Jiří NEDBAL Luboš ŠTANCL
EKONOMICKÁ BEZPEČNOST ČESKÉ REPUBLIKY A FAKTORY JEJÍHO VÝVOJE PO ZÁNIKU SVĚTOVÉ BIPOLARITY1 Recenzent Jan ŠELEŠOVSKÝ Abstract: The article deals with the economic security, its definition and factors of its strengthening. After the initial phase examining various periods of its development the main emphasis lies in the analysis of external factors, especially of foreign investment and its share on positive development of Czech national economy after the year 2000. Altogether with the appreciation of these positive tendencies which strengthen the economic security of the country authors mention some possible risks resulting from unilateral set of investment mainly heading into the sphere of car producing industry, which is reasonably sensitive on non - conjuncture shifts. ÚVOD Bezpečnost je životním zájmem a odvěkým cílem, který provází lidstvo v celém jeho historickém vývoji. Zajištění bezpečné existence – jednotlivce, rodiny, národa a celého lidstva je i v současnosti imperativním požadavkem doby a cílem bezpečnostní politiky všech demokratických vlád světa. V literatuře je možné se setkat s různými přístupy k vymezení pojmu bezpečnost resp. bezpečnost státu či národní bezpečnost. Pro potřeby následujících úvah vycházíme z pojetí bezpečnosti státu (národní bezpečnosti) jako stavu, při kterém je zajištěna existence a svobodný rozvoj státu v mezinárodních podmínkách. Jde o stav, kdy daný stát je schopen efektivně minimalizovat možná ohrožení a zajišťovat ochranu svých zájmů před nejrůznějšími hrozbami – přírodními, vojenskými, ekonomickými, ekologickými apod. Bezpečnost státu tak představuje základní předpoklad uspokojování potřeb jistoty přežití, trvání, stability, identity a kvality životní úrovně. Realizace cílů bezpečnostní politiky státu se opírá o aktivní zahraniční politiku, efektivní obrannou politiku, propracovanou a vyváženou hospodářskou politiku a politiku v oblasti vnitřní bezpečnosti¸ které jsou nástroji prosazování cílů bezpečnostní politiky ve jednotlivých sférách společenské praxe.2 Uvedené politiky jsou vzájemně úzce spjaty a současně na sobě závislé, přičemž každá z nich při realizaci bezpečnostní politiky využívá svých specifických prostředků a usiluje o dosažení svých dílčích cílů. Cílem hospodářské politiky v rámci bezpečnostní politiky je ekonomická bezpečnost státu. 1
Článek je součástí dílčí studie k problematice DÚ VZ FEM „Ekonomická bezpečnost a obrana ČR v nové strategické doktríně NATO“. 2 Je možné se setkat i s jiným členěním nástrojů bezpečnostní politiky. V některých případech se uvádí například také sociální politika či ekologická politika aj.
7
Následující stať se zabývá problémem ekonomické bezpečnosti státu jako jednoho z cílů bezpečnostní politiky uskutečňované v podmínkách po rozpadu bipolárního rozdělení světa a vzniku kvalitativně nových hrozeb mírovému rozvoji lidského společenství. Bezpečnost obecně, a ani ekonomickou bezpečnost zvlášť trh nezajistí. Jejich zajištění patří mezi hlavní priority státu, jehož vláda neusiluje o svůj „stranický blahobyt“, nýbrž o bezpečnost a blaho celého národa. 1
EKONOMICKÁ BEZPEČNOST PO ROZPADU BIPOLÁRNÍHO SVĚTA
Rozpad blokového uspořádání světa po roce 1989 měl významný dopad na mezinárodní bezpečnost. Nebezpečí vzájemného zničení obou protikladných stran v termojaderné válce bylo v podstatě odstraněno. To však neznamená, že otázky bezpečnosti se staly bezvýznamnými. Ukázalo se, že vznikly nejen nové hrozby (lokální, regionální války, terorismus) ale také, že nové podmínky ve světovém hospodářství zvyšují význam ekonomických faktorů při utváření bezpečnosti. To vyvolalo zvýšený zájem +o řešení problémů ekonomické bezpečnosti. V podmínkách blokového uspořádání světa byla nejdůležitějším nástrojem dosahování bezpečnosti bloků (velmocenských zájmů), či jejich členských států vojenská síla. Proto dominantní role v bezpečnostní politice náležela obranné (vojenské) bezpečnosti. Vzájemné ohrožení obou vojensko-politických bloků rozděleného světa bylo pociťováno jako prvotní hrozba pro bezpečnost jejich států. Rozpad bipolárního uspořádání světa a ukončení studené války znamenal nejen snížení reálnosti vojenských ohrožení, ale současně i devalvaci významu vojenské síly vůbec, což se mimo jiné projevilo v intenzivních projevech snižování vojenských výdajů a v poklesu světové produkce zbraní, jakož i v nebývalém poklesu hodnoty prodejů zbraní na světovém trhu zbraní. Současně tento rozpad bipolarity vytvořil nové podmínky pro realizaci bezpečnostních zájmů vůbec. Podstatné rozdíly v ekonomické vyspělosti zemí a proces globalizace ve světové ekonomice vedly k tomu, že při realizaci svých bezpečnostních zájmů se ekonomicky vyspělé země opět přiklání ke staronovému druhu expanzivity, který se opírá o ekonomickou sílu. Z pohledu bezpečnosti států se takto do popředí dostávají otázky související s ekonomickou bezpečností, které nejsou v teoretické rovině dostatečně prezentovány.
8
1987 STÁT
mld. USD
1994 %
mld. USD
1995 %
mld. USD
1996 %
mld. USD
%
22,6
26,7
13,8
42,2
15,6
42,3
17,0
42,6
Velká Británie
7,0
8,3
4,7
14,5
7,4
20,1
8,8
22,1
Francie
7,6
9,0
3,4
10,5
3,8
10,3
5,6
14,1
Rusko
29,9
35,2
2,8
8,5
3,3
9,6
3,4
8,6
Izrael
1,4
1,6
1,4
4,3
1,2
3,4
1,3
3,3
Německo
2,0
2,4
1,4
4,4
1,4
3,8
0,6
1,6
ČLR
2,5
2,9
0,7
2,3
0,6
1,7
0,6
1,5
84,9
100
32,7
100
36,9
100
39,9
100
USA
Svět celkem
Tabulka 1 Vojenské výdaje v letech 1989 – 2001 (b.c.)
Pramen: SIPRI Yearbook 2007: Armaments, Disarmament and International Security. URL:
[cit.-2007-06-25] Stát - region b.c., mld. USD s.c. r. 2005, mld. USD Podíl výdajů na HDP (v %) b.c., mld. Rublů s.c. r. 2005, mld. USD Podíl výdajů na HDP (v %) s.c. r. 2005, mld. USD
1989
1992 1994 USA
1996
304,1 305,1 288,1 271,0 479,1 424,8 377,9 338,0 5,6 4,9 4,1 3,5 RUSKÁ FEDERACE 0,1 1 35,9 82,5 20,3 42,5 36,6 19,2 14,2 5,5 5,9 4,1 SVĚT CELKEM 1 176 960 898 831
1998
1999
2001
274,0 328,7 3,2
281,0 329,4 3,1
312,7 345,0 3,1
85,6 13,6 3,3
165 14,0 3,4
365 21,3 4,1
834
844
648
Tabulka 2 Největší vývozci zbraní a vojenské techniky v letech 1987-1996 (v mld. USD, stálé ceny r. 1995)
Pramen: LEVORA, J. Ovlivňuje světová výroba politický vývoj nebo naopak? In Mezinárodní vztahy, 2000, č. 1, s.19. Proces globalizace akcelerující činností trans nacionálních společností vytváří ve světovém hospodářství často nepředvídatelné situace, které mají závažný dopad na ekonomickou bezpečnost jednotlivých států i celých regionů. Globalizace ve světové ekonomice zvyšuje vzájemnou hospodářskou závislost zemí a zároveň zostřuje konkurenci na světových trzích. Jestliže se rizika a vojenská ohrožení v mezinárodním měřítku značně snížila, pak rizika a hrozby z hospodářského neúspěchu či ze ztráty konkurenceschopností se staly nanejvýše aktuálními pro řadu zemí, neboť:
9
-
-
-
-
-
2
aktivity nadnárodních společností způsobují v mnohých zemích řadu rizik. Náhlý příliv či odliv kapitálu vede ke změnám měnových kurzů s dopadem na bilanci zahraničního obchodu, způsobuje změny v zaměstnanosti a z kritického hlediska vede ke vzniku finančních krizí; důležitá rozhodnutí uskutečňují nadnárodní korporace a vlády jsou zbavovány své suverenity, význam hospodářské role státu klesá; s růstem intenzity mezinárodního obchodu narůstá vzájemná hospodářská závislost a tím také i rizika hospodářské zranitelnosti, tj. zneužití postavení hospodářského subjektu vůči závislému partnerovi; ve vnějších ekonomických vztazích mezi státy se při realizaci bezpečnostních zájmů využívají nové formy jako například zákaz vývozu „strategických komodit“ či výrobků do „nepřátelských zemí“, projevují se snahy o vnucení zásad k dodržování určitých ekologických, zdravotních, sociálních a jiných standardů zemím konkurujících nízkými mzdovými náklady, což v konečném důsledku znamená pro tyto země nezbytnost omezení jiných programů rozvoje a zdražení jejich ostatních výrobků; ekonomicky vyspělé země prostřednictvím svých hospodářských subjektů mohou využívat svého postavení vůči ekonomicky méně vyspělým a závislým zemím tím, že do těchto zemí přemisťují výroby, které jsou značně surovinově náročné, s výraznými dopady na životní prostředí; již ropná krize v 70. letech odhalila zemí „třetího světa“, ovládajícím rozsáhlými naleziště ropy možnosti využití hospodářské závislosti vyspělých zemí na dovozu této strategické komodity k dosažení většího podílu na rozdělení světového bohatství; ekonomicky zaostalé země se mohou pokoušet (a pokouší) kompenzovat svoji zaostalost tím, že se snaží vydírat vyspělejší země svými ekonomickými problémy; v krajních případech i uskutečňováním jaderných programů či jadernou hrozbou. Možných příkladů dopadů globalizace na ekonomickou bezpečnost je možné uvést více.
EKONOMICKÁ BEZPEČNOST A NOVÉ NÁROKY NA HOSPODÁŘSKOU POLITIKU
Podstatu ekonomické bezpečnosti, nehledě na její různá pojetí, lze stručně vyjádřit jako stav vývoje národního hospodářského systému zaručující vysokou účinnost jeho fungování, včetně schopnosti překonávat vzniklá ohrožení. To znamená, že hospodářství s touto charakteristikou zajišťuje uspokojování základních potřeb svých obyvatel na úrovni běžných světových standardů, vytváří podmínky pro celkový rozvoj společnosti a saturaci aktuálních společenských potřeb. Ekonomika současně disponuje nezbytnými zdroji, silami a prostředky efektivní eliminace rizik a hrozeb pro bezpečné fungování hospodářského systému. Ekonomická bezpečnost významnou měrou závisí i na schopnostech a výkonnosti zahraničního obchodu země, neboť v podstatě žádný stát nedisponuje všemi nezbytnými prostředky k zajištění fungování své ekonomiky. Základním prostředkem k dosažení těchto cílů, a tím posilování ekonomické a následně i celkové bezpečnosti, včetně obranné, je ekonomický růst (měřený např. růstem HDP resp. podílem HDP/obyvatele). Z uvedeného vyplývá, že úroveň ekonomické bezpečnosti státu je determinována mnoha činiteli ekonomické, politické, ekologické či jiné povahy, faktory vnitřními i vnějšími.
10
Některé působí pozitivně, jiné mají omezující vliv, některé ekonomickou bezpečnost naopak ohrožují. Z vnitřního hlediska se jedná zejména o vklad domácích ekonomických podmínek do procesu posilování ekonomické bezpečnosti (vybavenost disponibilními výrobními faktory, přírodně-klimatické podmínky, úroveň vědeckotechnické a výzkumné základny, kvality lidského kapitálu). Vzhledem k současným globalizačním trendům, prosazujícím se ve světové ekonomice se velmi dynamicky zvyšují nároky na konkurenceschopnost a přizpůsobivost domácích hospodářských subjektů náhlým změnám ve vnějším hospodářském okolí. Je zřejmé, že zásadní význam pro utváření ekonomické bezpečnosti (a bezpečnosti státu vůbec) má v těchto podmínkách hospodářská politika vlády státu. Není pochyb o tom, že ekonomika každého státu (národní ekonomiky) je neoddělitelnou součástí světové ekonomiky, představující pro ni vnější ekonomické prostředí, na kterém je více či méně závislá. Globální a regionální podmínky hospodářského vývoje v bližším či vzdálenějším okolí daného státu tak představují rozsáhlou množinu velmi různorodých faktorů významně ovlivňujících ekonomický vývoj a ekonomickou bezpečnost státu. Tyto vnější faktory mohou rovněž působit příznivě nebo i nepříznivě. Ekonomické postavení každé země ve světové ekonomice, její schopnost prosadit se na světových trzích, realizovat své ekonomické zájmy a obhajovat svou suverenitu ve vnějších ekonomických vztazích – to jsou jen některé projevy úrovně ekonomické bezpečnosti země z mezinárodního hlediska. Především na tyto problémy utváření ekonomické bezpečnosti země se zaměřuje následující text tohoto příspěvku. 2.1 ZAHRANIČNĚ-EKONOMICKÉ SOUVISLOSTI EKONOMICKÉ BEZPEČNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY Jedním z úkolů bezpečnostní (hospodářské politiky) je zajišťování státních (národních) zájmů (ekonomických). Ty tvoří postoje, snahy, očekávání a hlavně potřeby národa a státu ve vztahu k mezinárodnímu prostředí. Ekonomika České republiky má značně otevřený charakter, neboť mimo jiné nedisponuje dostatečnými surovinovými zdroji, a proto ekonomické zájmy a potřeby jsou z tohoto hlediska koncentrovány především na: - zajištění nedostatkových zdrojů surovin a energie pro český zpracovatelský průmysl; - zabezpečení trhů pro odbyt hotových výrobků českých producentů; - dosažení konkurenceschopnosti domácích hospodářských subjektů na světových trzích. Na tyto cíle by měly být zaměřeny i nástroje bezpečnostní politiky. Propojenost národní ekonomiky s vnějším okolím rozvětvenou strukturou ekonomických vztahů je nejen zdrojem pozitivního potenciálu ekonomického rozvoje, ale současně i zdrojem značných komplikací v otázce národní suverenity. Z pohledu ekonomické bezpečnosti respektování národní suverenity znamená, že ve vztazích s jinými státy nebude ekonomika země jednostranně nerovnoprávně závislá, že nebude zbavena práv samostatného rozhodování o svých zájmech a cílech, nebo o otázkách, které by vedly ke ztrátám politické či ekonomické povahy. Tyto otázky bezpečnostní politiky jsou velmi komplikované a staví vlády před nelehký úkol – nalézt optimální poměr mezi využíváním výhod z mezinárodní dělby práce na jedné straně a určitou mírou závislosti na zahraničí na straně druhé, což je riziko pro ekonomickou bezpečnost. Je zcela zřejmé, že hospodářská politika, která by usilovala o úplnou nezávislost na vnějším okolí (hospodářská autarkie) je nepřijatelná.
11
Hodnotit stav ekonomické bezpečnosti předpokládá porovnání určitých zvolených kriterií odvozených ze struktury potřeb ekonomické bezpečnosti státu v čase. Jde o kriteria k hodnocení: - úrovně uspokojování potřeb (jedno z hlavních kriterií je HDP/obyvatele); - rozvoje (dosahované tempo růstu HDP jako kvantitativní ukazatel, ale také významná kvalitativní kriteria odpovídající charakteristikám vyspělých ekonomik, tj. podíl výdajů na vzdělání či na vědu výzkum na HDP, počet přihlášených patentů, podíl pracovníků s vysokoškolským vzděláním na celkovém počtu pracovních sil aj.); - posuzující schopnost eliminovat potenciální rizika a hrozby pro ekonomickou bezpečnost (například úroveň diverzifikace dovozu strategických surovin, stav zásob a rezerv významných komodit, výše devizových rezerv ke krytí dovozu důležitých vstupů v případě krizových situací). Z výše uvedeného je zřejmé, že hospodářská politika ve sféře bezpečnosti čili jako součást bezpečnostní politiky nemůže sledovat pouze tzv. dílčí resp. tradiční cíle (vyjádřené například magickým čtyřúhelníkem či n-úhelníkem). Má-li být tato politika efektivní musí mít mnohem vyšší ambice a klást si mnohem širší a náročnější cíle, postihující vlastní podstatu a obsah ekonomické bezpečnosti v soudobých podmínkách globalizace ve světové ekonomice. 2.2 PRIORITNÍ ÚKOL HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY PŘI POSILOVÁNÍ NÁRODNÍ EKONOMICKÉ BEZPEČNOSTI Před hospodářskou politikou státu stojí především úkol zajistit národní ekonomické zájmy a suverenitu. Ekonomickou bezpečnost státu utváří především taková hospodářská politika, která je zaměřena na: - růst vlastní hospodářské síly (schopnost vlády zajistit hospodářský růst s vazbou na zaměstnanost); - efektivní využití výhod mezinárodní hospodářské spolupráce; - optimálním usměrňováním hospodářských vztahů se zahraničím. Hospodářský systém země, který splňuje nároky na charakteristiky ekonomické bezpečnosti umožňuje realizovat aktuální ekonomické, politické, ekologické či obranné úkoly ve shodě národními zájmy a je schopen účinně eliminovat vnější či vnitřní rizika a hrozby. Před hospodářskou politikou státu s ohledem na bezpečnostní cíle tak stojí zejména tyto úkoly: - zajistit hospodářský růst, který je základním prostředkem jejich dosažení; - stanovit fungující právně-regulační rámec rozvoje hospodářství, který bude vyhovovat zájmům jeho občanů a celého národa; - vytvořit systém civilního nouzového plánování pro případy překonávání nevojenských krizových situací (přírodní či průmyslové a jiné havárie); - uskutečňovat řadu opatření ke snížení ekonomické závislosti v dovozech významných komodit pro ekonomickou bezpečnost (například podporou zavádění moderních technologií umožňujících snížení energetické či surovinové náročnosti výroby, eliminovat závislost v důležitých dovozech na jednom
12
-
dodavateli či regionu cestou diverzifikace těchto dovozců i způsobů dopravy těchto dovozů a pod.); vybudovat systém zásob a rezerv nezbytných surovin, hotových výrobků, základních potravin pro případy nevojenských i vojenských krizových situací; zajistit pro obyvatelstvo ochranné prostředky a vybudovat ochranné objekty, umožňující obyvatelstvu přežití krizových situací; stejně tak, jak je vstup do vojenských aliancí řešením obranné bezpečnosti, je vstup do ekonomických integračních celků řešením ekonomické bezpečnosti.
Jedním z nástrojů realizace cílů hospodářské politiky ve sféře bezpečnosti a obrany je systém hospodářských opatření pro krizové stavy. Právním základem a normou činnosti tohoto systému je zákon č. 241/2000 Sb. Za významný princip naplňování požadavků ekonomické bezpečnosti je třeba považovat prioritní obhajobu národních zájmů a suverenity. V praxi to znamená, že realizace národohospodářských cílů (tj. i cílů bezpečnostních) bude uskutečňována bez ohledu na ideologické zabarvení hospodářsko-politických koncepcí, tj. na prvním místě musí vždy být obhajoba národních zájmů a suverenity a posilování ekonomické bezpečnosti. V opačném případě, pokud se prioritou stane ideologické klišé a podcení se národní zájmy, hospodářská politika může vést k narušením ekonomické bezpečnosti, k ekonomickým i politickým ztrátám. Řadu negativních příkladů v tomto směru poskytuje způsob ekonomické transformace v ČR: - jednostranně zvýrazňovaná liberalizace zahraničního obchodu bez jakékoliv ochrany či podpory domácím hospodářským subjektům vůči zahraniční konkurenci, způsobila těžké následky; - podpora přílivu zahraničních investic cestou investičních pobídek často vedla ke zvýhodnění zahraničních firem vůči domácím firmám. Nedokonalé smlouvy se zahraničními firmami způsobovaly ekonomické ztráty; - privatizace ekonomiky kupónovým způsobem vedla ke značnému úniku kapitálu do zahraničí a vedla k poškození mnoha domácích investorů, kterým způsobila značné škody; - otázkou je, do jaké míry je prodej státního majetku zahraničnímu kapitálu, v souladu s národními ekonomickými zájmy; - nabízí se rovněž otázka, jak byly zohledněny národní zájmy v případě uzavření dohod s EU (Asociační dohoda, Dohoda o přistoupení). Jak již bylo zmíněno, jedním z řešení problémů ekonomické bezpečnosti je vstup do integrovaných celků, typu Evropská unie. Země, které se rozhodly vstoupit do těchto uskupení zde hledají ochranu před vnějšími vlivy, přičemž jsou chráněny deštníkem společné vnější hospodářské politiky. Nehledě na to, kromě nesporných přínosů pro ekonomickou bezpečnost těchto zemí, vstup do takových společenství provází i určité náklady, které mohou mít i řadu negativních dopadů na některá odvětví či firmy. Účelem stati v následující části je posoudit na základě některých ukazatelů, jak se změnila a jaký je současný stav ekonomické bezpečnosti ČR po tříletém období členství v EU. 3
EKONOMICKÁ BEZPEČNOST ČESKÉ REPUBLIKY PO ROCE 1989
Ekonomická bezpečnost jako jedna ze stránek fenoménu bezpečnosti České republiky prošla po roce 1989 několika etapami. První etapa, zahrnující roky 1989 – 1993 byla složitým obdobím hledání perspektiv dalšího vývoje tehdejší ČSFR. Následující etapa po
13
roce 1993 – 2004 byla obdobím existence samostatné České republiky, kdy byly řešeny zásadní otázky politické a ekonomické transformace a současně se hledaly cesty efektivního zajištění bezpečnosti země v regionálním i mezinárodním měřítku. Konečně třetí etapa, do které vývoj ekonomické bezpečnosti vstoupil po roce 2004 je významná zejména tím, že Česká republika se stala jedním z 27 členských států Evropské unie. I když je to poměrně krátká doba, nabízí se provedení určitého srovnání některých ukazatelů charakterizujících ekonomickou bezpečnost v tomto období s těmito ukazateli v době před vstupem do Unie. Ekonomická bezpečnost (a bezpečnost státu vůbec) Československa se koncem 80. let nevyvíjela příznivě. Bezpečnost země jako účastníka světové socialistické soustavy byla garantována hospodářskou organizací socialistických států – RVHP a z vojenského hlediska účastí ve vojensko-politickém bloku Varšavské smlouvy. Z hlediska ekonomické bezpečnosti země se v této době projevovala řada negativních projevů: - projevovala se tendence k poklesu temp hospodářského růstu, což signalizovalo náraz ekonomiky na bariéry extenzivních faktorů růstu ekonomiky a nízké úrovně aplikace výsledků vědeckotechnického rozvoje do ekonomiky; - československá ekonomika byla extrémně závislá na dovozu ropy, plynu a dalších vstupů na bývalém SSSR, což se následně promítalo v závislost politickou. Rostoucí dovozní potřeby vstupů do československé ekonomiky zajišťované dovozy z území SSSR byly tímto mocenským partnerem podmiňovány účastí na různých investičních projektech (ropovody, plynovody aj.); - zahraniční obchod Československa byl orientován na konkurenčně nenáročné trhy RVHP, s prioritním postavením SSSR. Tento obchod sice pokrýval nezbytné dovozní potřeby členských zemí, ale nepodporoval progresivní strukturální změny; - odvětvová struktura tvorby HDP Československa typu ISA (Industry-Services Agriculture) neodpovídala ekonomické struktuře vyspělých zemí (SIA). Odvětvová struktura byla výrazem rozhodujícího podílu průmyslu na tvorbě produktu, zejména vysokého podílu surovinově a energeticky náročných odvětví a nízkého podílu odvětví služeb. Tato situace naznačovala postupný ústup československé ekonomiky z pozic průmyslově vyspělé země, která by byla schopna vyrábět vysoce sofistikované výrobky s vysokým podílem přidané hodnoty; - tato poslední uvedená tendence se projevovala jak ve zpomalování dynamiky československého zahraničního obchodu, tak i v nepříznivém vývoji směnných relací. V této pro ekonomickou bezpečnost nepříznivé situaci zasáhly československou ekonomiku zásadní změny, které znamenaly další prohloubení negativních tendencí vývoje ekonomické bezpečnosti země: - nastartování zvolené radikální ekonomické transformace destabilizovalo ekonomiku a vedlo až do roku 1993 k výraznému poklesu HDP. Tento vývoj bylo možné očekávat vzhledem k podstatným politickým i hospodářským změnám; - rozpad RVHP a SSSR znamenal ztrátu odbytových trhů československé ekonomiky a nezbytnost vstupu na konkurenčně náročné světové trhy při nízké konkurenceschopnosti tuzemských hospodářských subjektů;
14
-
-
rozpad SSSR a vznik nestabilního Společenství nezávislých států (Ruska) představovaly značné riziko pro ekonomickou bezpečnost vzniklé ČR spočívající v možnosti zneužití jednostranné závislosti ČR v dovozu ropy a plynu z těchto teritorií; rozpad jednotné ČSFR znamenal také rozpad jednotné československé ekonomiky, která byla budována komplementárně. Tato skutečnost rovněž poznamenala nepříznivě ekonomickou bezpečnost obou nástupnických států, jak České tak Slovenské republiky.
Velmi složitým obdobím byla etapa po vzniku samostatné České republiky až do jejího přijetí za člena Evropské unie. V tomto období se začaly projevovat náznaky zlepšení v některých ukazatelích ekonomické bezpečnosti, avšak současně v jiných rysech ekonomické bezpečnosti se situace zhoršovala: - po letech krátkodobého ekonomického růstu 1993-1996 nastalo období hospodářské stagnace až do roku 2000. Průměrné tempo ekonomického růstu ČR v období let 1993-2000 činilo pouhých 1,4 %, zatímco tempa růstu jiných zemí usilujících o vstup do EU byla podstatně vyšší. Tato skutečnost se posléze odrážela na vývoji HDP/obyvatele a nevytvářela tak předpoklady ke zmenšování značné mezery v ekonomické úrovni mezi ČR a státy EU. Ilustraci těchto trendů přináší tabulky 3 a 4; - z hlediska eliminování rizika dovozu ropy a plynu z jediného území, tj. z Ruska, je kladem to, že Česko realizovalo diverzifikaci cest těchto dovozů jednak vybudováním ropovodu z německého Ingolstadtu do Kralup v roce 1995, čímž se napojila na síť západoevropských ropovodů, jednak možností dovozu plynu z Norska plynovody na území EU, což se uskutečnilo v roce 1997. Přínosem těchto opatření bylo snížení závislosti v dovozu těchto komodit na Rusku, posílení role tranzitní země a zisky pro tuzemského dovozce plynu – státní podnik Transgas. Rizikem mohlo být možné opatření ruského dodavatele plynu v tom, že by místo české cesty plynovodu zvolil například cestu přes Polsko. To by snížilo příjmy ČR plynoucí za přepravu plynu do západní Evropy, což by bylo negativním důsledkem zmíněné diverzifikace na české straně; - pozitivní vliv na ekonomický vývoj v ČR měl rostoucí příliv přímých zahraničních investic, který v období 1990-1995 dosáhl částky 154,2 mld. Kč, tj. 5,8 mld. USD, což bylo výrazem důvěryhodnosti ČR v očích zahraničních investorů a očekávání příznivého ekonomického vývoje (po rozšíření směnitelnosti koruny a vstupu ČR do OECD; - značné problémy pro vývoj ekonomické bezpečnosti ČR nastaly v oblasti zahraničního obchodu. Nedostatečná konkurenceschopnost českých firem na zahraničních trzích se projevila kumulací deficitu obchodní bilance ČR v roce 1997, což bylo jednou z vážných překážek vstupu do EU. Deficit běžného účtu platební bilance se prohloubil z – 22,6 mld.Kč v roce 1994 na – 113,0 mld. v roce 1997. Krytí dovozu zboží a služeb devizovými rezervami ČNB pokleslo z 5,5 měsíců v roce 1995 na 3,9 měsíců v roce 1997;3
3
URL: (cit.-2007-09-11)
15
1993 - 2000
1997 – 2002
Česká republika
1,4
1,2
Maďarsko
3,1
4,3
Polsko
5,3
3,7
Slovensko
3,6
3,4
Slovinsko
4,0
4,0
Tabulka 3 Tempa růstu HDP v ČR a vybraných zemích vstupujících do EU (roční průměr v %)
Pramen: URL: (cit.-2003-10-14) -
4 5
nedostatečná konkurenceschopnost českých firem na zahraničních trzích se projevila v komoditní struktuře zahraničního obchodu. V tomto období (19931996) se oproti roku 1989 snížil podíl skupiny strojů a zařízení na celkovém vývozu ze 44,4 % na 32, 7 %. Naproti tomu v dovozu strojů a zařízení se tento podíl zvýšil ze 37,0 % na 38,2 %. To znamená, že Česká republika se v této době přeměnila z pozice čistého vývozce strojů (relace vývoz/dovoz v daném roce, rok 1989 44,4 /37,0) na čistého dovozce (rok 1996 32,7/38,2).4 Určité vysvětlení spočívá v probíhajícím procesu rekonstrukce a modernizace české ekonomiky. Ve skupině SITC 6 (průmyslové zboží) se zvýšil podíl těchto výrobků jak ve vývozu , tak v dovozu, přičemž vývoz převyšoval dovoz.5 To svědčí o tom, že české firmy se prosazovaly na zahraničních trzích zejména výrobky s nižším stupněm přidané hodnoty. Z hlediska ekonomické bezpečnosti je to velmi nepříznivý vývoj, který je současně i jednou z příčin částečně vysvětlující dlouhodobě nízké tempo ekonomického růstu, neboť HDP je ukazatelem přidané hodnoty. Z pohledu zbožové skladby českého zahraničního obchodu bylo možné hodnotit pozici Česka ve vztazích s průmyslově vyspělými zeměmi jako méně vyspělou, ve vztazích s rozvojovými zeměmi jako země průmyslově vyspělejší, což ovšem neplatí pro všechny tyto země, neboť řada z nich průmyslovou zaostalost překonala. Ve vztazích evropskými zeměmi s přechodovým charakterem ekonomiky vystupovala ČR jako země průmyslově vyspělá. Na trzích těchto zemí ovšem realizovala značný podíl průmyslových výrobků s nižším podílem přidané hodnoty. V této době tedy ČR nezaujímala rovnoprávné postavení v mezinárodní směně, přičemž byla v závislé pozici v dovozu moderních technologií a investičních zařízení na průmyslově vyspělých zemích;
Krč, M;Kurinia,S. Ekonomická bezpečnost země střední velikosti, (2000), s.310. Tamtéž
16
1990
1996
2000
2002
Česká republika
69
65
59
60
Maďarsko
52
47
52
57
Polsko
33
36
39
39
Slovensko
50
46
49
47
Slovinsko
69
66
69
74
Tabulka 4 Hrubý domácí produkt na obyvatele (parita kupní síly, EU=100)
Pramen: URL: (cit.-2003-10-14) -
-
liberalizace zahraničního obchodu v průběhu transformačního procesu se nepříznivě projevila v zemědělství, kterému z hlediska ekonomické bezpečnosti náleží velmi významná role. Hrubá zemědělská produkce se od roku 1989 neustále snižovala. V období 1993-1997 se hodnota této produkce snížila ze 83,06 mld. na 76,8 mld.6. Tento pokles se týkal jak rostlinné, tak i živočišné výroby; zahraniční zadluženost ČR v období 1993-1997 vzrostla ze 287,7 mld. Kč na 748,7 mld. Kč.
Uvedené charakteristiky svědčí o tom, že ekonomická bezpečnost České republiky se v této době zhoršovala, což bylo do určité míry důsledkem fungování předchozího hospodářského mechanismu, do určité míry důsledkem složitého období uskutečňování ekonomické a politické transformace. Je proto pochopitelné, že politická reprezentace země hledala cesty ke zlepšení tohoto postavení. Koncem 90.let ekonomický vývoj v ČR ovlivnila řada faktorů. Ekonomická stagnace jako jeden z dopadů ekonomické transformace od roku 1997 pomalu končila. Od roku 1998 do ekonomického vývoje začala zasahovat nově vzniklá levicová vláda, která mj. usilovala o realizaci vstupu ČR do EU. Od roku 1996, kdy ČR podala přihlášku ke vstupu byla vláda tlačena k dodržení podmínek ke vstupu, což se rovněž odrazilo ve výdajích státního rozpočtu na pomoc hospodářským odvětvím s cílem posílení konkurenceschopnosti české ekonomiky. Vstupem ČR do NATO se dále posílilo mezinárodní postavení Česka a bylo možné očekávat, že spolu s očekávaným vstupem do EU, se toto významně projeví i na zájmu zahraničních investorů.
6
Statistická ročenka ČR 2002. Souhrnné ukazatele národního hospodářství. URL: < http://www.czso.cz/csu/ > (cit.- 2007-09-08)
17
LITERATURA [1] ANTUŠÁK, E. Nové jevy ve vztahu ekonomiky a obrany v období po rozpadu bipolárního světa a jejich dopady na možnosti zvládání krizových stavů (podklady k výzkumné zprávě). Praha: VŠE, 2001, 6 s. [2] KRČ, M., KURINIA, S. a kol. Ekonomická bezpečnost země střední velikosti. Brno: Vojenská akademie, 2000, 402 s. ISBN 80-85960-17-6 [3] LAFONTAINE, O., MÜLLEROVÁ, Ch. Žádný strach z globalizace. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1999, 237 s. ISBN 80-85864-69-X [4] LEVORA, J. Ovlivňuje světová výroba politický vývoj nebo naopak? In Mezinárodní vztahy, 2000, č. 1, s.19. [5] NEDBAL, J. Vnější ekonomické vztahy a ekonomická bezpečnost. In Armáda a společnost. Brno: Vojenská akademie, 2002, s. 100-117. [6] SIPRI Yearbook 2007: Armaments, Disarmament and International Security . URL: http://first.sipri.org/non_first/milex.php (aktualizace 15.10.2007) [7] STACHOWIAK, Z. Ekonomická bezpečnost Polska. Národní výzva nebo móda a fikce? In Sborník VA Brno. Řada C-D, č. 1/2002. Brno: Vojenská akademie, 2002, s. 173178. ISSN 1211-1031 [8] ŠMEJKAL,V., JAKUBCOVÁ, B., NEKVASIL, M. Česká firma v Evropské unii. (analytická studie). Hospodářská komora ČR, březen 2003, 19 s. [9] Strategie hospodářského růstu České republiky 2005 - 2013. Praha: Úřad vlády ČR, 2005, 112 s. ISBN 80-86734-82-X [10] ROBEJŠEK, P. Obrana bez armády. Praha: Nadas – AFGH, 1992, 66 s. ISBN 80-7030-175-9 [11] On line materiály Českého statistického úřadu. URL: (aktualizace 15.10. 2007).
18
