EKONOMICKÉ VZTAHY TAIWANU A ČÍNY

Masa rykova un iverz it a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika a mezinárodní vztahy

EKONOMICKÉ VZTAHY TAIWANU A ČÍNY Economic Relations of Taiwan and China Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

Mgr. et Mgr. Oldřich KRPEC, Ph.D.

Daniela RÓTHOVÁ

Brno, 2015

J mé n o a p ř í j me ní a ut or a:

Daniela Róthová

Ná z e v d i pl o mo vé p r á c e :

Ekonomické vztahy Taiwanu a Číny

Ná z e v p r ác e v a nglič t i ně:

Economic Relations of Taiwan and China

Ka t e d r a: Ve d o u c í di p l o mo vé p r á c e:

Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D.

Ro k ob h a j ob y :

2015

Anotace Diplomová práce zkoumá ekonomickou spolupráci Čínské lidové republiky a Taiwanu v posledních třiceti letech. Od otevření čínské ekonomiky světu na konci 80. let se ekonomické vztahy těchto politických rivalů neustále posilují a zintenzivňují. Hlavním cílem práce je zjistit, do jaké míry je Taiwanská ekonomika závislá na ekonomice čínské. Práce také zahrnuje analýzu toho, do jaké míry je tato spolupráce pro zúčastněné strany prospěšná.

Annotation This diploma thesis focuses on the impact of cross-strait economic cooperation on both People’s Republic of China and Republich of China from the beginning of their cooperation at the end of 80’s. The first chapter describes the chronological development of political and economic relations across the Taiwan Strait. In the second chapter the economic and financial flows between both countries are analyzed in detail. The last two chapters try to answer the research question, how does the cooperation impact both sides of Taiwan Strait.

Klíčová slova Taiwan, Čína, Ekonomická spolupráce, Dopady vzájemné spolupráce

Keywords Taiwan, China, Economic cooperation, Impacts of the economic cooperation

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Ekonomické vztahy Taiwanu a Číny vypracovala samostatně pod vedením Mgr. et Mgr. Oldřicha Krpce, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 29. dubna 2015 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. et Mgr. Oldřichu Krpcovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................................................................... 6 1

2

3

HISTORICKÝ KONTEXT ............................................................................................................................. 9 1.1

Izolace .................................................................................................................................................... 9

1.2

Zahájení liberalizace............................................................................................................................. 10

1.3

Pokračování liberalizace....................................................................................................................... 11

1.3.1

Vláda prezidenta Lee Deng Hui (1988-2000) .................................................................................. 12

1.3.2

Vláda prezidenta Chen Shui Bian (2000-2008) ............................................................................... 15

1.3.3

Vláda prezidenta Ma Ying Jiu (2008-2016) ..................................................................................... 18

HOSPODÁŘSKÁ SPOLUPRÁCE................................................................................................................ 21 2.1

Vzájemný obchod ................................................................................................................................. 21

2.2

Investice ............................................................................................................................................... 28

2.3

Pohyb osob ........................................................................................................................................... 37

ANALÝZA .................................................................................................................................................... 40 3.1

Použité metody ..................................................................................................................................... 40

3.2

Použitá data .......................................................................................................................................... 41

3.3

Analýza hospodářských cyklů .............................................................................................................. 41

3.4

Závěr .................................................................................................................................................... 45

4

DOPADY VZÁJEMNÉ SPOLUPRÁCE ...................................................................................................... 48

5

ZÁVĚR .......................................................................................................................................................... 60

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ....................................................................................................................... 67

ÚVOD Ekonomická spolupráce mezi Taiwanem a Čínou je velmi specifickým tématem, především proto, že se jedná o dvě znepřátelené strany, které spolu formálně stále ještě neukončily válku. I když k ozbrojeným bojům od 50. let nedochází, příměří či mírovou smlouvu zúčastněné strany dosud nepodepsaly. 1 Z tohoto důvodu mezi oběma břehy Taiwanského průlivu neexistují žádné oficiální diplomatické vztahy a obě území se navzájem neuznávají. Taiwan i pevninská Čína jsou zastánci politiky jedné Číny, tedy principu nedělitelnosti čínského území. Na základě tohoto principu se každý z nich, Taiwan i Čína, prohlašují za jediného reprezentanta celého čínského území včetně ostrova Taiwan. 2 Tato situace činí v praxi jakoukoli spolupráci těchto území velmi komplikovanou. Téměř tři desetiletí byly přímé obchodní styky mezi pevninou a ostrovem, stejně jako pohyb osob taiwanskou stranou zakázány. S uvolňováním režimu na Taiwanu koncem 80. let započal i proces liberalizace toků přes úžinu, který pokračuje až dodnes. Co bylo ještě nedávno nemyslitelné, je dnes běžnou realitou, i přes existující diplomatickou neshodu, spolu Taiwan a Čína v oblasti obchodu nepřímo skrze polostátní organizace komunikují. Probíhá mezi nimi čilá obchodní výměna, přes úžinu proudí nejen zboží, ale i služby, finanční toky a osoby. Dříve jen těžko představitelné přímé lodní či letecké spojení pevniny s ostrovem jsou dnes běžnou praxí. Objem toků přes úžinu se neustále zvyšuje a Čína se postupně stala taiwanským hlavním obchodním partnerem.3 S rostoucím objemem obchodních a finančních toků dochází také k větší ekonomické provázanosti Taiwanu s pevninou. Někteří obyvatelé Taiwanu sledují tento trend s obavami, že přílišná ekonomická provázanost povede k politickému ovládnutí ostrova pevninou. V roce 2014 projednávání smlouvy o prohloubení obchodu a služeb s Čínou vedlo na Taiwanu k vlnám nepokojů. Existují ovšem i četní zastánci prohlubování vzájemného obchodu, který podle nich vede k ekonomickému růstu. Taiwanská ekonomika je v poměru s gigantickou pevninou zanedbatelná, dopady ze vzájemné výměny jsou pro ni přirozeně citelnější. Předmětem této práce bude popsat a prozkoumat míru provázanosti taiwanské ekonomiky s ekonomikou pevninské Číny a možné dopady této provázanosti.

1

Bakešová 2005. Str. 168. Keum 2001. Str. 58-59. 3 Sung 2005. Str. 8. 2

Politické a historické události Taiwanu i Číny jsou v našich končinách relativně neznámé, je tedy vhodné v práci nejprve nastínit historický kontext pro plné pochopení studované problematiky. Úvodní část práce se proto zaměří na popis politického a ekonomického vývoje mezi těmito dvěma územími. Zmínit politický vývoj je důležité, protože ten přímo působil na formování hospodářských vztahů v oblasti. Zaměřím se především na období posledních 30 let, což je doba, kdy se obě země postupně začaly otevírat vzájemnému obchodu a liberalizovat vzájemný pohyb kapitálu a služeb. Na historický kontext navazuje druhá část popisující samotné ekonomické vztahy mezi pevninou a Taiwanem. Detailní analýza toho, jak mezi nimi interakce probíhá a jaká jsou její specifika. Největší důraz je kladen na nejdůležitější část vzájemné výměny a tedy vzájemný obchod se zbožím a také na neustále rostoucí obchod se službami, který stále ještě není zcela liberalizován, ale má velký růstový potenciál do budoucna. Pozornost je věnována také neméně důležitým investicím, u kterých je bohužel velmi problematické vyčíslit jejich opravdový objem, kvůli snaze taiwanských společností obcházet regulace a zákazy týkající se investic do Číny. Tato část pracuje se statistickými daty, získanými především ze statistických a celních úřadů obou zemí. O rozbor, do jaké míry je taiwanské hospodářství závislé na čínské ekonomice, se snažím pomocí analýzy hospodářských cyklů. Zkoumám cyklické chování zvolených veličin taiwanské ekonomiky v závislosti na cyklu čínského HDP. Pro tuto analýzu jsem vybrala jednotlivé komponenty HDP-tedy spotřebu, investice, export, import a nezaměstnanost. K analýze dat používám v této kapitole následující metody: rozdělení HDP a ostatních veličin na trendovou a cyklickou složku pomocí Hodrick-Prescottova filtru, poté korelace a křížové korelační koeficienty a volatilita. Ve čtvrté a zároveň poslední části se zabývám hlavním cílem tohoto textu, tedy různými možnými dopady vzájemného obchodu na taiwanskou ekonomiku, pozici Taiwanu na mezinárodní scéně, ale i na obyvatelstvo. K závěrům budu využívat nejen zjištění z provedené analýzy, ale také z různých případových studií a policy paperů zabývajících se tímto tématem. Taiwan není jediným aktérem této ekonomické výměny, na Čínu vzájemný obchod také působí, i když v podstatně menším měřítku. Ačkoli je Taiwan ekonomikou malou, taiwanské investice především v počátečních letech spolupráce byly významné. Nezanedbatelný je také transfer know-how, který taiwanské firmy zajišťují. Vzájemné interakce mezi Taiwanem

a Čínou měly také nemalý vliv na Hongkong, který hrál, především v minulosti, důležitého zprostředkovatele pro investice i obchod. Cílem tohoto textu není rozhodovat o tom, kdo je reprezentantem jedné Číny či o tom, zda se jedná o dvě nezávislá území. Z ekonomického hlediska se ovšem o dvě různá území jedná a my k nim tedy v této práci takto budeme přistupovat. Nejedná se pouze o výjimečný postoj k této problematice, dokonce i v rámci Světové obchodní organizace (dále jen WTO) působí obě území odděleně. 4 Tato práce bude používat pojem Čína ve smyslu Čínská lidová republika (dále pouze ČLR), tedy území spravované Komunistickou stranou Číny (dále jen KSČ), někdy také označované jako pevninská Čína či pouze pevnina. Pojmem Taiwan se rozumí území spravované vládou v Taipeji, známé také jako Čínská republika, tedy ne pouze samotný Taiwanský ostrov, ale i okolní území, které si vláda v Taipeji nárokuje. Celý text pracuje s mezinárodní transkripcí čínského jazyka, tzv. pinyinem. Pouze u jmen přejatých do češtiny je použita česká varianta.

4

Davidson 2008. Str. 1.

1

HISTORICKÝ KONTEXT

Tato část se zabývá popisem důležitých událostí, které přímo či nepřímo ovlivnily vztah Taiwanu se svým rivalem ČLR. Vzhledem ke specifickému vztahu, který existuje mezi těmito dvěma zeměmi, je nemožné oddělit jejich ekonomické vztahy od těch politických, a proto se tato část nezabývá pouze popisem ekonomických vztahů, ale zároveň také těch politických.

1.1 Izolace Konflikt mezi ČLR a Taiwanem začal už před druhou světovou válkou. Takže ačkoli předmětem této práce je pouze období posledních 30 let, je třeba v úvodu zmínit některé starší události, které zásadně formovaly vztah obou zemí. Na konci 30. let mezi Čínskou republikou vedenou Kuomintangem (dále jen KMT) a KSČ propukla občanská válka, která formálně dodnes nebyla ukončena. KMT na pevnině boje s KSČ prohrál a před úplnou porážkou se v roce 1949 zachránil útěkem na Taiwan.5 Otevřená válka tímto útěkem prakticky skončila, pouze v 50. letech ještě došlo ke dvěma krizím, kdy se ČLR pokusila ohrozit Taiwan silou.6 Přestože boj mezi KMT a KSČ reálně již dávno neprobíhá, k podepsání mírové smlouvy ani příměří nikdy nedošlo. Obě strany se nedokázaly dohodnout, jak by se měla situace řešit. Politické reprezentace na obou březích Taiwanského průlivu se dodnes považují za legitimní zástupce Číny. Čankajšek, dlouholetý vůdce KMT i Taiwanu, prohlašoval až do své smrti, že Taiwan znovu dobude svá ztracená území na pevnině. Stejně tak vůdce komunistické Číny Mao Ce-tung během celého svého života usiloval o znovuzískání ostrovní Číny. Jediné, na čem se obě politické reprezentace dokázaly po celou dobu konfliktu shodnout, je existence pouze jedné Číny. Tzv. politika jedné Číny znamená, že žádná země nemůže uznávat Čínu i Taiwan najednou. Pokud nějaká země naváže diplomatické styky s Čínou, musí je přerušit s Taiwanem a naopak. V důsledku rozdělení světa Studenou válkou zpočátku mnoho významných zemí uznávalo Čínskou republiku na Taiwanu. Avšak tento stav se s růstem ekonomického významu ČLR začal měnit. Taiwan postupně začal ztrácet důležité diplomatické spojence. Tato situace vedla k tomu, že na základě rezoluce Valného shromáždění č. 2758 v roce 1971 Taiwan ztratil křeslo v Radě bezpečnosti OSN a na této pozici ho nahradila ČLR, což bylo pro taiwanskou diplomacii velkou ranou.7 Největší ranou ovšem bylo zpřetrhání veškerých

5

Fairbank 2010. Str. 382. Keum 2001. Str. 61. 7 OSN. Zápis z 53. valného shromáždění. 6

oficiálních vazeb Spojenými státy v roce 1979, které byly do té doby nejdůležitějším taiwanským spojencem a také garantem bezpečnosti. 8 USA ovšem ve stejném roce garantovaly Taiwanu vojenskou podporu v případě, že proti němu ČLR použije násilí. 9 Taiwan se po rozvázání styků Spojenými státy ocitl v diplomatické izolaci, kterou začal řešit především pomocí dolarové diplomacie.10 Pomocí ekonomických pobídek se snaží získávat nové diplomatické spojence a se zeměmi, které udržují formální diplomatické vztahy s ČLR, zřizuje ekonomické a kulturní kanceláře pro zajištění spolupráce. V současné době podporuje Taiwan pouze hrstka drobných bezvýznamných států především v oblasti Oceánie a Střední Ameriky. Jediným významným diplomatickým partnerem Taiwanu v současné době je Vatikán. Během 60. a 70. let nedošlo ve vztahu mezi Taiwanem a Čínou k žádným zásadním změnám. Obě země spolu klidně soužily. V tomto období nedocházelo k žádným oficiálním kontaktům na politické úrovni. Taiwancům byly zakázány cesty do ČLR a občané ČLR nemohli vstoupit na Taiwan. K obchodní výměně téměř nedocházelo a nebyly možné vzájemné investice. Povolen byl pouze dovoz bylin pro čínskou medicínu, protože se na Taiwanu nevyskytují. Také docházelo v určitém měřítku k ilegálnímu obchodu.

1.2 Zahájení liberalizace Za vlády Čankajška i Mao Ce-tunga nebyl obrat ve vztazích možný, vzhledem k tomu, že oba po celou dobu své vlády tvrdě prosazovali znovusjednocení Číny. Změna tedy nastala až za jejich nástupců. V roce 1978 se moci v ČLR chopil Deng Xiaoping, který začal Čínu postupně otevírat světu a zavedl takzvaný „socialismus s čínskými charakteristikami“, který znamenal postupné zavádění kapitalistických prvků do čínské ekonomiky a také ovlivnil změnu v postoji k otázce Taiwanu.11 Se západem začala Čína konsolidovat vztahy již na konci Maovy vlády, s Taiwanem až s nástupem Deng Xiaopinga. První krok směrem ke konsolidaci vztahů učinil, když v lednu rok 1979 přednesl „zprávu pro krajany na Taiwanu“, ve které navrhl zřízení „tří spojení“ a „čtyř výměn“. 12 Součástí zprávy bylo také ujištění, že Čína usiluje o mírové sjednocení. Poprvé se v této zprávě objevila myšlenka „jedna země, dva systémy“, i když tak zatím nebyla pojmenována. V následujících letech došlo k dalším snahám, mimo jiné byl v roce 8

Keum 2001. Str. 61. Bakešová 2005. Str 168. 10 Sung 2005. Str. 62. 11 Fairbank 2010. Str. 449. 12 Sung 2005. Str. 61. 9

1982 vydán dodatek k ústavě umožňující zavedení systému „jedna země, dva systémy“. Ze strany Taiwanu se ovšem tato opatření nedočkala žádné pozitivní odezvy.13 Od roku 1980 se ČLR snažila podporovat navázání hospodářských vazeb mimo jiné třeba nákupem taiwanského zboží, či rušením cel na jeho dovoz.14 Na taiwanské straně úžiny došlo ke změně situace o poznání později, až na konci vlády Čankajškova syna. Na předešlé snahy ČLR o konsolidaci vztahů v podobě zřízení „tří spojení“ a „čtyř výměn“ a také zavedení systému „jedna země, dva systémy“ odpověděl Taiwan politikou „tří ne“. Tato politika znamenala žádné vyjednávání, styky či kompromisy. 15 Asi jediným ústupkem v té době bylo umožnění nepřímého obchodu se zbožím mezi Taiwanem a ČLR v roce 1985, nepřímý obchod nebyl explicitně povolen, ale byl tolerován. Bodem zvratu bylo teprve zrušení stanného práva a umožnění rodinných návštěv do ČLR roku 1987.16 Tím bylo umožněno Taiwancům cestovat na pevninu, čehož také využilo mnoho podnikatelů k navázání obchodních kontaktů s pevninou.17 ČLR postupně zaváděla různé pobídky a opatření pro přitáhnutí taiwanských podnikatelů. Taiwan se bránil uvolňování režimu, mezi politiky přetrvával strach z toho, že přílišná liberalizace styků s pevninou ohrozí bezpečnost ostrova. Nechtěli, aby byl Taiwan na pevninské ekonomice příliš závislý a ČLR tak získala proti němu mocnou zbraň. ČLR se netajila svou snahou ovládnout ostrov prostřednictvím postupné ekonomické konvergence.18 Nakonec ale byli taiwanští politici nuceni k liberalizaci přistoupit. Mnoho taiwanských podnikatelů vidělo ve spolupráci s pevninou obrovské obchodní příležitosti. Obchodní a finanční toky si nacházely cesty jak zákazy obejít, pro Taiwan tedy bylo lepší je regulovat, aby nad nimi získal alespoň částečnou kontrolu a přehled.19 I když byl nepřímý export zboží tolerován již od roku 1985, k oficiálnímu povolení nepřímého obchodu a investic do ČLR došlo v roce 1989.20

1.3 Pokračování liberalizace V předešlém období došlo k prvním krokům v procesu „normalizace“ vztahů mezi oběma zeměmi, v následujících obdobích byl tento proces prohlubován. V politické rovině byl nadále 13

Keum 2001. Str. 64. Chiu, Chung 1993. Str. 43. 15 Sung 2005. Str. 61. 16 Fuller 2008. Str. 241. 17 Chiu, Chung 1993. Str. 44. 18 Keum 2001. Str. 69. 19 Sutter 2002. Str. 523. 20 Fuller 2008. Str. 242. 14

udržován status quo a v ekonomické rovině probíhaly další liberalizace. Na konci 80. let začalo postupně docházet k uvolňování autoritativního režimu na Taiwanu. Země se stala demokratickou a byly povoleny opoziční strany. Tímto krokem se ještě více prohloubily rozdíly mezi Taiwanem a ČLR. Na Taiwanu se od 90. let vystřídali u moci postupně tři prezidenti, každý se zcela odlišným přístupem k čínské otázce. Každý z nich specificky ovlivňoval ekonomické a politické vztahy přes úžinu. 1.3.1

Vláda prezidenta Lee Deng Hui (1988-2000)

Po smrti Čankajškova syna nastoupil na pozici prezidenta další zástupce z nacionalistické strany, Lee Deng Hui. Ten se narodil na Taiwanu, a proto byl jeho pohled na otázku znovusjednocení odlišný než pohled jeho předchůdců. Na rozdíl od nich nelpěl na tvrdém prosazování idealistického cíle návratu na pevninu. Jelikož pocházel z řad KMT nebyl ani otevřeně pro osamostatnění, ale zaujal daleko pragmatičtější přístup k této otázce, než jeho předchůdci. Ale jeho postoj se v průběhu jeho vlády stával čím dál radikálnější. Opustil neústupné lpění na principu jedné Číny a prosazoval spíše přístup „jedna Čína, dvě politické entity“.21 Leeův pragmatický přístup spočíval v tom, že se na jedné straně snažil o konsolidaci vztahů s pevninou, ale na druhou stranu se pokoušel posílit postavení Taiwanu na mezinárodní scéně, tedy o upevnění jeho de facto samostatnosti. V roce 1991 prohlásil rozhodnutí odstoupit od politiky „tří ne“ a vyhlásil směrnice pro národní sjednocení, ke kterému dojde pouze pod podmínkou přeměny ČLR v demokratickou zemi a dosažení ekonomické úrovně Taiwanu. Taipei přistoupí pouze ke sjednocení na bázi rovnocenných partnerů.22 V tomtéž roce prezident Lee zrušil dodatky k ústavě platné po dobu komunistické rebelie na pevnině, oficiálně tím vyhlásil konec čtyřicetileté občanské války, což zjednodušilo styky s pevninou.23 V tom samém roce také došlo k vytvoření polooficiálních organizací, které vznikly za účelem řešení hospodářských a technických záležitostí mezi oběma břehy Taiwanského průlivu. Peking vytvořil Nadaci pro výměnu přes Taiwanskou úžinu (SEF) a Taipei vytvořila Asociaci pro vztahy přes Taiwanskou úžinu (ARATS).24

21

Keum 2001. Str. 69-70. Bakešová 2005. Str. 178. 23 Sung 2005. Str. 64. 24 Sutter 2002. Str. 524. 22

ČLR se od počátku vlády prezidenta Leea pokoušela pokračovat v přívětivém přístupu v jednáních s Taiwanem. Snažila se o zintenzivňování hospodářských, politických i kulturních výměn přes úžinu. Ovšem i přes tento přátelský přístup dávala ČLR jasně najevo, že pokud se Taiwan pokusí o vyhlášení samostatnosti, dojde k použití síly ze strany ČLR. Na počátku roku 1995 vydala ČLR osmi bodový návrh ke sjednocení obou území. Pár měsíců poté i Taiwan vydal prohlášení ke sjednocení, ve kterém znovu prohlásil, že ke sjednocení přistoupí tehdy, až ČLR přestane vyhrožovat použitím síly a přestane se snažit o mezinárodní izolaci ostrova.25 Politické vztahy se do roku 1994 vyvíjely velmi pozitivně. Ovšem v roce 1994 začalo docházet ke zhoršování, které odstartovala vražda 24 taiwanských turistů v ČLR. Nedostatečné míra spolupráce čínských úřadů vyvolala staré pochyby, že s ČLR nelze spolupracovat. V následujícím roce pak došlo k rychlému zhoršení situace, které vyvrcholilo vojenskou krizí. Pokračující snaha Taiwanu prolomit diplomatickou izolaci vyvrcholila v roce 1995 neoficiální červnovou návštěvou Lee Deng Huie ve Spojených státech. Během svého pobytu oficiálně vystoupil na své bývalé univerzitě při příležitosti oslav výročí jejího založení a také se setkal s mnoha americkými politiky. ČLR tento krok pobouřil, jak ze strany Taiwanu, tak také ze strany USA. Tuto návštěvu ČLR vnímala jako další demonstraci taiwanského separatismu. Zároveň také v roce 1996 měly proběhnout historicky první přímé prezidentské volby, což byl pro ČLR přílišný projev státní suverenity. 26 Leeova návštěva v USA zapříčinila, že čínskému vedení došla trpělivost, a rozhodlo se ukázat, jaký mají názor na sílící taiwanské tendence k získání nezávislosti.27 Jako odpověď na Leeovu návštěvu Spojených států uspořádala Čínská lidová armáda (ČLA) v létě roku 1995 v úžině dvě vojenská cvičení, při kterých odpalovala rakety na cíle v těsné blízkosti ostrova. I když ČLR vydala zprávu, že se jedná jen o cvičení a Taiwanu žádné nebezpečí nehrozí, dala jasně najevo, že pokud se Taiwan bude i nadále snažit o samostatnost, povede to k otevřenému konfliktu. To vedlo mimo jiné k otřesu na taiwanském akciovém trhu.28 Další vojenské cvičení ČLA bylo naplánováno na březen následujícího roku, v období taiwanských prezidentských voleb. V reakci na to přesunuly USA značnou námořní sílu do

25

Keum 2001. Str. 70. Bakešová 2005. Str. 179-181. 27 Sung 2005. Str. 66. 28 Keum 2001. Str. 72-75. 26

blízkosti Taiwanu. Tato krize byla velmi napjatým okamžikem, ale žádná ze zúčastněných stran nestála o opravdové rozpoutání ozbrojeného konfliktu. Po skončení cvičení se situace uklidnila a brzy došlo k obnovení statusu quo. ČLR dala tímto jednáním jasně najevo, že samostatnost ostrova nepřipadá v úvahu. Na druhou stranu USA svým zapojením do krize ukázaly, že jsou ochotné v případě konfliktu Taiwan podpořit.29 K dalšímu zhoršení vztahů došlo v roce 1999, když prezident Lee hovořil o vztazích Taiwanu a Číny jako o vztazích na úrovni dvou států.30 To vyprovokovalo ČLR k dalšímu vojenskému cvičení, ale tentokrát již nedošlo k zapojení USA do konfliktu.31 V ekonomické rovině se vztahy po celé období, až na částečné ochlazení během vojenské krize, vyvíjely velmi pozitivně. K uvolňování exportu z ČLR docházelo pozvolna již od roku 1985, počty povoleného zboží postupně narůstaly.32 Jak bylo zmíněno výše, pro komunikaci v této rovině byly vytvořeny organizace SEF a ARATS. Poprvé se zástupci těchto dvou organizací setkali při hovorech v Singapuru v roce 1993.33 Poté probíhala řada kol jednání, při kterých se mimo jiné řešily otázky poštovních styků, ochrany investic v ČLR, rybolovu a nelegální migrace obyvatelstva. 34 Po Leeově návštěvě v USA byla jednání těchto dvou organizací čínskou stranou na nějakou dobu přerušena. 35 Ale protože si obě strany byly vědomy

významu

hospodářské

spolupráce,

došlo

postupně

k obnovení

kontaktu

v hospodářské a kulturní rovině. 36 Jednání institucí SEF a ARATS proběhlo v roce 1998. K pokračování liberalizace přispělo mimo jiné i to, že v regionu propukla finanční krize. Pro Taiwan bylo výhodné rozvíjet hospodářskou spolupráci s ČLR, která byla nejméně zasažená asijskou finanční krizí. Společná jednání mimo jiné vedla k tomu, že se přešlo od pozitivního udělování licencí k negativnímu, což znamená, že dovážet na Taiwan je dovoleno veškeré čínské zboží vyjma zboží výslovně zakázaného. Obnovená jednání ovšem neměla dlouhého trvání, k jejich opětovnému přerušení došlo v roce 1999, po tom, co Lee označil taiwanskočínské vztahy vztahem mezistátním.37 K počátku liberalizace finančních toků přes úžinu došlo ve stejné době jako k uvolnění obchodu. Přístup Taiwanu k uvolňování bariér finančním tokům byl ovšem odlišný než 29

Keum 2001. Str. 72-75. Chiang 2012. Str. 241. 31 Keum 2001. Str. 75. 32 Fuller 2008. Str. 241. 33 Sung 2005. Str. 64. 34 Bakešová 2005. Str. 179. 35 Chiang 2012. Str. 241. 36 Yu 1999. Str. 41. 37 Bakešová 2005. Str. 183. 30

uvolňování toku zboží. Investice do ČLR byly politickým vedením vnímány jako riskantní z důvodu nedůvěry k Pekingské vládě. V roce 1989 byly oficiálně povoleny investice do ČLR nepřímo skrze jiné země. V důsledku rychlého růstu objemu PZI proudících do ČLR, docházelo od roku 1990 k jejich regulacím. Prezident v oblasti investic propagoval politiku „jižního směru“, tedy investice mimo ČLR do JV Asie.38 Na druhou stranu taiwanští podnikatelé vyvíjeli tlak na vládu k uvolňování bariér pro finanční toky. Většina přijatých opatření proto byla převážně směsicí opatření liberalizačních, ale zároveň i restriktivních. Nejvýraznějším krokem v oblasti finanční deregulace prezidenta Leea bylo vyhlášení zásady „trpělivost před spěchem“ v roce 1996. I v tomto případě se jednalo o mix nových omezení pro některé oblasti finančních toků proudících do ČLR, s deregulacemi

v oblastech

jiných.

39

Díky

tomuto

schizofrennímu

přístupu

k deregulaci finančních toků proudících na pevninu, existovaly po celou dobu Leeovy vlády značné překážky pro investice proudící do ČLR, což vedlo k tomu, že se je mnoho podnikatelů snažilo různými cestami nadále obcházet.40 Ke značnému zlepšení situace došlo i v jiných oblastech spolupráce, mimo jiné i v přepravě zboží a osob. V roce 1996 byly povoleny lety do ČLR přes Macao, s tím, že cestující již nemuseli měnit letadlo, což stále nebylo ideální, ale spojení s pevninou to zrychlilo a zjednodušilo. Od roku 1997 byla povolena přímá plavba pro nákladní lodě mezi taiwanským přístavem v Kaohsiungu a čínskými přístavy Xiamen a Fuzhou. V průběhu 90. let také došlo k zintenzivnění kulturní a vědecké interakce mezi oběma stranami.41 1.3.2

Vláda prezidenta Chen Shui Bian (2000-2008)

V roce 2000 byl zvolen prezidentem Chen Shui Bian z Demokratické pokrokové strany (DPP). DPP je stranou, která klade velký důraz na taiwanskou identitu a je spíše přívržencem osamostatnění ostrova, než sjednocení s pevninou. Tato volba tedy logicky vedla k ochlazení vztahů s ČLR. 42 ČLR Chenovi nedůvěřovala, obávala se, že by jeho podpora myšlenky samostatnosti mohla ohrozit celistvost jedné Číny. Nepřátelství ovšem nebylo

38

Bakešová 2005. Str. 190. Fuller 2008. Str. 242. 40 Sung 2005. Str. 65. 41 Sung 2005. Str. 65. 42 Sung 2005. Str. 15. 39

pouze jednostranné, nedůvěra byla i na straně DPP. Ta se obávala, že přílišná ekonomická provázanost s pevninou povede k závislosti na ČLR a jejím eventuálním ovládnutí Taiwanu.43 I přes Chenův první inaugurační projev, ve kterém řekl, že Taiwan za jeho vlády nevyhlásí nezávislost, neuspořádá referendum a nezačlení do ústavy formulaci o vztahu dvou států, pod podmínkou, že ČLR opustí záměr použití síly, Peking Chena podezříval ze snah o separatismus. Odmítal proto jakékoli styky se zástupci této strany. Vztahy mezi ČLR a Taiwanem byly napjaté po celou dobu vlády tohoto prezidenta. Peking odmítal jakékoli styky se zástupci DPP a po celou dobu jednal pouze se zástupci opozičního KMT.44 V roce 2005 dokonce Peking přijal 70-ti člennou výpravu zástupců KMT v čele s tehdejším předsedou strany. Jednalo se o první setkání prezidenta ČLR s vedoucími představiteli taiwanské politické scény.45 Chen celou dobu své vlády prováděl různé kontroverzní kroky, které ještě podporovaly nedůvěru Pekingu. Již v roce 2002 prohlásil, že na každém břehu úžiny existuje jedna země, tedy že Taiwan a Čína jsou dvě různé země. 46 V roce 2004 pak uspřádal prezident Chen národní referendum související s taiwanskou nezávislostí. To vyprovokovalo ČLR k přijetí zákona proti odtržení Taiwanu od pevniny v následujícím roce. Tento zákon posvětil připojení Taiwanu k pevnině jak mírovou cestou, tak také jeho připojení silou v případě nutnosti.47 V druhém období prezidentského mandátu Chen ještě přitvrdil ve snaze o upevnění taiwanské de facto nezávislosti. V roce 2006 vyhlásil, že zruší úřady pro sjednocení s pevninou, které vznikly jako garance, že se Taiwan nepokusí o vyhlášení nezávislosti. A v roce 2008 pak uskutečnil další referendum.48 I když byly vztahy s ČLR po celé období špatné a Chen se dopustil mnoha provokací, ČLR se nikdy nepokusila jako odpověď použít sílu. Po krizi, která propukla v roce 1995, ČLR upustila od demonstrací vojenské síly k zastrašení Taiwanu. V následujících obdobích vždy pouze vyjádřila formální protest.49 Patová situace politických vztahů měla přímý dopad i na vývoj ekonomických vztahů. Jednání organizací SEF a ARATS se nepodařilo obnovit po celou dobu Chenovy vlády.50 K obnovení hovorů ČLR nepřistoupila, protože je podmiňovala uznáním principu jedné Číny, 43

Chiang 2012. Str. 241. Bakešová 2005. Str. 187. 45 Chen 2013. Str. 403. 46 Chen 2003. Str. 7. 47 Chiang 2012. Str. 242. 48 Chen 2013. Str. 403. 49 Bakešová 2005. Str. 188. 50 Bakešová 2005. Str. 187. 44

což Chen odmítal. Chen se o vyjednávání snažil, ale protože princip jedné Číny uznat nechtěl, nebyla spolupráce možná.51 Nejvýznamnější událostí období vlády prezidenta Chena byl vstup Taiwanu do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2002. Taiwan se již od počátku 90. let pokoušel stát součástí GATT. Podařilo se mu to až u její nástupnické organizace WTO. ČLR se stala členem měsíc před Taiwanem. Taiwan v organizaci nevystupuje jako Čínská republika či Taiwan, ale jako samostatné celní území Taiwan, Penghu, Kinmen a Matsu, někdy zkracováno jako Čínská Taipei. I přesto je jeho členství v organizaci obrovským diplomatickým úspěchem, jedná se o první důležitou mezinárodní organizaci, kde Taiwan i ČLR mají rovnocenné postavení. Členství v této organizaci poskytuje Taiwanu platformu pro řešení obchodních sporů s ČLR na rovnocenné úrovni. Zpočátku se ČLR jednání s Taiwanem v rámci WTO vyhýbala, ale postupně k jednáním přistoupila.52 V oblasti investic byla paradoxně Chenova vláda mnohem více nakloněna liberalizaci než předešlý prezident Lee. I Chenova administrativa pokračovala v propagaci investic „jižním směrem“, protože se obávala přílišné závislosti na čínské ekonomice. 53 Ovšem co se týče investic proudících do ČLR vyhlásil Chen v roce 2001 politiku „aktivního otevírání a efektivního řízení“, která znamenala liberalizaci investic do ČLR- došlo ke zvýšení limitů, omezení investic, které je potřeba schválit a také ke snížení počtu zakázaných odvětví. K tomuto kroku přistoupil z důvodu zhoršující se ekonomické situace ostrova, se zhoršující se ekonomickou situací totiž rostla kritika restrikcí. Dalším důvodem byla také snaha vylepšit image své strany v očích taiwanských businessmanů. Do té doby byla DPP vnímána jako strana nepřátelská k podnikatelům. 54 V roce 2006 se Chen pokusil o restrikci, vyhlásil přeměnu původní politiky v „efektivní otevírání a aktivní řízení“. Mělo jít o zavedení přísnější kontroly investic. Ve skutečnosti ovšem nedošlo k žádným změnám, kvůli patové situaci ve vyjednáváních mezi podnikateli, kteří byli zastánci větší liberalizace a vládou, která chtěla prosadit větší restrikci. Celkově tedy za Chenovy vlády došlo k liberalizaci finančních toků proudících na pevninu.55 Prezident Chen se snažil také o vylepšení situace v oblasti dopravy mezi pevninou a ostrovem. V roce 2001 povolil volnou námořní dopravu zboží a osob mezi čínskými 51

Chen 2003. Str. 8. Davidson 2008. Str. 2. 53 Bakešová 2005. Str. 190. 54 Kastner 2007. Str. 678. 55 Fuller 2008. Str. 243. 52

přístavy Xiamen a Fuzhou s taiwanskými ostrovy Kinmen a Matsu. Pokusil se o vytvoření „tří mini spojení“, které mělo později vést k rozšíření tohoto povolení i na samotný Taiwan. K tomu ovšem za jeho vlády nedošlo. Také byly v roce 2006 zahájeny hovory o turismu, ve kterém Chen spatřoval

možný příliv příjmů, tyto hovory ovšem také žádný pokrok

nepřinesly.56 1.3.3

Vláda prezidenta Ma Ying Jiu (2008-2016)

Nástupcem prezidenta Chena byl Ma Ying Jiu z KMT. ČLR udržovala se zástupci KMT relativně přátelské vztahy po celou dobu Chenovy vlády. Již v roce 2005 při návštěvě předsedy KMT v Číně byla dojednána dohoda o budoucí spolupráci obou stran. Nastoupením prezidenta Ma do úřadu započala nová éra intenzivní spolupráce mezi Taiwanem a Čínou. Ma si stanovil za cíl zajištění míru a prosperity prostřednictvím zvýšení hospodářské spolupráce s pevninou, podpory principu jedné Číny a vyhýbání se politickým střetům s pevninou. Ma se snaží vyhýbat tématu sjednocení Taiwanu s Čínou. Klade důraz na to, že ekonomická spolupráce s pevninou přináší Taiwanu mnoho výhod. Ma dokonce několikrát zmínil, že by byl ochoten uvažovat o uzavření míru s Čínou, pokud by se vzdala použití síly proti Taiwanu a odstranila by z pobřeží rakety na něj namířené. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by na tyto požadavky Peking přistoupil.57 Ihned po nastoupení prezidenta Ma do funkce došlo k obnovení vyjednávání mezi SEF a ARATS. To bylo umožněno díky tomu, že Ma podpořil princip jedné Číny, pod podmínkou, že ho ČLR nebude nutit ke sjednocení, pokud nevyhlásí samostatnost. Představitelé těchto organizací se do roku 2012 sešli osmkrát, jejich jednání vedla do roku 2012 k podepsání 18 dohod a zrušení většiny restrikcí, které zavedly předešlé vlády ve všech oblastech spolupráce.58 Nejzásadnější dohodou podepsanou mezi SEF a ARATS je rámcová dohoda o hospodářské spolupráci (ECFA), kterou v roce 2009 navrhl prezident Ma. Po zhruba roce vyjednávání byla v červnu 2010 podepsána v Chongqingu. Jedná se o rámcovou dohodu pokrývající většinu oblastí hospodářské spolupráce přes úžinu, která by měla vést ke společné dohodě o volném obchodu. Obsahuje tři součásti: program „rané úrody“, témata k budoucímu projednání a také se obě strany dohodly vytvořit Výbor pro hospodářskou spolupráci přes úžinu, který by vedl vyjednávání ohledně dohody ECFA a další záležitosti. Program „rané úrody“ je program na 56

Fuller 2008. Str. 246. Chen 2013. Str. 400. 58 Chen 2013. Str. 399. 57

snižování cel u vybraných položek po dobu tří let až na nulu a započal na začátku roku 2011.59 Pro Taiwan je tato dohoda důležitá především v kontextu hospodářské krize, ale také kvůli rostoucí ekonomické integraci Jihovýchodní Asie, kde více a více zemí uzavírá dohody o volném obchodu. Taiwan doufá, že pokud se mu podaří uzavřít dohodu o volném obchodu s ČLR, povede to k uzavření podobné dohody i s ostatními zeměmi v regionu. ČLR vidí dohodu jako možnost připoutat si Taiwan více ekonomicky a také možnost získat si u něj důvěru.60 Na ECFA navázaly obě strany dohodou o obchodu se službami CSSTA, ta byla podepsána v červenci 2013 v Šanghaji. Tato smlouva otevírá 64 odvětví taiwanského sektoru služeb čínským investicím a 80 čínských odvětví taiwanským investicím. Prezident Ma doufal, že tyto liberalizace povedou k oživení taiwanské ekonomiky. Ovšem v březnu následujícího roku tato dohoda na Taiwanu vyvolala vlnu studentských protestů. Nepokoje propukly v době, kdy se KMT snažila o legislativní schválení dokumentu. Hnutí složené především ze studentů a také přívrženců opoziční strany DPP, později známé jako Slunečnicové studentské hnutí, dokonce po mnoho dní okupovalo taiwanský parlament. Účastníci nesouhlasili s tím, že k dojednání smlouvy došlo za zavřenými dveřmi, což je podle nich v rozporu s demokratickými hodnotami. Protestující se dožadovali, aby byla každá položka smlouvy zvlášť projednána a schválena. V té době provedený průzkum veřejného mínění ukázal, že prezident Ma se těší rekordně nízké, pouze 9% podpoře voličů. 61 Tato situace dokonce vedla na konci roku k odstoupení prezidenta Ma z křesla předsedy KMT. K uvolnění došlo také v oblasti měn. V zájmu zjednodušení spolupráce uvolnil v roce 2008 KMT výměnu taiwanských dolarů za yüany na domácím trhu, toto opatření bylo zavedeno současně se zavedením přímých charterových letů. 62 A od roku 2012 umožňují vybrané taiwanské banky zakládat účty a provádět operace v čínské měně.63 K zásadním změnám došlo také v oblasti dopravy a turismu. Ještě v roce 2008 byla uzavřena dohoda o turismu. Její součástí bylo povolení pravidelných přímých letů mezi pevninou a ostrovem. Tentokrát se jednalo již o opravdu přímé lety, bez mezipřistání a bez nutnosti přeletu přes území třetí země či Makaa nebo Hongkongu. Postupně byl navyšován počet letů 59

Tung 2014. Str. 40-44. Rosen, Wang 2011. Str. 1. 61 Rowen 2015. Str. 5-6. 62 Chen 2013. Str. 405. 63 Asian Banking and Finance 2012. 60

i destinací. V roce 2010 byl znovu navýšen počet čínských turistů, kteří mohou cestovat na Taiwan, zároveň bylo povoleno studium čínským studentům na taiwanských školách. A od roku 2011 mohou dokonce někteří obyvatelé ČLR vycestovat na Taiwan samostatně, mimo organizované zájezdy.64

64

Chiang 2012. Str. 244.

2 HOSPODÁŘSKÁ SPOLUPRÁCE 2.1 Vzájemný obchod Pro silně exportně orientované taiwanské hospodářství je zahraniční obchod životně důležitý. Po celou minulou dekádu odpovídal zahraniční obchod 60-70% HDP Taiwanu. Zároveň je taiwanský export významný i v celosvětovém měřítku, podle WTO byl v roce 2013 Taiwan 20. největším exportérem zboží na světě. V době počáteční spolupráce s ČLR byly hlavním obchodním partnerem Taiwanu USA. Ještě v roce 1985 proudila téměř polovina všeho exportu do USA a do Číny téměř žádný. Podíl vývozu do USA se postupně s rostoucím objemem čínsko-taiwanského ochodu zmenšoval. A v roce 2009 šlo do USA sotva 11 % exportu a do Hongkongu a na pevninu 41%. 65 V roce 1992 předběhla pevnina Japonsko a stala se druhým nejvýznamnějším trhem Taiwanu a v roce 2003 předběhla i USA a stala se pro Taiwan nejdůležitějším trhem. Stejně tak Taiwan v roce 1993 předběhl USA a Hongkong a stal se druhým největším dodavatelem do Číny.66 První pokusy o navázání spolupráce s Taiwanem v oblasti obchodu se zbožím podnikla ČLR již na počátku 80. let, do té doby mezi nimi obchod téměř neprobíhal. Obchod se omezoval pouze na dovoz surovin pro čínskou medicínu, které se na Taiwanu sehnat nedaly. Prvním krokem ke vzájemnému ochodu byla mise vyslaná Čínou do Hongkongu k jednorázovému nákupu taiwanského zboží v hodnotě 80 milionů dolarů. Tato mise byla následovaná úplným zrušením cel pro taiwanské výrobky, které ovšem muselo být záhy odvoláno, protože docházelo k podvodům, ale i tak bylo stanoveno na velmi nízké úrovni. V roce 1985 se Taipei rozhodla nevměšovat do nepřímého vývozu do Číny, protože jej nebyla schopná kontrolovat. V roce 1987 pak přistoupila k první liberalizaci čínského dovozu, kdy byl povolen dovoz 29 položek z ČLR. V roce 1989 pak 90 položek, poté v roce 1990 155 položek a v roce 1993 1654 položek. V roce 1996 se pak přešlo z pozitivního udělování licencí na negativní, tedy co není zakázáno dovézt, je dovézt povoleno. Postupně se seznam zakázaných výrobků zkracoval. V roce 2002 Taiwan vstoupil do WTO a v důsledku toho má povinnost uplatňovat stejnou obchodní politiku na čínské zboží jako na zboží z ostatních států na základě principu doložky nejvyšších výhod. 67 Obě země jsou součástí WTO dohody o IT, která mezi nimi zavádí zónu volného obchodu na produkci spojenou s IT průmyslem. Vstup do WTO vedl jak 65

Brown, Hempson-Jones 2010. Str. 8. Sung 2005. Str. 8. 67 Sung 2005. Str. 65-67. 66

u Taiwanu, tak u ČLR k poklesu celních sazeb ve všech oblastech. Tato nižší cla jsou aplikována na dovozy z Taiwanu na pevninu, ale na zboží dovážené z pevniny na Taiwan se už tak často neuplatňují. I přes povinnost aplikovat stejná pravidla na všechny členy WTO a přes normalizaci vzájemných vztahů v posledních letech, Taiwan stále čínské zboží diskriminuje. Například v roce 2010 přibylo na seznamu zakázaného zboží dalších 50 výrobků a v roce 2011 byl stále zakázán dovoz 2200 čínských produktů.68 Problémem vzájemného obchodu byl po dlouhou dobu zákaz přímé přepravy zboží. Ze začátku musel veškerý obchod probíhat přes třetí zemi a navíc muselo dojít k překládce zboží na jinou loď. Obchod probíhal nejvíce přes Hongkong, ale také přes Okinawu, Pusan, Guam a Singapur. K významné změně došlo v roce 1997, kdy byl povolen přímý obchod mezi taiwanským pobřežním přepravním centrem v Kaohsiungu a čínskými přístavy Fuzhou a Xiamen. Přímý obchod mohly provozovat lodě třetích zemí, ale zboží mířící na Taiwan nebylo určeno pro místní trh, mělo být přepraveno letecky do dalších zemí.69 V roce 2001 pak Taiwan tato pravidla dále uvolnil. Čínský export byl umožněn do speciálních průmyslových parků skrz přístav v Kaohsiungu.70 V roce 2001 byl také v rámci vytvoření „tří mini spojení“ povolen přímý obchod mezi taiwanskými ostrovy Kinmen a Matsu a Xiamenem a Fuzhou, tyto ostrovy se nacházejí blízko čínské pevniny, ilegální obchod zde byl běžný, proto bylo pro Taiwan výhodnější obchod legalizovat. 71 Další dva taiwanské přístavy byly uvolněny pro přímý obchod s Čínou v roce 2004 a v roce 2008 byl povolen přímý námořní obchod všem. Dohoda z roku 2008 zpřístupnila vzájemnému obchodu 11 taiwanských a 63 čínských přístavů. A v letech 2008-2009 byla také normalizována letecká nákladní doprava.72 Kvůli přílišným bariérám ve vzájemném obchodu docházelo často k obcházení pravidel. Kvůli tomuto obcházení jsou především v počátcích vzájemných vztahů statistická data nepřesná. Častou praktikou bylo, že Taiwan zboží opouštělo jako export mířící do Hongkongu, ale po cestě se dokumentace vyměnila a zboží bylo vedeno jako mířící do ČLR. Tato praktika je v obchodní praxi běžná, když dojde ke změně výrobního plánu, ale v případě Taiwanu se používala k obcházení povinnosti obchodovat přes třetí území. Tato praktika zkreslovala statistiky o taiwanském exportu to ČLR. Zboží pak bylo přepraveno do Číny.73

68

Rosen, Wang 2011. Str. 16-18. Yang 2010. Str. 546. 70 Rosen, Wang 2011. Str. 17. 71 Sung 2005. Str. 66-67. 72 Rosen, Wang 2011. Str. 17. 73 Sung 2005. Str. 142. 69

Existovaly tři způsoby přepravy, které obcházely pravidla. Prvním způsobem je překládka zboží z jedné lodi na druhou většinou v hongkongských vodách, toto zboží nemusí jít přes celnici. Tímto způsobem se obchodníci vyhnuli poplatkům hongkongským celním úřadům, které činí 0,1% hodnoty zboží. Hongkong si vede statistiky pouze o objemech takto přepraveného zboží, nikoli o jeho hodnotě. Dalším způsobem je tranzitní přeprava, která využívala toho, že třetí země mohly přepravovat zboží mezi Taiwanem a ČLR bez překládání zboží na jinou loď či jeho proclívání. Mnoho taiwanského zboží proto plulo pod vlajkou jiné země. Hongkong si o tomto obchodu nevede žádné statistiky. Někteří obchodníci se dokonce dopouštěli zcela nelegálního přímého obchodu. Taiwanské úřady to mohly zjistit a takovéto konání pokutovaly. Pro obcházení restrikcí pro import čínského zboží na Taiwan se uváděla jiná země původu. 74 Při práci se statistikami je nutné brát na zřetel, že taiwanské úřady poskytují nadhodnocené údaje pro obchod s Hongkongem a podhodnocené pro obchod s ČLR. S postupnou liberalizací obchodních toků došlo k zmenšení zkreslení statistických dat. Z tohoto důvodu pracuje následující graf 1 zobrazující vývoj taiwanského exportu do ČLR v letech 1990-2010 s daty z různých zdrojů. Hongkongské statistiky zachycují pouze zboží, které do ČLR přichází přes Hongkong. Protože až do roku 1997 neexistovala možnost přímého obchodu, drtivá většina exportu do ČLR šla přes Hongkong a proto se hongkongské statistiky z úvodních let blíží reálnému vývozu. Nezachycuje pouze zboží plynoucí přes jiné země nebo zboží, které obchází existující pravidla. Ovšem s postupným povolováním přímého obchodu proudilo více a více zboží na pevninu přímo, ne přes Hongkong. V současné době přes Hongkong plyne pouze zlomek taiwanského exportu do Číny. Jedná se převážně o zboží, které směřuje do provincie Guangdong, která s Hongkongem sousedí. Taiwanské statistiky jsou podhodnocené kvůli již zmíněným snahám taiwanských obchodníků obejít restrikce. S uvolňováním restrikcí se taiwanské údaje přiblížily realitě, ale stále existuje značný rozdíl mezi daty čínskými a taiwanskými. Naopak čínská data jsou mírně nadhodnocená. Asi nejpřesnější data poskytuje taiwanská Rada pro pevninské záležitosti (MAC). MAC totiž vytvořil vzorec pro výpočet taiwanských exportů do ČLR na základě taiwanských, hongkongských i čínských statistik, který se snaží co nejvíc přiblížit realitě.

74

Sung 2005. Str. 144-150.

Graf 1: Taiwanský export do ČLR v letech 1990-201075

Co se týče importů z ČLR na Taiwan, které zobrazuje graf 2, nejsou rozdíly ve statistikách tak zásadní. Stejně jako u exportu je i u importu zjevný pokles významu Hongkongu jako tranzitního místa. Je také vidět, že v první dekádě nedocházelo k větším rozdílům v získaných datech mezi taiwanskými, čínskými a hongkongskými úřady. Z grafu je také zřetelné, že do roku 2001, kdy obě země ještě nebyly členem WTO rostl dovoz na Taiwan pouze pozvolně. Ovšem po vstupu začal dovoz strmě růst, pravděpodobně v důsledku uvolňování restrikcí, které dovoz omezovaly. Graf 2: Taiwanský dovoz do ČLR 1990-201076

Jak je z předchozích dvou grafů zřejmé, čínský dovoz na Taiwan je nepoměrně menší než taiwanský vývoz do Číny. Tento nepoměr je částečně způsoben taiwanskými restrikcemi. 75 76

Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015 Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015

Kdyby obchod mezi oběma zeměmi probíhal na základě pravidel WTO, rozdíl v objemech by zajisté nebyl tak značný. Na grafu celkového objemu obchodu je vidět, že před rokem 1987 byla obchodní výměna mezi zeměmi minimální. Po legalizaci nepřímého obchodu začala výměna pozvolně sílit až do roku 1998, kdy Taiwan zasáhla hospodářská recese. V letech 1997-1998 propukla asijská finanční krize, která zasáhla většinu zemí regionu. K dalšímu poklesu objemu vzájemného obchodu došlo v roce 2001, kdy došlo k prasknutí internetové bubliny. V tomto roce došlo na Taiwanu k prvnímu poklesu HDP od doby, kdy se začal v roce 1951 zaznamenávat.77 Od roku 2002 začal objem znovu strmě růst, k tomuto trendu zajisté přispěl i vstup obou zemí do WTO. K poklesu došlo až v roce 2009, kdy vypukla globální ekonomická krize. Tato krize zasáhla obě země, vedla k velkému poklesu vzájemné obchodní výměny, ovšem hned v následujícím roce došlo opět ke strmému růstu. Z toho tedy vyplývá, že vývoj vzájemného obchodu je závislý především na vývoji globální ekonomiky a ne na vzájemném vztahu obou zemí. V době největší krize v úžině v letech 1995-1996 nedošlo k žádnému zásadnímu poklesu obchodu a v letech 2000-2008, kdy byly vztahy mezi zeměmi napjaté, naopak docházelo ke strmému růstu vzájemného obchodu. Graf 3: Celkový objem obchodu mezi ČLR a Taiwanem 1990-201078

Mezi ekonomy neexistuje shoda, zda mezi investicemi a exportem existuje vztah substituce či komplementarity. Ovšem u taiwanského exportu je zřejmé, že zahraniční investice táhnou zahraniční obchod. Investice v zahraničí zvyšují poptávku po taiwanských surovinách a komponentech.79 Čína se v 90. letech stala místem, kde k dochází k finálnímu sestavování a montáži zboží, zapojila se tak do mezinárodního výrobního řetězce. Právě taiwanští

77

Sung 2005. Str. 66. Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015 79 Wang 2007. Str. 1. 78

podnikatelé stáli často v roli průkopníků v přesouvání této části produkce do Číny.80 Většina taiwanských exportů do ČLR představují suroviny, polotovary a stroje dodávané továrnám zainvestovaným taiwanskými podnikateli. Obzvláště na začátku bylo pouze minimum exportu do ČLR zbožím určeným přímo k prodeji na místním trhu. 81 Značná část export jde právě do odvětví, do kterých taiwanské firmy nejvíce investují. To je vidět i v následující tabulce 1, drtivá většina exportu do ČLR jsou právě elektrické stroje, přístroje a součástky. Tabulka 1: Hlavní kategorie taiwanského exportu do ČLR v roce 2014 82

Hlavní kategorie exportu do ČLR a Hongkongu 2014 kategorie elektrické stroje, přístroje a zařízení a jejich části a součásti nástroje a přístroje optické, fotografické plasty a výrobky z nich stroje a mechanická zařízení organické chemikálie nerostná paliva, minerální oleje

miliard dolarů 59,59 15,74 9,76 8,87 7,38 3,04

podíl % 47,8 12,6 7,8 7,1 5,9 2,4

Následující dva grafy porovnávají vzájemný obchod k celkovému zahraničnímu obchodu obou zemí podle statistik MAC. Pro Taiwan je v současnosti Čína velmi důležitým trhem. Na čínský trh proudí více než 30 % veškerého taiwanského vývozu a podíl na celkovém obchodu je 23 %. Jak je vidět, tak do roku 1987 představoval vzájemný obchod pouze nepatrnou část celkového taiwanského zahraničního obchodu. V roce 1987 začal podíl exportu do ČLR strmě růst. V letech 1993-2000 pak došlo ke stagnaci podílu, jedná se o druhou polovinu vlády prezidenta Lea, období, kdy vztahy mezi zeměmi byly napjaté. V tomto období se snažila vláda motivovat podnikatele soustředit se na jiné trhy než na ten čínský, protože se bála přílišné ekonomické závislosti na ČLR, protože ta by mohla vést až k závislosti politické. Nicméně od roku 2000 začal podíl zboží plynoucího do ČLR na celkovém objemu znovu růst. Po roce 2000 se začaly uvolňovat mnohé restrikce jak na export a import, ale také na investice do ČLR. Je tedy vidět, že význam vzájemného obchodu a tedy i ekonomická provázanost i přes nevoli vlád roste.

80

Rosen, Wang 2011. Str. 12. Sung 2005. Str. 141-142. 82 Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015 81

Graf 4: Podíl obchodu s Čínou na celkovém taiwanském obchodu v letech 1985-200983

Naopak význam obchodu s Taiwanem pro ČLR není tak zásadní jako je tomu v opačném případě. Největší podíl představoval vzájemný obchod v letech 1993-1997, kdy společná obchodní výměna představovala 8 % celkového obchodu ČLR. S postupným otevíráním a modernizací se do obchodu s Čínou pouštělo více a více zahraničních podnikatelů a podíl taiwanského obchodu začal klesat a v roce 2009 představoval společný obchod již jen 4 % celkového obchodu ČLR. Graf 5: Podíl obchodu s Taiwanem na celkovém čínském obchodu v letech 1985-200984

Díky vzájemnému obchodu Taiwan dosahuje celkového přebytku obchodní bilance. Jak je vidět na následujícím grafu 6 obchodní bilance Taiwanu s Hongkongem a Čínou je po celé 83 84

Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015 Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015

období mnohem větší než jeho celková obchodní bilance, v některých letech dokonce více než dvojnásobná. Je ovšem pravděpodobné, že kdyby k vzájemné výměně mezi oběma zeměmi nedocházelo, tak by pravděpodobně taiwanští podnikatelé přesunuli produkci do jiné země a do této země by také dováželi suroviny a polotovary, přebytek by tedy vzniknul minimálně do jisté míry s jinou zemí. Naopak pro ČLR je tento schodek obchodní bilance bezvýznamný, vzhledem k obrovským přebytkům, kterých dosahuje s Evropou a Amerikou. Graf 6: Obchodní bilance Taiwanu v letech 2000-201385

2.2

Investice

Do 80. let byl Taiwan rájem pro malé a střední podnikání, které táhlo taiwanský export. Taiwanští podnikatelé těžili z levné pracovní síly a levné půdy, tyto výhody ovšem v 80. letech začaly mizet. V roce 1984 byl vydán nový Zákoník práce zavádějící relativně vysokou minimální mzdu, odstupné, důchod, roční počet placené dovolené a další opatření, která značně zvýšila náklady na pracovní sílu. Náklady firem také zvýšily přísnější požadavky na ochranu životního prostředí v důsledku rostoucího tlaku různých environmentálních hnutí. Zvýšené náklady ohrožovaly konkurenceschopnost firem v mezinárodním prostředí. Mnoho podnikatelů se proto v té době rozhodlo přesunout především pracovně náročné produkce do levnějších zemí.86 Dalším faktorem, který vedl k růstu toku přímých zahraničních investic (PZI) z Taiwanu, byla rychlá apreciace taiwanského dolaru v letech 1985-1987. Na Taiwanu došlo na konci 80. let 85 86

Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015 Chiu, Chung 1993. Str. 42-43.

k nahromadění obrovských zásob devizových rezerv. USA, v té době hlavní zahraniční trh Taiwanu, vyvíjely tlak na revalvaci měny. To zapříčinilo, že došlo k zvýšení hodnoty taiwanského dolaru o 40% vůči dolaru americkému v období dvou let.87 Rychlá revalvace a uvolnění devizových kontrol také způsobily boom na akciovém trhu a na trhu s nemovitostmi, což vedlo k dalšímu růstu provozních nákladů podniků a také k růstu nájemních cen a cen půdy.88 Silný taiwanský dolar také zdražil export, pro vývozce bylo čím dál těžší konkurovat ostatním levným asijským zemím. Všechny tyto důvody vyvíjely tlak na podnikatele k přesunutí výroby do míst s nižšími produkčními náklady. Navíc silná měna zlevnila investice a objem PZI začal rychle růst. Graf 7: Hlavní investoři v ČLR 1991-201489

Zpočátku taiwanské investice mířily do zemí Jihovýchodní Asie, především do Malajsie, Thajska, Indonésie a na Filipíny. Ale díky postupně se zlepšujícím vztahům s pevninou, začaly investice mířit i tam a brzy se ČLR stala hlavním příjemcem taiwanských PZI. Na pevninu začaly PZI mířit od roku 1987, ale až od roku 1991 předstihly investice proudící do zemí ASEAN. 90 Růst investic do Číny mělo na svědomí uvolnění investičních bariér, ale stejně tak i čínská snaha přilákat taiwanské investice. ČLR cílila mimo jiné na taiwanské investory vytvořením jedné ze čtyř Zvláštních ekonomických zón ve Fujianu. V úvodních letech čínské politiky otevřených dveří nebylo lehké přilákat zahraniční investice a vybudovat si důvěru západních investorů. Bylo jednodušší získat si důvěru hongkongských 87

Sung 2005. Str. 63. Chiu, Chung 1993. Str. 43. 89 Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015. 90 Wang 2007. Str. 1. 88

a taiwanských investorů díky geografické, jazykové i kulturní blízkosti. Čínští reformátoři si toho byli vědomi, a proto cílili svou politiku právě na tyto skupiny investorů. I když investice do ČLR začaly z Taiwanu proudit teprve na konci 80. let, již v roce 1993 se stal druhým největším investorem na pevnině.91 Taiwanští investoři se od roku 1988 těšili preferenčním výhodám, o které přišli až se vstupem obou zemí do WTO.92 Jak je ovšem vidět na grafu 7, celkově byly taiwanské investice v mezi lety 1991-2014 až na 6. místě. Pokles podílu taiwanských investic byl také částečně způsoben vstupem investorů z mnoha dalších zemí. Se zlepšujícím se investičním prostředím a především s rostoucí kredibilitou, začal v ČLR růst podíl investorů z nečínských oblastí. Je také potřeba poznamenat, že ve skutečnosti jsou Taiwanci daleko důležitějším investorem, než vyplývá z oficiálních statistik, protože část investic přicházejících z Britských Panenských ostrovů i určitá část hongkongských investic jsou ve skutečnosti investice taiwanských firem. Na strmý růst objemu investic mířících do ČLR reagovaly v předešlém textu již zmíněné politiky investic „jižním směrem“ a „trpělivosti před spěchem“, které zabránily ještě rychlejšímu růstu, ale nastartovaný trend nebyly schopné zvrátit.93 Jak dokládá následující graf 8, i přes snahu taiwanských vlád je ČLR zdaleka největším příjemcem ostrovních PZI. ČLR absorbovala více než 60 % veškerých investic plynoucích do zahraničí. Na druhém místě s téměř 12 % jsou karibské ostrovní státy, ze kterých také část investic plyne do ČLR. Z „jižních“ států plynul výraznější objem investic pouze do Singapuru a Vietnamu, ovšem dohromady představují pouhých 7,5 %. Je tedy vidět, že snaha Leeovy i Chenovy vlády o propagaci investic „jižním směrem“ nevedla k žádným výsledkům.

91

Sung 2005. Str. 8. Sung 2005. Str. 63. 93 Sutter 2002. Str. 525. 92

Graf 8: Hlavní příjemci taiwanských PZI 1991-201494

Důvody, které vedly taiwanské investory k umístění svých investic právě do Číny, byly různé. Krom vládních politik, které se snažily přitáhnout PZI do Číny, je k tomu také vedla lehce dostupná levná půda a pracovní síla, které byl na Taiwanu nedostatek. Díky rychlému ekonomickému rozvoji byla na Taiwanu v 80. a 90. letech minimální nezaměstnanost a firmy čelily nedostatku pracovníků.95 Nespornou výhodou je také geografická blízkost pevniny od ostrova, provincie Fujian se nachází pouhých 160 km od Taiwanu. Krom blízkosti geografické, hrála roli i blízkost kulturní a jazyková. Díky stejnému jazyku mají firmy nižší transakční náklady. Úroveň znalosti anglického jazyka mezi zaměstnanci taiwanských firem byla nízká, investice do ČLR pro ně proto byla z tohoto hlediska ideální.96 Při zkoumání dat týkajících se taiwanských PZI do ČLR je vždy třeba mít na paměti, že existuje problém s reálností dat. Různé instituce disponují různými údaji a také různé články operují s různými daty. Toho si můžeme všimnout například v grafu 9, který ukazuje jak data taiwanských i čínských úřadů. Údaje taiwanských úřadů se s čínskými statistikami značně rozcházejí. Rozdíly jsou tak značné, že je nelze přičíst pouze rozdílné metodice či chybám ve výpočtech. K rozdílům ve statistikách vede několik příčin. Prvním důvodem je, že ne všechny investice do Číny taiwanskými subjekty byly nahlášeny taiwanskému Ministerstvu hospodářských věcí (MOEA), které statistiky zachycuje, protože nebyly zcela v souladu s existujícími zákony. Některé společnosti své investice buď vůbec 94

Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015. Brown, Hempson-Jones 2010. Str. 5. 96 Wang 2007. Str. 2. 95

neohlásily, nebo úmyslně nahlásily menší než skutečný objem. A to z důvodu, že především v počátečních obdobích byly investice do mnoha odvětví zakázány nebo alespoň silně omezeny. Takovýchto investic bylo nejvíce v úvodních letech spolupráce, s postupnou liberalizací ilegálních finančních toků do ČLR ubývalo. 97 Ve snaze zjistit reálný rozsah investic dokonce v letech 1993, 1997 a 1998 MOEA odpustila sankce firmám, pokud se dodatečně přihlásily.98 Další příčinnou je, že taiwanské a čínské úřady nepoužívají stejnou metodiku k zachycování údajů o přímých investicích. Taiwanské statistiky obsahují skutečné investice, kdežto v těch čínských se nacházejí dohodnuté a realizované investice. Také například MOEA zahrnuje náhrady za zpracovatelské a montážní práce do obchodu místo investic.99 Posledním důvodem je také to, že mnoho firem investovalo skrz třetí zemi, aby se vyhnuly investičním omezením. Většina firem investovala skrze Hongkong, ale mnoho jich volilo cestu skrz daňové ráje v podobě Britských panenských ostrovů. Dále také mnoho taiwanských podnikatelů obcházelo restrikce díky dvojímu občanství. Různí autoři se snaží porovnávat data čínských i taiwanských úřadů a pomocí různých vzorců se přiblížit reálnému objemu. Problém s nepřesnými statistickými daty neexistuje pouze v případě Taiwanu. Zdaleka největším investorem v Číně byl od počátku Hongkong, ale je třeba si uvědomit, že část těchto investic byla taiwanského původu. Jak bylo již zmíněno, taiwanské firmy se snažily takovýmito způsoby obejít přísné restrikce. Za hongkongské investice se mnohdy skrývaly i pevninské firmy, aby získaly výhody zahraničních investorů. Samotné hongkongské investice byly proto menší, než čísla zjištěná úřady.100 Jak je vidět v následující tabulce 2, výpočty autorů se mohou diametrálně lišit od dat poskytovaných úřady. Například v roce 1995 oficiální údaje tvrdí, že pouze 6,33 % FDI v Číně pocházelo z Taiwanu, tedy méně než třeba z Japonska či USA. Ovšem podle autorem upravených dat se taiwanské firmy podílely z 21,65 % na FDI plynoucích do Číny. V tabulce je také vidět, že malinkaté Panenské ostrovy jsou relativně významným investorem v ČLR. Velká část taiwanských firem využívala právě tuto cestu k investování do zakázaných odvětví na pevnině.

97

Wang 2007. Str. 2. Chevalérais 1998. Str. 70. 99 Wang 2007. Str. 2. 100 Wei 1996. Str. 81. 98

Tabulka 2: Struktura investic do ČLR (realizované investice)101

Miliard USD/ % Hongkong a Makao po úpravě

1995 41,93 27,95

Taiwan po úpravě Japonsko Spojené Státy Singapur Velká Británie Jižní Korea Panenské ostrovy Ostatní Celkem *data pouze do září

5,78 19,76 7,58 7,47 8,64 3,45 2,96 1,32 12,15 91,28

45,94 % 30,62 %

1996 28,45 18,97

6,33 % 21,65 % 8,30 % 8,18 % 9,47 % 3,78 % 3,24 % 1,45 % 13,31 % 100 %

5,14 14,62 5,13 6,92 6,31 2,54 4,24 0,76 13,79 73,28

38,82 % 25,89 %

1997* 11,96 7,97

34,52 % 23,00 %

7,01 % 19,95 % 7,00 % 9,44 % 8,61 % 3,47 % 5,79 % 1,04 % 18,82 % 100 %

2,01 6,00 2,45 3,07 3,03 1,11 1,46 3,42 6,13 34,65

5,80 % 17,32 % 7,07 % 8,86 % 8,74 % 3,20 % 4,21 % 9,87 % 17,69 % 100 %

Následující graf 9 zachycuje vývoj přílivu taiwanských investic do Číny v letech 1991-2014. Graf porovnává data schválených investic MOEA a čínská data realizovaných investic. Jak je vidět v 90. letech byly objemy realizovaných investic mnohem větší než investice zaznamenané MOEA. Vyjma let 1993 a 1997 kdy MOEA vyhlásila amnestii pro zpětně oznámené investice do ČLR. To se změnilo s provedenou liberalizací v roce 2001 v podobě politiky „aktivního otevírání a efektivního řízení“. Od uvolnění restrikce schválené investice MOEA značně převyšují čínská data o realizovaných investicích. Je tedy vidět, že do roku 2001, kdy došlo k zásadní liberalizaci, měli taiwanští investoři tendenci obcházet restrikce a taiwanské statistiky proto byly podhodnocené. Po celé sledované období měly schválené investice do ČLR rostoucí trend. V 90. letech rostly pozvolněji než v pozdějším období, což už bylo vysvětleno výše. Krize v úžině v letech 19951996 neměla na objem schválených investic vliv. K poklesu došlo v roce 1999, ve stejném roce také došlo ke zhoršení vztahů v úžině. Pravděpodobně ovšem největší roli na poklesu investic měla hospodářská recese v letech 1998-1999 a také velké zemětřesení, které ostrov zasáhlo v roce 1999. K poklesu došlo také v letech 2004-2005, v této době na tom byla taiwanská ekonomika dobře a nebyl proto zjevný důvod k poklesu investic. Je otázkou, zda zhoršené vztahy v důsledku prezidentských voleb a vyhlášeného referenda mohly ovlivnit tok investic.

101

Chevalérais 1998. Str. 70.

Podle čínských statistik měly realizované taiwanské investice v ČLR mírně klesající trend. Realizované investice dosahovaly nižších hodnot od roku 2005. Tento vývoj mohl ovlivnit vstup do WTO, který vedl ke ztrátě investičních výhod taiwanských podnikatelů v Číně. Je také možné, že investoři, kteří investovali do ČLR s cílem minimalizovat produkční náklady, tak učinili v předešlých obdobích a noví investoři již neměli tak velkou motivaci do ČLR investovat. S postupným ekonomickým rozvojem se Čína stává dražší a dražší a bez investičních pobídek již není pro investory tak zajímavá. Zajímavá je nyní především pro investory, kteří mají zájem získat přístup na obří čínský trh. V této oblasti se nicméně většině taiwanských investorů zatím nepodařilo uspět. Graf 9: Taiwanské investice v ČLR 1991-2014102

Taiwanské investice v Číně se v mnohém podobají investicím z Hongkongu a Jižní Koreje, a naopak se odlišují od investic ze západních zemí či Japonska. Od počátku proudila většina taiwanských investic do exportních výrobních odvětví náročných na práci, jako jsou elektrické a elektronické spotřebiče, gumové a plastové výrobky, oblečení, textil, obuv, hračky, zpracování jídla a nápojů, výroba jízdních kol a dalších. Zároveň se také jak taiwanské, tak hongkongské investice v tomto období téměř výhradně soustředily na export, moc se nezajímaly o samotný čínský trh. Co se velikosti investičních projektů týče, ta byla v porovnání s ostatními investory spíše menší. Z Taiwanu do ČLR investovaly převážně malé a střední podniky. Dále také investoři z Taiwanu, stejně jako investoři z Hongkongu 102

Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015.

investovali zpočátku nejvíce do provincie geograficky nejbližší, tedy v případě Taiwanu do Fujianu.103 Po počátečních letech, kdy většina investic šla do pracovně náročných odvětví s nízkou přidanou hodnotou, se tento trend postupně začal měnit a začaly převažovat investice do elektronického průmyslu. Nejdříve pouze do výroby elektroniky s nízkou přidanou hodnotou, ale později, i přes nelibost taiwanské vlády, se přesunuly do oblastí výroby elektroniky s vyšší přidanou hodnotou.104 Jak zachycuje následující tabulka 3, většina investic plyne do odvětví týkajících se elektroniky a elektrických přístrojů. Nezanedbatelná část investic ovšem také plyne do finančního a pojišťovnického sektoru. Tabulka 3: Taiwanské investice v ČLR podle odvětví 1991-2014105

Taiwanské investice v ČLR podle odvětví 1991-2014

výroba elektronických dílů a součástek výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů výroba elektrických přístrojů velkoobchod a maloobchod finance a pojišťovnictví

počet 2 821 2 821 3 120 2 878 315

hodnota milion USD 27 314,5 19 724,0 9 825,0 9 115,7 8 032,1

podíl % 18,9 13,6 6,8 6,3 5,6

Ovšem i v případě taiwanských investic mnoho firem mířilo do ČLR ve snaze prosadit se na místním trhu. Vzhledem ke kulturní a jazykové blízkosti mají taiwanští podnikatelé výhodu, ale ne vždy se jim ji podařilo využít a „čínský sen“ realizovat. Velkého úspěchu na čínském trhu dosáhla taiwanská firma Giant specializující se na výrobu jízdních kol, která se stala největší cyklistickou značkou na čínském trhu. Dalšími dvěma úspěšnými firmami jsou Kang Shifu a Uni president, které dominují trhu instantních nudlí. Naopak v oblasti elektroniky, nejsilnějšího taiwanského odvětví, se žádné taiwanské firmě prorazit na zdejším trhu nepodařilo. Například známá počítačová firma Acer se neúspěšně snaží stát hlavním hráčem na čínském trhu více než deset let.106 Co se týče geografického specifika taiwanských investic plynoucích na pevninu, tak v prvních 15 letech jich nejvíce proudilo do provincie Fujian, která je Taiwanu nejblíže. Následovaly provincie Jiangsu, Guangdong a Shandong. 107 Postupně se nejdůležitějším příjemcem

103

Sun, Tipton 1996. Str. 162-163. Fuller. Str. 242. 105 Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015. 106 Fuller. Str. 255-256. 107 Sun, Tipton 1996. Str. 172. 104

taiwanských investic stala provincie Guangdong, kterou pak v roce 2000 předčila oblast Jiangsu s Šanghají. Ovšem provincie Guangdong a Fujian si udržely důležitou pozici.108 Tabulka 4: Taiwanské investice v ČLR podle oblasti 1991-2014109

Taiwanské investice v ČLR podle oblasti 1991-2014 milion USD podíl v ČLR Jiangsu 46 244 32,0 % Guangdong 28 514 19,7 % Šanghaj 22 297 15,4 % Fujian 11 258 7,8 %

Čínské investice na Taiwan jsou v porovnání s investicemi plynoucími v opačném směru pouze zanedbatelné. Od roku 1992 byly čínské investice Taipejí explicitně zakázány. Pekingu toto opatření nevadilo, protože chtěl udržet domácí investory na své vlastní půdě, odchozích PZI z ČLR bylo v té době minimum. Navíc Taiwan nebyl pro čínské investory v té době zajímavý, ti investovali téměř výhradně do přírodních zdrojů a nerostných surovin. Se vstupem do WTO v roce 2002 upravil Taiwan regulace investic. Byl povolen vstup čínských firem na realitní trh a do některých odvětví služeb, ovšem tyto firmy musely nejprve získat povolení od taiwanských úřadů, takže to k nijak dramatickému přílivu investic nevedlo. Přístup k čínským investicím se začal měnit až za prezidenta Maa. V roce 2008 byla zavedena mnohá opatření ke zvýšení přílivu čínských investorů. Byla zavedena omezená směnitelnost obou měn, povoleno přímé cestování a byl uvolněn přístup k cenným papírům. Největší pokrok nastal v roce 2009, kdy byl usnadněn proces zakládání poboček čínských firem na Taiwanu a také bylo otevřeno 192 odvětví pro čínské investory. I na čínské straně došlo ke změně v postoji k odcházejícím PZI, investice na Taiwan jsou podporovány, pokud nejsou škodlivé pro čínské hospodářství. 110 K uvolňování restrikcí docházelo i v dalších letech, v roce 2012 došlo k podepsání vzájemné dohody o investicích přes úžinu. Významným krokem bylo podepsání smlouvy CSSTA v roce 2013. Mělo dojít k uvolnění většiny významných odvětví a také tiskařského a telekomunikačního odvětví pro čínské investory. Tato smlouva ovšem vyvolala na Taiwanu protesty, které zabránily schválení této smlouvy parlamentem. 111 I přesto je pravděpodobné, že bude liberalizace přílivu čínských investic pokračovat. Graf 10 znázorňuje schválené čínské investice na Taiwanu v letech 2009-2014. V letech 2009-2011 byly objemy investic stále relativně nízké, k rychlému růstu došlo v roce 108

Sung 2005. Str. 140. Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015. 110 Rosen, Wang 2011. Str. 36-39. 111 Yeh 2014. 109

2012, v důsledku další liberalizace. I přes rychlý růst objemu jsou stále čínské investice na Taiwanu zanedbatelné při srovnání s taiwanskými investicemi na pevnině. Graf 10: Čínské investice na Taiwanu 2009-2014112

2.3

Pohyb osob

S tokem zboží a investic souvisí také pohyb osob, je nemožné budovat vzájemné vztahy bez volného přístupu do země. Stejně jako vzájemný obchod a tok investic, byl i pohyb osob mezi oběma zeměmi atypický. Do roku 1987 byl ze strany Taiwanu úplně zakázán. V listopadu toho roku povolil Taiwan svým obyvatelům cesty na pevninu. 113 Spolu s rozvojem vzájemných ekonomických vztahů rychle rostl i počet návštěv Taiwanců v ČLR, ovšem přístup Číňanů na ostrov byl ještě dlouhou dobu přísně omezován. Od roku 1995 byly Číňanům povoleny skupinové cesty na veletrhy a od roku 2005 byly povoleny i individuální služební cesty. Skupinové turistické cesty byly povoleny v roce 2002 a v roce 2008 byly povoleny i individuální cesty turistů. Nový prezident Ma si totiž uvědomuje, že čínský turismus může pomoci k vylepšení taiwanské ekonomiky. Spolu s povolením individuálních cest byly také zavedeny pravidelné přímé lety mezi Taiwanem a pevninou. Toto opatření cestování urychlilo a také snížilo náklady.114 Neexistují oficiální statistiky uvádějící, kolik Taiwanců žije v ČLR, neoficiální odhady hovoří o 400 tisících až 1 milionu. Většina z nich zde může pracovat. Naopak zaměstnávání Číňanů bylo omezeno již v roce 1992. Podle taiwanských imigračních úřadů získalo do roku 2009 112

Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015. Sung 2005. Str. 63. 114 Rosen, Wang 2011. Str. 43-44. 113

povolení k dlouhodobému pobytu 300 tisíc Číňanů, většina z nich ale nesmí na Taiwanu pracovat. Více než polovina z nich jsou čínské manželky Taiwanců, které mohou pracovat pouze ve výjimečných situacích. Od roku 1998 zavedl Taiwan pracovní povolení pro čínské odborné pracovníky se speciálními dovednostmi, v roce 2002 byla tato pravidla rozšířena, ale i přesto se vztahuje jen na malý počet pracovníků. Otevření pracovního trhu cizincům, především Číňanům, je na Taiwanu politicky velmi citlivé téma.115 Následující graf 10 zachycuje pohyb osob mezi oběma zeměmi v letech 1988-2014. Na rozdíl od ostatních statistik, jsou tyto statistiky přesné. I když je obyvatel Taiwanu pouze 23 milionů a Číňanů je více než miliarda, dochází k mnohem více návštěv Taiwanců ČLR než naopak, je to právě v důsledku zmiňovaných omezení. Počet cest Taiwanců do ČLR rychle rostl od začátku uvolnění restrikcí. V roce 2003-2004 došlo k velkému poklesu cest taiwanských obyvatel na pevninu. Tento pokles byl způsoben důsledkem rozšíření nemoci SARS v obou zemích. K dalšímu výraznějšímu poklesu došlo ještě v roce 2009 v důsledku globální ekonomické krize, nicméně tento pokles nebyl tak značný jako v období šíření SARS. Velké množství cest do ČLR, především těch pracovních, ukazuje silnou ekonomickou provázanost obou oblastí, ta také byla vidět na rychlosti a rozsahu rozšíření nemoci SARS z pevniny na Taiwan. Cesty Číňanů na Taiwan byly zpočátku přísně omezené a bylo jich tedy minimum, k mírnému růstu došlo až v roce 2006, kdy byly povoleny individuální služební cesty. K nejzásadnějšímu růstu ovšem došlo v roce 2009, po zavedení přímých spojů a povolení individuálních turistických cest. Je pravděpodobné, že uvolnění pohybu povede k větší dynamice rozvoje ekonomické spolupráce obou stran.

115

Rosen, Wang 2011. Str. 44-45.

Graf 11: Pohyb osob mezi Taiwanem a ČLR 1988-2014116

116

Zdroj: Mainland Affair Council. Vypracovala: Róthová 2015

3 ANALÝZA Existuje mnoho odpůrců přílišné ekonomické spolupráce s pevninou, argumentují, že prohlubování ekonomické spolupráce vede k větší ekonomické závislosti ostrova na pevnině. Jestli tomu tak ve skutečnosti opravdu je, ovšem není lehké zjistit. Existují různé studie, které se pokouší dokázat, že tomu tak je, ale existují i studie, které se snaží ukázat, že tomu tak není. V této kapitole se pokoušíme o vlastní analýzu propojení taiwanské ekonomiky s ekonomikou čínskou. Snažíme se zjistit, zda jsou taiwanská a čínská ekonomika navzájem provázané a pokud ano, tak do jaké míry. K dosažení tohoto cíle jsme si zvolili analýzu hospodářských cyklů obou zemí, protože porovnáním vybraných makroekonomických veličin je možné objevit skryté závislosti mezi proměnnými v obou ekonomikách.

3.1 Použité metody Hlavním

předmětem

této

kapitoly

je

zkoumání

cyklického

chování

vybraných

makroekonomických veličin v taiwanské ekonomice v závislosti na cyklu čínského HDP. Pro následující analýzu jsme zvolili tyto veličiny: taiwanský HDP a některé jeho složky, jmenovitě spotřebu, investice, export a import a také nezaměstnanost. Vybrali jsme tyto veličiny, protože se domníváme, že pokud jsou ekonomiky navzájem provázané, musí existovat vztah mezi jejich makroekonomickými ukazateli. V případě, že je jedna ekonomika závislá na druhé, jsou také její makroekonomické ukazatele ovlivňovány druhou zemí. K analýze vztahu mezi hospodářským cyklem v ČLR a na Taiwanu jsme využili několika metod: Hodrick-Prescottův filtr (HP filtr), výpočet korelačních a křížových korelačních koeficientů a volatility. Jelikož jednotlivé statistické metody nejsou předmětem této práce, jsou v této kapitole popsány pouze ve zkratce. Detailnější popis se nachází v příloze práce. Nejprve jsme rozdělili HDP obou zemí a ostatní použité veličiny na trendovou a cyklickou složku použitím HP filtru, tento filtr byl zvolen pro svou jednoduchost a především nenáročnost na vstupní data. K filtraci dat byl použit program Matlab. Pro zjištění, zda je korelační koeficient statisticky významný a veličiny jsou korelované, jsme použili Studentova testu. Poté byla vypočítána volatilita kros-korelačních koeficientů. Pomocí křížových korelačních koeficientů mezi cyklem čínského HDP a cyklem dané veličiny jsme určili, jestli jsou procyklické, proticyklické nebo acyklické s čínským HDP. Dále jsme zjišťovali, zda jsou změny dané veličiny synchronní s cyklem HDP, opožděné za cyklem, nebo cyklus předbíhající a jak silná je jejich vzájemná vazba.

3.2 Použitá data Tato kapitola pracuje se čtvrtletními daty, většina dat byla sezóně očištěna ze zdroje, ostatní jsme očistili pomocí metody X-12-ARIMA v programu Gretl. Použitá data byla získána z databáze taiwanského statistického úřadu, čínského statistického úřadu a databáze OECD. Vybrané období je od prvního čtvrtletí roku 1992 do posledního čtvrtletí roku 2014. Dřívější data nebyla pro čínské HDP k dispozici. Data čtvrtletního nominálního HDP pro čínskou ekonomiku byla získána ze stránek čínského statistického úřadu a pomocí indexu spotřebitelských cen bylo vypočítáno reálné HDP ve stálých cenách roku 2011 v čínských yüanech. Čínské HDP bylo přepočítáno na americké dolary ve stálých cenách roku 2011 pomocí kurzu dostupného v databázi OECD. Taiwanská data pro čtvrtletní HDP, spotřebu, investice, import a export byla získána ve stálých cenách roku 2011 v taiwanských dolarech a byla

přepočítána

na

americké

dolary

ve

stálých

cenách

roku

2011

kurzem

z databáze taiwanského statistického úřadu. Data pro nezaměstnanost jsme agregovali z měsíčních údajů dostupných v databázi taiwanského statistického úřadu.

3.3 Analýza hospodářských cyklů Tato podkapitola interpretuje získané výsledky z výše popsaný metod. Je tedy založena na výpočtech kros-korelačních koeficientů mezer výstupů čínského HDP s taiwanskými veličinami, posouzení statistické významnosti koeficientů a zhodnocení volatility. Graf 1 zachycuje mezery výstupu HDP, tedy výkyvy HDP oproti potencionálnímu produktu. Můžeme pozorovat, ve kterých letech docházelo k recesím a ke konjunkturám u obou zemí. Z tohoto grafu je zřejmé, že čínské HDP je od roku 1996 méně volatilní než taiwanské. Čínské ekonomice nějakou dobu trvalo, než se stabilizovala. Od konce 70. let v ní docházelo k postupnému zavádění reforem a otevírání se zahraničním investicím a obchodu. Z tohoto důvodu se objevuje v našem grafu velká volatilita u čínského HDP před rokem 1996.117 Ale po roce 1996 se již ekonomika změnám přizpůsobila a volatilita je pouze nízká, což není překvapivé vzhledem k relativně nízké otevřenosti čínské ekonomiky.118 Naopak u Taiwanu, který je malou a otevřenou ekonomikou je volatilita relativně velká po celé období. Velký podíl exportu na HDP způsobuje, že Taiwanská ekonomika reaguje velmi citlivě na události ve světovém hospodářství. Jak je na grafu vidět, ke všem recesím došlo v souvislosti s globálními krizemi, nebyly nijak vázány na čínsko-taiwanské vztahy či vývoj čínského

117 118

Elbot 2013. Str. 4. Zdroj: OECD.

hospodářství. V roce 1999 došlo k recesi v souvislosti s asijskou finanční krizí, která byla ještě prohloubena ničivým zemětřesením, které ostrov v daném roce zasáhlo. K další recesi došlo v letech 2001, 2002 v důsledku prasknutí dotcom bubliny a k největší recesi došlo v roce 2009 v souvislosti s globální finanční krizí. Takovýto vývoj u čínského hospodářství pozorovat nelze, k mírné recesi došlo pouze v roce 1994 v důsledku finančních reforem.119 Graf 12: Volatilita čínského a taiwanského HDP 1992-2014120

Graf 13 znázorňuje všechny zkoumané veličiny v závislosti na cyklu čínského HDP. Souhrn všech kros-korelačních koeficientů se nachází v tabulce 1, ale také ve větší verzi v příloze práce. Jak je vidět u všech veličin dosahuje kros-korelační koeficient v absolutní hodnotě 0,22-0,32, což znamená, že zde existuje středně silná míra závislosti, což v realitě znamená, že zde určitá souvislost cyklu obou ekonomik existuje, ale o nijak zásadní závislost se nejedná.

119 120

Elbot 2013. Str. 4. Zdroj: Čínský statistický úřad, Taiwanský statistický úřad. Vlastní konstrukce.

Tabulka 5: Kros-korelační koeficienty čínského HDP s proměnnou x(t+k)121 veličiny proměnná x HDP Taiwan Spotřeba Investice Export Import Nezaměstnanost

volatilita 0,784128 0,656995 1,714176 1,324787 1,448065 1,861624

Kros-korelační koeficienty čínského HDP s proměnnou x(t+k) t-5 t-4 t-3 t-2 t-1 t 0,258010 0,257228 0,226237 0,164653 0,059719 -0,064740 0,193158 0,196322 0,149525 0,082391 -0,026046 -0,128520 0,161417 0,149206 0,097362 0,031867 -0,031398 -0,090266 0,214870 0,217895 0,212469 0,176006 0,088834 -0,022910 0,153662 0,166967 0,138944 0,095117 0,036502 -0,018447 0,045716 0,089912 0,097211 0,142748 0,189672 0,213889

t+1 -0,186951 -0,207253 -0,154819 -0,145319 -0,098882 0,251192

t+2 -0,285819 -0,297400 -0,217694 -0,254246 -0,208879 0,243637

t+3 -0,319999 -0,286606 -0,209834 -0,322207 -0,229991 0,220606

t+4 -0,290953 -0,233835 -0,136612 -0,289159 -0,178682 0,138826

t+5 -0,250940 -0,223841 -0,080735 -0,224363 -0,129398 0,014705

Taiwanská nezaměstnanost je procyklická s čínským cyklem HDP, protože kros-korelační koeficient dosahuje v maximu kladné hodnoty. U všech ostatních měřených veličin je koeficient záporný, tudíž jsou proticyklické. Nejvyšší hodnoty dosahuje korelační koeficient taiwanského exportu, ten je tedy na čínském cyklu HDP z měřených hodnot závislý nejvíce, stále se ovšem jedná pouze o středně silnou korelaci. Maximální hodnoty dosahuje v období k=3 což odpovídá zpoždění za čínským cyklem HDP o tři čtvrtletí. V praxi to tedy znamená, že pokud dojde k výraznému růstu čínského HDP, za tři čtvrtě roku dojde k mírnému poklesu taiwanského exportu. Stejný vývoj má i taiwanský cyklus HDP, které dosahuje stejných hodnot jako exporty. Taiwanská spotřeba má jen o něco slabší závislost na čínském cyklu HDP, ale kros-korelační koeficient dosahuje maxima již v období k=2, tedy má zpoždění za čínským cyklem HDP o půl roku. Taiwanský import a investice mají o něco nižší závislost na čínském cyklu HDP. Investice mají zpoždění půl roku, protože dosahují maxima v bodě k=2 a import má maximum v bodě k=3, tedy zpoždění tři čtvrtě roku. Naopak nezaměstnanost se zpožďuje pouze o čtvrt roku, protože kros-korelační koeficient maxima dosahuje v období k=1. V praxi to znamená, že když výrazně vzroste čínské HDP, dojde za čtvrt roku k mírnému růstu nezaměstnanosti na Taiwanu.

121

Zdroj: Čínský statistický úřad, Taiwanský statistický úřad. Vlastní výpočty.

Graf 13: Korelační koeficienty Taiwanu v závislosti na čínském HDP122

Následující grafy znázorňují mezery výstupu jednotlivých veličin vždy ve srovnání s mezerou výstupu čínského HDP. V grafu je vždy černě označena mezera výstupu čínského HDP a červeně mezera výstupu zkoumané veličiny taiwanské ekonomiky. Jelikož korelace mezi čínským cyklem HDP a veličinami taiwanské ekonomiky je pouze středně silná, není v grafech viditelná. U všech zkoumaných taiwanských veličin, tedy u HDP, nezaměstnanosti, spotřeby, investic, exportu a importu dochází k velké volatilitě na rozdíl od čínského HDP. Graf 14: Mezery výstupu taiwanských veličin ve srovnání s HDP Číny

122

Zdroj: Čínský statistický úřad, Taiwanský statistický úřad. Vlastní konstrukce.

3.4 Závěr Z naší analýzy vyplývá, že určitá závislost mezi taiwanským HDP a čínským HDP existuje. Stejně tak byla zjištěna závislost mezi čínským HDP a taiwanskou nezaměstnaností. Je tedy zřejmé, že se ekonomiky do jisté míry ovlivňují. Zjištěná data ukazují, že zde existuje střední míra závislosti mezi oběma ekonomikami. Skutečnost, že ČLR je hlavním obchodním partnerem Taiwanu a plyne do ní nadpoloviční většina taiwanského exportu, by nás mohla vést k domnění, že se se jedná o podobnou provázanost obou ekonomik, jaká existuje například mezi německou a českou ekonomikou. Tedy v případě růstu německého hospodářství dochází k růstu českého vývozu a díky tomu také k růstu českého HDP. Podle výsledků naší analýzy je tomu ovšem jinak. Podle výsledků provedené analýzy vede velký růst čínského HDP k mírnému poklesu růstu nebo k nepatrnému snížení taiwanského HDP s devíti měsíčním zpožděním. Podobný vztah existuje u všech složek taiwanského HDP. Nejsilnější korelace existuje u taiwanského exportu, což není vůbec překvapivé, vzhledem

k tomu, že

většina exportu jde na pevninu. Taiwanská nezaměstnanost se ve vztahu

k čínskému HDP vyvíjí opačně než jednotlivé složky taiwanského HDP. Existuje u ní také středně silná závislost na čínském HDP, na změny čínského HDP reaguje s půl ročním zpožděním. Pokud tedy čínské HDP výrazně vzroste, půl roku poté mírně vzroste i taiwanská nezaměstnanost. Ovšem všechny zjištěné korelace jsou pouze středně silné, což znamená, že se jedná pouze o nepatrný vliv čínské ekonomiky na ekonomiku taiwanskou. Taiwan je ve srovnání s pevninou drobnou ekonomikou, stejně tak jako v případě srovnání České republiky s Německem. Čína je zdaleka nejdůležitějším obchodním partnerem Taiwanu, stejně jako je Německo nejdůležitějším obchodním partnerem ČR. Proto by se mohlo zdát, že vliv hospodářské spolupráce s ČLR na Taiwan bude obdobný, jako vliv hospodářské spolupráce s Německem pro ČR. Tedy, že růst německé ekonomiky táhne růst té české. Provedená analýza naznačuje, že mezi Taiwanem a Čínou je tomu naopak. Růst čínské ekonomiky nevede k růstu, ale spíše k nepatrnému zpomalování taiwanské ekonomiky. Závislost ovšem není tak silná, jak mezi ČR a Německem. Důvod takovéto korelace může být ten, že taiwanské firmy na pevninu postupně investují, staví továrny a to posléze může vést k určitému útlumu výroby na Taiwanu. Čína je hlavní destinací taiwanských PZI, tedy většina taiwanských firem sem přesouvá výrobu, ta přispívá k růstu HDP Číny. Zároveň přesun výroby na pevninu znamená omezení či zrušení výroby na Taiwanu, což může vést až k nepatrnému poklesu či zpomalení růstu taiwanského HDP. Přesouvání průmyslu s nízkou přidanou hodnotou, náročného na pracovní sílu, se očividně nedaří dostatečně kompenzovat průmyslem specializujícím se na výrobu s vysokou přidanou hodnotou či službami. Ovšem hlavním důvodem, proč se čínská ekonomika nestala tahounem taiwanské ekonomiky, by mohlo být to, že se taiwanským firmám nedaří na místním trhu uspět a tedy růst čínského HDP neznamená, že se na čínském trhu prodá více taiwanského zboží. Jak bylo uvedeno v předešlé kapitole, většina exportu plynoucího do ČLR představuje suroviny a součástky pro výrobu exportního zboží v továrnách financovaných taiwanskými podnikateli. Na čínském trhu se i přes kulturní a geografické výhody zatím podařilo uspět pouze minimálnímu množství taiwanských firem. Většina exportu do ČLR a zboží vyrobeného taiwanskými továrnami v ČLR nemíří na čínský trh, ale je reexportováno do dalších zemí. Proto je taiwanská ekonomika závislá více na vývoji světové ekonomiky, než na vývoji ekonomiky

čínské. Toto je zřejmé i z vývoje cyklu taiwanského HDP, které se vyvíjí v souvislosti s událostmi ve světovém hospodářství. Vyšší provázanosti ekonomik brání mnohé obchodní a administrativní bariéry, ty byly vysoké především v dřívějších letech. I přes vstup obou zemí do WTO v letech 2001, 2002 docházelo k odbourávání obchodních překážek pomalu a mnohé existují dodnes a brání intenzivnější interakci obou ekonomik. Navíc Taiwan není zdaleka tak otevřenou ekonomikou, jako je tomu v případě ČR a proto je jeho provázanost s Čínou menší. Při práci s čínskými statistickými daty také vždy vyvstává otázka přesnosti těchto dat. Čínské úřady a vláda bývají často obviňovány z nadhodnocování národních výsledků a upravování dat. Dokonce i současný čínský premiér Le Keqiang vyjádřil nedůvěru k datům poskytovaným čínským statistickým úřadem.123 Na druhou stranu existují studie dokazující, že čínská statistická data nejsou zkreslená více než data některých evropských zemí jako jsou Itálie či Španělsko.124

123 124

China’s Economy 2010. Holz 2014. Str. 18.

4 DOPADY VZÁJEMNÉ SPOLUPRÁCE Ekonomická výměna mezi Taiwanem a Čínou probíhá již více než třicet let. Během tohoto období zpočátku zcela zanedbatelné obchodní toky vzrostly na takovou úroveň, že se z ČLR stal zdaleka nejdůležitější obchodní partner Taiwanu. Čilá obchodní interakce probíhající mezi ČLR a Taiwanem měla vliv na všechny zúčastněné aktéry, tedy nejen na Taiwan a ČLR, ale do jisté míry také na okolní státy, které často hrály v jejich vzájemném obchodu prostředníka. Poslední kapitola se pokusí zmapovat jednotlivé důsledky ekonomické spolupráce Taiwanu s pevninou. Důraz bude kladen především na dopady spolupráce na Taiwan, protože vzhledem k asymetrii mezi oběma územími je zjevné, že na něj vzájemná výměna dopadá mnohem více. Budou ovšem zmíněny i vlivy, které má probíhající obchod na pevninskou Čínu a na závěr i dopady na okolní území, která po většinu období zprostředkovávala společný obchod Taiwanu a ČLR. Náhled na možné přínosy či negativa hospodářské spolupráce přes úžinu se velmi různí. Existují autoři, kteří tvrdí, že vzájemná spolupráce je velmi prospěšná pro obě strany. Jiní tvrdí, že sice pro ČLR je ku prospěchu, ale Taiwan ohrožuje. Jiní v ní vidí jak pozitiva, tak také určité zápory. Často jsou postoje jednotlivých autorů do jisté míry ovlivňovány jejich politickým názorem, či jejich původem. Odborných studií zabývajících se tímto tématem není mnoho. Mnohem více studií se zaměřuje na politické a diplomatické aspekty ekonomické spolupráce těchto dvou zemí než na vlivy této spolupráce na obě země. Téma vlivu hospodářské kooperace na obě zúčastněné strany by bylo vhodné prozkoumat detailněji. Studium této problematiky je ovšem obtížné především kvůli náročnosti získávání správných a přesných dat. Existující oficiální údaje jsou u obou zemí především v letech, kdy společný obchod a vzájemná finanční výměna začínaly, velmi nepřesné, mnohdy zcela odlišné od reality, jak bylo již vysvětlováno v předešlých částech práce. Provádění terénních výzkumů v této oblasti je také velmi náročné, mimo jiné vzhledem k rozlehlosti a značné netransparentnosti čínského hospodářství. Teoretické přístupy se neshodují na tom, jaký je dopad zahraničního obchodu na zemi, která se ho účastní. Liberální ekonomické teorie věří, že obchodní a hospodářské styky mezi zeměmi přispívají k mírové koexistenci těchto zemí. Výhody plynoucí ze vzájemné směny a zároveň také rostoucí vzájemná závislost podporují prohlubování a zintenzivňování jejich spolupráce. Zahraniční obchod má proto podle této teorie pozitivní dopad na všechny

účastníky ekonomické interakce.

125

Naopak podle zastánců teorie ekonomického

nacionalismu přílišná vzájemná ekonomická provázanost ohrožuje bezpečnost a národní zájmy státu, zahraniční obchod může mít na stát negativní dopady. Nacionalisté věří, že hospodářské aktivity by měly být podřízeny politickým zájmům státu, jako hlavního aktéra ekonomického rozvoje vidí stát, nikoli vzájemný obchod.126 Podle nacionalistů může obchod národnímu hospodářství škodit, protože ekonomická specializace a vzájemná hospodářská provázanost činí stát závislým, zranitelným a také náchylným na vnější vlivy. Omezení zahraničního obchodu jedním státem vůči druhému bývá používáno jako nástroj k dosažení cílů zahraniční politiky. 127 Což je přesný opak názoru liberálů, kteří věří, že zahraniční obchod buduje mezi zeměmi pozitivní vazby, zamezuje vzniku konfliktů a přispívá k růstu hospodářství všech zúčastněných.128 Ani v případě Taiwanu není výsledný efekt z obchodování s Čínou na první pohled zřejmý. Přívrženci DPP zastávají nacionalistický postoj, staví se proti přílišnému prohlubování spolupráce s ČLR. Domnívají se, že prohlubování hospodářské spolupráce povede postupně k ekonomickému ovládnutí Taiwanu Čínou. Často ČLR obviňují, že se pokouší využívat obchod k řízení politiky nebo také, že používá ekonomické nástroje k propagaci sjednocení. Členové DPP se bojí, že pokud taiwanská ekonomika, která je velmi závislá na zahraničním obchodu, bude obchodovat především s ČLR, poskytne ČLR mocnou zbraň. Domnívají se, že Čína bude proti Taiwanu moci využívat ekonomických sankcí k vynucení svých mocenských zájmů. Tedy k dotlačení Taiwanu k uznání suverenity komunistické vlády nad ostrovním územím.129 Historická zkušenost posledních dekád ovšem hovoří proti těmto domněnkám. Od doby, kdy došlo k rozvíjení spolupráce, tedy od 80. let, ČLR zatím ještě nikdy nepoužila ekonomické sankce proti Taiwanu. V současné době přitom drtivá většina exportu proudí právě do ČLR. Výsledný efekt čínských ekonomických sankcí proti Taiwanu by tudíž byl značný. K ekonomickým sankcím se čínské vedení neuchýlilo ani v letech 1995/1996, kdy došlo ke krizi v úžině a čínsko-taiwanské vztahy byly velmi napjaté. Během napětí provedla ČLR několik vojenských cvičení, aby Taiwanu ukázala svou vojenskou sílu. Přesto ale i během probíhajících vojenských cvičení čínské vedení opakovalo, že se taiwanští obchodníci nemají 125

Gilpin 1987. Str. 26-31. Cohen 1968. Str. 32. 127 Baldwin 1985. Str. 206-207. 128 Lin 1999. Str. 85. 129 Keng 2010. Str. 289. 126

čeho obávat, že jejich obchodu a investicím žádné nebezpečí nehrozí. Je tedy zjevné, že zvyšující se ekonomická provázanost obou zemí nepřináší ČLR fakticky větší politickou moc nad Taiwanem. Je tedy nepravděpodobné, že by intenzivní spolupráce mezi oběma zeměmi vedla k ohrožení taiwanské de facto nezávislosti, jak se domnívají taiwanští odpůrci spolupráce s pevninou.130 Naopak zastánci ekonomického liberalismu, na Taiwanu se většinou jedná o příznivce strany KMT, jsou toho názoru, že spolupráce s ČLR snižuje možnost propuknutí konfliktu. Kvůli rostoucí provázanosti obou zemí by totiž případný konflikt či ekonomické sankce poškodily obě území. Někteří autoři ovšem argumentují tím, že otázka Taiwanu je spjatá s čínským nacionalismem, který je nevyzpytatelný, a proto hrozbu využití ekonomického nátlaku ze strany ČLR nelze vyloučit.131 Ale protože lídři KSČ jsou si vědomi, že jejich mandát vládnout Číně je úzce spojen s přetrvávající ekonomickou prosperitou, je velmi nepravděpodobné, že by se odvážili ohrozit ekonomickou stabilitu, byť kvůli otázce nacionalismu. Pragmatické čínské vedení se ve všech případech snaží minimalizovat dopad rostoucích nacionalistických tendencí na domácí stabilitu a hospodářský rozvoj. Vždy volí ekonomický užitek před nacionalistickými zájmy. Případný konflikt by mohl přerušit dosavadní rychlý ekonomický růst a ohrozit vnitřní stabilitu, kterou zajišťuje právě neustálé zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Čína je postavena na jiných hodnotách než západní země, v čínské společnosti má panovník či politický lídr legitimitu, dokud země jako celek prosperuje. Vzhledem k rychle rostoucímu počtu obyvatel Číny, je relativně vysoká míra hospodářského růstu nezbytná pro minimálně udržení stejné ekonomické úrovně a jakákoli, byť menší, recese či zpomalení růstu může být problémem.132 Použití sankcí Číny proti Taiwanu v dnešní vysoce propojené globální ekonomice, kde existuje mnoho nevládních organizací a nadnárodních korporací, je téměř nemožné. Ekonomický nátlak a sankce se s existencí nových aktérů v ekonomice staly pro státy jen těžce využitelné. 133 Navíc by takovéto sankce vedly především k negativnímu vlivu na čínskou ekonomiku. Takovýto krok by ohrozil její kredibilitu v očích zahraničních investorů. 134 Totiž Čína by tímto vyslala zprávu, že je kdykoli znovu ochotná využít ekonomické sankce k dosažení svých mocenských cílů. Navíc jsou obě území rovnoprávnými 130

Tung 2002. Str. 466-470. Chen 2003. Str. 42. 132 Tung 2002. Str. 465-466. 133 Leng 1998. Str. 494. 134 Tung 2002. Str. 462. 131

členy WTO. Pokud by ČLR zavedla sankce proti Taiwanu, bylo by to pro ostatní země signálem, že se může podobně zachovat i k jiným členským zemím. Pro rozvoj zahraničního obchodu a finančních výměn je politická stabilita a důvěryhodnost velmi důležitá. Podle různých studií by čínské sankce vůči Taiwanu dopadly na obě hospodářství podobnou mírou. Pro Čínu je tedy jejich použití neefektivní.135 K neoddiskutovatelnému přínosu, za který Taiwan vděčí právě rozvoji ekonomické spolupráce s pevninou, určitě patří obnovení politické spolupráce obou zemí, i když pouze na „polooficiální“ úrovni. Přestože tento fakt mnoho autorů opomíjí, rozvoj obchodních vztahů přes úžinu vedl k tlaku na taiwanskou vládu k navázání kontaktu s pekingskou vládou. Taiwanská vláda zprvu odmítala jakoukoli komunikaci s Pekingem, ale s rostoucím objemem obchodních a finančních toků mezi oběma zeměmi muselo také docházet k prohlubování politické spolupráce, i když pouze v ekonomické oblasti. Taiwanská vláda se sice zpočátku snažila obchod a investice do Číny omezovat, ale protože taiwanští podnikatelé tato omezení všemožně obcházeli, bylo pro Taipei výhodnější tyto obchodní a finanční toky regulovat a začít s Pekingem alespoň částečně spolupracovat. Došlo k vytvoření již zmíněných organizací ARATS a SEF, určených právě k řešení společných technických a ekonomických záležitostí. V důsledku krize v úžině sice nastoupilo přerušení těchto kontaktů, ale později došlo k jejich obnově, a i když se někteří politici snažili prosazovat omezování, tlak obchodníků byl příliš velký, než aby toho mohli dosáhnout. Nebýt otevírání a růstu čínské ekonomiky, která vedla k zintenzivňování obchodních a finančních výměn, politické vztahy by se pravděpodobně nikdy nezlepšily a obě země by spolu nebyly schopny komunikovat. Ekonomická spolupráce obou zemí nenapomáhá pouze zlepšování komunikace na politické úrovni. Rozvoj ekonomických vztahů šel také ruku v ruce s rozvojem spolupráce v oblasti vědy, kultury a sportu. Dochází ke spolupráci mnoha pevninských univerzit s taiwanskými univerzitami, muzei či výzkumnými institucemi. Mnoho studentů se účastní vzájemných výměnných pobytů, probíhají různé společné kulturní akce či sportovní projekty a také se zvyšuje počet turistů mířících z pevniny na Taiwan. Tato spolupráce umožňuje obyvatelům Číny a Taiwanu se navzájem poznat. Obě země žily během více než třech dekád v téměř naprosté vzájemné izolaci, takže i když mají obyvatelé obou oblastí společné kulturní dědictví a historii, během izolace se vyvinuly ve dvě zcela odlišné entity. Obyvatelé pevninské Číny většinou netuší, do jaké míry je Taiwan v současnosti odlišný. Právě takováto interakce mezi

135

Tung 2002. Str. 466-467.

obyvateli obou území by mohla napomoci k poklesu čínského nacionalismu v souvislosti s taiwanskou otázkou a v dlouhodobém horizontu by mohla napomoci snížit pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu mezi oběma zeměmi. 136 Ovšem i v tomto bodě se najdou kritici ze strany DPP, kteří tvrdí, že zvýšený pohyb osob mezi zeměmi zvyšuje riziko infiltrace špionů mezi Taiwance. Strach ze zvýšené špionáže ale není jediným, mnoho lidí se obává i zvýšeného zdravotního rizika. Čínské zdravotnictví je na mnohem horší úrovni než to taiwanské. V Číně se také stále ještě objevuje mnoho infekčních onemocnění, které byly na Taiwanu již dávno vymýceny. Opodstatněnost těchto obav ukázala epidemie nemoci SARS, která se z jižní Číny velmi rychle rozšířila na Taiwan.137 Všechny doposud zmíněné dopady byly dopady v rovině politické, společná hospodářská spolupráce má ale především ekonomický vliv. Jeden z pozitivních přínosů společné obchodní a finanční spolupráce, na kterém se shodne mnoho autorů, je, že otevření ČLR taiwanským investicím umožnilo taiwanským podnikatelům relokovat jejich pracovně náročnou výrobu a zajistit si tak udržení konkurenceschopnosti. Otevření socialistické Číny zahraničním podnikatelům a investicím přišlo právě ve chvíli, kdy se na Taiwanu začaly zvyšovat výrobní náklady v důsledku nové legislativy v podobě pracovního zákona a zákona o ochraně životního prostředí, a také v důsledku neustálého zvyšování životní úrovně. Nadto v té době dospěla taiwanská ekonomika do bodu, že pokud chtěla i nadále dosahovat růstu, muselo v průmyslu dojít k přechodu na výrobu sofistikovanějšího zboží s vyšší přidanou hodnotou. Kvůli růstu všech výrobních nákladů byli mnozí podnikatelé nuceni přesouvat továrny a montovny do jiných zemí. Zajisté mohli přesunout výroby do jiné země v okolí, ne pouze do ČLR. V JV Asii se nachází mnoho zemí s levnou pracovní silou, kam také mohli investovat. ČLR ale pro taiwanské podnikatele nabízela mnoho nesporných výhod. Vzhledem ke kulturní a jazykové blízkosti bylo pro Taiwance mnohem snazší obchodovat s pevninskými Číňany než s jinými národy JV Asie. V ČLR i na Taiwanu se hovoří stejným jazykem. 138 V té době byla úroveň znalosti cizích jazyků taiwanského obyvatelstva velmi bídná. Manažerů schopných obchodovat se zahraničím byl nedostatek, obchodování s Čínou bylo proto pro mnoho firem velmi výhodnou alternativou, protože snižovalo transakční náklady a řešilo nedostatek pracovníků mluvících cizím jazykem. ČLR se navíc také velmi snažila lákat investory do země a proto nabízela 136

Keng 2010. Str. 311. Roy 2004. Str. 6. 138 Zhang 2005. Str. 299. 137

mnoho výhod, především pro hongkongské a taiwanské podnikatele. Díky těmto výhodám si mohlo dovolit relokovat výrobu mnohem více podniků. Dalším nesporně pozitivním přínosem společného obchodu je velký obchodní přebytek, kterého Taiwan s ČLR dosahuje. Přebytek s ČLR od roku 2002 relativně rychle rostl, v současnosti je spíše konstantní, ale přesto je vysoký. Taiwanský přebytek s Čínou je dokonce větší než jeho celkový přebytek, což značí, že bez obchodu s ČLR by taiwanská ekonomika celkově měla schodek platební bilance běžného účtu. Je ovšem jasné, že ve skutečnosti by to nebylo tak dramatické, ne všechno zboží, které se vyváží do ČLR, končí na tamním trhu. Velká část exportu plynoucího do ČLR jsou polotovary a suroviny pro taiwanské továrny na pevnině a je určena k reexportu. Lze tedy předpokládat, že bez obchodu s ČLR by Taiwan dosahoval přebytku s nějakou jinou zemí, pravděpodobně by ale tento přebytek nebyl tak velký, protože část taiwanského zboží a služeb pro místní trh určena je. Navíc má tato složka potenciál růst do budoucna, protože kupní síla obyvatel Číny neustále roste.139 Důvod, se kterým v dnešní době mnoho podnikatelů míří do ČLR, je snaha prosadit se na místním trhu. Trh, na kterém se nachází více než miliarda spotřebitelů, je velkým lákadlem. Taiwanští obchodníci zprvu v Číně viděli především zdroj levné pracovní síly a půdy, šli do ČLR s cílem relokovat svou výrobu na levnější území. V tomto se lišili od západních obchodníků, jejichž hlavním motivem bylo získání přístupu na místní trh.140 Čínský trh se totiž zahraničním podnikatelům otvíral pouze pozvolna a pomalu, ale to těm taiwanským nevadilo. Nicméně postupně došlo k většímu a většímu otevírání čínského trhu a i taiwanští podnikatelé si začali uvědomovat jeho potenciál. Taiwanští obchodníci mají kulturní, geografickou i jazykovou výhodu oproti těm ze západu. Přesto se většině zatím nepodařilo splnit jejich „čínský sen“, jak se někdy snaha Taiwanců uspět a zbohatnout v Číně nazývá. Zatím se na čínském trhu podařilo opravdu uspět pouze několika taiwanským značkám. Daří se jim především v oblasti výroby potravin, v ostatních oblastech se jim moc nevede. Taiwanské firmy, vyrábějící elektrické a elektronické přístroje, se většinou zaměřují spíše na zákazníky spodního a středního segmentu trhu, podobně jako firmy čínské. Číňani raději volí místní levnější značky nabízející podobné zboží jako firmy taiwanské. Zahraniční zboží, které má na pevnině úspěch, je většinou zboží renomovaných značek, určené pro horní segment trhu. Pokud tedy Číňan touží po luxusnějším zboží, než nabízí místní výrobci, sáhne po zboží 139 140

Chen 2009. Str. 5. Sun, Tipton 1996. Str. 162-163.

známých západních značek, ne po taiwanském výrobku. Taiwanští podnikatelé z výhody, kterou skýtá geograficky, kulturně i jazykově blízký a ohromný trh zatím nejsou schopni vytěžit maximum a „čínský sen“ se podaří zrealizovat pouze hrstce z nich.141 Vzájemná obchodní a finanční spolupráce s sebou nenese pouze pozitiva, nese s sebou také určitá rizika. Jedním z nich je i přílišné zaměření pouze na jeden trh. Známá poučka, která říká, že se nemají dávat všechna vajíčka do jednoho košíku, běžně užívaná ve finančnictví a nabádající k diverzifikaci portfolia, je aplikovatelná i na zahraniční obchod a investice. Pokud země vyváží většinu zboží pouze do jedné země, je mnohem závislejší na jejím hospodářském vývoji a tím i zranitelnější. Stejně tak i v případě PZI, pokud většinu PZI investují podnikatelé pouze do jedné země, může existovat riziko především při nepříznivém politickém vývoji. Čínské hospodářství je nejenom hlavním příjemcem taiwanského exportu, ale také největším příjemcem taiwanských PZI. V případě negativního ekonomického či politického vývoje v ČLR by to mohlo znamenat pro taiwanské hospodářství velký problém. Čína v současnosti stále roste, ale všechny ekonomiky mají tendenci se vyvíjet v hospodářských cyklech. Mimoto je také ČLR určitým způsobem ekonomicky zranitelná kvůli neustále probíhající ekonomické, společenské a politické transformaci. Existuje mnoho problémů, které by mohly vyústit v nepokoje a ohrozit tak i taiwanské podniky na pevnině.142 Na druhou stranu, jak bylo již mnohokrát řečeno, velká většina exportu jsou polotovary a suroviny pro taiwanské továrny na pevnině, které zboží reexportují, pouze malé množství je určeno na místní trh. Pokud by tedy došlo k hospodářské recesi či krizi na pevnině, nemuselo by to ovlivnit taiwanskou ekonomiku v tak velké míře, jak by se dalo očekávat na základě objemu exportu a investic do Číny plynoucích. Naopak, kdyby došlo v ČLR k politické nestabilitě, mohlo by to ohrozit taiwanskou ekonomiku kvůli velkému množství podniků vyrábějících část produkce v ČLR. Pro dlouhodobou stabilitu a udržitelnost taiwanského hospodářství by rozhodně bylo lepší, kdyby se podniky přesouvaly i do jiných zemí než je ČLR v trochu větší míře. Avšak není nic neobvyklého, že je ČLR hlavním obchodním partnerem a také hlavní destinací taiwanských PZI. Čína roste rychle a roste již tři dekády, navíc se jedná zdaleka o největší trh v okolí. ČLR se stala důležitým obchodním partnerem všech zemí v regionu, ale i mnohých mimo asijských zemí. Z dvanácti členů Transpacifického partnerství je Čína hlavním obchodním partnerem hned pro šest z nich a druhým nejdůležitějším obchodním partnerem 141 142

Fuller 2008. Str. 255-256. Roy 2004. Str. 5.

pro dalších pět.143 Je tedy logické, že i pro Taiwan je nejdůležitějším obchodním partnerem a i přes mnohé vládní iniciativy se tento trend nepodařil zvrátit či alespoň zmírnit. Navíc se také objevují mnohé argumenty, proč do těchto investic nezasahovat. Prvním z nich je fakt, že Čína nebyla v 90. letech prakticky vůbec dotčena asijskou krizí, která zasáhla většinu ostatních ekonomik, do nichž taiwanská vláda doporučuje investování. A druhým, mnohem pádnějším argumentem je, že risk-management je záležitostí samotných firem a ne vlády. Proto by se společnosti měly rozhodovat, kam budou investovat samy a ne na základě vládních doporučení či příkazů.144 Jedním z negativních efektů velkého objemu PZI proudících do ČLR je přesun produkce náročné na pracovní sílu na pevninu a s tím spojený pokles zaměstnanosti v těchto odvětvích na Taiwanu.145 Pokles zaměstnanosti dokazují i čísla, podle taiwanského statistického úřadu má nezaměstnanost na Taiwanu od poloviny 90. let rostoucí trend. Přemisťování výroby zboží náročného na pracovní sílu dopadá především na nekvalifikovanou pracovní sílu. 146 Ale přesun výroby na pevninu probíhal pozvolně, takže trh se tomu mohl alespoň částečně přizpůsobit. Navíc je toto negativum v podobě poklesu míst pro méně kvalifikované pracovníky vyvážen růstem exportu surovin a polotovarů pro výroby přesunuté na pevninu a vede to k vytváření nových pracovních míst v jiných exportních odvětvích. Například v roce 2002 PZI plynoucí na pevninu stimulovaly podle odhadů více než 50 % veškerého exportu do Číny.147 A také, jak bylo již řečeno, mnoho továren relokovalo svou výrobu kvůli přílišným nákladům, které je činily nekonkurenceschopnými. Bez přesunu do míst s levnější pracovní silou a ostatními náklady by mnoho z nich nebylo schopno na mezinárodním trhu konkurovat a jejich zaměstnanci by o práci přišli také. Někteří kritici integrace také podotýkají, že taiwanská ekonomika začala zpomalovat od doby, co se ČLR stala jejím hlavním obchodním partnerem. Tento fakt ovšem neznamená, že za zpomalování může obchod mezi oběma zeměmi případně vysoká míra investic plynoucích na pevninu. Investice do ČLR pomáhají taiwanským podnikatelům snižovat náklady produkce a udržovat si pozici na globálním

143

Sheu 2014. Roy 2004. Str. 7. 145 Chen 1996. Str. 458-459. 146 Chiu 2005. Str. 58. 147 Hsu 2004. Str. 212. 144

trhu.148 Taiwan dosahoval po dlouhou dobu vysokého růstu HDP, díky tomu dosáhl vysoké ekonomické úrovně a začalo být těžší i nadále udržovat vysoký růst. Dalšími častými argumenty proti prohlubování spolupráce jsou úpadek průmyslové produkce 149 , masový přiliv čínského kapitálu a pracovní síly na ostrov. 150 K úpadku průmyslové produkce Taiwanu, především v oblasti zpracovatelského průmyslu, do jisté míry opravdu došlo, ovšem nelze to pokládat za vinu ekonomické spolupráci s ČLR protože se jedná přirozený vývoj. Ve všech vyspělých zemích postupně průmyslová odvětví s nízkou přidanou hodnotou ustupují odvětvím s vyšší přidanou hodnotou, méně náročným na pracovní sílu, ale náročnějším na technologie a také službám. Úpadek tohoto průmyslu na Taiwanu je tedy známkou úspěšného ekonomického rozvoje, a ne přílišné spolupráce s ČLR. Studie provedené na toto téma dokazují, že většina firem, které přemístily svou výrobu, byly již na Taiwanu nekonkurenceschopné. Mimoto také většinu důležitých funkcí, jako jsou vývoj a výzkum, design produktů, účetní a finanční služby, prodej a marketing, plánování a řízení zásob a zákaznický servis, si firmy ponechávají na Taiwanu.151 Co se týče masového přílivu čínského kapitálu, ten by opravdu mohl vést k růstu inflace a k vytlačení taiwanských firem z domácího trhu, jak často tvrdí přívrženci DPP.152 Je ovšem nepravděpodobné, že by byl masový příliv čínských investic taiwanskou vládou povolen, v předešlých letech sice docházelo k uvolňování restrikcí pro čínské investice, ale i přesto je stále příliv čínských PZI omezen a kontrolován. Stejně tak je velmi nepravděpodobný masový příliv imigrantů z pevniny, protože taiwanská imigrační politika je velmi přísná a nic nenaznačuje tomu, že by v dohledné době mělo dojít ke změně. Objevují se také argumenty, že přesouvání výroby na pevninu napomáhá rozvoji čínského exportního průmyslu, což ve výsledku vede k celkovému hospodářskému růstu ČLR, která je mnohými považována za nepřítele Taiwanu. A pomáhat nepříteli v růstu je nelogické chování. Mnoho odpůrců spolupráce se domnívá, že spoluprací Taiwan pomáhá zvyšování technologické vyspělosti nepřítele a napomáhá ČLR v její dominanci nad Asijským regionem. 153

Tyto názory jsou ale přehnané. Taiwanský HDP téměř bez výjimky roste,

ekonomická i životní úroveň se zvyšuje, nezaměstnanost je ve srovnání s jinými rozvinutými 148

Sheu 2014. Jedná se o anglický pojem hollowing out. 150 Chiang, Gerbier 2013. Str. 24. 151 Chen 1996. Str. 459. 152 Keng 2010. Str. 310. 153 Roy 2004. Str. 5. 149

státy stále nízká a Taiwan si stále uchovává svůj statut de facto nezávislosti. Neexistují důkazy, že by zvyšující se spolupráce s ČLR opravdu ohrožovala Taiwan ekonomicky či politicky. Ekonomická spolupráce obou zemí dopadá i na ČLR, byť v menší míře. I když pevnina touží po znovuovládnutí ostrova, politickým úspěchem je pro ni i zvyšující se ekonomický vliv. Navázání spolupráce alespoň v ekonomické oblasti a zřízení institucí pro vzájemné vyjednávání o ekonomických a technických záležitostech je Číňany vnímáno pozitivně. Zlepšování vztahů s ostrovem představuje pro Číňany signál, že by jednou mohlo dojít k sjednocení. Pro velkou část Číňanů je Taiwan palčivou otázkou, otázkou národní hrdosti, která je v Číně velmi důležitá. Vidina na sjednocení je tedy vnímána velmi pozitivně. A také díky zlepšování vzájemných vztahů působí KSČ před svými občany v lepším světle. Navíc rostoucí obchodní i finanční toky mezi Čínou a Taiwanem vedou k postupné ekonomické integraci, která je nezbytná v případě, že by se ČLR opravdu pokusila o sjednocení.154 Co se týče dopadů ekonomických, ty byly silnější především v úvodních letech spolupráce, kdy do ČLR ve větší míře investovaly pouze asijské země, především tedy Hongkong a Taiwan. Pro Čínu byly v té době investice velmi důležité, v zemi chyběl kapitál i technologie a kvalifikovaná pracovní síla. Mnoho investorů z jiných zemí se do Číny bálo investovat. Navíc zpočátku nebyl investorům umožněn přístup na čínský trh, takže pro většinu západních firem nebyly investice do Číny perspektivní. 155 Hongkongské a taiwanské PZI mířící do Číny umožnily vznik nových pracovních míst a také pomáhaly získávat pevnině kredibilitu v očích ostatních zahraničních investorů. Díky jejich zkušenosti začali postupně do ČLR investovat i podnikatelé z jiných zemí. Důležitost taiwanských investorů v Číně si uvědomuje i čínské vedení. Když během krize 1995/1996 mírně poklesly investice plynoucí na pevninu a někteří podnikatelé vyhrožovali čínské vládě, že přesunou své výroby do politicky stabilnějších zemí, čínská vláda ihned začala ujišťovat investory a podnikatele, že neexistuje riziko války s Taiwanem, popřípadě ekonomické sankce vůči taiwanským podnikům. I když jsou taiwanské investice v celostátním měřítku relativně malé, v pobřežních oblastech zajišťují značné množství pracovních míst a jejich ztráta by pro ČLR mohla být problémem.156

154

Hsu 2004. Str. 207. Zhang 2005. Str. 294-295. 156 Chen 2009. Str. 469-470. 155

Taiwanští podnikatelé a taiwanské firmy často hrají roli zprostředkovatelů pro mezinárodní firmy, které by jinak samy s čínskými firmami nespolupracovaly. Čínský trh funguje svým specifickým způsobem a při neznalosti těchto specifik může být spolupráce velmi komplikovaná. Taiwanští podnikatelé, kteří na čínském trhu působí již několik dekád, mají bohaté zkušenosti s místním trhem, takže spolupráce s nimi je pro mnohé zahraniční firmy výhodou. Navíc také úroveň znalosti cizích jazyků je mnohem vyšší u taiwanských pracovníků než u čínských. Jako zprostředkovatelé fungují taiwanské firmy například v automobilovém průmyslu, kde dělají prostředníky pro obchod s Čínou japonským a americkým firmám.157 Investice také vedou k efektu technologického přelévání, tedy k získávání know-how, rozvoji lidského kapitálu, manažerských schopností a tvorbě patentů.158 Taiwanské firmy v Číně jsou specifické tím, že většina z nich zpracovává suroviny a polotovary z Taiwanu nebo od jiných taiwanských firem na pevnině. Tímto chováním moc nepřispívají k rozvoji místního průmyslu, ale i přes chybějící externí vazby s místními dodavateli vliv na rozvoj čínského průmyslu existuje.

159

Taky se zpočátku soustřeďovaly pouze do odvětví náročných na

pracovní sílu, ale postupně začaly proudit i do více technologicky náročných odvětví. 160 V současnosti jsou dokonce investice některých taiwanských společností z velké části technologickými transfery a také některé taiwanské firmy v Číně zřizují výzkumná centra a technologické parky.161 Mnoho taiwanských firem postupně přesouvá výzkumné a vývojové aktivity na pevninu, využívají tak levnějších a relativně kvalitních čínských inženýrů, čímž napomáhají rozvoji jejich schopností a v dlouhodobém horizontu tak přispívají rozvoji čínského průmyslu. Stejně tak mnoho z nich zaměstnává místní pracovníky na manažerských pozicích, protože taiwanských manažerů je nedostatek. Díky taiwanským firmám se tedy zvyšuje nejen technologická úroveň čínského průmyslu, ale také řídící schopnosti čínských manažerů.162 Spolupráce s taiwanskými firmami, typicky střední a malé podniky, přináší do ČLR zkušenost s tímto typem podniků. V Číně jsou malé a střední podniky velmi slabé, spolupráce s taiwanskými firmami jim může poskytnout užitečné znalosti k jejich řízení.163

157

Chen 1996. Str. 461. Cheung, Ping 2004. Str. 26. 159 Yang 2006. Str. 22-23. 160 Chiang, Gerbier 2013. Str. 24. 161 Chen 1996. Str. 452. 162 Yang 2006. Str. 22-23. 163 Chen 1996. Str. 458. 158

Jako jediné negativum obchodu s Taiwanem může být zmíněn schodek běžného účtu platební bilance, kterého ČLR s Taiwanem dosahuje. Velká část taiwanského exportu na pevninu slouží k výrobě zboží určeného k dalšímu exportu, takže schodek s Taiwanem přispívá růstu čínského exportu. Navíc ČLR celkově dosahuje velkých přebytků, takže schodek s Taiwanem není reálně žádný problém. Vzhledem ke specifikům čínsko-taiwanských vztahů nebyla zpočátku možná přímá přeprava zboží a také přímé cestování lidí. Z toho profitovaly okolní země, nejdůležitějším zprostředkovatelem byl po celou dobu Hongkong, kudy proudila velká část taiwanského zboží mířícího na pevninu. Část zboží ale proudila i přes jiná okolní území. Postupně se zlepšováním vztahů docházelo i k omezování restrikcí přímé přepravy zboží a osob. V současnosti již může být zboží přepravováno z Taiwanu na pevninu přímo a stejně tak je tomu u pohybu osob. Většina zboží a osob jde přímou cestou a proto význam tranzitních bodů v taiwansko-čínském obchodu výrazně poklesl.164

164

Chen 2009. Str. 6.

5 ZÁVĚR Přímé obchodní styky a pohyb osob mezi Taiwanem a Čínou byly po téměř celé tři dekády zakázány. Od konce 80. let probíhá postupná liberalizace ekonomických vztahů, krok za krokem byl liberalizován pohyb osob, zboží a investic. K obnovení ekonomických styků vedl politický vývoj v obou zemích, který hrál důležitou roli v ekonomické spolupráci těchto dvou území vždy. Taiwanští lídři ekonomické spolupráci s pevninou moc nakloněni nebyli, ale donutila je k tomu snaha o udržení konkurenceschopnosti taiwanských podniků. V dnešní propojené globální ekonomice je pro státy velmi složité kontrolovat dodržování restrikcí zahraničního obchodu a zahraničních finančních toků. Existující přísné restrikce taiwanští podnikatelé všemožně obcházeli, pro taiwanskou vládu bylo tedy mnohem snazší již existující toky povolit. Ke spolupráci byly vytvořeny dvě polooficiální instituce SEF a ARATS, díky kterým spolu mohly obě země komunikovat, i když se navzájem neuznávají. Během vlády prezidenta Lee Deng Huie v 90. letech došlo k výrazné liberalizaci a zpočátku také ke zlepšování vzájemných vztahů. Od poloviny 90. let se ale vztahy znovu začaly ochlazovat, kvůli přílišným projevům nezávislosti prezidenta Lea. Ovšem v ekonomické oblasti k žádným restrikcím v důsledku zhoršení situace nedocházelo. Po nástupu prezidenta Chen Shui Biana v roce 2000 se politické vztahy ještě více ochladily kvůli jeho snahám o propagaci nezávislosti ostrova. Zlepšily se až nástupem prezidenta Ma Ying Jiua. Zhoršení politických vztahů sice nevedlo k omezení ekonomických vztahů, ale vedlo k jejich pomalejšímu rozvoji. Za vlády pročínsky orientovaného prezidenta Maa došlo k největším pokrokům v liberalizaci vzájemného obchodu a finančních toků. Hospodářská spolupráce mezi oběma zeměmi ještě na konci 80. let byla téměř nulová. Díky zlepšení politických vztahů, které vedlo k liberalizaci, se Čína stala hlavním obchodním partnerem Taiwanu a také jeho hlavní destinací pro PZI. Vždy existovalo nejvíce omezení na dovoz čínského zboží na Taiwan. Vstup Taiwanu do WTO v roce 2002 zapříčinil, že dochází k postupnému omezování těchto restrikcí, ale stále je zakázán dovoz mnoha položek z ČLR. Export do ČLR rostl do konce 90. let pozvolně, strmý růst začal až s novým tisíciletím. Je možné, že k tomu došlo v důsledku vstupu obou zemí do WTO. K propadu vývozu došlo pouze během světové finanční krize v roce 2009. Velmi podobný průběh má i vývoj importu z ČLR, ale dosahuje pouze třetinového objemu ve srovnání s exportem. Objem vzájemného

obchodu je ovlivňován mnohem více globální ekonomickou situací než vývojem politické situace v úžině. Značný rozdíl ve velikosti dovozu a vývozu je způsoben z části restrikcemi na import čínského zboží. Za velký objem exportu zodpovídají firmy na pevnině, které jsou financovány taiwanskými investory. Taiwanské PZI do Číny táhnou taiwanský export- zvyšují poptávku po surovinách, komponentech a strojích. Největší podíl exportu jde do stejného odvětví, do kterého proudí nejvíce investic- do odvětví elektrických strojů, zařízení, přístrojů a jejich součástek. Díky tomu dosahuje Taiwan vysokých přebytků běžného účtu platební bilance. Jeho přebytek s Čínou je dokonce vyšší než celkový přebytek se světem. Pro Taiwan je Čína nejdůležitějším obchodním partnerem a důležitost čínského trhu pro něj se neustále zvyšuje. V roce 2010 představoval obchod s Čínou 23 % celkového obchodu Taiwanu a přibližně 30 % celkového vývozu. Pro ČLR není obchod s Taiwanem zdaleka tak důležitý, maxima dosáhl na konci 90. let, kdy import z Taiwanu představoval 16 % celkového importu ČLR. V současnosti ovšem představuje již jen 6 % importu. Vzájemný obchod původně probíhal pouze nepřímo přes třetí území, nejčastěji přes Hongkong. To obchod zpomalovalo a také zdražovalo. Teprve v roce 1997 byla povolena přímá přeprava zboží mezi jedním taiwanským přístavem a dvěma na pevnině. V roce 2001 byl také dovolen přímý obchod mezi taiwanskými ostrovy, které se nachází u pevniny a dvěma přístavy na pevnině. K otevření většiny přístavů vzájemnému obchodu došlo až v roce 2008, kdy nastoupila pročínská vláda. Tím se vzájemný obchod výrazně zjednodušil. Četná omezení a zákazy vedly mnohé podnikatele k obcházení pravidel. Kvůli tomu jsou statistická data zachycující vzájemné obchodní toky především do konce 90. let velmi nepřesná. Navíc každá instituce disponuje velmi rozdílnými daty, takže přesná data prakticky neexistují. Vzhledem k těmto nespolehlivým datům je velmi těžké zmapovat dopady vzájemného obchodu. S prohlubující se liberalizací se statistiky staly přesnější a vzájemný obchod je tím přehlednější. Na konci 80. let došlo ke zvýšení výrobních nákladů a zároveň také došlo k revalvaci taiwanského dolaru, což zapříčinilo zvýšený odliv PZI do zahraničí. Geografická, jazyková a kulturní blízkost spolu s různými investičními pobídkami vedla k tomu, že se postupně ČLR rychle stala nejdůležitějším příjemcem taiwanských PZI. Vláda se snažila tento trend zvrátit nebo alespoň zpomalit, ale snahy nevedly k žádným výsledkům.

Drtivá většina taiwanských PZI se soustřeďuje do exportních odvětví. Původně plynuly především do odvětví náročných na pracovní sílu, postupně se ale přesunuly do odvětví technicky náročnějších s vyšší přidanou hodnotou, méně náročných na pracovní sílu. Taiwanským specifikem bylo, že většina investorů byly střední a malé podniky, ale postupně začaly do ČLR investovat i velké firmy. Investice se soustřeďují do pobřežních oblastí, dříve nejvíce do provincií Fujian a Gongguan, které jsou od ostrova nejblíže, v současnosti drží primát provincie Jiangsu. Taiwanským firmám se i přes jazykovou a kulturní blízkost většinou nedaří uspět. Zaměřují se totiž na podobná odvětví a na stejný segment trhu jako čínské firmy. PZI do ČLR byly mnohem více omezovány než obchodní výměna, to zapříčinilo, že statistiky finančních toků plynoucích na pevninu jsou ještě nepřesnější než statistická data týkající se obchodu. Zkoumání dopadů PZI je tedy ještě složitější. Podle mnoha zdrojů byl v počátečních letech Taiwan druhým nejvýznamnějším investorem v ČLR. Taiwanská data mají rostoucí tendenci a k poklesům došlo v souvislosti s globálními ekonomickými problémy, krize v úžině objem investic neovlivnily. Podle čínských dat, která zachycují objem realizovaných investic, je příliv taiwanských PZI na pevninu konstantní a po roce 2001 dokonce dochází k mírnému poklesu. To může být zapříčiněno vstupem obou zemí do WTO. Příliv čínských investic byl po celou dobu velmi silně omezován, ke změně došlo až za současného prezidenta Maa. V přítomnosti objem čínských investic na Taiwan neustále roste, ale stále je v porovnání s objemem plynoucím v opačném směru zanedbatelný. Pohyb osob byl stejně atypický jako finanční a obchodní toky mezi oběma zeměmi. Sice docházelo k uvolňování, ale až do roku 2008 nebyly možné přímé cesty osob. Počet cest Taiwanců na pevninu neustále roste, k poklesu došlo pouze v letech 2003/2004 v průběhu epidemie SARS a také během globální finanční krize v roce 2009. Omezován byl především vstup čínských obyvatel na ostrov. Současné vedení Taiwanu si ale uvědomuje potenciál čínských turistů, a proto od roku 2008 dochází k uvolňování pravidel pro Číňany cestující na Taiwan. Počet cest Číňanů na ostrov neustále roste, ale i tak je stále relativně nízký. Analýza provedená v této práci ukázala, že i přes neustále se prohlubující ekonomickou a finanční spolupráci nejsou obě ekonomiky silně provázány. Pomocí HP filtru, kroskorelačních koeficientů a volatility jsme zjistili, že mezi čínským cyklem HDP a taiwanským cyklem HDP existuje pouze středně silná míra závislosti. Taiwanský HDP cyklus je proticyklický s čínským cyklem HDP se zpožděním tři čtvrtě roku. To v praxi znamená, že

v případě vysokého růstu čínského HDP může za tři čtvrtě roku dojít k mírnému poklesu taiwanského HDP. Stejná závislost existuje i u taiwanského exportu a importu, u spotřeby a investic je závislost stejná, ale zpoždění je pouze půl roku. Nezaměstnanost je na čínském HDP cyklu také středně závislá a také se zpožděním tři čtvrtě roku, ale je procyklická. Tedy s vysokým růstem čínského HDP může dojít za tři čtvrtě roku k mírnému růstu nezaměstnanosti na Taiwanu. Ze všech zkoumaných veličin byla nejsilnější závislost zjištěna u taiwanského exportu, což není překvapivé, když ho největší část jde právě do ČLR. Analýza také ukázala, že taiwanské HDP je mnohem volatilnější než HDP Číny, což je logické vzhledem k rozdílu v jejich velikosti. Taiwanská otevřená ekonomika je na rozdíl od té čínské citlivá na události ve světovém hospodářství. Důvodem, proč se Čína nestala tahounem taiwanského hospodářství, je to, že se taiwanským firmám nedaří ve velkém uspět na čínském trhu. I když většina taiwanského vývozu jde do ČLR, nekončí na místním trhu, ale je zde využita k výrobě exportního zboží. Taiwanská ekonomika tedy i přes vysokou míru obchodních a finančních toků proudících do ČLR, zůstává závislá především na vývoji světového, ne čínského hospodářství. Další faktor, který přispívá nižší provázanosti obou ekonomik, je stále existující velké množství různých obchodních bariér a omezení finančních toků i přes členství obou zemí ve WTO. Korelace zjištěná studií může být vysvětlena přesunem PZI do ČLR. Velké množství taiwanských firem přesouvá svou produkci na pevninu, mnoho firem přesouvá na pevninu pracovně náročnou produkci s nízkou přidanou hodnotou. Část této produkce je nahrazena produkcí s vyšší přidanou hodnotou, ale ne všechna. Je tedy možné, že přesun výroby není dostatečně nahrazován náročnějším průmyslem či službami a může vést k mírnému poklesu HDP. Celkový dopad vzájemné ekonomické spolupráce není zřejmý, názory autorů se různí. Vzhledem k nepřesnosti dat je analýza dopadů velmi složitá. Většina prací se týká především politických a diplomatických aspektů spolupráce, ale ekonomické dopady spolupráce by bylo třeba prozkoumat detailněji. Podle příznivců liberálních ekonomických teorií, na Taiwanu se většinou jedná o zástupce strany KMT, je ekonomická spolupráce s ČLR v politické rovině pro Taiwan prospěšná. Věří, že zvyšující se provázanost obou ekonomik snižuje riziko vzájemného konfliktu. Naopak příznivci ekonomického nacionalismu, na Taiwanu většinou zástupci strany DPP, vidí ve zvýšené spolupráci s ČLR hrozbu. Domnívají se, že prohlubování ekonomická spolupráce

Číně umožní využívat ekonomické sankce proti Taiwanu a povede až k jeho ekonomickému ovládnutí Čínou. Ovšem proti nacionalistickému postoji hovoří historická zkušenost, protože ČLR nepoužila ekonomické sankce ani v nejvyhrocenějších okamžicích, ale také fakt, že by případné ekonomické sankce poškodily obě ekonomiky. Čínská vláda si nemůže dovolit ohrozit ekonomickou stabilitu země, protože by přišla o svůj mandát vládnout čínskému lidu. Pozitivní přínosem ekonomické spolupráce bylo dotlačení obou vlád ke vzájemné komunikaci, i když pouze na polooficiální úrovni. Zároveň také umožnila spolupráci na poli vědy, kultury, sportu a také došlo ke zvýšení cestovního ruchu mezi oběma zeměmi. Dochází ke zvýšené interakci mezi obyvateli a budování vzájemných vztahů. Díky tomu se v dlouhodobém horizontu snižuje riziko vzájemného konfliktu. Ekonomické dopady na taiwanské hospodářství jsou mnohé. Taiwan s ČLR dosahuje vysokého přebytku běžného účtu platební bilance, většího než s celým světem. Ekonomická spolupráce s ČLR umožňuje taiwanským podnikatelům přístup na obří vnitřní trh, kde mají kulturní i jazykovou výhodu. I když se tyto výhody zatím taiwanským podnikům nedaří využít, přístup na tento trh má do budoucna pro taiwanské hospodářství velký potenciál. Otevření Číny zahraničním investicím proběhlo právě v době, kdy to taiwanský průmysl potřeboval pro udržení konkurenceschopnosti. Taiwanští podnikatelé mohli přesouvat svou produkci do jiných zemí v Jihovýchodní Asii, ale ČLR jim poskytovala výhodu stejné kultury a především jazyka, navíc se taiwanští podnikatelé v ČLR těšili mnohých výhod. Díky tomu se vyplatilo mnohem více firmám relokovat svou produkci a stát se konkurenceschopnější na světovém trhu. Mezi negativní dopady společné spolupráce patří pokles zaměstnanosti v určitých odvětvích, úpadek některých průmyslových odvětví a přílišné zaměření na jeden trh. Zmíněná negativa ovšem nemusí být způsobena pouze spoluprací s pevninou. Přesun produkce do ČLR vedl k poklesu zaměstnanosti a také k úpadku některých průmyslových odvětví. Ale s největší pravděpodobností by k tomu došlo i bez vzájemné spolupráce, k přesunu na pevninu došlo kvůli zvýšení výrobních nákladů na ostrově, bez přesunu by většina společností musela produkci ukončit. Objevují se také argumenty, že od počátku spolupráce s ČLR dochází ke zpomalování růstu taiwanské ekonomiky. Zpomalování růstu taiwanského hospodářství je přirozené, vzhledem k tomu, že se Taiwan stal velmi vyspělou ekonomikou, je těžké stále udržovat vysoké tempo růstu. Co se týče zaměření se pouze na jeden trh, to by mohlo být problémem, především pokud by došlo k politické nestabilitě kvůli velkému množství

taiwanských PZI na pevnině. Čína, která prochází neustálou ekonomickou, sociální i politickou transformací, je náchylná k propuknutí nepokojů či krize. Na druhou stranu většina taiwanského exportu, která plyne na pevninu, je určena k výrobě exportního zboží a taiwanská závislost na vývoji čínského hospodářství není zdaleka tak silná, jako závislost na vývoji světového hospodářství. Spolupráce dopadá nejen na Taiwan, ale také na ČLR, i když v menší míře. Zlepšující se vztahy a prohlubování ekonomické spolupráce dává Číně naději na znovu ovládnutí ostrova a přispívá k lepšímu obrazu KSČ u svých občanů. Ekonomické dopady byly nejsilnější v počátečních letech spolupráce, protože Taiwan byl tehdy druhým největším investorem v ČLR. Taiwanští podnikatelé poskytli v té době velmi potřebný kapitál, technologie a kvalifikovanou pracovní sílu. Taky díky působení taiwanských a hongkongských investorů v ČLR se tam postupně odvážili investovat i podnikatelé z jiných zemí. Velký přínos měly taiwanské investice v několika pobřežních provinciích, kde zajišťovaly a stále zajišťují velký počet pracovních míst. Mimoto vedou taiwanské investice také k efektu technologického přelévání. Přinášejí do země potřebné know-how, přispívají rozvoji lidského kapitálu, manažerských schopností a tvorbě patentů. Ve srovnání s mnoha jinými zeměmi mají taiwanské investice větší vliv, protože taiwanské firmy častěji zaměstnávají místní inženýry a manažery. Díky svým dlouholetým zkušenostem s působením na čínském trhu hrají mnohdy taiwanské firmy roli zprostředkovatele pro firmy z jiných zemí, které by jinak samostatně s ČLR neobchodovaly. ČLR sice dosahuje s Taiwanem deficitu běžného účtu platební bilance, ale vzhledem k výšce přebytku se zbytkem světa to nepředstavuje žádný problém. Přestože je kvůli nepřesným statistickým údajům prakticky nemožné přesně změřit dopad vzájemné ekonomické spolupráce na obě ekonomiky, je zřejmé, že je pro obě země významná. I když se jedná o politické nepřátele, kvůli ekonomickým výhodám, které pro ně ze vzájemného obchodu a finančních toků plynou, jsou schopni vzájemné spolupráce a komunikace. Vzhledem k tomu, že obě země po celou dobu ekonomické spolupráce dosahují hospodářského růstu i růstu životní úrovně, nenasvědčuje nic tomu, že by tato spolupráce byla pro ně škodlivá a díky současné politické podpoře vzájemné spolupráce je pravděpodobné, že se bude i nadále prohlubovat.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1]

[2]

BAKEŠOVÁ, Ivana, Rudolf FÜRST a Zdenka HEŘMANOVÁ. Dějiny Taiwanu. Praha: Lidové noviny, 2004, 303 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 8071067083. BALDWIN, David Allen. Economic statecraft. Princeton University Press, 1985.

[3]

BROWN, Kerry; HEMPSON-JONES, Justin; PENNISI, Jessica. Investment across the Taiwan Strait: How Taiwan’s relationship with China affects its position in the Global Economy. Chatham House, 2010.

[4]

COHEN, Benjamin J. American foreign economic policy; essays and comments. 1968.

[5]

DAVIDSON, Paul J. Trading arrangements in the Pacific Rim: ASEAN and APEC. New York: Oceana Publications, 2008, v. (loose-leaf).

[6]

ELBOT, Noah. The Aftershocks of China’s 1994 Financial Reforms. Our Team, 2013, 5.

[7]

FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Vyd. 1., dotisk 3. [i.e. 3. vyd.]. Překlad Martin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. Praha: NLN Nakladatelství lidové noviny, 2010, 665 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 9788074220074.

[8]

FULLER, Douglas B. The Cross-Strait economic relationship's impact on development in Taiwan and China: Adversaries and partners. 2008.

[9]

GILPIN, Robert; GILPIN, Jean M. The political economy of international relations. Princeton: Princeton University Press, 1987.

[10]

HOLZ, Carsten A. The quality of China's GDP statistics. China Economic Review, 2014, 30: 309-338.

[11]

HSU, Chen-Min; LIU, Wan-Chun. The Role of Taiwanese Foreign Direct Investment in China: Economic Integration or Hollowing-Out?. Korea and the World Economy, 2004, 5.2: 207-231.

[12]

CHEN, I. Ezra NH. The Economic Integration of Taiwan and China and Its Implications for Cross-strait Relations. Weatherhead Center for International Affairs, Harvard University, 2003.

[13]

CHEN, Kun‐Ming, et al. Impact of Cross‐Strait Trade Liberalization: A Computable General Equilibrium Analysis. China & World Economy, 2009, 17.6: 106-122.

[14]

CHEN, Mumin. Embracing or Resisting the Giant Neighbour Debates between KMT and DPP on the Mainland Policy. China Report, 2013, 49.4: 399-411.

[15]

CHEN, Xiangming. Taiwan Investments in China and Southeast Asia:" Go West, but Also Go South". Asian survey, 1996, 447-467.

[16]

CHEUNG, Kui-yin; PING, Lin. Spillover effects of FDI on innovation in China: Evidence from the provincial data. China economic review, 2004, 15.1: 25-44.

[17]

CHEVALÉRIAS, Philippe. Les investissements taiwanais en Chine.Perspectives chinoises, 1998, 46.1: 68-70.

[18]

CHIANG, Min-Hua. Tourism development across the Taiwan strait. East Asia, 2012, 29.3: 235-253.

[19]

CHIANG, Min-Hua; GERBIER, Bernard. Cross-strait economic relations: recent development and implications for Taiwan. Revue de la régulation. Capitalisme, institutions, pouvoirs, 2013, 13.

[20]

China's economy: Keqiang ker-ching. 2010. The Economist. London: Economist Newspaper Ltd. ISSN 0013-0613.

[21]

CHIU, Lee‐in Chen; CHUNG, Chin. An assessment of Taiwan's indirect investment toward mainland China. Asian Economic Journal, 1993, 7.1: 41-70.

[22]

KASTNER, Scott L. When do conflicting political relations affect international trade?. Journal of Conflict Resolution, 2007, 51.4: 664-688.

[23]

KENG, Shu; SCHUBERT, Gunter. Agents of Taiwan-China unification? the political roles of Taiwanese business people in the process of Cross-Strait integration. 2010.

[24]

KEUM, Hieyeon; CAMPBELL, Joel R. Devouring dragon and escaping tiger: China’s unification policy vs. Taiwan’s quasi-independence as a problem of international relations. East Asia, 2001, 19.1: 58-94.

[25]

LENG, Tse-Kang. Dynamics of Taiwan-mainland China economic relations: the role of private firms. Asian Survey, 1998, 494-509.

[26]

LIN, Teh-chang. State versus market: Taiwan’s trade, investment and aid policies in mainland China and southeast Asia in the post-Deng period. Journal of Chinese Political Science, 1999, 5.2: 83-113.

[27]

Mainland Affairs Council. 2014. Cross-Strait Economic Statistics Monthly [cit. 201504-03]. Dostupné z: http://www.mac.gov.tw/lp.asp?ctNode=5934&CtUnit=4152&BaseDSD=7&mp=3.

[28]

ROSEN, Daniel H.; WANG, Zhi. The Implications of China-Taiwan Economic Liberalization. Peterson Institute, 2011.

[29]

ROWEN, Ian. Inside Taiwan's Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a StudentOccupied Parliament, and the Future of the Region. The Journal of Asian Studies, 2015, 74.01: 5-21.

[30]

ROY, Denny. Cross-Strait economic relations: Opportunities outweigh risks. ASIAPACIFIC CENTER FOR SECURITY STUDIES HONOLULU HI, 2004.

[31]

SHEU, Gary. Taiwan Is Not Overly Dependent on China. The diplomat, 2014.

[32]

SUN, Haishun; TIPTON, Frank B. A comparative analysis of the characteristics of direct foreign investment in China, 1979-1995. The Journal of Developing Areas, 1998, 159-186.

[33]

SUNG, Yun-Wing. 2005. The Emergence of Greater China: The Economic Integration of Mainland China, Taiwan and Hong Kong. New York: Palgrave Macmillan. ISBN 0-333-71502-0.

[34]

SUTTER, Karen M. Business dynamism across the Taiwan Strait: the implications for cross-strait relations. Asian Survey, 2002, 42.3: 522-540.

[35]

Taiwan to launch renminbi liberalization in November. Asian Banking and Finance [online]. 2012 [cit. 2015-03-21]. Dostupné z: http://asianbankingandfinance.net/foreign-exchange/news/taiwan-launch-renminbiliberalization-in-november

[36]

TUNG, Chen-yuan. China's economic leverage and Taiwan's security concerns with respect to cross-Strait economic relations. Johns Hopkins University, 2002.

[37]

TUNG, Chen-Yuan; YEH, Jason. Development of a Cross-Strait Economic Cooperation Framework Agreement: Strategy, Review, and Outlook. Chinese economy, 2014, 47.3: 40-56.

[38]

WANG, Wen Thuen. Taiwanese Investment and Trade Structure. 2007. Dostupné z: http://www.nira.or.jp/past/newse/events/forum/

[39]

WEI, Shang-Jin. Foreign direct investment in China: sources and consequences. In: Financial Deregulation and Integration in East Asia, NBER-EASE Volume 5. University of Chicago Press, 1996. p. 77-105.

[40]

YANG, Yi-Chih. Future prospect of sea-air transport logistics across the Taiwan strait via the Kaohsiung offshore shipping center. Journal of Marine Science and Technology, 2010, 18.4: 546-552.

[41]

YANG, Yungkai. The Taiwanese notebook computer production network in China: Implication for upgrading of the Chinese electronics industry. Personal Computing Industry Center, 2006.

[42]

YEH, Ricky. Over-Dependence on China Will Doom Taiwan. The Diplomat. 2014. Dostupné z: http://thediplomat.com/2014/08/over-dependence-on-china-will-doomtaiwan/

[43]

YU, Taifa. Relations between Taiwan and China after the missile crisis: toward reconciliation?. Pacific Affairs, 1999, 39-55.

[44]

ZHANG, Kevin Honglin. Why does so much FDI from Hong Kong and Taiwan go to Mainland China?. China Economic Review, 2005, 16.3: 293-307.

PŘÍLOHA Č. 1 Hodrick-Prescottův filtr Také někdy označovaný pouze jako HP filtr je lineární filtr často užívaný k rozlišení mezi trendovou a cyklickou složkou v ekonomických časových řadách. Současnou podobu HP filtru autoři zveřejnili v roce 1997. HP filtr rozdělí zkoumanou časovou řadu na část cyklickou a trendovou. Časová řada se pak vyjádří tvarem:

pro t = 1,…, T, kde T je počet časových úseků, yt je skutečný produkt, y*t je potenciální produkt a ygapt je mezera výstupu. Uvedené proměnné jsou logaritmy původních proměnných. Při výpočtu minimalizuje HP filtr funkci:

První člen funkce reprezentuje součet čtverců odchylek potencionálního produktu od produktu skutečného, druhý člen reprezentuje součet čtverců druhých diferencí potenciálního produktu. Je vhodné si uvědomit, že druhá diference se rovná změně tempa růstu potenciálu.165 Parametr Λ nabývá hodnot od nuly až po nekonečno a určuje rozsah přípustných výkyvů v růstu potenciálního produktu. Pokud se Λ = 0, trend je shodný se skutečným produktem a odchylky jsou nulové. Když se Λ = ∞ tempo růstu je konstantní a trend lineární. Hodrick s Prescottem doporučili hodnoty Λ pro jednotlivá období. Hodnoty byly objeveny na amerických datech, takže pro jiné země nemusí zcela sedět. Pro čtvrtletní data doporučili Λ = 1600.

166

Protože tento text pracuje se čtvrtletními daty, byl použit právě parametr

Λ = 1600 a k filtraci dat posloužil program Matlab. Pozitivem HP filtru je jeho jednoduchost, nenáročnost na vstupní data a snadná aplikace. Má ovšem i svá omezení v podobě tzv. problému konců, který může částečně zkreslit výsledný trend.167

Testování statistické významnosti Pokud jsou dvě veličiny xt a yt lineárně nezávislé, tedy nekorelované, jejich korelační koeficient se rovná nule, tedy ϱ = 0. Statistická významnost koeficientu korelace byla

165

Hodrick, Prescott 1997. Pálesch 2011. 167 Czésaný, Jeřábková 2009. 166

testována pomocí hypotéz, kde nulová hypotéza byla H0: ϱ(xt,yt) = 0 proti alternativní hypotéze H1: ϱ(xt,yt) ≠ 0. Využila jsem Studentova testu. Nejprve bylo třeba vypočítat korelační koeficient ϱ(xt,yt), dále t-statistiku podle vzorce:

kde T určuje počet období. Na určené hladině významnosti α (zvolena byla obvyklá hodnota α = 0,05) porovnáváme spočítanou testovou t-statistiku s kritickou hodnotou Studentova rozdělení

, kde v určuje počet stupňů volnosti a je roven v = T – 2. Jestliže:

potom testová statistika leží v kritickém oboru a nulová hypotéza H0 o nezávislosti proměnných je zamítnuta a přijímáme alternativní hypotézu H1, že korelační koeficient je různý od nuly, tedy |ϱ | > 0. Jinými slovy, korelační koeficient je významný a veličiny jsou korelované.168

Volatilita Volatilita slouží k zachycení toho, do jaké míry se skutečné hodnoty veličiny odchylují od jejích průměrných hodnot. Statistickým ukazatelem volatility je směrodatná odchylka, která se vypočítá jako odmocnina z rozptylu. Jedná-li se o soubor hodnot, kupříkladu konkrétní hodnoty časové řady x1,x2,x3, …, xT, tak je tento odhad nazýván výběrovou směrodatnou odchylkou a vypočítáme ho pomocí vzorce:

ve kterém T určuje počet období (hodnot) a

je aritmetickým průměrem. Pro

lepší pochopení, co přesně je směrodatná odchylka, se udává, že většina hodnot se od aritmetického průměru neliší více než o jednu směrodatnou odchylku. Vypočítaná volatilita je ve výsledné tabulce uvedena v %.

Korelace Korelací lze měřit míru závislosti mezi proměnnými. Protože je v práci sledován vztah mezi dvěma proměnnými posunutými v čase, používám v textu označení kros-korelace (křížová korelace). Stejným způsobem lze vypočítat i kros-korelační koeficient mezi cykly dvou veličin 168

Hloušek. 2006.

(například mezi cyklem HDP a cyklem zkoumané veličiny). Míra korelace je určena korelačním koeficientem označovaným ϱ, který může nabývat hodnot v intervalu <-1;1>. Pearsonův korelační koeficient má tento vzorec:

kde náhodné veličiny X a Y jsou kvantitativní náhodné veličiny se společným dvourozměrným normálním rozdělením a s konkrétními hodnotami (x1,y1), (x2,y2),…, (xn,yn). Míra závislosti je určena podle velikosti korelačního koeficientu v absolutní hodnotě. Následující tabulka udává možné interpretace hodnot koeficientu:

Čím vyšší dosahuje korelační koeficient absolutní hodnoty, tím silnější je vztah sledovaných veličin. 169 Znaménko a velikost korelačního koeficientu udává, zda se jedná o veličinu procyklickou, proticyklickou či acyklickou. Kladná hodnota koeficientu znamená procyklické chování veličiny, nízká hodnota blížící se nule znamená acyklické chování a záporná hodnota proticyklické chování.

K určení, jestli veličina cyklus předbíhá či se za ním opožďuje, využíváme kros-korelační koeficient s fázovým posunem o k-období. V této práci jsem pracovala s maximálním posunem o pět období běžným v empirických studiích, tedy kmax=5. Jsou porovnány kroskorelační koeficienty v absolutní hodnotě a je určeno, pro které k (období) je koeficient nejvyšší.

169

Němec 2011.

Pokud dosahuje kros-korelační koeficient maximální hodnotu pro fázový posun v k<0, znamená to, že veličina předbíhá cyklus, pokud pro k=0 je veličina synchronizovaná s cyklem a pro k>0 se veličina za cyklem zpožďuje.170 Zdroje: CZESANÝ,

S.;

JEŘÁBKOVÁ,

Z.;

Metoda

konstrukce

kompozitních

indikátorů

hospodářského cyklu pro českou ekonomiku, Praha, ČSÚ, 2009 HLOUŠEK, M.; Czech business cycle stylized facts, Brno, Masarykova Univerzita ESF, 2006; WORKING PAPER No. 10/2006 HODRICK, R. J.; PRESCOTT, C. E.; E.C. Postwar U. S. Business Cycles: An Empirical Investigation; Journal of Money, Credit and Banking; 1997 NĚMEC, D.; Základy ekonometrie, Brno, Masarykova Univerzita ESF, 2011 PÁLESCH, F.; Modelovanie dynamiky nezamestnanosti vo vzt´ahu k ekonomické-mu rastu, Brno, Masarykova Univerzita ESF, 2011

170

Czésaný, Jeřábková 2009.

PŘÍLOHA Č. 2

veličiny proměnná x HDP Taiwan Spotřeba Investice Export Import Nezaměstnanost

Kros-korelační koeficienty čínského HDP s proměnnou x(t+k) volatilita t-5 t-4 t-3 t-2 t-1 t t+1 t+2 t+3 t+4 t+5 0,784128 0,258010 0,257228 0,226237 0,164653 0,059719 -0,064740 -0,186951 -0,285819 -0,319999 -0,290953 -0,250940 0,656995 0,193158 0,196322 0,149525 0,082391 -0,026046 -0,128520 -0,207253 -0,297400 -0,286606 -0,233835 -0,223841 1,714176 0,161417 0,149206 0,097362 0,031867 -0,031398 -0,090266 -0,154819 -0,217694 -0,209834 -0,136612 -0,080735 1,324787 0,214870 0,217895 0,212469 0,176006 0,088834 -0,022910 -0,145319 -0,254246 -0,322207 -0,289159 -0,224363 1,448065 0,153662 0,166967 0,138944 0,095117 0,036502 -0,018447 -0,098882 -0,208879 -0,229991 -0,178682 -0,129398 1,861624 0,045716 0,089912 0,097211 0,142748 0,189672 0,213889 0,251192 0,243637 0,220606 0,138826 0,014705