České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury Ústav nauky o budovách Ing.arch. Ondřej Dvořák

České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury Ústav nauky o budovách 15118

Ing.arch. Ondřej Dvořák

KOMPLEXNÍ PÉČE O SENIORY A OSOBY S HANDICAPEM INTEGRATED HEALTH AND CARE SERVICES FOR OLDER & DISABLED PEOPLE

Disertační práce

Praha, září 2010

Doktorský studijní program: Architektura a urbanismus Studijní obor: Teorie architektonické tvorby Školitel: Doc. Ing.arch. Karel Fořtl, CSc.

Komplexní péče o seniory a osoby s handicapem

Disertační práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací se školitelem disertační práce a dalšími odborníky. V Praze, 14. září 2010

Ing.arch. Ondřej Dvořák

2


OBSAH 1 ÚVOD

str. 7

1.1 Téma

str. 7

1.2 Cíle práce

str. 8

1.3 Zvolená metodika a postupy zpracování

str. 8

2 CHARAKTERISTIKA, ROZDĚLENÍ A CÍLE PÉČE

str. 10

2.1 Komplexní péče

str. 10

2.1.1 Komplexní domácí a respitní péče

str. 12

2.1.2 Ponemocniční péče

str. 14

2.2 Systém poskytování komplexní péče v ČR

str. 15

2.3 Systém poskytování komplexní péče v zahraničí

str. 17

2.3.1 Evropa

str. 17

2.3.1.1 Německo

str. 18

2.3.1.2 Rakousko

str. 20

2.3.1.3 Francie

str. 21

2.3.2 Ostatní zkušenosti ze zahraničí

str. 22

3 HISTORICKÝ VÝVOJ

str. 23

4 VLIV PROSTŘEDÍ NA UŽIVATELE

str. 27

4.1 Sociologická hlediska

str. 27

4.1.1 Nezávislost, začlenění a integrace

str. 29

4.1.2 Domácí prostředí a rodina

str. 29

4.1.3 Prostředí komunit

str. 30

4.1.4 Prostředí mimo domov

str. 30

4.2 Psychologická hlediska

str. 30

4.2.1 Pocit soukromí a bezpečí

str. 31

4.2.2 Vzdálenosti a mobilita

str. 32

4.2.3 Překážky a bariéry

str. 33

4.2.4 Orientace v prostoru

str. 33

4.2.5 Vnímání barev, světla, kontrastů a materiálů

str. 40

4.2.6 Akustika a vnitřní klima

str. 45

3


5 STAVBY, VE KTERÝCH JSOU POSKYTOVÁNY KOMPLEXNÍ SLUŽBY A JEJICH CHARAKTER

str. 46

5.1 Komplexní péče ve stavbách pro dlouhodobý pobyt nahrazující domov

str. 47

5.1.1 Chráněné bydlení

str. 47

5.1.2 Zařízení pěstounské péče

str. 51

5.1.3 Domovy a penziony

str. 53

5.1.4 Centra komplexních služeb

str. 57

5.1.5 Domovy pro osoby se zdravotním postižením

str. 60

5.2 Komplexní péče ve stavbách přechodného bydlení nenahrazujících domov

str. 63

5.2.1 Domy na půli cesty

str. 63

5.3 Komplexní péče v režimových pobytových zařízeních nenahrazujících domov

str. 65

5.3.1 Azylové domy

str. 65

5.3.2 Terapeutické komunity

str. 65

5.4 Hospice a respitní péče v nich

str. 68

5.5 Terapeutická centra ponemocniční péče a centra postakutních služeb

str. 73

5.5.1 Ambulantní centra denních služeb a léčebné rehabilitace

str. 76

5.5.2 Denní stacionáře

str. 76

5.5.3 Týdenní stacionáře

str. 77

5.5.4 Chráněné dílny

str. 79

5.5.5 Lůžková zařízení nebo oddělení léčebné rehabilitace a následné péče

str. 81

5.5.6 Odborná léčebná centra

str. 81

6 ÚVAHY O DEMOGRAFICKÉM VÝVOJI A JEHO VLIVU NA BUDOUCNOST POSKYTOVANÉ PÉČE

str. 83

6.1 Stáří

str. 83

6.2 Demografický vývoj populace

str. 83

6.3 Vliv stárnutí populace na tendence v navrhování staveb

str. 86

7 ZÁVĚR

str. 88

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

str. 92 4


PŘÍLOHA I: další příklady staveb v ČR PŘÍLOHA II: další příklady staveb v zahraničí

5

str. 96 str.105


ABSTRAKT Každá společnost se v různých dobách nějakým způsobem starala o staré, nemohoucí a nemocné. Nejen v historii, ale i dnes je lidská solidarita tím hlavním důvodem, proč lidé druhým pomáhají a pečují o ty, kteří se bez jejich pomoci neobejdou. Zatímco zdraví lidé dokážou žít v rovnováze s okolním prostředím, osoby odkázané na péči druhých se musí vyrovnávat nejen s psychickými a zdravotními důsledky nesoběstačnosti a nemocí, ale často i se ztrátou domova a negativními vlivy přicházejícími z prostředí, které není jejich potřebám dostatečně přizpůsobeno. Komplexní péče poskytovaná seniorům a lidem s handicapy, v domácím či jiném prostředí, má za cíl pokrýt ty potřeby, kterých nejsou bez cizí pomoci schopni. Ve své práci se zabývám působením prostředí staveb na lidi, kteří z nějakého důvodu péči druhých potřebují. Vhodně nastavené podmínky péče a správně řešené prostředí dokážou lépe bránit vyloučení seniorů a osob s handicapy ze společnosti a mají pozitivní dopady na jejich psychiku a zdravotní stav.

ABSTRACT The history of care of people is the history of solving problems of old, sick and poor people. Each human society took care of them as well as today. Whereas healthy people can live in balance with their environment, cared seniors and disabled individuals face up to physical and psychical effects according to their disablement and very often to loss of home and unsuitable surroundings, which is not well adapted to their needs. Complex healthcare services provide medical care and support, which an individual requires. An influence of environment of social care buildings on people, who are in need of help, is the topic of this study. Correct conditions for treatment and well-taken design should positively influence mental and health condition of people with a certain handicap and can help to prevent their segregation from society.

6


1

ÚVOD

1.1

Téma

V této práci se zabývám otázkou prostředí, ve kterém je poskytovaná péče lidem, kteří kvůli svému stáří nebo handicapu nedokážou vlastními silami pokrýt všechny své životní potřeby a neobejdou se bez pomoci druhých. Navazuji tím na své magisterské studium na Fakultě architektury ČVUT, kdy jsem se začal problematikou navrhování staveb pro sociální služby zabývat. Přirozeným prostředím pro život člověka je domov. Místo, kde jsme „doma“, místo, kde žijeme spolu s rodinou. Rodina svým členům poskytuje nejen ekonomické zázemí, bezpečí, soukromí či citovou blízkost, ale také podporu a péči o její nemocné a staré členy. Sociologický slovník (Jandourek, 2001) uvádí rodinu jako „formu dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším rodiče a děti.“1 Většina členů naší společnosti vyrůstá ve fungujícím rodinném prostředí, ve kterém je přirozené, že se rodina stará o její stárnoucí členy, o ty, kteří potřebují pomoc druhých a nedokážou být plně soběstační. V případech, kdy tato přirozená vazba z nějakého důvodu nefunguje, pomoc potřebným za rodinu nahrazuje společnost a jí vytvořené mechanismy.

Každá společnost se podle svých možností, ideálů a vyspělosti snaží řešit problémy nemocných, nesoběstačných a starých lidí. V průběhu jednotlivých historických období byla společností poskytovaná pomoc různé kvality i rozsahu. Z toho, co dnes víme, lze usuzovat, že v každé době existovala nějaká forma lidské solidarity a péče o ty, kteří potřebovali pomoc druhých. „Životní prostředí člověka ovlivňuje a člověk na ně určitým způsobem reaguje. Jedná se nejen o podmínky přírodní, ale i kulturní a společenské“2 (Kraus, Poláčková, 2001). Lidé nemocní a staří jsou na některé podněty přicházející z okolí velmi citliví. Proto je při navrhování staveb obzvlášť důležité chápat jejich potřeby a reakce na prostor a jeho detaily.

1

JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001, str. 206. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al. Člověk, prostředí, výchova. K otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001, str. 99.

2

7


Zatímco se v evropských zemích mimo sféru sovětského vlivu od poloviny minulého století vedla intenzivní diskuse nad formou a charakterem poskytované péče, v bývalém Československu nebylo toto téma až do roku 1989 zájmem pozornosti. I přes následný pozitivní vývoj a mnoho kvalitních staveb vzniklých za posledních 20 let, je u nás stále znalost vhodného prostředí ve stavbách pro sociální služby menší, než v západních evropských zemích a díky tomu občas vznikají necitlivá řešení a stavby s nevhodným prostředím. Zjednodušeně je však možné konstatovat, že kvalita a rozsah poskytované péče nemocným, nesoběstačným a starým lidem je odrazem společnosti, ve které žijeme. Stejně je tomu i u kvality prostředí a staveb, které tomuto účelu slouží.

1.2

Cíle práce

Svou prací bych rád přispěl k všeobecnému prohloubení znalostí o stavbách, ve kterých je poskytována komplexní péče seniorům a osobám s handicapy. Jejím cílem je přehledným způsobem prezentovat formy péče, druhů zařízení, ve kterých je poskytována, a pojmenovat základní charakteristiky jejich prostředí z hlediska architektonického. Práce by měla poskytnout základní informace a přehled všem, kteří se zmíněnými stavbami chtějí zabývat a zároveň nabídnout základ pro další podrobné studium některé z vybraných kapitol.

1.3

Zvolená metodika a postupy zpracování

Téma komplexní péče o seniory a osoby s handicapem jsem rozpracoval na základě analýzy shromážděných informací, poznatků z navštívených staveb v ČR i v zahraničí a konzultací s odborníky či personálem v navštívených stavbách. Postup práce na zvoleném tématu lze v bodech shrnout takto: 1) definice tématu a stanovení cílů práce 2) sběr vstupních informací, analýza a jejich třídění 3) konzultace s odborníky 4) sběr poznatků o problematice z literatury, internetu a jiných zdrojů 5) sběr poznatků z návštěv zařízení, zejména v ČR a sousedním Německu 6) upřesnění metodiky posuzování nasbíraných dat a poznatků podle výsledků jejich sběru a jejich roztřídění

8


7) sledování tendencí v navrhování staveb poskytující péči seniorům a osobám s handicapem 8) vyhodnocení a závěry

9


2

CHARAKTERISTIKA, ROZDĚLENÍ A CÍLE PÉČE

Zdraví lidé, kteří nejsou zatíženi žádným z handicapů, a kteří žijí v rovnováze s okolním prostředím, se zpravidla o sebe dokážou postarat a nevyžadují od svého okolí žádnou zvláštní, dlouhodobě poskytovanou péči. Možnosti vedoucí k uspokojení jednotlivých potřeb se však mohou v průběhu života významně měnit, zejména procesem stárnutí nebo průběhem komplikovaných nemocí či úrazem. V případech, ve kterých se lidé, díky pokročilému věku nebo handicapu, dostanou do situace, že nejsou schopni některé osobní potřeby realizovat, přichází pomoc od rodiny nebo společnosti. Poskytovanou péči charakterizuje nejen její účel a rozsah, ale také doba a perioda, po kterou je poskytována. V zákoně o sociálních službách český právní systém charakterizuje „čtyři stupně závislosti na pomoci jiné osoby jako lehkou, středně těžkou, těžkou a úplnou závislost“. 3 Vzhledem k cíli mé práce poskytnout ucelený přehled o stavbách, ve kterých je péče poskytována, volím jako hlavní hledisko jejich charakteristiky vztah k prostředí, a to v našich současných podmínkách. Základní struktura rozdělení, která je zpracována v této kapitole, vychází z podkladů Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a problematice odpovídajících v současnosti platných zákonů 4, jejichž obsah jsem konfrontoval a doplnil poznatky z návštěv zařízení a konzultací s odborníky.

2.1

Komplexní péče

Komplexní péče je pomoc, která je v různých formách poskytovaná zejména seniorům, lidem se zdravotním postižením, rodinám s dětmi s různými handicapy nebo lidem, kteří se po těžkém úrazu či operaci pozvolna znovu zapojují do běžného života. Má za cíl pokrýt ty potřeby, které nejsou přijímatelé pomoci schopni vykonávat sami bez druhých. Podpora je dnes poskytována zejména v této úrovni: 1) pomoc při zdolávání běžných úkonů v životě, které uživatel není schopen provádět bez asistence druhých 3

Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006, str. 4. Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006. Konzultační dokument MPSV ČR SC-2003-21. Bílá kniha v sociálních službách. Praha: MPSV ČR, 2003. Projektový tým Národního vzdělávacího fondu vedený Johnovou, M. Typologie sociálních služeb. Praha: NVF, 2003. 4

10


2) podpora stávající soběstačnosti uživatele a její rozvíjení 3) podpora zachovat původní životní styl nebo jeho obnova a návrat zpět do domácího prostředí 4) pomoc při rozvíjení schopností uživatelů služeb a umožnění vést znovu samostatný život 5) snížení sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem života uživatelů Z uvedeného výčtu je patrné, že poskytovaná péče má dlouhodobý charakter a jejím hlavním posláním je podpora v zachování soběstačnosti uživatelů a vytvoření podmínek pro relativně nezávislý život. Podpůrné služby tak mimo jiné pomáhají seniorům a lidem s handicapem v hledání zaměstnání a pomáhají s úkony běžného života, jako je nakupování, návštěvy institucí a spolků apod. Cílená péče zaměřená na specifické potřeby každého jednotlivce umožňuje zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti života. Pomoc je poskytována neustále, nebo jen po nějakou dobu, po kterou pomáhá překlenout období lidí v nepříznivé sociální a zdravotní situaci. Z hlediska doby trvání je péče poskytována jako: 1) udržovací, která je poskytovaná zejména seniorům a většinou je tomu tak od určité doby až po zbytek jejich života 2) dočasná, která přichází často po nemocničním zákroku a má za cíl pomoci lidem v zapojení zpět do běžného života 3) občasná (respitní5), která je podporou v běžném životě a je určená zejména osobám s handicapem Podle prostředí, ve kterém je komplexní péče poskytována, je možné rozlišovat: 1) komplexní domácí a respitní péči, která má za cíl příjemce podporovat a napomáhat jeho nezávislému životu v domácím prostředí po co nejdelší dobu 5

Pojem respitní péče původně pochází z latinského výrazu re-spiro, respiratio neboli vydechnout, oddechnout si, odpočinout si, zotavit se. „ (KUCHARSKÝ, P., VRÁNĚK, Č. Latinsko-český slovník. Praha: SPN, 1957, str. 369.) Zákon č. 108/2006 o sociálních službách odlehčovací služby definuje jako „terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.“ (Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006.)

11


2) ponemocniční péči, která umožní příjemci pobýt v určitém prostředí nahrazující domov po nezbytnou přechodnou dobu. Pomáhá mu ve snaze o návrat do domácího prostředí a nezávislého způsobu života. Tato služba je jakýmsi přestupním místem pro období přechodu od hospitalizace v lékařském prostředí zpět do života v domácím prostředí.

2.1.1 Komplexní domácí a respitní péče Služba respitní a domácí péče brání sociální exkluzi6 a umožňuje integraci lidí do společnosti. Pomáhá odstranit vlivy diskriminace a podporuje nezávislý způsob života. Díky této podpoře mohou lidé snáz překonávat bariéry, které jim jinak brání například v získávání vzdělání, zaměstnání nebo další kvalifikace. Respitní a domácí péče tak dokáže zcela nahradit, anebo významně oddálit nutnost pobytu částečně nesoběstačných lidí v zařízeních pro sociální služby. Cílovou skupinou lidí, kteří péči potřebují, jsou ti, kteří se o sebe nejsou schopni v plné míře postarat, a to z důvodu stáří nebo zdravotního postižení. Dále se jedná také o osoby, které nemohou mít po určitou přechodnou dobu zajištěnu jinak řádně poskytovanou opatrovnickou péči.

Domácí péče Jak z názvu vyplývá, je v převaze poskytovaná v domácím prostředí opatrovaných osob. Má tedy tzv. terénní charakter a je vykonávaná ambulantně v individuálně nastavených periodách. Služby komplexní domácí péče jsou různého rozsahu a liší se v míře využití a jejich náročnosti. Podle toho existují:

6

sociální exkluze = vyloučení ze společnosti

„Sociální vyloučení je definováno jako proces, kterým jsou jednotlivci i celé skupiny osob zbavováni přístupu ke zdrojům nezbytným pro zapojení se do sociálních, ekonomických a politických aktivit společnosti jako celku.“ (MAREŠ, P. Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Masarykova Univerzita, Brno: 2004.) Původ konceptu sociální exkluze pochází ze 70. let minulého století z Francie, kde se lidé žijící v chudobě označovali jako les exclus. Rozšíření pojmu v známost je připisováno Rénému Lenoirovi, který tento pojem vztahoval na osoby a skupiny osob, které byly vyloučeny ze státního systému sociálního zabezpečení.

12


a) zdravotnická domácí péče - ošetřovatelská služba Tato péče je poskytovaná přímo v domácím prostředí lidí. Návštěvy u klientů vykonávají ošetřovatelé. Probíhají v určitých naplánovaných periodách a jsou přizpůsobovány jejich aktuálnímu stavu. Poskytované úkony jsou zdravotnického a rehabilitačního charakteru a jsou už běžně rozšířeny o formu elektronického dohledu. b) pečovatelská služba I tato služba je terénního charakteru a je tedy prováděna v domácím prostředí klientů. Úkony pečovatelské služby pomáhají s běžnými činnostmi, jako je péče o vlastní osobu, pomoc s osobní hygienou, doručení stravy a pomoc při zajištění chodu domácnosti. Velmi důležitou složkou pomoci je také zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. c) poradenská služba Převážně starší občané se těžko orientují v možnostech zdravotního a sociálního systému. Často jsou proto jako doplňkové služby nabízeny i poradenské služby v různých oblastech života ve formě pomoci při vyřizování úředních záležitostí, užívání nových technologií apod. d) osobní asistence Podstatou této služby je pomoc osobního asistenta se zvládnutím běžných každodenních úkonů a dovedností, které by člověk zvládal sám, kdyby mu v tom nebránil zdravotní handicap či stáří. Na rozdíl od komplexní domácí péče, která je prováděna jen občasně, je míra a rozsah poskytované pomoci v rámci osobní asistence intenzivnější.

Respitní péče V menším počtu případů je stejná péče prováděna i stacionárně, a to přechodně na krátkou dobu mimo domácí prostředí. Pro tento účel jsou ve zdravotnických nebo sociálních stavbách zakládána oddělení respitní péče. Pobyt v nich je možné realizovat opakovaně a po jeho ukončení se klienti vrací zpět do domácího prostředí. Péče je nazývaná respitní, neboli úlevnou, protože poskytuje po dobu pobytu zaopatřovaných osob mimo domov jejich opatrovníkům potřebný čas k regeneraci sil, vydechnutí a odpočinku. Smyslem služby je poskytnout jim také čas k řešení případných vlastních zdravotních nebo osobních problémů. Odpočinek opatrovníků je důležitý zejména proto, že mnoholetá nebo i celoživotní péče o osoby s postižením vede časem k fyzickému a psychickému vyčerpání samotných ošetřujících a k „tzv. syndromu vyhoření“7. Respitní péče je také potřebná v 7

„Pojem burn-out byl uveden do literatury H. Freudenbergerem v jeho stati, publikované v časopise Journal of Social Issues v roce 1974, a to v podstatě v rozměrech současného pojetí. Jde svým způsobem o velmi výstižnou metaforu: anglické sloveso to burn znamená hořet, ve spojení burn out pak dohořet, vyhořet, vyhasnout. Původní silně hořící oheň, symbolizující v psychologické rovině vysokou motivaci, zájem,

13


rodinách v době, kdy se péče o blízkou osobu se zdravotním postižením dostane do fáze bezmoci. V některých případech může být respitní péče poskytována i v domácím prostředí. Je potom v mnoha ohledech srovnatelná s pečovatelskou službou nebo osobní asistencí. Péče je ale prováděna pouze krátkodobě a jen po dobu, po kterou je profesionálem vystřídán ten z rodiny, který ošetřovanému dlouhodobě pomáhá.

2.1.2 Ponemocniční péče Služby ponemocniční péče jsou zejména doléčovacího charakteru a jejich cílem je snaha o posílení samostatnosti a soběstačnosti osob po úrazu, nemoci nebo osob se zdravotním postižením, které se dostaly do nepříznivé sociální a zdravotní situace. Péče je poskytovaná ve specializovaných zařízeních a vede k obnovení mobility a návratu osob do jejich domácího prostředí. Systém ponemocniční péče funguje jako přechodový prvek mezi hospitalizací ve zdravotnickém zařízení a příchodem do domácího prostředí a pomáhá tak v přípravě osob, které se do běžného života znovu po určité době zapojují. Současné tendence v poskytování ponemocniční (nebo také postakutní) péče vedou ke zkrácení pobytu klientů po zdravotním zákroku v nemocnicích a kladou důraz na jejich doléčení ve specializovaných zdravotních centrech. I přesto, že je charakter služby převážně pobytový, je možné péči v některých případech poskytovat pouze ambulantně. Díky tomu a z důvodů potřeby dalšího krácení doby pobytu v různých zařízeních je možné očekávat další vývoj v této oblasti a posun k vytváření přídavných forem denní ambulantní péče. Známé formy zařízení ponemocniční péče jsou dnes: 1) staniční péče 2) samostatné formy bydlení 3) skupinové bydlení a domácí péče

aktivitu a nasazení, přechází u člověka stiženého příznaky syndromu vyhoření do dohořívání a vyhaslosti: kde nic není, tj. kde již není materiál, který by živil hořící oheň, nemá již dál co hořet.“ (KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. Praha: SZÚ, 2003, str. 3-6.)

14


2.2

Systém poskytování komplexní péče v ČR

Jak už jsem v úvodu práce zmínil, politická situace Československa v letech 1948-1989 neumožňovala rozvoj služeb a vývoj v oblasti staveb pro sociální služby v takovém rozsahu, jak tomu bylo na západ od našich hranic. V naší společnosti byl uměle vytvářen pocit, že poměrně velká sociální skupina lidí s různými handicapy vůbec neexistuje a byl zde zřetelný nedostatek vůle věnovat se problematice života těchto lidí v odpovídajícím rozsahu. To vedlo k jejich izolaci, umisťování do uzavřených ústavů a k následnému vyloučení ze společnosti. Po změně politického režimu v roce 1989 se začal postupně měnit i náhled na řešení poskytované péče a dnes je tato proměna pozitivním směrem dobře patrná i z pozitivního přístupu společnosti a jejího širšího povědomí o problémech starých a osob s handicapem. Spolu s odstraněním bariér a zažitých negativních postojů v navyklém způsobu myšlení jsou postupně odstraňovány i nedostatky v právních předpisech. Je však třeba nadále odstraňovat předsudky a chybné návyky v navrhování staveb pro sociální služby a podporovat systematicky prováděnou osvětovou činnost. Krom kvalitní přípravy nových staveb je nutné hledat vhodná řešení pro přestavby starých ústavů, které svou velikostí a uspořádáním nevyhovují dnešním představám o prostředí, ve kterém by měla být péče poskytovaná. Díky tomuto vývoji nemá systém respitní a ponemocniční péče v České republice takovou tradici, jako je tomu ve vyspělých evropských zemích. Některé jeho podoby zatím existují více ve formě úvah a odborných textů, než v praxi, postupně však vznikají materiály nově pohlížející na poskytovanou zdravotní a sociální péči, které mají vliv i na charakter vznikajících zařízení a jejich budoucí podobu. Jako přelomový okamžik lze označit vznik textu nového zákona o sociálních službách8 a jeho uvádění do praxe. Zákon dokáže po dlouhé době soudobým přístupem popsat pro dnešní dobu aktuální rozsah a užívání služeb. Norma například jasně rozděluje „formy poskytovaných služeb na pobytové, ambulantní nebo terénní“9, definuje jednotlivé „typy zařízení“10, ve kterých jsou poskytovány sociální služby, a charakterizuje jednotlivé body závislosti, od nichž se odvíjí výše státního příspěvku pro lidi závislé na cizí péči. Záměrem tvůrců zákona bylo dát klientům možnost rozhodovat o výběru služby a jejího poskytovatele. Tento přístup podporuje co nejdelší dobu nezávislosti klientů a možnost žít v přirozeném domácím prostředí. Změny, které

8

Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006. Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006. § 33. 10 Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006. § 34. 9

15


zákon přináší, však zatím nepřinesly výrazný odliv lidí ze zastaralých ústavů, který tvůrci normy pravděpodobně předpokládali. Dalším zajímavě zpracovaným a v život uváděným dokumentem je plán ministerstva práce a sociálních věcí uváděný jako „Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012“11, který klade důraz na aktivní roli občanů při určování kvality a povahy služeb, podporu vzdělávání a samostatnosti seniorů, podporu rodiny a pečovatelů nebo zvláštní pozornost znevýhodněným a zranitelným skupinám tak, aby se předcházelo jejich sociálnímu vyloučení ze společnosti. Odpovědnost za to, aby za tímto účelem vznikaly i nové odpovídající byty podle programu nesou především obce a s iniciativou družstev, či skupin občanů program nepočítá. Vzhledem k tomu, že je přístup obcí v tomto ohledu prozatím více pasivní, bude uvádění některých bodů programu do praxe dlouhé a složité. Další dokument, který byl vydaný ministerstvem práce a sociálních věcí pod názvem „Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009 – 2012“12 klade důraz na systémové kroky, které vedou k humanizaci a modernizaci pobytových zařízení a k rozvoji terénních a ambulantních služeb. Tím přispívá ke krokům, které umožní uživatelům komplexní péče setrvat co nejdéle ve vlastním domácím prostředí.

Transformace nevyhovujících zařízení Systémový přístup v poskytování sociálních služeb se u nás za několik posledních let výrazně zlepšil a jeho vývoj skýtá naději na správné směrování nastavení systému poskytování péče. Je tomu tak i přes to, že u nás, podle vydaných statistik (ČSÚ, 2004)13, zatím stále převažují stará a neosobních zařízení typu velkých ústavů a nevyhovujících domovů důchodců. Přes velké množství nově vzniklých kvalitních řešení novostaveb a 11 MPSV ČR. Kvalita života ve stáří - Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. Praha: MPSV ČR, 2008. 12 MPSV ČR. Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009 – 2012. Praha: MPSV ČR, 2009. 13 Český statistický úřad. Síť vybraných zařízení sociální péče v České republice podle krajů za rok 2004. Praha: ČSÚ, 2004.

V publikaci jsou za Českou republiku uvedeny údaje charakterizující síť státních (zřizuje MPSV nebo KÚ), obecních (zřizuje obec, město), církevních a ostatních (zřizují občanská sdružení, fyzické osoby apod.) zařízení sociální péče. Z toho jsou dále uvedeny podle krajů údaje za vybrané typy zařízení bez ohledu na druh vlastnictví. Z celkového počtu jsou pak zvlášť vykazovány údaje za státní, obecní a církevní zařízení. „V roce 2004 bylo v České republice celkem 1071 zařízení sociální péče s celkovou kapacitou 78 576 lůžek, z toho 93,6 % lůžek bylo pro celoroční pobyt. Ve srovnání s rokem 2003 počet zařízení sociální péče vzrostl o 3, tj. o 1 441 lůžek. Nejvyšší podíl (34,8 %) z celkového počtu zařízení sociální péče mají domovy důchodců. V roce 2004 bylo v České republice 373 domovů důchodců s kapacitou 37 366 lůžek (tj. 47,6 % z celkové kapacity zařízení sociální péče).“

16


rekonstrukcí existují stále příklady špatných úprav starých principů velkých a neosobních ústavů, které nereflektují nové tendence, poznatky a demografický vývoj společnosti. Z toho je patrné, že nestačí pouze správně nastavit systém poskytování péče a vnímat její soudobé pojetí, ale že je v našich podmínkách díky dědictví z minulých dob třeba postupně transformovat mnohé staré ústavy na nová a fungující zařízení. Náplň i prostředí takových staveb musí již odpovídat dnešním požadavkům a standardům a vyvarovat se chyb při přípravě nových řešení. Proto by rozhodování o přeměně staveb měla předcházet diskuze a podrobná analýza úvah zejména nad následujícími body: 1) zhodnocení vztahu stávající budovy k okolnímu prostředí a to, jak zařízení místní lidé vnímají. Pokud má být transformace úspěšná, nesmí být zařízení vnímáno, jako místo izolované od zbytku dění a místní lidé nesmí mít pocit „to se nás netýká“ 2) analýza stávající kapacity a její přehodnocení 3) analýza stávajícího využití a případně hledání jeho alternativ 4) rozhodování o tom, zda jsou stávající budovy pro daný účel vhodné a bezproblémově využitelné z hlediska technického, dispozičního a míry flexibility, kterou možné úpravy nabízí

2.3

Systém poskytování komplexní péče v zahraničí

2.3.1 Evropa Zatímco u nás a v ostatních zemích bývalého sovětského bloku to situace po druhé světové válce neumožňovala, vývoj humanizace zdravotnických zařízení a zájem o oblast sociálních služeb má v Evropě počátky již v této době. Svobodné prostředí některých evropských zemí podporovalo zájem o práva lidí závislých na solidaritě a pomoci druhých a úctu a spoluzodpovědnost společnosti za kvalitu života všech. Od 70. let minulého století se země dnešní Evropské unie začaly intenzivně zabývat myšlenkou deinstitucionalizace14 a podporou samostatného života v přirozeném prostředí. Spolu s tím také jako reakce na stárnutí populace začínají v posledních letech vznikat projekty spolků společného bydlení,

14

Pojem deinstitucionalizace označuje jeden z komponentů humanizace. Pro potřeby zlepšení podmínek ve stávajících zařízení se pracuje s pojmem humanizace – investice do změn ve stávajících velkokapacitních zařízeních (viz Doporučený postup MPSV č. 3/2009, který zpracovalo MPSV ve spolupráci s pracovní skupinou nulté fáze projektu „Podpora transformace sociálních služeb“ a s kraji pod názvem „Kritéria transformace, humanizace a deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péče“).

17


známé jako cohousing15 nebo Wohngemeinschaft. K tomuto tématu bylo v roce 2006 uspořádané zasedání European Coalition for Community Living s názvem „Právo žít v komunitě“. „Priority rozvoje sociálních služeb pro rok 2009-2012“16 dle Ministerstva práce a sociálních věcí ČR uvádějí, že v evropském pojetí je poskytování péče a sociálních služeb vnímáno v širším kontextu a je řazeno mezi služby obecného zájmu, jako je systémy sociální ochrany, služby zaměstnanosti, služby dlouhodobé péče, sociální bydlení apod. Systémy poskytování komplexní péče v Evropě mapuji především v sousedních státech, které jsou nám nejblíže jak v životním stylu, tak v demografickém vývoji a jeho prognózách do budoucích let, kde je vývoj populace podobný tendencím a prognózám v naší zemi.

2.3.1.1

Německo

Ze zahraničí tak věnuji nejvíce pozornosti sousednímu Německu. Kromě podobností v životního stylu společnosti, přístupech k sociálním službám a směřování populačního vývoje tomu našemu, mne k tomu vede osobní účast na projektech řešených ve spolupráci s Fakultou architektury TU Dresden v rámci výuky atelieru na FA ČVUT a na některých grantech17, které se zabývaly problematikou staveb pro sociální služby. Díky těmto aktivitám jsem měl možnost poznat stavby pro sociální služby v Německu lépe, než v ostatních zemích. V Německu jsou podporovány formy samostatného bydlení pro seniory a možností návaznosti na podpůrnou péči. V posledních letech roste zájem o formu společenství v podobě nových projektů bydlení. Jako příklad slouží město Hamburg, které své občany už 15

„Cohousing je nový způsob bydlení, který klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Snaží se zachovat to nejlepší, co nabízel život v tradičních provázaných vesnických společenstvích a přenést to do 21. století. Obyvatelé se už od fáze plánování projektu podílejí na budoucí podobě svého domova i pravidel jeho fungování a po nastěhování i na jeho provozu.“ Citace z Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2010-09-11]. České rozhraní. Dostupné z WWW: 16 MPSV ČR. Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009 – 2012. Praha: MPSV ČR, 2009, str. 14. 17 1) Výzkumný projekt podpořený programem Herbert-Quandt/ALTANA Förderprogramm Fondu pro podporu výměny studentů a vědeckých pracovníků v rámci hranice přesahující vědecké spolupráce mezi TU Dresden a střední a východní Evropou na téma "Hospice a zařízení respitní péče." 2) Grantový projekt MŠMT ČR. Tematický okruh 1a), název dílčího projektu: Společný projekt TU Dresden a FA ČVUT Praha na téma integrace osob s mentálním postižením.

18


několik let motivuje k tomu, aby si své domovy pro stáří postavili nebo hledali sami, a díky tomu tak ve městě funguje více, než stovka různých komunit a spolků společného bydlení, z nichž je nejznámější projekt Klein-Flottbek. Základní myšlenka tkví v překonání anonymity a lhostejnosti života ve velkých městech a v životě v duchu dobrého sousedství a vzájemné pomoci členů komunity. Jednotlivé projekty se navzájem liší, většinou však jde o skupiny mladších a starších lidí, kteří chtějí žít nejen vedle sebe, ale jde jim i o pomoc mezi sousedy. Každá skupina se musí dohodnout sama na tom, jak bude sousedská pomoc vypadat a kam až bude sahat. Ve spolku pro mladé a staré WGJA18 se scházejí lidé pravidelně již od osmdesátých let minulého století. Pod demografickým, ekonomickým a politickým tlakem byly v Německu ve zdravotních systémech zahájeny procesy strukturálních změn. Spoluúčast pacienta na nákladech jeho léčení byla zesílena v roce 1992. Dalším důležitým krokem v procesu přestavby zdravotních a sociálních systémů bylo zavedení povinného tzv. ošetřovatelského pojištění v roce 1995. Od té doby se změnil systém vytváření míst komplexní péče a více byly rozšířeny ambulantní služby. Zajímavé je hodnocení sociálních a zdravotnických staveb z hlediska stavebního vývoje v Německu v práci kolektivu vedeném P. Schmiegem19, ve které autoři zmiňují jako jednu z možností, jak optimalizovat poskytování zdravotnických a sociálních služeb vytvořením nových integrovaných center, která budou založena na stavebnicovém principu a napojena na síť center postakutních služeb respitní péče a péče o seniory. Část lékařské péče bude podle autorů z nemocnic vyčleněna, především z důvodů zkracování doby hospitalizace a budou posíleny vedlejší funkce jako ambulantní péče, rehabilitace, respitní péče atd.

18

Wohngemeinschaft Jung und Alt SCHMIEG, P., MARQUARDT, G., CORNELIA, O. Stavební vývoj sociálních a zdravotnických zařízení v době demografických a strukturálních přeměn. Dresden: TU Dresden, FA, katedra zdravotnických a sociálních staveb, 2003. 19

19


OBRÁZEK 1 Integrovaná zdravotní centra (IGZ), propojená se sítí nových systémů péče a doprovodných služeb. Zdroj: SCHMIEG, P., MARQUARDT, G., CORNELIA, O. Stavební vývoj sociálních a zdravotnických zařízení v době demografických a strukturálních přeměn. Dresden: TU Dresden, FA, katedra zdravotnických a sociálních staveb, 2003.

2.3.1.2

Rakousko

Péči o seniory a handicapované je velká pozornost věnována také v sousedním Rakousku. Stejně jako ostatní vyspělé země Evropy, nachází se také Rakousko ve stejné situaci demografického vývoje stárnutí společnosti. Podle střízlivých prognóz (Statistik Austria, 2010)20 stoupne podíl šedesátiletých v této zemi v roce 2015 o 10% oproti roku 2008, výhled do roku 2050 počítá s 34,2% podílem lidí nad věk 60 let. V Rakousku je celá řada zařízení (Seniorheim, Altenheim, Pflegeheim), ve kterých lidé platí pobyt ze své penze a za tyto platby jsou jim poskytovány veškeré služby (ošetřování, strava, ubytování, terapie atd.). Zařízení jsou také dotována zemskou vládou nebo magistráty. Každý občan má nárok na pobyt v nějakém zařízení teprve v okamžiku, kdy už mu nestačí ambulantní péče, díky které může být po co nejdelší dobu udržen v domácím prostředí a za pomoci rodiny. Stejně, jako je tomu u nás, je v případě opatrovnictví možné využít krátkodobých pobytů v některém oddělení respitní péče. Veškerá péče funguje na bázi neziskovaných organizací zřizovaných obcemi. Pokud nějaký zisk vznikne, je povinně investován ke stejnému účelu. 20

Citace z STATISTIK AUSTRIA - Bevölkerungsprognosen [online]. Statistik Austria, Letzte Änderung: 16.08.2010 [cit. 2010-09-04]. Německé rozhraní. Dostupné z WWW:

20


2.3.1.3

Francie

Ve Francii existuje charta práv a svobod osob přijatých do institucí poskytujících služby lidem s handicapy. Má předcházet špatnému zacházení jak ze strany personálu, tak ze strany rodinných opatrovníků. Lidé s handicapem mají právo svobodně volit mezi péčí poskytovanou doma nebo v ústavu, uzavírají smlouvy s institucemi poskytujícími služby, mohou mít výhrady k poskytovaným službám a případně žádat o změnu zařízení. Pro provoz zdravotnických zařízení platí zákony, které mají obdobné zásady. Domácí péče o nemocné osoby je zpravidla určena seniorům, péči zajišťují ošetřovatelé docházející domů za klienty a jejich práci pravidelně kontrolují lékaři. Ve Francii existuje také forma „tzv. domácí nemocnice“21, která je určena nemocným, kteří nevyžadují permanentní lékařskou péči a jsou doma pod denní kontrolou nemocničního personálu. Z experimentálního řešení zaopatření v malých jednotkách jsou zajímavé tyto formy: 1) Marpa22 - venkovské domy pro osoby, které se mohou pohybovat samostatně, třeba i na invalidním vozíku, nevyžadují permanentní léčení, ale jsou pod pravidelným dohledem zdravotního personálu. Je to specifické řešení pro lidi z venkovského prostředí, které umožňuje vazbu na rodný kraj a zachování v co největší možné míře jejich autonomii. Při výstavbě těchto domů se většinou používají typové projekty, které mají nízké stavební náklady. 2) Cantou23 - jsou střediska přirozeného oživení a užitečného zaměstnání určené hlavně pro osoby s mentálním postižením. Takovéto jednotky a byty neposkytují komplexní péči, jako např. domovy pro seniory, nabízejí ale soběstačným klientům samostatné bydlení a kolektivní péči, zaměstnání a jiné doplňující činnosti. Domovy pro seniory jsou určeny pro dlouhodobý pobyt seniorů a jsou spíše navrhovány při nemocnicích. Slouží těm, kteří nejsou schopni ve stáří samostatné existence, nabízejí často i dočasného ubytování ve formě respitní péče, rehabilitaci, rekonvalescenci apod. Domovy pro seniory jsou navrhovány v menším měřítku, než tomu bylo dříve a jsou doprovázeny snahou zabránit nebo zmírnit sociální vyloučení seniorů ze života. Proto se v nich pořádají různé kulturní akce, bývají umísťované poblíž školek nebo jsou s nimi přímo "pod jednou střechou." 21

HAD- l´hospitation ả domicile Les maisons dáccueil rurales pour persones agées 23 Les centres dáctivités naturelle tirée dóccupation utiles 22

21


2.3.2 Ostatní zkušenosti ze zahraničí Proces humanizace staveb, ve kterých je komplexní péče poskytována, probíhá intenzivně od druhé poloviny minulého století nejen v jednotlivých státech EU, ale také například v USA nebo na Novém Zélandu. Na různých úrovních zde probíhá rozpouštění a transformace pobytových zařízení v alternativní druhy služeb. O podpoře péče v rodinném prostředí a vzniku plánovaných mezigeneračních komunit a domů se zmiňuje studie amerického vládního úřadu pro sčítání lidu „Stárnoucí svět: 2008“24. Podle studie bude stárnutí ve světě klíčovým demografickým trendem první poloviny 21. století, což vyžaduje změnu v myšlení a uvědomění si předností a potřeb nové generace starých lidí. V Austrálii a na Novém Zélandu existují různé programy pomoci a podpory lidem, kteří pečují o seniory a lidi s handicapy v jejich domově, kteří se nejsou schopni o sebe postarat kvůli následkům poranění, těžkých chorob apod. Program ministerstva zdravotnictví Australského svazu uvádí v poskytování komplexní péče „tzv. residential overnight cottage“, což jsou malá zařízení domácího charakteru, která poskytující ubytování s možností služeb specializovaného personálu v péči o osoby staré a osoby s handicapy. V obou zemích existují již dlouhou dobu různá sdružení center respitní péče, ve kterých pomáhají pečujícím na čas si odpočinout od zaopatřovacích činností, zatímco je o osoby, o které pečují, postaráno: 1) péčí prováděnou doma ambulantně 2) respitní asistencí, kdy profesionální pracovníci na čas vystřídají pečující blízkou osobu 3) přímo v centrech respitní péče, což jsou lůžková zařízení domácího charakteru

24

KINSELLA, K., KINSELLA, W., CENSUS B. International Population Reports, P95/09-1, An Aging World: 2008. Washington, DC: U.S. Government Printing Office, 2009. Dostupné z WWW:

22


3

HISTORICKÝ VÝVOJ

Snad ze všech dob v dějinách lidstva je možné najít zmínky o solidaritě a pomoci druhým. Každá společnost se podle svých možností, ideálů, ekonomicko-technické a politické situace snažila pomáhat slabým jedincům a skupinám s různými životními problémy. Z historie jsou nejznámější řešení problému chudých, nemocných a starých lidí. Každá společnost se snažila udržet co nejvyšší počet zdravých, ale míra zájmu o důstojný a plnohodnotný život svých členů se v průběhu dějin lišila. V každém dějinném období existovala lidská solidarita a péče o raněné, nemocné, staré a handicapované lidi, jejíž forma a rozsah, stejně jako zařízení pro péči určená, byly odrazem společenské vyspělosti doby. Tato kapitola nemá za cíl analyzovat nebo zkoumat historický vývoj staveb, ve kterých byla zdravotnická a sociální péče poskytována, pouze stručně rekapituluje historii staveb a doplňuje práci o potřebný historický rámec. V popisu vývoje čerpám zejména ze skript FA ČVUT „Občanské stavby – Stavby zdravotnické25“ (Fořtl, 2003) a „Zdravotnické stavby“26 (Fořtl, Juha, 2009), dále z „Evropské architektury27“ (Koch, 1998), „Encyklopedie světové architektury28“ (Dudák, Pošva, Neškudla, 2000) a skript FA ČVUT Vývoj architektury a umění I a II29 (Hanuš, Benešová, 1981 a 1979). Z nejstarších dob existují nálezy, které ukazují na péči skupiny pravěkých lidí o zraněné jedince, na vyhledávání termálních minerálních vod a peloidů a na stavební činnost u termálních vodních zdrojů, což vypovídá o nejstarších stavebních památkách ve smyslu zdravotnických staveb. V období antiky měl hlavní roli v péči o jedince městský stát polis30, potřebným byla poskytována omezená forma sociální pomoci a v této době vznikly jedny z prvních sociálně-zdravotních staveb, které jsou dnešní literaturou uváděny: 25

FOŘTL, K. Občanské stavby - stavby zdravotnické. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2003. FOŘTL, K., JUHA, M. Zdravotnické stavby. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2009. 27 KOCH, W. Evropská architektura – encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha: Ikar, 1998. 28 DUDÁK, V., POŠVA, R., NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. Praha: Baset, 2000. 29 HANUŠ, K., BENEŠOVÁ, M. Vývoj architektury a umění I. Praha: Ediční středisko ČVUT, 1981. HANUŠ, K., BENEŠOVÁ, M. Vývoj architektury a umění II. Praha: Vydavatelství ČVUT, 1979. 30 „Polis – antický řeský městský stát, obec. Polis se vytvářela v 8.-6. Stol. Př. Kr., největší rozvoj svobodných řeckých obcí nastal ve vrcholném období Řecka mezi řecko-perskými válkami a peloponéskou válkou.“ (DUDÁK, V., POŠVA, R., NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. Praha: Baset, 2000, str. 704.) 26

23


a) iatreion - atriový dům pro lékaře s pokoji pro nemocné, který měl formu soukromé kliniky b) asklépium – forma léčebny pro veřejnost c) valetudinarium – jako předchůdce nemocnic. Byla to forma sociálního ústavu pro přestárlé vojáky a jeho uspořádání vycházelo z principů atriového domu iatreionu.

OBRÁZEK 2 Vlevo IATREION - půdorysné schéma (1-pokoj nemocného, 2-atrium, 3-byt lékaře) Zdroj: FOŘTL, K. Občanské stavby - stavby zdravotnické. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2003. Vpravo VALETUDINARIUM – půdorysné schéma (1-vstup, 2-nádvoří, 3-chodba, 4-pokoj nemocných, 5zázemí a bydlení personálu) Zdroj: BAKER, P. The Roman Military Valetudinaria: Fact or Fiction, The Archaeology of Medicine Proceedings of the Theoretical Archaeology Group 1998. Oxford: Archaeopress, 2002.

Ve středověku přinesli barbaři po konci antické tradice primitivní medicínu založenou na léčivých účincích rostlin a jednoduchých horkých lázních. S nástupem křesťanství se zásadní role v péči o nemocné ujala církev a definovala principy lásky a péče o druhé, které ovlivňují náš prostor dodnes. V té době vznikaly nové ošetřovatelské řády a bratrstva, jejichž hlavním posláním byla péče o nemocné a nemohoucí. Vznikaly tak charitativní domy a klášterní hospitály, jejichž nejznámějším příkladem je nerealizovaný ideální plán kláštera ve švýcarském St. Gallen (r. 820-830).

24


OBRÁZEK 3 Nerealizovaný klášter v St. Gallen Zdroj: HORN, W., BORN, E. The Plan of St. Gall: A Study of the Architecture and Economy of, and Life in a Paradigmatic Carolingian Monastery (= California Studies in the History of Art 19). Berkeley/Los Angeles/London: 1979.

V tomto historickém období byly zakládány nové formy staveb pro pocestné a nemocné, „tzv. xenodochia“31. Od 11. století se do té doby výhradně církví organizovaná pomoc potřebným stala i světskou záležitostí a od 12. století začala nemocnice zakládat i velká města. Pro středověké nemocnice byl charakteristický sálový prostor, oboustranně osvětlený, s řadami lůžek kolmo k podélné ose místnosti. Lůžka stála volně nebo byla oddělena v kójích a v čele sálu byl zpravidla umístěný oltář. S nástupem renesance byla péče o jedince poskytována státními i církevními zařízení. V této době došlo v křesťanském světě k zásadním změnám v chápání jedince i světa, vlna humanismu zapříčinila odsunutí sociálních potřeb člověka do pozadí a upřednostnila spíše péči o ducha a krásné tělo. V péči o nemocné vyvíjely aktivitu šlechtické rody a zakládání špitálů se stalo otázkou prestiže. Sociální ústavy jako byly starobince a nalezince se oddělily od nemocnic a nemocnice se začaly diferencovat podle zaměření a funkcí. V období novověku definitivně převzala hlavní roli v péči o nemocné od církve státní a světská zařízení a odsunula ta církevní do pozadí. Tzv. vítězství rozumu přineslo nástup novověkého antropocentrismu32, modernizaci, popularizaci vědy a vzdělání a zdravotnictví 31

řecky xenos = hostitel a zároveň také cizinec; zařízení, která byla předchůdci nemocnic a která byla zakládána pro poutníky směřující ke Kristovu hrobu. Poskytovalo i krátkodobé ubytování pro pacienty. 32 „Antropocentrismus (z řeckého anthrópos, člověk, a kentron, střed) je moderní a spíše kritické označení pro soběstředný způsob myšlení, pro něž je člověk středem všeho, východiskem a měřítkem každého hodnocení, případně i cílem vesmíru.“ Citace z Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2010-09-08]. České rozhraní. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Antropocentrismus>

25


se dostalo do zájmu státu a osvícenské společnosti. Cílem společnosti bylo zlepšit lidský život osvobozením člověka z útisku církevní a feudální moci. Bylo to období sociální projektů a utopií, které řešily sociální problémy urbanisticky a architektonicky. Jako nejznámější příklady jsou uváděny „půdorys ideálního města ve vztahu k fungujícím sociálním vztahům v něm Chaux“33, nebo projekty utopistů Fouriera34 a Owena35. Oba byli nadšeni pro sociální reformu prostředky nestátními a vycházeli z názoru, že má-li se změnit člověk, musí se změnit jeho prostředí. Významným počinem v oblasti navrhování zdravotnických staveb je projekt moderní nemocnice (B. Poyet 36) založený na oddělení provozů a půdorysném schématu centrálního nádvoří s hřebínkově uspořádanými pavilony propojenými chodbami. Nové vědecké poznatky s sebou přinesly také větší důraz na technické provedení a fungování zařízení, byl kladen důraz na provětrání prostor, vyčlenění infekčních oddělení a lepší hygienické zázemí. Od začátku 20. století vznikaly v Československu nové ústavy s užším zaměřením. O nesoběstačné se staraly také obce, dobrovolné organizace, spolky a církve a v roce 1919 bylo ustanoveno Ministerstvo pro otázky sociální péče, které mělo za cíl rozvíjet a zlepšit úroveň ústavní péče. Po válce se díky nové politické situaci vztah k pacientům ve zdravotnictví a ošetřovatelství odosobnil a prostředí staveb pro sociální služby se změnilo v neosobní a ponuré stavby s přílišnou kapacitou. Prostředí ústavních zařízení se dostalo na okraj společenského zájmu, což často vedlo k výběru pro tento účel nedůstojných a nevhodně řešených staveb, které více napomáhaly anonymitě, bezmoci a pocitu bezvýchodnosti pacientů. Oficiální politika v této době vedla k cílené segregaci rizikových a problematických skupin od zbytku obyvatelstva. Stavby pro sociální služby byly často vyčleňovány z měst na okraj a do příhraničních oblastí37, aby do společnosti „nezapadající“ občané nebyly tolik na očích. Tendence v péči o seniory a osoby s handicapy byly založené na odtržení od společnosti a uzavírání do ghett a izolovaných zařízení.

33

Claude-Nicolas Ledoux (1736 – 1806) François Marie Charles Fourier (1772 - 1837), navrhoval zakládat tzv. falangy, které považoval za základní kolektivní jednotky utopické společnosti a jež tvořily obce skládající se asi z 1600 lidí 35 Robert Owen (1771 - 1858), v USA založil ideální kolonii New Harmony, v níž se neúspěšně pokoušel o nový způsob hospodaření 36 Bernard Poyet (1742 – 1824) 37 Například město Vejprty 34

26


4

VLIV PROSTŘEDÍ NA UŽIVATELE

Prostor, ve kterém se lidé nachází, je ovlivňuje v každém okamžiku jejich setrvání v něm. Charakter, výraz a uspořádání prostoru, stejně tak jako z něj k člověku vycházející podněty, působí na lidské zdraví a psychickou pohodu. To ovlivňuje schopnost vnímání, jednání, rozhodování a orientace v prostoru. Vjemům, které lidé z prostředí získávají, dominují ty vizuální. Neméně důležité jsou informace získané hmatem, sluchem, čichem a vnímáním tepelných a klimatických podmínek. Lidé, kteří pro svou nemoc, stáří nebo handicap potřebují v nějakém rozsahu péči od druhých, zpravidla vnímají některé podněty přicházející z okolí jinak, než lidé zdraví. Jako uživatelé prostředí jsou často odkázáni na omezené množství získávaných informací, které jim umožňuje jejich zdravotní a psychický stav. Proto je třeba na prostředí staveb, ve kterých je poskytována komplexní péče, pohlížet s vědomím o vlivu stárnutí, nemocí a handicapů na jejich uživatele a jejich schopnostech a omezeních vnímat tvarování prostoru, intenzitu prosvětlení, akustiku, působení materiálů a vnitřního klimatu.

4.1

Sociologická hlediska

Sociální rozměr prostředí vytváří společenské postoje, hodnoty, pravidla a normy. Prostor okolo každého z nás vytváří spolu s hmotným prostředím přítomnost ostatních lidí a vazby ve společnosti, na kterých se podílíme. Okolní prostředí má vliv na naše sociální chování a schopnost komunikace, stejně jako potřeba každého vymezit a ovládat prostor určený pro svou existenci. Podpora duševního zdraví je zásadní pro udržení kvality života. Duševní pohoda a kvalita sociálních vztahů napomáhá celkovému zdravotnímu stavu, zvyšuje odolnost a adaptabilitu člověka. Starší a handicapovaní lidé jsou ve zvýšené míře ohroženi rizikem sociálního vyloučení a institucionalizace. Vysoké riziko pak hrozí zejména lidem trpících demencí nebo Alzheimerovou chorobou. „Hlavním příznakem Alzheimerovy choroby je porucha paměti. Na počátku onemocnění je přítomna zapomnětlivost a rozvíjejí se poruchy řeči. Nemocný ztrácí schopnost abstraktního myšlení, ztrácí úsudek, není schopen řešit ani banální úkoly. Přestává se orientovat v čase, může se ztratit i na dobře známých místech. Netěší ho dál činnosti, které mu dříve potěšení skýtaly. Mění se jeho osobnost, chování. U části nemocných se rozvíjejí poruchy chování ve smyslu bloudění, neklidu, někdy dokonce agresivity. Tyto poruchy jsou dány především nepochopením situace či strachem z 27


neznáma. Alzheimerova choroba narušuje i schopnost konat běžné denní aktivity. Alzheimerova choroba je progresivní onemocnění. To znamená, že její příznaky se neustále zhoršují. Na začátku je nemocný ještě schopen postarat se sám o sebe jen s mírnou pomocí při řešení obtížnějších úkolů, s rozvojem nemoci však ubývá činností, které je nemocný schopen zvládnout sám, bez cizí pomoci. V nejtěžším stádiu se stává zcela závislým na péči okolí.“38 Začleňování osob do společnosti je nejdůležitějším sociologickým hlediskem péče a vede k uplatnění, vzdělávání, podpoře aktivního života a mezigenerační soudržnosti. Rezignace na tyto faktory a nepochopení potřeb podporovaných osob může vést k jejich sebezanedbávání a depresím, což zejména starým lidem znemožňuje zvládat nové životní situace.

OBRÁZEK 4 Preferované formy sociálních služeb a péče; z výzkumu společnosti Sofres Factum Zdroj: MPSV ČR. Konzultační dokument MPSV ČR SC-2003-21: Bílá kniha v sociálních službách. Praha: MPSV ČR, 2003, str. 10.

38 Gerontologie – informační servis o službách pro seniory [online]. Česká alzheimerovská společnost, 2003[cit. 2010-09-08]. České rozhraní. Dostupné z WWW:

28


4.1.1 Nezávislost, začlenění a integrace Nezávislost seniorů a lidí s handicapy je třeba podporovat po nejdelší možnou dobu. Po nemoci, zranění nebo zdravotnickém zákroku mnoha lidem určitá počáteční pomoc umožní znovu nabýt nezávislosti a následně si ji dokázat udržet bez jakékoliv další pomoci. V konzultačním materiálu ministerstva práce a sociálních věcí39 jsou sociálních služby přímo úkolovány tak „aby pomáhaly lidem udržet si své místo ve společnosti, a aby je chránily před sociálním vyloučením. Sociální služby by v maximálním možném rozsahu měly lidem pomáhat žít běžným životem – umožnit jim pracovat, nakupovat, navštěvovat školu, navštěvovat místa víry, účastnit se aktivit volného času, starat se sám o sebe a o svou domácnost stejně jako o všechny další věci, které jsou lidmi vnímány jako samozřejmé až do chvíle, kdy nám v nich nějaký stav či událost začne bránit.“

4.1.2 Domácí prostředí a rodina Domácí prostředí a přítomnost rodiny povzbuzuje sociální kontakty a vztahy, které mají zásadní význam pro kvalitu života. Přestože by měl každý pobytový prostor ve stavbách nahrazujících domov poskytovat určitou míru soukromí, není toho možné dosáhnout v takové míře, jakou nabízí klasický domov. I proto většina lidí upřednostňuje život doma i za cenu různě ztížených podmínek, a to do doby, než už jim to jejich zdravotní stav a situace už dál neumožňuje. Rozvoj informačních technologií dnes přináší pestrou škálu inovativních opatření k podpoře soběstačnosti a díky tomu existuje stále početnější skupina lidí s nejrůznějšími zdravotními omezeními, kteří mohou žít v domácím prostředí a využívat technologicky chytré asistivní technologie a služby, které jsou stále více rozšířené a snadněji dostupné. Pro usnadnění využívání bytů lidmi s omezenou schopností pohybu a orientace jsou projektovány tzv. upravitelné byty, které jsou dispozičně i stavebně řešené tak, aby v případě zhoršení stavu jejich uživatel umožnily lehce proveditelné úpravy, které vedou k jejich bezbariérovému užívání. Byty jsou tak připraveny pro další doplnění zařizovacími předměty či pomůckami podle konkrétního postižení a individuálních potřeb. Bezpečné bydlení a prostředí podporující mobilitu a sociální vztahy je podmínkou zachování nezávislosti a sociální participace.

39 MPSV ČR. Konzultační dokument MPSV ČR SC-2003-21: Bílá kniha v sociálních službách. Praha: MPSV ČR, 2003, str. 10.

29


4.1.3 Prostředí komunit Nově vznikající prostředí komunit je založeno na sociální soudržnosti a vzájemné sousedské pomoci. Takové prostředí je příležitostí pro aktivní život, nabízí mezigenerační kontakty a má zásadní vliv pro zachování nezávislosti, aniž by byl člověk vystaven stresu ze samoty a nedovolání se pomoci v případě potřeby. Rozvoj komunitních center pozitivně ovlivňuje klima ve společnosti, její vztah ke stáří nebo handicapům a povědomí o potřebách lidí, kteří potřebují pomoc druhých.

4.1.4 Prostředí mimo domov Ve chvíli, kdy lidem jejich stav a okolnosti nedovolí žít samostatně, ani za pomoci nebo asistence druhých, v domácím prostředí, řeší jejich situaci možnost pobytu v zařízeních, ve kterých je jim personálem poskytována nezbytná péče a podpora. V takových chvílích tito lidé často pociťují psychický stres ze změny prostředí a lítost nad opuštěním jejich přirozeného prostředí domova. Pro stabilizaci nebo zlepšení jejich zdravotní a psychické situace je důležité, aby se v krátké době s novým prostředím co nejvíce identifikovali a přijali ho za své. K tomu může výrazně přispět kvalitně promyšlený návrh prostředí a znalost psychologických hledisek zmíněných v následujících kapitolách. Kvalitně pojaté prostředí však nestačí. Pro do těchto zařízení nové příchozí je nezbytné navázat nové sociální kontakty s ostatními a zároveň udržovat co největší počet těch stávajících. K tomu slouží návštěvy, pořádané společenské akce (koncerty a divadelní představení, přednášky apod.) a dodržování lidových a jiných tradic (oslavy a rituály doprovázející období významných svátků, církevní obřady apod.). Takové chvíle jsou pro osoby žijící v zařízeních mimo domov něčím z minulosti dobře známým a vytváří se tím pojítko s minulostí a domovem.

4.2

Psychologická hlediska vnímání prostoru

Hledisko pozitivní identifikace člověka s prostředím, ve kterém jsou poskytovány sociální a zdravotnické služby, je velmi důležitým faktorem, který nesmí být v procesu navrhování opomenutý. Chybná a nefunkční řešení staveb mají zpravidla negativní dopad na psychickou pohodu i zdraví jejich uživatelů.

30


4.2.1 Pocit soukromí a bezpečí Lidé se s prostředím a jeho proměnami identifikují a vyrovnávají tak, že je pochopí a přijmou. Tento proces je pro osoby nemocné, stárnoucí a s různými handicapy často obtížnější a namáhavější. Design, který dokáže respektovat různá omezení způsobená handicapy a nemocemi doprovázejícími stárnutí, pomáhá soběstačnosti uživatelů a poskytuje jim bezpečné a důstojné prostředí. Identifikace s prostředím probíhá zejména: 1) skrze obecně známé charakteristiky jednotlivých prostor 2) skrze snadnou čitelnost prostředí 3) skrze dobře známé materiály a povrchy 4) díky předmětům, které člověk dobře zná ze svého původního domova Dokážou-li uživatelé prostor přijmout za svůj, zároveň se v něm začnou cítit bezpečně a nevnímají ho, jako prvek ohrožující jejich soukromí. Některá zařízení umožňují vybavit si svůj pokoj nábytkem z původního domova, což pomáhá rychlejšímu „zabydlení“ a identifikaci s novým prostředím. Při úvahách nad soukromým prostorem uživatelů je vhodné myslet na: 1) možnost zvolit si požadovanou míru soukromí 2) a proměňovat ji například podle toho, jak jsem naladěn

OBRÁZEK 5 Venkovní prostor před pokoji řešený jako dlouhá krytá terasa poskytuje klientům možnost komunikace s druhými, ale mohou také svoji část před pokojem oddělit od zbytku terasy zatáhnutím závěsu a vytvořit si nikým nerušené soukromí. REHAB Basel AG, Basel, Švýcarsko (autor projektu: Herzog & De Meuron, realizace: 2002)

31


4.2.2 Vzdálenosti a mobilita Mobilní schopnosti a možnosti dopravit se za cílem jsou nezbytnou součástí denního života. Pro většinu lidí se ztíženou možností pohybu a pro starší lidi ve městech, a zejména na venkově, je důležitá dostupnost a bezbariérovost veřejné osobní dopravy, její kvalita, kultura a bezpečnost. Funkční systém dopravy je podmínkou dostupnosti základních služeb a možnosti podílet se na kulturních a sociálních aktivitách, včetně prostého navštěvování se. Ve stavbách, ve kterých je lidem poskytována zdravotní péče a sociální podpora, musí být pro každého dobře odhadnutelné měřítko a vzdálenost mezi jednotlivými místy. Toho lze v prostoru docílit umístěním všeobecně známých prvků, díky kterým může uživatel porovnávat prostor se svými znalostmi a lépe v něm odhadovat vzdálenosti.

OBRÁZEK 6 Využití obecně známých prvků pro podporu správného odhadu vzdáleností. Například umístění parkové lavičky, hodin nebo zastávkového pilíře na chodbě zařízení.

32


4.2.3 Překážky a bariéry Lidé odkázaní na péči druhých mají z různých důvodů omezenou schopnost pohybu nebo orientace v prostoru a proto je hledisko bezbariérovosti základním aspektem, který je třeba při navrhování staveb dodržovat. Legislativní rámec v ČR tomuto poskytuje vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb40. Design nesmí zbytečně vytvářet překážky a bariéry, které jsou pro staré osoby a osoby s handicapy těžko překonatelné. Z hlediska bezbariérovosti je důležité respektovat následující kritéria: 1) v prostředí se ve většině pohybují lidé, kteří mají ztížené podmínky pohybu, užívají hole, chodítka nebo invalidní vozík 2) je třeba počítat s větším počtem uživatelů se zhoršeným zrakem, vadou sluchu nebo špatnou schopností orientace 3) nebezpečí pádu minimalizovat eliminací výškových přechodů, správným bezbariérovým provedením a jasnou čitelností 4) dispoziční řešení musí zohlednit dostatečný manipulační prostor pro pohyb lidí na vozíku, s chodítkem apod. a dostatečné průchozí šířky 5) ovládání a užívání stavebních prvků i nábytku musí být intuitivní a lehce ovladatelné (chybně jsou například příliš těžké dveře), umístění obslužných prvků v dosažitelné vzdálenosti

4.2.4 Orientace v prostoru Správně vyřešený prostor je pro každého přehledný a usnadňuje jeho využívání. Snadno čitelné prostředí jsou jeho uživatelé schopni rychle pochopit a to jim pomáhá v bezproblémové orientaci, která má dopad na jejich chování. Nečitelné prostředí vede k dezorientaci člověka v prostoru, což vyvolává pocit nejistoty a zmatku a způsobený stres negativně ovlivňuje jeho psychiku a zdraví.

Pokoje a sociální zázemí Jednoduchý tvar a správná proporce místnosti napomáhá přehlednosti a jasnému oddělení klidové části s lůžkem, pohovkou a stolkem od komunikační zóny u vstupu do pokoje a před koupelnou.

40

MMR ČR. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb ze dne 5. listopadu 2009. Praha: MMR ČR, 2009.

33


OBRÁZEK 7 Příklad jednoduchého a účelně navrženého pokoje (černě) a chybného řešení, které přináší zmatek, nepřehlednost a problematické využití pro účely zařízení pokoje nábytkem (červeně).

Koupelna s toaletou by měla být z pokojů jednoduše přístupná, s dostatečným manipulačním prostorem uvnitř i před vstupem. Propojení pokojů a koupelen nabízí řadu možností a volba vhodného řešení závisí na tom, pro kterou skupinu klientů jsou pokoje určené. 1) přímé propojení poskytuje přehledný vizuální kontakt mezi oběma místnostmi 2) přístup z předsíňky má intimnější charakter 3) koupelna pro dva pokoje přístupná ze společné předsíňky je prostorově úspornějším řešením, ale množství dveří v předsíni může komplikovat nalezení těch správných, proto je dobré pamatovat na výrazné označení. Společná koupelna také může být zdrojem konfliktů při jejím užívání 4) od společného zázemí pro více pokojů přístupného z chodby před pokoji se dnes upouští a je vhodné pouze v případech, kdy není možné jiné řešení například z důvodů rekonstrukce památkově chráněných objektů.

34


OBRÁZEK 8 Uspořádání pokoje as koupelnou. Zleva: přímé propojení pokoje s koupelnou, přístup do koupelny z předsíňky a koupelna určená pro dva pokoje přístupná z jejich společné předsíňky.

Uspořádání pokojů a chodeb Pro dobrou orientaci na chodbách před pokoji a přehlednost jejich vstupů je důležité, aby uspořádání pokojů nemělo příliš mnoho rozdílných řešení. Současně je ale nutné zabránit monotónnosti, která vede k únavě z vnímání prostoru a při špatném značení ke ztrátě měřítka a orientace. Faktory, které mají největší vliv na nalezení správných dveří do pokoje jsou: 1) přehledné dispoziční řazení skupin pokojů vedoucí k snadnému pochopení prostoru před pokoji 2) dobře řešené a jednoduše zapamatovatelné označení správných dveří

OBRÁZEK 9 Zvýraznění a rozšíření míst před vstupy do pokojů napomáhá snadné orientaci klientů a komfortnější manipulaci s lůžkem před pokoji.

35


Zda jsou pokoje uspořádány po jedné nebo obou stranách chodby, nemá v zásadě na pohyb obyvatel v prostoru žádný vliv: 1) jednostranné uspořádání umožňuje naproti pokojům chodbu otevřít okny, prosvětlit a zprostředkovat příjemný kontakt s exteriérem. Zprostředkovaná vizuální vazba na venkovní prostor a prvky v něm může pomoci při orientaci v delších chodbách, přináší zrakové vjemy a podporuje orientaci v čase (proměny denní i roční doby se přenáší do interiéru). Negativem jednostranného uspořádáni je prodlužování vzdáleností 2) oboustranné uspořádání redukuje délku chodeb, takový prostor ale také nabízí méně možností propojení s exteriérem a to může vést k redukci podnětů přicházejících zvenku a k většímu odtržení osob uvnitř od vnímání reality času 3) smíšené řazení s přerušeními je výhodné jednak prostorově a zejména proto, že tato místa vnáší vnější smyslové podněty a podporují prostorovou orientaci uvnitř budovy. Chodby jsou těmito místy vícekrát přerušeny, rozšíření mohou zprostředkovat přímou vazbu do exteriéru a pozitivně fungují i z hlediska sociálního, kdy slouží k posezení a vzájemnému potkávání.

OBRÁZEK 10 Uspořádání pokojů podél chodeb. Zleva: jednostranné uspořádání, oboustranné uspořádání a smíšené řazení pokojů s přerušením.

36


Prostorové řešení chodeb Prostorové řešení chodeb v lůžkových i ambulantních zařízeních má dopad nejen na orientaci osob, které chodbami prochází, ale i na jejich náladu, vnímání reálného času a sociální kontakty. Pokud prostor chodeb vnáší přiměřené množství zajímavých vjemů z vnějšího prostředí a nabízí místa k zastavení nebo chvilkovému pobývání, dokáže tím pozitivně působit na náladu a jeho psychiku uživatel. 1) přímé chodby nabízí jednoduchý a přehledný prostor. Nesmí však být příliš dlouhé a musí tak zabránit únavě a dezorientace z monotónnosti

OBRÁZEK 11 Přímé chodby. Vlevo správné řešení přímé chodby s místy zabraňující monotónnosti, červeně vpravo nesprávně řešená dlouhá monotónní chodba

2) lomené nebo zakřivené chodby musí srozumitelně značit změny směru a zákonitosti prostoru musí být pro uživatele předvídatelné (zalomení opakované ve stejné periodě atp.). Komplikovanější prostorové řešení ohrožuje udržení myšlenky uživatele (zapomenou, kam jdou atd.). Chodby s komplikovaně lomeným půdorysem a těžko pochopitelnou geometrií mohou uživatele mást a je pro ně v takovém prostoru obtížné zvolit správný směr.

OBRÁZEK 12 Vlevo jednoduše čitelné lomení chodeb, červeně vpravo nesprávně komplikované řešení, jehož zásady nejsou klientům čitelné a které je vede k dezorientaci a ztrátě psychické pohody.

37


3) uspořádání s vnitřním dvorem obsahuje více směrových změn a vyžaduje vhodné umístění různých prvků značení. To orientaci ztěžuje. Protilehlé prosklené fasády do vnitřního dvora jsou pro klienty, kteří mají často zhoršený zrak špatně čitelné, přispívají ke špatnému vyhodnocení prostoru, kdy si uživatelé nedokážou vytvořit správnou strategii cesty k cíli

OBRÁZEK 13 Prosklené stěny okolo vnitřního dvora a odrazy v nich mohou vést ke špatnému vyhodnocení prostoru a potížích při rozhodování p správné volbě cesty.

4) dlouhé chodby je vhodné členit za pomocí zvláštních prvků. Aby taková chodbu přerušující místa fungovala a pomáhala v orientaci, musí být pochopitelná a náplní musí vzbudit zájem o jejich využívání. Proto tato místa nesmí být zaměnitelná se zbytkem chodby.

OBRÁZEK 14 Vhodné členění dlouhých chodeb za pomoci zvláštních prvků, jako je rozšíření před terasou apod.

5) neosvětlené zakončení chodeb vytváří slepé uličky a pro uživatele je hůř pochopitelné se na takovém konci obrátit a pokračovat v pohybu zpět. Zakončení je lepší navrhovat jako 38


specifická místa poskytující mentální nápovědu k obrátce nebo s prostorem pro odpočinek a zastávku (například místo s pohovkou).

OBRÁZEK 15 Vlevo prosvětlené zakončení chodby se specifickým místem, červeně vpravo nesprávné řešení slepého zakončení chodby, které není prosvětlené.

Společné pokoje a jídelny Prostorám určeným ke společnému setkávání přikládají lidé v pobytových zařízeních náležitý význam, a proto jsou umísťovány do pomyslného centra zařízení a vytváří mentální záchytné body. U větších zařízení je dobré oddělit jídelnu od menších obývacích pokojů, ve kterých se uživatelé schází v komornějších skupinkách. V důležitosti odlišení obytných prostorů od ostatního prostředí mohou pomoci i specifické vjemy, jako hluk, vůně jídla a kávy atp. Vstup do těchto místností má být odlišný od ostatních, jasně definovaný a nezaměnitelný. Společné místnosti mají mít všeobecně známý charakter a je důležité, aby byly obecně přijímanými. Jejich uspořádání a návaznost na chodbu je nejčastěji řešeno jako: 1) jednostranné na přímé chodbě, kdy vhodné umístění mimo střed dokáže vytvořit zajímavou situaci 2) umístění v zalomení chodby, kdy takový jednoznačný prvek dokáže pomoci snadnější orientaci

39


3) příliš mnoho záchytných bodů – pokojů. Takový případ spíš ztěžuje orientaci a vyvolává zmatek v rozhodování uživatelů

Vazba na exteriér Návaznost na venkovní prostory a jejich využití má pozitivní vliv na obyvatele zařízení. Venkovní místa jsou stejně jako vnitřní prostor pojata jako více soukromá (balkony, lodžie, předzahrádky nebo terasy pokojů) a veřejná. Venkovní prostory určené pro veřejné setkávání by měly být přístupné přes centrální prostor, přes který je možné udržovat vizuální i akustický kontakt mezi klienty a personálem.

4.2.5 Vnímání barev, světla, kontrastů a materiálů Řešení barevnosti a její vliv na psychiku je neoddělitelný od prostorového vnímání. Stejně jako tvarování prostoru i užití barev a materiálů ovlivňuje pohodu uživatele a jeho orientační schopnosti. Světelné situace je různými způsoby ovlivňují a ke správnému pochopení zrakových vjemů je nezbytná správná míra intenzity osvětlení. Je vhodné, aby řešení osvětlení i stínění umožňilo volby individuálních nastavení (stmívače apod.). 1) kontrastní a výrazné barevné řešení některých stavebních prvků a detailů pomáhá lidem se zhoršujícím se zrakem nebo jeho postižením. Díky výrazně kontrastnímu zdůraznění vůči okolí mohou tito lidé snáz rozpoznat pro užívání a orientaci v prostoru důležité prvky, jako jsou dveřní zárubně, vypínače a zásuvky apod. 2) díky správně kontrastnímu a barevnému značení vystupujících předmětů, výškových přechodů a skleněných ploch je možné předejít mnoha pádům a zraněním 3) barevné a materiálové řešení dokáže podpořit myšlenku prostorového uspořádání vedoucího k rychlejšímu porozumění zásad uspořádání dispozice a snadnější orientaci v budově

40


OBRÁZEK 16 Barevné odlišení do chodby vystupujících objemů jednotlivých pokojů pomocí barevnosti stěn orientovaných ke směru průchodu chodbou. (BERUFSGENOSSENSCHAFTLICHE UNFALLKLINIK, Ludwigshafen/Rhein, Německo (autor projektu: Schmucker und Partner Planungsgesellschaft, realizace: 2005)

OBRÁZEK 17 Prostorové rozšíření před vstupy do pokojů je podpořeno výraznou barevností dveří a každý z pokojů má jinak barevné dveře. (STÄDTISCHES KLINIKUM ST. GEORG, Leipzig, Německo (autor projektu: HPP Laage & Partner, realizace: 2002)

41


4) rozšíření a barevné vyznačení míst před vstupy do pokojů pomáhá orientaci a v lepší manipulaci s lůžkem před dveřmi. U delších chodeb eliminuje jejich monotónnost a případný nevlídný dojem.

OBRÁZEK 18 Barevné řešení rozšíření před vstupy do pokojů využívá barevnost v samotných pokojích. Myšlenkové spojení barvy pokoje a barvy, která na vstup do něj na chodbě upozorňuje je pro klienty vítanou pomůckou pro lehkou zapamatovatelnost a orientaci. (MEDIZINISCHE KLINIK DER UNIVERSITÄT HEIDELBERG, Heidelberg, Německo (autor projektu: Arcass Freie Architekten, realizace: 2004)

5) naopak velké množství příliš barevně pestrých a blyštivých ploch uživatele mate a ztěžuje rozpoznávat důležité předměty. Silné odlesky z podlah a stěn jsou příčinou oslnění uživatelů, mají vliv na zhoršení jejich vizuálního vnímání a pohody a vedou k pocitu zmatení, stresu a ztráty klidu v rozhodování a orientaci. 6) lidé se zrakovým postižením dokážou lépe rozeznat dvě různé intenzity jedné barvy, než dvě rozdílné se stejnou intenzitou

42


OBRÁZEK 19 Na obrázku jsou na dveřích vedle sebe vždy ve dvojici různé odstíny barev. Z černobílé projekce pod barevnými náhledy je patrné, jak mohou vnímat barevné odlišnosti lidé s některými poruchami zraku. Vlevo je použito barev různé intenzity, vpravo jsou sice jiné brvy, ale se stejnou intenzitou, což může při vadách zraku vést k neschopnosti barvy od sebe rozeznat.

7) pro využití kontrastu, jako pomůcky pro rozpoznávání předmětů platí: čím menší předmět nebo plocha je, tím většího kontrastu je třeba pro snadné rozpoznání a odlišení od okolí použít 8) při návrhu dispozičního řešení je důležité, aby nejméně jedna strana chodby měla zrakový a hmatový vodící prvek, který představuje přímá linie stěny a na ní kontrastní madlo. Madlo může sloužit i jako zábrana před barierami, kdy zábradlí vede přes vstupy do vedlejších prostor nebo přes východové dveře 9) zejména u lůžkových pokojů je důležité promýšlet detaily řešení oken, jejich velikosti a orientace, členění, ovládání a clonění. Při řešení výhledu z oken nesmí být opomenuta 43


pozice na lůžku. Členění a design fasád a otvorů v nich ovlivňuje vnímání venkovního prostoru zevnitř budovy, vnitřní klima a ovlivňuje vnímání soukromí a intimity.

OBRÁZEK 20 Členění fasády lůžkové části, systém clonění a barevnosti žaluzií (ROBERT-KOCH.KLINIK, Leipzig, Německo (autor projektu: HPP Laage & Partner, realizace: 2004)

OBRÁZEK 21 Okna lůžkových pokojů. Snížení okenního parapetu umožňuje výhledy ven i ležícím klientům. Systém vnějšího i vnitřního clonění. Členění okna nezabraňuje výhledům v rovině očí člověka ležícího nebo na vozíku a otvíravá část je zvýrazněna.

44


4.2.6 Akustika a vnitřní klima Vedle zraku je sluch velmi důležitý vjem, díky kterému dokážeme v omezené míře vnímat velikost a uspořádání prostoru. Akustika místností a rozličných prostor psychiku člověka ovlivňuje zásadním způsobem. Nepříjemné zvuky, nevhodná hladina hluku nebo naopak absence jakéhokoliv zvukového vjemu může navodit pocity úzkosti a stres vedoucí k nesoustředění a špatným rozhodnutím. Správné akustické řešení ovlivňuje výběr vhodných materiálů a odpovídající kombinace odrazivých a pohltivých ploch. Uživateli je citlivě vnímána i pohoda vnitřního klimatu prostředí. Zejména starší lidé nebo lidé, kteří tráví většinu času na lůžku a mají ztíženou možnost se schovat před nepříjemnými vlivy prostředí, vnímají velmi citlivě výkyvy teplot, proudění vzduchu v uzavřeném prostředí, dopad slunečních paprsků s jejich pozitivním i negativním vlivem přehřívání místností. Vnitřní klima má vliv na komfort dýchání a proto by zejména v místech určených k dlouhodobějšímu pobytu klientů měla být správně navržená dostatečná výměna vzduchu.

45


5

STAVBY, VE KTERÝCH JSOU POSKYTOVÁNY KOMPLEXNÍ SLUŽBY A JEJICH CHARAKTER

V této kapitole uvádím zařízení, ve kterých je komplexní péče poskytována a jejich rozdělení je provedené podle náplně staveb, specializace a specifických charakteristik. Ve struktuře dělení navazuji na společnou práci s I. Šestákovou a J. Boučkem, která vedla k vydání skript ČVUT o stavbách pro sociální služby41 . 5.1 Komplexní péče ve stavbách pro dlouhodobý pobyt nahrazující domov 5.1.1 Chráněné bydlení 5.1.2 Zařízení pěstounské péče 5.1.3 Domovy a penziony 5.1.4 Centra komplexních služeb 5.1.5 Domovy pro osoby se zdravotním postižením 5.2 Komplexní péče ve stavbách přechodného bydlení nenahrazujících domov 5.2.1 Domy na půli cesty 5.3 Komplexní péče v režimových pobytových zařízeních nenahrazujících domov 5.3.1 Azylové domy 5.3.2 Terapeutické komunity 5.4 Hospice a respitní péče v nich 5.5 Terapeutická centra ponemocniční péče a centra postakutních služeb 5.5.1 Ambulantní centra denních služeb a léčebné rehabilitace 5.5.2 Denní stacionáře 5.5.3 Týdenní stacionáře 5.5.4 Chráněné dílny 5.5.5 Lůžková zařízení nebo oddělení léčebné rehabilitace a následné péče 5.5.6 Odborná léčebná centra

41 ŠESTÁKOVÁ, I., DVOŘÁK, O., BOUČEK, J. Stavby pro sociální služby. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006.

46


5.1

Komplexní péče ve stavbách pro dlouhodobý pobyt nahrazující domov

Pobyt v těchto zařízeních nebývá jen krátkodobou záležitostí, ale je dlouhodobé povahy a po tuto dobu nahrazuje klientům domov. Proto je důraz na design navozující domácí charakter prostředí u těchto staveb neopominutelným hlediskem při jejich navrhování. Nové tendence v této oblasti směřují k projektování menších staveb, ve kterých najde každý klient odpovídající místo pro své soukromí a spolu s ostatními může trávit čas ve společných prostorách charakteru domáckých pokojů a jídelen. Základními společnými znaky těchto staveb jsou: a) umístění v klidném prostředí, ve kterých však zařízení nesmějí být izolována od okolí a vytvářet pocit ghett. Není také vhodné situovat tyto stavby do příliš rušných míst ve městech. Často jsou proto vhodnějším místem menší sídla a klidnější rezidenční části větších měst s vazbou na plochy zeleně, rekreace apod. b) integrace – svou pozicí a vnímáním u okolních obyvatel by měla zařízení hrát roli aktivních míst pro společenské události (koncerty, výstavy) a podporovat rozvoj běžných

sousedských vztahů

c) bezprostřední kontakt s přírodním prostředím je pro psychiku a zdraví klientů důležitým faktorem, protože přímá vazba na přírodu a vjemy z ní přijímané jsou důležitou terapeutickou složkou péče. Proto jsou stavby navrhovány tak, aby poskytovaly dostatek nejen vizuálního propojení s přírodou, ale i jako stavby venkovského charakteru situované vesnického prostředí. d) Jednotlivé části staveb i jejich soubory vychází z charakteru staveb pro bydlení a musí mít lidské měřítko, přívětivé uspořádání a proporce

5.1.1 Chráněné bydlení „Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.“42 42 Citace definice z §51 zákona Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006.

47


Chráněné bydlení má formu skupinového anebo individuálního bydlení doplněného poskytovanými pečovatelskými službami. Prostředí staveb chráněného bydlení umožňuje klientům žít běžným způsobem života a je důstojnou alternativou zdravotnických a ústavních zařízení, ve kterých je péče poskytována více neosobně. Klienti chráněného bydlení jsou stále motivováni a více rozhodují o věcech, které se jich týkají. Jsou vedeni k co největší míře samostatnosti.

48


OBRÁZEK 22 – DOMOV V CHRÁNĚNÉ DOMÁCNOSTI, Slapy, Česká republika (architekt: Štefan, F., rekonstrukce 2001)

49


OBRÁZEK 23 – PALVELUTALO ULRIKA ELEONORA – RETIREMENT HOME,Lovisa, Finsko (architekt: L&M Sievänen Architects Ltd., realizace 2002)

50


5.1.2. Zařízení pěstounské péče Jedná se o stavby, ve kterých je dětem poskytovaná péče nahrazující přirozené prostředí domova. Péče má charakter rodinného soužití matek s dětmi a tomu odpovídá i řešení staveb. Ty jsou řešeny jako jednotlivé rodinné domy rozmístěné v zástavbě anebo jako celé skupiny. Péči zde mohou poskytovat i běžné rodiny s vlastními dětmi, které se chtějí starat o druhé. Děti z těchto domovů pěstounské péče dochází do místních škol s ostatními dětmi z okolí. Nejběžnějším prostředím, ve kterém je pěstounská péče poskytována, jsou pro tento účel zvlášť upravené nebo stavěné byty a rodinné domy, které jsou situované do běžné zástavby měst i menších vesnic. Do sídelního společenství musí být včleňovány citlivě, a protože je důležité, aby taková zařízení byla přijímána rezidenty v místech, kam jsou plánována, musí před jejich zřízením proběhnout dostatečná osvěta a diskuse s místními lidmi. Pro tuto péči je zažitá forma jejího poskytování jako individuální pěstounská anebo skupinová soustředěná do tzv. vesniček SOS43.

43

„Cílem SOS dětských vesniček je poskytnout dětem, o které se jejich původní rodina nechtěla nebo nedokázala postarat, nový domov plný lásky a porozumění. První SOS dětská vesnička vznikla v roce 1949 v rakouském Imstu. Potřeba péče o ohrožené děti, které byly z různých důvodů vytrženy ze své původní rodiny, je bohužel stále aktuální, a proto v průběhu druhé poloviny 20. století vznikaly SOS dětské vesničky i v dalších částech světa. Dnes fungují celkem ve 132 zemích světa. V někdejším Československu se myšlenka SOS dětských vesniček objevila v druhé polovině 60. let v souvislosti s celkovým uvolněním politické situace a s tím související aktivizací občanské společnosti. Nejstarší z nich vznikla v roce 1969 v Karlových Varech – Doubí. V roce 1973 byla do provozu uvedena SOS vesnička ve Chvalčově, malé obci pod vrchem Hostýn ve Zlínském kraji. V roce 2003 pak byla otevřena SOS vesnička v Brně – Medlánkách.“ Citace z SOS dětské vesničky [online]. Sdružení SOS dětských vesniček, 2010- [cit. 2010-09-10]. České rozhraní. Dostupné z WWW:

51


OBRÁZEK 24 – SOS VESNIČKA, Brno Medlánky, Česká republika (architekt: Heidler, S., Heidlerová, B. - VHE a spol. architektonická kancelář s.r.o., realizace 2003)

52


5.1.3 Domovy a penziony Nahrazují uživateli domov buď trvale nebo na přechodnou dobu v rámci respitní péče. Stavby jsou charakteru skupinového bydlení, doplněné společnými prostory služeb, které mohou být řešeny jako samostatné části budov nebo jako pavilony. Charakter a velikost staveb odpovídá spíš menšímu počtu klientů. Základ domovů tvoří lůžková část s pokoji klientů, kterou určuje jejich uspořádání a velikost. Lůžkové části staveb doplňují prostory určené ke společnému setkávání a aktivitám klientů. Na pobytovou část navazují hlavní společné prostory, provozní část a případně další části rozšiřující komfort a nabídku poskytovaných služeb. Nové trendy v provozování a navrhování těchto domovů se soustředí nejen na poskytování služeb pro pobývající klienty, ale snahou je, aby tato zařízení sloužila i pro lidi z okolí. Díky tomu mají klienti domovů větší příležitost setkávat se s těmi, kteří sem dochází a to zabraňuje jejich sociální izolaci a vyloučení ze života společnosti. Nejčastěji jsou domovy rozšířené o provoz rehabilitace a fyzioterapie, kulturně-společenská zázemí a prostor služeb jako je pedikúra, kadeřnictví, ordinace lékaře apod. Mezi domovy a penziony existuje veliká škála specializovaných zařízení, která slouží pouze určitým skupinám klientů, jako jsou vojenští veteráni nebo vysloužilí herci a umělci44. Tyto domovy jsou založeny na stejných principech, jsou však rozšířeny o části specifické pro skupiny jejich uživatelů, jako je například zkušebna nebo malý sál. V těch mohou umělci senioři předávat své zkušenosti mladým kolegům, což podporuje mezigenerační porozumění, díky kterému jsou také klienti stále motivováni k různým samostatným činnostem.

44 Jako příklad uvádím La Casa del Riposo Giuseppe Verdi (přeloženo jako Domov odpočinku G. Verdiho), Miláno, Itálie

53


OBRÁZEK 25 – PENZION PRO SENIORY HVĚZDA, Praha, Česká republika (architekt: Línek, J., Kolář, J., Dubská, V. - L & P architektonický atelier, realizace 2005)

54


OBRÁZEK 26 – ST. NIKOLAUS HAUS, Neumarkt, Rakousko (architekt: Kada, K., Wittfeld, G., realizace 2001)

55


OBRÁZEK 27 – RESIDENCIA PUIGCERDÁ, Puigcerdá Girona, Španělsko, (architekt: Pineda Alvarez, A., realizace 1997)

56


5.1.4 Centra komplexních služeb Většinou areály staveb pro bydlení s širokou nabídkou služeb, komplexnějšího charakteru. Zařízení poskytují komplexní zajištění základních životních podmínek, mimo možnost bydlení a poskytnutí potřebné péče jsou zde nabízeny pracovní příležitosti, rozšířené pečovatelské služby a další služby občanské vybavenosti. Komplexní zařízení mají často bezprostřední vazbu na chráněné dílny a denní stacionáře, případně jsou tyto prostory přímo součástí center. Charakter lůžkové části je stejný, jako u domovů a penzionů, s důrazem na humánní a přívětivé prostředí přístupné uživatelům s různými handicapy. Tendence v navrhování těchto staveb směřují k jejich řešení ve formě malého počtu drobnějších pavilónově uspořádaných objektů a jednoznačnému dělení staveb do jednotlivých funkčních celků. Respitní péče bývá v těchto stavbách řešena jako zvláštní část určená pro klienty, kteří jsou v zařízení na kratší dobu, než ostatní.

57


OBRÁZEK 28 – GENERATIONENHAUS, Stuttgart, Německo, (architekt: Kohlhoff Architekten, realizace 2001)

58


OBRÁZEK 29 – ALTENWOHNHEIM STRASSWALCHEN, Salzburg, Rakousko, (architekt: Pernthaler, M., Schwarzenbacher, W., Tichon, R., realizace 2004)

59


5.1.5 Domovy pro osoby se zdravotním postižením Zařízení jsou určená pro poskytování péče lidem s různými zdravotními problémy a handicapy a proto musí prostředí těchto staveb důsledně zohledňovat bezbariérovost všech míst, která slouží jejich klientům. Pobytové části jsou navržené specielně pro uživatele, kteří mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, úrazu nebo díky stavu po lékařském zákroku a jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc druhých při běžných úkonech. Poskytované služby mají charakter celodenní péče o klienta s ohledem na jeho postižení. Velmi přitom záleží na individuálním přístupu personálu ke každému z klientů, koncepčně zpracovaný kvalitní léčebný program a podnětné terapeutické prostředí. Klienti tráví hodně času na lůžku, jsou často odkázáni na používání invalidního vozíku nebo nejrůznějších podpůrných pomůcek a proto se musí při navrhování kromě hlediska bezbariérovosti redukovat vzdálenosti mezi jednotlivými místy a řešení interiéru nesmí bránit zprostředkování kontaktu s exteriérem. Stavebně je vhodné zařízení uspořádat jako areály staveb nebo samostatné části budov, které se do sebe neuzavírají, vyhýbají se neosobnímu vyjadřování a jejich forma by měla mít jasnou a nekomplikovanou identitu. Důraz na jednoduché řešení prostorového i dispozičního uspořádání a minimalizaci vzdáleností jsou vedeny snahou co nejvíc usnadnit klientům s handicapy pohyb v prostoru staveb i vně. Příznivé sociální, organizační a architektonické prostředí má výjimečný význam pro kvalitu pobytu klientů.

60


OBRÁZEK 30 – RÉSIDENCE JOURS HEUREUX, Paris, Francie, (architekt: Hubert, J. B., Roy, M., realizace 2007)

61


OBRÁZEK 31 – ÚSTAV PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ, Velehrad, Česká republika (architekt: Pelčák, P. Hrůša, P., realizace 2001)

62


5.2

Komplexní péče ve stavbách přechodného bydlení nenahrazujících domov

5.2.1 Domy na půli cesty Domy na půli cesty poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby45. Stavby jsou speciální ubytovací zařízení, která nemají za cíl plně nahrazovat domov, ale jak název napovídá, vytvořit na určitou dobu vhodné podmínky pro přechod od pobytu v různých zařízeních a institucích do přirozeného prostředí vlastního domova a běžného života. Smyslem péče, která je v domech na půli cesty klientům poskytována, je příprava na život v běžných podmínkách a k tomu nezbytnou samostatnost. Provoz domů sice podléhá zvláštnímu režimu, ale proto, aby byla péče úspěšná, je zapotřebí prostředí staveb i denní program klientů řešit tak, aby se co nejvíc přibližoval běžné formě bydlení ve vlastním bytě nebo domě. Tomu odpovídá umístění staveb rozptýlených v běžné zástavbě i samotné dispoziční řešení, které je blízké podobě běžných bytů.

45 Citace definice z §58 zákona Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006.

63


OBRÁZEK 32 – DŮM NA PŮLI CESTY, Valašské Meziříčí, Česká republika (architekt: Trefil, Z., realizace 2004)

64


5.3

Komplexní péče v režimových pobytových zařízeních nenahrazujících domov

5.3.1 Azylové domy V prostředí azylových domů je poskytována individuální a nepřetržitá pomoc lidem, kteří se ocitli v krizové životní situaci. Předpokladem využití služby je zájem lidí o vyřešení takové situace. Ubytování klientů v těchto domech je pouze dočasné do doby, než se jejich krizová situace vyřeší. Přestože cílem pobytu není náhrada domova, je vhodné stavby řešit přívětivě, založené na principech domácího prostředí. To z toho důvodu, že relativní blízkost takového prostředí pomáhá uživatelům lépe se vypořádat se stresem, který na ně v těchto životních situacích dopadá. Psychika klientů je díky jejich tíživé situaci velmi vypjatá a prostředí, ve kterém se na přechodnou dobu ocitají, nesmí být stresujícím faktorem.

5.3.2 Terapeutické komunity Terapeutické komunity jsou zařízení, ve kterých je poskytovaná střednědobá až dlouhodobá pomoc zejména těm, kteří se stali závislí na návykových látkách. Lidé jsou v prostředí komunit motivováni ke změně a stabilizaci svého životního stylu, jasná pravidla a řád jsou základním stavebním prvkem poskytované péče, kdy se všichni zapojují do rozhodovacích procesů, ale terapeutickému týmu zůstává právo veta. Klienti se postupně učí přebírat odpovědnost za sebe, a i za druhé. Z hlediska úspěchu aplikace řádu komunity je důležité, aby byl realizovaný v klidném a osobním prostředí, které působí podpůrně na aktivitu klientů vedoucí k resocializaci46 a které pomáhá bezproblémovému chodu. Lidé v komunitě musí prostředí vnímat jako bezpečné bez potenciálních nástrah. Žijí dohromady v úzkém společenství a pobyt jim umožňuje nastartovat změnu dosavadního životního stylu, který považují za chybný. Péče v komunitě a její program vede k sebepoznání, zlepšení fyzické kondice a získání základních sociálních dovedností. Pomáhá osvojit si pracovní návyky, vypěstovat si smysl a citlivost pro soužití ve společnosti.

46

znovuuvedení resp. znovuzakotvení do společnosti

65


Stavby pro komunity jsou většinou navrhovány jako soubory objektů stavěné samostatně v klidném prostředí mimo rušná sídla s důrazem na kontakt s přírodou. Bývají to rozptýlené objekty v zelených prostranstvích s vazbou na zdravotní a vzdělávací péči a výchovné a aktivizační služby v okolí.

66


OBRÁZEK 33 – TERAPEUTICKÁ KOMUNITA KARLOV, Smetanova Lhota, Česká republika (architekt: Chalupa, M. Venclíková, K. – d u m architekti s.r.o., rekonstrukce 2007)

67


5.4 Hospice a respitní péče v nich Hospic je zvláštní druh pobytového lůžkového zařízení, ve kterém je poskytována specializovaná paliativní péče47. Klienti přichází do hospiců ve chvíli, kdy byly vyčerpány všechny možnosti léčby nemoci. Hospicová péče má eticky náročné poslání a jejím úkolem je zmírnit utrpení a bolest terminálně48 nemocných a přispět ke smíření klientů se smrtí. V hospicích je zabezpečená potřebná zdravotní péče, je v nich poskytována duchovní podpora klientům i příbuzným. Hospic je v Čéské republice poměrně mladým druhem zařízení, první stavba49 hospice jako modelového zařízení u nás vznikla až v roce 1995. Formy specializované paliativní péče jsou různého charakteru a to má vliv na podoby prostředí, ve kterém je poskytovaná: a) mobilní hospic je paliativní péče poskytovaná klientům přímo v jejich domácím prostředí b) lůžkový hospice je samostatné specializované zařízení c) oddělení paliativní péče v rámci zdravotnických zařízení d) specializované ambulance paliativní péče - ambulantní péče je určená pro klienty z domácího prostředí nebo ze zařízení sociálních služeb. Ambulance může být součástí lůžkových hospiců. e) denní stacionář paliativní péče, který take bývá součástí lůžkových hospiců Na charakter paliativní péče a i na prostředí má vliv také věk klienta. Proto se hospice rozlišují i podle věkové struktury klientů a to na hospic pro dospělé a dětský hospic. Nejdůležitější částí hospice jsou pokoje klientů. Pro rodinu a nejbližší mají hospice většinou vlastní hostovské pokoje a na pokojích klientů musí být prostor pro umístění přistýlky pro doprovázející, kteří spolu s nemocnými často v posledních dnech na pokoji pobývají nepřetržitě. Pokoje jsou soukromým a intimním prostorem klientů a jsou proto řešeny jako jednolůžkové. V posledních dnech života jsou klienti často neschopni samostatného pohybu a veškerý čas tráví na lůžku, proto má významnou roli v navrhování pokojů jejich orientace ke světovým stranám, velikost a umístění oken ve vztahu k okolí a 47

paliativní péče je péče zaměřená na úlevu od bolesti terminálně nemocní lidé jsou nevyléčitelně nemocní a nacházejí se v konečném stadiu své nemoci 49 Hospic Sv. Anežky České v Červeném Kostelci, architekt: Falta, J. 48

68


k lůžku a možnost vyvezení lůžka na terasu. Při zařizování pokojů je brán ohled na individuální potřeby každého klienta a na vytvoření takového prostředí, ve kterém by klient mohl zůstat až do konce svého života v intenzivním vztahu se svými blízkými i důležitými předměty nebo kusy nábytku, které si přinesl z domova. Důstojnost a klid vnitřního i vnějšího prostředí hospice je nezbytná. V hospicích jsou společenské prostory sloužící k nejrůznějším účelům od pořádání setkání s blízkými a veřejností po koncerty, oslavy svátků a náboženské obřady. Specifickým a velmi důležitým prostorem v hospici je meditační místnost nebo kaple a místnost posledního rozloučení. Oddělení respitní péče je často řešeno jako samostatný pokoj či jednotka v rámci lůžkové části hospiců. Kapacita lůžkových hospiců je v naší republice díky ekonomickým hlediskům vyšší, než v zemích, kde jsou s tímto zařízením dlouhodobější zkušenosti. Nízký počet lůžek je důležitý pro komorní charakter staveb.

69


OBRÁZEK 34 – HOSPIC VILLA AUGUSTE, Leipzig, Německo (architekt: Rabenseifer, M., realizace 2002)

70


OBRÁZEK 35 – ST. JOSEPH‘S HOSPICE, London, Velká Británie (architekt: Greenhill Jenner architects, realizace 2004)

71


OBRÁZEK 36 – HOSPIC SV. ŠTĚPÁNA, Litoměřice, Česká republika (architekt: Falta, J., realizace 2001)

72


5.5

Terapeutická centra ponemocniční péče a centra postakutních služeb

Ponemocniční péče je založena především na rehabilitaci a procedurách s ní spojených. V ideálním případě by rehabilitace měla sloužit jako jeden z prostředků k získání a znovunabytí dřívějších schopností a rovnováhy klientů. Cílem rehabilitace je znovu začlenit člověka se zdravotním postižením následkem nemoci, úrazu nebo s vrozenou vadou do aktivního a normálního společenského života. Tato činnost je poskytována na jednotlivých úrovních skoro ve všech zařízeních zdravotnictví a sociální péče. Systém péče o osoby s handicapem začíná vznikem jejich onemocnění, úrazu a u lidí s vrozeným handicapem narozením. V prvních fázích onemocnění či postižení se jedná o vlastní léčení. Na něj bezprostředně navazuje léčebná rehabilitace. Ta trvá buď do úplného uzdravení a navrácení funkce anebo do vyčerpání „rehabilitačního potenciálu“ klienta. Někdy musí být rehabilitace prováděna po celý život, aby se zpomalila progrese nemoci nebo aby se co nejdéle zachovaly funkce nutné k sebeobslužnosti a samostatnému životu. Tato následná rehabilitace je prováděna buď u klientů v domácím prostředí, nebo na ni ambulantně docházejí do různých zařízení, případně je poskytována v rámci pobytu v centrech postakutních služeb a ponemocniční péče. Mezi činnosti, které se provádějí s klienty patří kromě rehabilitační činnosti i činnosti rekvalifikační a také sociální terapie.

Léčebná rehabilitace Rehabilitační a fyzikální medicína používá a rozvíjí diagnostické a terapeutické postupy, zaměřené na znovunabytí funkčních schopností jedince jak fyzických, tak i psychických. Léčebná rehabilitace je komplex medicínských preventivních, diagnostických a terapeutických opatření, která mají za cíl pomoci k maximální funkční zdatnosti jedince postiženého na zdraví. Důležitá je aktivace klientů. Rehabilitační potenciál vyjadřuje to, nakolik je rehabilitovatelný klient schopen dostat se co nejblíže svému původnímu zdravému stavu. Například u mladého, fyzicky zdatného člověka lze i po těžkém úrazu očekávat, že jeho rehabilitační potenciál je relativně vysoký a při intenzivní rehabilitaci bude mít velkou šanci na uzdravení a návrat do normálního života. U dlouhodobě nemocných lidí či osob s handicapem lze pomoci jejich soběstačnosti a možnosti dalšího samostatného života a možnosti jejich pracovního zařazení. U lidí v produktivním věku podporuje rehabilitace jejich pracovní schopnost a sociální integraci. U seniorů a osob s těžkým zdravotním postižením je cílem co nejdelší zachování soběstačnosti a samostatnosti a o co nejdéle 73


udržitelná kvalita života, případně život v domácím prostředí. Důležitá je dobrovolná a aktivní spolupráce klienta a často i jeho rodiny. Dostatečná motivace klienta při všech aktivních činnostech pomáhá pocitu, že jejich činnost má smysl. Podle nároků na čas je možné rozlišit léčebně rehabilitační plán na krátkodobý a dlouhodobý. Nejrozšířenějšími prostředky léčebné rehabilitace jsou dnes: 1) prevence, diagnostika a terapie 2) výcvik jednotlivých kompenzačních mechanismů v rámci postiženého orgánu nebo, aby jeho funkční ztráta byla co nejmenší 3) vybavení potřebnými prostředky zdravotnické techniky (např. kompenzační pomůcky) a nácvik jejich používání 4) působení specifickými prostředky proti bolesti (fyzioterapie, medikamenty, reflexní metody, akupunktura a další techniky 5) obnova tělesné zdatnosti na úroveň potřebnou k maximálně možné kvalitě života, což může vést ke znovuzapojení do všech původních společenských aktivit běžného života

Formy a techniky léčebné rehabilitace 1) fyzikální medicína využívá fyzikálních stimulů a prostředků k cíli dosáhnout co nejlepšího funkčního stavu jedince. Jako fyzikální podněty využívá přírodní i umělé zdroje, energie mechanické, tepelné, chemické, elektrické, světelné, akustické a jejich kombinací a terapii pohybovou, včetně metod reflexních. - elektroléčba (elektrostimulace svalů a nervů) - ultrazvuková terapie - laserová terapie - magnetoterapie - hydroterapie 2) fyzioterapie představuje terapeutické postupy, využívající různých forem energií a postupů v léčbě. Je to léčba využívající přirozených přírodních podnětů k zachování či obnově zdraví. Zabývá se zejména pohybovým systémem, jeho analýzou a možnostmi ovlivnit jeho prostřednictvím i další poruchy.

74


-

fyzioterapie diagnostická se zabývá zhodnocováním funkčních změn pohybového systému

-

fyzioterapie terapeutická zahrnuje snahu o cílenou nápravu daných změn

3) ergoterapie je terapeutický postup, který využívá specifické diagnostické a léčebné metody, postupy a činnosti při léčbě jedinců s různým typem postižení, kteří jsou trvale postiženi fyzicky, psychicky, smyslově či mentálně. Cílem je znovunabytí dřívějších dovedností v praktickém životě a dosažení maximální soběstačnosti a nezávislosti klientů v domácím, pracovním a sociálním prostředí a tím zvýšení kvality jejich života. Ergoterapie by měla být vždy součástí léčebné rehabilitace. Základními metodami ergoterapie jsou výtvarné techniky a textilní techniky, práce s materiály, vaření, nácviky jemné motoriky, reminiscenční terapie50, práce s počítačem, tréninky paměti, logopedická cvičení, muzikoterapie, taneční terapie, pet-terapie51, canisterapie52, společenské hry, drobné sportovní hry a práce na zahradě. 4) balneoterapie se zabývá léčebným využitím přírodních léčivých zdrojů a jejich účinky na lidský organismus. Při terapii využívá klimatické podmínky, tradiční léčebné postupy vázané k danému místu, režimová a dietní opatření k prevenci, léčbě a léčebné rehabilitaci všech stavů, vyžadujících následnou zdravotní péči. Tato péče je poskytována zejména v lázních, které jsou zpravidla vázány na místa výskytu přírodních léčivých zdrojů. 5) myoskeletální medicína se zabývá diagnostikou a terapií funkčních poruch hybného systému. Za tím účelem používá vlastních diagnostických a terapeutických postupů.

50

„Jde o cílenou intervenci spočívající v systematickém terapeutickém využití jinak běžné každodenní lidské činnosti, jako je vzpomínání. Reminiscence je definována jako „hlasité či tiché vybavování událostí lidského života buď individuálně, o samotě, nebo společně s jinou skupinou lidí.“ Jako terapeutický nástroj je tato metoda využívána individuálně i ve skupinách s cílem zklidnění a zorientování klientů. Jde o širokou varietu technik užívaných profesionály i laiky v různých zařízeních – v nemocnicích i v komunitních centrech pro seniory, je součástí různých programů. Za velmi užitečné jsou tyto techniky považovány zejména při práci s lidmi s demencí, která velmi omezuje jejich možnost komunikovat a sdílet se s druhými.“ Citace z: JANEČKOVÁ, H., HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H., DRAGOMIRECKÁ, E. Studium vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života seniorů – využití kvantitativních a kvalitativních metod. Praha: Gerontologické centrum Praha, 2007, str. 150. 51 Výraz „pet terapie“ značí využití vztahu člověka a zvířete k lékařským (psychologickým) a duševním (emocionálním) účelům 52 „Canisterapie je způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné,“ Citace z Portál o canisterapii společnosti Podané ruce, o.s. [online]. Podané ruce, o.s. 2008- [cit. 2010-0910]. České rozhraní. Dostupné z WWW:

75


6) akupunktura využívá znalostí tradiční čínské medicíny, obohacené o nové poznatky získané moderním výzkumem, na které v dnešní době navazuje. V rehabilitaci používá fyziologických a klinických vlastností aktivních bodů a zón ke zmírnění a odstranění bolestí a obnovení motorických funkcí. Terapeutická centra ponemocniční péče a centra postakutních služeb jsou zařízení ambulantního i lůžkového charakteru. Zařízení ambulantního charakteru jsou ambulantní centra denních služeb a léčebné rehabilitace, denní stacionáře a chráněné dílny. Zařízení lůžková jsou týdenní stacionáře, zařízení nebo oddělení léčebné rehabilitace a následné péče a odborná léčebná centra.

5.5.1 Ambulantní centra denních služeb a léčebné rehabilitace V těchto centrech se poskytují ambulantní služby lidem, kteří mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení a jejich situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Ambulantní centra zajišťují komplexní rehabilitaci v plném rozsahu a zajišťují součinnost s ostatními medicínskými obory a složkami péče (domácí péče, komunitní centra atp.). V centrech jsou nabízené služby, které obsahují tyto základní činnosti: a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, d) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, e) sociálně terapeutické činnosti, f) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

5.5.2 Denní stacionáře Stacionáře jsou určené těm klientům, u nichž je třeba pravidelná a častá rehabilitace, ale není nutná hospitalizace. Samostatné bydlení s vazbou na denní stacionář poskytuje klientům i jejich rodinám možnost co možná nejdelšího společného setrvání v domácím prostředí. Komplexní péče poskytovaná denními stacionáři se liší podle věku a typu postižení klientů. Rozsah a zaměření péče je určeno lidem, kteří mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, zdravotního postižení a chronicky duševních onemocnění.

76


Ve stacionářích je poskytována klientům celodenní léčebně rehabilitační péče. Jejím základem je strukturovaný program, který má složky terapeutické, aktivizační a výchovné a využívá sociálního učení k rozvoji psychosociálních schopností a dovedností. Pobyt ve stacionáři zahrnuje celodenní aktivity a procedury i odpočinek. Stacionáře bývají zřizovány samostatně i jako součást rehabilitačních oddělení nebo různých staveb pro sociální služby.

5.5.3 Týdenní stacionáře Týdenní stacionáře jsou založeny na stejném principu, jako stacionáře denní. Na rozdíl od nich ale týdenní stacionáře poskytují klientům možnost krátkodobého pobytu. Proto jsou zařízení těchto stacionářů doplněna o lůžkovou část a doplňující zázemí a služby, jako například stravování.

77


OBRÁZEK 37 – CENTRUM PRO ŽENY S DĚTMI, Städtisches Klinikum Karlsruhe, Karlsruhe, Německo (architekt: Architekten Geiser & Partner, realizace 2003)

78


5.5.4 Chráněné dílny Jsou to sociálně-terapeutické dílny, ambulantní zařízení, poskytující služby osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie. Stavby chráněných dílen jsou výrobního charakteru, blíže definované podle pracovních činností a výroby, která je v nich prováděna. Důraz oproti běžným výrobním provozům je kladen na bezbariérovost všech provozů, jasnou orientaci a přehlednost v prostoru a zvýšenou bezpečnost práce. Stejně jako u běžných provozů výroby je důležitá poloha těchto zařízení ve vztahu napojení na dopravní síť a zásobování.

79


OBRÁZEK 38 – CHRÁNĚNÉ DÍLNY LEBENSHILFE, Bernburg, Německo (architekt: Kaag und Schwarz, realizace 1999)

80


5.5.5 Lůžková zařízení nebo oddělení léčebné rehabilitace a následné péče Tato zařízení mohou být stavěna samostatně nebo mohou být jen oddělením v rámci zdravotnických staveb. U těchto staveb je výhodná vazba na zdravotnické zařízení, proto jsou často zakládány v areálech nemocnic nebo jejich blízkosti. Následná rehabilitace je poskytována klientům v postakutních a chronických stavech, u nichž léčebně rehabilitační postupy tvoří převážnou část léčebného programu a většinou bezprostředně navazující na intenzivní a akutní péči v nemocnici.

5.5.6 Odborná léčebná centra Odborná léčebná zařízení jsou léčebně rehabilitační zařízení pobytového charakteru a mohou být zřizována samostatně i jako oddělení větších nemocnic. Je zde poskytována komplexní a vysoce specializovaná rehabilitační péče u všech stabilizovaných stavů, s nutnou dlouhodobou péči i nad 3 měsíce a u klientů s trvalou poruchou nebo ztrátou funkce orgánů atp.

81


OBRÁZEK 39 – REHABILITAČNÍ KLINIKA MALVAZINKY, Praha, Česká republika

82


6

ÚVAHY O DEMOGRAFICKÉM VÝVOJI A JEHO VLIVU NA BUDOUCNOST POSKYTOVANÉ PÉČE

6.1

Stáří

V každé společnosti lidí existuje a existovala vůle postarat se o staré, řešit problémy chudých, nemocných a nesoběstačných lidí. Míra poskytované péče a její charakter vychází ze zvyků společnosti, jejích pravidel, aktuálních ideálů a vizí a z ekonomické prosperity. Péči starým lidem většinou tradičně poskytovala jejich rodina. Když rodina nebyla schopna osoby staré a nemocné dostatečně zabezpečit, potulovali se, žebrali, budili odpor i soucit a umírali v nedůstojných podmínkách. Právě i proto začaly postupně vznikat různé formy zařízení a poskytování péče mimo rodinu. Péče měla především charitativní cíle a byla praktikována bohatými jedinci, ať již světskými či církevními. Provoz od středověku zakládaných chudobinců, starobinců a chorobinců zajišťovaly kláštery, později města a obce. Lidé byli ošetřováni v rámci globálně pojaté péče špitálů, útulky se staraly o pocestné, kupce a nemocné bez ohledu na věk a národnost. Do útulků přicházeli také nemajetní, bezzemci, chudáci a staří lidé, kteří potřebovali zajistit střechu nad hlavou, stravu a základní hygienu a staly se tak předchůdci dnešních azylových domů. S rozvojem měst, rostoucí ekonomickou sílou jedinců a jejich nezávislostí na rodině se začala rozpadat tradiční rodina se svými vazbami a péčí poskytovanou mezi jednotlivými členy rodiny navzájem. Počet lidí s handicapem a zejména starých lidí, kteří jsou odkázáni na pomoc poskytovaných služeb a zdravotní a sociální péči, začal v posledních letech výrazně růst.

6.2

Demografický vývoj populace

Podle studie amerického vládního úřadu pro sčítání lidu „An Aging World: 2008 (Stárnoucí svět: 2008)“53 prochází lidstvo v posledních letech nejvýraznější demografickou proměnou ve svých dějinách a do deseti let bude na Zemi poprvé žít více starých lidí než dětí.

53

KINSELLA, K., KINSELLA, W., CENSUS B. International Population Reports, P95/09-1, An Aging World: 2008. Washington, DC: U.S. Government Printing Office, 2009. Dostupné z WWW:

83


OBRÁZEK 40 Děti a staří lidé - % z celkové populace: 1950-2050 Zdroj: KINSELLA, K., KINSELLA, W., CENSUS B. International Population Reports, P95/09-1, An Aging World: 2008. Washington, DC: U.S. Government Printing Office, 2009, str. 8.

Celosvětový rozvoj zdravotnictví a ekonomické úspěchy posledních desetiletí mají za následek skutečnost, že se zvyšuje průměrná délka života a přibývá lidí starších 85, kterých bude podle uváděných prognóz na Zemi v roce 2040 dvaapůlkrát více, než dnes. Skupina seniorů se čím dál jasněji odděluje. Zatímco ti mladší jsou aktivnější, kvůli prodlužování délky života se rozrůstá množina těch, kteří potřebují pomoc druhých čím dál víc. Mezníkem bývá často osmdesátý rok života, po kterém se stupňuje kombinace sociálních a zdravotních problémů. Prodlužující se délka života staví společnost před dilema, jak zajistit starým a nemohoucím lidem důstojnou péči v domácím prostředí nebo mimo něj. Postupně v Česku vznikají nové organizace, které nabízí profesionální asistenční služby. Je třeba se ale také starat i o lidi, kteří pečují o své blízké, o kontakty mezi nimi a podporu, protože jen vyrovnaní a odpočinutí pečující dokážou svým blízkým poskytnout kvalitní pomoc. Z projekcí obyvatelstva České republiky, které jsou publikované Českým statistickým úřadem54, a které navazující na definitivní výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2001, vyplývá postupné zvyšování počtu budoucích seniorů věkové hranice nad 65 let. Prognózy očekávají výrazný nárůst lidí na hranici důchodového věku již v nejbližších letech.

54 Český statistický úřad. Projekce obyvatelstva České republiky. Praha: ČSÚ, 2003. Český statistický úřad. Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2065. Praha: ČSÚ, 2009.

84


OBRÁZEK 41 Očekávaný vývoj počtu obyvatel podle hlavních věkových skupin do roku 2065 Zdroj: Český statistický úřad. Projekce obyvatelstva ČR do roku 2065. Praha: ČSÚ, 2009.

Zatím poslední sčítání lidu, které se na území České republiky uskutečnilo v roce 2001, potvrdilo, že nejvýznamnějším vývojovým rysem se stává vysoký přírůstek osob ve vyšších věkových kategoriích. Starých lidí ve věku 85 let a vyšším žilo v České republice podle údajů posledního sčítání lidu téměř pětinásobně víc v porovnání s údaji z roku 1950. Tento trend bude v dohledné době nadále, se zrychlující se intenzitou, pokračovat. Obyvatelstvo žijící na území České republiky na počátku 21. století je tedy nejstarší v celé dosavadní historii a má předpoklady k dalšímu stárnutí. Proces stárnutí obyvatelstva zasáhl, s různou mírou intenzity, celý evropský kontinent55. Nejvýrazněji se projevuje v zemích s nízkou porodností a v zemích, kde se obyvatelé dožívají vysokého věku. Z těchto důvodů se v blízké budoucnosti stane Česká republika jednou z nejstarších evropských zemí, neboť zatím není významněji omlazována imigrací ze zahraničí, která do určité míry v řadě západoevropských zemí zmírňuje rychlé populační stárnutí.

55 European Commision. Europe in figures – Eurostat yearbook 2009. Luxembourg: European Communities, 2009.

85


OBRÁZEK 42 Děti 0-14 a staří lidé nad 65 – prognóza do r. 2060 Zdroj: European Commision. Europe in figures – Eurostat yearbook 2009. Luxembourg: European Communities, 2009, str. 144.

6.3

Vliv stárnutí populace na tendence v navrhování staveb

Jedním z důsledků stárnutí populace a nepříznivých prognóz populačního vývoje v posledních letech jsou různé diskuze o mezigeneračních vztazích, vztazích k seniorům, financování života ve stáří, jeho kvalitě a potřebné péči. Zvyšujícímu počtu lidí ve vyšším věku se začínají věnovat nejen prognózy a legislativa, ale už dnes přibývá firem, které své služby a produkty výhradně přizpůsobují potřebám lidí nad 65 let. Nejen péče, ale i prostředí okolo nás se postupně bude více zaměřovat na užívání větším počtem starších a hůře mobilních osob, ať už se jedná o městský parter, hromadnou dopravu až po řešení interiérů bytů a pokojů v různých zařízeních. Stárnutí populace a zvyšující se podíl seniorů56 na celkovém počtu obyvatelstva jsou změny, na které bude muset naše společnost dál reagovat nejen novými řešeními v oblasti legislativní (penzijní reforma aj.), ale i stavebně-technologickým přizpůsobením detailů, koncepcí veřejných prostor a zejména prostředím staveb pro zdravotnické a sociální služby. Důležité bude zachovat nebo zvyšovat rozsah a kvalitu lékařské a sociální péče při klesajících finančních a personálních možnostech. Stavební možnosti a nové pohledy na řešení staveb zdravotnického a sociálního určení budou mít výrazný vliv na možnosti jejich financování a použitelnost. Péče poskytovaná v lůžkových a zdravotnických zařízeních je finančně náročná a tak především z důvodů zkracování doby hospitalizace a jejího zlevnění 56

Publikace ČSÚ 4123-04. Senioři v České republice. Praha: ČSÚ, 2004.

86


bude dále posilována ambulantní složka péče, rehabilitace, různé formy respitní péče a asistenčních služeb. Technologický vývoj pomůcek umožní ve větší míře využívat domácí prostředí za podpory asistivních prostředků a služeb.

87


7

ZÁVĚR

Ne příliš šťastná období cílené izolace některých skupin obyvatel naše společnost překonala a vývoj v oblasti sociálních služeb v posledních letech potvrzuje jeho správné směřování cestou integrace osob s handicapem do společnosti a cestou mezigeneračního dialogu a rozvíjení pomoci osobám starým a handicapovaným. Jednoznačně progresivním trendem v poskytování komplexní a respitní péče je snaha poskytovat potřebné služby a pomoc starým lidem a osobám s handicapem co nejdéle v jejich přirozeném domácím prostředí. Takové řešení je pro společnost výhodné nejen z ekonomického hlediska, ale i z pohledu sociálního cítění společnosti a porozuměni mezi generacemi. V důsledku stárnutí společnosti je také nezbytné hledat další jednoduché formy poskytování péče a to z důvodu udržitelnosti financování systému při zachování jeho kvality. Trendy v navrhování staveb, ve kterých je péče poskytována, směřují k hledání alternativních řešení založených na skupinovém bydlení, využití potenciálu sousedských vztahů, redukci velkých kapacitních zařízení a k navrhování staveb menších měřítek s důrazem přívětivé prostředí. Neosobní prostředí velkých ústavů se tak pomalu stává minulostí, a to i díky většímu zájmu veřejnosti, novým technologiím a medicínským poznatkům. I přes rostoucí množství pozitivních přístupů a kvalitních staveb, je dnes stále lehké najít příklady nových návrhů a realizací, které nerespektují potřeby lidí, pro které jsou určeny. Vznikají tak zbytečně prostředí, která ne zcela dobře fungují. Na závěr uvádím na podkladu skutečností uvedených v práci několik názorných příkladů, které jejichž dodržením je možné se některým největším chybám při tvorbě nových konceptů předejít: 1) vnímání stavby uživateli i veřejností zásadním způsobem ovlivní již citlivý nebo nevhodný výběr prostředí, do kterého má být stavba zasazena. Také výraz stavby a její kompozice ve vztahu k okolí ovlivňuje samotný chod zařízení a úspěch poskytované péče. Pokud je výraz stavby příliš komplikovaný, nemusí být pochopen a přijat jak veřejností, tak jeho uživateli. Přestože negativní reakce nemohou být měřítkem toho, zda je architektonický návrh kvalitní, u staveb pro sociální služby je takové (ne)přijetí důležité, protože přímo ovlivňuje psychiku a zdraví klientů, kteří stavbu užívají. 88


OBRÁZEK 43 – DOMOV PRO SENIORY HAGIBOR, PRAHA, Česká republika (Autor: L&P atelier, realizace 2008) Realizace domova pro seniory od renomovaného architektonického studia vyvolává rozporné reakce laické i odborné veřejnosti. Přívětivý vnitřní dvůr se díky ochraně klientů až příliš uzavírá do sebe a architektonický výraz vnějšího pláště je pro lidi z okolí příliš nepochopitelný. Díky tomu je areál vnímán spíše nepřátelsky a to může mít negativní dopad na uzavřenost a odtržení klientů od okolí.

2) k navrhování staveb, které slouží seniorům a osobám s handicapy, je třeba přistupovat s větší pokorou. Snahy o hledání revolučních myšlenek za každou cenu nemusí vždy skončit dobře. Vnitřní prostor staveb musí být navržen s ohledem na jednoduchost jeho užívání, bezproblémovou čitelnost lidmi s různými handicapy a účelnost řešení. Nepochopení, třeba i dobře míněného záměru, může vést k dezorientaci klientů, pocitu odcizení a ztrátě kontroly. To vede ke zhoršení psychického stavu klientů a má nepřímý dopad na účinnost poskytované péče a možné zhoršení zdravotního stavu.

OBRÁZEK 44 – RESIDENCIA SOCIOSANITARIO EL CARME, Španělsko (architekt: Pineda Alvarez, A., projekt 2010) Návrh domova řeší prostor na velmi jednoduchém a čitelném principu ortogonálních prstů s vnitřními dvory se zelení. Kombinace jednoduché formy, vhodného a čitelného situování a přívětivého měřítka vnitřních prostor vykazuje znaky kvalitního architektonického návrhu, který k vytváření prostředí pro osoby s handicapy přistupuje s pokorou a který je podložen dobrými znalostmi jejich potřeb.

3) je třeba mít stále povědomí o měřítku a jeho působení na osoby, které nacházejí v pobytových zařízeních druhý domov. Je-li měřítko příliš vzdálené tomu, které vyjadřuje jejich představu o bydlení a soukromí, nedokážou ho přijmout, prostředí stavby i okolí vnímají jako cizí prvek a nechtějí ho plně využívat. Práce s menším měřítkem, které si uživatelé těchto staveb dokážou osvojit a „zabydlit“, je nezbytným předpokladem pro vytvoření plně fungujícího prostředí. 89


OBRÁZEK 45 –DOMOV PRO SENIORY HÁJE, PRAHA, Česká republika (Autor: Milunič, V., 1994) Předimenzovaná kapacita zařízení může mít negativní dopad nejen na pohyb v interiéru a vnímání stavby zvenku. V tomto případě má dopad i na dobře míněnou myšlenku vnitřního klidného dvora se zelení, který pro jeho rozlehlost senioři spíše nevyužívají.

4) při prostorovém uspořádání a řešení detailů je třeba brát ohled na handicapy uživatelů a jejich omezené možnosti pohybu, rozlišování barev a jiných vjemů. Jakýkoliv rozdíl výšek se stává bariérou a zdržením na cestě k cíli. Řešení, která mají interiér příliš výškové členitý proto nejsou vhodná a jejich každodenní zdolávání je pro uživatele nadmíru náročné. Stejně tak není vhodný nadměrně barevně a materiálově komplikovaný design, neřešené drobné stavební detaily (prahy a lišty, o které je snadné zakopnout, špatně umístěná madla apod.) a jejich chyby.

OBRÁZEK 46 – ST. NIKOLAUS HAUS, NEUMARKT, Rakousko (architekt: Kada, K., Wittfeld, G., realizace 2001) Jasné a přehledné řešení interiéru využívá kombinaci sytých barevných ploch, přírodního materiálu a jednoznačných zálivů a směrů. Práce s opakujícími se jednoznačnými prvky pomáhá v orientaci klientů. Vysazené prosklené arkýře lůžkových pokojů nejenom dostatečně a rovnoměrně prosvětlují jejich prostor, ale jsou i chytrým řešením, jak dopřát lidem se ztíženou schopností pohybu možnost sledovat krajinu bez jakýchkoliv omezení v podobě vysokých parapetů apod.

5) je dobré, aby prostředí nebylo „mrtvé“, ale aby bylo pro klienty domovů a zařízení každodenní motivací a radostí (zajít se podívat, „jak ten keř povyrostl“ apod.). Proto je vhodné vytvářet prostor pro zajímavé průhledy z chodeb do různých koutů přilehlých zahrad, pracovat s výhledy, vodním prvkem v interiéru apod. 6) citlivý návrh, který dokáže reagovat na možné handicapy budoucích uživatelů, musí od počátku vyhledávat taková řešení, která nebudou budoucím uživatelům a jejich specifickým nárokům klást překážky, ani architektonické, ani sociální 90


7) úkolem celé společnosti je nadále věnovat pozornost těm, kteří pomoc vyžadují a odbourávat některé přežité zbytky pokřivených pohledů z dob minulých. Stále je možné se setkat s nepochopením projektantů, které se týká požadavků na bezbariérové řešení staveb a jeho prostorové a jiné nároky 8) v neposlední řadě je důležitá osvěta laické veřejnosti a na školách o výhodách zájmu společnosti o ty, kteří potřebují pomoc druhých a o integraci těchto osob do společnosti. Tím lze předejít častým vlnám odporu veřejnosti vůči novým projektům staveb pro sociální služby, které mají vzniknout nedaleko jejich domovů.

91


8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BAKER, P. The Roman Military Valetudinaria: Fact or Fiction, The Archaeology of Medicine Proceedings of the Theoretical Archaeology Group 1998. Oxford: Archaeopress, 2002. BRUTHANSOVÁ, D., VYSOKAJOVÁ, M., KOLDINSKÁ, K. Právní úprava sociálních služeb vybraných evropských zemí. Praha: PF UK, 2001. Český statistický úřad. Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2065. Praha: ČSÚ, 2009. Český statistický úřad. Projekce obyvatelstva České republiky. Praha: ČSÚ, 2003. Český statistický úřad. Síť vybraných zařízení sociální péče v České republice podle krajů za rok 2004. Praha: ČSÚ, 2004. DUDÁK, V., POŠVA, R., NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. Praha: Baset, 2000. European Commision. Europe in figures – Eurostat yearbook 2009. Luxembourg: European Communities, 2009. FOŘTL, K. Občanské stavby - stavby zdravotnické. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2003. FOŘTL, K., JUHA, M. Zdravotnické stavby. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2009. HANUŠ, K., BENEŠOVÁ, M. Vývoj architektury a umění I. Praha: Ediční středisko ČVUT, 1981. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1989. HORN, W., BORN, E. The Plan of St. Gall: A Study of the Architecture and Economy of, and Life in a Paradigmatic Carolingian Monastery (= California Studies in the History of Art 19). Berkeley/Los Angeles/London: 1979. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001.

JANEČKOVÁ, H., HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H., DRAGOMIRECKÁ, E. Studium vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života seniorů – využití kvantitativních a kvalitativních metod. Praha: Gerontologické centrum Praha, 2007.

KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. Praha: SZÚ, 2003. KNOBLOCH, F., KNOBLOCHOVÁ, J. Integrovaná psychoterapie v akci. Praha: Grada, 1999.

92


KOCH, W. Evropská architektura – encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha: Ikar, 1998. Konzultační dokument MPSV ČR SC-2003-21. Bílá kniha v sociálních službách. Praha: MPSV ČR, 2003. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al. Člověk, prostředí, výchova. K otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. KUCHARSKÝ, P., VRÁNĚK, Č. Latinsko-český slovník. Praha: SPN, 1957. MALKOVSKÁ, N. Sociálně ekonomické aspekty typologie hospicových domů. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2007. MAREŠ, P. Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Masarykova Univerzita, Brno: 2004.

MARQUARDT, G. Kriterienkatalog Demenzfreundliche Architektur Möglichkeiten der Unterstützung der räumlichen Orientierung in stationären Altenpflegeeinrichtungen. Berlin: Logos Verlag, 2007.

MMR ČR. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb ze dne 5. listopadu 2009. Praha: MMR ČR, 2009. MOSTAEDI, A. Homes for Senior Citizens. Barcelona: Carles Broto & Joseph Ma Minguet, 2003. MOSTAEDI, A. New Health Facilities. Barcelona: Carles Broto & Joseph Ma Minguet, 2001. MPSV ČR. Konzultační dokument MPSV ČR SC-2003-21: Bílá kniha v sociálních službách. Praha: MPSV ČR, 2003. MPSV ČR. Kvalita života ve stáří - Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. Praha: MPSV ČR, 2008. MPSV ČR. Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009 – 2012. Praha: MPSV ČR, 2009. NICKL-WELLER, CH., NICKL, H. Krankenhausarchitektur für die Zukunft / Hospital architecture for the Future. Dresden: Verlagshaus Braun, 2007. PLANTE, T. G. Současná klinická psychologie. Praha: Grada, 2001. Projektový tým Národního vzdělávacího fondu vedený Johnovou, M. Typologie sociálních služeb. Praha: NVF, 2003. Publikace ČSÚ 4123-04. Senioři v České republice. Praha: ČSÚ, 2004. Publikace ČSÚ 4901-03. Vývoj věkové struktury obyvatelstva v ČR a její tendence. Praha: ČSÚ, 2003. 93


SCHMIEG, P., MARQUARDT, G., CORNELIA, O. Stavební vývoj sociálních a zdravotnických zařízení v době demografických a strukturálních přeměn. Dresden: TU Dresden, FA, katedra zdravotnických a sociálních staveb, 2003. ŠESTÁKOVÁ, I. Habilitační přednášky - Sociální aspekty integrace handicapovaných do společnosti. Praha: ČVUT, 2006.

ŠESTÁKOVÁ, I., DVOŘÁK, O., BOUČEK, J. Stavby pro sociální služby. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006.

TORRINGTON, J. Care Homes for Older People. London: E&FN Spon, 1996. Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. Praha: 2006.

94


Gerontologie – informační servis o službách pro seniory [online]. Česká alzheimerovská společnost, 2003- [cit. 2010-09-08]. České rozhraní. Dostupné z WWW: KINSELLA, K., KINSELLA, W., CENSUS B. International Population Reports, P95/09-1, An Aging World: 2008. Washington, DC: U.S. Government Printing Office, 2009. Dostupné z WWW: Portál o canisterapii společnosti Podané ruce, o.s. [online]. Podané ruce, o.s. 2008[cit. 2010-09-10]. České rozhraní. Dostupné z WWW: SOS dětské vesničky [online]. Sdružení SOS dětských vesniček, 2010- [cit. 2010-0910]. České rozhraní. Dostupné z WWW: STATISTIK AUSTRIA - Bevölkerungsprognosen [online]. Statistik Austria, Letzte Änderung: 16.08.2010 [cit. 2010-09-04]. Německé rozhraní. Dostupné z WWW: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2010-09-08]. České rozhraní. Dostupné z WWW: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2010-09-11]. České rozhraní. Dostupné z WWW:

95


PŘÍLOHA I: další příklady staveb v ČR příklad 1

Domov důchodců, Lysá nad Labem - příklad typického nevhodného řešení domova pro seniory v budově historického zámku

příklad 2

Domov komplexní ošetřovatelské a sociální péče Sue Ryder, Praha - typický příklad zařízení poskytující bohatou komplexní péči

příklad 3

Domov Sv. Josefa, komplexní zřízení pro lidi s roztroušenou sklerózou, Žireč - necitlivá rekonstrukce bývalého kláštera, při které nebyl kladen dostatečný důraz na řešení detailů a bezbariérovost objektu

příklad 4

Chráněné bydlení o. s. Proutek, Plasná u Kardašovy Řečice - adaptace zemědělského statku

příklad 5

Palata, domov pro osoby se zrakovým postižením, Praha

příklad 6

Hospic Anežky České, Červený Kostelec - první zařízení lůžkového hospice v České republice

příklad 7

Hospic na Svatém Kopečku, Olomouc - rekonstrukce

příklad 8

Modrý klíč, stacionář pro děti a mládež s mentálním postižením

96


PŘÍKLAD 1 - DOMOV DŮCHODCŮ, LYSÁ NAD LABEM PŘÍKLAD TYPICKY NEVHODNÉHO ŘEŠENÍ DOMOVA PRO SENIORY V BUDOVĚ HISTORICKÉHO ZÁMKU

97


PŘÍKLAD 2 - DOMOV KOMPLEXNÍ OŠETŘOVATELSKÉ A SOCIÁLNÍ PÉČE SUE RYDER, PRAHA TYPICKÝ PŘÍKLAD ZAŘÍZENÍ POSKYTUJÍCÍ BOHATOU KOMPLEXNÍ PÉČI

98


PŘÍKLAD 3 - DOMOV SV. JOSEFA, KOMPLEXNÍ ZŘÍZENÍ PRO LIDI S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU, ŽIREČ NECITLIVÁ REKONSTRUKCE BÝVALÉHO KLÁŠTERA, PŘI KTERÉ NEBYL KLADEN DOSTATEČNÝ DŮRAZ NA ŘEŠENÍ DETAILŮ A BEZBARIÉROVOST OBJEKTU

99


PŘÍKLAD 4 - CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ O. S. PROUTEK, PLASNÁ U KARDAŠOVY ŘEČICE ADAPTACE ZEMĚDĚLSKÉHO STATKU

100


PŘÍKLAD 5 - PALATA, DOMOV PRO OSOBY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM, PRAHA

101


PŘÍKLAD 6 - HOSPIC ANEŽKY ČESKÉ, ČERVENÝ KOSTELEC PRVNÍ ZAŘÍZENÍ LŮŽKOVÉHO HOSPICE V ČESKÉ REPUBLICE

102


PŘÍKLAD 7 - HOSPIC NA SVATÉM KOPEČKU, OLOMOUC REKONSTRUKCE

103


PŘÍKLAD 8 - MODRÝ KLÍČ, STACIONÁŘ PRO DĚTI A MLÁDEŽ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM, PRAHA

104


PŘÍLOHA II: další příklady staveb v zahraničí příklad 1

Domov pro seniory - Altenpflegeheim,Leipzig, Německo

příklad 2

Brixton Intermediate Care Center, Londýn, Velká Británie

příklad 3

Chráněné bydlení, Annaberg, Německo

příklad 4

Marie Curie Hospice Hampstead, Londýn, Velká Británie

příklad 5

St. John's Palliative Care Center - centrum paliativní medicíny, Londýn, Velká Británie

příklad 6

Dětské denní centrum, Annaberg, Německo

příklad 7

Strahlenterapie, Städtische Klinikum Karlsruhe, Karlsruhe, Německo

příklad 8

Euromed clinic, rehabilitační centrum ponemocniční péče, Fürth, Německo

105


PŘÍKLAD 1 - DOMOV PRO SENIORY - ALTENPFLEGEHEIM,LEIPZIG, NĚMECKO

106


PŘÍKLAD 2 - BRIXTON INTERMEDIATE CARE CENTER, LONDÝN, VELKÁ BRITÁNIE

107


PŘÍKLAD 3 - CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ, ANNABERG, NĚMECKO

108


PŘÍKLAD 4 - MARIE CURIE HOSPICE HAMPSTEAD, LONDÝN, VELKÁ BRITÁNIE

109


PŘÍKLAD 5 - ST. JOHN'S PALLIATIVE CARE CENTER - CENTRUM PALIATIVNÍ MEDICÍNY, LONDÝN, VELKÁ BRITÁNIE

110


PŘÍKLAD 6 - DĚTSKÉ DENNÍ CENTRUM, ANNABERG, NĚMECKO

111


PŘÍKLAD 7 - STRAHLENTERAPIE, STÄDTISCHE KLINIKUM KARLSRUHE, KARLSRUHE, NĚMECKO

112


PŘÍKLAD 8 - EUROMED CLINIC, REHABILITAČNÍ CENTRUM PONEMOCNIČNÍ PÉČE, FÜRTH, NĚMECKO

113

České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury Ústav nauky o budovách Ing.arch. Ondřej Dvořák

Recommend Documents