Želivské ozvěny. Ročník IX. Číslo 2 červenec 2008

Želivské ozvěny

Ročník IX. – Číslo 2 červenec 2008 obeczeliv.cz www.obeczeliv.cz

HURÁ, POVEDLO SE! To byste nevěřili, jak rychle uplyne jeden rok. Mateřské škole Paraplíčko se to povedlo uskutečnit ve středu 18. 6. 2008 na Akademii školky v Kulturním domě v Želivě.

V

ládu si předal Podzim s paní Zimou, s mladým Jarem a Létem, v průběhu dvou hodin. Zvládli to za skvělé podpory našich báječných dětí. A že byly opravdu báječné se mohli přesvědčit všichni na vlastní oči. Vždyť i taková herecká role pařezu měla své veliké kouzlo. Dětská spontánnost, bezprostřednost a fantazie nám ze žabičky ve vedlejší roli, v pohádce „Hrnečku vař,“ udělala žabáka světové úrovně. Děti zdárně předvedly své recitační, pěvecké, pohybové, taneční a improvizační schopnosti. Když všetečná myška pomohla kamarádům při úklidu sněhuláka se slovy: „Jsou poplety, nechali tu hrnec,“ vyvolalo to v obecenstvu bujarý smích. Ale když přišlo na pasování budoucích prvňáčků, leckteré oko nezůstalo v sále suché. A tak bychom rádi poděkovali především našim velice šikovným dětem za jejich skvělé herecké výkony, rodičům za pomoc při přípravě kostýmů a dopravu dětí na zkoušky do KD, panu Petrovi za skvělý Podzim, paní Vidovičové za milou zimu, a Jaru a Létu, Šárce Bloudkové a Míše

Veletové, za pomoc. V neposlední řadě děkujeme pelhřimovské firmě „Pohoda,“ která nám zapůjčila aparaturu na ozvučení celé akce a Tereze Kořínkové z Humpolce, která nám naší akademii Čtvero ročních období bezchybně ozvučila a se svojí taneční skupinou přispěla do našeho programu. Zkrátka děkujeme všem zúčastněným. Jen jednu velkou a neskromnou prosbu bychom měli. Chtěli bychom poprosit obecní úřad a případné sponzory o zajištění nějaké zvukové aparatury pro tyto akce v obci. Víme, že je to finančně velice náročné, ale myslíme, že by se aparatura během roku využila při místních akcích. Všem dětem přejeme krásné prázdniny a budoucím prvňáčkům přejeme 1. září šťastné vykročení do další etapy jejich života. Rodičům přejeme pohodovou dovolenou a nám zaměstnancům MŠ Paraplíčko, načerpání nových sil do dalšího školního roku. A teď už: „Hurá na prázdniny“. Za MŠ Eva Krausová a Markéta Krčilová

Zajímavá soutěž plná želivských pověstí

Správné odpovědi na soutěžní otázky z čísla 1/08 Želivských ozvěn, k pověsti Sedm skal: 1.Řeka, která protékala kolem mlýna poblíž sedmi skal se jmenuje Trnávka. 2.Údolí, které je dnes zalito vodou přehradní nádrže na Trnávce, se podle Březinova mlýna, který tu stával, nazývalo „Na Březině.“

Želivky a než došlo k boji, kníže tu klekl na kolena a přísahal, že zvítězí-li nad nepřítelem, založí na soutoku dvou řek klášter. Ves, která na tomto místě později vznikla, dostala na paměť této události jméno. Protože však kníže asi půl hodiny odtud východním směrem svou přísahu opakoval a přitom opět poklekl, připomínala také tuto událost malá obec Takykleky nedaleko Lhotic (dnes ji na mapách již nenajdeme). Nedlouho po vyhrané bitvě svůj slib kníže Soběslav I. splnil a roku 1139 na soutoku dvou řek založil klášter. V klášterním refektáři (říká se tak letnímu večeřadlu) je nástěnný obraz, kter ý tuto událost znázorňuje.

O ZALOŽENÍ ŽELIVSKÉHO KLÁŠTERA O založení kláštera v Želivě se vypráví následující pověst: Proti českému knížeti Soběslavovi I. (1125-1140) povstali nepřátelé. Český kníže musel se vydat do boje proti nepřátelům do krajiny u soutoku řeky Trnávky a Želivky. Soběslavovo vojsko se usadilo asi hodinu odtud na mírném svahu po levém břehu

ozvenyleto08.indd 1

Otázky: 1.Jak se jmenuje vesnice, kde kníže Soběslav I. popr vé poklekl a slíbil postavit klášter? 2. Kter ý řád po založení kláštera zde deset let sídlil? Byli to benediktini, nebo premonstráti?

7/2/08 9:33:24 AM

Ročník IX. – Číslo 2 ČERVENEC 2008

Želivské ozvěny

Informace ze zasedání zastupitelstva obce 11. zasedání se konalo 29. dubna 2008 Dle schváleného programu byly nejprve projednány a schváleny některé půjčky z Fondu modernizace bydlení dále bych projednán a schválen bezplatný převod parc. č. 1293/1 v k. ú. Želiv od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a smlouva na převod tohoto pozemku. zastupitelstvo též schválilo odměňování zastupitelů obce dle nařízení vlády č. 79/2008 Sb. pro ZŠ Želiv byl schválen příspěvek na lyžařský výcvikový zájezd ve výši 150,Kč na 1 žáka a příspěvek na zážitkový kurz pro žáky ZŠ ve výši 3000,-Kč pro Kanonii premonstrátů byl odsouhlasen příspěvek ve výši 2000,-Kč na koncert J. J. Ryby

byla schválena smlouva o zřízení věcného břemene na provozování podzemního vedení k pozemku parc. č. 711 díl 2 v k. ú. Brtná – oprávněný Telefonica O2 Czech Republic, a. s. schválena byla rovněž smlouvu o zřízení věcného břemene k provozování vodovodního potrubí k pozemku parc. č. 707/1 v k. ú. Brtná – oprávněný kraj Vysočina zastupitelstvo vzalo na vědomí informaci starosty o postupu prací na investiční akci „ZTV u školy“ dále bylo projednáno zřízení statutu přehradní nádrže Trnávka pan místostarosta podal informaci o připravované návštěvě obce Kiesen v naší partnerské obci ve Švýcarsku

12. zasedání se konalo 24. června 2008 pan starosta na tomto zasedání projednal se zastupiteli obce závěrečný účet za rok 2007 místostarosta předložil zastupitelstvu návrh vyhlášky o dani z nemovitosti, kterou zastupitelstvo schválilo. Koeficient daně pro obec Želiv je 1,4, pro místní části 1,0 a pro objekty určené k rekreaci 1,5. dále pan místostarosta projednal blížící se návštěvu naší partnerské obce Kiesen dalším bodem jednání bylo projednání různých organizačních a pozemkových záležitostí Karel Chmel

ZPRÁVA MYSLIVECKÉHO HOSPODÁŘE ZA ROK 2007 ( Redakční rada Želivských ozvěn obdržela tento příspěvek až po uzávěrce 1. čísla, proto jej uveřejňujeme nyní). Naše Myslivecké sdružení Želivka má pronajatu honitbu od HS Želiv o celkové výměře 1722 ha, z toho zemědělské půdy je 1003 ha, lesů 534 a vodní plochy 120 ha. Myslivecké sdružení má v současné době25 členů a dva adepty. Každý člen má přidělen úsek ve kterém se jednak stará o myslivecké zařízení a během zimního období i o přikrmování zvěře. Objemová krmiva si obstarává každý sám z vlastních zdrojů, jadrná krmiva, sůl a léčivo proti parazitoze spárkaté zvěře je hrazeno z prostředků MS. V lednu jsme pořádali tradiční ples s bohatou tombolou. Srnčí trofeje byly předloženy k posouzení na okresní výstavu v březnu. Z výsledků sčítání zvěře, které proběhlo v měsíci březnu, byly vypracovány plány na chov a lov zvěře spárkaté a drobné a plán péče o zvěř. V lednu jsme uspořádali celkem tři brigády na sběr kamene v místním ZD Vysočina, za vydělané peníze by zakoupen pes se zkouškou na vyhledávání a dosled spárkaté zvěře. Na podzim byl zakoupen další pes s podzimními zkouškami, takže v současné době máme 3 psy na zvěř drobnou, 1 psa na zvěř spárkatou a 1 psa se zkouškou v norování. Plán lovu zvěře na zvěř spárkatou předpokládal ulovení 10 kusů srnců, 8 srn a 9 srnčat, celkem 27 kusů. Skutečný lov byl 11 srnců, 3 srny a 1srnče. Na lov srnců jsme měli pozvány tři hosty, z toho jeden ze SRN a 2 ze Slovenska. Podařilo se jim ulovit celkem 5 srnců, což nám přineslo nemalé finanční prostředky, ze kterých se mohly odvíjet další akce, pořádané naším MS. Srnčí zvěřina byla rozdělena podle bodového hodnocení mezi členy, jeden kus byl prodán hostu, jeden ponechán do tomboly a další jako dar ke svatbě člena našeho MS. Pro plánování podzimních honů jsme vycházeli z plánu lovu zvěře drobné, měli jsme povoleno ulovit 10 zajíců, 60 bažantů a 40 kachen. Lov kachen probíhal převážně při večerním tahu. Bylo uloveno celkem 46 kachen, část byla rozdělena

mezi přítomné lovce a zbytek byl ponechán do tomboly. Na zajíce byly naplánovány dva hony, během kterých jsme ulovili pouze čtyři zajíce, ale z našeho pohledu to bylo dostačující, protože zajíce lovíme pouze jako zpestření tomboly našeho plesu. Poslední,3. hon, byl naplánován na lov bažantů. Tato myšlenka nás zpočátku rozdělila na dva tábory. Část členů byla pro, zbytek byl zatvrzele proti jednak kvůli vysoké pořizovací ceně zvěře a možná i ze strachu o létavost nakoupených bažantů. Až samotný hon ukázal, že obavy byly zbytečné. Krásný sluneční den s lehkým popraškem sněhu, ale hlavně bažanti létali tak rychle, až to mnohé členy zaskočilo a ti starší dokonce zavzpomínali na doby dávno minulé, kdy byl bažant v této honitbě docela běžnou zvěří. Ze 70 vypuštených se nám jich podařilo ulovit 53. Co se týká černé zvěře, mimořádně mírná zima měla za následek, že se její stavy nebývale rozrostly, což se odrazilo i na odlovu této zvěře. Bylo uloveno celkem 43 kusů o celkové váze 1537 kg, z toho na společných lovech bylo uloveno 23 kusů. Zvěřina z těchto lovů byla rozdělena mezi účastníky lovu. Individuálně bylo uloveno dvacet kusů, ze kterých bylo 14 ks ponecháno lovcům protože nedosáhli limitní váhu 40 kg po vyvržení. Celkem se nám dařilo i při tlumení zvěře škodlivé, bylo uloveno 10 lišek a 1 jezevec. Závěrem bych chtěl poděkovat za odvedenou práci a popřát všem hodně mysliveckých úspěchů. Lovu zdar! Miroslav Vacek, hospodář MS Želivka

2 ozvenyleto08.indd 2

7/2/08 9:33:25 AM


Želivské ozvěny

Krajem zapomenutých svědků

STŘÍPKY

Druhá kniha o Vysočině z pera Pavla Koubka.

V

ydejte se se mnou na putování krajem zapomenutých svědků, ve které nejsou důležité letopočty, jména postav a pravdivost příběhů, ale místa, kterých se dotýkají. Centrem našeho putování bude Želiv se starobylým klášterem a naše cesty se vydají i do okolí měst Pelhřimova, Humpolce, Pacova, Kamenice nad Lipou, Počátek na okrese Pelhřimov a nahlédneme i do okresů Havlíčkův Brod a Tábor...“ Tak nějak to popsal v úvodu své knihy Krajem zapomenutých svědků Pavel Koubek z Mladých Bříšť, který už dříve vydal podobnou knihu o zapomenutých studánkách naší Vrchoviny. Nejsem ani spisovatel, ani historik, ani vlastivědec, ani fotograf – píše v závěru své knihy a dodává – jsem jen obyčejný človíček, který neputuje po vzdálených zemích, ale po kraji kolem a navštěvuje zapomenuté svědky dávných časů.Všímá si křížků v polích a božích muk, k nimž se váží nějaké historické události či pověsti. Není tedy divu, že své vyprávění

začal v naší obci na soutoku Želivky a Trnávky a své vyprávění doplnil řadou snímků. Kniha má několik kapitol, začíná příběhy kapliček a kostelů, vypráví o zvonech, další kapitoly jsou věnovány smírčím křížům, všímá si i historických kamenů a v neposlední řadě i pokladů „nejen lesklých.“ V závěru své knihy se autor obrací ke čtenářům s prosbou, aby zapomenuté památky chránili i pro budoucí generace. „...někdy stačí posbírat pohozené odpadky, vyřezat několik náletových keřů či odnést na hromadu popadané větve, jindy se musí pořádně plivnou do dlaní a postavit třeba povalený kříž nebo si umazat ruce od vápna při bílení počmáraných božích muk. A někdy je strašně moc i pár povzbuzujících slov.“ Kniha vyšla na přelomu roku díky Sdružení Zelené srdce, jež sídlí v Mladých Bříštích a vytiskla ji Nová tiskárna v Pelhřimově. Čtenářům je k dispozici i v naší Knihovně Josefa Čapka v Želivě. –zfal-

Co nového ve Vřesníku? Jaro je pryč, vše již rozkvetlo, na zahradách jsou napuštěné bazény, pořádají se zahradní párty, je tu léto a děti se těší na prázdniny, které jim právě začínají. Vysvědčení bylo jistě pěkné a když ne, tak co? Vždyť jsou přece po nás, tak jim nemáme co vyčítat. 30. dubna byly všude „čarodky,“ i u nás jako tradičně, ale rozdíl tu letos přece jenom byl, přišlo jen pár lidí a zbytek buď seděl v hospůdce, anebo byl někde úplně jinde. A to mě mrzí, čarodějnice jsou tradice a není to jen pro děti. Když je dobrá parta – a ta u nás je – tak se užije legrace, škoda, že jsme tam nakonec zbyly jen my, maminy a naše děti běhaly potmě po louce a ani je oheň moc nezajímal. Opekly jsme si buřty a šly domů. Asi bychom příště měli objednat sud piva a pečené prasátko jako v Petrovicích, kde bylo na čarodějnicích okolo stovky lidí. Myslela jsem, že na ,,naše tradice“ se každý těší, protože je to zase něco jiného, i když se to rok co rok opakuje, ale jak je vidět, mládež už o to nemá zájem a ti starší si to pivečko vychutnají v sedě a v teple někde jinde. Ale i přesto, my jsme si to užili a moc děkujeme našim hasičům za hranici a našim mladým slečnám: K. Vackové, T. Krejčíkové, J. Sukdolákové, E. Havlové a ostatním za vyhotovení krásných čarodějnic, které chtě nechtě, prostě shořet musely. 10. května se zde u bramborárny na louce konala hasičská soutěž. Bylo přihlášeno 17 družstev, ale protože byly v ten samý den soutěže ještě v jiných okolních vesnicích, tak se jich u nás zúčastnilo pouze sedm a z toho tři naše. Soutěžilo se jak ve Sportu, tak i v Hrbáči. Počasí bylo teplé a slunečné, nálada skvělá a hasiči se opravdu překonávali, ale na naše šikovné chlapce neměli dech ani běh a hlavně naši nejmladší předvedli skvělý výkon a tak nakonec bylo takovéto pořadí: na 1. místě Vřesník A, 2. místo Vřesník B, 3. místo Brtná, 4. místo Želiv, 5. místo Vřesník C, 6. místo Humpolec a 7. místo Petrovice. Děti tu byly pouze ty naše, ale byly opravdu rychlé, měly krásný čas: 22,09 a 23,16. Za ženy tu, bohužel, nebojoval nikdo, ale to nevadí, přesto všem zúčastněným moc děkujeme za to, že si udělali čas a hlavně za skvělou náladu, která zde opravdu panovala. Už teď se těšíme na příští soutěž. 31. května byli naši hasiči v Petrovicích na soutěži, kde se jim moc nedařilo, chlapi byli na 8. a 11. místě a děti obsadily hezké 5. místo. 7.června se soutěžilo v Kletečné, kde naši muži byli na 15. místě, nedařilo se jim, ale to vůbec nevadí, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Dovolené začínají a počasí bude snad pěkné, tak vám přejeme mnoho krásných letních zážitků, dětem spoustu dobrodružství, ať už u nás nebo v zahraničí, užívejte si pohodičku a zpomalte to pracovní tempo, vždyť to léto pokaždé tak strašně rychle uteče! Tak krásné léto...... L.V.

* Milá Boženko, až zase jednou půjdeš procházkou ze Lhotic do Želiva, Tvoje cesta bude již veselejší. Křížky a také pomník padlých z 2. sv. války jsou opraveny, i postrádaný nápis tady najdeš. Opravu za přispění Fondu Vysočiny hradil Obecní úřad v Želivě a práci provedli manželé Mrťkovi z Bolechova. Děkujeme. * Nátěr starého stroje věžních hodin, který stojí u zdi klášterní zahrady a plůtků u křížků ve Viticích obnovili pánové Jiří Pípal a František Čech. Děkujeme. *Za stromy poničené vichřicí zakoupila a vysadila obec v místním parčíku 6 nových stromků. Houpačka a skluzavka z dětského hřiště musely být pro špatný technický stav odstraněny. * „Na Place,“ na nádvoří kláštera, se před průčelím kostela rozlomila letitá stará lípa. Pro velmi špatný stav nemohl být strom zachován, ale musel být odstraněn. Citelně tu chybí. * Velké problémy působí v naší obci pravděpodobně cizí, bezohlední a nevychovaní občané, kteří odhazují své pytle s odpadky ke kontejnerům u mostu na křižovatce k Sedlici. Bohužel se je nedaří zjistit. Pomůžete? * Kadeřnictví paní Jany Krejčí v Domě s pečovatelskou službou už má, díky spolupráci s paní Pfauserovou, konečně svůj zvonek, takže se zákazníci pohodlně dozvoní. * Knihovna Josefa Čapka v Želivě bude po dobu letních prázdnin otevřena pouze ve čtvrtek od 8 do 11 a od 15 do 19.30 ho din. * Klub Jeřabiny v Želivě zve v sobotu 12. července na čtyřkilometrovou vycházku kolem Želiva pro rodiny i jednotlivce. Začátek v 15 hod. u mostu pod klášterem. * Víte, že Hotel Na Kocandě chystá o prázdninách „Týden s letním kinem?“ * Na cestu Pohádkovým lesem v Želivě přišlo téměř 700 návštěvníků, z toho 293 dětí. Účinkovalo tu 21 dětí a 36 dospělých. Pořadatel, Klub Jeřabiny, děkuje všem účinkujícím, pomocníkům a zvláště sponzorů za pomoc a podporu. Fotogalerii Pohádkového lesa najdete na www. obeczeliv.cz * V Knihovně Josefa Čapka si můžete zapůjčit DVD Dětská akademie 18. 6. 2008 a Školní akademie Želiv 20. 6. 2008, zpracované a věnované značkou BRTENAK.


7/2/08 9:33:26 AM


Želivské ozvěny

Konec Psychiatrické léčebny v Želivě aneb Konec jedné legendy Psychiatrická léčebna v Želivě vznikla v šedesátých letech minulého století (1956) v budově bývalého kláštera, který v té době sloužil jako internační tábor kněží a řeholníků. Léčebna se pomalu rozrůstala, modernizovala. Bylo třeba nemalých nákladů, aby staré klášterní budovy mohly sloužit zdravotnictví. V roce 1968 tu vzniklo další oddělení léčení závislostí v budově bývalé školy, které postupně získávalo na věhlasu. V roce 1975 měla celá léčebna 452 pacientů, 3 primariáty, 6 lékařů, 93 zdravotníků, 7 administrativních a 24 ostatních zaměstnanců. Ke 31. 12. 1991 byla po 35 letech psychiatrická léčebna v klášteře zrušena, pacienti převedeni do Havlíčkova Brodu a klášter se vrátil premonstrátům. Na 140 zaměstnanců zde přišlo o práci, zrušena byla většina lůžek. Zůstalo tu jen „Oddělení pro léčbu závislostí“ ve staré škole, které ještě letos na jaře mělo 62 lůžek a necelých 30 zaměstnanců. Léčili se tu lidé starší 18 let, závislí na alkoholu, nealkoholových drogách včetně léků a patologičtí hráči z celé republiky, na přijetí sem čekaly ženy přibližně jeden měsíc, muži až čtyři měsíce. Když v minulém roce z úsporných důvodů rozhodl ředitel havlíčkobrodské psychiatrie o přestěhování oddělení závislostí ze Želiva do Havlíčkova Brodu, protestovali nejen zaměstnanci, ale i starosta obce Karel Chmel. Léčba závislostí sem patřila desítky let, díky ní se o naší obci vědělo v celé republice a její výsledky byly v porovnání s ostatními velmi dobré. A co s nevyužitým objektem, spravovaným státem, který je upraven pro zdravotnictví? Nezůstane tu další chátrající budova? Ztráta necelých 30 pracovních míst pro obec s 850 obyvateli je velmi citelná. Starosta Chmel vyvolal celou řadu jednání s poslanci, senátory, ministerstvem zdravotnictví, řediteli psychiatrických zařízení i premonstráty, ale snaha o zachování pracovních míst nejen pro kvalifikované zdravotnické zaměstnance,

byla i přes řadu slibů marná a tak ke 30. dubnu 2008 oddělení pro léčbu závislostí v Želivě skončilo. Co záleží novodobým manažerům na lidech ? Do Havlíčkova Brodu přešlo pouze asi šest zaměstnanců. Dojíždět na směny 30 km, když tu neexistuje nejen přímá, ale i navazující autobusová linka, je pro většinu žen nemožné a na jízdu autem jim zas nezbývají peníze. Škoda. at

LIKVIDACE LÉČEBNY V ŽELIVĚ

V srpnu letošního roku by oddělení pro léčbu závislostí v Želivě oslavilo již 40. výročí od svého vzniku. Bohužel už se tak nestane. Bylo zrušeno oddělení s dobrými léčebnými výsledky, s propracovaným programem léčby, se zkušeným personálem, v rámci léčebny výdělečné oddělení a tedy oddělení na vysoké odborné úrovni. Nejednou se stalo, že jsme v telefonu slyšeli: „Želiv je jeho poslední šance“ nebo „Jemu může pomoct už jedině Želiv“.... Vedení Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě rozhodlo o přestěhování želivského oddělení do areálu v H. Brodě. Něco málo přes 20 pacientů, kteří neodešli domů, bylo sem převezeno dne 1. května 2008, velké množství pacientů se nechalo předčasně propustit. Během měsíce května se pracovalo „rozumně a s citem“ na likvidaci vybavení. Koncem měsíce května se uskutečnilo jednání za účasti pánů z ministerstva zdravotnictví, PL Havlíčkův Brod, premonstrátů a PL Bílá Voda. Psychiatrická léčebna Bílá Voda projevila zájem převzít budovu a pokračovat v tradici želivského

oddělení pro léčbu závislostí. Měla v plánu od měsíce října letošního roku léčebnu znovu otevřít. Z jednání však vyplynulo, že je třeba, aby vedení PL H. Brod vyřešilo majetkoprávní a vlastnické vztahy k jednotlivým pozemkům a budovám tady v Želivě a teprve poté je může předat k užívání dalšímu provozovateli. A co se událo zhruba 10 dní po jednání? To jistě každému, nejen bývalým zaměstnancům, vyrazilo dech, či vehnalo slzy do očí! Zdálo se mi ti jako neskutečný sen, když jsem viděla, jak se zachází z nábytkem, který byl při jednání nabízen dalšímu provozovateli. Vše létalo z oken, já trpěla a nemohla tomu zabránit! Nedokážu pochopit, že v dnešní době je něco takového možné. Myslím si, že klidným nemohl zůstat nikdo, kdo prošel po chodníku kolem budovy léčebny, kde se před budovou povalovaly velké hromady rozbitého nábytku. Rozbíjel se nábytek, který ještě mohl být využit jinak, mohl posloužit charitě nebo domovu důchodců a nemusela by léčebna draze platit za jeho likvidaci. Telefonicky jsem opakovaně upozorňovala odpovědného pracovníka v PL H. Brod na to, co se v Želivě děje. Náprava však přišla teprve až po uveřejnění fotografií v novinách. Když jsem sledovala, co se kolem léčebny děje, měla jsem pocit, že dalším krokem bude snad to, že přijedou buldozery a ty rozhrnou i budovu..... Je to velice smutné, takovýhle konec si zdejší léčebna a její bývalí zaměstnanci za své úspěchy rozhodně nezasloužili – bohužel nejsme ti, kteří o tom mohou rozhodovat.... J.H.


7/2/08 9:33:26 AM


Želivské ozvěny

Ano, byl to ZÁZRAK! K nedožitému stému výročí narození Jiřího M. Veselého aneb Šest kapitol o nadpřirozeném uzdravení dominikánského kněze. Leopold Veselý se narodil 15. listopadu 1908. Po vstoupení do dominikánského kláštera v Olomouci převzal jméno Jiří Maria. Po vystudování filozofie působil v italském Miláně, kde na univerzitě vedl katedru slovanské filozofie. Po návratu do vlasti se stává převorem dominikánského kláštera v Praze. V letech 1950-55 byl internován v želivském klášteře. V osmašedesátém roce, před okupací sovětských vojsk odjíždí na pozvání milánské univerzity do Itálie, kde ho papež pověřil vedením nad archeologickým výzkumem v kostele sv. Petra. Jeho pobyt v Itálii se prodloužil až do roku 1999. Zbytek života prožil v olomouckém dominikánském klášteře, kde poprvé zaklepal na dveře fortny coby čerstvý maturant již v roce 1930. Zde také vznikla jeho kniha o želivském zázraku. Jiří Maria Veselý zde zemřel v požehnaném věku 96 let 31. srpna 2004. V roce 1950 vypuklo v Československu pronásledování katolické církve – biskupů, kněží, řeholníků i obyčejných věřících. Byly vymyšleny tzv. „dočasné internace pro politickou převýchovu.“ Jedno středisko pro 300 řeholníků z 29 řádů bylo v letech 1950-55 i v želivském klášteře. Pomocí filmů, přednášek a také pracovními brigádami měli být „převychováni.“ Tak nějak to v knize Zázrak v Želivě uvádí přímý účastník, dominikánský kněz Jiří Maria Veselý. Z bramborové brigády do invalidního důchodu. V září a říjnu padesátého roku propukly lijáky. Bramborová pole byla rozbahněná a jezeďáci odmítali sklízet. Velitelství střediska „zmobilizovalo“ brigádu a k bráně připevnilo nápis ZAKÁZÁNO ONEMOCNĚT! Do polí se chodilo pěšky, pracovalo se od svítání do setmění, jídlo víc než skrovné, šaty promočené, nesušené. Po návratu cely nevytopené a v noci časté nástupy ze sotva zahřáté postele, na zavolání zakřičet „ZDE!“ Jednoho dne na mne strážný zavolal: Veselý, to děláte schválně? Už hodinu házíte do košíku kamení. Pojďte sem! Když to viděl strážný, tak to „musela“ být pravda. Díval se na mne. Sakra, vypadáte jako šílenec. A já: Pane vrchní, mám vysokou horečku, ale je zakázáno onemocnět. Věřte mi, já jsem byl jistý, že házím zemáky... Vstal a tiše řekl: Sedněte si sem pod plachtu a šel dokončit mou brázdu. Ve středisku mne předal veliteli: Je na zdechnutí, předávám ti ho. Trvale opilý velitel Lojza po klení zavolal Dr. Nikolaje Kelina. Diagnóza: oboustranný zanedbaný zápal plic.

Těžký případ. A dal mne převést do blízkého sanatoria ( pravděpodobně Plicní léčebna v Humpolci – pozn. aut.) Prohlédl mne primář a vzal na rentgen: otevřená tuberkulóza. Po komisní prohlídce po roce v sanatoriu jsem byl prohlášen za invalidu. Ve středisku jsem zůstal až do roku 1955.

JEDENADVACET POLIBKŮ SMRTI.

O pět let později. Psal se červen 1955. Právě jsem dokončil sérii 21 injekcí proti vředům na dvanácterníku. Osmnáct mi jich dal náš pomocník Dr. Kelina, Dr. Trojan a zbývající tři do hýžďového svalu olomoucký kanovník, člen dominikánského řádu THDr. Alois Vašica. Jedenadvacátého června, na svátek sv. Petra a Pavla, začala horečka. Nepomohly ledové zábaly, nepomohlo nic. Ve 22 hodin volal Dr. Kelin primáře humpolecké chirurgie Jana Melichara. Ten řekl: Trombóza nebo flebitis.

ZAŘIĎTE OSTATNÍ!

Kolem třetí a čtvrté hodiny ráno jsem zjišťoval v místech posledních injekcí žlutavě zbarvené zduřeniny velikosti husího vejce. Zavolali Dr. Kelina: Zanedbaná otrava krve. Okamžitě řezat! Oba lékaři, Kelin i Trojan nabrousili kuchyňský nůž o kámen, provedli dezinfekci nad svíčkou a z otevřených zduřenin vyšlo mnoho žlutavě páchnoucího hnisu. Okamžitě jsem cítil úlevu. Ráno přijel primář Melichar a přítomní lékaři se shodli na podávání penicilinu a po třech dnech přešli na streptomycin.

Hnisu přibývalo, vytékal ze všech ran. Šlo o otravu krve v celém těle v důsledku závadných injekcí. Hnis jsem vytlačoval rukama od kotníku nahoru a zduřeniny začaly vystupovat i k pasu a srdci. V některých místech bylo dokonce vidět obnažené svalstvo a kosti, na ostatních místech byla pokožka zbarvena dozelena a dohněda. Praskliny se objevovaly i na rtech, které bránily v požívání pokrmů a hnis v ústech působil odpornou chuť. Polykání bylo velmi bolestivé, ústní dutina i hrdlo byly horečkou vyprahlé. V celém těle jsem cítil nesmírné bolesti. V jednom okamžiku, když jsem byl s Kelinem sám, zahleděl se na mne a téměř něžně pravil: Věříš v Boha? A já: Ano. On: Tož se vyzpovídej, už za dvě hodiny můžeš být mrtvý. Ani tuny penicilinu tě nemohou zachránit. Uvnitř jsi už celý shnilý a mrtvý. Vzpomínám si, že přišel Otec provincial Ambroš Svatoš a vyzval mne, abych přijel vatikum a svatý olej a navrhl mi, abych si vybral některého božího služebníka, ke kterému se budu modlit, aby mi v tak těžké chvíli pomohl. Opusťme dusnou atmosféru želivského kláštera a vraťme se o víc jak čtvrt století do Itálie, kde Jiří Maria Veselý působil. Psal se 17. prosinec 1934. Na římské univerzitě Agelicum se přenášelo tělo dominikána Marie Hyacinta Cormiera ze hřbitova do krypty Angelicum pod kostelem San Domenci E Sisto Nuovo. Rakev s tělem spočívala na márách, chrám byl plný a kolem oltáře kardinálové, biskupové a generál řádu dominikánů, Otec Martino Gillet. Mou pozornost, vzpomíná Jiří Maria Veselý, upoutal vzrušený rozhovor mezi provinciály, kteří měli nést rakev: Kde je čtvrtý? Hleďme, jak je už generál nervózní. Je mu špatně, ale čekat už nemůžeme. A ke mně: Odkud jsi? Pojď s námi za Slovany! Když spočinulo čtvrté rameno máry na mé paži, cítil jsem, jak z rakve plyne na mne proud nepopsatelné blaženosti, cítil jsem, jak mě to proměňuje v cosi lepšího a pronikala mnou neomezená důvěra od mrtvého uvnitř. Nikdy jsem na to nezapomněl a často jsem se k otci Cormierovi obracel. To vše a mnoho dalšího mi blesklo hlavou při nabídce VYBERTE SI ! Dodejme, že Maria Cormier se narodil v roce 1832 v Orleanci ve Francii, po vysvěcení na kněze a po složení slavných slibů byl sekretářem generálního představeného, submagistrem noviců a prvním provinciálem Toulské provincie. Působil dále jako převor konventu a byl hlavním asistentem u generála řádu a v letech 1904-6 byl generálním představeným celého řádu. Zakládal také koleje Angelicum v Římě a v roce 1905 i starobylou Českou provincii. Zemřel 17. prosince 1916. Dokončení v příštím čísle. Zdeněk Frantál


7/2/08 9:33:27 AM


Želivské ozvěny

Hasiči z Brtné na okrskové soutěži Na schůzi okrsku se dohodlo, že letošní okrsková soutěž bude probíhat podle pravidel požárního sportu. Termín soutěže stanovili vřesničtí na 11. května u bramborárny, a tak nás, brtenské hasiče, čekal nelehký úkol - nový styl útoku a obhajoba loňského a předloňského prvního místa.V přípravě jsme pilně trénovali nejdříve na sucho a pak s vodou, což byl pokrok oproti letům minulým, kde s vodou to bylo naostro až při závodě samotném. A tak se 11. května sjela mužstva ze Vřesníka, Brtné, Želiva a hosté z Humpolce a Petrovic, kdy domácí nasadily 3 družstva mužů a žáky. Škoda jen, že nedorazili muži a ženy ze Sedlice. Pro neúčast některých pozvaných sborů bylo dohodnuto, že soutěž bude mít

dvě kola - 1. kolo požární sport - na umístění, 2. kolo „ hrbáč“ se nezapočítával. První útok se nám vcelku povedl až na chvilkovou prodlevu při sestříknutí hasičáku, kdy boční vítr udělal své. Domácím přálo bezvětří. Nejhůře na tom byli želivští, kteří sváděli minimálně pětivteřinový boj s ,,větrnými mlýny“ než minimax spadl. Ostatně na celý průběh prvního kola se můžete podívat na HYPERLINK “http://www.stream.cz” www. stream.cz (do vyhledávače zadat poslední slovo tohoto článku) nebo na DVD v obecní knihovně. Druhý útok podle hrbáče se nám až tolik nevyvedl, ale to už o nic nešlo. O to více možná zamrzelo při vyhlašování výsledků, když jsme obdrželi pohár za 3. místo, že na 2. místo nám chybělo jen 6 setin sekundy. Časy se zrychlují a rozdíl mezi loňským a letošním prvním místem je něco málo přes 5 sekund.

JEDNOU SE VRÁTÍM Alena Moranová

Jednou se vrátím do míst, která tak důvěrně znám a známou cestičkou se vydám k vám. Jednou se vydám do míst kde bydlíš ty a pokusím se najít své ztracené sny. Jednou se vrátím do míst, které tak důvěrně znám, vyjdeš mi vstříc, vezmem se za ruce a vzhlédnem ke hvězdám. Jednou se vrátím, až odvahu posbírám, jednou se vrátím – přísahám. Proto by nebylo od věci odstranit ,,lidský faktor“ při měření času a nasadit elektronické terče. Snad do příštího roku něco sestrojím. Zde jsou výsledky soutěže: 1.místo –Vřesník A 26,40s 2.místo –Vřesník B 27,50s 3.místo –Brtná 27,56s 4.místo –Želiv 32,25s 5.místo –Vřesník C 34,25s 6.místo –Humpolec 36,62s 7.místo –Petrovice 63,50s Po vyhlášení jsme poseděli se svými fanoušky (viz foto). Všechny Vás zdraví – brteňák.

NAŠI VŘESNIČTÍ HASIČI .... ...jsou skvělí chlapi, kteří nejen, že hasí plameny, když je třeba, ale hlavně se starají o naši vesničku a vlastně i o nás! Vlastně, vše co se zde děje, je jejich zásluhou. Mají schůze, jezdí na soutěže, trénují naše děti, chodí na brigády, ale hlavně se vždy domluví, a to je to nejdůležitější! V neděli si našli čas, aby posbírali po vsi železný šrot, takže v době, kdy ostatní sedí u televize nebo ještě spí, tak naši hasiči vezmou traktor a jedou... Na kulturním domě dali novou střechu ( finanční spoluúčast, zbytek obec), máme nový výčep a nábytek, vybílili a dali obklady, ale hlavně udělali kus práce v sále, kde z parket vyškrabali všechny spáry, vytmelili, přebrousili, napastovali a vyleštili je. Dělali to ve svém volnu a to od odpoledne až do noci! Zvelebují i naší kapličku, které bude letos již 150 let. Starají se o rybník, který je

uprostřed vesnice a o všechny akce, ať už pro děti nebo dospělé. Mají živnostenskou činnost a tak se snaží získávat pro tyto akce finanční prostředky. Např. již v loni točili pivo a opékali klobásy na zřícenině hradu Orlík a letos budou zase, na Orlovech posekli trávu, chodí na sběr kamene a mnoho a mnoho jiného... Jsou to chlapi jak mají být, pracovití, neúnavní, obětaví, hlavně díky nim to tady žije a my jsme rádi, že jsou takoví, protože znám vesnice, kde se chlapi vůbec nejsou schopní domluvit, natož chodit zadarmo na brigády! Když má někdo problém nebo potřebuje s něčím pomoci, tak naši chlapi okamžitě jdou a nikdo od nich neslyší:,, Nemám čas... nemůžu...“, spíše naopak. A to i přesto, že každý z nich má svoji rodinu, zahradu, pole, les, takže mají pořád co dělat, ale pomoc

druhému nikdy neodmítnou! Spolupracuje s nimi i Škola v přírodě, kde je ředitelkou p. Leligdonová a nemůže si tuto spolupráci vynachválit, při hasičské schůzi v prosinci jí osobně hasiči poděkovali kyticí, až měla v očích slzy. Je toho mnoho, co bych mohla o vřesnických hasičích napsat, ale to by mi jedny noviny nestačily a tak aspoň tímto malým článkem chci všem našim mužům – hasičům moc poděkovat za to co pro nás udělali, dělají a budou dělat, protože taková skvělá parta chlapů jako je ta naše se už moc nevidí a proto jsme moc rádi, že my máme to štěstí! Myslím, že to slovo, které nyní napíši bude za všechny ze Vřesníka a vystihne to vše, o čem jsem psala... DĚKUJEME... L.V. (A co hasiči v Želivě? Ptá se Anděla Tomanová).


7/2/08 9:33:28 AM


Želivské ozvěny

Poděkování MŠ Paraplíčko Želiv Chtěla bych moc poděkovat paní ředitelce Květě Kasalové, p. učitelkám Evě Krausové a Markétě Krčilové za to, jak se obětavě a srdečně věnují našim dětem. Vím, že to mají v náplni práce, ale ony nejsou jen paní učitelky, které si to ve školce odpracují a jdou domů, spíše naopak, jsou to pro děti jejich ,,druhé mámy“, které se jim plně věnují a naplní jejich malá srdíčka pocitem bezpečí a radostí. Měla jsem to obrovské štěstí být chvilku v tomto skvělém kolektivu a mezi bezvadnými dětmi, které mě vrátily zpátky do dětství a za to moc děkuji paní ředitelce. Mezi dětmi vám všechny starosti připadají nicotné a člověk hned omládne, ta jejich bezva fantazie a ty nápady, ta skvělá bezstarostnost! Ale hlavně jsou šťastné a spokojené, to vidím na mém synovi, kter ý, když pro něho přijdu po práci v půl čtvr té, tak mi vynadá, že jdu brzy a že se mu domů ještě nechce... A to je díky našim paním učitelkám, které pracují na 200% a často i přes čas. S dětmi stále vymýšlejí něco nového a ty jejich besídky jsou opravdu kouzelné a nezapomenutelné! Vlastně mají práci navíc, když s dětmi

nacvičují ty jejich role a básničky, i když pracovat s dětmi je radost a legrace. Ale někdy to jsou pořádní uličníci, a tak i s nimi si umí naše učitelky poradit. Také děkuji paní Jarce Bar toškové za výtvarný kroužek, díky ní si děti domů stále nosí krásné výtvor y a školnici paní Haně Kosařové za to jak se stará, aby to měly děti ve školce co nejhezčí a taky jim chutnalo. A samozřejmě paní učitelce Šimůnkové, která se stále věnuje řeči našich dětí a jako logopedka je prostě nejlepší, aspoň tak to vidím já a myslím si, že by se ke mně mnohé mamky určitě přidaly. 18.čer vna byla Akademie, která byla úžasná, ale to mě vůbec nepřekvapilo, skvěle vymyšlené, hezké kulisy, bezva nápověda i skupina mladých moderních tanečníků, která to zpestřila svým tancem, ale hlavně nádherné spontánní herecké výkony našich ratolestí! Na kolena nedostala paní ředitelka jen předškoláky svým pasováním, ale i nás – mamky, taťky, babičky i dědy,... Mateřská škola Paraplíčko je jedna ,,velká rodina“, která má obrovskou trpělivost, obětavost, pochopení, velké srdce a moře lásky pro všechny děti, které zde byly, jsou a budou a proto bych tímto malým článkem chtěla moc a moc poděkovat všem těmto ženám za to, co pro naše dětičky dělají, DĚKUJI. L.V.

INZERCE Prodáme stavební pozemek v okrajové části obce Želiv. Přístup po obecní komunikaci. Inženýrské sítě na hranici pozemku Celková výměra: 1041m2. Cena: 420 000Kč. Telefon: 777 270 603, 565 321 485. Prodáme zděnou chatu před kolaudací kousek od Sedlické přehrady. Stav. povol. do r. 2009. Vlastní studna, odpady do žumpy. Pozemek: 322m2. Cena: 1100 000Kč. Telefon: 608 051 183, 565 321 485 Hledáme pro své klienty chalupu nebo rod.domek, příp. byt v Želivě a okolí. Nabídněte cenu. tel. 777 270 603 (stačí poslat SMS ozvu se Vám zpět). Želivské ozvěny vydává Obecní úřad v Želivě. IČO:249483 Náklad 330ks. Vychází čtvrtletně. Řídí redakční rada ve složení: Anděla Tomanová, Karel Chmel, Michael Líbl, Lada Vlčková grafická úprava: René Decastelo Zapsáno do evidence MK ČR E 10244 Redakční uzavěrky: 15.3., 15.6., 15.9., 10.12.2007 Náměty ke zveřejnění zasílejte na mail [email protected]

CO NOVÉHO NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE? Ezop: „Není moudrý ten, kdo mnoho ví, ale ten, kdo ví, čeho je třeba.“ Školní rok 2007/2008 je u konce. Nyní už můžeme bilancovat a těšit se na zasloužené dva měsíce prázdnin. Máme za sebou jeden rok, kdy se žáci 1. a 6. ročníku učili podle našeho školního vzdělávacího programu. Příští rok přibudou další dva ročníky – 2. a 7. Na hodnocení úspěšnosti tohoto programu je rok krátká doba, uvidíme za dva roky. Pracujeme s novými řadami učebnic, využíváme nové metody práce. Učitelé absolvují různá školení, kde se seznamují s novými možnostmi ve výuce, které vedou ke zkvalitnění a zpestření naší práce. V závěru školního roku proběhlo několik zajímavých akcí. Ráda bych se o nich stručně zmínila.

Děti absolvovaly školní výlety: 1. – 4. ročník – Praha – děti navštívily Pražský hrad, chrám sv. Víta, Petřínskou rozhlednu, na kterou vede 269 schodů a ti nejodvážnější na

ni vystoupali. Nejvíce vzpomínek mají na zrcadlové bludiště. 5. ročník – ten se vydal do nedalekého Havlíčkova Brodu. Žáci projevili zájem o dopravu vlakem, pro některé to byla první taková cesta, a všem se moc líbila. Děti navštívily muzeum, galerii, „neslavný“ park Budoucnost, v informačním centru získávaly další informace o zajímavostech města, o památkách a památných budovách. 6. – 8. ročník – tady se žáci vydali nejdál, na Pálavu. Nejprve si prohlédli muzeum v Dolních Věstonicích, poté šli naučnou stezkou Děvín z Pavlova do Mikulova (odhadem 12 až 15 km). Za pěkného počasí byla procházka Pavlovskými vrchy a kolem vodních nádrží velmi příjemná. Po prohlídce Mikulova se vraceli domů. Pan učitel Cihlář připravil s žáky 9. ročníku tradiční zážitkový kurz pro 6. – 9. ročník. Tématem bylo známé přísloví: „Přátelství je někdy víc než láska“. Vše bylo zasazeno do konkrétního příběhu o ztracené Kláře, kterou unesli mimozemšťané. Úkolem žáků bylo získávat během hry nápovědy, aby na závěr mohli Kláru najít. Jako odměnu jim pak Klára sdělila tajemství, kterým bylo právě již zmíněné „Přátelství


7/2/08 9:33:28 AM


Želivské ozvěny

CO NOVÉHO NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE? je někdy víc než láska“. Kurz probíhal tak, že se na začátku děti rozdělily do 4 skupin, ke každé skupině byl přidělen 1 učitel a 3 žáci 9. ročníku. Jednotlivé skupiny pak šly podle přidělených barev po různých trasách směrem k elektrárně. Po cestě plnily připravené úkoly. Za správně splněný úkol dostávali žáci špejle. Pan Pihávek připravil oběd, který dětem věnoval jako sponzorský dar. Moc děkujeme. Pak děti pokračovaly směrem k Valše, plnily další úkoly, např. ze získaných špejlí stavěly věž, měly však navzájem ve skupině svázané ruce. Těch zajímavých her a činností byla celá řada, tématem všech byla vzájemná spolupráce, pomoc, vymýšlení nejvhodnější taktiky, která povede ke splnění daného úkolu. Celá skupina musela být neustále spolu, děti si musely pomáhat, musely spolu komunikovat bez ohledu na to, jestli je to šesťák, sedmák nebo osmák, jestli jsou kamarádi nebo ne. A v tom je význam zážitkového kurzu, protože každý žák si tu činnost zažije. Samozřejmě nemohl chybět táborák s kytarou a noční hra. Překvapením pro všechny byla projekce, kterou připravili též žáci 9. ročníku ve spolupráci s oběma pány učiteli. Pro mě i pro všechny ostatní naprosto nezapomenutelný zážitek: je už více než jedna hodina po půlnoci, venku je naprostá tma a my se vracíme z noční hry ke škole. Zůstáváme stát na malém hřišti. Příběh o ztracené Kláře se dokončuje a Klára sděluje dětem tajemství. Najednou se do tmy rozezní nádherné tóny písně Přátelství od Petra Rezka doplněné o projekci fotografií z prožitého dne. Dětem se muselo po tomto nádherném zážitku jistě dobře usínat, i když na improvizovaných lůžkách v tělocvičně a ve třídách. Aby to nebylo dětem z prvního stupně líto, paní učitelky jim letos poprvé také připravily zážitkový den. Děti se sešly ve čtvrtek 12. června v 17:00 hodin ve škole. Přinesly od maminek a babiček spoustu výborných koláčů a buchet. Rozhodly se, že si je nejprve vystaví v hlavní chodbě. V jednotlivých třídách si připravily ležení. Od 18:00 hodin připravily paní učitelky různé hry a soutěže na hřišti. Samozřejmě že ani tady nemohl chybět táborák a opékání vuřtů. Poté se děti vydaly na večerní hru, jejíž součástí byla na Haštale stezka odvahy. To už bylo šero, ale děti byly odvážné a všechny v pořádku došly. Po návratu do školy následovalo hodnocení umění

maminek a babiček, které nemohlo dopadnout jinak, než že všechno bylo výborné. Děti se s chutí do buchet pustily, protože jim v lese vyhládlo. Ve 23:00 hodin byla večerka, ale ještě dlouho si děti povídaly. Když jsem ráno přišla do školy po 6. hodině, všude byl naprostý klid, děti spaly. A tak, jak se postupně probouzely, opláchly se, přicházely na snídani, kde je čekal „buchtový švédský stůl“ a čaj. Po snídani si děti sbalily spacáky, uklidily třídy a přesunuly se do tělocvičny, kde hrály hry. Paní učitelky připravily diplomy pro maminky a babičky za NEJ.... koláče – zasloužily si je samozřejmě všechny. Děti byly velmi spokojené, už byly jako velcí školáci, mohly spát také ve škole a už se těší na další zážitkový den.

V závěru školního roku proběhly ještě tři zajímavé akce:

Beseda o kosmetice pro žáky 7. až 9. ročníku s paní Gabrielou Hořejšovou – děti se dověděly, jak pečovat o vlasy, o pleť, jak se mají líčit a vše, co tělo potřebuje. Memento – pořad koncipovaný podle stejnojmenné knihy Radka Johna – pro žáky 2. stupně – s pořadem vystoupil zástupce umělecké agentury Rajcha p. Mgr. Vít Chadima. Příběh studenta gymnázia Michala Otavy, který se stal závislý na drogách a jehož život předčasně ukončila smrt, žáky velmi zaujal. Pořad hodnotili velmi pozitivně a já pevně doufám, že si z něj odnesou ponaučení do života. Beseda s MUDr. Minářem ze Záchranné

pokračovaní ze str.7

služby Praha pro druhý stupeň, která se uskutečnila v kině v Humpolci. Pan doktor odpovídal na dotazy žáků, které se týkaly např. následujících témat: anorexie, bulimie, drogová závislost, civilizační choroby, životospráva, alergie, sexualita apod. Na pátek 20. června připravili učitelé a žáci naší školy slavnostní školní akademii. V sále kulturního zařízení v Želivě akademii uváděli žáci 9. ročníku Martina Dalíková a Petr Vacek. Na podiu se postupně vystřídali téměř všichni žáci školy. Program byl velmi pestrý, děti přednášely, zpívaly, předváděly dramatizaci pohádek, muzikál. Předvedly i svoje dovednosti v anglickém jazyce, zatančily, nechyběla ani ukázka aerobiku. Závěr celé akademie obstarali tradičně žáci 9. ročníku, kteří se rozloučili se školní docházkou v symbolickém objetí řeckými tanci. Myslím, že všichni diváci, a bylo jich opravdu hodně, se dobře bavili a strávili spolu s dětmi našíí školy příjemný páteční podvečer. Všem dětem a učitelům, kteří program připravovali, patří mé velké poděkování.

Slavnostní „vyřazení“ žáků 9. ročníku

Ve středu 25. června v 17:00 hodin se konalo slavnostní „vyřazení“ žáků 9. ročníku ze základní školy. Pan starosta Karel Chmel pozval všechny žáky, jejich rodiče a blízké do zasedací místnosti obecního úřadu. Slavnostní akt řídil třídní učitel pan Petr Svoboda. Na úvod vystoupila Jana Kolářová s písní Voda živá od Anety Langerové. Následoval proslov pana starosty, ve kterém mimo jiné popřál všem žákům pevné zdraví a hodně úspěchů při dalším studiu. Následovalo představení žáků – každý řekl, kam odchází. Poté každý obdržel z rukou pana starosty knihu s věnováním a podepsal se do kroniky SPOZ. Za SPOZ se akce zúčastnila paní Olga Němcová. I ona svým pěkným projevem zakončeným básní Františka Hrubína přispěla k příjemné atmosféře. Závěrečné řeči se ujala pí ředitelka, která též popřála všem žákům úspěšné vykročení do nového života a zdůraznila, že dveře naší školy pro ně budou stále otevřené. Poté pan starosta toto slavnostní shromáždění ukončil. Marie Dolejšová


7/2/08 9:33:29 AM

Želivské ozvěny. Ročník IX. Číslo 2 červenec 2008

Recommend Documents