Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
České obecné menšinové školy v okrese Ústí nad Labem v období Československé republiky (1918-1938) (magisterská diplomová práce)
Michal Šimáně
Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D.
0
Brno 2010
Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu pouţitou literaturu a prameny datum
vlastnoruční podpis
1
Na tomto místě chci poděkovat mému vedoucímu práce PhDr. Liboru Vykoupilovi, PhD. za jeho ochotu, cenné rady, celkové vedení a podporu. V neposlední řadě patří mé díky i všem ostatním, kteří mi vědomě i nevědomě dodávali důvěru a energii při sepisování této práce, a pracovníkům Archívu města Ústí nad Labem. 2
Obsah Úvod .................................................................................................................................. 4 Literatura a prameny...................................................................................................... 6 Stručný popis vývoje českého obecného menšinového školství na Ústecku v letech 1867 - 1918........................................................................................................................ 9 1. Změny ve školství v Rakousku-Uhersku po roce 1867........................................... 9 2. Národnostní poměry v okrese Ústí nad Labem v době Rakouska-Uherska .......... 11 3. Spolky.................................................................................................................... 12 4. Zřízení obecné menšinové školy ........................................................................... 13 4.1 Česká obecná menšinová škola v Ústí nad Labem .......................................... 14 4.2 Česká obecná menšinová škola v Krásném Březně ......................................... 15 4.3 Česká obecná menšinová škola v Chabařovicích ............................................. 16 4.4 Česká obecná menšinová škola v Předlicích .................................................... 17 Období Československé republiky (1918-1938) .......................................................... 19 1. Po vzniku Československé republiky .................................................................... 19 2. Změny ve školství ................................................................................................. 20 2.1 Reorganizace školské správy ........................................................................... 21 2.2 Obecné menšinové školství v období Československé republiky .................... 23 2.2.1 Postoje českých menšinových učitelů k Metelkově zákonu ...................... 27 2.2.1.1 Návrhy českých menšinových učitelů na pozměnění některých ustanovení Metelkova zákona .......................................................................... 28 3. Vztah německého obyvatelstva k československému školství v období ČSR ...... 31 3.1 Vývoj v období prvních let existence ČSR ...................................................... 31 3.2 Vývoj v období třicátých let ............................................................................. 35 České obecné menšinové školy v okrese Ústí nad Labem v období první republiky ......................................................................................................................................... 38 1. Politická situace v Ústí nad Labem v roce 1918 ................................................... 38 2. Česká obecná menšinová škola v Neštěmicích ..................................................... 39 3. Česká obecná menšinová škola v Řehlovicích ...................................................... 42 4. Česká obecná menšinová škola v Chlumci ........................................................... 44 5. Česká obecná škola ve Varvaţově ........................................................................ 49 6. Obecná státní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem ........................................................................................................................ 54 7. Konec českých obecných menšinových škol v okresu Ústí nad Labem ............... 57 Závěr ............................................................................................................................... 58 Bibliografie ..................................................................................................................... 61 Přílohy............................................................................................................................ 67
3
Úvod Pro lepší pochopení mých pohnutek k sepsání této práce je nezbytné, abych se nejprve vrátil o několik let zpět a popsal ve stručnosti jednotlivé kroky, které vedly aţ k vytvoření finální verze této práce. Před několika lety se mi v rámci jedné přednášky dostal do ruky článek Jana Měchýře České menšinové školství v Čechách v letech 1867-1914, který se zaměřuje na české menšinové školy v severních Čechách. Jelikoţ pocházím z města Ústí nad Labem, hledal jsem v tomto článku zmínky i o svém rodném městě. Ke svému překvapení jsem však v tomto článku o menšinovém školství v Ústí nad Labem nic nenašel. Toto zjištění tak bylo prvotním impulsem brnkajícím na struny mé zvědavosti. Tehdy jsem si pokládal otázky, zda vůbec v mém rodném městě nějaké české menšinové školy byly, či zda vůbec toto téma bylo někým zpracováno, a jestli ne, proč? Domněnku o tom, ţe v Ústí nad Labem nebyla nikdy ţádná česká menšinová škola jsem mohl odmítnout relativně snadno. V podstatě v kaţdé obsáhlejší publikaci o městě Ústí nad Labem totiţ lze najít zmínky o české menšinové škole v Krásném Březně, obci u Ústí nad Labem. To byl další důvod k tomu, abych si téma českých menšinových škol vybral jako téma k mé bakalářské diplomové práci. Toto téma jsem se ovšem nerozhodl zpracovat v rámci svého oboru Historie, ale v rámci oboru Pedagogika, kam mezi základní pedagogické disciplíny patří i dějiny školství a pedagogiky. Zaměřil jsem se v ní tak především na komunikaci mezi jednotlivými školskými subjekty, které měly na starosti zřizování českých obecných menšinových škol. Jádrem této práce bylo zmapování této problematiky v rámci období let 1867-1914, s tím, ţe jsem se ve stručnosti vyjádřil i k událostem po roce 1918. Jiţ v této době jsem si při studiu archívních pramenů ovšem všímal informací týkající se zřizování českých obecných menšinových škol v období Československé republiky a přemýšlel o zpracování i tohoto tématu. Nicméně během následujících let jsem se ve svém oboru Pedagogika přeorientoval na zcela odlišné téma (ICT ve vzdělávání), kterému jsem věnoval i svou magisterskou diplomovou práci a dále toto téma víceméně v tomto oboru nerozebíral. Šance pro zpracování českých obecných menšinových škol v okrese Ústí nad Labem v letech 1918-1938, a tedy i šance navázat na svou předchozí práci, se mi naskytla aţ v případě této magisterské práce. Jak se domnívám, české menšinové školství mělo výrazný vliv na vývoj dalšího školství v tomto okrese i vývoj českých
4
menšin samotných či jejich kultury v období Československé republiky, a proto vnímám toto téma jako důleţité a vhodné pozornosti. Cílem této práce je tedy zmapovat a popsat především okolnosti zřizování českých obecných menšinových škol v období Československé republiky v letech 19181938 (v okrese Ústí nad Labem). Vedle tohoto cíle se však dále snaţím postihnout i situace, které mohly mít vliv na fungování těchto škol v celém období existence ČSR. Tedy zejména situace vyplývající ze vzájemného souţití českého a německého obyvatelstva. Záměrně se v této práci věnuji pouze českému obecnému školství. Vědomě
upouštím od
jakéhokoliv
dalšího
školství (například
měšťanského,
středoškolského či vysokoškolského) a to jak českého, tak i německého. Důvodem je to, ţe problematika českého obecného školství je sama o sobě natolik rozsáhlá, ţe není v mých silách, ale ani cílem, zmapovat další témata v jedné práci. Domnívám se, ţe výše řečené oblasti si zaslouţí svůj vlastní plnohodnotný výzkum, a proto je ponechávám stranou. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. V první, kterou chápu jako jistý úvod do celé problematiky, se věnuji počátkům českého obecného menšinového školství v okrese Ústí nad Labem. Tedy se ve stručnosti zabývám historií zřizování těchto škol v období Rakouska-Uherska. Další kapitola je věnována detailnějšímu popisu změn týkající se školství po vzniku Československé republiky. V rámci tohoto popisu, který vnímám jako jakousi předehru k další kapitole, se poté zaměřuji na školské zákony, které souvisejí se zřizováním českých obecných menšinových škol. Tuto problematiku zároveň dávám do širších souvislostí. Do této kapitoly jsem tak kromě jiného zahrnul i postoje německého obyvatelstva k přijatým československým školským zákonům. Poslední kapitolu pak věnuji českým obecným menšinovým školám, které byly zřízeny v okrese Ústí nad Labem v období let 1918-1938. Na základě dochovaného pramenného materiálu jsem se rozhodl vybrat několik těchto škol, kterým se věnuji detailněji. Nicméně v rámci popisu často odkazuji, srovnávám či poskytuji širší pohled na celou problematiku tím, ţe vyuţívám informací jiných škol zřízených v tomto okrese, ale ke kterým se nedochovalo tolik pramenného materiálu, aby jim mohla být věnována samostatná podkapitola. Tímto přístupem, jak se domnívám, jsem vytvořil vcelku přehledný obraz o problematice českých obecných menšinových škol v okrese Ústí nad Labem.
5
Literatura a prameny Téma českého obecného menšinového školství je v českém prostředí relativně dobře zpracované v širších souvislostech. Například práce Otakara Kádnera1, která se zabývá v rámci popisu celého československého školství i českým menšinovým školstvím, přináší dobový pohled (práce byla napsána roku 1931) na vývoj naší školské soustavy, a i kdyţ v některých momentech je nutné přistupovat k určitým názorům velmi kriticky, je tato práce stále významným přínosem. Dalším jiţ současným autorem je například Miloš Trapl2, jenţ popisuje obecné menšinové školství v období let 1918-1938 a přináší ve své publikaci významné informace i o financování těchto škol a další cenné informace, jejichţ vyhledávání by bylo velmi obtíţné a zdlouhavé. Téţ publikace Tomáše Kaspera3 byla neocenitelná, a to především z hlediska témat věnujících se německému školství na našem území a postojů německého obyvatelstva k československému školství. Pro období Rakouska-Uherska byla velmi uţitečná publikace Abby Faimonové4 či novější práce Jaroslava Koti5 (1996). Problémové jiţ můţe být vyhledávání literatury ke konkrétním oblastem, kde české menšinové školy vznikaly. Pro období Rakouska-Uherska lze jmenovat například práce Toshiaky Kyogoka,6 který se věnuje českému obecnému menšinovému školství na Moravě či práce jiţ zmiňovaného Jana Měchýře.7 Pro zmapování problematiky v okresu Ústí nad Labem v období Rakouska-Uherska byly přínosem zejména práce vzniklé v první polovině 20. století. Jde zejména o práce Jaroslava Tlustého8 a Jaroslava Františka Urbana9. U těchto prací je ovšem nutné brát v potaz
1
Kádner, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školní. II. díl. Praha 1931, 654 s. Nebo Kádner, Otakar: Školství v republice Československé. In: Československá vlastivěda. Díl X. Osvěta. Praha 1931, s. 7-222. 2 Trapl, Miloš: České menšinové školství v letech 1918-1938. In České národní aktivity v pohraničních oblastech první Československé republiky. Olomouc 2003, s. 109-117. 3 Kasper, Tomáš: Školsko-politická diskuse v Československu v letech 1918-1933. In: Češi, Němci, Ţidé v národnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec 2006, s. 27-44. 4 Faimonová, Abby: Dějiny školství rakouského po roce 1848 se zvláštním zřetelem na školství české. Praha-Karlín 1909, s. 224. 5 Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha 1996, s. 82-112. 6 Kyogoku, Toshiaki: Národní agitace a obecní školství na Moravě na přelomu 19. a 20. století. Boj o české dítě. In: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii 1867-1918. Praha, Výzkumné centrum pro dějiny vědy 2003, s. 563-577. 7 Měchýř, Jan: České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 67-84. 8 Tlustý, Jaroslav: Národnostní poměry v okresu chabařovickém. In: Vývoj a ţivot českých menšin. Díl II. Most 1909, s. 466-492. 9 Urban, Jaroslav František: Potulky Ústeckem. Litoměřice 1924, 106 s.
6
moţný zkreslující pohled na události, zejména týkají-li se konfliktů mezi Čechy a Němci. Literatura týkající se českého obecného menšinového školství v období let 1918-1938 v konkrétních oblastech Československa je jiţ velmi nedostačující. Převáţně jsem se setkal pouze s několika články zabývající se konkrétní českou obecnou školou v jednom konkrétním městě či obci, jako jsou například články Ondřeje Vašaty10 či Petra Jelínka11 a jiných, v soupisu literatury uvedených autorů. Nějaká obsáhlejší publikace zabývající se konkrétním okresem či krajem dnes v podstatě není k dispozici. O to více závaţnější problém nastal při získávání literatury k českým obecným menšinovým školám v okrese Ústí nad Labem. Výchozí literaturou se tak pro mě staly statě autorů jako je Vladimír Kaiser, František Cvrk, Kristina Kaiserová publikovaných v díle Dějiny města Ústí nad Labem či publikace německy píšícího historika Franze Josefa Umlaufta12 a publikace zabývající se popisem regionu a obcí v okresu Ústí nad Labem jako je například práce Ivana Martinovského.13 Přesto jsem mnoho událostí musel konstruovat na základě dochovaných archívních pramenů uloţených v Archívu města Ústí nad Labem. K českým obecným menšinovým školám v okresu Ústí nad Labem se dochovalo relativně hojné mnoţství. Otázkou bylo ovšem jejich praktické vyuţití pro zkoumané téma. V této práci jsem vyuţíval prameny z fondů Archívu města Ústí nad Labem: Školy města Ústí nad Labem, Školy okresu Ústí nad Labem (mimo školy města Ústí nad Labem), Školské úřady okresu Ústí nad Labem 1870-1938 a Okresní úřad města Ústí nad Labem. Kromě výše zmíněných fondů jsem vyuţil i dochovaných pamětí Františka Mudroňka, ţáka předlické české obecné školy a několika článků německých novin, které v Ústí nad Labem vycházely. V rámci zkoumané problematiky v podstatě přicházely v úvahu z těchto fondů pouze školní kroniky, konferenční protokoly některých škol, a úřední protokoly, úřední zápisy a korespondence, pamětní knihy o stavbách školních budov, plány a rozpočty, letáky či pamětní knihy obcí ad. Tím se výběr pramenů významně zúţil. Další zúţení přišlo při bliţším zkoumání jednotlivých fondů. Například některé školní kroniky končí jiţ rokem 1933, či naopak 10
Vašata, Ondřej: České menšinové školství v Poříčí u Trutnova v letech 1919-1938. In: Sborníček. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově 4, 2005, s. 60-78. 11 Jelínek, Petr: Česká menšinová škola v Českém Krumlově a T.G. Masaryk. In: Československé školství, učitelstvo a T.G. Masaryk. Přerov 1990, s.138-140. 12 Umlauft, Franz Josef: Geschichte der deutschen Stadt Aussig. Bayreuth 1960, 784 s. 13 Martinovský, Ivan, Cvrk František, Cvrková, Marta. Dějiny zaniklých obcí. Tuchomyšl. Ústí nad Labem 1983, 172 s.
7
tímto rokem začínají. Některé kroniky jako například školní kronika české obecné menšinové školy v Krásném Březně a na Střekově shořela během náletu spojeneckého letectva v dubnu roku 1945 a jsou jiţ navţdy ztraceny. Kronika české obecné školy v Chabařovicích byla pro změnu v nedávných letech někým ukradena během stěhování tohoto fondu14 atd. Proto, ačkoli v okrese Ústí nad Labem vzniklo během let 1896-1938 dle mnou získaných informací 28 českých obecných škol, zrekonstruovat kompletní obraz jejich zřízení, otevření a dalšího vývoje, lze pouze u několika z nich. Většinu informací z pramenů jsem vyuţíval přímo. Ale jak jsem psal jiţ výše, často jsem dával do srovnání informace z jednoho zdroje s druhým, čímţ jak se domnívám jsem dosáhl určitého ověření informace. Většinou jsem tak postupoval v případech popisu konfliktů mezi německým a českým obyvatelstvem, poněvadţ jsem si vědom toho, ţe informace z pramenů pochází od českých zaznamenatelů, a tedy mohly být občas účelové.
14
Informaci jsem získal od zaměstnanců Archívu města Ústí nad Labem.
8
Stručný popis vývoje českého obecného menšinového školství na Ústecku v letech 1867 - 1918 1. Změny ve školství v Rakousku-Uhersku po roce 1867 Dne 21. prosince 1867 byla uzákoněna tzv. prosincová ústava, která byla přímým důsledkem rakousko-uherského vyrovnání. Tato ústava právně vymezovala zbylá království a země neuherské aţ do zhroucení monarchie roku 1918.15 Pro problém, kterému se na následujících stránkách věnuji, jsou důleţité z této ústavy především články státního základního zákona číslo 142 o všeobecných právech státních občanů pro království a země v říšské radě zastoupené. Podle článku 19 tohoto zákona16 „Všechny národové ve státě mají rovné právo, a kaţdý národ má neporušitelné právo chovati a vzdělávati národnost i řeč svou“.17 Další důleţitý článek této ústavy, článek 17, poté nově vymezuje zřizování škol, čímţ zároveň ruší platnost předchozí školské soustavy zaloţené na základě konkordátu18 a politického zřízení z doby předešlé.19 Dne 2. března roku 1867 bylo obnoveno Ministerstvo kultu a vyučování20 v čele s rytířem Hye z Glunecku. Byl to první krok k blíţící se velké reformě ve školství.21 Této reformě však ještě v roce 1868, za mandátu nového ministra Leopolda Hasnera22, předcházelo vydání zákona23, který upravoval poměr škol k církvi. Byly tak do důsledku provedeny zásady obsaţené jiţ v prosincové ústavě, zdůrazňující vrchní řízení a dozor státu nad školstvím a výchovou a omezující církevní vliv na vyučování náboţenství a náboţenská cvičení. Veřejné školy byly zpřístupněny dětem všech občanů bez ohledu na vyznání. Nejvyšší správa a dohled nad veřejným vyučováním a vychováváním byl 15
Pekař, Josef: Dějiny československé. Praha 1991, s 254. Plné znění zákona viz Reichgesetzblatt für Kaiserthums Oesterreich. Wien: K.k. Hofund Staatsdruckerei, 1867, s. 394-396. 17 Schelle, Karel aj: Praktikum z českých právních dějin. Pelhřimov 2006, s. 88. 18 Byl vydán 18. srpna roku 1855. Pro podobu školství v rakouském státě je důleţitý zejména článek V., který přisuzuje podobu veškerého vyučování katolické církvi. 19 Šafránek, Jan: Vývoj soustavy obecného školství v království českém od roku 1769-1895. Praha 1897, s. 73. 20 Roku 1860 bylo nahrazeno Odborem kultu a vyučování státního ministerstva. 21 Faimonová, Abby: Dějiny školství rakouského po roce 1848 se zvláštním zřetelem na školství české. Praha-Karlín 1909, s. 81. 22 Leopold Hasner vystřídal Hye z Glunecku na Ministerstvu kultu a vyučování jiţ v prosinci roku 1867. Za jeho mandátu byl poté v roce 1869 vydán i nový školský zákon známý téţ pod názvem Hasnerův zákon. 23 Zákon, daný dne 25. května 1868, jímţto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi viz Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha: Místodrţitelská tiskárna, 1869, s. 89-91. 16
9
svěřen do rukou ministerstva vyučování. K této správě byly v kaţdém království a v kaţdé zemi zřízeny podle § 10 tohoto zákona následující instituce:24
Školní zemská rada – nejvyšší zemský školský úřad
Školní okresní rada – pro kaţdý školní okres
Školní rada místní – pro kaţdou školní obec
Nový školský zákon přijatý 14. května 1869 byl společnou prací několika muţů, zvláště jiţ výše zmiňovaného ministra Hasnera, univerzitního profesora Glasera a ministerského rady Beera. Zákon je rozdělen do tří částí. Pro zřizování menšinových škol jsou důleţité zejména první dvě části, které obsahují jednotlivá ustanovení pojednávající o školách veřejných a soukromých. Roku 1870 pak byl vydán v zemském zákoníku zákon, který upravoval zřizování, vydrţování a navštěvování veřejných škol25, čímţ byla splněna poţadovaná podmínka, aby si jednotlivé země určily podrobnosti organizace školství samy. Roku 1882 Taffeho vláda podala novelu26 k říšskému školnímu zákonu vypracovanou ministrem vyučování baronem Conradem z Eybesfeldu. Tato novela podle Kádnera27 přijatá roku 1883 značí první rozhodný ústup na dráze svobodného vývoje rakouského obecného školství. Měl na mysli především ten fakt, ţe ke slovu se opět dostala církev. Například odpovědným správcem školy se mohl stát pouze učitel, který byl způsobilý k výuce náboţenství.28 Pro případného českého menšinového učitele (ovšem nikoliv samozřejmě jen jeho) to mohlo znamenat jistou bariéru, neboť jak uvádí Koťa ve svém článku29 podle dalšího paragrafu tohoto zákona30 mohli být učitelé stíháni nejen za porušení školních povinností, ale i za chování mimo školu, tedy především za jejich případnou politickou či protiklerikální aktivitu.
24
Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha 1869, s. 416.
25
Plné znění zákona viz Zákonník zemský království Českého. Ročník 1870. Praha: Místodrţitelská tiskárna, 1870, s. 74-83. 26 Zákon, daný dne 2. května 1883, kterýmţ se mění některá ustanovení zákona ze dne 14. května 1869; plné znění viz Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok 1883. Vídeň: Císařské a královské tiskárny dvorské a státní, 1883, s. 199-206. 27 Kádner, Otakar: Školství v republice Československé. In: Československá vlastivěda. Díl X. Osvěta. Praha 1931, s. 112. 28 Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok 1883. Vídeň 1883, s. 205. 29 Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha 1996, s. 82-112. 30 Paragraf číslo 54.
10
2. Národnostní poměry v okrese Ústí nad Labem v době Rakouska-Uherska V druhé polovině 19. století se začal v oblasti Krušných hor výrazným způsobem rozvíjet průmysl a stavba ţeleznic. Tento rozkvět spolu s nově otevíranými uhelnými doly v této oblasti vyvolal ohromnou poptávku po pracovní síle. V rozmezí let 1876-1914 počet dělníků v Podkrušnohoří vzrostl dvaapůlkrát.31 Šlo přitom hlavně o české dělníky, kteří sem přicházeli z vnitrozemí, protoţe místní německé obyvatelstvo zvýšené poptávce po pracovní síle jednak nestačilo, jednak nemělo chuť vykonávat tak těţkou práci.32 Jakým způsobem se měnilo národnostní sloţení obyvatelstva na sledovaných místech v průběhu let 1890-1910 je patrné z následující tabulky, kterou jsem zhotovil za pomoci údajů Františka Jaroslava Urbana33 a údajů z tabulek Františka Cvrka.34 Tab 1)Národnostní složení obyvatelstva sledovaných obcí v letech 1890 - 1910 Počet obyvatel Rok
Ústí nad Labem Krásné Březno Předlice
Chabařovice
1890 1900 1910 1890 1900 1910 1890 1900 1910 1890 1900 1910
Podle úředního sčítání
Celkem 23 646 29 078 29 558 3 658 5 795 5 807 927 3 260 4 155 4 581 5 579 -
Němců 23 079 27 701 27 056 5 271 4 385 3 051 3 295 4 579 5 485 -
Čechů 567 199 620 468 1 314 129 860 2 94 663
Podle soukromého sčítání Němců 2 944 3 295 -
Čechů 3 012 2 300 2 755 1 000 1 189 1 397 -
31
Doleţal, Jan: Z bojů o českou školu v Podkrušnohoří před první světovou válkou. Liberec 1964, s. 19. Tamtéţ, s. 21. 33 Urban, Jaroslav František: Potulky Chabařovickem. Teplice 1925, 104 s a Potulky Ústeckem. Litoměřice 1924, 106 s. 34 Cvrk, František: Obyvatelstvo Ústí nad Labem do 1. světové války. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 78-85. 32
Soukromé sčítání prováděli Češi na Ústecku od roku 1900 na základě předchozích špatných zkušeností s německými sčítacími komisaři a přístupem rakouských úřadů. Podle Tlustého (1909, s. 471) počet Němců byl podle úředního sčítání 5239 a soukromé sčítání zahrnovalo 1877 Čechů.
11
Jak je z tabulky patrné, uvedený počet Čechů se podle úředního a soukromého sčítání značně lišil. To bylo způsobeno především tím, ţe při úředním sčítání bylo pouţíváno vůči Čechům značného násilí, a to od zaměstnavatelů, sčítacích komisařů i městského či obecního úřadu.35 V důsledku to znamenalo, ţe počet Čechů byl v jednotlivých lokalitách vţdy vyšší (a mnohdy v rámci stovek obyvatel) neţ kolik bylo rakouskými úřady přiznáno. To samozřejmě hrálo nezanedbatelnou roli i v rámci ţádostí o zřízení české školy. 3. Spolky Důleţitou roli při zakládání menšinových škol hrály i různé spolky. Prvním českým spolkem, který vznikl v Ústí nad Labem a angaţoval se ve věci zřízení české školy, byla Česká vzdělávací beseda zaloţená roku 1874, od roku 1876 jen Česká beseda.36 V červenci roku 1880 vznikl ve Vídni německý spolek Der deutsche Schulverein, který začal ihned působit i v Podkrušnohoří.37 Podle Kádnera tento spolek nepokrytě sledoval germanizační tendence a zakládal německé školy v místech národnostně smíšených často pro nepatrný počet německých dětí.38 Na obranu proti jeho činnosti tak vzniká vzápětí i obdobný český spolek, Ústřední matice školská zaloţená v Praze téhoţ roku jako německý Schulverein.39 První pobočky v Podkrušnohoří však začaly vznikat aţ v roce 1883. Roku 1885 vznikl asi nejvýznamnější spolek pro podkrušnohorskou oblast. Šlo o spolek Národní jednoty severočeské. K jejímu programu patřilo podle Doleţala „národní a duševní i hmotné zvelebení krajiny na severu Čech a zejména podpora uplatňování rovného práva českého jazyka v úřadech, školách i ve veřejném ţivotě.“40 Aby Němci tomuto novému spolku mohli účinněji čelit, zaloţili roku 1894 další spolek s názvem Bund der Deutschen in Böhmen, jehoţ pobočky se záhy rozšířily do většiny obcí v Podkrušnohoří. V této době však činnost obou českých spolků v boji za českou školu a národní rovnoprávnost byla podporována Tělocvičnou jednotou Sokol.41 Podle Doleţala (1964, s. 20) Tamtéţ, s. 22. 36 Kaiserová, Kristýna: Národnostní poměry v 2. polovině 19. století. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 90-97. 37 Doleţal, J.: Z bojů, s. 27. 38 Kádner, O.: Školství, s.112. 39 Doleţal, J.: Z bojů, s. 27. 40 Tamtéţ, s. 18. 41 Tamtéţ, s. 19. 35
12
4. Zřízení obecné menšinové školy Podle § 6242 tzv. nového školského zákona o obecné školy měly pečovat místní obce. Ţádosti o zřízení menšinových škol byly směřovány na zemskou školní radu, která o jejich zřízení, jak bylo řečeno výše, rozhodovala. Ţádosti musely vyhovět dalším poţadavkům zákona, především § 5943 tzv. nového školského zákona, který stanovil, ţe obecná škola má být zřízena všude tam, kde v osadách poloţených v okruhu jedné hodiny je dle pětiletého průměru více neţ 40 dětí školou povinných, které musí navštěvovat školu přes půl míle vzdálenou. Zemský zákon ze dne 19.2. 1870 pak tento paragraf upravuje § 1,44 ve kterém okruh jedné hodiny nahrazuje okruhem jedné míle. To znamená: „Jestliţe občané kterékoliv obce v zemi prokázali, ţe v okruhu přibliţně čtyř kilometrů je čtyřicet dětí, které nemohou navštěvovat školu s mateřským vyučovacím jazykem, je obec povinována tuto školu pro ně zřídit.“45 Tyto poţadavky se dokazovaly formou úředních výslechů ţadatelů. Byly-li splněny tyto poţadavky, následovalo vybrání vhodného místa pro budovu školy, které mělo odpovídat opět znění zemského zákona ze dne 19.2. 1870, konkrétně § 13,46 který nařizoval umístit budovu školy na místo suché, zdravé a neobtěţované hlukem z okolí. Po dostavbě následovala kolaudace budovy, po které se mohlo začít se samotnou výukou. V praxi, jak se více ukáţe v konkrétních případech dále, však Češi museli čelit řadě překáţek. V čele obecních rad bývali především Němci, kteří úsilí českých občanů o zřízení české školy sledovali s despektem. Právě v těchto situacích Němci podle Doleţala například vyuţívali zkreslených údajů ze sčítání obyvatelstva jako jeden z argumentů, proč českou školu nezřídit.47 Poukazovali na to, ţe většina rodičů je německého původu, jak při sčítání uvedla, a proto nepotřebují české školy pro jejich děti. Další postupy úřadů budou patrné z následujících řádků.
42
Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království české. Ročník 1869. Praha 1869, s. 185-186. Tamtéţ, s. 185. 44 Zákonník, 1869, s. 74. 45 Měchýř, Jan. České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 69. 46 Zákonník, 1869, s. 75. 47 Doleţal, J.: Z bojů, s. 31. 43
13
4.1 Česká obecná menšinová škola v Ústí nad Labem Potřeba zřízení české školy v Ústí nad Labem vyvstala podle Staňka dlouho před zřízením Ústřední
matice školské
za úřadování vlastenecky smýšlejícího
příslušníka české šlechty okresního hejtmana hraběte Jindřicha Kolovrata v letech 1872-1878.48 Ten také svolal české rodiče na besedu, kde se rokovalo o potřebě české školy. Jak dále tvrdí Urban49 po této výzvě se městští radní hraběte ptali, kdo školu bude zřizovat a následně vydrţovat. Hrabě Kolovrat údajně odpověděl: „Moji páni, je mi lhostejno, kdo školu postaví, ale česká škola zde do roka musí stát“.50 Krátce na to byl poslán na nucenou dovolenou, ze které se jiţ do svého úřadu nevrátil. Další snaha o zřízení české školy se objevila v roce 1881, kdy na severu Čech začaly vznikat české školy51. V této době spolek Česká Beseda poţádala Ústřední matici školskou o zřízení školy v Ústí nad Labem. Ta do města podala ţádost o zřízení české školy veřejné. Avšak narazila na odpor městské rady, která donutila české rodiče, kteří prostřednictvím Ústřední matice školské ţádali o zřízení, od ţádostí odstoupit.52 Roku 1896 čeští rodiče v Ústí nad Labem opět prostřednictvím Ústřední matice školské ţádají o zřízení alespoň školy soukromé, tedy matiční, jejíţ veškeré náklady by byly spravovány Ústřední maticí školskou. Podle Urbana bylo ţádosti ze strany úřadů vyhověno, ale problém nastal při hledání vhodných místností pro vyučování. Ceny za pronájem byly pro Ústřední matici školskou příliš vysoké a stavba zcela nové školní budovy byla vyloučena.53 Město Ústí nad Labem tak zůstalo aţ do vzniku ČSR roku 1918 bez české školy.
48
Staněk, Ludvík: Národnostní poměry v okresu ústeckém. In: Vývoj a ţivot českých menšin. Díl II. Most 1909, s. 443-465. 49 Urban, J.F.:Potulky Ústeckem, s. 106. 50 Urban, J. F.: Potulky Ústeckem, s. 106. 51 Roku 1882 byly první české školy otevřeny v Duchcově, Oseku a Mostě. V této době všechny vydrţované zcela Ústřední maticí školskou a tudíţ byly soukromé. První zcela veřejnou školou se stala přeměnou ze školy soukromé škola v Duchcově v roce 1885. Od roku 1887 vznikají i první školy veřejné bez předcházející školy soukromé např. škola v Souši u Mostu. Více viz Staněk, L.: Národnostní poměry, s. 443-465. 52 Tamtéţ, s. 443-465. 53 Urban, J.F.: Potulky Ústeckem, s. 103.
14
4.2 Česká obecná menšinová škola v Krásném Březně Potvrzení ţádosti o zřízení české obecné školy v Krásném Březně bylo získáno od zemské školní rady 7. října roku 1896.54 Veškeré náklady na školu měla spravovat Ústřední matice školská, která byla prostředníkem místní české menšiny při podávání ţádosti. Ta také zakoupila pro novou školu budovu. Právě kvůli této budově bylo vzneseno ze strany místní obce několik námitek týkajících se prováděných adaptací a hygienických podmínek.55 Vlivem těchto sporů byla škola otevřena aţ v únoru následujícího roku. Šlo o vůbec první českou školu na Ústecku, kterou se podařilo zřídit a která zároveň začala s výukou. Hned po svém otevření se ukázalo, jaký význam česká škola měla pro zdejší menšinu. Podle konferenčního protokolu56 bylo při zápisu, který se konal 15., 16. a 17. února roku 1897 zapsáno 159 ţáků. Protoţe škola byla otevřena v průběhu školního roku, všichni ţáci přestupovali ze škol německých. Dvě místnosti upravené pro školní výuku rázem nestačily a bylo třeba upravit i třetí, coţ se podařilo následující měsíc, kdy škola dostala povolení k úpravě od místní školní rady. Jak se jiţ ukazovalo během roku, kapacita školy i tak nestačila. Školní rok 1896/1897 dokončilo na české obecné škole v Krásném Březně 180 dětí57. V roce 1899 byla obec Krásné Březno připojena k městu Ústí nad Labem. Ústecká městská rada okamţitě zahájila boj proti české škole. Podle Staňka byl na rodiče vyvíjen nátlak, aby své děti přihlásili na německé školy. Vyuţívala přitom zaměstnavatele rodičů dětí a majitele domů, ve kterých české rodiny ţili. Nové rodiny mohly být do domů přijaty pouze s podmínkou, ţe děti budou přihlášeny na německé školy. To samé platilo i pro přijetí do práce.58 Výjimkou nebyly ani výpovědi z bytů. Jenom v roce 1899 bylo českým rodinám podáno na 160 soudních výpovědí z bytů.59 Tato pronásledování se táhla aţ do roku 1903, kdy aktivita německých občanů a městské rady ochabla. Během této doby se škola v Krásném Březně zredukovala na tři třídy, které navštěvovalo kolem stovky ţáků. Roku 1905, poté co se situace z minulých let plně uklidnila, místní Češi zaslali zemské školní radě ţádost o zveřejnění současné soukromé školy. Tato ţádost pak byla 54
Tamtéţ, s. 98. Staněk, L.: Národnostní poměry, s. 443-465. 56 Archiv města Ústí nad Labem. Česká obecná škola v Ústí nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Konferenční protokol 1897/1900, inv. č. 179, nestr. 57 Tamtéţ, nestr. 58 Staněk, L.: Národností poměry, s. 443-465. 59 O tyto rodiny se postarala TJ Sokol, kdyţ jim zajistila náhradní ubytování. V roce 1903 jiţ i s Národní jednotou severočeskou. Více viz Doleţal, J.: Z bojů, s. 42. 55
15
zemskou školní radou odeslána okresní školní radě v Ústí nad Labem s nařízením, aby byl proveden úřední výslech, při kterém se dokazovala opodstatněnost ţádosti. Podobně jako v předchozích letech opět i v tomto případě Češi narazili na vyhroţování či úřední obstrukce spočívající v posílání odvolání a protestů. Teprve aţ v roce 1908 bylo dokončeno řízení, které bylo zasláno zpět zemské školní radě. Ta však své konečné rozhodnutí o ţádosti o zveřejnění české školy v Krásném Březně nakonec nikdy nevydala.60 Česká obecná škola v Krásném Březně tak aţ do vzniku ČSR zůstala školou soukromou pod patronací Ústřední matice školské. 4.3 Česká obecná menšinová škola v Chabařovicích Akce o zřízení české školy v Chabařovicích začaly roku 1895, kdy místní odbor Národní jednoty severočeské začal sbírat podpisy rodičů ţádajících pro své děti výuku v českém jazyce.61 Během deseti let se o prosazení ţádosti pokusili třikrát a vţdy s nezdarem. Roku 1905 byla ţádost o zřízení české školy obnovena prostřednictvím řídícího učitele J. V. Charváta.62 K úřednímu výslechu rodičů se však dostavil jen nepatrný počet ţádajících. Většina ţadatelů byla majiteli dolů a továren, ve kterých ţadatelé pracovali, donuceno ţádost odvolat. Následná organizovaná protestní schůze byla německými úřady zlikvidována tím, ţe svolavatele schůze horníka Václava Růţičku odsoudily na 24 hodin do vězení za porušení tiskového zákona.63 Nejvýznamnější pokus o zřízení české menšinové školy v Chabařovicích proběhl v roce 1908. Dne 1. prosince roku 1908, v předvečer císařova jubilea, na které vyhlásil heslo „Vše pro dítě“,64 zahájilo v Podkrušnohoří 15.000 českých dětí školskou stávku, která se stala apelem ke školním úřadům, aby konaly svou povinnost, danou jim zákony.65 Této stávky se zúčastnily také české děti z Chabařovic na německé škole i přesto, ţe je místní školní rada odrazovala písemnými pohrůţkami, které ovšem čeští rodiče vraceli s tím, ţe němčině nerozumí.66 Poté, co Ministerstvo kultu a vyučování rozhodlo, ţe se postará o odstranění alespoň těch nejnaléhavějších nedostatků v českém menšinovém školství, byla stávka 6. prosince odvolána, s tím, ţe pokud ministerská 60
Tamtéţ, s. 43. Tlustý, J.: Národnostní poměry, s. 470. 62 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sg. OA/IV – 18/1, nestr. 63 Urban, Jaroslav František. Potulky Chabařovickem. Teplice 1925, s. 22. 64 Tamtéţ, s. 24. 65 Doleţal, J.: Z bojů, s. 51. 66 Urban, J.F.: Potulky Chabařovickem, s. 26. 61
16
rozhodnutí nebudou naplněna, bude zahájena znovu.67 Česká škola v Chabařovicích nakonec byla otevřena aţ 16. září roku 1910 pod patronací Národní jednoty severočeské.68 Šlo o jednotřídní soukromou školu, kterou podle zápisu do školního roku 1910/1911 z konferenčního protokolu začalo navštěvovat 91 dětí69. 4.4 Česká obecná menšinová škola v Předlicích Obyvatelé české národnosti ţijící v Předlicích, kteří byli zaměstnáni většinou jako dělníci ve sklářské huti a chemické továrně, pod vedením Františka Novotného zaloţili školský komitét, který provedl soupis dětí, jeţ by českou školu mínily navštěvovat.70 Na tomto základě pak komitét vyhotovil ţádost, kterou adresoval okresní i zemské školní radě a místnímu obecnímu úřadu. Ţádost však byla úřady odmítnuta s odůvodněním, ţe „české školy zapotřebí není, neb v místě jest moderní prostorná škola s vyučovacím jazykem německým“71. Za této situace došlo ke spolupráci s Ústřední maticí školskou, se kterou byla dojednána výstavba školní budovy. Podle Františka Mudroňka72 pozemek pro školu musel koupit německý občan, protoţe němečtí majitelé pozemků Čechům vyhovět nechtěli. Se stavbou budovy se začalo roku 1912. Stavba však musela být nahlášena a naplánována nikoliv jako škola, ale jako obytný dům, jinak by ji německé úřady opět neschválily73. „Při stavbě pak plánované příčky mezi kuchyní a pokojem vynechány, tak ţe stoho byly na tehdejší poměry odpovidající 3 školní třídy, kabynet a byt pro učitele“74. Kolaudace budovy ze strany školních úřadů proběhla bez problémů75. Obecní úřad však stavbu budovy nechtěl uznat z důvodů nesplněných hygienických norem a trval na dodrţení stavebních plánů. I přesto začal učitel Valtr v září roku 1913 s výukou. Obecní úřad, jak píše František Mudroňka ve svých
67
Doleţal, J.: Z bojů, s. 51. Urban, J.F.: Potulky Chabařovickem, s. 27. 69 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, sg. OA/IV – 18/1, nestr. 70 Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 71 Tamtéţ, nestr. 72 Tamtéţ, nestr. 73 Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Školní kronika, inv. č. 25, nestr. 74 Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 75 Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 68
17
Konferenční zápisy 1910/1924, v Předlicích – Paměti Františka
Labem – Předlice 1918-1938, v Předlicích – Paměti Františka v Předlicích – Paměti Františka
pamětech76, proto vyslal stráţníka s rozkazem vyučování zastavit a školu zapečetit. Druhý den ovšem vyučování probíhalo dál, pečeť byla neznámo kým strţena. Obecní úřad tak narychlo svolal schůzi, na které se rozhodlo o vyţádání kordonu četníků na okresním hejtmanovi. Ţádosti bylo vyhověno. Česká škola v Předlicích byla obsazena četníky a děti ze školy vyhnány. Jakým způsobem celá policejní akce proběhla ukazuje následující citace: „Učitel Valtr vystihl nebezpečí a proto nechal děti spívati rakouskou hymnu (zachovej nám hospodine císaře a naši zem) četníci to překvapilo a určitou dobu rozlobeni zůstali státi v pozoru, při dalším opakování však učiteli vyhroţováno udáním zneuţíti posvátné hymny, děti pak únavou i ze strachu před četníky přestali spívati a četníci se dali do práce...“77. Školní budova byla rozkazem okresní školní rady v Ústí nad Labem opět zapečetěna a pro tentokrát i policejně hlídána.78 Místní české děti tak skončily z velké části v německých školách nebo navštěvovaly školu v Krásném Březně či Chabařovicích. Kromě zapečetění školy byly některé české rodiny navíc vypovězeny z bytů i ze zaměstnání za účast v bouřlivých protestech, které následovaly těsně po vyhnání dětí ze školy79. Česká škola v Předlicích byla obnovena jako mnoho jiných českých škol aţ po vzniku ČSR.
76
Tamtéţ, nestr. Tamtéţ, nestr. 78 Urban, J.F.: Potulky Ústeckem, s. 99. 79 Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích – Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 77
18
Období Československé republiky (1918-1938) 1. Po vzniku Československé republiky Rozhodujícím dnem pro další osud českého a slovenského národa se stal 28. říjen roku 1918, kdy došlo v Praze Národním výborem k vyhlášení samostatného československého státu.80 Ve zvláštním provolání se snaţil ihned apelovat na kulturní vyspělost československého lidu, aby byla zajištěna klidná cesta převzetí moci: „Občané! Československý stát jest konečně skutkem. Stali jsme se svobodnými a jest na vás, abyste ukázali, ţe dovedete ţít jako svobodní občané. Zachovejte důstojný klid při projevech své radosti a nadšení, šetřte v kaţdém případě osobní svobodu a majetek kaţdého. Buďte pamětlivi slov Kollárových: - Svobody, kdo hoden, svobodu zná váţit kaţdou. – Vyčkejte pokynu Národního výboru, představujícího dnes národní vládu. Na zdar!“81 Aby byla zajištěna určitá právní kontinuita byl téţ tento den schválen v plénu Národního výboru v Praze narychlo připravený zákon, běţně označovaný jako recepční norma. Tento zákon připravený Aloisem Rašínem a publikovaný ve Sbírce zákonů pod číslem 11 přejal všechny do té doby platné zákony a nařízení – říšské zákony rakouské i uherské, zemské zákony české, moravské a slezské.82 Jak sám autor tohoto zákona podotýkal: „základním tímto zákonem mělo být zamezeno, aby nenastal bezprávní stav, aby se celá státní správa nezastavila a aby se 29. října pracovalo dále, jako by revoluce vůbec nebylo“.83 Bez tohoto opatření, jak píše Novák by totiţ mohlo docházet k různým zmatkům apod.84 Vzhledem k značně odlišnému právnímu a správnímu vývoji v českých zemích a na Slovensku byly recepčním zákonem převzaty dva zcela jiné právní systémy.85 Jak píše Grycová, na našem území v platnost tímto zákonem vstoupily ovšem i zákony říšskoněmecké a zemské zákony dolnorakouské. Tyto případy souvisí s připojením Hlučínska a Valticka k československému státu.86 V konečném důsledku to i tak ovšem
80
Schelle, Karel: Organizace Československého státu v meziválečném období (1918-1938). Praha 2006, s. 25. 81 Tamtéţ, s. 25. 82 Grycová, Vladimíra: Materiály k problematice státní správy a státní politiky v oblasti školství v prvních letech Československé republiky (1918-1920). In: Politický systém a státní politika v prvních letech existence Československé republiky (1918-1923). Praha 1990, s. 200. 83 Rašín, Ladislav: Paměti dra Aloise Rašína. Praha 1929, s. 216. 84 Novák, Karel: Výbor zákonů a nařízení školních republiky československé. Praha 1923, s. 9. 85 Schelle, K.: Organizace, s. 29. 86 Grycová, V.: Materiály, s. 220.
19
znamenalo, ţe ve vzniklém státě se hned od počátku vytvořil stav, kdy vedle sebe začalo fungovat několik v podstatě odlišných právních řádů. Jak Schelle uvádí šlo o stav, který se za celou existenci první republiky nepodařilo zcela překonat, z provizoria se tak stal trvalý stav.87 2. Změny ve školství Přijetí recepční normy mělo samozřejmě důsledky i pro oblast školství. Podobně jako celý právní řád, i školství se v prvních dnech republiky řídilo zákony z předchozího období. To znamená, jak píše Kádner88, ţe školství se opíralo o základní zákon říšský z r. 1869, doplněný později školskou novelou z r. 1883, jakoţ i o příslušná nařízení bývalého ministerstva vídeňského, kdeţto na Slovensku byl základním zákonem školským zákon z r. 1868, doplněný zákonem z r. 1876. Celou soustavu bylo tedy nutné unifikovat. Prvním logickým krokem tak byla nutná reorganizace školství na nejvyšší úrovni, tedy vytvoření ministerstva školství. To se událo zákonem89 jiţ 9. listopadu roku 1918, kdy vzniklo pod názvem Ministerstvo školství a národní osvěty (dále jen MŠANO). Od této chvíle aţ na některé výjimky90 patřila MŠANO vrchní správa školství. Celé ministerstvo poté bylo navíc rozděleno do několika odborů.91 Prvním ministrem tohoto resortu se stal o několik dnů později sociální demokrat Gustav Habrman.92 Právě v jeho funkčním období a téţ v období následujícího ministra školství Josefa Šusty93, bylo přijato několik významných školských zákonů, které měly mimo jiné vliv i na menšinové školství. Šlo především o zákon z 3. dubna roku 1919 s číslem
87
Schelle, K.: Organizace, s. 29. Kádner, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školní. II. díl. Praha 1931, s. 16-17. 89 Viz: Zákon ze dne 2. listopadu, č. 2/1918 Sb. z. a n., jímţ se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1918, s. 2. 90 Niţší a střední školství zemědělské bylo podřízeno ministerstvu zemědělství, vojenské školství bylo podřízeno ministerstvu národní obrany, vězeňské školství bylo řízeno ministerstvem spravedlnosti viz Kádner, Vývoj, s. 17. 91 Kádner uvádí těchto odborů 6, viz Vývoj, s. 17. V jiných publikacích se lze ovšem setkat i s jinými děleními například srovnej s Činnost,: s. 5, kde je uváděno odborů 7: I. vysokoškolský, II. středoškolský, III. pro školy odborné, IV. Pro školy obecné, V. pro národní osvětu, VI. Slovenský, VII. Pro kultus. A dále srovnej s Morkes, F.: Kapitoly, s. 28, kde je uváděno dokonce 8 odborů. 92 Ministrem školství a národní osvěty od 14.listopadu roku 1918 do 15. září roku 1920, více viz: Morkes, František: Kapitoly o školství, o ministerstvu a jeho představitelích. Praha 2002, s. 27-32. 93 Ministrem školství a národní osvěty od 15. září roku 1920 do 26. září roku 1921 v rámci úřednické vlády Jana Černého, která nastoupila v září 1920 po podání demise Tusarovy vlády, více viz: Morkes, František: Kapitoly o školství, o ministerstvu a jeho představitelích. Praha 2002, s. 32-34. 88
20
18994 a jeho novelu z 9. dubna roku 1920 s číslem 295.95 Oba zákony upravovaly podobu národních škol (obecných, občanských neboli měšťanských a zároveň i menšinových) a soukromých vzdělávacích ústavů. Zákonem z 9. dubna roku 1920 číslo 29296 se zároveň upravovala i nová podoba školní správy. Poslední dva jmenované zákony nabývaly platnost dnem 1. ledna roku 1921.97 2.1 Reorganizace školské správy Úprava školských orgánů měla proběhnout na celém území Československa spolu se zavedením tzv. ţupního zřízení.98 Jak uvádí Kádner99 v kaţdé ţupě měla být ustanovena ţupní rada školní, v níţ kromě ţupana jakoţto předsedy a jeho náměstka a vedle referentů vládních pro věci pedagogické, administrativní a právní měli zasedat volení zástupci učitelstva (v počtu pěti) a volení zástupci občanstva (v počtu dvojnásobném). Podobně se měl v kaţdé školní obci zřídit místní školní výbor z předsedy, zástupců školy (2-5) a zástupců občanstva (opět v dvojnásobném počtu). Přímý dohled na školy obecné a měšťanské i ústavy výchovné , které náleţely v tento obor školy, měli vykonávat v kaţdé ţupě ţupní a obvodní školní inspektoři. Tato reforma byla ovšem provedena pouze na Slovensku, protoţe v českých zemích k nové reformě byl, především ze strany nacionalistů, kladen silný odpor100, a tak nakonec byl roku 1927 tento pokus nahrazen opět zřízením zemským101, který ponechával v platnosti pouze některá ustanovení zákona č. 292 z roku 1920. Stát byl rozdělen podle nového zákona na čtyři země: českou, moravskoslezskou, slovenskou a podkarpatoruskou. Zůstaly tedy i dosavadní zemské školní rady a okresní školní výbory (které nahrazovaly bývalé okresní školní rady – ovšem jen změnou názvu). Jedinou výraznější změnou bylo 94
Zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189/1919 Sb. z. a n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích viz Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha 1919. s. 263264. Zákon byl nazýván jako Metelkův podle svého iniciátora, známého pracovníka v matičním menšinovém školství za Rakouska-Uherska. 95 Zákon ze dne 9. Dubna 1920, č. 295/1920 Sb. z. a n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920. s. 629-630. 96 Zákon ze dne 9.dubna 1920, č. 292/1920 Sb. z. a n., jímţ se upravuje správa školství viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920. s. 624-628. 97 Činnost Ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928. s. 11. 98 Více o něm viz Zákon ze dne 29. února, č. 126/1920 Sb. z. a n., o zřízení ţupních a okresních úřadů v republice Československé viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1920, s. 291-304. a dále viz například Grycová, V.: Materiály, s. 244-245. 99 Kádner, O.: Vývoj, s. 18. 100 Beneš, Zdeněk, aj.: Rozumět dějinám. Pardubice 2002. s. 72. 101 Zákon ze dne 14. července 1927 čís. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy.
21
pouze podrobnější vymezení kompetencí místních školních výborů pro věci menšinové.102 Dne 31. prosince 1920 byly v jednotlivých obcích podle zákona číslo 292 rozpuštěny místní školní rady a na jejich místě zřízeny nové místní školní rady zřízené podle tohoto zákona a dále nařízení vlády číslo 605.103 Podle tohoto zákona byly zřízeny v kaţdé školní obci a skládali se ze zástupců školy, kteří byli voleni učitelstvem veřejných škol, a školní obce, kteří byli voleni zastupitelstvem. Předseda místní školní rady pak byl volen členy této rady. Radě příslušelo opatřovat věcné školní potřeby a dozor nad školní docházkou, nesměly však jiţ jakýmkoliv způsobem zasahovat do vyučování.104 Její funkční období bylo čtyřleté.105 Oproti předchozímu sloţení místní školní rady, které vycházelo ještě z rakousko-uherských zákonů, tak v řadách zástupců chyběl představitel náboţenské společnosti. Zde se tak podle mého názoru projevil vliv vládního nařízení z roku 1919106, které rušilo tzv. školskou novelu z 2. května roku 1883, která obsahovala ustanovení týkající se náboţenské způsobilosti učitelů107. Zároveň se předsedou strany jiţ nestával automaticky starosta obce, ale člen volený místní školní radou. V neposlední řadě je patrné i výrazné omezení pravomocí těchto nově vytvořených rad ve srovnání s pravomocemi rad předchozích. Zcela novým školním orgánem se staly místní školní výbory slouţící výhradně pro potřeby menšinových škol. Z toho vyplývá, ţe byly zřizovány pouze v obcích, kde se vyskytovala menšinová škola. Podle vládního nařízení čísla 605108 se tato rada skládala ze zástupců školy a zástupců rodičů a plnila podobnou úlohu jako místní školní rada. Obdobně jako místní školní rady měly být upraveny i okresní školní rady v souladu se zákonem číslo 292. Podle vládního nařízení čísla 608109 byly okresní školní rady zrušeny a na jejich místě nově vytvořeny okresní školní výbory. Původně mělo jít 102
Kádner, O.: Vývoj, s. 18. Nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 605 Sb. z. a n. o místních radách školních a o místních výborech školních (pro školy menšinové) viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1920. s. 1521-1525. 104 Tamtéţ, s. 1522. 105 Činnost, s. 9. 106 Nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. srpna 1919, č. 473/1919 Sb. z. a n., o provedení změny § 48 říšského zákona o školách obecných viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1919, s. 674. 107 Viz výše. 108 Sbírka zákonů, 1920, s. 1524-1525. 109 Nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n. o zrušení okresních rad školních a o zřízení okresních výborů školních viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1920, s. 1527-1528. 103
22
pouze o provizorní opatření do doby, neţ vstoupí v platnost ţupní zřízení a budou vytvořeny ţupní školní rady, jejichţ činnost upravoval zákon číslo 292. Jak uţ ale bylo řečeno výše, ţupní zřízení nebylo nikdy zavedeno, a tak se tyto okresní školní výbory řídily jiţ zmiňovaným vládním vyhlášením. To ponechávalo působnost těmto radám v té míře, v jaké byla u rad předchozích.110 Nově však byly vytvořeny tzv. městské školní výbory, které v některých městech nahradily bývalé okresní školní rady.111 Nicméně stále zůstával v platnosti fakt, ţe předsedou okresního školního výboru byl úředník politický tedy nikoliv školský, jak zmiňuje i Kádner.112 Zemských školních rad se nová úprava dotkla významným způsobem. Podle § 2 zákona číslo 292 totiţ MŠANO mimo jiné přejalo od předsedů zemských školních rad právo rozhodovací ve věci národního školství a zejména působnost ve věci národních menšinových škol.113 MŠANO se tak pro menšinové školství stalo jedinou rozhodující instancí.114 Kromě této změny, jak tvrdí Kopáč, fungovaly ovšem tyto rady stále podle zákona z 25. května roku 1868 a jednotlivých zemských zákonů z let sedmdesátých.115 Zemským školním radám pak byly podřízeny okresní školní výbory, v nichţ za předsednictví náčelníka okresní politické správy a účasti okresních školních inspektorů zasedali 2-4 zástupci učitelstva a zástupci občanstva v dvojnásobném počtu. Obě kategorie zástupců ustanovoval předseda zemské školní rady po návrhu učitelských organizací, respektive politických stran, a přednosty okresního politického úřadu. Okresním školním výborům byly podřízeny místní školní rady s 2-5-ti zástupci učitelstva a dvojnásobným počtem zástupců občanstva. První si volilo samo učitelstvo, druhé zastupitelstva obcí, z nichţ se skládá školní obec.116 2.2 Obecné menšinové školství v období Československé republiky Menšinové školy byly, tak jako za Rakouska-Uherska, zvláštní kategorií škol národních. Po vzniku ČSR byly zřizovány pro národní menšiny v obcích podle výše zmiňovaného zákona číslo 189 ze dne 3. dubna 1919 a jeho novely číslo 295 ze dne 9. dubna 1920. Na následujících řádkách se budu věnovat podrobnějšímu popisu 110
Tamtéţ, s. 1528. Tamtéţ, s. 1528. Městské školní výbory vznikly například ve městech: Praha, Liberec, Brno, Jihlava, Olomouc, Znojmo, Uherské Hradiště, Kroměříţ, Opava a Frýdek. 112 Kádner, O.: Vývoj, s. 35. 113 Sbírka zákonů, 1920, s. 624. 114 Činnost, s. 9. 115 Kopáč, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Brno 1971. s. 73. 116 Kádner, O.: Vývoj, s. 19. 111
23
jednotlivých zákonů. Důvodem mi je zachování určité logické struktury celé práce, protoţe se k jednotlivým ustanovením těchto zákonů budu v dalších částech této práce vracet, zejména v pasáţích týkající se českých obecných menšinových škol v okrese Ústí nad Labem. Zákon ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. zák. a nař. o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích, známý také jako tzv. Metelkův zákon, je rozdělen do 16 paragrafů, které postupně spolu s jeho doplněním - zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 295/1920 Sb. z. a n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích - právně vymezují kromě jiného i zřizování českých obecných menšinových škol. Podle § 1 zákona čísla 189: „Veřejná obecná škola národní můţe býti zřízena v kaţdé obci, ve které podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných, kdyţ ve školní obci není veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dětí. Vyučovací jazyk takové národní školy musí býti totoţný s mateřským jazykem dětí, o něţ jde“.117 Oproti znění zákona z dob Rakouska-Uherska118 tedy došlo ke sníţení průměru z pěti na tři roky. To ovšem nebyla jediná změna. Staré znění zákona podmiňovalo zřízení školy i podle vzdálenosti. Na tuto podmínku reagovala novela § 3, která nařizovala, ţe „ani ţactvu z míst vzdálenějších 4 km od budovy školní nesmí býti přijetí do školy obecné či občanské odepřeno, jestliţe a pokud místo v učebnách stačí a počet 80 ţáků v jedné třídě není překročen … překročí-li počet ţáků některé třídy 80, budiţ zřízena pobočka119“.120 Zákon ovšem ustanovením v § 5 povoloval výjimku ve zřízení obecné školy i pro menší počet dětí: „Z důvodů závaţných můţe ministerstvo školství a národní osvěty výjimečně stanoviti, aby obecné školy veřejné podle § 2 tohoto zákona byly zřízeny a otevřeny i pro menší počet ţactva, neţ jest stanoveno v uvedených paragrafech.“121 Jak bude patrné v následujících pasáţích této práce, šlo o velmi často vyuţívaný paragraf, neboť jenom v okrese Ústí nad Labem lze sledovat několik jednotřídních škol o velmi 117
Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha 1919, s. 263. Zákon, daný dne 14. května 1869, jímţto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných více viz výše v této práci, nebo § 59 tohoto zákona v: Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království české. Ročník 1869. Praha 1869, s. 185. 119 Počet ţáků v jedné třídě byl během let postupně sniţován na základě § 5 Zákona ze dne 13. července 1922, č. 226/1922 Sb. zák. a nař., jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských; tzv. Malý školský zákon viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1922, s. 1003-1007. Do roku 1933 tento počet měl být jiţ jen 60. Pokud by počet dětí v jedné třídě přestoupil tento počet, měla být při škole zřízena další třída tzv. zatímní, neboli dočasná. Definitivní se měla stát aţ v případě nepřetrţité existence této třídy po dobu tří let. 120 Sbírka, 1919, s. 263. 121 Tamtéţ, s. 263. 118
24
nízkém počtu ţáků. Ustanovení v § 4 je řešeno rozhodování o zřízení a organizaci škol. V původním znění zákona tato funkce patřila pouze předsedovy zemské školní rady nebo jím ustanoveným zástupcem.122 Nicméně po roce 1920 plně přešlo toto právo na MŠANO.123 Jak bylo řečeno, MŠANO se stalo hlavním činitelem ve věci zřízení a organizaci škol. V rámci organizace pak bylo novelou Metelkova zákona z roku 1920 (č. 295) doplněno znění tohoto paragrafu o část týkající se učitelstva: „Aby tyto školy uvedeny byly v ţivot a udrţovány v činnosti, má předseda zemské školní rady nebo jím ustanovený zástupce právo přikázati kterémukoliv učiteli neb učitelce, a to i těm, kteří zastávají místo definitivní, aby převzali úřad a vyučování na kterékoliv škole podle tohoto zákona zřízené. Náklady na stěhování budou učitelům takovým nahrazeny a sluţební příjmy jejich nesmějí býti menší neţ v posavadním působišti ... učitel se musí takovému příkazu podrobiti. Neuposlechnutí stíháno bude disciplinárně.“ Toto opatření zasahující velmi výrazným způsobem do ţivota učitelů, mělo svůj původ, jak se domnívám, v tom, ţe někteří učitelé své umístění do cizích oblastí brali jako svého druhu zlo. Podobně píše i Trapl, který konstatuje na jedné straně, ţe mnozí učitelé menšinových škol, byť přišli většinou v německých či národnostně smíšených oblastech do cizího prostředí, brali svou úlohu velmi váţně, s prostředím se sţili a vykonali pro obec i širší region mnoho cenné kulturní práce, ale na straně druhé, ţe řada z nich své umístění v těchto regionech naopak brala jako osobní neštěstí či trest a snaţila se dostat jinam. Někteří z nich byli pasivní a neučili kvalitně, jiní naopak velkou národní aktivitou na sebe upozorňovaly, aby byli „za zásluhy“ přemístěni jinam.124 Stejně tak lze vysledovat tyto skutečnosti i v některých návrzích na úpravu Metelkova zákona u některých učitelů, jak budu popisovat níţe v této práci, či z některých školních kronik, které jsem studoval. V nich je v některých případech zcela zřejmá častá fluktuace učitelstva či nedostatek učitelů. Výše jsem uvedl právní ustanovení týkající se zřízení a organizace škol. Zákon dále ovšem uvádí i ustanovení týkající se financování a zejména důleţitého zabezpečení a umístění takto zřízených škol. Ustanovení uvedené v § 6 říká: „Veškeren náklad osobní i věcný na školy zřízené podle § 1 a 2 tohoto zákona ponese země. Náklady na školy, zřízené podle § 5, ponese země, souhlasí-li zemský výbor (zemský správní výbor), jinak stát. Školy tyto nepodléhají ani místním, ani okresním školním radám. 122
Tamtéţ, s. 263. Kádner, O.: Vývoj, s. 25. 124 Trapl, Miloš: České menšinové školství v letech 1918-1938. In: České národní aktivity v pohraničních oblastech první Československé republiky. Olomouc 2003, s. 112. 123
25
Ani obce, ani okresy, ani místní, ani okresní školní rady nejsou jakýmikoliv interesanty ve příčině zřízení těchto škol“.125 Zejména druhá část tohoto ustanovení byla z hlediska zřizování menšinových škol velmi důleţitá. Na první pohled totiţ omezovala vliv většinového obyvatelstva v místě zřízení menšinové školy. Nicméně, jak bude patrné dále v této práci, alespoň v případě některých českých obecných menšinových škol v ústeckém okrese, toto ustanovení dané věci nepomáhalo ve svém důsledku a zřízené školy se dostávaly do mnoha konfliktů s většinovým německým obyvatelstvem, které fungování škol jistou měrou i tak omezovaly. Častým důvodem konfliktů bylo i následující ustanovení vyjádřené § 7, které říká: „Aby se zabezpečilo umístění těchto škol veřejných a bydlení jejich správců, resp. ředitelů a učitelů, má stát i země právo získati místnosti pro školu i pro bydlení za přiměřenou náhradu nájemní. Kaţdý vlastník reality jest povinen místnosti své pro tyto účely propůjčiti, není-li tím ohroţeno jeho vlastní bydlení nebo jeho ţivnost. Stát i země mají právo získati vyvlastněním staveniště pro budoucí budovu školní, nebo vyvlastniti jiţ postavenou budovu, aby v ní byla umístěna škola i byt správce školy“.126 V novele zákona z 9. dubna 1920 pak byly upraveny dále některé věci týkající se celkové organizace a postupu při vyvlastňování, zejména to, ţe: „Opatření stran nutných úprav stavebních v místnostech, získaných nájmem podle tohoto paragrafu, činí po slyšení vlastníka reality nebo jeho zástupce funkcionář v § 4 tohoto zákona zmíněný, a to i při školách, zřízených podle § 5 tohoto zákona“.127 Shrnu-li stručně výše zmíněné informace, tak podle těchto zákonů o zřizování obecných škol zprvu rozhodoval předseda zemské školní rady nebo jeho zástupce po vyslechnutí zemského výboru. Počátkem roku 1921 toto právo přešlo s plnou platností na MŠANO, které téţ mohlo v některých zvláštních případech zřídit školu i pro menší počet dětí neţ je v zákoně uváděno. Školy vydrţoval výhradně stát a dozíral na ně přímo s vyloučením niţších školních instancí. Stát měl také právo získat pro tyto školy (popřípadě i vyvlastnit) přiměřené místnosti.
125
Sbírka, 1919, s. 264. Tamtéţ, s. 264. 127 Sbírka, 1920, s. 629. 126
26
2.2.1 Postoje českých menšinových učitelů k Metelkově zákonu Tímto zákonem, mělo být podle Kádnera zabráněno zdlouhavému průběhu zřizování obecných menšinových škol a celému komisionálnímu řízení či jiným zbytečným průtahům, které za Rakouska trvaly třebas desetiletí.128 Zákon se plně projevil jiţ na podzim roku 1919, kdy takřka rázem byla podle něj otevřena řada českých obecných, ale i měšťanských129. O to více je zajímavější se podívat na některé názory a vyjádření českých menšinových učitelů z tohoto období, kteří se na Prvním sjezdu Československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti konaného pod záštitou
prezidenta
T.G.
Masaryka
v červenci
roku
1920,
vyjadřovali,
jednak obecně k menšinovému školství a jednak k samotnému Metelkově zákonu. Tak například učitel Marák z Mostu vnímá menšinovou školu jako ohnisko, z něhoţ měly vyzařovat paprsky osvětové, národní a hospodářské i politické práce, jako tábor, v němţ měli nalézt útulek nesmělí a zemdlení spolupracovníci menšinového učitele a zároveň dodává, ţe menšinové školy jiţ v této době vykonaly ohromný vliv politický, protoţe jimi byl prokázán smíšený ráz území, který Němci označovali za svou oblast.130 Menšinová škola tak v jeho myšlenkách hrála roli určitého střediska české kultury v poněmčené oblasti. Kdyţ se podíváme blíţe na jeho další vyjádření, zjistíme, ţe zachází ve svém přemýšlení aţ do krajnosti hraničící se šovinismem. Například, jak uvádí: „Na pomezí českých krajů zachvátily spáry germanisační sta obcí dříve zcela českých a svírají je dosud velmi krutě. Kolo osudu se však otočilo, zotročený národ stal se pánem ve své zemi a hlásí se nyní právem k zaprodaným krajům a duším. Tvářnost kraje a lidí se novými poměry nezměnila, vţdyť i pod zněmčeným závojem blýskají české oči, ale duše těchto lidí jsou bohuţel jiţ zmámeny, otráveny a zhusta i navţdy ztraceny. Tisíce slabých lidí přizpůsobilo se panovačnému sousedu a nechce se nyní znáti k svému původu ... Dá-li se ještě co v takových krajích zachrániti, mohou to učiniti jen česká menšinová škola a její učitel“.131 Posláním menšinového školství tak podle něj bylo ve své podstatě získat zpět zdejší poněmčené české starousedlíky bez ohledu na jejich vlastní vůli, jak je patrné ještě více z následujícího textu: „Naším úkolem je 128
Kádner, O.: Vývoj, s. 25. Měšťanské školy byly v prvních letech existence Československé republiky nazývány oficiálně školami občanskými. V kaţdodenní praxi však byl pouţíván pro tyto školy stále pojem vyuţívaný i za Rakouska-Uherska a proto se od pojmu občanská škola koncem 20. let 20. století upouští i oficiálně a navrací se k zaţitějšímu pojmu. Více viz Trapl, M.: České, s. 110. 130 Marák, Stanislav: Menšinové školství v Republice československé. In: První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti. Praha 1921, s. 80. 131 Tamtéţ, s. 80. 129
27
vymaniti českého člověka i proti jeho vůli z vlivu germanisačního. V svobodné republice můţe prý otec posílati dítko, kam chce, odpovídají nám na naše vzkazy. Dnes ještě nesmí, neboť nejsou zpřetrhány jeho svazky s německou panovačnou minulostí. Aţ se tak stane a náš poníţený český člověk uvědomí si svých práv a svého vůdčího postavení, pak ať volně rozhoduje. U manţelství smíšených dluţno vţdy dáti přednost škole české, jako škole státně důleţitější“.132 Je pravděpodobné, ţe v tomto případě hraje u tohoto učitele jistou roli zaţité příkoří z dob Rakouska-Uherska, které se koneckonců projevovalo i u mnohých jiných Čechů i teprve relativně nedávno vyřešenými událostmi týkající se provincie Deutschböhmen.133 Otázkou poté ovšem zůstává, jaké důsledky tento přístup mohl mít na komunikaci s německými obyvateli v případě zřízení a fungování české menšinové školy, zabránění různým průtahům, o kterých psal jiţ zmiňovaný Kádner134 apod. Respektive jakou roli tento přístup mohl mít na konflikty mezi Čechy a Němci, kteří jsou v dobových česky psaných pramenech často vnímáni jako ti hlavní strůjci problémů. Jistou míru příkoří z dob Rakouska-Uherska a zároveň šanci „jak to Němcům vrátit“ lze vysledovat i v projevu českého učitele Folprechta z Plzně, který se vyjadřuje o důvodech vydání Metelkova zákona: „Evropa přijala § 68 mírové smlouvy, podle něhoţ nutno zříditi pro jinonárodní děti národnostní menšiny potřebné školy, aby v nich mohly býti vyučovány v jazyce mateřském. Proto byl vydán náš zákon ze dne 3. dubna 1919“.135 Ten pak především, jak dále popisuje zadrţel: „...německou, maďarskou i polskou výbojnost, hotovíce se ubíti naše dělníky v pohraničních krajích“.136 2.2.1.1 Návrhy českých menšinových učitelů na pozměnění některých ustanovení Metelkova zákona Ač Metelkův zákon byl širokými masami menšinových učitelů velmi vřele přijímán, přeci jen z vlastní osobní kaţdodenní zkušeností navrhovali několik změn, 132
Tamtéţ, s. 81. O tomto více viz další kapitola. 134 Viz výše. 135 Folprecht, Antonín: Organisace školství menšinového v Republice československé. In: První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti. Praha 1921, s. 87. Zde je nutné si uvědomit, ţe tento zákon byl přijat o několik měsíců dříve neţ byly podepsány mírové smlouvy v SaintGermain (záři 1919), kde byl dán i tento poţadavek. Tento fakt (spolu s jinými) měl neblahý vliv i na postoje německých obyvatel k tomuto zákonu, jak píši v následující kapitole. 136 Tamtéţ, s. 87. 133
28
které by podle nich menšinové školství ještě více zefektivnily. Především jim šlo o změnu v § 1, týkající se počtu ţáků nutných pro zřízení obecné školy. Například učitel Marák navrhuje, aby „Menšinová škola buď zřízena v osadě, v níţ je aspoň 15 školou povinných dítek některé národnosti. Pro menší počet dítek dvou nebo více sousedních osad v okruhu 5 km zříditi se můţe škola újezdní, jeţ buď umístěna, moţno-li, ve středisku tohoto újezdu“.137 Tedy bylo poţadováno sníţení počtu o 25 ţáků pro zřízení obecné školy ve srovnání s platným zněním zákona. Zcela novým návrhem pak byla moţnost zřízení újezdní školy tj. školy pro několik menších obcí, ve kterých by se nacházelo míň jak 15 dětí, jak vyplývá z návrhu. Ve svém důsledku by přijetí těchto návrhů znamenalo, jak se domnívám, masové otevírání českých obecných škol, neboť kdyţ se podíváme na realitu v Ústí nad Labem prostřednictvím Přehledových tabulek v Příloze 10 na Některé spádové obce138, zjistíme ţe skoro ve všech obcích se nacházelo dost Čechů, aby byly otevřeny další, minimálně újezdní školy. To by samozřejmě mělo vliv nejen na postoje místního německého obyvatelstva, ale samozřejmě i na nutné dotace státu, který finančně, podle Metelkova, zákona tyto školy zajišťoval. Dalším poţadavkem bylo sníţení počtu ţáků na jednu třídu. Jak uvádí například učitel Loučka z české obecné školy v Trmicích u Ústí nad Labem, který se sjezdu téţ účastnil a o kterém bude řeč i později v této práci: „Se zřením k poměrům, které na učitelstvu škol menšinových vyţadují zvýšené energie fysické i duševní, jakoţ i se zřením k utrpěnému, celá desetiletí trvajícímu příkoří, buď počet dítek, připadající na jednu třídu ne více neţ 40 a ne méně neţ 20. Podle počtu toho budiţ škola organisována“.139 Proneseny byly i poţadavky týkající se zajištění výukových prostor. Učitel Marák například uvádí následující: „Menšinová škola s počtem dítek do 25 umístěna buď v některé úplně řádně a s jinými rovnocenně vybavené třídě z dosavadních budov školních kterékoliv národnosti. Jakmile však roční počet 25 dítek školních podle tříletého průměru se udrţuje, buď pro takovou menšinovou školu opatřena samostatná budova školní nová nebo zabrána některá zrušená škola.“140 Opět je zde moţné vnímat nepřímo řečenou snahou po vlastní školní budově či alespoň školními prostorami školy, 137
Marák, S.: Menšinové, s. 82. Čímţ myslím obce, které vlastní česku obecnou školu neměly, ale jejichţ děti navštěvovaly některou českou obecnou školu, která byla zřízena v některé ze sousedních obcí. 139 Loučka, Jan st.: Organisace menšinového školství a jeho správy. In: První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti. Praha 1921, s. 86. 140 Marák, S.: Menšinové, s. 82. 138
29
která jiţ v obci funguje, ale patří jiné národnosti. Dokonce uvádí i moţný způsob vyuţití dalšího zákona (zákon ze dne 11. června 1919 č. 332 Sb. z. a n., o zabírání budov pro účely veřejné), který by mohl doplnit § 7 Metelkova zákona týkající se vyvlastňování prostor pro školní potřeby,: „jehoţ lze vydatnou měrou uţíti pro účely školské“.141 Do debat se dostal i poţadavek týkající se menšinového učitelstva, kterého bylo nedostatek, jak vyjadřuje učitel Loučka: „Celý sever český postrádá učitelského ústavu, který dodal by dostatečný dorost učitelský, který zrozen v krajích těch, stal by se netěkavým elementem, zaručujícím trvalou činnost v známém prostředí“.142 Slovem netěkavý tento učitel jasně vyjadřuje fakt, ţe učitelé mnoho nadšení pro výuku na menšinové škole nenacházeli a raději, pokud to bylo moţné, odcházeli pryč do vnitrozemí. Tedy jak bylo jiţ řečeno v předchozí kapitole. Učitelé téţ vyjadřovaly určité poţadavky vyplývající z jejich zkušeností s německým obyvatelstvem a vyvěrající v určité obavy týkající se moţného redukování českých menšinových škol z důvodů nedostatku dětí v obci. V poţadavcích tak vyjadřují nejen tyto obavy, ale i moţná řešení. Například, jak uvádí učitel Loučka: „Redukce českých škol menšinových budiţ prováděna s největší opatrností ... Buď uvaţováno, zda-li na zmenšení počtu dítek nepůsobily staré, škole nepřátelské vlivy obcí a soukromých zaměstnavatelů, nebo zdali nebylo tu příčin tkvících v dosavadních obtíţích zařizovacích (nedostatek místa, učitelů, rekursy, nedostatek bytů atd.). Teprve po době pěti let nechť po naprostých a správně zjištěných okolnostech, které by zákonu o zřizování škol zemských odporovaly, budiţ vykonána redukce školy“.143 Obdobnou obavu vyjadřuje i učitel Folprecht, který upozorňuje na moţný fakt, ţe: „rozhodujícím činitelem zůstává starosta obce, volený většinou, který je předsedou obou školních rad (německé i české, pozn. M.Š.). V ţupách německých pak bude rozhodovati většina, nepřející českému školství“.144 Jak je z předchozích odstavců zřejmé jiţ po pouhém roce, co byl v platnosti Metelkův zákon čeští menšinoví učitelé ve své praxi naráţeli na některé bariéry, které je vedly k vyjádření určitých poţadavků týkající se změny tohoto zákona. Učitelstvo se domáhalo zejména sníţení počtu dětí potřebných pro zřízení školy, doporučovalo zřizovat školy újezdní, dále například navrhovalo zřídit organizaci učitelů v nich 141
Tamtéţ, s. 81. Loučka, J.: Organisace, s. 85. 143 Tamtéţ, s. 86. 144 Folprecht, A.: Organisace, s. 87. 142
30
působících či upozorňovali na nedostatečné vybavení, nedostatečné hmotné zabezpečení učitelů aj.145 V praxi bylo z jejich poţadavků naplněno jen nemnoho. Upraveno byla pouze některá ustanovení. Zejména ustanovení týkající se vyvlastňování prostor pro školské potřeby a dosazování učitelů na školy. Například další poţadavky jako bylo sníţení počtu ţáků ve třídách bylo sice upraveno tzv. Malým školským zákonem, ale jak jiţ bylo řečeno výše, počítalo se pouze s postupným sniţováním ţáků, kdy v roce 1933 mělo být povolené maximum ţáků ve třídě 60. To samozřejmě nemohlo naplnit očekávání menšinových učitelů, kteří se doţadovali maxima 40 ţáků ve třídě, a to nejlépe ihned. 3. Vztah německého obyvatelstva k československému školství v období ČSR Pro lepší srozumitelnost je nutné uvést tuto problematiku alespoň ve stručnosti v širších souvislostech. Okres Ústí nad Labem patří do oblasti pohraničí a jeho historie je v celém období první republiky silně svázána samozřejmě i s politickými činy zde ţijícího německého obyvatelstva, které se zde projevovaly výrazněji neţ ve vnitrozemí. Na následujících řádcích se tak pokouším propojit širší politické souvislosti s konkrétními vlivy na školství. 3.1 Vývoj v období prvních let existence ČSR Jak píše Weger, sudetští Němci se po roce 1918 v rychlém procesu konstituovali jako politické hnutí, které v sobě zahrnovalo různá pnutí a ideové proudy, zejména mezi tradičně orientovaným domovským hnutím (Heimatbewegung) a spolky tzv. hnutí mládeţe – převáţně nacionalisticky orientovanými.146 Celé hnutí poté spojovala kromě jiného i orientace na protislovansky zaměřené postoje. Jak autor dále podotýká dnes nelze zcela objektivně určit , do jaké míry byla snaha vystupovat jako uzavřená etnická skupina vnitřní záleţitostí sudetských Němců, či jakou roli zde sehrály sousední státy – Německo a Rakousko.147
145
Váňová, Růţena, Rýdl, Karel, Valenta, Josef: Výchova a vzdělání v českých dějinách. IV. díl, 1. svazek, Problematika vzdělávacích institucí a školských reforem. Praha 1992, s. 98. 146 Weger, Tobias: Češi a Němci v ČSR 1918 – 1938 – dějiny a vzpomínání. In: Češi, Němci, Ţidé v národnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec 2006. s. 12. 147 Tamtéţ, s. 12.
31
Nicméně faktem zůstává, ţe ještě v době před vznikem samostatného Československa vyvíjeli němečtí nacionalisté snahy o organizaci vlastní samosprávy a vojenského zabezpečení pohraničí v Čechách. Byla to reakce na vytváření Československého státu. Jejich cílem bylo v konečném důsledku odtrţení pohraničních oblastí. Jak podotýká Schelle, tyto tendence navazovaly na prosazení cílů německých politických kruhů v první světové válce a na velkoněmecké koncepce nového uspořádání poměrů ve střední Evropě.148 Zejména vyhlášení tzv. Tříkrálové deklarace v lednu roku 1918 v Obecném domě v Praze u německých nacionalistů vyvolalo značné pobouření, které vyústilo ve vydání rezoluce německých poslanců z českých zemí ve Vídni, v níţ nejen ţe odmítli oprávněné poţadavky Čechů na pohraniční oblasti, ale naopak ţádali o jejich odtrţení od vnitrozemí a o utvoření samostatné provincie Německé Čechy (Deutschböhmen.).149 Tyto poţadavky byly ve Vídni přijaty vcelku příznivě a na další schůzi německých poslanců z Čech konané ve Vídni 29. října roku 1918 bylo rozhodnuto o vytvoření této provincie v rámci formování státu Německé Rakousko (Deutschösterreich).150 Zemským hejtmanem této provincie se stal zprvu Rafael Pacher151, následně však známý nacionalista Rudolf Lodgman von Auen, jeho zástupcem sociální demokrat Josef Seliger.152 O den později 30. října, se v Opavě ustanovila vláda Sudetenlandu. Zemským hejtmanem se stal Robert Freissler. Dne 3. listopadu pak byly utvořeny na jihu Českých zemí kraje, jeţ se staly součástí rakouských
spolkových
zemí
Dolní
a
Horní
Rakousy
(Deutschsüdmähren
a Böhmerwaldgau).153 Vznikla tak čtyři německá území, která však nebyla spolu souvisle geograficky propojená, coţ samo o sobě znamenalo pro tyto provincie silná úskalí pro jejich další existenci. Podle Schelleho byly nejvýznamnější provincií právě Deutschböhmen, které se táhly od německých okresů v Orlických horách aţ po Cheb.154 Zemská vláda této provincie byla ustanovena v Liberci. Zde také jednomyslně prohlásila zemi za součást Deutschösterreich a jako taková převzala jeho správní aparát a soudy stejně jako školský systém a samosprávu. Jen namísto rozpadlé armády začala budovat ozbrojené sloţky,
148
Schelle, K.: Organizace, s. 67. Tamtéţ, s. 67. 150 Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918-1938). Díl I. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2003, s. 37. 151 Schelle, K.: Organizace, s. 68. 152 Tamtéţ, s. 37. 153 Kárník, Zdeněk: Malé dějiny československé (1867-1939). Praha 2008, s. 48. 154 Schelle, K.: Organizace, s. 68. 149
32
většinou nazývané Volkswehr.155 Ani jedna z těchto německých provincí však nedoznala delšího trvání. Na vzniklou situaci totiţ zareagovala československá vláda velmi rychle tím, ţe proklamovala tato území za svá státní území a následně je začalo vojensky obsazovat a likvidovat orgány místní rakouské státní správy.156 Přestoţe československá vláda nedisponovala silným vojskem podařilo se jí v průběhu prosince roku 1918 všechna území postupně obsadit, čímţ se německý iredentistický puč definitivně zhroutil. Relativně snadný průběh obsazování území byl ovlivněn i tím, ţe odpor byl spíše jen slovní a zároveň některá německá města jako například Ústí nad Labem si obsazení vysloveně přála kvůli hrozící zásobovací katastrofě vlivem přerušení dopravních tepen českých zemí.157 Bylo to však vítězství trpké. Československo v konfliktu s Němci muselo vystoupit jiţ na prahu své existence diktátorsky.158 V rámci snah o odtrţení příhraničních oblastí a připojení k plánovanému Německému Rakousku se řešila i budoucnost školství v těchto oblastech. Jak píše Kasper, většina německých učitelů přísahala bez valného odporu na vznik samostatných německých provincií, jeţ se měly stát součástí Rakouska. Německé školství v českých zemích mělo být spravováno vídeňským ministerstvem školství a to aţ do úplného vyjasnění politické situace, tedy do podpisu mírových smluv.159 Němečtí učitelé v ČSR byli jiţ 13. listopadu 1918 ujištěni Vídní ohledně přijetí jejich poţadavků a návrhů, týkajících se chodu školního ţivota v německých oblastech ČSR, řešících dále učitelské platy a příplatky německých učitelů v českých zemích.160 Jejich plány však byly narušeny jiţ zmiňovaným zásahem vlády, která nechala jednotlivé iredentistické provincie vojensky obsadit a vydáním tzv. Metelkova zákona v době před podepsáním mírových smluv. Tedy, jak píše Kasper před oficiálním politickým vyřešením poválečné situace, před podpisem smlouvy o ochraně národnostních menšin v ČSR.161 Nelze se tedy divit jak dále píše autor článku, ţe německými učiteli a politiky byl tento zákon de facto povaţován za vyhlášení národního boje nejen na školské úrovni. Přitom, jak podotýká Kádner, tento zákon pečoval nejen o české menšinové školství, ale školství
155
Kárník, Z.: České, s. 38. Schelle, K.: Organizace, s. 71. 157 Kárník, K.: České, s. 42. 158 Tamtéţ, s. 43. 159 Kasper, Tomáš: Školsko-politická diskuse v Československu v letech 1918-1933. In: Češi, Němci, Ţidé v národnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec 2006. s. 28. 160 Tamtéţ, s. 29. 161 Tamtéţ, s. 35. 156
33
všech národnostních menšin ţijících na území československého státu.162 Němci jej však povaţovali za tzv.: „školský mor, za otevřený útok proti sudetoněmeckému národu, který byl zákonně „poţehnán“ a tak demokraticky „legitimován“, jeho vyhlášení povaţovali za národní tragédii a jeho předkladatele, prezidenta Zemské školní rady Metelku, nazývali školním diktátorem, strůjcem všeho německého školského neštěstí v ČSR.“.163 Německé učitelstvo tak raději dále oslavovalo Hasnerův školský zákon z roku 1869, neţ aby hledalo společnou řeč s českými kolegy. Nastolený trend poté nezaznamenal, jak ve dvacátých, tak ani ve třicátých letech výraznější změny.164 Metelkův zákon tak byl v období první republiky často německými obyvateli vnímán především jako prostředek tzv. čechizace německých území. A to dokonce, jak s despektem podotýká Kádner i některými Čechy.165 V rámci různých školských stávek německého obyvatelstva se tento pojem objevuje velice silně. Například, jak uvádí Umlauft v okrese Ústí nad Labem nastalo obzvláště zlé utlačování škol (Schulldrosselungen) v roce 1925, kdy v ústeckém okrese zaniklo 134 německých tříd a přímo ve městě Ústí nad Labem bylo spojeno 15 dalších německých tříd právě uplatněním Metelkova zákona.166 V reakci na to byla vyhlášena německými politickými stranami školská stávka, která byla zaměřena proti finančním podporám českých menšinových škol.167 Protoţe podobnou situaci zaţívalo německé obyvatelstvo v celém severočeském regionu, propukla 6. září roku 1925 tato stávka nejen v Ústí nad Labem, ale i v Liberci, Teplicích a dalších i menších obcích a městech.168 Místní ústecké noviny o stávce v Ústí nad Labem referovaly následovně: „Šest německy smýšlejících stran z města a okolí svolalo německé obyvatelstvo na neděli dopoledne na Trţní náměstí (dnešní Mírové náměstí, pozn. M.Š.), aby manifestovalo zachování německého školství, které je tak těţce poškozováno současnými vládními opatřeními. Očekávaly se tisíce manifestujících, sešlo se ovšem pouze několik stovek lidí, zatímco v jiných menších městech ve stejnou hodinu pochodovalo tisíce lidí. Tím ovšem neskončí plány dané současnými vládními opatřeními na zničení německé síly a je tak nutné doufat, ţe Němci Čechům ukáţou svou nezdolnou vůli a ţelezný odpor na dalších protestních pochodech. A poté přijde také čas, kdy hlas volající: „Pojďme do ulic“, nezůstane nikým 162
Kádner, O.: Vývoj, s. 25. Kasper, T.: Školsko-politická, s. 36. 164 Tamtéţ, s. 31. 165 Kádner, O.: Vývoj, s. 26. 166 Umlauft, Franz Josef: Geschichte der deutschen Stadt Aussig. Bayreuth 1960, s. 600. 167 Kaiser, Vladimír: Komunální politika města Ústí nad Labem. In Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 183. 168 Das Volk steht auf. In: Aussiger Tageszeitung, 8. září, 1925, roč. 28, č.203, s. 3. 163
34
nevyslyšen, ţe jiţ nikdo nezůstane doma.“169 Jak je patrné konkrétně v Ústí nad Labem, tato stávka neměla valného ohlasu. Otázkou je ovšem je, zda v tomto případě nehrál roli zvolený den a hodina popřípadě jiné okolnosti, které německé obyvatelstvo nechalo vůči této stávce pasivním. Pasivním to ovšem nenechávalo zajisté MŠANO, které se snaţilo situaci nějakým způsobem uklidnit. Jeden z mnohých neuskutečněných nápadů vzešlých z MŠANO byly, jak uvádí Kádner, i pokusy, aby některé ze vzniklých menšinových škol byly z dosavadního prostředí přeloţeny jinam do krajiny ryze české a ţe ke komisím, které měly rozhodovat o přeloţení konkrétních menšinových škol, byli zváni dokonce i němečtí zástupci.170 Z tohoto jasně plyne jistá bezradnost české vlády, která měla nabývat vrcholu v dalším desetiletí. 3.2 Vývoj v období třicátých let Pro první polovinu třicátých let je charakteristické především vyrovnávání se s důsledky hospodářské krize a zintenzívnění nacionalistických projevů v ČSR. Obojí mělo své dopady i v oblasti menšinového školství v pohraničí. Vlivem uzavírání různých průmyslových podniků docházelo k růstu nezaměstnanosti a odlivu nezaměstnaných z průmyslových center, kteří hledali práci jinde. Odchod těchto lidí mohl mít pro obecné školy obou národností neblahé následky. Tyto školy se mohly dostat do existenčních potíţí, které plynuly z nedostatečného počtu ţáků, kteří samozřejmě odešli se svými rodiči. Pro německé a české obecné školy tak začal jakýsi nový boj o dítě. Tentokrát ovšem daný nejen nacionálními důvody, ale téţ i důvody ekonomickými.171 Jakým způsobem tento boj probíhal v Ústí nad Labem a jeho okrese podávám v následující kapitole. Jiţ zmiňovaný boj o dítě byl zesilován i zhoršující se politickou situací, která byla dána především převzetím moci v Německu Adolfem Hitlerem v roce 1933 a činností několika nacistických politických stran na našem území. Šlo především o stranu DNSAP172, jejímiţ sympatizanty bylo i mladší německé učitelstvo, které touţilo
169
Gegen die Zerstörung der deutschen Schule. Protesstverssamlung der nationalen Parteien in Aussig. In: Aussiger Tagblatt, 7. září, 1925, roč. 69, č. 202, s. 2. 170 Kádner, O.: Vývoj, s. 26. 171 Louda, Jiří: Česká menšinová škola ve Vrchlabí. In: Sborníček. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově 4, 2005. s. 85. 172 Deutsche nationalsozialistische Arbeitspartei – Německá nacionálně socialistická strana dělnická; Deutsche Nationalpartei – Německá nacionální strana.
35
ţít v jednom státě nikoliv s Čechoslováky, ale s Němci zahraničními.173 V této době se mnoţí případy přednášek a vyučování v protistátním duchu – zejména ve výuce zeměpisu, dějepisu a občanské výchovy, cesty československých Němců do Německa, na schůze národních socialistů, veřejná propagace Hitlerova hnutí v ČSR (vlajky, hákové kříţe, pozdrav Heil, obrazy Hitlera), zpívání různých zakázaných písní (Wacht am Rhein), stávky německých rodičů ohledně zavírání německých tříd a škol, vyvěšování německé vlajky namísto československé apod.
174
Jak uvádí Vašata, tak
například byla v předsíni české obecné školy v Poříčí u Trutnova pomalována busta J.A. Komenského a vyvěšen ctiteli třetí říše hakenkrajclerský prapor na praporovou ţerď budovy této školy.175 Československá vláda na tyto projevy reagovala tím, ţe v roce 1933 přijala tzv. zákony na ochranu republiky, výnosy MŠANO o náleţitých projevech ve škole a o státoobčanské výchově, a dále byly vyneseny rozsudky v tzv. Volkssportprozessu a zákaz činnosti organizace DNSAP a DNP.176 Spíše neţ vítězství československé vlády se ukázal ovšem její další neúspěch, protoţe jiţ v říjnu tohoto roku byla vytvořena Sudetoněmecká fronta (Sudetendeutsche Heimatsfront) Konráda Henleina.177 Ta jiţ v následujícím roce byla obviňována z toho, ţe se stala pouhou přestupní organizací staré DNSAP, jelikoţ záhy měla nejpočetnější členstvo ze všech německých stran. Henlein se ovšem navenek od nacismu distancoval, nikoliv však jiţ ve skutečnosti.178 V roce 1935 při parlamentních volbách se dostavil zlom v podobě vítězství strany Konráda Henleina, která kandidovala jiţ pod novým názvem Sudetendeutsche Partei (SdP), s celkovým počtem 15,18% všech hlasů, přitom v rámci Českých zemích byl její úspěch ještě větší, jelikoţ získala celkem 19,38% hlasů. V některých okresech bylo její vítězství naprosto suverénní. SdP málokdy dosáhla méně neţ 50% německých hlasů, na některých místech dokonce i přes 80%.179 Vítězství SdP se samozřejmě projevovalo nejen na celostátní úrovni, ale i v jednotlivých příhraničních okresech. Podobnými výsledky totiţ končily i volby do obecních zastupitelstev, coţ často mělo i fatální důsledky na fungování českých menšinových škol, jak ukáţu v následující kapitole, ve které se jiţ budu zabývat 173
Kasper, T.: Školsko-politická, s. 35. Tamtéţ, s. 41. 175 Vašata, Ondřej: České menšinové školství v Poříčí u Trutnova v letech 1919-1938. In: Sborníček. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově 4, 2005. s. 71. 176 Kasper, T.: Školsko-politická, s. 42. 177 Kárník, Z.: Malé, s. 299. 178 Tamtéţ, s. 300. 179 Tamtéţ, s. 301. 174
36
zřizováním konkrétních českých obecných menšinových škol v okrese Ústí nad Labem a různými problémy, které toto zřizování doprovázely.
37
České obecné menšinové školy v okrese Ústí nad Labem v období první republiky V okrese Ústí nad Labem v letech 1918-1938 vzniklo minimálně 26 českých obecných menšinových škol180, nepočítám-li školy vzniklé jiţ za Rakouska-Uherska.181 Problémem je, jak jsem psal jiţ v úvodu této práce, ţe zdaleka ne ke všem se dochovalo dostatečné mnoţství pramenů pouţitelných pro téma této práce a zároveň, ţe není moţné se věnovat kaţdé škole zvlášť do detailů jako tomu bylo v první části této práce v souvislosti se školami zřízenými za Rakouska-Uherska. Jiţ během studování pramenů jsem se tak rozhodl, ţe se zaměřím pouze na několik obecných menšinových škol, ke kterým se dochovalo dostatek pramenů (týká se především škol v Neštěmicích, Řehlovicích, Chlumci, Varvaţově a Ústí nad Labem) a prameny z ostatních českých obecných menšinových škol (především škol v Zálezlech, Lochočicích, Předlicích, Přestanově, Trmic aj.) vyuţívám jednak k dovysvětlení některých situací, jednak ke srovnání, a zároveň se tím snaţím poskytnout širší pohled na danou problematiku. Tím dle mého názoru vznikl vcelku přehledný obraz o zřizování českých obecných menšinových škol v okrese Ústí nad Labem. 1. Politická situace v Ústí nad Labem v roce 1918 Jak jiţ bylo řečeno v předchozí kapitole Ústí nad Labem se stalo během státního převratu z 28. října roku 1918 součástí německé provincie Deutschböhmen. Československá vojska vyslaná novou československou vládou, aby zlikvidovala toto hnutí odporu, dorazila do Ústí nad Labem aţ 11. prosince roku 1918.182 Jak píše Martinovský, vytvoření Deutschböhmen bylo obyvateli města vnímáno jako čistě politický akt, který nijak nepřispíval k řešení katastrofální hospodářské situace dané i zpřetrháním ekonomických vazeb s ostatními částmi země. V Ústí nad Labem docházelo k hladovým bouřím, k vykrádání skladů, rabování v obchodech, a tak příchod českého vojska a obsazování jednotlivých míst v pohraničí lidé spíše vítali, coţ se
180
Můj počet odpovídá získaným informacím vlastním studiem literatury a pramenů. Nicméně je moţné, ţe v okrese Ústí nad Labem existovalo českých obecných škol mnohem více, ale nedochovaly se o nich ţádné zprávy. Například česká obecná škola v Lochočicích do nedávné doby téţ nebyla vůbec známá. Informace o ní bylo moţné získat aţ poté, co byla náhodně objevena kronika místní školy a předána Archívu města Ústí nad Labem. 181 Viz Přílohy 1-6 a Přílohu 10. 182 Kaiser, Vladimír: Ohlas vzniku Československé republiky v Ústí nad Labem. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 160.
38
projevilo i tím, ţe tyto akce proběhly bez větších incidentů.183 Následující týden po obsazení města se 18. prosince v sále městské knihovny konalo zasedání ústeckého obecního zastupitelstva, kde byla projednávána nově vzniklá situace a z ní plynoucí důsledky. Bylo vzato na vědomí, ţe i tento kraj patří do Československé republiky. Na tomto základě se městské zastupitelstvo dohodlo, ţe se má Čechům v tomto městském zastupitelstvu uvolnit dvanáct mandátů (ze šedesáti). Těchto dvanáct mandátů zhruba odpovídalo národnostnímu sloţení obyvatelstva v městě Ústí nad Labem.184 Dva dny před Novým rokem proběhla kooptace dvanácti zástupců české menšiny do městského zastupitelstva. Tři z těchto dvanácti byli hned poté tajným hlasováním zvoleni do městské rady (Josef Hořčic, Václav Fořt, František Novotný). Josef Hořčic se k dané situaci posléze před davy Čechů vyjádřil: „Jak pánové právě od pana starosty slyšeli, bylo i příslušníkům našeho národa v Ústí nad Labem přiznáno právo, které nám bylo dlouho odpíráno, totiţ právo zastoupení v obecním zastupitelstvu a v městské radě…naši první a nejsvětější povinností bude získat v Ústí nad Labem školy v takovém počtu a druhu, jaký odpovídá potřebám českého lidu“.185 Od této chvíle tak má česká menšina ve věci zřizování českých škol jisté zastání i v městském zastupitelstvu. 2. Česká obecná menšinová škola v Neštěmicích Jeden z prvních pokusů o zaloţení školy probíhal v Neštěmicích. V obci, kde se rapidní vzrůst obyvatelstva a české menšiny datuje k zaloţení rafinérie cukru roku 1892 a chemické továrny (Nestomitzer Solvay-Werke) r. 1895.186 Kromě zmíněných dvou velkozávodů byla v obci ještě strojovna Gebrüder Commichan, dále velká kruhová cihelna a před rokem 1921 zaloţená továrna Rodak na fotografické desky.187 České obyvatelstvo tak bylo tvořeno převáţně dělníky, kteří se zde usídlili po zaloţení cukrovaru v němţ většina dělníků pracovala. V chemickém závodu Čechů pracovalo poměrně málo vlivem ryze německé správy a úřednictva.188
183
Martinovský, Ivan, Cvrk František, Cvrková, Marta. Dějiny zaniklých obcí. Tuchomyšl. Ústí nad Labem 1983, s. 120. 184 Kaiser, V.: Ohlas, s. 160. 185 Tamtéţ, s. 160-161. 186 Rafinérie cukru byla jednou z největších v ČSR i bývalém Rakousko-Uhersku. Vystavěna byla nákladem 15 miliónů Korun a majoritu drţela Länderbank. Viz Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Školní kronika, 1 kniha 1919-1933, sig. OA/IV-26/7, kart. 1179, nestr. 187 Tamtéţ, nestr. 188 Tamtéţ, nestr.
39
Pokusy o zaloţení školy probíhaly jiţ před rokem 1918, coţ je pochopitelné podíváme-li se na počty obyvatel z roku 1921189, kdy je patrný ve srovnání s jinými obcemi výrazný počet Čechů ţijících v této obci, který souvisí samozřejmě s místním průmyslem, ve kterém Češi nacházeli práci. Nicméně tyto pokusy byly bezvýsledné vlivem odporu místního německého obyvatelstva, jak mimo jiné uvádí i následující zpráva z pamětní knihy o postavení a otevření české obecné školy v Neštěmicích: „Nemohly býti pro ni získány místnosti pro odpor německého vedení obce...děti nejuvědomělejších Čechů navštěvovaly matiční školu krásnobřezenskou. Jako jinde i zde činěn na rodiče nátlak se strany obce, zaměstnavatelů a domácích pánů. Výpověď z práce, z bytu, z obce byla všedním zjevem.“190 Teprve po vzniku Československé republiky a vydání Metelkova zákonu mohla v této obci být zřízena česká obecná škola. Stalo se tak roku 1919: „Komisionelní šetření stran počtu českých rodičův ţádajících otevření české školy a jejich dětí provedl plnomocník zemské škol. rady Dr. Jan Dvořák, tajemník Ú.M. Šk. Zápis dětí počátkem července a koncem srpna 1919 Ant. Jasan, učitel při matiční škole v Krásném Březně. Do školy zapsáno celkem 244 dětí školou povinných české národnosti, z nich127 hochů, 117 děvčat. Ze zdejší škol. obce celkem 231, z okolních obcí Mojţíře, Ryjic, Veselí a Svádova 13.“191 Zřízení školy tedy probíhalo na základě soupisu českých dětí, tak jak je uvedeno v § 1 Metelkova zákona192. V tomto případě byl potřebný počet dětí překonán šestinásobně. Navíc zdejší škola se stala útočištěm i některých dětí pocházejících z okolních obcí. Přestoţe škola byla zřízena, musely být zajištěny ještě vyučovací prostory. V obci Neštěmice se tento problém vyřešil poměrně rychle, jelikoţ následkem úbytku dětí z německé obecné školy zřízené v této obci se uvolnilo místo pro českou školu. Vyřízení této záleţitosti tak záviselo pouze na úředním vyjednání se zástupci obce: „Nutnou potřebou vhodných místností pro českou školu vyjednával s obcí plnomocník zem. šk. rady p. Jan Kamenický193, místodrţitel. tajemník v Ústí n/L o propůjčení 189
Viz Příloha 10 – Přehledové tabulky. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Pamětní kniha o postavení a otevření nové české školy v Neštěmicích, 1 kniha 1931-1932, sg. OA/IV-26/8, kart. 1180, nestr. 191 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Školní kronika, 1 kniha 1919-1933, sig. OA/IV-26/7, kart. 1179, nestr. 192 Viz výše. 193 Vrchní rada Jan Kamenický byl od roku 1918 v obnoveném československém státě pověřen kromě jiné agendy zakládáním českých škol a získáváním bytů pro české učitelstvo. V letech 1919 a 1920 uvedl na Ústecku v ţivot celkem 20 škol podle Metelkova zákona. Kamenický byl činný i v českých národních jednotách. Pošumavské i Severočeské, jakoţto zaslouţilý člen jejich ústředních výborů a dobrý znalec otázky národních menšin. Jako zkušený turista byl dlouholetým členem ústředního Výboru Klubu čs. turistů. Od roku 1927 byl zároveň předsedou největšího odboru KČST v Praze. Převzato z medailónku 190
40
potřebných učeben české škole. Jednání vedlo bez všelikých obtíţí k výsledku a obec podvolila se propůjčiti II. patro budovy německé školy k tomuto účelu, totiţ 4 třídy a 1 místnost za kabinet a kancelář.“194 Prostory byly tedy získány dobrovolným nájmem od obce opět přesně podle Metelkova zákonu.195 Jiţ při tomto řízení ovšem bylo protokolováno, ţe umístění české obecné školy je pouze dočasné a pouze nutné provizorium, protoţe místnosti byly nedostačující. Ve školní budově byly totiţ celkem 3 školy. V přízemí německá škola chlapecká; v prvním patře německá škola dívčí; ve druhém patře česká škola smíšená.196 Aby byl vůbec získán potřebný počet učeben, musela být zrušena tělocvična a naturální byt řídícího učitele. Tento stav tak zavdával jiţ od tohoto roku ke krokům vedoucím k postavení vlastní školní budovy. Za tímto účelem byly pravidelně do Prahy nejprve k Zemskému školnímu úřadu a posléze přímo k MŠANO vysílány školské deputace. Jak ovšem je v kronice školy uvedeno: „U ministerstva školství a národní osvěty byly tyto deputace vţdy s porozuměním vyslechnuty. Vţdy bylo také přislíbeno, ţe jakmile trochu bude moţno, bude zařaděna stavba neštěmické školy do stavebního programu. Současně však dáváno bylo i na vědomí, ţe dosavadní výsledky negativní nejsou snad působeny nepochopením a zlou vůlí se strany min. škol. a nár. osvěty, nýbrţ značně naléhavější potřebou jiných míst, v nichţ umístění české školy je daleko horší, neţli je tomu v Neštěmicích, kde i komisionelně bylo zjištěno na místě samém, ţe umístění je celkem ucházející.“197 Tyto poměry vyvrcholily ve školním roce 1929/1930, kdyţ německá místní školní rada dala MŠANO výpověď z dosud uţívaných místností v druhém patře německé školy s odůvodněním, ţe jich nutně potřebuje pro své školství. Česká škola se tak ocitla v existenčních potíţích. To bylo v tomto případě zřejmě pro MŠANO rozhodující, protoţe ještě daný rok definitivně rozhodlo o stavbě nové školní budovy.198 Rozhodnutí ovšem padlo v době začínající hospodářské krize. To mělo svůj odraz i v plánech na výstavbu této budovy. Původně se totiţ počítalo s výstavbou obecné, měšťanské i mateřské školy, ale vlivem krachu rafinérie cukru a odlivu českých rodin z Neštěmic do jiných oblastí, který měl podíl na sníţení počtu neznámých novin, jejichţ ústřiţek se nachází v: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV32/1, kart. 1322, nestr. 194 Tamtéţ, nestr. 195 Viz § 7 tohoto zákona. 196 Tamtéţ, nestr. 197 Tamtéţ, nestr. 198 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy, různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 151, nestr.
41
ţáků v české škole, bylo rozhodnuto budovu postavit pouze pro českou obecnou a mateřskou školu. Provizorium v budově německé školy se tak ode dne jejího otevření dne 16. září roku 1919 do dne slavnosti kladení základního kamene dne 18. října roku 1931 protáhlo na neuvěřitelných 12 let. Školní budova byla nakonec slavnostně otevřena a předána v uţívání dne 2. října roku 1932. Slavnosti se osobně zúčastnili ministr školství a národní osvěty Ivan Dérer a s ním celá řada zástupců různých státních úřadů a školní okresní inspektor Josef Pekař199, zástupci politických stran, spolků a korporací.200 Dne 29. října tak mohlo začít stěhování české školy do novostavby. Jak vystihuje zápis ve školní kronice: „Stěhovalo se radostně z německé školy, kde po celých 13 let jsme byli hosty, radovali se i naši hostitelé, protoţe jim bylo třeba dalších místností a museli se velmi uskrovňovati ve svých kulturních potřebách.“201 3. Česká obecná menšinová škola v Řehlovicích Dne 9. června roku 1920 na ţádost českých rodičů o zřízení české školy, přijel tuto věc vyšetřit do Velkých Řehlovic okresní hejtman Jan Kamenický z Ústí nad Labem. Soupis dětí nutný pro podání ţádosti provedl rodák z nedalekých Brozánek František Novotný spolu s jistým Pulchartem jiţ v roce 1919. Jiţ 20. srpna téhoţ roku byla škola povolena výnosem zemské školní rady v Praze.202 Škola byla otevřena jako jednotřídní a zároveň byla spádovou oblastí pro obce Brozánky, Hliňany a Habří. Na rozdíl od školy v Neštěmicích děti z okolních obcí pomohly naplnit nutný limit
199
Menšinové školství v severních Čechách bylo rozděleno na tři okresy: mostecký, litoměřický a liberecký. Pro okres litoměřický jmenován František Langenberg. Dne 15. ledna roku 1922 byl zřízen nový Inspektorát státních škol v Teplicích. Spadaly pod něj okresy: ústecký, duchcovský, teplický. Prvním školním inspektorem menšinovým byl Jan Petrus. Dne 1. května roku 1925 byly české státní školy přiděleny inspektorátu státních škol v Litoměřicích. Nynějším okresním školním inspektorem byl Jaroslav Rudolf Tesař. Od prvního srpna roku 1927 zřízen pro české školy okresu ústeckého a děčínského nový inspektorát menšinových škol v Ústí nad Labem. Prvním inspektorem jmenován pan Josef Pekař, dosud ředitel měšťanské školy v Komořanech. Zpracováno z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Školní kronika, 1 kniha 1919-1933, sig. OA/IV-26/7, kart. 1179, nestr. a Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr. 200 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Pamětní kniha obce Neštěmice, sg. VI-, kart 79, nestr. 201 Tamtéţ, nestr. 202 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr.
42
počtu dětí k otevření školy daný Metelkovým zákonem.203 Dětí bylo totiţ přesně 40, tedy zákonné minimum, které nepotřebovalo zvláštní výjimky. Podobně jako škola v Neštěmicích i v této obci byla škola umístěna v budově německé školy. Téţ jí bylo vyhrazeno druhé patro německé školní budovy.204 Přestoţe výuka měla začít jiţ 1. září roku 1920, muselo se počkat aţ do 15. září, poněvadţ třída nebylo do té doby připravena. Chybělo základní vybavení jako například školní lavice, tabule či nábytek. Kromě tohoto aţ do roku 1931 chybělo škole i elektrické světlo, které do ní bylo zavedeno aţ na ţádost školního výboru a nákladem místní školní rady. Přestoţe vztahy mezi českou a německou školou byly přátelské – „dokonceny i pomůcky, jeţ ve sbírkách té školy nejsou, byly vzájemně popůjčeny,“205 jiţ roku 1923 byl zdejší český školní výbor rozhodnutý o odeslání ţádosti na výstavbu vlastní školní budovy. V rámci tohoto rozhodnutí byl v dubnu tohoto roku zakoupen od Státního pozemkového úřadu pozemek pro stavební účely. Odkoupeno bylo celkem 15.000 m2 za cenu 1m2 za 2 Kč.206 Zajímavé je, ţe pozemek pro školní budovu byl zakoupen dříve neţ bylo poţádáno o stavbu české školy. Pozemek byl zakoupen v dubnu roku 1923 a ţádost odeslána teprve aţ v říjnu téhoţ roku.207 Ţádost byla podána místním školním výborem spolu s Místní osvětovou komisí a odborem Národní jednoty severočeské. Avšak vlivem různých vlivů (nevhodnost umístění školy, zaneprázdněnost MŠANO, které se vyjadřovalo podobně jako v případě české obecné školy v Neštěmicích, a neshod mezi ministerstvem financí a Ústřední maticí školskou, která chtěla stavbu zaplatit
apod.) se stavba školy dostala na program teprve roku 1933.208
Jiţ ve školním roce 1926/1927 však škola musela být rozšířena a organizována jako dvojtřídní. To vyvolalo potřebu nové místnosti a tak bylo provedeno ohledání některých místností v obci. Jak je zapsáno v kronice školy: „teprve „po dlouhém jednání a za zcela neslušného chování se sl. Klimešové a pí. Klímešové“209 se podařilo s nimi uzavřít nájemní smlouvu a tedy pronajmout další místnost pro českou obecnou školu. Bohuţel jenom na den, protoţe slečna Klimešová smlouvu odvolala a škola si musela sloţitě hledat místnost jinde. Nakonec tento problém byl vyřešen tak, ţe ve škole byl zrušen 203
Viz § 1 tohoto zákona výše v práci. Tamtéţ, nestr. 205 Tamtéţ, nestr. 206 Tamtéţ, nestr. 207 Tamtéţ, nestr. 208 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy, různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 151, nestr. 209 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr. 204
43
kabinet a dosavadní učebna rozdělena přepáţkou na 2 učebny, za coţ bylo zaplaceno 5 177 Kč.210 Jak jsem jiţ psal výše, teprve v roce 1933 se na program MŠANO dostala i školní budova pro českou obecnou školu v Řehlovicích. Tohoto roku dostává Ústřední matice školská příkaz ke stavbě od ministerstva školství: „Dne 25.V. Ústř. M. Školská přípisem ze dne 24.V. čís. 41167/33 oznamuje, ţe dostala příkaz min. školství vystavěti zdejší školu.“211 Zdejší škola tak byla jedna z několika mála, které tato jednota měla pod svým patronátem. Jak totiţ píše Kádner, našim obranným jednotám, zejména Ústřední Matici školské se po vydání Metelkova zákona značně ulevilo a začala se zaměřovat na jiné oblasti českého školství.212 V období první republiky se tak spíše zaměřovala na vydrţování mateřských škol, jazykových kurzů apod.213 Například jak píše Spurný, Ústřední Matice školská roku 1922 spravovala, řídila a vydrţovala jen 2 odborné střední školy, 67 opatroven a mateřských školek a 1 národní školu. Na přelomu dvacátých a třicátých let pak Matice vydrţovala jednu měšťanskou školu (v Strýčicích u Českých Budějovic) a dvě obchodní akademie (v Jablonci nad Nisou a v Teplicích – Šanově). Zároveň ovšem podporovala 40 pokračovacích průmyslových škol, desítky škol obecných a několik gymnázií a nesla náklad na 33 jazykových kurzů.214 Prakticky ihned po pokynu MŠANO se začalo v obci Řehlovice stavět. Dne 14. září 1933 proběhla slavnost poloţení základního kamene. Budova stála 349.059, 72 Kč.215 Slavnostně otevřena a předána ke svému účelu nakonec byla 16. září roku 1934. 4. Česká obecná menšinová škola v Chlumci Jiţ po vzniku Československé republiky byla v obci vytvořena komise, která měla za úkol řídit akci za zřízení české obecné školy. V čele této komise stály
210
Tamtéţ, nestr. Tamtéţ, nestr. 212 Kádner, O.: Vývoj, s. 26. 213 Častěji se v této době lze setkat,alespoň v okresu Ústí nad Labem, ţe patronát na českými školami drţí odbory Národní jednoty severočeské. 214 Spurný, Matěj: V zájmu národa a jeho dětí. Z bojů o české menšinové školství mezi dvěma světovými válkami. In: Časopis Národního muzea – řada historická 173, 2004, č. 3-4, s. 197. 215 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr. 211
44
Jaroslav Černý, J. Hašek a jakýsi Slavík.216 Tito muţi společně provedli nutný soupis českých dětí, který byl předpokladem pro podání ţádosti o zřízení školy. Jak je uvedeno v kronice školy: „Po získání potřebného zákonitého počtu dětí zaslána byla ţádost dne 14. května 1920 do Prahy za zřízení zde české obecné školy veřejné. Jiţ 1. června 1920 výnosem zemské školní rady v Praze ze dne 21.V. 1920 č. IV. – 5.154 dochází ţádost kladného vyřízení a tak podle zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 Sb. z. a nař. rozhodl se zemský správní výbor v dohodě spolu s ministerstvem školství a nár. osvěty zříditi v obci Chlumu veřejnou obecnou školu s českým jazykem vyučovacím. Škola má býti otevřena počátkem šk. roku 1920-21. Nyní nastává určiti dle § 7. budovu, ve které bude škola umístěna.“217 V této zprávě je zcela zřejmé, jakým způsobem zřizování školy probíhalo. Škola byla sice úředně zřízena, ale jelikoţ ještě nebyla materiálně zajištěna, nemohla fungovat. A právě zajištění výukových prostor či materiálního vybavení nebylo vůbec snadnou záleţitostí. V protokolu sepsaným 20. května roku 1920 u obecního úřadu v Chlumci (nazývaného Chlum) se řeší umístění nově zřízené české obecné školy v této obci: „Na otázku komise, která místnosti dává místní školní rada pro novou českou školu k disposici, prohlásil starosta obce jakoţto předseda místní školní rady, ţe v budově německé školy v Chlumu není k disposici místností ţádných pro umístění české školy. Škola ta má kromě bytu správce školy 7 tříd s 376 školou povinnými dětmi, které nyní školu navštěvují. I při redukci počtu dětí v jednotlivých třídách, jeţ odpadnutím českých dítek nastane, nebude míti ţádná třída ta málo dětí, aby bylo umoţněno staţení 2 tříd dohromady v třídu jednu.“218 Dále starosta obce proto navrhl jiné místnosti, které byly účastněnými prohlédnuty a ke kterým se v protokolu vyjadřují: „Jmenované skupiny místností nevyhovují, jak jiţ řečeno, zůplna poţadavkům219, jeţ se na školní místnosti kladou, přece však poněvadţ dle výroků všech účastníků komise není jiných vhodných místností k disposici, mohla by se zde česká škola prozatímně umístiti. Zástupci českých rodičů a majitel domu velkostatkář Westfahlen vyslovují se pro skupinu místností zprvu popsanou“220 O dalším průběhu získávání místností se dovídáme v kronice této české školy: „Po delší debatě návrh p. Vestphala majitele to zdejšího dvora a zámku byl 216
Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chlumci, Školní kronika, 1 kniha 1922-1938, sig. OA/IV-20/1, kart. 796, nestr. 217 Tamtéţ, nestr. 218 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy, různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 151, nestr. 219 Zejména vstup do školy po dřevěných schodech a malá prosvětlenost místností. Viz Příloha 20. 220 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy, různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 151, nestr.
45
všeobecně přijat, totiţ, ţe čes. škola bude umístěna v bývalém lihovaru v čís. 68 taktéţ majetek jeho. Ihned začato s přestavbou. Tato trvala asi do 5. září a sice s velkým nákladem – na 40.000 Kč. Další práce (umývání, čištění atd.) byly skončeny 10. září, takţe se připravuje slavnost otevření české školy na 11. září. V této době se vyučovalo jiţ na německé škole (od 1. září). Pro nedokončení stavby nemohlo se v čes. škole vyučovati. Toho pouţili nepřátelé s druhé strany a jali se namlouvati českým rodičům, ţe zde ţádná česká škola nebude, aby dali dítky do německé školy, ano mnohým bylo vyhroţováno četníky, kteří prý je přinutí, jakmile dobrovolně nepošlou dítky do německé školy. Zde sám nelenil německý p. řídící a učinil „agitační návštěvy“ u některých „pochybných nerozhodných“ českých rodičů v tom smyslu, aby získal jejich dítky do německé školy. Dle protokolu učiněného s místní školní radou německou, měla německá škola dodati české škole potřebné lavice. Toho se drţel nově ustanovený správce šk. Jos. Švehla a proto několikráte spolu s p. předsedou míst. Šk. výboru, ţádal ústně o lavice. Však deputaci této nedostalo se nikdy kladné odpovědi, naopak bylo viděti zřejmý bojkot zde české školy. Vše dovršeno bylo výrokem zdejšího p. řídícího, který řekl“ „Raději lavice rozsekám a spálím, neţ-li bych je dal do české školy.“ Na to byla vyslána nová deputace k místní škol. radě německé se sdělením „Ultimáta“, ţe jakmile do 11. září nebudou lavice české škole vydány, ţe si je zdejší čeští rodičové násilím demonstrativně vymohou sami. Nastal váţný opravdový boj. Český lid byl německou drzostí a troufalostí tak rozlícen, ţe bylo moţné čekati kaţdého dne nějakého demonstrativního činu, aby vynutil si terorem lavice potřebné.“221 Jak je ze zápisu zřejmé, místní německé obyvatelstvo nebylo ke zřízení české obecné školy vůbec nakloněno a záměrně vytvářelo různé obstrukce, vyhroţovalo či osobně navštěvovalo rodiny českých dětí a snaţilo se je přesvědčit o tom, aby dali své dítě do školy německé. To vyvolávalo samozřejmě odezvu i z druhé strany. Nicméně situace Chlumci byla nakonec uklidněna i přes to, ţe lavice nebyly získány. Dne 12. září roku 1920 tak byla slavnostně otevřena nová česká obecná škola a den na to se začalo s výukou.222 Výuka začala, ale za dosti kuriózní situace, kterou vystihuje následující citace: „Česká škola postrádala všeho, neměla toho nejmenšího kousku
221
Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chlumci, Školní kronika, 1 kniha 1922-1938, sig. OA/IV-20/1, kart. 796, nestr. 222 Tamtéţ, nestr.
46
nábytku, ţádného prostředku vyučovacího a ani toho nejhlavnějšího neměla, totiţ lavic. Tak byl zpříjemněn dětem první den v české škole, ţe bylo jest jim seděti na zemi.“223 Jelikoţ
nebyly
lavice dodány ani
v dalších
dnech, výuka
probíhala
na vycházkách do přírody. Během této doby se opakovala předchozí situace s ultimátem a vyhroţováním násilnou akcí ze strany českých rodičů. Vše nakonec musel zachránit aţ příjezd ústeckého hejtmana Jana Kamenického, který celou situaci vyřešil tím, ţe od německé školy bylo odkoupeno za 1500 Kč 53 lavic, které byly ihned se slavnostní pompou převezeny z německé do české školy.224 Celá tato situace, kdy česká škola byla sice úředně zřízena, ale ve své podstatě nemohla být otevřena kvůli chybějícím výukovým prostorům, nebyla při zřizování českých obecných menšinových škol v ústeckém okrese řídkým jevem. Nejvíce markantní to je u české obecné školy v Lochočicích, která byla úředně zřízena v roce 1928, ale otevřena aţ v roce 1934.225 Více prozrazuje dochovaný protokol z komisionelního řízení za účelem vyhledávání vhodných místností pro českou školu v Lochočicích z 31. srpna roku 1928: „Podepsaní za přítomnosti starosty obce a zástupce místní školní rady odevrali se nejprve do domu Václava Habela č. 35 a zjistili, ţe jest to domek jednopatrový, masivně stavěný... Majitel s jeho manţelkou obhospodařuje dva strychy pole a musí z nedostatku hospodářských budov vůbec ukládati v místnostech prvního na půdě sklizeň. Majitel domu Václav Habel prohlašuje: Jen kann nicht freiwillig irgend ein Zimmer für Schulzwecke zu vermieten und zwar aus nastehenden Gründen: Ich betreibe Landwirtschaft, weil meine Pension Monat Kč 400 nicht für den Lebensunterhalt meiner Familie von 2 Köpfen ausreicht. Ich habe 2 Strich Feld und 3 Ziegen und bin genötigt manges von Wirtschaftsgebäuden alles im Hause unterzubringen. So kommt es vor dass im Winter sogar der kleine Wagen im Hausgang stehen muss. 226 Wenzel Habel.“227 Nato šla komise do dalšího vyhlédnutého domu, jehoţ majitelem byl Antonín Dvořák. Nicméně i zde komise nalezla velké nedostatky: „Krov a trámy nad I. patrem
223
Tamtéţ, nestr. Tamtéţ, nestr. 225 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Lochočicích, Školní kronika, 1 kniha 1934-1938, sig. OA/IV-57/4, kart. 2234, nestr. 226 Nemůţu dobrovolně poskytnout k pronájmu nějaký pokoj pro školní účely z následujících důvodů: ţivím se jako zemědělec, protoţe mé měsíční výsluţné 400 Kč nestačí pro obţivu rodiny o dvou hlavách. Mám 2 štrychy pole a 3 kozy a jsem nucen vše ukládat v hospodářských budovách i v domě. Stává se, ţe v zimě musím dokonce i malý vůz dát do vchodu domu. Wenzel Habel. 227 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy – různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 150, nestr. 224
47
jsou červotočí zachvácené a celkový stav stropu nad I. patrem vzbuzuje obavy, ţe můţe nastati zřícení.“228 Komise tak pokračovala prohlídkou tanečního sálu hostince Sonnenhof. Přitom zjistila, ţe: „ţe není oddělen od dvou oddělení, kde stojí výčep a kde sedí netančící hosté. Do sálu jest zabudována estráda pro hudebníky. Okna sálu jsou jednoduchá a místnost by se nedala v zimě s ohledem na rozlohu vytopiti.“229 Na to byl poţádán starosta obce, aby se vyjádřil o moţnosti ubytování školy jinde. Ten prohlásil: „Nach meinem Wiesen ist in Ortschaft Lochoschitz kein freies Zimmer vorhanden.“230 Protokol je poté zakončen tzv. nálezem komise, který obsahuje: „Umístění v čp.2 (dům Antonína Dvořáka, pozn. M.Š.) není z důvodu bezpečnosti moţné. Umístění v čp.35 (dům Wenzela Habela, pozn. M.Š.) by znemoţňovalo ukládání polních plodin majiteli ve vlastních místnostech. Také poţární bezpečnost jest malá, jeţto vedou do patra pouze dřevěné příkré schody a od senem naplněné půdy dělí patro strop dřevěný trámový s podlahou. Dle konaného šetření nelze tedy českou školu v Lochočicích umístiti.“231 Jelikoţ se situace při dalších komisionelních prohlídkách po několik let opakovala, byla škola otevřena, jak bylo řečeno, aţ v roce 1934 pro 17 českých dětí232, a to v bytě horníka Václava Suka.233 Tedy 6 let od jejího zřízení.234 Z výše zmíněných informací je zřetelné, ţe zřízení školy podle Metelkova zákona ještě zdaleka neznamenalo fungování školy v praxi. V případě obce Chlumce do jisté míry zasáhly obstrukce zdejšího německého obyvatelstva, které se ovšem podařilo relativně za krátkou dobu vyřešit. Ve srovnání s obcí Lochočicemi můţeme dojít téţ ovšem k závěru, ţe vzdor německého obyvatelstva nemusel být jedinou příčinou. V obci Lochočice nebylo, jednoduše řečeno, moţné najít jakoukoli způsobilou místnost. Otázkou je, proč na tento fakt nereagovalo MŠANO například výstavbou školní budovy. Ve srovnání s obcí Neštěmice se ovšem nabízí eventuálně jednoduchá odpověď. Pokud obec, ve které bylo kaţdý školní rok v průměru přes 150 českých
228
Tamtéţ, nestr. Tamtéţ, nestr. 230 Podle mého názoru není v obci Lochočice ţádný volný pokoj k dispozici. Tamtéţ, s. 2. 231 Tamtéţ, nestr. 232 V tomto případě mohla být tato škola zřízena pouze na základě výjimky danou MŠANO. Srovnej s tzv. Metelkovým zákonem (189/1919 Sb. z. a n.) výše v této práci. 233 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Lochočicích, Školní kronika, 1 kniha 1934-1938, sig. OA/IV-57/4, kart. 2234, nestr. 234 Na podobné problémy naráţely i v jiných okresech neţ, kterým se zabývám v této práci srovnej s: Jeţil, František: České školství na Chomutovsku za první republiky. In: Památky, příroda, ţivot 22, 1990, č. 1, s. 27-31. 229
48
dětí235 - tedy s relativně silnou českou menšinou -, byla ve své ţádosti o stavbu vlastní školní budovy de facto odmítána přes 12 let, jaký význam asi pro MŠANO mohla mít obec, kde bylo podle sčítání z let 1930 pouze 71 Čechů. Bohuţel prameny, které by osvětlily tento fakt se mi nepodařilo objevit. Podobné problémy lze sledovat ale i jinde v okrese Ústí nad Labem. Jiţ jen ve stručnosti, například z okresního úřadu v obci Přestanov se dochovala korespondence mezi Zemským úřadem v Praze a Inspektorátem menšinových škol národních s čs. jazykem vyučovacím v Ústí nad Labem, která se zabývá předmětem zřízením české obecné školy v Přestanově. Z této korespondence je zřejmé, ţe škola byla zřízena jiţ 2. prosince roku 1929 a ţe podmínkou otevření školy bylo zajištění potřebných místností.236 Podobně jako v případě Lochočic se potřebné místnosti nedařilo ovšem najít, o čemţ svědčí i odpověď inspektora menšinových škol Josefa Pekaře: „Stran umístění a otevření nově zřízené české školy v Přestanově odpovídám, ţe tato škola nemůţe býti otevřena, protoţe se dosud nepodařilo opatřiti vhodné umístění. Jakmile se tak stane, ihned podám zprávu tamnímu úřadu, jakoţ i jméno správce školy.“237 Tak se mohlo stát ovšem aţ v roce 1935.238 Podobně i v obci Velké Březno byla zřízena škola uţ v roce 1919, ale školní budova byla vystavěna aţ v roce 1937. Otázkou zůstává, zda by vůbec tato škola svou školní budovu vůbec měla, kdyby v této době nebyl ministrem školství Emil Franke, rodák z Velkého Března, na jehoţ počest škola nesla i jeho jméno.239 5. Česká obecná škola ve Varvažově V roce 1925 byly zahájeny přípravy ke zřízení české obecné školy ve Varvaţově. Roli v tomto případě hrál i fakt, ţe „dítky často po cestě (do škol v Chlumci či Ústí nad Labem, pozn. M.Š.) zakoušely mnohých ústrků od německých
235
Srovnej s Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Školní kronika, 1 kniha 1919-1933, sig. OA/IV-26/7, kart. 1179, nestr. 236 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy – různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 151, nestr. 237 Tamtéţ, nestr. 238 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Přestanově, Katalog všech ročníků, 1 kniha 1935/36, sig. OA/IV-28/1, kart. 1183, nestr. 239 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Velkém Březně, Pamětní kniha zaloţená u příleţitosti poloţení základního kamene ke stavbě nové české školy, 1936-1938, sig. OA/IV-45/4, kart. 1554, nestr. Viz také Příloha 27. Srovnej s Jelínek, Petr: Česká menšinová škola v Českém Krumlově a T.G. Masaryk. In: Československé školství, učitelstvo a T.G. Masaryk. Přerov 1990, s.138-140., který píše o podobném případě v Českém Krumlově, kde byla budova školy postavená díky zdejšímu rodákovi Karlu Hrdinovi, toho času ministerský rada MŠANO.
49
ţáků,“240 Stíţnosti na chování německých dětí nejsou výjimečné. Objevují se i v jiných obcích. Například v jiţ zmiňovaném Chlumci byla na okresní úřad dodána tato stíţnost: „Dochází mne dále stíţnost, ţe za dnů nedávné t.zv. školní „stávky“ dítek německých škol ţáci německé občanské školy v Chlumu přede dveřmi budovy školní křičeli na ţáky české školy, ţe jsou „čeští psi“ a ţe řídící učitel Thöner, ač musel slyšeti, co se děje /jeho byt je v přízemí/, nenapomenul ţáků své školy k náleţitému chování.“241 Podobnou situaci najdeme i ve školní kronice české obecné školy v Zálezlech: „Dětem zdejší školy byla znemoţňována docházka do školy dětmi německými, kteréţto vyčkávaly našich dětí ze školy jdoucích a bily je.“242 Dle mého názoru jde o vcelku drobné konflikty, které ve většině případech nemusely mít nacionální podtext, jaký jim přisuzovali někteří čeští obyvatelé těchto obcí. Nicméně v rámci zdůvodnění ţádosti o zřízení české školy mohl být tento argument velice vhodně a účelově vyuţit. V obci tak proběhl soupis dětí, které by školu navštěvovali. Bylo jich 40 a proto byla podána ţádost o zřízení školy. Spolu s tím bylo zaţádáno o zajištění vhodných místností. Pověřená komise 29. srpna roku 1925 zabrala budovu č. 130.243 Do této doby byla tato budova shodou okolností vyuţívána českou obecnou školou v Neštěmicích jako letní ozdravovna.244 Škola byla otevřena 3. září roku 1925.245 Problémy s materiálním zajištěním (nábytek, lavice, tabule atd.) škola na rozdíl od předchozích škol neměla. Dá se soudit, ţe vše přejala nebo zakoupila od letní školy. Zajímavým zápisem v kronice školy je informace týkající se rychlosti vyřizování ţádostí této školy podávané MŠANO: „Ministerstvo šk. a n. o. a jiní činitelé vycházeli ţádostem rychle vstříc, takţe škola byla v krátkém čase vybavena vším potřebným a mohla plniti svůj úkol.“ Ve srovnání s výše řečenými školami je toto tvrzení podezřelé a zavdává tak k otázce, zda v těchto řízeních neměl vliv nějaký patron podobně jako v případě stavby budovy české obecné školy ve Velkém Březně. Tuto domněnku se mi ovšem nepodařilo nijak ověřit. 240
Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Varvaţově, Školní kronika, 1 kniha 1925-1938, sig. OA/IV-42/1, kart. 1521, nestr. 241 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy – různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 150, nestr. 242 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Zálezlech, Školní kronika, 1 kniha 1928-1938, sig. OA/IV-10/5, kart. 426, nestr. 243 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Varvaţově, Školní kronika, 1 kniha 1925-1938, sig. OA/IV-42/1, kart. 1521, nestr. 244 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Školní kronika, 1 kniha 1919-1933, sig. OA/IV-26/7, kart. 1179, nestr. 245 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Varvaţově, Školní kronika, 1 kniha 1925-1938, sig. OA/IV-42/1, kart. 1521, nestr.
50
I přes to, ţe budova školy byla relativně vyhovující – pouze v zimě se nedala moc vytopit -, snaţila se zdejší česká menšina od roku 1927 o postavení nové školní budovy či alespoň o to, aby byla zakoupena ta současná, kterou dosud měla pouze v pronájmu.246 Nakonec došlo k zakoupení dosavadní školní budovy od jejích majitelů Schade & Salfeumeier. Stalo se tak 7. září roku 1927 za 325.000 Kč.247 Kdo tuto akci financoval jsem se nedopátral. Ale jak uvádí jeden ze zápisů ze školní kroniky: „Škola nemá v místě dobrodinců a tak jest nucen míst. škol. výbor ţádati prosebnými dopisy o peněţité dary. Letošního roku (1933, pozn. M.Š.) bylo odesláno 1.000 prosebných dopisů a na ně se sešlo 2.300,- Kč v hotovosti a na darech as částka 2000 Kč ... obec darovala 14 Kč, kterouţto částku něm. Nár. socialisté zvýšili na Kč 60 -, jelikoţ jim bylo stydno, ţe tak málo původně navrhli.“ Jak je patrné obec české škole mnoho nepřispívala, takţe nelze ani předpokládat, ţe by tuto sumu za budovu zaplatila právě ona. Stát samozřejmě dle Metelkova zákona248 měl materiálně školu zajišťovat, ale i přestoţe do školství bylo v ČSR investováno ve srovnání s jinými zeměmi větší mnoţství financí249, musely školy –
podobně jako v případě školy ve Varvaţově,
vyuţívat i jiných finančních zdrojů, jako právě byly různé dary. Ty přitom nemusely být pouze v peněţité formě, ale i v podobě knih, broţur či dokonce obuvi nebo látek určených ke zpracování a rozdání ţákům při vánočních nadílkách.250 Dary mohly být i ve formě vydávání svačin a levnějších obědů.251 Hlavními sponzory byly především odbory různých spolků, v oblasti Krušných hor především odbory Národní jednoty severočeské a Ústřední Matice školské. Nicméně, jak uvádí i Tinzová, nadílky sponzorovaly i místní české firmy či továrny z vnitrozemí252 jako byly například firmy Hardtmuth z Českých Budějovic či Mašner – Orion Praha.253 Školám většinou darovaly kolekce svých výrobků a často tak poloţily základ učebních a školních sbírek.254 246
Tamtéţ, nestr. Tamtéţ, nestr. 248 Viz výše. 249 Viz Trapl, M.: České, s. 111. Trapl uvádí, ţe výdaje státního rozpočtu ČSR poskytované školám postupně stále rostly: od 203 mil. Kč roku 1920 na 864 roku 1924, na 924 roku 1929, na 979 roku 1933 aţ na 998 roku 1937. S výjimkou roku 1920, kdy nejvíce z rozpočtu získaly vysoké školy, měly nejvíce prostředků národní školy (nejvíce roku 1924 32,16% a roku 1930 30,41% z rozpočtu na školství). Právě z těchto poloţek byly financovány i menšinové státní národní školy, jejich zakládání i vybavování. 250 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr. 251 Trapl, M.: České, s. 112. 252 Tinzová, Bohumila: Česká menšinová škola v Ţulové. In: Vlastivědné listy 29, 2003, č. 1, s. 23. 253 Harzer, Helmut: Vznik a vývoj obecné menšinové školy v Ostrově na pozadí historických událostí v letech 1926-1938. In: Dějiny Karlovarska v pracích učitelů. Sborník regionálních historických studií. Karlovy Vary 2000. s. 72. 254 Tamtéţ, s. 72. 247
51
Rok 1933 je v kronice české školy ve Varvaţově vnímán jako rok, kdy se pováţlivě rozrostlo hnutí německých národních socialistů, které: „Počalo pracovati proti našemu státu a z nichţ mnozí členové pracovali v obec. zastupitelství a ostře vystupovali proti menšině české ... Nejsmutnější na věci jest, ţe místní statní zaměstnanci jsou po většině Němci a zastávají důleţité úřady, přednosta stanice, přednosta pošty a četnictvo.“255 Podobně informují i prameny týkajících se jiných obcí. Například v kronice české obecné školy v Chlumci nacházíme zprávu, která shrnuje události za roky 1932-1933: „Vývoj událostí v Německu ovlivňuje i smýšlení Němců našich, kteří dík české povolnosti a nerozhodnosti jeví vzrůstající nepřátelství k republice. Hospodářské poměry se rok od roku zhoršují a pod oběma neblahými vlivy ţivot menšiny není záviděníhodný ... V obci je stále zřejmější úbytek Čechů, kteří jsou nahrazováni v práci Němci. U místního velkostatku jsou čeští dělníci nenápadně odstraňováni s tajným úmyslem odstraniti z obce českou školu. Mladí lidé, nenacházejíce v místě práce, odcházejí pryč. Tím základy české školy do budoucna jsou stále nejistější.“256 Začátek třicátých let tak byl pro české obecné menšinové školství zvlášť krizový a dalo by se říci, ţe školy se ocitaly v existenčních potíţích. Tato krize se ovšem v následujících letech u některých českých obecných škol ještě více prohlubovala v souvislosti s nástupem strany SdP Konrada Henleina, která ve volbách do zemských a okresních zastupitelstev257 v okrese Ústí nad Labem 26. května roku 1935 jasně dominovala, kdyţ získala například v Ústí nad Labem 62,34% hlasů, v Předlicích 45,19% hlasů či Trmicích 46,66% hlasů.258 Dá se předpokládat, ţe velmi podobné výsledky se objevily i v obecních volbách obcí ústeckého okresu. Vliv vítězství SdP se projevoval ve spojitosti s českou obecnou školou ve Varvaţově velmi silně. První váţné projevy souvisely s uzavřením továrny na porcelán firmy Stein ve Varvaţově v roce 1936, kdy přišlo o práci 180 zaměstnanců: „Tím utrpěla i zdejší česká škola, poněvadţ mnoho rodin se odstěhovalo za chlebem jinam.“259 Továrna sice měla být v nejbliţší době znovu uvedena do provozu,
255
Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Varvaţově, Školní kronika, 1 kniha 1925-1938, sig. OA/IV-42/1, kart. 1521, nestr. 256 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chlumci, Školní kronika, 1 kniha 1922-1938, sig. OA/IV-20/1, kart. 796, nestr. 257 Kaiser, Vladimír: Politický ţivot v Ústí nad Labem v letech 1919-1938. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 162. 258 Kaiser, V.: Politický, s. 165. Autor uvádí dále ještě výsledky obce Bukov a Střekov a k jiným obcím v okrese Ústí nad Labem se nevyjadřuje. 259 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Varvaţově, Školní kronika, 1 kniha 1925-1938, sig. OA/IV-42/1, kart. 1521, nestr.
52
ale zaměstnáni podle informací z kroniky školy měli být pouze sympatizanti SdP. To se také potvrdilo, kdyţ továrna byla koupena firmou Reichmann, která do zaměstnání nepřijala ani jednoho Čecha.260 Situace pro českou školu ve Varvaţově se ještě více zhoršila vítězstvím SdP v obecních volbách v roce 1937, kdy v čele obce stanul starosta vítězné strany. Od této chvíle bylo mnoho českých rodin přesvědčováno, ať dá své děti do školy německé, respektive odhlásí své děti ze školy české. Ve školním roce 1938/1939 těmito zásahy tak byla otevřena jen jedna třída o 23 ţácích.261 Jakým způsobem byl vyvíjen tlak na rodiče českých dětí či jakým způsobem byly tito rodiče přesvědčováni o tom, aby své dítě přeloţili do německé školy, velmi výstiţně zachycuje zápis z kroniky školy v Předlicích: „Politický tlak způsobil, ţe Němci na všech místech, tedy i u nás, vyvinuli velké úsilí na rodiče, aby tito nedávali dětí do českých škol. Toto úsilí, prováděné učiteli i neučiteli, měnilo se a přecházelo v tlak a přímý útisk. Tlak byl prováděn nejen na rodiče německé, ale hlavně na smíšená manţelství. Rodičům odpíráno potvrzení o propuštění dítěte ze školy německé, aby mohlo přejíti do školy české, útočeno na ně i sociálně a hospodářsky. Byli to zejména příslušníci německé strany Henleinovy, kteří vyvinuli největší úsilí ... Deputace sloţené hlavně z německých ţen, chodily do rodin, kde byly děti v české škole a způsobem, proti kterému nebylo moţno zakročiti, agitovaly pro německou školu ... v mnohých rodinách bylo obětováno i těţce získané zaměstnání, ale tlaku neustoupeno.“262 Objevují se tu tak opět metody známé z období Rakouska-Uherska, tedy především výpovědi z práce, obstrukce školských úřadů, které se tentokrát zaměřovaly na odpírání vydání úředních školních listin apod. Jak ovšem podotýká Kasper, k podobným případům někdy docházelo i ze strany Čechů.263 V předcházející citaci je téţ uvedeno, ţe tlak na to, aby dítě chodilo do německé školy, byl vyvíjen i na německé rodiče. Na první pohled se to můţe zdát nepochopitelné, ale pravdou je, ţe mnoho německých rodin dávalo své děti do českých škol. Hlavní důvody docházky dětí z německých rodin, jak uvádí Tinzová, byly v podstatě dva: jednak státní zaměstnanci z řad německého obyvatelstva tím projevovali loajálnost vůči svému chlebodárci, tj. státu (a ten to viděl velmi rád, v některých případech k tomuto kroku dokonce Němce nutil), jednak šlo o děti z rodin německých 260
Tamtéţ, nestr. Tamtéţ, nestr. 262 Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Labem – Předlice 1918-1938, Školní kronika, inv. č. 25, nestr. 263 Kasper, T.: Školsko-politická, s. 38. 261
53
sociálních demokratů a komunistů.264 Ke zvlášť kuriózní situaci došlo ve školním roce 1936/1937 v české obecné škole v Zálezlech, kdy do školy bylo přihlášeno 10 německých dětí a pouze 4 české děti.265 Zajímavé a svým způsobem i úsměvné je téţ řešení této situace ze strany odboru Národní jednoty severočeské, která byla patronem této školy: „Poněvadţ ani pro příští šk. rok nebude vyhlídek na přístup českých dětí do 1. třídy, pojal odbor NJS v Zálezlech myšlenku umístiti do obce několik českých rodin s dětmi ze řad ţelez. zaměstnanců, aby tak zachránil bývalou většinu českých ţáků na škole.“266 Jak řečeno, tak učiněno, a dalšího roku bylo na škole jiţ 21 českých dětí: „A dosaţeno bylo ţádané většiny ţáků národnosti české.“267 6. Obecná státní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem Útočištěm první české školy v Ústí nad Labem se stala nejstarší školní budova ve městě v Solní ulici, „která svým vzhledem nijak nevábila a i vnitřní rozdělení budovy neodpovídá moderním poţadavkům.“268 Během války navíc slouţila jako kasárna a vojenský sklad, coţ si vybralo téţ svou daň.269 Problémy byly mimo jiné i s nedostatkem učitelů. Jde o problém, který nebyl v této době vůbec ojedinělý. Podobně na tom byla například i česká škola v Chabařovicích. Kronikář této školy problém jasně vystihuje a téţ uvádí i důvody tohoto stavu: „Těţším úkolem bylo získati škole učitelstvo. Počet českého učitelstva naprosto nestačoval pro tak veliký úkol, jaký nastal po převratu. Dlouhá vojna zničila mnoho zdatných sil učitelských, mnoho jich pak ještě dlí ve vojsku zahraničním. Není divu, ţe na Falknovsku a Loketsku na 70 škol nemohlo býti otevřeno právě pro nedostatek učitelstva. Tu budiţ však sice k hanbě, ale přece po pravdě a spravedlivě připomenuto, ţe některé třídy, ba celé školy nemohly býti otevřeny, protoţe se české učitelstvo bálo namáhavé a nepříjemné práce a odmítalo i na čas pomoci Čechům ve zněmčeném území, aby se jejich děti jazykově vzkřísily a od poněmčení ubránily ... Příčiny, pro které učitelstvo vyhýbá se za kaţdou cenu menšinám, hledati sluší jednak v neurovnaných poměrech právních a hmotných, jednak 264
Tinzová, B.: Česká, s. 22. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Zálezlech, Školní kronika, 1 kniha 1928-1938, sig. OA/IV-10/5, kart. 426, nestr. 266 Tamtéţ, nestr. 267 Tamtéţ, nestr. 268 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná státní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem, 1919-1938, Školní kronika 1921/1935, inv. č. 156, nestr. 269 Tamtéţ, nestr. 265
54
v obavě před německými násilníky. Stíţnosti menšinového učitelstva, ţe zůstává řadu měsíců bez prostředků neb s nepatrnou zálohou, zprávy novinářské, které zveličovaly tu a tam vyskytující se excesy jednotlivých německých štváčů, způsobily v učitelstvu v pravém slova smyslu panický postrach před menšinami.“270 Ţe to v dané době neměli učitelé v této oblasti opravdu lehké lze vysledovat i ze stíţnosti učitele Jana Loučky271 z české obecné školy v Trmicích. Ten si v dopise adresovaném Zemské školní radě v Praze z 18. srpna roku 1920 stěţuje na zatvrzelý odpor zdejších německých obyvatel, kteří se po osm měsíců dokázali pomocí různých obstrukcí a protestů bránit nucenému záboru části německé obecné školy: „Za tohoto stavu, jeţ znamená jen stále trapné zápasení se zpupnými a stále ukřivděnými Němci nelze mi zde ovšem s úspěchem ve školství menšinovém dále pracovati, poněvadţ veškerá má práce a dobrá snaha rozbíjí se o vypočítaný odpor Němců, kteří povolnosti na naší straně chytře ve svůj prospěch vyuţitkují.“272 Za nedostatkem učitelů lze tedy spatřovat jak důsledky války, tak i problémy spjaté se vznikem Československého státu či obtíţnou komunikaci mezi Čechy a Němci, ale téţ i mediální zveličování problémů panujících v pohraničí. V kaţdém případě však tento nedostatek učitelů způsobený jakýmkoliv způsobem ve své podstatě mohl zapříčinit odklad otevření školy. Proto se nelze divit, ţe do novely Metelkova zákona273 byl vsazen přesný popis dosazování učitelů na školy i postihy za porušení tohoto ustanovení. V Ústí nad Labem se potíţe s nedostatkem učitelů podařilo vyřešit aţ koncem roku 1919.274 S výukou se proto začalo aţ v únoru roku 1920. Obecné škole bylo dáno k dispozici první patro budovy v Solní ulici. Ve druhém patře pak byla zřízena měšťanská škola. Jelikoţ počet dětí o pár let později vzrostl, bylo nutné pronajmout další místnosti. Pro účely obecné školy bylo zabráno nuceným nájmem ještě několik tříd v německé obecné škole, která sídlila ve vedlejší budově v Zahradní ulici, a propůjčeny některé třídy českého reálného gymnázia.275 Jak jiţ bylo řečeno, škola nebyla zcela vyhovující. To vedlo roku 1924 k tomu, ţe místní školní výbor poslal do Prahy k MŠANO deputaci se ţádostí o vybudování 270
Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Školní kronika 1919-1939, kart. 612a, nestr. 271 Srovnej s jeho vyjádřením týkající se poţadavků na úpravu Metelkova zákona. Viz výše v této práci. 272 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Česká státní obecná škola v Trmicích, sig. VI/-, kart. 150, nestr. 273 Zákon č. 295/1920 Sb. z. a n. viz výše v této práci. 274 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná státní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem, 1919-1938, Školní kronika 1921/1935, inv. č. 156, nestr. 275 Tamtéţ, nestr.
55
nové školní budovy.276 Za tímto účelem byla ještě téhoţ roku vytvořena komise ze zástupců ministerstva školství, ministerstva veřejných prací zástupců města, národnostních škol ad., která provedla inspekci moţných stavebních míst, jeţ mínil dát městský úřad k dispozici. Komise se rozhodla pro místo za budovou německé reálky v Ohnsorgově ulici (dnešní Palachova, pozn. M.Š.). Město se rozhodlo tento pozemek o rozloze 6.000 m2 darovat pro stavbu školy zdarma, přičemţ dar se cenil na 300.000 Kč.277 Podmínkou daru byl ovšem závazek, ţe školní budova bude vystavěna do dvou let, aby se školní budova v Solné ulici uprázdnila pro městské potřeby.278 Zhotovení plánů na stavbu nové školní budovy zadalo ministerstvo veřejných prací významnému architektu Josefu Gočárovi.279 Se samotnou stavbou se začalo aţ na jaře roku 1928 a stavba byla dokončena na jaře roku 1930.280 Otevřena a předána ke svému účelu byla 1. září roku 1930. Slavnostní otevření ovšem proběhlo aţ 28. září, kdy škola získala název Masarykova škola národní.281 V této době vzniklo na území ČSR několik škol se jménem prezidenta republiky v názvu školy. Jak například píše Jelínek, který se zabýval dějinami menšinového školství na Českokrumlovsku, jméno T.G. Masaryka tehdy nejen prezentovalo jeho zakladatelský význam pro novodobý československý stát, ale bylo zároveň symbolem demokratických principů kultury a vzdělanosti v duchu stále platné myšlenky, ţe národ je takový, jaké má školy a z toho vyplývající vzdělanost.282 Ústecká česká obecná škola si i přes svou novou budovu ponechala několik tříd v německé obecné škole a část mateřské školy ve staré budově v Solní ulici. Příčiny vyjadřuje kronikář této školy následovně: „Vţdyť někteří ţáci by měli (do nové školní budovy – pozn. M.Š.) hodinu cesty.“ To znamená, ţe tato škola byla umístěna ve dvou budovách. Hlavní část školy byla umístěna v nové budově v Ohnsorgově ulici a zbytek, tedy její expozitura, byla umístěna v původní škole v Solní ulici.283 276
Tamtéţ, nestr. Tamtéţ, nestr. 278 Tamtéţ, nestr. 279 Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy české menšinové v Ústí n.L., zadávací zápis, rozpočet a plány, sig. IX/-, kart. 206, nestr. 280 Tamtéţ, nestr. 281 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná státní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem, 1919-1938, Školní kronika 1921/1935, inv. č. 156, nestr. 282 Jelínek, Petr: Česká menšinová škola v Českém Krumlově a T.G. Masaryk. In: Československé školství, učitelstvo a T.G. Masaryk. Přerov 1990, s.139. 283 Tato skutečnost byla v době mé návštěvy Archívu města Ústí nad Labem mylně vykládána jako existence dvou českých obecných škol ve městě Ústí nad Labem. V inventáři fondu Obecná státní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem se doslova píše: Škola měla po celou dobu svého trvání 5 tříd. Tím odčerpávala značný počet dětí druhé ústecké obecné škole, 277
56
7. Konec českých obecných menšinových škol v okresu Ústí nad Labem Osud českých obecných menšinových škol v okrese Ústí nad Labem byl zpečetěn zářijovými událostmi roku 1938. Při pročítání pramenů některých škol jsem došel k závěru, ţe konec těchto škol probíhal velice totoţným způsobem. Za všechny školy tak nechám vyprávět Františka Lemberka, učitele české obecné školy ve Varvaţově: „Správce školy v noci (v den vyhlášení mobilizace I. záloh – 23. září ve 22.00, pozn. M.Š.) opouští budovu a předává veškerý inventář školnici, aby tato nazítří předala učitelce mateřské školy, sám nastupuje vojenskou povinnost v Turnově. Z rozkazu ministerstva přebírá správu školy učitel Kníţek Ant. z Bohosudova. Dítky navštěvovaly školu aţ do 23. IX. 1938 v plném počtu a v noci na 24. IX. 1938 prchají s rodiči do klidnějšího zázemí neb hrozí vzplanutí války. Leč marná naše snaha, jsme všemi opuštěni. Prezident vzdává se svého úřadu a chce opustiti stát. Potom uţ zbývá jen nejsmutnější údobí, útěku všech Čechů z pohraničí – nastává evakuace. Fanatičtí ordneři řádí snad i uţívají násilí na všem českém. Z naší krásné vlasti byly nám vzaty kraje, na které si nikdo nikdy netroufal a tak hranice byly přesunuty a ponechány nám kraje ryze české. My však doufáme, ţe dějiny nám vrátí brzy to oč jsme byli připraveni a ţe bude odčiněna křivda na nás spáchaná. Potom teprve bude moţno dobudovat stát ryze český bez menšin. A proto volám „Na shledanou ve Varvaţově a Telnici. František Lemberk, řídící učitel, dne 26. října 1938.“284
umístěné v nejstarší, při náletu v roce 1945 zničené, školní budově v bývalé Školní (překlep – správně je Solní, jelikoţ Školní ulice se nacházela v obci Všebořice, pozn. M.Š.) ulici poblíţ děkanského kostela (kostel sv. Vojtěcha). Srovnej s fotografií v Příloze 15, kde vlevo nahoře je vidět část tohoto kostela u české školy v Solní ulici. 284 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Varvaţově, Školní kronika, 1 kniha 1925-1938, sig. OA/IV-42/1, kart. 1521, nestr.
57
Závěr Tématem této práce byly české obecné menšinové školy v okrese Ústí nad Labem v letech 1918-1938. Cílem bylo zmapovat a popsat především okolnosti zřizování českých obecných menšinových škol v období Československé republiky v letech 1918-1938. Vedle tohoto cíle jsem se však dále snaţil postihnout i situace, které mohly mít vliv na fungování těchto škol v celém období existence ČSR. Úvodem práce jsem se zmínil ve stručnosti o počátcích českého obecného školství v okrese Ústí na Labem. Tyto počátky mohou být příkladem obecnějšího procesu emancipace českého národa.285 K podávání ţádostí o zřízení české obecné menšinové školy v okresu Ústí nad Labem docházelo od sedmdesátých let 19. století. Ţádosti vycházely vţdy z obcí, kde se během 19. století utvořila výrazná česká menšina. Těmito obcemi na Ústecku bylo Ústí nad Labem, Krásné Březno, Předlice a Chabařovice. Ţádosti byli podávány vţdy prostřednictvím některého z českých spolků, působícího v daném místě, jako byla Národní jednota severočeská či Ústřední matice školská. Ţádosti byly rovněţ podávány osobnostmi, výrazně se podílejícími na politicko-kulturním ţivotě, jako byl například hrabě Jindřich Kolovrat (v případě Ústí nad Labem) nebo J.V. Charvát v případě obce Chabařovice. Ve všech zmíněných obcích se lze setkat s různými formami nátlaku ze strany státních úřadů na české obyvatele, který měl vést k odvolání jejich ţádosti o zřízení školy, popřípadě se záměrným oddalováním konečného rozhodnutí o zřízení. K výraznějším
změnám
v menšinovém
školství
došlo
aţ po vzniku
Československé republiky vydáním především tzv. Metelkova zákona v dubnu roku 1919, který upravoval zřizování škol, jejich umístění, financování a další záleţitosti. Dalším výraznou změnou bylo podřízení veškerého menšinového školství Ministerstvu školství a národní osvěty. Těmito kroky mělo být v první řadě zjednodušení celého procesu a zejména omezení zásahů politických úřadů, které drţelo v oblastech zřizovaných menšinových škol většinové obyvatelstvo. Po vydání tohoto zákona tak můţeme být svědky mohutného nárůstu zřizování českých menšinových škol v pohraničních oblastech. Jak se ovšem ukazuje na konkrétních případech českých obecných menšinových škol v okrese Ústí nad Labem, tím ţe byla škola zřízena, ještě zdaleka neznamenalo, ţe mohla být otevřena 285
Šimáně, Michal: K problematice zřizování českých obecných menšinových škol na Ústecku v letech 1867-1918. In: Konference Tradice veřejného demokratického vzdělávání v českých zemích konaná u příleţitosti 140. vydání tzv. Hasnerova zákona, 12.11. 2009, PdF UP, Olomouc. (tiskem podzim 2010).
58
a prakticky fungovat. Ve většině případech se školy potýkaly jednak s nedostatkem místností způsobilých pro výuku jako v případě školy v Neštěmic, zpočátku i nedostatkem učitelů (Ústí nad Labem), ale i odporem místního německého obyvatelstva v některých obcích, které bylo vydáním Metelkova zákona pobouřeno, jelikoţ se často domnívalo, ţe je namířen proti německému školství (Chlumec). Zatímco problémy s nedostatkem učitelů byly vcelku rychle vyřešeny, i pomocí nového ustanovení vydaného v novele Metelkova zákona z roku 1920 v tzv. zákonu č. 295, problémy s umístěním zřízené školy mnohdy přetrvávaly i roky. Ne vţdy byly ovšem důsledkem obstrukcí německého obyvatelstva, které například protahovalo předávání místností zabraných nuceným nájmem podle § 7 jiţ zmiňovaného Metelkova zákona, ale mělo i svou přirozenější příčinu v tom, ţe v dané obci nebylo moţné způsobilé místnosti vůbec najít jako tomu bylo u školy v Lochočicích. V těchto případech, ale i v případech, kdy získané místnosti jiţ nestačily kapacitně, se tak česká menšina doţadovala po MŠANO vystavení vlastní školní budovy. Ze získaných informací lze usoudit, ţe v těchto záleţitostech bylo MŠANO v mnoha případech velmi vlaţné a tak se celé řízení ohledně staveb nových školních budov protáhlo opět na několik let. Do fungování českých obecných menšinových škol výrazným způsobem zasáhly téţ události třicátých let. Hospodářská krize měla za vinu kromě jiného i krach některých ústeckých podniků jako byla porcelánka ve Varvaţově firmy Stein či cukrovar v Neštěmicích, jejichţ zaměstnanci často bývali čeští obyvatelé. Ti svá dosavadní bydliště často kvůli nezaměstnanosti opouštěli, čímţ se zároveň sniţoval i počet českých dětí na školách, které se tak dostávaly do existenčních problémů. Do toho navíc vlivem politických událostí v Německu se začaly projevovat čím dál více intenzívněji hlasy německých nacionalistů. Ve svém důsledku tak začal další tzv. boj o dítě, který se nesl nejen v duchu nacionálním, ale měl své kořeny i v hospodářských souvislostech. V mnoha obcích, například v Předlicích, Varvaţově atd., docházelo k tzv. agitačním návštěvám německých obyvatel, které se snaţily rodiče českých dětí přesvědčit o tom, aby dali své dítě do německé školy. Tyto snahy vyvrcholily po vítězném taţení strany SdP Konráda Henleina, který v obcích ústeckého okresu ve volbách do obecních zastupitelstev získával většinu hlasů. Od těchto chvil se opět objevují různé obstrukce německého obyvatelstva, které se objevovaly jiţ v době Rakouska-Uherska. Například šlo o odmítání vydání školských úředních listin týkající se přestupu dítěte z německé na českou školu či vyhroţováním výpovědí z práce, bytu apod. 59
Konec všech českých obecných menšinových škol přišel společně se zářijovými událostmi roku 1938. V tomto období mnoho českých rodin utíká ze strachu před hrozícím vypuknutím války z pohraničí do vnitrozemí. Spolu s nimi samozřejmě prchají i jejich děti a školy tak přestávají ve svém důsledku existovat a začínají slouţit jako například lazarety (Neštěmice), kasárna armády (Předlice) apod. Jak jsem jiţ psal v úvodu této práce, publikací mapující konkrétní kraje či okresy z hlediska českého menšinového školství není u nás mnoho. Tato práce by tak mohla přispět k lepšímu poznání této problematiky a obohatit ji o realitu panující v okresu Ústí nad Labem.
60
Bibliografie Soupis literatury Beneš , Zdeněk, aj: Rozumět dějinám. Pardubice 2002, 306 s. Beneš, Jan: O zřizování škol soukromých. In: První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti. Praha 1921, s. 79-80. Cvrk, František: Obyvatelstvo Ústí nad Labem do 1. světové války. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 78-85. Činnost Ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, 104 s. Doleţal, Jan: Z bojů o českou školu v Podkrušnohoří před první světovou válkou. Liberec 1964, 78 s. Faimonová, Abby: Dějiny školství rakouského po roce 1848 se zvláštním zřetelem na školství české. Praha-Karlín 1909, s. 224. Folprecht, Antonín: Organisace školství menšinového v Republice československé. In: První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti. Praha 1921, s. 86-88. Grycová, Vladimíra: Materiály k problematice státní správy a státní politiky v oblasti školství v prvních letech Československé republiky (1918-1920). In: Politický systém a státní politika v prvních letech existence Československé republiky (1918-1923). Praha 1990, s. 217-295. Harzer, Helmut: Vznik a vývoj obecné menšinové školy v Ostrově na pozadí historických událostí v letech 1926-1938. In: Dějiny Karlovarska v pracích učitelů. Sborník regionálních historických studií. Karlovy Vary 2000, s 70-81. Hye, Hans Peter: Spolky. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 97-100. Jelínek, Petr: Česká menšinová škola v Českém Krumlově a T.G. Masaryk. In: Československé školství, učitelstvo a T.G. Masaryk. Přerov 1990, s.138-140. Jeţil, František: České školství na Chomutovsku za první republiky. In: Památky, příroda, ţivot 22, 1990, č. 1, s. 27-31. Jeţil, František: Češi a česká škola v Březně u Chomutova. In: Památky, příroda, ţivot 22, 1990, č. 2, s. 48-50. Kádner, Otakar: Školství v republice Československé. In: Československá vlastivěda. Díl X. Osvěta. Praha 1931, s. 7-222. Kádner, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školní. II. díl. Praha 1931, 654 s.
61
Kaiser, Vladimír: Komunální politika města Ústí nad Labem. In Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 166-188. Kaiser, Vladimír: Ohlas vzniku Československé republiky v Ústí nad Labem. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 157-161. Kaiser, Vladimír: Politický ţivot v Ústí nad Labem v letech 1919-1938. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 161-166. Kaiserová, Kristina: Národnostní poměry v 2. polovině 19. století. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 90-97. Kaiserová, Kristina: Školství, zdravotnictví a náboţenské poměry v 19. století. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 85-90. Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918-1938). Díl I. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2003, 576 s. Kárník, Zdeněk: Malé dějiny československé (1867-1939). Praha 2008, 504 s. Kasper, Tomáš: Školsko-politická diskuse v Československu v letech 1918-1933. In: Češi, Němci, Ţidé v národnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec 2006, s. 27-44. Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha 1996, s. 82-112. Loučka, Jan st.: Organisace menšinového školství a jeho správy. In: První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti. Praha 1921, s. 84-86. Louda, Jiří: Česká menšinová škola ve Vrchlabí. In: Sborníček. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově 4, 2005, s. 79-89. Marák, Stanislav: Menšinové školství v Republice československé. In: První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti. Praha 1921, s. 80-84. Martinovský, Ivan, Cvrk František, Cvrková, Marta. Dějiny zaniklých obcí. Tuchomyšl. Ústí nad Labem 1983, 172 s. Měchýř, Jan: České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 67-84. Morkes, František: Kapitoly o školství, o ministerstvu a jeho představitelích. Praha 2002, 124 s. Novák, Karel: Výbor zákonů a nařízení školních republiky Československé. Praha 1923, 140 s. Pekař, Josef: Dějiny československé. Praha 1991, 254 s.
62
Rašín, Ladislav: Paměti Dr. Aloise Rašína. Brno 1994, s. 229. Schelle, Karel aj: Praktikum z českých právních dějin. Pelhřimov 2006, 224 s. Schelle, Karel: Organizace Československého (1918-1938). Praha 2006, 472 s.
státu
v meziválečném
období
Spurný, Matěj: V zájmu národa a jeho dětí. Z bojů o české menšinové školství mezi dvěma světovými válkami. In: Časopis Národního muzea – řada historická 173, 2004, č. 3-4, s. 191-211. Staněk, Ludvík: Národnostní poměry v okresu ústeckém. In: Vývoj a ţivot českých menšin. Díl II. Most 1909, s. 443-465. Statistický lexikon obcí v republice československé. I. díl. Čechy. Praha 1924, 598 s. Statistický lexikon obcí v republice československé. I. díl. Země česká. Praha 1934, 616 s. Šafránek, Jan: Vývoj soustavy obecného školství v království českém od roku 1769-1895. Praha 1897, 304 s. Šimáně, Michal: K problematice zřizování českých obecných menšinových škol na Ústecku v letech 1867-1918. In: Konference Tradice veřejného demokratického vzdělávání v českých zemích konaná u příleţitosti 140. vydání tzv. Hasnerova zákona, 12.11. 2009, PdF UP, Olomouc. (tiskem v časopise e-Pedagogium podzim 2010). Tinzová, Bohumila: Česká menšinová škola v Ţulové. In: Vlastivědné listy 29, 2003, č. 1, s. 22-23. Tlustý, Jaroslav: Národnostní poměry v okresu chabařovickém. In: Vývoj a ţivot českých menšin. Díl II. Most 1909, s. 466-492. Trapl, Miloš: České menšinové školství v letech 1918-1938. In České národní aktivity v pohraničních oblastech první Československé republiky. Olomouc 2003, s. 109-117. Umlauft, Franz Josef: Geschichte der deutschen Stadt Aussig. Bayreuth 1960, 784 s. Urban, Jaroslav František: Potulky Chabařovickem. Teplice 1925, 104 s. Urban, Jaroslav František: Potulky Ústeckem. Litoměřice 1924, 106 s. Váňová, Růţena, Rýdl, Karel, Valenta, Josef: Výchova a vzdělání v českých dějinách. IV. díl, 1. svazek, Problematika vzdělávacích institucí a školských reforem. Praha 1992, 311 s. Vašata, Ondřej: České menšinové školství v Poříčí u Trutnova v letech 1919-1938. In: Sborníček. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově 4, 2005, s. 60-78.
63
Weger, Tobias: Češi a Němci v ČSR 1918 – 1938 – dějiny a vzpomínání. In: Češi, Němci, Ţidé v národnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec 2006, s. 11-18. Soupis zákoníků Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha: Místodrţitelská tiskárna, 1869, 416 s. Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království české. Ročník 1869. Praha: Místodrţitelská tiskárna, 1869. 514 s. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha 1918, 88 s. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha 1919, 1090 s. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha 1920, 1764 s. Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1922, 1910 s. Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok 1883. Vídeň: Císařské a královské tiskárny dvorské a státní, 1883, 536 s. Soupis archívních pramenů Archiv města Ústí nad Labem. Česká obecná škola v Ústí nad Labem – Krásné Březno 1896-1936, Konferenční protokol 1897/1900, inv. č. 179, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Labem – Předlice 19181938, Školní kronika, inv. č. 25, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná státní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem, 1919-1938, Školní kronika 1921/1935, inv. č. 156, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sig. OA/IV – 18/1, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Školní kronika 1919-1939286, kart. 612a, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chlumci, Školní kronika, 1 kniha 1922-1938, sig. OA/IV-20/1, kart. 796, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Lochočicích, Školní kronika, 1 kniha 1934-1938, sig. OA/IV-57/4, kart. 2234, nestr. 286
Takto byla označena v inventáři v době mé návštěvy v archivu. Nicméně mém zjištění, ţe nejde o kroniku české obecné školy v Chabařovicích, ale o školní kroniku české měšťanské (občasnké školy) v Chabařovicích, patrně dojde k úpravě v inventáři a názvu archiválie.
64
Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Pamětní kniha o postavení a otevření nové české školy v Neštěmicích, 1 kniha 1931-1932, sg. OA/IV-26/8, kart. 1180, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Školní kronika, 1 kniha 1919-1933, sig. OA/IV-26/7, kart. 1179, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Přestanově, Katalog všech ročníků, 1 kniha 1935/36, sig. OA/IV-28/1, kart. 1183, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Roudníkách, Školní kronika, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-31/23, kart. 1321, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Zálezlech, Školní kronika, 1 kniha 1928-1938, sig. OA/IV-10/5, kart. 426, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Varvaţově, Školní kronika, 1 kniha 1925-1938, sig. OA/IV-42/1, kart. 1521, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Velkém Březně, Pamětní kniha zaloţená u příleţitosti poloţení základního kamene ke stavbě nové české školy, 1936-1938, sig. OA/IV-45/4, kart. 1554, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Česká státní obecná škola v Trmicích, sig. VI/-, kart. 150, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Škola v Chabařovicích, sig. VI/-, kart. 149, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy – různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 150, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy české menšinové v Ústí n.L., zadávací zápis, rozpočet a plány, sig. IX/-, kart. 206, nestr. Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy, různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 151, nestr. Soupis periodického tisku Gegen die Zerstörung der deutschen Schule. Protesstverssamlung der nationalen Parteien in Aussig. In: Aussiger Tagblatt, 7. září, 1925, roč. 69, č. 202, s. 2. Das Volk steht auf. In: Aussiger Tageszeitung, 8. září, 1925, roč. 28, č.203, s. 3.
65
Osobní svědectví Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích – Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr.
66
Přílohy Příloha 1
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce.
Příloha 2
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce.
Příloha 3
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce.
2
Příloha 4
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce.
3
Příloha 5
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce.
4
Příloha 6
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce.
5
Příloha 7
287
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce. 287
Konkrétní počty obyvatel viz Příloha 10, Přehledové tabulky.
6
Příloha 8
288
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce. 288
Konkrétní počty obyvatel viz Příloha 10, Přehledové tabulky.
7
Příloha 9
289
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce.
289
Konkrétní počty obyvatel viz Příloha 10, Přehledové tabulky.
8
Příloha 10
Přehledové tabulky290
Na základě literatury a pramenů vytvořil autor práce.291
290
Obsahuje počty obyvatel (Čechů a Němců) jednotlivých ústeckých obcí, ve kterých byla zřízena česká obecná menšinová škola, a některé spádové obce. Data ze sčítání lidu pro roky 1921 a 1930 pochází z: Statistický lexikon obcí v republice československé. I. díl. Čechy. Praha 1924. 598 s.; Statistický lexikon obcí v republice československé. I. díl. Země česká. Praha 1934. 616 s. Další získané údaje viz tato práce. 291
9
Příloha 11
České děti z Předlic demonstrují za otevření české školy, česká menšinová pohlednice z roku 1912 (převzato z: Kaiserová, Kristina: Národnostní poměry v 2. polovině 19. století. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 95.)
Příloha 12
České ženy z Předlic perzekuované za požadavek české školy, česká menšinová pohlednice z roku 1912 (Převzato z: Kaiserová, Kristina: Národnostní poměry v 2. polovině 19. století. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 95.)
Příloha 13
Školní budova v Předlicích postavená v roce 1913, téhož roku úředně zapečetěná a opětovně otevřená až po vzniku ČSR (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Labem – Předlice 1918-1938, Školní kronika, inv. č. 25, nestr.)
Příloha 14
Konzumní dům v Krásném Březně z roku 1920. Zde se nacházela i česká škola (Převzato z: Kaiserová, Kristina. Národnostní poměry v 2. polovině 19. století. In: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 96.)
1
Příloha 15
Stará školní budova české školy v Solní ulici v Ústí nad Labem, foto z roku 1919 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná statní smíšená škola s vyučovacím jazykem československým v Ústí nad Labem 1919-1938, Školní kronika, inv. č. 156, nestr.)
Příloha 16
Budova české obecné a měšťanské školy v Chabařovicích postavená v roce 1928 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Školní kronika 19191939292, kart. 612a, nestr.)
292
Takto byla označena v inventáři v době mé návštěvy v archivu. Nicméně mém zjištění, ţe nejde o kroniku české obecné školy v Chabařovicích, ale o školní kroniku české měšťanské (občasnké školy) v Chabařovicích, patrně dojde k úpravě v inventáři a názvu archiválie.
2
Příloha 17
Alegorický vůz s českými dětmi z obce Neštěmice na kterém byl vezen základní kámen zdejší budoucí české obecné školy; foto z roku 1931 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Pamětní kniha o postavení a otevření nové české školy v Neštěmicích 1931-1932, sg. OA/IV-26/8, nestr.)
Příloha 18
Nová budova české obecné školy v Neštěmicích postavená v roce 1932 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Pamětní kniha o postavení a otevření nové české školy v Neštěmicích, 1 kniha 1931-1932, sg. OA/IV-26/8, kart. 1180, nestr.)
3
Příloha 19
Jídelna ve staré budově české obecné školy v Neštěmicích (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Neštěmicích, Školní kronika, 1 kniha 1919-1933, sig. OA/IV-26/7, kart. 1179, nestr.)
Příloha 20
Vchod do české obecné školy v Chlumci (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chlumci, Školní kronika, 1 kniha 1922-1938, sig. OA/IV-20/1, kart. 796, nestr.)
4
Příloha 21
Dvorek české obecné školy v Chlumci Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chlumci, Školní kronika, 1 kniha 1922-1938, sig. OA/IV20/1, kart. 796, nestr.)
Příloha 22
Budova české obecné školy ve Varvažově (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Varvaţově, Školní kronika, 1 kniha 19251938, sig. OA/IV-42/1, kart. 1521, nestr.)
5
Příloha 23
Společná fotografie dětí české obecné školy v Řehlovicích ve školním roce 1920/1921 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr.)
Příloha 24
Slavnost pokládání základního kamene budovy české obecné školy v Řehlovicích v roce 1933 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr.)
6
Příloha 25
Nová školní budova české obecné školy v Řehlovicích otevřená v roce 1934 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Řehlovicích, Školní kronika české obecné školy, později národní školy, 1 kniha 1920-1938, sig. OA/IV-32/1, kart. 1322, nestr.)
Příloha 26
Školní budova české obecné školy ve velkém Březně otevřená v roce 1937 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Velkém Březně, Pamětní kniha zaloţená u příleţitosti poloţení základního kamene ke stavbě nové české školy, 1936-1938, sig. OA/IV-45/4, kart. 1554, nestr.)
7
Příloha 27
Dr. Emil Franke, ministr školství a národní osvěty a rodák z Velkého Března při slavnostním otevření české obecné školy ve Velkém Březně v roce 1937 (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola ve Velkém Březně, Pamětní kniha zaloţená u příleţitosti poloţení základního kamene ke stavbě nové české školy, 1936-1938, sig. OA/IV-45/4, kart. 1554, nestr.)
8
Příloha 28
Budova české obecné školy ve Vyklicích (Převzato z: Zaniklé obce [online]. Cit. [2010-07-10]. Dostupný z:
.)
Příloha 29
Plán české obecné školy v Dubici (Převzato z: Archiv města Ústí nad Labem. Okresní úřad Ústí nad Labem, Školy – různé záleţitosti, sig. VI/-, kart. 150, nestr.)
9
Příloha 30
Česká kresba lidožrouta z roku 1895 poukazuje na skutečnost, že dvacet tisíc českých dětí muselo navštěvovat německé školy (Převzato z: Beneš, Zdeněk, aj: Rozumět dějinám. Pardubice 2002, s. 70.)
Příloha 31
Německá karikatura z roku 1920 má vyvolat dojem, že Češi zacházejí s Němci jako kolonisté a odvlékají jejich děti ze škol (Převzato z: Beneš, Zdeněk, aj: Rozumět dějinám. Pardubice 2002, s. 70.)
10
