Environmentální politika a udržitelný rozvoj
OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A LIDSKÁ PRÁVA JUDr. Karolina Žákovská, Ph.D. Katedra práva životního prostředí Přednáška č. 9 – 5.12.2014
Úvod Vztah LP a ochrany ŽP → poškození ŽP vede často k omezené možnosti, resp. nemožnosti výkonu řady LP
1
Ochrana ŽP a lidská práva Úvodní poznámky
Tradiční přístupy k ochraně ŽP: státní regulace (command and control), ekonomické nástroje, dobrovolné nástroje x ne vždy účinné → lidská práva jako nástroj ochrany ŽP
jednotlivec/skupina, se domáhá/domáhají ochrany ŽP, jehož poškození v důsledku jednání (konání či opomenutí) státu znamená zásah do jeho/jejich práv sekundární (nemůže nahradit státní regulaci), ale přesto významný
Tři dílčí témata: využití tradičních LP pro ochranu ŽP (nové) právo na příznivé ŽP práva domorodých národů jako specifický nástroj
Lidská práva Lidská práva = subjektivní práva vlastní (přiznaná) všem lidem Základní charakteristiky:
univerzální rovná a nediskriminační nezcizitelná vzájemně provázaná a nedělitelná
“Všichni lidé se rodí svobodní a rovní v právech a důstojnosti.“ (Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 1)
2
Lidská práva Historie a klasifikace lidských práv → generace lidských práv (Karel Vašák, 1979): První generace lidských práv = občanská a politická práva Druhá generace lidských práv = hospodářská, sociální a kulturní práva Třetí generace lidských práv = nová práva odpovídající novým potřebám, u řady z nich přímý či nepřímý vztah k životnímu prostředí (právo na rozvoj, právo na vodu, právo na příznivé životní prostředí, práva původních národů)
x kritika
Lidská práva Povinnosti států odpovídající lidským právům
respektovat (negativní povinnost) chránit (pozitivní povinnost) naplňovat (pozitivní povinnost)
I práva, jimž zdánlivě odpovídají pouze negativní povinnosti států, vytvářejí ve skutečnosti povinnosti jak negativní, tak pozitivní → při výkladu lidských práv se uplatňují pravidla účinného účinku a evolutivní interpretace
3
Lidská práva Základní mezinárodněprávní prameny Globální úroveň
Všeobecná deklarace lidských práv (VS OSN, Paříž 1948) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Oba pakty byly přijaty VS OSN v roce 1966, vstoupily v platnost v roce 1976 + opční protokoly →
International Bill of Human Rights (Mezinárodní katalog lidských práv)
Lidská práva Regionální úroveň Rada Evropy
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropská úmluva o lidských právech, 1950/1953) + protokoly Evropská sociální charta (1961/1965, revidována 1996/1999)
OAS
Americká deklarace práv a povinností člověka (1948) Americká úmluva o lidských právech (Pakt ze San José, 1969/1978) Protokol k Americké úmluvě o lidských právech v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv (Protokol ze San Salvadoru, 1988/1999)
Africká charta práv člověka a národů (1981/1986)
AU
4
Lidská práva Možnost domáhat se ochrany práv u nezávislého mezinárodního orgánu:
Pakty z r. 1966 → individuální stížnosti k Výboru pro lidská práva či (od r. 2013) k Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva
EÚLP → stížnosti k Evropskému soudu pro lidská pro lidská práva Evropská sociální charta → kolektivní stížnosti k Evropskému výboru pro sociální práva
Americký systém ochrany LP → stížnosti k Inter-Americké komisi pro lidská práva, která je může předložit Inter-Americkému soudu pro lidská práva
Africký systém → stížnosti k Africké komisi práva člověka a národů, nově též k Africkému soudu práv člověka a národů
Lidská práva a životní prostředí Koncept environmentálních práv = lidská práva se vztahem k životnímu prostředí, resp. jeho kvalitě
převážně v teorii, odraz v praxi zatím omezený průřezový charakter (vztahuje se ke všem generacím lidských práv) specifická metoda ochrany ŽP (objevuje se od 70.-80. let 20. st.), jejímž cílem je doplnit tradiční metody (command and control, ekonomická motivace) a nahradit je v případech, kdy selhávají dva základní přístupy: „ozeleňování“ (greening) existujících lidských práv (jejich „environmentální výklad“) a uznání nového práva na životní prostředí určité kvality (tedy na ochranu životního prostředí) + specifická role některých kolektivních práv přiznaných domorodým národům (viz dále)
5
Lidská práva a životní prostředí „Ozeleňování“ lidských práv = využití existujících lidských práv pro ochranu životního prostředí Hmotná práva: právo na život právo na pokojné užívání vlastnictví (ochrana vlastnického práva) právo na respektování soukromého a rodinného života právo na ochranu fyzického a psychického zdraví právo na odpovídající životní podmínky → životní prostředí určité kvality jako předpoklad realizace lidských práv
Lidská práva a životní prostředí Procesní práva
právo na informace právo podílet se na rozhodování právo na přístup k právní ochraně
→ expressis verbis zakotvena v tzv. Aarhuské úmluvě (Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, EHK OSN, 1998/2001) x lze je i odvodit z existujících hmotných práv
6
Lidská práva a životní prostředí Vybrané judikáty ESLP
Lopez Ostra proti Španělsku (1994) Guerra proti Itálii (1998) Öneryildiz proti Turecku (2004) Hatton proti Spojenému království (2003) Kyrtatos proti Řecku (2003) Fadeyeva proti Rusku (2005) Hamer proti Belgii (2007) Tatar proti Rumunsku (2009) Dées proti Maďarsku (2010) Dubetska proti Ukrajině (2011)
Lidská práva a životní prostředí
Právo na příznivé životní prostředí Právo na ochranu životního prostředí, resp. právo na příznivé (bezpečné a zdravé) životní prostředí
„nové“ právo dosud není univerzálně uznáváno objevuje se od 70. let 20. st. (poprvé oficiálně ve Stockholmské deklaraci z r. 1972) → rozvoj především v národních úpravách (na mezinárodní úrovni omezený) různé výrazy: právo na příznivé / zdravé / odpovídající / bezpečné / ekologicky vyrovnané životní prostředí
→ právo na životní prostředí určité kvality (antropocentrické pojetí!), někdy pouze právo na životní prostředí
7
Lidská práva a životní prostředí
Právo na příznivé životní prostředí Právo na příznivé životní prostředí ve vybraných mezinárodních dokumentech: Stockholmská deklarace (1972) Princip č. 1 “Man has the fundamental right to freedom, equality and adequate conditions of life, in an environment of a quality that permits a life of dignity and well-being…”
(Návrh delegace USA: “Every human being has a right to a healthful and safe environment, including air, water and earth, and to food and other material necessities, all of which should be sufficiently free of contamination and other elements which detract from the health or well-being of man.”)
Lidská práva a životní prostředí
Právo na příznivé životní prostředí Zpráva Světové komise pro životní prostředí a rozvoj Naše společná budoucnost (1987) „Fundamental Human Right 1. All human beings have the fundamental right to an environment adequate for their health and well being.” → uvedeno na prvním místě mezi principy v příloze Zprávy (Annex 1: Summary of Proposed Legal Principles for Environmental Protection and Sustainable Development Adopted by the WCED Experts Group on Environmental Law) Deklarace z Rio de Janeira (1992) Princip č. 1 “Human beings are at the centre of concerns for sustainable development. They are entitled to a healthy and productive life in harmony with nature.”
8
Lidská práva a životní prostředí
Právo na příznivé životní prostředí Aarhuská úmluva (1998) Preambule „Strany této úmluvy…uznávajíce také, že každý jedinec má právo žít v prostředí zajišťujícím jeho zdraví a životní pohodu a že má povinnost, jako jednotlivec i spolu s ostatními, chránit a zlepšovat životní prostředí ve prospěch současných i budoucích generací…“ + čl. 1 (Cíl): „S cílem přispět k ochraně práva každého příslušníka současné generace i generací budoucích na život v prostředí příznivém pro jeho zdraví a životní pohodu každá smluvní strana zaručí právo na přístup k environmentálním informacím, podíl veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí v souladu s ustanoveními této úmluvy.“ Právní význam?
Lidská práva a životní prostředí
Právo na příznivé životní prostředí Závazným způsobem zakotveno pouze ve dvou pramenech mezinárodního práva:
Africká (Banjulská) charta práv člověka a národů (1981/1986) “Article 24 All peoples shall have the right to a general satisfactory environment favorable to their development.”
Dodatkový protokol k Americké úmluvě o lidských právech v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv (Protokol ze San Salvadoru, 1988/1999) “Article 11 Right to a Healthy Environment 1. Everyone shall have the right to live in a healthy environment and to have access to basic public services….”
9
Lidská práva a životní prostředí
Právo na příznivé životní prostředí Právo na příznivé životní prostředí na národní úrovni
v současné době zakotveno v ústavách většiny států světa x praktické naplňování velmi problematické
ČR: čl. 35 odst. 1 LZPS: „Každý má právo na příznivé životní prostředí.“ x v praxi téměř nepoužitelné (možnost domáhat se jen v mezích prováděcích zákonů, omezení aktivní žalobní legitimace)
→ právo na příznivé životní prostředí dosud nelze považovat za etablované právo, jeho význam je spíše hodnotový a podpůrný
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Úvodní poznámky
cca 5000 domorodých etnik v cca 90 zemích (více než 370 mil. osob) význam nepoškozeného životního prostředí pro tradiční kulturu, resp. způsob života zdroje ohrožení: územní rozvoj, těžba přírodních zdrojů (dřevo, ropa, zlato, drahé kameny apod.)
Příklad: výstavba přehrady Belo Monte v Brazílii
10
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Pojem domorodé národy
pojem domorodé národy (indigenous peoples) vs. původní obyvatelé či populace neexistuje univerzálně přijímaná definice, charakteristické znaky: - historická kontinuita s národy obývajícími dané území před příchodem koloniálních mocností (x není univerzálně přijímáno, neboť ne vždy je domorodý národ potomkem těchto „prvních národů“, viz např. některá domorodá společenství v Africe či Jižní Americe), - silná kolektivní vazba k tradičnímu území a zdrojům - odlišnost od dominantní společnosti (→ menšinové postavení) - odhodlání udržet vlastní svébytnost a existenci → předávání tradičního způsobu života a kulturní identity potomkům závazná definice v Úmluvě MOP č. 169 o domorodých a kmenových národech (ILO 169 Convention on Indigenous and Tribal Peoples, ITPC) x smluvními stranami jen 22 států
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Pojem domorodé národy Definice „domorodých a kmenových národů“ v ITPC (čl. 1 odst. 1): Kmenové národy (tribal peoples) = „národy, jejichž sociální, kulturní a hospodářské podmínky je odlišují od jiných částí národního společenství a jejichž postavení je zcela či částečně upraveno jejich vlastními zvyky či tradicemi nebo zvláštními zákony či nařízeními“ Národy považované za domorodé (peoples regarded as indigenous) „národy, jež jsou považovány za domorodé na základě svého původu sahajícího k populacím, jež obývaly danou zemi či geografickou oblast, do níž daná země patří, v době dobytí, kolonizace či vytyčení stávajících státních hranic, a které bez ohledu na své právní postavení zachovávají všechny své sociální, hospodářské, kulturní a politické instituce, či jejich část“
11
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Povaha práv domorodých národů Kolektivní práva domorodých národů → nositelem je dané společenství jako celek (např. právo na užívání tradičních území a zdrojů) x individuální práva příslušníků → nositeli jsou jednotliví členové společenství
„pravá“ individuální práva (např. právo na život, ochranu zdraví, vzdělání) individuální práva se skupinovým rozměrem = práva, která může příslušník vykonávat jen spolu s ostatními příslušníky společenství (např. kulturní práva)
Možné vzájemné posilování i konkurence!
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Možné přístupy - přehled Základní přístupy k využití lidskoprávních nástrojů pro ochranu ŽP domorodých národů:
kolektivní práva domorodých národů, vč. práva na sebeurčení
menšinová kulturní práva příslušníků domorodých národů
vlastnická práva k tradičně obývaným územím a tradičně využívaným zdrojům
12
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Kolektivní práva domorodých národů ITPC + Deklarace práv domorodých národů (UN Declaration on Indigenous Peoples Rights, 2007, UNDRIP) Právo na sebeurčení = právo národa rozhodovat o vlastním směřování a svobodně disponovat vlastními přírodními zdroji východiskem všech ostatních práv u domorodých národů pouze tzv. vnitřní sebeurčení Další kolektivní práva se vztahem k ochraně životního prostředí → celá řada práv (např. práva na tradičně užívané přírodní zdroje, vč. půdy, právo na ochranu ŽP, ochrana a podpora tradičních činností, ochrana spirituálního vztahu k součástem přírody) x omezená účinnost (absence kontrolního mechanismu + ITCP - malý počet států, UNDRIP - nezávaznost)
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Kolektivní práva domorodých národů Kolektivní práva domorodých národů v rozhodovací činnosti Africké komise pro práva člověka a národů Africká charta práv člověka a národů jako jeden z mála závazných lidskoprávních instrumentů zakotvuje jak individuální práva každého člověka, tak kolektivní práva národů, vč. práva svobodně nakládat s vlastními přírodními zdroji a práva na „obecně uspokojivé životní prostředí příznivé pro jejich rozvoj“ . Byť účelem původně nebyla ochrana práv domorodých národů, v rozhodovací činnosti Africké komise pro práva člověka a národů byla aplikovatelnost charty v tomto směru uznána. Stěžejní rozhodnutí:
Ogoni (Nigérie, 2001) Endorois (Keňa, 2009)
13
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Menšinová (individuální) práva příslušníků Právní základ: Čl. 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (International Covenant on Civil and Political Rights, 1966) → příslušníkům etnických, náboženských a jazykových menšin nesmí být upíráno „právo užívat spolu s ostatními členy … vlastní kultury, vyznávat a projevovat vlastní náboženství a používat vlastního jazyka“. Nejvýznamnější relevantní stanoviska Výboru OSN pro lidská práva Ominayak proti Kanadě (1990) Ángela Poma Poma proti Peru (2009) → tradiční způsob života (včetně využívání přírodních zdrojů) domorodých národů uznán jako součást jejich kultury
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Kolektivní vlastnické právo Vlastnické právo pojímáno zpravidla jako individuální právní panství nad věcí x u domorodých národů v této podobě neexistuje (vztah k územím a zdrojům je jiné povahy), jejich práva k územím a zdrojům jsou uznávána (národní úroveň, ITPC, UNDRIP), jejich povaha je nicméně nejasná → řešení v podobě uznání práv domorodých národů k územím a zdrojům jako vlastnického práva kolektivní (resp. komunitní) povahy → zejména v inter-americkém systému ochrany lidských práv
14
Práva domorodých národů a ochrana ŽP Kolektivní vlastnické právo Vybrané relevantní rozsudky Inter-amerického soudu pro lidská práva
Společenství Mayagna (Sumo) Awas Tingni proti Nikaragui (2001) „Domorodé skupiny, na základě své pouhé existence, mají právo žít svobodně na svém vlastním území; úzké vazby domorodých obyvatel s půdou musí být uznány a chápány jako základní složky jejich kultury, spirituálního života, integrity a hospodářského přežití.“ + pro uznání vlastnického práva postačuje tradiční držba
Národ Saramaků proti Surinamu (2007) Otázka, jakých zdrojů se kolektivní vlastnická práva týkají (zda i nerostného bohatství).
Domorodý národ Kichwa ze Sarayaku proti Ekvádoru (2013)
Práva životního prostředí Právo životního prostředí, resp. živých organismů, na ochranu? → Světová charta přírody (1982) Preambule, odst. 3 a 4 “Civilization is rooted in nature, which has shaped human culture and influenced all artistic and scientific achievement, and living in harmony with nature gives man the best opportunities for the development of his creativity, and for rest and recreation … Every form of life is unique, warranting respect regardless of its worth to man …”
x zatím až na výjimky (např. Bolívie) pouze doktrinální otázka, životní prostředí, resp. živé organismy nejsou subjektem práv
15
Děkuji Vám za pozornost.
16
