19.2.2014
Regionální rozvoj a regionální politika Ing. Jan Binek, Ph.D. Kralovice Stříbro Nýřany
Rokycany
Tachov Plzeň Horšovský Týn
Stod
Blovice Přeštice
Nepomuk Blatná
Domaţlice
Milevsko Tábor
Horaţďovice
Klatovy Sušice Písek Soběslav Strakonice Vimperk
Jindřichův Hradec Vodňany Dačice
Prachatice
České Budějovice
Kaplice
Třeboň
Trhové Sviny
Český Krumlov
Regionální rozvoj a praxe Přednáška č. 1.1 Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Navazující magisterský studijní obor Regionální geografie
Vstupní otázky Co si představujete pod pojmem rozvoj? V čem spočívá rozvoj obce, kraje, státu? Jaký zákon upravuje záležitosti regionálního rozvoje? Jaký zákon upravuje územní plánování? Co je cílem regionální politiky? Co je to metoda Leader?
Regionální rozvoj a praxe
2
1
19.2.2014
Hlavní body přednášky Regionální rozvoj – souvislosti a předpoklady Regionální politika – pojetí, struktury, procesy Legislativa Aktéři rozvoje Podporované regiony
Strategie regionálního rozvoje ČR
Regionální rozvoj a praxe
3
Členění veřejné správy Struktura veřejné správy ČR
Státní správa Veřejná správa
vláda – ministerstva ústřední správní úřady podřízené ministerstvům jiné ústřední orgány státní správy územní správní úřady Územní samospráva
kraje, obce
Samospráva Zájmová samospráva Regionální rozvoj a praxe
zájmová či profesní sdruţení osob (např. stavovské komory, VŠ) 4
2
19.2.2014
Základní veřejnosprávní prostorové procesy Subsidiarita = princip rozvíjený v kontextu Evropské unie, kde je chápán jako snaha, „aby všechna opatření byla přijímána co nejblíţe občanům, tedy na nejniţším stupni správy, který umoţňuje jejich realizaci nebo výkon; „princip vyţadující, aby problémy byly řešeny na té úrovni, na které vznikají; aby vyšším úrovním veřejné správy byly postupovány jen ty kompetence, na něţ subjekty niţší úrovně nestačí. Decentralizace je proces, v němţ se převádí určité kompetence státní správy samosprávě nebo i nestátním (soukromým) subjektům. Dekoncentrace je přesun výkonu určitých činností veřejné správy (NE předání moci) do území (vznikají detašovaná pracoviště) a o přiblíţení veřejné správy občanům. Regionální rozvoj a praxe
5
Co je to rozvoj? = Proces pozitivních změn – zlepšení kvantitativních (extenzivní rozvoj), ale zejména kvalitativních (intenzivní rozvoj) charakteristik dané oblasti (nejčastěji přírodní a sociálně-ekonomické oblasti) Rozvoj x růst Regionální růst je chápán jako zvýšení celkového produktu regionu v daném časovém období, regionální rozvoj je oproti tomu představován celým komplexem procesů, které probíhají uvnitř regionu. Udržitelný rozvoj: rovnováha mezi sociální, ekonomickou a environmentální oblasti. Rozvoj obce x rozvoj kraje x rozvoj státu Regionální rozvoj a praxe
6
3
19.2.2014
Další definice rozvoje Půček a Ochrana (Chytrá veřejná správa. Kohezní politika, 2009) formulují rozvoj území jako „soubor a synergii činností, aktivit a investic vykonávaných v daném území všemi aktéry (tedy veřejnou správou, podnikatelským sektorem, neziskovým sektorem, přičemž je usilováno o vyvážený vztah podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území“. Územní rozvoj je dle Slovníku územního plánování (Ústav územního rozvoje, 2011) „proces v území, při němž dochází k jeho zhodnocení, a to změnou jeho funkčního využití nebo zásadní změnou intenzity jeho využití“. Stavební zákon v § 18 potom definuje udrţitelný rozvoj území jako „vyvážený vztah podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích“. Regionální rozvoj a praxe
7
Prostorový rozvoj V souvislosti s regionálním (obecním) rozvojem a územním rozvojem vyuţíváme jako souhrnný pojem prostorový rozvoj.
Regionální rozvoj – vyšší vyuţití a zvýšení potenciálu daného regionu
Územní rozvoj – zhodnocení území
PROSTOROVÝ ROZVOJ
Regionální politika – ovlivnění socioekonomické činnosti v prostoru zejména iniciačními nástroji
koordinace
Regionální rozvoj a praxe
Územní plánování – řešení účelného vyuţití a prostorového uspořádání území za vyuţití zejména regulačních nástrojů 8
4
19.2.2014
Souvislosti rozvoje Rozvoj je kategorií subjektivní. Je veličinou, která se odvíjí od hodnotové orientace občanů, lokálních autorit apod. Lépe klást důraz na kvalitativní rozvoj. Rozvoj lze implantovat zvnějšku jen velmi obtíţně. Spíše jej lze pouze podpořit a tuto podporu musí být někdo v daném území schopen vyuţít a zrealizovat. Rozvoj by měl být ţádoucí, chtěný „někým“, nějakým „adresátem rozvoje“. Naplnění obsahu rozvoje by se tak mělo odvíjet od společenství občanů daného území (obce, kraje, státu; prováděno formou voleb). Primárním nástrojem k naplnění obsahu rozvoje je proces strategického plánování, které musí dát všem občanům daného prostoru a dalším relevantním subjektům moţnost vyjádřit jejich představy. Regionální rozvoj a praxe
9
Dimenze vymezení veřejného zájmu – možné přístupy k určení pojetí rozvoje veřejné zájmy generované funkčními potřebami společnosti veřejné zájmy definované odborníky
veřejné zájmy určované preferencemi občanů
.
veřejné zájmy vznikající na základě individuálních zájmů Regionální rozvoj a praxe
10
5
19.2.2014
Teorie regionálního rozvoje v praxi Velké mnoţství konceptů vysvětlujících rozvojové procesy v regionech: Obvykle pouze podmíněná platnost (rozvoj určitého sektoru, nezbytné splnění specifických podmínek). V praxi lze vyuţít pro inspiraci. Skutečné rozvojové koncepty jsou vţdy různorodým mixem kroků a nástrojů. Zásadní obvykle je otázka alokace veřejných prostředků. Jako v praxi více reflektované lze zmínit teorie učících se regionů, teorie endogenního růstu či teorie pólů růstu.
Regionální rozvoj a praxe
11
Stezka v korunách stromů – Příklad rozvojového impulzu
Pramen:http://www.baumwipfelpfad.by/bwp_cz/index.php
6
19.2.2014
Regionální politika Regionální politika je v evropském kontextu obvykle chápána jako „činnost, jejímţ úkolem je přispívat ke sniţování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a k zabezpečení jejich harmonického rozvoje“ Dva směry realizace: Řešení situace zaostávajících regionů (konvergenční přístup) – hlavní snaha EU Aktivity na podporu pólů rozvoje (růstový přístup). Regionální politika je ve vztahu k ostatním sektorovým politikám průřezovou a koordinující politikou – praxe je ovšem mnohdy jiná…
Regionální rozvoj a praxe
13
Přístupy k regionálnímu rozvoji a jejich implikace pro regionální politiku Obecné paradigma
Charakteristické rysy Prostorový vývoj tenduje k Liberální rovnováze, není nutno (neintervencionistické) zasahovat do trţních procesů. endogenně rozvojové Neintervencionistický přístup Prostorový vývoj tenduje k Keynesiánské nerovnováze, zásahy do trţních (intervencionistické) procesů jsou nutné. exogenně rozvojové Intervencionistický přístup Vývoj tenduje k regionální Marxisticko-socialistické nerovnováze, nutnost (extrémně plánování a řízení prostorového intervencionistické) vývoje. Intervencionistický přístup Moderní (“transformovaný“ neoendogenní rozvoj) vytváření rámcových . podmínek pro endogenní iniciativy
Vývoj tenduje k regionální nerovnováze, je nutno vyuţít regionální potenciál. Spíše neintervencionistický přístup Regionální rozvoj a praxe
Regionální politika „Dělníci za prací“, nástroje zvyšující mobilitu pracovních sil „Práce za dělníky“, nástroje podporující příliv investic do problémových regionů Centrální plánování a řízení prostorového vývoje ignorující regionálně-trţní signály Podpora prostředí pro networking, malé a střední firmy, inovace, učení se. Zvýšení kvality místních a regionálních institucí, 14 konkurence a kooperace
7
19.2.2014
Posun paradigmat regionální politiky Kritérium Koncepční model
Konkrétní cíle Oblasti zásahů Způsob realizace Prostorové zaměření
Klasická regionální politika Moderní regionální politika Teorie lokalizace odvětví: Teorie učících se regionů: Hlavními faktory jsou regionální Hlavními faktory regionální atributy, jako např. výrobní náklady, schopnosti, např. inovační prostředí, dostupnost pracovníků klastry, sítě Charakteristiky politiky Zvýšená konkurenceschopnost Tvorba zaměstnanosti, zvýšené (např. podnikání, inovace, investice dovednosti) Úzké (ekonomické, průmyslové) Široké (multisektorové) Reaktivní, zaloţený na konkrétních Proaktivní, plánovaný, strategický projektech Struktura politiky Problémové oblasti
Hlavní nástroje
Indikátory regionálních disparit Programy podpory Podpora podnikům
Orientace pomoci
Tvrdá infrastruktura
Analytická základna
Příprava politiky . organizace Vedoucí Partneři
Organizace Centralizovaná (shora dolů) Centrální vláda Regionální rozvoj a praxe Ţádní nejsou
Všechny regiony Komplexní SWOT analýza regionů Rozvojové programy Podnikatelské prostředí Měkká infrastruktura Kolektivní (zaloţená na jednání) Regionální orgány a instituce Lokální orgány a sociální15partneři
Komentář k regionální politice EU Při posuzování regionální politiky je třeba si uvědomit několik věcí: Není zárukou rozvoje nějaké země. Musí zapadat do rozvojového rámce (vymezení priorit: např. lidské zdroje, infrastruktura). Zaloţena na podpoře projektů – ţádná země nemá zaručeno, kolik peněz dostane (Existuje pouze horní hranice). Důleţitá je tzv. absorpce regionu, tzn. kolik projektů je schopen region vytvořit. Primárně ji spravují členské státy – Evropské komise pouze kontroluje, zda nedochází k jejímu zneuţití. Regionální politika EU má na objemu prostředků vynakládaných na regiony jen malý podíl. Spíše inicializační role, důraz na samostatnou aktivitu regionů. Regionální rozvoj a praxe
16
8
19.2.2014
Vývoj regionální politiky členských států EU i regionální politiky EU Posun v cílech regionální politiky k podpoře regionální konkurenceschopnosti, odklon od tradičních nástrojů politiky strany poptávky (zejména programů na podporu podnikání) ve prospěch měkkých opatření strany nabídky, zúţení oblastí, které obdrţí regionální pomoc, růst lokálních ekonomických iniciativ (zdola nahoru), větší konkretizace a větší cílení regionální politiky, a to jak prostorové (zejména na městské oblasti), tak i sektorové (tzv. klastry), změny v oblasti správy a vládnutí směrem k decentralizaci, partnerství a koordinaci politiky, rostoucí zájem o udrţitelnost a tzv. sociální začleňování. Regionální rozvoj a praxe
17
Klíčové prvky fungování regionální politiky Pro řízení rozvoje území a zajištění funkčnosti jednotlivých rozvojových nástrojů jsou nosnými prvky: rozdělení kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi a subjekty veřejné správy, vyjasnění práv a povinností jednotlivých aktérů, nastavení procesů tvorby a aplikace stejně jako účinků zvolených nástrojů. Realizace regionální politiky je spojena se splněním tří základních předpokladů: existence meziregionálních rozdílů, politická vůle problémy řešit, ekonomické moţnosti problémy řešit. Regionální rozvoj a praxe
18
9
19.2.2014
Formální členění aktérů Aktér = „aktivní účastník“ V obecné rovině můţeme rozlišit několik typů subjektů podle vztahu k řešenému problému či k připravovanému projektu: Shareholders = podílníci, tj. subjekty, které jsou hlouběji zapojení do procesu řešení či přípravy, podílí se na něm (např. spolupracující obce a podnikatelé), Stakeholders = zainteresovaní, tj. subjekty, na které bude jistá aktivita působit (např. občané a jejich sdruţení, návštěvníci aj.), Placeholders = dotčení (myšleno na územním principu), tj. subjekty, v jejichţ zájmovém území se aktivita realizuje (např. krajský úřad, správa chráněné krajinné oblasti či národního parku, ministerstvo) Zařazení subjektů do jedné ze zmíněných skupin není absolutní, nýbrţ závisí na tématu či situaci. Dochází také k prolínání jednotlivých pozic. Regionální rozvoj a praxe
19
Regionální politika ČR Praktická regionální politika = soubor intervencí vedoucích k lepšímu územnímu rozloţení ekonomických aktivit, k rozvoji infrastruktury a ke sníţení nerovnováhy v sociálním rozvoji. Významným trendem je provazování s dalšími podpůrnými státními politikami, například se sociální politikou a s průmyslovou politikou. Zohledňování regionální dimenze v rámci sektorových politik. Zdroje na řešení odráţí slabou politickou vůli významněji usilovat o sniţování regionálních rozdílů. Současná regionální politika je především pragmatická. Výrazným omezením účinnosti regionální politiky ČR je fakt, ţe jde sice o průřezovou prostorovou politiku, ale bez přímých vazeb na rozvojové nástroje sektorových politik. Regionální rozvoj a praxe
20
10
19.2.2014
Subjekty regionální politiky na národní úrovni Státní správa a její organizace: Ministerstvo pro místní rozvoj Centrum pro regionální rozvoje Ústav územního rozvoje Aktivní působení Asociace krajů ČR Otázkou role a možnosti Ministerstva pro místní rozvoj. Otázka zařazení rozvoje venkova: MMR x Mze.
Regionální rozvoj a praxe
21
Kompetence ministerstva pro místní rozvoj Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev … stanoví jako ústřední orgán ve věcech regionální politiky MMR, které: a) spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, b) koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje“. c) zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdruţením a zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur“. Regionální rozvoj a praxe
22
11
19.2.2014
Legislativa Nosnou normou regionální politiky je zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, který specifikuje oblasti podpory, vybrané nástroje a působnosti hlavních subjektů. Mnohá opatření upravena zákonem č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání. Pro realizaci regionální politiky jsou důleţitá usnesení vlády: Zásady regionální politiky ČR (usnesení č. 235/1998), Strategie regionálního rozvoje ČR pro léta 2007–2013 (usnesení vlády č. 560/2006). Strategie regionálního rozvoje ČR na období 2014–2020 (usnesení vlády č. 344/2013). Z hlediska usměrňování rozvojových procesů je důleţitá i Politika územního rozvoje ČR (usnesení vlády č. 561/2006). Regionální rozvoj a praxe
23
Možné státem podporované regiony dle zákona č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje a) regiony se soustředěnou podporou státu, které se podle charakteru svého zaostávání člení na 1. strukturálně postiţené regiony 2. hospodářsky slabé regiony 3. venkovské regiony b) ostatní regiony, jejichţ podporování státem je ţádoucí z jiných důvodů, například pohraniční regiony, bývalé vojenské prostory, regiony postiţené ţivelními pohromami, regiony se silně narušeným či poškozeným ţivotním prostředím, regiony s méně příznivými podmínkami pro rozvoj zemědělské výroby, regiony s vyšší průměrnou mírou nezaměstnanosti, neţ je průměrná úroveň v České republice. Regionální rozvoj a praxe
24
12
19.2.2014
Podporované (problémové) regiony Teoreticky vymezovány za účelem podpory rozvoje a zlepšení situace: Zřízení speciálních rozvojových nástrojů. Zvýhodnění v rámci stávajících nástrojů (např. niţší míra spolufinancování). Vymezení podporovaných regionů na národní úrovni – provedeno vždy ve strategii regionálního rozvoje (SRR), často v průběhu platnosti SRR proběhne aktualizace. Různé typy problémových území vymezovaných jednotlivými kraji, obvykle v rámci programů rozvoje kraje – různorodé přístupy (2 aţ více neţ 10 ukazatelů). Na vymezení na krajské úrovni ve většině případů nenavazují odpovídající nástroje. Regionální rozvoj a praxe
25
Státem podporované regiony dle SRR Období 2007–2013: vymezeny regiony (okresy) strukturálně postiţené, hospodářsky slabé a s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností (i ORP) Ukazatele pro vymezení hospodářsky slabých regionů: 6 vážených ukazatelů: kupní síla obyvatel (váha 0,3), počet podnikatelů na 1000 obyvatel (váha 0,15), daňové příjmy na obyvatele (váha 0,15) a situace na trhu práce – míra nezaměstnanosti, dlouhodobá nezaměstnanost a počet uchazečů na 1 volné pracovní místo (váha 0,4).
Období 2014–2020: pouze hospodářsky problémové regiony (ORP) + v kategorii ostatních regionů sociálně znevýhodněné oblasti a současné a bývalé vojenské újezdy Regionální rozvoj a praxe
26
13
19.2.2014
(2006)
.
Hospodářsky problémové regiony v SRR 2014+
.
Regionální rozvoj a praxe
28
14
19.2.2014
Oblasti s ohrožením sociálním vyloučením dle SRR 2014+
.
Regionální rozvoj a praxe
29
Problémové regiony v rámci vybraných krajů ČR
Pardubický Jihomoravský
Plzeňský
.
Jihočeský
15
19.2.2014
Jaké jsou skutečné důsledky vymezení problémového regionu? Formální vyjádření, ţe v daném regionu se kumulují problémy. Impulz pro hledání cest k podpoře rozvoje. Východisko pro zvýšenou alokaci veřejných prostředků z vyšších úrovní (realizace regionální politiky). Krajská podpora – osobní komunikace, „šitá“ na míru. Podpora státu v rámci státní regionální politiky. Nastavení parametrů nástrojů národních sektorových politik (např. aktivní politika zaměstnanosti). Zvýhodnění při vyuţívání prostředků z úrovně EU.
Regionální rozvoj a praxe
31
Strategie regionálního rozvoje ČR na období 2014–2020 (SRR 2014+) Sdružení GaREP a Regiopartner – zpracovatelé podkladů
Základní koncepční dokument v oblasti regionálního rozvoje – nástroj koordinace i realizace. Střednědobý dokument (nová SRR ale bude obsahovat i dlouhodobý pohled i (snad) některé krátkodobé realizační prvky). Průmět regionální dimenze do odvětvových politik – minimalizace rozporů. Důleţitý článek při uplatňování kohezní politiky EU. Analytická, návrhová, implementační část.
16
19.2.2014
Závěry z hodnocení SRR 2007–2013 regionální pohled 1. Přetrvávají regionální disparity mezi kraji – především míra nezaměstnanosti a dynamika ekonomického rozvoje 2. Dochází k prohlubování disparit na niţší neţ krajské úrovni 3. Rostoucí tendence k vytváření významných shluků (zejména kolem ekonomických center) 4. Slabé či problémové oblasti – „vnitřní“ periferie“ (hospodářsky slabé oblasti v ekonomicky úspěšných regionech) 5. Úspěšný rozvoj regionálních center zakrývá problémy některých specifických oblastí na niţší úrovni (v případě sledování krajské úrovně) 6. Formování rozvojových jader nikoli rozvojových os Regionální rozvoj a praxe
33
Prioritní oblasti a priority SRR 2014+
.
Regionální rozvoj a praxe
34
17
19.2.2014
Typologie území pro realizaci SRR 2014+ 1. Rozvojová území – vysoce urbanizovaná území Metropolitní oblasti – oblasti s koncentrací nad 300 tis. obyv. Sídelní aglomerace – území s koncentrací cca 100 aţ 300 tis.obyv., tj. krajská města se zázemím Regionální centra a jejich zázemí – 25 aţ 100 tisíc obyvatel, tj. ekonomická střediska regionálního významu a jejich zázemí
2. Stabilizovaná území – mimo aglomerace a regionální centra a jejich zázemí, ekonomická a sídelní střediska místního významu tvořící funkční oblasti (= venkov) 3. Periferní území – území geograficky odlehlá a dlouhodobě se potýkající s kumulací problémů (nedostatečná vybavenost, dopravní dostupnost…) (= venkov) Regionální rozvoj a praxe
35
Typologie území pro realizaci SRR 2014+
Regionální rozvoj a praxe
36
18
19.2.2014
Závěrem Rozvoj je o nápadech, o vizi, o spolupráci a o aktivním zapojení aktérů. Bez plánování není rozvoj moţný. Rozvoj je dlouhou cestou tvořenou mnoţstvím malých kroků – je třeba zvolit cestu a vyrazit.
Regionální rozvoj a praxe
37
Metodologie, metodika a metoda Metodologie = soustava konzistentních teoretických principů, metod a způsobu popisu, analýzy a objasňování jevů (kritické zkoumání a hledání metod) Metodika = pracovní postup, soubor pracovních kroků a metod k dosaţení cíle Metoda = postup nebo návod, jak získat správné poznatky, prostředek poznání Empirické – zejména pozorování a klasifikace Teoretické – např. třídění, analýza, syntéza, indukce, dedukce, modelování a celá řada dalších
Regionální rozvoj a praxe
38
19
19.2.2014
Studijní materiály k tématu Povinné (dostupné na www.garep.cz) Binek, J., Galvasová, I. Strategické plánování v kontextu regionální politiky – legislativní úpravy. In Právní regulace samosprávy. Kroměříţ: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. Chabičovská, K., Galvasová, I., Binek, J., Holeček, J., Přibylíková, A.: Rozvojový interaktivní audit – Přístupy k řešení disparit. 1. vyd. Brno: GaREP Publishing, 2009. Doporučené Wokoun, R.: Regionální rozvoj – východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování. Praha: Linde, 2008. Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Praha: IFEC, 2001. Regionální rozvoj a praxe
39
Děkuji za pozornost. Ing. Jan Binek, Ph.D.
[email protected] Prezentace bude k dispozici na: http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/vyuka.html
20
