Ekonomické a právní aspekty dědění Bakalářská práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav práva

Ekonomické a právní aspekty dědění Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Dana Zapletalová

Lada Ječmínková

Brno 2007

Zadání

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Ekonomické a právní aspekty dědění“ vypracovala samostatně pod vedením své vedoucí bakalářské práce, a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu.

Brno 22. května 2007 ……………………………... Podpis

PODĚKOVÁNÍ

Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce JUDr. Daně Zapletalové za odbornou pomoc, cenné rady, náměty a připomínky při zpracování této bakalářské práce.

Abstrakt

Tato bakalářská práce se zabývá problematikou dědění nejen z pohledu právního, ale i ekonomického. V první části práce se pojednává o právní úpravě, obecných pojmech dědického práva a způsobech dědění. Další část je věnována výpočtu dědických podílů, které v praxi činí problémy, a předmětu dědictví, tedy soupisu aktiv a pasiv. Kromě toho také případem úmrtí člena společnosti a následky s tím související. Poslední část práce pojednává o výpočtu daně dědické. Klíčová slova: dědické podíly, předmět dědictví, daň dědická.

Abstract This bachelor thesis is concerned with questions of succession, not only in regards of law, but also in regards of economics. The first part of my work deals with legal regulations, general concepts of heirship and the way of succession. The next part deals with the calculation of inheritance, which make problems in use, and subject of heirship, which means the list of assets and debts enter mains. Furthermore, this thesis deals with the case of death of a company member and related consequences. The last part of my work deals with the calculation of succession duty.

Key words: inheritance, subject of heirship, succession duty.

Obsah: 1. ÚVOD .......................................................................................................................... 6 2. CÍL PRÁCE ................................................................................................................ 8 3. METODIKA ............................................................................................................... 9 4. PRÁVNÍ ÚPRAVA................................................................................................... 10 5. OBECNÉ POJMY DĚDICKÉHO PRÁVA ........................................................... 11 5.1 DĚDIC .................................................................................................................... 12 5.2 DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA ............................................................................................... 14 5.2.1 Právní úpravy dědění ze zákona .................................................................... 15 5.2.2 Dědické skupiny ............................................................................................. 16 5.3 DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI ................................................................................................. 20 5.3.1 Význam pořízení závěti .................................................................................. 21 5.3.2 Forma závěti .................................................................................................. 21 5.3.3 Neopomenutelný dědic................................................................................... 23 5.3.4 Vydědění......................................................................................................... 23 6. DĚDICKÉ PODÍLY A JEJICH VÝPOČET ......................................................... 25 6.1 DĚDICKÉ PODÍLY PŘI DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA ............................................................... 25 6.2 DĚDICKÉ PODÍLY PŘI DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI................................................................. 28 6.3 VYDĚDĚNÍ .............................................................................................................. 29 6.4 DĚDICKÁ NEZPŮSOBILOST...................................................................................... 30 6.5 RELATIVNÍ NEPLATNOST ZÁVĚTI ............................................................................ 30 6.6 ZAPOČTENÍ DARŮ ................................................................................................... 32 7. PŘEDMĚT DĚDICTVÍ ........................................................................................... 34 7.1 AKTIVA PŘEDMĚTU DĚDICTVÍ ................................................................................ 35 7.2 PASIVA PŘEDMĚTU DĚDICTVÍ ................................................................................. 38 7.3 SMRT ČLOVĚKA A OBCHODNÍ SPOLEČNOST ............................................................ 39 7.3.1 Veřejná obchodní společnost ......................................................................... 39 7.3.2 Společnost s ručením omezeným.................................................................... 40 7.3.3 Komanditní společnost................................................................................... 41 7.3.4 Akciová společnost......................................................................................... 41 7.3.5 Smrt člena družstva........................................................................................ 42 7.4 ÚMRTÍ PODNIKATELE ............................................................................................. 42 8. DAŇ DĚDICKÁ........................................................................................................ 46 8.1 PŘEDMĚT DANĚ ...................................................................................................... 46 8.2 ZÁKLAD DANĚ........................................................................................................ 46 8.3 POPLATNÍCI ............................................................................................................ 48 8.4 SAZBY DANĚ .......................................................................................................... 48 8.5 OSVOBOZENÍ OD DANĚ DĚDICKÉ: ........................................................................... 50 9. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 55 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:................................................................. 59 11. SEZNAM POUŽITÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ............................................ 60 12. SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 61

Ekonomické a právní aspekty dědění

1. Úvod „Správné je přidržovat se toho, co je spravedlivé; nutné je, aby se člověk řídil tím, co je mocnější. Právo bez pomoci je bezmocné; moc bez práva je tyranská … Musíme se tedy starat o to, aby to, co je správné, bylo mocné, a to, co je mocné, bylo spravedlivé.“ (Blaire Pascal, Myšlenky, fragment 298)

Každé hospodaření s majetkem je ve své podstatě ekonomickou činností a všechny ekonomické subjekty s majetkem pracují. Ekonomové jistě ví, jak se majetek získává a maximálně využívá, ale měli by také vědět, co se s majetkem stane v případě, že zemře jeho majitel. Tato práva a povinnosti související se smrtí nejsou všeobecně známa ani mezi ekonomy a to i přesto, že se s ní mohou setkat v různých situacích i v různé profesi. Dědické právo má kořeny v Římském právu a je jednou z nejdůležitějších skupin majetkových práv. Svým významem dědické právo přesahuje právní vztahy a významnou měrou ovlivňuje i další společenské vztahy. To dokazuje, jak důležitá tato problematika je. Dlouho jsem přemýšlela, jaký námět vybrat pro svou bakalářskou práci a rozhodla jsem se, že budu psát o něčem, co se dotýká téměř každého člověka. Tato práce se zabývá aktuální problematikou, s níž se lze setkat v dědickém řízení jak z pozice soudu, respektive notářů, tak z pozice účastníků, především dědiců a jejich zástupců. Koneckonců téměř každý alespoň jednou za život dědické řízení absolvuje a ne vždy bezproblémově. Uvědomuji si, že se jedná zejména o právní problematiku, ale myslím, že se téma dotýká i ekonomické stránky věci. Tomu nasvědčuje i to, že dědické právo nesleduje jen zájmy právních nástupců zemřelého, ale zajišťuje ochranu zájmů věřitelů a úvěrových vztahů s tím souvisejících. Toto téma je často opomíjené a lidé o něm nehovoří rádi, zejména z etických důvodů. O to více je však potřebné, ocitne-li se člověk v situaci, kdy je smrt neodvratitelná a je na něm, aby měl potřebné znalosti při řešení vztahů, jichž se stal přímým účastníkem. Smrt je právní událost, která má vliv na právní vztahy, ve kterých byl zemřelý subjektem. Některá práva a povinnosti smrtí zanikají, jiná zůstávají zachována

-6-

Ekonomické a právní aspekty dědění či přecházejí na někoho jiného. Těmito právy a povinnostmi, týkajícími se předmětu dědictví, se zabývá dědické právo. Existují předpoklady dědění, které musejí být splněny, aby mohlo dojít k právnímu nástupnictví podle ustanovení dědického práva. Těmito předpoklady se rozumí smrt fyzické osoby, existence dědictví, právní důvod dědění, dědická způsobilost, neodmítnutí dědictví povolaným dědicem a absence překážky v nabytí dědictví. Jak vidno, požadavky jsou vysoké, ale tyto slouží jak k ochraně dědiců, tak zůstavitele. Současná platná právní úprava přesně stanoví, která osoba nastoupí do právního vztahu na místo zemřelého, ale také poskytuje možnost, aby o této osobě (popřípadě více osobách) rozhodl občan již za svého života a využil tak právního institutu, zvaného závěť. Pomocí tohoto projevu vůle může být ustanovena jako dědic nejen fyzická, ale i právnická osoba. Kromě klasických majetkových hodnot se musí věnovat pozornost i úmrtí člena obchodní společnosti, člena družstva či úmrtí podnikatele – živnostníka. Tuto problematiku upravují některá ustanovení obchodního zákoníku. Propojením dědické problematiky obchodního a občanského zákoníku tak vznikla práce, kterou se pokouším podat ucelený pohled na oblast týkající se dědictví.

-7-


2. Cíl práce Jak jsem již výše přednesla, ve své bakalářské práci se budu zabývat problematikou dědictví. Jde především o právní problém, avšak já bych chtěla postihnout rovněž všechny aspekty z ekonomického hlediska. Myslím, že každý ekonom by měl mít i určité znalosti z oblasti práva. A proč tedy dědictví? Ne každému je lhostejné, co se bude dít s jeho majetkem po jeho smrti, když celý svůj život tento majetek vytvářel a mimo to v životě každého člověka hrají významnou roli citové vztahy k určitým osobám. Touto prací bych ráda objasnila vše podstatné, co se problematiky dědictví týče. Zaměřím se především na hmotně právní stránku věci a to především na to, jaká právní úprava řeší dědictví, kdo je dědicem, co je předmětem dědění, jaké jsou způsoby dědění, ale také objasním otázku dědických podílů. Ta je často opomíjena, avšak jedná se o důležitou věc, která ovlivňuje správnost celkového výsledku dědického řízení. Vždyť při nesprávném stanovení může dojít k neoprávněnému zkrácení jedněch a zvýhodnění druhých dědiců. Ekonomové kladou důraz především na otázky vzniku obchodní společnosti, ale málokdo ví, co se stane v případě, že zemře osoba, která byla společníkem v dané obchodní společnosti, či jaké povinnosti čekají na dědice v případě, že zemřelý/zemřelá byla osobou samostatně výdělečně činnou. Pro někoho bude jistě nemilé zjištění, jaké problémy přináší úmrtí podnikatele a co vše je potřeba učinit. Například takové podání daňového přiznání z příjmů fyzických osob bude pro většinu z nás tvrdým oříškem. Další otázka vyvstává v případě určení dědické daně, jelikož nabytí majetku děděním této dani podléhá. Ekonom by měl mít v povědomí, jaká sazba daně je, jaké jsou skupiny poplatníků a také který majetek je od daně osvobozen. Cílem mé práce je poskytnou shrnutí všech důležitých aspektů v oblasti dědictví, které by měl nebo alespoň mohl ekonom znát.

-8-


3. Metodika Jelikož se jedná zejména o právní tématiku, předpokladem pro sepsání mé bakalářské práce na téma dědictví bylo nutné tuto problematiku nastudovat. V současné době je na trhu mnoho publikací o dědictví. Já využila možnosti nastudovat jednu z nejnovějších monografií od autorů JUDr. Jiřího Mikeše a JUDr. Ladislava Muzikáře. Tato praktická příručka podává kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního i procesního. Pro mne, dosud úplného laika, byla tato kniha osnovou k mé práci. Ale nebyla to samozřejmě jediná publikace. Tomuto

předcházelo

i

podrobné

nastudování

občanského

zákoníku

s komentářem a také obchodního zákoníku s komentářem, jelikož ve své práci věnuji pozornost i obchodním společnostem. Občanský soudní řád byl nezbytný k pochopení problematiky dědického řízení. Platná právní úprava dědictví je velmi stručná a někdy nastane v praxi situace, při níž některé souvislosti v dědickém řízení nelze zjistit přímo z textu zákonů. Je to způsobeno také tím, že tyto předpisy byly tvořeny již před více než padesáti lety. A v dotčených oblastech nebyly většinou podstatně novelizovány. Plynutím času se mění společnost i její pohled na výklad některých ustanovení. Nezbytným předpokladem je tedy obrátit se na aktuální judikaturu. Z ekonomického hlediska se věnuji mimo jiné výpočtu daně dědické, a proto jako další podklady pro mou práci byly i znalosti zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. V současné době probíhá mnoho novelizací zákonů a je tedy potřebné sledovat i aktuální změny, které mohou přinést důležité změny. Další informace a znalosti jsem získala v odborných článcích publikovaných v časopisu AD Notam, vydávaného Notářskou komorou ČR. Tyto články skvěle doplňovaly mé vědomosti a protože je sepisují převážně notáři, jejich koncipienti či kandidáti, byly doplněny o praktické informace, které jsem využila pro sepsání mých praktických příkladů doplňující kapitoly v mé bakalářské práci.

-9-


4. Právní úprava Ústavní zákony jsou právní předpisy nejvyšší právní síly, které mají přednost před běžným zákonem. Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod a právě tady se nachází v oddíle prvním, článku 11 odst. 1 právo každého člověka vlastnit majetek a je zde ústavněprávně zaručeno právo na dědictví. Dědictví musí mít svůj právní řád a v České republice je dědické právo podrobně upraveno v zákoně č. 40/1964 Sb., ve kterém je především ve své sedmé části s názvem „dědění“ zákonně ustanoveno dědické právo a to ustanoveními § 460 až 487. Najdeme však i na dalších místech ustanovení upravující dědické vztahy, a to např. § 7 a § 132, dále § 873, který pojednává o použití dědického práva platného v den smrti zůstavitele. Ve srovnání s původní právní úpravou došlo v průběhu let k doplnění a změnám novelami občanského zákoníku tj. zákony č. 131/1982 Sb. s účinností od 1.4. 1983 (§ 469a a 484 odst. 1), č. 509/1991 Sb. s účinností od 1.1. 1992 (§ 460, 469a, 475, 475a, 476a, 476b, 476c, 476d, 476e, 476f, 483, 484) a č. 264/1992 Sb. s účinností od 1.1. 1993 (§ 460, 463 odst. 1, 464, 468, 471, 481, 482, 483 a 484). Procesní úprava dědického práva je ustanovena v zákoně č. 99/163 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), ve znění pozdějších předpisů, zejména v ustanovení § 175a až 175zd. Tato ustanovení byla do OSŘ doplněna dostatečně, proto jsou takto nepřehledně očíslována. V praxi často dochází k problémům s aplikací některých ustanovení zákona, a proto se spoléhá na praxi soudů a jejich rozhodnutí, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jehož rozhodnutími se řídí soudy nižšího stupně.

- 10 -


5. Obecné pojmy dědického práva Smrt fyzické osoby se z právního hlediska považuje za objektivní skutečnost, tedy událost, která nastává nezávisle na vůli jedince, a která má vliv na právní vztahy, ve kterých byl zemřelý subjektem, tzn. působí na zánik jeho způsobilosti mít práva a povinnosti – právní subjektivitu. Nejde-li smrt prokázat předepsaným způsobem, soud prohlásí fyzickou osobu za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Nezvěstnou fyzickou osobu prohlásí soud také za mrtvou, jestliže lze se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že nežije. Zánik způsobilosti mít práva a povinnosti uvedeným způsobem u právnické osoby nelze. K tomu dochází na základě jiných právních skutečností. Zda v případě smrti svého nositele práva a povinnosti zanikají, anebo zůstávají zachovány a přecházejí na někoho dalšího, záleží na povaze a obsahu subjektivních práv a povinností. Následkem smrti fyzické osoby dochází také k zániku práv a povinností vyplývajících z rodinně právních vztahů, jako je manželství, rodičovství, osvojení atd. Práva a povinnosti majetkové povahy úmrtím svého nositele obvykle nepozbývají významu, ale přecházejí na jiné subjekty. Zánik majetkových práv a povinností při úmrtí fyzické osoby jsou spíše výjimečné. Příkladem může být to, že povinnost dlužníka zanikne smrtí jen v případě, že jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno dlužníkem osobně.1 To znamená, všude tam, kde plnění záleželo na individuálních vlastnostech nebo schopnostech určité osoby. Naopak smrtí věřitele zanikne právo, jehož plnění bylo omezeno jen na jeho osobu, příkladem může být právo užívání, používání, předkupní, právo na výživné aj. Z výše uvedeného je zřejmé, že subjektivní práva a povinnosti majetkové povahy zpravidla přetrvávají svého nositele a přecházejí po jeho smrti na další subjekty. K tomuto přechodu dochází ve většině případů prostřednictvím dědické posloupnosti. Na základě zvláštního právního předpisu bez zřetele k dědění zanechaného majetku dochází jen v malém počtu případů. Shrnu-li předchozí, je tedy nutné, aby v době smrti fyzické osoby existovaly práva a povinnosti plynoucí z věcných nebo závazkových právních vztahů, aby tyto

1

například zhotovení uměleckého díla, zhotovení literárního nebo vědeckého díla, aj.

- 11 -

Ekonomické a právní aspekty dědění práva a povinnosti neměly omezené trvání pouze na dobu života určitého jedince a smrt jejich nositele zakládala přechod těchto práv a povinností na jiné subjekty. Mezi práva přecházející na jiné osoby úmrtím fyzické osoby jinak než děděním patří osobní užívání bytu, peněžité nároky pracovníka, peněžité nároky z nemocenského pojištění a ze sociálního zabezpečení a pojistné plnění z pojištění osob. Jedná se o práva, u nichž zákon dává přednost přechodu na jiné subjekty, protože již za života s nimi souviselo uhrazování odůvodněných hmotných a kulturních potřeb osob zůstaviteli blízkých. Pokud není takových osob, právo buď zanikne nebo se stane předmětem dědění.

5.1 Dědic Jedním z dalších předpokladů dědění je existence způsobilého subjektu dědického práva, tedy dědice. Má-li se dědictví dostat způsobilému subjektu, je nutné dodržet dvě podmínky. Za prvé se jedná o tzv. absolutní způsobilost – tj. vstoupit na místo zůstavitele do zanechaných práv a povinností a za druhé se jedná o relativní způsobilost – tj. je-li k dědění povolaná osoba hodna toho stát se zůstavitelovým nástupcem. Absolutní dědická způsobilost spočívá v objektivních okolnostech. Účinek těchto okolností se může týkat každého. Jde o to, aby dědic byl v okamžiku smrti zůstavitele naživu. Zemřel-li před zůstavitelem, nemůže po něm dědit. Důležité je, aby ten, kdo se má stát dědicem, byl v době smrti zůstavitele způsobilý mít práva a povinnosti – právní subjektivitu. Není tedy podstatné, aby to byla osoba způsobilá vlastními úkony nabývat práva a povinnosti. Výjimku tvoří počaté, ale dosud nenarozené dítě. Zde se finguje způsobilost mít práva a povinnosti, pokud se narodí živé. Do doby narození dítěte nelze v projednávání dědictví pokračovat. Právnická osoba se může stát dědicem jen tehdy, pokud ustanoví tento subjekt za dědice pořizovatel ve své závěti. Aby jí mohlo dědictví připadnout, musí v době nápadu dědictví již existovat. I zde je možné mluvit o dvou výjimkách: „Prvá z nich by se mohla týkat právnické osoby, která v době nápadu dědictví ještě neexistuje, ale jejíž ustanovení je již v zakladatelské fázi (§ 64 ObchZ), druhá

- 12 -

Ekonomické a právní aspekty dědění se vztahuje na právnickou osobu, která se závětí zřizuje či má být na základě závěti zřízena, jako je tomu v případě nadace (§ 477 odst. 2 ve spojení s § 20b až 20e).“2 Jiná právnická osoba či stát mezi zákonné dědice nepatří. Je sice pravda, že dědictví státu připadne, pokud není žádného takového subjektu, který by dědictví nabyl, ale jako takový se stát za dědice nepovažuje. Dá-li dědic svým počínáním najevo úmysl poškodit zůstavitele či jeho rodinu, jedná se dle § 469 ObčZ o tzv. dědickou nezpůsobilost. Nezpůsobilým dědicem může být výlučně fyzická osoba. Dědická nezpůsobilost nastává přímo ze zákona a nepředpokládá se k ní nějaký úkon ze strany zůstavitele. Každý, kdo má právní zájem na vyloučení nezpůsobilého dědice z okruhu dědiců, může toto uplatnit. Zůstavitel mu však může podle § 469 druhá věta prominout a tím dojde k odstranění dědické nezpůsobilosti. 3 Z hlediska ustanovení § 469 ObčZ jsou důvody dědické nezpůsobilosti zařazeny do dvou skupin: a) dopustil-li se úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželovi, dětem nebo rodičům; b) dopustil-li se zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele .

Co se týče bodu a), tak se klade důraz na úmyslnost. Terčem útoku nemusí být jen zůstavitel, ale zákon myslí i na jeho rodinu, tzn. manžela, děti či rodiče. Tento okruh lidí je taxativní a nedá se dále rozšiřovat, ať je zůstavitelovi osoba sebe víc bližší. Neposuzuje se, zda byl pachatel za takový trestný čin odsouzen či bylo-li vůbec zahájeno trestní stíhání. Důležité však je, že k takovému úmyslnému činu muselo dojít nejpozději dnem smrti zůstavitele. U bodu b) se vidí problém v tom, v čem spočívá zavrženíhodné jednání proti projevu poslední zůstavitelovy vůle.4

2

Knapp, V. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek II. Praha: CODEX, 1995, str. 428 „Dochází k němu projevem vůle ze strany zůstavitele, za předpokladu, že mu je překážka vylučující někoho z dědění známa. Projev vůle se může stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl zůstavitel projevit (konkludentně). Opomenutí jako účinný projev vůle odstraňující dědickou nezpůsobilost zde nepřichází v úvahu. Prominutí se může týkat takových důvodu dědické nezpůsobilost, které vyplynuly ze skutečností, k nimž došlo nejpozději do okamžiku smrti zůstavitele. Prominutí není možné tam, kde skutečnosti zakládající dědickou nezpůsobilost nastaly až po smrti zůstavitele.“ (Usnesení Městského soudu v Praze čj. 24 Co 35/2001-80 z 28.2.2001) 4 „Za zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy, které by přivodilo dědickou nezpůsobilost dědice, nelze považovat, jestliže dědic v průběhu dědického řízení tvrdil, že předložená závěť zůstavitele je psána jeho vlastní rukou, ačkoli v navazujícím soudním řízení bylo pravomocně 3

- 13 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Je to široká oblast působnosti. Vliv však mohou mít různé formy fyzického nebo psychického nátlaku na zůstavitele při

pořízení

závěti určitého obsahu.

Takto vynucený právní úkon je sám o sobě neplatný, ale může vyloučit dotyčného z okruhu dědiců, i kdyby mezi ně jinak patřil. Zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele je bránění ve zřízení, změně nebo rušení závěti, následné potlačení závěti již zřízené (př. zničení listiny, zatajení existence závěti), její zfalšování a

podvržení v jakémkoliv smyslu - tzn.

i v neprospěch předkladatele.

Př. Zůstavitel ustanovil ve své závěti svou družku Pavlu jako dědičku všech nemovitostí a bratra Ondřeje jako dědice movitého majetku. Bratr Ondřej, který byl notářkou povolán, aby se vyjádřil k pravosti písma, v afektu závěť při jednání roztrhal. Dopustil se tedy zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele a proto je dle § 469 ObčZ nezpůsobilý dědit.

„Na místo dědickou nezpůsobilostí postiženého dědice nastoupí při dědění ze závěti náhradní dědic a není-li ho, pak se podíl nezpůsobilého dědice uvolní pro dědění ze zákona. V případě dědění ze zákona nabývají podíl nezpůsobilého dědice, jeli jím zůstavitelův potomek (při dědění v 1. skupině) nebo sourozenec (při dědění ve 3. skupině) rovným dílem jeho potomci, a není-li jich, dojde ke zvětšení podílů dědiců povolaných k dědění v téže skupině jako nezpůsobilý dědic.“5

5.2 Dědění ze zákona Zemře-li zůstavitel bez zanechání platné závěti nebo nenabude-li závěti povolaný dědic z jakýchkoli důvodů dědictví, dojde k dědickému nástupnictví podle zákona. Podstatou rozdělení do skupin jsou příbuzenské vztahy k osobě zůstavitele, popřípadě ke společným předkům. Výběr není ovlivněn jejich pohlavím ani pořadím zrození. Dříve se uplatňoval princip povolání k dědění prvorozeného mužského

rozhodnuto, že zůstavitel tuto závěť vlastní rukou nenapsal.“ (Usnesení Krajského soudu v Brně z 12.12.1997 sp. zn. 18 Co 60/97) 5

Mikeš, J., Muzikář, L. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, str. 24-25

- 14 -

Ekonomické a právní aspekty dědění potomka, který pak měl povinnost postarat se o uspokojení dědických nároků ostatních potomků. Při rozdělení do skupin by měli být zvýhodnění potomci (descendenti) před předky (ascendenty). Považuje se za spravedlivé, když bližší příbuzní, které odděluje od zůstavitele menší počet zrození, vylučují z dědění vzdálenější příbuzné, jejichž vztah k zůstaviteli je zprostředkován větším počtem zrození. „Klasickým systémem při roztřídění příbuzenstva z hlediska dědického nástupnictví ze zákona odpovídajícím přirozeným vzájemným vazbám mezi generacemi je systém parentelní doplněný principem reprezentace, tj. vstupu vzdálenějších potomků na uvolněné místo jejich předka, bližšího potomka v poměru k zůstaviteli. Parentelní posloupnost (z latinského slova „parens“, tj. rodič, znamenající jak otce, tak matku) má povahu obecné dědické posloupnosti zprostředkované zrozením (lhostejno zda manželským či mimomanželským), popřípadě osvojením. Parentelou se rozumí souhrn osob odvozujících svůj příbuzenský vztah od společného předka spolu s tímto předkem.“ 6 Pro ukázku je první parentela tvořena potomky zůstavitele, tedy jeho dětmi v prvé řadě a není-li jich v době smrti zůstavitele, tak vnučkami a vnuky. Druhá parentela je tvořena rodiči zůstavitele, nejsou-li nastupují na jejich místo jejich potomci, popřípadě potomci těchto potomků. Takové to uspořádání je horizontální. Existuje také systém vertikální, který se nazývá graduální. Je založen na tom, že uplatňuje v uspořádání dědického nástupnictví ze zákona.

5.2.1 Právní úpravy dědění ze zákona 1. Do 31.12.1950 upravoval dědické nástupnictví Obecný zákoník občanský z roku 1811. Podle tohoto byli dědici ze zákona rozvrženi do čtyř tříd. První třídu tvořily zůstavitelovy děti s potomky, druhou zůstavitelovi rodiče s potomky, třetí zůstavitelovi prarodiče s potomky a čtvrtou pouze prarodiče bez potomků. Dědické právo manžela

bylo upraveno v samostatném ustanovení zákona -

§ 757.

6

Mikeš, J., Muzikář, L. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, str. 38

- 15 -

Ekonomické a právní aspekty dědění 2. Období od 1.1.1951 do 31.3.1964 upravoval občanský zákoník (z. č. 141/1950 Sb.), který rozdělil dědice jen do dvou skupin. Došlo ke změně označení, tedy nikoli tříd, ale skupin. Mezi dědice byl začleněn i pozůstalý manžel. Byl zařazen do první skupiny vedle zůstavitelových dětí. Velikost podílu manžela nebyla určena, závisela tak na počtu zůstavitelových dětí. 3. Rozvržení dědiců ze zákona do tří skupin upravoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v původním změní až do období konce roku 1991. 4. Zákonem č. 509/1991 Sb. byla provedena novela občanského zákoníku, která nabyla účinnosti od 1.1.1992. Tato novela přinesla dvě změny. Rozšíření okruhu zákonných dědiců třetí skupiny a vytvoření čtvrté dědické skupiny do níž patří zůstavitelovi prarodiče a potomci prarodičů.

5.2.2 Dědické skupiny První skupina - § 473 Odst. 1 říká, že v první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem. Podle odst. 2 nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

Př. Zůstavitel měl v den své smrti manželku a jednu dceru. Syn zemřel ještě před zůstavitelovou smrtí a zanechal zde jedno dítě, které je zůstavitelovým vnukem. Za této situace jsou k dědictví povoláni manželka k 1/3, dcera také k 1/3 a na místo zemřelého syna přichází jeho vnuk také k 1/3 (kdyby měl zemřelý syn více dětí, dělily by si mezi sebe 1/3, př. syn by měl 2 děti, tzn. každý by dostal 1/6).

Jak patrno, v první skupině dědí nejbližší členové zůstavitelovy rodiny, tj. především děti a manžel. Těmto dědicům připadá dědictví rovným dílem. U dětí nezáleží zda jsou pokrevní či osvojené. Ale k dědicům nepatří tzv. děti nevlastní, kterými se myslí děti manžela zůstavitele, i kdyby tyto děti spadaly do zůstavitelovy domácnosti. Trvající manželství se zůstavitelem, je předpokladem pro dědění manžela. Není důležité, zda spolu žijí ve společné domácnosti. Naopak na místo manžela nemůže být

- 16 -

Ekonomické a právní aspekty dědění dosazena osoba, která žila se zůstavitelem ve společné domácnosti, i kdyby se jednalo o obdobný vztah jako mezi manžely. Manželství se prokazuje oddacím listem. Pozůstalý manžel dědí v první skupině jedině tehdy, dědí-li s ním alespoň jeden ze zůstavitelových potomků. Velikost podílu manžela závisí na počtu zůstavitelových dětí a podíl nemůže přesáhnout jednu polovinu. Nesmíme zapomenout, že do dědického podílu manžela nepatří nárok z vypořádání případného společného jmění, které měl se zůstavitelem. Do předmětu dědění se zahrne jen určitá část, tedy ta část která zbyla po vypořádání společného jmění manželů v rámci řízení o dědictví.

Druhá skupina - § 474 Jestliže dědictví nenabude ani jeden zůstavitelových potomků, připadne dědictví dědicům z druhé skupiny. Ani okolnost, že pozůstalému manželovi v dědickém nástupnictví nic nepřekáží, není postačující k tomu, aby mohl sám dědit v první skupině. Jak jsem již výše uvedla, manžel může v první skupině nabýt nejvýše jedné poloviny dědického podílu. Proto jsou k dědění ve druhé skupině povoláni jako dědici zůstavitelův manžel, zůstavitelovi rodiče a osoby, které žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázání výživou na zůstavitele. Manžel ve druhé skupině dědí nejméně jednu polovinu dědictví a nedědí-li žádný z ostatních dědiců této skupiny, připadne mu dědictví celé. Ostatní dědici druhé skupiny dědí stejným dílem.

Př. Zůstavitel zanechal jako dědice manžela, otce, matku a osobu spolužijící. Manžel bude dědit 1/2 a otec, matka a osoba spolužijící budou dědit každý 1/6 dědictví.

Avšak mezi otcem, matkou a osobou spolužijící může docházet ke zvětšování jejich podílů, uvolní-li se podíl buď manžela, nebo někoho z výše jmenovaných.

Př. Zůstavitel zanechal jako dědice manžela, matku a otce. Manželův podíl zůstane stejný jako v předchozím příkladu, tj. 1/2, ale podíl matky a otce se zvětší o poměrnou část, která by jinak připadla osobě spolužijící. Tzn. matka bude dědit 1/4 a otec bude také dědit 1/4.

- 17 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Může také dojít k tomu, že vedle pozůstalého manžela bude dědit jen jeden z výše uvedené podskupiny. Na uvolněné místo po některém z rodičů nemohou vstupovat jejich potomci. Pokud bude v této skupině pouze jeden dědic, ať už manžel, otec či matka (vylučuje se osoba spolužijící) může zdědit celé dědictví. Osoba spolužijící nemůže sama v této skupině dědit a pokud by nastala takováto situace posouvá se do společnosti dědiců třetí skupiny. Vztah založený soužitím se zůstavitelem v délce nejméně jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a péčí spolužijící osoby o společnou domácnost nebo její odkázaností výživou na zůstavitele je předmětem velmi složitého dokazování. Zejména co se týče společné domácnosti a jejího trvání. Společná domácnost je definována § 115 o.z. jako domácnost, kterou tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Vedle této definice také záleží na minimální délce soužití. Pokud se osoba dočasně zdržuje bez úmyslu skončit se společnou domácností na jiných místech, nepovažuje se to za skončení či přerušení. „Zařazení tzv. spolužijící osoby mezi dědice ze zákona bývá zdůvodňováno tím, že cestou dědění by se jim mělo dostat určitě odměny za vynaloženou péči o společnou domácnost poskytovanou bezúplatně nebo sloužit k zaopatření toho, koho se zůstavitel ujal, aniž by tím plnil povinnost uloženou mu zákonem.“7

Třetí skupina - § 475 Dědicům třetí skupiny může připadnout dědictví jen tehdy, nedědí-li manžel ani žádný z rodičů. V tomto případě dědí v této skupině zůstavitelovi sourozenci a spolužijící osoby. Tito dědici dědí stejným dílem. Velikost dědického podílu osoby spolužijící je tak odvislá od početnosti zůstavitelových sourozenců a podíl může být menší než by byl, kdyby dědila ve druhé skupině. Avšak není-li konkurenta v této skupině, může jí připadnout podíl celý. Toto platí i pro ostatní dědice z této skupiny. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, přicházejí na jeho místo jeho děti, které si rozdělí jeho dědický podíl stejným dílem.

7

Mikeš, J., Muzikář, L. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, str. 44

- 18 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Př. Zůstavitel zanechal jako dědice svou sestru a bratra, který se ovšem nedožil zůstavitelovi smrti. Zanechal však dvě děti, tj. synovce a neteř zůstavitele. Sestře tedy přibude 1/2 dědického podílu a druhou polovinu si mezi sebe rozdělí synovec a neteř v poměru 1/4 pro každého.

Čtvrtá skupina - § 475a Ve čtvrté a tedy poslední skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a není-li jich, dědí stejným dílem jejich děti. Tato možnost připadá pouze tehdy, není-li žádného dědice ve skupině třetí. Co se prarodičů zůstavitele týče, tak lze brát v úvahu oba páry prarodičů, a to prarodiče z otcovy strany a prarodiče z matčiny strany. Z výše uvedeného vyplývá, že žijí-li všichni prarodiče, jejich dědický podíl je 1/4 pro každého. Tato situace je, ale poměrně vzácná. Proto na místo prarodiče nastupují jeho děti. Tím jsou pro zůstavitele jeho teta a strýc. Nástupnictví již dále nepokračuje a zákon tak vylučuje z dědění potomky těchto osob, tj. bratrance a sestřenice v poměru k zůstaviteli. Tito mohou dědit jen pokud splňují podmínku v druhé či třetí skupině jako osoby spolužijící.

Tímto byl okruh dědiců ze zákona vyčerpán. Podle § 462 ObčZ připadne dědictví státu, nenabude-li ho žádný dědic. Stát ovšem nevystupuje jako dědic. Přechod majetku z pozůstalosti na stát se označuje jako odúmrť a stát nemá možnost dědictví odmítnout. Odpovědnost za dluhy má však jen do výše nabytého majetku. Připadne-li však dědictví státu ze závěti může dědictví odmítnout a pokud tam neučiní odpovědnost za dluhy má stejné jako kterýkoli dědic.

- 19 -


5.3 Dědění ze závěti Z hlediska obecného zájmu by mělo být dědění ze zákona nejvhodnějším způsobem přechodu majetku zůstavitele na další osoby. Platná právní úprava však umožňuje, aby k určení dědice došlo jinak, než ze zákona a to vlastní projevem vůle. „Občan má v zásadě volnost libovolným způsobem naložit se svým majetkem na případ smrti a vyloučit tak přechod tohoto majetku na osoby náležející od okruhu zákonných dědiců, popřípadě na stát.“ 8 Avšak jsou určité meze při pořizování závěti, které stanoví zákon. Jednou z nich je ochrana tzv. neopomenutelných dědiců. Neplatností či neúčinností závěti se budu zabývat později. Závěť, někdy též označována jako poslední vůle, poslední pořízení či testament, je jedním z právních důvodů dědění. Závěť je jednostranný právní úkon, a není tedy svým vznikem ani trvání závislá na vůli jiné osoby než samého pořizovatele a je kdykoli odvolatelná nebo zrušitelná. Při pořizování není možné zastoupení zástupcem ze zákona nebo na základě plné moci, jelikož je závěť ryze osobním právním úkonem. Zřídí-li pořizovatel závěť, má stále právo se svým majetkem volně naložit a dědicům může připadnout jen to, co v době nápadu dědictví zbude. Způsobilým zřídit závěť je ten, kdo je plně způsobilý k právním úkonům v době pořizování závěti. Pozdější ztráta způsobilosti nemá vliv na platnost tohoto právního úkonu. Způsobilá může být i osoba starší 16 let, která s přivolením soudu uzavřela manželství před 18. rokem, i když manželství později zaniklo. Nezletilý, který dosáhl 15. roku, může o svém majetku pro případ smrti pořídit závěť formou notářského zápisu. Může se stát, že pro duševní poruchu trvalého rázu bude i zletilý jedinec zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo v době provedení právního úkonu bude duševně jinak zdravý jedinec postižen duševní poruchou. Závěť sepsaná v této době bude neplatná. Naopak se za neplatnou nepovažuje závěť zřízená v době pořizovateli způsobilosti k provedení tohoto úkonu i když později tuto způsobilost pozbude. Důležitou podmínkou pro platnost závěti je, aby byla učiněna svobodně. Nesmí být učiněna pod fyzickým či psychickým nátlakem a požadavek svobody není jen vázán na okolnosti v době vzniku úkonu, ale i na pozdější dobu.

8

Mikeš, J. Dědictví a právo. Právní poradce pro každého. Praha: Informatorium, 1993, str. 49

- 20 -


5.3.1 Význam pořízení závěti Jestliže chce pořizovatel se svým majetkem naložit pro případ smrti jinak, než stanoví zákon (dědění ze zákona), zřídí závěť. Tento případ přichází v úvahu především, nemá-li pořizovatel zákonné dědice, ale přitom chce, aby majetek zdědil někdo ze vzdálenějšího příbuzenstva, či zvýhodnit dědice, který by přicházel v úvahu i ze zákona, nebo chce jen rozhodnout o tom, co komu má připadnout, tedy jaký majetek konkrétně, aby se v případném řízení o dědictví předešlo sporům.

5.3.2 Forma závěti Závěť může být zřízena jedině v písemné formě. Musí obsahovat den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Zákon připouští čtyři možnosti sepsání závěti:

Závěť vlastnoruční (holografní) Tato závěť musí být celá sepsána vlastní ruku pořizovatele a musí být pořizovatelem vlastnoručně podepsána. Tuto formu může zvolit jen ten, kdo umí psát. Podle charakteristických rysů se v porovnání s jinými písemnosti od zůstavitele sleduje pravost závěti. Nemůže-li některá osoba pro vadu psát rukou, lze ve výjimečných případech použít pro sepsání ústa či nohu. Závěť může být sepsána na papíře či jiném materiálu, inkoustem, propisovací tužkou, tuží či křídou. Na zevní úpravě nezáleží. Text musí být uzavřen podpisem, následuje-li za podpisem nějaký text, tento je bez právních následků. U podpisu musí být datum, tj. den, měsíc a rok, kdy byla závěť podepsána. Toto slouží k rozlišení, bylo-li sepsáno více závětí, má přednost závěť s novějším datem. Dle ustanovení § 480 odst. 3 ObčZ se závěť zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát. Výhodou použití formy vlastnoruční závěti je její jednoduchost a prakticky nulové náklady. Nevýhodou je ovšem to, že může obsahovat nedostatky obsahového rázu. Někdy totiž pořizovatel použije právnické výrazy, o nichž si mylně myslí, že ví co znamenají. Pak dojde k tomu, že vůli zůstavitele nemusí odpovídat výsledek. Často se také stává, že pořizovatel podlehle vlivu okamžité nálady či rozmaru.

- 21 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Závěť allografní Pro tuto závěť je charakteristické, že nemusí být celá napsána vlastní rukou. Může být pořízena na psacím stroji, počítači či cizí rukou, ale musí být pořizovatelem vlastnoručně podepsána a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí podepsat. Pisatel závěti může být i ten, kdo je v ní povolán za dědice, ale nemůže působit jako svědek závěti. Ale pisatel může být zároveň i svědek. K podpisu pořizovatele musí být opět připojen den, měsíc a rok, kdy byla vlastnoručně podepsána. Při výslovném projevu zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli se vyžaduje přítomnost dvou svědků. Nemusejí být seznámeni s obsahem závěti, ale musí se pod text vlastnoručně podepsat. Toto slouží k odstranění případných pozdějších pochybností o původu závěti. Dle § 476e ObčZ mohou být svědky pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit. Nevýhodou této závěti je složitější zřízení.

Závěť se třemi svědky úkonu Toto je jedna z možností, jak mohou zřídit závěť osoby, které nemohou nebo neumí číst nebo psát. Zde se vyžaduje účast tří svědků, kteří musí být současně přítomni při projevu zůstavitelovy vůle. Od zůstavitele se vyžaduje, aby potvrdil, že napsaný text odpovídá jeho vůli a svědky musí být přečtena a podepsána. Svědci jsou tak s obsahem závěti seznámeni. Tato závěť může být pořízena na počítači, psacím stoji či sepsána cizí rukou. Pisatelem i předčitatelem může být svědek, ale pisatel nesmí být současně předčitatelem. V textu závěti musí být uvedeno, proč byla zvolena tato forma závěti a že zůstavitel nemůže číst nebo psát. Dále kdo listinu napsal, nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Tato forma závěti slouží také pro osoby nevidomé a osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát. U osob neslyšících je důležité, aby byla listina přetlumočena do znakové řeči a svědci tuto řeč ovládali.

- 22 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Závěť ve formě notářského zápisu O tuto formu závěti může požádat kdokoli. Zřizuje-li závěť nezletilá osoba starší 15 let, nebo má-li podle ní dojít ke zřízení nadace, přichází v úvahu pouze tato forma. Jiná forma by byla bez právních následků. U osob, které nemohou číst nebo psát, je to druhý způsob, jak pořídit závěť. Je zde však nezbytná přítomnost dvou svědků úkonu. V obsahu notářského zápisu musí být uveden důvod přibrání svědků úkonu a svědci připojí na závěr notářského zápisu vlastnoruční podpisy. Tuto závěť může sepsat na požádání jakýkoli notář, bez ohledu na místo trvalého bydliště pořizovatele. Existence závěti se eviduje v Centrální evidenci závětí. Podle ustanovení § 70 NŘ notář oznámí zřízení závěti notářským zápisem bezprostředně do uvedené evidence.

5.3.3 Neopomenutelný dědic Důvodem relativní neplatnosti závěti je opomenutí některých dědiců nebo zkrácení jejich podílů. Neplatnost závěti je buď v jejím celku nebo v určité části. Ustanovení § 479 ObčZ je východiskem, podle kterého se nezletilým potomkům musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina na jejich dědickém podílu ze zákona. Skupinu neopomenutelných dědiců tvoří výlučně zůstavitelovi potomci. Jde o dědice první skupiny, avšak bez zůstavitelova manžela. Jedná se o osoby blízké k zůstaviteli, ale také ekonomicky závislé. Proto je manžel vyloučen a předpokládá se, že je o jeho potřeby postaráno vypořádáním společného jmění manželů. K relativní neplatnosti závěti se nepřihlíží z úřední povinnosti, ale jen k námitce toho, kdo je takovým úkonem dotčen.

5.3.4 Vydědění K vydědění dochází tehdy, chce-li zůstavitel vyloučit jinak k dědění ze zákona povolaného dědice. V podstatě se jedná o odnětí práva potomků na jejich povinné podíly, které by jim jako neopomenutelným dědicům měly připadnout. Potomci by

- 23 -

Ekonomické a právní aspekty dědění neměli nabývání majetku po zůstaviteli brát jako samozřejmost. Toto zvýhodnění by mělo být vyváženo jejich morální povinností vůči zůstaviteli. Vydědění někoho jiného, tzv. negativní závětí, je projev vůle bez právních následků. Tato listina musí splňovat stejné požadavky jako závěť, a to jednak náležitosti požadované obecně pro právní úkony a formální náležitosti stejné jako závěť. Ustanovení § 469a ObčZ uvádí taxativní výčet důvodů, proč může zůstavitel vydědit potomka: a) jestliže v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo jiných závažných případech; b) jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl; c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku; d) vede trvale nezřízený život. Zákon umožňuje, aby postižen odnětím povinného podílu byl nejen potomek zůstavitele, ale i potomek potomka, tj. v poměru k zůstaviteli jeho vnuk či vnučka. Jedná se o jakýsi generační postih. V tomto případě se již nemusí uvádět důvod vydědění. Předpokladem pro platnost vydědění je způsobilost pořizovatele k tomuto právnímu úkonu. O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení se hovoří v ustanovení § 476 a 480 ObčZ. V listině o vydědění musí být uveden důvod vydědění.

- 24 -


6. Dědické podíly a jejich výpočet Mezi základní pojmy dědického práva patří i dědický podíl. Určuje míru v jaké je dědic oprávněn se podílet na dědictví. „Správné stanovení dědických podílů rozhodujícím způsobem ovlivňuje správnost celkového výsledku dědického řízení, což platí beze zbytku v případech, kdy nedošlo k dohodě dědiců o vypořádání dědictví a soud potvrzuje dědicům nabytí dědictví podle jejich podílů (§ 483, § 484 ObčZ).“9 Problém určení výše dědických podílů odpadá v podstatě tehdy, zanechal-li zůstavitel pouze jednoho dědice. Nastane-li situace, kdy je k dědictví povoláno více osob, které dědictví neodmítly, je nutné provést vypořádání dědictví. Pro toto má význam určení dědických podílů. Dědici se mohou vyvarovat problémů s tím spojených a uzavřít tzv. dohodu dědiců o vypořádání dědictví dle § 482 odst. 1 ObčZ. Jestliže to neodporuje zákonu nebo dobrým mravům, soud jejich dohodu schválí. Pokud dědici neuzavřou dohodu o vypořádání, potvrdí jim soud nabytí dědictví podle dědických podílů dle § 483 ObčZ a § 175q odst. 1, písm. d) OSŘ. Tato problematika není tak jednoduchá, jak se může na první pohled zdát. Mezi typické skutečnosti, které činí určení dědických podílů velmi složitými patří existence různých dědických titulů a jejich kumulace, neopomenutelní dědici, vydědění či zápočty darů.

6.1 Dědické podíly při dědění ze zákona Stanovení dědických podílů při dědění pouze ze zákona nečiní v praxi větší problémy. Zákon přesně stanoví rozdělení dědiců do skupin, avšak často se opomíjí, že dědické podíly v rámci jednotlivých skupin nemusejí být vždy stejné. Při dědění ze zákona se vyjádří podíl dědice na dědictví pomocí zlomku ve vztahu k dědictví jako celku. V první skupině zákonných dědiců platí rovnost dědických podílů, avšak může dojít k tomu, že některé ze zůstavitelových dětí nedědí a na jejich místo nastupují jejich potomci.

9

Muzikář, L.: Dědické podíly a jejich výpočet. Ad Notam, 1997 číslo 1, str. 7

- 25 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Př. K dědění by byli podle § 473 odst. 1 ObčZ povoláni manžel zůstavitelky Jiří, a dcery Karolína a Eva. Dcera Karolína se nedožila smrti zůstavitelky a zanechala 2 děti – zůstavitelky vnučku Kateřinu a vnuka Filipa. Vnuk Filip však dědictví odmítl a má 3 děti – pravnuky zůstavitele Romana, Ondřeje a Radka. Kromě vnuka Filipa dědictví již nikdo neodmítl. Řešení: Podle § 473 odst. I ObčZ by náležel stejný podíl manželovi Jiřímu a dcerám Karolíně a Evě, tj. každému 1/3 dědictví. Manžel Jiří dědí a náleží mu tedy 1/3 dědictví. Další 1/3 náleží dceři Evě a 1/3 by náležela i druhé dceři Karolíně. Ta se však nedožila úmrtí zůstavitele a proto nedědí (§ 473 odst. 2 ObčZ). Na její místo nastupují její děti – vnučka Kateřina a vnuk Filip. Každému z nich by náležela 1/6. Vnuk Filip však dědictví odmítl a tak jeho podíl připadne jeho dětem – pravnukům zůstavitele Romana, Ondřeje a Radka. Každému z nich rovný díl 1/18.

V první skupině vzniká nerovnost tak, že nastupují další generace potomků do dědického podílu. U těchto generací platí zásada rovnosti podílů. Ve druhé skupině jsou podíly stejné, avšak manžel dědí vždy nejméně polovinu. Manžel může celé dědictví dědit sám, není-li jiného dědice v této skupině. Dědí-li v této skupině jen dva dědici, dědí každý z nich polovinu. Nastane-li situace, že ve druhé skupině dědí mimo manžela více dědiců, pak manžel dědí vždy polovinu dědictví a zbývající dědici dědí stejným dílem druhou polovinu dědictví. Pokud nedědí manžel, tak za předpokladu, že dědí alespoň jeden z rodičů a jsou nejméně dva, tak dědí stejným dílem.

Př. K dědění jsou dle § 474 odst. 1 ObčZ povoláni manželka zůstavitele Irena, matka zůstavitele Petra a otec zůstavitele Pavel. Ve společné domácnosti se zůstavitelem byla a pečovala o společnou domácnost dcera manželky zůstavitele. Řešení: Jelikož zde dědí manželka zůstavitele, nebude se dědit rovným dílem. Manželka dostane 1/2 dědictví. Druhou polovinu si rozdělí matka a otec zůstavitele a dcera manželky zůstavitele s předchozího manželství, jelikož splňuje podmínku společné domácnosti. To znamená že každý z nich dědí 1/3 z 1/2, tzn. 1/6 dědictví. - 26 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Př. K dědění jsou dle § 474 odst. 1 ObčZ povoláni matka a otec zůstavitele. Řešení: Jelikož zde nedění manželka zůstavitele, dědí pouze matka a otec každý polovinu dědictví.

Ve třetí skupině dědí zůstavitelovi sourozenci a osoby spolužijící pouze tehdy nedědí-li žádný z rodičů. V této skupině jsou dědické podíly rovnoměrné a situace je podobná jako v první skupině. Avšak nástupnictví nepokračuje přes generace dál než na děti sourozenců.

Př. Zůstavitel měl 2 sourozence, sestru Janu a Anetu. Ve společné domácnosti s ním žila družka Nina. Sestra Jana zemřela ještě před zůstavitelem a měla dvě dcery, neteře zůstavitele, Libuši a Marii. Marie měla syna Vladimíra a dědictví odmítla. Řešení: Sestry Jana a Aneta a družka Nina by dědily rovným dílem, tj. 1/3. Sestra Jana však zemřela a proto nedědí. Její podíl, tj. 1/3 by měl být rozdělen mezi dcery Libuši a Marii, tj. 1/6, avšak Marie dědictví odmítla. Na její místo však nemůže nastoupit syn Vladimír, jelikož generační nástupnictví zde končí. Tzn. Družka Nina dědí 1/3, sestra Aneta dědí 1/3 a neteř Libuše dědí 1/3.

Dědictví ve čtvrté skupině bylo vysvětleno k předchozí kapitole a myslím, že není třeba dále uvádět příklady. Jak lze vidět, stanovení podílů při dědění ze zákona není složité, je třeba si dát pozor na to, jakým podílem se v patřičné skupině dědí a jaké je nástupnictví na další generace dědiců.

- 27 -


6.2 Dědické podíly při dědění ze závěti Dědické podíly při dědění ze závěti určuje sám pořizovatel závěti. Má trojí možnost, jak ustanovit dědice. Jako první možnost se nabízí to, že určí jejich podíly na dědictví. Ve druhé možnosti může určit konkrétní věci či práva, a poslední je kombinace obou způsobů, která v praxi bývá nejčastěji používána. V této variantě opomenu relativní neplatnost, jelikož se tomu budu věnovat v jiné kapitole. Je tedy zcela na dědici, jestli ve své závěti určí, že celý jeho majetek připadne pouze jedinému dědici, či bude za dědice povolána i sestřenice, která by při dědění ze zákona mohla dědit pouze v případě, že by byla osoba spolužijící.

Určení podílů na dědictví Př. Zůstavitel pořídil pro případ smrti závěť, kde ustanovil dědičkou poloviny svého majetku svoji manželku. Dědici jedné čtvrtiny určil bez uvedení podílů své rodiče a druhé čtvrtiny svou sestru. Pro případ, že by někdo z nich nedědil, ustanovil dědice jeho podílu všechny ostatní stejným dílem. Manželka i rodiče zůstavitele přežili a dědictví neodmítli. Sestra však nedědí, protože dědictví odmítla. Řešení: Podle údajů uvedených v závěti by měla manželka nabýt 1/2 majetku, matka a otec zůstavitele dohromady 1/4 majetku, tj. 1/8 a sestra zbývající 1/4. Jelikož však sestra nedědí, její podíl je volný a nabývají ho stejným dílem všichni dědici, tj. každý 1/12. Manželka proto nabývá 1/2 + 1/12 = 7/12. Matka a otec každý stejně, tj. 1/8 + 1/12 = 5/24 dědictví.

Určení konkrétních věcí Př. Zůstavitel v závěti ustanovil dědicem automobilu svého bratra Pavla. Dědičkou rodinného domu svou manželku Radku a ostatního movitého majetku svého kamaráda Jaroslava. Pro případ, že by Jaroslav nedědil, ustanovil jako náhradní dědičku Jaroslavovu ženu Jarmilu. Jaroslav se zůstavitelovi smrti nedožil.

- 28 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Řešení: V tomto případě je řešení jednoduché. Jelikož manželka Radka a bratr Pavel dědictví neodmítli, dědí jak bylo ustanoveno v závěti. V případě Jaroslava na jeho místo nastupuje jeho žena Jarmila a dědí tak movitý majetek.

Kombinace obou způsobů Př. Zůstavitel pořídil závěť ve které ustanovil dědicem bytového zařízení svého bratra Karla. Své sestře Pavlíně odkázal rekreační chatu. Dědici ostatního majetku ustanovil své kamarády Jiřího, Petra a Pavla. Řešení: Bratr Karel dědí bytové zařízení, sestra Pavlína rekreační chatu. Jiří, Petr a Pavel zdědí majetek v poměru 1/3 pro každého.

6.3 Vydědění Jelikož se na vyděděného potomka pohlíží, jako by se smrti zůstavitele nedožil, je nutné to při pojednávání o dědických podílech zmínit. Jak jsem již v předchozí kapitole uvedla, vydědění se týká pouze potomků pořizovatele. Manžela či jiné osoby lze z dědění vyloučit tím, že se pro případ smrti pořídí závěť.

Př. Zůstavitel měl 3 děti: dceru Pavlu, dceru Moniku a syna Jáchyma. Během života vydědil obě dcery s tím, že v listině o vydědění stanovil, že účinky vydědění dcery Moniky se vztahují i na její děti. Dcera Pavla má dva syny: Jiřího a Dominika. Řešení: Dcera Pavla je z dědění vyloučena, avšak její synové dědit budou. Dcera Monika je z dědictví vyloučena, rovněž její potomci. Syn Jáchym dědit bude, tzn. 1/2 dědictví nabývá Jáchym a 1/2 si rozdělí potomci dcery Pavly, Jiří a Dominik. Každý 1/4 dědictví.

- 29 -


6.4 Dědická nezpůsobilost Toto je v praxi ojedinělé, leč zmínit to musím. Dědická nezpůsobilost má stejné důsledky jako vydědění, avšak omezuje se jen na toho, kdo se skutku dopustil, tzn. nemá vliv na jeho potomky. Zůstavitel ovšem může tento čin dědici odpustit.

Př. Po smrti zůstavitele se našly dvě závěti. Jedna ustanovila jako jedinou dědičku ženu zůstavitele a ve druhé byly ustanoveny dvě dědičky, žena a sestra zůstavitele. Měly dědit rovným dílem každá jednu polovinu. Později se ukázalo se v případě první závěti se jedná o podvrh, který měla na svědomí zůstavitelova žena. Řešení: Manželka zůstavitele se dopustila zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele a proto je dle § 469 ObčZ nezpůsobilá dědit. Závětní dědička sestra měla dle závěti dědit polovinu dědictví. Druhou polovinu, která se uvolnila dědickou nezpůsobilostí manželky dědí ve druhé skupině jako jediný dědic ze zákona otec zůstavitele.

6.5 Relativní neplatnost závěti Částečná neplatnost závěti Je-li vedle zletilých potomků dědičkou i manželka zůstavitele. Př. Zůstavitel měl manželku Petru a dva syny Petra a Pavla. Syn Pavel zemřel a měl dvě dcery Elišku a Lindu. Ke konci života si zůstavitel našel družku Kamilu. K rozvodu nedošlo. Všechen majetek odkázal své družce. Potomci namítli relativní neplatnost závěti. Řešení: Ze zákona by manželka Petra dědila 1/3, syn Petr 1/3 a syn Pavel 1/3, která by připadla potomkům Elišce a Lindě, každé 1/6. Manželka Petra ale není neopomenutelnou dědičkou. Relativní neplatnost je tedy: 1/2 z Petrovi 1/3 dědictví, tj. 1/6, 1/6 vnučky Elišky a 1/6 vnučky Lindy, celkem tedy 3/6. Zbylá 1/2 dědictví připadne již dle závěti družce Kamile.

- 30 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Úplná neplatnost závěti Z relativní neplatnosti závěti může nastat i úplná neplatnost závěti. Stane-li se, že zůstavitel pořídí závěť ve prospěch někoho jiného než jsou jeho nezletilí potomci.

Př. Zůstavitel měl 2 nezletilé děti, které žily u jeho matky. Žena zemřela a zůstavitel žil se svou družkou Karlou, které odkázal veškerý majetek. Obě nezletilé děti namítly relativní neplatnost závěti. Řešení: Ze zákona by nezletilé děti dědily v první skupině, každé jednu polovinu. Dle § 479 ObčZ se jim musí dostat celý jejich podíl bez ohledu na závěť. Podíl činní celé dědictví, proto je závět neplatná v celém rozsahu a družka Karla nebude dědit.

V praxi se často kombinuje dědění ze závěti i ze zákona. Při tom často dochází k omylům při posuzování relativní neplatnosti, jelikož se závěť bere izolovaně. Dědic svůj podíl může dostat děděním ze zákona nebo dokonce větší než neopomenutelný podíl a závěť již není neplatná. Pokud nedochází ke zkrácení jiného neopomenutelného dědice.

Př. Zůstavitel ve své závěti ustanovil dědicem svého automobilu (v ceně 110.000 Kč) svého bratra. Na ostatní majetek zahrnující bytové zařízení a pozemky v ceně 450.000 Kč závěť nepořídil. Jedinou dědickou ze zákona je jeho zletilá dcera Karolína. Karolína namítla neplatnost závěti. Chybu lze spatřit v tom, že namísto k dědictví jako celku se neopomenutelná polovina vztahuje jen k podílu ze závěti. Řešení: Tato závěť nemůže být uznána jako relativně neplatná, neboť dcera Karolína dostává dle dědění ze zákona majetek v ceně 450.000 Kč. A to je mnohem více, než by činil její podíl ze zákona(450.000 + 110.000) /2 = 230.000 Kč.

- 31 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Př. Zůstavitel v závěti ustanovil za dědičku vybavení svého bytu v hodnotě 150.000 Kč svou zletilou dceru Evelínu. Za dědičku pozemků v hodnotě 800.000 Kč ustanovil svou družku Miloslavu. O dalším majetku v hodnotě 50.000 Kč závět nepořídil. Jediným jeho potomkem je dcera Evelína. Řešení: Jelikož je dcera Evelína zletilá, má jako dědička ze zákona nárok na 1/2 celkového dědictví, tj. majetek v hodnotě 1000.000 / 2 = 500.000 Kč. Ze závěti dědí vybavení bytu v hodnotě 150.000 Kč. Jako jediná dědička ze zákona bude dědit i majetek v hodnotě 50.000 Kč. Celkem tedy majetek za 200.000 Kč. Ale aby nedošlo ke zkrácení jejího neopomenutelného podílu, bude muset být podíl družky Miloslavy zkrácen o 300.000 Kč. Závětní dědička Miloslava tedy obdrží 500.000 Kč a dcera Evelína tak z pozemků dostane 300.000 Kč. Po převedení podílů na zlomky obdrží Miloslava z pozemků 5/8 jako dědička ze závěti a Evelína 3/8 jako neopomenutelná dědička dle § 479 ObčZ v důsledku relativní neplatnosti závěti. Po připočtení majetku, který dědí ze závěti jsou podíly již v pořádku.

6.6 Započtení darů Započtení darů má vliv na dědické podíly a je nutné provést to tehdy, nedošlo-li k dohodě dědiců o vypořádání dědictví a soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. „K započtení při dědění ze zákona dochází vždy. Při dědění ze závěti se započtení provádí jen tehdy, dal-li k tomu zůstavitel v závěti příkaz, nebo tehdy, došlo-li by nezapočtením daru k neodůvodněnému zvýhodnění obdarovaného dědice proti neopomenutelnému dědici, tj. proti potomkovi zůstavitele.“10 Předmětem zápočtu jsou jen dary, nikoli jiná plnění a jedná se zpravidla o dary méně obvyklé. Obdarovaným nemusí být jen dědic, ale započte se i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek, bez ohledu na to, co se s darem následně stalo.

10

Muzikář, L.: Dědické podíly a jejich výpočet. Ad Notam, 1997 číslo 3, str. 52

- 32 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Př. Zůstavitel měl manželku Lucii, zletilou dceru Pavlínu a po zemřelém synovi Petrovi jeho nezletilé vnučky Barboru, Hedviku a Dominiku. Zůstavitel nepořídil závět a bude se dědit ze zákona v 1. skupině. Předmětem dědictví je majetek v celkové hodnotě 1.200.000 Kč. Syn Petr obdržel za života zůstavitele dar v hodnotě 500.000 Kč a manželka dar v hodnotě 100.000 Kč. Tyto dary mají být započteny. Řešení: Ze zákona by dědili v 1. skupině manželka Lucie 1/3, dcera Pavlína 1/3 a vnučky také 1/3, tj. 1/9 pro každou. Obecná cena majetku je 1.200.000 Kč a cena všech započítávaných darů je 500.000 + 100.000 = 600.000 Kč. Kolační podstata je tedy 1.200.000 + 600.000 = 1.800.000 Kč. Manželka Lucie by měla dědit 600.000 Kč, dcera Pavlína také 600.000 Kč a vnučky každá 200.000 Kč. Od podílu manželky Lucie se odečte dar v hodnotě 100.000 Kč a nabývá z dědictví 500.000 Kč. Od podílu pro vnučky je nutno odečíst taktéž dar v hodnotě 500.000 Kč, dědí tedy 100.000 Kč dohromady a podíl dcery Pavlíny se krátit nebude, nabývá tak 600.000 Kč. Celková cena podílů dává dohromady obecnou cenu majetku určeného k dědění. Zlomky vyjadřující podíl činí 5/12 pro manželku Lucii, 1/2 pro dceru Pavlínu a 1/12 pro vnučky dohromady, tj. 1/36 pro každou vnučku.

K obecné ceně majetku, který je předmětem dědictví se připočte cena všech započítávaných darů a z této výsledné ceny tzv. kolační podstaty se vypočtou jednotlivé dědické podíly. Od těchto podílů se u každého dědice odečte dar, který má být započten a tak se zjistí výsledná cena dědického podílu. Stalo-li by se, že cena započtených darů by byla vyšší než podíl, který by mu náležel z celé kolační podstaty nemusí dědic do dědictví nic vracet, ale již žádný majetek nedědí.

- 33 -


7. Předmět dědictví Dědické řízení náleží do pravomoci soudu. Příslušný soud zahájí řízení a pověří prováděním úkonů v řízení o dědictví notáře, ve svém obvodu, jako tzv. soudního komisaře. K zahájení řízení o dědictví dojde, jakmile se soud dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Soud postoupí spis notáři, který pak samostatně provádí úkony v řízení o dědictví, avšak veškerá rozhodnutí v dědickém řízení vydává soud. Soudní komisař má za úkol na začátku šetření zjistit, zda zůstavitel nepořídil a neuložil závěť. Od 1.1.2001 je vedena u Notářské komory České republiky celostátní evidence závětí, tzv. Centrální evidence závětí. Notář, který sepíše závěť do notářského zápisu nebo si u něj pořizovatel závěť uloží, musí tuto informaci oznámit Centrální evidenci závětí. Dříve byla vedena evidence závětí u Okresních soudů podle bydliště pořizovatele.

Předběžné šetření V počáteční fázi řízení o dědictví je nezbytnou součástí předběžné šetření. Dochází zde ke zjišťování základních údajů, jako například o zůstaviteli, dědicích zůstavitele, majetku či dluzích. Není ovšem zcela známo, kdo je účastníkem řízení, a proto předběžné šetření může být provedeno s kteroukoli osobou, která zná základní informace o zůstaviteli. Příkladem může být člen rodiny či vypravitel pohřbu. Údaje zjištěné v předběžném šetření jsou potřebné pro další postup v řízení a proto má vliv jejich množství a kvalita.

Projednávání dědictví Vychází z předběžného šetření, kde dochází k prověření údajů z něj vyplývajících. Zjistí-li soudní komisař, že zůstavitel zanechal majetek nikoli nepatrné hodnoty, dojde k projednání dědictví, jehož smyslem je dokončení procesní aktivity. Soudní komisař nařídí jednání o projednání dědictví tehdy, má-li shromážděné veškeré potřebné podklady, na jejichž základě budou provedeny důkazy týkající všech rozhodných skutečností. Již při obstarávání podkladů řeší otázku, která práva a povinnosti zůstavitele přecházejí dědění a která přecházejí jinak než děděním. Mezi tyto práva patří přechod nájmu bytu11, nedoplatky peněžitých nároků zaměstnance12, 11 12

srov. ustanovení § 706 a § 707 ObčZ srov. ustanovení § 328 odst. 1 zákoníku práce

- 34 -

Ekonomické a právní aspekty dědění peněžité nároky z nemocenského pojištění13, peněžité nároky ze sociálního zabezpečení, 14 právo na pojistné plnění ze sociálního zabezpečení15 a přirůstání podílu spoluautorům, nemá-li autor dědice.16 Jedná se o taková práva a povinností, které sloužily ve většině případů k uspokojování potřeb zůstavitele a s ním i členům domácnosti. Notář, jako soudní komisař, musí vyrozumět ještě před samotným projednáním dědictví potenciální dědice o jejich dědickém právu a možnosti dědictví odmítnout. Procesní postup je upraven v ustanovení § 175i OSŘ. Vyrozumění doručuje soudní komisař do vlastních rukou nebo, což je v praxi více používáno, jim předá vyrozumění ústně a v protokolu o projednání dědictví pak uvede, že se tak stalo.

Majetek, který náleží do pozůstalosti rozdělujeme na aktiva a pasiva. Soupis aktiv a pasiv provede soudní komisař poté, co byl majetek vypořádán ve společném jmění manželů. Může dojít také k situaci, že se majetek ve společném jmění manželů nevypořádává, jelikož manželé žádný majetek neměli či zůstavitel nebyl ženatý/vdaná. Nicméně tento soupis je nezbytný pro určení obvyklé ceny majetku, výši dluhů a čisté hodnoty dědictví. „Při zjišťování zůstavitelova majetku a jeho dluhů se vychází především ze souhlasných údajů účastníků řízení, avšak se zřetelem na oficiózní povahu řízení je možno tyto údaje prověřovat a pode výsledků řízení

provádět šetření a důkazy

i z úřední povinnosti. Do soupisu aktiv a pasiv se nezahrnují ta z nich, která jsou mezi účastníky sporná (§ 175k odst. 3 OSŘ, obdobná úprava platí pro soupis majetku ve společném jmění – § 175l odst. 1 věta druhá OSŘ).“17

7.1 Aktiva předmětu dědictví Jak jsem již výše uvedla, soupis aktiv a pasiv je východiskem pro projednání dědictví. Do aktiv řadíme vše, co má kladnou hodnotu a v okamžiku smrti zůstavitele

13

srov. ustanovení § 45 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění srov. ustanovení § 104 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení 15 srov. ustanovení § 817 ObčZ 16 srov. ustanovení § 26 odst. 2 autorského zákona 17 Mokrý, A. a kolektiv. Notářský řád a předpisy související, 2. vydání, Praha, 1995, str. 159 (Kučera, R. Dědictví. Praha: Linde, 2001, str. 63) 14

- 35 -

Ekonomické a právní aspekty dědění bylo v jeho vlastnictví, tedy věci, hodnoty, práva a povinnosti. Do dědictví se nezahrnuje ten majetek, který zůstavitel za života pozbyl. Občanský zákoník dělí věci na movité a nemovité, avšak kriterií třídění je více. Nemovitosti jsou v § 119 odst. 2 ObčZ definovány jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Všechny ostatní věci mají povahu věcí movitých. 18 Důležité je také zmínit, co se rozumí pod pojmem příslušenství věci, které ustanovuje § 121 odst. 1 ObčZ a to tak, že příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Předmětem dědictví může být i právo, pokud to jeho povaha připouští. Nelze proto mezi ně zařadit práva patřící k základním právům a svobodám a také osobnostní práva. Pořadí výčtu majetku, označovaného jako předmět dědictví, který uvádí Mikeš a Muzikář (2003, s. 225):

-

Nemovitosti, tj. pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem a to bez ohledu na to, zda byly užívány zůstavitelem či pronajaty někomu jinému;

-

Vklady, resp. zůstatky na účtech - jde o zůstatky na jakýchkoli účtech, které měl zůstavitel vedeny u banky v jakékoli měně. Patří sem i vkladní knížky a další bankovní produkty, vklady u různých družstevních záložen;

-

Údaje o pronájmu bezpečnostní schránky - Pronájem schránky není předmětem dědictví. Zde se jedná spíše o to, že ve schránce mohou být uloženy věci ve vlastnictví zůstavitele, které pak předmětem dědictví jsou;

Př. Bylo zjištěno, že zůstavitel měl v pronájmu bezpečnostní schránku. Po dalším šetření se zjistilo, že schránka obsahovala peníze v hotovosti a cenné papíry. V tomto případě se tedy obsah schránky stane předmětem dědictví. -

Motorová vozidla - např. osobní automobil, motocykl, nákladní automobily, autobusy aj.;

-

Podíly v bytových družstvech;

-

Akcie - Dle ustanovení § 155 ObchZ je cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a stanov

18

Nemovitý majetek může být např. orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, pozemky hospodářských lesů, rybníky, zastavěné plochy a nádvoří, stavební pozemky, ostatní plochy, byty, rodinné a obytné domy, chaty a jiné stavby pro individuální rekreaci, garáže, vinné sklepy, hotely, restaurace.. aj.)

- 36 -

Ekonomické a právní aspekty dědění společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti.19 Př. Zůstavitel zanechal akcii registrovanou u Střediska cenných papírů. Po dalším šetření bylo zjištěno, že nominální hodnota jedné akcie byla 10.000 Kč avšak tato akcie byla veřejně neobchodovatelná. Tato akcie tedy nemá obecnou cenu a proto se do aktiv dědictví zařadí bez ocenění. -

Jiné cenné papíry - Sem lze zařadit šeky, směnky, podílové listy, dluhopisy, investiční kupony, zatímní listy aj.

„Z hlediska podoby se cenné papíry dělí na listinné a zaknihované. Zaknihované cenné papíry byly u nás zavedeny v roce 1992, hlavně pro potřeby tzv. velké privatizace. Od listinných se liší tím, že médiem, v němž je inkorporováno příslušné oprávnění, není hmotný substrát s právní vlastností listiny, ale znám v evidenci Střediska cenných papírů.“ 20 -

Účast v obchodních společnostech - o této problematice je pojednáno podrobněji v jiné kapitole;

-

Podnik - podnikal-li zůstavitel jako fyzická osoba. Dle ustanovení § 5 ObchZ se podnikem rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Je třeba upozornit na to, že se nedědí jednotlivé dílčí prvky podniku, ale dědí se podnik jako celek.

-

Pohledávky - pohledávkou se rozumí právo zůstavitele na majetkové plnění vůči někomu jinému, tj. vztah, ve kterém zůstavitel byl věřitelem. Je třeba si dát pozor a nezaměňovat pohledávku s dluhem, tj. vztahem, ve kterém byl zůstavitel dlužníkem a tedy on sám měl poskytovat nějaké plnění.

-

Hotovost - tj. peníze v bankovkách či mincích, bez ohledu na druh měny.

-

Zbraně a střelivo

-

Ostatní movité věci - kam lze zařadit nábytek, který se nemusí nacházet jen v bytě, ale i v jiném objektu jako např. chata, elektrické spotřebiče, nádobí, bytový

19

„Akcie zůstavitele, se kterými se v den jeho úmrtí neobchodovalo, nemají žádnou obecnou cenu, neboť obecnou cenou je jen cena, za kterou lze majetek době smrti zůstavitele prodat. Obecnou cenou těchto akcií není jejich nominální hodnota. Do aktiv dědictví se zařadí bez ocenění.“ (Usnesení Městského soudu v Brně, sp. zn. 18 Co 396/94, AN 1/1996) 20 Eliáš K., Bartošíková, M., Pokorná, J., a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 3. vydání. Praha: C.H.Beck.2001, str. 266

- 37 -

Ekonomické a právní aspekty dědění textil, šatstvo, ale i výpočetní techniku, umělecké předměty, sbírky, jiná než motorová vozidla, hudební nástroje, nářadí, fotoaparáty, mobilní telefony a mnoho dalších druhů majetku.

7.2 Pasiva předmětu dědictví „Nedílnou součástí soupisu je i zjištění pasiv dědictví. Řadí se mezi ně jednak přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a jednak zůstavitelovy dluhy, jejichž trvání nebylo nedílně spjato s osobou svého nositele. Protože odpovědnost dědice za uvedené náklady, popřípadě dluhy, nezávisí jen na peněžní hodnotě nabytého dědictví, ale také na dodržení zásad pro uspokojení pohledávek věřitelů podle pořadí, umožňuje zákon čelit tomuto riziku tzv. svoláním věřitelů.“21 Může se tedy stát, že zůstavitel zanechal vedle svého majetku také nesplacené dluhy. Přechod dluhů se upravuje v ustanovení § 470 až 472 ObčZ. V případě dluhů se může jednat například o různé druhy půjček, náhrad škody, nedoplatky různých vyměřených poplatků a daní, nesplacená kupní cena aj. Co se týče nákladů na pohřeb, vyvstává tu otázka, zda mají být zařazeny do pasiv dědictví, když se výše dluhů zůstavitele zjišťuje k datu úmrtí. V praxi se v podstatě náklady na pohřeb do soupisu pasiv vždy zařazovaly. Z morálního hlediska si každý zaslouží důstojný pohřeb a tak je vlastně zařízeno, aby si zůstavitel pomocí zanechaného majetku uhradil svůj pohřeb. „Mohli bychom

to tedy chápat tak,

že zůstavitel sám vynakládá peníze na náklady pohřbu prostřednictvím zanechaného majetku a dědice. A pak by se také jednalo vlastně o dluh samotného zůstavitele.“ 22

Soupis aktiv a pasiv musí odpovídat vůli účastníků. V praxi se však stává, že se účastníci nemohou dohodnout, co je předmětem soupisu, a co není. V tomto případě je úkolem notáře, resp. soudního komisaře, aby v rámci svých prostředků prověřil údaje týkající se předmětu dědictví. Nedojde-li ani tak ke shodě účastníků, ustanovení § 175k odst. 3 OSŘ se omezí soudní komisař jen na zjištění jeho spornosti a při výpočtu čistého majetku k němu nepřihlíží.

21 22

Mikeš, J. Dědictví a právo. Právní poradce pro každého. Praha: Informatorium, 1993, str. 131 Wawerka, K.: Patří náklady pohřbu do pasiv dědictví?,Ad Notam, 1996, číslo 5, str. 107

- 38 -


7.3 Smrt člověka a obchodní společnost V předchozích kapitolách jsem se věnovala dědictví obecně a především podle ustanovení Občanského zákoníku. Co se, ale stane, zemře-li člověk, který byl společníkem v obchodní společnosti? Tomuto věnuje pozornost i Obchodní zákoník. „Obecně platí princip, že členství společníka v obchodní společnosti jeho smrtí zásadně zaniká. Zároveň však naše právní úprava ponechává v dispozici společenské smlouvy možnost řešit věc opačným způsobem, a tudíž i připustit pokračování společnosti s dědicem zemřelého společníka. Výjimku z pravidla představuje úprava akciového práva, která je kogentní, akceptuje princip dědění akcií, a v důsledku toho i přechod akcionářských práv spojených s akciemi (srov. § 155 odst. 1 ObchZ). Jistou odchylku od této zásady nalézáme jen ve zvláštní úpravě zaměstnaneckých akcií.“23 Jak jsem již dříve uvedla, práva a povinnosti majetkové povahy smrtí člověka nezanikají, ale přecházejí na jeho dědice. Majetkem, který měl zůstavitel v okamžiku své smrti může být i obchodní podíl a tato majetková hodnota je předmětem dědictví. Je, ale nutné rozlišit vlastnění obchodního podílu a členství ve společnosti, jelikož majitel obchodního podílu nemusí být zároveň společníkem společnosti. Obchodní podíl ustanovuje § 114 ObchZ jako účast společníka na společnosti a z této účasti plynoucí práva a povinnosti. Jeho výše se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak. „Obchodní podíl má svou kvantitativní a kvalitativní stránku. Prvá z nich je upravena v obecných ustanoveních o obchodních společnostech v § 61 odst.1 obchodního zákoníku jako míra účasti na čistém obchodním jmění společnosti. Druhou stránku upravují speciálně ustanovení o jednotlivých právních formách obchodní společností.“24 Dědí se tedy kvantitativní i kvalitativní stránka.

7.3.1 Veřejná obchodní společnost Zemře-li společník veřejné obchodní společnosti, jeho členství ve společnosti zaniká a na dědice nepřechází a ruší se i společnost. Společníci se dle ustanovení § 88 odst. 2 ObchZ mohou domluvit na změně společenské smlouvy a tím dosáhnout, že společnost bude trvat i nadále bez společníka, jehož se důvod zániku týká. Dohoda 23 24

Eliáš, K.: Smrt člověka a obchodní společnosti. AD NOTAM, 1997, č. 3, str. 55 Pokorná, J.: Obchodní společnosti po novelizaci obchodního zákoníku, 1. vydání, Praha 1997, str. 23

- 39 -

Ekonomické a právní aspekty dědění o změně společenské smlouvy musí být uzavřena do tří měsíců od zrušení společnosti, jinak toto právo zaniká a společnost vstupuje tímto dnem do likvidace. Společníci se mohou dohodnout na vstupu do likvidace dříve než před uplynutím tří měsíční lhůty. A proto chce-li se dosáhnout opaku, musí společenská smlouva výslovně připustit dědění podílu, dědic či dědici podíl zdědit zůstavitele a ve společnosti musí zůstat alespoň dva společníci. Dědic podílu pokračuje v účasti ve společnosti automaticky. Nemusí se tedy přihlásit o účast ve společnosti. Do 1.1.2001 to však bylo naopak. Dle ustanovení § 91 ObchZ je dědic podílu oprávněn vypovědět účast ve společnosti. Toto musí učinit do 3 měsíců. Od kdy se bude tato lhůta počítat stanoveno není, ale bude se stejně jako u společnosti s ručením omezením, počítat od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví. Podal-li dědic výpověď, není povinen se osobně podílet na činnosti společnosti, i když tuto povinnost stanoví společenská smlouva. Nepovoluje-li společenská smlouva dědění podílu, vzniká dědici nárok na vypořádací podíl, který bude předmětem dědictví. Rozhoduje stav ke dni úmrtí společníka.

7.3.2 Společnost s ručením omezeným Obchodní podíl zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným se z pravidla dědí. Společenská smlouva, ale může dědění obchodního podílu vyloučit. Jedná-li se o společnost o jediném společníku, dochází k dědění podílu vždy a nelze ve společenské smlouvě toto dědění vyloučit. Institut přihlášky dědice o účast ve společnosti byl zrušen a dědici obchodního podílu vzniká automaticky účast ve společnosti. Ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví, se může domáhat dědic zrušení své účasti ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem. Ale pozor, toho se nelze domáhat u soudu dědického. Předmětem dědictví v případě úmrtí společníka ve společnosti s ručením omezeným je tedy obchodní podíl. Pokud ovšem podíl na dědice nepřechází, je předmětem dědictví vypořádací podíl dle ustanovení § 150 odst. 1 ObchZ. Výši vypořádacího podílu lze zjistit buď tak, že se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu, který se zjistí z mezitímní, řádné nebo mimořádné závěrky sestavené ke dni úmrtí, nebo pokud to společenská smlouva stanoví, tak se

- 40 -

Ekonomické a právní aspekty dědění zjistí z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného podobně jako dle § 59 odst. 3 ObchZ. Závěrku je povinna zpracovat společnost. Uvolněný obchodní podíl bude náležet společnosti a ta jej může převést na jiného společníka či třetí osobu. Pokud k převodu nedojde, valná hromada musí rozhodnout do šesti měsíců od úmrtí zůstavitele, buď tak, že se sníží základní kapitál o vklad zůstavitele nebo obchodní podíl převezmou ostatní společníci v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu. Nutno podotknout, že jeden obchodní podíl může zdědit společně i více dědiců a za dodržení zákonem stanovených podmínek lze podíl následně rozdělit.

7.3.3 Komanditní společnost V

této

společnosti

existují

dvě

skupiny

společníků,

komplementář

a komanditista, a na každého se aplikují odlišná ustanovení. Na komplementáře se vztahují

základní pravidla, která platí pro veřejnou obchodní společnost Ohledně

komanditistů se situace řeší tak, jako pro společnost s ručením omezeným. Jestliže zemře komanditista, společnost se neruší a jeho podíl na společnosti bude předmětem dědictví. Společenská smlouva, ale může dědění podílu vyloučit a nastane-li tato situaci, bude náležet dědicům vypořádací podíl.

7.3.4 Akciová společnost Princip, který se uplatňuje u ostatních obchodních společností, u akciové společnosti neplatí. Předmětem dědění jsou akcie a dědic se jejich zděděním stává společníkem neboli akcionářem společnosti. Úmrtím akcionáře nezaniká akcionářský poměr ke společnosti, ale přechází na dědice. Toto nemohou změnit ani stanovy, jelikož je pravidlo kogentní. Problémem, který tady vyvstává je, jak stanovit hodnotu akcií, spadajících do dědictví. Tímto se zabýval v jednom případě i Krajský soud v Brně v rozhodnutí sp. zn. 18Co396/94 ze dne 30.8.1995 a mnoho dalších autorů k tomu vyjádřilo svůj názor.25

25

Více viz např. Eliáš, K. Smrt člověka a obchodní společnosti (dokončení) Ad Notam, 1997, č. 4

- 41 -


7.3.5 Smrt člena družstva Úmrtím člena družstva, zaniká jeho členství. To ale neznamená, že by zanikala i ostatní práva a povinnosti tvořící obsah daného vztahu přecházející na jeho dědice. Podle ustanovení § 232 odst. 1 věty druhé má dědic právo požádat družstvo o členství. Vznik členství dědice tedy není automatické, ale je zapotřebí učinit projev vůle. To znamená, že úmrtím člena nedochází k přechodu jeho členství na dědice, ale vznik práva dědice požádat o členství v družstvu. Odlišná úprava je u bytových družstev a tuto problematiku upravuje občanský zákoník a říká, že členství v bytovém družstvu přechází na dědice členského podílu. V okamžiku zdědění členského podílu vzniká členství dědice v bytovém družstvu a není potřeba, ke vzniku tohoto členského vztahu, projev vůle některého z účastníků.

7.4 Úmrtí podnikatele Úmrtí blízké osoby přináší problémy do běžného každodenního života. O to více starostí a s tím souvisejících otázek vyvstane v případě, že zemřelý byl současně osobou samostatně výdělečné činnou (dále jen OSVČ). Jde především o problematiku spojenou s daňovými a účetními souvislostmi, jako je sestavení daňového přiznání k dani z příjmů, účetní závěrka, DPH a mnoho dalších daňových přiznání.

Uzavření účetnictví Jeden z prvních problémů, které musí dědic řešit, je uzavření účetnictví zemřelé OSVČ. Pokud se jednalo o OSVČ, která nemusela vést účetnictví, např. uplatňovala výdaje paušálem podle § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů (dále jen ZDP), tato povinnost odpadá. Od 1.1.2004 se účetní soustava jednoduchého účetnictví přeměnila na daňovou evidenci. Datum úmrtí OSVČ je datem, kdy ukončila svoji podnikatelskou činnost a k tomuto datu by mělo dojít i k uzavření daňové evidence. V praxi, ale může dojít k tomu, že pohyby finančních prostředků budou pokračovat i po datu úmrtí. Většinou se jedná o inkasa z bankovních účtů či trvalé příkazy, např. platby nájemného, sociální či zdravotní pojištění, splátky úvěru a podobně.

- 42 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzické osoby Dle ustanovení § 57 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP) vyplývá, že daňová povinnost vzniklá před smrtí fyzické osoby přechází na dědice. Právní nástupce je povinen podat daňové přiznání za zemřelý daňový subjekt do 6 měsíců po jeho úmrtí a to v případě, že daňový subjekt zemře dříve, než bylo podáno daňové přiznání k dani. Pokud není dědic znám, podává daňové přiznání zmocněnec do měsíců po svém ustanovení správcem daně. Je tedy nutné upozornit, že se daňové přiznání nepodává ve lhůtě shodné s lhůtou pro podání daňového přiznání v běžných přídech, tj. do 31. března po skončení zdaňovacího období.

Př. Adéla B. zemřela dne 21.2.2006. Byla podnikatelka, která účtovala v daňové evidenci. Daňové přiznání za rok 2005 dosud Adéla B. neodevzdala. Jedinou dědičkou byla dcera Karolína B., která nepodnikala. Dědické řízení bylo ukončeno usnesením soudu dne 30.4.2006. Dcera Karolína B. má v tomto případě povinnost podat hned dvě daňová přiznání k dani z příjmů FO.

Za datum, kdy podnikatelka Adéla B. ukončila podnikání lze

považovat. 21.2.2006. První daňové přiznání k dani z příjmů FO za Adélu B. musí být podáno za zdaňovací období roku 2005, jelikož jej zesnulá podnikatelka ještě nepodala. Došlo tedy k prodloužení lhůtě, tzn. daňové přiznání za rok 2005 nemusí být podáno do 31.3.2006, jak by tomu bylo v běžném případě. Lhůta pro toto daňové přiznání je do 21.8.2006, tj. 6 měsíců ode dne úmrtí. Jelikož okolnost, že zemřel daňový subjekt se správce daně dozví obvykle později, může se stát, že přijde výzva k podání daňového přiznání k dani z příjmů FO za rok 2005. Druhé daňové přiznání musí podat dědička Karolína B. za část zdaňovacího období 2006, tj. od 1.1.2006 - 21.2.2006. Lhůta pro toto daňové přiznání je stejná jako v předchozím případě, tj. do 21.8.2006. Je mylné se domnívat, že podání se podává až po uplynutí zdaňovacího období, tedy do 31.3.2007! Případné námitky, že usnesení soudu o dědictví obdržel až za cca 2 měsíce jsou nepřípustné. Jelikož je daňové přiznání podáváno za zesnulou Adélu B., bude v příslušných kolonkách figurovat její jméno a DIČ, avšak je logické, že podpis na konci daňového přiznání bude dcery Karolíny B. , jako zástupce.

- 43 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Z praxe vím, že některé formuláře pro daňové přiznání, které se každoročně mění, bývají k dispozici na konci nebo až na začátku nového zdaňovacího období, a proto zde vyvstává další problém. Jak podat daňové přiznání za rok 2006, jsou-li na úřadu pouze formuláře pro rok 2005? Jelikož má Karolína B. povinnost podat daňové přiznání do 21.8.2006, bude muset vyplnit údaje na starý formulář. Vyplývá-li z přiznání povinnost zaplatit daň z příjmů, je daň splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Karolína B. tedy musí nejen podat daňové přiznání, ale i zaplatit daň za svou matku Adélu B. Co se týče vyplňování daňového formuláře k dani z příjmů FO, pro případ úmrtí je přímo na formuláři kolonka 04, kde se zaškrtne kód typu „úmrtí“.

Pokud by Karolína B. neměla žádné zkušenosti s podáním daňového přiznání, může to učinit prostřednictvím svého zástupce, kterého si sama zvolí. Není tedy povinností dědice činit tyto nelehké úkony samostatně.

Dalším úskalím, které čeká na dědice a souvisí s podáním přiznání, je zjistit základ daně z příjmů. Následně na to navazuje vyplnění přehledu o příjmech a výdajích, které se odevzdává jednak příslušné zdravotní pojišťovně, u které byl zůstavitel registrován a jednak Okresní správě sociálního zajištění. Byl-li zemřelý podnikatel plátcem DPH, další starostí, která nastává dědicům, je podání přiznání k DPH za zemřelého podnikatele. To samé platí i v případě, byl-li zemřelý podnikatel poplatníkem k dani silniční. Dědic bude muset vyplnit přiznání k dani silniční. Úmrtí podnikatele představuje pro účastníky dědického řízení velmi náročnou situaci. Výše uvedený přehled jistě není kompletní, co se týče povinností, avšak nejdůležitější povinnosti, které vyvstávají ve spojitosti s úmrtím OSVČ zde byla řečena.

„Úmrtí osoby samostatně výdělečně činné se z hlediska zákona o daních z příjmů považuje za ukončení podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, a to bez ohledu na to, zda dědic bude pokračovat v činnosti zůstavitele.“ 26

26

Macháček, I. Rodinné podnikání v otázkách a odpovědích. Praha: ASPI. 2005, str. 35

- 44 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Může se stát, že se dědic rozhodne dál pokračovat v podnikatelské činnosti zůstavitele. Proto je nutné upozornit, že se bude jednat o nový subjekt a tudíž nemůže pokračovat ve vedení účetnictví po zůstaviteli, ale musí otevřít nové účetní knihy. Přechod živnostenského oprávnění Většina podniků je provozována na základě živnostenského oprávnění. Tuto problematiku upravuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů a dává rovněž v ustanovení § 13 odpověď na otázku, kdo v živnosti může pokračovat. „K tomu je třeba poznamenat především, že pokračování v živnosti tak, jak je upraveno v § 13 ŽZ, není institutem dědického práva, ač se v uvedeném ustanovení mluví o zůstaviteli i o dědicích, a koneckonců i o dědickém řízení. Jedná se o zvláštní veřejnoprávní (živnostenskoprávní) institut, který je třeba posoudit se zřetelem k jeho autonomii.“ 27 Dle ustanovení § 13 živnostenského zákona mohou v živnosti pokračovat: a) dědicové ze zákona, pokud není dědiců ze závěti, b) dědicové ze závěti a pozůstalý manžel, i když není dědicem, je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti, c) pozůstalý manžel splňující podmínku uvedenou v písmenu b), pokud v živnosti nepokračují dědicové, d) správce dědictví, pokud byl k zachování provozu podniku ustanoven orgánem projednávajícím dědictví. Správce dědictví může pokračovat v živnosti zůstavitele pouze do skončení dědického řízení a je povinen oznámit pokračování v provozování živnosti. Lhůta je pro toto 1 měsíc ode dne, kdy byl do této funkce ustanoven. Osoby uvedené pod písmeny a) – c) mohou v provozu živnosti pokračovat i po skončení řízení o projednání dědictví pokud nabyli majetkového podílu na živnosti. Nejde-li o pozůstalého manžela, který může provozovat živnost na základě zůstavitelova živnostenského oprávnění bez omezení, mohou ostatní subjekty provozovat živnost nejdéle šest měsíců od skončení dědického řízení, pokud ovšem nezískají vlastní živnostenské oprávnění.

27

Eliáš, K.: Podnik a dědění podniku, Právní rozhledy, 1997, číslo 10, str. 501

- 45 -


8. Daň dědická Majetek nabytý děděním je zdaňován dědickou daní. Tuto daň upravuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 1.1.1993, Účinností tohoto zákona se změnil způsob vybírání daně. Dříve podléhalo nabytí dědictví notářskému poplatku z dědictví, který byl upraven zákonem č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tato daň patří mezi přímé majetkové daně a je jedním ze zdrojů plynoucí do rozpočtu České republiky.

8.1 Předmět daně Předmětem daně dědické je nabytí majetku děděním a za tento majetek jsou považovány věci nemovité, byty a nebytové prostory [§ 3 odst. 1 písm.a) zák.], dále věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky v české a cizí měně, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty [§ 3 odst.1 písm.b) zák.]. U nemovitostí28 se rozlišuje, zda se nacházejí na území České republiky, to znamená, že daň se vybere bez ohledu na státní občanství nebo bydliště zůstavitele, avšak u nemovitostí nacházející se v cizině se daň nevybírá. U movitých věcí rozhoduje fakt, zda byl v době smrti zůstavitel občanem České republiky a zda měl v tento moment trvalý pobyt v tuzemsku. Rozhodujícím faktem je dle § 3 odst. 4 cit. zák. mezinárodní smlouva.

8.2 Základ daně Za základ pro výpočet dědické daně se považuje

cena majetku, který nabývá

jednotlivý dědic. Tuto cenu lze podle výše uvedeného zákona snížit a to o: 28

Použití pojmu „nemovitosti“ pro nemovité věci, byty a nebytové prostory v ustanovení vymezujícím předmět daně dědické, představuje tzv. legislativní zkratku. Všude tam, kde je v zákoně o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí použito slovo „nemovitosti“, jde o nemovité věci, byty a nebytové prostory. Byt jako přemět vlastnictví je vymezen v zákoně č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů. (Benešová, L., Faldyna, F., Janáček, K., Kindl, M. a kol. Poradce 2004/4. Český Těšín: Poradce s.r.o., 2003, str. 15)

- 46 -

Ekonomické a právní aspekty dědění a) prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, b) cenu majetku osvobozeného od daně dědické, c) přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, d) odměnu a hotové výdaje notáře pověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví a cena jiných povinností uložených v řízení o dědictví, e) dědickou dávku prokazatelně zaplacenou jinému státu z nabytí majetku děděním v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku.

Základ daně se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.

Je-li část z celkového majetku nabytého dědictvím osvobozena a jsou-li k tomu ještě dluhy či výdaje snižující cenu majetku (základ daně), musí se vypočítat tzv. poměrný odpočet. Ten se vypočítá tak, že v čitateli je celková cena nabytého neosvobozeného majetku, ve jmenovateli je celková hodnota nabytého majetku a celý zlomek je vynásoben dluhy či výdaji snižující základ daně. Poměrný odpočet se zaokrouhluje na celé koruny dolu a pak se odečte od základu daně.

Cena movitého majetku se stanoví jako obvyklá cena v době smrti zůstavitele, to znamená cena, za kterou by bylo možné movitou věci prodat nebo koupit. Tuto obvyklou cenu je povinen poplatník uvést v daňovém přiznání. Správce daně v daňovém řízení ověřuje tyto skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti. Obvykle se jedná o cenu určenou v dědickém řízení. Cenou nemovitého majetku se rozumí cena zjištěná podle zvláštního předpisu. U stanovení ceny cenných papírů se většinou posuzuje, zda je cenný papír obchodovatelný na veřejně organizovaném trhu cenných papírů. Předmětem daně dědické jsou též i majetková práva například práva autorská i nároky vyplývající z průmyslového i jiného duševního vlastnictví. Za jiné majetkové hodnoty se považuje kupříkladu mzdový nárok z pracovního poměru, který nezaniká smrtí zůstavitele.Tento je součástí základu daně dědické jen v určitých případech.

- 47 -


8.3 Poplatníci Poplatníkem daně dědické je vždy dědic, nezáleží zda je to fyzická nebo právnická osoba, které připadlo dědictví nebo jeho část a to buď ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu. „Dědic je poplatníkem i v případě, že byl z jakéhokoliv důvodu zastoupen nebo za něj jednal zákonný zástupce. Zastoupení může být realizováno na základě plné moci udělené kterékoli fyzické osobě způsobilé k právním úkonům nebo advokátovi.“29 Pro účely výpočtu daně jsou osoby zařazeny do tří skupin dle vztahu k zůstaviteli. Je nutné si uvědomit odlišnost od rozdělení dědiců do skupin v dědickém právu, tedy pro účely dědění ze zákona podle § 473 až § 475a ObčZ. Navíc podle těchto paragrafů jsou dědici rozděleni až do čtyřech skupin. Pro daňové účely jsou ve skupinách uvedeny i osoby, které z titulu příbuzenského vztahu nejsou dědici ze zákona a dědění připadá v úvahu jen na základě závěti nebo ze zákona jako osoby spolužijící.

Do I. skupiny patří příbuzní v řadě přímé a manželé. Příbuznými v řadě přímé se rozumějí potomci a předci. Do II. skupiny jsou zařazeny příbuzní v řadě pobočné, tj. sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety, dále také příbuzní manžela v řadě přímé a osoby, které se zůstavitelem žily nejméně jeden rok před smrtí ve společné domácnosti, a které pečovaly o společnou domácnost nebo na něj byly odkázány výživou. Do III. skupiny patří ostatní fyzické a právnické osoby.

8.4 Sazby daně Sazba daně dědické je závislá na tom, do které z výše uvedených skupin poplatníků nabyvatel dědictví patří. Je progresivní, tzn. že narůstá s výší základu. Vyšší sazba se však vyměřuje jen z té části základu, která přesahuje nejblíže nižší hranici. Výsledná částka se poté vynásobí koeficientem 0,5.

29

Vybíhal, V. Zdanění majetku. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o.. 1997, str. 201

- 48 -


Př. Základ daně činí 1.290.000,- Kč. Dědic patří do II. skupiny. Bereme-li v úvahu, že jsem již provedla odečet osvobození, se daň vypočte jako 30.000,- + 3,5% z 290.000,(1.290.000 – 1.000.000) = 40.150,- Kč. To celé se pak musí vynásobit koeficientem 0,5. Výsledná daň činí 20.075,- Kč.

Pro druhou skupinu činí daň:

Tabulka č.1: Sazba daně dědické u osob zařazených do II. skupiny Základ daně od Kč

do Kč

1 000 000 2 000 000 5 000 000 7 000 000 10 000 000 20 000 000 30 000 000 40 000 000

1 000 000 2 000 000 5 000 000 7 000 000 10 000 000 20 000 000 30 000 000 40 000 000 50 000 000

50 000 000

a více

Daň 3,0% 30 000 Kč a 3,5% ze základu přesahujícího 1 000 000 Kč 65 000 Kč a 4,0% ze základu přesahujícího 2 000 000 Kč 185 000 Kč a 5,0 % ze základu přesahujícího 5 000 000 Kč 285 000 Kč a 6,0% ze základu přesahujícího 7 000 000 Kč 465 000 Kč a 7,0% ze základu přesahujícího 10 000 000 Kč 1 165 000 Kč a 8,0% ze základu přesahujícího 20 000 000 Kč 1 965 000 Kč a 9,0% ze základu přesahujícího 30 000 000 Kč 2 865 000 Kč a 10,5% ze základu přesahujícího 40 000 000 Kč 3 915 000 Kč a 12,0% ze základu přesahujícího 50 000 000 Kč Zdroj: Zákon č. 357/1992 Sb. (vlastní úprava)

Pro třetí skupinu činí daň:

Tabulka č.2: Sazba daně dědické u osob zařazených do II. skupiny Základ daně

Daň

od Kč

do Kč

-

1 000 000

7,0%

1 000 000

2 000 000

70 000 Kč a 9,0% ze základu přesahujícího 1 000 000 Kč

2 000 000

5 000 000


5 000 000

7 000 000


7 000 000

10 000 000


10 000 000

20 000 000

1 360 000 Kč a 21,0% ze základu přesahujícího 10 000 000 Kč

20 000 000

30 000 000


30 000 000

40 000 000


40 000 000

50 000 000


50 000 000

a více

12 460 000 Kč a 40,0% ze základu přesahujícího 50 000 000 Kč Zdroj: Zákon č. 357/1992 Sb. (vlastní úprava)

- 49 -


8.5 Osvobození od daně dědické: Od 1. srpna 1998 bylo nabytí majetku děděním mezi osobami v I. skupině zcela osvobozeno od daně dědické. Dále zák. č. 357/1992 Sb. upravuje i osvobození nabytí: a) movitých věcí osobní potřeby u fyzických osob, pokud tyto věci po dobu 1 roku před nabytím nebyly součástí obchodního majetku zůstavitele, jakož i podílů dědiců vyplácených z tohoto majetku a podílů odvozených z bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dnes společného jmění manželů) zaniklého v důsledku úmrtí jednoho z nich, pokud cena tohoto majetku nepřevyšuje u osob II. skupiny 60.000,- Kč a u osob III. skupiny 20.000,- Kč u každého jednotlivého poplatníka. Daň se vybere jen z té části ceny movitých věcí nebo podílu na těchto věcech nabývaných každým nabyvatelem, která převyšuje uvedené částky, b) vkladů na účtech u bank a poboček zahraničních bank působících na území České republiky(s výjimkou vkladů na účtech zřízených pro podnikatelské účely), peněžních prostředků v české nebo cizí měně a cenných papírů v tuzemsku, jakož i podílů dědiců vyplácených z tohoto majetku a podílů odvozených z bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů) zaniklého v důsledku úmrtí jednoho z nich, pokud úhrnná částka všech těchto hodnot nepřevyšuje u osob II. skupiny 60.000,- Kč a u osob III. skupiny 20.000,- Kč u každého jednotlivého poplatníka. Daň se vybere jen z té části movitého majetku nebo podílu na tomto majetku nabývaného každým nabyvatelem, která převyšuje uvedené částky, c) částek, které se podle zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách

některých

zákonů

souvisejících

s jeho

zavedením

stávají

předmětem dědictví

Dále je od daně dědické osvobozeno podle § 20 výše jmenovaného zákona bezúplatné nabytí majetku: a) Českou republikou, územními samosprávnými celky a jimi zřízenými příspěvkovými organizacemi, b) dobrovolnými svazky obcí, veřejnými výzkumnými institucemi a veřejnými vysokými školami, - 50 -

Ekonomické a právní aspekty dědění c) určená na financování zařízení a humanitárních akcí v oblasti kultury, školství, vědy, výzkumu, vývoje a vzdělání, zdravotnictví, sociální péče, ekologie, tělovýchovy, sportu, výchovy a ochrany dětí a mládeže a požární ochrany, pokud

je

majetek

nabyt

právnickými

osobami,

které

byly

zřízeny

k zabezpečování těchto činností a které mají sídlo na území České republiky, d) státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi, e) obecně prospěšnými společnostmi a politickými stranami a politickým hnutím určená na jejich činnost, f) nadacemi nebo nadačními fondy, jakož i majetku poskytnutého nadacemi nebo nadačními fondy v souladu s účelem a podmínkami stanovenými v nadační listině nebo ve statutu, g) zdravotními pojišťovnami pro fondy veřejného zdravotního pojištění.

Od daně dědické je osvobozen nárok zůstavitele na odškodnění podle zvláštních zákonů, jestliže zůstavitel podal žádost o předběžné projednání podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo obdobnou žádost podle ostatních zvláštních předpisů, a do smrti zůstavitele nárok nebyl ústředním orgánem uspokojen. Toto osvobození se vztahuje též na případy, kdy zůstavitel nárok včas uplatnil u soudu, do mrti zůstavitele však nebylo soudem o něm pravomocně rozhodnuto. Od daně dědické je osvobozeno také první bezúplatné nabytí majetkového podílu stanoveného § 7 odst. 4 a částí třetí zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, mezi osobami blízkými.

- 51 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Příklady: Př. č. 1 Zůstavitel zanechal majetek a dluhy. Pro případ smrti nepořídil závěť. Zůstavitel nebyl ženatý a nemá ani žádné potomky, proto jako jediný dědic, který přichází v úvahu je jeho bratr.

Tabulka č.3: Soupis majetku Druh majetku byt 1+1 garáž osobní automobil movitý majetek vklady u banky Celkem

Cena majetku v Kč 1.000.000,100.000,80.000,93.000,15.500,1.288.500,-

Osvobozený majetek

Neosvobozený majetek 0,1.000.000,0,100.000,60.000,20.000,0,93.000,15.500,0,75.500,1.213.000,Zdroj: Vlastní zpracování

Náklady spojené s pohřbem činily 10.000,- a odměna notáře činila 3.000,-

V tabulce jsem již naznačila, jaká část majetku bude osvobozena, a abychom mohli odečíst i náklady na pohřeb a odměnu notáře, je nutné vypočítat poměrný odpočet. Ten se vypočítá jako podíl neosvobozeného majetku a majetku celkem a vynásobí odpočtem.

Poměrný odpočet = (1.213.000/1.288.500)*(10.000+3.000) = 12.238,- Kč

Základ daně stanovíme jako majetek celkem, od kterého odečteme osvobozený majetek a poměrný odpočet.

Základ daně = 1.288.000 - 75.500 - 12.238 = 1.200.762 =) 1.200.800,- Kč Sazba daně = 30.000,- + 3,5% z částky nad 1.000.000,Daň = 30.000 + (0,035 * 200.800) = 37.028 * 0,5 = 18.514,- Kč

Daňovou povinnost poplatníkovi vypočítá a vyměří správce daně, poté co podá poplatník daňové přiznání.

- 52 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Př. č. 2 Zůstavitel před smrtí sepsal závěť a ustanovil za dědice manželku, dceru, zetě a bratra. Majetek a dluhy v závěti rozdělil takto: Tabulka č.4: Soupis majetku Druh majetku Hotovost Rodinný dům Chalupa Videokamera Nábytek Vklady v bance Osobní automobil

Cena v Kč

Dědic manželka manželka a dcera dcera a zeť zeť zeť dcera a zeť bratranec Zdroj: Vlastní zpracování

25.000,2.000.000,800.000,45.000,30.000,40.000,65.000,-

Tabulka č.5: Soupis pasiv dědictví Dluhy Pohřebné Odměna notáři Bankovní úvěr

Cena Dědic 15.000,- - dcera a zeť 3.000,- - bratranec 15.000,- - manželka Zdroj: Vlastní zpracování

Manželka a dcera patří do I. skupiny poplatníku a jsou od daně osvobozeny.

Zeť náleží do II. skupiny poplatníků: Tabulka č.6: Soupis majetku Druh majetku 1/2 chalupy nábytek 1/2 vklady v bance videokamera Celkem

Cena majetku v Kč 400.000,30.000,20.000,45.000,495.500,-

Osvobozený majetek

Neosvobozený majetek 0,400.000,30.000,0,20.000,0,30.000,15.000,80.000,415.000,Zdroj: Vlastní zpracování

Náklady spojené s pohřbem: ½ z 15.000,-

Poměrný odpočet = (415.000/495.000 )*(7.500) = 6.287,- Kč Základ daně = 495.000. - 80.000 - 6.287 = 408.713 =) 408.800,- Kč Sazba daně = 3% Daň = 0,03 * 408.800 = 12.264 * 0,5 = 6.132,- Kč

- 53 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Bratranec náleží do III. Skupiny poplatníků: Tabulka č.7: Soupis majetku Druh majetku Osobní automobil Celkem

Cena majetku v Kč 65.000,65.000,-

Osvobozený Neosvobozený majetek majetek 20.000,45.000,20.000,45.000,Zdroj: Vlastní zpracování

Náklady spojené s odměnou notáře: 3.000,-

Poměrný odpočet = (45.000/65.000 )*(3.000) = 2.076,- Kč Základ daně = 65.000. - 20.000 - 2.076 = 42.924 =) 43.000,- Kč Sazba daně = 7% Daň = 0,07 * 43.000 = 3.010 * 0,5 = 1.505,- Kč

Přiznání k dani dědické Poplatníci daně jsou povinni podat přiznání k dani dědické do 30 dnů ode dne pravomocně skončeného řízení o dědictví u místně příslušného správce daně, tj. finanční úřad. Podle údajů uvedených v daňovém přiznání pak správce daně vypočte a vyměří daň. Tuto daň je poplatník povinen zaplatit nejpozději do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru o vyměření daně dědické. Přiznání k dani dědické nejsou povinni podat poplatníci zařazeni do I. skupiny. Avšak osoby zařazené do II. a III. skupiny mají povinnost podat daňové přiznání i v případě, že nabyly pouze majetek, který byl osvobozen z daně dědické. Ustanovení § 19 odst. 6 cit. zákona totiž říká, že toto osvobození se poskytne jen za předpokladu, že poplatník tyto věci a hodnoty uvede do daňového přiznání. Činí-li daň méně než 100 Kč, daňové přiznání se podává , avšak vyměřenou daň správce daně nepředepíše a poplatník daň neplatí.

- 54 -


9. Závěr Vysvětlení obecných pojmů dědictví je nezbytným předpokladem pro porozumění mé bakalářské práci. Proto jsem se v úvodu práce snažila co nejstručněji, avšak i co nejpečlivěji vysvětlit základní pojmy, které s dědictvím bezprostředně souvisejí. Kdo je dědicem? Je možné, aby dědila třeba i sestřenice zůstavitele? Jaké jsou způsoby pořízení závěti, aby byla platná? Musí se závěť vůbec pořídit, aby mohli dědit moji potomci? Co se stane s podílem po zemřelém společníku v obchodní společnosti? Co je nutné udělat, zemřela-li osoba samostatně výdělečně činná? Musí dědic zaplatit za to, že něco zdědil? Na tyto a mnoho dalších důležitých otázek přináší odpovědi moje bakalářská práce na téma „Ekonomické a právní aspekty dědění“. Právo vlastnit majetek a právo na dědictví je zaručeno Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Dědické právo patří mezi nejdůležitější majetková práva u nás. Jedná se o významnou úpravu jak vzhledem k respektu a úctě k zemřelému člověku, tak také k nabývání vlastnictví právním nástupnictvím. Aby nedošlo k chaosu jsou stanovena určitá pravidla dědění. Nejdůležitějším právním předpisem upravujícím dědické právo je občanský zákoník. Dědické řízení je upraveno v občanském soudním řádu. Předpokladem dědického nástupnictví je smrt fyzické osoby, existence dědictví, právní důvod dědění, způsobilý dědic, neodmítnutí dědictví povolaným dědicem a absence překážek v nabytí dědictví. Dědicem se může stát jak fyzická, tak právnická osoba, popřípadě stát. Právnická osoba za předpokladu, že byla ustanovena v závěti. To samé platí i v případě státu nebo také jestliže mu dědictví připadne jako odúmrť, není-li žádných dědiců. Současná právní úprava umožňuje, aby k dědickému nástupnictví došlo buď ze zákona nebo ze závěti. První případ je ten, kdy zůstavitel nezanechal platnou závěť nebo závětí povolaný dědic nenabude z jakýchkoliv důvodů dědictví. Zákon upravuje čtyři dědické skupiny, které vycházejí z příbuzenských vztahů k zůstaviteli. Nechce-li zůstavitel nechat rozdělení svého majetku na zákonu, má možnost pořídit závěť. Někdy tak činí pořizovatel závěti z náhlého popudu, někdy chce přizvat k dědění osobu jemu blízkou, která by ze zákona neměla možnost dědit. Závěť musí být pořízena v písemné formě a zákon připouští čtyři možnosti, jak sepsat závět, a to závěť vlastnoruční, závěť allografní, závěť se třemi svědky úkonu a závěť ve formě notářského zápisu.

- 55 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Výhodou poslední závěti je, že lze předcházet případným sporům nebo výkladovým potížím, kterým by závěť mohla být vystavena, a také odpadá to, že by závěť nemusela být nalezena, jelikož je evidována v Centrální evidenci závětí. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na dědické podíly. Jejich výpočet v praxi není snadný, jelikož je zde několik skutečností, které je nutné vzít v potaz. Určení dědického podílu je velmi jednoduché, pokud existuje pouze jeden dědic. Složitější situace nastane v případě více dědiců. Při dědění ze zákona je důležité dát si pozor na to, že dědické podíly v rámci jednotlivých skupin nemusejí být stejné. Velice složitá je situace při relativní neplatnosti závěti. Důvodem pro to je opomenutí některých dědiců či zkrácení jejich podílu. K relativní neplatnosti závěti se nepřihlíží z úřední povinnosti, ale jen k námitce toho, kdo je takovým úkonem dotčen. Je tedy dobré vědět, jaká práva mají potomci a jakým způsobem se jich lze dožadovat. V praxi však dochází k mylné myšlence, že důvodem relativní neplatnosti je i zkrácení podílu či opomenutí manžela/manželky (partnera) zůstavitele. Musím tedy zdůraznit, že skupinu neopomenutelných dědiců tvoří výlučně zůstavitelovi potomci. Také započtení daru má vliv na dědické podíly. Při dědění ze zákona dochází k započtení ceny daru vždy, nabyl-li bezplatně dědic za života zůstavitele dar méně obvyklý. Pokud byl tedy dědic obdarován při příležitosti narozenin, svátku apod., nebude se dar započítávat. Určení dědických podílů je zajímavá, ale komplikovaná tématika. Praktické příklady, s názornou ukázkou výpočtů, slouží k lepšímu a snazšímu porozumění, a proto jsem je zařadila do mé bakalářské práce. Okamžikem smrti zůstavitele přechází na dědice majetek. Důležité je vědět, jaký majetek tvoří předmět dědictví. Majetek, který patří do pozůstalosti označujeme jako aktiva a pasiva. Do aktiv řadíme vše, co má kladnou hodnotu. Do pasiv řadíme přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a dále zůstavitelovy dluhy. Jsou-li zjištěná pasiva dědictví vyšší než jeho aktiva, je dědictví předlužené. Na otázku, zda patří náklady pohřbu do pasiv dědictví bylo již mnohokrát polemizováno. Jeden z důvodů je ten, že tyto náklady vznikly až po smrti zůstavitele. Ve výjimečných případech některá majetková práva a povinnosti smrtí fyzické osoby zanikají, jedná se například o povinnost dlužníka, jejímž obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno dlužníkem samostatně.

- 56 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Existují také práva, která v případě úmrtí fyzické osoby přechází na jiné osoby jinak než děděním. Například práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření přecházejí na pozůstalého manžela. Každý ekonom zná formy obchodních společností. Každá právní forma se vyznačuje jinými podmínkami pro založení. Jenže k založení společnosti jsou nezbytní společníci. Kromě společnosti s ručením omezeným je jejich minimální počet stanoven na dva společníky. Důležité je vědět, co se stane, zemře-li člověk, který byl společníkem takovéto obchodní společnosti. Dědění obchodního podílu je u každé společnosti podmíněno jinak. Většinou ale spoléhají na společenskou smlouvu, ve které si mohou společníci stanovit pravidla pro dědění podílu. Znalosti v tomto směru jsou pro každého ekonoma či zakladatele společnosti výhodou. Větší problém nastává, zemře-li osoba, která byla podnikatelem. V době (již tak nepříjemně poznamenané smrtí blízké osoby) vznikají další problémy, které musí dědici řešit. A že se jedná o nemalé problémy svědčí již to, že existují různé lhůty pro podání daňových přiznání za zemřelého podnikatele, které musejí být dodrženy a ne každý má potřebné znalosti z oboru účetnictví. Lhůty pro podání běžných přiznání se prolínají se speciálními lhůtami pro tyto případy a navíc je většinou brzdí dědické řízení. Někdy naopak dojde k tomu, že se dědic rozhodne pokračovat v podnikání po zůstaviteli. I zde jsou podmínky, které je nutno dodržet. Zanechal-li podnikatel rozsáhlý majetek je nutné ho zabezpečit k dalšímu fungování. Správce dědictví přebírá práva a povinnosti, které měl zůstavitel, avšak v omezené podobě. Správce dědictví může určit zůstavitel ještě za svého života, nebo ho v odůvodněních případech ustanovuje do funkce soud. A jelikož se jedná o osobu, která zná oblast předmětu činnosti zůstavitelova podniku, může být správcem ustanoven i ekonom. Znalost daňové problematiky by měla patřit mezi vědomosti ekonoma. Předmětem daně dědické je nabytí majetku děděním. Za základ pro výpočet daně dědické je cena majetku nabytého dědicem. Cena majetku je obvyklá cena zjištěná v dědickém řízení. Základ daně lze snížit o dluhy v dědictví prokázané, o cenu majetku osvobozeného od daně dědické, o přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, odměnu notáře a dědickou dávku prokazatelně zaplacenou jinému státu z titulu nabytí majetku děděním v cizině. Poplatníkem daně dědické je vždy dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část. Poplatníci jsou dle zákona rozděleni do tří skupin, která je však odlišná od skupin v dědickém právu a ve skupinách jsou i osoby, které nejsou - 57 -

Ekonomické a právní aspekty dědění v příbuzenském vztahu se zůstavitelem. První skupina poplatníků je od daně osvobozena zcela a nemá ani povinnost podávat daňové přiznání. Sazba daně dědické je progresivní, to znamená, že narůstá s výši základu. Výsledná částka se nakonec vynásobí koeficientem 0,5. Podání daňového přiznání uzavírá dědický proces, a proto je také poslední částí mé bakalářské práce. Problematika dědictví není tak jednoduchá, jak se může na první pohled zdát z občanského zákoníku, kde je dědění věnováno pouhých 41 paragrafů. Její složitost také činí fakt, že tato právní úprava není dostatečná. Například se nikde neuvádí, co skutečně tvoří předmět dědictví. Není právního předpisu, který by se zabýval soupisem aktiv a pasiv. Velmi důležité je též to, že nesmí být opomenuto posouzení, zda přechod vlastnictví ze zůstavitele na dědice není speciálně upraven v jiném právním předpisu. V současné době probíhá nový návrh občanského zákoníku a dědickému právu je věnováno 216 paragrafů. Navržená právní úprava dědického práva je tedy obsáhlejší než stávající. K pochopení této problematiky je důležité poznat více souvisejících právních předpisů, které upravují i dílčí problematiky dědění. Není možné omezit se pouze na občanský zákoník. Například dědění obchodních podílů upravuje obchodní zákoník a pravidla pro podání přiznání k dani dědické jsou zase v zákoně o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Každý ekonom se musí průběžně vzdělávat a doplňovat si znalosti. Proč by tedy nemohl prohlubovat i znalosti problematiky právní? Zvlášť, když si uvědomíme, že v dnešní době dobrý advokát stojí mnoho peněz a vyřeší-li situaci ekonom sám, stoupne tím pro podnik v ceně. Věřím, že se mi pomocí této bakalářské práce podařilo dokázat, že se ekonomika prolíná i do takové oblasti práva, jako je dědictví.

- 58 -


10. Seznam použité literatury: 1. Benešová, L., Faldyna, F., Janáček, K., Kindl, M. a kol. Poradce 2004/4. Český Těšín: Poradce, 2003, ISSN 1211-2437 2. Bílek, P., Drápal, L., Jindřich, M., Wawerka, K. Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2000, ISBN 80-7179-865-7 3. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanská soudní řád. Komentář. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2001, ISBN 80-7179-338-8 4. Dvořák, J., Kanda, A., Knapp, V., Knappová, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek II: Díl třetí: Závazkové právo. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vyd. Praha: Kodex, 1995, ISBN 80-85963-01-9 5. Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J., a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2001, ISBN 8079-355-8 6. Eliáš, K. Podnik a dědění podniku, Právní rozhledy, 1997, roč. 5, č. 10, s. 497 – 502, ISSN 1210-6410 7. Eliáš, K. Smrt člověka a obchodní společnost. AD NOTAM, 1997, roč. 3, č. 3, s. 55 –61, ISSN 1211-0558 8. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vyd. Praha: C.H.Beck, 2003, ISBN 80-7179-797-9 9. Kučera, R. Dědictví.., Praha: Linde, 2001, ISBN: 80-7201-271-1 10. Macháček, I. Rodinné podnikání v otázkách a odpovědích. Praha: ASPI, 2005, ISBN: 80-7357-099-8 11. Mikeš, J. Dědictví a právo. (právní poradce pro každého). 1. vyd. Praha: Informatorium, 1993, ISBN 80-85427-10-9 12. Mikeš, J., Muzikář, L. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Linde Praha, 2003, ISBN 80-7201-422-6 13. Muzikář, L. Dědické podíly a jejich výpočet. AD NOTAM, 1997, roč. 3, č. 1, s. 7 – 12, ISSN 1211-0558 14. Pokorná, J. Obchodní společnosti po novelizaci obchodního zákoníku. 1. vyd. Praha: Linde, 1997, ISBN: 80-902105-4-6 15. Vybíhal, V. Zdanění majetku. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o. 1997 16. Wawerka, K. Patří náklady pohřbu do pasív dědictví? AD NOTAM, 1996, roč. 2, č. 5, s. 107 – 108, ISSN 1211-0558 - 59 -


11. Seznam použitých právních předpisů 1. usnesení č. 2/1993, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 2. zákon číslo (dále jen z.č.) 40/1960 Sb., občanský zákoník 3. z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád 4. z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 5. z.č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí 6. z.č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků 7. z.č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů 8. z.č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání 9. z.č. 262/2006 Sb., zákoník práce 10. z.č. 54/1986 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců 11. z.č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení 12. z.č. 121/2000 Sb., autorský zákon

- 60 -


12. Seznam tabulek Tabulka č.1: Sazba daně dědické u osob zařazených do II. skupiny Tabulka č. 2: Sazba daně dědické u osob zařazených do III. skupiny Tabulka č. 3: Soupis majetku Tabulka č. 4: Soupis majetku Tabulka č.5: Soupis pasiv dědictví Tabulka č.6: Soupis majetku Tabulka č.7: Soupis majetku

- 61 -

Ekonomické a právní aspekty dědění Bakalářská práce

Recommend Documents