Ekonomické názory v díle JOSEFA MACKA. Diplomová práce z ekonomie. Autor: Karel Janko Konzultant: Ing. Jiří Havel, CSc

Ekonomické názory v díle JOSEFA MACKA Diplomová práce z ekonomie

Autor: Karel Janko Konzultant: Ing. Jiří Havel, CSc.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jsem jen uvedených pramenů a literatury. Dne ...............

Podpis ...................

OBSAH 1. Curriculum vitae .................................................................. 3 2. Teoretické názory v díle Dr. Josefa Macka ............................... 5 2.1 Hodnota versus cena .......................................................... 6 2.2 Důchody jako součást cenové teorie .................................... 8 2.3 Vykořisťování výsledkem cenového procesu ....................... 10 2.4 Peníze bez vnitřní hodnoty ............................................... 11 2.5 Úvěr .............................................................................. 14 2.6 Pod vlivem J.M.Keynese ................................................... 17 2.7 Cesta k lepšímu společenskému řádu .................................. 18 2.7.1 Tvorba ceny v kapitalismu ........................................... 20 2.7.2 Spravedlivost ceny v kapitalistické soustavě .................. 23 2.7.3 Cena v řádu socialistickém .......................................... 26 2.7.4 Cesta ke spravedlivé ceně ............................................ 34 3. Politická činnost Dr. Josefa Macka ........................................ 35 3.1 Návrhy na pozemkovou reformu ........................................ 36 3.2 Boj s nezaměstnaností a chudobou ..................................... 38 3.3 Mackův vliv na sociální demokracii .................................. 41 4. Josef Macek versus Karel Engliš ........................................... 43 4.1 Život Karla Engliše ......................................................... 43 4.2 Porovnání teoretických názorů .......................................... 45 4.2.1 Hodnota a cena .......................................................... 45 4.2.2 Tvorba ceny na trhu ................................................... 47 4.2.3 Peněžní teorie ........................................................... 48 4.2.4 Kupní síla peněz, inflace a deflace .............................. 49 4.2.5 Devizový kurz a platební bilance ................................. 52 4.2.6 Krize........................................................................ 53 4.2.7 Hospodářské soustavy ................................................ 54 4.3 Spory v praktické měnové a finanční politice ..................... 55 4.4 Josef Macek, Karel Engliš a cedulová banka ....................... 56 4.4.1 Englišova přednáška................................................... 56 4.4.2 Mackův článek jako odpověď ...................................... 58 4.4.3 Co jsou peníze a jak se tvoří kapitál ............................ 60 4.4.4 Peníze a jejich funkce ................................................ 61 4.4.5 Co je inflace?............................................................ 62 4.4.6 Úkol cedulové banky .................................................. 65 5. Závěr ................................................................................. 66 6. Literatura ........................................................................... 69

2

1. Curriculum vitae

Josef

Macek

se

narodil

13.

září

1887

ve

městě

Krompachy, které se později přičlenilo k Zábřehu na Moravě. Pocházel z chudé rodiny a jeho rodiče pracovali v textilní továrně jako dělníci. Gymnázium studoval v Zábřehu, kde na něho významně zapůsobili gymnazijní profesoři, vedoucí své žáky v prvé řadě k poctivosti a mravní dokonalosti. V roce 1911 se stal doktorem práv na právnické fakultě Karlovy

univerzity.

Později

se

hlásil

zejména

ke

svému

profesorovi Albínu Bráfovi, který v něm vzbudil zájem nejen o národní hospodářství, ale i o ostatní společenské vědy. Při svých přednáškách často citoval Bráfův výrok, že „technik by hnal vodu třeba nahoru po žebříku a je mu jedno co to bude stát“. (srovnej viz. životopisné údaje Habr, Jankovský, Politická ekonomie 12/1990) Dalším významným profesorem, který zde v té

době

přednášel

byl

například

Prof.Dr.

J.Gruber.

Poté

si

rozšířil své znalosti studiem filozofie v Praze a jeden semestr i v Berlíně, což byl v té době běžný způsob studia. Už deníku

během

Selské

studia

listy

práv

jako

byl

pražský

zaměstnán

v

dopisovatel.

Olomouckém Po

ukončení

právnického studia se zajímal o místo v Zemské bance, kde byl odmítnut pro obavy rozdělení jeho zájmů mezi banku a další studium.

Tím

byl

přinucen

přijmout

místo

jako

kandidát

advokacie. Od roku 1912 začal vyučovat na obchodní akademii, odkud odchází až roku 1918. Po první světové válce se stal úředníkem ministerstva zemědělství a do roku 1921 pracoval na pozemkovém úřadě. Svůj zájem o pozemkovou reformu projevil už v díle vydaném roku 1918 a nazvaném „Znárodnění a zlidovění české půdy“.

3

Roku 1919 byla založena při Vysokém učení technickém v Praze Vysoká škola obchodní. Již roku 1921 zde byl Josef Macek

mimořádným

profesorem

a

začal

přednášet

národní

hospodářství. Jmenován řádným profesorem byl v roce 1926 a zůstal jím až do roku 1949. Josef Macek se také velice aktivně podílel na politickém dění meziválečného období. V období let 1919 až 1923 byl zástupcem

strany

pokrokových

socialistů

v

městské

radě

pražské. Tato strana byla spřízněna se sociální demokracií, jejímž členem se později stal, a za kterou byl od roku 1928 poslancem v Národním shromáždění. Zároveň byl od roku 1927 členem ústředního výkonného výboru této strany. Roku 1923 se stal redaktorem měsíčníku „Naše doba“, který

vydávalo

Leichterovo

nakladatelství

a

jehož

spoluzakladatelem byl T.G.Masaryk. Psal pro ně až do roku 1949, kdy byl soukromý nakladatel přinucen ukončit činnost. Na pedagog

Vysoké

škole

obchodní

byl

znám

jako

vynikající

a řečník. Od počátku prosazoval zvyšování úrovně

hospodářského myšlení nejenom na vysoké škole, ale také na středním a základním stupni. Jeho hlavní snahou bylo zlepšovat informovanost veřejnosti. Své žáky vedl zejména k poznání podstaty problému, aby uviděli také širší souvislosti ekonomických zákonitostí. Museli například pochopit, že doprava zboží z jednoho trhu na druhý je podmíněna cenovým rozdílem na těchto trzích. Přednášky vedl bez ucelené koncepce, i když tehdy bylo zvykem je číst. Takto se na každé hodině propracovával k závěru spolu se studenty a jeho řeč tak nebyla pouze plynulým, uhlazeným proudem slov. Nespoléhal se pouze na literaturu německou, jak bylo v té době zvykem, ale jeho doporučení se týkala též literatury z Velké Británie, z USA, z Francie a dalších zemí. U takovéto literatury doporučoval prostudování v původním jazyce.

4

Životopisné údaje uvádějí, že rád viděl u svých žáků zájem

o

přednášenou

látku

a

přijímal

od

nich

jakoukoliv

příležitost k diskusi. Diskutovalo se nejen při přednáškách, ale zejména na semináři a při zkouškách. Kromě toho byly pondělní večery vyhrazeny pro kávové schůzky s ostatními profesory, asistenty nebo zahraničními hosty. V poválečných letech, kdy ve svých článcích kriticky psal o vzniklé politické situaci, byl v roce 1949 přinucen emigrovat. Jeho novým domovem se stal Pittsburgh v USA, kde vyučoval na fakultě Správy podniků pittsbughské university. Zde také vydal svá dvě poslední díla. Zemřel 19. února 1972 v kanadském Vancouveru, kam se na penzi přestěhoval i s rodinou.

2 . Te o r e t i c k é n á z o r y v d í l e D r. J o s e f a M a c k a Teoretické názory Josefa Macka se nedají jako celek přiřadit k žádné ekonomické škole. Tyto názory mají svůj základ v různých ekonomických teoriích počátku

byl

zastáncem

spíše

a dílech západních autorů. Od myšlenek

s

prosociálním

charakterem a stal se odpůrcem liberálních teorií a tím i silným protějškem Karla Engliše. Jeho teoretické názory byly z počátku ovlivněny zejména rakouskou školou, která měla v té době v Praze velký vliv, ale ovlivněn byl i historickou školou, družstevním socialismem, fabiánci

a

institucionalismem.

Proto

také

neklade

na

nejdůležitější místo ekonomické zákony, nýbrž zákony sociální s

hlavní

úlohou

státu,

práva

a

etiky

v

hospodářském

rozhodování lidí. Jeho pozdější názory ovlivnil svým dílem hlavně J.M.Keynes. Josef Macek, který již dříve inklinoval k podobným myšlenkám jako Keynes, rozpoznal ihned v jeho knize ( Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz ) „převratnou

5

knihu“, jak také nazval svoji recenzi v časopise Přítomnost v roce 1936. Hlavní myšlenky Mackovy teorie směřovaly k otázkám cen, peněz a důchodů. Nevyhýbal se však ani úloze státu v hospodářství, sociální

ani

cítění

problému

byl

od

vykořisťování.

počátku

I

orientován

přes

své

silné

m a r x i s m u 1,

proti

zejména pak proti leninskému pojetí.

2.1 Hodnota versus cena Jednou

z

hlavních

otázek,

kterými

se

Josef

Macek

zabýval, je vztah mezi cenou na trhu a hodnotou dané komodity. Sám považoval za mnohem důležitější cenu, jejíž teorii označil za základní prvek v ekonomice. Otázce ceny věnoval celý druhý díl své pětisvazkové Sociální ekonomiky. Definování

teorie

hodnoty

přejímá

Macek

z

teorie

mezního užitku rakouské školy. 4.10.1936 vychází v jubilejním čísle „Práva lidu“ jeho článek nazvaný „Změny v hospodářských názorech socialistů“, ve kterém poukazuje na změnu uvažování o

hodnotě

liberální

vycházející školy,

z

kterou

práce. Marx

Teorie

přejal,

pracovní

hodnoty

vysvětluje

hodnotu

množstvím práce, která je potřebná k reprodukci daného statku. A právě od této teorie se upustilo a v podvědomí se usadila hodnota, jakožto pojem závislý nejen na množství práce, ale také na současné potřebě uživatele a vzácnosti dané komodity. Oproti

tomu

cenu

považuje

za

jednu

z

hlavních

ekonomických kategorií. V otázkách ceny nesouhlasí s Ricardem ani

s

Marxem

a

považuje

jejich

teorie

cen

za

příliš

zjednodušující daný problém. Cenu v hospodářském životě je podle 1

něho

třeba

považovat

za

výsledek

působení

mnoha

Marxe uznával jako ekonomického teoretika za jeho kritiku kap. společnosti.

6

činitelů,

kteří

nejsou

samostatně

měřitelní.

Samotnou

chápe jako široký pojem, jež je produktem směny

cenu

a do kterého

zahrnuje nejenom ceny statků na trhu, ale také všechny důchody včetně rent, úroků a jiných příjmů. Macek kritizoval v otázkách ceny většinu dříve vzniklých teorií. Ricarda například kritizoval za jeho zaměňování pojmů ceny

a

hodnoty

a

vysvětlování

hodnoty

cenou.

Sám

uvádí:

„Hodnota práce je ospravedlněna tržní cenou. Avšak tržní cena závisí

na

úsudku

kupujícího

a

prodávajícího.

Vysvětlovat

hodnotu cenou je tedy je tedy jako zapřahat vůz před koně.“2 Dále uvádí, že hodnota zboží není závislá na množství práce potřebné k jeho výrobě. Kritizoval

také

Marxovu

teorii,

který

ji

převzal

od

Ricarda a vybudoval na ni teorii o nadhodnotě. Tato pracovní teorie hodnoty se dle Macka nehodí pro vysvětlení ceny, ani jejích pohybů, protože zapomíná na subjektivní hodnocení a vzácnost

statků.

Také

zde

nebyl

plně

vyřešen

problém

ohodnocení práce a definování pracovní jednotky. Marx si byl nedostatku

vědom

a

zdokonalil

Ricardovu

teorii,

nicméně

problém s definováním jednotky práce zde zůstal. Nesouhlasně neoklasické

teorii:

rovnováhy,

není

se

Macek „Ve

vyjadřoval

skutečném

„přirozených“

ani

i

ke

životě

klasické

není

a

statické

„normálních“

cen

odpovídajících výrobním nákladům „na trvalo a v průměru“.“3 Sám uvádí, že cena nijak jednoznačně nesouvisí s výrobními náklady. Předpokládá dolní a horní hranici ceny, kdy pouze dolní hranice má určitý vztah s výrobními náklady, ale horní hranice bude závislá na dohodě prodávajícího a kupujícího. Potom by nám mělo stačit určit tyto dvě hranice a příčiny pohybů ceny mezi nimi.

2 3

J.Macek, Dědictví marxismu, Praha 1992, str. 42 J.Macek, Sociální ekonomika, část II., Praha 1948, str. 173

7

Jeho

vlastní

názory

na

teorii

ceny

jsou

odvozeny

z

pohledu na cenu jako na složitou ekonomickou otázku. Podle Josefa Macka je cena výsledkem procesu utvářejícího se mezi stranou

nabídky

a

poptávky,

za

účasti

mnoha

vnějších

a

vnitřních faktorů. Tomu odpovídá i jeho definování ceny jako: „výsledek jednání mezi dvěma stranami, kterým se říká nabídka a poptávka.“4 Dále ceny závisí na sobě navzájem, vzájemně se ovlivňují a zároveň ovlivňují rozdělení důchodů. Poptávající je ovlivněn subjektivním hodnotovým soudem, neboli

naléhavostí

daného

statku.

rozpočtová

spotřebovávat

Dále

omezení,

ho

daný

ovlivňují

budoucí

statek,

a

substituční

očekávání,

vzácností možnosti,

popřípadě

prodejní

strategie daného výrobku jako například způsob prodeje nebo reklama. Cenu ovlivňuje také opačná strana, strana nabídky. Zde je možné

najít

faktory:

struktura

trhu,

na

kolik

je

daný

trh

monopolizován, očekávání změn cen na trhu nebo v neposlední řadě možnosti inovací. V souvislosti se zpětným ovlivněním nabídky a poptávky cenou Macek souhlasí s Marshallovou teorií elasticity nabídky a poptávky.

2.2 Důchody jako součást cenové teorie Zároveň s cenami se Macek věnoval také důchodům a zejména charakterizování jednotlivých druhů. Mzdu, rentu, úrok a další důchody považoval za cenu zvláštního zboží. Postavil se proti

zjednodušenému

výkladu

klasické

ekonomie

a

jejímu

jednoduchému dělení důchodů. Do výše důchodu by podle něho měly

být

zahrnuty

také

statky

nehmotné,

jako

například

podmínky nebo společenská prestiž. Proces vzniku jednotlivých důchodů je podobný složitému vzniku cen. Důchody jsou podle 4

J.Macek, Sociální ekonomika, část II., Praha 1946, str. 151

8

něho ovlivněny mnohými faktory jako je tomu u cen. Ovlivňovat je mohou například společenské poměry, subjektivní hodnocení namáhavosti práce a její důležitosti, rozdílné vzdělání nebo náhodné události. Důchodová politika by dle Josefa Macka měla dbát na etiku a spravedlnost při ovlivňování jednotlivých důchodů. Měla by se snažit o to, aby se vzrůstající úrovní rostly také důchody nejširších

vrstev

pracujících

a

udržovat

poměr

mezi

jednotlivými důchody z hlediska spravedlnosti. Do jeho názorů na důchodovou politiku se promítlo také jeho sociální cítění, kdy

navrhoval

dostatečné

zabezpečení

v

případě

nezaměstnanosti, nemoci a v důchodovém věku. V neposlední řadě navrhoval omezit bezpracné důchody a vytvořit slušné životní podmínky pro pracující. Přes své sociální cítění se nestavěl proti podnikatelskému zisku.

Tento

zisk

rozdělil

na

dvě

části,

které

odvodil

z

jednotlivých funkcí podnikatele. První částí byly odměna za nesení kapitálového rizika. Tato část měla podle Macka tendenci klesat zároveň se stabilizací politické a ekonomické situace. Druhá část, která má tendenci růst, souvisí s funkcí rozhodování o strategii podniku, neboli s jeho řízením. Tato část ovšem postupně přechází na profesionální manažery a z vlastníků se postupně stávají akcionáři, kteří ztrácejí přímý vliv na řízení.5 V otázkách spojených s teorií mzdy nesouhlasí s teoriemi, které odvozují výši mzdy z produktivity práce nebo z mezní produktivity práce. Mzda je podle něho cena za pracovní výkon a je ovlivněna mnoha faktory. Mzdu může například ovlivnit politická moc, tradice, pověry, pohlaví, síla odborů a mnoho dalších

činitelů.

Z

toho

vyplývá,

že

mzda

je

výsledkem

složitého procesu ovlivněného mnoha faktory.

5

Podobné názory lze najít i v díle M. Webera nebo T. Veblena, kteří považují podnikatele dokonce za škůdce firmy.

9

Dalším

typem

důchodu

je

úrok

z

uloženého

kapitálu.

Macek opětovně odmítá již existující teorie, které odvozují úrok z rozdílné úrovně statků přítomných a budoucích, z produktivity kapitálu nebo z vykořisťování. Podle Macka nejsou tyto teorie dostatečně vědecké, neboť se zároveň snaží obhajovat nebo odsuzovat úrok jako bezpracný důchod. On sám definuje úrok z kapitálu jako zvláštní cenu za přenechání hospodářské moci a tím i možnost dosáhnout z kapitálu většího zisku. Úrok je stejně jako předchozí druhy důchodů ovlivněn mnoha faktory a stává se historickou kategorií ceny, která postupně klesá. Názor

na

pozemkovou

rentu

převzal

Macek

od

F.

Oppenheiemera. V rentě viděl určitý druh monopolní ceny, kdy vlastníci pozemků využívají právního vlastnictví k monopolnímu zisku. Podle Macka nelze pozemkovou rentu odstranit, neboť plyne z rozdílné úrodnosti nebo výhodné polohy pozemku. Podle toho také navrhoval změny, aby se zabránilo soustřeďování renty v soukromých rukou. Jeho návrhy měly dvě části. První částí

bylo

kapitalizované mnohem

každoroční ceny

důležitější,

půdy.

zdanění Druhá

z

ceny

část,

předpokládala

půdy

kterou

vyvlastnění

nebo

z

považoval

za

půdy

a

její

převod na veřejné subjekty, což znamená stát nebo obce. Ty by potom

pronajímaly

půdu

za

cenu

odpovídající

současným

cenovým relacím.

2.3 Vykořisťování výsledkem cenového procesu S tvorbou cen Josef Macek úzce spojoval svou teorii o vykořisťování. Poukazoval na to, že vykořisťování není pouze konflikt mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale odehrává se v každé situaci, při které se stanovuje cena. Každý je potom někdy vykořisťován a jindy vykořisťuje. Sám o tom napsal: „Každý z nás přece zná tisíce případů, kdy chudák vykořisťuje 10

chudáka, dělník dělníka, řemeslník řemeslníka, sedlák sedláka, úředník úředníka.“6 Tím nějakého

označil zboží,

vykořisťování

služeb,

jako

nespravedlivou

atd.

Proto

kapitálu

také

cenu

snaha

o

odstranění vykořisťování by měla podle něho být zaměřena na záruky spravedlivého rozdělení. Přitom si je ale plně vědom toho, že najít klíč ke spravedlivému rozdělení důchodů není prakticky

možné.

společenských

Řešení

poměrů,

viděl

zejména

které

by

se

v

budoucím

postupně

vývoji

přibližovaly

spravedlivějšímu rozdělování důchodů a tím by se odstraňovalo vykořisťování člověka člověkem.

2.4 Peníze bez vnitřní hodnoty Mezi

peněžními

teoriemi

považoval

Josef

Macek

za

nejlepší teorii nominalistickou. To znamená, že za nejlepší peníze považoval papírové bankovky bez vnitřní hodnoty. Často poukazoval na historický vývoj peněz. Sám o nich napsal: „Peníze nejsou nic jiného nežli zvláštní sociální funkce, kterou plní na určitém místě v určité době určitý statek.“7 Tím vysvětloval minulosti

existenci byly

peněz

například

v

různých

skleněné

formách.

perly,

Penězi

kožešiny

v

nebo

mušličky. Tyto nestandardní druhy platidel se mohou objevovat i v dnešní době v kritických podmínkách, například za války se stal platidlem tabák. S

rozkvětem

civilizace

se

postupně

objevovaly

coby

peníze kovové plíšky, které se vyvinuly v mince. Tyto mince měly svou vnitřní hodnotu, jež odpovídala námaze při jejich získávání. nalovit, 6 7

Dřívější

kdežto

platidla

hodnota

si

mince

člověk byla

musel

dána

nasbírat

cenou

nebo

vytěženého

Revue "Naše doba", č.3, prosinec 1937, str. 155 J.Macek, První uvedení do národního hospodářství, Praha 1925, str. 32

11

kovu. Mince se rozdělovaly do několika druhů. Prvním typem byly takzvané mince kurantní, které měly většinou svou vnitřní hodnotu. Tyto mince se přestaly razit roku 1914, ale jejich ražba byla u nás zákonným podkladem zastavena až roku 1919. Druhým typem byly mince drobné, ty většinou neměly svou vnitřní hodnotu a musely se přijímat do určitého množství. Za třetí typ se dají považovat mince obchodní, které fungovaly jako smluvní platidlo. Byly to mince z drahého kovu, které svými parametry

neodpovídaly

mincovním

systémům

jednotlivých

zemí. Kurantní mince byly nahrazeny papírovými bankovkami, obchodní mince ztratily postupně svůj význam a zbyly pouze mince drobné. Velkou výhodu viděl Macek v nahrazení peněz jako zboží symbolem uznané hospodářské zásluhy. Bankovky jakožto cenný papír

jsou

platidlem

pružným,

ovlivňování

množství.

Sám

což

Macek

je

znamená označil

výhodu za

při

„sociální

vynález, který znamená nesmírnou úsporu práce.“8 Bankovky

vydává

do

oběhu

cedulová

banka

tím,

že

odkupuje krátkodobé pohledávky, například reeskontuje směnky komerčním bankám. Tím získává za vydané peníze určité krytí. Krytím se dá nazvat vše co cedulová banka dostává, což jsou různé typy cenných papírů, drahé kovy (jako je zlato) a některá další

aktiva.

Docházelo

k

diskusi

o

inflačnosti

bezcenných

papírových peněz. Josef Macek o tom napsal: „Bankovky nejsou laciné obrázky, nýbrž cenné papíry. Kupní síla bankovky, stejně jako zlaté mince, se zračí v tom, co kdo musí za bankovku dát jiným lidem, a co kdo za ni, až si ji vydělá dostane od druhých, kteří si ji pak vydělají od něho za své zboží a služby.“9 Čas od času se stává, že peněžní oběh selže. Kolísání kupní síly peněz může zapříčinit jak jejich nedostatek, tak jejich nadbytek. Kupní síla se projevuje dvěma způsoby. Za

8 9

J.Macek, První uvedení do národního hospodářství, Praha 1925, str. 36 J.Macek, Zlatá měna a "státovkový dluh", Praha 1930, str. 24

12

prvé podle toho, co za ně člověk dává, a za druhé v tom, co za ně

dostane.

nekryté

Je

peníze

potřeba na

kontrolovat,

placení

svých

aby

dluhů.

vláda Ty

by

nevydávala se

potom

nenazývaly penězi, ale státovkami. Při této transakci ubývá zboží, ale přibývá v oběhu peněz. Může nastat i opačná situace, kdy cedulová banka odmítá vydat další peníze a v oběhu začnou chybět. Tato situace nastala například v období na počátku třicátých let během Velké krize, která velice ovlivnila teoretické názory nejenom Josefa Macka. Macek nedostatek fyzických peněz vysvětloval pomocí poměru mezi bankovkami a vklady. Zatímco fyzických peněz bylo v oběhu

něco

přes

sedm

miliard,

vklady

u

peněžních

ústavů

přesahovaly padesát miliard a z toho jich bylo okolo čtyřiceti rozpůjčováno. Toto je možné pouze za podmínky, že peníze obíhají. V momentě, kdy se zastaví oběh zmizí také peníze. Zvláštní význam mají peníze v mezinárodním obchodě. Bylo by možné vyrovnávat závazky se zahraničím zlatem, ovšem mnohem praktičtější se ukázalo platit devizou, což je vlastně směnka na cizí měnu. Kurz vůči zahraniční měně se potom pohybuje mezi horní a dolní hranicí. Nikdo nekoupí devizu dráž, než je takzvaný bod vývozu zlata, kdy se vyplatí zaplatit za pohledávky v cizině zlatem, a nikdo ji neprodá levněji, než je takzvaný bod dovozu zlata, což znamená vyinkasovat devizu v cizině a dovézt za ní zlato. Josef vázáním

Macek,

měny

na

stejně zlato.

jako

J.M.Keynes,

Směnitelnost

nesouhlasil

bankovek

za

s

zlato

považoval za „barbarský přežitek“. Domníval se, že by se měla udržovat spíše cena zlata než držet měnu zlatem. Zlaté krytí bylo podle něho spíše pro udržování stabilního kurzu deviz, ale i

k

tomu

raději

doporučoval

zásobu

dobrých

deviz,

což

korespondovalo s povinností cedulové banky udržovat určitý poměr deviz, jakožto zlaté krytí. Macek k zavádění zlaté měny v roce 1929 napsal: „Máme tedy už od dubna 1925 zlatou měnu,

13

aniž by to takzvaná širší veřejnost věděla. Bylo tedy nesprávné, když

noviny

vyhlásily

„opatření“

Stálého

výboru

ze

dne

7 . l i s t o p a d u 1 9 2 9 j a k o ž t o z a v e d e n í z l a t é m ě n y . “ 10 V souvislosti s cedulovou bankou se Josef Macek postavil proti

splácení

státovkového

dluhu,

který

jsme

zdědili

po

rozpadu Rakousko-Uherska. Zastával názor, že státovkový dluh není vlastně dluhem. „Státovkou rozumíme bezúročný cenný papír, svědčící majiteli, vydávaný státem k zaplacení státních dluhů

s

tím

účelem,

aby

dále

sloužil

za

platidlo

mezi

s o u k r o m n í k y n a v z á j e m a v j e j i c h s t y k u s e s t á t e m , o b c e m i a t d . “ 11 Z toho dle něho vyplývá, že jsme naopak věřitelé a ne dlužníci. Státovky

se

vlastně

objevily

jako

důsledek

financování

válečných nákladů. Takto vzniklá inflace nebyla ničím jiným, nežli způsobem zdanění obyvatelstva. Snahou vyrovnat tento dluh dochází k dalšímu zdanění. Dobrá ustálenou

peněžní

kupní

sílu

politika

by

podle

Macka

peněz,

„...

aby

instituce

měla

dbát

peněz

o

sama

nezvyšovala míru sociálního tlaku na nezasloužený prospěch jedněch

a

nezaviněnou

škodu

druhých

. . . “ . 12

Tím

se

také

negativně stavěl k deflační politice vlády, kterou přirovnal k léčbě zmrzlého člověka strčením do vytopené pekařské pece.

2.5 Úvěr Úvěr

považoval

Macek

za

jednoho

z

nejdůležitějších

činitelů při vydávání nových peněžních značek do oběhu. Chápal ho jako směnu statku přítomného za statek budoucí. Za dva nejdůležitější typy úvěru označil úvěrový prodej a půjčování

10 11 12

J.Macek, Zlatá měna a "státovkový dluh", Praha 1930, str. 52 J.Macek, Zlatá měna a "státovkový dluh", Praha 1930, str. 56 J.Macek, První uvedení do národního hospodářství, Praha 1925, str. 44

14

peněz. Úrok z úvěru lze potom označit za odměnu věřitelského rizika. Pro rozvoj úvěru je podle Josefa Macka nutné, aby věřitel platit mohl, chtěl a případně i musel. Aby platit mohl vyžaduje úspěšnost při investování půjčených peněz. Morálka dlužníků souvisí s ochotou platit. A důležité je i zákonné ustanovení, které dlužníka platit přinutí. Co je ale základní funkcí úvěru? Podle Macka to je převádění statků do rukou, které je lépe využijí. Je třeba se ale zamyslet, co znamená lépe. Je zřejmé, že to není mravně lépe, ale výnosněji. Pro příklad uvádí státní úvěry, kterými stát sám sobě financuje válečné operace. Proti tomu dobře fungující úvěr usnadňuje mezinárodní obchod. Velmi často se stává, že věřitel drží ochrannou ruku nad svým dlužníkem ze zcela zřejmých důvodů. Podle Macka je třeba také zabránit zneužívání úvěru. Zneužívat ho může jednak věřitel, který si stanoví příliš velký úrok a potom se to dá nazývat lichvou. Z druhé strany ho může zneužít dlužník a díky úvěru si potom žije nad poměry. Stává se, že stát nebo města se zadluží a tím zadluží budoucí léta splácením dluhu. Na

zprostředkování

úvěru

se

postupem

času

specializovaly zvláštní podniky, které jsou většinou označovány jako banky. Tyto podniky se stávají zároveň dlužníky i věřiteli. Macek je dělil do čtyř skupin: depozitní, eskomptní, hypoteční a cedulové. Banky depozitní mají za úkol bezpečně spravovat jim svěřené peníze. Eskomptní banky se zabývají eskontem směnek a lombardem. Hypoteční banky půjčují proti zastavení nemovitostí a zvláštní bankou je banka cedulová, která má zvláštní funkce a půjčuje

hlavně

krátkodobé

úvěry

komerčním

bankám

jako

reeskont nebo lombard. V tomto úvěrovém systému Mackovi chyběl dostatek dlouhodobých úvěrů, které by snížily úrokovou sazbu a tím oživily národní hospodářství.

15

Druhé rozdělení bank je na základě vlastnictví. Banky mohou být soukromé, které jsou provozovány za účelem zisku, nebo veřejné, jež mají za úkol uspokojovat úvěrovou potřebu za přijatelnou

cenu.

Zvláštním

typem

jsou

takzvaná

úvěrová

družstva, neboli záložny. Dalo by se je označit za družstvo dlužníků, které shromažďuje drobné úspory a půjčuje je svým členům. Macek hodnotil oba typy družstev (založené SchulzeDelitzsem nebo Kampelíkem) velice kladně: „Úvěrová družstva obou typů se velmi dobře osvědčila nejen jako prostředek k potírání

lichvy,

ale

také

jako

prostředek

k

zvelebování

zemědělství, řemesel a obchodu a k řešení bytové otázky cestou s v é p o m o c i . “ 13 Za

zcela

cedulovou,

mimořádnou

která

měla

banku

kromě

považoval

jiných

funkcí

Macek právo

Banku tisknout

peníze a dávat je do oběhu. Ve shodě s Keynesem viděl jednu z příčin krize v nesprávné peněžní a úvěrové politice. Zejména nedostatek

peněz

jako

značek

zapříčiňuje

podle

Macka

nedostatečný výdaj a tím je zabráněno expanzi podnikání. Poukazoval

na

to,

že

cedulová

banka

je

schopna

ovlivňovat úrokovou míru diskontní sazbou nebo operacemi na volném trhu. Těmito prostředky je schopna ovlivňovat kupní sílu peněz přes podnikatele, kteří musejí splácet úvěry. Potom se zdražení nebo zlevnění úvěru týká každého, neboť se projeví také v cenách služeb a zboží. Zvláštním typem peněžního ústavu, kterému Josef Macek věnoval

velkou

pozornost,

jsou

pojišťovací

společnosti.

Pojištění mělo nahrazovat určitou ztrátu při živelné katastrofě, nemoci, smrti a dalších událostech, které by člověka mohly potkat. Člověk se pojišťoval dobrovolně nebo povinně. Macek u povinného

pojištění

zdůrazňoval,

že

je

správné

například u

důchodového pojištění, když si člověk sám ze svého platu spoří

13

J.Macek, První uvedení do národního hospodářství, Praha 1925, str. 50

16

na určité minimum ve stáří, ale stát by sám měl dbát o slušnou životní

úroveň

nějakým

příspěvkem.

Varoval

také

před

zneužitím pojištění, což byly například pohřební spolky, které svým členům slibovaly v případě smrti určitý obnos od každého člena, ale potom ten kdo žil nejdéle tím také nejvíce zaplatil.

2.6 Pod vlivem J.M.Keynese Josef Macek vycházel ve svých názorech ze stockholmské školy hlavně do počátku třicátých let, kdy se začal podrobně zaobírat Keynesovou

teorií. Nebyl to však pouze Keynes, který

ovlivnil Mackovy názory. Byl to také americký program New Deal, představovaný prezidentem Rooseveltem a řešení krize v Německu kancléřem H.Bruningenem. Hlavní

myšlenkou

se

stala

nerovnováha

vyvolaná

liberálním přístupem, kterou se nedaří odstranit pomocí tržní konkurence. Průběh Velké krize tuto teorii jenom podpořil a Macka utvrdil v tom, že státní zásahy do ekonomiky jsou nutné pro předcházení krize, nezaměstnanosti a inflace. Podle Macka má v makroekonomii důležitou úlohu strana poptávky,

zejména

poptávky

po

investicích.

Nesouhlasil

s

velebením střádalů a označením jich samotných za hybnou sílu konjunktury. Sám dává stejné, ne-li větší zásluhy investorům. Domnívá se, že „nezbytným protějškem střádala je schopný a p o c t i v ý d l u ž n í k “ 14. Z t o t o ž n i l s e s K e y n e s o v o u m y š l e n k o u , ž e j e potřeba

udržovat

investicemi

a

určitý

výrobou,

poměr aby

mezi

spotřebou,

nedocházelo

k

úsporami,

hospodářským

poruchám. Tím označil za příčinu hospodářských krizí právě špatnou

peněžní,

úvěrovou

a

rozpočtovou

politiku,

která

vyvolává nedostatečnou poptávku po investicích a zabraňuje obnovení rovnováhy.

17

Stejně jako Keynes navrhoval řešení krize zásahem státu do poptávky po investicích. Byl pro to, aby se opustila zásada vyrovnaného

státního

rozpočtu

a

pomocí

veřejných

investic

podpořit ekonomiku. Poukazoval, že je špatné za krizi a nezaměstnanost vinit stroje

a

řešit

to

jejich

rozbíjením.

Podle

macka

bylo

nejdůležitější dostat se z bludného kruhu nákupu a prodeje. Bylo mu jasné, že potíže s odbytem vznikají tím, jak lidé nic nekupují. Příčiny proč nenakupují viděl dvě: První byla ta, když se jim nepodařilo nic prodat

a tím pádem neměli peníze. Druhá

příčina byla v očekávaném poklesu cen. Pro zlepšení situace bylo potřeba, aby se lidé zbavili strachu i naděje, že bude všechno lacinější. Ovšem ceny budou klesat do té doby, dokud se neobjeví kupec. Tím kupcem by podle Macka měl být stát. On jediný si může pomoci k příjmům například zdaněním a jimi potom zaplatit zaměstnance, kteří skoupí zboží na skladech. Podle stupeň

této

teorie

zaměstnanosti

závisí na

využití

poptávce,

výrobního kde

zařízení

nejdůležitější

a je

poptávka po investicích. Ta je závislá na volných peněžních zdrojích a správné úvěrové politice. Úvěry jsou potom závislé na emisní činnosti, která velikostí peněžní nabídky ovlivňuje úrokovou

míru.

investicích.

Nižší

Zásadně

úroková

míra

nesouhlasil

s

zvyšuje

poptávku

po

liberálním

názorem,

že

investice jsou možné jen z úspor.

2.7 Cesta k lepšímu společenskému řádu Josef Macek se ve svých teoretických názorech hodně zamýšlel nad změnou společnosti k lepšímu a s tím souvisejícími otázkami. Domníval se, že cesta k lepší společnosti vede přes socialistické 14

zřízení,

nikoliv

však

s marxismem

v čele.

Jeho

J.Macek, Kam se poděly peníze? Co máme dělat?, Praha 1933, str. 41

18

teoretické názory proto také směřovaly k vytvoření koncepce, podle níž by mohl socialismus fungovat. Zabýval se nejenom přechodem později,

od

ale

jednoho také

typu

k druhému,

funkčností

celého

což

systému

bude a

popsáno

jeho

větší

spravedlivostí. Základním kamenem všech společenských řádů je podle Macka cena a její vytváření. V první řadě se Josef Macek věnoval rozboru a kritice dosavadních názorů na socialistické státní zřízení. Poukazuje na to, že socialismus je pro jeho stoupence hlavně hnutím srdce, touhou po lepší společnosti a odstranění křivd. Také by se to podle něho dalo označit jako: „odpor k tomu, co jest, a naděje v to,

p ř i j d e . “ 15

co

socialistických

V tom

teorií,

neboť

viděl v nich

nedostatek kritika

stávajících

společnosti

zcela

převládala nad popisem vytváření nového systému. Tím se nevyhnul ani kritice Karla Marxe. Uznával pouze jeho kritiku společnosti, nikoliv však jeho pojetí vědeckého socialismu.

Napsal

o

jeho

díle:

„Vypracování

této

kritiky,

vynesení její z chaosu vášní, bolesti a hnusu do oblasti klidného rozumu, přeměna její z výkřiků zoufalství ve vědecké formule t o j e z á k l a d n í p ř í s p ě v e k K a r l a M a r x e s o c i a l i s t i c k é m u h n u t í . “ 16 T o bylo podle

Macka ale asi také vše, neboť další okamžiky po

sociální revoluci a po svržení kapitalismu jsou zahaleny v mlze a málokdo se je snaží přesněji popsat. Jasný

důkaz

o

tom,

že

Marxova

koncepce

vědeckého

socialismu je chybná, je možné nalézti ve skutečné revoluci v Rusku. Podle Macka je zvrácené vydávat tamní bolševizmus za marxismus. Marx ve svém díle o ničem takovém jako se stalo v Rusku nepíše. Macek tvrdí, že podle Marxových názorů Rusko zcela evidentně nedospělo do takové hospodářské úrovně, aby to umožnilo

přeměnu

společnosti

k lepšímu.

Macek

napsal

o

přeměně v Rusku: „Jestliže kdo poznal platnost Marxovy nauky

15 16

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 5 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 6

19

pro praktický život, pro přetváření sociálních poměrů, pak jsou t o b o l š e v i c i . “ 17 Mackovo smýšlení o Marxových teoriích zcela vystihuje jeho reakce na Oppenheimerovo přirovnání Marxe k Mojžíšovi. „Vyvedl je takto duchovně z kapitalistického Egypta, a zavedl na poušť. Na této poušti miliony Marxem vyburcovaných bloudí dosud. Houfy z nich klanějí se zlatému teleti, jiní všelijakým h a d ů m . “ 18 Proto také podle Macka opravdoví socialisté přestávají slepě věřit těmto ideologiím a věnují se studiu hospodářských řádů a koncepcím opravdového socialistického systému, nejenom bourání starých zvyklostí. A jak tvrdí, lze očekávat prosazení nových

koncepcí,

tak

zvaného

„nového

pojetí

vědeckého

socialismu“, který se bude zabývat jak rozbory existujících řádů, tak také popisu přijatelných postupů pro přeměnu společnosti a domýšlení všech následků jejich činů. V první řadě si budou muset uvědomit, že: „socialistický řád nemůže být zaveden rozkazy a zákazy, nýbrž musí značit n o v o u r o v n o v á h u s p o l e č e n s k ý c h s i l , j i m i ž j s o u z á j m y . “ 19 P o d l e Macka je to velice důležité, neboť aby se společnost změnila, musí se také změnit smýšlení obyvatelstva a tím i změna jejich zájmů a jejich tolerance k ostatním. Dalším hlavním bodem bude změna od mzdových cílů, k cílům cenovým. Protože jak Macek tvrdí, mzda je druhem ceny a

nezáleží

jenom

na

její

přiměřenosti,

ale

také

na

cenách

ostatních druhů zboží. A tak je potřeba nejprve pochopit tvorbu cen v soustavě kapitalistické a poté vytvořit koncepci nových cenových pravidel pro socialistické zřízení. 2.7.1 Tvorba ceny v kapitalismu

17 18 19

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 10 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 11 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 14

20

S Mackovou koncepcí tvorby socialistického zřízení přímo souvisí i jeho názory na vytváření ceny v kapitalismu a rozdíly vznikající s přeměnou kapitalismu na socialismus. Přičemž za cenu se nedá podle něho považovat množství peněz, ale teprve peníze vynaložené při směně. Nejprve se budu věnovat Mackovu pojetí cenové tvorby v kapitalismu. V soukromopodnikatelské soustavě se vše prodává nebo kupuje

za

cenu

dojednanou

mezi

nabízečem

a

poptávačem.

V dohodnutých cenách se promítají spojitosti hospodářských jevů a podnikatele žene dopředu rozdíl mezi nákupními a prodejními cenami,

neboli

důvodem

jeho

špatného

výdělek. fungování

Špatné

cenové

ekonomiky,

poměry

jak

jsou

Macek

i

píše:

„Vázne-li v dnešní soustavě něco, jistě je chyba v „cenách“, a nikde

se

hudlařská

politika

zhoubněji

neuplatní

nežli

v n e s p r á v n é m p ů s o b e n í n a c e n y . “ 20 Jednou z důležitých vlastností takovéto ceny v kapitalismu je

i

dobrovolnost

při

přechodu

statků.

Macek

vidí

tuto

dobrovolnost problematickou, neboť se může stát, že člověk nemá na výběr (jako příklad uvádí ceny během války, kdy je nabídka omezena) a musí prodat nebo koupit. Proto Macek dobrovolnost přechodu statků zúžil pouze na právní volnost. Hlavní

funkcí

ceny

je

regulace

výroby

a

spotřeby

v kapitalistické společnosti. Cenové poměry určují co se bude vyrábět a co se bude spotřebovávat. V dřívější době se trh reguloval direktivně od panovníka, který nařizoval co se bude vyrábět. Určování pomocí trhu Macek označil za formu, „v níž rozkaz proměnil se ve smlouvu. -

Kdysi znělo příkré „Sic volo,

sic jubeo“ (Tak chci, tak rozkazuji), z týchž úst, z nichž dnes s l y š e t i o f e r t u „ D o , u t d e s “ ( D á v á m , a b y s d á v a l ) . “ 21 T o z n a č í , ž e podnikateli záleží na rozpětí mezi cenami za které nakupuje a prodává a toto rozpětí ovlivňuje jeho ochotu podnikat.

20 21

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 21 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 24

21

Cena

se

vytvoří

na

trhu

ze

vzájemné

interakce

mezi

stranou nabídky a poptávky. Macek poukazuje na to, že strana nabídky je zároveň stranou poptávky a tyto strany nejsou na trhu zdaleka sami. Kvůli velkému počtu nabízejících se každý z nich snaží prodat to svoje zboží čím nejdráže, ale tak, aby ho vůbec prodal a naopak velký počet poptávajících způsobuje jejich snahu koupit

co

nejlaciněji,

ale

také

vůbec

koupit.

Takovýmto

způsobem vzniká konkurenční prostředí. Konkurenční

prostředí

podle

něho

narušují

například

monopoly, které se mohou snažit vytvořit cenový diktát, aby vydělaly co možná nejvíce. Ale i ony jsou omezeny kupujícími, kteří by nemuseli mít o zboží zájem a rozhodli se ho za příliš vysokou cenu nenakoupit. Tvorba ceny je na trhu dle Macka také ovlivněna cenovými zákony, mezi kterými uvádí zákon poptávky znamenající vzrůst poptávaného klesajícího

množství mezního

při

poklesu

užitku

neboli

ceny

a

pokles

naopak, užitku

zákon

z dalšího

spotřebovávaného statku téhož druhu a zákon nákladový, který formuloval takto: „Cena nemůže trvale klesnouti pod náklady p o ř i z o v a c í s p o l e č e n s k y n u t n é . “ 22 Výše

ceny

kromě

výroby

ovlivňuje

také

spotřebu.

Konsument má možnost odložit nákup zboží a získat mezitím úrok. Pohnutkou ke spoření není podle Macka výhradně úrok, ale také možnost využít peníze v jiném okamžiku a jejich bezpečné uložení. Bezpečnost takovéhoto uložení má zejména vliv na výběr peněžní instituce, kdy je zřejmé, že méně bezpečné uložení musí být kompenzováno vyšším úrokem. Všemi těmito aspekty se spoluvytváří cena v kapitalismu a pomáhá řídit a určovat co a jak se bude vyrábět. Ale celé je to podle něho pouze boj kdo z koho bez velkých skrupulí a mravních

22

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 30

22

zásad.

A

jak

sám

napsal:

„Jakými

mravními

zásadami

se

o s p r a v e d l ň u j e c e n a v ř á d ě s o u k r o m o p o d n i k a t e l s k é m ? “ 23

2.7.2 Spravedlivost ceny v kapitalistické soustavě Motto Mackovi knihy „Problém ceny v socialismu“ zní: „Otázka není v tom, zdali člověk za svou práci nebo výrobky dostává mnoho nebo málo, a platí-li za cizí práci a cizí výrobky mnoho nebo málo, nýbrž přijímá-li a platí-li cenu spravedlivou.“ To je také myšlenka, která se projevuje v jeho teoretických úvahách, v nichž cesta ke spravedlivé ceně je pro něho zároveň cesta k lepší společnosti. Nejedná se mu pouze o jednu nebo několik

spravedlivých

cen,

ale

o

spravedlnost

celého

hospodářského procesu. Mackovi se tím pádem nelíbilo, jak se národohospodáři

distancují

od

zkoumání

spravedlnosti

hospodářského procesu, poukazujíc na mravní hledisko, které do vědy nepatří. S touto myšlenkou se věnoval kritice zejména klasické školy,

ve

které

se

pojem

spravedlivé

ceny

nevyskytoval.

Používali termín přirozená cena, jež měl zdůvodnit a ospravedlnit proces cenové tvorby v tržním hospodářství. Touto přirozenou cenou označovali podle Macka jakousi cenu průměrnou, která slušně reprezentovala zájmy tržebních účastníků. Zejména u ceny za práci se klasikové drželi jimi vytvořeného železného zákona mzdového, neboli „o přirozené tendenci mzdy držeti se na té úrovni živobytí dělníkova, při níž počet dělnictva zrovna stačí p o p t á v c e p o n ě m “ 24. S tímto, pro klasiky „přirozeným“, určováním ceny Macek nesouhlasil, neboť jej podle něho vyvodili mylným způsobem stejně jako pojem přirozenosti na úrovni minimálních životních 23 24

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 47 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 52

23

nákladů. Podle Macka je zřejmé, že: „Klasikové marně chtěli vidět přirozenost tam, kde není, a kde místo ní je umělé sociální zřízení, jež znemožňuje svobodné hospodářské sebeurčení celé s p o u s t ě l i d í . “ 25 Celý

omyl

klasiků

spočíval

v

jejich

víře

v dokonalou

soutěž, a tím vzniklý svobodný a rovnostářský společenský řád. Avšak jak uváděl Oppenheimer, řád kapitalistický není řádem volné soutěže, ale řádem monopolu. Tím se podle Macka zhroutí základní pevnost klasiků a neplatí jejich závěry o spravedlnosti přirozené ceny.

Vytvářejí se monopoly na půdu, kapitál, ale i na

pracovní síly, které se zase chtějí ostatním monopolům bránit. Podle Macka nelze cenu ospravedlňovat ani výrobními náklady,

což

klasikové

s oblibou

dělali.

Započítali

do

ceny

všechny výrobní náklady a zahrnuli do nich zároveň i profit a pozemkovou

rentu.

Takto

určená

cena

nebyla

o

mnoho

spravedlivější než jakákoliv jiná. Macek tvrdí, že například za války se výrobní náklady šroubovaly do hvězdných výšek a ještě k tomu byly znalcem posvěceny. Sám byl několikrát svědkem soudní pře proti lichvářům, kdy soudní znalec dokonce spočítal výrobní náklady vyšší, než byla prodejní cena. Nelze

srovnávat

ani

náklady

na

téže

výrobky,

neboť

podmínky pro jejich výrobu nejsou zdaleka totožné pro jednotlivé výrobce. Tam cena spíše odpovídá nákladům, které je třeba vynaložit na nákladově nejdražší výrobek, jenž je nutné vyrobit, aby

se

uspokojila

poptávka.

Tím

podle

Macka

dochází

k nezaslouženému zisku jedné skupiny a nezaviněnému nekrytí nákladů druhých. Dalším pokusem ospravedlnit kapitalistickou cenu je její určení pomocí hodnoty daného statku. K vytvoření této teorie přispěla myšlenka o hraničním užitku. Je podle ní zřejmé, že člověk

25

posuzuje

hodnotu

daného

statku

významem

získaných

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 56

24

možných potřeb z něho. Tím se provádí směna za účelem zvýšení osobního blaha. Ke směně dochází, jestliže je výsledek výhodný pro obě strany, ale Macek se ptá, co se musí stát, aby byla směna také spravedlivá. Při spravedlnosti by se podle něho měla v prvé řadě vyrovnat újma vzniklá ztrátou nabízeného statku. Tedy ke spravedlivé směně dle směňujících dochází: „když každá strana je přesvědčena, že odevzdání statků směňovaných značí pro každou z nich

stejně

citelnou

újmu

a

navzájem

získávání

statků

v y m ě ň o v a n ý c h s t e j n ě c i t e l n o u v ý h o d u . “ 26 Macek dále uvádí několik aplikací zákona o hraničním užitku,

které

si

z mravního

hlediska

protiřečily.

Byla

to

například dvojí cena, pro bohaté a proti tomu pro chudé. Většina lidí považovala normální, když bohatí platili za služby více nežli chudí. Paradoxně za války se nikomu nelíbilo, jak bohatí na trzích přeplácejí chudé a vyhánějí tím vysoko ceny. Z takovýchto příkladů

Macek

usuzuje,

že

rozdílnými

cenami

nelze

docílit

v řádě soukromopodnikatelském vyšší spravedlností. Takovouto diferenciaci cen lze podle něho provádět pouze u monopolních statků

provozovaných

státem,

například

školné,

dopravné,

nemocniční poplatky atd. Jako další argument proti spojování hraničního užitku se spravedlivou

cenou

uvádí

jeho

závislost

na

významu

lidské

potřeba: „Že v situacích, kdy jedna strana směňující naléhavěji potřebuje věc protistrany, dochází k tvoření ceny na její úkor, jest prosté využívání nouze druhého, a nijak to nelze mravně o s p r a v e d l n i t . “ 27 T e d y o p ě t s e z d e h l e d á m a r n ě s p r a v e d l n o s t . Mackův popis spravedlivé ceny zní: „Spravedlivá cena se tvoří mezi stranami, které svých vzájemných ekvivalentů stejně p o t ř e b u j í a s v ý c h e k v i v a l e n t ů v l a s t n í c h s t e j n ě n e p o t ř e b u j í . “ 28 Sám

ale

uznává,

že

v lidské

soustavě

rozmanitých

užitků

prakticky takovou cenu najít nelze. 26 27 28

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 84 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 92 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 95

25

Z Mackových

úvah

vyplývá

neospravedlnitelnost

ceny

v kapitalistické společnosti ani přírodními jevy, ani výrobními náklady a ani hodnotou daného statku. Rozhodně tedy v takovéto společnosti nemůže docházet ke spravedlivému ocenění statků.

2.7.3 Cena v řádu socialistickém Řešení ceny v socialismu se vyznačuje jednou shodnou vlastností,

neboli

že

se

snaží

odstranit

z cenové

tvorby

vykořisťování člověka člověkem. Potom záleží na tom, kde daná skupina socialistů vidí problém s nespravedlivostí, a tam se podle Macka snaží zlepšit proces cenové tvorby. Například Marx označil

za

příčinu

vykořisťování

přivlastnění

si

nadhodnoty

z práce dělníka. Podle Proudhona je jádro věci v získání výnosu kolektivní pracující

síly a

a

Saint-Simonisté

lenochy,

přičemž

rozdělili

lenoši

společnost

rozhodují

o

na

výrobních

prostředcích a mají z nich nezasloužený prospěch. Všichni jsou však za jedno v odmítání cenového zápasu. A opět se rozdělují ve způsobu, který by měl tento zápas nahradit. Macek jejich způsoby dělení výnosů rozdělil do třech směrů: 1. Každému dle jeho zásluhy, 2. Každému dle jeho potřeb, 3. Každému stejně. Zároveň si ale klade otázky k jednotlivým způsobům dělení prostředků. V první řadě mu není jasné, kdo bude rozhodovat jaké jsou zásluhy, jaké jsou potřeby jednotlivců nebo jaká bude motivace pro práci, když dostanou všichni stejně. Jiní socialisté viděli problém v peněžním vyjádření ceny, a proto chtěli odstranit peníze ze společenského řádu. Macek, aby se vyhnul spleti různých otázek, rozdělil rozbor socialistického řádu na čtyři skupiny. I.) Soustava bez směny a ceny Takováto jednotlivé

části,

soustava které

by

by

se

podle

přerušily

Macka

součinnost.

rozčlenila Tím

by

na byl 26

zastaven pokrok kultury související zcela jasně se spoluprací a s dělbou práce. Podle vize socialistů hlásajících tento řád by lidé mohli získávat potřebné statky ze skladů zásobených prací všech členů. Ve společnosti, jež se řídí zásadou „Každému dle jeho potřeb“, nemůže podle komunistů existovat směna ani soukromé vlastnictví a komunisté by také přímo museli řídit spotřebu. Takovýto

řád

se

v reálném

světě

velice

těžko

dlouhodoběji

udržuje. Macek uvádí existenci takovéto společnosti pouze mezi lidmi, „kteří vidí své životní blaho v malém počtu potřeb a ve s k r o v n é m j i c h ú k o j i . “ 29 K tomuto typu se často v praxi přidávalo „pokud zásoby stačí“. V případě, že nestačí, je nutné zavést ve společnosti přídělový systém. Přídělový systém sice autoritativně stanoví životní úroveň obyvatel, ale zůstane nejvážnější problém, jímž je stimulování ekonomické aktivity, aby bylo vůbec co rozdělovat. Komunisté při pracovním nasazení a při zvyšování produktivity práce počítají s láskou k vlasti a ke společenskému řádu. Macek se ale ptá, jestli je vůbec reálné přinutit člověka, aby pracoval nezištně pro celek. Podle něho to není rozhodně možné ve stadiu, do něhož dnešní společnost dospěla, kdy „na každém kroku se potkáváme

dnes

s odpornými

projevy

chamtivosti

a

n e n a s y t n o s t i . “ 30 Podle Macka by bylo poměrně snadné rozdělit statky podle zásady „Každému stejně“, ale bez ceny odměřovat dle zásady „Každému dle jeho zásluhy“ lze jen těžko. Jak by se totiž měřila daná zásluha? Jediným možným řešením by tady bylo vytvoření nějakého úřadu, který by musel být spravedlivý a mít všechny informace. To si je možné představit jen s obtížemi. V neposlední řadě by bylo potřeba vyřešit řízení výroby a oběhu statků. To znamená opět vytvořit orgán na řízení, jež bude

29 30

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 116 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 120

27

mít i represivní pravomoc, aby zlomil případný odpor. Macek na závěr této úvahy píše: „Je bez dlouhých důkazů zjevno, že soustava beze směny a ceny by byla lidstvu nesnesitelnou. Byla b y t o p r a v á k á z n i c e . “ 31 II.) Soustava s cenou, ale bez peněz Peníze

jsou

ve

společnosti

jistým

symbolem

směny.

Mackův názor na ně byl již popsán v kapitole jím speciálně věnované. Někteří sociální reformátoři je považují za nástroj vykořisťování a chtěli by se jich zbavit. Mají pro to několik důvodů, jako například: zamlžují skutečnou výši mzdy, obsahují riziko

inflace

ovládat

a

osoba

představují neoprávněná,

hospodářskou a

moc,

v neposlední

kterou

řadě

může

deformují

národní hospodářství. Pro tyto důvody je komunističtí stoupenci zavrhují úplně a nekomunističtí socialisté by je rádi reformovali. Macek proti těmto názorům uvádí jako argumenty některé pokusy se bez peněz obejít v reálném životě. Owen

vytvořil

myšlenku,

kdy

peníze

jsou

nahrazeny

pracovními poukázkami. Vyzkoušel si to založením družstva roku 1932,

jehož

název

by

v překladu

zněl

„Národní

spravedlivá

tržnice práce“. Členové družstva nosili do skladu své výrobky a dostávali za ně poukázky na hodiny potřebné k výrobě. Za tyto poukázky si mohli ze skladu odnést jiné výrobky. Dva roky na to družstvo zaniklo, protože si členové nadhodnocovali své výrobky a snažili se odbýt výrobky neprodejné. Macek popsal teoretické chyby Owena, pro které jeho družstvo zaniklo. Podle něho se každá námaha nedá hodnotit jako práce, hodnota se nedá určovat prací, cena není určena výrobními náklady a výroba musí vyrovnat spotřebu. S jinými projekty přišel Proudhon, který se dle Macka těmto chybám vyvaroval. Jeho hlavní myšlenkou bylo poskytnout bezplatný úvěr, čímž by měl k výrobnímu kapitálu přístup každý stejně. 31

Jako

první

chtěl

založit

Banku

směnnou,

kde

by

se

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 124

28

vydávaly směnky, coby prostředek platebního styku mezi jejími klienty. Poskytoval by také neomezený úvěr na akceptované smlouvy na odběr zboží. Za další by banka vykupovala zboží svých klientů za podstatnou část ceny, přičemž by toto zboží zůstalo nadále u výrobce, jenž by se je snažil do určité doby prodat. Tento první projekt se nikdy neuskutečnil. Druhým jeho projektem

mělo

být

založení

Lidové

banky,

k čemuž

by

pravděpodobně došlo, kdyby ho nezavřeli do vězení. Tato banka by

byla

obchodní

společností,

s Proudhonem

jako

komplementářem. Také zde měl být v první řadě poskytován bezplatný úvěr. Třetím jeho projektem bylo zřízení stálé výstavy pro

výrobce

a

spotřebitele,

aby

se

odstranily

překupnické

mezičlánky. Ani tento projekt se však nakonec neuskutečnil. Za

největší

nedostatek

Proudhonových

projektů

Macek

považuje právě myšlenku bezplatného úvěru. Avšak při bližším zkoumání je zřejmé, že banka se jistila například dvěma podpisy na směnce, které nebyly zajisté tak bezplatné. Tím se zde vytváří jistá nepřímá cena úvěru. Třetím

příkladem

snahy

zbavit

se

peněz

je

u

Macka

Solvayův sociální kompatibilismus. Ovšem ani zde není Macek spokojen, neboť se Solvay pokusil pouze místo peněz zavést celkové vzájemné zúčtování. Tím se penězům pouze vyhne jiným způsobem placení. Z těchto

příkladů

Macek

vyvozuje,

že

cena

se

může

vyjadřovat různými způsoby, ale mnohem důležitější je způsob její tvorby. A jak uvádí: „Pouhé zatracování peněz jako překážky společenského styku směnného prozrazuje nepochopení funkce p e n ě z . “ 32

Reformátoři,

kteří

se

snažili

peníze

vyloučit

z obchodního života, je zároveň v jiné formě vytvářeli, ať již jako pracovní poukázky, směnné poukázky nebo prostě směnky. III.) Soustava s monopolistickou cenou

32

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 142

29

Mnoho

socialistů

si

slibuje

zlepšení

spravedlnosti

zavedením státního monopolu, který by řídil výrobu, ceny i rozdělování. Marx předpověděl směr kapitalistické společnosti ke společnosti monopolní, neboť viděl plýtvání v hospodářském řádu bez plánování a řízení. Macek uvádí příklady, kdy monopolní řízení cen státem nevydrželo příliš dlouho. Patří mezi ně edikt římského císaře Diokletiana, stanovující ceny potravin, oděvů a další

pro

celou

říši

římskou

nebo

maximální

tarify

určené

Konventem za francouzské revoluce a mnoho dalších pokusů. Všechny

pokusy

o

stanovení

cen

soukromým

podnikatelům

selhaly. Z toho sociální reformátoři usoudili, že je třeba stávající systém

soukromého

podnikání

nahradit

podnikáním

veřejným,

neboli veřejným monopolem. Podle Macka je zde opět problém, jakým způsobem určovat v takovéto soustavě ceny zboží a práce. Marx věděl pouze to, že dělník ani v takovém řádě nemůže obdržet celý produkt své práce. Rozborem celého státního monopolního systému se zabýval nejvýznamněji Bellamy. Ten se pokusil vytvořit vlastní vizi monopolního státu na principu komunistické společnosti. Každý zde pracuje dle svých schopností a plat berou všichni stejný, bezpeněžní na úvěrový účet. Je zde zachována svoboda spotřeby a volby povolání. Byl by to ideální stát, ve kterém by nebylo třeba donucování, zákonů ani policie. Chybí zde ale popis tvorby cenového

systému.

Proto

se

Macek

zaměřuje

na

fungování

takového systému v Maďarsku a v Rusku, kde komunisté provedli dle něho naprosto nepromyšlený experiment, který je odsouzen k záhubě. Vytvoření selhání

stejné

pracovního

mzdy

nasazení.

u

všech

V první

pracujících řadě

tyto

zapříčinilo státy

trpěly

nedostatkem úředníků do státní správy. V Rusku i v Maďarsku došlo ke kompromisu a byli jim nabídnuty vyšší platy, čímž se ale narušila rovnost. Podle Macka ani volba práce není tak docela

30

dobrovolná. „Převládá zde nucení, dobrozdání nějakých komisí, a n e b o p r o s t ý r o z k a z , k d y ž j i n é p r á c e n e n í . “ 33 Macek

připouští

jeden

kladný

moment,

totiž

že

stát

zaměstnává větší množství lidí na zlepšení životních podmínek. Ale mzdy těchto lidí se zase musejí promítnout do ceny produktů. Jaká má být vůbec cena státních výrobků, aby pokryla životní náklady všech občanů? Podle Macka jsou statky prodávány za cenu společensky svéstojnou, což znamená: „cenu s přirážkou dostačující k úhradě vyživovacích nákladů nepracujících lidí a s p ř i r á ž k o u u m o ž ň u j í c í r e á l n o u a k u m u l a c i . “ 34 Z toho všeho podle něho plyne, že takovýto stát směřuje k monopolnímu

vykořisťování,

které

bude

krutější

nežli

vykořisťování kapitalistické. Lidé se nebudou moci nijak bránit proti

diktatuře

a

budou

přinuceni

vyživovat

rozbujelý

administrativní aparát s velkým množstvím takzvaných vyžíračů rozpočtu.

Proto

je

soustava

státního

monopolu

skutečnými

socialisty zavrhovaná stejně jako systém kapitalistický. Vede totiž

pouze

ke

spojení

politické

diktatury

s

hospodářským

monopolem. IV.) Soustava se socialistickou soutěží Marx se podle Macka spletl stejně jako klasikové, když považoval

kapitalistickou

soustavu

za

soustavu

svobodné

soutěže. Z toho potom plynou omyly ostatních socialistů, kteří se ovlivněni Marxem snaží zbavit se svobodné soutěže, a tím i stávajícího

hospodářského

řádu.

Macek

se

proto

vrací

k Marxovým učitelům, zejména pak k Thompsonovi. Ten založil svoji teorii především na principu svobody každého jednotlivce. Pro spravedlivou společnost měly platit zásady svobodné volby práce,

svobodného

získávání

výrobků

z ní

pro

toho,

kdo

je

vyrobil a svoboda při jejich směně. Zároveň je potřeba vyloučit vlastnictví k půdě, neboť to by mohlo tyto svobody omezovat.

33 34

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 155 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 156

31

Macek

upozorňoval,

jak

je

„velkou

chybou

moderních

socialistů školy kolektivistické a komunistické, že svůj zájem soustřeďují na problém distribuce, a po jeho rozřešení teprv se s t a r a j í o p o h n u t k y k z a h á j e n í , u d r ž o v á n í a ř í z e n í v ý r o b y . “ 35 P r o t o také

vyzdvihuje

představitelem

význam

byl

Ch.

školy,

Fourier.

jejímž Jejich

nejvýznamnějším

hlavní

ideou

byla

hospodářská svoboda bez jakéhokoli donucování k práci. Lidé měli

chtít

sami

pracovat

a

práce

by

se

jim

měla

udělat

přitažlivou. Tato myšlenka měla dva směry, označené TuganBaranovským za korporační a federační socialismus. Socialismus

korporační

byl

založen

na

družstvech

z příslušníků téhož povolání a jeho hlavním představitelem byl Louis Blanc. Společnost se měla rozčlenit do výrobních družstev, která měla mít podporu státu. Stát by vlastnil pouze důležitá odvětví, jako například bankovnictví, doly nebo železnice. Každý člen by dostával díl ze zisku družstva, se kterým by mohl nakládat

dle

libosti.

Blanc

prosazoval

myšlenku

rozdělování

zisku „každému dle jeho potřeb“, ale z počátku by byl ochoten se spokojit zajímavý,

s

„každému ale

stejně“. Systém je podle Macka velice

vyznačuje

se

příliš

velkou

povinností

státu

k jednotlivým družstvům. Druhým významným socialistou prosazujícím korporační socialismu byl Theodor Hertzka. Ten popsal velice originální plán

na

organizování

družstev,

ve

kterých

by

bylo

hlavním

prvkem svobodně působící sobectví. Každý by měl volný vstup do kteréhokoliv družstva a staral by se hlavně o svoje blaho. Macek u něho právě vyzdvihoval tuto myšlenku volného přijímání do družstev, neboť se podle něho ukazovalo, že existující družstva, která

zastavila

příjem

členů

se

proměnila

v kapitalistické

společnosti. Federační Fourier. 35

socialismus

Znamenalo

to

prosazoval

sestavit

mezi

družstva

jinými

z lidí

hlavně

s různými

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 168

32

povoláními. Výsledkem mělo být vyloučení příživnických živlů z výrobního procesu a docílit tak spravedlnost a hospodárnost výroby

i

spotřeby.

Společnost

by

se

rozdělila

na

družstva

spotřební, kdy by několik set rodin mohlo žít v jednom velkém domě a nejchudší by bydleli zadarmo - životní minimum. Vedle družstev spotřebních by existovala družstva výrobní, takzvané falanstéry. Zde se měl výsledek rozdělovat mezi členy za práci, kapitál a nadání podle určitých procent. V jeho popisu není pouze popsána tvorby ceny. Macek se domnívá, že cena se bude tvořit na základě kalkulací pořizovacích nákladů, s přihlédnutím k aktuální

poptávce.

Přestože

falanstéry

založené

zejména

v Americe

brzy zanikly, Hillquit označil Fourierovu společnost:

„nejduchaplnější a nejpečlivěji propracovaným návrhem, jaký k t e r ý u t o p i s t a p ř e d l o ž i l v e ř e j n o s t i . “ 36 Jeho myšlenky jsou poznat v teoriích mnohých dalších socialistů.

Macek

například

plně

souhlasil,

že

při

sociální

reformě mají být spojeny osobní vlastnosti se soukromými zájmy a rozumný je podle něho i požadavek určitého životního minima pro

každého,

ale

za

příliš

idealistickou

považoval

možnost

učinění z práce sport. Moderní socialisté, včetně Macka, spoléhají při reformě společnosti na družstevní zřízení, a sním spojenou svépomoc. Chybu při rozdělování důchodů z důvodů třídního monopolu je podle nich možné odstranit učiněním z námezdníků společníky. Prvním

a

nejdůležitějším

pozemkového „naopak

třídního

proměnila

soupeřů.“

37

zůstaly

by

se

krokem

monopolu.

by

bylo

Neodstranila

v závodění

by

hospodářsky

odstranění se si

soutěž, rovných

Ceny by byly na úrovni opravdu společensky nutné a pouze

pojovacím

článkem

mezi

hospodařícími

osobami, které by je považovali za cenu spravedlivou.

36 37

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 176 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 182

33

2.7.4 Cesta ke spravedlivé ceně Všem

předešlým

společností

Macek

rozborům

vytýká

konstrukcí

nedostatečné

socialistických

vyřešení

cenového

problému. Podle něho vyřešit tento problém znamená zároveň vyřešit

problém

vzniknout

i

spravedlivé

ceny.

v kapitalistické

Spravedlivá

společnosti,

cena

ale

může

pouze

za

předpokladu, že jsou si obě směňující strany rovny a jsou pod stejným tlakem třídního monopolu. Tedy rovnost a odstranění tlaku třídního monopolu povedou k lepší společnosti. Macek ale nechce v žádném případě vyměnit třídní monopol za monopol veřejný, nýbrž nastolit hospodářskou svobodu. Reformami

cenového

procesu

by

Macek

narušil

třídní

monopol, až by sám úplně zaniknul. Nepředstavuje si, že by se to stalo naráz, ale postupně. „Nemůžeme vytrhnout třídní monopol r á z e m , n e m á - l i s e s h r o u t i t o r g a n i s a c e s p o l e č n o s t i . “ 38 D o p o m o c i mu k tomu mají, jak on je nazývá, sociální vynálezy, což jsou kooperativní útvary, například družstva. Aby družstva mohla fungovat a příliš často nezanikala, muselo se nejdříve přijít na základní systém. Ten se objevil v kapitalistických

podnicích

„spolupodnikatelství“.

v podobě

Odtud

také

„podílu Mackova

na

zisku“

domněnka

a o

samozániku kapitalismu. Celý úspěch družstev připisuje dobrému proniknutí do cenového procesu kapitalistické společnosti, a tím poražení soukromých společnosti jejich vlastními zbraněmi. Největší

problém

Macek

viděl

v principu

rozdělování

družstevního zisku. Soudil, že to nemůže být nějaké poměrové číslo, ale vytvořená zásada. Kapitálu přisoudil výnos ve výši tržní úrokové míry. Také práci by oceňoval na základě tržních cen pracovních výkonů, každý by dostal zaplaceno za vykonanou práci. Teprve po vytvoření zisku, by se tento rozděloval mezi

34

jednotlivé členy společnosti. Takový přístup podle Macka umožní zároveň vyřešit problém s výkonností práce. Zamýšlel se také nad tím, kdo má být nositelem změn ve společnosti. Jednoznačně by se jimi měly stát právě svépomocná družstva, která by postupně prorůstala kapitalistickou společností a nenásilně ji měnila k lepšímu. Macek na závěr napsal: „Odstranění důchodů z cizí práce dlužno provésti změnou podmínek, za nichž se tvoří ceny. Změna záleží

v odstranění

třídního

monopolu

kapitálového,

jehož

kořenem jest monopol pozemkový. Organizační zásadou nového řádu nemůže býti ani monopol soukromý ani veřejný, nýbrž svoboda a ryzí soutěž. Jen v takovém řádě si dovedeme představit s p r a v e d l i v o u c e n u . “ 39 T a k t o v j e d n o m o d s t a v c i v y j á d ř i l c e l ý s v ů j názor na změnu společnosti k lepším poměrům.

3 . P o l i t i c k á č i n n o s t D r. J o s e f a M a c k a Veřejná politická činnost Josefa Macka začala už v roce 1919, kdy se stal zástupcem strany pokrokových socialistů v městské radě pražské. V roce 1923 došlo ke sloučení této strany se sociální demokracií. V roce 1927 se stal členem ústředního výkonného

výboru

sociální

demokracie

a

od

roku

1928

ji

zastupoval v národním shromáždění. Tato

politická

činnost

mu

však

nedovolovala

přímo

ovlivňovat hospodářskou politiku v meziválečném období. Přes to se o to snažil literární a časopiseckou činností, příspěvky do novin,

parlamentní

činností

a

ovlivňováním

svých

žáků

a

předních činitelů sociální demokracie. Jeho názory na hospodářskou politiku ho stavěly do role kritika oficiální vládní hospodářské politiky. Soupeřem mu v té 38 39

J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 185 J. Macek, Problém ceny v socialismu, 1921, str. 195

35

době byl Dr. Karel Engliš, který byl ve značné míře za tehdejší vládní politiku zodpovědný. Macek ho kritizoval mimo jiné za příliš

liberální

politiku

a

nedostatečnou

úlohu

státu

v

hospodářském dění. Stát měl podle něho více prosazovat zájmy celé společnosti a nenechávat se ovlivňovat malými skupinami. Jeho kritika vládní politiky nenašla žádnou podstatnou odezvu v hospodářské politice. Ovlivnila však názorový vývoj sociální

demokracie,

kde

byl

považován

za

neuznaného

hospodáře.

3.1 Návrhy na pozemkovou reformu Už

v

roce

1918

uveřejnil

Josef

Macek

svou

práci

„Znárodnění a zlidovění české půdy“, v níž jsou obsaženy jeho názory na pozemkovou reformu. Hlavní problém viděl v tom, že půdu u nás vlastní pouze zlomek obyvatelstva, byla to asi 1/8 lidí, a ostatní jsou více či méně vykořisťováni. Na počátku svých úvah si Macek položil několik otázek: 1. Kdo má z tohoto důvodu (životní nezbytnost) právo na půdu? 2. Na kolik půdy má kdo nárok? 3. Jaké právo má kdo k půdě, co s ní smí dělat? Čím je omezeno toto právo?

4. Jak dlouho má

trvati toto právo? Podle Macka je zřejmé, že v právu na půdu jsou si všichni lidé rovni. Každý by měl dostat tolik půdy, kolik potřebuje k udržení životního stylu. Podle rakouského práva může nakládat vlastník půdou dle své libovůle. Je otázkou, zda je správné, když stát nezasahuje do nakládání s půdou. Potom brání využití půdy například spekulace s pozemky. Doba po kterou platí právo na půdu by měla být určitá, nejlépe dávat půdu do dlouhodobého pachtu. Macek navrhoval také zrušit fideikomismus, kdy se půda dědila ve šlechtických rodech z generace na generaci a nebylo ji možno

prodat

nebo

jinak

zpeněžit.

V

Čechách

byla

takto

blokováno okolo 11% půdy, na Moravě to bylo o něco méně. 36

V

zatarasení

přístupu

k

půdě

viděl

Macek

příčinu

vykořisťování. Uváděl příklad, kdy v koloniích s volnou půdou nepracoval nikdo za menší mzdu, než mohl dostat sám ze své půdy. U nás je mzda na takové úrovni, za kolik je ochoten pracovat někdo jiný. Problém u nás není v nedostatku půdy, ale v jejím špatném rozdělení. Velkostatek zabírá příliš mnoho půdy, čímž vytlačuje lidi

do měst, kde se z nich tvoří náhradní

armáda pracujících, a z toho plyne velká nezaměstnanost. Ve svém návrhu určil dva směry, kterými by se měla pozemková reforma zabývat. Prvním bylo nové rozdělení půdy a druhým vytvoření nového právního rámce pro její užívání. Nové

rozdělení

chtěl

docílit

vyvlastněním

půdy

velkostatků, zabrání půdy šlechtickým rodům a církvi. Tím chtěl odstranit vysokou koncentraci půdy v soukromém vlastnictví. Takto získanou půdu by rozdělil lidem, kteří by projevili zájem. Podle Macka se však mělo dbát na to, aby rozdělení nespočívalo v tom, kdo kolik dokáže skoupit, ale podle potřeby jednotlivce a v zájmu obecného blaha. Vyjádřil to slovy: „Když se však přijme zásada, že nesmí se nikomu dovolit, aby z půdy těžil bez vlastní práce, pak není obavy, že by se půdy nedostalo na n ě k o h o , k d o p o p ů d ě t o u ž í . “ 40 Zabýval

se

také

otázkou

zda

má

být

vyvlastnění

za

náhradu, anebo bez náhrady. Sám by se bez rozmýšlení přiklonil k vyvlastnění bez náhrady stejně jako bylo zrušeno otroctví. K tomu by ale bylo zapotřebí výrazně změnit veřejné mínění, tak aby lidé sami zavrhli velkostatky jako příčinu vykořisťování. Druhou

částí

reformy

by

bylo

vytvoření

nové

úpravy

práva k půdě. Domníval se, že: „Pánem půdy musí se státi a jím zůstati celek. Jednotlivci nechť připadnou jen plody jeho práce n a s v ě ř e n é m u p ů d ě . “ 41 T í m s e p o s t a v i l z a s t á t n í v l a s t n i c t v í půdy,

40 41

přičemž

by

se

dávala

do

dlouhodobého

pachtu

J.Macek, Znárodnění a zlidovění české půdy, Praha 1918, str. 57 J.Macek, Znárodnění a zlidovění české půdy, Praha 1918, str. 66

37

soukromníkům. Netýkalo se to pouze půdy zemědělské, ale i ostatních pozemků. Pachtovné navrhoval stanovovat dle výnosu z dané půdy. Tím by se zamezilo získávání bezpracných zisků z půdy a cena pozemků, které by zůstaly dřívějším vlastníkům by se snížila. Druhou odstraněna ovládáním

věcí, je

která

by

spekulace

velké

plochy

byla

pozemkovou

s pozemky. omezovat

reformou

Spekulanti

rozvoj

mohou

stavební

nebo

zemědělský. Omezováním stavebního vývoje se potom zvyšují ceny

za

nájemné

a

dochází

k nespravedlivé

rozdílnosti

nájemného v různých městech. Zůstává

otázkou,

kdo

by

měl

převzít

odpovědnost

za

novou zemědělskou výrobu. Jestli by to měli být jednotlivci nebo veřejné korporace. Podle Macka se to rozdělí dle účelu dané výroby. Lesy mají zůstat státní, aby je mohl využívat každý bez omezení. Proti tomu zemědělství náročné na lidskou pečlivost by měli zpravovat jednotlivci nebo družstva. Macek sám

přikládal

velký

význam

družstevnictví

pro

budoucí

zemědělství. Spojení lidí a jejich přidělené půdy pokládal za ideální, později byl však proti násilné kolektivizaci, která byla provedena v SSSR.

3.2 Boj s nezaměstnaností a chudobou Hlavním

problémem

20-tých

let

se

pro

Macka

stala

vysoká nezaměstnanost a bída statisíců lidí. Vinu za tento stav dával především tehdejší vládní hospodářské politice. Snažil se vysvětlovat politiky.

laické

Jeho

veřejnosti

kritiky

vlády

nesprávnost se

přiostřily

celní v

a

30-tých

peněžní letech

s nastupující krizí. Josef Macek se snažil nejenom kritizovat vládní politiku, ale ukazoval i podstatu problémů a navrhoval jejich řešení. 38

V první řadě se snažil o změnu obchodní politiky se zahraničím. Poukazoval na malou výkonnost naších podnikatelů, kteří se nesnažili dělat politiku světového trhu. Ohradili se systémem celních hradeb a obchod spočíval v tom, že malý obrat znamenal velký zisk. Ministerstvo jim samo pomáhalo oddělit od sebe vnitřní a vnější trh. Zahraničním podnikům stálo v cestě, mimo cla a dovozních poplatků, hlavně povolovací řízení. Macek se je s n a ž i l p ř e s v ě d č i t , ž e „ k d o n e c h c e d o v á ž e t , n e m ů ž e v y v á ž e t . “ 42 Automobilový

průmysl

byl

jedním

z nejvíce

ochraňo-

vaných . Cla se zvyšovala prakticky od války a ke clům z váhy přibyla cla z ceny a složitá povolovací řízení. Jak uvádí Macek: „Naše automobily vítězí na závodištích, ale bídně to prohrávají n a t r ž i š t í c h . “ 43 To se ukazovalo i v jiných odvětvích průmyslu, která byla chráněná. Stejné výhody žádali i zemědělci, kteří pod heslem „národní

soběstačnosti“

a

pod

zástěrkou

zvýšení

mezd

požadovali na vládě celní ochranu na obilí. Macek poukazoval na to, že snahou je zdražit cizozemské obilí, aby naše obilí mohlo být prodáno dráž a velkostatkáři na tom více vydělali. Výsledkem však bylo zdražení životní míry pro nezemědělské obyvatelstvo. Za tím vším viděl Macek hlavně touhu vlády dosáhnout

aktivní

obchodní

bilanci,

což

byla

podle

něho

politika velice krátkozraká. Druhým

problémem

byla

podle

Macka

bytová

otázka.

Majitelé domů žádali zrušení ochrany nájemníků a uvolnění činže. Tím by došlo ke stěhování do menších bytů, které by se relativně zdražily. Karel Engliš chtěl ceny bytů uvolnit, aby se podpořila stavba nových domů. Macek proti tomu uváděl, že stavbě nových nebrání cena starých, ale naše abnormální cenová

42

J.Macek, prohrávají 43 J.Macek, prohrávají

Jak se dělá nezaměstnanost, drahota a bytová tíseň a proč se stávky, Praha 1923, str. 16 Jak se dělá nezaměstnanost, drahota a bytová tíseň a proč se stávky, Praha 1923, str. 72

39

hladina. Proto jako jediné řešení navrhoval stabilizovat měnu, aby nedocházelo k poklesu cen. Dělníci byli vrstvou, která těmito zásahy trpěla nejvíc. Nechali se přesvědčit, aby bojovali za celní ochranu domácí práce,

ale

nezaměstnanost

přitom

stoupla.

Stávky

vyhrávali

spíše v době konjunktury, kdy jim zaměstnavatel měl z čeho přidat, než v době krize. Podle Macka by měli být podnikatel i dělník uznalí. Podnikatel by měl chápat, že dělník musí se mzdou nějak slušně žít a dělník by zase neměl žádat vyšší mzdu, než umožňuje trh daného zboží. Podle

Macka

by

bylo

řešením

změnit

průmyslovou

politiku. Ta by se neměla zakládat na vysokých mzdách nebo vysokých

ziscích,

ale

hlavně

na

přiměřených

cenách

a

konkurenceschopnosti se zahraničím. Macek zvýšil své úsilí o změnu hospodářské politiky s nástupem Velké krize. Ve své knize „Cesta z krize“ z roku 1935 nastínil ucelený program změn, které by pomohly vyléčit vzniklou krizi: 1. Začít

s veřejným

podnikáním

a

s

veřejnými

investicemi. Odstranit strach i naději z poklesu cen. 2. Uvolnit zahraniční obchod. Ponechat jenom dílčí cla (proti dumpingu). Z cel kvótních přejít na cla cenová. 3. Odpoutat

korunu

od

zlata

a

později

volně

připojit

k anglické libře. Evidovat pohledávky a závazky s cizinou a vyhradit cedulové bance předkupní právo na všechna cizozemská platidla. 4. Zlevnit veřejný i soukromý úvěr a zasytit trh penězi. Lepší

ovlivňovat

operacemi

na

volném

trhu

než

diskontní

sazbou. 5. Opustit zásadu vyrovnaného rozpočtu. Ten může být pouze v normálních dobách. V době krize je potřeba financovat pomocí dluhů.

40

6. Změnit

vládní

politiku

vůči

kartelům

a

trastům.

Evidovat jejich činnost a ovládat je pomocí cel. 7. Samosprávným

svazkům

je

nutné

vrátit

právo

poskytovat úvěr a zvedat příjmy, vše pod kontrolou vyšších samosprávných svazků. 8. Reformovat veřejnou správu zákonem. Aby rozhodování veřejných orgánů bylo věcné, rychlé a levné, a aby byla cítit spolupráce úřadu s lidem. 9. Změnit

pracovní

zřízení

v soukromém

i

veřejném

sektoru. Hlavně zainteresovat pracující na zisku.

3.3 Mackův vliv na sociální demokracii Ačkoli by se zdálo, že Mackovy názory neměly skoro žádný dopad na hospodářskou politiku Československa, v řešení určitých problémů je znát jeho vliv, např. v pozemkové reformě. Proti tomu výrazně ovlivnil vývoj sociální demokracie. Sociální rakouské

a

demokracie

se

německé

do

20-tých

sociální

let,

pod

vlivem

demokracie,

hlásila

k marxistickým tradicím. Přitom u nás však chyběli teoretikové znalí

marxistické

marxistické

teorie

literatury.

a

dostatek

Dokonce

se

českých

překladů

objevovaly

kritiky

Marxových knih ještě před jejich českým vydáním. V roce sdílení založili

1920

vystoupili

marxistických

idejí

Socialistickou

pracujícího,

krátce

na

na

protest

poslanci stranu

to

proti

Modráček

nekritickému a

Hudec

československého

přejmenovanou

na

Volné

a

lidu

sdružení

pokrokových socialistů. Do této strany patřil i Josef Macek, který byl názorově velmi blízký Modráčkovi.. Po vzniku KSČ, kdy

radikální

Modráčkova

členové

strana

a

ze

sociální

sociální

demokracie

demokracie

odešli,

sloučili,

se

neboť

zmizela mezi nimi názorové rozdíly. 41

Macek se nadále věnoval marxistickému učení a jeho kritice a snažil se bojovat proti všem pozůstatkům extrémního marxismu ve straně. Vedení strany se obávalo ztráty politického vlivu,

kdyby

opustilo

marxistické

myšlenky

a

proto

nebyly

Mackovy kritiky uváděny v oficiálních prohlášeních strany. Své názory publikoval v nezávislém tisku, který nebyl spjat se jménem strany. Mackův vliv na sociální demokracii rostl a postupně se stával jejím oficiálním reprezentantem. Na počátku 30-tých let využívá Macek nejednotných názorů strany na krizi a prosazuje svůj názor jako její stanovisko. V roce 1934 sociální demokracie přijímá návrhy Josefa Macka za své a uznává je jako teoreticky podložené. S přijetím jeho teorie požádal poslanecký klub sociálních demokratů o přijetí zákona, který by umožňoval cedulové bance provádět operace na volném trhu. Předseda

strany,

jenž

byl

dříve

promarxisticky

orientován, potvrdil v roce1937 novou teoreticko-ekonomickou koncepci

strany,

znamenalo

představovanou

konečný

příklon

Dr.

strany

Josefem

k

Mackem.

západním

teoriím

To a

k myšlenkám anglické labouristické strany. Do popředí strany se potom dostávají činitelé, jejichž názory byly podobné názorům Macka, například

J. Nebesář

nebo

Dr. K.Maiwald. Tím také

rostl vliv Keynese, který byl ideální pro odmítání marxismu a pro kritiku liberální teorie. Macek se tím snažil ovlivnit sociální demokracii podle svých názorů na socialistickou transformaci společnosti. Byl zásadně proti marxismu a jeho ztotožňování se socialismem. Nezastával ani myšlenky na zestátnění výrobních prostředků. Poukazoval na to, že monopol státu vede k přílišné byrokracii a omezuje to podstatně pružnost podniků v jejich činnosti. Cestu v družstevním socialismem.

k lepší

společnosti

socialismu, Družstevní

který

podnikání

viděl

Macek

nazýval se

mu

zejména

svépomocným zdálo

ideálním

42

spojením

práce

s podnikáním.

Velice

obdivoval

anglické

družstevnictví. Bylo mu jasné, že se vzrůstajícím významem obřích

podniků

nebude

přeměněn

k socialismu

stačit

pouze

rozvoj družstevnictví. Musí se také prosadit zásady samosprávy i v kapitalistických podnicích. Podle něho by mělo docházet k postupné transformaci soukromých podniků na podniky družstevní. V tomto přechodu by se nejprve objevovala stádia jako podílnictví na zisku (profit sharing) a spolupodnikání (copartnership). Tím bude postupně docházet ke změnám funkce práce a kapitálu. Funkce pracovní se bude rozšiřovat a bude přibírat na odpovědnosti. Proti tomu se funkce kapitálu bude zmenšovat až na pouhé věřitelství. Podle

Macka

to

všechno

bude

potřebovat

také

změnu

státních funkcí a státního aparátu. Nutné bude zavést systémy kontroly pro podniky s podílnictvím na zisku a pokračovat až po družstva. Teprve tyto změny by měly vést ke spravedlivějšímu rozdělení důchodů a k odstranění pojmu vykořisťování z lidské společnosti. Celou cestu k socialistické společnosti je podle Macka možné

nazvat

budováním

sociálně

spravedlivé

společnosti,

nikoliv třídním bojem. Je k tomu potřeba spolupráce všech lidí bez rozdílu tříd a zdokonalení jejich myšlení a mravních názorů.

4. Josef Macek versus Karel Engliš

4.1 Život Karla Engliše Karel Engliš se narodil v roce 1880 v Hrabyni u Opavy. Byl jen o pár let starší než Josef Macek a také studoval práva na Karlově universitě. Oba zde poznali jednoho z prvních českých

43

ekonomických myslitelů Albína Bráfa. Zejména Macek se k němu později hlásil. Od

samého

ekonomické

vědě

počátku jak

v

se

Karel

oblasti

Engliš

teoretické,

angažoval tak

také

v

jako

vyhlášený praktik. Díky své vědecké práci a četným publikacím se

stal

roku

1911

profesorem

technickém v

Brně.

V

roce

na

1927

Českém byl

vysokém

zvolen

učení

členem České

akademie věd a umění a roku 1939 začal pracovat na právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl roku 1947 zvolen rektorem. V teoretické ekonomii, narozdíl od Macka, který byl spíše eklektikem a přejímal názory různých škol, proslul zejména vytvořením své vlastní teleologické koncepce. V

praktickém

ekonomickém

životě

se

Engliš

v

meziválečném období značně angažoval a byl jedním z tvůrců oficiální vládní politiky tohoto období. Nejprve byl poslancem za stranu národně demokratickou v Národním shromáždění, kde pracoval v jeho finančním výboru. V roce 1925 vystoupil pro rozpory ze strany, narozdíl od Macka, který své názory trochu pozměnil,

aby

veřejném

životě

svou

stranu

jako

nepoškodil.

Dále

národohospodářský

fungoval

odborník.

Od

ve roku

1920 do roku 1931 byl ministrem financí v šesti vládách a v letech

1934

až

1939

ho

zaměstnávala

Národní

banka

coby

Guvernéra. Jeho činnosti ve veřejném životě skončily v únoru 1948 a jeho spisy byly zakázány a vyřazeny z knihoven. V roce 1952 byl dokonce vykázán z Prahy a po letech strádání a zemřel v roce 1961 v Hrabyni u Opavy. V říjnu 1991 mu byl propůjčen in memoriam prezidentem republiky „Řád Tomáše G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva“. Na rozdíl od Josefa Macka byla jeho publikační činnost značně rozsáhlá. Za hlavní práce se nejčastěji citují: „Základy hospodářského

myšlení“

hospodářství“(1932)

a

z

roku

„Finanční

1922,

„Teorie

věda“(1929).

Za

státního vrchol

je

44

považováno

jeho

dvousvazkové

dílo

„Soustava

národního

hospodářství“ z roku 1938. Po válce vzbudily pozornost dvě díla, „Hospodářské soustavy“(1947) a „Malá logika“(1947), na kterých pracoval během okupace.

Některé jeho práce vyšly po

j e h o s m r t i v c i z i n ě a d a l š í e x i s t u j í p o u z e v r u k o p i s e c h . 44

4.2 Porovnání teoretických názorů Na rozdíl od Josefa Macka, který přejímal ekonomické názory z různých směrů, vytvořil Karel Engliš svoji originální teleologickou hospodářskou teorii, podle níž je základem všech ekonomických procesů v první řadě cíl, který si subjekt zvolí. Potom

pro

vysvětlování

a

chápání

ekonomických

jevů

je

nejdůležitější najít tento cíl. S touto myšlenkovou koncepcí se Engliš snaží řešit základní ekonomické problémy a pomocí nich osvětlit souvislosti v chování tržní ekonomiky.

4.2.1 Hodnota a cena Zatím co Macek považoval za základní kámen definovat cenu

a

vše

okolo

ní,

Engliš

staví

na

první

místo

přesné

vyjasnění pojmu hodnota, což bylo způsobeno v první řadě mnohými hodnoty

definicemi z

teorie

tohoto

mezního

pojmu.

užitku

Macek

rakouské

přejal školy

definici

a

dále

se

věnoval spíše ceně. Englišovi se teorie hodnoty rakouské školy, zejména u Mengra a Böhm-Bawerka, líbila pouze částečně. Měl výhrady zejména k psychologickým aspektům této školy. Ve

své

vlastní

teleologické

teorii

se

snažil

dívat

na

hodnotu daného předmětu z pohledu vztahu mezi subjektem a předmětem. 44

Každý

subjekt

jde

za

určitým

cílem

a

tomu

Srovnej viz. životopisné údaje Šmejkal M. a kol.,Významní čeští

45

podřizuje

prostředky

na

jeho

dosažení.

Při

tomto

procesu

označil Engliš dvě základní pravidla, kterými se subjekt při uskutečňování

záměru

řídí:

princip

hospodárnosti

a

mezní

racionality. Hospodárnost se projevuje maximalizováním užitku při minimalizaci nákladů a mezní racionalita je hranicí, na které klesající mezní užitek je vynulován rostoucími náklady na jeho dosažení. Zároveň subjekt musí zvažovat optimální poměr mezi spotřebou jednotlivých statků, k čemuž potřebuje vyjádřit užitek relativně

připadající

na

peněžní

jednotku.

Tím

se

dostal

k

závěrečnému pravidlu, podle kterého racionálně se chovající subjekt vyrovnává mezní relativní užitky. K vyřešení problému ceny Engliš použil ještě vyjasnění tvorby

směnných

relací,

které

se

tvoří

mezi

jednotlivými

hospodářskými subjekty. Směna je výhodná pro subjekt pouze za podmínky, že zvyšuje jeho celkový užitek. Pokud se najdou dva subjekty a platí pro oba předešlá podmínka, dojde ke směně. Ke směňování dochází až do vyrovnání poměrů mezních užitků, což znamená, že směnné relace jsou v opačném poměru než relace mezních užitků. Tím jsou vlastně směnné relace determinovány relacemi mezních užitků. Vyřešení problému ceny rozdělil na dvě části. První část, problém cenové hladiny, řešil v oblasti peněžní teorie a druhou část, problém cenových relací, řešil pomocí teorie hodnoty. Problém cenové hladiny se vyřeší sám zavedením peněz, čímž se zjednoduší

směnné

relace,

které

jsou

obrácené

k

relacím

cenovým. Větší problém je při řešení cenových relací, kde jsou rozhodující hodnotové poměry u spotřebních statků. Stejně jako Macek odmítl cenové teorie, které byly v té době naprosto běžné.

Odmítl

tak

spojení

ceny

statků

s

cenou

výrobních

nákladů, čímž se problém ceny pouze posune na problém ceny výrobních nákladů. Podle něho jde spíše o obrácený poměr, kdy národohospodáři, část III.. VŠE, Praha 1993

46

výrobní náklady jsou částečně determinovány cenou finálního produktu. Podobně odmítl i různé pracovní teorie ceny. I zde podle něho platí spíše opačná závislost, tedy že cena práce je určena

hodnotou

vyrobeného

statku.

Nelze

řešit

ani

cenu

jednotlivých statků, neboť nejdůležitější jsou cenové relace a ne jednotlivé ceny. Podle Macka je cena výsledkem složitého procesu, který probíhá mezi nabízejícím a poptávajícím, a je ovlivněn mnoha vnějšími i vnitřními faktory. V Englišově teorii je základním determinujícím prvkem ceny poměr mezních užitků. Ale všechna pravidla

při

stanovení

hodnoty,

a

tím

i

ceny,

platí

pouze

tendenčně, neboť celé hospodářství se neustále vyvíjí, odklání se od rovnováhy a zase se k ní vrací. Tím se neustále mění vztah subjektu a předmětu a tím i hodnota daného předmětu. Z tohoto pohledu na cenu Engliš kritizoval jak klasický pohled

na

mezního

zákon

užitku.

nabídky Na

a

zákonu

poptávky,

tak

nabídky

poptávky

a

rakouskou mu

školu vadila

přílišná zjednodušenost a snaha určovat ceny jednotlivě a ne v kontextu

s

především

cenovými dobré

psychologizace

relacemi.

východisko

podle

něho

U od

brání

rakouské

školy

oceňoval

ale

přílišná

teorii

mezního

subjektu, rozvinout

užitku na celé národní hospodářství.

4.2.2 Tvorba ceny na trhu Pro

Karla

Engliše,

který

se

hlásil

k

liberálním

myšlenkám, měl trh velký význam z hlediska udržení tržního prostředí. Jedině střetávání nabídky a poptávky za neomezených podmínek

může

vytvořit

správnou

konkurenci

pro

udržení

tržního prostředí. Pro Macka, který měl spíše prosociální cítění, měl

trh

velký

význam,

ale

při

tvorbě

cen

se

podle

něho

uplatňuje také etika, tradice a mnoho jiných faktorů. 47

Celé

národní

hospodářství,

nazývá

ho

směnným

společenstvím, Engliš rozdělil na čtyři trhy, neboť se nejedná o jednotný komplexní trh, ale je složeno z velkého množství jednotlivých individuálních subjektů. Každý z trhů, trh statků a služeb, trh peněz, trh práce a trh deviz, má svoji formu ceny, přes

kterou

jsou

všechny

trhy

navzájem

propojeny.

Tržní

mechanizmus potom spočívá v dokonalém fungování všech trhů. To

je

důvod

proč

Engliš

odmítal

jakýkoliv

zásah

státu

do

tržního prostředí, neboť narušení komplexního systému cen vede podle něho ke snižování produktivity práce.

4.2.3 Peněžní teorie Peníze měly pro Engliše význam z jeho teleologického pohledu pouze ve spojení s daným subjektem. Proto odmítá všechny teorie, které se snaží definovat peníze podle způsobu jejich

užití.

Sám

je

definoval

jako

„statek

s

nepřímou

univerzální upotřebitelností“ a jakékoliv snahy o určení funkcí peněz považoval za nahodilé a neúplné. Stejně jako Macek považuje peníze za značky a odmítá jejich definici vázat s jiným aktivem, například se zlatem. Engliš z pohledu subjektu rozdělil definici peněz na dvě části. První část se týká jednotlivých subjektů, kteří mají k dispozici jen určitou část peněz, se kterými hospodaří. Potom mají

peníze

pro

ně

několik

různých

funkcí.

Jednak

jsou

předmětem, za kterým je vidět cíl jejich snažení, a pak mohou mít další přímé či nepřímé upotřebení. Druhá část definice je z pohledu státní autority, tedy centrální banky. Takováto autorita se zajímá o peníze jako celek, tedy ji zajímají spíše dopady změn peněžní zásoby, a co způsobuje současné množství peněz, jestli ekonomiku zrychluje nebo zpomaluje. 48

Z

obou

částí

definice

peněz

je

znát

nominalistický

Englišův pohled, který se zajímá hlavně o kupní sílu peněz odvozenou

z

cenové

hladiny

a

ne

připoutanou

k

nějakému

drahému kovu.

4.2.4 Kupní síla peněz, inflace a deflace Názory na kupní sílu peněz mají oba ekonomové podobné, i když by se dalo říci, stejně jako v předešlých definicích, že Mackovo vysvětlení kupní síly je podstatně jednoduší. Dle něho je to množství zboží, které si za peníze může člověk koupit a zároveň množství jiného zboží například práce, které musí za ně dát. Engliš se opět dívá na kupní sílu peněz z pohledu daného subjektu, který peníze utrácí. Potom je kupní síla vyjádřena při každém nákupu hodnotou nakoupeného zboží. Takováto kupní síla

peněz

se

potom

může

odlišovat

případ

od

případu.

Je

například závislá na subjektivním hodnocení kupujícího, jeho důchodu,

případně

na

relativním

užitku

daného

statku

pro

subjekt. Proto byl pro Engliše nejdůležitější pohled z hlediska státních financí. Z hospodářského pohledu státu mají peníze pouze jednu kupní sílu, která se dá zjistit jako součet konečné spotřeby

všech

spotřebitelů.

Potom

je

kupní

síla

peněžní

jednotky závislá na množství národního produktu, respektive množství

národního

produktu

připadajícího

na

jednotku

národního důchodu. Macek uvádí jako příčiny inflace a deflace různé poruchy peněžního oběhu, kdy kolísá kupní síla peněz. Inflaci potom způsobuje nepřiměřené vydávání nekrytých peněz, takzvaných státovek. Deflaci naopak způsobuje nedostatek peněžních značek v oběhu. Engliš si na vysvětlení proč dochází ke kolísání kupní 49

síly peněz zkonstruoval základní hospodářskou veličinu, kterou nazval „obecné hospodářské číslo“. Hospodářskými čísly Engliš rozumí hodnotu národního produktu, velikost národního důchodu a součet podnikových výnosů. Všechny tyto čísla jsou vzájemně propojeny cenovým mechanizmem. Potom úhrn výnosů, cen nebo důchodů vytváří jedno stejné číslo, to takzvané „obecné hospodářské číslo“. Toto číslo

je

určeno

strukturou

dvěma

výroby

a

s

rozhodujícími tím

spojenými

faktory: cenovými

rozsahem

a

relacemi

a

změnami v peněžní jednotce. K řešení problému inflace a deflace Engliš využíval vztahu mezi hospodářským číslem a obsahem peněžní jednotky, neboť ta je určena podílem hospodářského čísla k národnímu produktu. Inflace se potom projevuje zvýšením hospodářských čísel při nezměněném národním produktu a tím snížením obsahu peněžní jednotky. Deflace potom působí opačně. Od samotného pojmu inflace a deflace odděluje pojem inflační

a

deflační

metody,

neboli

základní

příčiny

těchto

poruch. Mezi nimi uvádí: Krytí státního deficitu vydáváním státovek nebo poskytováním výrobních úvěrů centrální bankou. Uměle zvyšované ceny státním nebo nezákonným zásahem do trhu. Nepřiměřené zásahy do stability kurzu měny. Náhlé změny platební bilance. Podle Engliše je však třeba také rozlišovat, kdy dochází ke změně cenové hladiny v důsledku inflačních nebo deflačních tlaků, a kdy je příčinou změna národního produktu, ať už změna výroby

nebo

spotřeby.

Tyto

případy

změny

cenové

hladiny

nazval drahota a láce. Například v případě drahoty dochází ke snížení národního produktu, ale národní důchod se nezmění. Potom se nemění důchody, nýbrž rostou ceny. Z

předešlých

definic

Engliš

odvozoval

zejména

své

názory na peněžní politiku. V podstatě by se dalo říci, že nebyl zastáncem

kvantitativní

peněžní

teorie.

Jeho

názory

jsou

50

založeny jejichž

na

zkoumání

základem je

a

analyzování

tvorba

peněžních

hospodářských

čísel,

důchodů v podnicích.

Podle toho také přistupoval k poskytování úvěrů emisní bankou. Ta podle něho směla poskytnout pouze takové množství peněz, aby jejich kupní síla odpovídala hodnotě národního produktu. Úvěry mají být tedy v takové výši, kterou umožňují vklady obyvatelstva. Výrobní kapitál podle něho mohou poskytovat pouze komerční banky. Proto byl Engliš zcela proti poskytování dlouhodobých úvěrů

centrální

bankou

a

plně

trval

na

neutrální

peněžní

politice. Zde byl v ostrém rozporu s Josefem Mackem, který prosazoval možnost operací na volném trhu pro centrální banku. S tím souviselo také Englišovo

pojetí kapitálu. Sám ho

označil jako statky sloužící k výdělečné činnosti subjektů. V období velké krize vedl diskuse s Mackem o tom, jaký je rozdíl mezi penězi a kapitálem. Zdůrazňoval, že když Macek tvrdí, že je nedostatek peněz, myslí tím vlastně nedostatek kapitálu. To byla vlastně podstatná myšlenka jeho definice, oddělit skutečný kapitál od peněžních značek. Ve své přednášce pro rozhlas uvedl: „Pravíme-li, že není úvěru a kapitálu na investice, neznamená to, že máme v oběhu málo bankovek pro uskutečnění platů z prodeje a koupí, ale znamená to, že není dosti volné kupní síly a tudíž úspor ze strany důchodců, kterou jsou již ochotni propůjčiti přes peněžní ú s t a v y p o d n i k a t e l ů m a t ě m , k d o c h t ě j í s t a v ě t i a i n v e s t o v a t i . “ 45 Dále poukazuje na to, že vynucený kapitál, například státem na cedulové

bance,

je

opět

úsporou,

ale

vynucenou

následkem

zvýšení cen a v podobě inflace. Pro

správnou

funkci

tvorby

kapitálu

má

podle

něho

zásadní význam dobře fungující peněžní trh, ve kterém má rozhodující

45

vliv

na

úspory

domácností

úrok.

Ten

má

vliv

K. Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str.4

51

nejenom na výši úspor, ale také na rozsah investic a množství zásob ve skladě.

4.2.5 Devizový kurz a platební bilance Devizový kurz považuje Engliš ve své teorii čtyř trhů za cenu deviz. Přičemž hlavním determinantem kurzu jsou obchody s

cizinou,

neboli

platební

bilance.

Pro

Macka

byla

deviza

směnkou na cizí měnu a soustředil se spíše na definování horní a dolní hranice kurzu. Jednoduše přes cenu zlata definoval tyto hranice, pak už jen popisoval příčiny pohybu mezi nimi. Pro Engliše je velikost kurzu o něco složitější otázkou, neboť je závislá v daném okamžiku na velikosti nabídky a poptávky a zároveň tyto veličiny ji zpětně ovlivňují. Za nejdůležitější považoval Engliš vztah mezi kurzem a cenovou hladinou doma a v zahraničí. Na kurz podle něho působí v první řadě platební bilance a nikoliv změny cenových hladin. Mezinárodní obchod je podněcován zejména rozdílnými cenovými relacemi doma a v zahraničí. Tyto rozdíly způsobují pohyb zboží přes hranice, zatímco změny devizového kurzu mění platební

bilanci.

Podobně

tuto

problematiku

vysvětloval

i

Macek, když své žáky učil, že „lodě se zbožím nejsou poháněny p a r o u , a l e c e n o v ý m i r o z d í l y “ . 46 Když

si

Engliš

určil

co

je

devizový

kurz

a

čím

je

determinován, přistoupil k otázce kdy je kurz v rovnováze a co k této rovnováze vede.

Pro každý kurz lze podle něho najít

určitou hranici soutěživosti, nad níž se nacházející statky jsou schopny býti vyvezeny nebo dovezeny. Potom rovnovážný kurz je takový, na nějž nepůsobí žádné tlaky ze strany platební bilance.

Takovýto

stav

Engliš

nazývá

rovnovážným

bodem

46

Habr J.,Jankovský J.,:Profesor Josef Macek, Politická ekonomie 12/1993, str. 1526

52

soutěživosti. Pokud se země nachází mimo tento bod, musí se přizpůsobit kurz nebo cenová hladina.

4.2.6 Krize Engliš považoval za nesprávný přístup dívat se na krize z pohledu kauzálně historického. Podle něho se nedají převádět konkrétní

poznatky

o

změnách

hospodářských

ukazatelů

do

obecné podoby bez přesné znalosti příčiny. Sám označil krizi za poruchu

rovnovážného

pořádku.

Dále

se

snaží

se

svým

teleologickým přístupem určit, čím byla krize způsobena. A to je podle něho základ správné léčby. O světové krizi v třicátých letech napsal: „Kdyby byl svět zavčas pochopil, že jde o zlatou deflaci,

nemusila

mít

světová

nemusila trvat tak dlouho.“ Macek

se

specifikovat, keynesiánského peněžní,

narozdíl

kde

došlo

pohledu

úvěrová

a

krize

tak

těžké

důsledky

a

47

od k

byla

Engliše poruše

vždy

rozpočtová

nesnaží

přesně

systému.

příčinou

politika,

Z

krize

která

jeho špatná

vyvolává

nedostatečnou poptávku po investicích. Díky těmto rozdílným pohledům

na

krizi

se

z

obou

pánů

stali

dva

protipóly

při

diskusích o protikrizových opatřeních. Engliš se dále podrobněji zaobírá třemi základními druhy příčin krizí: z deflace, nadvýroby a z racionalizace. Deflační krize podle něho vychází ze změn hospodářských čísel, kdy se tyto čísla snižují a tím roste kupní síla peněžní jednotky. Tím se vlastně liší od krize z nadvýroby, kdy se mění rozsah výroby, i od krize racionalizační, která mění cenové poměry v důsledku racionalizace

v

podnicích.

Stejně

funguje

i

krize

inflační,

kterou Engliš považoval za méně závažnou.

53

4.2.7 Hospodářské soustavy Engliš

pojem

vysvětlování

hospodářské

ekonomických

soustavy

pojmů.

Podle

kladl

na

počátek

něho

není

možné

cokoliv popisovat bez znalosti v jaké hospodářské soustavě se to nalézá. Principiálně rozdělil soustavy na dva druhy: V prvním se člověk stará sám o sebe, což vyžaduje existenci svobody a možnost vlastnit své prostředky. Ve druhém případě je člověk a celý národ v péči někoho jiného a není možné, aby měl plnou vládu nad svými statky a nebyl ničím omezován ve své volnosti. První řád označil jako individualistický, neboť jeho podstatou je

každý

jednotlivec

a

druhý

systém

nesl

označení

solidaristický, což vyjadřuje spíše propojení všech občanů na principu solidarity. Je

asi

zcela

jasné,

že

Engliš

se

svými

liberálními

myšlenkami preferoval spíše první druh založený na jednotlivci, který také označuje kapitalizmem, aby zdůraznil prvotní význam kapitálu a jeho zúročení. Proti tomu Macek tíhl spíše k systému s prosociálním charakterem a se zjevnými znaky kooperativy. Jeho ideálním systémem, ke kterému podle něho společnost směřuje, je družstevní socializmus. Engliš ve svých úvahách připouštěl i existenci systému, který dostal název národní kooperativa, kdy stát organizuje výrobní prostředky a občané mají zaručené právo na práci. Vlastnictví

výrobních

prostředků

státem

odbourává

zisk

z

kapitálu, ale zaměstnanci jsou placeni za práci a nejsou nijak omezováni ve způsobu spotřeby. Ale tento systém není podle něho trvale udržitelný, neboť kdyby

mzda za práci měla být

jediným klíčem ke spravedlivému rozdělování statků, naráží se na problém, jak objektivně zjišťovat hodnotu pracovní jednotky. 47

K. Engliš, Soustava národního hospodářství, sv. 2., str. 683

54

Pro

socializmus

nebo

komunizmus

neměl

Engliš

ve

svém

teleologickém pohledu místo a tvářil se jako když neexistují.

4.3 Spory v praktické měnové a finanční politice Karel Engliš narozdíl od Josefa Macka představoval v meziválečném členem

období

finančního

oficiální

výboru

v

státní

politiku.

Národním

Nejdříve

shromáždění,

byl

potom

zastával funkci ministra financí v průběhu let 1920 až 1931, celkem v šesti vládách, a v období 1934 až 1939 byl guvernér Národní banky československé. Díky tomu měl mnoho příležitostí uplatnit své teoretické názory při řízení skutečného hospodářského života. V první řadě se staral o stabilizaci měny a ekonomiky. V roce 1918 byl přijat jím vytvořený zákon o obchodních platidlech, který nakonec nebyl uplatněn. Zákon vytvořil nezávisle na Rašínovi, který s ním nebyl úplně spokojen. I nadále se dostávali do rozporů, zejména co se týče deflační politiky a krytí peněz zlatem. V těchto věcech byl zajedno s Mackem a spíše prosazoval ustoupit od restriktivních opatření a věnovat se stabilizace měny. Úspěchem bylo odvolání deflační politiky vládou v roce 1925. Dále se jako ministr financí zasadil o tvrdou stabilizaci měny, o daňové reformy a o uspořádání státního rozpočtu. Jako guvernér Národní banky československé obhajoval stabilitu koruny a tvrdě prosazoval čistou emisní politiku a neposkytování

dlouhodobých

úvěrů

komerčním

bankám

a

žádných úvěrů státnímu rozpočtu. V tomto bodě se dostal do ostrých

polemik

právě

zejména

s

Josefem

Mackem,

který

prosazoval volnější působení cedulové banky a s tím hlavně spojené operace na volném trhu.

55

4.4 Josef Macek, Karel Engliš a cedulová banka V

předcházejících

kapitolách

jsou

popsány

rozdílné

názory dvou nejvýznamnějších českých národohospodářů Josefa Macka a Karla Engliše. Šlo o velice mělké srovnání, které se týkalo jejich života, teoretických i praktických ekonomických názorů.

Nyní

by

jsem

chtěl

podrobněji

napsat

o

jejich

pravděpodobně největším sporu, v jehož středu se nacházela přímo cedulová banka. V roce 1934 vedli oba ekonomové diskuse skrze rozhlas a tisk o možnostech cedulové banky při tvorbě kapitálu. Karel Engliš zastával v té době funkci guvernéra národní banky a se svou

ekonomickou

koncepcí

odmítal

bankovní

operace

na

volném trhu za účelem poskytování nekrytých úvěrů. Proti tomu Josef

Macek

prosazoval

z

pohledu

keynesiánského

možnost

financování úvěrů cedulovou bankou. Diskutovali nejenom o funkcích cedulové banky, ale i s tím spojenými problémy, jako co je vlastně funkce peněz, jejich odlišnost od kapitálu a jak vlastně kapitál vzniká.

4.4.1 Englišova přednáška Počátkem jejich mediálních diskusí o cedulové bance byla přednáška Karla Engliše, kterou přednesl dne 24. července 1934 v rádiu na stanici Radiojournal. Přednáška se týkala obnovy peněžního trhu a funkce cedulové banky při ní. Na začátku se zabýval osvětlením veřejnosti rozdílu mezi pojmy peníze, důchod a kapitál. Základní omyl lidí viděl právě v zaměňování těchto pojmů. Podle něho podnikatel i pracující člověk když řekne, že nejsou peníze, nemyslí tím ani jeden ve skutečnosti nedostatek peněžních značek. Dokonce ani nemají na

56

mysli stejné peníze. Pracujícímu člověku, kterému se nedostává peněz,

vlastně

schází

důchod,

neboli

výdělek.

Kdežto

podnikateli evidentně chybí kapitál, neboli investice. Řekl, že narozdíl od peněžních značek: „Důchod je to, co dělník,

úředník,

průběhu

roku

částeček,

podnikatel

spotřebovati.

které

z

výroby

Kapitál

důchodci

vydělá vzniká

uspořili

a

a z

co

může

v

důchodových

dali

k

použití

p r o s t ř e d n i c t v í m p e n ě ž n í h o ú s t a v u p r o p o d n i k y a i n v e s t i c e . “ 48 K tomu dodává, že vydávání bankovek cedulovou bankou nevytvoří ani nový důchod, ani nový kapitál pro podnikatele. S tím souvisí i jeho vysvětlování funkce cedulové banky. „Úkolem cedulové banky je doplňovati krátkodobé peníze a vyrovnávati

úrok

schvaloval

pouze

za

ně

v

průběhu

krátkodobé

r o k u . “ 49

lombardní

Jinými

úvěry

a

slovy

půjčky

na

eskont směnek. Jediným cílem je tady zrychlit výměnu statků a nikoli půjčovat peníze na investice, proto zástavou na takovýto úvěr musí být podle něho již hotové zboží, které pouze čeká na prodej. Možnost cedulové banky financovat investice spojoval s inflací a proto takovéto financování odmítal. Poukazoval na to, že kapitál na investice se tvoří z úspor a stát, který si půjčí od cedulové

banky,

spotřebitelů poškozeni

opět

zvýšenou

poctiví

použije inflací.

střádalové

úspory, Touto

a

ale

inflací

pracující,

vynucené budou

jak

on

je

od

nejvíce nazývá

gážisté, kteří mají od státu určenou pevnou gáži. Řešení

nedostatku

kapitálu

na

investice

viděl

pouze

cestou přirozenou. Po léta krize ubýval kapitál, kterým se v nouzi financoval běžný život, a proto se nelze podle něho divit, že je ho nedostatek. Ale musí se obnovovat postupně a z úspor obyvatel: „A protože nám cizina dnes nepomůže, musíme si v y t v o ř i t p o t ř e b n ý k a p i t á l s a m i p r a c í a ú s p o r o u . “ 50 48 49 50

K. Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 4 K. Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 4 K. Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 4

57

Takováto

tvorba

je

ovšem

podmíněna

stabilitou

finančního trhu, neboť možnost inflace snižuje chuť spořit. Ta podle

něho

souvisí

nepomůžeme

s

obecnou

financováním

důvěrou

nekrytých

k

úvěrů.

měně,

které

„Jinými

slovy

podstatným předpokladem obnovy peněžního trhu jest, aby byly uvedeny

do

rovnováhy

finance

všech

veřejných

statků

a

p ř e d e v š í m s t á t u . “ 51

4.4.2 Mackův článek jako odpověď Odpověď Josefa Macka na Englišovu přednášku v rozhlase byla

otištěna

po

dvou

dnech

26.

července

v

„Národním

Osvobození“. V článku „Názor proti názoru“ Macek kritizuje Englišovy teoretické názory i způsob řízení cedulové banky. V

první

řadě

kritizoval

p o u č o v á n í “ 52 o

tom,

co

nám

Englišovo vlastně

„naivní

schází.

sofistické

Považoval

za

samozřejmé, že lidem nechybí peněžní značky, ale důchody. A důchody

podle

něho

schází

kvůli

špatné

peněžní

politice

cedulové banky. O zmizení peněz napsal: „Ta dnešní záhada peněz není pouze v tom, že ti kdo jich potřebují nejvíc, mají jich nejmíň, nýbrž v tom, že si k nim nemohou pomoci prodejem s v é p r á c e n e b o s v é h o z b o ž í . “ 53

Právě v problémech s odbytem

viděl hlavní příčinu nedostatku peněz. Nedostatkem peněz se zabýval už ve své práci z roku 1933 s názvem „Kam se poděly peníze? Co máme dělat?“ a tento článek názory.

vydaný Už

„Nezbytným d l u ž n í k . “ 54 51 52 53 54

o

tam

rok

později

vlastně

se

zabýval

problémy

protějškem Ale

otázkou

střádala pro

něho

je

shrnuje

předcházející

odbytu schopný

zůstává,

jak

a a má

napsal: poctivý spořit

K. Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 6 J. Macek: Názor proti názoru, Národní Osvobození, 26. července 1934 J. Macek: Názor proti názoru, Národní Osvobození, 26. července 1934 J. Macek, Kam se poděly peníze? Co máme dělat?, Praha 1933, str. 41

58

podniková soustava, když spoří všichni a nikdo nic nekupuje. V odpovědi Englišovi napsal: „Základní a největší chyba dnešní situace není patrně v nerovnováze různých druhů výroby, nýbrž v

desorganisaci

směny,

která

zas

je

způsobena

jednak

nerozumným a nespravedlivým rozdělením důchodů, a za druhé n e s p r á v n o u p o l i t i k o u p e n ě ž n í a ú v ě r o v o u . “ 55 Druhým kritice

problémem,

Englišovy

kterým

přednášky

je

se

Macek

tvorba

zabývá

kapitálu

a

ve

své

podpora

cedulové banky při ní. Souhlasí s tím, že tvorba kapitálu je závislá na úsporách, ale namítá, jak má někdo vytvářet úspory, když

nemá

dostatečného

výdělku.

Vadí

mu,

že

guvernér

cedulové banky nemá žádný celkový plán, jak oživit výrobu a umožnit lidem spoření. Co se týká cedulové banky, nesouhlasí Macek kategoricky s

tvrzením,

že

úkolem

této

banky

je

pouhé

řízení

oběhu

krátkodobých peněz. V jedné ze svých předcházejících knih uvedl: „Správná politika peněžní musí dbát toho, aby instituce peněz sama nezvyšovala míru sociálního tlaku na nezasloužený prospěch jedněch a nezaviněnou cenu druhých, nýbrž pokud je to možno, aby zmírňovala tento sociální tlak

a rozdělovala jej

t a k , j a k s p r a v e d l n o s t ž á d á . “ 56 V č l á n k u s e o d v o l á v á z e j m é n a n a J.M. Keynese a poradce prezidenta Roosvelta, podle kterých má cedulová banka „sloužit národnímu hospodářství penězi tak, jak o n o t o h o p o t ř e b u j e “ 57. Proto prosazoval možnost pro cedulovou banku provádět operace na volném trhu. Uvádí, že mu není zcela jasné, proč Engliš odmítá tyto operace, když nejde o nic jiného, než o odkup inflace

kvalitních při

cenných

vydávání

papírů.

nekrytých

Rozporem

peněz.

Podle

byla jeho

možnost názoru,

narozdíl od Engliše, inflace spočívá ve snižování hospodářské zásluhy za vydané peníze, kdežto peníze vydané při odkupu 55 56 57

J. Macek: Názor proti názoru, Národní Osvobození, 26. července 1934 J. Macek: První uvedení do národního hospodářství, Praha 1925, str. 44 J. Macek: Názor proti názoru, Národní Osvobození, 26. července 1934

59

budoucí práce jsou kryty právě touto prací. Podle něho je právě zákon

o

cedulové

bance

špatný,

protože

takovéto

operace

neumožňuje a Engliš je odmítá pouze proto, že mu překáží jeho teoretické názory o úkolech cedulové banky.

4.4.3 Co jsou peníze a jak se tvoří kapitál Karel Engliš reagoval na Mackovu kritiku svého projevu uveřejněním publikace „Peněžní theorie dr.Macka“, která vyšla v roce 1934. V ní se zejména snažil vysvětlit veřejnosti co jsou peníze a jaký je rozdíl mezi penězi a kapitálem. V otázkách definice kapitálu a peněz se mu v první řadě nelíbí

příklad,

který

Macek

vysvětlení rozdílu kapitálu

uvedl

na

zesměšnění

Englišova

a důchodu. Napsal v něm: „Jak naše

lidi znám, myslím, že nejeden nezaměstnaný po řeči doktora Engliše řekl svému kamarádovi s jemným úsměvem: „Ty, tohle je

dobré.

Místo

peněz

-

až

budeme

dělat

-

budeme

chtít

d ů c h o d y , a n a t y p e n í z e n a k a š l e m . “ “ 58 T u t o i r o n i c k o u p o z n á m k u přirovnal k rozdílu mezi potravinami a jejich obsahem živin. Podle něho by stejný dělník mohl říci: „Ty, tohle je dobré, m í s t o m a s a b u d e m e t e ď j í s t i ž i v i n y a n a t o m a s o n a k a š l e m . “ 59 Aby nedocházelo k těmto nedorozuměním je pro Engliše velice důležité v prvé řadě odlišit pojem kapitálu od peněz, i když je pro ně často používán stejný název. Základem je podle něho znát funkci peněz i kapitálu, aby se dalo bezpečně říci, mohou li se doplňovat či zastupovat. Napsal o tom, že:"Jestliže by někdo přímo z nedostatku kapitálu soudil na nedostatek oběživa,

a

proto

k

rozmnožení

kapitálu

žádal

rozmnožení

o b ě ž i v a , p a k b y k a p i t á l a o b ě ž i v o z t o t o ž ň o v a l . " 60 T o b y l p o d l e

58 59 60

J. Macek: Názor proti názoru, Národní Osvobození, 26. července 1934 K. Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 11 K. Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 13

60

něho důležitý omyl, který bylo potřeba napravit, než by někdo žádal nahrazení nedostatku kapitálu tiskem bankovek. Podle Engliše v otázkách tvorby kapitálu spojuje Macek své teoretické názory s politickými požadavky a s praktickým přáním. A právě to považoval za Mackovu chybu, neboť na jedné straně je vidět mzda, kterou je ochoten dát podnikatel, a která se zdá spravedlivá jemu, a na druhé straně, je mzda spravedlivá pro dělníka, ze které by mohl spořit kapitál.

Ale kdo má určit

ono Mackovo mravní kritérium spravedlivé mzdy. Tuto otázku Macek vůbec neřeší, naopak si je vědom, že najít klíč ke spravedlivému rozdělení důchodů není prakticky možné.

Připouští

také,

že

vykořisťování

se

děje

v

každém

okamžiku a nejenom mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem : „Každý z nás zná přece tisíce případů, kdy chudák vykořisťuje chudáka, dělník dělníka, řemeslník řemeslníka, sedlák sedláka, ú ř e d n í k ú ř e d n í k a . “ 61 P r o t o s e M a c e k s p o k o j i l s k o n s t a t o v á n í m , že mzda není mravně spravedlivá, když neumožní pracujícímu slušně žít a možnost něco uspořit.

4.4.4 Peníze a jejich funkce Oba

národohospodáři

se

shodují

v

základní

definici

peněz, kterou Macek popsal slovy: „Peníze mají usnadnit směnu práce

a

zboží,

tím

usnadnit

výrobu

a

tak

spolupráci

a

s p o l u ž i t í . “ 62 P o d l e E n g l i š e s e a l e M a c e k t é t o s v é t e o r i e m o c nedržel, a tím došlo k jeho chybným závěrům. Podle Engliše k té směně, kterou mají peníze usnadňovat, patří v první řadě akt prodeje vlastního a koupě cizího zboží. Proto cedulová banka může půjčovat pouze na zboží které už existuje a čeká na prodej. 61 62

Revue "Naše doba", č.3, prosinec 1937, str. 155 K.Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 16

61

Engliš píše, že výdejem nekrytých bankovek stát sice zaplatí za služby nebo zboží, ale bude ho to stát pouze pár vagónů papíru. Proti tomu stojí Mackův názor že: „Výdejem peněz

na

užitečnou

práci

při

slušných

cenách

stát

nikoho

n e o k r a d e a n i n e p o š k o d í . “ 63 T í m c h t ě l ř í c i , ž e s t á t n í f i n a n c o v á n í investiční činnosti může v případě krize pomoci národnímu hospodářství.

4.4.5 Co je inflace? Sporným

názorům

obou

ekonomů

na

činnost

cedulové

banky předchází spor o to, co je vlastně správné pojetí inflace. Rozdílná definice tohoto pojmu způsobuje, že na jedné straně Engliš

zásadně

cedulovou

odmítá

bankou,

a

vhánění na

nekrytých

straně

peněz

druhé

do

Macek

oběhu

prosazuje

odkupování kvalitních cenných papírů. Engliš používá při definování inflačního výdeje peněz svoji teoretickou koncepci, která využívá pojem hospodářské číslo a jeho souvislosti s národním důchodem. O inflačním výdeji

ve

své

papírových

knize

peněz,

napsal:

který

„Inflační

tvoří

je

umělý

tedy

důchod,

každý

výdej

nečerpaný

z

výrobního procesu v hospodářské periodě, nutně posunuje poměr mezi

národním

důchodem

a

národním

produktem,

zvyšuje

h l a d i n u c e n o v o u a s n i ž u j e h o d n o t u p e n ě z . “ 64 P o d l e n ě h o n e d o j d e k vzestupu cenové hladiny pouze v případě, že cedulová banka zapůjčí peníze na již hotové zboží, které je v daném čase už součástí národního produktu. Macek

charakterizuje

inflační

výdej

peněz

poněkud

odlišně. Vychází hlavně z pojmu hospodářská zásluha a její ocenění v peněžním hospodářství. Jeho definice vypadá takto: 63 64

K.Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 17 K.Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 21

62

„Při inflaci se vhánějí peníze do oběhu za pořád menší a menší hospodářskou zásluhu nebo i bez zásluhy. Proto jejich kupní síla je menší a menší, až na konec třeba žádná - nikdo je d o b r o v o l n ě n e p ř i j m e . “ 65 T a k o v á t o d e f i n i c e m u u m o ž ň u j e j e h o doporučování půjček cedulové banky na investic, neboť tvrdí, že nikdo o nic nepřijde. Podle něho se bance po vytvoření produktu vrátí peníze i s úroky a národní hospodářství je o tento produkt bohatší. Obě definice shodují v tom, že výdej inflačních peněz předchází jejich znehodnocení. Rozdíl je ale v příčinách tohoto znehodnocení. Podle Engliše k němu dochází, když se tvoří nová kupní síla, která je umělá a nepochází z výrobního procesu. Z tohoto pohledu také rozdělil peníze na neinflační, tedy ty, které jsou

půjčovány

cedulovou

bankou

na

již

hotové

zboží,

a

inflační, které jsou dány do oběhu na dlouhodobější investice. Proti tomu podle Macka je nejdůležitější poměr vydaných peněz k hospodářské zásluze, za kterou byly vydány. Engliš označil Mackovu inflační koncepci za nevědeckou a uvedl šestibodovou kritiku, proč tomu tak je. Za prvé: V Mackově teorii jsou opět spojeny teoretické n á z o r y s e t i c k ý m p ř á n í m 66. P o d l e E n g l i š e „ s e p ř i s m ě n ě p l a t í statek

či

služba,

pro

svůj

užitek

pro

kupujícího,

nikoli

z á s l u h a . “ 67 Za

druhé:

Příčinou

inflace

není,

jak

tvrdí

Macek,

klesající kupní síla peněz. Neboli zaměňuje příčiny a následky. Za třetí: V inflační teorii Macka je patrno, že „vidí v i n f l a c i u ž n ě k t e r é i n f l a č n í ú č i n k y “ 68. V ý d e j p e n ě z n e n í p o d l e něho inflační, pokud stát například těmito penězi platí stále stejné mzdy.

65 66 67 68

J.Macek: Názor proti názoru, Etické ovlivnění lze najít i u K.Engliš, Peněžní theorie dr. K.Engliš, Peněžní theorie dr.

Národní Osvobození, 26. července, 1934 dalších ekonomů, například A.Smith. Macka, 1934, str. 24 Macka, 1934, str. 24

63

Za čtvrté: Naopak Macek podle Engliše vidí inflaci tam, kde není. Například kdyby stát platil penězi z daní úředníky, jejichž výkonnost poklesla, byla by to podle něho inflace. Za páté: Macek opustil svoji základní definici peněz, neboli porušil základní pravidlo směny tím, že stát dává při směně něco, co ještě nemá. Za

šesté:

Inflační

bankovky

se

nepoznají,

jak

tvrdí

Macek, podle toho na co jak jsou vydány, ale podle toho, jakým způsobem byly získány. Z těchto šesti bodů kritiky je patrné, že Engliš považuje za nejdůležitější právě původ bankovek a nikoli jejich použití. Poukazuje například na penězokaze, který platí sice falešnými bankovkami za zásluhu, ale přitom stejně způsobuje inflaci. To samé by podle něho dělala cedulová banka v případě vydávání nekrytých bankovek. Macka naopak zajímá v prvé řadě způsob, kterým se peníze do oběhu dostanou. Je zřejmé, že narozdíl od penězokaze se bankovky půjčené cedulovou bankou vrátí zpět, a za dobu za kterou jsou v oběhu usnadní výrobu a směnu produktů.

64

4.4.6 Úkol cedulové banky Rozdílné názory na funkci peněz, inflaci, a její příčiny způsobují také rozpor v názorech obou ekonomů na funkci a činnost cedulové banky. Engliš se drží striktně své teoretické koncepce a v prvé řadě odmítá pro cedulovou banku jinou funkci, nežli usnadnění směny. Proto podle něho může banka půjčovat peníze pouze proti

hotovým

výrobkům,

které

jsou

určeny

k

prodeji.

Na

ostatní, například na statky, které jsou v trvalém užívání nebo na investice, může půjčovat pouze banka komerční, jíž byl k tomuto propůjčen kapitál ve formě úspor. Dále

to

znamená

také,

že

úvěry

cedulové

banky

by

neměly mít delší splatnost, než za jakou se výrobek prodá. Často se jedná o nějakou periodu, například u obilí, které se spotřebovává postupně celý rok. V tomto případě Engliš napsal: „Ale nikde nemůže býti oběh bankovek půjčovaných cedulovou bankou k usnadnění směny delší, nežli činí hospodářská perioda, jinak

byl

výdej

bankovek

irregulární

a

ruší

správný

chod

o b ě ž i v a . “ 69 Proti těmto pravidlům staví zákazy, které cedulová banka dělat nesmí, pokud se nechce vystavit hrozbě inflace. Za prvé podle Engliše nesmí poskytovat peníze k výrobě statků, jedno jestli to jsou spotřební, provozní či investiční statky. Tady se totiž nejedná o usnadnění směny, ale o tvorbu nové kupní síly. Účinky porušení tohoto zákazu jsou podle něho inflační při poskytnutí

takovéhoto

úvěru

a

deflační

při

jeho

zpětném

splácení. Za druhé je nepřípustné, aby cedulová banka poskytovala úvěr pouze při pohledu na záruky, jakých se jí dostává. Kdyby

69

K.Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 33

65

půjčila peníze například proti nemovitostem nebo investicím, „ s m í s i l a b y d a n o u z á s o b u i n v e s t i c s n á r o d n í m p r o d u k t e m . “ 70 Za papíry,

třetí neboť

nesmí ty

cedulová

nejsou

žádnou

banka

kupovat

současnou

státní

částí

cenné

národního

produktu. Jestliže banka skoupí tyto cenné papíry, je to stejné, jako by státním financím půjčila peníze přímo. Takovýto státní úvěr, ať se použije na cokoliv je inflací. Macek se dívá na funkci cedulové banky poněkud jinak. Souhlasí s tím, že jednou z jejích funkcí je usnadňovat směnu. Ale na rozdíl od Engliše vidí i jiné možnosti jak využít činnost cedulové banky. Její peněžní politika by měla v prvé řadě dbát o ustálenou

kupní

hospodářských

sílu

krizí

peněz. právě

Označil

špatnou

také

peněžní,

za

příčinu

úvěrovou

a

rozpočtovou politiku, která vyvolává nedostatečnou poptávku po investicích a zabraňuje obnovení rovnováhy. Macek prosazoval pro cedulovou banku možnost operací na volném trhu, které nebyly zákonem v té době povoleny. Chtěl tak docílit toho, aby cedulová banka měla možnost nakupovat a prodávat

cenné

krátkodobém

papíry

peněžním

na

trhu,

trhu.

Za

a

tím

vyrovnávat

příklad

dával

často

úrok

na

hlavně

anglickou cedulovou banku, která směla operace na volném trhu provádět. .

5. Závěr Josef Macek patřil k výrazným osobnostem ekonomického a politického dění svobodného, meziválečného Československa. Z ekonomického

hlediska

je

ho

možno

označit

za

nejvýraznějšího keynesiánce poválečného období. I když patřil

70

K.Engliš, Peněžní theorie dr. Macka, 1934, str. 34

66

mezi

socialisticky

orientované

ekonomy,

s nástupem

poválečného režimu u nás se postavil do opozice. Svou ekonomickou dráhu odstartoval jako žák A. Bráfa a J. Grubera. Byl ovlivněn různými ekonomickými školami, které byly

v té

době

považovány

za

nejvýznamnější,

zejména

rakouskou školou mezního užitku, německou historickou školou a družstevním socialismem představovaným F. Oppenheimerem. S příchodem Keynesova myšlení ho Macek začlenil do svých teorií a snažil se ho prosazovat i do praktické politiky státu. Svým řešením hospodářských problémů byl v mnohých otázkách pokročilejší než jeho vrstevníci. J.M.Keynes ovlivnil hospodářskou

politiku

západních

zemí

až

po

druhé

světové

válce, to už ale u nás pro změnu politické situace nebylo možné. Macek se rozhodl emigrovat, a tím se vzdal možnosti ovlivnit hospodářské dění naší republiky, což by mu za daných podmínek stejně nebylo umožněno. Byl

do

jisté

míry

idealistou,

když

prosazoval

vidinu

socialismu jako základ svobodné a lepší společnosti. Nehlásal násilné svržení kapitalistického režimu, ale postupné změny společnosti, která by se sama transformovala v socialistický řád, založený na svobodě a spravedlnosti. Kritika marxismu a zejména jeho nejradikálnější větve leninismu této

prostupuje částí Mackova díla, jež se dotýká právě

problematiky.

Odsuzoval

násilnost

dění

v Rusku,

které

označil za velmi špatný experiment, a po odchodu do Kanady napsal a později vydal esej podrobující marxismus, leninismus a s t a l i n i s m u s o s t r é k r i t i c e 71. Pedagogická

činnost

patří

podle

mého

názoru

vedle

publikační a politické činnosti mezi nejvýznamnější Mackovy aktivity. Životopisci se shodují, že byl vynikající pedagog a skvělý

řečník.

meziválečných 71

Svými i

přednáškami

poválečných

ovlivnil

ekonomů.

celé

Zapsal

se

generace do

dějin

J. Macek, Dědictví marxismu, Praha 1992

67

ekonomické pedagogiky i jako tvůrce několika učebnic, které nejenom

na

úrovni,

ale

i

zajímavě

a

populárně

přibližují

e k o n o m i c k o u v ě d u v š e m z á j e m c ů m o n i 72. Vydával knihy, psal články do novin a časopisů a mnoho let byl redaktorem měsíčníku „Naše doba“. Bohatá spisovatelská aktivita naznačuje jeho zájem informovat veřejnost, i když často trochu zpopularizovaně, o ekonomickém dění v meziválečném Československu. Svou publikační činnost u nás završil svým pětisvazkovým

dílem

Během

publikoval

už

pouze

menší

Poslední

jeho

dvě

publikace

války

pedagogickém.

„Sociální

ekonomika“

(1945

-

p r á c e 73

1948). v oboru

vycházejí

až

v exilu, kde vydává „Basic Economics“ a „An Essay on the Impact of Marxism“ (obě poprvé vydané v Pittsburghu v roce 1955). Velmi významná byla také jeho politická angažovanost, zastupitelství v Národním shromáždění a určování směru vývoje sociální demokracie. Postupně prosadil odklon od marxistické orientace

k myšlenkám

anglické

labouristické

strany.

Tím

vzrůstal vliv Keynese, který svou teorií spojoval nový směr vývoje strany a současně s ním kritiku marxismu a liberalismu. Na závěr by jsem chtěl uvést, co o něm napsali jeho asistenti z Vysoké školy obchodní v Praze: „Je dvojí vůdcovství ve světě: jsou ti, kteří vedou proto, že mají moc, a jsou pak ti, kteří

vedou,

protože

dávají

příklad.

A

profesor

J.

Macek

v p r a v d ě d á v a l p ř í k l a d č l o v ě k a a d e m o k r a t a . “ 74

72

73

74

J. Macek, První uvedení do národního hospodářství, Praha 1925 a J. Macek, Sociální ekonomika, část I. - V., Praha 1948 J. Macek, Školské kapitoly, 1940 a J. Macek, Cesty sebevzdělání, 1943 J. Habr, J. Janovský, Profesor Josef Macek, Politická ekonomie 12/1990, str. 1530

68

6. Literatura

1)Habr

J.,

Janovský

J.:

Profesor

Josef

Macek,

Politická

ekonomie 12/1990, str. 1525-1530 2) Engliš K.: Peněžní theorie dr. Macka, Praha 1934 3) Macek J.: Znárodnění a zlidovění české půdy, Praha 1918 4) Macek J.: Problém ceny v socialismu, Praha 1921 5) Macek J.: Jak se dělá nezaměstnanost, drahota a bytová tíseň a proč se prohrávají stávky, Praha 1923 6) Macek J.: Zlatá měna a „státovkový dluh“, Výklad o názorech a zájmech, které ovládají naši měnovou politiku, Praha 1930 7) Macek J.: Kam se poděly peníze? Co máme dělat? (články z „Národního osvobození“ z léta 1933), Praha 1933 8) Macek J.: Zápas s omylem a chudobou, Úvahy o hospodářství, socialismu a demokracii, Praha 1933 9) Macek J.: První uvedení do národního hospodářství, Praha 1933 10)Macek. J.: Názor proti názoru, Národní Osvobození, Praha 26. července 1934 11)Macek J.: Cesta z krize, Praha 1935 12)Macek J.: Sociální ekonomika, Kurs národního hospodářství, Část I., Hospodářský řád, Praha 1945 13)Macek J.: Sociální ekonomika, Kurs národního hospodářství, Část II., Cena, Praha 1946 14)Macek J.: Sociální ekonomika, Kurs národního hospodářství, Část III., Peníze, Praha 1946 15)Macek J.: Sociální ekonomika, Kurs národního hospodářství, Část IV., Úvěr - pojišťování, Praha 1947 16)Macek J.: Sociální ekonomika, Kurs národního hospodářství, Část V., Důchody - konjunktura a krize, Praha 1948

69

17)Macek

J.:

Dědictví

marxismu,

Univerzita

Karlova,

Praha

1992 18)Šmejkal M. a kol.:Významní čeští národohospodáři, Část třetí: Život a dílo národohospodáře Prof. Dr. K. Engliše, VŠE, Praha 1993 19)Šmejkal M. a kol.: Významní čeští národohospodáři, Část čtvrtá: Život a dílo národohospodáře Prof. Dr. J. Macka, VŠE, Praha 1933

70