EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÉ CYKLY
Pavel Janíčko
Osnova 1. Charakteristika ekonomického růstu, typy ekon.růstu 2.Produkční funkce 3. Měření ekonomického růstu 4. Zdroje ek.růstu 5. Ekonomický cyklus 6.. Příčiny ek.cyklu 7. Spotřební a investiční funkce 8. Akcelerátor a multiplikátor
EKONOMICKÝ RŮST Za ekonomický růst (economic growth) je považováno dlouhodobé zvyšování produktu, obvykle měřeného pomocí HDP či HNP ve stálých cenách. (Krátkodobě hovoříme o expanzi) Ekonomický růst aproximuje: ekonomickou sílu národní ekonomiky –vyjádřena výší produktu dané země, ekonomickou úroveň společnosti – vyjádřena výší produktu na jednoho obyvatele, produktivitu národní ekonomiky – výše produkce na jednu výdělečně činnou osobu. O ekonomickém růstu hovoříme tehdy, jestliže GDP (GNP) v roce t+1 je vyšší než v roce předcházejícím (t), neboli: GDPt+1 - GDPt 0
EKONOMICKÝ RŮST Nejširší pojetí: střídající se stádia rozvoje civilizace Širší pojetí: ekonomický rozvoj včetně úrovně kvality života Užší pojetí: růst HDP (případně jiného zvoleného makroekonomického agregátu)
Typy růstu Dlouhodobý růst: růst potenciálního produktu (viz faktory růstu)
Krátkodobý růst: pohyb aktuální úrovně HDP kolem potenciálního produktu Příčiny: krátkodobé změny na straně AD nebo AS
Měření ekonomického růstu - absolutní přírůstek produktu v čase - relativní přírůstek produktu v čase
Měření reálného a nominálního produktu Vývoj produktu na 1 obyvatele (zaměstnance)
Ekonomický vývoj ČR
2010
2011
2012
2013
2014
2015 2016 Aktuální predikce 4 261 4 469 4 647 2,0 3,9 2,5
Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt
mld. Kč, b.c. růst v %, s.c.
3 954 2,3
4 023 2,0
4 042 -0,9
4 077 -0,5
Spotřeba domácností
růst v %, s.c.
1,0
0,3
-1,5
0,7
1,5
2,9
2,4
Spotřeba vlády
růst v %, s.c.
0,4
-3,0
-1,8
2,3
1,8
2,0
1,6
Tvorba hrubého fixního kapitálu
růst v %, s.c.
1,3
1,1
-3,2
-2,7
2,0
6,4
3,1
Příspěvek ZO k růstu HDP
p.b., s.c.
0,5
1,9
1,3
0,0
-0,2
-0,4
0,3
Příspěvek změny zásob k růstu HDP
p.b., s.c.
0,8
0,2
-0,2
-0,6
0,6
0,9
-0,1
Deflátor HDP
růst v %
-1,5
-0,2
1,4
1,4
2,5
1,0
1,5
Průměrná míra inflace Zaměstnanost (VŠPS) Míra nezaměstnanosti (VŠPS) Objem mezd a platů (dom. koncept) Poměr salda BÚ k HDP
%
1,4
1,9
3,3
1,4
0,4
0,5
1,5
růst v %
-1,0
0,4
0,4
1,0
0,8
1,0
0,2
průměr v %
7,3
6,7
7,0
7,0
6,1
5,7
5,5
růst v %, b.c.
0,6
2,2
2,5
0,4
1,9
4,2
4,1
%
-3,6
-2,1
-1,6
-0,5
0,6
0,5
0,2
25,3
24,6
25,1
26,0
27,5
27,5
27,5
Předpoklady Směnný kurz CZK/EUR Dlouhodobé úrokové sazby Ropa Brent HDP eurozóny (EA12)
% p.a.
3,7
3,7
2,8
2,1
1,6
0,8
1,3
USD/barel
79,6
111,3
111,6
108,6
99,0
60,7
68,3
růst v %, s.c.
2,0
1,6
-0,8
-0,4
0,8
1,4
1,8
ZDROJE HOSP. RŮSTU
Extenzivní růst – zvýšení množství výrobních faktorů Intenzivní růst – zvýšení produktivity výrobních faktorů
Důležitý faktor je technický pokrok - projevuje se v rostoucí v produktivitě práce a kapitálu, takže roste celkový výstup i při neměnném množství výrobních faktorů; TP se projevuje inovacemi výrobků nebo inovacemi technologií, postupů
Z hlediska příčin rozlišujeme: autonomní (endogenní) technický pokrok (jeho důvody spočívají v mikroekonomické oblasti), indukovaný (exogenní) technický pokrok (příčiny jsou ekonomické povahy, např. změny relací ceny a vzácnosti výrobních faktorů; racionalizace).
ZDROJE HOSP. RŮSTU
Škola mezí růstu: limity růstu jsou dány vyčerpáním neobnovitelných přírodních zdrojů, znečištěním životního prostředí, z toho plynoucím poklesem možností obživy K základním zdrojům hospodářského růstu dle empirické zkušenosti patří: přírůstek nabídky prac. sil (růst počtu obyvatel + migrace), přírůstek hmotného investičního majetku, zvyšování investic do lidského kapitálu (zvyšování vzdělanostní úrovně populace) technický pokrok řízení organizace výroby (vědecké metody řízení), úspory z rozsahu výroby a ze specializace (čím vyšší produkce, tím nižší náklady na jednotku), vědecký pokrok vedoucí k výrobkové a technolog. inovaci.
Produkční funkce
Jednofaktorové
Vícefaktorové
Agregátní
HOSPODÁŘSKÉ CYKLY
Ekonomický růst probíhá v tzv. cyklech. Za nejvýznamnější lze považovat cyklus na počátku 30. let 20. století s hlubokými krizemi. Po roce 1945 díky aplikaci principů keynesiánské teorie k tak hlubokým krizím nedocházelo. Hospodářské cykly - periodicky se vyskytující výkyvy ekon. aktivity, které se projevují ve výkyvech makroek. veličin (např. cenové hladiny, zaměstnanosti, GDP, NI) Fáze hosp. cyklu: Recese – objem produktu klesá (krize, deprese, sestup) Sedlo – produkt na nejnižší úrovni (bod zvratu hosp. cyklu) Expanze – objem produktu roste (vzestup, oživení) Vrchol –nejvyšší úroveň produktu (bod zvratu hosp. cyklu) Trvání a průběh cyklu jsou v různých dobách a různých zemích i přes mnoho společných znaků odlišné.
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
Odchylkaoddlouhodobého trendu[%]
Hospodářskýcyklus Vrchol Vrchol
Recese
Expanze Sedlo
Expanze Recese
Sedlo
Osačasu
FÁZE HOSP. CYKLU 1.Pokles výkonu ekonomiky - výrazně klesají nákupy spotřebitelů, především dlouhodobá spotřeba výroby a reálného HDP. Protože není odbyt, nejprve spotřeba a následně i investice (není odbyt, firmy ztrácejí zájem na dalších investicích). Dále poptávka po pracovní síle, pracovníci jsou propouštěni (nebo nedostávají mzdu). v závislosti na době trvání poklesu jde o:
Kontrakci – krátkodobý pokles výkonu ekonomiky. Recesi – pokles ekonomiky je delší než šest měsíců dvě po sobě jdoucí čtvrtletí. Depresi – několikaletý pokles ekonomiky.
Klasická recese – klesá D zatímco S zůstává stejná a následuje snížení HDP. Slumpflace – sníží se S a D zůstává stejná a opět následuje snížení HDP.
FÁZE HOSP. CYKLU
2. Sedlo (dno) – nejnižší úroveň završující recesi. Následuje oživení ekonomiky. 3. Expanze – fáze cyklu označující vzestup úrovně skutečného produktu. 4. Vrchol – maximální dosažená úroveň ekonomiky.
Pokud ekonomika ani neroste, ani neklesá a zůstává na stejné úrovni hovoříme o stagnaci. Sledujeme-li vývoj produktu v dostatečně dlouhém časovém záběru (celou řadu cyklů), můžeme s pomocí regresní analýzy odhadnout určitý dlouhodobý trend. V případě výraznější (pozitivní) odchylky od toho trendu hovoříme o období hospodářského rozmachu (boomu).
ČLENĚNÍ HOSP. CYKLŮ Podle délky cyklů a příčin členíme hospodářské cykly na: Konjunkturní výkyvy: Kitchinovy cykly - krátkodobé cykly (trvá asi 3 roky), jsou spojovány se změnami zásob a rozpracované výroby. Byly typické pro USA. Juglarovy cykly - střednědobé cykly (6 – 12 let), jsou spojovány se změnami investic do strojů a zařízení. Byly typické pro 19. a první polovinu 20. století. Výkyvy v růstu výrobního potenciálu: Kondratěvovy - Kuzněcovovy cykly, délky 3 – 6 desetiletí, jejich statistický důkaz je však obtížný a sporný. Bývají spojovány se zásadními změnami výrobních technologií, s monetárními jevy a významnými politickými událostmi.
PŘÍČINY CYKLICKÉHO KOLÍSÁNÍ EKONOMIKY
Teorie vnitřních příčin - výkyvy způsobuje kolísání investiční a spotřebitelské poptávky, která vede ke kolísání GDP a zaměstnanosti (nezaměstnanosti). Pokles AD je spojován s pesimistickým očekáváním, které podnikatele vede k omezování investičních aktivit. Teorie vnějších příčin - rozhodujícím zdrojem je nesprávná MP a FP státu. Vláda může manipulovat s ekonomikou k podpoře volebních výsledků. Obvykle po volbách úsporný hospodářský režim a rok před volbami je naopak prosazována expanzivní hospodářská politika. Obecně hovoříme o následujících příčinách: politické příčiny (spojování hosp. cyklů s polit. cykly, krizemi), nedostatečná informovanost tržních subjektů, hospodářská politika vlády nebo centrální banky, nestabilita ve vývoji poptávky.
DOPADY CYKLICKÉHO KOLÍSÁNÍ EKONOMIKY
K hlavním dopadům ekonomiku patří:
cyklických
výkyvů
na
ztráta produktu, zvyšování inflace, rostoucí nezaměstnanost.
Okunův zákon: Každými 2 %, o které GDP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1 % roste-li potenciální produkt např. o 3 % ročně, měl by reálný GDP růst také o 3 % ročně, má-li zůstat míra nezaměstnanosti konstantní.
AKCELERÁTOR A MULTIPLIKÁTOR
Investice reagují výrazně na očekávaný vzestup či pokles ekonomiky. Když firmy očekávají vzestup ekonomiky investic. V očekávání poklesu ekonomiky většina výrobců z důvodu nadbytečných kapacit prakticky přestane investovat.
To znamená, že čisté investice jsou kladné (vysoké), jestliže produkt roste, a nulové (nízké), jestliže se produkt nemění (dokonce i když je produkt vysoký).
Akcelerační princip vyjadřuje skutečnost, že čisté indukované investice (In - vyvolané investice, závislé na velikostí GNP) jsou funkcí míry změny reálného produktu (Y). In = f (Y) = a * Y
INVESTIČNÍ MULTIPLIKÁTOR Investiční multiplikátor udává o kolik se změní AD a v návaznosti i produkt, jestliže se investiční výdaje změní o jednotku. α = ΔY / ΔI Pro změnu produktu (ΔY) platí : ΔY = α * ΔI Výraz k je investiční multiplikátor. Vyjadřuje, o kolik peněžních jednotek se zvýší produkt, jestliže výdaje na investice se zvýší o jednu peněžní jednotku.
Investiční multiplikátor
Y = C+S Y = cY +I Y – cY = I 1 Y = --------- * I 1-c
C= cY
S= I
ΔC c= ------ΔY
1 k= --------- pro c<1 je k>1 1-c 1 Přírůstkové veličiny: ΔY = -------- * Δ I 1- c
INTERAKCE AKCELERÁTORU A MULTIPLIKÁTORU
Růst produktu vyvolá podle akceleračního principu nové indukované investice. Tyto nové investice v souladu s multiplikačním efektem podnítí další růst produktu. Produkt roste až do úrovně potenciálního produktu, poté tempo růstu produktu klesá, až se zastaví. Při poklesu tempa působí akcelerátor a multiplikátor opačně: produkt klesá až do sedlového bodu. Celkové investice se skládají z indukovaných a z obnovovacích investic (autonomních, nezávislých na HDP) obnovovací investice jsou dolní hranicí poklesu investic. Jakmile celkové investice dosáhnou této spodní hranice, pokles investic i produktu se zastavil. Obnovovací investice poslouží v souladu s principem akcelerátoru a multiplikátoru k novému růstu investic a tím i produktu. Celý hospodářský cyklus se tak opakuje.
INVESTIČNÍ MULTIPLIKÁTOR
Multiplikační efekt: produkt se s každou jednotkou přírůstku investic zvyšuje o určitý násobek (který odpovídá sklonu spotřební funkce – S).
