studijní program
ČVUT, Fakulta architektury B 3501 Architektura a urbanismus
předmět
Ekologie I
škola
přednáška přednášející
EKOLOGICKÉ SMĚŘOVÁNÍ LIDSTVA Bedřich Moldan
podpořeno
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Projekt byl podpořen z programu Operační program Praha – Adaptabilita Název Architektura bydlení Reg. číslo CZ.2.17/3.1.00/34101
Vítejte v Antropocénu Před dvěma sty lety žilo na Zemi přibližně 800 milionů lidí, dnes je nás 7 miliard. Přitom se nesmírně zvýšila materiální kvalita života. Umožnil to lidský důvtip, naše schopnost využít zdrojů, které nám poskytla příroda. Zároveň jsme svědky mohutného a stále se zvyšujícího vlivu lidské civilizace na přírodní procesy v planetárním měřítku. Větší část pevnin je výrazně přeměněna, lidé využívají téměř polovinu dostupných zdrojů vody. Lidská činnost snížila biologickou rozmanitost, změnila složení ovzduší, zeslabila životně důležitou ozónovou vrstvu, výrazně ovlivňuje globální klimatický systém. Rozdíl proti minulým epochám je tak zásadní, že se o naší době mluví jako o antropocénu, novém geologickém období, kdy se rozhodující přírodní silou stali lidé. Žijeme na planetě, kterou si lidé podmanili.
Probuzení vědomí nutnosti ochrany životního prostředí Zájem o ochranu přírody v dnešním pojetí vznikal v 19. století v době romantismu, průmyslové revoluce a s tím souvisícím růstem měst. Ne náhodou se teoretickým základem stala ekologie, přírodovědecká disciplína, kterou založil v 60. letech 19. století německý biolog Ernst Häckel. Termín Ochrana životního prostředí se ale užívá poměrně krátce, od 60. let 20. století. Lidé si v té době začali uvědomovat, že ekologické katastrofy lokálního významu (prašné bouře v Americe ve 30. letech, nebo Velký londýnský smog v roce 1952) nejsou jen nahodilými izolovanými událostmi, ale součástí globálního ekonomického růstu. Více než vědecké studie účinkovala na laickou veřejnost kniha americké bioložky Rachel Carsonové „Mlčící jaro“ vydaná v roce 1962.
Pojmenování příznaků – Stockholm 1972 Mezinárodní společenství uznalo naléhavost ochrany životního prostředí na konferenci OSN o lidském životním prostředí konané ve Stockholmu, která byla zahájena 5. června 1972 (dnes Mezinárodní den životního prostředí). Vytvořil se zde od té doby běžně používaný termín „human environment“, heslem konference bylo „Pouze jedna Země“ – Only One Earth. Formulovaly se základní principy porozumění problémům životního prostředí vnímané poprvé z celoplanetárního hlediska: „Planeta Země, jediná, kterou máme, je vážně ohrožena námi samými, kteří si neuvědomujeme zranitelnost jejích životodárných systémů a svou vlastní neuváženou činností je poškozujeme. Komíny našich továren a elektráren chrlí do ovzduší obrovské množství cizorodých látek, produkujeme stále více odpadů, zamořujeme vody na pevnině i v mořích nejrůznějšími škodlivými látkami. Důsledky našich činů trpí příroda, lidské zdraví a životodárné systémy jsou ohroženy v globálním měřítku.“
Hledání obecných řešení – Rio de Janeiro 1992 Valné shromáždění OSN v roce 1983 zadalo Světové komisi pro životní prostředí a rozvoj najít řešení tohoto protikladu. Výsledek byl publikován v roce 1987 pod názvem Naše společná budoucnost (Our common future), známá také jako Zpráva paní Bruntdlandové (komisi vedla norská premiérka Gro Harlem Bruntdlandová). Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však zásadně potřeba změnit jeho podobu, rozvoj se musí stát trvale udržitelný. K zásadnímu prohloubení navrhovaných řešení došlo na konferenci OSN v Riu de Janeiro v roce 1992 nazvaném „Summit Země“. Vzniká rozsáhlý akční plán nazvaný Agenda 21 (definice udržitelného rozvoje pro různé oblasti). V materiálu se konstatuje, že ekonomický vývoj zatím nemá v žádné zemi ani v žádném odvětví trvale udržitelný charakter. Jedinou cestou vpřed je sladění ekonomického rozvoje s ekologickými principy. Kvantitativní růst výroby a spotřeby má nahradit kvalitativní rozvoj s ohledem na zásoby přírodního bohatství, kvalitu životního prostředí a sociální spravedlnost v zemích třetího světa.
Příprava konkrétních cílů a hledání politické dohody – RIO+20 V červenu 2012 se v Riu de Janeiro uskutečnila konference OSN o udržitelném rozvoji nazvaná RIO+20. Situace by se dala popsat následovně: Už se ví, co a jak škodí, jak se pravděpodobně bude situace vyvíjet a jak teoreticky zabránit „nevratným“ změnám. Stále se neví, jak sladit hospodářský rozvoj s požadavky na ochranu životního prostředí. Model tzv. Green Economy, v překladu Udržitelná ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a odstranění chudoby, počítá s tím, že ekologické problémy souvisí se sociálními jevy. Většina států OSN je tzv. rozvojových, rozvinuté země OECD (34 států) zastupují pouze šestinu světové populace. Proto musí být řešení akceptováno planetární většinou, z nichž některé skupiny jsou aktuálně změnami klimatu velmi ohroženy. Např. subsaharská Afrika (snižování srážkových úhrnů a z toho plynoucí nedostatek vody a potravin) nebo skupina Malé ostrovní státy (AOSIS), kterým reálně hrozí ztráta území v souvislosti se zvyšováním hladiny světového oceánu. Aby bylo možné navrhnout „záchranná“ řešení, musí být jasné, která nebezpečí jsou nejakutnější a v jakém rozsahu přestávají být zvladatelné.
Kvantifikace planetárních mezí • Změna klimatu – globální oteplování, mezí je průměrné zvýšení teploty o 2 °C od začátku průmyslového věku • Ochrana ozónové vrstvy – mezí je zeslabení o 15 % oproti normálu • Aerosoly – znečištění ovzduší jemnými částicemi • Zachování zdrojů pitné vody – udržení produkce potravin • Acidifikace oceánu – rozpouštění CO2 v oceánu • Využití území – zvětšování zemědělských ploch, nadměrná urbanizace, úbytek pralesů • Biochemické cykly – umělé zvyšování hladiny dusíku a fosforu v životním prostředí • Biodiverzita – ubývání biologické rozmanitosti • Chemická kontaminace
Jaká je souvislost environmentální udržitelnosti s architekturou? Jedním z témat konference RIO+20 byla urbanizace (nyní více než 50 % lidí žije ve městech). Populace roste téměř výhradně v rozvojových zemích. Venkov navíc všude na světě početně stagnuje nebo jeho populace odchází do měst. V městských aglomeracích vznikají rozsáhlé slumy bez základní hygienické infrastruktury. Města čerpají nejvíce přírodních zdrojů (vodu, potraviny, energie). V centru pozornosti ekologů jsou tedy sídla a budovy. Je bezpodmínečně nutné, aby spotřebovávaly co nejméně energií a produkovaly co nejméně škodlivin. Architekti by měli umět reagovat na globální rizika konkrétními změnami v navrhování struktury měst a budov. Pozornost by se také měla věnovat tzv. Emerging ecosystems, přírodě samovolně vznikající v urbanizovaném území, prostorům, kde mimo ulice a zástavbu dochází k vývoji nových ekosystémů. Často je město díky své prostorové „pestrosti“ útočištěm více rostlinných a živočišných druhů než v okolní zemědělsky intenzivně využívané krajině. Příroda zde najde rozmanitější nebo paradoxně klidnější místa (např. na nevyužívaných plochách).
Proč po 40 letech intenzivní vědecké i politické práce stále nemáme řešení? Podstata je ukryta již v samotné definici udržitelného rozvoje, naplnění a neohrožení potřeb současných a příštích generací. Je zde velký rozdíl potřeb současné populace v ekonomicky se rozvíjejících zemích a příštích generací v postindustriálních společnostech. Euroatlantická civilizace si je vědoma zpětné vazby, tušíme, že se nyní příliš plýtvá zdroji, že se lze chovat mnohem efektivněji. Rozvojové země se ale hlásí o své právo na podobný životní standard, jakého dosáhly rozvinuté země v minulých desetiletích a de facto opakují jejich scénář včetně velmi negativních dopadů na životní prostředí. Příčinu neschopnosti státníků dohodnout se musíme hledat v roce 1648, kdy s koncem Třicetileté války vznikly národní státy a zároveň tzv. Westfálský paradox, který říká: Národ má přednost před lidstvem.
Důležitá data a souvislosti • 1952 – Velký Londýnský smog – 10 000 úmrtí vlivem znečištění vzduchu • 1962 – Carsonová Rachel: Mlčící jaro – souvislosti mezi chemizací (DDT) a ekologickou katastrofou • 1970 – 22. 4. první Světový Den Země – USA studentské protesty proti znečišťování přírody • 1972 – duben, Meadows et. al.: Meze růstu – materiál pro konferenci OSN • 1972 – červen, Stockholm – konference OSN, název „Only One Earth“ – poprvé použit termín „životní prostředí“ – prokázána globální distribuce znečištění (H2SO4) – „kyselé deště“ • 1974 – vznik ozónové díry – zapříčinila lidská civilizace • 1987 – Brundtlandová Gro Harlem: Naše společná budoucnost – zpráva zvláštní komise OSN – poprvé byl použit termín a definice „Trvale udržitelného rozvoje“ • 1992 – Rio de Janeiro – konference OSN „Summit Země“ – Agenda 21 • 1997 – zasedání OSN – devastace životního prostředí postupuje rychleji, než se předpokládalo
• 2002 – Johannesburg – Světový summit OSN – žádný současný rozvoj nemá udržitelný charakter – tři pilíře udržitelného rozvoje: sociální, ekonomický a environmentální – implementace Agendy 21 • 2012 – OECD outlook – globální rizika – změna klimatu (např. nové normy odolnosti staveb), voda (40 % potravin je pěstováno pomocí závlah), biodiverzita (vymírání opylovačů), ohrožení zdraví (80 % energie z fosilních paliv – CO2, 50 % populace žije ve městech) • 2012 – červen, Summit RIO+20: Konference OSN o udržitelném rozvoji – Green Economy – kvantifikace planetárních mezí
