S věř yna že d í , věč ne , ab al sv Bůh ný za y ž ého ta á ž h k ivot. ynul dný, jedno mil , a kd ro ova N le o ze l mě v n né svě ebo vše ěj ho t, ť l c j á sko hny js ná dn em ní y s v A svě až ám h ta. do i p le, o
n e v r Če
6 1 0 ec 2
Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe žádá Hospodin: Abys jednal spraved livě, miloval milosrdenství a kráčel se svým Bohem v pokoře.
Úvodník Tohle se mě nikdy nemůže stát… Už jste si někdy tato slova v duchu řekli? Třeba když jste pozorovali nějaké nemehlo v reálu či na internetu nebo poslouchali vyprávění legračních zážitků ze života? Přiznám se, že mě už to někdy na mysl přišlo. Poslední květnový víkend probíhal v poklidné atmosféře romantického místa Lucký vrch s krásným výhledem na zvlněnou Českomoravskou vrchovinu. Svůj sraz tu měli motorkáři, které spojovala láska k Bohu i ke svým strojům. Na motorce si připadáte skoro jako v jiné dimenzi života. Svoboda, svist větru, ladnost jízdy, zrychlení, náklon v zatáčkách. Pokud se zrovna něco neporouchá, nepozorný řidič auta vás nepřehlédne na křižovatce nebo nepíchnete kolo jako kazatel Honza Matoušek na posledním setkání Motoscuku, užíváte si při jízdě na motorce příjemné chvíle pohody. Během tohoto víkendu jsme spolu prožili pěkná setkání, dobrodružné projížďky při hledání cílových bodů, zajímavou bohoslužbu v nedalekém evangelickém kostelíku a mnoho dalšího. Prostě fajn akce. Realitou také je, že za sebou nestačíte po návratu z krásného výletu zavřít branku od domu a už tu máte karambol. Byly to pro mě prima volné dny, ale návrat do reality byl drsný. Ve spěchu, při tankování nafty do auta, kdy jsem chtěl ještě stihnout umýt pření okno, jsem utrhl pistoli zapomenutou v hrdle nádrže (to by se mi asi na motorce nestalo J). V mysli se mi vybavila různá videa, která mi kluci pouštěli z internetu. Většinou to byly nepozorné ženy, které opouštěly čerpací stanice s nevšední zátkou v nádrži. Na jiné pumpě by se vám to nestalo, ale v Makru platíte až po odjezdu od stojanu, takže určité riziko zde hrozí. K mojí útěše posloužilo snad to, že se jim tak 1x za měsíc roztržitý řidič snaží vyzkoušet pevnost tankovací hadice. Byla to další poučná lekce v mém životě. Nejen, že jsem nestihl, co jsem potřeboval, ale ještě jsem se notně zdržel vyplňováním různých papírů, zvýšil se mi tlak a klesla hladina vnitřní pohody atd. Všichni známe lidové rčení: „Spěch je nejhorší pomocník…“ Ale už méně si bereme k srdci: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ nebo „nechval dne před večerem“. Dobře to řekl moudrý kazatel: „je čas boje i čas pokoje“. Pokud očekáváte během prázdnin čas pokoje, nezapomeňte, že spěch by vám ten pokoj mohl notně narušit. A pokud potřebujete spěchat, spěchejte pomaleji než já. Martin Žůrek
2
Safari 2016 aneb lov zvěře v Halenkovicích Nechce se to ani věřit, ale akce Safari je tu již 10 let. Sami musíte uznat, že za ten čas se mnohé změní. Za 10 let se z dětí stanou dospělí mladí lidé. Ti, co byli středního věku, již míří do kategorie „předdůchodců“. Ti, co tehdy byli mladí, již dnes jsou pro mnohé náctileté těmi, co „trpí krizí středního věku“. A když se podíváte na tehdejší foto, tak se často neubráníte smíchu – nad sebou či nad jinými. Tak se za tu dobu měníme. Ale jsem rád, že se za tu dobu nezměnil charakter samotného Safari. Že jde především o děti a jejich společné setkávání, zážitky při hře. Jediné změny za ty roky se týkaly místa, kde všude se Safari konalo, kde se „lovilo“. Nejdéle jsme „zvěř lovili“ v krásném prostředí zlínské ZOO na Lešné. A věřte, že místo bylo kouzelné, lovu zaslíbené. A také hojně navštěvované, leckdy bylo společně na této akci téměř 100 dětí a dospěláckého doprovodu. Jenže atraktivní místo časem takříkajíc ztratilo své kouzlo, a co víc, vstupné do ZOO již bylo pro pořádání značnou položkou do rozpočtu akce. A tak Jerry Šlosárek zapátral ve svých vzpomínkách na mládí a Safari tak zavítalo několikrát do prostředí skutečné „divočiny“ - do zarostlého lomu nad zlínskou Lesní čtvrtí. Jediným nepřítelem tohoto místa byl všudypřítomný hmyz, či spíše klíšťata. A ta často obsypala účastníky skutečně hojně. Ale to, že již se tam
„neloví“ není díky těmto okolnostem. Letos již po druhé se místem divokého „lovu“ stala louka v nedalekých Halenkovicích. Díky hlavní pořadatelské rodině Skřivánkových, kteří své obydlí a okolí dali všanc hlučícím dětem, se tak Safari stalo lovem „v kopcovitých prériích“. A tak po dlouhém úvodu chci, jen pro ty letos nepřítomné, v kostce popsat, co se tam dělo. Slunečné počasí loňského roku letos dle meteorologů nemělo mít své repete. A celkem se trefili. Sem tam se honily mráčky, a tak na „lovce“ občas čekalo příjemnější ochlazení ve stínu mraků. Po úvodní registraci a zaplacení vstupního poplatku byly děti rozděleny na lovce a 7 pytláků. Po přivítání jsme v úvodní modlitbě prosili Tvůrce okolní přírody především o ochranu – ta je potřeba vždycky, zvláště když jsou děti v pohybu. Potom byla představena „lovná zvěř“ - v podobě mládežníků, kteří na svých tričkách nesli obrázek toho či onoho loveného tvora přírody. Takže se nám tam pohyboval lev, slon, opice a další a další „divoká stvoření“. A abychom byli jako ve skutečném světě safari, museli být přítomní rangeři – ochránci safari. A protože lovci a pytláci nelovili jen tak, ale své úlovky mohli zpeněžit, či poplatit licence a jiné, tak musela být přítomna i místní „banka“. 3
Vše vysvětleno, vše připraveno a tak bylo odstartováno. Již v prvních minutách bylo vidět a slyšet, že lovená zvěř byla pod velkým tlakem a náporem odpočatých „lovců“. A i pytláci se činili. Dokonce se dokázali domluvit na společné spolupráci a tak si lovce často nadháněli a bezohledně „okrádali“. Někteří by se neztratili ani ve skutečném světě zločinu. Jak čas běžel tak i konta lovců a pytláků se plnila. Některým rychle a po velkých částkách, jiným pomalu a ne moc hodnotně. Ono chuť a schopnosti každého jsou jinde, ale přece jen nejde o skutečné zbohatnutí. Čas pokročil a i fyzické síly především lovné zvěře se značně zmenšily. Proto druhá část lovu byla v podobě sběru kartiček s obrázky zvěře, které byly různě poházené po rozlehlé louce. Tam si každý mohl klidněji „nalovit“. Třetí část byla ve stejné podobě jako ta první. Doba safari a lovu se naklonila ke konci a tak především v posledních minutách se dveře banky netrhly. Každý chtěl ještě vylepšit své konto. Lov ukončen. A zatímco lovci, pytláci, rangeři, strážci vězení, lovná zvěř a další 4
se přiřítili do oddělení proviantního, aby naplnili své hladové žaludky, v bance se poctivě počítalo a hodnotilo to, co si účastníci „vydělali“. Spočítáno, seřazeno, roztříděno, odměny nachystány… I děti připraveny k vyhodnocení a odměnění svých úlovků. Pořadatelé letos vyhodnocovali tři kategorie. Mladší část – do věku 11 let, starší část do věku 15 let a kategorii pytláků. To, jak a kdo uspěl, mně žel v té záplavě tváří a jmen vypadlo z paměti. A než abych něco či někoho opomenul, tak raději nebudu jmenovat. Co si pamatuji je, že zástupci z našich řad rozhodně nezklamali. Myslím, že se letošní Safari vyvedlo. Letos také poprvé měla akce významné sponzory. Ono ve světě, ve kterém žijeme, se žel bez sponzorů již asi neobejdeme. Takže chci poděkovat obci Halenkovice, která finančně přispěla k úspěšnému Safari. Dalším přispěvatelem jste se stali i vy – prostřednictvím finančního daru našeho sboru. A pak tu byly dvě fyzické osoby – a to paní Pavla s rodinou – místní Halenkovjáci, a Renda Koutný. Všem
patří upřímný dík, bez vás by safari bylo, ale mnohem skromnější a ne tak bohaté na odměny. Závěrem se patří bilancovat, a děkovat. Děkovat se musí všem těm, kteří se podíleli jakoukoliv činností – fyzickou prací, přípravou čehokoliv, dobrovolným zapojením se do lovné zvěře…, prostě čímkoliv co bylo potřeba a co by bez vás všech chybělo. Ale nesmím zapomenout
na domácí rodinu Skřivánkových, kteří dali akci své osobní zapojení již dlouho předem i dlouho potom. Věřte, že to není otázka několika hodin v neděli 12. června, ale předtím i potom je potřeba vše nachystat, připravit, uklidit… Díky všem. Díky i Tvůrci Země, skutečně jsi nás úspěšně ochránil. Reportáž z lovu sepsal P. Matula
Přežití Tématem pro náš společně strávený víkend 17.–19. 6. 2016 v Jeseníkách bylo „Přežití“, aneb co je třeba pro přežití v 21. století.
Toto téma zbytečně vyděsilo hodně účastníků, protože zvolený program byl opravdu pro každého, v pohodě ho absolvovala i Gábinka se sádrou na noze a dalších 15 statečných. O čem to vlastně bylo a na co jsme přišli? V pátek večer jsme dorazili na chalupu u Nové Seninky v Jeseníkách. Po usalašení se na chalupě jsme vyrazili v podvečer ven. Cílem byla malá dřevěná chatka, kde jsme společně zahájili sobotu. Trošku jsme se navzájem představili a nakonec jsme zkoušeli přežít společně hodinu na cca 12 m2 v podkroví této chat-
ky. Zjistili jsme, že k životu moc prostoru nepotřebujeme, aneb „dobrých se vleze“. Při cestě zpět na chalupu nám na cestu hezky svítil měsíc. Do ticha se rozléhal jen smích a skřípání kolečka, na kterém se vezla výše zmiňovaná Gábina.
Sobotní budíček jsme zaspali, ale snídani už ne. V dopoledním čase jsme 5
se v úvahách vrátili k našemu tématu „Přežití“. Každý vypsal minimálně 5 věcí seřazených podle důležitosti, které jsou nutné pro přežití. Když přeskočím ty samozřejmé věci, jako je vzduch, voda a jídlo, tak nejvíce bodů získala v hodnocení 15 účastníků VÍRA. Víra obecně v někoho nebo v něco. Další věcí, která byla vyhodnocena jako nezbytná k přežití, bylo SPOLEČENSTVÍ nebo PŘÁTELSTVÍ.
Úplně nám z toho nicnedělání vyhládlo a společný oběd byl hezkou tečkou za našimi úvahami o tom, jak přežít život… Jo úplně bych zapomněl na připomínky, že nikdo z nás nechce život jen přežít, ale prožít… Po obědě jsme vyrazili na zřícenu Nový hrad a šli jsme zkratkou, což představovalo strmý výstup do kopce. Nahoře většina z nás neměla moc sil a byla ráda, že hrad už byl dobyt a my můžeme volně vstoupit
a poslechnout si pověst o historii hradu Cestu zpět jsme už pak šli po hezky široké, rovné cestě, která nás ale zavedla úplně jinam, než jsme chtěli a tak jsme se museli vrátit na úzkou lesní cestu, což připomíná jedno biblické podobenství… Výlet to byl hezký a kromě organizátora, který cestou uklouzl a spadl na hranu jedné zrádné klády, to všichni přežili ve zdraví. Na chalupě nás čekaly klobásky, což bylo to příjemné setkání. Hodně jsme zpívali. Řídili jsme se heslem: deset minut zpívání je lepší než pět minut jen poslouchání. Byl to krásný den i díky slunečnému počasí. Po ukončení soboty bylo ještě spousty času na hry v různých podobách… V neděli ráno nás probudil poměrně silný déšť a tak jsme byli rádi, že jsme pěkně v suchu na chalupě. Po společném obědě nastal čas balení a uklízení. S Jeseníky jsme se rozloučili se zmrzlinou v ruce. Co napsat na závěr?
Přežít něco je důležité, ale je to málo, pokud to bude opravdu jen přežívání. Proto sobě i vám přejeme život nejen přežít, ale i prožít. přežil a sepsal R. Vyčánek st 6
Cílem byl Mikulov Nadpisem prozrazuji cíl sborového výletu. Již v předjaří jsme byli Ivčou Pelčákovou pozváni na sborový výlet. Tentokrát jsme opustili Valašsko – to bylo cílem minulého sborového výletu a zamířili na slunný jih, do starobylého příhraničního městečka Mikulov. Pro mnohé, neznalé historie tohoto města, byl Mikulov do té doby především tranzitním přechodem do Rakouska, pokud jste mířili na jih – buď za sluncem (Chorvatsko, Itálie), či za sněhem (Alpy). A v dobách minulých městečkem v přísně strážené zóně, hraničním místem s „imperialisty“. Tolik úvod. V neděli 5. června se v 7.30 sešla u autobusu dychtivá skupina výletníků a vyrazili jsme směr jih Moravy. V Otrokovicích a Napajedlích jsme ještě přibrali výletníky z tamních končin a uháněli za poznáním, dobrodružstvím, poučením… Žel jen musím podotknout, že plánovačka a vedoucí našeho výletu Ivča Pelča na palubě autokaru chyběla. Nemoc byla silnější než touha jet na výlet a tak jsme museli oželet její účast. Moc nám to bylo Ivčo líto. Snad bude další výlet i s tebou. A tak se úkolu pokladníka výletu ujal sborový „Jidáš“ David Bijok. Sorry, Davčo, za oslovení výše zmíněné. Nás na Davidovi při jeho příchodu víc zaujal jeho šáteček na hlavě, takže dostal mezi šprýmaři přezdívku „Ahmed“. Opět nic osobního, jen se projevil humor některých. Role vedoucího výpravy se zhostil náš pastor Martin Žůrek. A poctivě musím přiznat, že jsme zlobivé stádce,
často poslouchající své představy a touhy, a tak jsme se mu někdy rozutekli. Po mezizastávce na jedné z benzínek jsme nakonec za slunného počasí dorazili do cíle a zamířili k první prohlídce tohoto dne. Po pár nutných krocích se téměř celá výprava rozhodla navštívit místní jeskyni. Nutno podotknout, že výprava byla pestrá co do věku, ale i co do zdravotní kondice. Takže jsme měli i pár výletníků, kteří navzdory horší mobilitě – o holi, či holích - srdnatě zabojovali a zamířili do „skal“. Nutno ale podotknout, že tato prohlídka v sobě skrývala více než 300 schodů a sami uznáte, že taková porce je náročnější i pro zdravé jedince. Klobouk dolů za jejich odvahu a za zvládnutí takovéto zkoušky vůle… i když v jednom případě jen rozum některých zabránil nejhoršímu. Pokud se ještě mohu zastavit u jeskyňářské prohlídky, tak musím zmínit, že naše neukázněná skupina slečně průvodkyni dělala svými komentáři z výkladu „horor“. Především někteří chtěli odnášet místní kameny či vyzkoušeli funkčnost alarmu. Ale snad jsme nakonec nic neodnesli, či nic nepočmárali.
7
Dalším cílem se stalo pro většinu poutníků místo nad Mikulovem, zvané Svatý Kopeček. Místní kostel, či křížová cesta – to vše je na tomto kopečku k vidění. A k vidění je i skvělý výhled na okolí či na samotný Mikulov pod vámi. Jiná skupina si zvolila jednodušší a odpočinkovější trasu – Kozí hrádek na předměstí Mikulova. Bývalá strážní věž také nabízela výhled na okolí či město. Město Mikulov není jen historickým městem s křesťanskou – katolickou minulostí. Je také místem, kde se výrazně promítl i judaismus. Takže zde stojí nejen židovská synagoga, která dokonce přežila i dobu nacismu a holocaustu. Také se zde nachází židovská kaple a židovský hřbitov. Dle historických záznamů zde žilo až 3 500 židů. A nelze zapomenout na místní židovskou čtvrť a v jednom z domů i na tradiční očišťovací lázeň – mikve. Toto vše si někteří z nás prohlédli. Čas polední se mezitím naplnil a tak byl čas pro tělesné posílení. Někteří vylo8
vili své zásoby, jiní zase využili místní restaurační zařízení a zaplnili své žaludky. A to jsme již byli v historickém centru Mikulova a mohli tak vidět, jak šla historie tímto městem. Sluníčko hřálo a opalovalo, takže byl čas na posezení, odpočinek – třeba i v zámecké zahradě, a třeba i se zmrzlinou…A byl čas i na popovídání si, zasmání se, prostě jsme si to mohli užívat, ten pohodový čas výletu. 15. hodina byla časem, kdy jsme se až na pár unavených vydali k prohlídce místního zámku. Tato více než hodinová prohlídka nás zavedla do míst veskrze historických. Množství informací a historických předmětů bylo tolik, že si asi už moc nevzpomínáme, co jsme viděli a slyšeli. Přesto snad v nás něco zůstalo. Třeba i závěrečná prohlídka místní knihovny – mimochodem obsahující asi 21000 svazků – no byl to pohled úchvatný. Možná otázka: to opravdu ti šlechtici vše mohli přečíst? Asi ne, ale v té době se takováto sbírka považovala za majetek, za prestiž…
Na schodech před knihovnou jsme pak mohli vytvořit společné foto, tam jsme byli téměř všichni. A když tak přemýšlím, tak vlastně jsme všichni pohromadě byli jen v autobusu. Při vzpomínkách na výlet chci ještě připomenout, že jsme byli opravdu rozmanitá a pestrá skupina. Že jsme měli mezi sebou děti, taky i věkem kmety, přátele sboru, a i ty méně mobilní, přesto odvážné absolvovat náročné terény a množství schodů.
A tak chci poděkovat všem těm, kteří výlet připravili, ujali se rolí vůdců stádce, či těm, kteří se starali o příjemnou atmosféru výletu. Věřím a pevně doufám, že se zase někde na dalším výletu potkáme. Díky Otče za ochranu a pěkné a slunné počasí. Dojmy z výletu sepsal P. Matula
Knihobudka Na osobní naléhání a k zodpovězení některých dotazů uvádím ještě několik myšlenek k projektu, který zatím nebyl spuštěn, je před dokončením, ale už jste o něm slyšeli. Je to Knihobudka v Malenovicích. Po loňských zkušenostech s Kniho vničkou na římse v KKC ve Zlíně, kterou
jste si mohli vyzkoušet osobně během půlročního fungování od července do prosince 2015 nebo se o ní dozvědět z informací na nástěnce evangelizace, popřípadě z článku v ADVENTU č. 9/2015 - mne zaujala na internetu myšlenka knihobudky. Odkaz www.knihobudka.cz. Po mnoha modlitbách a představení tohoto 9
zajímavého projektu na výboru sboru se výjimečným Božím řízením podařilo získat vyřazenou telefonní budku k tomuto účelu zdarma. Bylo jen třeba vyčkat, až se naskytne příležitost a společnost O2 bude rušit další nepoužívanou telefonní budku v naší oblasti. Nabídli nám jednu přímo v našem městě, bez nutnosti převozu ze vzdálených lokalit. Její umístění na sídlišti jen kousek od modlitebny jsme přivítali. Rádi bychom tu nabízeli lidem kvalitní literaturu z nejrůznějších oblastí, mimo jiné i křesťanskou. Z tohoto důvodu byla i vyslovena prosba na vás o poskytnutí titulů podle vašich možností, za což velice děkujeme. Sešlo se nám mnoho krásných knih z přírody, o zvířatech i příběhů. Pravidla dovolují, aby si čtenáři knihy, které se jim líbí, ponechali, darovali je dál, po přečtení vrátili zpět nebo přinesli na oplátku knihy svoje, o které se chtějí s ostatními podělit. Nejvíce jsme usilovali o knihy dětské, protože nad naše očekávání se o projekt začaly zajímat i děti, které byly informovány učitelkami ve škole. Děkujeme za tituly, které jsme od vás pro ně získali. Přestože chceme nabízet lidem i tituly křesťanské, není budka oficiálně označena jako církevní nebo sborová. Na Magistrátu města Zlína je tato aktivita evidovaná na fyzickou osobu včetně bezplatného pronájmu městského pozemku a jako iniciátor a realizátor projektu jsem za ni přijala odpovědnost. Byla jsem dotazována, co tato aktivita znamená pro náš sbor. Mám za to, že největší díl přispění byl splněn vaší ochotou věnovat k tomuto účelu knihy. Poděkování patří i bratřím a sestrám z okolních sborů, kteří nám také přispěli. Děkujeme. Další věcí je osobní zapojení, 10
modlitby, informování přátel o projektu. Co se týká finančních nákladů, např. na úpravu budky, loga, jejího zařízení nebo evangelizační literatury apod., je o vše postaráno díky ochotě a štědrostí lidí, takže to nezatíží sborový rozpočet. Největší dík ale patří našemu Bohu, protože když Hospodin žehná, tak je to se vším všudy. Teď jen zbývá, aby projekt splnil svůj účel a pomohl obohatit povědomí lidí, kromě jiného i dobrou zprávu o nabízené naději a lásce Boha k člověku. Je dohodnuto, že po spuštění bude upoutávka uvedena v magazínu Zlín, kvůli informovanosti široké veřejnosti. Těšíme se, že zprovoznění se podaří v co nejbližší době. Bydlíte‑li poblíž nebo máte‑li cestu kolem, určitě se na knihobudku po jejím otevření zajděte podívat a doporučte ji svým známým. Je umístěna na sídlišti Malenovice, naproti obchodu Tesco na tř. Svobody. Pokud k ní přivedete své blízké, samozřejmě je můžete o podrobnostech informovat. Neměla by ale sloužit k tomu, abychom u ní číhali na její návštěvníky se záměrem objasňovat jim naši věrouku nebo obracet je na „pravou víru“. K jakýmkoliv dotazům, podnětům a připomínkám bude pro čtenáře sloužit kontakt uvedený v budce. Pokud cítíte touhu být v tomto projektu nějakým způsobem užiteční nebo chcete něčím posloužit, obraťte se určitě na mne, moc ráda přijmu vaši ochotu. Budeme se těšit na nové zkušenosti a věříme, že i takto můžeme přispět ke zpříjemnění prostředí v našem městě. Slováčková Iveta
Díky za děti Prázdniny začaly, a tak je jasné, že pro děti školou povinné skončil čas, kdy se musí učit, chodit do školy, školky. Slovem školky chci připomenout i fakt, že v našem sborovém společenství máme pro děti sobotní školky. A i když náš sbor v současnosti těch dětí moc nemá, jsme rádi i za to malé množství. A jestliže školáci dostávají vysvědčení, kde jsou známkami vyjádřeny jejich studijní výsledky, tak v sobotní školce se neznámkuje. Ale vždy poděkujeme dětem za jejich úsilí a snahu při získávání znalostí z Bible, při získávání poznatků o našem Stvořiteli. Ale kromě poděkování a potřepání rukou jsou děti obdarovány i menšími odměnami. Pro letošek byly zvoleny knížky. A myslím, že výběr se povedl – každý dostal sobě blízký titul. Poděkování patří i těm, kteří se sobotu co sobotu pro děti „obětují“ a ty krásy Bible pro děti připravují. Díky tedy Ivance Pelčákové, Janě Hudečkové, Mirce Sukupové, Míši Reitererové, a také Ilči Matulové, která nejen učí ve školkách, ale neúnavně všechny pozitivně motivuje ke službě dětem. Také vám chci představit i naše děti, které letos byly „školáky“ v naší školce. Mezi nejmenší patří Nikolka Medřická –
od září zamíří do skutečné školy. První třídu letos dokončil Lukášek Sukup, a nejmladším členem této třídy byl jeho bráška Davídek. Všichni zasluhují pochvalu za aktivitu a pozornost. Skupina starších pro příští rok dozná změn. Zatímco Pája Smílek a Tom Matula zůstávají, do mládeže přecházejí slečny věkem i vizáží – Denča Skřivánková a Naty Matulová. Všem těm „týnejdžrům“ za jejich výkony ve „školce“ děkujeme. A tak při poděkování chceme, stejně jako Jerry Šlosárek, pro ně vyprosit požehnání pro čas prázdnin a čas budoucí. P. Matula
11
Prázdniny trochu jinak – Mladí pro Ježíše Jako každý rok i letos zvou adventistická misijní organizace Maranatha a místní sbory mladé lidi na třítýdenní prázdninovou akci Mladí pro Ježíše. Koná se tentokrát od 14. 7. do 7. 8. v jihomoravském městě Uherské Hradiště a okolí – v Uherském Brodě, Luhačovicích a Veselí na Moravě. Tým dobrovolníků, kterým záleží na tom, aby se co největší počet lidí dověděl dobrou zprávu o spáse v Ježíši Kristu, osloví obyvatele měst na ulicích, při rozdávání informačních letáků, promluví jako řečníci na podvečerních přednáškách, ve spolupráci s místní pobočkou adventistické humanitární organizace ADRA a správními orgány měst se budou podílet na úklidu problematických lokalit nebo třeba místního lesa, zorganizují
a uskuteční v Uherském Hradišti Dny zdraví, pozvou zájemce na výstavu Biblí nebo na vystoupení zahraničního evangelisty s pestrou minulostí Kornelia Novaka. Na tři týdny se znovu zformuje nová skupina, která chce věnovat svůj prázdninový čas velmi důležité službě evangeliu a nabídce věčného života lidem, za které Ježíš zemřel. Zažije při tom, že je součástí velké církevní rodiny. Letní akce Mladí pro Ježíše běží pravidelně už od roku 2009 a pokaždé je pro účastníky velkou zkušeností, jak moc se vzájemně potřebují se všemi ochotnými členy církve. Každý je zván, aby se podle svého obdarování i podle svého ochotného srdce zúčastnil této akce způsobem, jaký si zvolí. -ASI-
Sborová oznámení 1/ Knihovna v modlitebně bude přes prázdniny uzavřena. Od září pro veřejnost půjčování po telefonické domluvě, jinak při všech ostatních akcích – sobota, modlitební skupiny, Kluby zdraví, přednášky atd. 2/ Námi podporovaný student v projektu Banglakids –Milton Murmu - nenastoupil do nového semestru. Podpora přerušena, členové mohou přispívat dále. Dáme vědět, koho budeme v budoucnu podporovat. 3/ Bohoslužba na zahradě u Medřických v sobotu 16. 7. od 9.30 – dopoledne SŠ, kázání, odpolední program. S sebou svačinu a něco na sezení. Pro ty, co nemohou 12
přijít k Medřickým, bude bohoslužba v DPS Efata (povede br. Drbohlav nebo br. Šiška), maximálně 15 lidí, jinak přesun do modlitebny. 4/ 3. 9. bude sobota ADRY, na návštěvě budou bratři Reitz a Lauterbach, odpoledne vzpomínání s A. Rusovou. 5/ Dovolená a nepřítomnost kazatele: - 4. 7.–10. 7. dovolená, zastupuje J. Šlosárek - 24. 7. – 7. 8. Biblický týden ČS a Manželská setkání Čenkovice, zastupuje M. Kantor, tel. 773 188 818 - 7. 8. – 13. 8. dovolená, zastupuje J. Šlosárek - 14. 8. – 21. 8. dovolená, zastupuje J. Kubík Přerov, tel. 775 789 023
Pár rad pro lepší život - Když se ti něco líbí – řekni to. - Když se ti něco nelíbí – řekni to. - Když se ti po někom stýská, zavolej mu. - Když něčemu nerozumíš, zeptej se. - Když se chceš s někým setkat, pozvi ho. - Když něco chceš, popros. - Nikdy se nehádej. - Chceš‑li, aby ti někdo porozuměl, vysvětluj. - Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy. - Mysli vždy na to, že každý má svou pravdu – a ta se nemusí vždycky shodovat s tvou vlastní. - Nestýkej se se špatnými lidmi. - Nejdůležitější v životě je láska. Všechno ostatní jsou zbytečnosti. - Naše problémy jsou pouze v naší hlavě. - Okolní svět není ani dobrý ani špatný –
je mu zcela lhostejné, jestli existuješ. - Z každé události se snaž získat pro sebe něco užitečného. - Nebuď suchar. - Pamatuj, že nikomu nejsi nic dlužen. - Nezapomeň, že nikdo není nic dlužen tobě. - Nelituj ani času ani peněz na štěstí z poznávání světa. - V životě vždycky spoléhej pouze sám na sebe. - Věř svým pocitům. - K ženám – ostatně i k mužům, stejně jako k dětem buď trpělivý a trochu shovívavý. - Pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš, nebudeš mít ani tu. - Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí. - Věz, že dnešek je ten nejkrásnější den. Převzato
„Sedláci“ ve velkoměstě Původně by se reportáž, kterou budete na následujících řádcích číst, v našem časopise neobjevila. Jednak v době, kdy se cesta nemnoha z nás konala, by již červencové číslo časopisu bylo vytisknuto, vydáno, čteno…Navíc se cesta týkala jen zlomku lidí z našeho sboru. Takže by to vlastně bylo „nezáživné, neosobní…“ Ale všichni účastníci se shodli na tom, že popis výletu by mohl být pozvánkou na další společné výlety. Výlet do velkoměsta, tedy hlavního města naší republiky Prahy, původně vznikl náhodou. Vilma Skřivánková objevila na slevovém
portálu slevu do muzea voskových figurín a pozvala mnohé z nás ke koupi a později
13
k návštěvě. Termín, který původně zamýšlela, se nakonec změnil na neděli 3. července. A tak nastaly přípravy, domluvy kdo a kam pojede a půjde. Oslovených bylo mnoho, žel kladně se vyslovilo jen nemnoho. Střih – neděle 3. července – velmi brzký čas na to, že máme neděli. Nádraží Otrokovice, na peróně stojící Zlínský expres s konečnou stanicí Praha- hlavní nádraží. Zatímco většina je již na místě a nedočkavě se těší na výlet, cestu, zážitky, iniciátorka výletu se svou rodinou a družinou v nedohlednu. Čas se posouval k odjezdu a nervozita výletníků v útrobách vlaku se zvyšuje. Uffff, naštěstí se to stihlo, samozřejmě se u Skřivánků „dohadovali“ kdo že to zavinil, to zpoždění… Ale vše se podařilo a tak jsem mohl na sedadlech vlaku zaznamenat tyto výletníky – manžele Šagovy, Zdenku Wagnerovou, rodinku Medřických, opozdilce Skřivánkovy – tedy bez Vítka, zato s Amálkou a pak rodinku Matulových. A protože jsme pro cestu vybrali otevřený velkoprostorový vagón vlaku, tak jsme byli pohromadě, dokonce díky nedostatku cestujících jsme okupovali skoro půlku vagónu. Povídalo se, snídalo se, četlo se, spalo se, prostě cestu prožíval každý tak, jak chtěl a co mu vyhovovalo. Kdo
14
si pamatuje cestování do Prahy z let dřívějších, tak se vždy jednalo o dlouhou, únavnou cestu v nevábných podmínkách vlakových dopravců. Dnes se situace poněkud změnila, doba cesty či prostředí vlaku je dnes kultivovanější. A proto nám cesta utekla jako voda ve Vltavě… Humorná situace, která se stala hitem celé neděle, nastala na konci cesty. Při výstupu na Hlavním nádraží v Praze se seskupujeme ke společnému fotografování, humor nás neopouští. Co opustilo výpravu, je taštička s doklady a financemi Ládika Skřivánka. Tedy přesně řečeno – opustil ji Laďa. Naštěstí vlak stále stál na peróně, a tak nastalo šťastné shledání obou nechtěných aktérů příběhu – Hledá se taštička. To, že i Denda z téhož rodu myslela, že tam nechala mobil, to bylo jen tak trochu bonus navíc… Prvním místem, kam jsme se vydali při svém výletu, bylo starobylé místo – Vyšehrad. Cesta tramvají byla pro některé – spíše děti - novým zážitkem, navíc průjezd centrem Prahy je samo o sobě dobrodružství. Počasí nám neobyčejně přálo, i sluníčko hřálo, ale přitom nebylo nesnesitelné vedro minulých dní. Vyšehrad, Slavín, hřbitov, kde jsou pochovány osobnosti českých dějin, či vyhlídka nad Vltavou, s výhledem na kus hlavního města, to bylo to, co jsme prožili. V parku jsme se pak různě fotili a zaznamenali pro věk budoucí fakt, že jsme tam byli. Ale byl i čas na svačinku ve stínu stromů, či jsme pod paprsky sluníčka nabírali teplo a bronz na svá těla. Sešup z vrchu Vyšehradu a již jsme na pravém břehu
Vltavy. Okouzleni tokem této magické řeky, či historií samotného města míříme tramvají k dalšímu „magickému“ místu – Karlovu mostu. Ale pěkné počasí a doba prázdnin na tuto historickou pamětihodnost přilákala množství turistů – a především cizinců. A tak byl prostor a čas jen na pár fotek, nějaké to selfíčko… S davem turistů se posouváme zpět na východ od Karlova mostu, na Staromák – čili Staroměstské náměstí – a polední orloj. Dvacetiminutové čekání na půlminutové představení „svatých“ nás moc asi nenadchlo. Ale co už. Nesměli jsme opomenout, coby protestanté, zastavení u sochy Jana Husa tamtéž, i s nezbytným společným fotem. A pak jsme mířili k Muzeu voskových figurín. Ne že by to nebylo zajímavé, jen naše představa o věrohodnosti figurín byla asi jinde. No ale stejně nám to nevadilo, protože jsme se s těmi figurínami nadšeně fotografovali. To, že se u pokladny muzea odehrála „mimořádná situace“, nebudu moc zmiňovat.
Podrobnosti u Vilmy… Můstek a vstup do útrob země – to jsme se rozhodli použít metro pro cestu do posledního cíle výletu. Možná že to zní nekulturně a až přímo barbarsky, ale dnes je návštěva obchodního centra novou „kulturou“. Ale nešlo jen o komerční záležitost – shopování, jak se dnes říká. Dá se tam slušně najíst – cena a množství bylo přijatelné. Kdo nechtěl shopovat (a to byla většina), měl čas na Dinopark, síň slávy českého hokeje… Zmrzlina, jiné pochutiny a také nezbytné hygienické zastavení, to vše se stihlo a událo. Metrem jsme „šupajdili“ zpátky do centra. Byl čas na návrat a vlak nečeká… Poklusem k volnému vagónu, díky tomu jsme zůstali pohromadě i při cestě zpět. Ono totiž na Moravu z Prahy mířilo velké množství cestujících. Únava a spokojené sezení některé zmohlo natolik, že spali spánkem „spravedlivých“. Tedy přímo řečeno nejmenší výletníci – holky Medřické, a s nimi i jejich taťka Peťa. 15
Ostatní opět měli čas na vyprávění – zážitků bylo mnoho. A také se spřádaly plány na další výlety, či společnou letní dovolenou na Karolině. Jak uzavřít popis celého našeho výletu? Asi se to nedá říci jednou větou. Spíše díky této reportáži vás chceme pozvat na další výlet. Třeba na podzim bychom se do Prahy mohli vrátit, míst na prohlídku
je více než dost. A i jiná města mají své kouzlo a vlak je prostředek, který má své kouzlo – spojuje, sbližuje… A tak vám přejeme, abyste se k nám příště přidali. Výlet zažil a o něm vám napsal P. Matula
Na rozhraní času - co nám přinese Od roku 2000 už uplynulo 16 let. Nikdo z nás lidí na této modré planetě nad tímto letopočtem ani moc nepřemýšlel, ale když otevřeme Bibli – knihu Kazatel, je tam psáno: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas… je čas rození… i čas umírání“ atd. A právě jsem si toto uvědomila, že v roce 2000 se narodila Natalka Matulová a ve stejném roce zemřel můj muž. Proto mě zaujal tento letopočet, který byl uveden v jednom článku v časopise CASD. Chci se s vámi o část této úvahy podělit. „Tisíc let se psala na počátku jednička. Psal ji papež Urban II, když vyhlašoval roku 1095 první křížovou výpravu. Psal ji Jan Hus i Koperník, Kolumbus i Komenský, Hitler, Stalin. Tisíc dlouhých let začínalo číslem jedna… Nyní jsme mezi těmi, jimž se podaří zažít zlomovou událost, ke které dojde skutečně jen jednou za tisíc let, změní se první číslice letopočtu. Místo jedničky napíšeme dvojku a tu by tam měli lidé psát dalších tisíc let. Není divu, že mnozí se tohoto číselného zlomu obávají a spojují ho s příchodem neštěstí a katastrof. Jiní se naopak těší na příchod nového věku – všeobecného blahobytu a štěstí. Užívání letopočtu je jen pouhým číselným 16
symbolem. Jako každý symbol nás však i tento vede k zamyšlení. Ve skutečnosti ale žádný rok 2000 neexistuje. Je to jen konstrukce vytvořená lidskou myslí jako pomůcka k orientaci v toku času. Důležitý není letopočet, ale událost, která počátek času určila a od které každá kultura začíná počítat svůj letopočet. Při sledování letopočtů jednotlivých kultur jasně vyvstává skutečnost, že na počátku se odehrálo to nejpodstatnější, co určilo nejen časové rozmezí, ale i směrování celé společnosti k určitým hodnotám. Co připomíná rok 2000 nám? Je to narození Ježíše Krista v Betlémě, událost všech událostí, která radikálně ovlivnila dějiny lidstva a zcela změnila pohled miliónů na svět a úděl člověka v něm. Když přišel Ježíš na svět, měl lidský život jen nepatrnou hodnotu. Ježíš ve svém učení zrovnoprávnil všechny lidi prohlášením, že jsme všichni dětmi jednoho Otce v nebesích. Vyzvedl čin milosrdenství Samaritána, zastal se ženy proti pokryteckým mužům a v mnoha podobenstvích poukázal na špatné jednání nadřízených. Vzkříšený Ježíš Kristus se plným právem může nazývat Pánem nad časem, jehož prokletí překonal – jeho slib -„Já opět přijdu“ - tvoří cíl světových dějin.
Ten den, kdy se to stane, nám Bůh skryl… pro naši záchranu není důležitý rok 2000, ale to, co nám připomíná – narození a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ne posun v letopočtu, ale dnešek je to nejdůležitější: „Dnes, kdybyste slyšeli jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce…“ Žid 3,7
Moji milovaní v Kristu, snad je to moje poslední zamyšlení nad Slovem Božím, kde je spousta moudrých ponaučení o našem dočasném pozemském životě. s láskou vaše sestra Evža Macháčková
Noc kostelů 2016 Letošní termín akce Noci kostelů připadl na 10.6.2016 a náplní byl charitativní koncert Letovic ve prospěch malé Klárky ze Zlína. Její příběh jste mohli číst na nástěnce evangelizace a je připojen i jako vsuvka v tomto čísle časopisu. Potěšilo nás, že se Klárka mohla první části koncertu zúčastnit. Přišla v doprovodu své babičky, poradkyně rané péče paní Bc. Jany Čelůstkové a paní Ing. Dagmar Machové, vedoucí ze Střediska rané péče EDUCO ve Zlíně. Po přivítání nám Klárka chtěla něco zazpívat a přednést, a protože byla moc šikovná, odměnili jsme ji potleskem a velkým plyšovým medvídkem. Letovice podaly moc dobrý výkon v obou částech svého vystoupení a jen nás mrzí, že účast ze strany návštěvníků mohla být větší. Přesto byly díky štědrosti všech přítomných vybrány 4 tisíce korun na podporu Klárčina zdravotního stavu. Částka byla v následujícím týdnu zaslána na účet EDUCA Zlín. Pokud jste se programu nezúčastnili a chtěli byste dodatečně na tuto věc přispět, je to možné na účet 270547647/0300, do zprávy pro příjemce uveďte ‚KLARKA‘ (http://www. dcentrumzlin.cz/podporit. html )
Doprovodným programem pak byla výstava Biblí s exponáty zapůjčenými z osobních sbírek a ze sbírky Světového muzea Biblí v Jablunkově. Pro veřejnost byla otevřena i v následujícím týdnu od 13. do 17.6.2016. Obě malenovické základní školy obdržely osobní pozvání k účasti, ale nevyužily je a výstavy se tentokrát nezúčastnily. Exponáty zhlédlo celkem 150 lidí, z toho 90 přátel. Přišli lidé velmi zajímaví, i s touhou po studiu Bible a s obdivem nad naším zřízením sobotní školy. Pokud se vše podaří, budou jim k užitku nejen naše studijní materiály biblických úkolů, ale navštíví i některé ze sobotních shromáždění. Účastníci si mohli prohlédnout také obrazy Zdenka Valcháře na duchovní téma a obrázky Mg. Zdeňky Vránové vytvářené technikou encaustika, které celou akci dokreslovaly. Poděkování patří všem, kteří se jakkoliv podíleli na této akci, pomáhali se stěhováním exponátů, jejich instalací a hlídáním, také s úklidem a technickým zajištěním koncertu, s občerstvením na Noc kostelů pro účinkující i hosty a především vám, kteří jste zvali přátele a za celou věc jste se modlili. 17
Podle informací od organizátorů akce se letos v celé republice zúčastnilo 1475 modliteben, kaplí, sborů a kostelů a během Noci kostelů přivítaly celkem 450 000 návštěvníků. MSS CASD vyšlo této akci velmi vstříc a na její podporu připravilo spolu s vydavatelstvím AO a bratrem Galle zají-
18
mavé knižní nabídky k obdarování a zpracovalo i několik spotů a přehledů činnosti naší církve, které budeme moci využívat i při dalších akcích během celého letošního roku I. Slováčková
