Česká scéna Ekonomika Zahraniční scéna ODS Zóna volného obchodu Postřehy z Mali

1/ 2013

Česká scéna ODS

Diplomatické fórum

Ekonomika

Zahraniční scéna

Zóna volného obchodu

Postřehy z Mali

_______________________________________________ Kalendárium

Komentáře

Kultura

Únorový převrat Španělská krize Země Středu ____________________________________________________ Chcete se dozvědět něco nového? Rádi si přečtete i jiný pohled než jen z běžných novin či zpráv? Pak jsme tu jenom pro Vás! Vaše Diplomatické listy

Chcete se k nám přidat? Realizujte se v tvorbě článků, i když nejste členy DF!!! Kontaktujte nás na mail diplomaticke forum@gmai l.com

„Ve 30. letech minulého století se z Velké hospodářské krize pomohl dostat USA příliv kapitálu z Evropy, která měla obavy a strach z nástupu nacismu. Proto se i Barack Obama, dnešní americký prezident, snaží současnou krizi v USA řešit přílivem kapitálu z Evropy, k čemuž napomůže zóna volného obchodu mezi USA a EU.“… více na str. 6, článek o Zóně volného obchodu mezi EU a USA

2

Úvodní slovo

Diplomatické listy 1/2013

Vážené čtenářky a čtenáři, Diplomatické fórum Vám představuje své nové noviny - Diplomatické listy, které vznikly na základě naší iniciativy. Noviny Vás seznámí s děním ve světě i u nás doma, přiblíží Vám problematiku událostí ve světě, abyste jí mohli porozumět a když se o ní budou bavit Vaši známí, abyste mohli do rozhovoru také něčím přispět. Noviny Vám představí i novinky ze světa kultury. Dále v Diplomatických listech můžete najít rozhovory s lidmi pohybujícími se v politice, byznysu, kultuře a jiných sférách života. V prvním čísle se můžete těšit na rozhovor s administrátorem stránek, které mají za účel koordinovat španělské protestní akce – Danielem Scorpinem. Noviny se dělí na sekce. Zahraniční sekci má na starosti Karina Leonová, domácí scénu Tomáš Lacina, ekonomiku Anton Pavlenko, kulturu Nikola Baumrukrová, kalendárium Jakub Janik, komentáře a rozhovory Jakub Janik s Terkou Mimrovou. Při vydání prvního čísla se členové DF setkali s různými potížemi, ale i přesto jsme to společnými silami zvládli a Vy máte nyní první výtisk ve Vašich rukou. Příjemné čtení Vám přeje, šéfredaktor Anton Pavlenko

3

Česká scéna


Černé období v ODS Občanská demokratická strana neprožívá zrovna šťastné období. Čelí razantnímu úbytku členů, preference klesají, a že by ODS působila jednotně, se říci nedá. Vnitrostranické boje jsou její doménou. Sotva předseda Nečas ustál kritiku za nepovedené krajské volby a ještě větší propad ve volbách prezidentských, musí čelit dalším vnitřním nátlakům, v podobě vytvořené frakce uvnitř strany, která jasně dává najevo, že nesouhlasí se současným směřováním strany. Zakladatelem této skupiny je Jiří Janeček, který se neúspěšně snažil již jednou kandidovat do užšího vedení Občanské demokratické strany. Jiří Janeček chce pomocí tohoto kroku docílit větší komunikace mezi členy a vedením a směřovat stranu podle jeho slov zpět doprava. Je přesvědčen, že strana se již odchýlila od svých idejí a chce docílit vzkříšení těchto základů. V mnoha krajích už začaly vznikat dokonce i krajské buňky této frakce. Uvědomuje si však zakladatel, že naopak může ODS takto ublížit? A není to z jeho strany spíše snaha o kariérní postup a o bezbřehý populismus? Vždyť naopak může způsobit ještě větší rozklad ve straně a hlavně větší nečitelnost pro voliče jak současné, tak budoucí. Názory samotného vedení ODS jsou vůči této frakci velice skeptické. Ale nemohu se zbavit dojmu, že i velice opatrné. Nejsilnější výrok padl od Marka Bendy, který se vyjádřil, že Janeček neví jak už více se prosadit. Zmínil mimo jiné, také jeho jak osobní, tak pracovní přátelství s panem Pavlem Bohmem a známým lobistou Janečkem. Jsem si jist, že bude velice zajímavé sledovat vývoj v naší nejsilnější pravicové straně. Tomáš Lacina

 Nový prezident Miloš Zeman na návrh Poslanecké sněmovny jmenoval nového šéfa NKÚ. Stal se jím Miloslav Kala, který úřad doposud vedl z pozice viceprezidenta. Po více než jednom roce má tak úřad nového prezidenta. Ten předchozí František Dohnal byl odvolán za špatné hospodaření NKÚ.  Premiér Petr Nečas navrhl na post ministra obrany dosavadního náměstka ministerstva a bývalého náčelníka generálního štábu AČR Vlastimila Picka. Prezident Miloš Zeman jeho návrh přijal a jmenoval Picka do čela resortu obrany.  Podle průzkumu agentury STAM by se do Poslanecké sněmovny dostaly pouze tři strany a to v následujícím pořadí: ČSSD, TOP09 a Komunisté

4

Česká scéna


Hrad s novým pánem Pro mnohé a to zvláště pro ženy je den 8.3. dnem svátečním. Taktéž sváteční byl tento den i pro Miloše Zemana. Do té doby muž v důchodu se tak stal prvním přímo zvoleným českým prezidentem. Po letech plné aktivit tak zúročil své dlouholeté zkušenosti v aktivní politice a nabyté vědomosti v době klidu strávené na Vysočině. Inaugurační den probíhal již od samého rána, kdy se ještě před odjezdem na Pražský hrad setkal ve své kanceláři se svým týmem, aby doladili průběh celého ceremoniálu. V 10.00 hodin se již účastnil i se svou rodinou a bývalým prezidentem doprovázeným jeho chotí slavnostního zahájení, které svým uvítacím projevem zahájila předsedkyně sněmovny paní Miroslava Němcová, která po celou dobu vedla průběh schůze. Mezi hosty též byla přizvána Dagmar Havlová, bývalá první dáma České republiky, dále Lucie Bílá, která mu během prezidentské kampaně vyjádřila osobní podporu. Po složení přísahy se ujal slova a v patnáctiminutovém projevu se zmínil o bodech, které by chtěl během jeho trvání mandátu uskutečnit, změnit nebo některak ovlivnit. Za první bod považuje uklidnění situace, která se z jeho pohledu během voleb ještě více přiostřila. Naznačil jasně, že chce naslouchat jak politickým stranám, tak veřejnosti. Nestát se tak soudcem, ale naopak racionálním prostředníkem a zachovat si neutrální půdu pro dialog s parlamentními stranami. Za další si předsevzal rozšířit počet vyznamenání a docenit tak nadprůměrné výkony a činy občanů v jakékoliv sféře společnosti. Na druhé straně však chce potlačit mafiánské struktury v podobě, například kmotrů. Také odsoudil veškeré neonacistické a jim podobné ideologie, které se v naší společnosti bohužel vyskytují. Do kritiky též zahrnul média, která podle jeho slov zachází příliš daleko a má pocit, že při nízké inteligenci novinářů mají až moc vysoké sebevědomí. Toto později ve společnosti vyvolalo velmi kontroverzní reakce, což je paradoxem proti potlesku, který zazněl sálem při tomto jeho výroku. V závěru vyzval občany ke spolupráci při plnění jím zmiňovaných úkolů a svůj projev zakončil krátkou modlitbou. Po vojenské přehlídce se jako vrchní velitel ozbrojených sil pozdravil s veliteli armády. V chrámu sv. Víta kam Miloš Zeman vstoupil už jako prezident, položil věnec k pozůstatkům významné osobnosti českých dějin sv. Václava. Věnec též položil k soše prvního československého prezidenta před Pražským hradem, kde ještě krátce promluvil k občanům. Tomáš Lacina

5

Ekonomika


Ekonomická recese a nezaměstnanost v ČR Česká ekonomika se nachází v nejdelší recesi od roku 1997. Klesá zájem ze zahraničí, domácnosti málo utrácejí, firmy neinvestují, klesá i vývoz. Ekonomika loni klesla o 1,2 procenta. I letos se očekává stagnace české ekonomiky. HDP ČR stále není ani na úrovni roku 2008. Také lidí bez práce přibývá, je to jeden z projevu recese. Nezaměstnanost v ČR činí kolem 8% a vláda argumentuje, že ve srovnání s dalšími zeměmi EU jsme na tom dobře. Existují tu však dvě hospodářské politiky, které nejsou v konsenzu a i přesto se snaží o nastartování ekonomiky. První politika je České národní banky, která snížila úrokovou sazbu téměř na nulu, podobně jako i USA, Japonsko a Singapur, aby se zlevnily půjčky domácnostem i firmám. Druhou hospodářskou politiku vede vláda, která spoří na veřejných investicích, aby hlavně zpomalovala růst zadlužení. Další kroky vlády jsou pro růstová opatření, kam patří infrastrukturní projekty a snaha pomáhat malým a středním podnikům v jejich exportu. V kruzích odborné společnosti a běžných občanů ČR zaznívají hlasy, jestli to však stačí? Anton Pavlenko

6

Ekonomika


Zóna volného obchodu mezi EU a USA Ekonomická krize z roku 2008 pořád trvá a vlády s centrálními bankami dělají všechno možné pro zlepšení situace. Ekonomika EU zůstane letos na loňské úrovni a ve Spojených státech ekonomika dosáhne růstu, ale jen těsně nad jedno procento. Politici a ekonomové věří, že společná zóna volného obchodu mezi USA a EU napomůže ze současné recese. Evropská unie a Spojené státy oznámily, že do konce pololetí začnou jednat o vytvoření transatlantické zóny volného obchodu. Cílem je, aby volný obchod začal fungovat už na konci příštího roku, což je ale podle řady analytiků velmi ambiciózní plán. "Tato jednání se stanou standardem nejen pro náš budoucí bilaterální obchod a investice, ale také pro rozvoj globálních obchodních pravidel," řekl na tiskové konferenci v Bruselu předseda Evropské komise José Barroso. "Obě strany potřebují růst a obě mají rozpočtové problémy," dodal šéf komise po zveřejnění společné zprávy EU a USA, která doporučila zahájení rozhovorů. Objem ekonomik USA a EU tvoří více než polovinu celosvětového HDP, obchod mezi nimi představuje jednu třetinu veškerého mezinárodního obchodu na světě. Vytvořením největší bilaterální obchodní smlouvy, jaká kdy byla ve světě sjednána, by došlo k výraznému oživení investic, čímž by se zvyšovala produktivita, což znamená ekonomický růst. Už nyní vzájemný obchod EU a USA zaměstnává miliony lidí, avšak odstraněním dovozních cel mezi oběma ekonomikami, která nyní dosahují v průměru 4 procent, a omezením administrativních překážek se vytvoří více pracovních míst. Seznam sektorů, které budou součástí dohody, EU plánuje předložit později. Tato otázka je zatím nejcitlivější okolo zemědělského sektoru, který může nadále brzdit jednání. Dohoda pomůže navýšení konkurence a to znamená, že lidé budou dostávat na trzích lepší výrobky a užitečnější služby. Zvyšovat konkurenci je obtížný úkol a navíc ne příliš populární. O to je cennější snaha politiků o zahájení debat. Hlavní je, že si politici jsou vědomí důležitosti propojení těchto dvou ekonomických celků, můžeme si toho všimnout na jejich činech a apelů, jako třeba německé kancléřky Merkelové, která nedávno vyzvala ke schválení volného obchodu mezi EU a USA. Anton Pavlenko

7

Ekonomika


Světová produkce automobilů Po celém světě a hlavně v Evropě se mluví o tom, že produkce automobilů klesá. Statistiky, ale ukazují přesný opak. Loni se prodalo celosvětově celkem přes 80 milionu vozů a letos to má být 83 milionu. Co se týče Česka, tak výroba v roce 2012 mírně kleslá, české továrny vyrobily 1,187 milionu aut. Japonská Toyota se vloni vrátila na pozici největšího světového prodejce aut. Zvýšila odbyt o pětinu na rekordních 9,75 milionu vozů a předběhla své dva největší konkurenty americkou GM (9,28 mil. vozů) a německý Volkswagen (9,07 mil. vozů). Jedničkou světového prodeje aut byla Toyota od roku 2008 do roku 2011, kdy Japonsko postihla přírodní katastrofa. V roce 2012 se ale Toyota vzpamatovala. Pro letošní rok jsou ambice Toyoty ještě větší, chce zvýšit roční prodej na 9, 91 milionu automobilů. Prioritou bude větší inovace a vývoj nových modelů. Toyotě se nejvíce dařilo na americkém trhu, oproti tomu v Číně se Toyota potýkala s problémy. V letošním roce se Toyota chce více dostat na ruský trh. Prvenství Toyotě zajišťuje její zaměření na celý svět, její celosvětově známá spolehlivost a nabízení velké škály různých modelů. Strategie Toyoty, GM a Volkswagenu se od sebe liší. GM se zaměřuje na trh Spojených státu, který vzkvétá, Volkswagen na Evropu a globální hráč Toyota má svoji produkci rozprostřenou do různých koutů světa. Anton Pavlenko

 Lucembursko chce omezit bankovní tajemství, oproti tomu Vídeň stále razantně protestuje. Tyto dvě země jsou nyní poslední, které zatím nevydávají informace, ani na popud justice, o účtech ostatních občanů EU. Největšími zastánci odbourání této zásady jsou Německo a Francie.  Tzv. utahování opasků dolehlo i na průměrné domácnosti v Itálii, které byly nuceny změnit své zvyky a omezily pití vína. Nyní jsou před nimi v konzumním žebříčku Francouzi a Američané (USA)  Již rok nezávislý stát Jižní Súdan snad bude moct oslavit své výročí s úsměvem. Nedávno totiž byly uzavřeny smlouvy, s nimiž může Súdán opět začít těžit ropu.

8

Zahraniční scéna


Francie: Problémy s omezením nebezpečné antikoncepce Začátkem tohoto roku otřásl Francií skandál. Jde o zakázání antikoncepce jménem Diane 35, která je dle odborníků pro ženy nebezpečná. Lékaři jí momentálně nesmějí předepisovat jako reakci na smrt nejméně čtyř žen a dalších 125 s nálezem krevních sraženin od roku 1987. European Medicines Agency dlouhodobě upozorňuje, že při jejím užívání vzniká až čtyřnásobně větší riziko vytvoření krevních sraženin a následné úmrtí na trombózu žil (embolii). V České republice jsou s podobným složením evidovány pilulky pod názvem Chloe, Minerva a Vreya. Nyní

Farmakovigilanční

výbor

pro

posuzování

rizika léčivých přípravků (PRAC)

přehodnocuje

všechny známé informace a vydá doporučení, zda se výdej těchto léků pouze upraví, pozastaví nebo dokonce zruší. Lepší zpráva pro francouzské dívky je, že ve věku 15-18 let budou dostávat antikoncepci zdarma a rovněž tak všechny Francouzsky budou mít právo na bezplatné dobrovolné přerušení těhotenství. Antikoncepce, které Francie omezila jako reakci na kauzu Diane 35 nebude pojišťovna proplácet. Opatření začne platit již 31. března 2013. Dne 8. března 2013 to sdělila francouzská ministryně sociální péče a zdravotnictví Marisol Touraineová. Tyto náklady zvýší státní rozpočet na státní zdravotnický systém o 13,5 milionů eur. „Dosud zdravotní pojišťovna proplácela ženám pouze 65% z ceny některých pilulek,“ uvádí server deníku Libération. Nikola Baumrukrová

9

Zahraniční scéna


Postřehy z Mali Od lednového příchodu francouzských vojáků do Mali již proběhlo mnoho bojů. Dalo by se říci, že přišli právě včas, aby ještě bez velkých ztrát zabránili teroristům ovládnout celé území. I když dnes už nejsou ztráty jak na malijské tak francouzské straně zcela zanedbatelné, zdaleka nemůžeme hovořit o velkých ztrátách či dokonce genocidě. V současné době se teroristé nacházejí na severu, kde jim hory poskytují zatím dostatečné zázemí pro úkryty zbraní i sebe samých. Mimo francouzských jednotek zde operuje africký kontingent o zhruba pěti tisících vojácích za logistické podpory Spojených států a Velké Británie. Největší problémy jsou s rozsáhlou odnoží Al Kaidy, uznanou též dle EU a USA jako teroristickou organizací, která přišla z Alžírska a její moc je rozprostřena do více států (Mali, Mauritánie, Maroko, Niger). Al-Kaida islámského Maghrebu přešla v této oblasti do guerillových bojů a tím působí značné škody a újmy i civilistům. Proto je teď prioritou všech eliminovat sílu této organizace. Dalším problémem je skupina Ansar Dine složena převážně z Malijců, známá až rokem 2012, prosazující plošné zavedení práva Šaría v Mali a sympatizující s ideologií samostatného státu Azawad (který nikdy nebyl oficiálně uznán). Vztah civilistů k této situaci je v obou zemích kladné. Malijci vítají Francouzce doslova s otevřenou náručí a mnoha vlaječkami a Francouzi naopak berou pomoc Mali jako svojí povinnost. V průběhu bojů se ve Francii nezvedá vlna odporu proti výsadku v Mali, i když již zahynulo zhruba 30 francouzských vojáků a je pravděpodobné, že se mise protáhne, s největší pravděpodobností nikdy nenastanou protesty, jako provázely USA ve Vietnamské válce. Sabina Dobruská

10

Zahraniční scéna


Volby do Knesetu aneb Ješ atid jedno velké překvapení Před necelým měsícem se v Izraeli konaly předčasné volby do izraelského parlamentu Knesetu, v nichž voliči dali jasně najevo svůj nesouhlas s pravicovou politikou Benjamina Netanjahua. Jeho pravicová strana Likud společně se stranou Jisrae’el bejtenju, se kterou je v politické alianci, ztratily 11 křesel, ale i přesto je lze považovat za vítěze voleb, alespoň co se počtu křesel týče. Naopak raketový vzestup zaznamenala nová středová centralistická strana Ješ atid v čele se svým předsedou Ja’ir Lapidem, který spíš než politikem je hercem a spisovatelem. Se svými 19 křesly se stala druhou nejúspěšnější stranou voleb. Jako alternativa pro voliče Likud-Jisrae’el bejtenju se vedle Ješ atid nabídla i náboženská strana Židovský domov a Sjednocený judaismus Tóry (viz graf). Strana Kadima, která dříve patřila mezi nejsilnější stranu v Izraeli, ztratila 26 křesel a nechybělo málo a strana by se ani nedostala do parlamentu. Likud-Bejtejnu

Vláda národní jednoty je na světě V úterý 19. března vyslovil Kneset důvěru nově vzniklé vládě. Strany

4

Ješ atid

2 4 3

Avoda Židovský domov

31

6

Šas

6

Sjednocený judaismus Tóry

7

ha-Tnu'a Merec

11 19

Ta'al Chadaš

12 15

Balad Kadima

Počet získáných křesel v Knesetu

tvořící novou vládu jsou Likud-Bejtejnu, Ješ atid, Bajit Jehudi a Tnua. Dohromady dávají všechny tři vládní strany 68 křesel, což ve 120-ti členném parlamentu stačí na prosazení jakéhokoliv zákona. Premiérské místo si znovu udržel B. Netanjahu (Likud), který bude zároveň i ministrem zahraničních věcí. Křeslo ministra obrany získal Moše Jaalon (Likud) a ministerstvo financí bude řídit předseda strany Ješ atid Jair Lapid.

Dušan Ondráček

11

Kalendárium


Pád Konstantinopole Na jaře léta Páně 1453 obléhala osmanská armáda od 2. dubna až do 29. května hlavní město Římské říše – Konstantinopol. Tato bitva byla jen dovršením dlouho trvajícího úpadku Byzantské říše, která se již dlouhou dobu ocitala v neřešitelné krizi. Byzantský císař Konstantin XI. již neměl sílu jakkoliv oponovat mocnému sousedu, Osmanské říši, jelikož ovládal jen okolí největšího města Evropy a neměl výraznější vojenské ani finanční prostředky. Basileus, jak zněl titul byzantských císařů, požádal ostatní křesťanské panovníky o pomoc. Dokonce souhlasil s tím, že se znovu spojí východní a západní církev. Basileus očekával pomoc ve formě určité křížové výpravy, která by zachránila Konstantinopol před tureckým náporem. Přesto se mu nedostalo větší podpory, než bylo připlutí janovského velitele Giovanni Giustinianiho a jeho 700 mužů. I když město chránilo jen asi sedm tisíc mužů, tak díky jejich odhodlání a pevným hradbám Konstantinopole dokázali odolat velmi dlouhou dobu armádě kolem 100 tisíc mužů. Přesto bylo jasné, že i přes dobře vybudovanou obranu města nemají šanci. Velký vliv na morálku obránců mělo také to, že během obrany hradeb byl vážně zraněn Giustiniani, který byl z přední linie obrany odnesen. Krátce poté byla hlavní hradba prolomena a začaly boje ve městě, během kterých padl císař Konstantin IX. Krátce poté byla Konstantinopol dobyta. Giustiniani zemřel až v červnu téhož roku. Tato událost nebyla současníky chápána jako velká tragédie. Až později, když Osmanská říše postupovala dál přes Balkán do Evropy, si křesťanští panovníci uvědomili, že bez silné Byzantské říše již není první linie obrany před tureckou rozpínavostí. S pádem Konstantinopole padla Římská říše, která měla staletou historii. Tato událost je také jedním z předělů středověku a novověku. Jakub Janik

12

Kalendárium


Únorový převrat Minimálně od druhé poloviny roku 1946 bylo jasné, že se schyluje ke střetu mezi demokratickým táborem čs. politiků a komunisty. V únoru 1948 došlo k dalšímu vygradování situace v třetí republice. Demokratický blok představovali především národní demokraté, lidovci a Demokratická strana ze Slovenska. Jazýčkem na miskách vah pak byli sociální demokraté, dva nestraničtí ministři, tedy Jan Masaryk jako zahraniční ministr a ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda. Velkou autoritou státu byl také prezident Edvard Beneš, který měl být zárukou demokratického zřízení v Československu. Během prvních měsíců roku 1948 začali propukat rozpory mezi demokratickým křídlem vlády a komunisty. Snaha o rychlé vyvolání konfliktu ze strany komunistů byla možná způsobena tím, že se blížily parlamentní volby a podle všech očekávání by je komunisté nevyhráli. Proto již v roce 1948 došlo ke konfrontaci obou táborů. Ta byla vyvolána změnou předních policejních důstojníků, které vyměnil komunistický ministr vnitra Nosek za lidi oddané jeho straně. To už bylo pro demokratické politiky příliš, především pro národně demokratického ministra spravedlnosti Drtinu, který měl hrát protipól k Noskovi. Demokratičtí ministři se proto snažili využít nastalé situace a vyvolat vládní krizi. Připravili proto plán, podle kterého buď ministerský předseda Gottwald odvolá nové policejní ředitele a ministra Noska anebo podají demisi, což by znamenalo rozpad Národní fronty, na které stál politický systém. Ministři národních socialistů, lidovců a slovenských demokratů očekávali také podporu části sociálních demokratů a prezidenta Beneše. Přesto se jim nepovedlo prosadit svůj plán, což bylo dáno tím, že podcenili situaci i samotné komunisty. Prezident Beneš neměl síly ustát tlak z obou stran a tak se rozhodl, že nebude do situace výrazněji vměšovat. Stejně tak další osoba, na kterou demokraté spoléhali, byl Jan Masaryk, který nepodal demisi společně s demokratickými ministry a zůstal v Gottwaldově vládě. Bylo to patrně proto, že Jan Masaryk se celý život vyhýbal konfliktním situacím. Právě toho, že z vlády neodešla nadpoloviční většina ministrů, nechal Gottwald doplnit svou vládu 25. února 1848 odboráři a svými věrnými v demokratických stranách. Tento seznam Edvard Beneš přijal. Demokratičtí ministři udělali zásadní chybu, že pečlivěji nepřipravili akci proti komunistům, podcenili situaci i samotné komunisty, kteří měli informátory v demokratických stranách a poslouchali je lidové milice. Další chybou bylo to, že se spolehli na dvě již psychicky ne příliš silné osobnosti – prezidenta Beneše a ministra Masaryka. Tyto chyby by se již neměly opakovat. Proto by se lidé měli poučit z minulosti a neměli by podceňovat žádné protidemokratické složky, protože se to může vymstít, jako kdysi u nacistů i komunistů a ani jedni by se již nikdy neměli vrátit k moci! Jakub Janik

13

Komentáře


„Habemus papam“ Tato slova zazněla 13. 3. 2013 po osmé hodině večer z lodžie ve Vatikánu. Krátce poté byl představen nový papež, kterým byl zvolen jezuitský kardinál Jorge Maria Bergoglio, arcibiskup Buenos Aires a primas argentinský. Ten se tak stal nejen prvním mimoevropským papežem od VIII. století, ale také jako první papež v historii přijal jméno František. Již během pontifikátu odstoupivšího Benedikta XVI. se mluvilo o tom, že by se příštím svatým otcem měl stát kardinál, který by nebyl ze starého kontinentu a který by v ideálním případě pocházel z Latinské Ameriky, kde je nejvyšší počet katolíků na světě. I když se před volbou o kardinálu Bergoglim nemluvilo jako o jednom z papabili (překlad: schopný být papežem), podle italských médií dostal 90 ze 115 hlasů. Přesto není jasné, zda nejsou očekávání kladená na nového papeže příliš velká, nemá totiž ze svých kardinálských dob mnoho zkušeností z papežské kurie, což by mu mohlo jeho úsilí značně ztížit. I když je nový papež svém prvním zvolená hlava vtipkoval, není jasné, vodách papežské získat silnou pozici své plány ohledně problémů s papežskou vypořádati s dalším a to nejasnostmi banky, o které se neprůhledné instituci, operacemi nemá

otevřený lidem a hned při vystoupení jakožto nově katolické církve zda mu to pomůže ve kurie. Když si nedokáže v kurii, jen stěží prosadí řízení církve. Kromě kurií se bude muset souvisejícím problémem ohledně Vatikánské často hovoří jako o nad jejímiž finančními nikdo kontrolu.

Papež František je znám spíše jako advokát chudých, ke kterým má velmi blízko a jeho snahou, už jako kardinála, bylo jim pomáhat. Během svého úřadu v Buenos Aires odmítl honosnou rezidenci svých předchůdců a do práce jezdil hromadnou dopravou. I nyní prozatím odmítá luxusní limuzínu a jezdí běžným autem. Přesto není jasné, jak dlouho mu tento přístup vydrž, když se nyní stal hlavou celé katolické církve I přes to, jak otevřeně se současný papež zatím projevuje, je třeba pamatovat na jeho značně konzervativní názory ohledně povolování homosexuálních svateb a adopcí či využívání antikoncepce. V těchto bodech tedy můžeme očekávat zachování kontinuity s dosavadními názory římskokatolické církve. Krom těchto bodů hodlá papež František pokračovat ve snahách svých předchůdců Jana Pavla II. a Benedikta XVI. o sbližování s ostatními náboženstvími, především judaismem či islámem a samozřejmě východním křesťanstvím. Už v den zvolení se začalo mluvit o tom, že by mohlo dojít ke znovusjednocení katolické a pravoslavné církve. Tato myšlenka je však spíše utopická a ve skutečnosti značně nepravděpodobná, jelikož po staletích rozdělení se od sebe oba směry značně odlišily. Takovéto myšlenky jen upevňují dojem, že se do nového papeže vkládají očekávání, která by nemohl splnit ani superman, natož jeden papež. Podle mého názoru, je zvolení neevropského papeže velmi silným a hlavně důležitým gestem celému světu, že katolická církev není zkostnatělou organizací, a také že se dokáže posunout dál podle potřeby. Samozřejmě si myslím, že není nic špatného na tom, že papež není z Evropy, protože většina katolíků žije na jižní polokouli. Otázky vyvolávají spíš jeho nepříliš velké zkušenosti s řízením církve z Vatikánu a s velmi důležitou a mocnou kurií. Doufejme, že splní naše očekávaní víc než první černošský prezident Spojených států amerických, do kterého se také vkládaly velké naděje na počátku jeho prvního funkčního období.

Jakub Janik

14

Komentáře


Japonsko opět země armády? Už volební kampaní nynějšího japonského premiéra Šinzó Abeho se opět oživila militantní myšlenka vlastní japonské armády. V současné době mají japonské ostrovy pouze síly sebeobrany, jak je deklarováno v ústavě, kterou na nátlak vítězných mocností museli Japonci po druhé světové válce přijmout. V minulosti již opakovaně zaznívaly hlasy obyvatel volající po změně ústavy a to v onom článku číslo 5, na překvalifikování místních nevojenských seskupení sebeobrany na řádnou a oficiální japonskou armádu. Současný premiér Šinzó Abe vydal několik prohlášení, kde uvedl, že by velmi rád tuto změnu ústavy realizoval, avšak předtím by ještě rád změnil také část ústavy, která popisuje zdlouhavý proces pro schvalování jakýchkoliv úprav právě oné ústavy. Jednoduše řečeno, Abe chce nejprve upravit ústavu, tak, aby se dala později upravovat podstatně lehčeji a pak si prosadit svůj předvolební slib, tedy znovu zavedení regulérní armády v Japonsku. Pravidelné protesty nacionalistů konané na toto téma vždy obhajují tuto změnu jako nutný krok obrany proti neustálým územním sporům jak s Čínou (o ostrovy Senkaku) tak Ruskem (o Kurily). Prý při současném stavu sil by se v případě konfliktu nemohli Japonci efektivně bránit. Ale je tomu rak opravdu? Když zohledníme vládní výdaje na japonskou domobranu, které se ve státním rozpočtu objevují již teď jako „vojenské“ a činí okolo 52 miliard USD ročně, budou Japonci skutečně tak bezbranní? Navíc si uvědomme, co všechno by mohlo být ovlivněno zmírněním postupu při schvalování změn ústavy. Myslím si, že potřebný počet dvou třetin hlasů ze Sněmovny reprezentantů a následné povinné referendu se zdají býti dobrými opatřeními před případnou radikální změnou ústavy. Nechme se tedy překvapit, jak si to japonští polici nechají zdůvodnit odborníky a zdali parlamentem projdou Abeho návrhy. Vtipným paradoxem je, že krátce po projevech premiéra o změně ústavního podání japonských vojenských sil a zvýšení vojenského rozpočtu Japonska, země hostila jednání OSN o odzbrojení. Sabina Dobruská

15

Komentáře


Současná otázka Německa V současné době je Německo hegemonem Evropy, díky jeho neuvěřitelné kulturní, ekonomické a politické stabilitě a síle. Daří se mu navazovat výhodné obchodní smlouvy jak na soukromém tak mezinárodním trhu. Za to že se Německu daří napříč celou Zemí, vděčí velkou mírou Evropské Unii, které však každoročně obětuje velké množství peněz prostředků a politické podpory. V současné době se však ze strany německých daňových poplatníků zvedá nevole proti neustálému investování financí všude jinde než na území Německa, zejména pak v zemích Jižní Evropy. Právě země jako Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko mají státní dluhy v řádu miliard. Samozřejmě všechny jmenované státy zavedly úsporná opatření, přivádí tím peníze do státních pokladen a ze státních rozpočtů se sem tam povede snížit státní dluh. Poslední dobou jsou však Němci pohoršeni chováním politiků a občanů těchto zemí. Na politických scénách některých zemí se projevují populisti, kteří chtějí těžit z nenávisti občanů k Německu z důvodu pocitu, že se je Němci snaží odírat o peníze a nakazují jim platit, výměnou za členství v Evropské Unii, což je samozřejmě absurdita. Dle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung a týdeníku Die Zeit je králem všech „provokatérů“ expředseda vlády italské republiky Silvio Berlusconi který podle mého soudu dokáže zvednout jeho výroky jak každého Němce, tak každého inteligentního člověka kdekoli na světě. Tento jeho um se opět prokázal, když před třemi týdny prohlásil, že se chce vrátit do vrcholné politiky a to hned na svoje poslední působiště do premiérského křesla. V rámci svojí kampaně ho nenapadlo nic jiného než se bezmyšlenkovitě a drze opřít do Německé kancléřky Angely Merklové kvůli údajné až přílišně důkladné interpelaci ze strany kancléřky na otázku dodržení splátkového kalendáře Italské republiky. Toto je samozřejmě jen jeden příklad z mnoha a netýkají se jen jižanů (to bych jim křivdil). V důsledku těchto excesů je teď řešení tohoto v Německých novinách téma číslo jedna, které zatím, jak se zdá nemá řešení. Vojtěch Klán

16

Komentáře a rozhovory


Španělsko - jako objekt oprávněné kritiky? Je až zarážející, jak jednoduše si je dnešní, zejména mladý člověk schopen vytvořit názor na situaci, která se ho bezprostředně netýká a má o ní velmi skromné informace. Jakoby stavěl na neviditelném proudu všeobecných „pravd“, které často ani nemusí být vysloveny. Zeptáte-li se, proč je Španělsko zmítané ekonomickou krizí, dozvídáte se ve valné většině případů tutéž odpověď v různých formulacích „To víš, Španělé si dlouho žili nad poměry, měli přemrštěné platy, krátkou pracovní dobu, vysoké sociální dávky, nízké ceny a tak, teď jim to spadlo.“ Opáčíte-li, zda za velkým propadem ekonomiky náhodou nemůže stát hypoteční krize, více než polovina z dotazovaných znejistí, jelikož pojem hypoteční krize jí není znám. Nemám to štěstí a nemohu o situaci ve Španělsku psát z místa, kde se odehrává, ale jako poměrně informovaný pozorovatel se mohu pokusit vystavět stručný a doufám výstižný popis současného stavu na základě ekonomických údajů, statistik, výpovědí mnoha španělských obyvatel a zejména rozsáhlého rozhovoru s Danielem Scorpinem, administrátorem F-bookové skupiny „Spanish revolution“, která (jako jedna z více) slouží ke koordinaci protestních akcí na národní úrovni.

Kde to všechno začalo? Na různé má přijetí vliv, Španělska příznivý,

ekonomiky eura různý v případě byl velmi jelikož byl doprovázen mimořádným hospodářským růstem. V roce 2007 byla míra nezaměstnanosti pouhých 8,2%, což proti 90. létům, kdy se pohybovala na hranici 20%, znamenalo obrovský úspěch. Španělská konjunktura byla viditelná a současně hmatatelná – z velké části byla totiž postavena z betonu. Citace z Finmag, leden 2007 „Rychlý hospodářský růst byl doprovázen – a z velké části také způsoben – masivním boomem na trhu nemovitostí. Španělská centrální banka uvádí, že během posledního desetiletí se ceny domů a bytů ztrojnásobily.“ Jak Španělé, tak zahraniční investoři věřili, že ceny

 Nizozemská královna Beatrix definitivně abdikuje již 30. dubna tohoto roku. Novým panovníkem se stane její nejstarší syn WilliemAlexander. Rok 2013 byl královnou vybrán záměrně, oslavila 75. narozeniny a bude též dvousté výročí zavedení ústavní monarchie.  John Kerry, nový ministr zahraničí USA, který byl schválen jako prvním v novém kabinetu Baracka Obamy, přislíbil řešit íránské jaderné problémy diplomatickou cestou, stejně tak jako podporovat obnovení jednání mezi Izraelem a Palestinou. Nechce opomíjet ani hrozbu klimatických změn.  Jihokorejci monitorováním zjistili, že v KLDR je vše připraveno již na čtvrtou jadernou zkoušku.

17



nemovitostí mohou jít jen nahoru. Investice do „cihly“ se zdály být spolehlivé, bezpečné a úvěry nikdy předtím nebyly levnější a dostupnější. Hodnota majetku, který měli Španělé ve formě nemovitostí, činila v roce 2004 celkem 521 miliard eur, což odpovídalo 509 % HDP. Ukázalo se, že do nemovitostí investovali téměř všichni španělští poslanci, většina nakoupila více než desítku domů, jak píše The Independent. U bank se silně zadlužily i politické strany. Banky pomáhaly úvěrovat také velkolepé regionální projekty, často předražené až na dvojnásobek původně plánované částky. Shrneme-li všechny předchozí informace, zjistíme, že španělská krize je typickou krizí trhu nemovitostí. Zbytečné investice se utopily v neprodejných nemovitostech. Největším viníkem jsou podle všeho spekulace, lidé nemovitosti nekupovali proto, aby je obývali, či pronajímali, hlavním záměrem bylo, je o několik let později prodat za mnohem vyšší cenu.

Hodnota nemovitostí však poklesla o celých 65%, Francisco González, prezident španělské banky BBVA (druhý největší španělský poskytoval hypoték a úvěrů na stavební činnost), připustil, že tamní ekonomika nese zátěž v podobě 325 miliard eur „pérdidas del ladrillo“, doslova „ztrát z cihel“. Obrovský realitní boom se začal zadrhávat na jaře 2008 a přerostl ve skutečnou krizi. Faktorem nahrávajícím prohlubování krize je navíc chronická slabost španělské ekonomiky, jejímž základem byl vždy cestovní ruch a stavebnictví, nikoliv však průmysl, který je jedním z největších předpokladů ekonomické stability.

 Syrská vláda znovu získala několik oblastí v okolí hlavního města a dokonce opěrný bod Damašku.  Rusko a Vietnam spolu uzavřely smlouvu o posílení vojenské spolupráce. Vietnam také Rusku poskytne zázemí pro ruskou základnu a na oplátku Rusové postaví moderní přístav pro rozšíření vietnamské infrastruktury.  Kyperská banka dokončila kapitálovou reorganizaci, kdy vklady nad 10 tisíc eur se přeměnily v akcie Kyperské banky, nižší vklady tak budou mít záruku. Kyperské pobočky v Řecku byly prodány řecké třetí největší bance Piraeus. Podle plánu by Kyperská banka měla prodat veškeré své zámořské pobočky.

18



Je důležité si uvědomit, že příčiny španělské finanční krize nejsou shodné s příčinami např. krize řecké, či portugalské – jako jeden z ukazatelů, který toto tvrzení podkládá, je výše státního duhu, který v roce 2010 v Řecku dosáhl výše 145%HDP, v Portugalsku 93,3%HDP, ve Španělsku však „jen“ 61,2%HDP. Co stojí za nespokojeností mnoha tisíců lidí, kteří pořádají protestní akce na velkých španělských náměstích a jaký je cíl těchto „revoltujících“ to je v poslední době často kladená otázka. Mě se na ní pokusil odpovědět již zmíněný Daniel Scorpin v následujícím rozhovoru: TM. Skupina, kterou jste založil na síti Facebook nese název „SPANISH REVOLUTION“, to je dost silný výraz, je vaším hlavním cílem skutečně revoluce? DS. Ano, naším cílem, tedy cílem této skupiny je skutečně revoluce, ovšem ne revoluce ve smyslu násilí, požadujeme revoluci v dosavadních poměrech, převrat v politickém a ekonomickém systému. Slovo „revoluce“ je samo o sobě zvučné a vzhledem k naší nynější situaci je tím, na které Španělé reagují – chceme změnu. Naše skupina je zaměřená na samotnou koordinaci protestů, či jiných akcí, jako třeba napomáhání rodinám, které mají být kvůli neschopnosti splácet hypotéku vystěhovány z domů. TM. Mluvíte o reformě politického systému, v čem by měla spočívat, z čeho pramení tak velká nespokojenost s politickým zastoupením Španělska? DS. Potřeboval bych hodně místa, abych vám mohl tuto otázku podrobně zodpovědět. Po pádu frankistického režimu bylo třeba utvořit pevný politický systém, aby bylo možné udržet demokracii, k tomu byl také vytvořen volební systém, který splnil svůj účel. Nyní je však díky jeho nastavení téměř nemožné zvolit jakoukoliv alternativní stranu a tak se v praxi u moci střídají jen PP (Lidová strana) a PSOE (Španělská dělnická socialistická strana). Obě strany mají nespočet korupčních skandálů, jejich představitelé mají členy svých rodin systematicky obsazené na vysokých pozicích společností a bank, stejně tak soudů – nevyjímaje nejvyšší a ústavní soud. Díky této provázanosti je pak mnoho afér promlčeno a lidé se nemají koho dovolat. TM. Díky čemu se zvedla tak velká vlna odporu až v poslední době? DS. Situace ve Španělsku se postupně stává neúnosnou. Ekonomická stabilita Španělska je čím dál slabší, nezaměstnanost překročila míru 25%, každý měsíc je ze svých domovů vystěhováno přibližně 15 000 rodin, kvůli nemožnosti splácet hypotéku,

19



desítky lidí, kteří jsou doslova vyhozeni na ulici a někteří jsou beznadějnou situací dohnáni ke spáchání sebevraždy. Vláda, provádí obrovské škrty ve zdravotnictví, školství a sociálním sektoru s odůvodněním, že ony jsou hlavními položkami výdajů. Zdravotnictví a školství se postupně privatizují, stávají se majetkem soukromých společností, které požadují od nemocných a studentů aby platili za něco, co jim má být zaručeno ústavním právem – a shodou okolností, má mnoho z těchto společností v řadách svých manažerů příslušníky rodin vůdců politických stran. Přestože se zvyšují daně a snižují platy státních zaměstnanců, platy představitelů vysokých pozic nadále stoupají. Mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale myslím, že k přiblížení situace to stačí. TM. Mohl byste, prosím přiblížit, jak funguje současné hnutí odporu? Kdo ho tvoří? Jaké jsou jeho požadavky? DS. Současná situace dohnala zejména mladé lidi k aktivitě, došlo nám, že, chceme-li skutečnou demokracii, je třeba si o ní říct a jelikož je málo způsobů, jak být slyšeni, musíme být skutečně hlasití a musíme být vidět. 15. května se Španělé mobilizovali poprvé, dohnáni k tomu sociální situací jsme po celém Španělsku vyšli do ulic, postavili stany na náměstích a dali najevo, že jsme součástí státu, který činí svá rozhodnutí bez ohledu na nás. Vniklo hnutí 15-M, neboli Indignados (Rozhořčení) sdružující lidi všech věkových kategorií a různé politické orientace – od extrémní levice po pravici. Hnutí bez podpory odborů, či politických stran, založené na obyčejných lidech, kteří požadují to, co nám zaručuje ústava, požadujeme skutečnou demokracii. Od té doby protesty pokračují a s každým dalším se podle mě stupňuje intenzita. Dne 25. dubna se bude konat další protest, protože jsme ještě stále málo slyšet. Situace ve Španělsku je skutečně kritická, obrovský počet lidí potřebuje potravinovou pomoc a poprvé za několik desetiletí se dokonce vyskytují případy dětské podvýživy, jak potvrzuje zástupkyně červeného kříže Ester Sotová. To vše nás nutí k zamyšlení, odsuzujeme Španělsko na základě objektivních informací, nebo nám něco tiše říká, že i my bychom měli něco dělat, nehrozí, že u nás to brzy může vypadat podobně?

Tereza Mimrová

20

Kultura


Střípky čínské kultury Čínská kultura je velmi odlišná od té naší, zároveň jedinečná a okouzlující. Stejně tak jako v mnohých jiných oblastech, Čína slaví i Nový rok v originálních datech. Vždy záleží na tom, kdy končí čínský lunární rok, což se pohybuje od konce ledna zhruba do konce února. Proto jsou oslavy Nového roku v celé Asii posunuty a nezačínají každý rok ve stejný den. 10. února se začal lunární rok 2013 ve znamení Hada. Asijské oslavy trvají patnáct dní, přičemž pro Číňany je nejdůležitější první a poslední den. Začátek oslav je vždy doprovázen hromadným přesunem obyvatel, kteří dle tradic jedou za svojí rodinou, aby s nimi strávili Nový rok a následné dvoutýdenní oslavy. To samozřejmě způsobuje ohromné přetížení přepravních komunikací, vlaků, autobusů a dalších hromadných prostředků… ale to je jediná nepříjemnost, kterou můžeme shledat na těchto jinak úchvatných oslavách. Proč je tradiční barvou červená, případně doplněná zlatými prvky? Podle Číňanů je totiž červená barva odstrašující pro zlé duchy a tím i šťastnou barvou, proto s ní během těchto svátků nešetří a dokonce si s ní lakují trámy oken a dveří. Dále věší různé vystřihovánky rozličných tvarů jako symbol bohatství a dlouhověkosti, samozřejmě z červených papírů. Jako dekoraci v domě používají květy lotosu, které vyjadřují znovuzrození a příchod něčeho nového, v tomto případě nového roku. Když už se bavíme o oslavách, nemůžeme opomenout ani gastronomickou část. Nejpopulárnějším ovocem je mandarinka, nabízená každému hostu a připravená na každičkém stole v domě. K novoroční večeři nedomyslitelně patří chutné knedlíčky Jiaozi ve kterých jeden z rodiny objeví ukrytou minci. Průvody první slavnostní noci jsou doprovázeny lvími a dračími tanci, boucháním a prskáním spousty raket, dělobuchů a petard, které mají taktéž za účel odehnat zlé duchy, nejen pobavit okolí. Poslední noc naopak zahalí oblohu nespočet světélek vycházejících z vypuštěných lampionů. Ne nadarmo se tak poslední slavnostní den jmenuje Festival lampionů, při kterém Číňané uctívají a vítají první úplněk v roce. Jak prostřednictvím lucerniček a lampionů, tak jedením rýžových koulí (podoba měsíce v úplňku). Tím jsou pak slavnosti oficiálně ukončeny a Číňané se opět vrací ke svým pracovním povinnostem.

Sabina Dobruská

21

Kultura


Kdo, kde, kdy v Praze? Aneb o co v roce 2013 rozhodně nepřijít V roce 2013 k nám zavítají zpěváci z různých koutů světa. A na co se můžete v tomto nabitém roce těšit? Nenechte si ujít příležitost naživo si poslechnout vaše oblíbené zpěváky. Zde vám nabízím pár těch z „největších“ a nejzajímavějších. Bruno Mars konečně v Praze Bruno Mars je hawajský zpěvák, skladatel a producent poprvé zazpívá v pražské O2 aréně. 6. listopadu 2013. Jeho turné The Moonshine Jungle World začíná 22. června ve Washingtonu. Vstupenky jsou k zakoupení v předprodeji na terminálech Sazka od 990,-Kč. Lana Del Rey míří do Prahy Americká retro zpěvačka Lana Del Rey zazpívá v Praze v rámci festivalu Electronic Beats v divadle Archa. 13. dubna 2013 bude mít v Praze premiéru. V předprodeji lze lístky zakoupit za 350,- Kč a na místě pak 480,-Kč. Na webu Ticketpro bylo již po několika hodinách vyprodáno. Eros Ramazzotti: Po čtyřech letech opět v Praze Jeden z nejpopulárnější italských zpěváků Eros Ramazzotti vystoupí už 8. dubna 2013 v O2 aréně. Naposledy zazpíval v Praze v roce 2009. Na programu jsou jak známé hity tak i ty nové. Vstupenky jsou k dispozici v předprodeji již od 19. října 2012. Ellie Goulding přijede do Prahy Úspěšná britská zpěvačka Ellie Goulding vystoupí v Praze v SaSaZu 21. dubna 2013. Proslavila se především písní Anything Could Happen. Ceny vstupenek se pohybují od 690,-Kč. VIP vstupenka je k zakoupení za 1 990,-Kč. Bon Jovi: Aby toho nebylo málo Světově nejúspěšnější kapela- Bon Jovi k nám zavítá 24. června 2013. Zazpívají v Praze v Synot Tip aréně v rámci celosvětového turné Because We Can. Vstupenky jsou již téměř vyprodané. Jejich cena se pohybuje od 1 290,-Kč až 8 990,-Kč. Nikola Baumrukrová

Česká scéna Ekonomika Zahraniční scéna ODS Zóna volného obchodu Postřehy z Mali

Recommend Documents