteĜí byli zformování do „divizní pČchoty“ pod velením generála J. ýiháka. Divizní pČchota se dČlila na 1. pČší pluk v þele s plukovníkem J. Kratochvílem a 2. pČší pluk v þele s plukovníkem J. Satorie.24 Pluky mČli nedostateþný výcvik, dČlostĜelecké baterie a jiné speciální jednotky musely být úplnČ rozpuštČny. ZároveĖ mČly málo zbraní, pouze 300 kulometĤ, 2 protitanková dČla a 29 minometĤ. I pĜes nedostatek zbraní paradoxnČ vojákĤm chybČla munice, na jednu pušku pĜipadalo 8 nábojĤ, do tČžkých kulometĤ a minometĤ nebyla munice žádná, výjimku tvoĜily pouze kulomety lehké, které mČly munice relativnČ mnoho.25 Velitelé se snažili pĜed bojovým nasazením pluk ještČ na poslední chvíli získat munici od FrancouzĤ, avšak francouzská armáda již nedokázala zásobovat ani jednotky vlastní.26 Již bČhem 11. þervna se pluky zaþaly pĜesouvat na frontové linie do úseku VII. armádního sboru. První pluk byl zaĜazen do 23. divize a pĜesunul se do Coulommiers , asi 40 km východnČ od PaĜíže. Tam byl posílen dvČma francouzskými prapory a doþkal se prvních bojĤ. Po noþním pĜesunu k Bois Blandureau byl postup zastaven a vojáci se zaþali opevĖovat. Avšak NČmci se probíjeli pĜes francouzské jednotky pĜekvapivČ rychle a ýechoslovákĤm tak hrozilo obklíþení. Pluk byl odvelen k Montereau a jeho úkolem bylo opevnit se na jižním bĜehu Seiny.27 Nároþný pĜesun se odehrál opČt v noci, 2. a 3. prapor se pĜesunuly pĜes Ĝeku po mostČ, ale pĜed pĜíchodem 1. praporu byl již most v Montereau zniþen. Vojáci se tak museli pĜepravit na improvizovaných plavidlech a zanechali tak v poli mnoho výzbroje a výstroje. BČhem ústupu byli bombardováni nČmeckými letadly a bomby dopadaly také na civilisty prchající z oblasti. BČhem 15. þervna byli pĜíslušníci 1. pČšího pluku pĜeveleni k obranČ mČsteþka Gien. Zde mČl pluk chránit mosty a brody na Ĝekách 23
Tamtéž, s. 156. PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 89. 25 SOUýEK, J.: Na francouzské frontČ, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 49. 26 ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 180. 27 KOLEKTIV AUTORģ: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 89. 24
11
Loire a Ocre. MČsto Gien bylo neustále bombardováno a ýechoslovákĤm se podaĜilo ustoupit na druhý bĜeh Loiry tČsnČ pĜed zniþením posledního mostu. I pĜes houževnatou obranu ýechoslovákĤ se opČt zaþala fronta hroutit, neboĢ sousední francouzské oddíly neustále ustupovaly za svých pozic a 1. pluku hrozilo další obklíþení. Jednotky musely opČt ustoupit, pluk musel urazit 35 kilometrĤ pČšky do vesnice Presly. Zde vojáky 17. þervna zastihla zpráva o vojenské kapitulaci Francie, kterou vyhlásil maršál Petain. Veškerá bojová organizace se zaþala rozpadat, dezertovaly celé jednotky francouzských vojákĤ, další odhazovali zbranČ a uniformy a utíkali pĜed postupujícími NČmci. I pĜesto 1. pČší pluk zĤstal celistvou bojovou jednotkou, avšak utrpČl tČžké ztráty a mnoho vojákĤ se ztratilo v davech uprchlíkĤ. Z pĤvodních 2262 mužĤ jich pluk 18. þervna þítal pouze 1396. Tito vojáci nyní museli ujít více než 300 kilometrĤ na jih Francie k þeskoslovenským vojenským táborĤm. Vojáci pochodovali bez pĜestávky þtyĜi dny, pĜitom nemČli žádné zásobování ani dopravní prostĜedky. Mnoho mužĤ pochod nevydrželo a radČji se nechali zajmout postupujícím nepĜítelem.28 PĜíslušníci 2. pČšího pluku byli jako souþást 239. divize odesláni k obranČ pĜechodĤ památné Ĝeky Marny. MČli za úkol rozvinout se mezi Ĝekou l’Ourcq a mČstem La Forté sous Jouarre a zde bránit NČmcĤm v postupu. BČhem 14. þervna musel pluk ustoupit a poté se nČkolikrát rychle pĜesouval po oblasti, až bylo rozhodnuto o jeho nasazení na SeinČ. Pluk musel pochodovat za tvrdých podmínek do Montigny. Avšak i zde již NČmci prolomili linie, pluk byl tedy odvelen k posílení postavení na LoiĜe. Vojáci 2. pČšího pluku dorazili 16. þervna stejnČ jako jejich krajani z 1. pluku do mČsta Gien a byl jim pĜidČlen úsek u obce St. Gondon. Zde provedli NČmci 18. þervna náhlý útok a zpĤsobili zhroucení obranné linie. Francouzské jednotky opČt urychlenČ opouštČly bojištČ a již nemČlo smysl pokraþovat v bojích. Velení opČt vydalo rozkaz k pochodu na jih Francie, kde mČla být zahájena evakuace.29 Velitel 2. pČšího pluku plukovník Satorie se tak rozhodl na poslední chvíli, neboĢ osadu Sousesmes, kde pluk þekal na zásoby pĜislíbené od FrancouzĤ, obsadili
28 29
SOUýEK, J.: Na francouzské frontČ, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 49. PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 92
12
NČmci nČkolik okamžikĤ po odchodu ýechoslovákĤ. Pluk tak jen velice tČsnČ unikl zajetí a mohl se vydat na pochod. Mezitím pĜedstavitelé ýs. vojenské správy jednali o osudu vojákĤ s francouzským
velením.
Správa
nakonec
vyjednala
vyjmutí
ýechoslovákĤ
z francouzské armády a jejich evakuaci ze zemČ. Na základČ této smlouvy oba pluky odevzdaly tČžké zbranČ, techniky a další vojenský materiál a ponechali si pouze ruþní zbranČ. Oba pluky se sešly v Nontronu 23. þervna a slouþily se v ýeskoslovenskou pČší brigádu a záhy byly odeslány do Séte v blízkosti Agde. Z pĤvodních zhruba 5000 mužĤ divizní pČchoty jich dorazilo do pĜístavu jen asi 1600, 400 jich padlo a mnoho z nich bylo pohĜešováno.30 Do Séte dorazily evakuaþní lodČ, ale ýechoslováci nebyli vpuštČni do pĜístavu, neboĢ by spolupráce s nimi odporovala podmínkám pĜímČĜí s NČmeckem. ýeskoslovenské velení pochopilo zoufalou situaci vojákĤ, stejnČ jako velitelé vČdČli, že není reálné evakuovat z Francie pĜes 10 tisíc lidí. Vydalo proto rozkaz, který umožĖoval vojákĤm opustit jednotky. Tímto rozkazem zanikla branná povinnost a s ní i þeskoslovenské jednotky ve Francii. Avšak na vojáky byl vytváĜen nátlak k setrvání v jednotkách, pokud chtČli být vojáci, þasto i se svými rodinami evakuování do Anglie, museli podepsat prodloužení služby.31 Do Anglie tak dorazilo asi 5000 þeskoslovenských vojákĤ, ostatní zĤstali ve Francii, požádali o demobilizaci a pĜesun do ýech. SlovákĤm byla nabídnuta služba ve slovenském vládním vojsku, avšak vojáci o ni nejevili zájem. ýást vojákĤ se dostala z Agde do Marseille kde stále úĜadoval þeskoslovenský konzul. Zde nČkteĜí zažádali o službu v Cizinecké legii, další pak byli v ilegalitČ pĜesouváni na Balkán, do Afriky a na StĜední východ, odkud prchali do Velké Británie a Spojených státĤ.32
30
BROD, T., ýEJKA, E.: Na západní frontČ, s. 140. ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 220. 32 BROD, T., ýEJKA, E.: Na západní frontČ, s. 147. 31
13
4. ýeskoslovenské jednotky na Blízkém východČ a v Africe 4. 1. ýeskoslovenský pČší prapor 11 – Východní. BČhem let 1939 – 1940 se zaþalo v Sýrii a Libanonu shromažćovat množství ýechoslovákĤ, kteĜí opustili republiku a odešli pĜes Balkán na Blízký východ, odkud byli odesíláni do Francie. Situaci však zkomplikovala porážka Francie. Francouzský velitel
v Sýrii
generál
Mittelhauser
deklaroval
loajalitu
vichistické
vládČ,
ýechoslovákĤm tak hrozilo uvČznČní. S britskou pomocí byli nakonec vojáci pĜevezeni do Palestiny. PĜesto že ještČ ve nebyla uznána exilová vláda v LondýnČ, zaþala se formovat þeskoslovenská vojenská jednotka. Nejprve vznikl ve mČstČ Gedera u Tel Avivu þeskoslovenský pČší pluk 4. jako souþást 1. þeskoslovenské divize ve Francii. Jednotka v þele s plukovníkem Korešem þítala 327 mužĤ, byla proto posílena krajany ze SovČtského svazu, což jí zajistilo dostatek vojenského personálu. NovČ uznaná exilová vláda v LondýnČ zaþala s legalizací jednotky a po dohodČ s Brity zĜídila v JeruzalémČ þeskoslovenskou vojenskou misi v þele s generálem OndĜejem Mezlem. Na poþátku Ĝíjna 1940 vydal velitel britských sil na Blízkém východČ, generál Archibald Wavell, rozkaz na zĜízení pČšího praporu a výcvikového stĜediska.33 BČhem oslav státního svátku 28. Ĝíjna byl vyhlášen vznik ýeskoslovenského pČšího praporu 11 – Východního pod velením podplukovníka Klapálka.34 SoubČžnČ vzniklo i ýeskoslovenské výcvikové stĜedisko – Východní, kterému velel plukovník Josef Koreš. Po nČkolikamČsíþním výcviku v Judské poušti byli ýechoslováci již dostateþnČ aklimatizováni a pĜipraveni k bojovým stĜetnutím v pouštních podmínkách. Prapor byl pĜesunut do Agami u Alexandrie, kde vykonával strážní službu v zajateckém táboĜe a podílel se na protivzdušné obranČ pĜístavu. Jednotka však nebyla schopná bojového nasazení, chybČla jí dostateþná výzbroj. PĜedevším jí ale scházeli muži, a tak nemohla být zaĜazena ani jako záložní. Situace se však zmČnila v bĜeznu 1941, kdy ze SovČtského svazu (ale i z Jugoslávie, ěecka, Afriky a Indie) dorazila poþetná skupina vojákĤ. I pĜes þetné odchody vojákĤ do Británie 33 34
PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 127. DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 105.
14
k þeskoslovenským perutím RAF þítal prapor 712 mužĤ, naplnil tak britské tabulkové stavy pro prapor a mohl být zaĜazen k britské 23. armádČ pod velením generála Alexandra Gallowaye. Dalším problémem byla nálada mezi vojáky samotnými. Mezi pĜíchozími ze SSSR se nacházelo mnoho komunistĤ
proti kterým nČkteĜí vojáci
aktivnČ vystupovali. ZároveĖ byli þasté provČrky britské rozvČdky a ýechoslováci byli mnohdy zbyteþnČ šikanováni. I samotní þeskoslovenští zpravodajci se þasto pĜiþinili o uvČznČní novČ pĜíchozích, aby bylo zabránČno váleþné špionáže, vþetnČ špionáže pro SSSR.35 ZároveĖ i pĜestože prapor tvoĜil povČtšinou ýeši, vznikaly zde národnostní tĜenice a þasto se projevoval i antisemitismus. BČhem následujícího období se ale vojáci sjednotili a do bojĤ zasáhli již jako jednotka, jejíž morálka byla vysoká.36 Dne 31. kvČtna 1941 byl prapor odeslán do Mersa Matruh, kde se mČl pĜipojit k Western desert force, armádní skupinČ bránící egyptské hranice proti Rommelovým Afrikakorps. Generál Archibald Wavell chtČl vytlaþit NČmce z jejich výhodných pozic na vyvýšeninách na egyptsko-lybijské hranici a z prĤsmyku Halfaya. Dále chtČl dobýt italské pozice v Kyrenaice a obsadit místní pĜístavy. Tento plán byl nazván Battleaxe a skonþil naprostým nezdarem. Rommelovi se podaĜilo odrazit poþetnČjší britské jednotky a generál Archibald Wavell byl odvolán z funkce. Velením na Blízkém východČ povČĜil Winston Churchill generála Claudea Auchinlecka. PĜestože ofenzíva skonþila fiaskem, pro ýeskoslovenský pČší prapor 11 znamenala úspČch, neboĢ v souvislosti s útokem byl prapor poprvé považován za plnohodnotnou bojovou jednotku a to i pĜestože do vlastních bojĤ nezasáhl.37 V þervnu 1941 byl ýeskoslovenský pČší prapor 11 odvelen na syrskopalestinskou hranici, kde byl zaĜazen do 23. brigády britské 6. divize. V tČchto dnech zde probíhaly boje s vichistickými vojsky, která þítala až 30 tisíc mužĤ. U spojencĤ panovala obava, že by mohli Francouzi na nátlak Hitlera dovolit nČmeckým silám prĤchod svými teritorii v Sýrii a Libanonu až k Íránu a Iráku, která byla se svými ropnými poli klíþová pro spojenecké váleþné úsilí, a kde se souþasnČ rozhoĜela
35
KLAPÁLEK K.: OzvČny bojĤ, s. 55. PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 129 37 DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 106 36
15
protibritská povstání. PĜestože 21. þervna dobyli Britové Damašek, vyžádala si 6. divize posily.38 Prapor dostal za úkol hlídkovat západnČ od mČsta Baniás, dvČ þety byly odeslány jako posily BritĤm, kteĜí bojovali proti Francouzské cizinecké legii. Shodou okolností tak v této bitvČ bojovali ýeši proti ýechĤm, prvního padlého z þeskoslovenského praporu mČl na svČdomí právČ ýech. Po zprávČ o existenci praporu se k nČmu vČtšina ýechoslovákĤ z Cizinecké legie pĜidala. Dne 14. þervence pak Francouzi zastavili boje a postup 23. brigády se zastavil. ýeskoslovenský prapor byl proto povČĜen hlídkovou þinností, kterou vykonával až do podzimu. BČhem tohoto období nepĜedstavoval problém nepĜítel, ale extrémní klimatické podmínky v oblasti. Vojáky také sužovala malárie a jiné tropické choroby. PĜíslušníci praporu byli dlouhým pobytem v Sýrii vyþerpáni, zároveĖ se chtČli aktivnČ zapojit do bojĤ a proto se jak velení jednotky, tak londýnská vláda snažily o pĜevelení praporu. Britové však shledali ýechoslováky jako užiteþnou jednotku, zároveĖ nemČli k dispozici jiné jednotky v oblasti, a tak museli vojáci þekat na bojové nasazení nČkolik mČsícĤ.39 BČhem tohoto þekání se však odehrál incident, bČhem kterého znaþnČ utrpČla povČst celé jednotky. BČhem monotónní služby se vojáci stále þastČji domáhali aktivního nasazení v boji proti NČmcĤm, generál Mezl tak u britského volení podal žádost o pĜeložení praporu. Velení tuto možnost zamítlo. Mezi vojáky se zaþaly šíĜit domnČnky o tom, že britské velení odepírá vojákĤm bojové nasazení, zároveĖ odmítá žádost þeskoslovenského velení o transfer do SSSR, kde se již mČla vytváĜet þeskoslovenská jednotka. ýeskoslovenské velení ale žádalo Brity o pĜesun do Anglie, celá zpráva tak byla chybnČ interpretována. Této verzi však uvČĜila skupina þeskoslovenských vojákĤ. Skupina 24 vojákĤ 20. záĜí 1941 ukradla nákladní automobil a vydala se na cestu do Íránu, jehož severní þást byla obsazena sovČty. Formování þeskoslovenské jednotky v SSSR ještČ ani nezaþalo, vojáci tak byli uvČznČni. SovČti vojáky pĜedali þeskoslovenskému vojenskému atašé v Teheránu. Poté byli odesláni k 11. praporu, kde byli odsouzeni polním soudem na 8 – 12 mČsícĤ za dezerci. Prezident Beneš poté celou skupinu
38 39
PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 216 PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 216.
16
amnestoval. Paradoxem situace je to, že tito horliví vojáci promeškali nejvČtší bojové nasazení praporu.40 Zde se nabízí otázka, zda souvisí pĜípad dezertérĤ s þinností komunistĤ u praporu. Aþ byla oficiálnČ veškerá politika vojákĤ zakázána, vojáci o ní þasto diskutovali. Mnozí pamČtníci upozorĖovali na pĜíliš tvrdou þinnost þeské kontrarozvČdky, avšak tento pĜípad dokládá, že obavy nebyly neodĤvodnČné. Celá situace jistČ ýechoslovákĤm u BritĤ poškodila povČst a dá se pĜedpokládat, že podobné konflikty by mohly vyústit ve znaþné komplikace pro þeskoslovenské jednotky pod velením BritĤ.
4. 2. PČší prapor 11 - Východní pĜi obranČ Tobrúku Na poþátku Ĝíjna 1941 dostal podplukovník Karel Klapálek od britského velení rozkaz k pĜedání strážní služby AustralanĤm a k pĜípravČ pĜesunu. BČhem 6. Ĝíjna vyplula lodí k Tobrúku pĜedsunutá ubytovací skupina, o
dalším nasazení
ýechoslovákĤ tak bylo rozhodnuto. Celá jednotka se posléze pĜepravila do tranzitního tábora Ez Zib, kde její pĜíslušníci obdrželi kompletní výzbroj a výstroj. Dále pokraþovala pĜes Suez do tábora El Amiriye, v táboĜe byla posílena o þerstvé rekruty. V ranních hodinách dne 21. Ĝíjna se vojáci zaþali naloćovat na torpédoborce Napier a Hasty a minonosku Decoy, bČhem pĤlnoci téhož dne jednotka dorazila do Tobrúku.41 Situace na bojišti v oblasti Tobrúk nebyla pro spojence pĜíznivá. BČhem své ofenzivy na jaĜe 1941 zatlaþil generál Rommel Brity až k egyptským hranicím, v lybijském pĜístavním mČstČ Tobrúku tak zĤstala obležena australská 9. divize pod velením generála Leslieho Morsheada, ke které se pĜipojily další roztroušené spojenecké jednotky z okolí. Australané obsadili nejenom pĜístav, ale i jeho pĜedpolí a vytvoĜili tak až 50 kilometrĤ dlouhou, pĤlkruhovou frontovou linii kolem pĜístavu. Tuto obrannou linii tvoĜil systém promyšlených polních postavení, pevnĤstek a zákopĤ, které byly chránČny ostnatým drátem, zátarasy a minovými poli. Tato
40
41
HRBEK, Jaroslav: Tobrúk 1941, s. 146. ýornej, Petr, BČlina, Pavel: Slavné bitvy naší historie, Praha, 1993, s. 250.
17
postavení nazývali britští vojáci „sangary“.42 V kombinaci se skalnatým terénem tak bylo opevnČní pro obléhatele jen velice tČžko pĜekonatelné.43 Pro britské velení mČl Tobrúk velkou strategickou hodnotu, nehodlalo se ho tedy za žádnou cenu vzdát, mČsto bylo dostateþnČ zásobeno zbranČmi, municí, potravinami i posilami. Také NČmci považovali Tobrúk za strategicky dĤležitý bod. Hitler osobnČ podmínil další postup Rommelových jednotek právČ dobytím mČsta, NČmci tak vyvíjeli enormní úsilí k jeho získání. MČsto bylo takĜka bez pĜestání cílem dČlostĜelecké palby a bombardování ze strany nČmeckých a italských jednotek. MČsto bylo témČĜ celé zniþeno, avšak obránci mČli dobrou morálku a þetné nČmecké útoky dokázali odrážet.44 V dobČ pĜíchodu 11. praporu držely pĜístav britské pČší brigády 14., 16. a 23., tanková 32., dále polská Samostatná brigáda karpatských stĜelcĤ a nČkolik dalších, hlavnČ dČlostĜeleckých jednotek. TČmto jednotkám velel generál Ronald Scobie, velitel ze 70. divize. ýeši byli pĜiĜazeni k polské brigádČ generála Stanislawa Kopanskiho. Dostali za úkol ochranu „þervené linie“ , pĜedního obraného postavení, (na které navazovala „modrá linie“, která se táhla nČkolik kilometrĤ do hloubky spojeneckých pozic). StanovištČ praporu tvoĜilo pĜedevším 13 pevnĤstek rozmístČných na západČ obranného perimetru, pĜi dĤležité silnici mezi Tobrúkem a Dernou. Úkol ýechoslovákĤ spoþíval pĜedevším v hlídkové þinnosti a prĤzkumu pozic nepĜítele. 11. prapor byl umístČn oproti postavení italské divize „Brescia“, posílené vybranými nČmeckými jednotkami. Avšak i pĜi hlídkování a prĤzkumu se þasto strhly prudké pĜestĜelky.45 OpČrné body ItalĤ se nacházely v tČsné blízkosti západní þásti perimetru, nejbližší pouze ve vzdálenosti 80 metrĤ, na jižním úseky byli obléhatelé zatlaþeni nČkolik kilometrĤ od linií.46 Výzbroj praporu tvoĜilo 551 pušek, 84 kulometĤ, 34 samopalĤ, 27 minometĤ, 6 vozidel brencarrier a 44 jiných vozidel. ObecnČ byly zbranČ ve špatném stavu avšak výzbroj byla postupnČ obmČĖována a ýeši byli proslulí svou vynalézavostí pĜi improvizovaných opravách nejen spojenecké, ale i ukoĜistČné techniky. 42
Tamtéž, s. 250. PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 219. 44 Tamtéž, s. 220. 45 ýornej, P., BČlina, P.: Slavné bitvy naší historie, s. 250. 46 PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 221. 43
18
Od nástupu k pozicím byli ýechoslováci neustále napadáni, ostĜelováni minomety, dČlostĜelbou a bombardováni z letadel. Útoky italské pČchoty probíhaly zpravidla v noci, kdy bylo možné se nepozorovanČ pĜiblížit k obranným pozicím. ZároveĖ bylo nutno podnikat neustálé prĤzkumné hlídky, pĜi kterých se vojáci þasto dostávali pod nepĜátelskou palbu. Tyto tČžké podmínky ještČ umocĖovalo pouštní klima, které trýznilo vojáky mnoha zpĤsoby. V Tobrúku byl neustále nedostatek vody, kvalitní stravy, a byly þasté epidemie. ZároveĖ bylo okolí mČsta poseto minami, které však kvĤli pĜesýpajícímu se písku mČnily svou pozici. ProstĜedí tak bylo pro vojáky nesmírnČ nebezpeþné. První voják praporu padl 30. Ĝíjna, další pak v listopadu a v prosinci. V prosinci 1942 mČl prapor pouze 692 mužĤ, aþkoli bylo podle britský ĜádĤ od praporu vyžadováno 800 mužĤ.47 BČhem 18. listopadu byla britskou 8. armádou pod velením generála Andrea Cunninghama zahájena dlouho oþekávaná ofenziva „Crusader“, která mČla zatlaþit NČmce a Italy z Egypta a Libye. Souþástí této operace mČly být i jednotky z Tobrúku, které se mČly probít pĜes obléhatele a spojit se s hlavními silami. TĜi dny poté, 21. listopadu zahájila polská karpatská divize odlehþovací útok s cílem vázat hlavní síly nepĜítele, znemožnit mu pĜesun jednotek a zároveĖ umožnit prĤlom britské 14. brigádČ. Souþástí tohoto útoku byl i ýeskoslovenský pČší prapor 11. Jeho tĜetí a þtvrtá rota ostĜelovaly kulomety kóty 69 a 89, minometná þeta zpĤsobila ItalĤm znaþné ztráty. Hlavní þást boje probíhala do 5. prosince, kdy britské jednotky prolomily linie nepĜítele. NČmci a Italové tak Ĝešili akutní hrozbu obklíþení þásti svých jednotek, musely tak stáhnou jednotky z jižního a východního perimetru. BČhem této akce se na úseku þeskoslovenského praporu pokusili Italové o prĤlom, avšak byli zastaveni u pevnĤstek S 19 a S 21.48 BČhem ofenzívy se polská brigáda pĜeskupila a soustĜedila kolem pahorku Ras-el-Meadauuru, úsek svČĜený þeskoslovenskému praporu tak dosahoval více než sedm kilometrĤ. ZbrojíĜi praporu mezitím opravili ukoĜistČné italské houfnice ráže 105 mm, vyrobené ve Škodových závodech a vznikla tak celá dČlostĜelecká baterie, která po pĜiĜazení dvou polských dČl dostala název þeskoslovensko-polská.49 47
tamtéž, s. 222. Hrbek, Jaroslav: Tobrúk 1941, Praha 1997, s 197. 49 PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 224. 48
19
BČhem 9. prosince se zaþal nepĜítel stahovat a velení naĜídilo jeho pronásledování. Tato úloha pĜipadla na západním úseku PolákĤm. ýeskoslovenský prapor 10. prosince dobyl již zmínČné kóty 69 a 89, na kterých Italové soustĜedili svĤj odpor v úseku. Úderná jednotka ještČ vytlaþila Italy z kóty 110 nad silnicí mezi Dernou a Tobrúkem, poté se ale ýechoslováci vrátili na výchozí pozice na perimetru, neboĢ prapor nebyl dostateþné motorizován pro pĜepravu celého mužstva. Dne 11. prosince byl 11. pČší prapor vyþlenČn z polské divize, které vyrazila do útoku proti ustupujícím ItalĤm. ýeskoslovenský prapor vykonával strážní službu v pĜístavu a na letišti, þást jednotky sloužila jako ochrana velitelství britského XIII. armádního sboru.50 Avšak již 21. ledna 1942 zahájil Afrika-Korps spoleþnČ s XX. Italským sborem mohutnou protiofenzivu, která zaskoþila britské velení. Britská 8. armáda utrpČla porážku a rychle ustupovala, opustila Benghází a zastavila se až u Gazaly. Tobrúk se tak ocitl opČt v bezprostĜedním ohrožení. Vojáci 11. praporu provádČli opevĖovací práce západního obranného perimetru a pokraþovali ve strážní službČ. Mužstvo již však bylo z dlouhodobého nasazení vyþerpané, a tak exilové ministerstvo obrany zažádalo u BritĤ o pĜevelení praporu. do Anglie. Generál Claudie Auchinleck sice žádost zamítl, avšak pĜislíbil ýechoslovákĤm pĜesun v co nejkratší dobČ. ZároveĖ mČl být prapor pĜezbrojen na lehký protiletadlový pluk, a tedy stranou pĜímých bojĤ. Tento úkol vojáci nepĜijali s nadšením, nicménČ nedostatek mužĤ, zejména rezervistĤ, neumožnil praporu další pĤsobení na frontových bojištích.51 BČhem bĜezna 1942 se první dĤstojníci pod velením kapitána ZástČry zúþastnili dČlostĜeleckých kurzĤ. Prapor byl vyzbrojen 40 mm kanony Bofors a byl pĜidČlen k britské 4. protiletadlové armádČ.52 Koncem bĜezna 1942 byl prapor vystĜídán Jihoafriþany. ýechoslováci Tobrúk opustili po více než pČti mČsících, bČhem kterých témČĜ neustaly boje. Na þeskoslovenské stranČ padlo 14 mužĤ, 81 jich bylo zranČno, z toho 26 tČžce. Poþátkem dubna vojáci uctili na tobrúckém hĜbitovČ své padlé a 7. dubna prapor opustil mČsto. BČhem 13. dubna dorazili ýechoslováci do palestinské Haify. Tím byla zakonþena 50
ýornej, P., BČlina, P.: Slavné bitvy naší historie, s. 252. PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 225. 52 ýornej, P., BČlina, P.: Slavné bitvy naší historie, s. 253. 51
20
nejvČtší mise ýeskoslovenského pČšího praporu 11 – Východního. Úþast ýechoslovákĤ na obranČ Tobrúku nezĤstala bez opomenutí britského velení. Obdrželi mnohá þeskoslovenská, polská a britská vyznamenání. Velitel britských vojsk na StĜedním východČ generál Auchinleck vyzdvihl zásluhy obráncĤ pĜístavu a velitel 8. britské armády generál Neil Ritchie zaslal podplukovníkovi Klapálkovi dopis v nČmž napsal: „Váš výteþný prapor nyní opouští Osmou armádu, avšak ještČ pĜedtím Vám zasílám poselství, jímž chci ocenit vaši dokonalou a úþelnou práci, vykonanou vždy jak v Tobrúku, tak i pozdČji, s radostí a energií. Vojenské chování pĜíslušníkĤ Vašeho praporu zapĤsobilo hlubokým dojmem na jejich britské druhy a získalo si jejich obdiv a úctu.“53 PĜíslušníci praporu dokázali, že þeský národ je odhodlán bojovat proti nacismu. PĜestože nebyli tak slavní jako ýechoslováci ve službách RAF, prokázali neménČ odhodlaní bojovat proti nacismu. Stali se tak velkou oporou londýnské exilové vlády, demonstrovali schopnost úþastnit se pĜímých bojĤ a aktivnČ vzdorovat nepĜíteli. ZároveĖ se proslavili v bojích, o kterých se informovalo po celém svČtČ a pomohli vytvoĜit povČst ýechoslovákĤ jako bojovníkĤ proti nacismu. MČli tak velký význam pro morálku emigrantĤ z ýSR, obyvatel na území Protektorátu (obyvatelstvo bylo informováno díky spojení domácího odboje ze zahraniþním) a poté i v osvobozeném ýeskoslovensku.54 Dne 21. kvČtna byl generálem Mezlem reorganizován ýeskoslovenský pČší prapor 11 – Východní na 200. lehký protiletadlový pluk – Východní. V dubnu 1942 byla vytvoĜena Skupina þeskoslovenské armády na StĜedním VýchodČ, která zahrnovala protiletadlový pluk, výcvikové stĜedisko v Sídí Bishr, þeskoslovenskou vojenskou misi, polní soud, prokuraturu, úþetní stĜedisko a polní nemocnici s ozdravovnou. V þervenci mČla skupina 1636 mužĤ, z toho 156 dĤstojníkĤ. Samotný protiletadlový pluk mČl 1210 mužĤ a 56 dĤstojníkĤ. Pluk se þleni do tĜi praporĤ, dvanácti rot a dvou pomocných þet. Velitelem se stal opČt Karel Klapálek, již povýšený na plukovníka. Jednotka byla vyzbrojena 42 dČly Bofors ráže 40 mm. Vojáci
53 54
PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 225. ýORNEJ, P., BČlina, P.: Slavné bitvy naší historie, Praha 1993, s. 253.
21
byli urychlenČ v táboĜe v Bath Galimu vycviþeni s novou výzbrojí a brzy se mČli opČt vrátit do boje.55 Koncem kvČtna zaútoþil Afrika-Korps plnou silou na britská pozice. Brzy slavili nacisté úspČch, 21. þervence kapitulovali jihoafriþtí obránci Tobrúku. Britská 8. armáda kvapnČ ustupovala a NČmcĤm se podaĜilo prorazit hluboko do Egypta. Postup NČmcĤ byl zastaven až u El Alamein, asi 100 km od Alexandrie. Cílem NČmcĤ bylo probít se celým Blízkým Východem, pĜes Egypt, Palestinu, Sýrii a Turecko, a spojit se s nČmeckými jednotkami na Kavkaze. Ovládli by cenná ropná pole v Íránu a Iráku, celé StĜedomoĜí a mnohé další námoĜní trasy. Tento plán byl ale zmaĜen a NČmci museli brzy sami ustupovat.56 V þervenci 1942 byl protiletadlový pluk 200 vyzbrojen dalšími protiletadlovými kanóny a povČĜen stĜežením vzdušného prostoru nad Haifou, Bejrútem a Alexandrií. Obrana tČchto mČst byla zhušĢována jako dĤsledek nČmeckého postupu. Tato strážní služba byla záhy ukonþena, neboĢ byl nČmecký postup zastaven. Pluk byl pĜesunut do Haify a na dlouhé mČsíce se ocitl mimo boj. ýechoslováci tak museli þekat až do prosince 1942, kdy mČl být pluk zaĜazen k 8. armádČ, která již pronikala k Tripolisu.57 Protiletadlový pluk byl opČt pĜidČlen k Tobrúku. PĜesto, že se již fronta posunula daleko od mČsta, podnikali italští letci þasté nálety na pĜístav. Pluk byl povČĜen protivzdušnou obranou mČsta, letištČ v Ademu a dĤležitých silniþních kĜižovatek. Tento úkol byl s postupující frontou stále ménČ významný a ýechoslováci se opČt domáhali zaĜazení do bojĤ. V polovinČ kvČtna 1943 byl dobyt Tunis a þeskoslovenský pluk dostal rozkaz k odplutí do Anglie. Dne 16. þervna odjel pluk do Egypta, u Izmalie se k nČmu pĜidali vojáci z výcvikového stĜediska v PalestinČ. BČhem 5. þervence se nalodilo v suezském pĜístavu Trafik na loć Mauretania 1326 ýechoslovákĤ. Po více jak mČsíc dlouhé plavbČ kolem Afriky (proplutí StĜedozemním moĜem bylo kvĤli nČmeckým ponorkám znaþnČ obtížné) dorazil pluk 11. srpna do Liverpoolu. V PalestinČ zĤstalo jen nČkolik dĤstojníkĤ štábu a nČkolik zbČhĤ z politických dĤvodĤ. Dne 18. srpna 1943 navštívil 200. protiletadlový pluk prezident Beneš a udČlil vojákĤm váleþný kĜíž. Zanedlouho, 26. srpna byl pluk definitivnČ 55
PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 228. PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 229. 57 Polach, J., G.,: Na pozorovatelnČ þíslo 19, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, Praha, 2001, s. 123. 56
22
rozpuštČn a vojáci byli pĜeveleni k novČ vznikající ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigádČ.58
58
PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska IV. díl, s. 396.
23
5. ýeskoslovenská samostatná obrnČná brigáda BČhem þervna roku 1940 byly z Francie evakuovány zbytky 1. þeskoslovenské divize do Velké Británie, ze kterých se v srpnu 1940 stala 1. þeskoslovenská smíšená brigáda. Tato jednotka pak byla reorganizována podle britských tabulkových stavĤ na þeskoslovenskou samostatnou brigádu. Po pĜíchodu ýechoslovákĤ z Blízkého východu a Afriky pak 1. záĜí 1943 vznikla ýeskoslovenská samostatná obrnČná brigáda. Velením byl povČĜen armádní generál Alois Liška, jeho zástupcem se stal plukovník Karel Klapálek a náþelníkem štábu podplukovník Karel Ondráþek. Brigáda byla tvoĜena zejména dvČma tankovými prapory, dČlostĜeleckým plukem a motostĜeleckým praporem. Zásadní problém pĜedstavoval nedostatek mužstva, jednotka tak dosahovala pouze dvou tĜetin tabulkových stavĤ brigády.59 BČhem let 1943 a 1944 probíhala þetná cviþení, jednotka byla vyzbrojována moderní bojovou technikou a vojáci byli cviþeni v soudobé bojové taktice. ýechoslováci byli soustĜedČni v jižním Skotsku, posléze v oblasti Cholmondey. PáteĜ výzbroje brigády tvoĜily zejména tanky Crusader Mk I-III, obratné, ale slabČ pancéĜované i vyzbrojené a podstatnČ silnČjší tanky Cromwell. Posléze se brigáda doþkala i moderních amerických tankĤ Sherman. Pro úþely prĤzkumu a rekognoskace terénu používali prĤzkumníci tanþíky Stuart, cviþení se obvykle provádČla s tanky typu Churchill. PČchota byla vyzbrojena pistolemi Colt 1911, revolvery Enfield, puškami Lee-Enfield, variantami samopalu Thompson a Sten gun, dále lehkými kulomety Bren a British Hotchkiss, tČžkými kulomety Vickers, protitankovými puškami MK 1 a granátomety Mk 1.60 Dne 5. þervna 1944 byla vyhlášena brigádČ polní mobilizace, která mČla za cíl provČĜit bojovou pĜipravenost, po které následovalo zintenzivnČní výcviku mužstva a výmČna vozidel i materiálu. I pĜes znaþné úsilí však byla brigáda ještČ nČkolik mČsícĤ nedostateþnČ vybavena. Dne 24. þervence byl bČhem polních cviþení Labe a Odra brigádČ vydán rozkaz k pĜesunu do Francie. Po ukonþení cviþení zapoþaly pĜípravy na
59
PROCHÁZKA, Ivan: Dunkerque: Váleþný deník ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády (Ĝíjen 1944kvČten 1945), Praha 2006, s. 7. 60 ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ, s. 502
24
bojovou situaci, doplĖovaly se stavy jak techniky, tak i mužstva. K brigádČ tak nastoupili i dobrovolníci z Ĝad zajatcĤ z nČmeckých vojsk þeské národnosti, zejména z TČšínska. Tyto posily nebyly pĜijímány mužstvem s nadšením, zvláštČ pak pokud se jednalo o nČmecké emigranty a sudetské NČmce. Tito byli i pĜes þetné sliby velení (vþetnČ prezidenta Beneše) k þeskoslovenským jednotkám zaĜazováni a mnohdy docházelo i k potyþkám mezi vojáky. Situaci nezlepšoval ani fakt, že nČkteĜí z NČmcĤ vĤbec neumČli þesky.61 CelkovČ tak v prosinci 1943 sloužilo u brigády 64 procent ýechĤ, 18 procent SlovákĤ a 11 procent NČmcĤ. Na dĤstojnickém sboru se ýeši podíleli z 91 procent.62 Další nejednost brigády pĜedstavovala politická ideologie. PĜestože oficiálnČ byla jakákoliv politická aktivita vojákĤm zakázána, vojáci o politice živČ diskutovali. Zejména komunisté vyvíjeli rozsáhlou aktivitu a získávali si pĜízeĖ vojákĤ, evidentnČ podle pokynĤ z Moskvy. Vydávali vlastní þasopisy, snažili se vystupovat jako ochránci zájmĤ mužstva a prosazovali otevĜení západní fronty. V roce 1943 mČla komunistická organizace asi 300 þlenĤ a množství dalších sympatizantĤ. PĜes tyto názorové odlišnosti zĤstávala ale naprostá vČtšina þlenĤ brigády vČrna demokratickým zásadám a ideálĤm ýSR.63 Dle nČkterých názorĤ dosahovaly komunistické konexe nejen do þeskoslovenské brigády, ale zĜejmČ i na nejvyšší místa exilové vlády.64 Vztahy BritĤ k þeskoslovenským vojákĤm se daly charakterizovat jako výborné narozdíl do FrancouzĤ v roce 1940, kteĜí odsuzovali bojechtivost ýechoslovákĤ. Domácí obyvatelstvo zvláštČ v letech 1940 – 1941 nadšenČ vítalo posily pro obranu zemČ a ýechoslováci byli místním obyvatelstvem vždy oblíbeni. StejnČ tak byli vojáci oblíbeni u britských spolubojovníkĤ pro vysoké nasazení a pĜíkladnou morálku.65 Prezident Beneš u brigády vykonal inspekci 21. srpna 1944, tĜi dny nato se již vojáci pĜipravovali na cestu do Francie. BČhem pĜiprav byly jednotky dozbrojeny tanky typu Cromwell a Sherman, aby pak mohly 30. srpna odplout první jednotky. PĜíslušníci brigády se zaþali shromažćovat kolem mČsta Falais, kde mČlo být umístČno jejich ubytovací stanovištČ. Poslední jednotky dorazily až bČhem 8. záĜí, kvĤli nepĜízni 61
MORAVEC, Bohumil: Pod tĜemi prapory, PlzeĖ 1996, s. 64. ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na západČ, s. 420. 63 Tamtéž, str. 422. 64 MORAVEC, B.: Pod tĜemi prapory, s. 69. 65 ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na západČ, s. 423 62
25
poþasí nad kanálem La Manche. PĜed samotným bojovým nasazením mužstvo podstupovalo intenzivní výcvik a dĤstojníci odjeli na stáže ke spojeneckým velitelstvím, kde získávali nejnovČjší poznatky z bojĤ na frontČ. Výcvik mužstva byl ale znaþnČ omezen lokací, neboĢ u mČsteþka Falais svedly 1. a 3. kanadská armáda tČžkou bitvu s NČmci a v okolí tak byly rozesety miny i nevybuchlá munice.66 Koncem záĜí se brigáda doþkala þetných zmČn na velitelských postech, zejména se ujasnila hierarchie poddĤstojníkĤ a byli nahrazeni dĤstojníci, kteĜí v srpnu 1944 odešli bojovat na východní frontu. Další zmČna se týkala nejvyšších postĤ, prezident jmenoval ministrem obrany exilové vlády Jana Masaryka, vrchním velitelem þeskoslovenských sil se stal divizní generál SergČj Ingr.67 Tyto zmČny však doprovázela mnohdy znaþná nevole a v þeskoslovenských jednotkách byly pomČrnČ þasté spory jak s exilovou vládou, tak i s vojenským velením.68
5.1. Obléhání pĜístavu Dunkerque BČhem prvních mČsícĤ invaze potĜebovali spojenci pĜedevším dobýt vČtší pĜístav, který by umožnil komplexnČjší zásobování postupujících jednotek. Spojenci nejvíce nadČjí vkládali do pĜístavu Cherbourgh, který byl po americkém útoku témČĜ zniþen, a dále pak do bretaĖských pĜístavĤ St. Malo, Brest, Lorient a St. Nazaire. NČmecké posádky v St. Malo a Brestu však kladly znaþný odpor a po dlouhých bojích byly pĜístavy nepoužitelné. Spojenecké velení došlo k závČru, že zmocnit se nepoškozeného pĜístavu je nereálné a po dobytí Calais a Boulogne Kanaćany naĜídilo pĜístavy pouze oblehnout a držet tak nepĜítele odĜíznutého od zbytku jednotek. Francouzská vláda si pĜála co nejmenší poškození pĜístavĤ, zároveĖ již spojenci získali dobytím Boulogne a Calais dva velké pĜístavy. Tyto dva pĜístavy bylo svou kapacitou
66
ŠULC, Bohuslav: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 153154. 67 PROCHÁZKA, I.: Dunkerque: Váleþný deník ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády (Ĝíjen 1944-kvČten 1945, s. 8 – 11. 68 MORAVEC, B.: Pod tĜemi prapory, s. 64.
26
již dostaþující, a proto od pĤvodnČ plánovaného dobytí Dunkerque sešlo a bylo naĜízeno pouze jeho oblehnutí. 69 Obležení Dunkerque provádČly tĜi kanadské brigády, posílené britskou 52. Horskou divizí a podaĜilo se jim zahnat NČmce z mČst v okolí až do bezprostĜední blízkosti pĜístavu. Poþátkem Ĝíjna dostal nejvyšší nČmecký dĤstojník v pĜístavu, viceadmirál Fridrich Frisius, ultimátum k vyklizení pĜístavu, které ovšem odmítl.70 Spojenecké velení usoudilo, že silnČ opevnČný pĜístav by bylo možné získat jen za cenu jeho úplného zniþení a kanadské jednotky, které mČly za úkol postupovat dále smČrem na NČmecko, by se pĜi dobývání zpomalily a vyþerpaly. Kanaćané by pak chybČli pĜi obléhání Antverp, které byly na rozdíl od Dunkerque pro spojeneckou ofenzívu nezbytné.71 Velení se tedy neodhodlalo k útoku, a tak zapoþalo dlouhé obléhání trvající až do kvČtna 1945. V obleženém pĜístavu se ocitlo témČĜ 12 tisíc NČmcĤ bohatČ zásobených a dobĜe pĜipravených. VČtšina z nich patĜila k 15. armádČ, nČkteĜí byli námoĜníci z okolních pĜístavĤ a asi dva tisíce z nich patĜilo k SS.72 NČmecká výzbroj byla také dostateþná, aþkoli nemČli žádné tanky, disponovali 97 protiletadlovými kanóny, 35 lehkými, 22 stĜedními a 28 tČžkými dČly, dostatkem lehkých zbraní i kulometĤ a bohatými zásobami munice. Celé okolí pĜístavu bylo systematicky zaplaveno a blízké farmy byly pĜemČnČny na menší pevnĤstky. ýasto se hovoĜilo v této souvislosti o „Festung Dunkirchen“.73 Obklíþení NČmci mČli také výbornou morálku s kvalitními dĤstojníky. BČhem listopadu 1944 bylo mČsto mohutnČ ostĜelováno, do nČmeckých pozic byly shazovány propagandistické letáky, ale i pĜes všechnu snahu se NČmce nepodaĜilo podlomit, nČmeþtí pĜebČhlíci se poþítali pouze na jednotlivce. Velitel mČstské posádky Frisius mČl údajnČ slíbit každému vojákovi, který zniþí 6 nepĜátelských tankĤ, váleþný kĜíž.74 Dále se ve mČstČ nacházelo 820 francouzských civilistĤ (z pĤvodních 25 tisíc) a 60 britských a kanadských zajatcĤ.
69
ŠULC, Bohuslav: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 153154. 70 PROCHÁZKA, I.: Dunkerque: Váleþný deník ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády (Ĝíjen 1944-kvČten 1945), Praha, 2006, s. 13. 71 SOMMR, Josef: Od TobrĤku do PlznČ, Praha, 1992, s. 116. 72 ŠULC, B.: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 154. 73 ŠULC, B.: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 154. 74 PROCHÁZKA, I.: Dunkerque: Váleþný deník ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády (Ĝíjen 1944-kvČten 1945), s. 203.
27
Od velení 21. armády pod vedením maršála Montgomeryho dostali ýechoslováci za úkol nepĜítele ve mČstČ obklíþit a za pomocí dČlostĜelectva a propagandy donutit ke kapitulaci. K tomuto úþelu byla þeskoslovenská samotná obrnČná brigáda doplnČna o kanadské jednotky, které ale byly po doplnČní stavĤ brigády staženy. V Ĝíjnu 1944 mČla brigáda 242 dĤstojníkĤ a 4000 osob mužstva.75 Brigáda dorazila na pozice k Dunkerque 7. Ĝíjna, kompletní rozestavČní jednotek bylo dokonþeno 9. Ĝíjna. SpoleþnČ s výmČnou jednotek bylo pĜedáno velení nad všemi spojeneckými vojsky oblasti generálu Liškovi. Spojenecké velení rozdČlilo operaþní prostor na západní, jižní a východní úsek. Prakticky celá oblast byla zaplavená, jižní úsek tvoĜila dvČ rozsáhlá záplavová jezera, která poskytovala obráncĤm znaþnou výhodu. Již bČhem 8. Ĝíjna došlo k prvním stĜetĤm, 9. Ĝíjna padl první ýechoslovák. Následovaly mnohé menší stĜety a místní potyþky, které konþily se stĜídavými úspČchy na obou stranách. První významnČjší vítČzství si pĜipsala brigáda 28. Ĝíjna. Na východním úseku u vesnice Ghyvelde zahájil motoprapor s 2. tankovým praporem a francouzskou pČchotou útok na nČmecké pozice. PodaĜilo se jim obránce zaskoþit, za cenu 21 padlých a 78 ranČných byl zniþen prakticky celý nČmecký prapor. Ztráty na nČmecké stranČ þinily zhruba 150 padlých a témČĜ 400 zajatcĤ.76 Další útok se konal bČhem 5. listopadu a jeho výsledky již zdaleka nebyla tak úspČšné. ZĜejmČ to bylo zpĤsobeno nedostateþným utajením akce, o které se vČdČlo jak mezi NČmci, tak i mezi místním obyvatelstvem nČkolik dní dopĜedu.77 Druhý tankový prapor spoleþnČ s pČti pČšími þetami za podpory letectva udeĜil na nČmecká postavení. V podmáþeném bahnitém terénu tanky uvízly a pČchota nebyla schopná bez podpory útok dokonþit. NČmci atak za cenu velkých ztrát odrazili. ýechoslováci ztratili 26 mužĤ, 9 tankĤ a 1 transportér.78 Po tČchto vČtších útocích se aktivita brigády omezila na lokální výpady, které nepĜítel þasto oplácel. V tomto duchu pokraþovalo obléhání nČkolik dalších mČsícĤ, bČhem kterých se strany stĜídaly ve vedení dČlostĜelecké palby. Zvláštním úkolem brigády bylo zajišĢování posádek letadel sestĜelených v oblasti pĜístavu. VČtšinou se
75
tamtéž, s. 120. tamtéž, s. 23. 77 BROD, Toman, ýEJKA, Eduard: Na západní frontČ, s. 488. 78 ŠULC, B.: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 157. 76
28
jednalo o americké letouny, které se vlivem poþasí dostaly na dostĜel nČmeckých flakĤ. BČhem listopadu bylo sestĜeleno velké zásobovací letadlo, ale podaĜilo se mu nouzovČ pĜistát v zaplavených polích. ýeskoslovenské oddíly spustily krycí palbu a ihned vyrazily pĜes zaminované území vstĜíc sestĜeleným. Všechny se pak podaĜilo uchránit pĜed zajetím. Za krytí ústupu 18 þlenĤ posádky kanadského letadla obdržela brigáda pochvalu a podČkování od velitele 1. kanadské armády, generála Crerara.79 V dalším období se obléhání vedlo pĜedevším ze vzduchu. Byly bombardovány opČrné body NČmcĤ, zatímco dČlostĜelectvo ostĜelovalo pozice protiletadlových kanónĤ. K tomuto úþelu byly využívány i ukoĜistČné nČmecké rakety. ZároveĖ se spojenci pokoušeli narušit morálku obráncĤ pomocí letákĤ (které do pĜístavu stĜílelo dČlostĜelectvo v upravených granátech) a rádiového vysílání.80 Poslední velké bojové akce se uskuteþnily v dubnu 1945. V noci ze 3. na 4. dubna se NČmci pokusili o rozsáhlou ofenzívu v prostoru Shelter, která byla ovšem prozrazena a spojenecká vojska se dokázala dobĜe pĜipravit. NepĜítel utrpČl tČžké ztráty a bČhem noci se stáhl. ýechoslováci ztratili jednoho muže. Zvýšená bojová þinnost pak probíhala po celý den.81 NČmci se pak ještČ nČkolikrát pokusili o náhlé výpady. VČtšinou nemČli úspČch, avšak bČhem výpadu v oblasti Loom Plage byla zajata skupina francouzĤ spoleþné s dvČma þeskoslovenskými pozorovateli.82 Další mohutný útok zahájili NČmci v prostoru opČrného bodu Filature na východním úseku. BČhem rychlé akce dobyli NČmci oblast Filature a podaĜilo se jim zajmou celý jeden francouzský prapor. Odvetný útok pĜišel za nČkolik dní. Odpoledne 14. dubna vyrazily 1. a 3. tankový prapor za podpory dČlostĜelectva na zteþ, narazily ovšem na pĜipraveného nepĜítele, útok tak skonþil fiaskem a tČžkými ztrátami.83 Ve dnech 16. a 18. dubna se obČ strany dohodly na pĜímČĜí, obležené mČsto opustili nČkteĜí zbývající civilisté a došlo k výmČnČ zajatcĤ, obČ strany si vymČnily na 300 zajatcĤ. Po celé EvropČ již slábl nČmecký odpor a bČhem obléhání Dunkerque se již neuskuteþnily žádné významnČjší akce, obČ strany se spokojily s pravidelnými 79
BROD, T., ýEJKA, E.: Na západní frontČ, s. 490. tamtéž, s. 490. 81 PROCHÁZKA, I.: Dunkerque: Váleþný deník ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády (Ĝíjen 1944-kvČten 1945), s. 68. 82 ŠULC, B.: Zajatcem zajatých (vzpomínka þs. zajatce v obleženém Dunkerque), in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 163. 83 ŠULC, B.: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 158. 80
29
dČlostĜeleckými pĜepady. NČmci se však odmítali vzdát až do koneþné kapitulace NČmecka. Poslední ýechoslovák u Dunkerque padl 8. kvČtna a 9. kvČtna viceadmirál Frisius podepsal bezpodmíneþnou kapitulaci.84 Kapitulace byla podepsána den po nČmecké kapitulaci v Praze, a tak již nebylo možné, aby se brigáda pĜipojila k osvobozování ýech. PĜi obléhání padlo 189 ýechoslovákĤ, 25 jich bylo zajato, kolem 500 ranČno.85 NČmci pĜi obléhání ztratili asi 1000 mužĤ a zhruba 900 jich bylo zajato.86
5. 2. Návrat do ýeskoslovenska Již bČhem prvních mČsícĤ roku 1945 se zaþali vojáci domáhat pĜesunu do vlasti, kde by byli nápomocni pĜi jejím osvobozování. NČmci ale kladli na jaĜe tuhý odpor a brigáda tak byla povČĜena novými úkoly pĜi obléhání. Vzhledem k tomu, že se þeskoslovenské jednotky na východČ již probojovaly na území Slovenska, bylo jasné že válka spČje ke konci a pokud mají být pĜíslušníci brigády nápomocni pĜi osvobozování, musí vyrazit co nejdĜíve. ZároveĖ se již zaþalo mluvit o výsledcích Jaltské konference a z ní plynoucích následkĤ pokud by bylo ýeskoslovensko osvobozeno sovČtskou armádou, popĜípadČ do ní zaþlenČnými ýechoslováky.87 ýeskoslovenské velení se snažilo pĜesvČdþit spojenecké velení, aby vyvázalo brigádu z obléhání Dunkerque a umožnilo jí odchod do frontových bojĤ. Spojenci tento požadavek odmítli. PĜesto nakonec pĜistoupil maršál Montgomery na kompromis, když povolil odchod tzv. kombinovaného oddílu o síle 140 mužĤ, který se mČl zaþlenit do skupin americké 3. armády generála Pattona.88 Kombinovaný oddíl pod velením majora Sitka se vydal na cestu 24. dubna a 30. dubna pĜekroþil státní hranici u Chebu, kde pĜíslušníci zajišĢovali mČsto a okolí. Poté odjeli do PlznČ, kde se podíleli na americké správČ mČsta a udržovali spojení s pražskými povstalci. Zde je 84
PROCHÁZKA, I.: Dunkerque, Váleþný deník ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády (Ĝíjen 1944-kvČten 1945), s. 79 – 80. 85 tamtéž, s. 127. 86 ŠULC, B.: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 158. 87 SOMMR, J.: Od TobrĤku do PlznČ, s. 129. 88 ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na západČ (1939 – 1945), s. 505.
30
zastihla zpráva o pĜetrvávajícím odporu NČmcĤ v Praze, postup na Prahu byl ale americkým velením pĜísnČ zakázán,89 a to nejen vojákĤm, ale i místním dobrovolníkĤm.90 Zbytek þeskoslovenské samostatné obrnČné brigády se vydal zpČt do vlasti bČhem 12. a 13. kvČtna. V té dobČ mČla brigáda 5676 mužĤ ve zbrani, dalších 2473 jich þekalo v Anglii u náhradního tČlesa útvaru.91 Dne 18. kvČtna dorazila brigáda do PlznČ. Na západČ ýech se uskuteþnilo nČkolik menších stĜetnutí s nČmeckými vojáky, kteĜí zde byli ještČ stále v hojné míĜe roztroušeni. První pĜíslušnici brigády dorazili do Prahy 28. kvČtna, 30. kvČtna se uskuteþnila pĜehlídka, pĜi které prezident Beneš vyzdvihl význam brigády pro spojenecké úsilí a zdĤraznil, že její pĜíslušníci budou tvoĜit základ pro budoucí vojska ýSR.92 OhlednČ obléhání Dunkerque þeskoslovenskými jednotkami se nabízejí dvČ zásadní otázky: Proþ nebyl pĜístav místo nároþného obléhání dobyt? A proþ se nemohly úþastnit þeskoslovenské jednotky osvobozování vlasti namísto držení nepĜítele v šachu ve spojeneckém týlu? OdpovČć na otázku je pomČrnČ prostá, spojenecké velení (zvláštČ Francouzi) chtČlo uchovat pĜístav co nejménČ poškozený pro další využívání, zároveĖ se jednalo o pĜístav ménČ strategicky dĤležitý. PĜesto však bylo nutno znemožnit poþetné nČmecké posádce výpad spojencĤm do týla. Tento cíl se stal prioritním v dobČ zimy 1944-1945, kdy NČmci podnikli poslední mohutnou ofenzívu v oblasti Arden a kdy se jim témČĜ podaĜilo prolomit spojenecké linie.93 Druhá otázka posouvá vnímání problematiky spíše do technických záležitostí. BČhem postupu spojeneckých vojsk vyvstaly nČkteré potíže s rozvržením vojenských jednotek. NČkterých druhĤ jednotek (napĜíklad protiletadlových dČlostĜelcĤ) byl dostatek, zatímco klasických pČchotních se zoufale nedostávalo. Jednotky tak byly kvapnČ pĜezbrojovány a reorganizovány, pĜesto se ale k frontovému nasazení nehodily. V exponovanou dobu na pĜelomu let 1944-1945 tak nebyly síly, které by mohly 89
STRAKA, Václav in: SITENSKÝ, Ladislav: Z váleþného deníku, Praha 1991, s. 278. SOMMR, J.: Od TobrĤku do PlznČ, s. 136 – 138. 91 Tamtéž, s. 136 – 138. 92 PROCHÁZKA, I.: Dunkerque:, Váleþný deník ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády (Ĝíjen 1944-kvČten 1945), s. 91– 92. 93 ŠULC, B.: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 159. 90
31
þeskoslovenskou
samostatnou
obrnČnou
brigádu
vystĜídat.
ZároveĖ
brigáda
dosahovala limitnČ témČĜ hranic tabulkových stavĤ pro brigádu a pokud by v boji utrpČla vČtší ztráty, mohla se lehce ocitnout na hranici zániku, neboĢ by nemČla dostatek posilových rezerv. PĜesto maršál Montgomery navrhl, že by mohla þást ýechoslovákĤ nahradit polská výsadková brigáda. Vzhledem k tomu, že se válka chýlila ke konci, nebylo jasné, zda by se pĜíslušnici obrnČné brigády vĤbec dostali do vlasti vþas. ZároveĖ chtČli velitelé dotáhnout obléhání po nČkolikamČsíþním snažení do úspČšného konce. Do ýSR taky byl vyslán pouze malý kombinovaný prapor.94 Obléhání pĜístavu Dunkerque sice zdánlivČ nebyl úkol stČžejní, nicménČ na jeho výsledcích závisely rozsáhlé operace. NČmecká posádka byla poþetná a dobĜe vyzbrojená, v pĜípadČ prolomení obležení v dobČ rozsáhlých akcí, na které spojenci využili vČtšinu svých váleþných kapacit (Operace Market Garden, odražení ofenzivy v Ardenách), by znamenalo znaþné komplikace, v kombinaci s dalšími faktory by mohlo zpĤsobit alespoĖ znaþné komplikace ve váleþném úsilí. Nelze také opomenout fakt, že þeskoslovenská samostatná obrnČná brigáda dokázala pĜi faktickém stavu 4000 mužĤ úspČšnČ obléhat nepĜítele témČĜ trojnásobnČ poþetného (byĢ za pĜispČní jiných spojeneckých jednotek). ýechoslováci tak plnili dĤležitou a nezastupitelnou úlohu, kterou sice nelze považovat za prioritní, avšak minimálnČ pro hladký prĤbČh všech váleþných operací za nezbytnou. NejdĤležitČjší role však byla symbolická, která legitimizovala exilovou vládu v LondýnČ tím, že byla schopna vytvoĜit vlastní vojska schopná plnohodnotného bojového nasazení po boku spojeneckých vojákĤ.
94
ŠULC, B.: Obléhání pĜístavu Dunkerque 1944 – 1945, in: DUBEN, V. N.: Na všech frontách, s. 160.
32
6. ZávČr ýeskoslovenské jednotky bČhem druhé svČtové války na ZápadČ byly významnou souþástí druhého odboje, který po celé období války aktivnČ vzdoroval nacistické okupaci a bezesporu pĜispČl ke spojeneckému vítČzství. Západní jednotky mČly na jeho fungování velký vliv, pĜedevším v klíþových okamžicích vznikání exilové vlády. V období kdy prezident Beneš vyjednával s vládami Francie a Velké Británie uznání své vlády, byla existence þeskoslovenských jednotek v Polsku a ve Francii naprosto zásadní pro prĤbČh jeho pozdČjších snah. Pro vojáky samotné se jednalo o nesmírnČ nároþné období. Byli nuceni neustále se pĜesouvat, a zejména v zaþátcích války byly jejich vyhlídky velice špatné. I pĜes všechny tyto problémy vojáci obstáli a vzornČ reprezentovali svou vlast po celou dobu trvání války. PĜíslušníci pozemních vojsk jsou sice þasto upozaćováni na úkor váleþných letcĤ, avšak na poþátku války byla existence pČších jednotek jedním z nejdĤležitČjších faktorĤ, které pĜispČly k vytvoĜení a uznání exilové vlády. Aþkoli se tyto souvislosti mohou zdát nepodstatné, legitimizace exilové vlády umožnila její návaznost na vládu pĜedváleþnou i pováleþnou a zároveĖ demonstrovala odhodlání ýechoslovákĤ k ozbrojenému boji proti nacistĤm. O výrazný symbol šlo zejména o období heydrichiády, kdy domácí odboj utrpČl vlivem represí znaþné ztráty a de facto tak na jistou dobu pĜestal úplnČ existovat. V této dobČ tak bylo klíþové vytvoĜit vyjednávací pozici londýnské vládČ, která pĜišla o tajnou armádu na území protektorátu. Ta mohla svou pozici opĜít o navrátilce z Tobrúku, kteĜí se mnohokrát vyznamenali v boji proti nacismu. Západní jednotky také tvoĜily pomČrnČ dlouhou dobu, až do roku 1942, kdy byl zformován v Buzuluku 1. þeskoslovenský samostatný polní prapor, jedinou þeskoslovenskou pozemní vojenskou jednotku. PĜestože v Polsku jednotky nemohly zasáhnout do boje, již francouzská anabáze prokázala odhodlání ýechoslovákĤ k boji proti nČmeckým agresorĤm. Ve Francii se vojáci dokázali i pĜes nepĜízeĖ tamČjší vlády nakonec zapojit do bojových akcí a potvrdit tak legalitu exilové vlády. ZároveĖ byli schopni se pĜenést pĜes politikaĜení v jednotkách, se kterým zaþal generál Prchala již v prvních dnech exilu. Aþkoli nebyla 33
nálada v jednotkách na poþátku války pĜíliš optimistická, dokázali vojáci vzornČ plnit zadané úkoly. Další þinností západních jednotek bylo vytváĜení PČšího praporu 11 – Východního. Tento prapor byl vytvoĜen již v souþinnosti s Brity a zapojil se právČ do jejich armády. Jeho pĜíslušníci pĜekonali nepĜíznivé podmínky pouštČ a již v Sýrii si vybudovali dobrou povČst u svých spolubojovníkĤ. Hlavním úkolem praporu bylo posílení obrany pĜístavu Tobrúk. Zde pĜíslušníci prokázali své schopnosti a stali se plnohodnotnou jednotkou ve strukturách britské armády. Jejich schopností si všimlo i nejvyšší britské velení a nČkolikrát byl prapor pochválen jako kvalitní jednotka. Z Afriky se prapor pĜesunul do Anglie, kde se jeho pĜíslušníci pĜipojili k novČ vznikající ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigádČ. ýeskoslovenské velení trvalo na zapojení brigády do frontových bojĤ, avšak anglické velení rozhodla jinak. Brigáda se pĜeplavila na kontinent jako druhosledová jednotka a zaujala postavení u pĜístavu Dunkerque. Zde dostala za úkol obléhat nepĜítele zhruba tĜikrát poþetnČjšího a odhodlaného k boji do posledního dechu. Asi 4000 našich vojákĤ vystĜídalo kanadské jednotky a umožnilo pĜesun poþetnČjších KanaćanĤ na frontové linii. Jednalo se o jedinou vČtší bojovou akci pod þeskoslovenským velením. Bohužel nemohla být brigáda nasazena do pĜímých bojĤ, neboĢ nemČla dostatek záloh a v pĜípadČ vČtších ztrát by tak hrozil její zánik. PĜesto byli vojáci odhodláni vyrazit na pomoc ýeskoslovensku a spojenecké velení na nátlak exilové vlády povolilo vyslat alespoĖ kombinovaný prapor o síle 140 mužĤ, který se zapojil do osvobozování západních ýech alespoĖ symbolicky. Celkem padlo na ZápadČ více než 620 vojákĤ v uniformách þeskoslovenských jednotek. PĜestože se toto þíslo nejeví jako velké, jeho význam není v absolutní rovinČ. Tito vojáci pĜedevším dokázali celému svČtu, že ýeskoslovensko nespolupracuje s NČmeckem, aþ se takový dojem snažila Ĝíšská propaganda navodit, a pevnČ stojí na stranČ spojencĤ. Zejména pĜi pováleþném vyrovnání s NČmci pak hrály tyto postoje znaþnou roli. Zkoumání otázky nenasazování þeskoslovenských jednotek v urþitých úsecích války také pĜineslo odpovČdi. Jednotky mČly u spojencĤ znaþnou autoritu a tČšily se velmi dobré povČsti. Avšak pro nasazení do frontových bojĤ chybČly obrnČné brigádČ 34
v letech 1943 – 1944 rezervy, a tudíž byla málo upotĜebitelná. Jednotky by tak mohly být nasazeny pouze v nižší organizaþní struktuĜe, brigáda by musela být rozdČlena na jednotlivé prapory podléhající rĤzným spojeneckým velitelĤm. Došlo by tak k rozptýlení už tak pomČrnČ málo poþetné jednotky, což nebylo v zájmu exilového vedení. Další nastolenou otázkou byla problematika zvČdĤ a zbČhĤ v þeskoslovenských jednotkách. Z usilovné þinnosti zpravodajcĤ u jednotek po celou dobu války se dá usuzovat, že vyzvČdaþi se u útvarĤ nacházeli. Avšak dá se také pĜedpokládat, že z preventivních dĤvodĤ byli za vyzvČdaþe považováni zejména komunisté, jejichž poþet v mužstvu byl znaþný až do léta roku 1944, kdy vČtšina z nich odešla do SovČtského svazu. Problém špehĤ v Ĝadách ýechoslovákĤ je tak spíše marginální záležitostí. Kontroverzní osobností exilového odboje pak byl generál Lev Prchala, který založil Legii ýechĤ a SlovákĤ v Polsku. Vzhledem k jeho protibenešovským výstupĤm a vstĜícné spolupráci s polskou vládou, která tou dobou deklarovala nepĜátelství vĤþi ýSR, se mĤžeme domnívat, že zĜejmČ pracoval v zájmu Polska. Další konkrétní obvinČní ze špionáže jsou již nepodložená a týkají se pĜedevším osob spojených s exilovým vedením. ZbČhové u þeskoslovenských jednotek jsou spojeni zejména s pĤsobením ve Francii. Vzhledem k tomu, že exilová vláda vydala branný zákon vztahující se na všechny obþany ýSR ve Francii, museli nČkteĜí narukovat i nedobrovolnČ. Tito lidé mČli þasto ve Francii rodiny a již se necítili být obþany ýeskoslovenska a s tím byla spojena i nechuĢ k boji za republiku. VČtšina tČchto vojákĤ opustila jednotky pĜed evakuací z Francie v þervnu 1940. Další skupiny zbČhĤ tvoĜili zejména komunisté, kteĜí þasto opouštČli jednotky kvĤli neshodám s dĤstojnickým sborem. Vše vyvrcholilo incidentem v záĜí 1941, kdy skupina vojákĤ ukradla nákladní automobil a odcestovala do Teheránu na sovČtský konzulát s žádostí o zaþlenČní do þeskoslovenských jednotek v Rusku. Tito vojáci byli však spíše horliví bojovníci, než dezertéĜi v pravém slova smyslu. Aþkoli se v jednotkách odehrálo nČkolik incidentĤ s vyzvČdaþi a dezertéry, žádný z nich nepĜesáhl rámec jednotek a vše vyĜešilo þeskoslovenské velení. Tyto kauzy jistČ nemČly vliv na nahlížení spojencĤ na naše jednotky a jejich role se ve všeobecném chápaní problematiky nezdá být dĤležitá. Pokud byli ýechoslováci 35
nasazování pouze okrajovČ a nebo nebojovali vĤbec, bylo to zpĤsobeno pouze nedostatkem lidí a materiálu pro bojové nasazení. ýeskoslovenské jednotky na ZápadČ bČhem druhé svČtové války tvoĜí nedílnou souþást þeských i evropských dČjin a jejich þinnost a odkaz je tĜeba neustále si pĜipomínat. Vzhledem tomu, že neexistuje monografie na toto téma, rozhodl jsem se jej zpracovat. Práce by mČla pĜípadnému badateli posloužit jako úvod do problematiky a pomoci mu pochopit význam jednotek bez rozsáhlého studování mnoha publikací, které se zabývají jednotlivými obdobími války. Práce podává pĜehled pouze o pozemních jednotkách a nikoli o známČjších západních letcích. ZároveĖ jsem pĜi zpracování použil i pamČti pĜímých aktérĤ bojĤ, které jistČ obohatí téma o osobní zkušenosti a názory. PĜestože informace jsou získané pĜedevším ze sekundární literatury, mČla by být práce pĜedevším svým specifickým zamČĜením a zkoumáním problematiky zbČhĤ a vyzvČdaþĤ pĜínosem pro výzkum druhováleþných událostí.
36
7. Literatura
BENEŠ, E.: Mnichovské dny: PamČti, Praha, 1968. BROD, T., ýEJKA, E.: Na západní frontČ: Historie þeskoslovenských jednotek na západČ v letech druhé svČtové války, Praha, 1965. ýEJKA, E.: Bitva o Francii, Praha, 1994. ýEJKA, E.: ýeskoslovenský odboj na ZápadČ (1939-1945), Praha, 1997. ýORNEJ, P., BċLINA, P.: Slavné bitvy naší historie, Praha, 1993. DUBEN V. N.: Na všech frontách - ýechoslováci ve 2. svČtové válce, Praha, 1992. GRAS, Y.: 1. divize Svobodné Francie, Praha, 1997. HRBEK, J.: Tobrúk 1941, Praha 1999. KLAPÁLAK K.: OzvČny bojĤ, Praha 1987. PROCHÁZKA, Z. a kol.: Vojenské dČjiny ýeskoslovenska, IV. díl., Praha, 1988. LÁNÍK, J. a kol.: Vojenské osobnosti þeskoslovenského odboje 1939 - 1945, Praha, 2005. LENKOVÁ, J., PAVLÍK, V.: NejdĤležitČjší bitvy v þeských dČjinách, Frýdek-Místek, 2007. MORAVEC, B.: Pod tĜemi prapory, Praha,1996. PROCHÁZKA I.: Dunkerque, Deník ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády, Praha, 2006. SITENSKÝ, L.: Z váleþného deníku, Praha, 1991. SOMMR, J.: Od Tobrúku do PlznČ, Praha, 1992. ZDRÁHALA, R.: Válþil jsem v poušti, Praha, 1990.
37
8. Resumé Práce zkoumá problematiku þeskoslovenských pozemních jednotek na ZápadČ bČhem druhé svČtové války. ZamČĜuje se na vznik jednotek a jejich pĤsobení v Polsku a ve Francii v letech 1939–1940, zejména pak na první bojové nasazení pĜi ústupových bojích ve Francii. PĜibližuje jejich roli pĜi formování exilové vlády, etablování zahraniþního odboje. Dále je popsáno vytváĜení þeskoslovenských jednotek na Blízkém VýchodČ, jejich nasazení v Sýrii, vznik PČšího praporu 11 – Východního a jeho úloha pĜi obranČ pĜístavu Tobrúk. Následuje nástin situace ve Velké Británii a zakládání ýeskoslovenské samostatné obrnČné brigády, která byla odeslána k obléhání pĜístavu Dunkerque. Obléhání pĜístavu tvoĜí nejvČtší vojenskou akci pod þeskoslovenským velením na západČ bČhem druhé svČtové války. V závČru jsou zhodnoceny úlohy jednotek a jejich role pĜi váleþném i pováleþném vývoji þeskoslovenské politiky. The work explores the topic of Czechoslovak ground troops in the West during the Second World War. It focuses on the creation of these units and their activities in Poland and France during the years 1939 and 1940, with emphasis on the first combat assignments during the withdrawal fights in France. The work takes a closer look at their role in creating the exile government and forming the foreign resistance. The next chapter describes the formation of Czechoslovak troops in the Near East, their military activities in Syria, the establishment of the 11th Czechoslovak Infantry Battalion – East and its role during the defence of the port Tobruk. In the next part, the work describes the situation in the United Kingdom and the creation of the Czechoslovak Independent Armoured Brigade, which has been moved to France and tasked with the siege of Dunkerque. The siege of Dunkerque was the largest military action carried out under Czechoslovak command on the Western Front during the Second World War. The conclusion of the thesis consists of the evaluation of the actions Czech units took part in and the role the troops played in the wartime and postwartime evolution of Czechoslovak policy. 38
