ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO MYKOLOGII 13 I NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD LEDEN. *, _... u

ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I I

13

I

A

■

■

1 N A K L A D A T E L ST V Í Č E S K O S L O V E N S K É AKA D EM IE VĚD

LEDEN 1959

—*— — ■— ,

— „

_ ............. u.„ ....

— ._ „

_____

II I I

ČESKÁ MYKOLOGIE Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické R o č n í k 13

Číslo 1

I

Leden 1959

Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Československé akademie věd V e d o u c í r e d a k t o r : Dr. A lb ert P ilá t doktor biologických věd, s r e d a k č n í m k r u h e m : C tib o r B la ttn ý doktor zemědělských věd, člen korespondent ČSAV, prof. K a re l Cejp doktor věd biologických, dr. P e t r F r á g n e r, M U D r. Jo s e f H erin k , dr. F ra n tiš e k K otlab a kandidát biologických věd, inž. K a re l K říž, Zdenčk P o u z a r, dr. M irk o S v rček a dr. F ra n tiš e k Š m a rd a . V ý k o n n ý r e d a k t o r : Iv an C h a rv á t. Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora Praha I I , Krakovská 1, telefon 2 3 - 1 1 - 3 1 . Česká mykologie vychází čtyřikrát ročně. Předplatné na rok 1959 22 K čs, jednotlivé číslo 5,50 Kčs.

OBSAH Dr. M. M U D r.

- C O N T E N T U S

S v r č e k : Ohnivec šarlatový — Plectania coccinea (Scop. ex F r.) Fuck. . . . J . H e r i n k : B oj proti otravám houbami v Československu v létech 1948 až

1

I' II lI II i Il 1

1958 — Die Bekämpfung der Pilzvergiftungen in der Tschechoslowakei in den Jahren 1 9 4 8 -1 9 5 8 3 Z. P o u z a r : Nové rody vyšších hub I I I . — New genera of higher fungi I I I .......................................10 Dr.

E.

Wichanský:

Nová odrůda kališníku běločerného Acetabula leucomelas Pers.

var. semihypogaea W ich. odr. p o lo p o d z e m n í............................................................................................. 20 Dr.

A.

Pilát:

Eocronartium muscicola (Pers. ex Fr.)

Fitzp, — Mechovice mechová

v Č e c h á c h ................................................................................................................................................................. 25 Dr.

F.

Kotlaba

a

Z.

Pouzar:

Nové nebo málo známé choroše pro Českosloven­

sko IV . — Polypori novi vel minus cogniti Čechoslovakiae IV ........................................................ 27 Dr. A. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á a dr. M. P e t r o v á : Kvasinky a kvasinkovité mikroorganismy malokarpatské o b l a s t i ............................................................................................. 37 Dr.

E. W i c h a n s k ý : Dva druhy vlněnek — Arcyria nutans Grev. a Arcyria cinerea Pers. v Kinského sadech. — Two species of the genus Arcyria — Arcyria nutans Grev. and Arcyria cinerea Pers. in the Kinský-garden in P r a g u e ....................................................................50

Dr. A , P i l á t : Pavučinec podzimní — Cortinarius (Phlegmacium) turmalis F r. 1838 ss. Ricken na M o r a v ě ........................................................................................................................................52 Dr. E. W i c h a n s k ý :

Bedla jasná a bedla červenolupenná v Kinského sadech v Praze —

Lepiota serena (F r.) Quél. sensu Kühner et Lepiota naucina (F r.) Quél. in horto publico Kinského sady dieto in P r a g a ........................................................... Dr. A. P i l á t :

Pečárka K arlova — Agaricus caroli P ilát na Českolipsku

Dr. A. N o v a č k y :

.

.

57 60

Chlamydospóry či teliospóry u s n e t i ? ............................................................................ 62

L i t e r a t u r a : ........................................................................................................................................ Příloha:

.

62, 63, 64

I I

1 barevná tabule — Ohnivec šarlatový — Plectania coccinea (Scop. ex F r.) Fuck. 1 oboustranná černá tabule — Xylobolus frustulatus (Pers. ex. F r.) P. K arst. — Sterellum pini (Schleich, ex F r.) P. K arst. Lloydellopsis Chailletii (Pers. ex Fr.) Pouzar. 1

I t

V yd ává Čs. vědecká sp o lečn o st pro m ykologii v N a k lad atelstv í Čs. akadem ie věd, P ra h a I I , V o d ičko va 40, telefo n 24-62-41. T isk n e K n ih tisk n. p., závod 4, P ra h a X I I I , Sám ova 12. R ed a k ce: P ra h a I I , V áclavské’ n ám ěstí čp. 1700, N árodní m useum , telefo n 233-541. A d m in istrace: P ošto v n í novinový úřad, P ra h a 3, Jin d řišsk á 14. O bjednávky p řijím á ta k é každý poštovní úřad nebo d oručovatel. V ych ází č ty řik rá t ro čn ě’. Cena čísla 5,50 K č s. R o čn í předplatné 22 K č s. T o to číslo vyšlo v lednu 1959. A - 22630

I II I I I I

I II II I

ČESKÁ MYKOLOGIE Č A S O P I S Č E S K O S L O V E N S K É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I P R O M Y K O L O G II ROČNÍK 13

1959

S E Š IT I

j

Ohnivec šarlatový - Plectania cocinea (Scop. ex.) F r. Fuck.

j

M irko S vrček

j

:(S barevnou tabulí č. 33.)

V e druhém ročníku České mykologie (2 : 16. 1 9 4 8 ) jsme přinesli našim čtenářům fotografii a v devátém ročníku téhož časopisu (9 : tab. 17, 1 9 5 5 ) barevné v yobrazení o h n i v c e z i m n í h o — P le c t a n ia h ie m a lis (Nees et B e r n s t.) Seav. = S a r c o s c y p h a p r o tr a c t a (F r., Sacc. od akad. m alíře O tty U šáka, doplněné popisem na str. 1 7 — 18. V dnešním čísle České m ykologie uveřejňujem e reprodukci krásné barevné fotografie jiného druhu, a t o o h n i v c e š a r l a t o v é h o —P le c t a n ia c o c c i n e a (Sco p . ex F r .) Fuck. Plodnice, vyfotografované dr. Alb. Pilátem nalezl autor tohoto článku 30. I I I . 1958 na ležících lipových větvích na severozápadním úbočí V elké hory nad „V odopády“ u Srbska v k a rl­ štejnských lesích. P lodnice ohnivce šarlatového jsem zastihl na uvedené lokalitě v nejlepším rozvoji: mladá, uzavřená i rozvinutá, dospělá apothecia této n ád her­ ně zbarvené terčoplodé houby z řádu kustřepkovitých ( P e z i z a l e s ) vyrůstala z li­ pových větví více či méně zakrytých vrstvou sněhu, který se dosud udržel na různě velkých plochách stinného lesního svahu, porostlého lipovým hájem , a jen zvolna roztával. Šarlatově zbarvená apothecia, p ro rážející třpytivým , bílým povrchem sněhu, byla tímto barevným kontrastem velmi nápadná, takže nebylo možno tuto houbu přehlédnout. N ejvětší počet exem plářů rostl právě na větvích zakrytých sněhem, kdežto v dolejší části úbočí, směrem k rokli Bubovického potoka (zvané „V odopády“ ), kde sníh již zmizel, zastihl jsem jen ojedinělé, i když dosti hojně roztroušené plodnice. Za zmínku stojí uvést, že četné z nich, zejm éna plodnice starší, byly zřetelně okousány od zvěře, patrně srnčí. Lokalita je na vápencovém podkladu, v nadm ořské výšce kolem 4 00 m. A p o t h e c i a ohnivce šarlatového vyrůstají většinou jednotlivě, jsou zprvu kulovitě uzavřená, otevírají se okrouhle a zůstávají dosti dlouho polokulovitá nebo hluboce pohárkovitá, později miskovitá až ploše rozložená, 1 — 5 cm v prů ­ měru. O kraj je zprvu dovnitř vehnutý, drobně plstnatě zoubkatý, posléze zvlně­ ný nebo roztrhaný. Vespod jsou apothecia zúženě přisedlá až stopkatě stažená ve stopku 0,5 — 3 cm dlouhou a 1,5 — 5 mm silnou, podobně jako zevní plocha apothecia přitiskle bíle plstnatou; báze apothecií bývá někdy žebernatě zřasn atělá, zevní plocha směrem k o k raji p íitisk le hedvábitá, bělavě až světle n ačervenalá, báze je vždy čistě bílá. T h e c i u m je zbarveno sytě šarlatově červeně nebo rum ělkové (Phillips v B ritish D iscom ycetes p. 2 04, 1893 se zm iňuje též o nálezu jediného exem pláře s bílým theciem , který byl sbírán poblíže Ipswich v A nglii), je m atné a hladké. Plodnice jsou pom ěrně ztuha m asité konsistence. V ř e c k a jsou dlouze válcovitá, nahoře zaoblená, 4 0 0 — 500 X 1 5 — 18 ¡x velká, s osmi výtrusy. P a r a f y s y jsou tenké, 2 fi tlusté, vespod rozvětvené,

1

■ ; ; I j i

:

;

i !,

;

; i i ‘

! \

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

40 X

! i

i i

j

] |

;j | |

i

nahoře neztloustlé, vyplněné červeným i kapičkam i. V ý t r u s y 25 — 10 až 12 ¡i velké jsou dlouze elipsoidně válcovité, na pólech tupé, jednobuněčné, b ez ­ barvé, se dvěma velkými kapkam i (po jed né v každém pólu), ve vřecku jed nořad é uložené. B lán a vřecek M elzerovým reagens nem odrá. O hnivec šarlatový roste na větvích různých dřevin, u nás výhradně na listn á­ čích, a to převážně na větvích lipových, značně již zetlelých, zcela nebo alespoň zčásti v zemi ponořených. F ruktifiku je obvykle záhy z ja ra , za příznivého po­ časí někdy i v zim ních m ěsících, výjim ečně též v pozdním podzimu, kdy však bývá sterilní. Je rozšířen v různých nadm ořských výškách pravděpodobně po celé severní polokouli (Saccard o, Sylloge fungorum p. uvádí jej též z jižn í A friky) a s oblibou se vyskytuje v k rajin ách s vápencovým podkladem . To platí zvláště o jeho rozšíření v Československu, kde se význačně vyskytuje především v oblasti vápno- a teplom ilné květeny, jak svědčí následující do­ klady, pokud jsem je viděl nebo zjistil v literatu ře:

154, 1889

Č e c h y : Radotín (Velenovský, České houby p. 874, 1922; Vacek, 29. I II . 1942, na zetlelé větévce listnáče [Q uercus?], herb. P R ) — K arlštejn (Velenovský, 1. c.; Vacek, na lipových větvích, 8 . X . 1950) — Doutnáč u Srbska (Havlena, exkurse Mykologické společnosti, 5. X I . 1944) — Velká hora u Srbska (Svrček, 30. I I I . 1958, podrobný údaj viz shora) — Praha: Riegrovy sady, velmi hojně v únoru a březnu 1913 (Velenovský, 1. c.) — Praha, Krčský les (Velenovský, 1. c.) — Unhošť (Hoffmann, 1930, herb. P R ) — Nižbor, Dřevíčský revír, údolí potoka Vůznice (Příhoda, IV . 1955, herb. P R ) — Příběničky u Tábora, v údolí Lužnice (K otlaba, jaro 1949, viva voce). M o r a v a : Jihlava, hojně (Reichhardt teste Niessl) — Břeclav (Bayer teste Velenovský, 1. c.) — Mohelno (Dvořák, IV . 1931, teste Velenovský 1. c. et herb. P R !) — H ranice: Podhorn (Petrák, 6 . IV. 1919, Flora Bohemiae et Moraviae exsiccata 1199, herb. P R ) — Vrch ,,C áb“ u V setína (Petrák V. 1923, Mycotheca carpatica 267, herb. P R ) — Ždánský les: Žarošice (Vacek, ústní sdělení) — Nedvědice, v údolí Chlébského potoka, ve smíšeném lese na větvi Fagus (F. Šmarda, 11. V. 1941. Výsledky 1 : 19 [sep.l, 1942 et herb. Šm arda!) — Heroltice u Tišnova, (J. Šmarda, I I I . 1936, in F. Šmarda, Výsledky 1. c. et herb!) — Drásov, na větvích R obinia pseudacacia (Jurnečka a F. Šmarda, 1. IV. 1951, herb. P R ) — H ranice: Rybář (Petrák, 1937, herb. P R ). S l o v e n s k o : Pukanec (Kupčok, I I I . 1897, herb. P R ) — Bratislava (Báum ler, B'eitr. z. Cryptogamen-Flora des Pressburger Comitates, die Pilze 3 : 163, 1897) — M alá Fatra (Vetešník, V. 1951, herb. P R ) — Banská Štiavnica (Leontovyč, 1956, herb. P R ) — Belanské T atry : Holubyho dolina, na padlém kmenu Acer pseudoplatanus, cca 1250 m n. m. (Odložilíková a E. Hadač, 24. V. 1954, opět na téže lokalitě 18. V. 1958 sbírali K ubička a Svrček; nej vyšší doložené stanoviště v Č S R ) — Havašova samota u Lučence, Robinia pseudoacacia (Kotlaba 30. IV . 1954, viva voce.) Z jiných evropských zemí jsou uloženy v herbáři botanického oddělení Národního musea tyto položky: S S S R , Zakarpatská U krajina, Trebušany, na hoře Menčul, 8 0 0 — 1200 m n. m. na buko­ vých větvích 2. V. 1935, sbírali Deyl a Pilát. — Rakousko: Salcburk (M elichar), Steyr (Sauter, collectio V eselský), Tyroly: v údolí „Stu baital“ na větévkách různých listnáčů (Alnus, Corylus, Salix, Betula a j.), (. IV . 1930 sbíral Litschauer (Litschauer et Lohwag, Fungi exsiccati europaei 50 a Kryptogamae exsiccatae Musei Hist. Nátur. Vindobon. 2828) — Fran cie: Pontivy (sběratel ne­ známý) — Švédsko: Gástrikland: Valbo parish, Stenbácken, na zetlelých větvích listnáčů, částečně vyčnívajících ze sněhu, 3. IV . 1945, sbíral Nannfeldt (Fungi exsiccati suecici 1 3 5 8 ). V literatuře se ohnivec šarlatový uvádí též z Porýní (sbíral Fuckel), Jugoslávie (sbíral Voss — z území bývalé K rajiny, dále od Travnika — sbíral Brandis teste B áum ler), bývalého Slezska (sbírali Albertini, Schweinitz a Schroeter, 3 lokality), Dolních Rakous (sbíral B eck ), Itálie (sbí­ ral Saccardo), Belgie a Velké B ritánie (kde je zvláště hojný, neboť již Phillips v roce 1893 udává 22 nalezišť).

Z mimoevropských zemí je v h erb áři N árodního musea uložen jed en doklad z východní Asie: Schkotowo, na zetlelých větvích 10. V. 1 9 3 5 sbíral L jubarsky (herb. P R 2 5 0 5 1 ) a jed en ze Severní Am eriky: E. of M aple Y o rk Co., O ntario, 5. V. 1936, sbíral R . F . C ain. Podle Seavera (T h e N orth A m erican Cup-fungi p. 1 9 1 - 192, 1 9 2 8 ) je tento druh rozšířen v Sev. Am erice ve státech New Y ork až W ashington a W est V irginia. Pozoruhodné je používání sušených a na prášek rozdrcených plodnic v lidovém lékařství u některých indiánských kmenů (tak

2

SV RC EK :

p l e c t a n ia

c o c c in e a

O neida a Iroquois Six) jako prostředku k zastavování krve. „Šarlatov á pohárkovitá ho u ba“ , jak je tento ohnivec označován, bývala těmito Indiány používána především při ošetření pupku novorozenců, když po odstranění pupečníku se rán a dobře n eh ojila. D říve se též sypal prášek ze suchých plodnic ohnivce šarla­ tového na spodní stranu jem né jelen ice, která se p řiklád ala jako obvaz na p o ra­ něná místa. P odobně jako četné jin é diskomycety, tak i tento druh byl n ejen zařazován do různých rodů, ale též popisován pod jiným i názvy, jak svědčí nejd ůležitější synonym ika, kterou pro úplnost uvádím: E lv e lía c o c c in ea Scop., Flora carniolica 2 : 479, 1772 — P eziza co ccin ea Jacq., Flora austriaca 2 : tab. 163, 1774 — M acroscy p h u s coccin eu s S. F . Gray, Nat. Arrang. B rit. Plants 1 : tab. 672, 1821 — P lec ta n ia coccin ea Fuckel, Symb. Mycol. p. 324, 1869 — L a c h n ea co ccin ea G ill., Champ. France Discom. p. 6 6 , 1880 — S arco scy p h a co ccin ea Sacc., Sylloge fung. 8 : 154, 1889 — G eop y x is c o c c in ea Massee, Brit. Fungus-Flora 4 : 377, 1895 — S cy p h a ria co ccin ea Q uél., Enchiridion fung. p. 28 2 , 1886 — P eziza (H u m aria) im p erialis Beck, Flora v. Hernstein p. 132, tab. 1, fig. la, 1884 — L a c h n e a au striaca Beck in Saccardo, Syll. fung. 8 : 169, 1889 — P eziza d u d ley i Peck, Ann. Rep. New York State Museum 47 : 23, 1894.

Boj proti otravám houbami v Československu v létech 1948-1958 Die Bekämpfung der Pilzvergiftungen in der Tschechoslowakei in den Jahren 1 9 4 8 — 1958 J o s e f H erin k

P ři p říležitosti desátého výročí Ú nora byly také hodnoceny výsledky, kterých dosáhlo zdravotnictví Č eskoslovenské republiky v desítiletí 1 9 4 8 — 1958. Bylo dosaženo úspěchů na všech polích jeho činnosti, zvláště pokud se týče prosazo­ vání preventivního charakteru léčebné péče i zdravotnické práce samé. K rom ě úspěchů v základních úsecích zdravotnické péče — jakým i jsou např. všeobecná léčebně preventivní péče, boj proti chorobám s masovým výskytem a péče o m atku a dítě — o nichž jasn ě hovoří statistická čísla, bylo dosaženo i m noho úspěchů v řešení některých dílčích nebo zvláštních úkolů. Jedním z nich je také b o j p r o t i o t r a v á m h o u b a m i . Tyto alim en­ tárn í otravy představují stále živou problem atiku, která není zcela nevýznamnou i z hlediska nem ocnosti a pracovní neschopnosti. V r. 1948 rozebral J. H e r i n k podrobně tehdejší situaci v b o ji proti o tra ­ vám houbam i vůbec a v Československu zvláště. Současně také nastínil úkoly tohoto boje pro nejbližší dobu. D nešní sdělení chce přehlédnout výsledky, kterých dosáhlo zdravotnictví ve spolupráci s mykologií a chem ií p ři řešení jednotlivých stránek boje proti o tra ­ vám houbam i v létech 1948 až 1958. R ů zn é otázky organisace bo je proti otravám houbam i v Československu byly předm ětem stálého zájm u lékařsko-toxikologické sekce Československé vědecké společnosti pro mykologii (dříve Československého m ykologického klubu), z ří­ zené v prosinci r. 1950. V této sekci pracovali zejm éna J. H e r i n k a J. K u ­ b i c k á . Tito lék aři podávali v kruzích mykologů — na schůzích, přednáškách a konferencích, také v. časopisu „Č eská m ykologie“ — zprávy o stavu boje proti

.3

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

otravám houbami a o novinkách v m ykotoxikologii. N ěkteré záležitosti b o je proti otravám houbami byly předm ětem živé diskuse na I. i II. pracovní kon feren ci čes­ koslovenských mykologů (P rah a — 28. až 29. 5. 1956, B rno — 8. až 12. 6. 1 9 5 7 ) a objevily se i v resolucích těchto konferencí. Úspěšné vedení boje proti otravám houbam i sestává ze dvou složek. Prvou z nich je výzkum všech stránek problém u otrav houbam i, který pak přináší pod­ klady pro jednotlivá opatření vlastního boje proti nim. Výzkum otrav houbami v Československu Č innost v oblasti výzkumu otrav houbam i se v prvé řadě projevovala a k c í s t a t i s t i c k é h o s l e d o v á n í o t r a v h o u b a m i . K tomu účelu vy­ pracoval J. H e r i n k v r . 1949 dvojitý „D otazník o otravě houbam i“, se za­ m ěřením tak širokým, aby mohl být podkladem rozboru a statistického zp raco­ vání všech otázek, které se týkají otrav houbam i. V dotazníku byly zejm éna sle­ dovány otázky etiopatogenesy a sem iologie otrav houbam i. Výsledky akce sta­ tistického sledování otrav v létech 1948 až 1 9 5 7 byly zhodnoceny v jiném sdě­ lení (J. H e r i n k, 1 9 5 8 ). Z oboru mykologické toxikologie bylo v létech 1948 až 1957 uveřejněno v čes­ koslovenské literatu ře celkem 12 původních prací. Z toho čtyři spadají do oboru chem ie. M ezi nim i je nutno vyzdvihnout tři práce akadem ika F . Šo r m a a spo­ lupracovníků (1951 až 1 9 5 4 ), které se zabývaly strukturou faloidinu, jednoho z toxinů muchomůrky zelené ( A m a n ita p h a l l o i d e s ). Tyto práce značně přispěly k objasnění chem ické struktury tohoto jedu. Původních sdělení s lékaísk ou té­ m atikou bylo publikováno 8. V ětšinou šlo o práce s kasuistickou náplní. K nim se druží více méně stručné zprávy o otravách houbam i v houbařské časopisecké literatu ře, v počtu 64. Přehled mykotoxikologie v celé šíři podal podle současného stavu v oboru a se zřetelem k poměrům v Československu J. H e r i n k v práci „O travy hou­ bam i“ (1 9 5 4 ). Tato práce byla zařaděna jako stať do 2 vydání „K lin ick é to x i­ kologie“, jež vyšla v rám ci „P athologie a therapie nem ocí v nitřních akadem ika J. P e 1 n á ř e, ve zpracování VI. V o n d r á č k a a O. R i e d l a . K ap itola „O travy houbam i“ byla určena především k podrobné inform aci lékařů. Sou­ časně byla však zam ěřena i k poučení mykologů a potravinářů. Tohoto účelu bylo ještě ve větší m íře dosaženo p ři dalším vydání „L ék ařsk é to xikologie“, v r. 1958, v níž stať „O travy houbam i“ byla zcela přepracována a rozšířena. Z podnětu Československé vědecké společnosti pro mykologii vydalo Státn í zd ra­ votnické nakladatelství stať „O travy houbam i“ jako zvláštní otisk a um ožnilo tak je jí co nejširší publicitu. Boj proti otravám houbami v Československu N ejúčinnějším způsobem vedení vlastního boje proti vzniku otrav houbam i je prevence těchto otrav. K tomu, aby zábranná opatření proti výskytu otrav hou­ bam i byla opravdu účinná, je třeb a plně rozvinout p o ž a d a v e k k o m p l e x ­ n í h o u p l a t n ě n í z á s a d a k t i v n í i p a s i v n í p r e v e n c e ( J os. H e r i n k , 19 4 8 ). Těžištěm preventivního snažení na polí boje proti otravám houbam i je a bude a k t i v n í p r e v e n c e , která spočívá ve zvýšení úrovně m ykologických zn a­ lostí v nejširších vrstvách lidu Československé republiky.

4

H E R IN K : O T R A V Y H O U B A M I

K základům těchto znalostí patří na prvém místě vědomí, že jedlé i jedovaté houby je možno rozpoznat a určit nikoli podle klamných tzv. „pravidel“ , nýbrž jedině podle jejich výrazných bo­ tanických znaků. Dalším důležitým poznatkem je, že kromě znalosti přiměřeného počtu jakostních jedlých hub je nutno také znát hlavní druhy jedovatých hub (především muchomůrku zelenou. A m an ita p h a llo id e s ) . K onečně je nutno šířit zásady správného způsobu sběru hub, jejich uchovávání a přepravy před použitím, a také správných způsobů kuchyňské přípravy a konservace hub.

Základy mykologických znalostí musí položit všeobecně vzdělávací škola. Bohužel, nemůžeme být plně spokojeni s naplněním tohoto požadavku, jak je zajišťovaly v současné jed enáctileté střední škole učební osnovy z r. 1954. P odrobnou kritiku dosud používaných učebních osnov podal J. N ěm e c. Uvedl také, že jejich nedostatky ve výuce požadovaných mykologických znalostí nebyly odstraněny ani v návrhu na nové učební osnovy z r. 1957. Z po­ můcek výuky byly s úspěchem vyřešeny nástěnné tabule (jednak akad. m alíře O. Z e j b r 1 í k a, vydané Státním pedagogickým nakladatelstvím , jednak n e j­ nověji v r. 1957 dvě tabule akad. m alíře E. D e m a r t i n i h o s textem A. P il á t a ) , dále atlas hub na volných listech (A. P i l á t a O. U š á k , Atlas hub, 1 9 5 2 ), který byl vydán v prvé řadě pro účely m ykologické školní výuky. N ebyla dořešena otázka vyhovujících modelů hub a jiných názorných pomůcek (n ap ř. barevných diapositivů) pro školní výuku základům praktické mykologie. Zvláštní, výlučně m y k o l o g i e k o u o s v ě t o u v n ejširších kruzích lidu se s úspěchem zabývaly zájm ové mykologické organisace nebo jednotlivci, kteří ovšem vždy měli organisační vztah k těmto zájmovým organisacím . Československá vědecká společnost pro mykologii (předtím v létech 1 9 4 8 — 1955 Československý mykologický klub) pořádala v rámci popularisační složky své činnosti každoročně přednášky a vycházky pro praktické houbaře v Praze a v Brně, v obou těchto městech udržovala poradny pro praktické houbaře s přičleněnými stálými výstavkami hub. Důležitým mykologicky osvětovým pod­ nikem byly výstavy hub ve velkých městech, které poučily velký počet návštěvníků. V Praze se od r. 1946 stalo vedoucí pořadatelskou silou velkých výstav hub botanické oddělení Národního muzea, jehož organisační a technické možnosti skutečně zaručovaly všestranný úspěch těchto výstav. V ý­ stavy hub v Národním muzeu, pořádané i v houbařsky chudých sezónách, vytvořily si brzy svoji tradici. K jejich úspěchům přispěli také členové Československé vědecké společnosti pro mykologii. Velké výstavy hub v Brně, pořádané několika složkami (mezi nimiž vedoucí byla brněnská pobočka Č V S M ), se rovněž staly významným podnikem a přinesly v mykologickém výstavnictví některé nové prvky (např., houbové pokrmy jako exponáty a ochutnávárna těchto pokrmů). K těmto vel­ kým výstavám hub se postupně přidružily menší výstavy hub, uspořádané ve větších i menších venkovských městech. Podobnou činnost, zejména přednáškovou a výstavnickou v Praze, vyvíjela také Československá mykologická společnost, druhá mykologická zájmová organisace se zaměřením převážně popularisaěním.

Pom ěrně málo bylo prozatím k m ykologické osvětě využito rozhlasu (a teprve v r. 1957 také televize). U rčitý obrat v tomto směru nastal až v r. 1957, kdy byly zařad ěny relace pro praktické houbaře aktuálně v houbařské sezóně. T aké na vytvoření těchto relací se účastnili členové zájm ových m ykologických organisací (z Č V SM např. A. P i l á t ) . Z denního tisku tém ěř vymizely zastaralé a překonané názory z oboru my­ kologické toxikologie. D alší, a to velmi důležitou formou šířen í znalostí praktické mykologie, je 1 it e r a t u r a pro p r a k t i c k é houbaře. V prpdukci k n i ž n í m y k o l o g i c k é l i t e r a t u r y se Československo může v evropském m ěřítku pochlubit v uplynulém desítiletí velkými úspěchy. M ykologické knihy pro praktické houbaře vycházely v dostatečném počtu a měly vysokou úroveň obrazovou i textovou. Na prvém místě je nutno jmenovat atlasy hub O. U š á k a s texty A. P i 1 á t a (v r. 1952 velký atlas ,,Naše houby“ a výše uvedený školní ,,Atlas hub“ , v r. 1956 „Kapesní atlas hub“), které

5 j

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

splňují po textové a zejména obrazové stránce nejnáročnější požadavky na publikace tohoto druhu. V létech 194S až 1957 byly dále vydány čtvrté vydání známé knihy j . M a c k ů pod názvem „Houby jedlé a jedovaté“ (1948) s barevnými malbami a černobílými fotografiemi, druhé a třetí vydání „Atlasu hub jedlých a nejedlých“ F . S m o t l a c h y , s barevnými fotografiemi (1950, 1953) a druhé vydání I. dílu „Československé houby“ R . V e s e l é h o (1 9 5 1 ). Původní slovenská li­ teratura byla zastoupena pouze knížkou J. V i d o „Huby našich hór a lúk“ (1 9 5 5 ). Nedostatek li­ teratury pro slovenské praktické houbaře byl v r. 1956 překlenut slovenským vydáním kapesního atlasu A. P iláta a O. Ušáka, ,.Vreckový atlas húb“ (v překladu A. N o v a c k é h o ) .

Existence dvou zájm ových časopisů pro mykologii v Československu by mohla vzbudit dojem, že bylo a je dobře postaráno o č a s o p i s e c k o u l i t e r a t u ­ r u p r o p r a k t i c k é h o u b a ř e . V e skutečnosti pom ěry nejsou uspokojivé. „Česká mykologie“ , vydávaná Nakladatelstvím Československé akademie věd, je zaměřena na otiskování původních vědeckých sdělení ze všech oborů mykologie a může jen menší část svého dneš­ ního rozsahu věnovat praktické mykologii. Druhý mykologický časopis, „M ykologický sborník“ (Časopis čs. houbařů) s dlouholetou tradicí, byl sice vždy převážně orientován na praktickou my­ kologii, avšak do nedávné doby velmi nedostatečně využíval svých možností.

P a s i v n í p r e v e n c e otrav houbam i postihuje jed nak distribuci čerst­ vých hub, jed nak průmyslové zpracování hub (konzervace hub a n ěkteré vý­ robky z hub nebo s přísadou h ub) s distribucí houbových konzerv všeho druhu. O běh hub v čerstvém i konzervovaném stavu má řadu problém ů rázu o rg an i­ začního, dopravního a potravinářsky technologického. Jakéko li závady v těchto složkách a v jejich vzájem né spolupráci by se mohly nep říznivě projevit, také ve směru poškození zdraví spotřebitelů. Je tedy nutno ch ránit spotřebitele, k teří si houby n eo p atřu jí vlastním sběrem, nýbrž nákupem na trzích a v obchodech potravinam i. K zajištění z d r a v o t n i c k ý c h o p a t ř e n í p ř i o b ě h u j e d l ý c h h u b vydalo M inisterstvo zdravotnictví 28. IX . 1950 vyhlášku č. 586 ..O zd ra­ votních opatřeních p ři oběhu jedlých hub a výrobků z h u b “ (O ř. list I, č. 1 4 6 ). B yla vydána z podnětu Československého m ykologického klubu, z jeh ož členů spolupracoval na odborných podkladech této vyhlášky zejm éna J. H e r i n k . V yhláška č. 586 představuje potravinářskou zdravotnickou normu, p rop raco­ vanou do hloubky i do šířky. T ato norm a i p ři přednostním prosazování zdravot­ nických zásad přihlížela také k hospodářským zájm ům rozv íjejícíh o se p o tra­ vinářského průmyslu i distribuce. P raxe v oběhu jedlých i konzervovaných hub, která se m ěla opírat o vyhlášku č. 586, počala však postupně vykazovat některé nedostatky. P a tří k nim např. prodej vyhláškou nepřipuštěných hub v čerstvém stavu n ejen na m ístních trzích, ale i v tržnicích velkoměst (Prah a, B rn o ). N ejsou dodržována ustanovení vy­ hlášky o balení a označování konzervovaných hub (např. prodej volně vážených sušených h u b ). N aprosto se nepodařilo zajistit dozor nad prodejem čerstvých hub a jen velmi málo pozornosti bylo věnováno oběhu hub konzervovaných. D ozor nad prováděním vyhlášky č. 586 spadá do kom petence hygienicko-epidem iologických stanic, zřízených v r. 1952 podle zákona č. 4/52 Sb. O rgány hygienicko-epidemiologických stanic však dosud musily řešit důležitější úkoly, než je dozor nad oběhem jedlých hub. Školení zdravotnických pracovníků hygienicko-epidem iologických stanic v potravinářské mykologii nebylo provedeno. Zam ěstnanci závodů potravinářského průmyslu, které zpracovávají houby, byli sice školeni, nikoli však soustavně, popř. nebyli doškolováni.

6

H E R IN K : O T R A V Y H O U B A M I

Závěr Z přehledu výsledků boje proti otravám houbami v Č e s k o s l o v e n s k u v d e s í t i l e t í 1 9 4 8 až 1 9 5 8 j i s t ě vypl ý­ vá , ž e b y l o d o s a ž e n o m n o h ý c h ú s p ě c h ů . Avšak s t a t i s t i k a o t r a v h o u b a m i , zjištěných v těchto létech, j a sn ě ř í k á — počtem 471 otrávených a 76 zem řelých na otravu houbam i — že boj proti otravám houbami není stále ještě dostatečně intensivní. Je p r o t o n u t n o p r o h l o u b i t j a k v ý z k u m o t r a v h o u b a ­ mi , t a k i v e š k e r á p r e v e n t i v n í o p a t ř e n í p r o t i n i m . Pro nejbližší léta se rýsuje provedení těchto úkolů: V oboru organisačních opatření: 1. Vybudovat z lékařsko-toxikologické sekce Československé vědecké společ­ nosti pro m ykologii ,,TJ s t ř e d í p r o o r g a n i z a c i b o j e p r o t i o t r a ­ v á m h o u b á m i “. Toto ústředí by zajišťovalo jak výzkum otrav houbami, tak i organizaci vlastního boje proti nim, zejm éna vzájem nou spolupráci všech zájm o­ vých kruhů (práci bádacích institucí, zdravotnických zařízení, potravinářského průmyslu a interesovaných ú řad ů ). Ú středí pro organizaci boje proti otravám houbami by také působilo jako poradní orgán příslušných m inisterstev pro otázky potravinářské mykologie. V oboru výzkumu otrav houbami: 2. Zhodnotit houby pro lidskou výživu s konečnou platností pokud se týče je jic h významu jako pom ocného zdroje bílkovin. 3. Prohloubit toxikologické studium jedovatých hub, které se v Č eskosloven­ ské republice n ejčastěii uplatňují jako p říčin a otrav. K tomuto studiu využít všech m oderních metod chem ických a experim entálně toxikologických. Použít umělých kultur jedovatých hub k získání dostatečného množství m ateriálu pro chemický výzkum. Studovat zejm éna bílé muchomůrky z příbuzenstva muchomůrky zelené (A m a n ita p h a l l o i d e s ) , muchomůrku pantherovou (A m a n ita p a n t h e rin a), závojenku olovovou ( R h o d o p h y l l u s lividus) a ucháč obecný ( G y r o m itr a e sc u len ta ). 4. Z apočít s toxikologickým studiem málo známých druhů jedovatých hub: druhu příbuzného čirůvce znetvořené ( T r i c h o l o m a p ess u n d a t u m ) , druhu p ří­ buzného čirůvce odlišné ( T r i c h o l o m a seju n ctu m ), druhů z čeledi červenolupenovitých ( R h o d o p h y l l a c e a e ), bedličky hnědavé ( L e p i o t u la h e l v e o l a ) a pavučince plyšového (C o r tin a r iu s o r e l l a n u s ) . 5. D ále rozvinovat akci statistického zachycováni otrav houbami. Z ajistit této akci úřední podporu M inisterstva zdravotnictví (zavést hlášení otrav hou­ bami zdravotnickým i zařízením i ve velkých statutárních m ěstech a v krajích , kde jsou pro to důvody anebo podm ínky). Vybudovat síť zpravodajů o otravách hou­ bam i ze řad mykologů. 6. Z ajistit rychlou diagnostiku otrav houbami botanickým určením hub, které způsobily otravu, pro zdravotnická zařízení. Vybudovat síť m ykologických znalců prozatím na úrovni krajů. V oboru prevence otrav houbami: 7. U pravit učební osnovy biologie na středních školách tak, aby zejm éna v nediferencovaném devítiletém základním stupni dvanáctiletého školení podá­ valy v rozšířen é m íře základní potravinářsko-m ykologické znalosti, a to způ­ sobem, který by zajistil spolehlivou znalost jedlých i jedovatých hub. V souvislosti

7

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

s tím zajistit úpravu textů v učebnicích, m etodické pokyny v časopisu „P říro d n í vědy ve škole“ a výukové pomůcky (zejm éna zviáštní tabuli s vyobrazením muchomůrky zelené, A m a n ita p h a l lo i d e s ) . 8. Prohloubit mykologickou osvětu n ejširších lidových vrstev všemi prostřed ­ ky. Z am ěřit se zejm éna na zvýšení znalosti jedovatých hub a jedovatých dvojníků jedlých hub. Využívat stále více rozhlasových a televizních relací pro jejich š i­ rokou publicitu, m ožnost aktualizace a u televize i pro je jí názornost. V ydat pla­ kát s obrazem muchomůrky zelené ( A m a n ita p h a l l o i d e s ) k použití v době sezóny na místech shrom áždění obyvatelstva (školy, osvětové podniky, biografy, če ­ kárny lékařských ordinací, lékárny, nád ražní čekárny, vstupní cesty do lesů ap o d .). 9. Z říd it v časopisu „Č eská m ykologie“ zvláštní přílohu, věnovanou zále­ žitostem praktické mykologie, nejlépe rozšířením dosavadního rozsahu časopisu. 10. Revidovat vyhlášku M inisterstva zdravotnictví č. 586/50 o zdravotních opatřeních p ři oběhu jedlých hub a zajistit důsledné plnění všech ustanovení této vyhlášky. U pravit české a slovenské názvy hub zavedením j e d n o s l o v n ý c h n á z v ů . Zvážit zařad ění vyhláškou k oběhu připuštěných druhů jedlých hub a m ožnost zavedení nových druhů hub. Z říd it síť tržn ích dozorců specialistů pro houby z řad zapracovaných mykologů, k teří by působili jako laičtí zdravotníci (ve funkci pomocného orgánu hygienicko-epidem iologických stanic nebo n áro d ­ ních výborů). O rganizovat mykologické kursy pro tržní dozorce, zdravotnické pracovníky hygienicko-epidem iologických stanic a zam ěstnance konzerváren hub. Zusammenfassung D er V erfasser bew ertet die Erfolge, die im K am pfe gegen das Vorkom m en der Pilzvergiftungen in der Tschechoslow akei vom J. 1 9 4 8 bis 1958 erreicht wurden. Bei der „Tschechoslow akischen w issenschaftlichen G esellschaft für die M y­ kologie“ in Prag wurde im J. 1950 die ärztlich-toxikologische Sektion errichtet, die sich sowohl an der Erforschung der Pilzvergiftungen, so auch an der O rga­ nisation des K am pfes dagegen beteiligte. Auf dem G ebiete der Erforschung von Pilzvergiftungen wurden diese Ergebnise erreicht: 1. Im J. 1948 wurde vom Autor der M itteilung die Aktion der statistischen Verfolgung der V orfälle von Pilzvergiftungen begonnen. In der Ja h ren 1948 bis 1957 wurden im R ahm en dieser Aktion 175 V orfälle von Pilzvergiftungen r e ­ gistriert, in denen 471 Personen betroffen w urden (und 76 von ihnen sind ge­ storben ). E ine ausführliche Bew ertung der Ergebnisse dieser A ktion hat der V e r­ fasser in einer besonderen M itteilung erstattet. 2. Auf dem G ebiete der m ykologischen Toxikologie wurden 12 O rig in al­ mitteilungen veröffentlicht, von denen 4 auf dem G ebiete der Chem ie und 8 auf dem G ebiete der M edizin. D ie Ü bersicht der m ykologischen Toxikologie nach dem zeitgenössichen W issenschaftszustande und mit der besonderen R ücksicht auf die V erhältnisse in der Tschechoslow akei gab J. H erink in der A rbeit „ P ilz ­ vergiftungen“ . D iese A rbeit wurde als ein K ap itel in das Buch „K lin isch e T o ­ xikologie“ (A utoren: VI. V ondráček, O. R ied l und M ita rb eite r) in den Ausgaben vom J. 1954 und 1958 eingereiht. Auf dem G ebiete des eigentlichen Kam pfes gegen die Pilzvergiftungen wur­ den folgende M assnahm en getroffen:

8

H E R IN K : O T R A V Y H O U B A M I

3. Es wurde die mykologische Aufklärung in den breitesten V olksschichten als die w irksamste W eise der aktiven Prävention von Pilzvergiftungen vertieft. An dieser A ufklärung haben die beiden m ykologischen O rganisationen in der Tschechoslow akei („Tschechoslow akische w issenschaftliche G esellschaft für die M ykologie“ und „Tschechoslow akische m ykologische G esellsch aft“ ) durch V o r­ träge, Pilzexkursionen und Pilzzausstellungen teilgenommen. W as die L iteratu r für die praktischen P ilzsam ler betrifft, sind 7 B ücher erschienen, unter denen die A tlanten von A. P ilát und O. Ušák besonders hervorragen. Auch die beiden m ykologischen Z eitschriften („Böhm ische M ykologie“ und „M ykologische Sam m elschrift“ ) haben ihrerseits zur Ausbreitung der mykologischen Aufklärung beigetragen. 4. Auf dem G ebiete der passiven Prävention von Pilzvergiftungen wurde von dem M inisterium für das G esundheitsw esen die Kundm achung Nr. 586 vom 29. IX . 1950 „Ü ber die G esundheitsm assnahm en beim V erkehr von den essbaren Pilzen und P ilzprodukten“ herausgegeben. D iese hygienische Norm berück­ sichtigt nicht nur die G esundheitsgrundsätze, sondern sie respektiert völlig auch die w irtschaftlichen Interessen. Zum Schluss der M itteilung stellt der Autor diese w eiteren nächsten Aufgaben in der V ertiefung des K am pfes gegen die Pilzvergiftungen in der Tschechoslo­ wakei fest: 1. B ei der „Tschechoslow akischen w issenschaftlichen G esellschaft für die M ykologie“ eine „Z entralstelle für die O rganisation des Kam pfes gegen die P ilz ­ vergiftungen“ zu errichten, die sowohl die Erforschung als auch die O rgan isa­ tion des eigentlichen K am pfes gegen die Pilzvergiftungen sicherstellen würde. 2. D ie Bedeutung der Pilze als H ilfsquelle der Eiw eissstoffe für die M en ­ schenernährung endgültig zu bew erten. 3. D as toxikologische Studium der G iftpilze, die in der Tschechoslow akei am öftesten Pilzvergiftungen verursachen, zu vertiefen (d. h. A m a n it a p h a l lo i d e s und weisse A rten aus ihrer V erw andschaft, A m a n ita p a n th e r in a , R h o d o p h y l lu s lividus und G y r o m it r a esc u len ta ). 4. M it dem toxikologischen Studium der wenig bekannten G iftpilze zu b e­ ginnen (z. B. der giftigen A rten der R itterlin g e aus der V erw andtschaft von T r i ­ c h o l o m a p e s s u n d a t u m und T r i c h o l o m a seju n clu m , der A rten aus der Fam ilie R h o d o p h y l l a c e a e , des C o r t in a r iu s orella n u s, der L e p io t u la h e lv e o la ) . 5. D ie Aktion der statistischen V erfolgung von Pilzvergiftungen weiter zu entfalten und die am tliche Unterstützung dieser Aktion seitens des M inisterium s für das G esundheitsw esen zu versichern. 6. E ine schnelle botanisch-m ykologische D iagnostik der Pilzvergiftungen bei den M enschen welche in der K rankenhäu sern ärztlich behandelt werden, und zwar durch ein Netz von Fachm ännern-M ykologen, sicherzustellen. 7. D en L ehrp lan der Biologie auf der und ifferenzierten Stufe der zw ölfjähri­ gen Schulung so herzurichten, damit dieser eine genügende K enntnis nicht nur der essbaren, sondern auch der giftigen P ilze gewährt. 8. D ie m ykologische Aufklärung in den breitesten Volksschichten durch alle M ittel zu vertiefen, besonders durch V orträge (auch im Rundfunk und F ern seh ­ fun k), durch Pilzausstellungen und B ü ch er- und Zeitschriftenliteratur. 9. In der Z eitschrift „Böhm ische M ykologie“ eine B eilage zu errichten, welche ausschliesslich den A ngelegenheiten der praktischen M ykologie, mit der besonderen R ücksicht auf die mykologische Toxikologie, gewidmet wäre. 10. D ie Kundm achung Nr. 586 des M inisterium s für das Gesundheitswesen

9

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

„Ü ber die G esundheitsm assnahm en beim V erkehr von den essbaren P ilzen und Pilzprodukten“, was die Zulassung der P ilzarten in deren V erkehr und ihre T e r ­ minologie anbelangt, zu revidieren und die D urchführung aller K ontrollm assnahmen nach dieser Kundm achung zu versichern. L IT E R A T U R A H e r i n k , J . (1 9 4 8 ): Je nutno zlepšiti organisaci boje proti otravám houbami v Českosloven­ sku! — Česká mykologie, 2 : 102 — 11 0 . H e r i n k , J . (1 9 4 9 ). Evidence otrav houbami v Československu. Dotazník o otravě houbami A -B . H e r i n k , J . (1 9 5 1 ): Nová úprava zdravotnických opatření při oběhu jedlých hub. — Česká mykologie, 5 : 39 — 40. H e r i n k , J. (1 9 5 4 ): Otravy houbami. — In : V o n d r á č e k , V I ., R i e d l , O .: K linická toxikologie část I. Pathologie a therapie nemocí vnitřních, 2. vydání, 3 — 2 :3 1 9 — 382. H e r i n k , J . (1 9 5 8 ): Otravy houbami. In : V o n d r á č e k , V I ., R i e d l , O. a spoluprac., Klinická toxikologie, 543 — 647. H e r i n k , J . (1 9 5 8 ). Výskyt otrav houbami v Československu a jeho statistické sledování. — Česká mykologie, 12 (4) : 2 4 6 —25. M a š e k , J . (1 9 5 8 ): Hygiena výživy a problematika výživy lidu. — Čas. Lékařů čes., 97 : 749 až 750. N ě m e c , J. (1 9 5 8 ): Prevence otrav houbami školní výukou. — Česká mykologie, 12 : 5 0 — 54.

Nové rody vyšších hub III. New genera of higher fungi III. Z den ěk P ou zar V tomto příspěvku je popsán jeden nový rod oddělený od rodu Corticiurn F r. a šest nových rodů oddělených od rodu S tereu m P ers. ex S. F. Gray. In this article there are described: one new genus separated from Corticiurn F r. and six new genera separated from! S tereu m Pers. ex S. F . Gray.

V posledních letech došlo v system atice resupinátních hym enomycetů k dlou­ ho očekávaného obratu, když Ď onk ( 1 9 5 6 — 1 9 5 7 b ) a Joh n Eriksson (1 9 5 8 a ) rozdělili staré nepřirozené rody do nichž byly uměle řazeny druhy těchto hub. V následujících příspěvcích této série se pokusím navázat na zm íněné práce a doplnit některá „bílá m ísta“ rodové system atiky nelupenatých hub. Druhy rodu A m y lo c o r lic iu m Pouz. nov. gen. tvoří p řirozenou skupinu pěti druhů kladených dříve do rodů Corticiurn F r . a P e n i o p h o r a Cooke. Společným znakem všech druhů je především amyloidní reakce výtrusů s M elzerovým či­ nidlem, která je dnes vysoko ceněna v system atice vyšších hub. R o d S te r e u m Pers. ex S. F . Gray,, jak je dnes běžně používán ve smyslu Bourdota a G alzina 1928 je rod umělý, kde jsou druhy seskupeny na základě vnější podobnosti. Tuto myšlenku již v y jád řili dosti důrazně dva z největších součas­ ných znalců resupinátních hub a to Boidin (1 9 5 7 a , p. 1 2 7 ) a Joh n Eriksson (1 9 5 8 a ). Během posledních let jsem se zabýval podrobně anatom ickou stavbou pevníků a dospěl k názoru, že tento rod je nutno rozdělit na řadu drobných

10

P O U Z A R : N O V É R O D Y III.

rodů, z nichž některé jsou si vzájem ně dosti příbuzné a jin é jsou naproti tomu velmi vzdálené. Seskupení druhů do menšího počtu rodů, které by snad bylo výhodnější z hlediska běžného určování druhů v praxi, nepokládám za vhodné, neboť takovéto rody by nebyly homogenní. Rod Stereu m Pers. ex S. F. Gray byl několikrát monograficky zpracován a patří proto k nej­ lépe známým rodům hub, zejména co se týče druhové systematiky a nomenklatury. Evropské a zvláště československé druhy zpra­ coval P ilát (1930a, 1 930b ), dánské druhy Novcho Zélandu Cunningham (1 9 5 r>b, 1 9 r>6) a Jižní Afriky Talbot (1 9 r)4b). *

*

A m ylocorticium

V/ *

*

Pouz.

nov.

Genus Corticiacearum carposomatibus resupinatis, effusis, pcllicularibus usque submembranaceis a substrato separabilibus, albidis vel varie coloratis, interdum ope kalii hydroxydati purpurascentibus; hyphis monomiticis, distinctis, partis subhyme-

■n (

W m gm sgm \^% ď i w

JM B

^ ^ *7mmLÉk ^ Wě T

rioris laxe contextatis, partis basalis g H R H H f t ^ jj[ ' confertius intricatis horizontalibusque; cystidiis absentibus vel praesentibus et tum tunicatis; gloeocystidiis absentibus; sporis ovoideis vel saepius cylindraceis, laevibus, fortiter amyíoideis. ^ Typus: P en iop h ora su b su lp h u rea (P. K arst.) Hóhn. ct Litsch. Species: A m ylocorticu m ceb en n en W^W7j se (Bourd.) Pouz n. c. = Corticiurn c eb en n cn se Bourdot, Rev. sci bouřbonaise Centr. France 23 : 7, 1910. K Í 8|^& — Corticiurn rh od oleu cu m Bourd. — P en iop h ora m ollis (F r.) Bourd. et Galz. A m ylocorticiu m su b su lp h u reum (P. K arst.) Pouz. n. c. = Pen io p h o ra su b su lp h u rea (P. K arst.) Hóhn. et Litsch. = Corticiurn su bsulS tereu m h irsu tu m (W illd. ex F r.) S. F . G ray. p h u reu m P. K arsten, Medd. Soc. A d codicem quercinum prope D avle (B o h em ia centralis) Faun. F l. fennica 6 : 12, 1881. — X . 1931, photo A. P ilá t. A m ylocorticiu m su bin carn atu m (Peck) Pouz. n. c. = P en io p h o ra su b in carn ata (Peck) Litsch. = Corticiurn su bin carn atu m Peck, Rep. New York state Mus. 42 : 124, 1889.

T he species of this genus form a n atu ral group of related species, m orpholo­ gically somewhat sim ilar to the genus A th e lia P ers. em. D onk. H ere belong some species from the broad genus Corticiurn F r., as well as from P e n io p h o r a Cooke. T he n earest relative is the genus G lo e o c y s t id ie llu m Donk, which also

11

Če

s k a

m y k o l o g ie

13 (i) 1959

has amyloid spores, but differs by possession of gloeocystidia, which are absent in A m y lo co r tic iu m . It seems that there are two groups of A m y lo co r tic iu m , one with more com pact and bright coloured fruitbodies [A m y lo c o r tic iu m s u b s u lp h u r e m (P . K a rst.) Pouz. and A. s u b in c a r n a t u m (P e ck ) P ou z.] and the second with more delicate and white or whitish fruitbodies I A. c e b e n n e n s e (B o u rd .) Pouz., Corticiurn r h o d o l e u c u m Bourd. and P e n i o p h o r a m o llis ( F r .) Bourd, et G alz.l. These differences are, however, not of a generic value and therefore I put them all in one group. Group of genera separated from Stereum P ers. ex. S. F . G ray s. 1. At present there is no doubt that S t e r e u m Pers. ex S. F . G ray, in the com­ monly used sense of Bourdot et G alzin (1 9 2 8 ) is an u nnatural genus, w here the species are included only due to the external sim ilarity. R ecen tly this view was expressed by B oid in (1 9 5 7 a ) and Joh n Eriksson (1 9 5 8 a ). This genus must be divided into a series of small homogenous genera based especially on the m icrofeatures. In the last years I have studied the anatom y of this genus and at this time I am publishing from my notes only the new or newly named genera. The main features of high generic value represented in this group of fungi are: 1. the hyphal system, which is predominantly dim itical with skeltal hyphae, or rarely monomitical. Descriptions and illustrations of hyphal systems of some species of T h e le p h o r a c e a e sensu lato are in G. H. Cunningham (1956a) and (1956b ). 2. The colour and distribution in the carpophore of skeletal hyphae. 3. Presence or absence of gloeocystidia. 4. Origin (skeletal or generative) of cystidia and their morphology. 5. Consistency and colour of the trama. 6 . Amyloidity of the spore wall. The following scheme of genera of European species treated previously in the genus S tereum Pers. ex S. F. Gray sensu lato is proposed: Stereum Pers. ex S. F . G ray em. Pouz. S tereu m hirsu tu m (W illd. ex F r.) S. F . Gray. S tereum ostrea (Blum e ec Nees ex Fr.) Fr. [Syn.: S. fasciatu m (Schw .) Fr.] S tereum su lphu ratu m Berk, et Curt. Xylobolus P. K arst. X y lo b o lu s fru stu latu s (Pers. ex F r.) P. K arst. [Syn.: S. fru slu latu m (Pers. ex F r.) Fr.] H aem atostereu m et Schw. ex F r.) H aem atostereu m H aem atostereu m

Haematostereum Pouz. san gu in olen tu m (Alb. et Schw. ex F r.) Pouz. [S y n .: 5 . san gu in olen tu m (Alb. Fr.] gau sapatu m (F r.) Pouz. [Syn..: S. g au sap atu m (F r.) Fr.] rugosum (Pers. ex F r.) Pouz. [Syn.: S . ru gosu m (Pers. ex F r.) Fr.]

Laurilia Pouz. L au rilia su lcata (Bu rt in Peck) Pouz. [Syn.: S. su lcatu m Burt in Peck.] Lloydellopsis Pouz. L lo y d ello p s is C h a illetii (Pers. ex F r.) Pouz. [Syn.: S. C h a illetii (Pers. ex F r.) Fr.] L lo y d ello p s is a r eo la ta (Chaill. in F r.) Pouz. [Syn.: S. areolatu m (C haill. in F r.) Fr.] Laxitextum Lentz em. Jo h n Erikss. L ax itex tu m b icolor (Pers. ex F r.) Lentz. [Syn.: S. b icolor (Pers. ex F r.) Fr.] Lopharia K alchbr. et M acOwan em. L o p h a r ia cin erascen s (Schw .) G. H. Cunn. [Syn.: S . cin erascen s (Schw .) Mass.] Columnocystis Pouz. C olu m n ocystis a b ietin a (Pers. ex F r.) Pouz. [Syn.: S. a b ietm u m (Pers. ex Fr.) Fr.] C olu m n ocy stis c a rp a tic a (Pil.) Pouz. [Syn.: S. carpaticu m Pil.] Chondrostereum Pouz. C h on d rostereu m pu rpu reu m (Pers. ex F r.) Pouz. [Sy n .: S. pu rpu reu m (Pers. ex F r.) Fr.]

12

PO U Z A R : N O V E R O D Y III.

Phaeophlebia W . B. Cooke I ’h a e o p h le b ia strig o so-zon ata (Schw.) W . B . Cooke.*) [Syn.: S. strigoso-zon atu m (Schw.) G. H.

C u nn .]

Sterellum P. K arst, em. John Erikss. S terellu m pini [Schleich. ex Fr.] P j K arst. [Syn.: S. pin i (Schleich. ex F r.) Fr.] S terellu m rufum (F r.) John Erikss. [Syn.: S. ru fu m (F r.) Fr.] Cystostereum Pouz. C ystostereu m M urraii (Berk, et Curt.) Pouz. [Syn.: S. M urraii (Bferk. et Curt.) Burt.] The sequent extraeuropean genus was also treated in the genus S tereu m Pers. ex S . F . Gray sensu lato by some authors. Duportella Pat. em. G. H. Cunn. D u p ortella fu lv a (Lév.) G. H. Cunn. [Syn.: S tereu m fu lv u m (Lév.) Sacc.] D u p ortella tristicu la (Berk, er B r.) Reinking. [Syn.: Corticiurn tristiculum Berk et Br.] The taxonom ical position of following European species is not yet clear: S tereu m su bpileatu m Berk, et Curt., S. sp a d iceu m (Pers. ex F r.) Q uél., S. vin osu m Berk. ( = S . u m brin u m Berk, et C u rt.), S. rad iatu m Peck and S. v ersifo rm e Berk, et Curt. T he genus S tereu m Pers. ex S. F. G ray must be emended for species of the section L u teola Bourd. et Galz. on basis of following features: the carpophore is composed of three layers: The tomental layer, the cortex and the proper trama, which is light coloured. The hyphal system is dimitic: the skeletal hyphae are light coloured and they build up the tomental layer; they are very common in the trama and penetrate in hymenium to form the pseudocystidia not protruding above the hymenium; the spore wall is amyloid.

H aem atostereum Pouz. nov. gen. Genus Stereacearum carposomatibus coriaceis, annuis vel perennantibus, effusis vel effusoreflexis, sectis strata tomentoso dilute brunneo, cortice tenui, obscuriori provisis; trama ochracea, hymenio tactu sanguinescenti; hyphis monomiticis, partis tomentosae ram ificatis, septatis absque nodis, crasse tunicatis, hyalinis usque flavidis; cortice e hyphis dense agglutinatis, subsolidis; trama dense intricata e hyphis hyalinis vel dilute flavide-brunneis in subhymenio atque e hyphis vascularibus horizontalibus, in hymenium arcuatis, succo guttulato provisis; sporis membrana laevi, tenui. amyloidea. Typus:Siereum san g u in olen tu m (Alb. et Schw. ex F r.) Fr. European species: H aem a tostereu m san gu in olen tu m (Alb. et. Schw. ex F r.) Pouz. n. c. = S tereu m san g u in olen tu m (Alb. et. Schw. ex F r.) Fr. = T h elep h o ra sa n g u in olen ta Alb. et Sch. ex Fries, Syst. Mycol. 1 : 4 4 0 — 441, 1821; H aem atostereu m gau sapatu m (F r.) Pouz. n. c. = S tereum g au sap atu m (F r.) F r. = T h elep h o ra g au sa p ata Fries, Elench. Fung., 1 : 171, 1828; H a e m a ­ tostereu m ru gosu m (Pers. ex F r.) Pouz. n. c. = S tereu m rugosum (Pers. ex F r.) = T h elep h o ra ru gosa Pers. ex. Fries, Syst. Mycol. 1 ; 439, 1921.

This is a genus for the section C r u e n t a t a Bourd. et G alz. It is closely related to the genus S t e r e u m Pers. ex S. F . G ray em. Pouz. ( = section L u t e o la Bourd. et G a lz .) with which it has following features in com mon: amyloid spore wall, light coloured hyphal walls of trama, the stratification of the carpohore in three layers: the tomental upper layer, the darker cortex and the proper tram a with the same consistency and colour. It differs in the hyphal system which is monom itical in the genus H a e m a t o s t e r e u m , i. e. the tram a is constructed by genera­ tive hyphae mixed in the subhym enial part with vesicular hyphae which are not identical with skeletal hyphae. They are filled with a guttulate ju ice which causes the red colour of hymenium after injuring. These hyphae penetrate in hymenium not protruding above its level. V ascular hyphae may have somewhat thickened walls and may be m istaken for skeletal hyphae but the guttulate juice is a very good d ifferential feature. *) Parmasto (1957) published an European find of this species.

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

H aem a tostereu m ru gosu m (ť e rs . ex F r .) P ouzar. S o b ěsla v -B la ta (B o hem ia m erid.), 1. I I . 1953, photo A. P ilá t.

Boidin (1957b, p. 2 8 4 ) is of the opinion that the genus S t e r e u m Pers. ex S. F. G ray should be em ended for, two sections: L u t e o la Bourd. et G alz. and C r u en ta ta Bourd. et. G alz. I prefer the genus S t e r e u m in a somewhat narrow er sense for only the first section, because by inclusion of the section C r u e n ta ta Bourd. et G alz. we should diminish the hom ogenity of the highly n atu ral genus S tere u m s. str. L aurilia Pouz. nov. gen. Genus Stereacearum, carposomatibus resupinatis, effusis vel anguste pileatis, perennantibus, parte tomentosa brunnea, fragiliori, cortice nigra, tenui; trama duriori coriacea, ochracea hymenio ochraceo. Hyphis partis tomentosae septatis, fibulatis, ram ificatis brunneocoloratis, membranis crassioribus, hyphis tramae dimiticis, skeleticis crasse tunicatis, sparse ram ificatis, rarissime septatis absque nodis, flavidis, generaticis tenuiter tunicatis, nodoso-septatis; cystidiis crasse tunicatis, fusiformibus, incrustatis; sporis subglobosis, membrana crassiori, remote asperata, amyloidea. Typus: Stereu m su lcatu m Burt in Peck.

S t e r e u m su lca tu m B urt in P eck is an outstanding species and very rem ote from all other species of this group. The new genus L a u rilia , which is develop­ ed for it, is characterized by the superficial tom ental layer, here very scanty, which is composed of nodose hyphae-therefore generative, not skeletal — which is a unique feature among the dimitic amylosporous Sterea. John Eriksson (1 958a, p. 1 2 9 ) is also of the opinion that S t e r e u m su lcatu m deserves a generic rank.

14

P O U Z A R : N O V É R O D Y III.

O nly species is L a u r ilia su lca ta (B u rt in P eck ) Pouz. n. c. = S t e r e u m s u lc a ­ tum B u rt in Peck, A nnual R ep o rt New Y ork state Mus. 54 : 154, 1901. The genus is dedicated to; the memory of M atti Laurila ( 1 9 1 5 — 1 9 4 2 ).

| i

Lloydellopsis Pouz. nov. gen. Genus St;reacearum carposomatibus coriaceis, perennantibus, resupinatis vel effuso-reflexis sectis parte tomentosa brunnea, cortice tenui duriori obscuriorique provisis, trama fusco-brunnea, coriacea: systemate hypharum dimitico, partis tomentosae solum e hyphis skeleticis, haud ram i­ ficatis, rarissime septatis absque nodis, crasse tunicatis vel subsolidis, brunneo-coloratis; cortice c hyphis dense agglutinatis, subsolidis; trama laxius intricata ex parte e hyphis generaticis pallide coloratis, tenuiter tunicatis, septatis ram ificatisque, fibulis absentibus, ex parte e hyphis skeleticis crasse tunicatis, haud ram ificatis, non septatis, in hymenium arcuatis; cystidiis lanceolatis, crasse tunicatis, brunneis, incrustatis; sporis membrana leavi, tenui, amyloidea provisis.

;

(

Typus: S tereu m C h a illetii (Pers. ex F r.) Fr.

A genus closely related to S te r e u m Pers. ex S. F . G ray em. Pouz. from which it differs by the brow n colour of all parts of ihe fruitbodies, which is due to the in tram em branal pigm entation of skeletal hyphae and cystidia. B oth genera have in common the construction of fruitbodies, which is dimitic with skeletal hyphae form ing the tom ental layer, the m ajority of tram a, penetrating in hymenium w here they are term inated by thickwalled, lanceolate, browncoloured, incrusted cystidia, often protruding from the; hym enial layer. Also the amyloidity of the spores is common in both genera. Some mycologists would rather prefer to unite all Sterea with remarkable cystidia to one broad genus L o p h a r ia K alchr. et MacOwan, which would be analogous to the genus L lo y d ella

C olu m n ocy stis a b ie tin a (Pers. ex F r .) P ouzar. M ontes C orcontici (B o h em ia bor.) in silva S latin n á stráň sub m onte Černá hora cc 1050 m s. m. ad codicem P ic e a e ex c e lsa e, 7. I X . 1954. F . K o tla b a legit. H ym enium m agnif. P h o to A. P ilá t.

15

;

Če

s k á

m y k o l o g ie

13 (i) 1959

Bres. as it was used already by Hôhnel et Litschauer (1 9 0 8 ). The genus L lo y d e lla Bres. is a young synonym of L o p h a r ia K alchbr. et MacOwan being based on the same species (see Talbot 1954c and Donk 1957a). I take it very unconvenient to restitute the genus L lo y d ella Bres. under

■*

SÿW ¡g

WÊ? ■

'i*r t

' t* *^ J

!

C olu m n ocystis a b ie tin a (Pers. ex F r.) Pouzar. Ad lignum putridum P ic e a e ex celsae prope K lášterec nad Orlicí (B o h em ia b o r.-orien t.) X . 1942, photo A. P ilá t.

I I j

the name L o p h a r ia in the broad sense of Hôhnel et Litschauer (1 9 0 8 ) as this genus is an agglomerate of groups of species of various origin and not phyllogenetically connected among themselves. Cystidia may be of different origin (skeletal or generative) and in this group they are not an only organ indicating a natural relationship. Boidin (19 5 7 a ) is of the same opinion when he says: „ . . . cette section groupe des espèces à affinités très discutables; nous ne la maintenons qu’à regret”.

I

j

Following two european species belong to this genus: L lo y d ello p s is C h a illetii (Pers. ex Fr.) Pouz. n. c. — S tereu m C h a illetii (Pers. ex F r.) Fr. = T h e le p h o r a C h a illetii Pers. ex Fries, Elench. Fung. 1 : 188, 1828 and L lo y d ello p s is a r eo la ta (C haill. in F r.) Pouz. n. c. = S tereu m areolatu m (C haill. in F r.) F r. = T h e le p h o r a a r eo la ta Chaill. in Fries, Elench. Fung. 1 : 1 9 0 — 191,

16

PO U Z A R : N O V É R O D Y III.

j

1828. T his genus is synonymous with T rich ocarp u s P. K arst. 1889 non Schreb. 1779 (cf. Donk 1 9 5 7 a ).

Columnocystis Pouz. nov. gen. Genus Stereacearum, carposomatibus molliter coriaceis, perennantibus, resupinatis usque effusoreflexis, sectis obscure brunneis; systemate hypharum dimitico, hyphis partis tomentosae solum skeleticis, parietibus incrassatis, obscure brunneis, rarissim e septatis vel ram ificatis, cortice e hyphis dense agglutinatis, tram a ex parte minore e hyphis generaticis, hyalinis, tenui ter tunicatis, nodososeptatis, ex parte m ajore e hyphis skeleticis, aseptatis, obscure brunneo-coloratis, parietibus incrassatis; cystidiis e hyphis generaticis orientibus, m àturitate crasse tunicatis, cum tubulo centrali, apice dilata to, brunneis, saepe incrustatis; sporis tenuiter tunicatis, laevibus, haud amyloideis. j; T ypus: Stereum. ab ietin u m (Pers. ex F r.) Fr.

M ain ch aracters of this genus lie in cystidia, which are of generative origin (th ey are con nected with the generative hyphae by clam ps) and in spores which are nonam yloid. V ery im portant are also: the skeletal construction of tomental layer and brow n intram em branal pigm entation of skeletal hyphae. Spccies of this genus are at the first look somewhat sim ilar to species of the1 genus L l o y d e l lo p s i s , but this is only a result of convergent evolution. T he genus L o p h a r i a K alch br. et M acO w an differs by paler coloured hyphae and by cystidia of skeletal origin. !

I

J i \

The genus C h a eto c a rp u s P. K arst. 1889 (non C h a etocarp u s Schreb. 1789) is synonymous. O nly three species of this genus are known to me until now: C olu m n ocy stis a b ietin a (Pers. ex F r.) Pouz. n. c. — S tereu m ab ietin u m (Pers. ex F r.) F r. = T h e le p h o r a a b ietin a Pers. ex Fries, Syst. M ycol. 1 : 442, 1821; C o lu m n ocy stis ca rp a tica (P il.) Pouz. n. c. = Stereu m carpaticu m Pilât, Hedwigia 70 : 78 — 80, 1930; C olu m n ocy stis am b ig u a (Peck) Pouz. n. c. = Stereum am big u u m Peck, Report. New York state Mus. 47 : 145, 1894.

Chondrostereum Pouz. nov. gen.

j

Genus Stereacearum! carposomatibus praecipue pileatis vel resupinatis, vivis elasticis, siccis fragiliter duris, sectis albidis, hymenio violeo, purpureo vel rubro-brunneo; systemate hypharum dimitico, parte tomentosa solum e hyphis skeleticis laxe contextatis composita; trama praecipue e hyphis skeleticis conferte agglutinatis composita, muco interhyphali absenti, in parte haud procul hymenio cum hyphis generaticis tenuiter tunicatis, fibulatis m ixta; hyphis verticalibus solum generaticis laxius intricatis, in parte inferiore vesiculis m ixitis; sporis tenuiter tunicatis, laevibus, haud amyloides. Typus: S tereu m p u rp u reu m (Pers. ex F r.) Fr.

S t e r e u m p u r p u r e u m (Pers. ex F r. ) F r. a type and simultaneously the only species of our new genus hasi a very- outstanding consistency of tram a, which is cartilagineous, it means that after wetting it is elastic and after drying it is hard and brittle. T he fruitbody makes also the hygroscopical movements. O ther features too make this genus isolated from other stereoid fungi: nonamyloid spores, presence of vesicular bodies and dimitic hyphal system, where the ge­ nerative hyphae are present only in the part of fruitbody under the horizontal layer of hyphae and in lower parts of this layer. T he tom ental and n early the whole layer of h orizontal hyphae are composed of skeletal hyphae. Joh n Eriksson (1 9 5 8 a ) drew attention to the fact that there are1 relations of S t e r e u m p u r p u r e u m (P e rs. ex F r .) F r. to the genus P h l e b i a F r . em. Donk and to M e ru liu s trem e llo s u s Schrad. ex F r. It seems to me that there are also relations to some polyporaceous genera such as S k e le to c u t is K otl. et Pouz. and perhaps also to H ir s c h io p o r u s D onk. Only european species: C h o n d r o s t e r e u m

i7

i : i

;

! i j I

;

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

i j j i

C ystostereu m M u r r a ii (B erk , e t Curt.) P ouzar. M ontes C orcontici (B o hem ia bor.) in silva Sla tin n á stráň sub m onte Černá hora cca 1050 m s . m. ad truncum em ortuum iacentem P ic e a e ex celsae 7. I X . 1954. F . K o tla b a legit. Hym enium m agnif. P h oto A. P ilá t.

p u r p u r e u m (Pers. ex F r . ) Pouz. n. c. = S te r e u m p u r p u r e u m (Pers. ex F r .) F r. = T h e l e p h o r a p u r p u r e a Pers. ex Fries, Syst. M ycol. 1 : 440, 1821. Cystostereum Pouz. nov. gen. !

1

Genus Stereacearum carposomatibus, perennantibus, vivis ceraceo-suberosis, siccis fragiliter suberoso-lignosis, resupinatis vel effuso-reflexis, trama secta ochracea; hyphis dimiticis, conferte agglutinatis, skeleticis crasse tunicatis, hyalinis vel subflavidis, sparsis, hyphis generaticis dense agglutinatis, fibulatis, tenuiter tunicatis; gloeocystidiis abundantibus tota crassitudine, ovoideis vel ellipsoides; sporis tenuiter tunicatis, laevibus, haud amyloideis. Typus: S tereu m M u rraii (Berk, et Curt.) Burt.

It is a m onotypical striking genusi of unique combinations of featu res which are: a great num ber of gloeocystidia, dimitic hyphal system with very scarce, light coloured skeletal hyphae, hard consistency of tram a and nonamyloid spores. Thd only species is C y s to s te r e u m M u rra ii (B e rk , et C u rt.) Pouz. = T h e l e p h o r a M u rra ii Berkeley et Curtis, J. linn. Soc. London 10 : 329, 1869. L ITER A TU R A

;

B o i d i n , J . (1 9 5 0 a ): Sur la réaction à l ’iode de la paroi sporique des Gloeocystidium K arst. et des Stereum F r. — C. R . Acad. Sci. 230 : 461 — 462. B o i d i n, J . (1950b) : Su r la réaction à l ’iode de la paroi sporique chez les Théléphoracées et quelques genres voisines. — Bull. mens. Soc. linn. Lyon 19 : 1 3 3 — 135.

i

B o i d i n, J .

18

(1 9 5 7 a ):

Hétérobasidiomycètes saprophytes et homobasidiomycètes

résupinés.

P O U Z A R : N O V É R O D Y III.

I. Catalogue raisonné Mus. national d ’Hist.

des espèces de la régionj de Samoëns (Alpes de H aute-Savoie). natur. 17 : 1 1 3 — 130.

—Publ.

B o i d i n, J. (1 9 5 7 b ): Hétérobasidiomycètes saprophytes et homobasidiomycètes résupinés. II. Catalogue raisonné des espèces pyreneés de la région du Luchon (H aute-G arrone). — Bull. Soc. d’Hist. natur. Toulouse 92 : 277 — 292. B o u r d o t, H. et G a 1 z i n, A. (1 9 2 8 ): Hyménomycètes de France p. 1 — 4, 1 — 761 Sceaux. C u n n i n g h a m , G. H. (1 9 5 3 ): Thelephoraceae of New Zealand. Cyphelloideae. — Transact, royal. Soc. New Zealand 81 : 1 6 5 — 188.

P art I : Sub-fam illy

C u n n i n g h a m , G. H. (1955a) : Taxonom iq problems of some Hymenomycetes. — Transact, royal Soc. New Zealand 82 : 893 — 902. I C u n n i n g h a m , G. H. (1 9 5 5 b ): Thelephoraceae of New Zealand. Parts V II and V III. Part V III T he genus Lopharia. — Transact, royal Soc. New Zealand 83 : 621 — 628. Cunningham, G. H. (1 9 5 6 ): Thelephoraceae of New Zealand. Parts IX , X and Part IX — The genus Stereum. — Transact, royal Soc. New Zealand 84 : 201 — 231.

X I.

D o n k , M. A. (1 9 3 1 ): Revise van de Nederlandse Heterobasidiomycetae . . . en Homobasidiomycetae-Aphyllophoraceae I. — Meded. nederl. mycol. Ver. 18 — 20 : 1 — 67. D o n k , M. A. (1 9 5 6 ): Notes on resupinate Hymenomycetes — III . — Fungus 26 : 3 — 24. D o n k , M. A. (1 9 5 7 a ): The generic! names proposed for Hymenomycetes V II. — „Thele­ phoraceae“ . — Taxon^ 6 : 17 — 28, 68 — 85, 1 0 6 — 123. D o n k , M. A. (1 9 5 7 b ): Notes on resupinate Hymenomycetes — IV . — Fungus 27 : 1 — 29. E r i k s s o n , J. (1 9 5 0 ): Peniophora Cke sect. Coloratae Bourd. et Galz. A taxonom ical study with special reference to the Swedish species. — Symb. bot. upsal. 10 5 : 1 — 76. E r i k s s o n , J . (1 9 5 8 a ): Studies in the Heterobasidiomycetes and Homobasidiomycetes-Aphyllophorales of Muddus national park in North Sweden. — Symb., bot. upsal. 16/1 : 1 — 172, tab. 1 -2 4 . E r i k s s o n , J . (1 9 5 8 b ): Studies of the Swedish Heterobasidiomycetes and Aphyllophorales with special regard to the family Corticiaceae. Uppsala p. 1 — 26. H ô h n e l , F. et L i t s c h a u e r , schrift p. 56 — 80.

V.

(1 9 0 8 ): Österreichische

Corticieen.

— Viesner-Fest-

L e n t z, P. L. (1 9 5 4 ): Modified hyphae of Hymenomycetes. — Bot. Rev. 20 : 1 5 5 — 199. L e n t z, P. L. (1 9 5 5 ): Stereum and allied genera of fungi in the upper Mississippi Valley. — Agriculture Monograph no 24, U. S. Depart, agriculture p. 1 — 74, tab. 1 — 16. O v e r h o 1 1 s, L. O. (1 9 3 9 ): T he genus Stereum in Pennsylvania. — Bull. Torrey bot. Club 66 : 5 1 5 - 5 3 7 , tab. 1 4 - 1 8 . P a r m a s t o , E. (1 9 5 7 ): [8 . Phaeophlebia strigoso-zonata (Schw .) W . B. Cooke.] cotheca estonica 1 (no 1 — 25) : 12. Pilát, tab. 1 - 3 .

— M y-

A. (1 9 3 0 a ): Monographie der europäischen Stereaceen. — Hedwigia 7 0 : 1 0 — 132,

P i l á t , A. (1 9 3 0 b ): Československé dřevní houby. I. — Stereum Pers. — Sbor. čs. Akad. zeměděl. 5 ( 7 7 ): 3 6 2 - 4 2 1 , tab. 1 7 - 1 8 . S k o v s t e d , A. (1 9 5 6 ): T he Thelephoraceae of1 Denmark. III . The Stereaceae. — C. R . Trav. Labor. Carlsberg, sér. physiol. 25 ( 1 7 ): 389 — 417. T a l b o t , P. H. B. (1 9 5 1 ): Studies of some South African resupinate Hymenomycetes. — Bothalia 3 : 1 - 1 1 6 . T a l b o t , P. H. B. 6 : 2 4 9 -2 9 9 .

(1 9 5 4 a ): Micromorphology of the lower Hymenomycetes.

— Bothalia

T a l b o t , P. H. B . (1 9 5 4 b ): The genus Stereum in South Africa. — Bothalia 6 ; 303 — 338. T a l b o t , P. H. B . (1 9 5 4 c ): On the genus Lopharia K alchbrenner et MacOwan. — Bothalia b : 3 3 9 -3 4 6 . Adresa autora: Zdeněk Pouzar, Praha X I X , Švecova 3.

19

Nová odrůda kališníku běločerného Acetabula leucomelas Pers. var. semihypogaea Wich. odr. polopodzemní Acetabulae leucomelantis Pers. varietas nova: var. semihypogaea W ich. E vžen W ich a n sk ý

Již pět let sbírám v jarn ích m ěsících v okolí P rah y v lesích jeh ličnatých kališník, jenž jsem delší dobu považoval za nový druh. Po důkladném prostudování četné literatury, popisů a vyobrazení se domnívám, že kališník mnou sbíraný je pouze zvláštní biologickou odrůdou kališníku běločerného [ A c e t a b u la l e u c o m e l a s Pers.], od něhož se liší hlavně velikou variabilitou zbarvení, podzem ním vývinem plodnic a vyskytem pouze v lesích jehličnatých. Popis : Acetabula leucomelas var. semihypogaea W ich . var. nov. — K a l i š n í k běločerný polopodzemní. A p o t h e c i a stopkatá s prom ěnlivou délkou stopky, 2 — 6 cm vysoká, s ka­ líškem 2 — 4 cm širokým, rostoucí jednotlivě, hrom adně nebo v trsech po 2 — 3 plodnicích srostlých stopkami, vyvinujících se pod vrstvou jeh ličí a pouze za příznivého počasí polovinou kalíšku nad povrch jeh ličí se vynořující. H rom adné plodnice pouze nadzdvihují vrstvu jehličí. K a l í š e k v mládí kulatý, uzavřený, otevírající se okrouhlým ústím, pozvolna se rozšiřujícím (vide R eh m ), ve stáří polokulovité stlačený, s okrajem dovnitř zahnutým nebo vzácněji opakvejčitý (jako kalíšek na v ejce) s okrajem přímým, zubatým, se zuby často také ven odchlípeným i, v mládí zevně bledý, jem ně plst­ natý, později šedavě bělavý, jem ně zrnitý. T h e c i u m v m ládí bledé, pak žlout­ noucí, okrovějící, šednoucí, konečně šedo-hnědé nebo šedo-černé. O k raje kalíšku za sucha nebo usušením plodnic často čern ají. S t o p k a vždy hluboce v substrátu pon ořen á (vide P erso o n ), válcovitě sloupkovitá, 1 — 4 cm vysoká, až 2 cm tlustá aneb opakkonická a hluboce lakunosní aneb pouze vynikle žilkovitá a jam katá, v zácn ěji tém ěř hladká, jam katá. Ž ebra a žíly nevystupují na kalíšek. V ř e c k a asi 2 8 0 — 300 y. dlouhá, 18 — 2 4 y tlustá, válcovitá, dolů zúžená, nahnědlá se špičkou m írně zaoblenou, s 8 výtrusy v 1 řadě uspořádaným i. P lod ­ nice velmi dlouho sterilní, za suchého počasí se vřecka a výtrusy nevyvinou. P a r a f y s y četné, přím é, povrch hym enia nep řesahu jící, článkované, nitkovité, uprostřed 3 y, nah oře na 5 — 6 u rozšířené, vyplněné drobnou hyalinní, granulosní hmotou, nahnědlé. V ý t r u s y 2 0 — 2 4 X 1 0 — 12 /u, hladké, jednobuněčné, široce elipsoidní, na pólech tupě zaoblené s 1 velkým eliptickým olejnatým tělískem vyplňu­ jícím tém ěř celý výtrus až na nep atrn é srpovité části na pólech. Nedospělé výtrusy m ají jedno velké centrální, kulaté, olejn até tělísko a po 1 nebo 2 větších nebo několika kapkách menších na pólech centrálního tělíska. V dospělosti všech­ ny tyto olejnaté kapky splývají v jedno velké eliptické tělísko. V ů n ě slabě zem itá, chuť nenápadná. Houba sice jedlá, avšak méně šťavnatá nežli kališník obecný. K požívání se p říliš nehodí, a to tím spíše, že je možné nebezpečí otravy přestárlým i plodnicem i, jež na místě dlouho vytrvávají, nebyly-li od plžů zkonsumovány. Popsaná varieta je význačná jak velikou prom ěnlivostí zbarvení plodnic, tak

20

W IC H A N S K Ý : A C E T A B U L A L E U C O M E L A S

i je jic h tvarem . Z jistil jsem tyto pravidelné a vzácněji se vyskytující nepravidelné formy: a) f o r m y p r a v i d e l n é : « ) o c h u z e l á f o r m a s plodiaicemi sotva 2 x 2 cm velkými, často formovanými. Pod. smrky. / 3 ) o p a k v e j č i t á f o r m a s okrajem rovným, zubatým, se stopkou krátkou, jam katou. ■() c í p a t á f o r m a s kalíškem baňkovitě vydutým v cípy rozpraskaným , na krátké stopce. b) f o r m y n e p r a v i d e l n é : a ) o u š k o v i t á f o r m a s plodnicí podélně rozčísnutou s krátkou tlus­ tou stopkou, která se podobá poněkud oušku. j S ) d e s t i c o v i t á f o r m a s terčem ploše rozloženým na krátké stopce, napodobující poněkud deštice. /) d v o u s t o p k a t á f o r m a s třeněm velkou lakunou na 2 stopky rozděleným , na nichž spočívá jed en pravidelný kalíšek. E k o l o g i e a l o k a l i t y : Saprofyt vápnomilný, rostoucí v jarn ích měsí­ cích od 15. IV . do 15. V. v jehličnatých lesích na podkladu vápenatém . Doposud zjištěné lokality: R adotín, pod borovicí lesní a pod smrkem; Vonoklasy u Č ernošic, pod borovicí lesní: Klukovice u Hlubočep, taktéž pod borovicí lesní. N á­ lezy v letech 1954, 1955, 1956, 1957 a 1958. V letech 1955, 1 9 5 6 a 1958 byly plodnice vzácné, v r. 1957 za příznivých vegetačních podm ínek rostly ve velkém množství. B i o l o g i c k é z v l á š t n o s t i : Výše popsaná varieta je biologicky vý­ značná podzem ním vývinem plodnic pod vrstvou jeh ličí a tím také velkou závis­ lostí vývinu na počasí. V letech suchých je výskyt vzácný, plodnice nem ají mož­ nost, aby se prodraly vrstvou jeh ličí. Za deštivého počasí se objevují ve značném množství, avšak i za příznivých podm ínek pozorujem e je jic h prom ěnlivý vývoj podle tloušťky a kom paktnosti jehličnaté vrstvy. Je -li vrstva jeh ličí tlustá, plod­ nice tvoří dlouhé stopky a kalíšek je malý. Je-li vrstva jehličí tenká, rychle se krátkou stopkou proderou na povrch a vytvoří široké nebo vysoké kalíšky. K o m ­ paktní a vláhu nepropouštějící vrstva jeh ličí ve sm rčinách má nepříznivý vliv na vývin plodnic. N acházím e zde plodnice drobné, často deform ované (form a ochu­ zen á). R ostou-li plodnice hrom adně a v hustých skup. pak vrstvu jeh ličí pouze nadzdvihnou aniž by se vynořily na povrch. M a jí pigm entaci velice citlivou na sluneční paprsky nebo na nedostatek světla pod jehličím , čímž si vysvětlíme vel­ kou prom ěnlivost zbarvení hym enia. Vývoj plodnic i za příznivých podmínek je velice zdlouhavý, za nepříznivých snad ani k úplnému vývinu vřecek a dozrání výtrusů nedojde. V elm i charakteristickým znakem je splývání olejových tělísek v jedno veliké elipsoidní, jež vyplňuje tém ěř celý výtrus. V š e o b e c n é p o z n á m k y : Podle velmi stručného Persoonova popisu ,,P e z i z a l e u c o m e l a s “ můžeme sotva tento druh od jiných druhů odlišiti. Taktéž jeho vyobrazení je nevalné. V yobrazené plodnice m ají zevně nádech hnědavý. A c e t a b u l a ( P e z i z a ) l e u c o m e l a s má zevnějšek šedavobělavý a tím se liší od A c e t a ­ b u la v u lgaris — kališníku obecného. Posledně jm enovaný druh je zevně sytě hnědý. Teprve podrobný popis M assee-ův podle Persoonových exsikátů, ulože­ ných v Kew skem h erb áři, nám Persoonův popis výstižně a přesně doplňuje. Rehm ův popis doplňuje popis M asseeův charakteristickým vývinem plodnic („zuerst geschlossen, rundlich sich öffnend “ ). Teprve spojením popisu Persoona, M asseeho a R ehm a dostaneme skutečný obrázek typického kališníku běločerného

21

Kališník bčloeerný

dr. polopodzemní — A cetab u la leu com elas P ers. v ar. se m ih y p o g a e a W ich. 21. IV . 1957 v borovém lese u V onoklas sbíral dr. E . W ichan ský. F o to A. P ilá t.

' -i

$ f P

'"

B i l i

;•.

|

^

K ališník běločerný odr. polopodzemní f. cípatá — A cetab u la leu com elas P ers. var. se m ih y p o g a e a f. lo b a ta W ich. 21. I V . 1957 v borovém lese u V onoklas sb íral dr. E . W ichan ský. F o to A. P ilá t.

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

A c e t a b u l a ( P e z i z a ) le u c o m e la s Pers. D oplním e-li tento popis podzem ním vý­ vinem plodnic závislém na počasí a tloušťce jeh ličn até vrstvy, velkou prom ěnli­ vostí tvarů a zbarvením hym enia, zdlouhavým vývinem fruktifikačním a výskytem v jeh ličnatých lesích na podkladě vápenatém , máme pak charakteristické znaky odrůdy nám i popsané. Pokud se týče výskytu, M assee uvádí: ,,on the ground in w oods“, R ehm : „in sandigen W aldu ngen“ . Námi popsaná varieta byla doposud nalezena na 4 lok a­ litách pouze v jehličnatých lesích, pod borovicí lesní a v m ladých sm rčinách. R ottand, jenž podává stručný, avšak velice výstižný popis A. l e u c o m e l a s pouze za účelem užitkového sběru této houby, udává své sběry z okolí P a říž e pouze z je h ­ ličnatých lesů na půdě vápenaté a jeho vyobrazení souhlasí přesně s form ou opakvejčitou námi popsané variety. S umma Auctor novám varietatem A c e t a b u l a e ( P e z i z a e ) le u c o m e la n t is Pers. describit. Acetabula (P eziza) leucom elas var. sem ihypogaea W i c h . D i a g n o s i s : A p o t h e c i a longe vel breviter stipitata, 2 — 6 cm alta, cupula 2 — 4 cm lata, solitaria, gregaria vel fasciculatim (2 — 3 ) stipitibus connata, a p rili— maio in silvis acerosis solo calcareo sub stratu acuum ap paren tia, iove pluvioso dimidio cupularum e stratu acuum em ergentia, gregaria superficiem acuum elevantia, sed non em ergentia. C u p u l a nova globosa vel subglobosa ostiolo rotundo apperiens, tota pallida, dein sem iglobosa m argine inflexo, extus m inuté tom entosa, dein m inuté granulosa, cin ereo-albid a. Thecium primům pallidum, dein lutescens, cinerascens, postrem o atrofuscum vel cinereo-atru m . M argo cupularum siccitate saepe nigricans. S t i p e s pallidus, 1 — 4 cm altus, cylindraceo-colum niform is vel breviter obconicus, costatus vel distincte venosus, foveolatus vel plus-minus profunde lacunosus, semper in substrato immersus, costis venisque cupulam non attingentibus. A s c i fusciduli, cylind rici, recti, apice non d ilatati, 2 8 0 — 300 X 18 — 24 8 sporis uniseriatis donati, diu steriles. P a r a p h y s i a num erosa, ascos non superantia, fuscidula, septata, medio 3 [i crassa, apice usque ad 6 jx dilatata, plasma hyalina granulosa im pleta. S p o r a e late ellipticae, 2 0 — 2 4 X 1 0 — 12 ¡x m onostichae, laeves, unicellulares, una perm agna guttula ellipsoidea donatae. Sporae im m aturae unam guttulam magnam, globosam centralem et 1 vel 2 m agnas nonnunquam plures guttulas m inores polares dem onstrant. M atu ritate omneš guttulae in unam perm agnam ellipsoideam confluunt. A c e t a b u l a l e u c o m e l a s var. s e m i h y p o g a e a exim ia variab ilitate ch aracteristica est. a) F o r m a e r e g u l a r e s : f. d e p a u p e r a t a . A pothecia 2 x 2 cm haud attingentes saepe deform ata. f. o b o v a t a . A pothecia elongate obovata m arginibus dentatis, stipite brevi, obconico, foveato. f. lo b a ta . Apothecia globoso-urceolata cupulis in lobos fissis, stipite brevi foveolato.

24

W IC H A N S K Ý : A C E T A B U L A L E U C O M E L A S

b) F o r m a e i r r e g u l a r e s : f. o l id e a t a . A pothecia breviter crasse stipitata cupulis lateraliter incisis, O tideam aem ulantes. f. disc in o sa. A pothecia discoidea stipite brevi D iscinam aem ulantes. f. bistipitata. Stipes lacuna perm agna in duos pedunculos unam cupulam regularem portantes divisus. A c e t a b u l a l e u c o m e l a s var. s e m i h y p o g a e a W ich. cum descriptionibus form ae typicae Persoonii, M asseei et R ehm ii „ex silvis'* bene concordat, tam en evolutione carposom atum sem ihypogaea, variabilitate perm agna form ae et coloris thecii, hy­ menio diu sterili, h abitatione in silvis coniferis solo calcareo nostra opinione sicut v arietas form ae typicae m em oriae digna est. D escriptio et icones A c a t a b u la e le u c o m ela n tis. Pers. R olland ii in Bull, Soc. mycol. F ra n ce 1887 habitatione in silvis acerosis in vicinitate urbis P aris cum nostra varietate optime concordant. H a b i t a t i o : Sub rino silvestri et P i c e a e x c e ls a solo calcareo quotannis aprili — m aio (1 9 5 4 , 1955, 1956, 1957, 1 9 5 8 ) in Bohem ia cen trali prope R adotín, Vonoklasy, K lukovice haud procul Pragam occurit. Specim ina exsiccata e locis enum eratis in h erbario M usei N ationalis P ragae asservantur. L IT E R A T U R A P e r s o o n, C. H .: Mycologia europaea, 1 : 219 ut Peziza leucomelas. Vyobrazení: 3, Tab. X X X ., 1 — a, b, c. C o o k e, M. C .: Mycographia seu Icones Fungorum Vol. I — Discomycetes, pag. 108/109, Plate 47, Fig. ut Peziza leucomelas, 1879. M a s s e e, G .: B ritish Fungus-Flora, 4 : 452, 1895. R e h m, H .: Pag. 981/5655 in Rabenhorst, s Kryptogam enflora, 1896. R i c k e n, A .: Vademecum ftir Pilzfreunde, pag. 312/1909, 1920. R o 11 a n d, L .: Essai ď u n calendrier des Champignons com. des environs de Paris, B. S. M. F., Tome I I I , Pag. 81/82, Planche V ., fig. 2 1887. V e l e n o v s k ý , J .: České houby, str. 863, 1920. — Monographia Discomycetum Bohemiae, Pars I., Pag. 340, 1934. Adresa autora: Dr. E. W ichanský, Praha 16, Kirova 40.

Eocronartium m uscicola (Pers. ex F r.) Fitzp. MechoVice

mechová

v Č echách

T ento vzácný druh byl znám z Č ech dosud jen z Prokopského údolí v Praze, odkud jej uvádí V elenovský pod jm énem C la v a ria fa lc a tis p o r a V e l e n o v s k ý (Novitates M ycologicae 166, 1 9 3 9 ). P ři revisi hub kyjankovitých ( C l a v a r i a c e a e ) v h erb áři N árodního musea v P raze jsem nalezl další exem pláře této houby z Č ech, které byly uloženy pod jm ény C la v a r ia m u scicola P e r s . a T y p h u l a m u scic o la P e r s . ) F r. Je to především několik položek ( z nichž některé jsou boh até), které nalezl na různých druzích větších pleurokarpických mechů v okolí K ačin y nedaleko Č áslavi známý český sběratel P e y 1, a to kolem roku 1 8 5 4 (P R 168 5 2 4 , 168 6 5 5 , 1 6 8 6 5 5 , 1 6 8 5 2 3 ). Velmi krásné exem pláře nalezl S i k o r a r. 1820 u Š tiřín a nedaleko Jíloviště (P R 16865 8 , 1 6 8 1 3 1 ). Jed en z nich je vy­ obrazen na přiložené fotografii. V některých k rajích ve východních K arpatech je tento druh dosti rozšířen, jinde i v této oblasti je však velice vzácný. D ne 8. června 1 958 se poštěstilo D r M . S v r č k o v i nalézti E o c r o n a r t iu m na další české lokalitě, a to v karlštejnských lesích v oblasti mezi horou „ D ou tn áč“

T

25

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

a hájovnou Boubovou. D osti četné, bílé plodničky vyrůstaly mezi živými mechy [podle určení D r S v r č k a : C h r y s o h y p n u m s o m m e r f e lt ii (M y r.) R oth, S te r e o d o n c u p r e s s i fo r m e var. resu p in atu m Schmp. a B a r b u la r u b e lla Lind b.] na za­ stíněné nízké vápencové stěně malého a vegetací zarůstajícího odkryvu. R ovněž zjistil E o c r o n a r t iu m 8. července 1958 v oblasti Č eského Střed ohoří, a to v údolí G ranátového potoka pod obcí Skalicí, kde vyrůstalořv četných plodnicích na m echatém kmenu starého klenu (A c e r p s e u d o p l a t a n u s ) od base až do výšky skoro dvou metrů. A lb e r t Pilát.

-fiillll,. ^ íPl|v: ■■

,

y JH B

Meeliovice mechová — E o c ro n a rtiu m m u scicola (Pers. ex F r.) F itz p . Š est plodnic na živém m echu, k teré nalezl r. 1820 u Š tiřín a nedaleko Jilo v iš tě Sik o ra. H erb ář N ár. m usea č. 168658. — S ex carp osom ata ad museum vivum , quae anno 1820 Sik o ra prope Štiřín , haud procul Jilo v iš tě B ohem iae cen tralis legit. P R N. 168658. — P h o to A. P ilá t.

26

Nové nebo málo známé choroše pro Československo IV. Polypori novi vel minus cogniti Čechoslovakiae IV. F ran tišek K o tla b a a Z d en ěk P ou zar Pojednáváme o třech druzích chorošů, a to o T y rom y ces m ollis, P oria m ed u llaris a C o rio lellu s fla v es c en s . U všech tří druhů jsou uváděny dosud zjištěné lokality v Českoslo­ vensku. U T y rom y ces m o llis se pojednává o správném jménu a o synonymech a u P oria m ed u llaris o jejím taxonomickém postavení. Jsou provedeny čtyři nové kombinace. Three species of Pore fungi are dealt with: T y ro m y ces m ollis, P oria rnedullaris and C o rio lellu s fla v escen s. In all three species are given localities from Czechoslovakia. The correct name and synonyms of T y ro m y ces m o llis and taxonomical position of P oria m ed u llaris are discussed. Four new combinatidns are proposed.

Tyrom yces m ollis ( P e r s . e x F r . ) c. n. — B ě l o c h o r o š f i a l o v ě j í c í . V našem příspěvku v tomto časopise (Čes. M ykol. 10 : 59 — 63, 1 9 5 6 ) * ) jsme se dotkli problém u správného pojm enování choroše za živa bělorůžového a za sucha nafialovělého, který je u nás známý pod jm énem L e p t o p o r u s mollis (Pers. ex F r .) Pilát. Nyní se po delší době opět vracím e k tomuto problém u a snažím e se o jeho řešení. Uvedený choroš je velmi dobře vyhraněný jak barevně, tak i tvarově a je jasně odlišný od ostatních druhů tohoto příbuzenstva, takže názor na jeho druhovou hodnotu je dnes u všech mykologů zcela jednoznačný. Jestliže však o druhové hodnotě naší houby není v současné době žádných sporů, je je jí rodové posta­ vení v m oderním systému chorošovitých nejisté a bude je možno upřesnit až při definitivním členění celé této skupiny bílých měkkých chorošů. Zatím je tento druh řazen do rodu T y r o m y c e s P. K arst. em. D onk ( = L e p t o p o r u s Q u é l.), avšak vzhledem k tomu, že má (podle T e s t o n o v é 1 9 5 3 ) monomitický hyfoVý systém a liší se i jin ak od m noha druhů rodu T y r o m y c e s P. K arst. em. Donk, je velmi pravděpodobné, že bude pozd ěji nutno p ři konečném fylogenetickém členění bělochorošů vytvořit pro něj a pro příbuzné druhy nový rod. U diskutovaného druhu je nejspornější jeho správné druhové jm éno. T ak B o u r d o t a G a l z i n (1 9 2 8 ) používají jm éna L e p t o p o r u s e r u b e s c e n s (F r .) Bourd. et G alz. a podle nich I m a z e k i (1 9 4 3 ) a B o n d a r c e v (1 9 5 3 ) T y ro m y c e s e r u b e s c e n s ( F r .) Bond. et Sing., M u r r i 1 (1 9 0 7 — 1 0 ) jej nazývá jm é­ nem T y r o m y c e s S m allii M urr. (neboť neví o jeho totožnosti s ostatním i), P i l á t (1 9 3 6 — 4 2 ) používá jm éna L e p t o p o r u s m ollis (Pers. ex F r .) Pil. a O v e r h o l í š (1 9 5 3 ) P o l y p o r u s m o llis ( P e r s .) ex F r. Pilátem a O verholtsem použité druhové jm éno ,,m o llis “ se po prvé objevilo u P e r s o o n a v jeho O bservationes m ycologicae (1 : 22 — 23, 1 7 9 6 ). O rig in ál­ ní popis Persoonův je pom ěrně stručný, není dosti jasný a p lipou ští více výkladů. P ilát se domnívá, že PersoQnův B o l e t u s m ollis Pers. by mohl být totožný s T y r o ­ m y c e s fra g ilis (F r .) D onk, a to zejm éna také proto, že autor druhu píše: ,,In H ercynia non infrequ en s“, tj.', že v H ercynii není vzácný, což se o našem druhu nedá říci. Bourdot a G alzin (a s nimi souhlasně též B on d arcev ) se domnívají, že Persoonova houba je ve skutečnosti C lim a c o c y s tis b o r e a l i s ( F r . ) K oti. et Pouz. *) Doposud byly uveřejněny tři příspěvky pod názvem Nové nebo málo známé choroše pro Československo (Polypori novi vel minus cogniti Čechoslovakiae): I. Čes. Mykol. 1 0 : 5 9 — 63, 1956; II. Ibidem 11 : 2 1 4 - 2 2 4 , 1957; I I I . Ibidem 12 : 9 5 - 1 0 4 , 1958.

27

►

Če

s k á

m y k o l o g ie

13 (i) 1959

Je však jisté, že B o le tu s m o llis Pers. u A l b e r t i n i h o a S c h w e i n i t z e (1 8 0 5 ) je T y r o m y c e s fra g ilis ( F r .) Donk, jak konstatoval již F r i e s (1 8 2 1 ) a všichni pozdější autoři. Podrobným srovnávacím studiem původní Persoonovy diagnosy B o l e t u s m ollis Pers. jsme dospěli k názoru, že i když popis není jednoznačný, p ř e c e l z e v n ě m n a l é z t z n a k y , k t e r é s v ě d č í p r o n á š d r u h . Je to hlavně proto, že Persoon píše: „P ileo m olli-carnoso suberoso, subrugoso in carn atopallid o“. Z toho svědčí pro naši houbu především ch arakteristika z d r s n ěl é h o p o v r c h u k l o b o u k u , který n en í chlupatý, což by bylo u T y r o m y ­ c e s fra g ilis ( F r .) D onk a C lim a c o c y s tis b o r e a l i s ( F r .) K oti. et Pouz. R ovněž zmín­ ka o b a r v ě mluví ve prospěch našeho druhu ( b l e d ě m a s o v ý ) . S udává­ ním této barvy se později setkávám e i u všech Friesových popisů tohoto druhu, kdy již byly odlišeny podobné druhy bělochorošů. Avšak Persoon v diagnose B o ­ letus m ollis Pers. též udává: „P oris . . . alb id ioribu s“ a dále ,,color ei similis quem in A gárico piperato L. videmus“ , t j ž e póry jsou bělavě sm etanové jako u ryzce peprného. To je u našeho druhu vlastně jen v m ládí a u zcela nepoškoze­ ných plodnic. V e svých M ycologia europaea (1 8 2 5 , p. 6 2 ) Persoon v podstatě svou diagnosu nezm ěnil, jen ji trochu ro zšířil a poněkud zpřesnil. M ůžem e tedy po takovém to rozboru závěrem konstatovat: přes určitou n ejed ­ noznačnost diagnosy B o l e t u s m o llis Pers. l z e p ř i p u s t i t , ž e P e r s o o n m ě l př i p o p i s o v á n í s v é h o d r u h u n a m y s l i n a š i h o u b u . R ozhodně se však n ejedná o C lim a c o c y s tis b o r e a l i s (F r .) K o ti. et Pouz., jak myslel také R o m e 11 ( 1 9 2 2 ), ani o jin ý hojný druh T y r o m y c e s stipticus (Pers. ex F r .) c. n .,* ) který by snad též mohl přich ázet v úvahu. O ba druhy totiž ve stáří spíše ž l o u t n o u a ž o k r o v í , avšak nikdy nem ají klobouk světle m a­ sový, jak se praví v Persoonově diagnose. R ovněž to nemůže být T y r o m y c e s f r a g i ­ lis (F r .) Donk, nebol: ten má klobouk význačně š t ě t i n a t ý a nikoliv jen zdrsnělý. Ještě u F riese v System a mycol. (1821 , p. 3 6 0 ) není diagnosa P o l y p o r u s m o l lis (P e r s .) ex F r. jed noznačná a pravděpodobně se zakládá z větší části na d ia­ gnose Persoonově, což lze snadno zjistit srovnáním obou. Teprve v Elenchus fungorum (2 : 86, 1 9 2 8 ), když definoval F rie s svůj nově popisovaný druh P o l y p o r u s fragilis F r., rozlišil je dobře od P o l y p o r u s m o llis (P ers.) ex F r., a tak jej vlastně p o p r v é z ř e t e l n ě d e f i n o v a l . Píše o P o l y p o r u s fra g ilis F r .: „Polyporo molli utique proxim us; sed fragilis, nec mollis, ad tactum fuscom aculatus (nec ru bens), ut etiam form a distinctus“ . Zde se v literatu ře po prvé setkávám e s ja s ­ ným rozlišením barvy obou druhů po doteku: hnědnoucí u P o l y p o r u s fra g ilis F r. a č e r v e n a j í c í u P o l y p o r u s m o llis (P e r s .) ex F r. P ozd ěji v Epicrisis (1 8 3 8 ) p řid al F ries ještě do diagnosy P o l y p o r u s m o llis (P e rs.) ex F r .: „P oris . . . tactu carneo-m aculatis“ . T o s v ě d č í z c e l a j e d n o n a č n ě p r o n á š d r u h . Je však pozoruhodné, že ani Persoon, ani F ries se v diagnosách nezm iňují o jed ­ nom důležitém m akroskopickém znaku naší houby, a t o o n á p a d n é m z f i a ­ l o v ě n í c e l é p l o d n i c e p o u s u š e n í . Snad tom uto znaku tehdy n e­ p řiklád ali systematickou cenu a se sušeným m ateriálem příliš mnoho nepracovali. F ries popisuje v Epicrisis (1838, p. 4 6 1 ) ještě druh P o l y p o r u s e r u b e s c e n s F r., *) T y rom y ces stipticu s (Pers. ex F r.) K otlaba et Pouzar comb. nov. = P oly p oru s stipticus (Pers.) ex F r., Systema mycol. 1 : 359, 1821. Donk (1933) a Bondarcev (1953) používají jména T y rom y ces a lb id u s (Schaeff. ex Secr.) Donk, které však není správné, jak ukázal L u n d ě I I (Lundell et Nannfeldt: Fungi exsicc. suecici, praesertim Upsalienses 27 — 28 : 8 , 1946 [No. 1 3 1 6 ]).

28

KOTLA BA

& P O U Z A R : C H O R O Š E IV .

který byl s naší houbou ztotožněn B o u r d o t e m a G a l z i n e m (1 8 2 8 ). D ruhové jm éno ,,e r u b e s c e n s ‘ použil krom ě uvedených autorů v příslušném rodo­ vém zařazení též I m a z e k i (1 9 4 3 ) a B o n d a r c e v (1 9 5 3 ), kteří považují toto jm éno za správné. Jin í autoři, např. K i l l e r m a n (1 9 2 2 ) a P i l á t (1 9 3 6 až 1 9 4 2 ), ztotožnili však P o l y p o r u s eseeri^^ F*.^^ ^ s ^^ la d ý

psaný druh P o l y p o r u s e r u b e s c e n s F r. do skupiny P la c o d e r m i, kam řad il druhy, které m ají k l o b o u k pokrytý souvislou ků-

B ěloehoroš fia lo v ějící — T y rom y ces m o llis (Pers. e x F r .) K o ti. e t Pouz. N a sto jícím odum řelém km enu olše šedé u železniční stanice Želnava poblíž _ _ ,, /„i,___ • x __H or. P lan é n a Šum avě sb íral a fotografoval 22. r o u. Ve sk u p m e P l a c o a e r m i je TV m .n i * ... ť . 1 ‘ I X . 1955 dr. ť . K o t la b a .— A d trun cum em ortuum Vřadil do podskupiny o u b e r o s i (a Alni incanae apud statio n em viae ferreae Žolnava to k těm, které m ají dužninu barevprope H or. P lan á, m on tes G abreta, B oh em ia men ou), kam řadil druhy s d u ž n irid -> 2 2 - I X - 1955 legit; e t modo photographico

nou zprvu šťavnatou, depinxit Dr' F ‘ Kotlaba" Cca 1’5 orig' p o z d ě j i t v r d n o u c í . Je to ve společnosti druhů, jako je dnešní In o n o t u s d r y a d e u s (Pers. ex F r .) M urr., I s c h n o d e r m a re s in o s u m ( F r .) P. K arst. a P ip t o p o r u s s o lo n ie n s is (D u b. ex F r .) Pil. T aké tento důležitý fakt svědčí pro totožnost P o l y p o r u s e r u b e s c e n s F r. s F o m itop sis p in ic o la (Sw. ex F r . ) P. K arst. a nikoliv s P o ly p o r u s m ollis ( P e rs .) ex F r. P o l y p o r u s W e i m n a n n i i F r., který byl popsán rovněž v Epicrisis (1838, p. 4 5 9 ), považuje R o m e 11 (1 9 2 2 ) a jin í au toři za synonym P o l y p o r u s e r u b e s c e n s F r.

29

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

Sam i jsm e tento problém blíže nestudovali, avšak toto řešení je velice pravdě­ podobné. Z výše uvedené analýzy celého problém u tedy vyplývá, že Persoonův P o l y p o r u s mollis ( F r .) ex F r. j e t o t o ž n ý s n a š í h o u b o u a v systému, který po­ užíváme, je pak s p r á v n é j m é n o T y r o m y c e s m o llis (Pers. ex F r .) c. n .* ) Pro lepší vyjádření v l a s t n o s t í tohoto druhu navrhujem e používat nadále českého jm éna b ě l o e h o r o š f i a l o v ě j í c í , nikoliv měkký (což je pouhý překlad z latin y), neboť měkké jsou vícem éně všechny druhy rodu běloehoroš. B ě l o e h o r o š f i a l o v ě j í c í — T y r o m y c e s m o llis (Pers. ex F r . ) K oti. et Pouz. — roste v Č S R podle našich dnešních znalostí skoro výhradně v h o r ­ s k ý c h l e s í c h , a to hlavně na s m r c í c h z t e p i l ý c h (P i c e a a b i e s ) , p ře ­ devším v pohraničí v přirozených lesích této dřeviny. N eroste nikdy na větvích, jak činí s oblibou řada jiných chorošů, ale n ejčastěji na s t o j í c í c h o d u m ř e ­ l ý c h i ž i j í c í c h k m e n e c h , m éně často na km enech padlých nebo na p a ­ hýlech. Všechny nálezy z Československa (až na je d e n ) jsou z nadm ořské výšky o d 9 0 0 m v ý š e , což svědčí dostatečně o h o r s k é m c h a r a k t e r u naší houby. Plodnice bělochoroše fialovějícího bývají n ejča stěji p o l o r o z l i t é , jen s pom ěrně úzkými klobouky. Jen vzácně se setkávám e s exem pláři kopytovitého tvaru, bokem přirostlým i. K rom ě na smrku byl T y r o m y c e s m o llis (Pers. ex F r .) K oti. et Pouz. nalezen v Č S R také na m o d ř í n u ( L a r ix ) v T a trá ch (P říh o d a 1 9 5 6 ) a dále na o l š i š e d é (A lnu s in c a n a ) na Šumavě (K o tla b a 1 9 5 6 ), což je asi p r v n í vůbec známý n á l e z t o h o t o c h o r o š e n a l i s t n á č i (b y l u veřejn ěn pod jm é­ nem T y r o m y c e s S m allii M u rr.). Pilát (1 9 3 6 — 42, p. 1 7 4 — 1 7 5 ) ve své m onografii chorošovitých udává z Č e s k o s l o v e n s k a pouze dvě lokality L e p t o p o r u s m o llis (Pers. ex F r .) Pil. D alší výzkum v pozdějších a hlavně v posledních letech ukázal, že i když bělochoroš fialovějící je stále v z á c n ý , přece jen je dnes již znám z mnohem více lokalit (celkem z 11). Podle herbářových dokladů a literárn ích údajů známe nyní tyto l o k a l i t y T y r o m y c e s m o llis (Pers. ex F r .) K oti. et Pouz. v Č S R : Čechy: Krkonoše (montes Corcontici, R iesengebirge): Černá hora, ad declivitatem, cca 1 .150 m. 3. m., ad truncum vivum emortuumque P icea e a b ietis 6. IX . 1954 (P R C ) et ad truncum emortuum 7. IX . 1954 leg. F. K otlaba ( P R ). — Liščí hora et Černá hora, ad truncum emortuum P iceae a b ietis IX . 1955 leg. A. Příhoda (Příhoda 1 956). — Šumava (montes Gabreta, Bohmerw ald): In monte Roklan, ad truncum P icea e a b ietis V III . 1937 leg. Brodský (P ilát 1936 — 4 2 ). — Inter stationes viae ferreae Pernek et Želnava ad ripam fluminis Vltava (M oldau), cca 725 m. s. m. (dnes zatopeno vodami Lipenské přehrady), ad truncum emortuum Albii in can ae, 22. IX . 1955 leg. F. K otlaba (P R , K otlaba 1956). M o r a v a : Jeseníky (A ltvatergebirge): In monte Praděd inter Vřesová studánka et Červenohorské sedlo, ad truncum P iceae a b ietis emortuum V III . 1948, leg. A. Pfeffer (P R , Příhoda 1950, 1 9 5 6 ). — Mons Vozka, in silva virginea, ad truncum vivum P iceae a b ietis V II. 1948 et ad truncum putridum 20. X . 1948 leg. A. Příhoda (P R , Příhoda 1950, 1956). S l o v e n s k o : Vysoké T atry (Tatra Magna, Hohe T a tr a ): Ad ligna P icea e ab ietis, V III . 1924, leg. A. P ilát (P R , P ilát 1936 — 4 2 ). — Javorina, in valle Bělovodská dolina, silva virginea prope locum ,,U celnice", ad ligna P iceae a b ietis, 22. V II. 1951, leg.i J. K ubická (P R ). — Silva virginea sub Černé pleso in Javorina, V II. 1955, leg. V. Jančařík (Příhoda 1 9 5 6 ). — In loco „U hličatka“ prope Starý Smokovec, ad truncum emortuum L aricis, 25. V II. 1955, leg. A. Příhoda (Příhoda 1956). — In valle Roháčská dolina in Liptovské Tatry, compitum sub aquam cadentem 14.. X . 1949, leg. K . Mika (Příhoda 1950). *) T y rom y ces m ollis (Pers. ex F r.) K otlaba et Pouzar comb. nov. = P oly p oru s m ollis (Pers.) ex Fr., Systema mycol. 1 : 360, 1821.

30

KOTLA BA

& P O U Z A R : C H O R O Š E IV .

Dom nívám e se, že v našich horských lesích bude běloehoroš fialovějící hojnější, než je známo podle zjištěných lokalit, neboť ve vysokých horách naši mykologové pom ěrně málo sbírají.

S jí i i I V.

;

H ■

- -

Běloehoroš fialovějící — T y rom y ces m o llis (Pers. ex F r.) K o ti. e t Pouz. N a sto jícím odum řelém km enu olše šedé u železniční stanice Zelnava poblíž H or. P lan é na Šu m avě sb íral a fotografoval 22. I X . 1955 dr. F . K o tla b a . — Ad trun cum em ortuum A ln i in c a n a e apud statio n em viae ferreae Ž eln ava prope H or. P lan á, m ontes Šu m ava, B oh em ia m erid., 22. I X . 1955 legit e t modo photographico d epin xit D r. F . K o tla b a . Cca 1,5 orig.

P oria medullaris S. F . G r a y — P o r n a t k a c h l e b o v á . T ato zajím avá houba je v mykologické literatu ře naší i cizí znám a většinou pod jm énem P o r i a m e d u lla - p a n i s Jacqu . sensu Pers. Je jí jm éno pochází od J a c q u i n a z r . 1778, který popsal druh B o le tu s m e d u lla -p a n is Jacqu . Avšak Jacquinova houba nen í nyní vůbec identifikovatelná a nelze ji dobře ztotožnit s některým dnes známým druhem choroše. T aké u F r i e s e (1 8 2 1 ) nacházím e pqd tímto druhovým jm énem popis, který se na naši houbu nehodí. D o n k (1 9 3 3 ) poukázal, že platným jm énem pro diskutovaný druh je P o ly p o r u s unitus Pers. 1825, s čímž se ztotožňují i jin í moderní autoři, např. B a x t e r (1 9 4 0 ), B o n d a r c e v (1 9 5 3 ), W . B. C o o k e (1 9 4 2 ) a L u n d e 11 (1 9 5 3 ). Jm en o­ vaní udávají též rozsáhlou synonymiku tohoto druhu, zejm éna B axter. Později však D onk (1 9 4 9 ) dalším studiem zjistil, že n e j s t a r š í m p l a t n ý m j m é ­ n e m pro náš druh není P o l y p o r u s unitus Pers. 1825, ale o 4 roky starší jm éno G r a y o v o P o r i a m e d u lla r is S. F . G ray 1821. Zároveň také zjistil, že jediným druhem, který p řichází v úvahu jako t y p r o d u P o r i a Pers. ex S. F . G ray, je právě P o r i a m ed u lla r is S. F . G ray. G rayova P o r i a m ed u lla r is je vlastně n o-

31

\

i

j i

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

: i

I ‘

i

i ;

’

v ý m j m é n e m (nom en novum ) pro P o r ia m e d u lla -p a n is Jacq . s. Pers. Jm éno P o r ia m ed u lla ris S. F . G ray platí pro diskutovaný druh ze dvou důvodů: jednak lze podle h e r b á ř o v é h o d o k l a d u ověřit, co měl n a mysli Persoon pod jménem P o r ia m ed u lla -p a n is, neboť doklad existuje a studoval ho D o n k v Persoonově h erb áři v Leidenu, jednak je to p r v n í p l a t n ě u v e ř e j ­ n ě n é j m é n o pro naši houbu po F riesovi (G rayovo N atur. A rr. se datuje na podzim — X I . — 1821, Friesovo System a mycol. 1. I. 1 8 2 1 ). Uvedený druh byl zařazen postupně do různých rodů, jako do r. P oly p oru s, P o ria a F o m ito p sis. Sam i jsm e studovali podrobně zejm éna v ý t r u s y naší houby a na základě jejich m o r f o l o g i e a b a r v i t e l n o s t i jsme dospěli k názoru, že je neobyčejně blízce příbu zná s druhem T r u n c o s p o r a o c h r o le u c a (B e rk .) Pil. O ba druhy m ají totiž v ě t š i n u (ne všechny) v ý t r u s ů na apikálním konci c h a r a k t e r i s t i c k y u ť a t ý c h . B u n ě č n á b l á n a v ý ­ t r u s ů je dvojitá, na uťatém konci ztenčená a celá s e s i l n ě b a r v í v M e l z e r o v ě č i n i d l e h n ě d ě . Toto hnědé zbarvení je velmi výrazné zejm éna u dobře vyzrálých výtrusů; nedozrálé výtrusy se barví slabě. Pozoruhodná je také m a k r o s k o p i c k á p o d o b n o s t těchto chorošů: dužnina obou druhů je světle dřevově žlutavá až isabelová, ztuha korkovité konsistence. Rovněž póry m ají podobnou barvu i tvar. Hlavní m akroskopický rozdíl mezi oběma druhy je v tom, že T r u n c o s p o r a o c h r o le u c a (B e rk .) Pil. tvoří drobné plodnice vždy jen k o p y t o v i t é h o t v a r u , bokem p řirostlé, kdežto P o r ia m ed u lla ris S. F. Gray vždycky jen plodnice š i r o c e r o z l i t é , vrstevnaté, bez kloboučků nebo náběhů na ně. Společným znakem je, že obě houby m ají v y t r v a l é p l o d ­ n i c e , které jsou často v í c e v r s t v é . Z výše uvedených m akro- a m ikroskopických znaků soudíme, že oba druhy jsou si tak blízce příbuzné, že p a t ř í oba d o s t e j n é h o r o d u . Pro P o ly ­ p o ru s o c h r o le u c u s Berk. (a blízce příbuznou T r a m e te s o h ien s is B e r k .) vytvořil P i l á t nový rod T r u n c o s p o r a Pil. ex Pil. 1953, a to hlavně na základě u ť at ý c h v ý t r u s ů . T ento rod je výtečně charakterisován n ejen uťatými výtrusy, ale také ještě shora popsanou b a r v i t e l n o s t i v M elzerově činidle. Sam i (K o tlab a et Pouzar 1 9 5 7 ) jsm e použili pro tento rod staršího jm éna U n gulina Pat. na základě W . B . C o o k o v y t y p i f i k a c e rodu U n gu lin a Pat. druhem P o ly p o ru s o c h r o le u c u s B erk. Jak však dokázal T e i x e i r a (1 9 5 8 ) je vlastně U n gulina Pat. j e n n o v ý m j m é n e m pro rod F o m e s ( F r .) K ickx. Musí se proto zakládat na s t e j n é m t y p u , kterým jest P o ly p o ru s fo m e n ta r iu s (L .) ex F r. R od U n gulina Pat. je tedy n o m e n k l a t o r i c k ý m s y n o n y m e m rodu F o m e s (F r .) K ickx. Vzhledem k tomu, že spojujem e do jednoho rodu druhy P o ly p o r u s o c h r o le u c u s Berk., T r a m e te s o h ie n s is B erk. a P o r ia m ed u lla ris S. F . G ray (P o r ia m ed u lla p a n is Jacqu . s. Pers., P o r ia u n ita P ers.), musíme v y b r a t n e j s t a r š í r o ­ d o v é j m é n o . D va ze tří jm enovaných druhů jsou typy těchto tří rodů: P o r ia Pers. ex S. F. G ray 1821 (lectotyp: P o r ia m ed u lla ris S. F . G ray 1 8 2 1 ), P e r e n n ip o r ia M urr. 1942 (typ: P o r ia u n ita Pers. 1 8 2 5 ) a T r u n c o s p o r a Pil. ex Pil. 1953 (lectotyp: P o ly p o ru s o c h r o le u c u s Berk. 1 8 4 5 ). Podle nom enklatorických pravidel platí pro takový rod, ve kterém by byly tři výše jm enované druhy, jm éno P o r ia Pers. ex S. F. G ray 1821, avšak v e v e l i c e z ú ž e n é m p o j e t í (p rozatím jenom pro tři uvedené druhy). V šechny ostatní druhy rodu P o r ia v dosavadním širokém pojetí sem nep atří a bude je třeb a zařad it do jiných, sam ostatných rodů. Do rodu P o r ia Pers. ex S. F . G ray em. K oti. et Pouz. zařazujem e kromě evropské P o ria m ed u lla ris S. F . G ray ještě některé am erické druhy, hlavně P o r ia o c h r o -

32

«

KOTLA BA

& P O U Z A R : C H O R O Š E IV .

Icu ca (B e rk .) c. n. * ) a P o r ia o h ien s is (B e rk .) c. n. * * ) . O statní ještě p otřebu jí podrobnějšího studia. P o r n a t k a c h 1 e b o v á — P o ria m ed u lla ris S. F . G ray — je znám a z Československa pouze ze dřeva l i s t n a t ý c h s t r o m ů . R ovněž v Se-

;

#

BH .|l. '%» , % *'

M"

^

í

’’V

>'*?**•

; i

* jf

K l k .'.: v-

‘-'Vňůci* ^W^BMwS»iB^ž^^^Ki^teaBg%tbás^isi^B&BB^»v^i^ď8ra^ 1 ^ H H H R

(.liorošec žlutavý — G oriolellu s flavescen s (Bres.) B ond . e t Sing. N a odum řelém km eni borovice obecné v lese „Z ám eck ý re v ír" u Třeboně sbíral 29. I I I . 1958 M U D r. J . K u b ick á . F o to dr. A. P ilá t. — Ad trun cum em ortuu m F i n i silvestris in silva „Z ám ecký rev ír“ dieta prope opp. Třeboň, B oh em ia m erid.. 29. I I I . 1958 leg. M U D r. J . K u b ick á. P h oto D r. A. P ilá t. Cca 1,5 orig.

j ! j '

věrní Am erice rosle podle B ax tera (1 9 4 0 ) pouze na listnáčích. V h erb ářích Nárudního musea v Průhonicích jsou však sběry Pilátovy ze Zakarpatské U k rajin y pod jm énem P o r ia m ed u lla -p a n is var. m u ltistratosa Pilát, a to s j e d l í (A b ies a lb a ). Tuto varietu popsal autor podle uvedených sběrů (P ilát 1936 — 42, p. 4 6 8 ). Řadu sběrů P o r ia m ed u lla -p a n is s jehličnanů udává rovněž ze sběrů Kraw cevových ze Sib iře (P ilá t 1935, p. 3 8 8 ). Houba s jehličnanů je pom ěrně hodně odlišná od houby s listnáčů a je možné, že se časem zjistí, že se jedná o samostatný, dobrý druh. i P o r ia m ed u lla ris S. F. G ray roste v celém mírném pásmu severní polokoule, ale nikde hojně. V Sev. A m erice je sice poněkud hojnější, avšak v Evropa patří

j i

*) P o r i a o c h r o l e u c a (B erk .) K o t i. et Pouz. comb., n. = F ’o l y p o r u s o c h r o l e u c u s Be rk., Londo n J. Bot. 4 : 53, 18 4 5 . i * * ) P o r i a o h i e n s i s (B erk .) Koti. et Pouz. comb. n. = T r a m e t e s o h i e n s i s Berk., Grevillea 1 :6 6 ,1 8 7 2 . |

I

.33

\ j j

\

\

!

i

|

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

:

k vysloveně v z á c n ý m d r u h ů m . V našich h erb ářích jsou z Československa uloženy tyto sběry (až na sběr Km eťův), které byly druhým z nás m ikroskopic­ ky ověřeny:

j

j \

Č e c h y : Praha-Bfevnov, ad lignum fabrefactum quercinum 25. I. 1954 leg. A. P ilát (P R ). — Hrusice prope Mnichovice, ad lignum P runi aviu m IX . 1922 leg. J , Velenovský (P R , P R C ). — Mašov prope Turnov, ad truncum putridum P iri vel M ali 19. V III. 1945 leg. J. Herink ( P R ). — Chlumec n. Cidlinou, ad truncum putridum Q u ercu s sp. 10. X . 1941 leg. M. Deyl (P R ). S l o v e n s k o : Ad ligna et truncos Q u ercu s et P op u li trem u lae pr. Prenčov leg. A. Kmeť (Bresadola 1897). — Kováčov prope Štúrovo (P ark án ), ad truncum Q u ercu s p u b escen tis 15. X . 1951 leg. M. Deyl (P R ). — Babiná prope Krupina, ad truncum iacentem Q u ercu s c erris 13. X . 1956 leg. Z. Pouzar ( P R ). — Lipovany (Rom háň) prope Lučenec, ad codicem R o b in ia e p seu d acac ia e 29. V. 1958 leg. F . K otlaba (P R ).

K rom ě ověřených lokalit uvádí P ilát (1 9 3 6 — 4 2 ) ještě další lokality (S o b ě ­ slav, Čes. B ro d ), avšak podle prostudovaných sběrů nejsou tyto houby totožné s naším druhem. V případě sběru z h erbáře Peylova není zase jisté, zda jde o n á ­ lez z Československa. P ornatka chlebová je druh v e l m i t e p l o m i l n ý , o čem ž svědčí výčet je ­ jích lokalit v Č S R . Zatím není znám žádný nález z M oravy, kde jistě také roste, neboť na jižn í i střední M oravě jsou všechny ekologické podmínky příhodné pro její výskyt. Při povrchním m akroskopickém určování je náš druh zam ěnitelný za drobnoporé exem pláře C o r io le líu s c o llic u lo su s (P e rs .) Bond, (ja k byl určen např. sběr z K ováčova), avšak m ikroskopicky je snadno poznatelný podle ch arakte­ ristických výtrusů a jejich barvitelnosti. Coriolelíus flavescens ( B r e s . ) tavý.

Bond,

et

S i n g. — C h o r o š e c

žlu­

C h o r o š e c ž l u t a v ý j e u nás znám pod jm énem T r a m e te s fla v e s c e n s Bres. — o u t k o v k a ž l u t a v á (P ilát 1936 — 4 2 , p. 2 9 6 ). R oste výhradně na j e h l i č n a n e c h , a to h l a v n ě n a b o r o v i c í c h (P inu s silv estris a P. u lig in o sa ), méně často i na jed lích ( A b ie s ) , sm rcích (P ic e a ) a m odřínech (L a rix ). Na listnatých dřevinách nebyl nikde zjištěn. V Československu byly n a le­ zeny plodnice této houby vždy jen na m r t v é m dřevu konifer, a to jednak na stojících km enech, jednak též na zpracovaném dřevu kmenů (výdřeva v do­ lech, lovecký posed). Zdá se, že živé stromy nenapadá, takže po fytopatologické stránce nejde o škodlivý druh. Je také příliš vzácný, než aby mohl n ějak znatelně škodit.

!

Je zajímavé, že C o r io le líu s fla v e s c e n s (Bres. ) Bond, et Sing. je znám ý jenom z Evropy a Asie, a to z nevelkého počtu lokalit, takže jd e zřejm ě o houbu v z á cn o u. Zdá se, že je rozšířen spíše v c h l a d n ě j š í c h o b l a s t e c h . V E v ro­ pě je znám z Itálie, F ran cie, R akouska, Československa, Polska, N orska a ze So ­ větského svazu (Z akarpatská U k rajin a, Litevsko, Lotyšsko atd. ). V Asii je uvá­ děn ze S ibiře. Všude se však vyskytuje celkem vzácně. C horošec žlutavý popisuje většina autorů jako r o z l i t ý a ž e f f u s o r e f 1 e x n í, tvořící úzké, tlusté klobouky do 1,5 cm šíře. Prvý z nás však nalezl také plodnice k o p y t o v i t é , bokem široce přisedlé, u kterých dosahoval klobouk za sucha šíře až 2 ,7 cm. Takovéto plodnice se však vyskytují velice zřídka. P i l á t (1 9 3 6 —42, p 296) uvádí ve své m onografii chorošovitých tři lokality T ra m etes f l a v escen s Bres. z území dnešního Československa: 1. Kladno (foveae). 2. Guthausen prope Černý

34

K O T L A B A & P O U Z A R : C H O R O Š E IV .

Kříž. 3. B la ta prope Soběslav.*) V poslední době byly zjištěny dvě další lokality této houby v Č S R , z nichž jedna již byla uveřejněna (K otlaba 1 9 5 5 a ): In turfosis „Červené bláto“ prope Jiříkovo Údolí, distr. Nové Hrady, ad truncum emortuum P in i u lig in o sae 23. X . 1954 leg. F . K ot­ laba (P R C ). Jin ou , dosud nepublikovanou lokalitu objevil M UD r. Jiří Kubická u Třeboně v již. Čechách: In silva „Zámecký revír“ dieta prope opp. Třeboň, Bohem ia merid., ad truncum Pini silv eslris 29. I I I . 1958 leg. J . Kubická (P R ).

Je pozoruhodné, že C o r io le líu s fla v e s c e n s (B r e s .) Bond, et Sing, nebyl zatím nalezen an i na M oravě, ani na Slovensku. To však nesouvisí zřejm ě jen s důklad­ nějším m ykofloristickým průzkumem chorošů Č ech, ale také asi s e k o l o g i c ­ k y p ř í h o d n ě j š í m i p o d m í n k a m i pro tento druh, hlavně v jižních Č echách. L IT E R A T U R A A l b e r t i n i , J. B. et S c h w e i n i t z , L. D. (1 8 0 5 ): Conspectus fungorum in Lusaciae super. agro Niskiensi qrescentium p. (1 — 24) 1 — 376, tab. 1 — 12, Lipsiae. B a x t e r , D. (1 9 4 0 ): Some resupinate polypores from the region of the Great Lakes X I . — Pap. M ichigan Acad. Sei. Arts Lett. 25 : 1 4 5 — 170, 1939. B o n d a r c e v , A. S . (1 9 5 3 ): Trutovyje griby jevropejskoj časti S S S R i Kavkaza p. 1 — 1106, M oskva— Leningrad. B o u r d o t , H. et G a l z i n , A. (1 9 2 8 ): Hymenomycetes de France p. 1 — 761, Sceaux. B r e s a d o l a , G. (1 8 9 7 ): Hymenomycetes Hungarici K m etiani. — Atti I. R . Acad. Sei. Lett. Arti Agiati, ser. 3, 3 : 6 6 — 120, Rovereto. C o o k e , W . B. (1 9 4 2 ): Resupinate pore fungi in Oregon. — Amer. Midland Naturalist 27 : 6 7 7 - 6 9 5 . D o n k , M. A. (1 9 3 3 ): Revision der niederländischen Homobasidiomycetae-Aphyllophoraceae II. — Meded. bot. Mus. Herb. Univ. Utrecht no. 9 : 1 — 278. D o n k , M. A. (1 9 4 9 ): New and revised nom ina generica conservanda proposed forBasidiomycetes (F u n g i). — Bull. bot. Gdn. Buitenzorg, Ser. 3, 18 : 8 3 — 163. F r i e s , E . (1 8 2 1 ): Systema mycologicum 1 : (1 — 57) 1 — 520, Gryphiswaldiae. F r i e s , E. (1 8 2 8 ): Elenchus fungorum 1 : (1 — 6 ) 1 — 239, Gryphiswaldiae. F r i e s , E. (1 8 3 8 ): Epicrisis systematis mycologicl p. 1 — 610, Upsaliae. I m a z e k i, R . (1 9 4 3 ): The genera of Polyporaceae ‘of Nippon. — B u ll. Tokyo Sei. Mus. 6 : 1-

111.

K i l l e r m a n , S. (1 9 2 2 ): Pilze aus Bayern I. — Denkschr. bayer. bot. Ges. Regensburg 15 (ser. n. 9) : 1 — 134, tab. 1 — 6 . K o t l a b a , F. ( 1 9 5 5 a ) : Mykoflora reservace „Červené blato“ u Šalm anovlc. — Ochr. Přír., Praha, 10 : 1 6 6 - 1 7 0 . K o 1 1 a b a, F. (1 9 5 5 b ): Chorošovilé houby (Polyporaceae) Soběslavských blat. — Čas. nár. Mus., ser, natur., 124 : 1 4 5 — 150. K o t l a b a , F. (1 9 5 6 ): Houby některých částí zátopové oblasti Lipenské přehrady. — Ochr. P řír., Praha, 11 : 1 9 3 - 2 0 1 . K o t l a b a , F. et P o u z a r , Z. (1 9 5 6 ): Nové nebo málo známé choroše pro Československo. I. Běloehoroš bělohnědý — Tyromyces albobrunneus (Rom .) Bond. — Čes. Mykol. 10 :59 — 63. L u n d e l l , S. in L u n d e l l , S. et N a n n f e l d t , J . A. (1 9 5 3 ): Fungi exsiccati suecici fasc. 4 3 — 44 : 3 [No. 2. 101 — 2200. Polyporus unitus]. M u r i 11, W . A. (1907 — 1 0 ): Polyporaceae. — North American Flora p. 1 — 151, New York. O v e r h o 1 1 s, L. O. (1 9 5 3 ): The Polyporaceae of the United States, Alaska and Canada p. 1 — 466, tab. 1 — 132, Ann Arbor. P e r s o o n , Ch. H. (1 7 9 6 ): Observationes mycologicae 1 : 1 1 6 , tab. 1 — 6 , 2 : (1 — 12) 1 — 107, tab. 1 — 6 , Lipsiae. P e r s o o n , Ch. H. (1 8 2 5 ): Mycologia europaea 2 : 1 — 214, tab. 1 3 — 22, Erlangae. P i l á t , A. (1 9 3 5 ): Additamenta ad floram Sibiriae Asiaeque orientalis mycologicam. Pars tertia. — B ull. Soc. mycol. France 51 : 351 — 426. P i l á t , A. (1 9 3 6 —4 2 ) : Polyporaceae — Houby chorošovité. — Atlas hub evropských 3 : 1 — 624, tab. 1 — 374, Praha. *) Prvý z autorů tam sbíral v posledních letech chorošec žlutavý vícekrát, např. 26. a 28. III. 1955, 3. IV. 1956, 5. V I I I . 1958 a j., a to jednak v oddělení „Šm elcovna“ , jednak v odd. „Bahenní sosna“, vždy na borovici blatce— P in u s u ligin osa ( P R ). Viz též K otlaba 1955b.

35

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

P ř í h o d a , A. (1 9 5 0 ): Účast hub na odumírání a hnilobě smrku v horských lesích. — Lesn. Práce 29 : 1 6 5 - 1 8 2 . P ř í h o d a , A. (1 9 5 6 ): Vzácné houby našich pralesů I I I . — Běloehoroš měkký — Leptoporus mollis (Fr. ex Pers.) Pilát. Ochr. P řír., Praha, 11 :8 6 —8 8 . R o m e 11, L. (1 9 2 2 ): W as ist Polyporus m ollis? Pilz- u. Krauterfreund 5 : 238. R o s t k o v i u s , F. W . Th. (1 8 3 8 ): Die Pilze Deutschlands (Polyporaceae). — Sturm, Deutschlands Flora, 3. Abt.„ 4 : 1 — 132, tab. 1 — 64, Nürnberg. T e i x e i r a, A. R . (1 9 5 8 ): Tipificaçao do genero Fomes (Fries) K ickx. — Arq. bot. Estado S. Paulo 3 : 1 6 5 - 1 7 4 , 1955. T e s t o n, D. (1 9 5 3 ): Étude de la différenciation des hyphes chez les Polypores dimidiés de la flore française. — B ull. Soc. Naturalistes Oyonnax 7 : 8 0 — 110. SUM MARY

Tyrom yces mollis ( P e r s . e x F r.)

K o 1 1. e t

Pouz.

The original description of B o letu s m o llis P ersoon 1 7 9 6 is com paratively b rief and not sufficiently clear. P ilát (1 9 3 6 — 4 2 ) believes that P erso o n ’s B o le tu s m ollis may be identical with T y r o m y c e s fra g ilis ( F r .) D onk and Bourdot et G alzin (1 9 2 8 ), Donk (1 9 3 3 ) and Bondarcev (1 9 5 3 ) considered them identical with C li­ m a co cy stis b o r e a lis (F r .) K otl. et Pouz. W e conclude after a careful com parison of original diagnosis of B o le tu s m ollis Pers. with our species that, in spite of some­ what equivocal description, this diagnosis contains the features of P o ly p o ru s m ollis in the sense of F ries 1828 and other authors. The identity of B o le tu s m o llis Pers. and P o ly p o ru s m o llis (P e rs.) ex F r. is proved by P erso o n ’s ch aracterization of the colour of flesh („in carn ato -p allid o “ ) and the description of pileus (,,m ollicarnoso suberoso“ ). The first correct distinction of our species is realized by F ries in Elenchus fungorum ( 1 9 2 8 ) where in connection with P o ly p o r u s fr a g ilis F r. he writes: ,,Polyporo molli utique proxim us; sed fragilis, nec mollis, ad tactu fuscomaculatus (nec ru bens), ut etiam forma d istinctus“ . P o ly p o ru s e r u b e s c e n s F r. 1838 is not id entical with P. m o llis (P e rs .) ex F r., because the picture of Rostkovius (in Sturm ’s D eutschlands Flo ra, 3 A bt., 10. Heft, p. 5 3 — 54, tab. 2 5 ) to which F ries refers, represents young carpophores of F o m ito p s is p in ic o la (Sw. ex F r .) P. K arst. T he context at the picture is clearly fibrillous, zonated and woodcoloured. F ries inserted P o ly p o ru s e r u b e s c e n s F r. in a groupe of polypores which is characterized by presence of cortex on the sur­ face of the pileus and therefore this species must not be identified with any species of T y ro m y c es P. K arst, em Donk. T y ro m y c es m o llis (P e rs. ex F r .) K otl. et Pouz. grows in C zechoslovakia rarely, only in mountains, most often in the high above 9 0 0 m, especially on both dead and living spruce. It is known from 11 localities in Č S R (see pag., 30 of the czec'h text). P o r ia m e d u lla ris

S. F . G r a y .

This species has strange spores which generally are truncate at the apex and also the spore wall is brow n colourable in M elz er’s reagent. T he spores of the same kind are also in T r u n c o s p o r a o c h r o le u c a (B e rk .) Pil. and allied species. The m acroscopical features of both species are very sim ilar too; only the first species is always resupinate, w hereas the second one is pileate. F o r all these reasons we insert P o r ia m ed u lla ris S. F . G ray ( = P o r ia u n ita Pers. = P o r ia m e d u lla -p a n is Jacq. sensu P e rs.) in one genus together with T r u n c o s p o r a o c h r o le u c a (B e rk .) P il., it is in the genus P o r ia Pers. ex S. F . G ray em. in the narrow sense.

36

K O T L A B A & P O U Z A R : C H O R O Š E IV .

P o r ia m e d u lla ris S. F. G ray is growing in C zechoslovakia only in warm parts on dead frondose woods. In C zechoslovakia we know 8 localities (see pag. 34 of the czech tex t). C o rio le líu s fla v e sc e n s ( B r e s . )

Bond,

e t Sing.

This usually sem iresupinate polypore is known in C zechoslovakia from 5 lo ­ calities (see pag. 3 4 — 35 of the czech te x t) and the best pileate fruitbodies were collected in P in u s u lig in osa forests in south Bohem ia, but this species is in our country very rare. Adresy autorů: Dr. František K otlaba, Na Petřinách 12, Praha 6 - Veleslavín, p. Vokovice. Zdeněk Pouzar, Praha X I X , Švecova 3.

Kvasinky a kvasinkovité mikroorganismy malokarpatské oblasti A nna K o c k o v á -K ra to c h v ílo v á a M argita P etrová Katedra technické mikrobiologie a biochemie chemické fakulty Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. V této práci podáváme přehled výskytu kvasinek a kvasinkovitých mikroorganismů v přírodě malokarpatské oblasti. Z nejrůznějšího přirozeného m ateriálu z 11 lokalit bylo isolováno 163 směsných kultur, z nichž bylo možno isolovat po jednom, dvou i více druzích. Celkem bylo isolováno 7 druhů sporotvorných kvasinek a 10 druhů nesporulujících kvasinkovitých mikroorganismů: S acch arom y ces vin i, S acch arom y ces ov iform is, Z y g o sacch arom y ces floren tin u s, Z y g o sacch arom y ces ferm en tati, Z y g o w illiop sis c a lip h o rnicus, N ad son ia slo v aca, H an sen u la an o m a la , C a n d id a p u lch errim a, C a n d id a reu kau fii, C a n d id a trop icalis, C a n d id a kru sei, C a n d id a robu sta, C a n d id a m elin ii, T oru lop sis ca n d id a, T o ru lo p sis c o llicu lo sa , T o ru lo p sis stella ta , K lo e c k e r a apicu lata. Poprvé byl u nás nalezen druh Z y g o w illiop sis ca lip h orn icu s (L o d d e r ) K u d r i a v z e v a nový druh rodu N ad son ia , který jsme označili jako N ad son ia slovaca. W c present a survey of the occurence of yeasts and yeast like micro-organisms in (he mountainous region of Malé Karpaty. From various material of eleven localities from nature 163 mixed cultures have been isolated. From each of these one, two or more pure cultures of these micro-organisms could be isolated. In all seven species of sporulating yeasts and ten species of yeast-like organisms have been isolated: S a cch arom y ces vini, S a cch arom y ces o v ifo rm is, Z y g o sacch arom y ces floren tin u s, Z y g o cch arom y ces ferm en tati, Z y g ow illiop sis calip h orn icu s, N ad son ia slo v aca, H an sen u la an o m a la , C a n d id a p u lch errim a, C a n d id a reu kau fii, C a n d id a trop icalis, C a n d id a kru sei, C a n d id a robu sta, C an d id a m elin ii, T o ru lo p sis Candida, T oru lop sis co llicu losa, T o ru lo p sis stellata, K lo e c k e ra apicu lata. For the first time the species Z y g o w illiop sis calip h orn icu s (L o d d e r) K u ­ d r i a v z e v has ben identified in our country and a new species belonging to the genus N ad son ia, named by us N ad son ia slo v a ca has been isolated.

Kvasinky, uplatňující se při kvašení vinných hroznů, které jsou v m alokarpatrké oblasti nejdůležitější hospodářskou plodinou, jsou soustavně zpracovávány M i n á r i k e m (1, 2 ). R ozhodli jsme se doplniti tento průkum i o jiný přírodní m ateriál z lesů M alých K arp at. V zorky byly odebrány z 11 lokalit (obr. 1 ):

37

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

, ? ís} ° lo k a lity I II

N ázev lo k a lity

M odra Šu r u J u r a

R ozsah lok ality

Z Modré do H arm onie, lesem n a V ysokou a do K u ch y n ě L es š u m podél ce sty je j d ělící a západní o k raj šuru

III

Ju r

V inohrady až k le s u

IV

Červený K am eň

R o zcestí P ila — Č astá, hrad Červený K am eň

K arlu b ek

Les u K arlu b ek u až n a vrch ol hlavního hřebene

V

VI V II

V III IX X XI

P ila

P ovodí p o to k a od hlavn ího hřebene až do P ily

B o rin k a

Z B o rin k y sm ěrem k V olho v isk u do Lozorna-

V e lk á B a b a

Z B o rin k y přes V elk o u B a b u k B ílém u K říži

M ariánka

Z K o lib y do M ariánky

R a štu n

Z P laveckéh o P od hrad í n a Ra.^tun a okruhem zpět

K am en n ý m lý n

Okolí K am en n éh o m lýna

Obr. I . M apka lo k alit, z nichž by ly isolovány k v asin ky a k vasin ko vité m ikroorganism y.

P lav ec ké P o d h ra d ie x ''

; ¿ ¡ks "

í

K a r lu b e k

R aštun

V

Cl

Č e r v e n ý ka m e ň

'

s? Kuchyňa I

J

!

■'

MalaCk/

\

^

;

*

H a rm o n ia

\ K a m e n n ý m lý n i 1

y XI

Celkem bylo isolováno z těchto lokalit 163 směsných kultur kvasinek a kvasinkovitých m ikroorganism ů, z nichž se J 1 1 v / ~'±. ono 1 ° dalo k urcem použit 308 kmenu. M ateriál z něhož byly isolovány základní^ směsné kultury kvasinek a kvasino kovitých m ikroorganism ů (vysvětlení k závorkám : velké písmeno značí nalezený druh a číslo před ním počet isolováných k m en ů ); ( 3 ,4 ) :

38

i

L o ž o rn o

\

q /

M o d ra

V

\ •. 'yř in \ •_ I ^— 'S É f \ ; Borinka « A / ) |ur /•yQi ' Marianě / / i 5ur ^ — V e l k á /B a b a ,* o * ^ zího>ská\ ^ ^ \x \ žrSe,e“á\ ^ 4 tu d ie n k a l ^-V\ /vx ( M ■ Bratislav*

I •

P lody

K v ě ty a zelené č á sti ro stlin

!

‘

L o k a lita I — M odra 2 C orn u s m a s (5 F ) 2 E v on y m u s v u lg a ris (C, I , S) 2 L ig u stru m vu lgare (C, S) 2 P ru n u s sp in o s a (2A, I) Q uercus s e ss ilis ( 1 ,8 ) 4 R o sa c a n in a (2A , 4C, I , 3Q) R u b u s v u lg aris (3C, I) | 2 S a m b u cu s n ig ra (3A, 2C)

|

P lodnice hu b

D ig ita lis a m b ig u a (31, 2S) G en ista tin cto ria (41) K u m u lu s lu p u lu s (L )

I I

L e p io t a p ro cer a (L , S) M a r a s m iu s oread es (3D , P ) P h o lio ta m u ta b ilis (3D , 2S)

______________ j

Celkem

16

---------------------- : - ------I

L o k a lita I I — bur 2 C u cu m is sa tiv u s (I, P ) M a ja n th em u m b ifo liu m (I) 2 F r a n g u la a ln u s (I, P )

r--------------------------------------------

3 J ■> = 27 sm ěsných k u ltu r a 67 čistý ch k u ltu r ¡

C olchicu m au tu m n ale (I) 2 P h ra g m ites com m u n is (21, P ) S p h a g n u m cy m b ifo liu m (S)

j

f>

j

__ Celkem

!

5

j 2 půda pod keřem R o sa canina | 1 (C, 21, 2Q) | 3 kaluže v lese (Q, 6P)

!________________________________ K I O

3

j

R ůzné

!___________________________________________________

1 H y p h o lo m a sp. (R ) In o c y b e sp. (S)

n S

'------------------------- ---------------------------------; < \ 4 v o d y z kaluží (2M, 20) voda z příkopu (S) kaluž pod olší (S) 2 půda pod olší (E , S) 4 rašelin iště (6E ) půda, ok raj šuru (5E ) shnilé dřevo (S)

2 14 = 26 sm ěsných k u ltu r a 32 ěistýeh k u ltu r

8° U ^ W <; ► X

<

m 2

------------------------------------------------- 1-------------------------------------------------------------------------------- ------------ ------------- 1---------------------------------- ¡S L o k a lita I I I — J u r C orn u s m a s (21, Z) L ig u stru m vu lgare (P) P ru n u s p e r s ic a (O, S) P ru n u s s p in o s a (Q) R o s a c a n in a (2 P , S) R u b u s v u lg aris (31) S a m b u cu s n ig ra (41, 20) 4 V itis v in ife r a (O, P , 3S, 3Z) Celkem Oj

«5

| vod a z vinohradu (20, P , Z) I vod a za vinohradem (P) | 3 p ů da pod viničem (61, S)

11

— j

!-----------------------------------------

— | ."> = 1 6 sm ěsných a 39 čistý ch ku ltu r

—-------—-----------------------------------------------------------

j

P lody

__ j

!______ i

i

./

L o k a lita I V — Červený K am eň A tro p a b ellad on n a (A, I) P h y s a lis a lk e k e n g i (M) Q uercus se ss ilis (A) R o s a c a n in a (A) 2 R u b u s v u lg aris (A, 4K^ 3 S a m b u c u s n igra (6N)

Celkem

K v ě ty a zelené části ro stlin

...

Í)

P lodnice liub

j

,

R ůzné

;____

:

j A m an ita m u s c a r ia (5F ) | C o lly b ia v elu tip es (F) | G r ifo la u m b ellata (M) L en tin u s a u ric u la (P) I M ý cen a p u ra (R ) ! N a e m a to lo m a fa s c ic u la r e (4F ) j N a cm a to lo m a su b lateritiu m (3F) P h o lio ta m u ta b ilis (M) R u ssu la v esca (4 F )

;

!

!

L o k a lita V — K a rlu b ek A tro p a b ellad on n a (O) R u b u s v u lg aris (2M)

I

__... ____

9 — = 18 sm ěsných a 37 čistý ch k u ltu r

i A m a n ita m u sc a r ia (4S, Z) ! voda z potoka (Z) | | A r m illa r iella m elle a (20) shnilé dřevo (L ) C o lly b ia fu s ip e s (2Z) P h o lio ta m u ta b ilis (2G) R u ssu la vesca (4S) ________________________________________ ^ _____________________________________!___ ______________________________________________________ C e lk e m

ii

___________________ I

"

Celkem

j

-

L o k a lita V I — P ila A escu lu s h ip p o ca s ta n u m (I) L ig u stru m vu lgare (21) P ru n u s s p in o s a (2P) Q uercus se s s ilis (P) R o s a ca n in a (2P) 2 R u b u s v u lg aris (5K ) i

I

ü) í

7

=

| 2 9 s m ě sn ý c h a 2 0 č is tý c h k u ltu r

______________L_________________________________________ I I půda z příkopu (5G)

I

j

—

j

— | l = 8 sm ěsných a 18 čistý ch ku ltu r

^ ^ O O 2 w oj

:

tS g

ai co

Plody

j

K v ě ty a zelené čá sti ro stlin

i

L o k a lita V I I — B o rin k a C orn u s m a s (S, Z)ť C orylu s avellanci (Z) 2 C rataegu s ox y acan tlia (2P ) S a m b u cu s n igra (Z) | Celkem

5

•

0

|

—

!

!

—

3 = 8 sm ěsných a 10 čistý ch kultur

L o k a lita I X — M arianka A tro p a b ellad on n a (M) C a rů m c a r v i ( M) L ig u stru m vu lgare (2M ) R o s a ca n in a (I) 2 R u b u s v u lg aris (6K ) S a m b u c u s n ig ra (I)

1

Celkem

|

j i-----------------

O g < ^ 9? *0 ^ g

8 | — = 14 sm ěsných a 28 čistý ch ku ltu r

T-------- '------------

?T K

<

w C a lo p o ru s ov in u s (3M) H y d n u m rep an d u m (2 P )

—

§ j

2 = 9 sm ěsn ých a 17 čistý ch ku ltu r

i

4-

R ůzné

§ A r m illa r iella m ellea (8 ) j C a n th arellu s c ib a riu s (21) L im a c iu m h y p oth eju m (S) N a e m a to lo m a su b lateritiu m (31) R u s su la le p id a (S) R u ssu la s p . (I) R u ssu la x e r a m p e lin a (S) G r ifo la u m b ellata (S)

----------- ------—-----

7

j

L y c o p er d o n gem m atu m (G) 2 M a r a s m iu s orea d es (2 P . Z)

L o k a lita V e lk á B a b a — V III A tro p a b ella d o n n a (A) L ig u stru m vu lgare (31) 2 Q uercus s e ss ilis (51) R u b u s v u lg aris (6K ) S a m b u c u s n igra (2 K )

Celkem

P lodnice hub

^

---------------------------------------------------------------------------------------------------

íŇO

P lo d y L o k a lita X — R ašťu n C orn u s m a s (Z) C rataeg u s ox y can th a (3S) 2 E v on y m u s v u lg aris (2 Z ) L ig u stru m vu lg are (G) 2 P ru n u s s p in o s a (2B ) 6 R o s a c a n in a (4 B , 31) 3 R u b u s v u lg aris (4B ) 2 S a m b u cu s n ig ra (2B ) S orb u s a r ia (2R ) Celkem

I!)

I

K v ě ty a zelené ča sti ro stlin

P lod n ice hu b

;

i

R ůzné

! T h y m u s serp y llu m (2 R )

C a lo p o ru s ov in u s (G, S , Z) M a r a sm iu s orea d es (G, 2S)

0 1

L o k a lita X I — K am en n ý m lý n A tro p a b ellad on a (3B ) D atu ra stram on iu m (M)

I

2 — = 22 sm ěsných a 32 čistý ch ku ltu r

-

I : K r o m b h o lz ia tessela ta (G) ' L y cop erd on gem m atu m (G) R u s su la oliv a cea (M) i S clerod erm a vu lgare (M)

§

____________________________________________________________ _I_____________________________________________________ Celkem

2

—

4

« W

j

—

S £2 O 2

M

“

= (i sm ěsných a 8 čistý ch ku ltu r CD

U!

CD

K O Č K O V A & P E T R O V Á : K V A S IN K Y

Použité

metody

V zorky odebrané do sterilních prachovniček byly zalévány sterilním kyselým Raulinovým roztokem o pH 2 ,5 — 3 a byly inkubovány 2 4 hodin p ři 25° C. Po 2 4 hodinách byly rozlévány na povrch sladinového agaru s přísadou 0 ,2 5 % propionanu sodného (3 ). Tím to postupem jsm e se pokusili zabránit především b ak ­ teriím v silnějším rozvoji zkyselením cukernaté půdy a plísním zabrán iti v roz­ v oji na povrchu živného agaru přísadou propionanu sodného. Někdy jsm e od tohoto druhého způsobu rad ěji upouštěli, neboť jsm e měli dojem, že propionan sodný také trochu brzdí vývoj některých kvasinek. P ro identifikaci jsm e prováděli především posouzení tvarů a velikostí buněk, podle vzhledu kultury v tekutém prostředí i na agarech, podle tvorby spor a pseudom ycelia apod. Biochem ické vlastnosti kultur jsme hodnotili podle schop­ nosti zkvašovati jednotlivé cukry, podle schopnosti asim ilovati jednotlivé zdroje uhlíku a dusíku a podle volby cukrů ze směsi osmi cukrů. T ento způsob posuzo­ vání asim ilovateln^sti cukrů jsm e volili poprvé po rozsáhlém studiu nejrů zn ějších druhů, variet, m utantů a kmenů kvasinkovitých m ikroorganism ů v spolupráci s Vojtkovou-Lepšíkovou (7 ). K tomu účelu jsm e připravili 5 % kvasničnou vodu s 3 % všech osmi cukrů. G lukosa, fruktosa, arabinosa, galaktosa, sacharosa, m altosa a rafinosa tu byly zastoupeny stejným dílem váhovým. K m en rostl na této půdě 7 dní p ři 25° C a poté byla tekutina analysována papíro­ vou chrom atografií. Byl k tomu použit papír W h atm an č. 1, rozpouštědlo b u ta­ nol, kyselina octová a voda v pom ěru 4 : 1 : 5, a detekční činidlo 2 % roztok difenylam ínu v etanolu, 2 % roztok anilinu v etanolu, 8 5 % roztok kyseliny fosfo­ rečné v pom ěru 5 : 5 : 1 . T ato m etoda nám um ožnila už předem se domnívat o příslušnosti zkoum aného km ene k některém u rodu i tehdy, kdy výskyt spor, pseudom ycelia a jin é znaky byly sporné. Podle vzhledu kultury na pevných i tekutých půdách, podle mikroskopicky zjištěných tvarů buněk, spor, podle základních znaků fysiologických a bioch e­ mických jsm e všechny čisté kultury rozdělili do skupin na základě druhové cha­ rakteristiky. Dom nívám e se, že některé z nich přin áleží k témuž km eni a proto jsm e pro pod robnější biochem ický a fysiologický průzkum i pro úschovu vybrali jen ty, které pokládám e za různé kmeny. K těm že kmenům počítám e např. kmeny téhož druhu, nalezené na povrchu různých plodů téhož keře, na povrchu plodů a v půdě pod keřem , v kaluži i na povrchu plodnice, nalezené na jejím okraji, na plodnici houby a v půdě pod ní apod. Charakteristika

jednotlivých

druhů

A. K vasinky sporotvorné tvořily 2 9 ,8 % (tj. 92 km enů) z celého množství vyisolovaných kmenů. 1. S a c c h a r o m y c e s vini ( M u n t z ) K u d r i a v z e v byl nalezen v 1 3 % z celkového počtu sporotvorných kvasinek a to na plodech A trn p a b e lla d o n n a , P ru n u s sp in o s a , Q u ercu s sessilis, R o s a ca n in a, R u b u s v u lg aris, S a m b u c u s n ig ra. N alezené kmeny odpovídaly přesně ch arakteristice, uváděné v literatu ře (8 , 9, 1 0 ). Celkové v ariačn í rozpětí velikostí buněk ve sladině po 3 dnech bylo: (2 — 8 ) X (1 — 8 ) fi. Podle naší p led ešlé studie o m orfologickém rozčlenění vin ­ ných kvasinek, náležely ku kmenům kulatým první m orfologické skupiny (1 1 ). 2. S a c c h a r o m y c e s o v ifo r m is O s t e r w a l d e r byl nalezen v 16,2 % z cel­ kového počtu sporotvorných kvasinek. B y l isolován z plodů A tr o p a b e lla d o n n a , P ru n u s sp in o sa , R o s a ca n in a , R u b u s v u lg aris a S a m b u c u s n ig ra. Odpovídal cha-

43

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

rakteristice udávané v literatu ře (8, 9 ) . Celkové variační rozpětí velikostí buněk ve sladině po 3 dnech bylo: (2 — 8 ) X (2 — 8 ) ,u. V ýběrem cukrů se liší od kmenů, identifikovaných jako S a c c h a r o m y c e s vini, tím, že asim iloval nejprve glukosu, potom sacharosu a částečně rafinosu, zatím co vinné kvasinky asim i­ lovaly po glukose galaktosu.

Ok- i $ ** Q

f?

€ ) -*> % > 4 / ©

/r /

Obr. I I . 1. Z y g osaccharom yces ferm en ta ti:ask y , zygoty, z b y tk y blan. 2. Z ygosaccharom yces fer m en ta ti: zygoty a ask y zvětšen ější. 3. Zygow illio p sis ca lip h o r n icu s : silně zvětšení ask y , spory, zygoty a spájen í buněk. 4. N a d s o n ia slo v a c a : pučící b u ň k y a v a k y se zrníčky, silně zvětšený askus.

6 / ř ° o

[

r £

k

Obr. I I I . : 1. C a n d id a p u lcilerrim a : kvasiiik o v ité bu ňky, bu ňk y pseudom ycelia a bu ňky „ p u lc h er rim a e“ . 2. T o ru lo p s is c a n d id a : bu ňky. 3. C a n d id a r e u k a u fii: kvasinko vité bu ňky, velké bu ňky s tu kem . 4. K lo e c k e r a a p ic u la t a : k vasin ko vité bu ňky. 5. C a n d id a k r u s e i: k vasin ko vité bu ňky, i bu ňky pseudom ycelia. 6 . C a n d id a róbu sta: bu ňky.

3. Z y g o s a c c h a r o m y c e s flo ren tin u s C a s t e l l i byla nalezena v 13 % z cel­ kového počtu sporotvorných kvasinek. Isolovali jsm e jej s povrchu plodů E v on y m u s vu lgaris, L igu stru m v u lg are, R u b u s vu lgaris, S am b u c u s n ig ra, R o s a c a n in a a z půdy pod keřem šípku. Odpovídal popisu, udávanému v literatu ře (9 ). Celkové variační rozpětí velikostí buněk ve sladině po třech dnech bylo: (2 — 8 ) X (2 — 6 ) ¡x. Km eny identifikované jako Z y g o s a c c h a r o m y c e s flo ren tin u s tvořily dobře a bohatě spory po před cházející kopulaci buněk. Spory ve vřeckách byly nalezeny nejčastěji po dvou, ale také někdy po třech až čtyřech. Posuzované kmeny se jevily jako hlubokoprokvášející, neboť zkvašovaly dobře glukosu, fruktosu, mannosu, maltosu, sacharosu a rafinosu. Ze směsi cukru asim ilovaly n e j­ prve glukosu, potom galaktosu, maltosu, sacharosu a částečně rafinosu. 4. Z y g o s a c c h a r o m y c e s fe r m e n ta ti S a i t o byl n alezen v 6 .5 % z celkového počtu sporotvorných kvasinek na povrchu vyšších hub M a ra sm iu s o r e a d e s a

44

K O Č K O V A & P E T R O V A : K V A S IN K Y

P h o lio ta m u tab ilis. Odpovídal charakteru popisu, udávanému literaturou (9 ). K vasil dobře glukosu, fruktosu, m annosu, sacharosu a částečně rafinosu. Ze směsi cukrů asim iloval nejprve glukosu, sacharosu a částečně rafinosu. Celkové va­ riační rozpětí velikostí buněk ve sladině po 3 dnech bylo: (2 — 9 ) X (2 — 8 ) ¡x. Isolované kultury výborně sporulovaly, vytvářely spájením buněk zygoty a vřecka byla oválná, obsahující po dvou výtrusech, nebo kosočtvercové se čtyřm i výtrusy. N acházely se i pučící zygoty a jasně zářící předsporulační buňky (1 2 ). 5. Z y g o w illio p sis c a lip h o r n ic u s ( L o d d e r ) K u d r i a v z e v byl isolován v 13 % z celkového počtu sporotvorných kvasinek a to jed ině v půdě šuru: uvnitř šuru pod olší, v rašeliništi šuru a z půdy na jeho okraji. V yznačoval se malými buňkami, oválnými, kulatými i piškotovitými zygotam i. T v o řil n ejčas­ těji po dvou sporách v asku, někdy i po třech. Spory měly „saturnovitý“ charakter s velkou kapkou tuku uvnitř. Celkové variační rozpětí rozm ěrů buněk v sladině po 3 dnech bylo: (2 — 9 ) X (2 — 8 ) / x. Na povrchu tekutých půd tvořil jem ný křís, pozůstávající ze zrnitých, ve fázovém konstrastu zářících , buněk, zatím co buňky ssedliny dobře sporulovaly. M orfologicky odpovídal popisu Z y g o w illiop sis c a lip h o r n ic u s ( L o d d e r ) K u d r i a v z e v ( 9 ) . IH a n sen u la c a lip h o r n ic a ( L o d d e r ) W i c k e r h a m ( 8 )]. Biochem ickým i vlastnostm i se však od ní lišil. Ze směsi cukrů asim iloval také arabinosu, ačkoliv literatu ra udává, že arabinosu jako jed iný zdroj uhlíku neasim iluje. Poněvadž však také mnohé jiné druhy kvasinek dávají ve směsi cukrů přednost arabinose, nepokládám e tento znak za d iferenciační. D ruh tohoto charakteru byl poprvé isolován z půdy v K a ­ lifornii, podruhé na poloostrově K ole a nyní u nás. 6. N a d s o n ia s lo v a c a spec. n. byla isolována v 2 3 % ze všech sporulujících kva­ sinek. Isolovali jsm e ji z plodů C o rn u s m as, z plodnic hub A m an ita m u scaria, C o lly b ia v elu tip es, N a e m a to lo m a fa s c ic u la r e , N a e m a to lo m a su b la teritiu m a R u ssu la v esca. V šechny kmeny tvořily bohatý, sytě krém ově zbarvený, slizovitý nátěr na sladinovém agaru, s bu jně vytvořeným pseudom yceliem na okraji. Střední svrchní buňky tohoto nátěru byly kosočtvercové, protáhlé, pučící na obou za­ špičatělých koncích a mezi nim i byly veliké buňky vakovité, oválné nebo na jed ­ nom konci zašpičatělé. Tyto vakovité buňky byly zrnité a ve fázovém kontrastu jasn ě zářily tak, jako předsporulační stadia (1 2 ). N ěkteré buňky z ře tel­ ně sporulovaly, asi tak, jako se to popisuje u rodu N a d so n ia . Veliké buňky měly ve fázovém kontrastu jasný červenohnědý střed a světlý, tém ěř bílý, široký okraj. Celkové variační rozpětí buněk ve sladině po 3 dnech bylo: (2 — 1 4 ) X (2 — 8 ) f i . Nekvasily žádné cukry, ani glukosu, a ze směsi cukrů vybíraly nejprve arabinosu, potom galaktosu a později i maltosu. Poněvadž u rodu N a d s o n ia (8, 9 ) není popisována tvorba bohatého a zřetelného pseudo­ m ycelia, domnívali jsm e se, že jde spíše o rod N a d so n io m y c e s K u d r i a v ­ z e v (9 ). Srovnávali jsm e vakovité buňky s kyjovitým i a protáhlým i buňkami, které popisuje K u d r i a v z e v , ale ani tvarem , ani obsahem se neshodovaly. Neměli jsm e také v nich kulaté útvary s niťovitými vlákny, o nichž se tento autor zm iňuje u rodu N a d so n io m y c es. R ozhod li jsm e se proto zařad it jej do rodu N a d so n ia . Č isté kultury lze nesnadno isolovat od původní b akteriáln í kontam i­ nace, která snáší také kyselé prostředí R aulin ova roztoku a vyisolované kultury mění dosti rychle svůj vzhled tak, že ztrácejí sliznatost a zvyšují ještě tvorbu pseudomycelia. Právě pro tuto vlastnost pokládáme naše kmeny za druhově od­ lišné od dosud popsaných. T ak é S v o b o d o v á - P o l l á k o v á (1 3 ) našla podobné kmeny ve vodách harm anecké oblasti. Podrobně tento druh popisujeme společně na jiném místě ( 1 4 ).

45'

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

7. H a n sen u la a n o m a la (H an sen ) H. & P. S y d o w byla isolována v 14 % ze všech sporotvorných kvasinek. N ašli jsme ji na plodech L ig u stru m v u lg are, na plodnicích hub L y c o p e r d o n g em m atu m , M a ra sm iu s o r e a d e s , C a lo p o r u s ovinu s, K r o m b h o lz ia tessela ta , P h o lio t a m u ta b ilis a v p id ě z p ííkop u . Tvarem výtrusů, tvarem a velikostí buněk, charakterem růstu v tekutých prostředích i na povrchu prostředí pevných odpovídala popisu, udávanému literatu rou (8, 9, 10, 1 5 ). B. K vasinkovité m ikroorganism y tvořily 70,2 % (tj. 2 1 6 km enů) z celkového množství naisolovaných kmenů. 1. C a n d id a p u lc h e r r im a ( L i n d n e r ) W i n d i s c h byla isolována v 2 6 ,3 % ze všech kvasinkovitých m ikroorganism ů. B yla nalezena na plodech E v on y m u s v u lgaris, P ru n u s sp in o sa , Q u ercu s sessilis, R o s a ca n in a, R u b u s vu lgaris, C u cu m is sativu s, M a ja n th em u m b ifo liu m , F r a n g u la alnu s, C o rn u s m as, S a m b u c u s n ig ra , A tr o p a b e la d o n n a , A escu lu s h ip p o ca s ta n u m , L ig u stru m v u lg are, ve květech D ig italis am b ig u a , G en ista tin cto ria , C o lc h ic u m au tu m n a le a P h ra g m ites co m m u n is, na plodnicích hub C a n th a r ellu s cib a riu s, N a e m a to lo m a su b lateritiu m , R u ssu la sp. a v půdě pod vinnou révou a šípkem. V šechny kmeny odpovídaly charakterem popisu v literatu ře (8 , 1 5 ). Celkové variačn í rozpětí rozm ěrů buněk (mimo pseudom ycelia) ve sladině po 3 dnech bylo: ( 2 — 16) X (2 — 9 ) fi. Všechny kultury se vyznačovaly dokonalou tvorbou obrovských buněk tzv. „pulcherrim ae“, které tento druh ch arakterisují. Zkvašovaly jen m onosacharidy a ze směsi cukrů vybíraly glukosu nebo glukosu a galaktosu. V šechny zde zm íněné kmeny vytvářely p ři první isolaci velké množství porfyrinového barviva. 2. C a n d id a re u k a u fii ( G r u s s ) D i d d e n s & L o d d e r byla isolována v 10,6 % z celkového počtu kvasinkovitých m ikroorganism ů. T ém ěř všechny vyisolované kmeny pocházely z ostružin R u b u s v u lg aris a z plodů S am b u c u s n ig ra. C harakterem odpovídaly popisu v literatu ře (8 , 1 5 ). V yznačovaly se velikými buňkami pučícím i v obou sousedních rozích hranatých, válečkovitých buněk, zva­ ných „aeroplánkovité ú tvary“ . K vasily jen nepatrně m onosacharidy. Ze směsi cukrů si vybíraly nejprve glukosu, a teprve pozd ěji i jin é cukry. Celkové va­ riační rozpětí rozm ěrů buněk ve sladině po 3 dnech bylo: (2 — 1 1 ) X (2 — 8 ) u. 3. C a n d id a tro p ic a lis ( C a s t . ) B e r k h o u t byla isolována v 1 ,3 % z cel­ kového množství kvasinkovitých m ikroorganism ů. N ašli jsm e ji na šišticích chmele (Flu m u lus lu p u lu s), na povrchu plodnice houby L e p io t a p r o c e r a a na shnilém dřevě. C harakterem odpovídala popisu v literatu ře (8, 1 5 ). Celkové v ariačn í ro z ­ pětí rozm ěrů buněk ve sladině po 3 dnech bylo: ( 2 — 8 ) X (2 — 8 ) ¡i. K vasila dobře cukry podle I I . kvasného typu (1 6 ). Ze směsi cukrů od ebírala glukosu, galaktosu, maltosu, sacharosu a částečně rafinosu. 4. C a n d id a k ru sei ( C a s t . ) B e r k h o u t byla isolována v 7,8 % ze všech kvasinkovitých m ikroorganism ů. N ašli jsm e ji na plodnicích G r ifo la u m b ella ta , P h o lio ta m u tab ilis, C a lo p o r u s ovinu s, R u ssu la o liv a c e a , S c le r o d e r m a au ra n tiu m , na plodech P h y salis a lk e k e n g i, R u b u s v u lg aris, A tr o p a b e lla d o n n a , C a rů m carv i, L igu stru m vu lg are, D a tu ra stram on iu m a ve vodě kaluže. C harakterem odpoví­ dala popisu v literatu ře (8, 15, 1 6 ). D ob ře tvořila pseudomycelium, na povrchu tekutých živných prostředí křís, na povrchu sladinového agaru široký, šedobílý, tenký, plochý a matný nátěr. Ze směsi cukrů si vybírala je n glukosu, nebo glu­ kosu a galaktosu. Celkové variačn í rozpětí rozm ěrů buněk ve sladině po 3 dnech bylo: ( 2 - 1 6 ) X ( 2 - 7 ) u. 5. C a n d id a ro b u sta D i d d e n s & L o d d e r byla isolována v 2 ,6 % zei všech kvasinkovitých mikroorganism ů, a to na plodech S a m b u c u s n ig ra. C harak-

46

KOČKOVÁ

& P E T R O V A : K V A S IN K Y

I!?* -

■■

::

: #'■!

f

Obr. I V .: Fotog rafie bu něk a vak ů u N a d s o n ia slovaca.

terem odpovídala popisu v literatu ře (8, 1 5 ). Celkové variačn í rozpětí rozměrů. buněk ve sladině po 3 dnech bylo: ( 4 — 1 1 ) X ( 3 — 9 ) ¡jl. K vasila cukry podle I I . kvasného typu a ze směsi cukrů odebírala cukry tak, jako všechny hluboko^ prokvášející kvasinky. Na sladinovém agaru tvořila hustý, okrově nažloutlý n á ­ těr, m astně lesklý a po měsíci vytvořila na jeho o k raji pseudomycelium.

I I

6. C a n d id a m elin ii D i d d e n s & L o d d e r byla isolována v 5,2 % z celkového počtu kvasinkovitých m ikroorganism ů. N alezli jsm e ji na plodech P ru nus p e r s ic a , P ru n u s sp in osa, S am b u cu s n ig ra, V itis v in ife r a , A tr o p a b ella d o n n a , na plodnici A r m illa r ie lla m ellea , ve vodě kaluže i vodě z vinohradu. C harakterem odpovídala popisu v literatu ře (8 , 1 5 ). K vasila podle I I . kvasného typu a ze směsi cukrů o d eb írala glukosu, sacharosu a částečně rafinosu. N átěr na sladinovém agaru tvořil pseudomycelium. V ariačn í rozpětí rozm ěrů buněk ve sladině po třech dnech bylo: (2 — 8 ) X (2 — 6 ) ¡.i. 7. T o r u lo p s is c a n d id a ( S a i t o ) L o d d e r byla isolována v 12,9 % z celkového m nožství kvasinkovitých m ikroorganism ů. N ašli jsm e ji na plodech C u cu m is sativu s, F r a n g u la aln u s, C r a ta eg u s o x y a c a n th a , L ig u stru m v u lg are, P h ra g m ites co m m u n is, P ru n u s sp in o sa , Q u ercu s sessilis, R o s a ca n in a , V itis vin ife r a , na plodnicích hub M a ra sm iu s o r e a d e s , L en tin u s au ricu la , H y d n u m r e p a n du m , v lesní kaluži, ve vodě z vinohradu i z vody za ním. V yznačovala se všeobecně maličkými buňkam i, někdy i jen 1 ¡x širokými. V ariačn í rozpětí rozm ěrů buněk ve sladině po 3 dnech bylo (2 — 8 ) X (1 — 6 ) ¡x. K vasila pouze m onosa­ charidy hexosy, fruktosu, glukosu a mannosu. Ze směsi cukrů asim ilovala glukosu, galaktosu a částečně rafinosu. Na sladinovém agaru tvořila čistě bílý,

i

47

i

j j

j j ; i : ! i

\

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

■

měkký, vlhký a lesklý nátěr. N ěkteré kmeny tvořily slabě pseudom ycelium a na povrchu tekutých živných půd prsténec. 8. T o r u lo p s is c o llic u lo s a ( H a r t m a n n ) Saccardo byla isolována v 2,6 % ze všech kvasinkovitých m ikroorganism ů. B yla isolována z plodů R o s a c a n in a z půdy pod tímto keřem a z kaluže v lese. M ěla malé buňky, tvořila na sladinovém agaru okrově zbarvený nátěr, měkký, hustý a celokrajn ý. V ariačn í rozpětí rozm ěrů buněk ve sladině po 3 dnech bylo: ( 2 —8 ) X (2 — 6 ) ¡x. K vasila dobře podle I I . kvasného typu a ze směsi cukrů si vybírala takové cukry jako všechny dobře prokvášející kvasinky. 9. T o r u lo p s is stella ta ( K r o e n e r & K r u m b h o l z ) L o d d e r byla iso ­ lována v 2,6 % ze všech kvasinkovitých m ikroorganism ů. N ašli jsm e ji na plo­ dech S o r b u s a r ia , na květech T h y m u s serp y llu m , na plodnici H y p h o lo m a spec. a M ý cen a p u ra. O dpovídala charakteru popisu v literatu ře (8 ). V ariačn í rozpětí rozměrů buněk ve sladině po dnech bylo: (2 — 5 ) X (2 — 4 ) ¡x. K vasila podle II I . kvasného typu, nekvasíc při tom laktosu. Na sladinovém agaru tvořila bílý až krémový, vlhký, celokrajný nátěr. Ze směsi cukrů vybírala nejd říve glukosu, potom sacharosu a částečně raffinosu.

!

s :

10. K l o e c k e r a a p ic u la ta ( R e e s ) J a n k e byla isolována v 1 8,5 % ze všech kvasinkovitých m ikroorganism ů. N ašli jsm e ji na plodech E v on y m u s vu lg aris, L igu stru m v u lg are, Q u ercu s sessilis, P ru n u s p ersic a , R o s a ca n in a , V itis v in ifera, C o rn u s m as, C r a ta eg u s o x y a ca n th a , na plodech D ig italis a m b ig u a , na rašeliníku S p h ag n u m cy m b ifo liu m , na plodnicích L e p io t a p r o c e r a , P h o lio t a m u ta b ilis, In o cy b e spec., A m a n ita m u sca ria, R u ssu la v esca, A rm illa riella m ellea , L im a ciu m h y p o th eju m , R u ssu la le p id a , R u ssu la x e r a m p e lin a , G r ifo la u m b ella ta , C a lo p o r u s ovinu s, M a ra sm iu s o r e a d e s , v kalužích, v půdě a v shnilém dřevě. C harakterem odpovídala popisu v literatu ře ( 8 ) . V ariačn í rozpětí rozm ěrů buněk ve sladině po 3 dnech bylo: (2 — 12) X (2 — 6 ) ¡x. C ukry zkvašovala podle IV . kvasného typu, kvasíce glukosu, fruktosu a m annosu. Ze směsi cukrů asim ilovala nejdříve jen glukosu a galaktosu. Na sladinovém agaru tv o iila šedý, tenký, řídký a mastně lesklý nátěr, charakteristický pro všechny druhy rodu K lo e c k e r a . 11. Zbytek kvasinkám podobných m ikroorganism ů tvořily převážně kmeny druhu D em atiu m p u llu lan s d e B a r y .

f

Přehled

zastoupení

D ru h *)

'

jednotlivých

P o čet km enů

druhů

P ro cen tn í zastoupeni

L o k a lita **)

____________________________________ i_______________ I_______________ |______________ : Sp orotvorné kvasinky: A. S acch arom y ces v in i B . S a cch arom y ces o v ijo rm is C. Z y g osaccharom yces flo ren tin u s D. Z y g osaccharom yces ferm en ta ti E . Z y g o w illio p sis ca lip h o r n icu s F . N a d s o n ia slo v aca G. H a n sen u la a n o m a la

|

j |

______________

j i j

92 12 15 12 6 12 22 13

j 1

13 10,2 13 6,5 13 23,8 14

,_____________ :_____________

I 7, IV 4, V I I I t X 12, X I 3 I 12 16 ! H 12 i I 5, IV 17 | V I5, V I I ,, X 3, ! X I I * . V,

I

'

j

*) Velké písmeno charakterisuje druh a je uváděno v přehledu isolačního m ateriálu v závorkách. * * ) Římská číslice značí lokalitu a index značí počet isolovaných kmenů.

j

48

K O Č K O V A & P E T R O V A : K V A S IN K Y

D ruh

P o če t km enů

I Kvasinkovité mikroorganismy I . C a n d id a p u lc h er rim a

216 57

Procentní^ zastoupeni

26,3

L o k a lita

I 14, I I 6, I I I 15,

v i3, v m M, i x 2, x 3 K . C a n d id a r e u k a u fii

23

10,6

IV 4, V I 6, V I I I 8

L . C a n d id a tr o p ic a lis M. C a n d id a k r u s e i

3 17

1,3 7,8

N . C a n d id a ro bu sta O. C a n d id a m e lin ii P . T o ru lo p s is c a n d id a

6 12 28

2 ,6 5,2 12,9

Q. T o r u lo p s is c o llic u lo sa j R . T o ru lo p s is stellata S . K lo e c k e r a apicu lataj I Z. Z b y tek

6 6 40

2 ,6 2 ,6 18,5 V l i j , V I I I 4, X 6

I 2, V x II* , I V 3, V ,, I X 7, X I 3 IV 6 I I 2, I I I 7, V 3 I 7, I I 3, I I I 6, IV X V I 6, V I I 4, I X 2 I6 I I 1# I V l9 X 4 I 8, I I 6, I I I 6, V 8,

>

I I I 5, V 4, V I I 4, X7

;

I X

18

6

Závěr

|

Od června do konce říjn a jsm e prováděli soustavný průzkum výskytu kvasinek kvasinkovitých m ikroorganism ů m alokarpatské oblasti. Poněvadž v té době se nejvíce tyto m ikroorganism y vyskytují na povrchu plodů, šťavnatých částí rostlin, na plodnicích hub apod. a daleko m éně ve vodách, v půdě a nejm éně v půdě vyprahlé, zintensivnili jsm e sběr nejvíce v m ěsících podzim ních, kdy bylo šťav­ natých plodů a plodnic hub n ejvíce. Průzkum jsm e provedli na obou stranách M alých K arp at, neboť ráz hospodářství je tu poněkud odlišný: zatím co na straně jihovýchodní p řevlád ají nejvíce vinohrady, n a straně západní ustupují jiným hospodářským plodinám . V tom to tzv. záh oří se potom často pěstují ve vinicích sam orodáky. N alezená kvasinkovitá m ikroflora však nebyla rozdílná. V íce rozdílů bylo možno zjistit mezi okrajovým i a vnitrohorským i lokalitam i. V o k rajo vých k rajin ách převládaly spíše kvasinky a kvasinkovité m ikroorganism y dobře prokvášející, uvnitř lesů druhy rodů K lo e c k e r a , N a d so n ia , H a n sen u la a zvláště některé druhy rodu T o r u lo p s is jako T . c a n d id a nebo T . c o llic u lo sa . N ěkteré druhy se vyskytovaly tém ěř všude, jako K l o e c k e r a a p ic u la ta nebo C a n d id a p u lc h er r im a , jin é převládaly výhradně na určitých plodech, jako např. C a n d id a re u k a u fii na plodech R u b u s vu lg aris a S a m b u c u s n ig ra. Zdá se nám také, že na plodnicích hub se vyskytuje kvasinkovitá m ikroflora určitého typu, podobající se nejvíce vnitrohorské m ikrofloře. N ejodlišnější byly nálezy v šuru u Ju ra. Zde jsm e také našli poprvé u nás Z y g o w illio p sis c a lip h o r n ic u s . D alší podrobnosti o výskytu jednotlivých druhů lze vyčisti z přiloženého přehledu nálezů. V této oblasti jsm e také objevili druh rodu N adsonia, který se liší od dosud popsaných a označili jsm e je j jako N a d s o n ia slo v a c a , neboť jsm e jej nalezli i na jiném místě na Slovensku.

49

;

> j

' ! \

j

;

j

Č e s k á m y k o lo g ie

13 (i) 1959

L IT E R A T U R A

j

1

!

| I

1. M i n á ř i k, E .: Sborník prác výskumného ústavu pre vinárstvo a vinohradníctvo, SAV, Bratislava 1955. 2. M i n á r i k, E .: Biológia 11, 21, 1956. 3. P o 1 í v k a, F .: Domin K ., Podpěra J., K líč k úplné květeně Č S R , Olomouc 1928. 4. P i l á t , A .: Ušák O ., Naše houby, Praha 1952. 5. P i 1 á t, A .: K líč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých, Praha 1951. 6 . A a g e , L u n d : Studies on the ecology of yeasts, Copenhagen 1954. 7. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á , A. & V o j t k o v á - L e p š í k o v á , A.: Naturwissen­ schaften (v tisku). 8 . L o d d e r , J .: Kreger van R ij, The yeast, Amsterdam 1952. 9. K u d r i a v z e v , V. I.: Systematika drožžej, Moskva 1954. 10. G u i 11 i e r m o n d, A..: Les levures, Paris 1912. 11. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á , A. & D r o b n i c a, L .: Preslia 29, 269, 1957. 12. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á , A., Kutková, M., Petrová, M .: Naturwissenschaften 44 : 565, 1957. 13. S v o b o d o v á - P o l l á k o v á , Y .. Diplomová práce, Bratislava 1958. 14. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á , A., Svobodová-Polláková, Y .: Jour, gener. microb (v ti ¿ku). 15. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á , A .: Kvasinky, Praha 1957. 16. O b r t e 1, J .: Onemocnění vyvolávaná kvasinkovitými mikroorganismy, Praha 1956.

Dva druhy vlněnek - A rcyria nutans Grev. a A rcyria cinerea Pers. - v Kinského sadech Two species of the genus A rcyria — A rcyria mutans G rev. and A rcyria cinerea P ers. — in the K inský-garden in Prague. E vžen W ich a n sk ý Autor popisuje dva druhy hlenek z rodu A rcyria, vyskytujících se v Kinského sadech v Praze.

}

Author describes two common species of the genus A rcyria appearing in the Kinskýgarden in Prague.

!

A rcyria nutans

Grev.

— viněnka

poléhavá.

I

Syn.: T rich ia nutans B u l l . , T rich ia elo n g a ta S c h u m . , S tem on itis nutans m on itis am oen a T r e n t e p ., A rcyria fla v a P e r s . , A rcyria alu tacea S c h u m .

i

Plasmodium vodnatě bílé. Sporangia stopkatá, hustě nahloučená ve velké ko­ lonie, válcovitá, okrově, slámově nebo krémově žlutá, před rozrušením stěny sporangiální 1,5 až 2 mm vysoká, 0 ,3 až 0 ,5 mm široká. Sporangiální stěna blanitá. Kalíšek nálevkovitý, tém ěř stejné barvy jako h o řejší část sporangia, podélně a řídce řasnatý, na vnitřní straně hladce nebo někdy ostnitě síťnatý. Stopka zcela krátká aneb dlouhá, barvy tmavší nežli kalíšek, až hnědá, slabá, častěji prohnutá, rourkovitá, vyplněná buňkam i podobajícím i se výtrusům. K ap ilicium je utvořeno z nitek oblých, velice elastických, 3 až 4 /x v prům., obloukovitě větvených, o b ­ vykle kol dokola ostře ostnitých, bez ztlustlin, v zácn ěji s jinou ornam entikou, jako poloprstýnky napříč nitek nebo v malých částích brad avčitě síťnaté. V olné konce se vyskytují vzácně a jsou pak kyjovitě zduřelé. Výtrusy jsou b le d j žluté, tém ěř hladké s několika roztroušeným i bradavkam i, kulaté, 6 až 8 (u v prům ěru, V l n ě n k a p o l é*h a v á patří k běžným hlenkám kosm opolitického roz-

50

G m e 1., Ste-

W I C H A N S K Ý : A R C Y R IA N U T A N S E T A . C I N E R E A

šíření. Jest jednou z mála druhů, je ž lze lehce již makroskopicky určit, a to podle těchto charakteristických znaků: 1. Žlutá či světle okrová barva kapilicia. 2. Vyvinuté kapilicium se velice roztahuje (nadým á) do délky a je pak 8 až 12 mm dlouhé a vždy poléhavé. * 3. K apilicium se obvykle od kalíšku úplně odpojí a jen vzácněji jé několika málo nitkam i ke kalíšku připojeno. Pod lupou vidíme volné kalíšky zbavené ka­ pilicia. V lněnka poléhavá vyskytuje se dosti často po teplých deštích na zetlelých pa^ezech jak v K inského sadech, tak i v okolí Prahy. r A rcyria cinerea P e r s . — v l n ě n k a

šedá.

S y n . : T ric h ia cin erea B u l l . , S tem on iiis cin erea G m e 1., S tem on itis g lau ca T r e n t e p . , A rcyria a b lid a P e r s . , A rcyria stram in ea W a l l . ? , A rcyria trich oid es C o r d a , A rcyria F riesii B e r k, et B r., A rcy ria C o o k ei M a s s . , A rcyria ten u is S c h r o e t . , L a ch n o b o lu s A rcyrella R o s t . ? , C o m a trich a a lb a S c h u l z e r .

A. F o r m a t y p i c k á . Plasmodium šedavě bílé. Celková výška plodnic různých sběrů, často i z jednoho plasm odia 1 až 4 mm. S p o r a n g i a stopkatá obvykle ve větších shlucích aneb v roztroušených skupinkách, vzácně ojediněle aneb několik plodniček na jedné společné stopce, tvaru vejčitého, protáhle vejčitého neb válcovitého, barvy bledě šedé (podle L istera také barvy zelenavé, nam odrale šedé aneb i šedě masové, vybledající do barvy tmavě žlu té). Stěna sporangiální a blanitý kalíšek z jedné vrstvy tém ěř hladké nebo jem ně bradavčité nebo síťnaté. K alíšek obvykle bledě šedý někdy nažloutlý. S t o p k a různě dlouhá až 2 mm vysoká (obvykle polovina nebo 1/3 výšky celé plodnice, vzácněji k ratší), oblá, 0,0 5 až 0 ,1 5 mm tlustá, bílá. šedá nebo hnědá, vyplněná buňkami podobajjcím i se výtrusům. K apilicium obvykle velm i husté, pevně natěsnaně z nitkovitých rourek, nah oře a uprostřed sporangia 2 až 4 ¡x tlustých, oblých, hustě posetých drobnými bradavkam i, s pásy n ap říč rourek anebo s orn am en tik o u . ostnitou, s ostny více nebo méně dlouhými. K a p i l i c i u m je četnými nitkami trvale připojeno ke kalíšku. Nitky těsně nad kalíškem jsou obvykle širší, často tém ěř ploché a tém ěř hladké. K apilicium a výtrusy v prášku pozorovány pouhým okem anebo pod lupou jsou barvy šedé. V ý t r u s y kulaté, tém ěř bezbarvé a skoro hladké, se skupinkou bradavek uprostřed, 6 — 9 ti v prům. Je to běžná hlenka kosm opoliticky rozšířená a podle šedého zbarvení kapilicia již m akroskopicky lehce určitelná. V yskytuje se n ejčastěji na prohnilých pařezech listnatých stromů. Sbíral jsem ji několikráte v Kinského sadech i v okolí Prahy. A rc y ria stricta R o s t a í. sensu Čelakovský syn (viz M onografie českých myxomycetů, P rah a 1890, str. 1 7 ) je typickou vejčitou formou druhu A rcy ria c in e rea P e r s . Pravá A rc y ria stricta R o s t . je podle G. L i s t e r o v é totožná s A rcy ria c in e r e a P e r s . var. d ig ila ta G. L i s t e r. L i s t e r o v á nepovažuje A rc y ria stricta R ost. za sam ostatný druh. B. F o r m a k u l a t á . Plasmodium bělavé. Sporangia, jež se z plasmodia utvořila, zprvu bílá (jak o m atné sklo žárovek), v dospělosti bledě šedá. Celkem 0 ,7 až 0 ,9 mm vysoká, velmi nízce stopkatá (stopka asi 0 ,2 m m), před dozráním jako bílé tečky na substrátu roztroušená, ojedinělá anebo po 2 až 4 spojená, ku­ latá, 0 ,5 až 0,7 mm v prům. Sporangiální stěna tém ěř hladká, bledě šedá, s n íz ­ kým, široce nálevkovitým, bledě šedým kalíškem. S t o p k a velmi nízká, oblá. K a p i l i c i u m pozorované pod lupou bledě šedé, hustě natěsnaně, nepatrně se nadým ající, takže sporangia i po rozrušení stěn jsou stále kulatá. K apilicium

•57

Če

s k á

m y k o l o g ie

13 (i) 1959

tvoří hustou síťovinu z rourek oblých, nažloutlých, větvených, bez jakýchkoliv ztluštěnin, 3 ¡x tlustých, s ornam entikou a nitkam i nad kalíškem stejným i jako u formy typické. V ý t r u s y jako u typické formy, p ři m além zvětšení n a ­ žloutlé, při větším šedobělavé s nažloutlou obrubou. Je to vzácnější form a, kterou popsal M e y l a n (in Ann. Cons. Bot. G eněve, 1913, 3 2 1 ) jako A rcy ria d ig ita ta var. s u b g lo b o s a M eyl. L i s t e r ji pova­ žuje za pouhou formu. N alezl jsem tuto hlenku v nepatrném m nožství 10. V II. 1958 v K inského sa­ dech na zetlelých kořenech listnatého stromu. Zvětšené fotografie obou druhů, které zhotovil dr. A lbert Pilát, byly otištěny na p říloze ve 4. sešitu t o č . 1958 časopisu Č eská mykologie. Adresa autora; Dr. Evžen W ichanský, Praha 16, Kirovova 40.

Pavučinec podzimní - Cortinarius (Phlegm acium ) turm alis F r. 1838 ss. Ricken na Moravě Cortinarius (Phlegm acium ) turm alis F r . 1838 ss. Ricken in M oravia A lbert P ilát U Olomouce na Moravě byla nalezena vyobrazená plodnice C o rtin ariu s tu rm alis F r. ss. R i c k e n a M o s e r. Je to pravděpodobně první nález tohoto druhu v Česko­ slovensku, neboť V e l e n o v s k é h o P hlegm aciu m tu rm ale České houby p. 424 je patrně totožné s C ortin ariu s sericellu s M o s e r, což je C ortin ariu s tu rm alis ve smyslu francouzských autorů. Probe urbem Olomouc, Moraviae, carposoma depictum C ortin arii tu rm alis F r. 1838 ss. R i c k e n a M o s e r. Je to pravděpodobně první nález tohoto druhu v Českoslo­ vensku, neboť V e l e n o v s k é h o P h leg m aciu m tu rm ale České houby p. 424 je patrně totožné s C ortin ariu s sericellu s M o s e r, což je C ortin ariu s tu rm alis ve smyslu fran­ couzských autorů.

Jednu plodnici, která je vyobrazena na p řiložených dvou fotografiích, tohoto u nás vzácného a v literatu ře dosud nedosti vyjasněného pavučince nalezl 21. IX . 1958 Ladislav R y c h t e r a u O lom ouce n a M oravě a zaslal ji k určení do H oubařské poradny Čs. vědecké společnosti pro mykologii. Souhlasí úplně s F r i e s o v ý m druhem, ja k je j chápe většina středoevrop­ ských autorů, jm enovitě A. R i c k e n a M. M o s e r . C o rtin a riu s tu rm alis je buď dosti prom ěnlivý nebo kupí se kol něho několik velmi podobných druhů, které jsou většinou pod tímto jm énem v literatu ře, hlav­ ně francouzské, uváděny. C o rtin a riu s tu rm alis F r. je nápadný hlavně v mládí ztuha a tvrdě masitými plodnicem i, které m ají velům značně vyvinuto, světlými lupeny a dlouho podvinutým kloboukem na okraji, takže tento pavučinec upomíná na n ěkteré čirůvky. K l o b o u k má 6 ( — 1 0 ) cm v prům ěru, je dlouho nápadně tlustě a kom paktně masitě polokulovitý, pak ploše sklenutý, s okrajem dlouho úzce podvinutým, s pokožkou slupitelnou, slizkou, za sucha lesklou, m írně chu tnající, liškově h n ě­ dou. Pozd ěji na o k raji i jinde často puká. L u p e n y jsou husté, dlouho bledé s hlínovým odstínem, pak bledě hlínové až jako bílá káva, s ostřím trochu nerovným, u třen ě zřetelně vykrojené.

52

4\ \ % f l l | i l

JĚĚ^mĚ?^

s

é ’ f $Š *:JĚ: 1#'

f m l *P * ?/jy

i

¿'I, , J > i|P |» ^

"v

jB

B

ilm

S

/

*

;Íllfilll!l®

¿W' iL * \ # .,f

*'

~ Cvj

X'

,N <-

.

V

'

*

'

^ a H

v

^

r

**■

5-'

P avučinec podzimní — C o rtin a riu s tu rm a lis F r . P lodnice ze spodní stra n y . U Olom ouce 21. I X . 1958 nalezl L . R y c h te ra . — L a tu s hym enophorale carposom atis, quod L . R y c h te ra prope Olom ouc, M oraviae, 21. I X . 1958 legit. F o to A. P ilá t.

'

A

*j I éÍ

B i

' . *’■

^

IMť** >/',y

’ x' '

.v-

-i^-'i,’

&§*?.

l*avu<*incc podzimní — C o rtin a riu s tu r m a lis F r. P lodnice z boku. U Olomouce 21. I X . 1958 nalezl L . R y c h te ra . — Carposom a a latere visum , quod L . R y c h te ra prope Olom ouc, M oraviae, 21. I X . 1958 legit. F o to A . P ilá t.

Če

s k á

m y k o l o g ie

13 (i) 1959

Pavučinec podzimní — C o rtin a riu s (P h le g m a ciu m ) tu rm alis F r . sensu R ick en . L e n o r a — osada Z átoň, při Lukenskó silnici na boku h ory „ P a ž e n í" ve výši asi 1000 m . 11. m .,1 1. I X . 1955 sbírali dr. Jo s . H erink a dr. J i ř í K u b ick á. V e sm rkovém lese s vtrou šen ým i b u k y . Mladé plodnice. F o to D r. J o s . H erink. L e n o r a — vicus Z átoň (distr. P rach atice), ad v iam „L u k en sk á siln ice " dietám ad latu s m ontis „ P a ž e n í" (altitu d. cca 1000 m . a lt.), 11. I X . 1955 legg. D r. J o s . H erink e t D r. J . K u b ičk a . I 11 piceto nonnullis F a g is sy lv a ticis im m ixtis. C arposom ata ju v en ilia: unum sectu m . A rte p h otographica d epin xit D r. J . H erink.

T ř e ň je bílý, od zbytků vela vločkatě až plstnaté pásovaný, dole po ohm a­ tání trochu lískově hnědě se zbarvu jící, válcovitý, ale dolů zřeteln ě ztenčený, nápadně kom paktně tvrdý, plný 5 — ( 1 2 ) cm dlouhý a n ah oře 1 8 ( — 3 0 ) mm, dole 1 0 ( — 2 0 ) mm tlustý. K o rtin a je bohatá, bílá, tvořící v m ládí na třen i n e­ úplný prsten, dolů pak plstnaté neúplné kroužky, které dospíváním se ztrácejí. D u ž n i n a je ztuha masitá, bílá, v klobouku dosti tlustá, bez nápadnější vůně, chuti mírné, trochu nasládle oříškové. Je to jed lá houba a podle údaje J. S c h a e f f e r a chutná. V ý t r u s y podlouhle elipsoidní, k basi skoro klínovitě stažené nebo p ro ­ táhle mandlovité, dosti prom ěnlivé tvarem i velikostí, skoro hladké, bledě žluto­ hnědé, obyčejně.s několika tukovými kapkam i v buněčném obsahu, 9 — 1 0 ( — 1 3 ) X X 4 — 4,5 ,u. B a s i d i e tetrasporické. O stří heterom orfní s buňkam i dlouhými 8 — 11 X 4 — 6 ¡x a měchýřkovitým i 8 — 12 X 8 — 10 ¡x velikými. U Olom ouce 21. I. 1958 nalezl jej Ladislav R y c h t e r a , který však n e­ poznam enal k zásilce, v jakém lese houbu našel. Podle M. M o s e r a (Sydow ia 5 : 86, 1 9 5 1 ), s jehož popisem m oravská

54

P I L Á T : C O R T IN A R IU S T U R M A L IS

Pavnčince podzimní — C o rtin a riu s (P h le g m a c iu m ) tu rm alis F r . sensu R ick en . L e n o r a — o sa ­ da Z átoň, při L ukenské silnici na boku hory ,,P ažen í“ (ve vý ši asi 950 m n. m .), 12. I X . 1940 sb írali dr. Jo s . a J a n H erink. V jedlo-sm rkovém lese s vtrou šeným i bu ky. D o sp ív ající plodnice. F o to : D r. J o s . H erink. L e n o r a — vicus Z átoň (distr. P rach atice), ad v iam “ L ukenská silnice“ d ietám ad latu s m ontis „ P a ž en í“ (altitid . cca 950 m . s. m .) 12. I X . 1946 legg. D r. J o s . e t J a n H erink. I n fageto abietoso. C arposom ata ad oleseentia. A rte ph otographica d epin xit D r. Jo s . H erink.

houba dokonale souhlasí, roste tento druh v lesích jehličnatých i smíšených jed ­ notlivě a vzácně. Uvádí 5 lokalit z R akouska. R i c k e n (B látterp ilze p. 148, 1 9 1 5 ) tuto houbu celkem dobře popisuje a vyobrazuje ji na tab. 43, f. 6. D obře jsou zakresleny výtrusy, o nichž poznam e­ nává, že jsou 8 — 9 X 3 — 4 n veliké a pod mikroskopem bledě žluté. O výskytu praví, že roste v lesích listnatých v hustých houfech, skoro trsnatě, a že je hojný. H ojně se snad vyskytuje v působišti R ickenově. jistě však nikoliv v celém N ě­ mecku. B r e s a d o l a ( Iconographia M ycologica t. 6 02, 1 9 3 0 ) vyobrazuje tento druh. Jeho plodnice m ají klobouk světleji zbarvený a třen ě hladší, dolů nezten ­ čené a naopak naspod kyjovitě zduřelé. Výtrusy udává širší: 8 — 9 X 4 - 6 ,u. Jeh o houba roste v lesích, hlavně v bučinách. V Československu je C o rtin a riu s tu rm alis F r. velice vzácný. Zda V e l e n o v ­ s k é h o houba, kterou ve svém díle „Č eské houby“ (p. 4 2 4 ) pod jménem P h leg m a ciu m tu rm ale F r. podle nálezu ve smrčině u Struhařova popisuje, je

55

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

skutečně totožná s Friesovým druhem, nelze bezpečně říci, neboť píše, že roste: trsnatě a má výtrusy nestejnostrann é až ledvinité, bledě rezavé, hladké 7 — 9 /u dlouhé. K lobouk má liškově žemlový. Velenovského popis spíše souhlasí s C o r ­ tin a riu s tu rm alis ve smyslu K o n r a d a a M a u b l a n c a , Icones Sel. Fung. t. 136. M . M o s e r 61. c .) tvrdí, že C o rtin a riu s tu rm alis ve smyslu francouzských autorů, které však nejm enuje, a ve smyslu P e a r s o n a (T ran s. brit. mycol. Soc. 2 3 : 312, 1 9 3 9 ) se od F r i e s o v a C o rtin a riu s tu rm alis liší a popisuje tuto houbu jako rozdílný druh pod jm énem C o rtin a riu s s e r ic e llu s M o s e r (Sydow ia

Pavučinec podzimní — C o rtin a riu s (P h leg m a ciu m ) tu rm a lis F r . sensu R ick en . L e n o r a — osada Z átoň , při Lukenskó silnici na boku h ory „ P a ž e n í" (asi 950 m n. m .), 12. I X . 1946 sbírali dr. J o s . a J a n H erink . V jedlo-sm rkovém lese s vtrou šen ým i bu ky. D ospělé plodnice. F o to : D r. J o s . H erink. L e n o r a — vicus Z átoň (distr. P rach atice), ad viam „L u k en sk á silnice“ d ietám ad latu s m on tis „ P a ž e n í" (altitu d . cca 950 m . s. m .), 12. I X . 1946 legg. D r. J o s . e t J a n H erink. I n fageto abietoso. C arposom ata ad u lta. A rte photographiea d ep in xit D r. J o s . H erink.

56

P I L A T : C O R T I N A R IU S T U R M A L I S

5 : 82, 1 9 5 1 ). T ato francouzská a anglická houba se liší světleji zbarveným klo­ boukem (který má okraj brzo rovný), sotva lesklým, okrově žlutohnědým nebo světle žemlovým, jen uprostřed lískovým. T ře ň má válcovitý nebo naspod kyjovitý, řid čeji dolů ztenčený, bíle hedvábitý, s dosti bohatou kortinou, ale sotva kdy je plstnaté vlásenitý. Výtrusy má úzce elipsoidní až vřetenité, pod m ikroskopem velmi světle žlutavé, tečkované drsné, 7 — 9 X 3 ,5 /x. Po přečtení rukopisu sdělil mi dr. J. H erink, že C o rtin a riu s tu rm alis F r. sensu R ick en se pom ěrně hojně vyskytuje v lesích boubínského masivu (vn itřn íh o pás­ ma Šum avy). R oste zde v hum osních lesích smrkových nebo jedlo-sm rkových s vtroušeným bukem. D osavadní nálezy z této oblasti jsou: L en ora — osada Z á­ toň, u Lukenské silnice na hoře „ P a ž en í“ ve výši asi 9 5 0 m nad mořem . Na jedné lokalitě se vyskytla houba již n ěkolikráte: 12. IX . 1946 (leg. dr. Jos. a Ja n H e­ rin k ), 18. IX . 1948 (leg. dr. J. H erink ), 10. IX . 1949 (leg. dr. J. H erink a J. H a­ zu ka). D ruhou lokalitu objevili 11. IX . 1955 dr. J. H erink a dr. Jiř í K u bička, a to v blízkosti boubínského pralesa, rovněž na hoře „ P a ž en í“, asi 1000 m nad mo­ řem. N ěkteré z těchto nálezů jsou vyobrazeny na připojených snímcích.

Bedla jasná a bedla červenolupenná v Kinského sadech v Praze Lepiota serena (F r .) Quél. sensu Kühner et Lepiota naucina (F r.) Quél. in horto publico Kinského sady dieto in P raga. E vžen W ich a n sk ý Autor popisuje dva druhy bedel, nalezené v Kinského sadech v Praze. Auctor species duae L ep iotaru m in horto publico Kinského sady in Praga lectas deseribit.

P ark „K inského sad y" dříve „K inského zah rad a“, nyní část rozlehlého parku pojm enovaného „P etřín sk é sady“, jest velmi vděčnou lokalitou běžných i vzác­ ných hub. Po lOletém zkoum ání této lokality objevil jsem 6 2 0 bezpečně určených druhů, avšak tento počet není uzavřen. Každým rokem objevu ji nové druhy, jež jsem dosud na této lokalitě nesbíral. K inského zahrada jest obzvláště vděčnou lokalitou běžných i vzácných bedel. Z běžnějších bedel zaznam enávám : L e p io t a p r o c e r a (S co p .) Q uél., L. r h a c o d e s ( V it t .) Q uél., L . e rista ta (A. et S .) Q uél., L. e r m in e a ( F r . ) G ill., L. c ly p e o la r ia (B u ll.) Q uél. s varietou m e tu la e s p o r a B. et B r., L m a s to id e a (F r. ) Q uél., L . n a u cin a ( F r .) Q uél. a L e x c o r ia ta (Sch aeff. ) Q uél. Ze vzácných bedel uvádím tyto druhy: L e p io t a ru fo u elu tin a V el., L. h a e m a t o s p e r m a Bull. ex Boud. (S y n .: M ela n o p h y llu m C a n a li V el., L e p io t a e c h in a ta [R o th .] Q u é l.), L. W ic h a n s k y i Pilát, L. a c u te s q u a m o s a (W ein m .) G ill., L. c a s ta n ea Q uél., L c y g n e o a ffin is P ilát, L . e c h in a c e a Lange, L . G ra n g ei E yre f. bru n n e o o liv a c e a Pilát, L. p s e u d o h e lv e o la K ühner, L. s e r ic a ta Kühn, et Rom agn. ( Syn. -.Lepiota e rista ta A. et S. var. s e r ic e a Cool, L e p io t a s e r ic e a [C ool] Huysman. ) Většina těchto vzácných bedel byla již publikována podle mých sběrů z K in ské­ ho sadů naším mykologem dr. A lbertem P ilátem ve Sborníku N árodního musea v P raze (viz: A lbert Pilát, Hym enom ycetes novi vel minus cogniti Čechoslovakiae,

5 !’

Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

■ ■ ¿i ■

\, i^HH

Sfr *

' '•*' ■ '''. " i

m ra n n H B H ^-Sf^$T >vÄ/.^i'''^^"’■£

/PS^Hk

| j* JjĚim

'

i 9 a $, ^ ’*■,-,/_,,v5^-^

Hodlá ja s n á — L e p io ta seren a (F r.) Quél. sensu K ü h n er. 8 . V I I . 1958 Sb íral dr. E . W ich an sk ý v K inského sadech v P raze. — I n ho řte publico „K in sk éh o sad y “ d ieto, P rag ae, D r. E . W ich an sk ý leg it. 3/x orig. F o to P ilát.

II. — Vol. IX . B. (1 9 5 3 ) No. 2 a A lbert Pilát, Hymenom ycetes novi vel minus cogniti Čechoslovakiae I I I ., Vol. X I . B — 1 9 5 5 ). V e skleníku v K inského sadech objevu jí se vzácně bedly ze sekce L e u c o b o lb itius Lange = S tria ta e M u rrill = C e p a e s t ip e d e s K . et M . = H ia tu la Heim et Rom agnesi, a to L e p io t a c e p a e s t ip e s Sow. F r., L. lu tea (W ith .) Godf. a L. d ěn u d a ta R abh . sensu K ühner. Nyní popisuji 2 druhy bedel, jež se objevily v K inského sadech po 2denním, tém ěř nep řetržitém a vydatném dešti v červenci 1 958:

58

W I C H A N S K Ý : L E P I O T A S E R E N A E T L . N A U C IN A

Lepiota serena (F r .) Q uél. sensu K ü hn er — b e d l a

jasná.

K l o b o u k zprvu krátce žaludovitý, pak konvexně zvoncovitý, konečně plo­ še rozprostřený 2 ,5 — 4 cm v prům., bělavý, uprostřed slabě krémově neb bledě okrově zbarvený, s nepatrným širokým a nízkým hrbolem, s dužninou sněhobílou, nad špičkou třen ě asi 3 — 4 mm tlustou, k okraji až na 1 mm ztenčenou. P o k o žk a klobouku jem ně radiálně hedvábitě vlásenitá. L u p e n y husté, bílé, v dospělosti slabě krémové, ve srovnání s dužninou široké, k o k raji klobouku zúžené, zprvu ke třen i přiléh ající, v dospělosti jen málo odsedlé, takže dvoreček kolem špičky třen ě je velmi úzký. L a m e l l u l y nečetné, často však 2 lupeny na různých místech a v různé délce ostřím srostlé, čímž některé lupeny jsou větvené jak směrem k okraji klobouku, tak i v opačném směru. T ř e ň bílý, válcovitý, 3,5 — 5 cm dlouhý, uprostřed asi 5 mm tlustý, od středu k basi pozvolna ztluštělý, rovný, u jedné plodnice nad prstenem prohnutý, takže klobouk u této plodnice byl k zemi skloněný (n íc í). P r s t e n vysoko nad polo­ vinou třen ě umístěný, bílý, jem ně blanitý, vytrvávající, nepohyblivý, nálevkovitý; bud se vcelku od klobouku utrhne aneb část prstene utvoří v šířce asi 2 mm sně­ hobílou obrubu na o k raji klobouku, která se pak prom ění v delší aneb kratší zubaté cáry, jež pozvolna mizí. & B a s i d i e tetrasporické. V ý tru sy elipsoidní, elipsoidně vejčité až m andlovité 7 — 9 X 3,5 — 4,5 /u, zcela hladké, anebo vzácněji s cen tráln í olejo­ vou kapkou, bez zřejm ého klíčního póru, s apikulem přím ým anebo na stranu zakřiveným . Sterigm ata nápadně dlouhá. Lupeny heterom orfní s cheilocystidam i tvaru kyjovitého, na tem eni široce tupě zaobleným i, bez zobanu. C h u ť a v ů n ě nenápadné. T ř e ň poškrabáním žloutne, pak pozvolna hnědne. Usušením lupeny, třeň a okraj prstenu zhnědnou. Na trávníku sluncem prozářeném . D ne 5. 7. 1958 nalezl jsem v Kinského sa­ dech na trávníku před dolní budovou N árodopisného musea v P raze (d epositář) jedinou plodnici a dne 10. 7. 1958 n a tomtéž místě 2 plodnice, jež jsou vyobra­ zeny na snímku zhotoveným D r. Pilátem . Poznámky: Náš popis výše uvedené bedly souhlasí přesně s popisem Huysmanovým v O bservations sur le G entre Lepiota v M edel. v. d. Nederl. M ycol. V er. X X V I I I , W ageningen 1943. K ü hner zařad il tuto bedlu do sekce Sericellae. Lepiota naucina (F r .) Q uél. — b e d l a č e r v e n o l u p e n n á . N alezl jsem pouze jedinou plodnici, která však jest zajím avá tím, že pojí v sobě charakteristické znaky typické form y bedly červenolupenné ( L e p io t a n a u cin a ) se znaky bedly O lžiny (L e p io t a O lg a e V el.), kterou n ěkteří mykologové (Locquin G äum ann) považují za sam ostatný druh. P l o d n i c e spíše malá, zcela bílá, 8 cm vysoká, s kloboukem 5 cm v průměru. K l o b o u k tupě a široce zvoncovitý, hladký, lysý (bez šupinek) s oděním hedvábitě pýřitým , tlustě měkce masitý. T ř e ň 7 cm dlouhý a 0 ,7 cm tlustý, válcovitý, na basi s kulatou hlízou, hedvábitý, hladký, leskle bílý. P rsten nad polovinou třen ě umístěný, dosti úzký, b la ­ nitý, rovně uťatý, nepohyblivý, vytrvávající. L u p e n y husté, široce břichaté, zprvu bílé pak zarůžovělé.

59

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

B a s i d i e tetrasporické. V ětšina výtrusů je vejčitého tvaru, m alá, 6 — 7 X 5 ( í , vzácněji nalézám e výtrusy vejčito-elipsoidní 12 — 13 X 6 — 7 fi velké. Výtrusy vesměs s menší nebo větší cen tráln í tukovou kapkou, k basi krátce stažené. D užnina bez nápadné vůně nebo chuti. T ře ň poškrábáním či pom ačkáním žloutne, pak červená, konečně zhnědne. Usušením třeň od prstenu k basi zčernal, celá plodnice dosti zhnědla. Bedla červenolupenná jest druhem velice prom ěnlivým a byla popsána celá řada variet či sam ostatných druhů. N alezl jsem jedinou plodnici v K inského sadech v P raze 5. 7. 1958 na vý­ slunné stráni v trávě na o k raji křovitého porostu. SUMMA Auctor species duae generis L ep io ta et id L ep io ta m seren am F r. Q uél. sensu Kühner atque L ep iotam n au cin am Fr. Quél. secundum specimina in horto publico „Kinského sady“ dieto in Praga die 5. 7. 1958 lecta deseribit. I. Ad L epiotam , seren am (F r.) Quél. sensu Kühner. Descriptio auctoris cum deseriptione cel. Huysmanii in „Observations sur le Genre Lepiota“ — Medel. v. d. Nederl. Mycol. Ver. X X V I I I , W ageningen 1943 — optime concordat. I I. A d L ep io ta m n au cin am (F r.) Quél. Specimen unicum huius speciei ab auctore lectum characteres formae typicae L ep io ta e n au cin ae Fr. Quél. et L ep io ta e O lgae Vel. sistit.: Carposoma minous, album, pileo 5 cm lato, cam panulato, semigloboso, laevi, glabro (non squamuloso). Stipite 7 cm, alto et 0,7 cm. crasso, basi bulbo globoso praedito, laevi, albo, sericeo, lucido. Annulo albo, membranaceo, persistenti, immobili. Lam ellis confertis, late ventricosis, liberis, candidis, maturitate subroseis. Odore et sapore nullis. Sporis minutis, ovoideis 6 — 7 X 5 fi, rarius elongato-ovoideis vel ovoideo-ellipsoideis 1 2 — 1 3 X 6 — 7 ¡i, in apiculum contractis, guttula una centrali praeditis. Stipes tactu lutescens, dein rubescens, postremo fuscescens. Exsiccata in herbario Musei Nationalis Pragae asservantur. Adresa autora: Dr. Evžen W ichanský, Praha 16, Kirovova 40.

Pečárka Karlova - Agaricus caroli Pilát na Českolipsku 7. V I I I . 1958 nalezl dr. M irko Svrček u H olan nedaleko České Lípy dvě plod­ nice pečárky K arlovy — A g a ricu s c a r o li P ilát, a sice jednu mladou a jednu dospě­ lou, které jsou vyobrazené na p řip o jen é fotografii, zhotovené podle živých plod­ nic. O ba exem pláře se dokonale shodují s typem, který roste na K arlovotýnsku nedaleko K rálovské studánky u Srbska, a to každoročně ve stejné podobě. D o ­ spělá plodnice má klobouk nápadně ostře rozpraskaně šupinatý, a to i za vlhkého počasí, což je pro tento druh význačné. Tím se liší od velmi podobné a příbuzné pečárky šupinkaté — A g aricu s sq u a m u life r u s (M o e ller) Pilát, kterou podrobně popsal J. H erink v článku: Příspěvek k poznání pečárky šupinkaté — A g a ricu s s q u a m u lifer u s (M o e lle r) Pilát. Česká m ykologie 8 : 3 0 — 39, 1 954. Pravděpodob­ ně jsou to jen dvě odrůdy jednoho druhu. Na typické lokalitě roste pečárka K arlo v a ve sm rčině na vápenci. N a Č esko­ lipsku byla nalezena naopak na půdě kyselé, křem ičité, vzniklé rozpadem k ř í­ dových pískovců, rovněž v husté sm rčině bez rostlinné vegetace. Zdá se proto,

60

P I L Á T : A G A R IC U S C A R O L I

M

*

Wb K

.

\ , .:, , ' **& * • • '•’V - a-' - ’ ^ ‘ ^ i

;

I

* '

ftn

1

i

1

I 5 * 1 i

i

■

^ ^ llB

I

v

U

I. t

i

I

I i

1

P ečárk a K arlo v a — A g aricu s ca r o li P ilá t. M ladá a dospělá plodnice, nalezená v hu sté sm rčině u H olan nedaleko České L íp y v severních Cechách 7. V I I I . 1958 M. Sv rčkem . — Carposom a novum e t ad ultum ex piceto nudo solo arenoso prope H o lan y haud procul Česká L íp a (B o hem ia sep ten trionalis), 7. V I I I . 1958 M. Svrček legit. P h o to A. P ilá t.

že to není druh význačně vápnomilný. Jistě je to však houba vzácná, protože by sotva m ohla uniknout pozornosti houbařů, neboť svým červenáním a m asitostí je velice nápadná. Výtrusy dospělé plodnice od H olan m ěřily 6 ,5 — 8 X 4 ,3 — 5 fx. A lb ert P ilát

61

česk a

m y k o lo g ie

13
Chlam ydospóry či teliospóry u snětí? Spóry, ktorými sú ukončené haplodiplobiontické a diplobiontické štádiá ži­ votného cyklu snětí, označované sú všeobecne ako chlam ydospóry. G. W . Fischer a Ch. C. H olton1) a podlá nich aj další2) uverejňujú názor, že tieto spóry sú nesprávne označované ako chlam ydospóry a nazývajú ich teliospóram i, [za k toré ich pokladal už Ch. Plow right3) r. 1 8 8 9 ], ako analogické teliospqram (staršie teleutospóry) hrdzí. Term ín chlam ydospóra navrhujú ponechal: pri snetiach pre asexuálne spóry, ktoré sa v y sk y tu ji niekedy v čistých kultúrach snětí. V šeobecne názvom chlam ydospóra (č i gem m a) označujem e asexuálne, hruboblanné, trváce výtrusy, ktorým i mnohé druhy z viacerých skupin húb pretrvávajú nepriaznivé životné podmienky. U snětí spóry zakončujú životný cyklus dvojjadrového mycélia a neskór po karyogam ii vyklíčia v prim itívnu bazídiu. Tú to fyziologickú povahu sněťových spór vystihuje azda priliehavejšie názov t e l i o s p ó r a . A. N ovačky

L ITER A TU R A Josef Herink: Otravy houbami. 1958. Praha (S tátn í zdravotnické nakladatelství). 128 stran textu a 16 stran obrazových příloh, 22 vyobrazení v textu a 17 na přílohách. — Cena karton, výtisku K čs 11,50. Tato publikace je výňatkem stejně označené stati ze druhého vydání knihy ..K linická toxikologie“ prof. M UDr. VI. Vondráčka, M UDr. O. Riedla a spolupracovníků (str. 543 — 647, obr. 1 0 9 — 130 a 1 39— 155). Zvláštní otisk byl Stát. zdravotnickým nakladatelstvím vydán z podnětu Českosloven­ ské vědecké společnosti pro mykologii v Praze s velkým porozuměním pro širší význam této práce, původně psané pro potřebu lékářů. Proto byla stať pro potřebu ostatních čtenářů rozšířena o kapi­ tolu „První pomoc při otravách houbami“ a rejstřík doplněn výkladem používaných lékařských ter­ mínů. Předmluvu ke knize napsal dr. A. Pilát. Publikace se obírá výlučně vyššími houbami, které vyvolávají otravy, jsou-li požity jako potra­ vina. Tyto otravy zaujím ají v rámci nesourodé skupiny tzv. alim entárních otrav velmi důležité místo, zvláště u nás. V obecné části práce probírá autor na 15 stranách význam hub v pathologii člověka vůbec a podává pak přehled etiologie, pathogenesy, semiologie, prognostiky, diagnostiky a léčení alim en­ tárních otrav houbami. V závěru stati o léčení jsou zdůrazněny zásady prevence otrav houbami jako nejdůležitější metody účinného boje proti nim. Ve zvláštní části jsou seřaděny podle autorovy klasifikace otravy jednotlivým i druhy jedovatých hub a nakonec stať o otravách jedlými houbami. Na prvním místě je pojednáno o nejtěžších, zhusta smrtelných, otravách muchomůrkami ze skupiny muchomůrky zelené (A m an ita p h a llo id e s ) . Této smrtonosné houbě je právem věnováno plných 24 stran, celá pětina knihy! Každý druh (nebo sku­ pina) jedovatých hub je zpracován tak, že na počátku je uvedeno rozšíření a frekvence otrav v Evropě a zvláště v Československu, načež následuje stať o etiologii, v níž jsou uvedeny všechny známé poznatky o toxinech houby a příčiny, které vedou k požití houby a vzniku otravy. V dalším oddílu o pathogenese je podán výklad vznikn otravy a v oddílu semiologie vylíčeny subjektivní i objektivní příznaky, kterými se otrava projevuje. Po krátkém oddílu o prognose otravy probírá autor všechny *) G. W . F i s c h e r and C h. S. H o l t o n (1 9 5 7 ): Biology and control of the smut fungi. Ronald Press Co. New York, 622 p. 2) E. L. K e n d r i c k (1 9 5 7 ): The production of teliospores of T illetia caries in culture Phytopathology 47 : 674 — 676. A) Ch. B. P l o w r i g h t (1 8 8 9 ): A monograph of British Uredineae and Ustilagineae. London, Kegan, Paul, Trench and Co. p. 1 — 357.

62

L IT E R A T U R A

prvky správné a rychlé diagnostiky zhodnocení anamnesy a klinických příznaků, pomocná vyšetření paraklinická a laboratorní, určení původce otravy metodami botanickými, chemickými a biologickými, u závažnějších otrav také pitevní a histopathologický nález. Také rozlišení jednotlivých typů otrav houbami od jiných chorobných stavů je věnován zvláštní oddíl. Závěrečnou kapitolou zpra­ cování každé otravy houbami je léčení, rozvržené jednak na vlastní kausální a symptomatické lé­ čení, jednak na prevenci. Toto rozdělení látky je jednotně a důsledně provedeno i u malých kapitol speciální části. | Písemnictví je uzavřeno ke konci r. 1956 a důležitější práce z r. 1957 byly připojeny při korektuře. Domácí lékařská literatura je vyčerpána úplně, z použitého zahraničního písemnictví jsou uvedena jen díla nejdůležitější, původní a souhrnná. Obrazový doprovod tvoří 8 barevných tabulí (malovaných akad. malířem Janem Herinkem), 20 fotografických snímků (autora a A. P ilá ta ), 2 tabule m ikrofotografií (jejichž autorem je M. Kokavec) a 9 perokreseb mikroskopických znaků a rozlišovacích schémat (které nakreslil zčásti s po­ užitím předloh, Ja n H erink), Srovnám e-li publikaci ,.Otravy houbami“ s jejím prvním vydáním z r. 1954 (o němž jsem re­ feroval v „České mykologii“, 8 : 192, 1 9 5 4 ), shledáváme, že autor ji pro druhé vydání zcela pře­ pracoval, rozšířil o nové poznatky, přidal stať o otravě jedlými houbami a zejména prohloubil celou koncepci klasifikace a uspořádání látky. Také rozšířený obrazový materiál je vítaným přínosem. Autorovo úsilí podat všechny důležité poznatky co nejstručnější formou hodnotí ve své před­ mluvě ke knize dr. Albert Pilát slovy: ,,v naší literatuře je to nejúplnější a nejmodernější zpra­ cování mykotoxikologické tematiky, které má i světovou úroveň“ . Souhlasím rovněž s dr. Pilátem v tom, že knihu by bylo žádoucí přeložit do některého světového jazyka, takže by se tak mohla prá­ vem stát jedním ze základních děl světové mykologické toxikologie. K niha ..Otravy houbami“ jistě dobře splní své úkoly, informovat nejen lékaře, ale i mykology a laiky o pokrocích na poli mykotoxikologie a hlavně — přispět k omezení počtu otrav houbami v Československu. Jiří K u b íčka.

j ji

U íjaniščev V. I.: Golovnevyje griby. (M ikoflora A zerbajdžana 1), p. 1 — 335, Baku 1952.

j

Teprve nyní se mi dostala do rukou pěkná práce o snětích Ázerbájdžánské S S R . Po krátkém úvodu, kde je správně poukázáno na hospodářský význam řady druhů snětí, podává autor krátký přehled mykofloristického výzkumu v Ázerbájdžánu. Škoda, že i v tomto případě je uvedena řada jm en sběratelů nebo autorů bez citací v seznamu literatury nebo bez podrobnějších údajů, kde různí sběratelé působili nebo jsou jejich sběry publikovány. V další části jsou uveřejněny různé tabulky, které podávají přehled o početním zastoupení rodů snětí, o výskytu jednotlivých rodů na různých čeledích hostitelů a na hostitelích jedno- i víceletých a srovnávací tabulky s jiným i kra­ jinam i (kavkazskými republikami, Itálií aj.;). V celku bylo dosud sebráno v Ázerbájdžánu 67 druhů patřících k rodům: U stilago (31 druhů), T u b u rcin ia (1 1 ), počítaje v to nové formy T . tritici, T ille tia (1 0 ), S p h a cela th e ca (8 ), C in tractia a E n ty lom a (2 ) a Schizoneltta, S orosp oriu m , T o ly p osp oriu m (1 ). Z toho bylo v Ázerbájdžánu nale­ zeno 6 druhů nových a 3 nové formy (U stilago G rossh eim ii U 1 j., U. ap sch eron ica U 1 j., U. zern ae U l j . , U. N ag orn y i U l j . , S p h a celo th eca erian th i U l j . , T u b u rcin ia secalis-silv estris U 1 j., T. tritici f. durum U l j . , f. vu lgare U l j . , f. s e c a lis U l j . Vedle toho 11 snětí bylo objeveno v Ázer­ bájdžánu jako nových pro území S S S R . Následuje krátká charakteristika rostlinného krytu republiky a rozsáhlejší údaje o výskytu jednotlivých snětí v různých rostlinných útvarech. Ekologicky zajímavé je rozšíření T ille tia caries, T. P an čičii a T u b u rcin ia tritici f. sec a lis ve středním a horním horském pásu (1 6 0 0 — 2200 m n. m .), kdežto T ille tia fo e tid a a T . tn tico id es byly nalezeny v níže položených oblastech (1 0 0 0 — 1600 m n. m .). S historického hlediska areálů hostitelů vyskytuje se v republice nejvíce druhů snětí středomořského. předoasijského a boreálního původu. V souhlase s názorem na úlohu Kavkazu při vytváření endemismů vyšších rostlin autor nepochybuje o tom, že T ille tia p o a e (P . n em oralis v. sv a n e tic a ), T . p a r a d o x a ( P h leu m sp.), U stilhgo N agorn yi (L ep tu ru s in cu rvu s) a U. a p s c h e ­ ron ica ( S c h r o p o a rig id a ) vznikly ve zmíněném pohoří a jsou jeho endemismy. V systematické části vedle klíčů k určení rodů jsou uvedeny jednotlivé druhy v pořádku podle systematické posloupnosti hostitelů. U každého druhu je uvedena synonymika, ruský a ázerbájdžán­ ský název, popis (u valné většiny je rozepsána variabilita měření průměrů 200 výtrusů), hostitelé, rozšíření v Ázerbájdžáně a celkové rozšíření. Druhy hospodářsky důležité jsou doplněny někdy mnohastránkovými poznámkami o biologii, které čerpají jednak z literatury, jednak z vlastních pokusů především o citlivosti či odolnosti jednotlivých odrůd vůči sněti. Na konci takovýchto

63

f j

í

j

i

; !

I i

; :

i í

I

i

Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (1) 1959

pojednání jsou uvedeny metody boje, chemické i agrotechnické. Velmi potěšitelné je, že biologické poznámky a názory autora na hodnotu druhu, popis a výsledky vlastních infekčních pokusů, názory na specialisaci a j. jsou uvedeny u řady dalších druhů, především travních. Tím se toto zpraco­ vání snětí podstatně a kladně liší od jiných prací, které jsme měli možnost vidět (např. G u c e v i č, Obzor ržavčinných gribov K ry m a), a které zpravidla jsou velmi chudé na hlubší poznatky a fak­ ticky se přibližují úrovni výčtů holých jmen. T ak např. velmi cenné jsou údaje autora o celkovém rozšíření jednotlivých druhů na území S S S R [psané hlavně podle práce G u t n e r o v é , Golovnevye griby (1 9 4 1 ), která je pro nás nedostupná]. Jiným příkladem může být zpracování druhu U stilago a e g ilo p sid is P i c b a u e r, kde autor podrobně studoval proces infekce a na základě zjištění, že klíčící chlamydospóry infiku jí již v půdě mladé rostlinky hostitele, zachovává samo­ statnost P i c b a u e r o v a druhu vůči U. P asserin ii, u kterého zjistil, že infekce se děje prostřed­ nictvím květů. Pozornosti zaslouží i všeobecněji platné úvahy a soudy, jako např. výklad vzniku a výhradního výskytu T u b u rcin ia tritici f. se ca lis v horských oblastech republiky (p. 2 1 4 — 2 1 5 ). Autor se tu odvolává na známá pozorování o výskytu obilek žita v pšeničných klasech (ve zmíněných oblas­ tech). Na základě předpokladu, že takoví jedinci pšenice obsahují v sobě kvalitativně podmíněné možnosti vytváření obilek žita, autor vysvětluje sporadický výskyt formy se c a lis v těsné závislosti kvalitativních vlastností parasita na vlastnostech hostitele. Podrobný přístup k věci ilustruje, kromě jiných, i příklad zpracování druhů U stilago zern ae U 1 j. a U. G rossh eim ii U 1 j., které se liší navzájem tím, že na druhém místě zm íněná specie způso­ buje navíc snětivost kolének stébel a květních os. Autorovy pokusy se specialisaci potvrzují též oprávněnost dřívějšího G r o s s g e j m o v a rozdělení rodu B rom u s na dva: Ž ern a a B rom u s. U rčitá nedopatření jsou v nomenklatuře.. Tak např. U slilago h ie r o c h lo a e -o d o ra ta e (S á v u 1 & R a y s s) C i f e r r i (1938) má přednost před U. Ja c z ev s k y a n a L a v r. (1 9 3 6 ). S hlediska priority by bylo pravděpodobně třeba prověřit i jin á jména. V závěru jsou rozsáhle zpracovány různé způsoby boje proti snětím obilnin, obsahující hojné m ateriály vlastních pokusů. V přehledu literatury je uvedeno 618 prací při čemž velm i cenná je citace prací sovětských autorů. Práce je velmi dobrou monografickou studií o snětích Ázerbájdžánu a svým obsahem a hloubkou se vymyká představám o zpracování flory určitého státu. Pro vydávání „Flory Č S R “ možno si vzíti poučení, že je naprosto nutné (m á-li spatřit světlo světa), aby vedle standardního, stručného zpracování jednotlivých skupin do „F lory “ vycházely podrobné a originální studie monografické. Z. U rban K arstenia IV . 1957, pp. 1 - 6 2 . Čtvrtý ročník časopisu Finské mykologické společnosti obsahuje celkem 4 vědecké práce o fin­ ských houbách. E. V e i k k o a K. H í n t i k k a pojednávají o finských druzích rodu X erom p h a lin a K . et R . (pp. 5 — 9) a jejich rozšíření ve Finsku. Z jistili jen dva druhy, a to X. cau ticm a lis a X . C a m p a n ella, která i u nás hojně roste. U posledně jmenovaného druhu připomínají var. myria d ea (K alchbr.) Peitsa. M i k o 1 a pojednává ve článku „Physiological variation in C o lly b ia b u ty racea (B u ll.) F r.“ o rozkladu lesní hrabanky z různých stromů rasami tohoto druhu (modřín, borovice, olše, bříza, topol). Do druhu C o lly b ia b u ty racea e zahrnuje patrně také C. a s em a a snad i jin é slabší druhy, takže po stránce systematické není tato práce zcela jasná. Je jisté, že kolem penízovky máslové se kupí několik slabších druhů, které i po stránce fyziologické se chovají rozdílně. A. R a u h a l a (M ehltaupilze aus Finnland, pp. 1 4 — 26) pojednává o rozšíření 54 druhů padlí ve Finsku a o hostitelích, na nichž cizopasí. Nejobsáhlejší je pojednání O. v. S c h u l l m a n n a : Pilzstudien in Finnland I I , (pp. 27 — 6 1 ). Je to mykofloristická práce, v níž autor referuje o svých nálezech z let 1 9 5 5 — 1956 v okolí Lojha, K asuri, M ustila a R ašila. K vzácnějším druhům připojuje krátké popisy a poznámky. A lbert P ilát Z d e n ě k U r b a n : Revise československých zástupců rodů Valsa, Leucostom a a Valsella. Rozpravy Č SA V 68/12 : 1 — 103 + 5 tab. Praha 1958. Ve svém pěkném a podrobném zpracování v titulu jmenovaných rodů pyrenomycetů popisuje autor celkem 25 druhů z Č S R a připojuje k nim krátké poznámky o proměnlivosti a j. Popisy nových dvou druhů (V alsa C ejp ii a V. m a líco la ) uveřejnil již v roce 1956 v České mykologii. Nově zjistil v Č S R V alsa V ibu rn i a L eu costo m a C u rreyi. Ve všeobecné části (str. 3 — 7) pojednává o morfologii těchto rodů, o jejich ekologii a o vnitřní systematice rodu V alsa. Všecky popsané druhy možno po stránce ekologické označit jako perthofyty, některé z nich však za příznivých okolností mohou způ­ sobit smrt napadených stromů a keřů. Všecky dosud známé lokality z Č S R jsou uvedeny. Dobře ošetřované stramy, jak zjistil autor, jsou mnohem méně těmito houbami napadány, než zanedbané. Ošetřování ran má značný význam. A lbert P ilát

]

64

Jako první svazek mykologicko-lichenologické řady F L O R Y

ČSR

vydalo Nakladatelství Č S A V publikaci G asterom ycetes — Houby břichatky Jde o původní práce osmi autorů za redakce A. Piláta, kteří popisují nejen druhy břichatek v Československu skutečně zjištěných, ale všechny evropské druhy. Vycházejí přitom z bohatého herbářového a čerstvého materiálu. Autoři podávají přehled systému a přehled řádů třídy břichatek, pak následuje rozbor jednotlivých tříd: Hadovkotvaré, loupavkotvaré, hlízotvaré, smržovcotvaré, prašnatkotvaré, nožníkotvaré, pýchavkotvaré, černouskotvaré, pestřecotvaré a hnízdovkotvaré. Kromě odborného popisu uvá­ dějí zejména ekologii, rozšíření, metodiku sběru, praktický význam a zhodnocení po stránce zdravotnické.

Text doplňují četné perokresby a fotografie, většinou původní a zhotovené podle živého československého nebo herbářového materiálu. K niha vytváří ucelený obraz o houbách břichatkách, který bude dobrým podkladem pro další vědecké práce z různých oborů. Doplňují ji obsáhlý latinský klíč k určování evropských břichatek a analytický přehled československých druhů.

Publikaci uzavírá seznam použité literatury, v němž jsou uvedeny prameny až do roku 1957, dále seznam' českých jmen břichatek a index jmen a synonym evropských bři­ chatek. Dílo uvítají se zájmem nejen odborníci z řad biologů a lékařů, ale všichni hou­ baři u nás i v zahraničí, neboť houby břichatky jsou značně rozšířeny i na území jiných států.

Stran 864, 256 obr. v textu, 40 obr. příl. na křídě, váz. Kčs 87,50

Knihu obdržíte v každé prodejně n. p. K N IH A , anebo přímo v Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 2, Vodičkova 40

Z biologické literatury Nakladatelství Č S A V : P ilát Albert, Ušák Otto

Naše houby II. Kritické druhy našich hub Druhý svazek obrazového díla, které je pokračováním1 knihy týchž autorů, vydané v r. 1953 pod názvem Naše houby I. Obsahuje barevné tabule a popisy vyobrazených vzácnějších a kritických hub rostoucích v Československu, které jsou tištěny ofsetem podle originálů akad. m alíře O. Ušáka. T ato původní práce obsahuje popisy a vyobrazení vzácnějších a kritických druhů hub rostoucích v Československu. B yla připravena na základě nového původního ma­ teriálu získaného v letech 1 9 4 4 — 1955. Publikaci uzavírá seznam vyobrazených hub, abecední seznam českých jmen vyobra­ zených druhů hub a seznam vědeckých jmen a synonym rodů a druhů obsažených ve svazku I — II. K niha je určena nejen odborníkům z řad mykologů našich i zahranič­ ních, ale i široké houbařské veřejnosti. Stran 346, bavených tabulí formátu A4 160, váz. K čs 1 0 0 ,— Rašková Helena

Pharm acology of some toxins (Farm akologie některých toxinů) Autorka, která je pracovnicí Farmakologického ústavu lékařské fakulty Karlovy uni­ versity v Praze, podává v této anglicky psané publikaci výsledky dlouholeté výzkumné práce, při čemž na bohatě dokumentovaném m ateriálu dokazuje četné, dosud nepo­ psané účinky bakterijních jedů v živém organismu. Většina pokusného materiálu byla ověřena publikacemi dílčích prací v našich i zahraničních časopisech. Práce pojednává především o toxinu Shigelly shigae, tyfovém endotoxinu a streptolysinu a kriticky hodnotí dosud dosažené výsledky v tomto oboru. Podrobně zkoumá specifické a nespecifické účinky zkoumaných jedů na nervovou soustavu. Na základě biochemických analys některých pozorovaných jevů dochází autorka k původním po­ kusům o použitelnosti adenosintrifosforečné kyseliny jako léku při otravě bak’terijním i jedy a při nemoci ze záření. Publikaci uzavírá seznam použité literatury, rejstřík autorů a rejstřík věcný. K niha je určena především odborníkům z řad farmakologů, mikrobiologů, infekcionistů a patologických fysiologů. Stran 134, obr. v textu 71, kříd. příl. 4, váz. Kčs 21,70 Klášterský Ivan a spolupravovníci

Philipp M axmilian Opiz und seine Bedeutung fiir die Pflanzentaxonomie Německy psaný sborník vydaný u příležitosti stého výročí úmrtí Philippa M axm iliána Opize, českého botanika světového významu. Seznamuje čtenáře s jeho neobyčejně všestrannou a bohatou činností, která byla zaměřena zejména na floristický výzkum Čech, jejichž květena byla do té doby známa jen povrchně, a na hlubší taxonomické zpracování některých rostlinných skupin. Vliv Opizův na vývoj české botaniky byl tak pronikavý, že ještě dnes nazýváme větší část první poloviny 19. století periodou opizovskou. Stran 272, obr. v textu 20, brož. Kčs 15,60 Objednávky vyřizuje Nakladatelství ČSA V, Praha 2, Vodičkova 40