MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA
ÚČETNÍ, DAŇOVÉ A PRÁVNÍ ASPEKTY KONKURZNÍHO ŘÍZENÍ PODNIKU
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí práce: Dr. Ing. Jana Gláserová
Bc. Veronika Douchová
BRNO 2011
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Účetní, daňové a právní aspekty konkurzního řízení podniku“ zpracovala samostatně na základě zdrojů, které v práci řádně cituji a uvádím v seznamu literatury.
V Chrudimi dne 30. prosince 2011
Bc. Veronika Douchová
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce, paní Dr. Ing. Janě Gláserové, za odborné vedení, cenné rady a připomínky a lidský přístup a ochotu poskytnuté při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Michalu Jelínkovi, ze společnosti E&F s. r. o. Ekonomické a finanční poradenství, za poskytnutí potřebných informací, rad a doporučení.
ABSTRAKT DOUCHOVÁ, V. Účetní, daňové a právní aspekty konkurzního řízení podniku. Diplomová práce. Brno, 2011.
Tato diplomová práce se zabývá konkurzním, resp. insolvenčním řízením vybraných podniků a skutečnostmi, které vstupu do konkurzu předcházely. Práce srovnává oba platné legislativní předpisy, tj. zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, a zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a související právní předpisy. Praktická část je založena na finanční analýze účetních dat za období předcházející vstupu do likvidace, zhodnocení poznatků z praxe a vyvození doporučení, která by pomohla předcházet krizovým situacím končících bankrotem podniku.
Klíčová slova: konkurs, insolvence, úpadek, finanční řízení, zákon o konkurzu a vyrovnání, zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
ABSTRACT DOUCHOVÁ, V. Accounting, tax and legal aspects of bankruptcy management. Diploma thesis. Brno, 2011. This diploma thesis deals with the bankruptcy respectively insolvency proceedings of selected companies and facts that preceded the entry into the bankruptcy. The thesis compares both current legislative regulations, Act No. 328/1991 Coll, on bankruptcy and compensation, and Act No. 182/2006 Coll, on bankruptcy and solutions (Insolvency Act) and related legislations. The practical part is based on financial analysis of accounting data for the period preceding entry into liquidation, evaluation of practical experience and to draw recommendations that would help prevent crisis situations ending by bankruptcy of the company.
Key words: bankruptcy, insolvency, financial management, the Act on bankruptcy and compensation, the Act on Bankruptcy and solutions (Insolvency Act)
SEZNAM ZKRATEK EAT
čistý zisk (z angl. Earnings after Taxes)
EBIT
zisk před zdaněním a úroky (z angl. Earnings before Interest and Taxes)
EBT
zisk před zdaněním (z angl. Earnings before Taxes)
EU
Evropská unie
DPFO
daň z příjmů fyzických osob
DPH
daň z přidané hodnoty
DŘ
zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
IZ
zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
ObčZ
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
ObchZ
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
OSŘ
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
ROA
rentabilita aktiv (z angl. Return on Assets)
ROE
rentabilita vlastního kapitálu (z angl. Return on Equity)
ROS
rentabilita tržeb (z angl. Return on Sales)
ZA
zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů
ZDP
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
ZDPH
zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
ZKV
zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání
ZÚ
zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví
OBSAH 1 2 3
Úvod ...............................................................................................................................9 Cíl práce .......................................................................................................................11 Literární přehled ...........................................................................................................12 3.1 Úpadek neboli konkurz ........................................................................................12 3.2 Cesta k současné právní úpravě insolvenčního řízení ..........................................12 3.3 Zahraniční úpravy insolvenčního řízení ovlivňující českou právní úpravu .........14 3.4 Procesní subjekty konkurzního řízení ..................................................................15 3.5 Zákon o konkurzu a vyrovnání ............................................................................15 3.5.1 Návrh ............................................................................................................16 3.5.2 Nedostatky zákona .......................................................................................17 3.6 Insolvenční zákon.................................................................................................17 3.6.1 Insolvence ....................................................................................................18 3.6.2 Předlužení .....................................................................................................19 3.6.3 Hrozící úpadek .............................................................................................19 3.6.4 Způsob řešení úpadku ..................................................................................19 3.6.5 Návrh na zahájení řízení...............................................................................20 3.6.6 Zahájení insolvenčního řízení ......................................................................20 3.6.7 Účinky zahájení insolvenčního řízení ..........................................................21 3.6.8 Prozatímní věřitelský výbor .........................................................................21 3.6.9 Rozhodnutí o úpadku ...................................................................................21 3.7 Insolvenční rejstřík ...............................................................................................22 3.8 Zákon o insolvenčních správcích .........................................................................22 3.9 Zákon o účetnictví a další účetní souvislosti........................................................23 3.9.1 Předmět účetnictví úpadce ...........................................................................24 3.9.2 Otevírání a uzavírání účetních knih .............................................................24 3.9.3 Účetní závěrka ..............................................................................................25 3.9.4 Další účetní souvislosti ................................................................................27 3.9.5 Úschova účetních záznamů ..........................................................................27 3.10 Předmět konkurzního řízení a jeho správa ...........................................................28 3.10.1 Konkurzní podstata ......................................................................................28 3.10.2 Správce konkurzní podstaty .........................................................................30 3.10.3 Pohledávky ...................................................................................................30 3.10.4 Nároky věřitelů a jejich uspokojování .........................................................31 3.10.5 Zrušení konkurzu .........................................................................................32 3.11 Ekonomické a daňové souvislosti ........................................................................32 3.11.1 Pokračování provozování podniku...............................................................33 3.11.2 Daňové souvislosti konkurzního řízení ........................................................33
3.12 Specifické problémy v účetnictví při konkurzním řízení .....................................35 3.12.1 Problémy s neprůkazností účetnictví ...........................................................35 3.12.2 Časové rozlišení ...........................................................................................35 3.12.3 Úschova písemností po ukončení konkurzního řízení .................................36 3.13 Finanční řízení podniku........................................................................................36 3.13.1 Finanční analýza...........................................................................................36 3.13.2 Poměrové ukazatele .....................................................................................37 3.13.3 Predikce finanční tísně .................................................................................39 4 Metodika ......................................................................................................................42 5 Vlastní práce.................................................................................................................46 5.1 Průběh konkurzu ..................................................................................................46 5.1.1 Prohlášení konkurzu .....................................................................................46 5.2 Představení vybraných podniků ...........................................................................49 5.3 Důvody vedoucí k úpadku společností ................................................................51 5.4 Možnosti předcházení úpadku..............................................................................52 5.5 Aplikace bankrotních a bonitních modelů na vybrané podniky...........................54 5.5.1 STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. ...............................................................54 5.5.2 STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. ............................................61 5.5.3 TRANS-CLEANER s. r. o. ..........................................................................67 5.5.4 Promis CZ s. r. o. .........................................................................................72 6 Diskuze.........................................................................................................................78 7 Závěr ............................................................................................................................83 8 Literární zdroje .............................................................................................................85 8.1 Právní předpisy.....................................................................................................86 8.2 Elektronické zdroje ..............................................................................................86 9 Seznam grafů ................................................................................................................87 10 Seznam příloh...........................................................................................................88 Přílohy
1
ÚVOD
S koncem roku nadcházející vánoční svátky, stejně jako čas letních dovolených každoročně lákají velké množství lidí k nepřiměřeným a často i nepromyšleným výdajům. Obchodním domům překypujícím dárkovým zbožím nebo nabídce cestovních kanceláří neodolají ani lidé, kteří by si za běžných okolností takové výdaje nemohli dovolit. Leč na vzniklou situaci a chování spotřebitelů chytře (nebo spíše vychytrale) zareagovali nejrůznější poskytovatelé „finančních půjček“. A až příliš pozdě spotřebitelé-dlužníci zjišťují, že některé výdaje by bývalo bylo lepší si odpustit. Narůstající úroky, nedostatečný příjem, neschopnost splácet, „vytloukání“ jedné půjčky druhou. To vše vede ke krizovým situacím, které ne vždy končí šťastně. Podobná situace nastává i v podnikatelském sektoru. Nepromyšlené investice, růst úrokových měr a zadlužení, pokles tržeb a ztížený přístup k úvěrovému financování ústí v nedostatek finančních prostředků a ekonomickou krizi podniku. A právě zvýšený počet konkurzů v posledních letech byl i podnětem pro sepsání této práce. Téma insolvence, (osobního) bankrotu, úpadku či konkurzu je v dnešní době velice aktuální, významné a takřka na denním pořádku. Neutěšená ekonomická situace za poslední tři roky vedla k úpadku mnoha firem, u kterých by za „předkrizových“ podmínek existenční problémy nenastaly. S ohledem na současnou velice nejistou situaci1 lze předpokládat narůstající počet bankrotů. Cílem této práce však není krizové plánování nebo prognóza očekávaného vývoje, ale shrnutí poznatků o konkurzním, resp. insolvenčním řízení a možnosti, metody či způsoby předcházení vzniku krizových situací vedoucích až k likvidaci společnosti. Jednoduše řečeno shrnout metody, které mohou ekonomické krizi podniku a tedy i konkurzu zabránit. Schopnost předvídat krizové situace, insolvenci či bankrot je pro podnikatele stejně důležitá jako sama schopnost vedení podniku. Obě schopnosti spolu úzce souvisí, neboť úspěšné řízení podniku by nemělo končit bankrotem, a naopak umění předcházení ekonomické krizi v podniku vede k jeho zdařilému provozování. K úspěšnému řízení a správnému rozhodování napomáhají finanční analýzy, které dokážou zhodnotit finanční zdraví podniku. Samozřejmostí je znalost manažerských dovedností, orientace na trhu a určitá dávka podnikatelského umu. Znalost základních a zásadních poznatků z managementu a finančního plánování je předpokladem úspěšného podnikání. V současné době a blízké budoucnosti 1
Listopad 2011 – dluhová krize Řecka a dalších evropských států (Portugalska, Španělska a hrozící i pro Itálii), spekulace o pádu eurozóny, snížení ratingu Německa i Francie, otevřené krizové plánování všech států včetně Velké Británie, hrozba růstu nezaměstnanosti a prudkého poklesu HDP nejen v České republice a další.
9
se dá předpokládat, že drobných podnikatelů či živnostníků bude přibývat, neboť vlivem ekonomické krize ubývá pracovních míst a dochází k propouštění zaměstnanců v řadě oborů. Ti podnikavější se v důsledku nedostatku pracovních příležitostí rozhodnou živit samostatnou výdělečnou činností. A právě zde přichází na řadu uplatnění důležitých informací z oblasti manažerského rozhodování a podnikových financí. Pro růst hospodářství je nezbytná podnikatelská základna, rozvoj domácí produkce výrobků a služeb a rozšiřování pracovních příležitostí. Současná situace může leckomu připomínat začarovaný kruh. Spotřebitelé vlivem celosvětové krize, která se neustálou globalizací rozšířila do všech koutů světa a zasáhla tak významně i Českou republiku, přicházejí o zdroje finančních prostředků, a proto navyšují své úspory. Častokrát (ve stále větší míře) nenakupují dražší a tudíž kvalitnější tuzemské výrobky, ale o mnoho levnější substituty z východních zemí, převážně z Číny a Vietnamu, nebo (co se potravin týče) např. z Polska. Přitom právě tímto jednáním dochází ke snižování poptávky po tuzemské produkci a čeští výrobci se dostávají do ztráty, protože nejsou schopni konkurovat zahraniční produkci a dostat se na její nízkou úroveň nákladů. Podniky bankrotují, dochází k dalšímu snižování zaměstnanosti, odčerpávání finančních prostředků ze státního rozpočtu prostřednictvím sociálních dávek v nezaměstnanosti a dále se snižující kupní síle českých spotřebitelů. Výrobní soběstačnost země se neustále snižuje. Produkci zrušených podniků časem zcela nahradí dovážené zboží, ovšem za vyšší cenu. A pak už český spotřebitel nebude mít na výběr mezi kvalitou a cenou. Je důležité se nad touto komplikovanou situací do hloubky zamyslet a napomoci rozvoji a prosperitě tuzemských podnikatelů a firem, a tím i celé české ekonomiky, například změnou spotřebitelského myšlení nebo také prezentací nástrojů a doporučení, které mohou úpadku, tedy konkurzu, předcházet.
10
2
CÍL PRÁCE
Cílem práce je na základě komplexní analýzy platných právních předpisů a uskutečněných konkurzních řízení vybraných podniků odvodit obecně platná doporučení nejen pro podniky vstupující do konkurzního, resp. insolvenčního řízení, ale především pro všechny podniky, které by úpadek mohl potenciálně ohrozit. Práce se orientuje zejména na právní, účetní a ekonomické souvislosti konkurzního řízení ve společnostech s ručením omezeným. Dílčím cílem práce je shrnout a vyložit možné důvody vzniku krizových situací analýzou nástrojů a indikátorů z finančního řízení, jakými jsou rozbor účetních výkazů a především využití modelů a ukazatelů z oblasti řízení podnikových financí. Dalším dílčím cílem je pak také ověření spolehlivosti a úspěšnosti užitých modelů na zkoumaných podnicích. Práce se zaměří také na využití poznatků z různých oblastí souvisejících s provozem podniku a využitelných při předcházení bankrotu (úpadku). Dalším dílčím cílem je nastínění problematických situací a odchylek, které by mohly narušovat hladký průběh řízení. V neposlední řadě si práce klade za cíl posloužit jako podkladový materiál pro osoby (podnikatele) zamýšlející se zorientovat v problematice insolvenčního řízení nejen po právní stránce, ale s ohledem na praktické využití v ekonomické oblasti podnikové sféry.
11
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1
ÚPADEK NEBOLI KONKURZ
Název konkurz (i konkurs) pochází z latinského termínu „concursus creditorum“ a naznačuje se jím, že jde o spojení věřitelů, které se koná ve formě přihlašování pohledávek, za účelem jejich uspokojení z konkurzní (majetkové) podstaty. Slovo konkurz vystihuje, že jde o řízení a současně také o podstatu tohoto řízení. Odpovídajícím výrazem je rovněž termín úpadek, kterým se ale spíše charakterizuje hospodářský stav dlužníka. Často slýchaný pojem bankrot pochází z italštiny. Dlužník se označuje i českým slovem úpadce. (Schelleová, 2007) Účelem konkurzu je uspořádání majetkových poměrů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Podle Schelleové (2007) je úpadek dlužníka (insolvenční řízení) v České republice (podobně jako ve většině právních řádů) součástí civilního procesu, v jehož rámci představuje samostatný druh řízení, nikoli institutem obchodního práva – a to jednoduše z důvodu, že se může týkat v zásadě všech právních subjektů, stejně jako se ho každý může účastnit i jako věřitel. Navazuje tedy na zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Cílem je vyloučit preference věřitelů, pokud nejsou věcně odůvodněny. Primárně by mělo být předpokládáno, že příčiny úpadku spočívají v momentální situaci volně-tržních mechanismů a dodavatelsko-odběratelských vztahů, nikoli jako důsledek kriminálních pohnutek podnikatelů-úpadců. Měla by tedy být snaha o zachování chodu každého podniku, jak uvádí Lisse (2007).
3.2
CESTA K SOUČASNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVĚ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ
Kořeny insolvenčního práva sahají až do starověkého Říma. Původní římské právo neznalo rozdíl mezi konkurzem a majetkovou exekucí. Řízení bylo zahájeno na návrh jednoho nebo několika věřitelů a veřejnou vyhláškou byla dána příležitost ostatním věřitelům přistoupit k řízení. Zvolený jednatel vydražil dlužníkův majetek za co nejvyšší nabídku a rovnoměrně uspokojil pohledávky věřitelů. (Schelleová, 2007) Jak zmiňuje Schelleová (2007), ve středověku se v soudní praxi začalo vyhraňovat řízení, jehož cílem bylo uspořádat majetkové poměry insolventního dlužníka způsobem, který by zajistil všem věřitelům poměrné uspokojení jejich nároků podle jejich výše. Jako první ke konkurznímu řízení směřovali ve svých dílech Benvenuto Straccha (1576) a Salgado de Somoza (1653).
12
Počátky vývoje konkurzního řízení v Čechách lze objevit na konci 16. století, který byl charakterizován rychlým růstem cen, jenž postihoval především šlechtu, která pak upadala do dluhů. K vlastnímu osamostatnění konkurzního řízení z jednotného soudního řízení došlo roku 1637 dvěma legislativními akty – císařským reskriptem a místodržitelským patentem. Vrcholem bylo roku 1640 vydání Deklaratorií a Novell, které je možné považovat za první český konkurzní řád. V první polovině 18. století položil základ české právnické literatury Václav Xaver Neumann z Puchholzu a Karel Ignác Veit. (Schelleová, 2007) Další etapa vývoje konkurzního práva začíná vydáním obecného konkurzního řádu josefínského roku 1781. Formální podmínkou k zahájení řízení byla podle něho žaloba. Pokusy o vylepšení vyústily roku 1868 konkurzním řádem č. 1/1869 ř. z., který mj. zakotvil odnětí majetku podléhajícího řízení z volné dispozice dlužníka na správce podstaty. I tato úprava se v praxi málo osvědčila, a proto bylo vydáno císařské nařízení č. 337/1914 ř. z., jímž se zavádí řád konkurzní, řád vyrovnací a řád odpůrčí. (Bařinová, Hótová, Olšar, 2006) Shora uvedené právní normy byly převzaty recepčním zákonem č. 11/1918 Sb., jako součást právního pořádku Československé republiky. (Schelleová, 2007) Moderní a komplexní právní normou v Československé republice byl zákon č. 64/1931 Sb., ze dne 27. března 1931, kterým byl vydán konkurzní, vyrovnací a odpůrčí řád, doplněný v dalších letech vládními nařízeními. Zákon č. 64/1931 Sb., ve znění prováděcích předpisů, představoval kvalitní právní normu, jejíž platnost trvala až do roku 1950, kdy byl zrušen zákonem č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních, aniž by byl nahrazen jinou právní normou – následkem zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků, zavedením celospolečenského vlastnictví a v důsledku plánovaného hospodářství se už podle Schelleové (2007) instituty typu konkurzu a vyrovnání staly nepoužitelnými. Nová politická situace v republice po listopadu 1989 přispěla k návratu konkurzního práva do právního řádu přijetím zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, s účinností k 1. říjnu 1991. Samotný zákon prošel četnými novelizacemi, jednak proto, že byl schválen ještě před přijetím dalších právních norem s procesem úpadku úzce souvisejících (ObchZ, ObčZ a OSŘ), a také proto, že neodpovídal brzy po přijetí tomu, jakým směrem se v mezidobí vyvíjela ekonomika a konkurzní řízení v zahraničních zemích s fungující ekonomikou, jak uvádí Bařinová, Hótová, Olšar (2006). Legislativa těchto zemí se v pojetí konkurzního práva posunula k tzv. sanačnímu principu, tj. principu zachování provozu podniku dlužníka, se kterým neměla Česká republika téměř žádné zkušenosti. V průběhu let se proto naplnila myšlenka na zcela nový zákon, tedy zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), platný od 1. ledna 2007, resp. 1. ledna 2008 (viz dále).
13
3.3
ZAHRANIČNÍ ÚPRAVY INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ OVLIVŇUJÍCÍ ČESKOU PRÁVNÍ ÚPRAVU
V posledních desetiletích se globalizace projevila i v oblasti práva, zejména proto, aby se dosáhlo větší spolupráce a koordinace na základě sjednocených mezinárodních principů a došlo také k akceptaci zákonů a dohod i za hranicemi jednotlivých států. Z mezinárodního pohledu je významný zákon zvaný Bankrupcy Law vydaný roku 1978 v USA, ve kterém se objevily nové vývojové tendence a který se stal vzorem pro moderní úpravy konkurzního práva po celém světě, včetně Evropy. Právní úprava v USA se snaží především o přežití právního subjektu, zachování pracovních míst, urychlení soudního řízení a o posílení práv věřitelů. (Schelleová, 2007) Bezprostředním inspiračním zdrojem nové české i slovenské právní úpravy insolvenčního řízení se však stala německá právní úprava, která se snaží vyhovět požadavkům na zvýšení možnosti uplatnění reorganizace a pokračování v provozu podniku subjektem, který se nachází ve finančních problémech – tedy dát novou šanci těm, kteří mají naději na „přežití“. (Schelleová, 2007) Jak dále popisuje Schelleová (2007), výše zmíněná spolupráce a koordinace v rámci Evropy se promítla do přijatých nařízení a směrnic EU. Ohledně insolvenčního práva existuje nařízení Rady č. 1346/2000, o úpadkovém řízení, které vstoupilo v platnost dnem 31. května 2002 a které se připravovalo téměř čtyřicet let! Je založeno na principu řízené univerzality a je tudíž závazné a přímo aplikovatelné pro všechny členské státy. Většina států EU musí upravit své národní insolvenční právo tak, aby bylo s tímto nařízením kompatibilní. Obsahuje rámec pro efektivnější a účinnější realizaci přeshraničních insolvenčních řízení v rámci Evropské unie a vynucuje uznávání a plnou účinnost insolvenčních řízení ve všech ostatních členských státech. Dále se snaží eliminovat účelovou volbu soudu kterékoli země dlužníkem a zdůrazňuje povinnost spolupracovat a sdělovat si veškeré informace mezi likvidátory. Každý věřitel, ať má sídlo kdekoli v EU, má právo uplatnit své nároky na aktiva dlužníka. Česká republika je vázána evropským Nařízením o úpadku od svého vstupu do EU v květnu 2004. Zákon o konkurzu a vyrovnání z roku 1991 byl podle Schelleové (2007) považován evropskými odborníky na insolvenční právo za jeden z nejhorších insolvenčních předpisů z celé Evropy, dokonce ačkoli prošel četnými aktualizacemi. Hlavními důvody kritiky byla nedostatečná ochrana věřitelů, „automatická“ likvidace společnosti, příliš obecná ustanovení a interpretace, dlouhá doba trvání řízení. Efektivnost a délku trvání insolvenčního řízení negativně ovlivňuje soudní řízení, projevující se rozvleklostí procesu, dále nedostatek soudců a jejich zatížení administrativními pracemi a v neposlední řadě korupce.
14
3.4
PROCESNÍ SUBJEKTY KONKURZNÍHO ŘÍZENÍ
Procesními subjekty v řízení jsou insolvenční (konkurzní) soud, dlužník-úpadce, věřitelé a jejich věřitelské orgány, konkurzní, resp. insolvenční správce, státní zastupitelství a likvidátor dlužníka. SOUDY Konkurzní (insolvenční) soud vydává rozhodnutí a průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů. Z hlediska věcné příslušnosti je jím krajský soud. V řízení je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka. V konkurzním (insolvenčním) řízení a v incidenčních sporech jedná a rozhoduje v prvním stupni jediný soudce (samosoudce). ÚPADCE Dlužníkem je subjekt, jehož majetek podléhá konkurzu. V okamžiku prohlášení konkurzu se dlužník mění v úpadce. Úpadcem je tedy dlužník, proti němuž byl vyhlášen konkurz. Způsobilost stát se úpadcem mají všechny fyzické a právnické osoby, pokud to nevylučuje zákon, a to i osoby neprovozující podnikatelskou činnost (zaměstnanci, nezaměstnaní). VĚŘITELÉ Věřitel jako účastník konkurzu je vymezený v § 7 ZKV, resp. § 14 IZ. Z procesního hlediska se obecný věřitel stává konkurzním věřitelem, až uplatní nárok, což činí jednak návrhem na prohlášení konkurzu, nebo přihláškou pohledávky. V některých případech jednají místo věřitelů a vyjadřují jejich stanoviska věřitelské orgány, a to z toho důvodu, že je pro průběh řízení hospodárnější, jednají-li orgány, než aby každý věřitel jednal sám. Věřitelskými orgány jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor. (Schelleová, 2007)
3.5
ZÁKON O KONKURZU A VYROVNÁNÍ
Politické a navazující ekonomické změny ve státě po revoluci v roce 1989 si podle Bařinové, Hótové, Olšara (2006) vynutily návrat ke konkurznímu právu po bezmála čtyřiceti letech. K obnovení úpravy insolvenčního práva došlo až přijetím zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, s účinností ke dni 1. říjnu 1991 a s přechodným omezujícím režimem až do 22. dubna 1993. Tento zákon obsahuje 73 ustanovení. Zákon byl přijat v souvislosti s odstraňováním legislativních překážek bránících tržnímu hospodářství. Svým pojetím měl inspirační zdroj v zákonu z roku 1931, ale byl zasazen do zcela jiného právního prostředí. Vzhledem k dlouholetému přerušení kontinuálního vývoje nemohla nová úprava navázat na praktické aplikační zkušenosti, jak uvádí Schlelleová (2007). Hlavní změna, kterou novela ze dne 16. dubna 1993 přinesla, spočívala v zavedení a veřejném vyhlášení tříměsíční ochranné lhůty v období mezi podáním návrhu na konkurz
15
a jeho prohlášením. Během ní měl podnikatelský subjekt poslední možnost, aby dosáhl stabilizace svých finančních poměrů a překonal stav úpadku. Současně tím dostali věřitelé možnost přihlásit své pohledávky. Po ochranné lhůtě se buď situace vyřešila a nebyl důvod v řízení pokračovat, nebo proběhlo konkurzní řízení. Novela (viz zákon č. 122/1993 Sb.) zavedla také zřízení věřitelského výboru, kterému se svěřila důležitá oprávnění a který začal zasahovat i do vlastního průběhu řízení. Další novela z roku 1998 uložila dlužníkovi povinnost podat návrh na konkurz nejen, došlo-li k úpadku předlužením, ale i pro insolvenci. Povinnost sestavit a odevzdat správci seznam svého majetku a závazků, odevzdat své obchodní a účetní knihy i všechny potřebné doklady měly nově kromě úpadce i osoby oprávněné za úpadce jednat, a to do 30 dnů od prohlášení konkurzu. Předložený seznam musel úpadce podepsat a prohlásit o něm, že je správný a úplný. (Schelleová, 2007) Nejdůležitějším zásahem do konkurzního práva byla podle Schelleové (2007) novela č. 105/2000 Sb. Novela měla za cíl do doby, než bude přijata komplexní úprava úpadkového práva po vzoru zemí EU: − posílit postavení věřitelů před dlužníky, − posílit postavení správce konkurzní podstaty a konkurzních soudů, − donutit úpadce k plnění jejich základních povinností, − čestnému dlužníkovi v úpadku poskytnout možnost oddlužení a revitalizace zpřístupněním institutu vyrovnání, − zjednodušit, zrychlit, zlevnit a zefektivnit konkurzní řízení. Část pravomocí a působnosti soudu se přesunula na správce konkurzní podstaty, věřitelům se po právu přiznala plná odpovědnost za jejich pohledávky, a ačkoli zůstalo poměrné uspokojení věřitelů i nadále konečným cílem, před dílčími zájmy věřitelů dostaly přednost veřejné zájmy, jako např. požadavek na zachování pracovních míst nebo zachování podnikatelské činnosti v regionu, jak popisuje Schelleová (2007).
3.5.1 Návrh Došlo ke změně i v původní nepřípustnosti zpětvzetí návrhu dlužníka na konkurz – ta způsobovala, že dlužníci nepodávali návrh včas, vědomi si nevratnosti tohoto úkonu. Dlužníkovi se proto umožnilo vzít návrh zpět, pro případ, kdy se mu podařilo před rozhodnutím soudu o návrhu na konkurz úpadek překonat. (Schelleová, 2007) Novela také zjednodušila formální náležitosti návrhu na prohlášení konkurzu – návrh podle novely mohl podat pouze věřitel se splatnou peněžitou pohledávkou nebo dlužník. U návrhu věřitele se dle § 4 odst. 2 ZKV vyžaduje pouze doložení jeho splatné pohledávky vůči dlužníkovi, uvedení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, a připojení listin, kterých se v návrhu dovolává. (Schelleová, 2007)
16
Novela dále zavedla režim omezení dispozičního oprávnění dlužníka při nakládání se svým majetkem tam, kde by se dlužník snažil zbavovat svého majetku. Zároveň podstatně zvýšila zálohu na náklady konkurzu až do částky 50 000 Kč (§ 5 ZKV). Novým institutem byl předběžný správce, který měl dlužníkovi zabránit ve zmenšování jeho majetku před prohlášením konkurzu, pokud návrh podal věřitel. Správce začal být také oprávněn vypovědět jakoukoli nájemní nebo podnájemní smlouvu (s ohledem na nájem bytu podle § 711 ObčZ).
3.5.2 Nedostatky zákona Četné novelizace se však pro zásadní potřebné změny zákona ukázaly jako nepostačující. Nové způsoby řešení úpadku na základě sanačního principu nebyly do právního řádu promítnuty a nadále převažovala likvidační forma. Tím, že české konkurzní právo dostatečně nereagovalo na moderní vývojové trendy, docházelo k určitému zaostávání za potřebami hospodářského vývoje, což lze podle Schelleové (2007) přičítat přetržení kontinuity v právním vývoji v druhé polovině 20. století a faktorům ekonomické povahy. Právní úprava z roku 1991 neznala kromě konkurzu a vyrovnání jiné způsoby řešení úpadku, tudíž nebyly respektovány některé situace vyžadující zvláštní přístup. Dále byl podle Schelleové (2007) problematický fakt, že věřitelský výbor měl jen omezené možnosti kontroly činnosti správce. Problémy a především rozvleklost řízení způsoboval podle Lisseho (2007) i způsob doručování v konkurzním řízení, kdy se např. rozhodnutí o zrušení konkurzu doručuje do vlastních rukou, a to každému i z několika stovek věřitelů. Vysoký počet novel způsoboval podle Schelleové (2007) nepřehlednost platné úpravy úpadkového práva, proto se od roku 2001 začalo diskutovat o zásadní změně úpadkového práva cestou rekodifikace, tj. přijetí nového předpisu. Výsledkem několikaleté práce byly dva zákony: zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. I po 1. lednu 2008 však zůstává v platnosti zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a to díky přechodným ustanovením zákona, kdy je na řízení zahájená před datem 1. 1. 2008 tento zákon aplikován i nadále a tato řízení se dokončí podle jeho předpisů (jak je uvedeno v ust. § 432 IZ). Vzhledem k tomu, že konkurzní řízení některých zemědělských družstev nebo problematických obchodních společností trvají v praxi i 10 let, aplikace zákona o konkurzu a vyrovnání stále trvá.
3.6
INSOLVENČNÍ ZÁKON
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), řeší podrobně problematiku českého úpadkového práva a obsahuje na 400 ustanovení. Společně se zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, tvoří nový právní rámec
17
českého úpadkového práva. Oba zákony měly nabýt účinnosti k 1. lednu 2007, ale zákon č. 108/2007 Sb. odložil jejich účinnost o jeden rok, tedy k 1. lednu 2008. Výchozím předpokladem insolvenčního řízení, jako specifické formy majetkového vypořádání, je existence úpadku dlužníka. Základní podmínkou vyhlášení úpadku je existence minimálně dvou věřitelů (což je v ust. § 3 odst. 1 písm. a) IZ definováno pojmem „více“), přičemž na výši jejich pohledávek nezáleží. Je-li splněna i podmínka dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ, že dlužník není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky, pak je prohlášen konkurz na majetek úpadce. Zahájení insolvenčního řízení u právnických osob je nutné především z důvodu ochrany věřitelů, neboť každé další obchodování předlužené právnické osoby zpravidla ohrožuje zájmy věřitelů. Dlužníkův majetek, který se stává předmětem insolvenčního řízení a tvoří tzv. majetkovou podstatu, musí postačovat alespoň k úhradě nákladů konkurzního řízení. (Lisse, 2007) Insolvenční řízení může být vyhlášeno na jmění kteréhokoli subjektu práv a závazků, tedy jak osoby fyzické, tak právnické. V případě právnických osob jde o veškeré spolky, nadace, obchodní společnosti, družstva atd. Výjimky z působnosti českého insolvenčního zákona jsou upravené v § 6 IZ. Zákon zná dvě formy úpadku, které zůstaly oproti ZKV nezměněny: a) platební neschopnost, čili insolvenci, b) nebo předlužení.
3.6.1 Insolvence Insolvence znamená neschopnost plnit splatné závazky z důvodu nedostatku peněžních prostředků, přičemž se podle Schelleové (2005) musí jednat o: − závazky na peněžité plnění, nikoli o závazky na plnění věcné, − objektivní neschopnost plnit závazky, nikoli o neochotu plnit, − závazky musí být již splatné, tedy termín, kdy měl být závazek splněn, již uplynul, − zákon dále stanovuje, že insolvence musí trvat delší dobu, − existuje více věřitelů. Úpadek formou platební neschopnosti je dán její délkou, která je v IZ vymezena již konkrétním časovým úsekem, tedy dobou delší jak 30 dnů po lhůtě splatnosti peněžitých pohledávek. Nový zákon v souladu s ust. § 3 IZ u insolvence ve formě platební neschopnosti pracuje se dvěma lhůtami. Prokazování v soudním řízení (u věřitelského návrhu), že je pohledávka 30 dnů po splatnosti, není problematické. Navrhující věřitel však nese důkazní břemeno, že dlužník není schopen tyto pohledávky plnit, proto na rozdíl od staré právní úpravy nebude s návrhem na prohlášení konkurzu tolik spěchat a vyčká na okamžik,
18
kdy uplyne druhá ze zákonem stanovených lhůt, tedy 3 měsíční. V tomto případě ze zákona nastává domněnka platební neschopnosti, jak uvádí ust. § 3 IZ odst. 2 písm. b): „Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.“ A dále je na dlužníkovi, aby tuto skutečnost případně vyvrátil. (Lisse, 2007)
3.6.2 Předlužení O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se také počítá se zohledněním budoucích očekávaných výnosů dlužníka jak ve vazbě na další správu jeho majetku, tak ve spojitosti s dalším provozováním jeho podniku. Úpadek formou předlužení se týká fyzických osob-podnikatelů a právnických osob, tedy osob majících povinnost vést účetnictví. Při úvaze o tom, zda je dlužník předlužen, se přihlíží k souhrnu všech (nikoli jen splatných) závazků dlužníka. Podle Schelleové (2005) se tak očekává možnost včasného rozpoznání krizových stavů dlužníka. Lisse (2007) uvádí, že se v praxi v případě věřitelských návrhů nestává příliš často, aby věřitel tvrdil, že je dlužník v úpadku pro předlužení, neboť je pro něj obtížnější tuto skutečnost osvědčit. Většinou se vychází z tvrzení o úpadku dlužníka ve formě jeho platební neschopnosti.
3.6.3 Hrozící úpadek V českém insolvenčním právu byl zaveden pojem hrozící úpadek, při kterém je rovněž možné podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, ale jen ze strany dlužníka. Dlužník, který se obává, že nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků, je oprávněn podat návrh na zahájení insolvenčního řízení ještě před tím, než se dostane do úpadkové situace. Tento institut je využíván například v situaci, kdy dlužníka či jeho obchodního partnera postihne živelná katastrofa, jak uvádí Lisse (2007).
3.6.4 Způsob řešení úpadku Insolvenční zákon zná 4 způsoby řešení úpadku. Jsou jimi: a) konkurz nebo nepatrný konkurz u malého podnikatele nebo nepodnikatele; b) reorganizace, která má ovšem přísné podmínky pro její povolení (subjekt musí mít obrat nad 100 mil. Kč za poslední účetní období nebo alespoň 100 zaměstnanců v trvalém pracovním poměru, s výjimkou případu, kdy dlužník společně s návrhem na povolení reorganizace předloží insolvenčnímu soudu reorganizační plán schválený potřebnou většinou věřitelů dle § 316 IZ). V důsledku toho lze podle Lisseho (2007) očekávat málo reorganizovaných subjektů;
19
c) oddlužení – zcela nový institut pro fyzické osoby-nepodnikatele a dokonce i pro právnické osoby-nepodnikatele (např. nadace, občanská sdružení apod.); d) zvláštní způsoby řešení úpadku pro finanční instituce, banky, spořitelní a úvěrní družstva, zajišťovny a pojišťovny.
3.6.5 Návrh na zahájení řízení Podat návrh na zahájení insolvenčního řízení je oprávněn jak dlužník, tak věřitel, což zůstává ve srovnání se ZKV nezměněno. 3.6.5.1
Dlužnický návrh
Náležitosti dlužnického návrhu na konkurz jsou uvedeny v § 104 IZ. Dlužník je povinen připojit k návrhu na zahájení insolvenčního řízení seznam majetku, seznam závazků a nově také seznam svých zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. Návrh musí být podepsán všemi osobami oprávněnými za dlužníka jednat. Obdobně jako podle ZKV je dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy se dozvěděl, že je v úpadku, jak je uvedeno v § 98 IZ. (Lisse, 2007) 3.6.5.2
Věřitelský návrh
Právní úprava věřitelského návrhu na zahájení insolvenčního řízení se oproti ZKV téměř nezměnila. Věřitel musí dle § 105 IZ prokázat svoji aktivní legitimaci, tzn. že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a spolu s návrhem připojit i přihlášku své pohledávky. V insolvenčním návrhu musí být uvedeny skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka a ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (§ 103 odst. 2 IZ). Jak je uvedeno v § 108 odst. 1 IZ, může insolvenční soud uložit navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady řízení (nikoli však navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a podává návrh pro zaměstnanecké nároky). Výši zálohy může insolvenční soud určit dle § 108 odst. 2 IZ až do částky 50 000 Kč. V nové právní úpravě doznalo změn odvolací řízení. Dle § 141 IZ se může odvolat pouze dlužník na základě insolvenčního návrhu věřitele. Nicméně i když odvolací soud zjistí, že navrhovatel za dlužníkem existující pohledávku nemá, rozhodnutí o úpadku nezruší, pokud je dlužník skutečně v úpadku.
3.6.6 Zahájení insolvenčního řízení Insolvenční řízení je zahájeno podle § 97 odst. 1 IZ dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Soud je podle § 101 odst. 1 IZ povinen zahájit insolvenční řízení vyhláškou, kterou zveřejní nejpozději do dvou hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh.
20
3.6.7 Účinky zahájení insolvenčního řízení Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení jsou podle Lisseho (2007) následující: a) nelze podávat žaloby proti dlužníkovi o zaplacení, ale dle § 109 odst. 1 písm. a) IZ je nutné uplatnit je pouze přihláškou. Věřitelé tak mají právo přihlásit své pohledávky už v okamžiku zahájení insolvenčního řízení; b) nemožnost vést výkon rozhodnutí, který by postihoval majetek dlužníka; c) nelze nabýt právo ze zajištění – v novém zákoně je termínem zajištění nahrazen pojem oddělené uspokojení ze starého zákona; d) omezení dlužníkova dispozičního oprávnění s majetkem, tedy že dlužník nesmí činit zásadní právní úkony, které by změnily majetkovou strukturu dlužníka, a že nesmí plnit závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení, které je nutné přihlásit dle § 112 IZ. S rozhodnutím o úpadku dlužníka je navíc podle ust. § 140 IZ spojen pouze jeden další účinek, a to omezení možnosti započítávat pohledávky. (Lisse, 2007)
3.6.8 Prozatímní věřitelský výbor Do doby než dojde k ustanovení věřitelského výboru a při podání dlužnického návrhu je soud bez zbytečného odkladu povinen ustanovit prozatímní věřitelský výbor dle § 61 IZ. Členi prozatímního věřitelského výboru, resp. věřitelského výboru jsou podle § 62 odst. 1 IZ vybráni na základě seznamu majetku a závazků tak, aby v něm, je-li to možné, byly zastoupeny všechny skupiny věřitelů.
3.6.9 Rozhodnutí o úpadku Skutečnost, že je dlužník v úpadku, se autoritativně stanoví v souladu s ust. § 136 IZ v rozhodnutí o úpadku. Výroková část obsahuje: a) autoritativní sdělení, že se zjišťuje úpadek, b) výrok, že se ustanovuje insolvenční správce, c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku. Součástí rozhodnutí o úpadku je i výzva věřitelům, kteří své pohledávky dosud nepřihlásili, aby tak učinili. Výzva k podávání přihlášek nesmí být dle § 136 odst. 3 IZ kratší 30 dnů a delší 2 měsíců. Lhůta pro podávání přihlášek je prekluzivní (propadná) a je jediná. Věřitelé, kteří v dané lhůtě svou pohledávku nepřihlásí, nebudou následně uspokojeni. (Lisse, 2007) Soud je povinen svolat první schůzi věřitelů, která se musí konat do 2 měsíců od rozhodnutí o úpadku, a dále nařídit v rozhodnutí o úpadku přezkumné jednání tak, aby měl správce na zpracování přihlášek po skončení lhůty stanovené k přihláškám
21
nejméně 7 dnů a nejvýše 2 měsíce. Rozhodnutí o úpadku by měl soud podle Lisseho (2007) spojovat i s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku – konkurzem, v případě, kdy podnik dlužníka nebude moci být reorganizován ani oddlužen. Naopak, pokud bude dlužník oddlužitelný a podá návrh, povolí se současně s rozhodnutím o úpadku i povolení oddlužení. O rozhodnutí o úpadku soud vyrozumí osoby uvedené v § 139 odst. 1 IZ doručením rozhodnutí prostřednictvím veřejné datové sítě.
3.7
INSOLVENČNÍ REJSTŘÍK
Insolvenční rejstřík je veřejný seznam, který umožňuje vést insolvenčním soudům elektronický výpis a je veřejně přístupný a dostupný z internetové adresy http://www.justice.cz. Veškeré listinné písemnosti jsou digitalizovány a ukládány. S insolvenčním rejstříkem je tedy možné pracovat na počítači: nahlížet do spisů, ověřovat spisy podle jednotlivých věřitelů nebo soudních rozhodnutí, nahlížet do přihlášek či stahovat jednotlivé dokumenty. Dlužníci, proti kterým bylo zahájeno konkursní či vyrovnací řízení před 1. lednem 2008, jsou vedeni v Evidenci úpadů. Insolvenční rejstřík slouží soudu i jako prostředek doručování písemností. V insolvenčním zákoně stojí, že písemnost je doručena, jakmile je vyvěšena v insolvenčním rejstříku, a že pouze některým osobám se doručuje zvlášť podle ust. § 75 odst. 2 IZ: tedy dlužníkovi, insolvenčnímu správci nebo věřitelskému výboru – k rukám předsedy věřitelského výboru. Nový způsob zveřejňování písemností v insolvenčním rejstříku je praktický zejména v případě, kdy jsou věřitelů stovky (vzhledem k tomu, že jsou účastníky řízení všichni věřitelé). Řízení se tak urychluje, zjednodušuje, zprůhledňuje a zlevňuje. (Lisse, 2007)
3.8
ZÁKON O INSOLVENČNÍCH SPRÁVCÍCH
Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, upravuje vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce a seznam insolvenčních správců. Insolvenčním správcem může být kromě fyzické osoby oprávněné tuto činnost vykonávat také veřejná obchodní společnost prostřednictvím společníka (statutárního orgánu), jak je uvedeno v § 5 tohoto zákona. Na návrh vydá Ministerstvo spravedlnosti ČR dle § 6 povolení fyzické osobě, která: a) má plnou způsobilost k právním úkonům, b) na vysoké škole získala vzdělání magisterského studijního programu, c) složila zkoušku insolvenčního správce nebo rozdílovou zkoušku insolvenčního správce, d) je bezúhonná, e) uhradila správní poplatek k zápisu do seznamu ve výši 5 000 Kč f) a uzavřela na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu (v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce).
22
Od insolvenčního správce se spíše očekává, aby udržel podnik v chodu, než aby organizoval jeho rozprodej. To vyžaduje, aby měl správce speciální znalosti, zkušenosti a obchodní kontakty. Odměna správci se stanoví (stejně jako dříve) dle § 7 vyhlášky č. 476/1991 Sb. a tvoří ji součet odměny z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkurzní podstaty, a odměny určené z počtu přihlášených věřitelů. Správce je tak motivován k dosažení co nejvyššího výtěžku v co nejkratší době. Odst. 4 téhož ustanovení uvádí, že „odměna z počtu konkurzních věřitelů činí za každého přihlášeného konkurzního věřitele částku 500 Kč, nejméně však 5 000 Kč a nejvýše 1,5 mil. Kč.“ Základní povinností správce je podle Schelleové (2005) hájit společné zájmy proti zvláštním zájmům jednotlivých účastníků řízení. Konkrétní povinnosti jsou specifikovány také v zákoně o konkurzu a vyrovnání (§ 14 a § 14a ZKV), resp. insolvenčním zákoně (§ 246, § 229 IZ a další). Jedná se například o oprávnění nakládat s majetkem podstaty, souhlas k některým právním úkonům úpadce (např. úpadce může odmítnout přijetí daru nebo odmítnout dědictví jen se souhlasem správce), sestavení seznamu přihlášených pohledávek apod. Správce přezkoumá přihlášky pohledávek především podle úpadcových obchodních knih a jiných dokladů a vyzve úpadce, aby se k seznamu přihlášek vyjádřil. Výkon funkce správce konkurzní podstaty, kterou vykonává vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost a za kterou obdrží stanovenou odměnu, je zdanitelným plněním správce. Jedná se o zdanitelné plnění podle § 2 odst. 1 písm. b) ZDPH, o poskytování služeb, které nejsou uvedeny v příloze č. 2, zákona o dani z přidané hodnoty. Z hlediska zdanění příjmů správce daní z příjmů je nutné vycházet z toho, v jakém postavení je správce k zákonu o dani z příjmů. Správcem je buď fyzická osoba, nebo veřejná obchodní společnost. Ve vztahu k veřejné obchodní společnosti lze z hlediska daně z příjmu fyzických osob uvést, že této dani podléhají společníci veřejné obchodní společnosti. Příjmy správce jsou z hlediska DPFO zařazeny do příjmů podle § 7 ZDP, konkrétně je upravuje § 7 odst. 2 písm. d), kde je uvedeno, že příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti jsou „příjmy z činnosti insolvenčního správce (…), které nejsou živností ani podnikáním.“ Také příjmy společníků veřejné obchodní společnosti jsou zařazeny do příjmů dle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP. Základem daně jsou dle § 7 odst. 3 ZDP příjmy z činnosti a „tyto příjmy se snižují o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení s výjimkou příjmů uvedených v odstavci 1 písm. d)“ – tedy podíly společníků veřejné obchodní společnosti. Dále se pak pro zjištění základu daně použijí ustanovení § 23 až 33 ZDP. (Schelleová, 2005)
3.9
ZÁKON O ÚČETNICTVÍ A DALŠÍ ÚČETNÍ SOUVISLOSTI
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ze dne 12. prosince 1991 stanoví rozsah a způsob vedení účetnictví. Účetní jednotky, které jsou právnickými osobami se sídlem v České republice nebo organizačními složkami státu, jsou povinny vést účetnictví ode dne svého
23
vzniku až do dne svého zániku (§ 4 odst. 1 ZÚ). Dále jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek (§ 4 odst. 9 ZÚ). Takže i v průběhu konkurzního řízení pokračuje existence účetnictví úpadce jako informačního systému. Jeho základním úkolem je poskytovat ve formě různých druhů výkazů finanční a ekonomické informace pro finanční řízení a rozhodování, jak pro potřebu pokračujícího řízení podniku, tak pro účely zpeněžení konkurzní podstaty, ale zároveň i pro věřitele a soud. K 1. lednu 2004 bylo novelou zákona (č. 437/2003 Sb.) zrušeno jednoduché účetnictví, které nahradila daňová evidence příjmů a výdajů, na kterou se vztahuje ZDP. Účetní jednotky jsou mj. povinny zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví účetními doklady, zaznamenávat účetní případy v účetních knihách, inventarizovat majetek a závazky, sestavovat účetní závěrku.
3.9.1 Předmět účetnictví úpadce Předmět účetnictví je definován v § 2 ZÚ: „účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření.“ V rámci konkurzního řízení však podle Schelleové (2005) mnohdy právní stav majetku přesně neodpovídá účetnímu stavu. Jedná se například o případ, kdy správce (dle § 27 odst. 6 ZKV, resp. § 227 IZ) vyloučí z konkurzní podstaty nedobytné pohledávky a věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nebylo možné prodat. Příloha k Opatření čj. 281/89 755/2001 (dále jen „Opatření“) uvádí v čl. III odst. 4, že předmětem účetnictví v období konkurzu je celé obchodní jmění úpadce, tj. včetně majetku vyloučeného z konkurzní podstaty, majetku, který konkurzem nemůže být postižen, a závazků, které se konkurzu z jakýchkoli důvodů neúčastní anebo se k nim při konkurzu nepřihlíží.“ S účinností od 1. 1. 2002 došlo na základě Opatření ke změně ve způsobu účtování zjištění majetku nezachyceného dosud v účetnictví a majetku navráceného do vlastnictví úpadce. Dříve se tyto případy řešily tzv. rozvahovým účtováním, tj. tento majetek se účtoval na vrub příslušného majetkového účtu a ve prospěch účtu 411 – Základní kapitál, nedocházelo tedy k ovlivnění hospodářského výsledku. Změna (čl. III odst. 5) naopak zavedla výsledkové účtování – majetek nezachycený v účetnictví, resp. navrácený do vlastnictví úpadce, se po jeho zjištění a ocenění zaúčtuje na vrub příslušného majetkového účtu a ve prospěch účtu mimořádných výnosů. Výsledkem nového postupu je vznik zdanitelného výnosu.
3.9.2 Otevírání a uzavírání účetních knih Jak uvádí § 17 odst. 1 ZÚ, otevírají účetní jednotky účetní knihy mj. ke dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku, a ke dni následujícímu po dni, kterým nastanou účinky zrušení konkurzu. Odst. 2 téhož ustanovení uvádí, kdy jsou účetní jednotky
24
povinny uzavřít účetní knihy: ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku, a ke dni, kterým nastanou účinky zrušení konkurzu.
3.9.3 Účetní závěrka Podle § 18 ZÚ sestavují účetní jednotky účetní závěrku, která je nedílným celkem, a tvoří ji rozvaha (bilance), výkaz zisku a ztráty a příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztráty. Jak dále uvádí § 19 odst. 1 ZÚ „účetní jednotky sestavují účetní závěrku k rozvahovému dni, kterým je den, kdy uzavírají účetní knihy. Řádnou účetní závěrku sestavují účetní jednotky k poslednímu dni účetního období a v ostatních případech sestavují mimořádnou účetní závěrku.“ Účetní závěrka sestavená na základě účetnictví musí podávat věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace podniku, což je vlastně cílem celého účetnictví. Současně je třeba dodržovat zásadu opatrnosti, tedy zahrnovat do účetnictví jen zisky, kterých bylo dosaženo, a současně vzít v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty. Může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Povinné náležitosti účetní závěrky obsahuje § 18 odst. 2 ZÚ. Ve vztahu k tzv. rozvahovému dni (tj. dni, ke kterému dochází k sestavení účetní závěrky) rozlišujeme tyto základní typy účetních závěrek: − řádná účetní závěrka: jedná se o standardní účetní závěrku sestavovanou k příslušnému rozvahovému dni (zpravidla k 31. 12. běžného roku), − mimořádná účetní závěrka: v konkurzním řízení se tento typ účetní závěrky sestavuje na počátku a na konci tohoto řízení, konkrétně pak k datu předcházejícímu den prohlášení konkurzu a ke dni účinnosti usnesení soudu o zrušení konkurzu, − mezitímní účetní závěrka: jde o specifický typ účetní závěrky, která se sestavuje ke dni, ke kterému správce podstaty zpracovává pro soud konečnou zprávu. Řádná i mimořádná účetní závěrka je vždy založena na údajích zjištěných při uzavření účetních knih; naproti tomu při sestavování mezitímní účetní závěrky se účetní knihy neuzavírají a inventarizace se provádí jen pro účely ocenění. (Skálová, Čouková, 2009) Zisk (ztráta) společnosti je před uzavřením účetních knih tvořen rozdílem třídy 5 – Náklady a třídy 6 – Výnosy. Uzavřením účetních knih k poslednímu dni účetního období a jejím otevřením k prvnímu dni následujícího účetního období je tento rozdíl, tj. zisk (ztráta) přenesen prostřednictvím závěrkových účtů na účet 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení. V případě zisku je převeden na stranu pasivní, ztráta na stranu aktivní. Na tomto účtu je zisk (ztráta) ponechán do schválení účetní závěrky valnou hromadou, jak uvádějí Skálová a Čouková (2009).
25
Pro společnosti s ručením omezeným platí podle § 128 ObchZ, že nestanoví-li stanovy kratší lhůtu, svolávají valnou hromadu jednatelé nejméně jednou za rok. Valná hromada, která schvaluje řádnou účetní závěrku, se musí konat nejpozději do 6 měsíců od posledního dne účetního období. (Skálová, Čouková, 2009) Při vstupu podniku do konkurzního řízení je nutné zabezpečit věcné i formální rozdělení ekonomických vztahů na období „před“ a „po“ prohlášení konkurzu. Základním účetním nástrojem pro toto oddělení je inventarizace majetku a závazků účetní jednotky, uzavření účetních knih a sestavení mimořádné účetní závěrky k datu předcházejícímu den účinnosti prohlášení konkurzu. Vzhledem k tomu, že takto sestavená účetní závěrka zahrnuje účetní případy před prohlášením konkurzu, odpovědnost za její sestavení má statutární orgán úpadce. Současně mimořádná účetní závěrka slouží jako podklad pro sestavení daňového přiznání za období před prohlášením konkurzního řízení. Samotný proces sestavení mimořádné účetní závěrky zahrnuje kromě postupů shodných s postupy při sestavování řádných účetních závěrek i některé specifické postupy používané výlučně v účetnictví úpadce. Tato specifika upravuje výše zmíněné Opatření. V článku III. odst. 2 přílohy tohoto opatření je uvedeno, že „při uzavírání účetních knih v soustavě podvojného účetnictví se zúčtují zůstatky těch přechodných účtů aktiv a pasiv (zejména rezerv a opravných položek, dohadných účtů aktivních a pasivních, výnosů a výdajů příštích období, příjmů a nákladů příštích období), které prokazatelně nebudou moci být zúčtovány v období konkurzu a nebo které vstupem do konkurzu ztratí své opodstatnění, a to podle své povahy buď na účty pohledávek a závazků, nebo na účty nákladů a výnosů (…).“ (Schelleová, 2005) V návaznosti na takto uzavřené účetní knihy a sestavenou účetní závěrku sestaví ke dni účinnosti prohlášení konkurzu úpadce zahajovací rozvahu. Počáteční zůstatky musí navazovat na konečné zůstatky rozvahových účtů vykázané při uzavření účetních knih. Dle uvedeného Opatření ke dni, ke kterému je správcem konkurzní podstaty zpracována pro soud jeho konečná zpráva, sestaví úpadce mezitímní účetní závěrku. Nejpozději k tomuto datu zároveň zúčtuje zůstatky přechodných účtů aktiv a pasiv, které nebyly zúčtovány. Ke dni účinnosti usnesení soudu o zrušení konkurzu uzavře úpadce účetní knihy a sestaví účetní závěrku. Nevypořádané zůstatky závazků vůči úpadcovým věřitelům se nezúčtovávají. Po zrušení konkurzu musí správce uzavřít účetní knihy a sestavit mimořádnou účetní závěrku, a to ke dni účinnosti usnesení soudu o zrušení konkurzu. Správce konkurzní podstaty podává daňové přiznání, ve kterém neuplatní daňové slevy (viz dále). Bařinová, Hótová a Olšar (2006) upozorňují, že daňová povinnost vzniklá fyzické osobě na základě daňového přiznání (při zrušení konkurzu) se považuje za zálohu na daň po vyměření daňové povinnosti podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období.
26
3.9.4 Další účetní souvislosti Účetnictví z hlediska procesního poznává a zprostředkovává ekonomické informace, které jsou informacemi vlastního předmětu účetnictví. Z hlediska materiálního je účetnictví soustavou účetních záznamů, kterými jsou účetní závěrka a výroční zpráva, účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, účetní záznamy. Účetní knihy tvoří: deník, hlavní kniha, knihy analytických účtů, knihy podrozvahových účtů. Uvedené vymezení účetnictví z hlediska materiálního má mimořádný význam pro správce i úpadce, jak praví § 17 odst. 1 ZKV a obdobně § 136 odst. 2 písm. h) IZ, podle něhož je úpadce povinen neprodleně sestavit a odevzdat správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků, věřitelů (a jejich adres, odevzdat správci své účetnictví i všechny potřebné doklady a poskytnout mu nutná vysvětlení). Přechod povinnosti vést účetnictví stanovuje § 14a odst. 1 ZKV a § 246 odst. 1 IZ tak, že prohlášením konkurzu přechází na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. Správce je mimo jiné oprávněn a povinen zajistit vedení účetnictví a plnění povinností podle předpisů o daních nebo rozhodovat o obchodních záležitostech podniku. Podle § 24 odst. 1 ZÚ jsou účetní jednotky povinny oceňovat majetek a závazky způsoby podle ustanovení zákona o účetnictví dvěma způsoby, a to k okamžiku uskutečnění účetního případu, nebo ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka. Prohlášením konkurzního řízení ztrácejí svou opodstatněnost účty časového rozlišení a rezerv, a proto se tyto položky převádějí na příslušné věcné účty. Převod zůstatku Příjmů příštích období (účet 385) se účtuje na vrub účtu 311 – Odběratelé nebo 588 – Ost. mimořádné náklady a ve prospěch účtu 385. Jak uvádí Bařinová, Hótová a Olšar (2006), v účetnictví se dále mohou sledovat jen ty účty časového rozlišení, které mají své opodstatnění (např. pokračování v leasingu u automobilu).
3.9.5 Úschova účetních záznamů Se zákonem o účetnictví souvisí také zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. Na tento předpis se odvolává zákon o účetnictví v § 31 ZÚ, který upravuje povinnost uschovávání účetních záznamů účetní jednotkou. Úschovu účetních písemností upravuje § 2 písm. k) ZA, který uvádí, že odbornou správu písemností vzešlých z provozování podnikatelské činnosti jsou povinni zajišťovat podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku (§ 3 odst. 2 písm. a) ZA). Tyto subjekty dbají o řádnou spisovou evidenci, o účelné a bezpečné uložení písemností a o jejich řádné
27
vyřazování při skartačním řízení. Na svůj náklad zajišťují řádné odevzdání archiválií do archivů. Povinnosti spojené s uschováním účetních záznamů přecházejí u účetních jednotek typu právnických osob dle § 31 odst. 3 písm. a) ZÚ na právního nástupce této účetní jednotky, a není-li ho, na likvidátora či insolvenčního správce nebo jinou osobu. Zákon o účetnictví (§ 31 odst. 1 ZÚ) dále specifikuje především lhůty úschovy vybraných účetních písemností: − účetní závěrka a výroční zpráva po dobu 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají, − účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány po dobu 5 let, − účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají formu vedení účetnictví 5 let.
3.10 PŘEDMĚT KONKURZNÍHO ŘÍZENÍ A JEHO SPRÁVA Předmětem konkurzního řízení je konkurzní podstata a jak je uvedeno v § 6 odst. 1 ZKV nebo § 205 IZ, tvoří ji majetek podléhající konkurzu. Konkurz se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkurzu a kterého nabyl za konkurzu; tímto majetkem se rozumí také mzda nebo jiné podobné příjmy.
3.10.1
Konkurzní podstata
Soupis konkurzní podstaty je jedním z nejvýznamnějších dokumentů zpracovávaných v rámci konkurzního řízení. Soupis je listinou, která správce opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku (§18 odst. 2 ZKV a § 280 IZ) a identifikuje majetek, s nímž je správce oprávněn nakládat (§14 odst. 1 písm. a) ZKV a § 229 odst. 3 b) IZ, resp. § 246 odst. 1 IZ). Základním zdrojem informací pro sestavení soupisu konkurzní podstaty je majetková část seznamu majetku a závazků sestaveného úpadcem. Část podkladových informací zjišťuje sám správce, jako například informace o nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí. Další část souboru podkladů soupisu tvoří písemnosti použité v rámci sestavení mimořádné účetní závěrky. Do tohoto souboru patří zejména inventarizace majetku a závazků, hlavní kniha, inventární karty dlouhodobého majetku a podrozvahová evidence. Definitivní soupis pak na základě § 18 odst. 1 ZKV nebo § 217 IZ sestavuje správce podle pokynů soudu a za součinnosti věřitelského výboru po ocenění majetku uvedeného v soupisu. Součástí soupisu je i ocenění provedené správcem, případně znalcem. Zákon o konkurzu a vyrovnání preferuje zpeněžení konkurzní podstaty a poměrné rozdělení výtěžku z tohoto zpeněžení mezi věřitele. Základní formy zpeněžení podstaty upravuje § 27 ZKV i § 286 IZ tak, že podstatu lze zpeněžit − veřejnou dražbou věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot,
28
− prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí − nebo jejich prodejem mimo dražbu, který provede správce se souhlasem soudu. Při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Obdobně lze podle Schelleové (2005) převést i úpadcovy sporné nebo obtížně vymahatelné pohledávky. Nedobytné pohledávky a věci, které nebylo možné prodat, může správce po schválení soudem a odsouhlasení věřitelským výborem z podstaty vyloučit. Jak bude uvedeno dále v kapitole 3.10.4, zákon o konkurzu a vyrovnání rozlišuje různé druhy věřitelů: konkurzní věřitelé, jejichž nároky se uspokojují ze společné podstaty, a tzv. oddělení, resp. zajištění věřitelé jsou uspokojováni přednostně (odděleně) ze zvláštní podstaty. Podle Schelleové (2005) může také nastat situace, kdy budou do konkurzu přihlášeni jak oddělení (zajištění), tak konkurzní věřitelé, ale celá podstata bude vyčerpána předměty zvláštní podstaty, takže nezbude nic, co by bylo možné považovat za součást společné podstaty. Dlužník, který se prohlášením konkurzu stává úpadcem, zůstává vlastníkem majetku spadajícího do konkurzní podstaty. V průběhu konkurzu má však ke konkurzní podstatě jen „holé vlastnictví“, při němž nemůže využívat oprávnění, která jinak jsou s vlastnictvím spojena – jsou to zejména práva držby, užívací a dispoziční. Ztrátu dlužníkova dispozičního práva a přechod tohoto práva na konkurzního správce vysvětluje ZKV v § 14 a v IZ § 246, který dává správci právo nakládat s úpadcovým majetkem, který tvoří konkurzní podstatu, a podle něhož dává správce souhlas s některými právními úkony úpadce, které může úpadce uskutečnit i po prohlášení konkurzu. Dispoziční právo však na správce nepřechází absolutně, neboť je řadou ustanovení zákona omezen věřitelským výborem a soudem, kteří musí dát k některým úkonům souhlas. (Schelleová, 2005) Do konkurzní podstaty patří: a) věci movité (hlavní věc náleží do podstaty i s příslušenstvím – se všemi součástmi), b) věci nemovité (mimo úpadcovy nemovitosti nacházející se v cizině), c) pohledávky, kromě pohledávek, u nichž je plnění omezeno výlučně na osobu dlužníka, a jsou na jinou osobu nepřevoditelné, d) další práva a jiné hodnoty ocenitelné penězi, např. průmyslová práva, goodwill, know-how, kapitálové účasti v obchodních společnostech atd., e) dlužníkovy spoluvlastnické podíly, f) dlužníkovy podíly na společných pohledávkách nebo jiných společných právech, g) dlužníkův podíl na obchodní společnosti, pokud s ním může volně nakládat. Z konkurzní podstaty je naopak vyloučen:
29
a) úpadcův majetek, který je vyloučen z exekuce dle § 321 a § 322 OSŘ, tzn. běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsteny, zdravotnické potřeby atd., b) cizí věci, které má dlužník v době prohlášení konkurzu u sebe, c) závazky třetích osob, kterými se zaručily za závazky dlužníka.
3.10.2
Správce konkurzní podstaty
Výsledek konkurzního řízení závisí podle Schelleové (2005) především na práci konkurzního (insolvenčního) soudu a správce majetkové podstaty. Úkolem soudu je starat se o právní stránku řízení, správce podstaty pak zařizuje hlavně péči o její hospodářskou stránku. Každé konkurzní řízení musí mít svého správce a v každém konkurzu je soudem ustanoven jen jeden správce. Správcem podstaty smí být jen fyzická osoba. Jedna fyzická osoba smí být současně správcem podstaty ve více konkurzech. Správce vybírá ze seznamu správců a taktéž zbavuje funkce pouze konkurzní soud. Správce následně podává soudu zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Aby správce mohl řádně vykonávat svou činnost, potřebuje nezbytně zajištění součinnosti orgánů veřejné správy. Proto jsou zejména finanční úřady, katastrální úřady a jiné orgány státní správy, jakož i notáři, banky, provozovatelé telekomunikačních služeb, pošta a pojišťovny povinni poskytnout správci na jeho písemnou žádost součinnost. Tato součinnost spočívá v tom, že dotčené orgány a osoby poskytují správci údaje o majetku dlužníka (úpadce) a některé další údaje nutné pro výkon správy ve stejném rozsahu, v jakém by je poskytly přímo dlužníku, jak připomíná Schelleová (2005). Vedle správce podstaty existuje ještě institut zvláštního správce (pro určitý obor správy), zástupce správce (pokud správce podstaty nemůže svou funkci vykonávat) a předběžného správce (pro zjištění a zajištění dlužníkova majetku a přezkoumání dlužníkova účetnictví).
3.10.3
Pohledávky
Správce konkurzní podstaty má povinnost pohledávky v konkurzním řízení ocenit. V účetní evidenci jsou pohledávky oceněny jmenovitou hodnotou, která může být upravena o vytvořené opravné položky. Správce však musí stanovit reálnou hodnotu pohledávek, která zároveň odpovídá bonitě pohledávky. Snahou věřitelů je co nejrychleji získat v pohledávce váznoucí peněžní prostředky, proto podle Bařinové, Hótové a Olšara (2006) často volí možnost postoupení pohledávky (včetně jejího příslušenství a práv s ní spojených), a to buď bezúplatně, nebo za úplatu. Pokud zástupce věřitelů odsouhlasil vyloučení pohledávky z konkurzní podstaty, účtuje se odpis pohledávky jako daňově účinný dle § 24 odst. 2 písm. y) ZDP. Pro tyto
30
účely se používá účet 546 – Odpis pohledávek. Možnost daňově odepsat pohledávky nastane pouze v případě, že při vzniku pohledávek − o nich bylo účtováno ve výnosech a zároveň − byly zahrnuty do základu daně a zároveň − se nejedná o pohledávky nabyté bezúplatně. Z hlediska zákona o daních z příjmů (§ 24 odst. 2 písm. s) ZDP) lze do daňově uznatelných nákladů zahrnout jmenovitou hodnotu pohledávky při jejím postoupení, a to do výše příjmu plynoucího z jejího postoupení. Pokud je výsledkem postoupení zisk, pak se stává součástí základu daně (ztrátu však nelze daňově uznat). Z pohledu ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH není postoupení pohledávky zdanitelným plněním, pokud není prováděno finančními institucemi (§ 54 odst. 1 písm. u) ZDPH).
3.10.4
Nároky věřitelů a jejich uspokojování
Ze zpeněžené části podstaty jsou uhrazovány nároky věřitelů, a to buď přednostně, nebo nepřednostně. Jejich úprava se v ZKV a IZ zčásti liší. Došlo také ke změně terminologie, kdy se oddělení věřitelé nově nazývají zajištěnými věřiteli. 3.10.4.1
Uspokojení přednostních věřitelů
V § 31 odst. 1 ZKV a obdobně v § 296 IZ je definován okruh specifického typu věřitelů, v praxi označovaných jako „přednostní věřitelé“, jejichž pohledávky mají větší prioritu než jiné pohledávky a mohou být uspokojeny již v průběhu konkurzního řízení. Přednostními věřiteli jsou subjekty s následujícími typy nároků či pohledávek: i.
nároky na vyloučení věcí z podstaty, tedy věcí nesprávně či neoprávněně zahrnutých do soupisu podstaty řeší pouze § 19 odst. 1 a 2 ZKV,
ii.
nároky na oddělené uspokojení – tzv. oddělení věřitelé podle § 28 odst. 1 ZKV nebo zajištění věřitelé dle § 167 IZ mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna.
iii.
pohledávky za podstatou (§ 31 odst. 2 ZKV) a pohledávky jim postavené na roveň (§ 168 a § 169 IZ), které tvoří např. odměna správce, náklady spojené s udržováním a správou podstaty, pohledávky na výživném.
iv.
pracovní nároky (pouze dle §31 odst. 3 ZKV), zejména finančních úřadů, správ sociálního zabezpečení apod., a dále pracovní (zejména mzdové) nároky úpadcových zaměstnanců.
31
3.10.4.2
Uspokojení ostatních věřitelů
V případě uspokojování ostatních (tj. nepřednostních) věřitelů lze jiné nároky uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení dle § 31 odst. 1 ZKV (pohledávky těchto věřitelů jsou rozděleny do tříd) nebo § 306 IZ. Pořadí a výši uspokojování ostatních věřitelů určuje § 32 ZKV – v rozvrhu se uspokojí nejprve dosud nezaplacené pohledávky za podstatou (§ 31 odst. 2) a pracovní nároky (§ 31 odst. 3). V § 32 odst. 2 dále stojí, že po úplném uspokojení přednostních pohledávek se nepřednostní pohledávky uspokojí podle svého zařazení do tříd: i.
do první třídy patří dle § 32 odst. 4 ZKV nároky úpadcových zaměstnanců, nároky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem a pohledávky výživného ze zákona.
ii.
pohledávkami druhé třídy jsou ostatní pohledávky, na které ze zbývajícího výtěžku zpeněžení připadá 70 %.
Podle § 306 IZ se všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu (tj. nepřednostní věřitelé) uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. Základním podkladem pro výpočet výše uvedených skupin věřitelů je zejména konečná zpráva správce a dále návrh na rozvrh a upravený seznam přihlášek. Pokud při rozvrhu nebudou uspokojeny náklady spojené s udržováním a správou podstaty, lze je uspokojit ze zálohy na náklady konkurzu; jinak se tato záloha vrací navrhovateli, jak uvádí § 32 odst. 5 ZKV nebo § 297 IZ.
3.10.5
Zrušení konkurzu
Soud podle § 44 ZKV nebo § 308 IZ rozhodne i bez návrhu o zrušení konkurzu − zjistí-li, že nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, resp. že nejsou předpoklady pro konkurz, − zjistí-li, že není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky jsou uspokojeny, − po splnění rozvrhového usnesení, − zjistí-li, že majetek podstaty je zcela nepostačující, − na návrh úpadce-dlužníka, pokud všichni věřitelé a správce vyjádřili svůj souhlas. Usnesení o zrušení konkurzu soud vyvěsí na úřední desce a zároveň zveřejní v insolvenčním rejstříku. Usnesení se doručí dlužníku a správci do vlastních rukou.
3.11 EKONOMICKÉ A DAŇOVÉ SOUVISLOSTI Během konkurzního řízení je úpadce stále standardním podnikatelským subjektem, kterému náleží odpovídající práva a povinnosti.
32
3.11.1
Pokračování provozování podniku
Prohlášením konkurzu nekončí provozování podniku – provoz podniku bude ukončen jen tehdy, rozhodne-li tak po vyjádření věřitelského výboru soud (§18a odst. 2 ZKV a § 261 odst. 1 IZ). Rozhodnutí správce o dalším provozování podniku úpadce patří podle Bařinové, Hótové a Olšara (2006) mezi nejdůležitější rozhodnutí správce při výkonu své funkce; toto rozhodování probíhá v podstatě v celém průběhu řízení. Správce spolu s věřitelským orgánem musí ekonomicky přesně a rychle zhodnotit možný finanční přínos z provozování podniku konkurzní podstatě, jakož i produkční a odbytové schopnosti podniku, ve vztahu k průběžně vznikajícím nákladům, jež provozování podniku doprovází. Správce musí při rozhodování zvážit také varianty předpokládaného vývoje podniku v rámci konkurzu s ohledem na jeho prodej: pokračování v činnosti a prodej fungujícího podniku, či okamžité zastavení činnosti a prodej podniku s ukončenou činností? Prohlášením konkurzu nedochází ani k zániku daňových povinností úpadce ani se nepřerušuje daňové řízení. Úpadce prohlášením konkurzu neztrácí právní subjektivitu ani procesní způsobilost, je tedy nadále nositelem daňové povinnosti, avšak k podání daňového přiznání je zavázán správce konkurzní podstaty. Ten je povinen oznámit správci daně změny údajů, které správce daně registruje, a to do 15 dnů ode dne kdy nastaly, tedy i prohlášení konkurzu na majetek dlužníka.
3.11.2
Daňové souvislosti konkurzního řízení
Na insolvenční řízení se vztahují některá ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Insolvenční správce má v daňovém řízení stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt (§ 20 DŘ). Obecně platí, že daňové přiznání je povinen podat každý, komu vzniká ze zákona tato povinnost nebo koho k tomu správce daně vyzve. Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Při insolvenčním řízení je daňový subjekt (tedy správce podstaty) povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové přiznání (typ P, tedy daňové přiznání ke dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku) za tu část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou daňové přiznání dosud nebylo podáno (§ 244 odst. 1 DŘ). Ke dni předložení konečné zprávy a ke dni zrušení konkurzu podává daňový subjekt další řádné daňové přiznání (tentokrát typu T, resp. typu U), a to do 15 dnů (§ 244 odst. 3 DŘ). 3.11.2.1
Zákon o daních z příjmů
Od 1. ledna 2001 mohou daňové subjekty v úpadku i v průběhu konkurzního řízení uplatňovat daňové odpisy z majetku úpadce. Dále byla pro úpadce, který je fyzickou osobou, zavedena povinnost podávání přiznání k dani z příjmu ve standardních termínech podle zdaňovacích období, jak upravuje § 38gb ZDP. V tomto ustanovení je dále uvedeno,
33
že položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani či daňová zvýhodnění uplatňuje poplatník (úpadce) pouze v daňovém přiznání za celé zdaňovací období, u výše uvedených daňových přiznáních se jmenované položky neuplatňují. Toto ustanovení platí obdobně i pro právnické osoby. U právnických osob se výsledky zjištěné z mimořádné účetní závěrky stávají podkladem pro sestavení daňového přiznání za období před prohlášením konkurzu. Od 1. ledna 2001 se zrušilo osvobození daně pro příjmy dosažené zpeněžením konkurzní podstaty. Novelizace byla jednou z fází postupného sbližování českých účetních postupů s mezinárodními účetními standardy. (Bařinová, Hótová, Olšar, 2006) Z hlediska daně z příjmů je podle Bařinové, Hótové a Olšara (2006) pro správce konkurzní podstaty výhodnější čerpat každým rokem, kdy konkurz probíhá, zálohu odpovídající poměrné části předpokládané odměny na základě usnesení soudu. Rozdělení příjmů na více zdaňovacích období zohlední sice výše daně, ale celá výše odměny má vliv na stanovení vyměřovacího základu pro zdravotní a sociální pojištění, a proto je zálohová forma čerpání odměny pro správce výhodnější. 3.11.2.2
Zákon o DPH
Po prohlášení konkurzu se každý plátce stává měsíčním plátcem DPH. Správce konkurzní podstaty může zrušit registraci k DPH i v průběhu konkurzního řízení za předpokladu, že zpeněžil veškerý majetek. Ust. § 8 ZKV (§ 38 IZ) říká, že správce má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést. Jak již bylo uvedeno, prohlášením konkurzu přechází na správce konkurzní podstaty oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které přísluší úpadci. Správce se však podle Bařinové, Hótové a Olšara (2006) v žádném případě nenachází v pozici zástupce daňového subjektu, jak je často v praxi jeho postavení interpretováno. Správce konkurzní podstaty by měl zároveň svým podpisem potvrdit, že skutečnosti uvedené v předmětné zprávě správce daně (za období, ve kterém nevykonával svou pozici správce konkurzní podstaty) jsou úplné a správné. To není zcela možné, neboť k nim nemá bližší informace. Bařinová, Hótová a Olšar (2006) proto doporučují k podpisu zprávy o kontrole připojit větu, že o zjištěných skutečnostech uvedených ve zprávě mu není nic známo, protože se vztahují k období před prohlášením konkurzního řízení.
34
3.12 SPECIFICKÉ PROBLÉMY V ÚČETNICTVÍ PŘI KONKURZNÍM ŘÍZENÍ V průběhu konkurzního řízení mohou nastat sporné či problematické situace spojené zejména s průkazností účetnictví, časovým rozlišením účetních dokladů nebo následnou úschovou písemností.
3.12.1
Problémy s neprůkazností účetnictví
Problémy s neprůkazností účetnictví definuje Bařinová, Hótová a Olšar (2006). Problémy mohou nastat v případě, kdy dosavadní společníci své obchodní podíly převedou smluvně na jiné osoby a statutární orgány. Dosavadní statutární orgány předají účetnictví a další podklady novým statutárním orgánům. O předání bývá sepsán protokol, zpravidla obecného charakteru, z něhož nelze vyčíst, co vlastně bylo předáno. Nové statutární orgány však bývají nedostižné, nereagují na výzvy správce a účetnictví nepředkládají. Často je účetnictví úpadci „na objednávku“ odcizeno, například včetně motorového vozidla, v němž je převáženo, nebo vloupáním do kanceláří. Úpadce neprodá podnik, ale tzv. postoupením pohledávek převede svůj majetek na jiný subjekt, který posléze na výzvy soudu nereaguje. Mnohdy však účetnictví není novému subjektu předáno a je v držení úpadce, který účetnictví zatajuje. Stává se také, že účetnictví je nekompletní, písemnosti nebo elektronické záznamy jsou poškozené. Ztrátou účetnictví má být navozeno, že úpadce nemá žádný majetek a je tedy nutné konkurz zrušit, neboť majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu. Není výjimkou zjištění správce po předání evidence, že účetnictví je neprůkazné či zmanipulované, v nejhorším případě zcela chybí účetní evidence. Úmyslná jednání naplňují skutkovou podstatu trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Zmizení účetnictví je navíc prostředkem k tomu, aby byl zatajen nebo zdánlivě zmenšen majetek úpadce nebo případně zakryta jiná trestná činnost, např. podvod nebo zpronevěra. Správce nebo konkurzní věřitelé mají právo domáhat se svých práv prostřednictvím různých druhů žalob. (Bařinová, Hótová, Olšar, 2006)
3.12.2
Časové rozlišení
Převážná většina prohlášených konkurzních řízení je v průběhu kalendářního měsíce, a tím podle Bařinové, Hótové, Olšara (2006) vzniká řada problematických situací. U některých dokladů je proto nutné požadovat rozdělení (rozpis fakturované částky) na období před a po prohlášení konkurzního řízení. Jedná se např. o nájemní smlouvy, výplaty zaměstnanců (pracovní nároky, platební výměry) nebo platby pojistného (OSSZ, zdravotní pojišťovny). První část pohledávky (před prohlášením konkurzu) je pohledávkou, kterou
35
musí věřitel řádně a včas přihlásit do konkurzního řízení. Druhá část (po prohlášení konkurzu) je potom pohledávkou za podstatou.
3.12.3
Úschova písemností po ukončení konkurzního řízení
Jak vyplývá z praxe, rozhodnutí a zodpovědnost, zda uchovávat všechny doklady nebo pouze vybrat důležité, je podle Bařinové, Hótové, Olšara (2006) pouze na správci konkurzní podstaty. Na něj přechází povinnost spojená s archivací písemností (viz kapitola 3.9.5). Uschování písemností by měla hradit společnost v konkurzním řízení. Pokud v ní však už není nikdo, kdo je za převzetí písemností zodpovědný a zároveň ve společnosti nejsou finanční prostředky na úhradu úschovy dokumentů v archivu, zahrnou se i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce do náhrady hotových výdajů správce. S tím se musí počítat při sestavování závěrečné zprávy.
3.13 FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU Finanční řízení podniku je z hlediska věcné náplně charakterizováno cílově vedeným a usměrňovaným řízením podnikových financí. Zabývá se plánováním, rozhodováním, realizací a kontrolou v oblasti podnikových financí. Základním zdrojem informací pro řízení podnikových financí je podnikové účetnictví, k němuž přistupuje řada dalších informací. (Živělová, 2007)
3.13.1
Finanční analýza
Základním zdrojem informací pro finanční analýzu je účetní závěrka. Při finančním rozhodování jsou využívána data získaná prostřednictvím účetních výkazů: rozvahy, výkazu zisku a ztráty a přehledu o finančních tocích (a přílohy k účetní závěrce). Tyto souhrnné údaje mají vysokou vypovídací schopnost, avšak nemohou poskytnout úplný obraz o hospodaření podniku, o jeho silných a slabých stránkách nebo o finančním zdraví podniku. K tomuto účelu finanční manažeři využívají finanční analýzu jako formalizovanou metodu, která poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost, jakož i umožňuje dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření podniku. Jen velmi obtížně si lze představit manažera rozhodujícího se na základě zůstatků či obratů jednotlivých účtů. Jednotlivá čísla z účetních výkazů dostávají praktický smysl a význam právě až při porovnání s ostatními číselnými údaji v čase. Finanční řízení se opírá o výsledky finančních analýz, neboť teprve podrobné ověření dosažených výsledků, kvantifikace příčin, které tyto výsledky podmínily, a jejich systematické hodnocení ve vzájemných souvislostech může odhalit reálné finanční postavení podniku a může sloužit pro konkrétní rozhodování v oblasti podnikových financí. (Kislingerová, 2004)
36
Obecně je podle Živělové (2007) cílem finanční analýzy provést za pomoci specifických metodických postupů diagnózu finančního hospodaření firmy, odhalit případné poruchy v době, kdy je možné je bez větších dopadů napravit, a ukázat i na silné stránky, kterých může podnik naopak využít. Je sice pohledem do minulosti, ale současně i základem, od něhož se odvíjí podnikatelské záměry pro období příští; může s předstihem upozornit na problémy v hospodaření firmy. Z hlediska řídícího cyklu je finanční analýza spojovacím článkem mezi finančním účetnictvím, ze kterého přebírá potřebné informace, a finančním plánováním, které zobrazuje budoucí předpokládaný vývoj podniku. Účetnictví je často chápáno jako nestranný a objektivní nástroj poznání, který z určitého daného souboru informací dospívá při použití platných pravidel a předpisů vždy ke stejným výsledkům. Jak uvádí Živělová (2007), jednotlivé účetní výkazy mají i své slabé stránky. Například zásoby jako součást oběžného majetku podniku nejsou oceněny aktuálními cenami, ale původními pořizovacími cenami, což zkresluje údaje o jejich prodejnosti a tím i celkové aktuální hodnotě majetku. Majetek podniku naproti tomu nezahrnuje taková aktiva, která mohou mít na jeho fungování podstatný vliv – jsou to především pracovníci podniku, jejich kvalifikace, znalosti a zkušenosti.
3.13.2
Poměrové ukazatele
Pro posouzení jednotlivých oblastí finančního hospodaření podniku jsou užívány ukazatele, které jsou rozčleněny do pěti základních skupin. 3.13.2.1
Ukazatele platební schopnosti
Měří schopnost hradit včas své závazky. Likvidita je podmínkou platební schopnosti podniku, která je v normálně fungující tržní ekonomice pro všechny partnery vizitkou úspěšnosti podniku. Likvidita označuje schopnost podniku přeměnit jednotlivé složky majetku na hotové peníze rychleji, než jsou splatné závazky podniku. (Živělová, 2007) Likvidita je zajištěna při výši okamžité likvidity alespoň 0,2. Okamžitá likvidita = pohotové platební prostředky/dluhy s okamžitou splatností Čitatel by měl být stejný jako jmenovatel, aby byl podnik schopen vyrovnat své závazky, aniž by musel odprodat své zásoby. Podle Sedláčka (1999) by hodnota ukazatele neměla klesnout pod 1. Pohotová likvidita = (oběžná aktiva – zásoby)/krátkodobé dluhy Doporučená hodnota pohotové likvidity je dle Růčkové (2008) 1,5 (ne méně než 1). Běžná likvidita = oběžná aktiva/krátkodobé dluhy
37
3.13.2.2
Ukazatele zadluženosti
Měří rozsah, v jakém je firma financována cizími finančními zdroji (dluhy); hodnotí v podstatě kapitálovou strukturu podniku (poměřují cizí a vlastní zdroje) a zabývají se i schopností hradit náklady dluhu. Uvádí se v procentech. Podle Scholleové (2008) neexistují pro zadluženost doporučené hodnoty, ale celková zadluženost větší jak 50 % zvyšuje riziko a komplikuje získání dalšího dluhu; čím vyšších hodnot dosahuje, tím vyšší je riziko věřitelů. Celková zadluženost v součtu s mírou samofinancování tvoří 100 %. Celková zadluženost (debt ratio) = celkové dluhy/celková aktiva Dlouhodobá zadluženost = dlouhodobé cizí zdroje/celková aktiva Minimální doporučená hodnota ukazatele úrokového krytí podle Scholleové (2008) je 3, neměl by však klesnout pod 1. Ukazatel úrokového krytí = EBIT/nákladové úroky Míra samofinancování (equity ratio) = vlastní kapitál/celková aktiva 3.13.2.3
Ukazatele aktivity
Měří efektivnost, s jakou podnik řídí svůj majetek, a kolik aktiv podnik potřeboval pro zajištění objemu tržeb. (Kislingerová, 2004) Obrat aktiv by měl být minimálně na úrovni hodnoty 1. Udává, kolikrát se aktiva obrátí za rok. Obrat aktiv = tržby/aktiva celkem Kolikrát je každá položka zásob v průběhu roku prodána a opět naskladněna měří obrat zásob. Průměrný počet dnů, po něž jsou zásoby vázány v podniku do doby jejich spotřeby či prodeje, měří doba obratu zásob. Obrat zásob = tržby/zásoby Doba obratu zásob = zásoby/(tržby/360) Doba obratu (splatnosti) pohledávek vypovídá o tom, jak dlouho je majetek podniku vázán ve formě pohledávek, resp. za jak dlouho jsou pohledávky v průměru spláceny. Doporučovanou hodnotou je podle Růčkové (2008) běžná doba splatnosti faktur. Doba obratu závazků je počet dnů, po které zůstávají závazky neuhrazeny a po které podnik využívá bezplatný obchodní úvěr. Obecně je možno konstatovat, že doba obratu závazků by měla být delší než doba obratu pohledávek, aby nebyla narušena finanční rovnováha ve firmě. Doba splatnosti pohledávek = pohledávky/(tržby/360)
38
Doba splatnosti krátkodobých závazků = krátkodobé závazky/(tržby/360) 3.13.2.4
Ukazatele rentability
Tyto ukazatele měří celkovou účinnost řízení podniku. Rentabilita, jako měřítko úspěšnosti podniku, je daleko objektivnější ukazatel než zisk. Ukazatele poměřují zisk dosažený podnikáním s výší zdrojů firmy, kterých bylo užito k jeho dosažení. Uvádí se v procentech. (Sedláček, 1999) Rentabilita aktiv (ROA) poměřuje zisk s celkovými aktivy a cílem je její maximalizace. Je-li rentabilita aktiv nižší než odvětvový průměr, má podnik velkou zadluženost. ROA = zisk/celková aktiva Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) měří efektivnost reprodukce kapitálu vloženého vlastníky, tedy kolik čistého zisku připadá na jednu korunu investovanou vlastníky. Obecně platí, že tento ukazatel by měl být vyšší než je úroková míra bezrizikových cenných papírů garantovaných státem. ROE = čistý zisk/vlastní kapitál Rentabilita tržeb (ROS) ukazuje, kolik korun zisku podnik utvoří z jedné koruny tržeb. Podle Sedláčka (1999) je pro srovnání firem s rozdílnými daňovými podmínkami a rozdílným úrokovým zatížením vhodné do ukazatelů ROA a ROS dosadit do čitatele EBIT. Čím vyšší je ROS, tím lepší je situace v podniku z hlediska tržeb. ROS = zisk/(tržby z prodeje vl. výrobků a služeb + tržby z prodeje zboží) 3.13.2.5
Ukazatele tržní hodnoty firmy
Jsou podle Živělové (2007) odrazem tržního, tedy reálného ocenění podniku a jsou používány u akciových společností.
3.13.3
Predikce finanční tísně
Pro bezporuchový chod podniku je třeba podle Živělové (2007) neustále sledovat a vyhodnocovat jeho finanční situaci a ze zjištěných výsledků iniciovat následná opatření. K signalizaci budoucích finančních problémů podniku slouží bonitní a bankrotní modely. 3.13.3.1
Bonitní modely
Bonitní modely vycházejí z normativních hodnot vybraných ukazatelů finanční analýzy, na jejichž základě jsou podniky zařazovány do různých bonitních tříd. K této skupině modelů patří např. index bonity, Kralickův quicktest, Tamariho model nebo Argentiho model. (Živělová, 2007)
39
INDEX BONITY Výpočet indexu bonity popisuje Vochozka (2011). Index bonity je užíván zejména v Německu, Rakousku a Švýcarsku; využívá šest poměrových ukazatelů, pro jejichž výpočet je třeba znát šest účetních ukazatelů. Index rozděluje podniky na bankrotní a bonitní, přičemž kritickou hodnotou v tomto ohledu je nula. Záporné hodnoty výsledku naznačují, že se jedná o podnik ohrožený bankrotem, a naopak. 3.13.3.2
Bankrotní modely
Naproti tomu bankrotní modely vycházejí z toho, že finanční problémy podniku je možno rozeznat podle určitých příznaků dříve než se skutečné problémy plně projeví. Zahrnují modely, které vydávají varovné signály s určitým časovým předstihem. (Živělová, 2007) ALTMANOVA ANALÝZA Nejznámější z vícerozměrných modelů je tzv. Altmanova analýza, kterou uvádí i Živělová (2007) a která představuje jednu z možností, jak souhrnně vyhodnotit zdraví podniku prostřednictvím jediného číselného údaje. V tom je velká přednost a současně i nedostatek. Altmanův Z-faktor v sobě zahrnuje všechny podstatné složky finančního zdraví v pěti kvantitativních ukazatelích, tj. rentabilitu, likviditu, zadluženost i strukturu kapitálu. Navíc je jednotlivým ukazatelům přiřazena váha, která vyjadřuje jejich významnost v daném souboru. Testování Altmanova modelu v praxi ukázalo, že vcelku věrohodně předpovídá bankroty s přibližně dvouletým předstihem. Jednoduchost nicméně může svádět k určitým zjednodušujícím závěrům. Čeští ekonomové Inka a Ivan Neumaierovi se pokusili upravit Altmanův model pro využití v podmínkách České republiky, jejíž podniky byly známy vysokou platební neschopností, přidáním ukazatele x6. Není-li společnost veřejně obchodovatelná na burze, je doporučováno využít upraveného modelu, který užívá jiných vah jednotlivých proměnných a jiná je i konstrukce ukazatele x4. Altmanův model vychází podle Sedláčka (2007) z předpokladu, že ve firmě již několik let před úpadkem dochází k jistým anomáliím, ve kterých jsou obsaženy symptomy budoucích problémů a které jsou charakteristické právě pro ohrožené firmy. Tyto symptomy mají zpravidla podobu rozdílné úrovně, variability a dynamiky vývoje ve vybraných finančních ukazatelích odrážejících finančně-ekonomický stav sledované firmy. INDEX IN Také v podmínkách České republiky se pokusili finanční analytikové sestavit vícekriteriální model pro hodnocení českého podniku, který by zahrnul zvláštnosti ekonomické situace v ČR. Manželé Inka a Ivan Neumaierovi sestavili tzv. index důvěryhodnosti, zkráceně IN. Ukazatele představují položky z účetních výkazů, které lze
40
získat přímo či výpočtem z jednotlivých údajů v rozvaze, ve výkazu zisku a ztráty či v příloze k účetní závěrce. Váhy jednotlivých ukazatelů byly stanoveny jako podíl významnosti ukazatele ke kriteriální hodnotě ukazatele, kterou je vážený aritmetický průměr hodnot tohoto ukazatele v jednotlivých odvětvích národního hospodářství. (Živělová, 2007) První bankrotní model IN95, který vznikl v roce 1995, obsahoval šest vybraných ukazatelů. Váhy byly stanoveny pro celou ekonomiku i pro jednotlivá odvětví. V roce 1999 zveřejnili další index, tentokrát bonitní, IN99, který posuzuje, zda podnik tvoří ekonomickou přidanou hodnotu pro své majitele. Oba pohledy, tj. bankrotní i bonitní, byly spojeny v indexu IN01 v roce 2002. O tři roky později se manželé Neumaierovi (2005) rozhodli aktualizovat index IN01 na datech roku 2004, čímž vznikl index IN05. Vypovídací schopnost indexu IN05 je velmi dobrá. Když se podnik dostane pod spodní hranici indexu, lze o něm říci, že z 97 % spěje k bankrotu a ze 76 % nebude tvořit hodnotu. Podnik v tzv. šedé zóně bude mít prakticky 50% pravděpodobnost bankrotu a ze 70 % bude tvořit hodnotu. Podniky nad horní hranicí budou mít 92% pravděpodobnost, že nezbankrotují, a 95% pravděpodobnost tvorby hodnoty. (Neumaierovi, 2005) Výhodou indexu IN je podle I. a I. Neumaierových (2005) jeho konstrukce, kdy v jednom indexu je spojen věřitelský (hrozba bankrotu) a vlastnický pohled (tvorba hodnoty). Přitom při pohledu na tvorbu hodnoty nevyžaduje znalost ceny akcie na kapitálovém trhu. Další výhodou také je ověření vypovídací schopnosti indexu na dostatečně reprezentativním vzorku dat v podmínkách české ekonomiky. TAFFLERŮV MODEL Dalším modelem sledujícím riziko bankrotu je model Richarda J. Tafflera, který byl poprvé publikován roku 1977 ve Velké Británii. (Růčková, 2008)
41
4
METODIKA
Zpracování diplomové práce vychází ze standardně používaných metodických postupů. V teoretické části jde především o podrobné studium obsáhlé odborné literatury, neboť se v právní oblasti jedná o jedno z nejtěžších témat, přičemž pro ucelené vypracování této tematiky bylo nutné nastudovat samozřejmě i literaturu ekonomickou a četné legislativní předpisy. Metodou použitou v praktické části je především finanční analýza informací získaných z účetních výkazů a jejich hodnocení na základě poznatků z praxe, jakož i sumarizace doporučení od odborníků. V praktické části je aplikována řada výpočtů z oblasti finančního řízení a účetnictví. Dříve, než je možné začít pracovat s nějakou informací, je nutné znát přesnou konstrukci požadovaného ukazatele. Názory na složení jednotlivých ukazatelů či modelů se často různí. Nezřídka je možné nalézt pro shodně označený ukazatel rozdílné údaje, proto zde budou popsány využité ukazatele a modely. Pro výpočet Altmanova modelu pro podniky kótované na kapitálovém trhu je užívána konstrukce Evy Kislingerové a Jiřího Hnilici (2005) v následující podobě: Z − score = 1,2 × x1 + 1,4 × x 2 + 3,3 × x3 + 0,6 × x 4 + 1,0 × x5 , kde x1 = čistý pracovní kapitál/aktiva celkem, x2 = zadržené výdělky/aktiva celkem, x3 = zisk před úroky a zdaněním/celková aktiva, x4 = tržní hodnota vlastního kapitálu/účetní hodnota dluhu, x5 = tržby/celková aktiva. Model pro podniky neobchodované na kapitálovém trhu citovaní autoři neuvádějí, proto výpočty v této práci vycházejí z postupu Hany Scholleové (2008), neboť analyzované podniky nejsou kótované na kapitálovém trhu: Z − score = 0,717 × x1 + 0,847 × x 2 + 3,107 × x3 + 0,420 × x 4 + 0,998 × x5 , kde x1 = ČPK/aktiva, x2 = nerozdělený zisk minulých let/aktiva, x3 = EBIT (zisk před zdaněním a úroky)/aktiva, x4 = vlastní kapitál/cizí zdroje, x5 = tržby/aktiva. Hodnocení je následující: Z-score větší než 2,9 značí firmu finančně zdravou a v dohledné době neohroženou bankrotem; Z-score v rozpětí 1,23 - 2,89, pásmo zvané
42
„šedá zóna“, kde o zdraví firmy nelze jednoznačně rozhodnout; Z-score menší než 1,23 značí, že firma není finančně zdravá a ohrožuje ji bankrot. Nikdo z výše uvedených autorů neuvádí (v autorce této práce dostupných publikacích) upravený (modifikovaný) Altmanův model pro české podniky, který upravili čeští ekonomové Inka a Ivan Neumaierovi. Vzor výpočtu Altmanova modelu pro využití v podmínkách České republiky proto vychází z publikace Ivy Živělové (2007): Z − score = 1,2 × x1 + 1,4 × x 2 + 3,3 × x3 + 0,6 × x 4 + 1,0 × x5 − 1,0 × x 6 , kde všechny ukazatele mají shodnou konstrukci s variantou Altmanova modelu pro kótované podniky a navíc ukazatel x6 = závazky po lhůtě splatnosti/výnosy. Kriteria hodnocení jsou stejná jako u podniků obchodovaných na kapitálovém trhu. Index IN05 českých ekonomů Inky a Ivana Neumaierových (2005) má níže uvedenou podobu. Aby se předešlo problémům s použitím indexů IN, které může vyvolat ukazatel EBIT/nákladové úroky v případě úroků blížících se nule, je dobré omezit hodnotu ukazatele hodnotou 9. Oproti indexu IN01 nedošlo k podstatným změnám ve vahách ukazatelů, změnily se ale hranice pro zařazení podniků – horní hranice je 1,60 a dolní hranice je 0,90. IN 05 = 0,13 × x1 + 0,04 × x2 + 3,97 × x3 + 0,21 × x4 + 0,09 × x5 , kde x1 = aktiva celkem/cizí zdroje, x2 = EBIT/nákladové úroky, x3 = EBIT/aktiva celkem, x4 = výnosy celkem/aktiva celkem, x5 = oběžná aktiva/krátkodobé cizí zdroje. Tafflerův model v modifikované verzi je v této práci konstruován podle Petry Růčkové (2008) následovně. Je-li výsledek modelu nižší než 0,2 znamená to velkou pravděpodobnost bankrotu, u hodnot nad 0,3 je tomu naopak: TM = 0,53 × EBT / KD + 0,13 × OA / CZ + 0,18 × KD / CA + 0,16 × T / CA , kde
EBT …zisk před zdaněním, KD …krátkodobé dluhy, OA …oběžná aktiva, CZ …cizí zdroje, CA …celková aktiva, T …tržby.
43
Index bonity popisuje Marek Vochozka (2011) touto rovnicí: IB = 1,5 × x1 + 0,08 × x2 + 10 × x3 + 5 × x4 + 0,3 × x5 + 0,1 × x6 , kde x1 = cash flow/cizí zdroje, x2 = aktiva/cizí zdroje, x3 = zisk/aktiva, x4 = zisk/výnosy, x5 = zásoby/výnosy, x6 = výnosy/aktiva. Index menší než -1 vypovídá o extrémně špatné ekonomické situaci hodnoceného podniku, naopak index větší než 2 o velmi dobré situaci. Metodika výpočtu cash flow je podle Živělové (2007) a Růčkové (2008) součet čistého zisku (EAT), odpisů a změny stavu dlouhodobých rezerv. Vzhledem k nejednoznačnosti hodnot uváděných ve Výkazu zisku a ztráty v řádku G – Změna stavu rezerv a opravných položek v provozní oblasti a komplexních nákladů příštích období a neexistenci podrobnějších informací, je cash flow pro potřeby výpočtu indexu bonity tvořen podle Miloslava Synka (2002) pouze čistým ziskem a odpisy. Problémy by mohly nastat také s tím, co vše zahrnout do jednotlivých položek ukazatelů. Jak uvádí Kislingerová a Hnilica (2005), zadržené výdělky (nebo v jiných zněních také nerozdělený zisk) tvoří výsledek hospodaření za účetní období plus výsledek hospodaření minulých let plus fondy ze zisku. Krátkodobé cizí zdroje (resp. krátkodobé závazky) zahrnují dle Růčkové (2008) krátkodobé závazky, běžné bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci. Nejednoznačná je také interpretace tržeb, resp. jejich složení. Samozřejmě do položky celkových tržeb patří tržby za prodej zboží a tržby za prodej vlastních výrobků a služeb. Jak ale uvádí Kislingerová a Hnilica (2005), tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu není vhodné do součtu zahrnout, neboť se jedná o položku nepravidelnou a navíc takovou, která by neměla tvořit hlavní zdroj příjmů fungující firmy. Kislingerová (2004) ale v jiné publikaci uvádí, že by i tržbám z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu měla být při sledování výkonnosti podniku věnována pozornost. Autorka práce se přiklání k první variantě. Otazník visí i nad složením výnosů, které podle Kislingerové a Hnilici (2005) nemusí být nutně tvořeny pouze tržbami. Ve výkazu zisku a ztráty jsou všechny položky označené římskou číslicí tvořeny výnosy. Celkové výnosy firmy tedy tvoří jejich součet. Podle autorů se jedná o jisté zjednodušení, a proto pokud mají být skutečně sečteny všechny výnosové položky, musí se prozkoumat i všechny položky nákladové, které jsou
44
se záporným znaménkem. Naproti tomu Iva Živělová (2007) tvrdí, že mimořádné položky uváděné ve Výkazu zisku a ztráty nejsou součástí běžného období, proto mohou zjištěné vývojové trendy, užívané pro další rozhodování, zkreslit, a proto by při provádění finanční analýzy neměly být brány v úvahu. Autorka práce se přiklání k první variantě, neboť je rozšířenější. Taktéž názory na složení zisku před zdaněním a úroky (EBIT) se různí. Eva Kislingerová (2004) a Hana Scholleová (2008) počítají do EBIT i hospodářský výsledek z mimořádné činnosti (náležející do hospodářského výsledku za účetní období). Pojmem EBIT (Earnings Before Interest and Taxes) bývá označován taktéž provozní zisk, což však vychází z nepřesnosti anglického překladu a také z odlišného výpočtu v anglofonních zemích. Pravidla českého pravopisu považují obě možnosti psaní slova konkurz i konkurs za rovnocenné, a to bez stylového rozlišení. V práci je také velice častý termín konkurzní (konkursní) řízení nebo také insolvenční řízení. V souvislosti s citovanými právními předpisy užívá každý zákon (dle doby svého vzniku) jiný termín – zákon o konkurzu a vyrovnání používá termín konkurzní řízení a zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (tzv. insolvenční zákon) termín insolvenční řízení, jak ostatně vyplývá z názvů obou předpisů. Význam obou termínů je však shodný, proto mohou být v těch částech práce, které pojednávají o obou zákonech souhrnně, zaměňovány.
45
5
VLASTNÍ PRÁCE 5.1
PRŮBĚH KONKURZU
Jak v praxi probíhá konkurzní, resp. insolvenční řízení, přiblíží následující kapitola. Další text se zaměří na konkrétní souvislosti a upozorní na možné odchylky, například v oblasti přihlašování a uspokojování pohledávek, povinnosti k dani z přidané hodnoty a další.
5.1.1 Prohlášení konkurzu Konkurzní řízení se počíná odvíjet od návrhu na konkurzní řízení, které podá věřitel či sám dlužník. Samotný konkurz prohlásí krajský (insolvenční) soud. Pro přehlednost uveďme jako den prohlášení konkurzu například 20. duben 20xx. Následně je ustanoven správce konkurzní podstaty, kterému úpadce odevzdá účetní doklady a dokumentaci a připojí případná vysvětlení. Ustanovený správce konkurzní podstaty (insolvenční správce), resp. předběžný insolvenční správce musí být obeznámen se situací podniku. V první řadě vyhledá a kontaktuje bankovní instituce, informuje je o vzniklé situaci a zařídí obstavení bankovních účtů úpadce, jakož i obstavení jeho majetku (to znamená mimo jiné vypovězení nájemních smluv). Tento krok se provádí hned mezi prvními, protože by jinak mohlo dojít k odčerpání finančních prostředků z úpadcových účtů, resp. majetku z podniku úpadcem, především z důvodu „záchrany“ finančních prostředků pro osobní účely a vyhnutí se platební povinnosti vůči věřitelům. Dále je nutné provést inventuru veškerého majetku a na jejím základě vypracovat účetní závěrku. Provedenou inventarizaci a účetní závěrku musí podepsat jednatel(é) společnosti. V případě, že byl úpadce kvartálním (čtvrtletním) plátcem DPH, stává se dnem vstupu do konkurzu měsíčním plátcem DPH. Rozvahovým dnem pro sestavení mimořádné účetní závěrky úpadcem je 19. duben 20xx. Pokud úpadce účetní závěrku bez zbytečného odkladu nesestaví, přechází tato povinnost na správce. Rozvahovým dnem pro sestavení zahajovací rozvahy sestavené správcem konkurzní podstaty je 20. duben 20xx. Jak bylo již zmíněno, je důležité především pro úsporu finančních prostředků vypovědět (v nově vzniklé situaci již bezpředmětné) smlouvy. Tento krok již činí správce, který zároveň může uzavírat smlouvy nové. Dále správce převezme veškeré archiválie firmy. Je důležité majetek zmapovat, zaprotokolovat a následně vytvořit soupis konkurzní podstaty.
46
Věcně příslušný krajský soud (tedy insolvenční soud) prostřednictvím vyhlášky vyzve věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Přihlášky se následně prověří: účetní zkoumá přihlášené pohledávky z faktického, tedy účetního hlediska, a insolvenční správce je posoudí z právního hlediska, tzn. jejich případné promlčení nebo správnost uzavření smlouvy po právní stránce. Věřitel je oprávněn přihlásit pohledávku v plné výši, tzn. včetně případného úroku z prodlení, smluvního úroku či smluvního penále (které se vypočítají ke dni předcházejícímu dni vstupu podniku do konkurzu). Správce konkurzní podstaty může pohledávku odmítnout, pokud není úplná. Dle zákona o konkurzu a vyrovnání činí úrok z prodlení 0,05 % a podle insolvenčního zákona je to repo sazba ČNB + 7 % (sazba platná k prvnímu dni pololetí) za každý den prodlení. Přihlašované pohledávky nemusí být pouze na peněžní plnění, ale ačkoli tento jev není příliš častý, mohou se přihlašovat také pohledávky ve formě nesplněné smlouvy, využitého know-how, ušlého zisku (kde je plněním sankce) či z určitého pohledu i nemoc z povolání, kde jde především o převzetí plnění odškodného. Do 30 dnů od vstupu do konkurzu je nutné stanovit hodnotu konkurzní podstaty. Je na správci konkurzní podstaty, aby hodnotu veškerého majetku s přihlédnutím k tržním podmínkám a opotřebení vyčíslil. Přihlíží přitom k požadavku věřitelského výboru, aby bylo docíleno co nejpříznivějšího poměru mezi vyčíslenou hodnotou majetku, resp. výtěžkem z něj, a výší všech pohledávek. Schůze věřitelů zvolí členy věřitelského výboru. Pokud má úpadce do 50 věřitelů, stačí, aby se stanovil jeden zástupce. Obvykle se členové věřitelského výboru vybírají z větších věřitelů úpadce. V případě, kdy by úpadcem byla společnost s větším počtem zaměstnanců, kteří by přihlašovali své pohledávky ve formě nevyplacených mezd, tedy jednotlivé pohledávky by byly řádově ve výši 10 000 až 20 000 Kč, je možné, aby zaměstnanci svěřili své pohledávky jednomu zástupci, který by se tak stal významným věřitelem a mohl by zasedat ve věřitelském výboru a částečně hájit zájmy zaměstnanců k uspokojení jejich pohledávek. Pohledávky je po přihlášení nutné roztřídit dle priority uspokojení. Je možné, aby zaměstnanecké pohledávky převzal místně příslušný úřad práce, který ke konkurznímu řízení podá kumulativní přihlášku. Leasingové splátky, které se neobjevují v rozvaze, platí v průběhu konkurzu správce konkurzní podstaty a následně je předloží insolvenčnímu soudu (společně se svou odměnou a ostatními náklady) k vyúčtování v rozvrhovém usnesení. Jinak by mohlo dle smluvních podmínek jednotlivých leasingových společností – v případě neplacení pravidelných splátek – dojít k odebrání předmětné věci. Pohledávky, které ještě nejsou po splatnosti, se stávají splatnými dnem předcházejícím dni vstupu do konkurzu, aby bylo umožněno jejich vymáhání. V praxi
47
se lze totiž setkat i s praktikou některých spřátelených podnikatelů, kdy si navzájem vystaví fakturu splatnou až za několik let, aby nemuselo dojít k jejímu zaplacení. I taková pohledávka se tedy uspokojuje v konkurzním řízení, protože v době splatnosti by již (v případě likvidace podniku) k jejímu proplacení nemuselo dojít. Majetková podstata se zpeněží buď prostřednictvím prodeje mimo dražbu, nebo dražbou. V případě dražby je nutné zvolit mezi americkým či holandským způsobem dražby. Prodej některých pohledávek je možný i pod jejich jmenovitou hodnotou, zvláště v případě, pokud se jedná o pohledávky těžko vymahatelné – tyto pohledávky je výhodnější prodat i za výrazně nižší cenu, aby došlo alespoň k jejich částečnému uspokojení. Také tento postup musí schválit nejprve věřitelský výbor a poté insolvenční soud. Pokud firma nesídlí ve vlastních prostorách, zůstatkové zásoby včetně rychle se kazícího zboží se v praxi často přemístí do skladů s nižším nájmem, kde se posléze uskuteční jejich prodej – opět i pod jejich tržní cenou. Správce dále vymaže všechny zástavy na majetek úpadce a vypoví uzavřené pojistné smlouvy. Bylo-li již dopředu zaplaceno pojistné, navýší majetkovou podstatu o sumu vráceného pojistného. Důležité je dodržení zásady, že insolvenční správce nesmí žádného věřitele upřednostnit (tedy ani sám sebe). Dalším podstatným pravidlem je nemožnost započítávání pohledávek a závazků. Vzájemným zápočtem by totiž došlo k upřednostnění konkrétní pohledávky. Po zpeněžení majetkové podstaty vyhotoví správce konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty, která mj. obsahuje přehled zpeněžení majetkové podstaty a velikost peněžních prostředků připadající na jednotlivé pohledávky, tedy výši jejich uspokojení, seznam majetku, který nebyl zpeněžen, charakteristiku činnosti správce a průběh konkurzu. Ke konečné zprávě přiloží správce zprávu o vyúčtování své odměny a veškerých hotových výdajů spojených s řízením. Následuje projednání a schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce soudem, na jejichž základě je vydáno usnesení o schválení konečné zprávy a o vyúčtování odměny a výdajů. Správce poté uspokojí veškeré nároky věřitelů schválené v konečné zprávě a vypracuje návrh na rozvrh. Insolvenční soud schválí rozvrhové usnesení, které hodnotí průběh konkurzu, od kdy do kdy trval, k jakému došlo závěru a vyčísluje uspokojenou část pohledávek. Správce vyzve věřitele ke sdělení čísla bankovního účtu nebo adresy k odeslání finančních prostředků z uspokojených pohledávek. Peněžní prostředky jsou věřitelům převedeny do 14 dnů. Pokud majitel přihlášené a uspokojené pohledávky na výzvu o sdělení údajů nereaguje, jsou peněžní prostředky předány do úschovy soudu. Konkurzní řízení je skončeno, správce konkurzní podstaty je zbaven své funkce. Ke dni zrušení
48
konkurzu je vypracována účetní závěrka, přičemž její saldo by mělo být nulové. Nevyplacené závazky úpadce jsou odepsány do nákladů. Konkurz by měl být ukončen do dvou let, což v praxi nebývá vždy pravidlem. Konkurzní (insolvenční) řízení osmi zkoumaných firem trvala v rozsahu 2 až 5 let (přičemž řízení zahájená v letech 2010 a 2011 ještě trvají). Pokud konkurzní řízení trvá více let, provádí se každý rok účetní závěrka a odvádí daň z přidané hodnoty na účet finančního úřadu. Konkurzní správce nesmí při rozdělování výtěžku z majetkové podstaty opomenout náklady na doběhnutí konkurzu (náklady spojené s archivací dokumentů a výmazem z obchodního rejstříku) a musí si podle odhadu určitou část finančních prostředků ponechat např. na archivaci dokladů firmy dle archivního zákona. Uložení a archivace dokumentů, ať už u státního archivu (např. státní oblastní archiv v Zámrsku) nebo u soukromé firmy (v Chrudimi např. IFASO s.r.o. CHRUDIM), je totiž zpoplatněno cenou přibližně 1 Kč za jeden metr písemností formátu A4 za jeden den uložení, jak uvádí zdroj [1]. Vše musí být opět uvedeno v závěrečné zprávě. Zpoplatněn je i zápis zániku zapisovaných údajů o firmě do obchodního rejstříku. Insolvenční správce může podat k rejstříkovému (krajskému) soudu návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, jinak tento akt provádí jednatel (u společnosti s ručením omezeným; předseda u družstva apod.; tedy statutární orgán). Žádost o výmaz z obchodního rejstříku stojí 3 000 Kč. Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku zaniká dnem výmazu z obchodního rejstříku.
5.2
PŘEDSTAVENÍ VYBRANÝCH PODNIKŮ
V následující části budou představeny zkoumané podniky a budou rozebrány jejich účetní výkazy. Pro zajištění anonymity jsou názvy některých podniků na žádost poskytovatele údajů změněny. Všechny veřejně dostupné a podstatné údaje jsou zachovány bez úprav. U podniků Rama s. r. o., KROS s. r. o., OKO Metal s. r. o. a KOVOTAX s. r. o. budou v dalším textu blíže zkoumány příčiny konkurzu a odvozeny důvody vedoucí k úpadku společností. U podniků STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o., STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o., TRANS-CLEANER s. r. o. a Promis CZ s. r. o. bude provedena finanční analýza se zaměřením na možné příčiny úpadku. RAMA S. R. O. Společnost Rama byla společností s ručením omezeným a vznikla v roce 1997. Firma se věnovala dřevoprůmyslu, dřevozpracování a truhlářství. Ve firmě pracovalo průběžně 8 osob. Konkurs u této firmy trval od 21. 8. 2002 do 16. 5. 2007, tedy téměř pět let, a byl zrušen pro nedostatečný majetek úpadce. KROS S. R. O.
49
Firma KROS s. r. o. byla založena roku 1993 a zabývala se nákupem a prodejem zboží, zprostředkováním obchodní činnosti, stavitelstvím a zámečnictvím. Konkurs trval od 19. 11. 2002 do 16. 9. 2004 a byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení. OKO METAL S. R. O. Firma OKO Metal s. r. o. založila svou činnost v roce 1994 na státem dotovaném programu vojenské výroby. Později se věnovala výrobě a sestavování potrubních dílů a ocelových a železobetonových konstrukcí, např. pro stavbu zimního stadionu v Chrudimi. Konkurs u této společnosti trval od 6. 12. 2002 do 4. 6. 2007 a byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení. KOVOTAX S. R. O. Společnost KOVOTAX byla do obchodního rejstříku zapsána v roce 2000 a zabývala se nákupem a prodejem hutního materiálu a jeho následným zpracováním (jednalo se především o prvotní opracování hutního materiálu, tedy řezání, válcování, pálení či začišťování železa). Ve firmě pracovalo průměrně 7 osob. Konkurz této společnosti byl vyhlášen dne 25. 3. 2010 a stále trvá. STAVITELSTVÍ VAMBERK S. R. O. Tato společnost byla do obchodního rejstříku zapsána v roce 1991 s předmětem podnikání provádění průmyslových, dopravních, inženýrských, bytových a občanských staveb, jejich změn a odstraňování. Dne 4. 10. 2011 rozhodla valná hromada společnosti o zrušení společnosti s likvidací. STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE S. R. O. Společnost byla založena roku 1995 a předmětem jejího podnikání je nákup zboží a jeho další prodej a zprostředkování obchodní činnosti. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19. 10. 2011, dne 11. 11. 2011 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. TRANS-CLEANER S. R. O. (TR-C S. R. O.) Tato společnost byla založena v roce 1992 a zabývala se nákupem a prodejem zboží, truhlářstvím a později maloobchodem a velkoobchodem. Dne 1. 7. 2011 byl prohlášen na majetek společnosti konkurz. PROMIS CZ S. R. O. Firma byla založena v roce 2001. Zabývala se výrobou kovových konstrukcí, svařováním kovů, přípravnými a dokončovacími stavebními pracemi, ale také velkoobchodem a zprostředkováním služeb. Společnost zaměstnávala průměrně od čtyř do třinácti pracovníků. Konkurz na majetek společnosti byl prohlášen dne 5. 1. 2010.
50
5.3
DŮVODY VEDOUCÍ K ÚPADKU SPOLEČNOSTÍ
Důvody vedoucí k úpadku společností lze v podstatě rozdělit na zaviněné a nezaviněné. Je velké množství firem, které k úpadku dospěly vlastní vůlí, stejně jako je mnoho těch, které se do likvidace dostaly nedobrovolně. Pohnutky vedoucí podnikatele k likvidaci jeho společnosti mohou být různorodé, ať už se firma dostala do tíživé situace jeho vlastní vinou nebo jen urychlil nastalý proces s cílem obohatit sebe sama. Například u společnosti KROS s. r. o. došlo k podezřelému odcizení automobilu, ve kterém byly všechny důležité dokumenty o společnosti, což urychlilo její rozpad. Jestli se jednalo o náhodu či promyšlený čin lze už jen spekulovat. Nicméně skutečnost, že dva ze tří jednatelů převedli své podíly na třetího z nich, který byl posléze zbaven svéprávnosti, tudíž bylo velice obtížné od něj cokoliv vymoct, svědčí nejspíš o promyšlené likvidaci podniku. Příkladem nezaviněného úpadku společnosti je firma OKO Metal s. r. o., která se dostala do finančních potíží vlivem neuhrazení vydaných faktur zahraničními odběrateli. Proto neměla na zaplacení přijatých faktur a byl na ni podán návrh na konkurz. Ne zcela vlastní vinou se do úpadku dostala i firma KOVOTAX s. r. o., která chtěla rozšířit výrobu a skladové prostory nákupem dalších nemovitostí, avšak v dezolátním stavu. Do jejich oprav a úprav bylo proto nutné investovat nemalé finanční prostředky. Na celý záměr byl vypracován odborný projekt zohledňující veškeré potřebné investice. Se zpracovaným projektem bylo požádáno u komerční banky o úvěr (část investic byla hrazena z vlastních prostředků). Poskytnutý úvěr byl však nižší než požadovaná částka, došlo tedy k pochybení při podhodnocení úvěru vlivem špatného přístupu banky, ale i podnikatele, který nízký úvěr přijal. Firmě navíc přitížila celosvětová finanční krize v roce 2008 a následná recese. Jak již bylo uvedeno, firma KOVOTAX s. r. o. se zabývala také nákupem a prodejem hutního materiálu. Před osudnou finanční krizí nakupovala firma železo za nižší ceny, došlo k naskladnění velkého množství tohoto materiálu. V důsledku krize ale ceny železa spadly, takže firmě vznikla velká ztráta – účetní hodnota zásob byla vysoká, reálná cena však téměř poloviční. Navíc se zvýšily úrokové sazby z úvěrů, tudíž bylo nutné splácet vyšší částky. Firmě pak nezbývaly finanční prostředky ani na placení sociálního a zdravotního pojištění, což bylo posledním krokem k prohlášení konkurzu. Příčinou krachu společnosti Rama s. r. o. byla absence manažerských a obchodních dovedností majitelů, kteří jistě skvěle rozuměli oboru své činnosti, ale jako podnikatelé v dnešní komplikované době neobstáli. Stran předchozího rozdělení stojí případ, kdy se nejmenovaný podnikatel po nabytí majetku úspěšnou podnikatelskou činností dostal do vyšší vrstvy společnosti a stal se jakýmsi mecenášem – poskytoval sponzorské dary a žil finančně náročnějším způsobem
51
života, až se jeho finanční prostředky jednoduše vyčerpaly, začal se propadat do dluhů a jeho podnik skončil v likvidaci.
5.4
MOŽNOSTI PŘEDCHÁZENÍ ÚPADKU
Důvody vedoucí k úpadku společností jsou různé, někdy ovlivnitelné, jindy nepředvídatelné. Pro předcházení bankrotu je důležitá také finanční ukázněnost podnikatelů, platební morálka odběratelů a včasné vyrovnávání závazků jak dodavatelům, tak především vůči finančnímu úřadu (tedy přednostní placení daní, sociálního a zdravotního pojištění). Obecné důvody vedoucí k úpadku firem byly z počátku platnosti obnoveného konkurzního práva především chybná privatizace státních podniků a známé tunelování penzijních fondů. V současné době pak mezi důvody vedoucími k likvidaci podniku převládá nezaplacení vydaných faktur odběrateli (ještě obtížněji pak nezaplacení od zahraničních odběratelů, od kterých je vymáhání pohledávek složitější, než od tuzemských firem), špatný podnikatelský záměr, neprovedený průzkum trhu a následný nedostatečný odbyt, vysoké výrobní náklady či nepřiměřené náklady vynaložené na prodej zboží, bankrot obchodních partnerů (především významných odběratelů), nenadálé změny na finančních trzích, změny v chování a preferencích spotřebitelů, nevhodná cenová politika, růst cen vstupů, nevhodná kapitálová struktura (příliš vysoké zadlužení) nebo nedostatečně promyšlená investice. Naproti tomu příčiny bankrotu mohou být i cílené, vědomé a řízené pro vlastní obohacení osob z vedení podniku. Uprostřed mezi uvedenými skupinami příčin vedoucími k úpadku stojí neschopnost podnikatele vést podnik, neuvážený vstup do podnikatelské sféry a absence manažerských a obchodních schopností. To, že se někdo skvěle vyzná ve výrobě či službách a oplývá manuální zručností, ještě neznamená, že bude i stejně dobrým obchodníkem, resp. podnikatelem. Možnou příčinou bankrotu společnosti je také postižení přírodní katastrofou (např. stále intenzivnější povodně). Společnost ovšem může zaniknout i po splnění účelu, za kterým byla založena. Zde se dá však předpokládat zrušení jiným způsobem než konkurzem. Co na základě výše uvedených skutečností a zkušeností podnikům, tedy zejména podnikatelům doporučit? Předně rozumné a rozvážné chování a přístup k financování. Vybrat si bonitního odběratele s dobrou platební morálkou není ve většině případů (obzvlášť bez předchozí osobní zkušenosti) jednoduché. Těžko si lze představit malé podniky, jak aplikují bonitní modely na každého ze svých odběratelů. Snad nejjednodušším způsobem, jak se vyvarovat nezaplacení za dodané zboží, výrobky
52
či služby je požadovat předběžné zaplacení záloh, alespoň v částečné výši z celkové fakturované částky. Přijaté zálohy se v účetnictví zachycují na účet 324 – Přijaté provozní zálohy (proforma faktura není daňovým dokladem). Teprve s přijetím faktury – daňového dokladu dojde k jejich spárování s přijatou fakturou. Další možností ochrany proti neuhrazení, resp. pozdnímu placení vydaných faktur je požadování úroku z prodlení za každý den prodlení platby. Obvykle je účtován 0,05 % za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti faktury. I zde se však může vyskytnout problém, a to především u drobných podnikatelů v oboru s vysokou konkurencí, což se týká například zkoumaných stavebních firem. Pokud je odběratel v silnější vyjednávací pozici, lehce donutí dodavatele, aby od svých nároků na zaplacení zálohy předem či vyjednání úroků z prodlení ustoupil, pod pohrůžkou volby jiného dodavatele. Vzhledem k současné vysoké konkurenci a rostoucí nezaměstnanosti se nelze divit podniku, který i takto riskantní (nezabezpečenou) zakázku přijme. Velké zahraniční firmy u významných zakázek využívají jako zabezpečovací nástroje dokumentární akreditiv nebo dokumentární inkaso. Jejich princip spočívá v zadržení finančních prostředků, kontrole plnění smlouvy a následném převodu peněžních prostředků bankami odběratele a dodavatele. Pro firmy uvedené v této práci jsou však tyto nástroje prakticky nevyužitelné. Z pohledu financování je velice důležité rozhodování o poměru vlastních a cizích zdrojů. Vlastní zdroje financování upřednostňují věřitelé, neboť jsou bezpečnější, ale dosahují nižší výnosnosti. Naproti tomu cizí zdroje financování preferují vlastníci, pro které jsou levnější alternativou díky tzv. daňovému štítu2. Zadluženost není nutně pouze negativní charakteristikou firmy. Růst zadluženosti může přispět k vyšší rentabilitě a tržní hodnotě firmy, ale současně zvyšuje riziko finanční nestability. Cizí zdroje, resp. zadlužení tedy musí být ve správném rozsahu, neboť příliš vysoká zadluženost může vést k platební neschopnosti (insolvenci) a úpadku. Cizí zdroje přijaté formou úvěrového financování bank jsou pro podnikatele do jisté míry výhodné a také nezbytné, ovšem vysoká zadluženost znemožňuje další poskytování úvěrů. Úroveň zadlužení měří ukazatele zadluženosti (nebo také finanční závislosti), které jsou představeny v kapitole 3.13.2.1. Stanovit optimální úroveň zadluženosti pro konkrétní podnik je poměrně složité. Jiné preference v oblasti financování cizími nebo vlastními zdroji mají vlastníci, a jiné věřitelé. Pro zhodnocení úrovně zadluženosti je proto vhodné porovnání s oborovým průměrem – úroveň zadluženosti vyšší než oborový průměr povede k obtížnějšímu získávání dodatečných finančních zdrojů. Investice lze podnikatelům jen doporučit. Je však nutné zvážit veškerá rizika, která ta či ona investice přináší, a jednat uváženě. Může jít o nákup finančního, hmotného 2
Daňový štít vzniká v důsledku možnosti započítání úrokových nákladů do daňově uznatelných nákladů. (Kislingerová, 2004)
53
i nehmotného majetku. Výnosu lze dosáhnout úrokem z finančních derivátů, kursovým rozdílem, pronájmem nebo výhodným prodejem majetku. U významných investic je nutné provést jejich finanční analýzu a propočítat jejich návratnost. Všeobecně jsou za nejstabilnější či nejbezpečnější investiční nástroje považovány garantované státní dluhopisy. Průměrný výnos z desetiletých státních dluhopisů v roce 2010 [2] se pohyboval okolo 3,88 % a často bývá měřítkem pro hodnocení rentability vlastního kapitálu. Na samém počátku činnosti stojí podnikatelský záměr, který je nejprve nutné objektivně zvážit či ohodnotit. Prorazit na trhu s novou a inovativní myšlenkou je stále obtížnější. Objektivní posouzení nápadu, podnikatelský záměr a prvotní finanční plán může přinést reálný pohled na zprvu zidealizovaný projekt. Myšlenka, která zaujme či zcela pohltí svého autora, ještě nutně nemusí být konkurenceschopná a přinášet výdělek. Na tomto místě je také dobré promyslet podnikatelské předpoklady autora záměru, časovou flexibilitu, pracovní nasazení, odolnost vůči stresu a neúspěchu, neboť podnikání je podstatně náročnější činností než zaměstnanecký poměr. Pokud je podnik již zavedený, je nutné sledovat účetní výkazy a naučit se s nimi pracovat. Finančnímu řízení pro širokou veřejnost (pro „neekonomy“) se věnuje velké množství odborných publikací. Základní přehled nástrojů využitelných při finančním řízení podniku, které by podle svých autorů měly upozornit na hrozící bankrot nebo zhodnotit finanční zdraví podniku, nabízí tato práce, a konkrétní použití, resp. aplikaci na podniky, které již přistoupily k likvidaci, následující kapitola.
5.5
APLIKACE BANKROTNÍCH A BONITNÍCH MODELŮ NA VYBRANÉ PODNIKY
Tato kapitola názorně představí výše uvedené bankrotní a bonitní modely a jejich praktické využití u vybraných podniků, na které byl prohlášen konkurz.
5.5.1 STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Společnost STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. byla založena dne 21. března 1991. Do likvidace vstoupila společnost dne 5. října 2011. Měla průměrně 33 zaměstnanců, kromě roku 2009, kdy došlo k propouštění a celkový počet zaměstnanců včetně vedoucích pracovníků se snížil na 10. 5.5.1.1
Index IN05
Výkyv indexu IN05 v letech 2007 a 2008 lze samozřejmě přičítat hospodářské krizi, ale pravděpodobnější vysvětlení nalezneme při podrobném prozkoumání rozvahy. V roce 2007 došlo k prudkému poklesu zisku (EBIT), na což se vedení podniku zřejmě rozhodlo zareagovat odprodejem dlouhodobého hmotného majetku k získání finančních prostředků
54
v následujícím roce, čímž se výrazně snížila celková aktiva a současně zvýšil výsledek hospodaření (EBIT). Pokles EBIT v roce 2007 byl způsoben vyššími osobními náklady, vyššími odpisy DHM a vyšším odpisem zůstatkové ceny majetku. Také ostatní provozní náklady se zvýšili, přičemž došlo k poklesu tržeb za vlastní výrobky a služby. Dále došlo k poklesu rentability aktiv. Naproti tomu výkyv v ukazateli EBIT v roce 2008 byl způsoben kladnou změnou stavu rezerv a především nárůstem tržeb z odprodeje dlouhodobého majetku, v důsledku čehož se snížily odpisy a rapidně poklesla aktiva. Rentabilita aktiv se opět zvýšila (na 28,64 %).
Index IN05 pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s .r. o. 3
hodnota indexu
2,5 2 1,5 1 0,5 0 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
rok IN05
horní hranice
dolní hranice
Graf 1: Index IN05 pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) V letech 2009 a 2010 se podnik dostal do tzv. šedé zóny, kde je ekonomická situace nevyhraněná, a dle výzkumu manželů Neumaierových (2005) podniky v této zóně s 50% pravděpodobností spějí k bankrotu. Vypovídací schopnost tohoto modelu je tedy uspokojivá. 5.5.1.2
Altmanův model
Altmanův model byl počítán vzorcem pro podniky neobchodovatelné na kapitálovém trhu. Modifikace modelu pro české podniky zde nebyla využitelná, neboť podnik neměl po celou sledovanou dobu (s výjimkou posledního roku) žádné závazky po lhůtě splatnosti.
55
Po většinu sledovaného období se podnik držel ve skupině firem s dobrou finančněekonomickou situací. V tomto případě vykázal model velmi dobrou vypovídací schopnost, neboť v roce 2009, tedy dva roky před vstupem podniku do konkurzu, došlo k propadu Z-score pod kritickou hranici, tedy do skupiny firem směřujících k bankrotu. Ačkoli se v následujícím roce 2010 dostala firma opět do kategorie s dobrým ekonomickým hodnocením, její finanční situaci se jí již nepodařilo zachránit.
Altmanův model pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. 6 hodnota indexu
5 4 3 2 1 0 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
rok Z-score pro nekótované podniky
horní hranice
dolní hranice
Graf 2: Altmanův model pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.1.3
Tafflerův model
Tafflerův model v případě STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. vykázal uspokojivé výsledky, když v roce 2010 předpověděl bankrot společnosti.
56
Tafflerův model pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. 1,5
hodnota indexu
1 0,5 0 -0,5
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
-1 -1,5 rok Tafflerův model
horní hranice
dolní hranice
Graf 3: Tafflerův model pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.1.4
Index bonity
Index bonity vykázal také velmi dobrou vypovídací schopnost. V roce 2009 se hodnota indexu dostala pod kritickou nulovou hranici a tedy do kategorie podniků se špatnou ekonomickou situací. Index bonity pro rok 2010 není v grafu zaznamenána, neboť dosáhl vysoké záporné hodnoty díky minimálním výnosům a ztrátě v tomto roce.
Index bonity pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. 6
hodnota indexu
5 4 3 2 1 0 -1 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok index bonity
velmi dobrá situace
dobrá situace
problematická situace
Graf 4: Index bonity pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty)
57
5.5.1.5
Poměrové ukazatele
Likvidita Okamžitá likvidita podniku byla po celou sledovanou dobu na velmi dobré úrovni. Naopak běžná likvidita s výjimkou let 2006, 2007 a 2009 byla pod vhodnou horní hranicí, jak vyplývá z grafu. V těchto letech došlo k výrazné převaze oběžných aktiv nad krátkodobými dluhy, tudíž byla situace v těchto letech uspokojivá. Obecně by běžná likvidita neměla klesnout pod hodnotu 1, k čemuž došlo pouze v počátku sledovaného období. Přeměnou oběžných aktiv na hotovost by tedy podnik po většinu hodnocených let byl schopen uspokojit své krátkodobé závazky. Likvidita pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. 2,5
likvidita
2 1,5 1 0,5 0 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok okamžitá likvidita
pohotová likvidita
běžná likvidita
kritická hranice OL
dolní hranice PL
dolní hranice BL
Graf 5: Ukazatele likvidity pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Zadluženost Jak vyplývá z grafu č. 6, celková zadluženost podniku je nadmíru vysoká, a to i přesto, že podnik nedisponuje žádnými dlouhodobými závazky ani dlouhodobými bankovními úvěry. Celková zadluženost je v tomto případě identická s krátkodobou zadlužeností. Nákladové úroky jsou po celé sledované období nulové, resp. při vykazování hodnot v rozvaze v celých tisících lze předpokládat, že nebudou vyšší jak 500 Kč, což ostatně vychází z neexistence dlouhodobých závazků včetně úvěrů. Ukazatel úrokového krytí tedy dosahuje velmi vysokých hodnot. Z tohoto pohledu je firma v dobré situaci. Z pohledu indexu důvěryhodnosti byly hodnoty ukazatele úrokového krytí nahrazeny hodnotou 9, jak doporučují manželé Neumaierovi.
58
Čím vyšší je zadluženost, tím vyšší je riziko věřitelů, že jejich dluh nebude splacen. Celkovou zadluženost dosahující těchto hodnot lze považovat za nezdravou a rizikovou.
zadluženost
Celková zadluženost firmy STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok celková zadluženost
horní hranice
Graf 6: Ukazatele zadluženosti firmy STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Doba obratu Doba obratu pohledávek za sledované období značně kolísá, nicméně je v porovnání s dobou obratu závazků příznivá. Lze tedy konstatovat, že platební morálka odběratelů je dobrá. Ani doba obratu závazků nesleduje žádný trend a je značně rozdílná. Dobu obratu pohledávek většinou výrazně převyšuje, což je dle obecných předpokladů pro podnik výhodné (v opačném případě by docházelo k druhotné platební neschopnosti). Firmě se tak dostává bezplatného obchodního úvěru. Souhrnně lze říci, že co do doby obratu (splatnosti) byl podnik v dobré pozici.
59
Doba obratu firmy STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. 120
počet dnů
100 80 60 40 20 0 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
rok doba obratu zásob
doba splatnosti pohledávek
doba splatnosti kr. závazků
Graf 7: Ukazatele aktivity firmy STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Rentabilita Rentabilita aktiv je po celou sledovanou dobu velmi nízká. Nejvyšší hodnoty dosáhla v roce 2008 – 28, 64 %, což je i tak velmi málo. Rentabilita vlastního kapitálu dosahuje vyšších hodnot než ROA, ale pouze v letech 2003 a 2008 se blížila hranici 100 %. Nejnižších hodnot však dosahuje rentabilita tržeb, která ani v jednom roce nedosáhla 10 %. Rentabilitu tržeb tvoří poměr čistého zisku k tržbám za vlastní výrobky, služby a zboží. Je tedy zřejmé, že jsou příliš vysoké náklady. Například v roce 2005 bylo na 1 Kč tržeb vynaloženo 96 haléřů nákladů, v roce 2006 se situace mírně zlepšila, když na 1 Kč tržeb bylo vynaloženo 91 haléřů nákladů! Pokud bude ROS počítáno s EBIT v čitateli, vyjde, že v roce 2005 bylo na 1 Kč tržeb vynaloženo 95 haléřů a v následujícím roce 89 haléřů, což poskytuje na situaci optimističtější pohled.
60
Ukazatele rentability pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (v %) 100 rentabilita
80 60 40 20 0 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
rok ROA
ROE
ROS (s EAT)
ROS (s EBIT)
Graf 8: Ukazatele rentability pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty)
5.5.2 STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Společnost byla založena roku 1995. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19. 10. 2011. 5.5.2.1
Index IN05
Hodnota indexu IN05 je po téměř celé sledované období pod uváděnou kritickou spodní hranicí, podle které podnik spěje k bankrotu. V tomto případě lze o indexu IN05 tvrdit, že má vysokou vypovídací schopnost, neboť podnik ze svých existenčních problémů za 10 let jejich trvání již nedokázal povstat.
61
Index IN05 pro firmu STAVEBNÍ KERAMTIKA MELANGE s. r. o.
hodnota indexu
1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok IN05
dolní hranice
Graf 9: Index IN05 pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.2.2
Altmanův model
Pro analýzu zde byla opět použita verze Altmanova modelu pro podniky neobchodované na kapitálovém trhu.
Altmanův model pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r.o.
hodnota indexu
3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok Z-score
horní hranice
dolní hranice
Graf 10: Altmanův model pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty)
62
Podnik se po celou sledovanou dobu nacházel v tzv. šedé zóně, tedy ve skupině podniků s nevyhraněnou finanční situací. V tomto pásmu bankrot nelze předvídat, ale ani vyloučit. V roce 2009 lze sledovat mírný pokles indexu, v roce 2010 se hodnota Z-score dostala pod nulovou hranici, což v grafu není vyznačeno. Altmanův model tedy vykázal poměrně vysokou míru úspěšnosti v předpovědi bankrotu jeden až dva roky předem. 5.5.2.3
Tafflerův model
Podle Tafflerova modifikovaného modelu se podnik ve všech letech jeví jako potenciálně finančně zdravý podnik. Tafflerův model v tomto případě vykázal velice nízkou vypovídací schopnost.
hodnota indexu
Tafflerův model pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
rok
Tafflerův model
horní hranice
Graf 11: Tafflerův model pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.2.4
Index bonity
Podle indexu bonity se podnik po celé sledované období nachází v problematické ekonomické situaci, která se od roku 2005 neustále mírně zhoršuje. Index bonity v roce 2010 dosáhl hodnoty -22,24, proto nebyl v grafu uveden. Není tedy překvapivé, že podnik v roce 2011 opravdu dospěl k bankrotu.
63
Index bonity pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. 1,2 hodnota indexu
1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok index bonity
dobrá situace
problematická ekonomická situace
Graf 12: Index bonity firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.2.5
Poměrové ukazatele
Likvidita S výší krátkodobé zadluženosti úzce souvisí ukazatele likvidity. Běžná likvidita ukazuje, kolikrát oběžná aktiva pokrývají krátkodobé závazky. V tomto případě se ukazatel pohybuje pod doporučovanou hranicí 1,5, neboť stav firemních peněžních prostředků a jejich ekvivalentů je oproti krátkodobým závazkům nízký. Firma, která má nevhodnou strukturu oběžných aktiv (nadměrné zásoby, nepatrný stav peněžních prostředků), se velice snadno může ocitnout v obtížné finanční situaci. Ukazatel je měřítkem budoucí solventnosti, která, jak lze vyčíst z grafu č. 13, byla po většinu sledovaného období ohrožena. Na základě výsledku okamžité likvidity lze o podniku říct, že není likvidní (hodnoty menší než 0,2), a proto není překvapením, že dospěl do konkurzu. Nelichotivou situaci lze přičítat až nezdravě vysoké hladině krátkodobých závazků (dluhů).
64
likvidita
Ukazatele likvidity pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. 1,8 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok okamžitá likvidita
pohotová likvidita
běžná likvidita
kritická hranice OL
kritická hranice PL
dolní hranice BL
Graf 13: Ukazatele likvidity pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Zadluženost
zadluženost
Celková a dlouhodobá zadluženost firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (v %) 120 100 80 60 40 20 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok celková zadluženost
dlouhodobá zadluženost
horní hranice celk. zadluženosti
Graf 14: Ukazatele zadluženosti pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Zajímavé je zobrazení zadluženosti podniku. Celková zadluženost dosahuje extrémně vysokých hodnot (obecně doporučovaný poměr cizích zdrojů je 50 %; v tomto případě činí zadluženost přibližně 95 %), je ovšem primárně tvořena krátkodobou zadlužeností, což
65
nebývá zvykem. Dlouhodobá zadluženost je zde dost nízká (do 20 %). Takto výrazná zadluženost s sebou nese riziko finanční nestability, které se naplno projevilo i ve zkoumaném podniku. Doba obratu Doba splatnosti (obratu) závazků jednoznačně převyšuje dobu splatnosti pohledávek, což značí využívání obchodních úvěrů. Platební morálka odběratelů je lepší než platební morálka této firmy, přesto není optimální. V roce 2004 se průměrná splatnost krátkodobých závazků přiblížila hranici 280 dnů, což je více než tři čtvrtě roku! Naproti tomu doba obratu pohledávek se nejčastěji pohybovala kolem jednoho sta dní, tedy více než čtvrt roku, což je dle obchodních zvyklostí také poměrně dlouhá doba. Firma by měla apelovat na zlepšení platební morálky odběratelů. Dále by bylo vhodné snížit dobu obratu zásob, neboť je tak zbytečně zadržován kapitál v zásobách, ale také v pohledávkách. Obrat aktiv není v grafu č. 15 zachycen, po celou dobu se pohybuje v rozpětí 1 – 1,8, tedy nad doporučenou hodnotou 1. Tržby a aktiva zůstávají v přibližně stejném poměru.
Doba obratu u firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. 300 250
dny
200 150 100 50 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
rok doba obratu zásob
doba splatnosti pohledávek
doba splatnosti kr. závazků
Graf 15: Ukazatele aktivity firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Rentabilita Rentabilita celkových vložených aktiv (ROA) je velice nízká a pohybuje se kolem hranice 2 %. Celková aktiva jsou průměrně z 98,97 % tvořena oběžnými aktivy; vyšší výnosnost však přinášejí stálá aktiva, kterých má firma v průměru jen okolo 1 %. O mnoho lépe (pro vlastníky a investory) vychází rentabilita vlastního kapitálu (ROE), která sice kolísá, ale její hodnota je za roky 2000 až 2009 v průměru 11,27 %. Průměrná výše výnosu
66
státních desetiletých dluhopisů ve stejných letech je 3,88 % [2]. Lze tedy konstatovat, že investice do firmy by byla pro investory výhodnější než nákup státních dluhopisů (pomineme-li následný bankrot). Rentabilita tržeb (ROS) se v tomto případě pohybuje pod hranicí jednoho procenta. Pro lepší srovnání různých firem (po vyloučení zkreslujících vlivů rozdílné skladby kapitálu) slouží ROS vypočítaná ze zisku před zdaněním a úroky (EBIT). Tato hodnota se už povětšinou pohybuje nad jedním procentem (což je i tak velmi málo). Je tedy zřejmé, že firma své prostředky (kapitál, stroje atd.) potřebné k vytvoření hodnot, s nimiž se uchází o přízeň trhu, využívá nedostatečně. Vliv na rentabilitu tržeb mohou mít jak ceny výrobků či služeb nebo výkonová spotřeba, tak marketingová strategie. V roce 2002 dosáhl výsledek hospodaření za účetní období (po zdanění) pouhých 0,09 % z celkových tržeb, roce 2006 dosáhl 0,55 %! Náklady na prodané zboží tvoří 84,41 % v roce 2002 a 86,80 % v roce 2006 z celkových tržeb, obchodní marže pak dosahuje 15,78, resp. 13,20 %. Výsledky těchto výpočtů jsou zarážející a měla jim být věnována průběžná pozornost ze strany vedení podniku v době, kdy ještě bylo možné změnit nákladovou nebo obchodní politiku firmy.
Ukazatele rentability pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (v %) 18 16
rentabilita
14 12 10 8 6 4 2 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok ROA
ROE
ROS (s EAT)
ROS (s EBIT)
Graf 16: Ukazatele rentability firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty)
5.5.3 TRANS-CLEANER s. r. o. Tato společnost byla založena v roce 1992. Dne 1. 7. 2011 byl prohlášen na majetek společnosti konkurz.
67
5.5.3.1
Index IN05
Index IN05 byl u firmy TRANS-CLEANER s. r. o. (zkráceně TR-C s. r. o.) značně kolísavý. V roce 2001 se dostal pod kritickou hranici pro podniky spějící k bankrotu, ovšem v následujících dvou letech se vyšplhal až mezi podniky s dobrým finančním zdravím. Strmý pokles nastal po roce 2007, v roce 2009 dosáhl velice nízkých hodnot. Opět došlo k uspokojivé predikci bankrotu (konkurzu) tímto modelem.
Index IN05 pro firmu TRANS-CLEANER s. r. o. 3 2,5
hodnota indexu
2 1,5 1 0,5 0 -0,5
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
-1 -1,5 rok
IN05
horní hranice
dolní hranice
Graf 17: Index IN05 pro firmu TR-C s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.3.2
Altmanův model
Z-score pro podniky nekótované na kapitálovém trhu se u této firmy pohybovalo nad hodnotou 2,9, což značí finančně zdravou firmu. Obdobně jako u indexu IN05 došlo k propadu hodnoty Z-score po roce 2007. V roce 2009 se firma dostala pod hodnotu 1,23, tedy do skupiny podniků s výraznými finančními problémy a ohrožených bankrotem. Altmanův model v tomto případě přesně předpověděl nadcházející bankrot s dvouletým předstihem.
68
Altmanův model pro firmu TRANS-CLEANER s. r. o. 7
hodnota indexu
6 5 4 3 2 1 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok Z-score pro nekótované podniky
dolní hranice
horní hranice
Graf 18: Altmanův model pro firmu TR-C s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.3.3
Tafflerův model
Tafflerův model ani zde nevykázal uspokojivé výsledky, i když stejně jako index IN05 a Z-score zaznamenal propad finanční stability podniku po roce 2007. Po celé sledované období značil dobrou ekonomickou situaci podniku, i v letech 2008 a 2009.
Tafflerův model pro firmu TRANS-CLEANER s. r. o. 1,4
hodnota indexu
1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok Tafflerův model
horní hranice
dolní hranice
Graf 19: Tafflerův model pro firmu TR-C s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty)
69
5.5.3.4
Index bonity
Také index bonity vykázal v roce 2008 výrazný propad, a to dokonce do záporných hodnot vlivem ztráty, což značí velice problematickou až extrémně špatnou finanční situaci podniku, ačkoli v letech 2003 až 2007 se podnik nacházel převážně ve velmi dobré ekonomické pozici. Index bonity v tomto případě dokázal krizovou situaci podniku uspokojivě předpovědět.
Index bonity pro firmu TRANS-CLEANER s. r. o. 6
hodnota indexu
4 2 0 2000
-2
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
-4 -6 -8 rok index bonity
problematická situace
dobrá situace
velmi dobrá situace
Graf 20: Index bonity firmy TR-C s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.3.5
Poměrové ukazatele
Likvidita Okamžitá a pohotová likvidita se s výjimkou roku 2007 pohybuje pod doporučovanými hodnotami. Pouze okamžitá likvidita se většinu období udržuje nad spodní hranicí, což svědčí o přiměřeném množství držených peněžních prostředků.
70
Ukazatele likvidity pro firmu TR-C s. r. o. 2,5
hodnota
2 1,5 1 0,5 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok okamžitá likvidita
pohotová likvidita
běžná likvidita
kritická hranice OL
kritická hranice PL
dolní hranice BL
Graf 21: Ukazatele likvidity pro firmu TR-C s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Zadluženost Zadluženost firmy TR-C s. r. o. (v %) 120
hodnota
100 80 60 40 20 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok celková zadluženost
horní hranice
Graf 22: Zadluženost firmy TR-C s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Celková zadluženost firmy značně kolísala, pouze v roce 2007 se dostala pod doporučovanou hranici 50 % vlivem poklesu celkových dluhů o 38 % oproti předchozímu roku. Rentabilita Rentabilita aktiv, vlastního kapitálu i tržeb dosahovala v průběhu sledovaného období rozdílných hodnot. Ztráta v letech 2001, 2002, 2008 a 2009 způsobila pokles ukazatelů
71
pod nulovou hranici. Nicméně např. v roce 2006 dosáhla ROA hodnoty 26,89 %, což je příznivé číslo. ROE v tomto roce dosáhla hodnoty 64,03 %, tedy vysoko nad průměrný výnos ze státních dluhopisů. Také ROS vykázala nejvyšší hodnotu, tj. 7, 50 % - na 1 Kč tržeb bylo třeba vynaložit 92 haléřů nákladů. Například ve ztrátovém roce 2008 bylo na 1 Kč tržeb vynaloženo 1,06 Kč nákladů. Doba obratu Doba splatnosti pohledávek nepřekročila až do roku 2009 hranici 13 dnů! To je velmi pozitivní zjištění a svědčí o velice dobré platební morálce odběratelů. Naproti tomu platební morálka firmy TR-C s. r. o. byla o dost horší. Doba obratu závazků byla průměrně 78 dnů. Doba obratu zásob je v průměru 48 dnů – v zásobách jsou tedy nadbytečně vázány finanční prostředky. Doba obratu firmy TR-C s. r. o. 140 120
dny
100 80 60 40 20 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok doba obratu zásob
doba splatnosti pohledávek
doba splatnosti kr. závazků
Graf 23: Ukazatele aktivity firmy TR-C s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty)
5.5.4 Promis CZ s. r. o. Společnost s ručením omezeným Promis CZ byla založena 15. 11. 2001 a vstoupila do konkurzu v roce 2010. Vzhledem k tomu, že v data za rok 2001 jsou tvořena de facto dvěma měsíci, kdy firma provozovala svoji činnost, nebudou v některých případech modely pro rok 2001 pro lepší přesnost sestavovány. 5.5.4.1
Index IN05
Hodnoty indexu IN05 po sledované období značně kolísaly. Výkyv v roce 2007 byl způsoben vysokým nárůstem EBIT, který se ze ztráty 1 269 tis. Kč v roce 2006 přeměnil v zisk 2 835 tis. Kč v roce 2007. K růstu EBIT došlo zejména díky více než
72
dvojnásobnému (2,18krát) zvýšení tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb v roce 2007 oproti roku 2006. Náhlý nárůst tržeb a potažmo EBIT nebyl však trvalého charakteru, proto došlo v roce 2008 k poklesu hodnoty indexu IN05 těsně nad hranici vymezující finančně stabilní podniky. Podniky v této rovině by s 92% pravděpodobností neměly zbankrotovat. Vypovídací schopnost modelu s dvouletým předstihem je proto v tomto případě nevyhovující.
Index IN05 pro firmu Promis CZ s. r. o. 3 2,5
hodnota indexu
2 1,5 1 0,5 0 -0,5
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
-1 rok IN05
horní hranice
dolní hranice
Graf 24: Index IN05 pro firmu Promis CZ s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.4.2
Altmanův model
Podobně také Altmanovo Z-score pro podniky neobchodované na kapitálovém trhu vykazuje kolísavou křivku hodnot. V letech 2004 a 2007 došlo k výraznému nárůstu indexu vlivem růstu výnosů a tedy také EBIT. V roce 2008 Z-score opět pokleslo a lze předpokládat jeho další pokles v následujících dvou letech. Nicméně jeho hodnota se nedostala ani do tzv. šedé zóny, ale stále se pohybovala v oblasti finančně silných podniků. Záporný čistý pracovní kapitál může svědčit o agresivním financování, které je rizikovější, ale nemusí s sebou nést finanční problémy. V tomto případě model vykázal neuspokojivou predikční schopnost bankrotu.
73
Altmanův model pro firmu Promis CZ s. r. o. 7 hodnota indexu
6 5 4 3 2 1 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
rok Z-score pro nekótované podniky
horní hranice
dolní hranice
Graf 25: Altmanův model pro firmu Promis CZ s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) 5.5.4.3
Tafflerův model
Vypovídací schopnost Tafflerova modelu byla opět nevyhovující. Jeho hodnota byla po celé sledované období (vyjma roku založení firmy) v oblasti prosperujících firem s malou pravděpodobností ohrožení bankrotem. Tafflerův model pro firmu Promis CZ s. r. o. 1,4 hodnota indexu
1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
rok Tafflerův model
horní hranice
dolní hranice
Graf 26: Tafflerův model pro firmu Promis CZ s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty)
74
5.5.4.4
Index bonity
Ani u indexu bonity nelze sledovat žádný trend v jeho vývoji. Opět je zde výrazně zaznamenána ztráta, tedy záporný hospodářský výsledek, v letech 2005 a 2006. Z následného nárůstu a opětovného propadu indexu však nelze vyvozovat žádné kritické závěry. I v roce 2008 byla společnost na pomyslné hranici velmi dobré finanční situace. Ani index bonity v tomto případě nelze označit za důvěryhodný. Index bonity pro firmu Promis CZ s. r. o. 5 4
hodnota indexu
3 2 1 0 -1
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
-2 -3 -4 rok index bonity
velmi dobrá situace
problematická situace
velmi špatná situace
dobrá situace
Graf 27: Index bonity pro firmu Promis CZ s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Průkaznější informace a možné příčiny jednak neuspokojivé predikční schopnosti modelů, jednak bankrotu firmy lze hledat v analýze poměrových ukazatelů. 5.5.4.5
Poměrové ukazatele
Likvidita Pohled na graf č. 28 zachycující ukazatele likvidity napoví, proč společnost jevící se jako finančně stabilní dospěla k bankrotu – konkurzu. Všechny zobrazované druhy likvidity jsou pod doporučovanými (kritickými) hranicemi. Je tedy zřejmé, že podnik nedokáže z oběžných aktiv, resp. peněžních prostředků a krátkodobých pohledávek, hradit splatné závazky (dluhy). Je patrný vliv rostoucího objemu pohledávek po lhůtě splatnosti, ovšem jak ukáže graf č. 29 níže, stále je platební morálka odběratelů na relativně dobré úrovni.
75
Ukazatele likvidity pro firmu Promis CZ s. r. o. 1,6 1,4
likvidita
1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
rok okamžitá likvidita
pohotová likvidita
běžná likvidita
kritická hranice OL
kritická hranice PL
dolní hranice BL
Graf 28: Ukazatele likvidity pro firmu Promis CZ s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty)
Zadluženost Celková zadluženost podniku je tvořena pouze krátkodobými dluhy. Dlouhodobá zadluženost je po celé sledované období nulová. Přesto celková zadluženost vlivem záporného vlastního kapitálu (resp. ztráty jako výsledku hospodaření) v letech 2005 a 2006 dosáhla hranice 100 %. Míra samofinancování je velice nízká, což mohlo přispět k finanční nestabilitě firmy. Doba obratu Doba splatnosti (obratu) krátkodobých závazků je konstantně delší než doba splatnosti pohledávek, jak je zřejmé z grafu č. 29. Dochází tedy k pravidelnému čerpání obchodního úvěru, což je pro podnik výhodné. Doba splatnosti pohledávek nepřevýšila 78 dnů. Zásoby nejsou v podnikání vázány po dobu delší jednoho měsíce, dokonce v roce 2004 činila doba jejich obratu pouze 5,6 dní, což je pozitivní zjištění. Tyto výsledky souvisí s likviditou, která v tomto roce dosáhla nejvyšších hodnot.
76
Doba obratu u firmy Promis CZ s. r. o. 160
dny
140 120 100 80 60 40 20 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
rok doba obratu zásob
doba splatnosti pohledávek
doba splatnosti kr. závazků
Graf 29: Ukazatele aktivity firmy Promis CZ s. r. o. (Zdroj: vlastní výpočty) Rentabilita Značně nestálá a dosti rozdílná výše zisku, resp. ztráty (EBIT i EAT) v jednotlivých letech vedla ke zkresleným výsledkům ukazatelů rentability, kdy se například rentabilita aktiv pohybovala střídavě v kladných a záporných hodnotách. Rentabilita tržeb (ROS) byla přirozeně nejnižší (záporná) v letech 2005 a 2006, kdy podnik dospěl ke ztrátě. Naopak v roce 2007 dosáhla 7,11 %. Příčiny bankrotu firmy lze spatřovat v nesprávné struktuře majetku a zdrojů financování. Nedostatečná rentabilita aktiv, vlastního kapitálu i tržeb, příliš vysoká zadluženost a zejména velice nízká likvidita vedly k finanční krizi v podniku. Vedení podniku mělo včas pracovat na snížení krátkodobých cizích zdrojů (krátkodobých bankovních úvěrů), které jsou sice pro podnik levnější, ale zároveň rizikovější, neboť přinášejí problémy s likviditou, které mohou končit až insolvencí. Mělo také dojít ke snížení doby obratu krátkodobých závazků a navýšení oběžných aktiv. Z dlouhodobého hlediska se podařilo stabilizovat vlastní kapitál navýšením zisku, avšak k udržení finančního zdraví podniku již nedošlo.
77
6
DISKUZE
Bankrotu podniku předchází poměrně dlouhá cesta. Není obvyklé, aby např. společnost s ručením omezeným zanikla po několika týdnech či měsících od svého založení. Povinnost určité minimální výše základního kapitálu (v tomto případě 200 tis. Kč) má počáteční riziko spojené se vstupem na trh zmenšovat. Až v průběhu své existence se podnik setkává s nejrůznějšími překážkami a nástrahami, které mohou vyústit až v úpadek. Nedostatečný průzkum tržní situace, přehnaná očekávání tržního růstu, velké a neuvážené investice, které neodpovídají tržním podmínkám, nepříznivý vývoj cen materiálu nebo energií, úpadek významných odběratelů, změna trendů či myšlení spotřebitelů nebo „jen“ fakt, že se podniku přestalo dařit. To vše a mnohé další může započít finanční nestabilitu podniku. Blížící se finanční krizi často signalizují různé nestandardní projevy, které nutně nemusí být patrné jen z výsledku finančního modelu či ukazatele. Jedná se o situace, kdy začne docházet například k poklesu odbytu, s čímž souvisí růst zásob hotových výrobků, nedokončené výroby nebo nakoupeného zboží. Tato situace se následně odrazí ve výsledcích ukazatelů likvidity, neboť se tímto zvyšuje vázanost finančních prostředků v uskladněných výrobcích, resp. zboží. Související pokles tržeb a nepoměrný růst výkonové spotřeby vede postupně až ke ztrátě, která se dále promítne do velikosti vlastního kapitálu zachyceného v rozvaze – ten je prohlubující se ztrátou snižován. Pokud je podnik ztrátový, nezbývá mu obvykle dostatek vlastních finančních prostředků, a proto se uchyluje k dalším bankovním úvěrům, obvykle krátkodobého charakteru, které jsou levnější než dlouhodobé. Roste tedy celková zadluženost podniku a riziko úpadku a dále se snižuje rentabilita. Žádné výpočty nejsou třeba k posouzení zpožďujících se úhrad závazků dodavatelům z důvodu nedostatku finančních prostředků (konkrétní číselné údaje ve dnech pak doplní ukazatele obratovosti - aktivity). Postupem času se firma dostává do jakéhosi začarovaného kruhu – finanční prostředky váznou v zásobách, proto jich je nedostatek na úhradu faktur, rostoucí zadlužení ztěžuje získání dalších finančních výpomocí. Odtud zbývá už jen krok k insolvenci a následnému vyhlášení konkurzu, jestliže není možné vypořádat všechny dluhy podniku rozprodáním majetku a případná revitalizace by vedla pouze ke zmenšování majetku. Tzv. systémy včasného varování jsou stále častěji (především ve větších firmách) samozřejmou součástí finančního plánování, což je jednoznačně pozitivní krok kupředu. Stejným směrem by se měly ubírat i malé podniky, neboť jako základní nástroje finančního plánování slouží i poměrně nenáročné bonitní a bankrotní modely.
78
Pro potřeby finanční analýzy v této diplomové práci byly zkoumány čtyři firmy, všechny jsou společnostmi s ručením omezeným a všechny postihl bankrot (konkurz), proto lze na údajích z jejich účetních výkazů dobře ilustrovat blížící se finanční krizi, resp. úpadek, neboť firmy již několik let před úpadkem vykazují podobné chování některých ukazatelů. Na základě výsledků analýzy lze vyvodit doporučení podnikům, které jsou (alespoň prozatím) finančně zdravé, pro zlepšení či udržení dobré finančně-ekonomické situace, zajištění tvorby hodnoty a předcházení bankrotu. U zvolených firem byl počítán Altmanův model, index IN05 manželů Neumaierových, Tafflerův model, index bonity a vybrané poměrové ukazatele. Podkladové údaje pro všechny nástroje finanční analýzy vycházejí z účetních výkazů, kterými jsou Rozvaha a Výkaz zisku a ztráty, a v dostupných případech i Příloha k účetní závěrce. Jak vyplynulo z přípravy podkladů pro zpracování finanční analýzy, povinnost zveřejňovat svou účetní závěrku v Obchodním rejstříku dodržuje velmi malé množství firem. Vyvstává zde otázka, zda by toto zanedbávání povinnosti nemělo být sankcionováno, aby nemohlo docházet ke klamání obchodních partnerů či zatajování důležitých skutečností. Altmanův index vykázal u zkoumaných firem 75% úspěšnost predikce bankrotu s dvouletým předstihem. Na tomto místě lze jen těžko odhadovat, zda je dvouletá lhůta zjištěná na základě sledování tohoto modelu pro překonání, resp. předejití krize dostatečná. Přijaté dlouhodobé úvěry nebo nakoupené finančně nákladné avšak nerentabilní zařízení nelze jednoduše a rychle vrátit. Naopak rentabilitu tržeb lze zvýšit snižováním výkonové spotřeby a ostatních nákladů nebo podporou odbytu např. správnou volbou vhodných marketingových nástrojů. V určitém ohledu jsou tedy jeden nebo dva roky přiměřeně dlouhá doba pro alespoň částečnou nápravu zhoršující se ekonomické situace. Každý podnikatel by jistě využil možnosti změnit stávající nepříznivou situaci a vyhnout se bankrotu, pokud by na tuto skutečnost byl včas upozorněn. Rovněž index IN05 dosáhl 75% úspěšnosti předpovědi bankrotu s dvouletým předstihem a naplnil tak původní očekávání, že model zformovaný v domácím prostředí bude pro použití u tuzemských firem nejvhodnější. Přesto je při hodnocení indexů třeba vzít v potaz fakt, že v roce 2011, tedy více než 5 let po vzniku indexu IN05, už může být současná realita poněkud odlišná, nehledě na neočekávanou finanční krizi, která se odrazila v ekonomické situaci mnoha podniků. Tuto skutečnost je však nutné akceptovat u všech zmiňovaných modelů. Konstrukce tohoto modelu se oproti Altmanovu Z-score z větší části liší. Jediným zcela shodným ukazatelem je ROA, tedy rentabilita aktiv, která má v obou modelech výrazně nejvyšší váhu (ačkoliv např. v modelu IN99 byl tento ukazatel zcela vypuštěn). Zatímco Altman přikládá větší váhu také obratu aktiv, manželé Neumaierovi pracují s ukazatelem výnosy/aktiva. Oba ukazatele však vykazují velice podobné hodnoty, a to zejména v případech, kdy v podnicích nedocházelo k odprodeji dlouhodobého majetku
79
nebo mimořádným výnosům. V případě konstrukce ukazatele x4 v modelech IN (tj. výnosy/aktiva), kde by do výnosů nebyly zahrnovány mimořádné výnosy, jak předpokládá Živělová (2007), a v případě konstrukce ukazatele obratu aktiv, kde tržby zahrnují i tržby z prodaného dlouhodobého majetku (Kislingerová, 2004), bylo by možné považovat oba ukazatele téměř za shodné. Přesto Altman tomuto poměru přikládá bezmála pětkrát vyšší váhu než manželé Neumaierovi. Neumaierovi pracují oproti Altmanovi také s ukazatelem úrokového krytí, který však u zkoumaných podniků výsledky spíše zkresloval. Většina podniků totiž nevyužívala dlouhodobé bankovní úvěry, a proto jejich nákladové úroky byly minimální, a hodnotu tohoto ukazatele bylo nutné nahrazovat doporučenou hodnotu 9. Neumaierovi dále zahrnuli do svého modelu i běžnou likviditu, avšak s velmi malou vahou. I přes uvedené skutečnosti sledují křivky indexů u obou modelů velmi podobný trend. Jediný model, který se ve třech ze čtyř případů ukázal jako zcela nedůvěryhodný, je Tafflerův model. Jeho nespolehlivost lze spatřovat v odlišných časových, ekonomických a politických podmínkách v době jeho vzniku, než je současné prostředí České republiky. Také jeho konstrukce je, vyjma ukazatele obratu aktiv, od ostatních modelů zcela odlišná. Dosáhl 25% úspěšnosti předpovědi bankrotu s jednoletým předstihem. Stejných výsledků jako Altmanovo Z-score a index IN05 dosáhl také index bonity, a to 75% úspěšnosti. I zde je částečná podobnost konstrukce indexu s uvedenými modely Altmana a Neumaierových – také tento model pracuje s ukazatelem ROA, kterému přikládá nejvyšší váhu, dále se zde objevuje ukazatel aktiva/cizí zdroje, který shodně obsahují indexy IN, a ukazatel výnosy/aktiva, jak bylo uvedeno výše. Pouze u jedné firmy (Promis CZ s. r. o.), tedy v jedné čtvrtině případů, došlo ke zcela neuspokojivým výsledkům využívaných modelů. V tomto případě lze spekulovat nad skutečnou příčinou bankrotu společnosti. Neuspokojivé výsledky analýzy nasvědčují tomu, že finanční, resp. ekonomické aspekty (tržní situace) měly na úpadek společnosti jen minimální vliv a že k likvidaci podniku došlo z vůle jeho manažerů. Na druhou stranu, výsledky poměrových ukazatelů byly v tomto případě jednotné a poukazovaly na špatnou celkovou ekonomickou situaci podniku. Bohužel přesné informace o důvodu ukončení činnosti u tohoto podniku nejsou autorce práce známy. Provádění finančních analýz je pro ekonomické rozhodování zcela jistě přínosné. Většina modelů vykázala uspokojivou vypovídací schopnost. Na základě varovných výsledků vypovídajících o negativních změnách ve finančním zdraví podniku je nutné přijmout vhodná opatření. U podniků s nízkou likviditou je potřeba zhodnotit kapitálovou strukturu podniku. Zda není zbytečně velké množství finančních prostředků vázáno v zásobách – část těchto
80
zásob prodat a do té doby nenaskladňovat nové; zda jsou peněžní aktiva v přiměřeném rozsahu (malé množství nejlikvidnějších aktiv, tedy peněz v pokladně a na bankovních účtech, zhoršuje okamžitou likviditu, zbytečně velká hotovost, resp. oběžná aktiva, naopak představuje neefektivní vázanost finančních prostředků, snižuje jejich výnosnost a současně rentabilitu vlastního kapitálu). Nedostatek likvidity může vyústit v platební neschopnost a vést až k bankrotu, což vyplynulo z provedené analýzy. Snížení likvidity lze akceptovat v případě, že současně dojde ke zvýšení rentability (vlivem uložení finančních prostředků do výnosnějších aktiv). U všech firem byla zjištěna velice nízká rentabilita tržeb (ROS). Proto by tyto podniky měly poměřit svou situaci s oborovým průměrem nebo konkurenčními podniky. Je-li hodnota ROS nižší než odvětvový průměr, prodává podnik své výrobky či služby za nižší ceny než konkurence (cena jeho zboží či služeb je podhodnocena), případně má vyšší náklady na prodané zboží, resp. výkonovou spotřebu. Na základě údajů Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR [3] byla vypočítána průměrná rentabilita aktiv a průměrná rentabilita tržeb vybraných sedmnácti podniků pro rok 2009. Průměrná ROA činila 10,79 %, průměrná ROS 6,29 %. Rentabilitu vlastního kapitálu (ROE) pro podniky do 25 zaměstnanců pro rok 2009 udává zdroj [3] ve výši 25,11 %. Ve stavebnictví je kladen důraz na zvyšování rentability tržeb. Pro navýšení ROE lze doporučit zvětšení míry využití cizího kapitálu, za předpokladu stejné (nikoli vyšší) úrokové míry za cizího kapitálu. Přesnější informace o příčinách poklesu ROS je nutné hledat v rozkladu nákladů. Proto lze firmám doporučit, aby pracovaly nejen na snižování nákladů, ale také na cestách ke zvyšování odbytu. V oblasti obchodně-úvěrové politiky lze firmám (pro zajištění a udržení dobré finanční situace) doporučit další zlepšování platební morálky odběratelů, aby kapitál nebyl zbytečně zadržován v pohledávkách, ale také zlepšení vlastní platební morálky, neboť příliš vysoká doba obratu závazků negativně ovlivňuje získávání dalších finančních prostředků. Zároveň je výhodné udržovat dobu obratu závazků delší než dobu obratu pohledávek. Také je vhodné snižování doby obratu zásob z důvodu zmenšování vázanosti finančních prostředků v zásobách, ale pouze do té míry, která zajistí plynulost činnosti. Všechny podniky shodně vykazovaly velice vysokou zadluženost, nízkou rentabilitu tržeb a příliš dlouhou dobu obratu (splatnosti) závazků. V těchto oblastech tedy lze spatřovat některé příčiny úpadku (nejen) zkoumaných společností. Na základě výsledků analyzovaných modelů lze se 75% pravděpodobností předvídat bankrot, resp. konkurz, s dvouletým předstihem. Širší ekonomické aspekty, změna devizových kurzů (zejména kurz koruny k euru či dolaru) nebo navyšování úrokových měr však mohou výsledky analýzy ovlivnit,
81
a to oběma směry – v pozitivní i negativní rovině. Výsledky modelů v letech 2006 a 2007 přirozeně nezaznamenaly výrazné propady, přestože se následně v letech 2008 až 2010 naplno projevila ekonomická krize. Tyto neočekávané aspekty však běžní podnikatelé a občané, „neekonomové“, nemohou i s nejlepší vůlí předvídat. Pokud se už konkurzu nedá zabránit a podnik je nucen vstoupit do konkurzního řízení, je důležité dodržovat všechna pravidla stanovená příslušnými zákony. Předně se jedná o poskytnutí součinnosti insolvenčnímu správci, předání účetnictví, nezmenšování podnikového majetku a plnění daňových povinností. Podnikatelům lze jen doporučit plnění povinností v souladu se zákonem. V opačném případě by je mohlo postihnout trestní řízení. Zdržování procesu insolvenčního řízení pak zvyšuje náklady na jeho průběh, čímž se krátí výtěžek zpeněžení majetkové podstaty.
82
7
ZÁVĚR
Konkurz je velice složitý a často i dlouhodobý proces. Může se dotýkat téměř každého člověka, pokud jinému prodá na dluh služby či zboží, nebo ve své dobrosrdečnosti půjčí jinému finanční prostředky. Tak jednoduše se lze stát věřitelem. V posledních několika letech je však ještě snadnější stát se dlužníkem. Běžný občan, nepodnikatel, se konkurzu obávat nemusí, ale i na něj bylo v právní úpravě insolvenčního řízení pomyšleno. Dnes a denně se lze z tisku nebo zpravodajství dozvědět o bezútěšné situaci lidí, kteří si s vidinou vlastního domova vzali úvěr, který později nemohou splácet, dluh u bankovního ústavu „vytloukají“ dluhem u novodobých lichvářů. Je dnes tak snadné ocitnout se takřka ze dne na den bez finančních prostředků – nezaměstnanost stoupá, ceny spotřebního zboží nezadržitelně rostou a nejenom svátky vánoční přímo vybízejí k nákupu zbytného zboží a využívání spotřebitelských úvěrů či půjček. Tisíce lidí už na sebe museli vyhlásit osobní bankrot nebo na ně byla povolána soudní exekuce. V některých případech by přitom stačilo sledovat tok svých peněžních prostředků, racionálně uvažovat a promyšleně plánovat. Je možné nacházet stále více podobností mezi životem člověka a „životem“ podniku. Firmám, resp. jejich vedení, také lze jen doporučit, aby sledovaly tok svých finančních prostředků, racionálně uvažovaly nad nutností a výší přijatých úvěrů a vypracovávaly objektivní finanční plány do budoucna. Jak ukázaly analýzy provedené v této práci, je finanční řízení, resp. řízení podnikových financí, velice užitečnou a záslužnou činností. Na základě podrobných, ale i prostých finančních rozborů lze jednoduše avšak spolehlivě získat jasný přehled o ekonomické situaci podniku. Nejzákladnější analýzy poměrových ukazatelů nebo i složitější bonitní či bankrotní modely vycházejí ze základních účetních dat, přesto dokážou ve většině případů poskytnout přesný obraz o finančním zdraví podniku. Českým podnikům lze doporučit pro zhodnocení jejich finanční a ekonomické situace zejména modely upravené pro typické české prostředí a jeho specifické ekonomické a podnikatelské podmínky, které vykazují vyšší průkaznost. Z analyzovaných modelů se tedy jedná o index IN manželů Neumaierových (jeho nejaktuálnější modifikace IN05) a index bonity. Analýza poměrových ukazatelů vykazovala také uspokojivé výsledky, avšak jejich souhrnná interpretace nemusí být zcela jednoznačná a mohla by vést ke zkresleným závěrům. Pro komplexní hodnocení jsou proto využitelné diskriminační modely a jednotlivé poměrové ukazatele lze doporučit pro podrobnější zkoumání příčin v odchylkách uvedených modelů. Výběr správných nástrojů pro zhodnocení finanční situace podniku, resp. pro finanční analýzu je velice důležitý. Jak vyplynulo z provedených analýz, ne všechny známé a celosvětově využívané modely se ukázaly jako vhodné pro malé a střední podniky
83
působící v České republice. Bylo zde již uvedeno, že modely E. Altmana a R. J. Tafflera vznikaly v odlišných ekonomických, politických, časových i kulturních podmínkách, proto nevykázaly natolik uspokojivou úspěšnost predikce bankrotu. Podnikatelé chystající se vytvořit finanční analýzu svého podniku by proto měli znát hodnocení a průkaznost různých modelů a nástrojů finančních ukazatelů na podobných podnicích. Ke jmenovanému účelu slouží i tato práce. Nevhodně zvolený model by mohl svému uživateli přinést zkreslené výsledky, na jejichž základě by mohlo dojít k aplikaci nepřiměřených, resp. žádných opatření, a ve výsledku by nebylo možné krizové situaci (konkurzu) zabránit. Provádění finančních analýz by se mělo stát přirozenou součástí podnikového řízení i v malých a středních podnicích, neboť, jak ukázaly výsledky této práce, vypovídací schopnosti vybraných modelů jsou více než uspokojivé a dokážou predikovat finanční krizi i s předstihem dvou let, což by měla být dostatečná doba pro změnu potřebných podnikových, výrobních, odbytových či marketingových plánů a strategií. Ne všechny příčiny bankrotu však mohou modely finančního plánování odhalit. Veškeré náhlé, nefinanční příčiny predikovat nelze, např. řízenou likvidaci ze strany vedení, která se uskuteční takřka ze dne na den a nepředchází jí finanční krize podniku, stejně jako živelné katastrofy. Proto pouze 25% neúspěšnost predikce modelu není vhodné přičítat špatné konstrukci tohoto modelu, ale bylo by nutné analyzovat širší souvislosti příčiny krachu společnosti, které bohužel nejsou veřejně známy. Pokud bychom abstrahovali od nepředvídatelných příčin bankrotu (kterými snad mohou být pouze přírodní katastrofy či zásahy vyšší moci na provozní činnost podniku, neboť rozhodnutí vedení podniku o ukončení jeho činnosti je plánované a známé uživatelům finanční analýzy), byla by predikční schopnost zkoumaných modelů zřejmě ještě vyšší. Při provádění uvedených finančních analýz však detailní interní informace či záměry vedoucích manažerů nebyly autorce práce známy. Vybrané modely dokázaly ve třech čtvrtinách případů uvedených podniků předpovědět bankrot, potažmo konkurz daného podniku. Na základě výsledků této práce lze tedy jednoznačně doporučit všem podnikatelům, manažerům a vedoucím pracovníkům bez ohledu na velikost řízeného podniku, aby zpracovávali či nechávali zpracovat finanční analýzu sestávající se z vybraných bankrotních či bonitních ukazatelů (případně doplněnou o některé základní poměrové ukazatele), neboť byla prokázána jejich predikční schopnost, na jejímž základě lze ovlivnit budoucí chování, vývoj a finanční zdraví podniku.
84
8
LITERÁRNÍ ZDROJE
BAŘINOVÁ, Dagmar; HÓTOVÁ, Renáta; OLŠAR, Ladislav. Konkurzní řízení v praxi z pohledu věřitele i úpadce. 2. vyd. Praha : Grada, 2006. 172 s. ISBN 80-247-0909-0. KISLINGEROVÁ, Eva a kol. Manažerské finance. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004. 714 s. ISBN 80-7179-802-9. KISLINGEROVÁ, Eva; HNILICA, Jiří. Finanční analýza : Krok za krokem. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. 137 s. ISBN 80-7179-321-3. LISSE, Luděk. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2007. 89 s. ISBN 978-80-86754-91-8. NEUMAIEROVÁ, Inka; NEUMAIER, Ivan. Index IN05. In Evropské finanční systémy : Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference [online]. Červinek Petr. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005 [cit. 2011-10-13]. s. 273. Dostupné z WWW:
. ISBN 80-210-3753-9. RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza : Metody, ukazatele, využití v praxi. 2. vyd. Praha : Grada, 2008. 120 s. ISBN 978-80-247-2481-3. SEDLÁČEK, Jaroslav. Účetní data v rukou manažera: Finanční analýza v řízení firmy. 1. vyd. Praha : Computer Press, 1998. 197 s. ISBN 80-7226-140-1. SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2007. 154 s. ISBN 978-80-251-1830-6. SCHELLEOVÁ, Ilona a kol. Konkurz a vyrovnání. 3. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2005. 829 s. ISBN 80-86861-47-3. SCHELLEOVÁ, Ilona. Úvod do insolvenčního práva. 1. vyd. Ostrava : Key Publishing, 2007. 94 s. ISBN 978-80-87071-54-0. SCHOLLEOVÁ, Hana. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. 1. vyd. Praha : Grada, 2008. 256 s. ISBN 978-80-247-2424-9. SKÁLOVÁ, Jana; ČOUKOVÁ, Pěva. Účetní a daňové dopady transakcí v kapitálové společnosti. 2. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 436 s. ISBN 978-80-7357485-7. SYNEK, Miloslav a kol. Podniková ekonomika. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2002. 479 s. ISBN 80-7179-736-7. VOCHOZKA, Marek. Metody komplexního hodnocení podniku. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 246 s. ISBN 978-80-247-3647-1.
85
ŽIVĚLOVÁ, Iva. Podnikové finance. 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007. 111 s. ISBN 978-80-7375-035-0.
8.1
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Opatření čj. 281/89 755/2001, kterým se stanoví některé postupy účtování při konkurzu a vyrovnání, v platném znění Vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění
8.2
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
[1] Spisová, skartační a archivační služba. Ifaso, s. r. o. Chrudim [online]. [cit. 2011-1101]. Dostupné z: http://www.ifaso.cz/archivacnisluzby.html [2] Výnosy z dlouhodobých státních dluhopisů. Český statistický úřad [online]. 9. 2. 2011 [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/ode/tab/teimf050.htm [3] Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR. [online]. c2011. [cit. 2011-12-12]. Dostupné z: http://sps.institutsps.cz/RDS/_deail_new.asp?id=2687.
86
9
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1: Index IN05 pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Graf 2: Altmanův model pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Graf 3: Tafflerův model pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Graf 4: Index bonity pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Graf 5: Ukazatele likvidity pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Graf 6: Ukazatele zadluženosti firmy STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Graf 7: Ukazatele aktivity firmy STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Graf 8: Ukazatele rentability pro firmu STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Graf 9: Index IN05 pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Graf 10: Altmanův model pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Graf 11: Tafflerův model pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Graf 12: Index bonity firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Graf 13: Ukazatele likvidity pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Graf 14: Ukazatele zadluženosti pro firmu STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Graf 15: Ukazatele aktivity firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Graf 16: Ukazatele rentability firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Graf 17: Index IN05 pro firmu TR-C s. r. o. Graf 18: Altmanův model pro firmu TR-C s. r. o. Graf 19: Tafflerův model pro firmu TR-C s. r. o. Graf 20: Index bonity firmy TR-C s. r. o. Graf 21: Ukazatele likvidity pro firmu TR-C s. r. o. Graf 22: Zadluženost firmy TR-C s. r. o. Graf 23: Ukazatele aktivity firmy TR-C s. r. o. Graf 24: Index IN05 pro firmu Promis CZ s. r. o. Graf 25: Altmanův model pro firmu Promis CZ s. r. o. Graf 26: Tafflerův model pro firmu Promis CZ s. r. o. Graf 27: Index bonity pro firmu Promis CZ s. r. o. Graf 28: Ukazatele likvidity pro firmu Promis CZ s. r. o. Graf 29: Ukazatele aktivity firmy Promis CZ s. r. o.
87
10 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Zdrojová data a výsledky modelů firmy STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o. Příloha č. 2 – Zdrojová data a výsledky modelů firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o. Příloha č. 3 – Zdrojová data a výsledky modelů firmy TRANS-CLEANER s. r. o. Příloha č. 4 – Zdrojová data a výsledky modelů firmy Promis CZ s. r. o.
88
PŘÍLOHY
89
1999 29 146 11 901 17 201 7 647 2 370 7 184 8 279 20 843 0 18 873 x -1 672 2 888 2 888 2 454 8 129 0 68 355 64 813 67 935 4 921 7 375
1999 1,5097 2,8891 0,6607 2,1128
ROK aktiva celkem dlouhodobý majetek oběžná aktiva zásoby pohledávky krátkodobý finanční majetek úč. hodnota vlastního kap. cizí zdroje dlouhodobé cizí zdroje krátkodobé cizí zdroje závazky po lhůtě splatnosti pracovní kapitál zisk před zd. a úr. - EBIT zisk před zdaněním - EBT zisk po zdanění - EAT nerozdělený zisk nákladové úroky výnosy celkem tržby celkové výkony odpisy cash flow
Model IN05 Z-score pro nekót. podniky Tafflerův model Index bonity
2001 11 158 5 216 5 882 530 2 382 2 969 4 493 6 622 0 4 222 x 1 660 789 789 898 4 343 0 30 619 29 266 28 803 2 723 3 621
2001 1,5614 3,5586 0,7023 2,0706
2000 14 821 7 939 6 876 818 4 110 1 948 6 418 7 913 0 4 581 x 2 295 1 518 1 518 1 139 6 268 0 39 673 45 226 38 478 3 970 5 109
2000 1,7073 4,1735 0,8325 2,6077
2002 1,5803 3,0243 0,6740 1,9566
2002 12 450 4 931 7 506 2 040 2 239 3 227 3 940 8 472 0 7 622 x -116 1 197 1 197 1 048 3 790 0 33 139 28 431 30 037 1 281 2 329
2003 2,0922 3,5951 0,8316 3,5954
2003 19 350 7 055 12 283 507 6 171 5 605 3 854 15 467 0 13 799 x -1 516 4 532 4 532 3 600 3 704 0 51 562 51 511 51 511 981 4 581
2004 1,6365 4,1932 0,7935 1,6575
2004 11 728 6 531 5 189 387 2 032 2 770 4 383 7 318 0 4 794 x 395 715 715 529 4 233 0 40 698 40 218 40 218 1 822 2 351
2005 1,6121 3,3107 0,7102 2,1786
2005 16 138 5 718 10 395 450 3 478 6 467 5 859 10 253 0 7 562 x 2 833 1 785 1 785 1 476 5 709 0 37 242 37 217 37 217 1 754 3 230
Příloha č. 1 – Zdrojová data a výsledky modelů firmy STAVITELSTVÍ Vamberk s. r. o.
2006 2,4937 4,6075 1,1093 4,8748
2006 17 742 5 941 11 703 510 3 596 7 597 9 774 7 939 0 5 851 x 5 852 5 025 5 025 3 915 9 624 0 45 521 44 701 44 701 1 652 5 567
2007 1,1676 2,7325 0,5724 0,6395
2007 18 322 3 379 14 866 2 911 5 121 6 834 7 460 10 841 0 9 065 x 5 801 126 126 39 7 310 0 36 034 34 096 34 096 1 698 1 737
2008 2,7109 5,3435 1,1283 4,1488
2008 8 503 2 252 6 228 11 1 468 4 749 2 192 6 287 0 5 459 x 769 2 435 2 435 1 938 2 042 0 37 881 34 413 34 413 728 2 666
2010 1 442 0 1 442 0 23 1 419 1 319 123 0 123 98 1 319 -601 -602 -395 1 169 1 1 0 0 0 -395
2009 2010 1,1110 1,2847 0,9413 4,5514 0,3204 -1,0546 -0,1502 -3018,054
2009 3 999 0 3 978 0 2 164 1 814 1 713 2 266 0 2 266 24 1 712 -69 -69 -479 1 563 0 8 228 158 158 52 -427
2000 20 093 576 19 518 9 303 7967 2 247 786 19 272 3 720 15 552 x 3 966 217 199 126 686 18 25 226 25 216 76 349 475
2000 0,9150 1,4736 0,4786 0,4950
ROK aktiva celkem dlouhodobý majetek oběžná aktiva zásoby pohledávky krátkodobý finanční majetek úč. hodnota vlastního kapitálu cizí zdroje dlouhodobé cizí zdroje krátkodobé cizí zdroje závazky po lhůtě splatnosti pracovní kapitál zisk před zd. a úr. - EBIT zisk před zdaněním - EBT zisk po zdanění - EAT nerozdělený zisk nákladové úroky výnosy celkem tržby celkové výkony odpisy cash flow
Model IN05 Z-score pro nekót. podniky Tafflerův model Index bonity
2002 19 178 288 18 889 10 221 7469 1 199 928 18 250 3 720 14 530 8 980 4 359 53 38 19 828 15 20 925 20 923 0 273 292
2002 0,6350 1,3183 0,4469 0,3926
2001 19 500 289 19 211 10 126 7226 1 859 909 18 550 3 720 14 830 x 4 381 203 185 123 809 18 25 743 25 733 0 287 410
2001 0,9318 1,5662 0,4893 0,4981
2003 0,8694 1,2822 0,4444 0,4940
2003 20 615 17 20 597 10 847 7926 1 824 1 126 19 489 3 720 15 769 9 595 4 828 210 190 178 1 026 20 20 993 20 992 0 19 197
2004 0,5949 1,2455 0,4389 0,4337
2004 21 827 254 21 573 11 982 9064 527 1 204 20 623 3 720 16 903 9 895 4 670 184 109 79 1 105 75 21 911 21 837 738 56 135
2005 0,8512 1,9193 0,5586 0,4900
2005 27 075 214 26 658 12 166 12904 1 588 1 417 25 658 3 720 21 938 10 270 4 720 363 289 213 1 318 74 45 802 45 800 1 776 103 316
2006 0,8100 2,0802 0,5452 0,4800
2006 32 471 214 32 138 11 456 18789 1 893 1 700 30 771 3 720 22 076 14 126 10 062 610 371 282 1 599 239 56 456 56 442 5 332 0 282
2007 0,8081 2,1447 0,5458 0,4778
2007 31 043 248 30 760 11 652 15236 3 872 1 939 29 104 3 720 20 409 12 805 10 351 705 323 239 1 839 382 54 665 54 648 1 510 126 365
Příloha č. 2 – Zdrojová data a výsledky modelů firmy STAVEBNÍ KERAMIKA MELANGE s. r. o.
2008 0,8213 2,2211 0,5507 0,4585
2008 30 598 106 30 492 12 052 15623 2 817 2 143 28 455 3 720 19 735 11 800 10 757 810 260 204 2 042 550 55 144 55 144 74 141 345
2009 0,7625 2,0817 0,5211 0,4121
2009 27 379 1 006 26 373 10 673 13626 2 074 2 261 25 118 3 720 16 783 10 800 9 590 416 163 119 2 162 253 46 053 46 053 25 47 166
2010 -9,7571 -4,8759 0,4545 -22,2417
2010 11 097 947 10 089 4 872 4751 466 -18 744 29 841 3 720 22 401 x -11 952 -20 648 -20 908 -21 005 -18 844 260 37 917 37 579 30 47 -20 958
2000 1,7689 4,5866 0,9608 1,2443
Model IN05 Z-score pro nekót. podniky Tafflerův model Index bonity
2002 1,1512 3,0837 0,7987 -0,0827
46 4 590 0 4 590 -900 -211 -211 -211 -56 0 16 960 15 656 28 -183
257 4 557 0 4 557 -431 -881 -881 -881 155 0 19 004 17 369 401 -480
1 195 3 658 0 3 658 550 181 181 181 1 093 0 23 323 20 303 376 557
2001 0,6830 2,8909 0,7309 -1,6320
2002 4 636 779 3 690 2 702 431 555
2001 5 029 589 4 126 2 750 603 773
2000 4 977 662 4 208 2 798 284 1 126
ROK aktiva celkem dlouhodobý majetek oběžná aktiva zásoby pohledávky krátkodobý finanční majetek úč. hodnota vlastního kapitálu cizí zdroje dlouhodobé cizí zdroje krátkodobé cizí zdroje pracovní kapitál zisk před zd. a úr. - EBIT zisk před zdaněním - EBT zisk po zdanění - EAT nerozdělený zisk nákladové úroky výnosy celkem tržby odpisy cash flow
2003 2,0995 4,3966 0,9677 2,8890
841 3 807 0 3 807 -387 797 797 797 739 0 18 131 17 214 274 1 071
2003 4 648 495 3 420 2 706 300 414
2004 1,8167 4,6296 0,9869 1,6947
989 3 711 0 3 711 311 373 373 373 887 0 19 971 19 405 278 651
2004 4 759 326 4 022 2 143 437 1 442
2005 5 954 1 103 4 698 2 533 411 1 754
2005 1,4616 3,6428 0,8368 0,9197
970 4 969 0 4 969 -271 141 141 141 686 0 21 738 20 417 371 512
Příloha č. 3 – Zdrojová data a výsledky modelů firmy TRANS-CLEANER s. r. o.
2006 2,5756 5,2290 1,1077 4,3996
2 291 3 156 0 3 156 1 304 1 467 1 467 1 467 2 189 0 20 679 19 553 237 1 704
2006 5 455 923 4 460 1 959 552 1 949
2007 2,6917 6,1905 1,3115 4,2695
3 234 1 943 0 1 943 2 381 1 185 1 185 1 185 3 132 0 21 618 20 439 177 1 362
2007 5 179 763 4 324 1 814 735 1 775
2008 0,6129 3,5339 0,6526 -2,4294
1 530 2 388 0 2 388 908 -884 -884 -883 1 428 0 15 134 13 705 188 -695
2008 3 918 591 3 296 1 915 549 832
2009 -1,0198 1,0408 0,4825 -6,8579
-94 2 984 0 2 984 -596 -1 626 -1 626 -1 626 -196 0 8 994 8 713 108 -1 518
2009 2 894 483 2 388 1 176 1 137 75
Model IN05 Z-score pro nekót. podniky Tafflerův model Index bonity
ROK aktiva celkem dlouhodobý majetek oběžná aktiva zásoby krátkodobý finanční majetek pohledávky úč. hodnota vlastního kapitálu cizí zdroje dlouhodobé cizí zdroje krátkodobé cizí zdroje závazky po lhůtě splatnosti pracovní kapitál zisk před zd. a úr. - EBIT zisk před zdaněním - EBT čistý zisk - EAT nerozdělený zisk nákladové úroky výnosy celkem tržby celkové výkony odpisy cash flow
2001 -0,0801 -0,5527 0,1012 -1,9294
2001 422 53 264 0 261 0 134 286 0 286 x -22 -76 -76 -76 -76 0 0 0 0 29 -47
2002 1,0493 1,9099 0,5714 0,4082
2002 4 291 142 2 085 721 316 1 047 147 3 569 0 3 569 0 -1 484 17 17 12 -64 0 9 496 9 205 9 205 34 46
2003 1,0987 2,2501 0,6605 0,4674
2003 6 825 120 5 090 1 168 482 3 440 168 6 616 0 6 616 655 -1 526 58 58 22 -43 0 16 302 16 267 29 339 74 96
Příloha č. 4 – Zdrojová data a výsledky modelů firmy Promis CZ s. r. o.
2004 1,6977 6,3353 1,3118 0,8119
2004 4 617 309 3 998 457 506 3 035 147 4 470 0 4 470 2 534 -472 91 34 -21 -63 57 29 480 29 354 16 267 41 20
2005 0,0698 3,4374 0,9393 -2,1706
2005 6 063 230 5 318 1 056 212 4 050 -1 183 7 246 0 7 246 2 232 -1 928 -1 171 -1 330 -1 330 -1 393 159 27 610 27 512 17 737 26 -1 304
2006 -0,3765 1,8404 0,8697 -3,5488
2006 4 572 230 4 159 613 371 3 175 -2 677 7 208 0 7 208 x -3 049 -1 269 -1 494 -1 494 -2 887 225 17 780 17 737 27 500 0 -1 494
2007 2,8335 5,4439 1,1853 4,3990
2007 8 707 356 7 455 866 199 6 390 -72 8 719 0 8 719 x -1 264 2 835 2 660 2 604 -282 175 40 389 39 847 39 847 96 2 700
2008 1,7237 3,5221 0,8421 2,0241
2008 9 196 571 7 953 1 992 21 5 940 822 8 374 0 8 374 x -421 1 331 1 146 894 612 185 27 721 27 714 27 714 1 895
