Červenec - srpen 2007 5,- Kč
75
Zpravodaj městského úřadu též na http://www.pysely.cz
Školní rok 2006/2007 skončil Rozdání vysvědčení – většinou radost v očích dětí, smutek u těch, kteří učení nezvládli a zkazili si prázdniny, předsevzetí ostatních, že se příští rok polepší a už konečně se začnou i učit…. Poslední zvonění pro deváťáky, rozloučení se školou do které chodili devět dlouhých let. Květiny. Slzy. Škola končí!!! Ať žijí prázdniny!!! Hlavně, aby byly pro vás všechny, milé děti a učitelé, krásné a bezpečné a abychom se všichni ve zdraví opět v září v naší milé školičce v plném počtu sešli. A vám, deváťáci, kteří se do své alma mater budete vracet už jen na skok, na návštěvu nebo, což je velice krásné, až jako rodiče svých dětí, z celého srdce přeji, abyste se v zatím pro vás zcela neznámé a možná i těžké budoucnosti dobře a odpovědně orientovali a rozhodovali, abyste byli zdravě ctižádostiví a kritičtí
nejen k druhým, ale i k sobě, abyste se nezpronevěřili dobrému vychování, které vám do vínku dali vaši rodiče, rodina a škola, aby z vás byli zdraví, krásní, pracovití, poctiví, vzdělaní a vstřícní lidé a abyste lásku, obětavost a vstřícnost svým rodičům a rodině dokázali vrátit a rozdávat i potřebným bližním. Letošní školní rok sice začal v září velice slibně, ale již od října se začaly vršit problémy jeden za druhým – dlouhodobá nemoc paní učitelky 5.třídy zapřičinila přidělení jejích hodin a třídnictví ostatním kolegům do konce školního roku, což bylo pro nás všechny značně náročné a vyčerpávající. Dalším náporem na učitelský sbor bylo suplování za tři kolegyně, které čerpaly studijní volno v závěru svého vysokoškolského studia na státní závěrečné zkoušky.
Nepříjemným zásahem do života školy bylo v prosinci rozhodnutí statika k uzavření staré budovy školy z důvodu havarijního stavu stropu. Štěstí, že škola má k dis-pozici nově vybudované pracovny pro vý-uku anglického jazyka a rodinné výchovy, do kterých byly dvě třídy ze staré budovy okamžitě přestěhovány. Šatny 1. – 5.třídy byly umístěny do tříd, šatna pro 6. – 9.třídu je umístěna v jedné místnosti. Provoz družiny a činnost keramického kroužku též nebyla přerušena. Činnost školy probíhala ve stísněných poměrech, ale kvalita práce těmito nouzovými opatřeními nijak snížena nebyla. Obecní úřad rok před vyhlášením havarijního stavu ve staré škole nechal vypracovat stavební plány
na přístavbu tělocvičny a přestavbu celé školy – viz webové stránky školy www.zspysely.cz. Na tuto akci je již vydáno stavební povolení. V současné době MěÚ zajišťuje finanční zdroje na realizaci stavby – jedná se o částku 65 mil.Kč. Pokud vše se podaří, začne se se stavebními pracemi na jaře příštího roku. Bezpečnost dětí, kvalita školní práce a řádný provoz školy nebudou v žádném případě ohroženy. Věřím, že se tak velké dílo za vzájemné spolupráce a vstřícnosti všech, tj. pracovníků MěÚ, učitelského sboru a ostatních pracovníků školy, žáků, rodičovské a ostatní veřejnosti, podaří a přispěje k dalšímu povznesení a rozkvětu našeho města.
Mgr. Vladimír Paclík
Sv. Vojtěch se dočkal
Socha sv. Vojtěcha
Jak jsme vás již informovali v minulých PL, požádalo město Pohled na školu po přístavbě Pyšely o dotaci na restaurování soch sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Krajský úřad Středočeského kraje na základě naší žádos poskytl dotaci ve výši 100 síc korun a to na restaurování sochy sv. Vojtěcha. Na základě doporučení MěÚ Benešov, odboru kultury a Národního památkového ústavu byl jako zhotovitel díla vybrán akademických sochař pan Vojtěch Adamec. Celkové náklady na opravu sochy jsou vyčísleny na 176 715,- Kč. Práce započnou v červenci t.r. , oprava má být dokončena v polovině listopadu. Až půjdete na Loretu, nezapomeňte si prohlédnout, jak vypadá socha sv. Vojtěcha dnes a pak můžete porovnat její stav po skončení práce. Brzy se začne kolem sochy stavět lešení, které ji skryje na několik měsíců. Těšíme se, že pak opět bude důstojnou dominantou, vítající poutníky na Loretu. M.P.
1
ZE ŽIVOTA OBCE
Golf Vážení, Jak jste se již zajisté doslechli, v Pyšelích připravujeme projekt výstavby golfového hřiště. Ne všichni mají povědomí o vývoji tohoto sportu, jeho zajímavostech a výhodách pro dotčené obce. Dovolte nám tedy, abychom Vás na stránkách Pyšelských listů postupně seznámili s historií golfu a dalšími výše zmíněnými aspekty. První golfové hřiště na území České republiky bylo postaveno v roce 1904 v Karlových Varech. Hned rok nato bylo otevřeno golfové hřiště v Mariánských Lázních. Počet domácích hráčů, zvláště před první světovou válkou a během dvacátých let minulého století byl nepatrný. Z toho důvodu se začátky golfu skutečně českého odvozují až od aktivity rodiny Ringhofferů těsně před první světovou válkou, která vyústila v úpravu soukromého p o z e m k u u o b c e Volešovice na golfové hřiště. V roce 1926 byl v Praze Motole založen první opravdu český golfový klub a v roce 1928 se zrodil druhý český klub, Golfový klub Líšnice, jejímiž významnými členy byli Jan Masaryk a Adolf Hoffmeister. Centrem českého golfu, kde se konala většina turnajů, bylo od roku 1934 hřiště v Motole. V roce 1930 se zde hrálo první národní mistrovství na rány o putovní Masarykův pohár. V roce 1935 bylo otevřeno nové hřiště v Karlových Varech a v roce 1937 se zde konaly dvě první velké soutěže, obě Amatérská mistrovství ČSR. Na podzim roku 1938 došlo k okleštění republiky a odejmutí pohraničních území. Český golf tím ztratil možnost hry na třech hřištích, která spadala do odtržených území. Válka, která vypukla 1.9.1939, samozřejmě ovlivnila i český golf. Nejvíce se to projevilo v tom, že řada předválečných golfistů přestala golf
2
červenec 2007
hrát a již se nikdy ke golfu nevrátila. V prvních t ř e c h poválečných letech nabral rozvoj golfu v ČSR opět obrátky. V roce 1946 byl založen Golf Club Mariánské Lázně a to lidmi, kteří přišli osídlit vylidněné pohraničí. Jedním z nich byl i válečný letec a hrdina, Ivo Tonder. Přišel únorový puč 1948 a s ním totalitní vláda komunistů. Změny života celé společnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. V tělovýchově se to projevilo záhy po Všesokolském s l e t u . Všechny kluby či sportovní spolky musely být zrušeny nebo se musely včlenit do celostátní totalitní organizace. V roce 1952 byl také podniknut pokus o likvidaci golfu na Líšnici a v roce 1953 hrozilo rozorání i krásnému mariánskolázeňskému hřišti. Naštěstí k tomu nedošlo a Mariánské lázně se staly na téměř deset let hlavním střediskem českého golfu. Paradoxem totality byla skutečnost, že současně s likvidací jednoho golfového hřiště ve středních Čechách vyrůstalo pod rukama nadšenců obnovované golfové hřiště v Karlových Varech. Padesátá léta minulého století byla pro existenci golfu v ČSR nejnebezpečnější. Totalitní moc v golfu spatřovala projev západního způsobu života, což bylo považováno za ideologickou diverzi. Proto byl golf jako „buržoazní sport“ na všech úrovních diskriminován. Jedinou jímkou byl tolerantní postoj krajských tělovýchovných orgánů v západočeských lázních, které
ponechaly golfu místo i ve svých tělovýchovných strukturách. Šedesátá léta znamenala pro golf nový rozvoj. V polovině šedesátých let využil český golf mírného politického „oteplování“ a navázal sportovní kontakty se zahraničím. Na mezinárodní akce začali přijíždět golfisté ze Švédska, Rakouska a Německa. Sedmdesátá léta byla ve znamení hájení získaného postavení a obrany proti sílící zlovůli nadřízených orgánů. V roce 1979 se podařilo díky obětavosti a nadšení řady golfistů uspořádat v Mariánských Lázních Mistrovství Evropy juniorů.. Tato akce byla po organizační stránce neobyčejně úspěšná a všemi zúčastněnými kladně hodnocena. V osmdesátých letech k nám již pravidelně zajížděly velké zahraniční skupiny hráčů na Mezinárodní mistrovství na rány. Během devadesátých let došlo k značnému nárůstu počtu hráčů a klubů. Vyrostla řada nových golfových hřišť. V České republice se podařilo uspořádat několik profesionálních turnajů nejvyšší profesionální ligy. Golf se stal na samém konci dvacátého století v České republice vyhledávaným, dynamicky se rozvíjejícím sportem. To jsme však již v současnosti, která dává dobré předpoklady pro rozvoj golfu ve 21. století, a tím i napomáhání regionálnímu r ozvoji na všech úrovních. Pokračování příště
Loreta invest a.s.
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
červenec 2007
Dne 15. června 2007 se narodil manželům Ladislavě a Richardu Pášovým syn Daniel. Přejeme celé rodině hodně radosti z chlapečka, hodně zdraví, štěstí a pohody. V červenci a srpnu slaví svá významná životní jubilea tito spoluobčané: Paní Anna Popelková ( domov důchodců), pan Jan Sládek z Pyšel, paní Marie Kolínová, pan Miroslav Lážnovský ze Zaječic, paní Miluška Milfajtová z Pyšel, paní Jana Lochmannová z Pyšel a paní Hedvika Landová. Oslavencům přejeme hodně a hodně zdraví, spokojenosti a pohody do dalších let života. Vítáme nové spoluobčany Do Pyšel se přihlásili tito noví občané: bratři Martínek a Jiřík Benešovi, paní Marcela Wágnerová, paní Dagmar Jíšová s dětmi Luckou a Radkem, paní Monika Bergmanová s dcerou Monikou. Do svého nového domu se přistěhovali manželé Jan a Martina Schreinerovi s dětmi Janem a Terezkou. Do domova důchodců pan František Los, pan Otomar Pleva a František Novák. Do Kovářovic se přistěhovali paní Jindřiška Walderová a pan Petr Walder s dcerou Maruškou a pan Marian Klásek.
Z OBCE
Žádost
Vážení občané, obracím se na Vás s prosbou o pomoc při udržování čistoty v našem městě. Někteří občané pečují nejen o své zahrádky, ale upravují si i prostranství vně plotu. Těm moc za tuto práci děkuji a ostatní prosím, aby posekali trávu i před svými ploty. Dále upozorňují na nové dopravní značení a žádám o respektování těchto značek. Předejdete tak případným pokutám za nesprávné parkování, či nedodržování rychlos. Děkuji za pochopení. S. Vosický, starosta města
MALÉ NÁMĚSTÍ NA KONCI HUSOVI ULICE
Deska cti
Paní Hana Žabová tímto děkuje poctivému nálezci zdravotních brýlí panu Jiřímu Krátkému z Pyšel. Po její výzvě v minulých PL jí přišel pan Krátký nalezené brýle odevzdat. Ještě jednou díky.
Děkujeme za rychlou a velmi dobrou práci skupině p. P. Smutného při likvidaci starého poničeného potrubí k odtoku dešťové vody a položení nového potrubí před našim domem v Nádražní ulici a současně na počátku ulice Ke koupališti. Před několika lety při pokládání zatím nepoužitého telefonního vedení do země, byl tento úsek třikrát rozkopaný a potrubí poničeno tak, že na místě zbyly jenom zbytky – úlomky potrubí a voda se ztrácela do země a narušovala obvodové zdivo. Děkujeme všem, kteří se na obnově potrubí podíleli, zejména „největším „ pracantům panu Papučíkovi, V. Virágovi a panu Novákovi. Rodina Zoubkova
Oznámení 3
ŽIJÍ MEZI NÁMI
červenec 2007
Vážená redakce měsíčníku „Pyšelské listy“, rád bych se Vám ozval se svým ohlasem na Váš příznivě podnětný článek! V červnovém čísle Pyšelských listů byla otištěna krásná vzpomínka na paní učitelku Annu Cílovou. Je to medailónek, který přiblížil a připomenul osobnost tvůrčího pedagoga, který má stále v srdci své bývalé studenty a žáky. Shodou okolností se mi článek dostal do rukou několik týdnů poté, co jsem se konečně odhodlal a po předchozí domluvě, paní učitelku u ní doma s úctou, kytičkou a poděkováním navštívil. Kontaktní adresu jsem obdržel od rodiny Kostrhounovy z Pyšel. V mém vědomí se mi často vybavují osobnosti učitelů, kantorů nebo
profesorů o nichž vím, že jsem měl to štěstí, že jsem je ve svém životě mohl potkat. Právě proto jsem se rozhodl, paní učitelku Cílovou navštívit. V Senohrabech učila jen krátkou dobu, takže naše obec ani nebyla ve zmíněném článku PL uvedena. Nicméně se mi sympatické a pozitivní vzpomínky zřetelně zachovaly. Především to byly vlastenecké a sokolské písně, které jsme někdy v období let 1946-47 s paní Annou Cílovou ve třídě zpívali. Nezapomenu na její písně: „Stuhu československou si za čepici dám…“, „Lví
silou, vzletem sokolím…“ a další. Písně byly procítěny národním sebevědomím a proto jsou v nás také trvale uchovány. Také se mi vybavuje slovní hříčka. Zachovala se z hodiny českého jazyka. Tvrdošíjně jsme se spolužáky tvrdili, že poznat kde se píše tvrdé „y“ je jednoduché, a tedy žádný problém. Stačí si říci hovorově „dobrej“, „bejt“ nebo „tejden“ a je zřejmé co máme bez váhání napsat. Paní učitelka Cílová prohlásila a co „zejtra“ a s úsměvem nás vyvedla z předchozího omylu. Při mé návštěvě mě uvítala paní, z níž
vyzařoval klid a tvůrčí elán. Zdrojem této pohody bude zřejmě i zabývání se historií pyšelských hasičů. Této otázce se plně věnuje a to důkladným a pečlivým zpracováním, psaním a vedením kroniky tohoto hnutí. Pokud se na stránkách kroniky objevily fotografie mladých soutěžících na okresních přeborech– nebo i přeborech vyšších kategorií – paní učitelka jen jakoby mimochodem poznamenala „to jsou moje děti…“ Mnoho zdraví, radosti ze života a duševních a fyzických sil paní učitelce Anně Cílové přeje její bývalý žák, Alex Bezděk
VÝROČÍ
Jaroslav Foglar 6.7.1907– 23.1.1999 Spisovatel, pedagog, redaktor mládežnických časopisů, vedoucí skautingu, Jestřáb. Pod těmito všemi přízvisky můžeme vnímat osobnost Jaroslava Foglara. Pro náš kraj má obzvlášť velký význam. Nedaleko odsud, u Ledče n/S. na břehu Sázavy ve Sluneční zátoce působil jako vedoucí letních skautských táborů. Sluneční zátoka a její okolí bylo rovněž dějištěm mnoha dobrodružných příběhů popsaných v jeho knihách. Zde na břehu Sázavy se konají každoročně tradiční setkání u památníku letních táborů vedených J. Foglarem v době od roku 1925 do roku 1945. Letos v roce 100. výročí narození spisovatele se konalo v červnu rovněž velké setkání doprovázené programem a vzpomínkami. Jednalo se zároveň o připomenutí existence nejstaršího skautského oddílu Pražská dvojka vedeného tímto pedagogem. Jaroslav Foglar se narodil v Praze 6.7.1907. V ranném dětství mu zemřel otec a žil pak nadále jen s matkou starším bratrem.
4
Bratr přivedl Jaroslava Foglara již ve studentských letech ke skautingu. Toto hnutí za něj silně zapůsobilo a začal se mu aktivně věnovat. Navštěvoval skautský oddíl 48. klub oldskautů Jestřábi. Podle tohoto názvu dostal později přezdívku jestřáb, kterou užíval až do konce svého života. Jaroslav Foglar vystudoval Veřejnou obchodní školu a byl zaměstnán několik let jako úředník ve velké obchodní firmě Stein. Mimo své zaměstnání se J. Foglar velmi intenzivně věnoval skautingu i literární tvorbě. Psal knihy s dobrodružnou tématikou pro mládež, byl redaktorem časopisu Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Roku 1934 byla v nakladatelství Melantrich vydána první Foglarova kniha Přístav volá. V roce 1936 to pak byla kniha Boj o první místo a o rok později knížka Hoši od Bobří řeky. Literární tvorba J. Foglara byla velmi bohatá. Z jeho velkého množství děl jsou velmi známé na příklad Chata v jezeří kotlině, Záhada hlavolamu, Tajemná Řásnovka, Poklad
Černého delfína, Modrá rokle. J. Foglar napsal také dvě divadelní hry: Tábor ve Sluneční zátoce a Tajemství Jezerní kotliny. Snad nejznámějším dílem jsou Rychlé šípy, které oslovovaly mnoho generací. Během okupace byla literární i skautingová činnost pedagoga J. Foglara zastavena. Nesměly vycházet ani časopisy pro mládež. Těsně po válce byla literární činnost i skautingové hnutí obnoveno, ale v roce 1948 bohužel znovu ukončeno. V padesátých letech působil J. Foglar jako vychovatel mládeže. Nadále psal a roku 1965 se na trhu objevila kniha Tajemná Řásnovka. Začaly také vycházet Rychlé šípy s novými příběhy. Později v sedmdesátých letech se Jaroslav Foglar věnoval práci s oddílem a publikoval v časopisech. Znovu oslovoval velké množství mládeže svými příběhy i skautským způsobem života vedeného k čestnosti, pracovitosti a přátelství. V sedmdesátých letech psal seriály Modrá rokle a Ztracený kamarád. Tyto příběhy ilustroval výtvarník
Karel Saudek. Po roce 1989 začalo opět vycházet mnoho dobrodružných příběhů, J. Foglar byl osloven medii a chodil na besedy se čtenáři. Jeho zdraví ho však začínalo zrazovat a musel být několikrát hospitalizován v pražské nemocnici. V roce jeho devadesátin uspořádalo Muzeum hl.m. Prahy rozsáhlou výstavu s názvem Po stopách Rychlých šípů. Vyšlo tehdy také jubilejní 15. vydání knihy Hoši od Bobří řeky s pamětním listem. 23. ledna 1999 podlehl Jaroslav Foglar těžké nemoci a zemřel v Praze v Thomayerově nemocnici. Jeho dílo i nadále oslovuje mnoho čtenářů i příznivců skautingu, jeho myšlenky jsou dosud živé.
B. Dauthová
červenec 2007
LÉKAŘ RADÍ
Jak poznáte, že Vaše dítě fetuje ? Blíží se doba prázdnin a s tím i větší pravděpodobnost kontaktu Vašeho dítěte s neznámými dětmi, ale i dospělými. Fetování je jedním z nejnebezpečnějších sociálně patologických faktorů naší doby. Je jistě rozdíl v nálezu cigarety s marihuanou a zjištěným rozpíchaných paží po opakovaných aplikacích heroinu. V prvé řadě je však třeba pochopit, že se Vaše dítě začíná měnit. Příznaků bývá více a nemusí být odlišné od běžných projevů dospívání. V prvních fázích závislosti se dotyčný většinou chová normálně. Teprve po určité době je možné konstatovat, že se syn nebo dcera změnil. Jaké to bývají nejčastější změny? změna oblečení, určitá četba a hudba v souvislosti s drogami, začnete nacházet pomůcky k aplikaci drogy, přes speciální dýmky, papírky k ručnímu balení cigaret, obaly od léků, lžičky, lahve od alkoholických nápojů, apod., výrazné změny v chování, agresivita, lhaní, krádeže v domácnosti, půjčování si peněz, náladovost a podrážděnost, předtím zdravě vyhlížející kluk či dívka začnou vypadat neduživě, tendence odcházet z domova na delší dobu bez vysvětlení kam, větší nejasné finanční výdaje, náhlé zhoršení vzhledu a péče o zevnějšek, nastala ztráta či změna kvalitních přátel, dochází ke vzdalování se od normálních vrstevníků. U dětí a dospívajících je časté napojení se na nevhodné, často starší „přátele“. To je velmi závažný příznak. atd. Poznat na dětech bezprostřední účinky drogy je pro rodiče velmi těžké. Proto je zapotřebí si dětí pozorně všímat delší dobu. K orientaci v nejistotě rodičům dobře poslouží například kniha MUDr. Karla Nešpora: Vaše děti a návykové látky a nebo Alkohol, drogy a vaše děti. V případě nejvyšší nouze viz. www.pl-bohnice.cz.
MUDr. Pavel Biskup, prak
cký lékař pro dě a dorost
STALO SE
Jak se žije v Domově pro seniory Pyšely … V měsíci květnu proběhlo v našem domově velké malování. Ani to nám však nezabránilo v konání tradičních kulturních akcí, které jsou u nás pravidelně pořádány. V měsíci květnu náš domov již tradičně navštívily děti z Mateřské školy v Pyšelích. Předvedly nám krásné vystoupení, které nacvičily pod dohledem svých paní učitelek, a kterým potěšily všechny klienty našeho domova. Z tohoto setkání mají vždy naši klienti velikou radost, snad proto, že si sami mohou zavzpomínat na své dětství a jistě také pro to, že ze společnosti malých dětí se srdce i duše každého z nich velice potěší. Dále u nás proběhly jako každý rok jarní sportovní hry. Soutěžilo se v 5ti. disciplínách: metaná, šipky, hod na branku, jízda na ortopedu a hod na cíl. Všichni účastnicí si oblékli sportovní dresy se jménem našeho domova a vrhli se do sportování. Celé květnové dopoledne měli možnost zkusit si a zúčastnit se každé sportovní disciplíny. Odpoledne potom proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků a odměnění vítězů i ostatních účastníků sportovních her. VÝLETY A CESTOVÁNÍ
Bylo nás pět, ano, jako v románu K. Poláčka Náš výlet směr Davle začal v Čerčanech. Trať, kterou jsme jeli je vyhlášena za nejhezčí úsek podle řeky Sázavy. První obcí, kterou vláček projížděl bylo Poříčí nad Sázavou. Vzniklo sloučením tří osad – Balkovice, Poříčí a Kouty. Což vysvětlují i dva kostely. Ve středu obce je kostel sv. Petra a Pavla s 32 úzkými sdruženými okénky ve věži z poloviny 12. století. Na opačné straně u soutoku Konopišťského potoka se Sázavou v místě někdejších Balkovic stojí kostel sv. Havla asi z r. 1230. Žulový balvan u trati připomíná vítěznou husitskou bitvu 19.5.1420 pod vedením Jana Žižky. V Poříčí žil sochař, malíř a jevištní výtvarník Václav Pavlík. V létě zajížděl herec F. Filipovský. Vláček projel Pecerady a pokračoval pod Zbořeným Kostelcem do Týnce. Hrad nazvaný Kostelec dal postavit Václav II. na konci 13.století. Později od J. Lucemburského získal hrad Jan Sádlo ze Smilkova. Potom loupežnický rytíř Kuneš z Dubé ( údajně vnuk J. Žižky), který jej v roce 1449 ubránil před Zd.Konopišťským ze Štemberka. O rok později hrad ale Zdeněk dobyl a po sedmnácti letech Panská jednota Jiřího z Poděbrad hrad dobyla a rozbořila. Od té doby je nazýván Zbořený Kostelec. V 19. stol. tuto zříceninu navštívil i K.H. Mácha. V r. 1996 bylo založeno občanské družení, které má zájem památku zachránit a oživit. V Týnci se nachází románská rotunda z 11. století a o něco mladší jsou pozůstatky hradu v Týnci. V rotundě je jediná porodnice netopýrů v Čechách. Možná k tomu posloužilo i to, že v 18. století byl v rotundě dokonce
5
VÝLETY A CESTOVÁNÍ
červenec 2007
chlívek. V Týnci se narodil operní pěvec K. Veselý, v Brodcích byla Janečkova továrna na výrobu dílů k motorkám Jawa, bydlela tu Márinka Stichová, velká láska K.H. Máchy. Spisovatel K. Nový vzpomínal, jak v dětství rozvážel chleba od svého otce na vozíku až k továrně Jawa. Projeli jsme Chrást a vjeli do obce Krhanice a Prosečnice. V Krhanicích se narodil herec Otakar Brousek st., poblíž měla chatu Jiřina Šejbalová a je i v těchto místech pohřbena. V Prosečnici je bývalé plicní sanatorium. Na stavbu přispěl i T.G.Masaryk. Za 2. světové války to byla kasárna SS. Dnes je tady Pneumologická klinika 1. lékařské fakulty UK. Za zmínku dále stojí Kamenný Přívoz, rodiště spisovatele Jana Morávka. Je to bývalá osada plavců, vorařů, skaláků a dřevorubců. Místní vodaři přebírali v Čerčanech vory od svých kolegů z Vysočiny. Jejich život popsal J. Morávek ve svých románech. O nenávisti dvou plaveckých rodů v knize „Divočina“, výpověď o tvrdé práci lamačů kamene je popsána v knize „Skalní plemeno“. Známý je baladický příběh „Byl na Sázavě přívoz“, z doby hospodářské krize je to román „Opuštěná řeka“. V roce 1953 popsal poválečné období v povídce „Plavecký mariáš“ ( zfilmován s J. Marvanem). Dva roky před smrtí sepsal paměti „U nás na Sázavě“. Při silnici do Jílového vznikl Morávkův sad – každý
rok za každé nově narozené dítě tu byl vysazen ovocný stromek. Na místním hřbitově odpočívá většina Morávkových hrdinů. Trať vede poblíž Jílového, kam si pravděpodobně uděláme samostatný výlet příští rok. Celou tuto nejkrásnější trasu kolem Sázavy doplňuje Žampašský most, který vede přes údolí Kocour. Místo je nazýváno Kocourský viadukt. Tento most je nejvyšší kamenný most ve střední Evropě a je pouze o 1 metr nižší než most Nuselský. Stavěli ho Italové zvyklí na těžkou práci v Alpách pouze 3 roky. První vláček jel po něm 1. května 1900. Dále tuto trasu doplňují tři tunely ve skalách řazeny za sebou Škochovický, Libřický a Havelský. Při příjezdu do Davle jsme šli po historickém ocelovém mostě, kde natáčeli Američani „Most u Remagenu“. Natáčelo se v r. 1968 a když k nám v srpnu vnikla vojska Varšavské smlouvy, štáb měl co dělat, aby včas ujel. Při natáčení byl most hodně poničen a od té doby slouží pouze pro pěší. Vlevo směrem k soutoku Sázavy s Vltavou byl postaven nový most. Za ním je ostrov, kde jsou zbytky klášterních budov a baziliky. Založili ji benediktini. Vznik obce Davle je právě spojován s tímto klášterem ( vznikl v r. 999). Procházkou do levé části obce jsme shlédli památnou kotvu, která byla vybudována na památku plavců vorařů. Dále jsme pokračovali ke kostelu sv. Kiliána, který je jediný v Čechách zasvěcený tomuto patronovi. Je z doby renesance jako
naše fara a některé domy v Pyšelích a kaple na Loretě. Ve středu obce je radnice též z doby renesance. Na pravé straně je novobarokní kaple. I když je Davle hodně frekventovaná , byla to hezká procházka podle Vltavy. V Davli prožil mládí spisovatel Vl. Vančura, napsal zde knihu „Rodina Horvátova“. Žili zde světově uznávaný konstruktér, zakladatel „České lokomotivní školy“ Vojtěch Kryšpín, akademická malířka Cyrila Dítětová, spisovatelka a zasloužilá učitelka Božena Hoffmeistrová, hudební skladatel Borovička ( všichni známe jeho píseň Až budou trumpety překrásně zpívat) a kontrabasista a dlouholetý člen České filharmonie Zd. Benda. V domě, ve kterém žil Zd. Benda, je cukrárna vyzdobená starými porcelánovými panenkami, kde jsme chvíli poseděli a současně je tam i restaurace Bendova, kde jsme poobědvali výborný oběd a trochu si odpočinuli. Před odjezdem vláčku jsme se prošli ještě po druhé straně Vltavy až k bývalému mlýnu a pozorovali v potoce rybky, právě tak jako dopoledne na Vltavě kachny, kačery a labutě. Ano, bylo nás pět. Škoda, že velká část nemohla. Někteří členové našeho klubu byli už na dovolené, jiní se z dovolené vraceli, někoho zaskočila nemoc nebo lékařské vyšetření. Výlet byl ale opravdu krásný a stál za to. Za klub důchodců J. Zoubková
Školní výlet a poděkování Dne 6. června jsme se zúčastnili školního výletu naší třídy. Zavítali jsme do nádherné oblasti jižních Čech, kde se také někdy říká Česká Kanada. Prohlédli jsme si Jindřichův Hradec, nechali se okouzlit tamním zámkem a hradem. Jindřichohradecké náměstí – nutno vidět. Hrad Landštejn byl sice již nad síly mnohých z nás, ale kdo vystoupal až na vrchol věže, mohl si říci, že Přemysl Otakar I. byl borec. Slavonice, půvabné městečko na hranicích s Rakouskem. Renesanční náměstí, spíše náměstíčko, nemá u nás obdoby. Snad Telč, ale to je zase úplně jiná kategorie. Nádherně vyzdobené renesanční fasády domů – oči jsme na nich HRAD LANDŠTEJN mohli nechat , popravdě řečeno všichni také ne, ale přece jen…. Kdo chtěl, mohl si vychutnat ducha tohoto města, atmosféru, která každého vnímavého návštěvníka musí oslovit. I když tak mnozí činili pouze z pohodlných laviček v podloubí, jistě ani oni nezůstali neosloveni. Cesta domů, to už byla pouze formální záležitost, ale zásluhou dobrého a ochotného řidiče, také přispěla ke zdaru celého výletu. Závěrem bychom chtěli vyslovit velké poděkování p. ing. J. Sládkovi, který nám v rámci sponzorského daru poskytl zdarma autobus. Nestalo se tak poprvé, neboť i loňského roku jsme byli takto podarováni. Ještě jednou děkujeme. Žáci 9. třídy ZŠ Pyšely, Jaroslav Strnad, tř. učitel
6
červenec 2007
VÝLETY A CESTOVÁNÍ
Nová tradice?
Loni mě žáci 7.třídy základní školy požádali, abych s nimi jela na jednodenní výlet na kolech. Po domluvě s panem ředitelem jsem dětem vyhověla a výlet na Marjánku se vydařil a děti byly spokojeny. Letos se žáci dohodli na dvoudenním výletě také na kolech. V úterý 12.6. se nadšení cyklisté pustili do boje s kilometry. Cíl byl jasný - zdolat Sázavský klášter. Podařilo se! V Sázavském klášteře byla poutavá prohlídka a odpočinek v Rajské zahradě. Hvězdičky štěstí jsme našli všichni. Po velké námaze jsme poobědvali v hospůdce Na Marjánce. Po zdolání rakviček se šlehačkou jsme se vydali na Baštírnu, kde jsme rozbalili tábor šesti stanů. Byla nutná očista v řece Sázavě spojená s vodním dováděním. Po výstupu na zlenický hrad - Hlásku, jsme opekli buřty a prověřili zdatnost v různých soutěžích. Noc byla teplá, ale dlouhá. Domácí pelíšky to nebyly. Druhý den jsme vyrazili přes Senohraby, Ladovy Hrusice, Mirošovice a Zaječice zpět do školy. Když uvážím nutnost určitých fyzických předpokladů, technickou způsobilost kola, potřebnou týmovou způsobilost a kázeň, vše bylo skvělé. Byli jsme znaveni, ale šťastni. Vznikla tímto na pyšelské škole nová tradice?? Iva Pěkná a Tomáš Kračmer
Den dětí v dětském domově Oslavu Dne dětí pro nás zorganizovali občané Pětihost. Probíhala od ranních hodin nejdříve v prostorách areálu dětského domova. Přijeli nás navštívit členové policie ČR, přivezli s sebou uniformy a hlavně přijeli na veliké motorce, o kterou měli zájem především kluci. Během prohlídky a povídání začaly vycházet skupiny dětí na předem vytyčenou trasu. Cestou děti plnily úkoly na stanovištích a tím se přibližovaly k pokladu. Mimo plnění úkolů museli všichni zvládnout i cestu náročným lesním terénem. Po splnění posledního úkolu jsme dorazili na louku u Pětihost, kde už vesele plápolal oheň a voněly první opečené buřty. Po občerstvení nás čekal poslední úkol, který měl otevřít cestu k pokladu. Tím byl znalostní kvíz. I tento úkol děti zvládly, i když občas musely pomoci tety. Z pokladu, kterým byl bazén a cyklistické přilby, měli všichni obrovskou radost. Zpět do dětského domova jsme se vrátili veselí a spokojení. Tím však Den dětí neskončil. V pozdních odpoledních hodinách začala diskotéka, na které byl přítomen i profesionální tanečník, který nás učil různé druhy tanců. Během diskotéky děti plnily soutěžní úkoly a hrály hry. Den se opravdu vydařil. Za krásný den a hodnotné dárky děkujeme panu starostovi a občanům obce Pětihosty.
Marie Ebenstreitová
7
Z HISTORIE
Česká jména a příjmení
M
ezi nejstarší a nejběžnější česká příjmení patří ta, která vznikla z křestních jmen. Většina z nich prošla různými jazykovými změnami. Josef Beneš ve své vynikající práci O českých příjmeních uvádí například příjmení, odvozená od křestního jména Jakub: Kuba, Kubů, Kubík, Kubín, Kubovec, Kubovčík, Kouba, Kubas, Kubis, Kubák, Kubát, Kubašta, Kubišta, Kubata, Kubeček, Kubálek, Kubínek, Kuboušek, Kubice, Kubina, Kuběna, Kubal, Kubalík, Kubelík, Kubele, Kubera, Kobus, Kupsa, Jakoubek, Jakubík, Jakoubě atd. Jako příjmení se vyskytují téměř všechna křestní jména. Každý jsme se setkali s někým, kdo se jmenoval Petr nebo Pavel, jeden z našich nejslavnějších letců na západní frontě se jmenoval František ( příjmením !), zde v kraji se vyskytovalo jméno Bohuslav nebo Jindřich, v Budějovicích jsem učil děti Karlovy, Mikulášovy, Honzovy. Snad jedinou výjimkou je jméno Jiří, od kterého by se špatně tvořil ženský protějšek ( paní Jiří?, Jiříová ?). Zde si naši předkové pomohli zdrobnělinami: Jména Jirka, Jiřík nebo Jiříček jsou poměrně běžná. V těch případech, kdy je příjmením křestní jméno v nezměněné podobě, může dojít je zdvojení jména. Například VÍTE ŽE :
-
červenec 2007
hudební skladatel a sběratel lidových písní se jmenoval Jindřich Jindřich , na hřbitůvku u rybníka Svět poblíž Třeboně je pochován Jan Jan. ( Což je mimochodem jedno z nejkratších jmen, s nimiž jsem přišel do styku.) Většina křestních jmen, která se stala příjmeními, prošla jazykovým vývojem. Je zřejmé, že jména Janík, Janáček, Janoušek nebo Janda jsou odvozena od jména Jan. Ne vždy si však uvědomíme, že například jméno Bárta pochází z křestního jména Bartoloměj, Beneš ze jména Benedikt nebo Šebek ze jména Šebestián. O stáří jmen tohoto typu svědčí skutečnost, že u některých šlechtických rodů je můžeme sledovat daleko do středověku ( např. Jeníkové z Bratřic, Lvové z Rožmitálu nebo Vratislavové z Mitrovic). Méně často nicméně také se vyskytují příjmení, která vznikla z ženských křestních jmen. Osobně jsem se setkal s příjmeními Jana a Maruška, J. Beneš uvádí také Zuzka (také Zuska) a Žofka. Občas se vyskytnou také příjmení, která vznikla z ženských křestních jmen odtržením koncovky, např. Barbor, Hedvík, Klár, Rebek nebo Rozín. Další častou skupinu našich příjmení představují ta, která jsou odvozena nápadných tělesných znaků. Sem patří jména typu:
(4. část)
Hrbek, Hrbáček, Hrbatý, Hrbolka. Shrbený Kulha, Kulhavý, Kulhánek Bezruký, Bezouška, Beznoska Šilhavý, Šilha, Šilhán Píha, Pihík, Pihera, Piháček, Vosejpka Hubička, Hubínek, Hubáček Zoubek, Zubka, Zubatý Štíhlí až hubení bývali zváni Bidlo, Hubený, Kostka, Kostečka, Kostrou, nebo Kostrhoun. Naopak ti silnější dostávali jména Břicháček, Bříško, Teřich, Soudek, Suda, Sud apod. Jmenuje-li se někdo Drtina, znamená to, že některý z jeho prapředků byl drobné, štíhlé postavy. Je skoro k nevíře, kolik našich jmen je odvozeno od vlasů a jejich úpravy.: Vlasatý, Vlasák, Kudrna, Kudrnáč, Kudrlička, Kadeřávek (případně Kadeřábek), Kučera, Chochola, Pačes, Vrkoč, Podhola, Rulík, Rulíček ( a Rulíšek), Šístek, Chundela, Fous, Fousek, Chlup, Chloupek, Chlupáček. Kdo měl už po starostech, ke kterému holiči chodit, se jmenoval Holý, Holec, Holeček, Lysý, Lysák nebo Plešák. Na konci této skupiny můžeme zařadit jména typu Bílý, Šedivý, Šerý, Černý, Černoch. Modrý, Zelený, Červený nebo Žlutý. Pokračování příště
PhDr. Jiří Chvojka
Střípky ze starých kronik
V letech 1881 a 1882 vystavěn byl v Čerčanech železniční most přes řeku Sázavu o konstrukci železné. Prvotní most byl dřevěný a na pilotách . Roku 1892 domohlo se zastupitelstvo obce Pyšely toho,že při hlavní tra dráhy císaře Fran ška Josefa I. , (nyní Wilsonovy), zřízena byla před mostem čerčanským zastávka pro osobní dopravu. Téhož roku byla tu zřízena pro četbymilovné občanstvo veřejná knihovna obecní, která dosud stále plní poslání své náležitě. Čítá 1395 svazků.Knihovníkem je obětavý státní obvodní lékař ,MUDr.Bohumil Vinš.Také ve vlastnictví soukromníků je tu několik pěkných knihoven. Roku 1902 upraven byl kolem farního kostela , v rozsahu dřívějšího hřbitova s přibráním malé čás obecního pozemku ,okrasný sad. V roce 1907 dohotoven byl v obci vodovod pro vodu užitkovou , čerpanou z rybníku „Pazderny“ pro zámecký reservoir,odkud potrubím je rozváděna voda do celého městečka.Vyhotovení vodovodu provedla firma Pekař a Vačkař v Karlíně za obnos 10.533 K.Náklad tento uhražen byl ze subvencí a z čás peněz zrušeného kontr.fondu. Od roku 1912 veden je,v č.11 se nalézající Okres.ústav pro bezplatné zprostředkování služeb a práce,zkušeným správcem svým Jos.Kratochvílem,nynějším starostou obce.Od r.1895 do 29.března 1903 bývala tu též okr.stravovna. V roce 1912 také silnice na Zaječice byla dostavěna a veřejnos odevzdána.Stavbu prováděl opět stavitel Ludvík Stross a náklad činil na ní 12. 715,86 Kč. Před VI. sletem sokolským ,za účinného popudu odborného učitele měšťanské školy v Benešově u Prahy a svědomitého jednatele župy podblanické,br.Ludvíka Ša a,zřízena byla v Pyšelích r.1912 Tělocvičná jednota Sokol ,která stále čile mezi lidem pracuje a hlavně osvětového ruchu v obci si všímá. Dne 19.července 1912 byl tu zřízen telegrafní úřad a pojízdná pošta ku drážní stanici senohrabské. Z jara r.1927 vykonána byla částečná parcelace dvoru Vysoká Lhota (u pyšelské zastávky),který přináleží ku státnímu statku konopišťskému.Zdejší stavební družstvo získalo z této parcelace též několik stavebních parcel . I.K.
8
červenec 2007
DOVOLENÁ
Prázdninové hromobití.
Dialog: Ona:…… Ale, najednou se Ti tam nechce! Najednou máš k tomu výhrady! A kdo Ti říkal v únoru: neblbni, o té agentuře nic nevíme a o tom místě taky ne. Nikdo z našich známých tam ještě nebyl. Ale to né. Tys byl chytrej, že tam budeme skoro sami a že to ještě nikdo nezná a než se to rozkřikne, že tam budeme mít dva tři roky zajištěnou dovolenou u moře bez přeplněnejch pláží, front na jídlo a pití a bez večerů k prasknutí nacpanejch restaurací. A najednou jsme si vybrali špatně. Kde se v panu chytrém najednou vzal ten obrat? On: Už jsi skončila? Tak za prvé jsem pro to místo nehoroval. Jen jsem řekl, že by to tak mohlo být. Za druhé: tys říkala, že je to za prachy, který můžeme dát aniž by nás to zrujnovalo. A taky Ty jsi říkala, že na přeplněné pláže tě už nikdo nedostane. Nesváděj všechno na mně. Moje chyba je jen to, že jsem v únoru nedokázal čelit Tvé hysterii, že v březnu už bude všechno vyprodané. Sedm let spolu ve stresu odjíždíme a sedm let po návratu spolu měsíc nemluvíme. Proto se mi tam nechce. Copak musíme pořád s někým soutěžit, kdo měl lepší a levnější dovolenou? Ona: No jó, já zapomněla. Ty jsi ten skromnej člověk, kterej se nikam necpe, nikdy nechce aby ho někdo viděl vepředu. Kdyby bylo po Tvém, tak jezdíme rok co rok k dědkovi na chalupu. Tak abys věděl: Dokud budeme spolu, budeme jezdit na dovolenou k moři. A konec debaty. On na odchodu s povzdechem. Takže po osmé. Bohumil Gondík KULTURA
9
FOTBAL
červenec 2007
A MUŽSTVO 2.6.2007 Pyšely – Bílé Podolí 0:1 9.6.2007 Sázava – Pyšely 1:4 Sisel, Vilímek, Khandl, Bejr 16.6.2007 Pyšely – Čáslav B 1:2 Kulhavý Václav A mužstvo obsadilo v sezóně 2006/2007 5. místo . Sezóna 2007/2008 bude zahájena 17.7.2007.
D E 28.7. 2007 OD 12 HODIN PROB HNE NA H I TI V PY ELÍCH TURNAJ ZA Ú ASTI TY MUŽSTEV. DOROST Dorost obsadil v sezóně 2006/2007 7. místo
ŽÁCI Pyšely – Neveklov 1:4 Pyšely - Jablonná nad Vltavou 2:2 Bukovany – Pyšely 2:4 Žáci obsadili sezóně 2006/2007 4. místo
PŘÍPRAVKA ROČNÍKY 1996 1998 Pyšely – Struhařov 7:3 branky Jakub Melichar 3, Lukáš Maršoun 3, Jan Sládek Pyšely – Teplýšovice 3:2 branky Pavel Hruška , Jakub Melichar, Jan Sládek Poříčí – Pyšely 4:1 branky Lukáš Maršoun, Jakub Melichar, Matěj Černý , Kamil Kulhavý Přípravka obsadila v sezóně 2006/2007 krásné 3. místo, když se po podzimní čás držela na posledních příčkách skupiny .
SK PY ELY PO ÁDÁ 25.8.2007 TURNAJ P ÍPRAVE . M. Kulhavá INZERCE
Zoo – shop Pyšely
Prodej krmiv a potřeb pro zvířata. Základní i vysoce kvalitní krmiva již od 14 Kč/kg. Krmiva pro okrasné ptactvo, křečky, králíky, kočičky a ostatní zvířata. Přenosky, vodítka, steliva, konzervy, mražená masa, šampony, antiparazitální prostředky a jiné potřeby a krmiva pro zvířata. Nabízíme: Objednání krmiva dle Vašeho výběru Rozvoz krmiv do 15 km od provozovny – nutno objednat předem na tel. 323647335 Příjem objednávek od 19,00 do 21,00 denně PRODEJ PB – 2 A 10 KG Otevírací doba: Po: zavřeno Út – pá : 10,00 – 20,00 So: 9,00 – 14,00 Ne: 14,00 – 18,00 Tel: 323647335, mobil: 721 138 513 10
MATEŘSKÁ ŠKOLA
červenec 2007
Kde bydlí zvířátka ?
Už malé děti umí poznat spoustu zvířátek. Vědí, jak se které jmenuje, čím se živí… Děti z naší mateřské školy vědí dokonce i to, kde mají zvířátka své domečky…
3 1
Stalo se již tradicí, že v červnu „vyrážíme“ všichni do ZOO v Praze. Pro mnohé děti je právě celodenní výlet první zkušeností s pobytem mimo Pyšely bez maminky. Na výletě děti získají mnoho nových zkušeností, prožitků a užijí si legraci a dobrodružství. Společně jsme viděli slona, tygra, hrocha, velbloudy, želvičky, hada, leguána, zebry, …. A mohla bych ještě pokračovat.
Silným prožitkem byla pro děti Dětská ZOO, kde pobíhají drobná domácí zvířata přímo mezi dětmi.
4
Na krmení a cvičení lachtanů jsme se moc těšili ( bývá pravidelně každý den ve stejnou dobu) stejně tak jako na dobrý oběd a zmrzlinu.
2
Část ZOO jsme projeli vyhlídkovým vláčkem, část jsme prochodili.
Rozlučková párty
5
Děkujeme rodině Marunových, že pro předškoláky nabídli a zorganizovali rozlučku velké třídy s naší MŠ. Ilona Kryzánková
11
Z HISTORIE NAŠICH BANKOVEK
červenec 2007
Proti proudu času
ČÁST L.
1. 20 Kč 1994 Tuto bankovku si samozřejmě pamatujeme všichni – až na ty nejmladší. Její tisk byl totiž ukončen v r. 1997 kvůli problémům s vypadávajícím ochranným proužkem. Pokud ji náhodou ještě někde dostanete, je všechno v pořádku: Stále totiž zůstává našim zákonným platidlem. Mezi sběrateli však už začíná stoupat v ceně a jsou ochotni za ni dát 50 – 100 Kč, ovšem pouze ve stavu naprosto bezvadném.
2. Československá 100 Kč 1961 s kolkem České republiky. Že už si nepamatujete, že u nás obíhaly kolkované bankovky ? Nezoufejte, nejste sami. Kolkované bankovky Československa u nás obíhaly jen velmi krátce. Jejich platnost začala 8. února 1993 a skončila 31. srpna téhož roku. U nás byly kolkovány pouze 100, 500 a 1000 Kč, na Slovensku byli důslednější a svými kolky opatřili ještě 20 a 50 Kč. A proč vlastně ke kolkování došlo ? Z prostého důvodu, aby lidé měli čím platit, než budou vytištěny nové české ( a slovenské) bankovky.
3. 100 Kč 1989 Osud si občas rád zažertuje: tato stokoruna přišla do oběhu pouhých šest týdnů před 17. listopadem. Kvůli výrazné zelené barvě se jí říkalo „rosnička“. K. Gottwald na líci se stal hlavně po revoluci terčem mnoha kreslířských „vylepšení“. Společenské změny u nás si vynutily její rychlé stahování z oběhu. Zákonným platidlem byla do 31. prosince 1990, tedy pouhých 14 měsíců. Mezi našimi platidly se tedy jedná o rekordmanku v krátkosti oběhu.
4. 10 Kč 1986 Naše poslední papírová desetikoruna nesla na líci portrét slovenského literáta Pavla O. Hviezdoslava a na rubu pohled na Chodské pohoří. Obíhala do 31. července 1993. Jejím autorem byl výtvarník Albín Brunovský, který vytvořil i další bankovky této řady ( modrou 20 Kč a s J.A. Komenským, červenou padesátikorunu s L. Štúrem a modrou 1000 Kč s B. Smetanou).
12
červenec 2007
Z HISTORIE NAŠICH BANKOVEK
6. 500 Kč 1973 Je to k nevíře, ale od roku 1953 do roku 1973 byla našim nejvyšším platidlem stokoruna. Teprve v r. 1973 přibyla tato 500 Kč, v r. 1985 tisícikoruna a na pětitisícikorunu jsme si museli počkat až do r. 1993. Opět bankovka se slovenskými motivy – na líci Strčeno, na rubu Děvín. Plus rudoarmějci a partyzáni.
5. 1000 Kč 1985 Naše první tisícikoruna od měnové reformy v r. 1953. Přišla do oběhu v říjnu 1985, do té doby byla nejvyšším nominálem pětisetkoruna. Tato tisícikoruna s B. Smetanou na líci a Vyšehradem na rubu byla sice výtvarně zdařilá, ale její barva se dosti blížila barvě dvacetikoruny z téže řady, což mohlo způsobit velmi nepříjemnou záměnu. PhDr. Jiří Chvojka
Pyšelské náměstí
POHLEDNICE
Po pohledech na naše město z různých stran jsme se konečně propracovali do centra, náměstí. Tato pohlednice patří mezi nejstarší, nikoli však mezi nejvzácnější. Pochází patrně z posledních let 19. století, nejspíše z let 1896 – 97. Přesnější dataci znemožňuje fakt, že žádná z těchto pohlednic, které jsme měli možnost vidět, neprošla poštou a nemá tedy žádné razítko s datem. Nelze vyloučit ani možnost, že se jednalo o nepodařené dílo, které nakonec nepřišlo do prodeje. Tuto hypotézu by potvrzovala skutečnost, že ten, kdo pohlednici koloroval, ji navíc domalovával a to ne vždy ve shodě s realitou ( viz kostelní věž !). Přesto se jedná o zajímavý dokument. Kostel ani stará škola v popředí vlevo ( dnes Úřad města) se prakticky nezměnily. To se však rozhodně nedá říci o protější straně náměstí, kde Procházkův dům a hlavně Podroužkův dům vypadaly zcela jinak než dnes. PhDr. Jiří Chvojka
13
HASIČI
červenec 2007
Hasičské slavnosti v Litom₣øicích
IV.CELOREPUBLIKOVÝ SRAZ HASIČSTVA S VÝSTAVOU HISTORICKÉ HASIČSKÉ TECHNIKY.
Po třech letech jsme vyrazili 14.6.2007 do Litoměřic na víkend plný historické hasičské techniky a stejných „bláznů“,jako jsme my. Již podruhé se náš sbor těchto velkých slavností zúčastnil a podařilo se nám sestavit svou expozici vývoje motorových stříkaček firmy Ebert. Historii této firmy mapujeme již přes 10 let. Díky spolupráci s hasiči z Krusičan a Podbradce, od kterých jsme měli zapůjčené motorové stříkačky, jsme složili vývojovou řadu těchto strojů. Naše prostory byly společné s expozicí Hasičského muzea z Bechyně v pavilonu L . Během pátku a hlavně soboty na výstaviště přišlo přes 10. tisíc lidí. Velice bohatý program mohl uspokojit každého zájemce o techniku a hasiče. Ukázky činnosti parních stříkaček, ručních stříkaček, sekyrkové cvičení s 50 cvičícími, mažoretky a hudby a další. Expozice firmy Ebert byla složena z naší stříkačky z roku 1934 s motorem Walter, stříkačky z roku 1928 na korunkových kolech před rekonstrukcí, funkčního modelu motoru Walter a čerpadla s vývěvou. Z Krusičan nám hasiči zapůjčili a dovezli jednu z nejmladších stříkaček, vyrobena v roce 1948, kdy byla firma zrušena. Dvojkolová stříkačka z Podbradce je v původních barvách z roku 1933 se zajímavým linkováním. Vše jsme doplnili tably o historii firmy, s dobovými snímky a s životopisem Ing.Bohuslava Eberta. Dva panely se věnovaly také činnosti našeho sboru a na dvou se představilo Okresní sdružení dobrovolných hasičů okresu Benešov. Největším naším problémem před účastí na této akci EXPOZICE EBERT je způsob dopravy techniky. Motorové stříkačky jsou velké a od minulého ročníku nám technika přibyla. Mohli jsme prezentovat náš sbor jen díky zapůjčení odtahového vozidla od firmy I.S.R. z Průhonic a vleku od MÚ Pyšely za což jim děkujeme. Nádherně strávené čtyři dny na výstavišti i mimo něj nás všechny nabyly novou energií a nápady. Již dnes se těšíme na další ročník této akce. S programem slavností je možné se seznámit na stránkách : www.hasicsketradice.cz/hs2007. H. Kostrhoun
14
HASIČI
červenec 2007
ŽELEZNIČNÍ NEŠTĚSTÍ V sobotu 14. července se srazil rychlík směřující z Prahy do Českých Budějovic se stojícím pantografem na nádraží v Čerčanech – tolik stručná zpráva. Našim hasičům přišla výzva k výjezdu v systému KANGO v tomto znění 10:11:03 – DOPRAVNÍ NEHODA ŽELEZNIČNÍ II.stup.;ČERČANY; NÁDRAŽNÍ 182; MAŠINA NARAZILA DO STOJÍCÍHO VLAKU; STROJVEDOUCÍ. Toto jsme si mohli přečíst na mobilních telefonech před výjezdem naší jednotky. Při příjezdu na místo jsme zjistili, že to není nic jednoduchého a čeká nás perná práce s vytažením zraněného z rychlíkové mašiny. Na místě nás překvapila bezohlednost některých přihlížejících, kteří přímo u perónu čekali na pro ně „akční“ situace při vyprošťování mrtvého stojvedoucího. Spolupracovali jsme s hasiči z Čerčan, HZS Benešov a drážními hasiči z Prahy a Kralup nad Vltavou. Do Pyšel jsme se vrátili až v 15,30h a věříme, že se nic podobného nebude již opakovat. SDH Pyšely
PENÍZEK
FOTO J.M.
DOPISOVATELÉ
Když před mnoha lety na den Sv. Anny dostal Janek od svého mistra vandrovní knížku, byl šťasten a pln očekávaní dnů, které přijdou. Těšil se, že bude v dalekých zemích pracovat jak slyšel vyprávět po večerech od starších tovaryšů. Prožíval různá dobrodružství, když večer usínal po těžkém dnu. Zdálo se mu o krásných dívkách, které se kolem něj točí a o kapsách plných dukátů. Už nebude mít hlad a nebude usínat na vyleželém slamníku v podkroví, kde voněl lipový květ a sušené ovoce. Na své cestě se Janek setkal s mnoha tovaryši z Uher, Rakouska a Polska, a ti nešetří citlivé uši Janka a vyprávějí mu o dalekých zemích a roztodivných lidech tam žijících a o velkém bohatství, které jej čeká. Ovšem zapomněli mu říct, že cesta k bohatství je dlážděná hladem a mnohými ústrky ba i těžkou nemocí, s kterou se na svých cestách setká. Nevyhlo se mu ani bitevní pole. Musel spěchat, aby verbíři nezískali další dušičku do válečného pekla. Vzpomínky na zatuchlé dílny, kamenité cesty a hladem kručící žaludek zatlačily do pozadí zkušenosti, které získal na své cestě. Jsou k nezaplacení a budou šířit slávu jeho řemesla po návratu domů. Janek vzpomínal jak ztratil jeden z těch trojníků, který dostal za jakousi práci. Večer usnul v seknici truhláře. Zdálo se mu o makových buchtách jeho maminky a strastiplných zkušenostech, kterým byl vystaven na své cestě. Po dnech vandrování se opět vrací domů. Shledání s otcem a matkou mu nahradilo veškeré ztráty z jeho nelehké cesty. Po mnoha letech nalézá jeho minci žena, která pěstuje květiny a netuší, co se za tímto zrezivělým sotva čitelným plíškem skrývá. Dávno již Janek nežije, svět se změnil, jen paměť věcí zůstává stále. Fantazie spřádá dávné příběhy a malá drobná mince nám může mnoho vyprávět. L.Kostrhoun POHÁDKA
Jak si čert pro starého kozla přišel.
ILUSTRACE
M. ZEMANOVÁ
Stará vdova Valtrová měla kozla široko daleko známého jako postrach nejen všech pasáčků, ale i dospělých.Tomu kozlu šli z cesty i dospělí nebojácní muži. Jak již to bývá,čím byl kozel starší, tím byl zlejší.Jednoho dne šel kolem louky, na které se pásl vdovin kozel, pocestný.V okamžiku, kdy kozel spatřil cizího člověka rozzuřil se.Vyřítil se na něj, až urval provaz na němž byl uvázán ke kolíku.Všem, kdož to viděli se zatajil dech v očekávaní všeho zlého. I postavil se pocestný proti běžícímu kozlu a křikl na něj „Bodejž by tě čert vzal“. Kozel se proti očekávání zarazil, zůstal chvíli stát, pak se otočil a šel zpátky na louku. Všichni se obdivovali odvaze pocestného. Avšak ouha.Druhý den šla vdova vypustit svého kozla, ale chlívek byl prázdný, plný sirného puchu. Vdova se zalekla a zůstala tam stát jak přikovaná. V tom k jejím uším dolehl úzkostlivý mekot. Rozhlédla se, kozel nikde. Po chvíli jej spatřila na vysokém stromě, kde se celý třásl strachy. I rozběhla se pro pomoc. Až několik silných mužů sneslo kozla ze stromu.Všichni kroutili hlavou, jak se tam mohl dostat, vždyť nikdo nikdy neslyšel, že by kozel lezl po stromech. Od toho dne se udál velký zázrak. Z kozla se stal učiněný beránek .Od té doby již nikomu neublížil. Dokonce se dá říct, že již měl lidi rád. Nikdy jsme se nedozvěděli, co zapříčinilo tuto změnu. Jen stará výměnkářka Funková povídala něco o čertu. L.Kostrhoun M.Zemanová
15
ŠKOLA
červenec 2007
Vycházející žáci ve školním roce 2006/2007
Tomáš Barvínek
Eliška Benešová
Evžen Červinka
Nikola Chládková
Michaela Ebenstreitová
Miroslav Hruška
Jakub Jakoubek
Jan Jelínek
Bibiana Jeřábková
Ladislav Kolb
Václav Lysý
Josef Matys
Robert Palička
Olga Průchová
Ladislav Roth
Jan Schreiner
Kateřina Sládková
Jaroslav Šimeček
Michal Turek
Lucie Vomastková
Pyšelské listy -
Vydává Městský úřad v Pyšelích pod registračním číslem OkÚ RR 39; vydávání listu povoleno rozhodnutím Okresního úřadu v Benešově pod č. j. RR 779/96, ze dne 13. 5. 1996
tel. 323 647 218, fax 323 647 452, E-mail:
[email protected]; http://www.pysely.cz
redakční rada: B. Dauthová, I. Křížová, A. Sládková, Z. Srnská, L. Zaradičková; administrace listu M. Pášová, M. Kulhavá; odpovědný redaktor Petr Slavík NEVYŽÁDANÉ RUKOPISY SE NEVRACEJÍ
16
ZA PŮVODNOST A OBSAHOVOU SPRÁVNOST RUČÍ AUTOR
TISK MĚSTSKÝ ÚŘAD PYŠELY
