BRYCH JAN
6. TŘÍDA
Výhled na Prahu z Národního divadla, ruch ulice, západ slunce, Pražský hrad, jaro. Hlava sochy už přes sto let pozoruje a hlídá Prahu. Co za ta léta už viděla? Tisíce turistů, lodí, aut, tramvají. Proč ji její stvořitel vytesal zrovna takto? Na co myslel? Na to se ho už asi nezeptáme, ale každopádně se mu povedla.
ELIÁŠOVÁ HELENA Viděla jsem, jak včela přiletěla na žlutou pampelišku a začala ji opylovat. Na pampelišce jsou malincí černí broučci. Na fotografii je velká žlutá pampeliška, zelené listy, zahnědlá tráva a včela, která má chlupaté noh, které mají světle hnědou barvu, drobná složená křídla a černé tělíčko s bílými pruhy.
FECKOVÁ KAROLÍNA NADĚŽDA
HANUŠOVÁ KAROLÍNA HAJNÍKOVÁ ŠÁRKA Skoro žádný sníh v okolí, žádné mezery mezi stromy, jen jezero, nad kterým zapadá slunce. Větší i menší stromky a průsvit slunce přes stromy. Někde sníh, někde hlína, někde tráva. Změna počasí a stmívání. Osamocený les, ve kterém nikdo není. Na sněhu spadané jehličí, stopy od zvířat, někde vyčuhující pařez a někde spadlá kláda.
Vidím má nadějná světla, díky kterým se dostanu dál a dosáhnu svého cíle. Ta velká a hodně zářivá jsou moje velké úspěchy, ta malá a málo zářivá jsou jenom smítka naděje v mém životě. Tma, která je od sebe rozděluje, jsou moje špatné zkušenosti, které časem určitě také zaplní spousta světel. Všechna světla, co vidím, mi dávají naději jít dál.
HLOBiKOVÁ REBEcA LISA Život v rybníce je nepředvídatelný. Nikdy nevíte, co vám voda přinese. Pokud ale najdete někoho, kdo vám studené vlny pomůže překonat, už nebudete vnímat chladnou vodu, ale budete s ním létat v oblacích. Už vám to málo, co máte, nebude připadat tak malé, ale bude to mnohem víc. Život je hezčí, když ho přestanete porovnávat s životem jiných. A proto se i malí tvorové můžou stát velkou osobností s životním příběhem, který se nedá zapomenout a někdy ani nemůžeme uvěřit, že to dokázal
HRYCHOVÁ NATÁLIE Jen tak z dlouhé chvíle jsem se podívala z okna a nestačila jsem se divit, jak krásná může městská krajina být. Tuto fotku jsem si pro popis vybrala už z toho důvodu, že mi připomíná obraz z pohledu malíře, který chtěl tímto říct, že město není jen spousta betonových staveb s tisíce uspěchanými lidmi, ale i krásná část světa, u které se lidé pozastaví a usmějí se…
HUNALOVÁ MARIE
JANDOVÁ LEONTINA
„Pojďme se podívat k vodě“ To je nádherné… Trsy trávy si hledají místo pro růst …Mělká vodní hladina posetá ostrůvky kamínků …“Pojď už, bude pršet!“…odrazy listnatých stromů… “ No tak pojď.“ néé „Ale.“…“Tak aspoň ještě jednu fotku.“ >cvak< Z toho místa se mi nechce pryč…
Tuto fotografii mám ráda, vystihuje okamžiky z ulice. Spousta lidí si často neuvědomuje, co se děje kolem nich. Tato fotografie je vyfocena za účelem, aby jim připomněla, jaký je každodenní život člověka, který si vydělává i jinak než člověk, který sedí celý den u počítače. Proto je tato fotografie výjimečná.
KOUBLOVÁ JOHANA KOSTKUBOVÁ NELLY Proč jsme šli tak pozdě ven? Byl večer a velká tma. Proč tam stálo policejní auto? Na procházku jsme šli s mamkou a kamarády na Mikuláše, Čerta a Anděla. U divadla jsme se zastavili. Pod divadlem se něco opravovalo nebo něco takového, protože jsou tam modré fasády. Uprostřed divadla jsou velké balkony, které stojí nebo je drží, já nevím, nějaké tlusté sloupy. Na budově je asi miliarda oken a dveří, podél divadla vedou koleje od tramvaje. Vysoko nad kolejemi jsou dráty k tramvajím. Za budovou vidím nějakou novou budovu. Podle mě je to asi všechno, jakoby našla bych ještě něco, ale to bych se upsala k smrti, tak to je KONEC.
Jednou jsem malovala západ slunce a napadlo mě, že vlastně máme fotit fotografie na téma ČERVENÁ. Na místo, kde jsem měla vybarvovat slunce, jsem natřela hodně červené barvy a rozetřela ji. Když se člověk u fotografie trochu zamyslí, říká si, co ten člověk asi maloval. Teď si řekněte sami pro sebe- co Vás napadlo? Co Vás napadne, když se na ni podíváte? Kdybych nevěděla, co jsem malovala, tak bych si myslela, že ten člověk maloval oheň. Barvy v nás umí vyvolat různé pocity.
KRBOVÁ JOSEFÍNA
LÖFFELMANNOVÁ ELIŠKA
Je silný jako býk, je rychlý jako vítr. Má herecké nadání. A jeho životní příběh je nezapomenutelný, nikdy neztratí svou moc. Hned jak jsem k němu přišla, natáhl hlavu, aby se se mnou seznámil. Je to skvělý kamarád a nenahraditelný společník. Přestože nevím, jak se jmenuje, známe se velice dobře.
Na této fotografii je můj pes Sára (zlatý retrívr). Tato fotografie je černobílá, jen na hlavě Sáry je červeně vybarvená čelenka v podobě Santovy čepice. Tuto fotografii jsem vyfotila na téma ,, červená“. Je to vyfoceno u nás doma před bílou zdí.
MACKOVÁ KATEŘINA MILOCHOVCOVÁ KLÁRA Tato fotografie ve mně vzbuzuje smutek a samotu. Ticho! Tajemství. Je to kluk nebo holka? Proč je tam sama? Co tam dělá? Jak se jmenuje? Na co myslí? A kdo to vlastně je? Proč má červenou bundu a kostkovanou šálu? Tolik otázek a žádná odpověď…
Viděli jste už kocoura, který se vám kouká přímo do objektivu? Nad čím vlastně přemýšlí? Co bude dělat? Má velké zeleno žluté oči. Jeho oči mi přijdou krásné, až děsivé. Co to má na nose za drobek?! To je asi drobek od jeho oběda. Ráda se s ním mazlím. Vždy ke mně přijde, když jsem smutná.
MALINA MIKULÁŠ
NOVOTNÁ ANETA
Fotka měla upozorňovat na 5 airsoftových kuliček. Zkoušel jsem experimentovat s fotkou a došel jsem k tomuhle. Což se mi zalíbilo, a tak jsem to takhle nechal. Pod fotkou si může každý představit cokoli. Mně se na fotce nejvíce líbí, že je tam tma a najednou světlo.
Sněhu bývá hodně, ale tento den ho bylo opravdu hodně. Spoustu lidí to potěšilo, i mě. Překvapilo mě, že bylo tolik sněhu kousek od našeho domu. Na lavičce nikdo nesedí, protože kdo by chtěl v takovém počasí sedět na lavičce. Nevím, proč nejezdila auta, asi byla příliš kluzká silnice. Připomíná mi ticho a klid.
POSPÍŠILOVÁ MICHAELA
NEUŽILOVÁ KLÁRA Měsíc a na střeše vánoční barevné svítící řetězy. Dlouhý čas a hýbání foťákem. Nikdo nikdy nepozná co to je. V noci na noční jasné obloze. Modrá, zelená, bílá a černá.
Když jsme šli na procházku do lesa na houby, zaujalo mě toto místo. Ranní slunce ozařuje nádherně zbarvené listy na větvích stromů. Líbí se mi na ní všechny barvy-červená, oranžová, žlutá, zelená, hnědá… Tyto barvy jasně prozrazují, že je tato fotografie focena na podzim. Podzimní fotografie z lesa obsahující mnoho stromů ,na mě působí velmi pozitivně. Myslím si, že téma Moje magická chvíle v krajině na tuto fotografii rozhodně sedí.
PEŠKOVÁ MICHAELA Přemýšleli jste někdy, jak to vypadá v 80 metrové výšce? Vyfotila jsem tuhle fotografii, abyste to viděli. Tato skála se nachází u Německa, kde máme chatu. Nevím, jak přesně se to tam jmenuje, ale je to kousek od polozbořeného mlýna. Poblíž stojí nejméně 6 vojenských bunkrů, do kterých se dá volně chodit, a to je poselství. Ten pán v červeném je můj taťka, který na celý výlet dohlížel. Tato fotografie je focena na panorama, a proto se mi moc líbí.
PUMROVÁ ANETA Z této fotky jde vycítit únava, protože je večer, ale také nadšení z první jízdy na přední sedačce. Nádherný západ slunce mi dodává energii z dlouhé jízdy autem, které nemám ráda. Světlo, které se odráží od zrcátka, mi svítí do očí. Západ slunce jde přes různé barvy. Od oranžové do tmavě modré až po černou. Nebe zakrývají tmavě šedé mraky, které ruší čisté nebe
SÝKORA FILIP Peřina, kterou vidíte, ani moc nepřipomíná peřinu, toho jsem docílil s pomalým časem a rychlým oddálením. Mně to trochu připomíná let časoprostorem, ale jak to vidí ostatní nevím. Proto se to odvážím nazvat abstraktní fotografií. Obsahuje: bílou, červenou, šedou a modrou barvu.
ŠVEJDOVÁ ELIŠKA Můj mladší brácha si hraje v listí a schovává se za něj. Líbilo se mi, jak je šťastný v lese. Tuto fotku jsem fotila, když jsem měla dobrou náladu, protože se mi povedlo postavit domeček pro skřítky.
VODIČKOVÁ KLÁRA Bílá, žlutá, černá, tajemný prosvícený květ, který vypadá jako by nebyl z našeho světa.
TETAUR VOJTĚCH Tahle fotka vznikla na podzim loňského roku při procházce lesem. Fotil jsem přírodu do svojí sbírky. Tato část lesa se mi líbila, protože na zem dopadaly stíny ostatních stromů. Vždy, když tu fotku vidím, vybavím si západ slunce a lesní ticho.
Vypadá to, jako by se dva světy spojily dohromady. Černé pozadí, na kterém prosvítají bílé okvětní listy. Světlem osvícený květ pouze z jedné strany, který vyniká v černé tmě. Uprostřed květu, osvícené pouze z jedné strany, žluté pestíky, kterých si všimneme na první pohled.
