"JtfOROH 7 -,
\
iuusiMNftH monografií
™J DAÁSV-U-MÁNESVPRAZE
BEDICH SMETANA
&
Presented
to the
LffiRARY ofthe
UNIVERSITY OF TORONTO by
KAREL AND MIROSLAVA
CVACHOVEC
4.
<^fUcO. fjié
\-<ínS>3felk.
ZIXTOROH
ZLATOROH
VYDÁVÁ SPOLEK výTVARNýCH UMLC »M A N E S« V PRAZE. POÁDÁ MAX ŠVABINSKý.
I.
II.
III.
JOSEF MÁNES,
napsal
M.
JAN NERUDA,
napsal
Arne Novák.
Pipravuje
Jiránek.
se.
HAVLÍEK, napsal E. Chalupný. V-VII. BOŽENA NMCOVÁ, napsal V. Tille. VIII.-IX. JUNGMANN, napsal E. Chalupný. IV. K.
J.
X.-XII. XIII.
PALACKý, napsal V. Chaloupecký. SCHWAIGER, napsal M. Jiránek.
H.
XIV.-XV. M. ALEŠ, XVI.-XVIII.
XIX.-XXI.
J.
napsal K. B. Mádl.
VRCHLICKý,
napsal F. V. Krejí.
GALERIE V RUDOLFIN,
napsal
Antonín Matjek. XXII.-XXIII.
ZDENK FIBICH, napsal
XXIV.-XXVII.
Kadý
B.
SMETANA,
etnými
jednoduchý svazek
s
kartonovaný výtisk
K
Jos. Bartoš.
napsal K. Hoffmeister.
obraz, pílohami:
180, váz.
K3~
ZLATOROH SBÍRKA lLLUSTROVANýCH
MONOGRAFIÍ ŠVABINSKý
POÁDÁ MAX
SVAZEK DVACÁTýTVRTý AŽ OSMý
BEDICH SMETANA. Kresba M. Švabinského.
SBÍRKMLLUSTROV&NÍCH POM)Á'MAX'S\^BÍNSKt NÁKI ADEM'SPQLKUWTV
IMLCfrMÁNESWRAZE
REPRODUKCE Z GRAFICKÉHO ZÁVODU JANA ŠTENCE V PRAZE. TISKEM GRAFIE, DLNICKÉ TISKÁRNY V PRAZE, MVSLÍKOVA UL.
FRANTIŠEK SMETANA, otec skladatelv.
Machlu
z
r.
1832.)
BARBORA SMETANOVA, matka skladatelova.
Machka
z
r.
1832.)
.
mrákoty eského národa dávno jíž byly pekonány. Kisitelé jeho dávno byli již dokon-
Smrtelné
ili svoji práci.
Doba pedbeznová nevytvoila
pouze v letech ticáslovník. Minulost eského národa byla nalezla již svého vštce, vumlecky stejn velikého Palackého. Vedle decky nho stojí Šafaík se svými sny o dávnovku slovanském. po obdobných poetických snech Kollárovy Erben hrouží se »SIávy dcery « Celakovský a po pímo do hlubin umní lidového a erpají z nho Ohlas díla, která dodnes voní nám písní eských a Kytici silným, zdravým dechem našeho jara. co na jedné stran co nejúsilnji sbírají se poklady poesie lidové vzpomeme tou dobou vzniklých sbírek Sušilových, Martinovského i Erbenovy ^otevírají jiní duše srdce mocnému vanu poesie svtové. Byronism nedopadá k nám snad pouhým odleskem: velikého a silného básníka u nás nachází, jednoho z našich nejvtších. R. 1835 vychází Máchv »Máj« Literatura má tou dobou tedy již úctyhodnou adu dl, která jsou již velikého absolutního umleckého významu, dl, která, vedle vysoké ceny své, vtištný mají znak, k nmuž kulturní snahy Cech tou dobou stejn jako dnes, cílily: znak eskosti. v jen
mluvu eskou, nebyl
tých
již
tu
dokonený Jungmannv
i
A
nm
—
A
—
i
.
.
Umní
hudební tou dobou jist že v Cechách nepmén, než ve století osmnáctém. Co eských jmen tu, kam po svt se rozhlédneme, co umlc výkonných, co skladatel „Co skladatel ve zdech naší Prahy! Tolik hudby v Cechách: a pece stovalo se
!
ne jediného skladatele hudby eské. Hudebníci nemají namnoze národní uvdomlosti literát. kde se ve služby mladého národa dávají, síly a schopnosti nemají, vyposlouchat mu z duše taje jeho hudební ei. Skládají na eské verše písné. eským duchem nedovedou jich prodchnout. Nedo* vedou toho, ani když, jako Václav Tomášek, o to se snaží. Nedovedou toho, ani když, jako Skroup ve svém Dráteníku <1826> chtjí lidovým tónem mluviti s operního jevišt. Zstávají kosmopolity od Nmecka pedevším odvislými snad proti své vli. zstávají pi tom, pokud nejdou do ciziny, provinciálními veli* inami skromných umleckých snah, opoždnými za ostatním velkým svtem o celá desítiletí. Co dostižení vyšší úrovn hudební kultury se týe: mnoho vykonaly jisté práv v život uvedené instituce. Poátkem století založená konservato a k ní r. 1827 se pidruživší škola varhanická pozvedly nesmírn
A
Le
A
domácí
umní
i
výkonné
i
skladatelské.
Vycházejí
všichni elní virtuosové z konservatoe, všichni elní skladatelé eští, Smetanu a Fibicha jedin vyjímaje,
z varhanické školy! Touže dobou založená » Societa* » Jednota hudebních umlc«, poádáním koncert a oratorních produkcí rovnž mnoho dobré prkop* nické práce vykonala. Instituce ty braly se pevážn smrem klassickým. Teprve r. 40. založená »Cecilská jednota* obrací se poady svými též k umní soudobému. otevít okno do plné síe, by vnikl do Cech jarní dech velikého, nového, svtového umní, to pipadlo
Le
RODNy
DM SMETANV
V
LITOMYŠLI.
1 .v
^ ^
í 4 r
L
4
v
i
4-
>Í\
,l
IL
l^iJ %
«
jw
úvmuéf H li
5
íJwf
N^Í VT
4mu
i*
V Teplicích dne 27. Moje
Vdomost eli,
ti
Juni 828.
nejmilejší ženuško!
dávám, že sme 25. toho richtich do Teplic pizmokli,- od toho tluení ceíej jsem na krku
však ale cestou
zapuchlej, to
je
kus cesty kdo nemusí neb to nepotebuje
dj doma ostane. Já neml kvartir haus,
ml
tak
sem vostal v kasthause
píše se
a
ra-
Taie-
jsem pokojíek pízemí Ptám se co by žádal na tejden,
povídá mi rychtáe potebovat nebudem, pro
Mn
n
je
to íacinjc
moc nebo má nž na obou stranách vostrej tak sem já hledal jinde kvartýr a šastn jsem našel nedaleko lázní co se koupám dm se píše koldene wiese Nu 116 a lázn beru v knížecím dom. 5
fl
pi
C. M. a to jedno voko zavel.
jídle
Pomysli
lázn
se to zdálo
taky
si
holeku ve tvrtek jsem
dostal to jest
ped
celej
den chodil než jsem
polednem. Po poledni dost lázní ale
doktor povídal bych hledl
ped polednem
lázní dostat,
tedy,
lázn ped polednem tak jsem musel tomu lázeskýmu tvrdý tolar dát, to máš psotu drahota hrozná. Tak jsem se dnes 27. tího ponejprv koupal jenom 1 /i hodiny chtl-li jsem
a
sáek od penz prázdný
a za to ani jednou sem nebyl opilej
považ jaká drahota. Kati taky dnes ponejprv dostala láze, lázn má blízko ona wostáwá u bilyho beránka, to jsme s ní mli cestou. Stalmeister myslel ji už nechat v Chrudimi, nebo ona asi dva dni kor nic nejedla, dicky jen lehnout musela, je tuze bídná poád pláe nevím jestli jí to spomže. Prasky vás pozdravujou jmenovit na svatiho Jana sem tam
byl,
pili
piživili,
jsme sklenci vína na zdraví pantáty a vy
jste se
pi tom
taky jsme na vás spomli.
Tedy
vyi pantátoj a pajmám
že
nechám ponížen ruce líje napomínám, by dobe
bat a tebe líbám s našema dítkama a že poslouchali.
Mj
se hezky, nezapomínej
na mne vinšuju
stálé zdraví
ti
tvj upímný manžel Franz Smettana.
Prosím
t
všech odklad to Chmelykoj
Pi tom
brzi
mn
odepiŠ a strany toho Chmelyka, beze
dej inžiniroj slíbil,
te má
vejpov, ekni složit
nájem
že já
inžinir
20
ti
píšu že
sem
fl.
vyi
panu kmotroj vrchnímu že vera byl pan Tonšou v Teplicích a já s nima mluvil tak povídali že richtig kvartír už štelovaný je a zas v tom samém dom kde v loni byl u Zvinu, že se o to postaraj, ostatn vrchní dukskej se s
mn že
je
líbám a paní kmotince že
nechám ponížen ruku
Ješt jednou opakuju bud zdráva a piš brzy líbám co se dje v dom všechno pis jak vaíte a tak dále já
jsem dnes psaní a štelunk dostal, že ste zdraví to
líbat.
T
.
.
.
mn tší.
A
úkolem Smetanovi. jemu pipadlo úkolem, stvoit ve smyslu umní svtového umní prosycené duchem naší vlasti, našeho národa, umní eské. Hudba stojící na plné^výši doby a hudba zárove eská mla jím býti v Cechách stvoena. Ten velký úkol osudem mu pikázaný nutn vedl ho v boj. rozpor mezi mravní a fysickou silou a mezi duchem a tlem, též rozpor mezi velkými cíly a ma* lými pomry utváily život heroa, bojujícího s veške* rým úsilím za svoji ideu, tragicky,- vedly ho ke kata*
A
strof.
Chci vyprávt nejprve o tragedii té: jak žil a jak pra* coval, jak bojoval a klesl/ jak potom myšlenka a dílo jeho zvítzily píbh o bojích, o pádu a o zbožn* ní, který je plný rys podivuhodné velkosti,- kapitoly
—
o mnohém krvavém život
vnil
trní a o skrovných ržích, jimiž jeho hlavu,- kapitolu o vavínech, jimiž osud jeho hrob.
vnil
Pátráme-li v rodokmenu Smetanovy rodiny po pramenech, z nichž vytryskla síla Smetanova genia, ne*
nalezneme jich. Rod Václava Smetany, bednáe v Sá* dové sic pozvolna stoupá. Syn jeho František, otec Bedicha Smetany, r. 1777 narozený, je již sládkem povolání, k nmuž se ada pozdjších píslušník rodu obrací. Též stav uitelský je v rodin již zastou* pen. Krok nad prmr této dobré a bodré obanské inteligence iní však pece jen jedin dva písluš* níci rodu, oba bratranci: Jos. Fr. Smetana, knz, profesor a spisovatel, filosof, známý svobodou tou dobou neslýchanou svého smýšlení, a náš mistr
—
Bedich. Ten
narodil se 2. bezna 1824 v Litomyšli v pivovae na zámku, kde otec jeho od roku 1821 byl sládkem ve hrabcích službách waídŠtejnských. Mimochodem budiž pipomnno, že akademiky litomyšlskými r. 1880 vnovaná pamtní deska nesmla býti zasazena na rodném tomto jeho dom, a proto umístna byla na dom purkmistrovského úadu na námstí, který býval kdysi vlastnictvím rodiny Smetanovy.
O dtství jeho víme, že hudební jeho nadání jevilo se neobyejným
již
v
nejútlejším mládí.
Zddil patrn
vášnivou lásku k hudb a k houslím. Ty hrál již v pti letech. Ale pak zaal vábit ho víc klavír. Zde mohl vymýšlet si rzné skladbiky, které hudební uitel jeho Antonín Chmelík v notách zapisoval. Zá* zrané dít veejnosti pedvedeno bylo ve vku pl sedma roku, 4. íjna 1830, v akademii, poádané stu* denty litomyšlskými. Nesmírný úspch toho veera
po
4
otci
O
mu pístup do hrabcí rodiny Waldsteinské. Normální školu navštvoval hoch nejprve ve svém rodišti, pak, když otec pešel do služeb hrabte Cer* nína a pesthoval se r. 1831 do Jindichova Hradce, školu tamjší. Tam též vstoupil do prvé tídy gymna* sijní. hudb mu uitelem byl houslista a varhaník Ikavec. Když pak po tyech letech dán byl do Jihlavy aby nauil se nmecky, což vyžadovalo ovšem opakování gymnasijní primy *— uil ho hudb do* vdný prý hudebník Matucha. R. 1836 koupil otec Smetanv statek ve Lhotici. Syny Bedicha Anto* nína dal na další studie do Nmeckého Brodu. Bedich zde, k vli bratrovi, opakoval primu potetí, prošel i sekundu a tercii, aby konen domohl se na otci do* volení studovati dále v Praze. Byl slyšel tolik krás* ného o hudebním život pražském! Po prázdninách 1839 zapsán byl tedy do kvarty aka* demického gymnasia. Prefektem tu byl tenkrát Josef Jungmann. Bytem Smetana tehdy byl v Rybní ulici . 679. Velké msto skýtá pirozen mnoho podnt a všechny skryté síly probouzí. Hudba zaujímá v Praze veškero jeho myšlení. Bez jakékoli theoretické pr* pravý skládá tanení kusy vážné skladby, dokonce smycová kvartetta «— z tch jedno v podivné tónin des moll. Studií pi tom valn nedbá. Pro jakousi ne* píjemnost ve tíd — nmecký profesor urazil ho po* smšnou poznámkou o jeho pestává votevel
V
—
i
i
nmin —
bec ústav navštvovat, až otec,
neúspchy, bere ho
dom,
rozhoený studijními
do Lhotice. Jen pímluva zmínného bratrance mistrova, profesora ometaný,
tou dobou na gymnastu plzeském psobícího, zachrauje ho pro další studie. Otec byl již odhodlán, dáti syna na hospodáství. Bedich pechází tedy po roce, ztráveném v Praze, na gymnasium plzeské a pod písný dohled bratrancv. Bytem je v Plzni nejprve u uitele Jana Sýkory ve pízemí budovy gymnasijní, v letech dalších v Andlské ulici . 176. Hudebním jeho náklonnostem jsou pomry plzeské píznivý. Je vážen jako první pianista v mst. Hraje nejtžší skladby tehdejší virtuosity: Henselta, Thaíberga, pedevším pak Liszta. Profesoi hudební snahy jeho z ásti podporují. Již z Jindichova Hradce znám byl s rodinou finanního inspektora Karla Koláe. Milé styky pstuje s rodinou, zatím do Plzn se pesídlivší, dále. Je Karel Kolá otcem pianistky, žaky a uitelky pražského Prokschova klavírního ústavu, tou dobou ideální lásky Smetanovy pozdjší jeho choti. Pokusy ve skladb jsou tou dobou velmi hojny. Teigev seznam vykazuje výlunou pevahu hudby tanení. Byl student Smetana velmi spolenosti, zábav a zvláš tance miíovný. Psal polky, kvapíky, tverylky, menuet. Ze dvou tyrruních ouvertur prvá, z c moll, vnována je, jako nkolik skladeb jiných, Ka-
Kateiny Koláové —
—
tém
tein Koláové. Na titulním list pipsánu má zdrcující autokritickou poznámku — zíme z ní, jak písn Smetana obas tvoení své rozvoj svj pehlížel: »In vóli
Ausbiídung componiert im Jahre 1842 zu Pilsen und vor dem Feuertode verschont bloss durch die Fúrsprache der liger Finsterniss
geistiger musikalischer
BEDICH SMETANA.
z
r.
1843
>
KATEINA SMETANOVA <Miniarura na porculánn
ROZ. z
r.
KOLÁROVA.
1851— 1855.)
«
«
Eigenthúmerin, die dieses Machwerk als Curiositát einer Naturkomposition aufbewahren wollte. Prag, den 22. November 1848 bei Revidierung aíter Musik* stúcke. Friedrich Smetana. Po tech letech louí se konen s gymnasialním stuje diem. Je hotov se všeobecným svým vzdláním. si vdom od svého jinošství další své dráhy. Psával si když mu ješt v prvém plletí nmecké zápisky. seksty rada Bubák domlouvá pro špatný prospch a radí, »aby té hudby nechal, že je virtuos až nazbyt«,
A
A
si do denníku: »Nejsem a nechci býti jen virtuosem. Jsem nástro* jem vyšší moci. Však pijde as, kdy s pomocí a mi* lostí boží budu jednou v technice Lisztem, v kompo* sici Mozartem. Jaké jasné tušení budoucího umleckého jeho rozvoje klade mu na rty jména práv tch hvzd, které mly planouti nad celým jeho tvoením Otec chtl by syna sic míti úedníkem. Pímluva plze-
zapisuje
!
.
.
ského dobrého genia Smetanova, bratrance profesora, však rozhoduje. Smetana dává se cestou, která trním a hložím mla ho vésti k nesmrtelnosti. íjnu 1843 pichází do Prahy, hledat cestu z onch duševních temnot hudební své vzdlání *— a svoji
V
—
existenci.
Hudební Praha mohla tenkráte
již
dosti poskytnout.
Nkolik msíc ped píchodem Smetanovým do Prahy stal se editelem konservatoe Jan Bedich Kittl. To znamenalo ovšem nesmírný krok v ped, když v ústavu, kde dosud pod Dionysem Weberem z klassik jen Mo*
pipouštn, ííde teprve za editelského inter* regna po smrti jeho Skroup uvedl v poady Beethovena, Spohra a nkteré nmecké pozdjší romantiky, rázem bylo možno provádti nejtžší díla soudobé tvorby— dv, ti íeta pozdji dokonce díla Berliozova! Odtud vanul mocný proud svžího vzduchu mladého umní ve starou Prahu klassických mozartovských houslová škola byla tenkrát práv zesnu* tradicí lým Pixisem postavena na základ, na nmž vzáy stejn skvle se rozvíjela dále. Ovšem zdá se, že s houslemi se Smetana tenkrát už byl rozlouil. klavíristovi Smetanovi konservato ani podnt ani rady skyt* nouti tenkrát nemohla: klavír nebyl v uební osnov ústavu zaadn. Byla tu zato tou dobou skuten výborná klavírní škola soukromá: škola jmenovaného již Josefa Proksche, libereckého slepce, který, spiso* zart byl
A
—
A
dodnes nezapomenuté klavírní školy, tolik vý* borných pianist, jako byli Fr. Bendel, Kuhé, Charles Wehle, Claus^Scharwadyová, dovedl vychovat. Pí* neukáznmluvkyní u Proksche, který pirozen »solhe ným svtoborcm byl dosti nedvivým wilde Talente taugen nichts«, vyslovil se zprvu o Sme* vatel
vi
—
—
tanovi byla paní Koláová. Bylif se Koláovi za* tím též do Prahy pesthovali a podporovali i jinak úinn Smetanu, po stránce hmotné petžce zápasícího. stal se tedy žákem Prokschovým v klavíru a ve skladb. Jinak mnoho mu prospl houslista Josef Nesvatba, v letech 1857 59 kapelník stavovského divadla. Ten uvedl ho do umleckého spolku tehdej-
Smetana
—
8
JOSEF PROKSCH.
Šího »Konkordie«, a zde pedstavil ho editeli Bedichu
A
vlivem Kittlovým zjednána byla Smetá* novi rázem existence a uveden v kruhy, které na celý jeho další životní názor nezstaly bez vlivu. lednu Kittíovi.
V
uitelem hudby v rodin hrab. Leopolda z Thunu a Hohensteinu. Pobýval stídav v Praze, v Thunovském dom v Jungmannov ulici ís. 36, i v zámku Bon Repos u Nových Benátek, i též na zámku ronšperském. Zabezpeen aspo po tu dobu hmotn, prací nepetížen, vnoval se všemi silami studiu. Vypracovává pro Proksche všemožné úlohy ve skladb. Zvláštním úkazem jest, že, co na jedné stran jaksi z povinnosti pro Proksche eší zcela pro* stiké úlohy, jako tvoení osmitaktových period, pe* tváení motiv, tyrhlasé harmonisace melodií, pr* tahy, progresse, modulace: pro své umlecké uspo* 1844
stal se
pomrnou hotovostí a lyrickou obsažností nejsou v nijakém pomru k školským úkolm. Již z ervence r. 1844 jsou dva sešitky klavírních Bagatelles et Impromptus, jakýsi lyrický denník jeho lásky ke Katein Kola* ové, plný citu, velosti, ohn, a bohatý mnohými jem* nými hudebními rysy,- z téhož roku pak prostší, vt* pece zas šinou chopinovsky zabarvené Valíky. až do prázdnin 1845 uí se dále ješt modulacím, hledá harmonický základ etud Chopinových a Bacho* vých praeludií, pracuje v instrumentaci, a po prázdni* nach studuje kontrapunkt a zárove formy, a sice bez kojení skládá díla, která svojí
onm
A
pímého dohledu Prokschova, na venkov v Ronš* perku.
A vedle toho dále pro sebe komponuje klavírní
skladby veliká.
i
písn. Odvislost od uitele nebyla patrn
Nebyí solidní, stízlivý Proksch osobnost
um*
lecky tak výrazných rys, aby mohl penésti je na svého, již tenkráte znaným stupnm svérázu a veli* kou samostatností se vyznaujícího žáka. Stop uíte* lových v díle Smetanov nenalezneme. Spíše nalez* neme stopy vzdlání, které v celku možno oznaiti jako autodidaktické. Rokem 1847 koní Smetana své studie u Proksche. Týmž rokem opouští hrabcí Thunovský. Chce nejprve adou koncert získat sob jména, které by mu pak bylo pomocí pi zaízení vlastní hudební školy. Koncertní cesta koní po stránce hmotné neslavn •—
dm
doba ped rokem osmatyicátým byla
píliš vzru* sena a politické pomry píliš napjaty/ nebylo zájmu pro neznámého pianistu. Zato žádost 28. ledna 1848 zemskému guberniu podaná, kterou »Bedich Sme* tana, pianista a uitel hudby, bytem na Staromst* ském nám. N. cons. 548, I., druhé poschodí v zadu, Í>rosí o vysoké dovolení, aby sml zíditi hudební vzd* Praze«, avací ústav pro chlapce a dívky v hl. doložená vysvdením Kittlovým, vyizuje se do 8. ervna téhož roku kladn. Hmotného základu, k otevení školy potebných nkolik set zlatých, doufá nabýti od onoho, od nhož doufá i pomoci jako skladatel, od onoho, v nmž tou dobou zí vtleny své sny a ideály hudební: od Liszta. Dne 23. íjna 1848 posílá mu s dedikací svého opusu list, pro Dix morceaux caractéristiques prvého dvivou, dtsky prostou a zárove vznešenou duši
mst
—
10
—
SMETANV
p.
PRAŽSKý BVT V
548. na
R. 1848.
Staromstském námstí.)
význaný:
jeho vysoce
svému
otevírá.
celé srdce své
Vypravuje o svých
v
nm
studiích,
mistru
o tom,
hudb se vnovat a jak trpký boj exi* stenní je mu bojovati, jak »ve své bíd, bez nadje v pomoc, bez pítele, bleskem pojal myšlenku *•* jméno Lisztovo na jakési na stole ležící skladb bylo mi pod* ntem,Vam, nevyrovnatelnému umlci, o jehož velko* myslnosti celý svt ví, vše svit. Abych pedvedl Vám své slabé vlohy, složil jsem tyto charakterní kusy jako první opus, které s n a d ? by mne mohlo vésti u veejnost. <— Stojím ped Vámi s prosbou, byste jak odhodlal se
—
dobrotiv pijal a dal je vytisknout. Vaše jméno získá dílu tomu pístup k obecenstvu. Vaše jméno bude základem mého budoucího štstí, dílo to
mé
neskonalé
vdnosti
.
.
.«
by mu možno založiti si exi* stenci a jediné své pání splnit: moci své ubohé, staré rodie do jich smrti podporovati. Že chtl by založit hudební ústav, jakých již nkolik v Praze dobe proPak vykládá,
jak bylo
spívá.
»Kdybych
ml
byt a opatit
penz, bych mohl najati sí by moje exi* moje rodie u mne a já nejšastnjším jen tolik
aspo dva
stence kryta, smrtelníkem. Jsem
nástroje, byla
umlcem tvrím výkonným i
a
m
nemám nástroje. Pítel dovoluje mi, bych u nho cvi* opravdu osud mj není hoden závisti !« »Osmluji se tedy, s nebezpeím, že budu Vám zdáti se drzým, prosit Vás o pjku 400 zl. k. m., jež vrátit se slavn svým žitím zavazuji. Nemám ruitele, le sebe a své slovo, které je mi však sváto a práv il,-
—
//
.
!
proto snad bezpenjší, než 100 ruitel. Nevyklá* dejte
prosím tuto smlost ve zlém smyslu nikomu nesvil jsem svoji nouzi, svoji jedinému
si
:
—
— Vám bídu.
Komu umlec ml by se svit, ne*li opt umlci?
Lidé bohatí, ti žáka a dají
—
aristokrati, dívají se
mu umít
hlady! «.
bez
lítosti
na ubo-
.
Celý Smetanv obdiv pro Liszta, celá jeho vzácná skromnost a celé jeho sebevdomí umlce je v tch
ádkách
V íjnu
se ústav otevírá.
Tak
Daí
se
mu
hned spoátku
nm
slibn, že skromný Smetana vidí v možnost existence pro sebe i rodinu: že troufá si vésti k oltái lásku svých studentských let. Svatbu s Kate* inou Koláovou slavií 27. srpna 1849 v kostele sváto* slibn.
štpánském.
Ml
Tenkrát stanul na vrcholi svého lidského štstí. družkou ženu, k níž nesly se jeho sny po léta, ženu, která, jemná a ušlechtilá, vzdlaná umlkyn, chá* pala jeho snahy a byla mu v nich podporou. Zakot* vil bezpen v Praze, v níž vidl jedinou možnost um* íecké své innosti/ v Praze, která tenkráte Šastnými nadjemi zkvetlá, ku podivu vlídn mu rozevírala svoji náru. Vážila si pianisty, který v abonentních kon*
ertech Hoffmannových vehrál se v srdce Pražan pedevším svým podáním skladeb Chopinových. Oblí* jehož editel a jeho cho byli umní jako ve spolenosti, s níž pstili horlivé styky, úastníci všech jejích zá* bav a ples, všudy vítaní a milí hosté. Ustav stal se stediskem pražské spolenosti, tím spíše, když Sme* bila si klavírní ústav,
stejn obratní ve svém
12
FR. LISZT.
svým stykm
z Thunovského domu, zván astji jako uitel též do palác pražské šlechty. Veery komorní hudby, které Smetana s hou* slistou Ot. Kónigslówem a cellistou Ant. Trágem v ústave poádával, staly se dostaveníkem pražské tana, dík byl stále
veer, 25. února 1850, navští* císa Ferdinand. Od prosince téhož roku stal se Smetana dvorním jeho pianistou. Denn z veera za* bavoval starého mocnáe klavírní svojí hrou. Tedy ve spoleenském žití stálý vzestup. žití rodinném pak dovršeno bylo štstí Smetano* vých, když zrodí se jim dcerka, Bediška, dít, v nž mistr náš tolik skládal nadjí. » sobotu dne 7. ledna 1851 v 1 hod. 10 min. ráno narodila se nám a 12. ledna poktna byla prvá dcera Bediška Antonie Kateina. intelligence. Jeden z
vil
V
V
LI
vku
3
let
zpívala
již
písn
s
textem, velmi
dobe
na pian hrála stupnici C dur i v protipohybu obou rukou. Znala všechny kusy, které hrály se ve škole, i jména autor. « To zaznamenává ve svých zápiscích. Ovšemže táž Bediška vnáší tžký kaz ve štstí rodi: odchází jim, umírá 6. záí 1855, sotva plpáta roku stará, spálou. Roznemohla se v Nuslích Smetana tam bydlel toho roku na letním byt, po* nvadž Praha chatrnému zdraví jeho choti nesloužila— a zemela u rodi paní Smetanové, kteí tou dobou bydlili »U Mysíík«. Byla k nim dána, aby pedešlo se nákaze v ostatní rodin. Byla tou do^ou na živu ješt vedle Bedišky mladší sestika její Zofie pozdjší intonujíc a
—
—
cho
S várce v Jabkenicích. Druhorozená Gabriela zemela dvouletá,- poslední knížecího lesmistra
J.
13
dcera z prvého manželství, Kateina, narodila se 25. íjna 1855, msíc po smrti Bedišin. Události, jimž osud byí tak otevel dvée do rodiny Smetanovy, valem nyní ítí se, pevrátit klidný život Erovinciálního uitele hudby. Již v srpnu 1856 uinil iszt na cest své do Ostihomu, kde ídit svoji ostihomskou mši, zastávku v Praze. Plných deset dní tu pak prodlel pi návratu svém. Bylo to v onch slav* ných dnech svatováclavských, kdy tutéž mši na den zemského patrona ídil na kru chrámu svatovítského. Znal se se Smetanou ješt z r. 1848 tenkrát, ped svatbou, mistr náš prodlel u nho krátký as ve Vý* «— maru a zahrnoval ho projevy své vážnosti a laská*
ml
—
vosti.
Denn
tovn v byt
se s
jeho
ním
scházel,-
— tenkrát
již
navštvoval ho Jám v . 697,
v
op* 1 -—
do noci pedehrával mu skladby své, Beethovena, Chopina, Schumanna. zájem jeho o dílo Smetanovo byl mistrovi našemu, v tsných pomrech pražských pece jen stlaovanému, vzpruhou nejsilnjší. Vždy skladby mistrovy do té doby vzniklé zvláštní njaké pozornosti i dokonce nadšení v Praze nebudily. Lee* cos psal ovšem jako studijní látku pro své žáky, leccos také po zpsobu starší, ústavní hudby: ony skladby pro nkolik klavír a nkolikero rukou, dv sonáty, rondo »pro mládež«, úpravy ze Schumanna, z Wag* nera a z Beethovena Le byla tu vedle jmenova* ných již skladeb Lisztovi vnovaných díla velmi vý* razného již profilu umleckého, Stammbuchblátterop.2. z r. 50*1, ti koncertní polky z let 50*55, oba sešity rozkošných polek op. 7. a 8. z r. 55, byla tu dokonce
A
.
14
.
.
.
E
tyvtá »Triumph*Symphonie« z dur 1853: »»Triumfální symfonie«, urená k slav* nosti satku císae Frant. Josefa s císaovnou Alžb* tou, nebyla ale od nejvyššího hofmistra <jestli se ne* mýlím hrabte Lanekoronského) pijata. Hymna ra* kouská je základní motiv této symfonie a ukoní ji též ve finále. Proto se nehodí nežli k njaké slavnosti císaské rodiny. DoVídn odeslán skvostný opis partitury s dedikací, le nazpt nedošla žádná odpovd .« bylo tu klavírní trio z g moll ** »povstalo jako orchestrální,
z
r.
.
A
.
mn
upomínka na geniální dít Bedišku, která záhy v 5. roce vku svého zemela na šarlach« Tenkrát za Lisztova pobytu zavanul sem dech jiného .
.
svta.
A svt zase jiný mistrovi se otevel nabídkou, kterou mu r. 1856 dávný pítel a ctitel jeho pianista Alexander Dreyschock. Dreyschockovi nabízeno bylo místo editele filharmonické spolenosti »Harmoniska Sállskapet* v Goteborgu ve Švédsku. Sám na ne* pomýšlel,- le doporuil do Goteborgu Smetanu. již z podzima 11. íjna dává se mistr na cestu, aby shlédl nové své psobišt. Vrátil se ped Koda, kde na* vštívil Gadeho, pes Berlín, kde s Laubem se sešel 24. kvtna 1857 do Roztok tam dlela rodina jeho tou dobou na letním byt. Dojem, jakým na Goteborg a hudební život msta psobily, líí Smetana a zárove jakousi rozvahu své životní situace podává v list, který krátce ped svým odjezdem 10. dubna 1857 z Goteborgu píše Lisztovi, » svému vysoce váženému mistru a pítelK Neboí uinil
n
A
—
15
»teba nebyl z
pímými kuji vše«.
žáky,
onch jste
Šastných, kdož zvou se Vašimi
pece
» Výsledkem
mým
mistrem, a
Vám d*
dvou koncert bylo, že jsem
vyzván, zde se usadit. Hmotn jsem na tom, než v Praze, nebo hodinami jsem zasypáván,- ale v umleckém ohledu jsem zde zcela osamocen, nejen s ohledem na naprostý nedo* statek jakéhokoliv hudebního styku
, ale byl
optovn
mnohem
lépe
—
svým umleckým smrem. Lidé jsou tu pevn zarezavlí ve pedpotopních názorech umleckých. Mozart jest jich bžkem, a ani toho vlastn nechápou. Beethovena se bojí, Mendelssohn se jim zdá nestra* vitelným a novjších neznají. Schumanna poprvé jsem sem uvedl ... Co mne pedevším pimlo zde zstati, je velký okruh psobnosti v mém umní. Ze trosek starého mozartovského spolku utvoil se totiž spolek se jménem »Spolek pro klassickou hudbu staré a nové doby«, který mne zvolil editelem za pevný honorá 100 švédských tolar msín. Týdn je schzka, pi též se
níž se studují veliká díla.
Volba tchto mi
Mám
je
pone*
tedy nejkrásnjší píležitost psobiti na pokrok a vkus obecenstva. Ke studiu zvolil jsem Men* deíssohnova Eliáše, abych ponenáhlu pipravil zá* Mimochodem jem a porozumní pro nové mistry nastudoval jsem se spolkem Schumannv »Ráj a Peri« u klavíru a hle, líbí se tak, že spolek usnáší se na jeho provedení ve píštím zimním období. Podobn provedu ve svém posledním koncert Gadeho » Dceru krále duch«, dílo, které, celkem snadné a pístupné, též má býti pomocným vtším zde neznámým mistrm chána.
.
—
16
.
.
KATEINA SMETANOVA.
},
P.
Sodermarka
z
r.
1858.)
BEDICH SMETANA. (Olejomalba
J.
P.
Sodermarka
z
r.
i
«
.« Bylo tu tedy volné a pítomnosti raziti dráhu zúrodující práci pístupné pole, pole daleko širší než ono v Praze. Byly tu též podmínky existence nepo* mrné výhodnjší než v Praze. Nebylo možno váhat, ani váhající ženy nebylo možno poslechnout. Na podzim 3. záí 1857 rr zíme Smetanu nastu* pujícího s rodinou cestu úo Švédska k trvalému po* bytu Svtlou episodou této cesty z vlasti za novým, neznámým štstím byla Smetanova odboka z Dráždan, kde rodinu zanechal, do Výmaru, oplatit návštvu Lisztovi. Byl pijat velmi pátelsky: »a Liszt již 11 osob hostil, vykázány Bedichovi dva krásné pokoje k volnému užívání. Bedich cítil se u ctného svého pítele tak šastným, že teprve v pondlí dne 7. zpt k nám se vrátil« píše paní Smetanová do Prahy své matce. Závažnjším projevem pro význam návštvy té je dopis Smetanv Lisztovi ze 24. íjna 1858 z Goteborgu již datovaný. Je v umlecké credo tehdejšího Smetany, bezpodmínená písaha na prapor novonmecké školy. » Nosil bych sovy do Athén, chtl^li .
.
—
.
.
.
—
nm
bych znovu popisovat, jakou mocí, jakým dojmem Vaše hudba na mne psobila, jak nedospl jsem pouze Í)esvdení — neb to ml jsem již ze dívjších dob — nahlédl jsem nutnost pokroku v umní v tom zpsobu, jak Vy tak velce a pravdiv mu uíte, a který uinil jsem svým vyznáním víry. Mjte mne za nej*
e
horlivjšího hlasatele vašeho umleckého smru, který i inem za svatou jeho pravdu chce stát i
slovem
p-
sobit.
17
«
Pomry góteborgské opravdu veliké
nebyly. Mistr ne*
zel pi své první návštv píliš ern. Le byl tu ne* smírn ilý spoleenský život zábav, veírk, hostin
—
byla hojnost až pílišná. Taká hojnost, že mistr, spo* lenost jinak velmi milující, obasnou výmluvou, že práv je churav, jim hledl uniknouti. Trpíval ostatn již tou dobou silnými bolestmi hlavy. byla tu láska pro umlce nov mstu získaného, která stupovala se ponenáhlu v nadšení a ve zbožování. Patricijské rodiny góteborgské pedstihovaly klavírnímu virtuosu a klavír* se v pozornostech nímu uiteli Smetanovi neb jako taký, ne jako skla* datel, je též zde pedevším cenn. Nalezl tu pátele z nejoddanjších, jichž kdy ml. Na plesu v- rodin Magnusov poznal paní Frójdu Beneckovou. Oslnn její krásou, skládá r. 1858 na písmena jejího jména polku Balí Vision. pomru svém k mistrovi píše po letech, r. 1909, krásná židovka, po smrtisvéhoprvého chot za Rubensona provdaná, prof. Krausovi: »— že Smetana mne velice miloval a dával mi to znáti zá* roven se svým obdivem mého zjevu, je pravda. Kdy* bych byla mla tytéž city pro nho, bylo by to mohlo vést k pomru, jakým spolenost mínila, že to jest. Já jsem se mu jen obdivovala jako hudebníku a vzácné inteíligentní a zajímavé osobnosti, a trávila jsem mnohé nezapomenuteln píjemné chvíle v jeho spolenosti. Honzík, eský mistrv sluha, vzpomíná z pozdjších let, že u pí Beneckové býval Smetana astým hostem a že v její domácnosti mnoho ztrávií veer, vzpomíná též, jak píliš taktní i píliš zlomyslné dámy goteborg*
A
vi
—
O
18
FRÓJDA BENECKOVÁ. <Stockholmská podobizna
z
r.
1856=1858.)
ské ekávaly v pedsíni: nechtly rušit, byla*li v ho* dine práv pí Frójda. Ta zachovala mistrovi pátelství v dobách nejsmutnjších, ba až za hrob. Jinak v otáz* kách praktických vždy ochotným pomocníkem býval mistrovi židovský uitel zpvu Nissen. Též krajan, houslista a skladatel apek mistrovi milým býval dru*
V
hem. Goteborgu byly ovšem též prostedky v bo* hatých kupeckých kruzích umní Smetanovo hojn odmovat. Hmotné pomry mistrovy skuten nikdy nebyly píznivjší než v Goteborgu. Jednak editelský jeho plat skýtal zcela slušný základ, koncerty pak a soukromé hodiny byly též pramenem hojného zisku. Práce ovšem bylo nadbytek. nebyla to práce snadná, kde v dilettanském spolku se skromnými prostedky orchestrálními bylo pipravovat a provádt pomrn obtížná díla, jako byly teba ásti Handlova MessiáŠe,
A
Mendelssohnova Paula, Beethovenovy klavírní fan* tasie se sborem, Mozartova Requiem, Ráje a Peri
Schumannova
.
.
.
Osud, který rodinný jeho život v Praze již jednou byl tžce zkalil, dolehl na rodinu Smetanovu ješt tíže v dob góteborgské. Cho mistrova ne bezdvodn váhala vydat se na sever. Chabých jejích sil ubývalo v Goteborgu oividn. Tžce chorá vracela se poátkem dubna 1859 do vlasti, na prázdniny. Domova však nedospla. Bylo nutno v Dráždanech cestu perušit. zde 19. dubna tiše skonala. Do vlasti dovezl ji mistr mrtvou. Pochována byla 22. dubna na Olšanech. Smetana hledal útchy ve svém umní. Lipsku ko-
A
V
19
naly se tenkráte velké hudební slavnosti. Odejel hned 29. dubna do Dráždan a odtud do Lipska. Zde oganisovali se jaksi tenkrát pokrokoví umlci tehdejšího chtli své umní zvát hudbou bu* pak k návrhu Dra Brendla usnesli se na mén výbojném oznaení »novonmecké školy«. Byla to rada velikých jmen, s nimiž Smetana tenkráte se sešel a namnoze pátelsky sblížil. Seznámil se s Ha* nusem Búíowem, s Bronsartem, s Karlem Taussigem, s Lassenem, s berlínským Sternem a Kóhlerem, s Jal* lem i s Rusem Srovem tof všichni tém pedsta* vitelé hudební tehdejší moderny a pianistického umní. pede všemi Liszt, krerý byl stedem novonmeckého hnutí, optn Smetanu zahrnoval laskavostí a pozor* nostmi, zejména když po slavnostech oba odejeli do Wýmaru. Zde v Lisztov dom dostalo se Smetanovi uznání, jehož veejnost dosud mu zaslouženou mrou neskýtala, nedovedla ve svém omezeném chápání skytnout: uznání jeho skladeb. Neustávali Smetana pes svou nesmírnou zamstnanost na poli výkonném a pes to, že na poli tom pedevším kvetly mu úspchy, nijak ve své skladatelské innosti. Pro Lisztem ízený Hallbergrv sborník »Das Pianoforte« skládá r. 1856-7 »Ti charakteristické skladby« op. 3.
Nmecka. Prvotn doucnosti,-
—
A
A
V
20
Richarda III.
koncuje op. 11
poíná a 4. lednem 1859 koní Valdštýnv tábor. dílm všem dostalo se sankce Lisztovy jeho žák. »7. ervna dopoledne hrál jsem svoji symfonii Bronsartovi, Taussigovi a Lassenovi,- rovnž v po* .« »Když ledne u Liszta Laurencinu a jeho choti Laurencin odešel, poslechl si Liszt mého Richarda a Valdštýna,- sám zahrál mj op. 1 « » 1 1 ervna. O 5. ho*
Tm
i
.
.
.
.
dine u Liszta. Byli jsme sami, poslechl si skizzy, polku atd., posléze zase Richarda a Valdštýnv tábor. Po* líbil mne a objal a slíbil, že bude mé vci provozovati »12. ervna matinée u Liszta, kde mé trio z g molí
9 s pochvalou bylo pijato« nejsou jist zápisky z ješitnosti. Radost, že nej* vlastnjší jádro jeho bytosti konen nejpovolanjším soudcem je poznáno a po zásluze ocenno, vedla k nim mistrovu ruku! políbení Lisztov sláva tvrího u* mlce poprvé líbá jeho elo! Sláva tvrího umní, oné pední moci, vládnoucí jeho žití, rozlévá svtlo své jeho ztemnlým nitrem. brzy potom duši sežehlou mrazem Osudu druhá velká moc jeho žití prolíná hejivými, oživujícími a omlazujícími paprsky: nová láska k žen , Vrátiv se z Wýmaru trávil mistr prázdniny v Cechách. letech 1844—52 rodie jeho žili v Obíství. Tam seznámil se Smetana jíž tenkráte s rodinou editele tamního panství, Františka Ferdinandiho. Roku 1857 vzal si bratr jeho Karel Albertinu, jednu z dcer Fer* dinandiových za ženu. op.
.
.
.
To
V
.
.
.
A
.
.
V
21
Karel Smetana byl knížecím lesním na Chlomku. zajel si na léto 1859 Smetana s dceruškou {£ Zofií zotavit se z bolu nad ztrátou své choti. Užíval pírody, toulal se po lesích, i lovem se rozptyloval. Na lovu nadhánl mu, náboje i zvé nosil a dvojku nabíjel patnáctiletý Honzík Jan Rys. Divný praž* ský pán hochovi vtisknul se v pam, že po padesáti
nmu
—
letech zjev jeho
podrobn
pevná postava jeho
blzu
popisuje:
»Drobná,
ale
odna v šedohndou mohérovou
košilového stihu
se širokými rukávy,-
blza
semknuta byla v bocích pasem z téže látky s paskou. Na hlav nosil modrou placatou epici s bíle a mode kostkovanou obrubou a s chocholkou na temeni. Už tehdy nosil zlaté brejle. Vlasy byly temn kaštanové, ne* »až na ramena« a leskly se jakoby namazány, byly. Vous rozdlen byl na ti partie: tmavokašta* nový, nepatrn nazrzlý knír, na brad »kozika«, po stranách íicousy. K tomu mluva nosov zabarvená zjev, jemuž bylo teba pivyk* v jemn hrícím r .« nout, který však byl prý »hezký«, smál-li se Náš mistr oblíbil si svého Honzíka, že vyzval ho, by »by mohl v osielosti své aspo šel s ním do Švédska Honzík s nkým ve své mateštin rozmlouvati*.
a
—
i
.
—
slíbil.
.
A
-
Za
pobytu svého v Chlomku navštívil pirozen, obnoviv též staré styky, rodinu Ferdinandiových. Sme* tana setkává se s Bertinou Ferdinandiových. Mladá, krásná dívka jímá jeho duši srdce. Již v srpnu píše jí prvý list z oné ady milostných dopis, které jsou pro vzntlivý a velý jeho cit tak píznaný. >Vidím i
22
«
svou jedinou spásu v Tob, že aspo pro pár oka* .« Je rozhodnut o svém mžik mohu dojíti úlevy .
dalším
náctiieté své
.
sic pomru devate* ptaticetiíetým vdovcem, po* se rznících, patrn pílišn naklo*
dcery
znan
vah nadto
nna
.
od první chvíle. Matka
žití
s
není.
»To, co mi odpovdla, jest ješt kratší , ba iti jediným slovem konec každé nadji. Nemá sic sama pranieho proti tomu, abys byla mou, ale v ni em Ty jediná máš nechce pemlouvati mj osud ve svých rukou. Ty a jenom Ty vládneš nad životem a smrtí mé bytosti, nad mojí celou bu*
tém
íkal
:
T
.
.
.
.
.
.
doucností.« Bettina rozhodla se osud ten ve své ruce vzít. záí louí se její snoubenec s ní, by vrátil se z prázdnin
V
do Goteborgu Prvodcem na cest mu je Honzík. Dceruška Zofie zstala v Cechách. Je tžká ta pou z vlasti. »Má skleslost a moje touha po Tob mne té* rozdírají všechno, všechno bych dal, abych sml u Tebe žíti« píše Bettin. píznan pro
m
tehdejší již
.
.
.
.
.
.
—
pomr
A
své duše vzntlivé a píliš citlivé
k chladnjší a stízlivé duši nevstin prosí: »Ne* íkej zase, že peháním, « i smutn poznamenává: » Vzpomínám píliš pozd, že mne pokládáš za pepjatého.« Téhož vdne, 22. záí, kdy dospívá do Goteborgu, píše do Cech, o cest, o své lásce. »Rok má pes 500.000 minut a každá minuta má 60 myšlenek, jež jsou Tob, moje pozemská bohyn, posvceny. když psaní nemilovná snoubenka nepíše, nepíše—-:
A
23
«
«
» Musím Ti doznati, že vstávám denn se smlým pá* ním: kéž mne dnes potká mé nejvtší štstí! víš dobe, jak se nyní musím uskrovniti v tom, co nazývám štstím dopis od Tebe. Již jsem se od*
—
—
tém
nauil býti šastným. Pak míjí rok ve smutku, v touze a v práci. »Moje vyuování je v plném proudu. Ráno po osmé poínají soukromé hodiny až do pl jedné, potom je škola až do pl tetí. Jan pináší mi jídlo z hostince, najím se dobe nebo špatn, odpoívám do pl páté, zahánje doutníkem své smutné myšlenky v kruhových prstencích jako dým tabáku ... pl páté po* ne znovu uení, jež trvá pes sedmou hodinu, rak teprve mám tolik volného asu, kolik ho zbývá k uleh* nutí. Tu pak poínám na svém výborném pian naíkat, pravíš? ba velmi naíkat,- nebo jen ono jest ješt citlivé pro každý stesk a asto potší, když ne i úpln, pece aspo pro okamžik, když jsem nejnešastnjší. Popsal jsem Ti tu obvyklý postup svého dne, nezmní~Ii ho njaké pozvání k diner nebo na ve* er. K tvoení t. j. komponování se vbec nedostanu, nedostává se mi nutného klidu mysli, zvlášt nevy* hnutelného k propracování nebo napsání skladby. Tak píše Bettin. Leccos o spoleném soukromém ži* vot vypravuje též Honzík. Je to síla vzpomínek na dobráctví mistrovo, na snahy jeho, sluhu svého vzd* lati rozhovory o všem možném o žralocích, o lovu na velryby, o Eskymácích a o sobech, o Kolumbovi, Také kreslení o otázkách náboženských, o politice tužkou patilo k veerním zábavám našich vyhnanc.
V
H
—
—
.
24
.
.
BEDICH SMETANA. (Podobizna goreborská z
r.
1857.)
«
.
Byla to záliba, k níž mistr rád se vracel v dobách své pozdjší nejvyšší duševní skleslosti. Tžký, skladbami neplodný rol$, konen minul kvtnu vrátil se Smetana do Cech. Praze navštívil hned po píjezdu umleckou vý* stavu na Zofín. K velikému a milému pekvapení setkal se zde se svojí nevstou a jejími sestrami. .
.
.
V V
Nastávají starosti se svatbou,
doklad a obstaráváním
s
opatením úedních Smetana dlí sti-*
formalit.
dave na Lamberce u Obíství, u rodi své nevsty, a v Praze. Do Prahy vábí ho obas opera. Ani ne díla, jako spíše zpváci: Davison, Luccová, mladý tenorista Woworský Ale všechny jeho myšlenky .
.
.
sousredují se k Bettin. » Venku je tak, jak nyní v mém nitru dsn, nevlídn, chladn. Ale brzy za* plaší slunce všechny mraky, až Ty vyjdeš, a pak bude v mém nitru jako venku, teple, vesele a plno rozkoše a blaženosti. Šastný onen den nadešel 10. ervence 1860. Svatba byla na Lamberce. Byla veselá a hluná ve píbu* ženském kruhu. Nevstiny sestry hrály k tanci,- Sme* tana, který prý záil štstím a rozmarem, tanil »ná* ruživ vytrvale, s takovým nadbytkem temperamentu, že pro jiné taneníky nebylo ani místa, sólo za só* lem, tanil s nevstou tancem ne tak ladným, jako rychlým a pohyblivým*, Honzík vzpomíná, že nikdy :
potom nevidl mistra veselejšího v mistrov novém štstí objevily se, lehké a pomíjivé ovšem, záhy. Byly tu spoutány dv po* váhy píliš rzné: mistrova vzntlivá, horoucí citovost
f>ed
tím ni
.
.
akési stíny
25
narážela tvrd na Bettininu stízlivost a odmenost i sporost ve projevech citových. Zvláš bolest i trpvzbouzí Bettinina nechu k dopism: »Je kost v mi ostatn líto, že stále více vidím, jak málo Ti na mne
nm
když se ani na konvenci neohlížíš, abys alespo poslala nkolik ádek, nebo je pece každému nápadné, když se žena ani v prvních týd* nech manželství nestará o svého chot. « Tak hoká slova píše Bettin již 3. srpna 1860 ... jinak namnoze zstává se svými city opatrn schoulen ve svém nitru. Podává choti své vrné a podrobné zprávy o zevnjších píhodách. Hlasy srdce netroufají si hlasnji se Projevy cit milostných spíše ponenáhlu ozvat ustupují hlasm lásky jiné, vyšší, která u Smetany tou dobou njak uritji se probouzí — lásky k vlasti. Ješt ped svatbou z Goteborgu odpovídá Ludevítu Pro* cházkovi k žádosti jeho o mužský eský sbor eským dopisem jinak veškera dosavadní korespondence jeho byla nmecká —*, a v ljst tom píše velká slova: »že jsem ale s tlem a duší Cechem a honosím se býti
záleží,
k vli lidem
mn
A
,
.
.
-
—
nemusím opakovati. Proto tedy v mateském jazyku, akoliv chybn, a tším se, že jest to dopáno
synem
naší slávy, to
se nestydím
Vám odpovdti
Vám vyjeviti, jak vlast naše
mn mn nade všecko jde«. A
komponuje o prázdninách 1860 vlastenecký dvojsbor
Odrodilec. Když paíj: vykonány
jsou všechny pípravy k od* jezdu do Švédska, když vykonány všechny návštvy
na rozlouenou, teskn poznamenává Smetana ve svj zápisník: » Jest to smutné, že jsem nucen vzdálen ód své
26
O
í^\
s
^
X
vroucné miíuji a kde bych tak rád žil, avšak snad to vyhledávati svoje živobytí v cizin na hranicích eských optn nebude na dlouho!* si požaluje: »Zdali a kdy opt spatím tyto milé drahé vrchy a s jakými asi pocity? Jest mi vždy velmi úzko, když s tmito místy se louím. Žij blaze, moje nadevše vlasti, již tak
—
A
milovaná
tvém
vlasti,
moje krásná,
veliká, jediná vlasti!
Ve
ln rád bych odpoíval, tvoje pda jest mi po*
jsi mi v* nem! Katty a Betty jsou tvoje dti.« Možno*li, aby ob lásky jeho žití, láska k vlasti a láska k žen, byly horoucnji vyjádeny ve svém vzájemném se pro*
svátna. Kolik nejvznešenjších bytostí dala
lnutí?
.
.
.
V Goteborgu as plynul v
letech
pedchozích.
stejným
Mnoho
asi
studia
zpsobem
—
jako
Smetana
di*
v prosinci Haydnovo Stvoení —*/ dosti veej* ného vystupování, tentokrát zejména ve veerech ko* morních a triových/ mnoho zábav a kalaš Teplo
riguje
.
.
.
domova mistra mile hálo. Rzné povahy obou man* žel zdá se že se asem sblížily, nepotírajíce se j£ a vzá* jemn spíše se doplujíce. Vzpomíná svých Cech ve dvou sešitech klavírních »Souvenir cle Bohéme en form de P olk a s« op. 12 a 13. vzpomínky ty rozdluje mezi pítelkyni a cho: sešit jeden ve* nuje pí Frójd Beneckové, druhý pí Babett Sme*
A
tgnové.
ech vzpomíná ostatn stejnou mrou jeho cho. Hon» zík tvrdí, že se jí dokonce
ím
v Goteborgu nelíbilo, »že stáíe msta.«
dál tím více naléhala na odjezd z tohoto
Koncem bezna, kdy vyuování v ústav
bylo skon*
27
«
cno, je Smetana již rozhodnut. Poslouchá nitra
i
své choti.
»Mám
na zeteli jiný
hlasu svého
cíl,
zda bude
mne štstí
provázeti, nevím, ale já se nemohu v Góte* borgu zahrabat,- musím se vynasnažit,aby moje skladby
mn
dána byla píležitost k nové byly uveejnny a innosti a pobídka k práci rozsáhlejší. Protož jen do širého svta a to co nejdíve. Moje Betty se raduje, že bude opt ve vlasti žíti, a já taktéž. Koncertní cesta, kde Smetana chtl se na rozchodnou Švédsku, pedevším Stockholmu, pedstavit jako um* lec výkonný, dala mu poznat nesnáze severského ce* stování poštou, váznoucí co chvíli v závjích i v blát, dala mu poznat též nesnáze, s nimiž jest bojovat u* mlcí ve prostedí umlecky nepipraveném. oblí* bených sob repertoirních ísel hrál Smetana ve Stockholmu sporému,ale vdnému obecenstvu vedíeBeethovenova koncertu ze molí s vlastní skvlou kadencí svoji polku z Fis dur, pak Chopina, Lisztovu druhou Yhap* sodii a Handlovy variace k tm skladbám se rád optovn vracel. Po tech koncertech ve Stockholmu a
Z
—
klavírním veeru v Norkópinku vrátil se cestou, již její krajinné krásy zvláš vzpomíná, do Goteborgu. Zde 10. kvtna v matinée, ve prospch chudých dtí poádaném, rozlouil se s mstem. Pátelé jeho -* Sme* tana zde jmenuje p. Nissena a paní Beneckovou tžce nesli jeho odchodu. »Episoda mého žití
pro
—
optn
Le
v Goteborgu od msíce íjna 1856 do msíce kvtna otevírá 1861 jest dokonena, náleží minulosti a .« se doba nová 7 hodin 19. kvtna stanul mistr náš v Praze.
mn
.
V
28
.
SMETANA
S
ROZ.
DRUHOU CHOTI BETTINOU, FERDINANDIOVOU.
<Švédská fotografie
asi z
r.
i86o.>
Je píznano duši, že prvé,
pro naprostou nadvládu hudby v jeho co ve vlasti ho poutá, je hudba. Zvláš vzácná ovšem byla mu opera. Peliv zaznamenává, kde kterého zpváka slyšel. Nevynechá významnji když konen stane ne šího operního pedstavení.
A
pouze
ped výkonem, le ped
povídajícím,
je
dílem, ideálu jeho od*
nesmírn uspokojen: » Tentokráte požitek, na jaký již dávno se nepa*
tak
ml
jsem zvláštní Veškerá deklamatorní místa byla mistrná a byl bych si pál, aby to byli slyšeli protivníci R. Wagne* rovi, aby seznali, že to byl skutený reformátor, jenž s dramatickou pravdou bral to opravdovji, než oni všichni dohromady. « To poznamenává, poslechnuv matuji.
Wagnerova Tannháusera s tenoristou Tichákem od dráždanské opery v hlavní úloze. Ne nadšen, le vlídn a uznale vyslovuje se po pražské premiée o Gousi
nodov
Faustu.
Zatím pekonána je též nepíjemná doba pechodní. Vci ze Švédska již došly, Smetana zamuje pro^ zatímní byt u švagra svého A. Kiesla na Ovocném trhu . 579 za vlastní domácnost. Záe pomr k Bet* tin urovnává se zcela, upevuje se narozením dce* rusky Zdeky. Mén pízniv, než vnitek rodiny, utváí se Smetanv pomr na venek. Stal se v Praze cizincem.
Nenachází pípadného zamstnání. Po tolika zklamáních pokouší se opt o koncertní cestu. íjnu 1861 vydává se do Lipska. Doufá v pomoc novonmeckých pátel, Bronsarta a Brendla, též Raimunda Dreyschocka a Reinecka.
V
29
.
A
nesnaží se nijak být Všichni ho s koncertu zrazují. nápomocni/ tím spíš ovsem pipravují úspchy Bron* sartovy choti, rozené Ingeborgy Stárkové z Goteborgu. Neslyšen, nastupuje další cestu do Kolína nad Rý* nem. Ferdinand Hiller jeví zAz zevnjší aspo zájem o nho a o jeho Richarda III. Pítel mistrv, houslista Konigslów je mu i hostitelem i vlivným prostední* orchestrální spolenosti v sále konservatoe kem. konen mistr dostává se k slovu a vítzí Beethove* novým koncertem z c moll, Lisztovým Rígolettem, ze svých skladeb pak polkou a nedávno ped tím komponovanou etudou »Vid stranden, Min ne afSverige Na behu moském, vzpomínka na Svédsko«. Zato v Hollandsku opakovaly se lipské nepíjemnosti. Neznámý eský umlec odkazován sem a tam, koncert v Rotterodam ukázal se nemožným, podobn koncert v Haagu a v Amsterodame. Skvlý byl za to úspch veera ped studenty leydenskými ve spolku »oempre crescendo« uspoádaný. Poad koncertu kolínského zde opakovaný vynesl Smeta^ novi estné lenství spolku vedle mírného honoráe 60 hol. zl. Za podobný královský honorá tí fried* richsdor nabídnuto mu konen F. Hilíerem úinkování v komorním veeru v Kolín n. R. Na po* adu bylo Beethovenovo Rudolfínské trio. Smetana pi* dal nkolik drobností sólových. Ale sám nebyl s sebou spokojen,- mechanika Erardova klavíru nebyla mu po* slušná. skladbami jeho, triem, které hrál Hilíerovi a Bronsartovi, nebyli píliš zase uspokojeni nmetí
V
—
A
tito
30
umlci
.
.
—
« «
Rozladn
vrátil se pres
Dráždany
13. prosince
1861
dom. »Nyní nemám, co bych zapisoval, pouze to, že trá* vím šastné dny v kruhu drahé své rodiny. Nic zvláštního se nepihází, jeden den rovná se druhému. Zdeka a dobe prospívá. ~- Každého dne do* poledne cviím se na klavír, bohužel je vypjený, ponvadž nechci initi než nevyhnutelná vydání a
je naší radostí
úsporami z Goteborgu pinesenými musím dobe nebo nevydlám nyní pranic. Bylo potebí zaít znovu, navázati nové styky, vpra* viti se v nové pomry. Pátelé hledli býti Smetanovi nápomocni. »Pan L. Procházka, mj bývalý žák, uvedl mne do Mšanské Besedy, kde jsem se sezná* mil s mnohými literáty a jinými vzácnjšími osobami. Pi nov vzniklém rozvíjení se naší národnosti mám také já snahu, abych se zdokonalil ve své mateštin, abych se v eštin dobe mohl vyjáditi jak ústn, tak písemn, nebo od svého dtství byl jsem nucen uiti se všemu jazykem nmeckým dle tehdejšího škol* ského zaízení. Bylo by tudíž na ase zaznamenávati tyto zápisky po esku,- jelikož jsem však psáti poal po nmeku, chci je tím zpsobem též dokoniti až do té doby, kdy budu moci správn psáti vše jazy* kem eským, v nmž usilovn se cviím. s
hospodaiti,
i
V
svt
tch rozpacích o existenci v novém tom Sme* tanovi zdál se opt koncert nejvhodnjším prosted* kem, Prahu sob zase získat. Poádal 5. ledna 1862 koncert s orchestrem v sále žofínském,- provedl zde své symfonické básn Richard III. a Valdštýnv tá* 31
.
«
svj oblíbený Beethovenv klavírní koncert zpvní ísla obstarali si. Mickova a Lu* kes. Ale ani poad ani úinkující nedovedli pemoci lhostejnost obecenstva. Dvorana zela prázdnotou, » nkolik návštvník se dostavilo, ale pouze proto, že mli volné vstupenky, dále se nedostavil nikdo, j^no, ano, doma není nikdo prorokem* Úspch veera ped eskou kritikou byl píznivý,- n* mecká hanla vše, zejména vytýkáno Smetanovi, že piklání se k nové hudební škole nmecké. Lépe na* vštíven byl koncert druhý, bez orchestru, za úinko* vání pouze pveckého si. z Ehrenberg a Pivodova. Ale hmotný výsledek optn zklamal: zbylo všeho bor, hrál
z c moll, co
.
všudy 24
zl. r.
m.
.
.
.
.
nad žití mistrovo ernjší a tžší, nikdy trvale
Starosti existenní snášejí se tenkráte
mrakem, který
nemá
stále spíš
se rozptýlit. Je trudno ísti ty trpké vzdechy. moje hmotné pomry byly tak šastné, jako
» Kdyby
v domácnosti, byl bych zajisté lovkem nej* šastnjším na zemi. Moje manželka je pravý andl, dnes jsou jenž mi oslazuje mj domácí život. « ». moje 38. narozeniny,- jen kdybych mohl rodinu svou vidti zaopatenou, ale bohužel doufám rok co rok na njaké pimené postavení, ale wzáy marn. Goteborg nabízí v nouzi pomocnou ruku. Nabízejí se tam mistrovi koncerty, k nimž 8. bezna pes Berlín jsou
.
.
a Koda odjíždí. Kodaský Gade žádost o sprostedko* vání veejného vystoupení odbývá jako dosud všichni cizí pátelé: lichými sliby a odkazováním na nedo* hlednou budoucnost. Pomry góteborgské shledává
32
BEDICH SMETANA. Pražská fotogr. z
r.
1862
«
Smetana, co hudby se týe, pokleslé na nejnižší stu* pe. Je hned zasypáván žádostmi o hodiny «— ty hradí mu víc než sdostatek celý tamjší pobyt. Také kon* certování daí se dobe dva veery a jedno matinée jsou velmi dobe navštíveny. Rádi by ho zde podrželi. »Le moje touha po domov nedala se s tím srovnati a v polovici kvtna byl jsem opt a nyní již navždy v Praze uvedené Smetanov poznámce je vyeno, jak zrn* nila se Praha v tch nkolika letech jeho nepítomnosti. Opustil Prahu nmeckou, do eské Prahy se vrátil. jaká síla života vanula mu zde vstíc Vždy práv tou dobou mrazivá pouta politické reakce se byla uvol* nila. Národ cítí, že se šíje sato jho ujamení, a rázem raší po málo plodné, dvacetileté zim, všemi mízami nové jaro nové kultury eské. Vznikají ste* diska spoleenská umlecká eské Prahy MŠtan* ská Beseda, Beseda Umlecká, Hlahol —v vzniká orgán smlejších tužeb národních, Národní Listy. Pi tch stál nejvýznamnjší literát té doby. »Nejhíubší z bás* ník tohoto období vypracoval se od kosmopolitického názoru i umleckého smru k poesii charakteristicky :
.
.
.
V
A
!
tém
—
i
národní. « Jan
Neruda jemn
vycítil
spíznnou
duši
ve Smetanovi, vycítil význam jeho, významu vlast* nímu tak podobný. Stal se a zstal, teba nebyl hu* debník, rozhodným zastancem mistrovým. vedle toho ^rozumového, skeptického pozorovatele, jdou* ího pedevším za eskostí výrazu, národní plností ja*
A
mkký, lyrický Háíek »ci* vzrusený« miláek vzrušením
zyka, ryzostí slohu«, stál
tov pekotný,
stále
33
tenkrát pekypujícího národa.
svt
Ta
dv jména
pedsta*
Co ti
a kruh jejich pro* hlubuje ideu národnostní v díle básnickém, Josef Mánes nalézá pro ideu tu ideální výraz výtvarný. Jen eská hudba eká svého proroka
vují tehdejší literární
.
.
.
.
.
.
údlem genia, chápe úlohu v tomto novém národním žití, hledá a na* lézá cesty, jimiž úlohu tu mu je ešit, a ujímá se e* Šení toho s úsilím a vytrvalostí heroa. Nejprve navazuje tam, kde pestal, opouštje Prahu: chce psobit jako, uitel, otevírá optn svj hudební ústav. Tehdy ve Školské ulici . 34, od 1. záí 1863 v Lažanského paláci, též s pobokou ve Spálené ulici . 51. žádosti o povolení rozšiuje program školy vedle vyuování klavíru též na vyuování zpvu a ná* stroj smycových. zde, ve škole, vidl nejmén žáci jehp svdili mi o malém-zájmu, cíl svého žití který o vyuování ml. Ustav mu je tedy spíše zdrojem existenním. S tím vtším zápalem ujímá se vsak vtších, význam* njších svých úkol jako organisátor, jako dirigent a jako kritik. Umlecká Beseda, Hlahol, Nár. Listy tam Smetana byl inným psobností, která dala hned od prvopoátku smr celému kulturnímu proudu, odtud vycházejícímu. pak pistupuje divadlo, kde Smetanova psobnost byla, možnoli, ješt proniká* Smetana
s prozíravostí,
která je
svoji
V
—
Le
—
A
vjší.
V Umlecké Besed Smetana
byl
inným
jako
len
výboru i jako pedseda, len prozatímního výboru, od 15. bezna 1863 jako pedseda spolku do r. 1870.
34
Všechny ony
imponující podniky, jichž mladý spolek
se chápe, vychází z jeho
Hned
rok 1864
je,
podnt.
dík Smetanovi,
slavným datem
e*
Tenkráte 23. dubna konala se v Novomstském divadle slavnost Shakespearova. Smetana provedl pi té píležitosti první tyi ísla Berliozovy dramatické symfonie Romeo a Julie. To byla ovsem hudební událost nesmírného významu, výkon nejvtší závažnosti. Hokost, která mísila se Smetanovi v pohár jeho žití, kdykoliv doufal z nho píti doušek nejsladší, vmísila se ovšem i tenkrát ve štstí velkého inu. Snad nedostatek zkoušek, snad náhoda zkalila tenkrát provedení tehdejším silám Jist že velmi nezvyklého díla nkterými nehodami, z nichž nepátelé Smetanovi dovedli pozdji tžit. Ale celkový dojem veera byl prý pece úchvatný. Skladatel Smetana po* klonil se památce veliké britského dramatika slav* nostním svým pochodem, který téhož veera poprvé
ského hudebního
žití.
provedl.
jsou pozdjší veery Srn* tanou inspirované a ízené. Po Berliozovi uvedl zbožovaného svého Liszta do Prahy jedním z nejkrásnjších, nejvyrovnanjších jeho dl: Legendou o svaté Alžbt. Novomstském divadle spojily se 20.dubna 1866 jeho piinním pod jeho rukou všechna reproduktivní pražská tlesa ~- sbory Hlaholu a Besedy, orchestry obou divadel sesííené profesory konservatoe i jinými umlci pražskými jím vedeny ku skvlému vítzství. ^Hudební a plastické akademik, v Novomstském divadle 16. kvtna 1869 poádané,
Daty pak stejn slavnými
i
V
—
V
35
odborové besední opt za úastí Híaholu a pvecké Besedy ke spolenému dílu: z vý* tvárník Petr Maixner, Bohuslav Snirch,MiroslavTyrš vypravili živé obrazy,- mužské sbory ídil Karel Bendi, smíšené Ludevít Procházka,- Smetana ídil orchestrální téhož roku 4. záí v témž divadle dirigoval ást. pi pamtní slavnosti 500. narozenin Husových, Be* šedou poádané, Loeweho oratorium Hus, jehož zlom* ky již díve v jednom z abonentních koncert besedních byl uvedl na poad. Instituce abonentních koncert Uml. Besedy, pro Prahu tak významná, je rovnž myšlenkou i dílem Smetanovým. tch již r. 1862 ve Slavoji píše, jaké že by mly být: »že se budou skládati z mistrovských dl našich herou v, jakémukoliv národu náležejících, pi emž zvláštní zetel brán bude na práce z per skladatel slovanských «. o vnjším jich rázu dokládá: »Jsa Cechem, poádám koncerty eské. pece jest nám Cechm volno, abychom svých vlastních koncert smli poádati. Anebo jest eské obecenstvo k tomu mén zpsobilé? Mám za to, že naše dobré jméno jakožto národa hu* debního jest dosti staré i známé, i jest úkolem umlce pravou láskou k vlasti nadchnutého, aby jméno to více a více povznesl. « To byl nejrozhodnjší protest proti neumleckosti a náhodnosti koncert solistických a dobroinných, byl to též rozhodný krok proti vlaž* nému, nadržujícímu utraquismu stávajících již starších institucí, umlecky jinak vážných, ale též potem svých produkcí poteb tehdejší již nevyhovujících. Byly tu v celku ti koncerty konservatorní, sdružili se všichni
A
O
A
To
nmin
36
BETTINA SMETANOVÁ ROZ. FERDINAND IOVÁ.
r.
1862.)
produkce »Cecilián* ského spolku « a »Zofínské akademie« Ustavují se tedy ti roní abonentní koncerty, výlun eské. Smetana
oratorní koncerty, »Society«,
.
je poádá, sám je ídí. Souasné posudky skvle oceují jeho dirigentské schopnosti. Poady voleny jsou se zetelem k vytenému programu celku: z klas* sik Beethoven, Mozart, též Mendelssohn, moderna zastoupena Berliozem, domácí a slovanská tvorba Smetanou, Abertem, Zvonaem, Glinkou. Ale podnik ztroskotává na lhostejnosti obecenstva. Zaniká. —Ne* zaniká s ním ovšem jeho myšlenka. roce 1869 Smetana sám znovu je kísí jako »koncerty filharmonické«,- roku 1873 sestupují se za stejným cílem or* chestry obou pražských zemských divadel ve »Fil* harmonický spolek«,- r
sám
V
pd
úrodou. jako v Umlecké Besed brala se psobnost Smetanova v Hlaholu. Byl lenem spolku hned od svého píchodu do Prahy a zstal mu vren po celé své žití. Hned po svém návratu do vlasti prokázal pátelství své spolku: hrál v zábav Hlaholu 10. li* stopadu 1862 novou tenkrát svoji Fantasii na národní písn, a skladbu nejspíše že chybn oznaenou, »Z u* pomínek slovanských « byla to spíše asi nkterá z polek ze Souvenir de Bohéme. Když pak sbormistr spolku Ferdinand Heller vzdal se 30. listopadu 1863 místa svého, pejal je Smetana. Rozumí se, že jakost
Týmž smrem
—
37
jak též souasné posudky svdí, okamžit Ale tímže dnem poíná též nový duch váti spolkem, nemohoucím se dosud pro domnlé vlaste*
výkon, stoupla.
necké a spoleenské cíle povznést k cílm umleckým. Smetana snaží se zlomit pouta, porady spolkové dosud svíravší: snaží se vymoci pípustnost též cizích, ne* slovanských skladeb v porady. ásten aspo se snahou tou proráží. Rovnž myšlenka rozšíení prvotního jen mužského sboru ve sbor smíšený od nho vychází, tebaže teprve po patnácti letech dokala se
A
Chtl uiniti Hlahol spolkem ryze umlec* a moderních snah *- chtl uinit ho již tenkrát, po letech, plnou mrou dnes teprve se stal. Zrní* nil jsem se již o tom, jak za Smetany, tak jako dnes, sdružoval se Hlahol s institucemi jinými A- tenkráte s Umleckou Besedou, dnes s eskou Filharmonií «k úkolm nejvyšším, souinnosti mnoha silných složek vyžadujícím Styk se sborem a rozpaky o cenný, na výši doby sto* jící materiál sborový vedly mistrovy tvrí síly na pole to. Ukáži jinde, jakým významem psobily jeho pro Hlahol složené a zde též vesms prvého svého provedení se dokavší mužské sbory: Odrodilec , 1863 zcelapepracovaný pro sbor s dechovou harmonií ad lib.,Ti jezdci , eská píse <1868> již pro sbor smí* realisace.
kým
ím
.
.
.
Vno
šený složená, Píse na moi <1877>, <1880>. Ješt r. 1882 vnuje Hlaholu a všem zpváckým spolkm eským hesla, jedno ^Jednoduché, ale srdené, ponvadž ukazuje na hlad a žíze po ce*
Dv
38
.« st«, druhé »Jak pozdravují posilnní zpváci Tak zstal s Hlaholem do posledních svých let, te* baže sbormistrovství jeho nemlo dlouhého trvání. Bylo ješt ve spolku živl, s nimiž práce v jeho smyslu nebyla možná. Ale pedevším volaly ho závažnjší ješt a vyšší povinnosti jiné. 7. ervence 1865 re* .
.
signoval mistr na sbormistrovství spolku. Louí se v míru, zstává lenem výkonným a díla jeho psobí v Hlaholu místo pímé psobnosti jeho .
význam
.
.
innosti Smetanovy, krátké sice, le závažné pro hudební tehdejší život i pro pochopení umleckého charakteru mistrova, dejme pipomenouti sob vlastními slovy Smetano* vými, jaké že byly divadelní pomry eské tou dobou.
Máme*li
oceniti
kritické i
Nebo kritická šifra A, od poátku kvtna
1864 v Ná*
rodních Listech se objevující, po necelý rok se tam vynouje pedevším, kde jedná se o posudky operní. Hlas nejpíkejšího, ale spravedlivého odporu proti tehdejší divadelní správ pozvedá tento neúnavný a neohrožený bojovník za ideu umní istého, pravdi* vého, nového a eského. Kapelník Jan N. Maýr, jehož editel Thomé již roku 1861 pro divadlo to byl získal a jemu vedení opery svil, byl pilný a energický pracovník, který emesl* nou stránku své úlohy dovedl ešit zcela uspokojiv. Se souborem operním, který jist nebyl tou dobou prvoadý, dociloval pedstavení hladkých, pesn se*
studovaných na scén i v orchestru. Nad pouhou pesnost však sotva kdy se vyšinoval. Nebo vyšších snah umleckých neml. Dokonce pak nestail roz*
39
hledem, soudem a vkusem svým k samostatnému ve* dní operního repertoiru. Nadto nejevil nijakých sympatií ke probouzející se a povzbuzení tak potebné tvorb domácí. Není tedy divu, že ozývají se veejné hlasy proti nmu, že hlasy ty ozývají se tím ráznéji, více blíží se uskutenní
ím
sn
o samostatném
eském
divadle.
Nedospívá
se
hned, jak vlastenci od let tyicátých by sob byli páli, ke zízení Národního divadla. Skromná budova na Františkov nábeží otevírá se 18. íjna 1862 jako Divadlo Prozatímní. Krátce ped jeho otevením pináší hudební list Slavoj lánky na zub« a »Malý komentá ku píští zpvohe«. Líí se tu, jaký že by být kapelník nové eské zpvohry. Ideální jeho nástin je pravým opakem kapelnické podoby Maýrovy: tím spíše má podobu se Smetanou Umlecké Besedy pak, kde Smetana pece byr práv
»Nco
ml
.
.
.
Z
vesla, vychází pamtní spis 20. dubna 1863 inten* dantu divadelnímu, dru Riegrovi pedložený. Sepsali ho Leopold Zvona, Ludevít Procházka, Jind. Bohm a Jos. Foerster. Poukazuje se v k tomu, že budoucí eská opera musí být ústavem skuten umleckým. » Kdyby v ele takového ústavu stál skuten pak muž, jenž, celou duší oddán jsa umní a národu svému, byl by s to svou snahou a inností vyvolati novou, ut* šenjší dobu,- pak by se i u nás, jak to všude jinde bývalo, soustedily kol takového ústavu veškeré naše síly hudební a z umlecké takové vzájemnosti vždy vze-
u
nm
šel
40
zmn
našich divadelních pokrok. Pi nastávající naskytuje se nyní nejvhodnjší píležitost,
pomr
«
opere naší zjednati umleckého základu, a artistické ízení odevzdati rukám takovým, v kterýchž se zdaru a pokroku skuten dožíti a ku cti našeho ná* roda vyvinouti mže.« Promemoria bohužel nezmnilo na stavu vcí ni*
její
eho. Vedení opery v Prozatímním divadle zstává Maýrovi za dalšího editelování Thoméova za intermezza editelství Liegertova — od velikonoc 1864 do záí 1865 — za optné vlády Thoméovy. Teprve když následkem událostí válených roku šestašede* sátého Thomé koncem ervna vzdává se editelství, odchází za ním po nkolika ješt, divadelním perso* nálem samým poádaných operních pedstaveních, též Maýr. Zstala mu tedy v ruce kapelnická taktovka, zstaly mu v ní též, což horší, otže repertoiru. Smetana chápe se nyní sám péra, aby v Národních Listech i
i
osvtlil innost divadelní správy. Ti jeho feuiíletony z 24. ervna, 15. a 22. ervence 1864 nadepsány jsou » Veejný život
hudební v Praze«,- je to prvá ást stu* nepokraoval. Vypracoval pouze ást pro nejzajímavjší a zárove opravdu akutní: »Opera«. Rozvážný, prost a rozumn soudící duch mluví tu z každé ádky. Ukazuje nejprve, jaká že naše opera jest. »Úíoha její zstala ješt posud tatáž, kte* rou plnila již ped lety: pouhý to amusement obecen* štva Repertoir sám obsahuje z vtší ásti díla, jichž jen malá ást má ceny v hudební literatue. Žehrá dále na špatné eské peklady kdo tenkrát ocenil dležitost dobrého operního pekladu? žaluje die,
v
.
níž mistr dále
.
.
—
—
41
na svévolnou neústupnost, s níž jistá operní díla opt a opt se obecenstvu do únavy pedkládají/ vytýká nadbytek pohostinských her, namnoze dokonce cizo* jazyných, jako píinu stagnace v repertoiru/ horlí,
A
že opomíjí se umní domácí. dále pokyny zcela praktickými ukazuje cestu, »jak opera zaízena býti musí, aby za prvé se stala domácí, národní, a za druhé, aby stála na výši, která jest našeho
národa dstojna.«
» Pstování
domácího
umní
A
první a nejkrásnjší úlohou eské opery. « hned pipomíná, že díla jsou tu, že práv ti operní skladby ucházejí se o Harrachovu cenu, k jejímuž udlení po* rota ovšem dlouho a dlouho nemže se odhodlat, pi netžkém jinak koneném soudu. Byly zadány ke konkursu tomu mistrovi Braniboi, Adolfa Pozdny Poklad a Horymír. Tedy vedle díla oividn znamenitého skladby zcela bezvýznamné; Na* znauje, že operní tvorb eské zcela jinak by se vedlo, kdyby divadlo pestalo pijetí domácího díla ku pro* vedení pokládat za milost, le kdyby spíše hledlo pod*
je
Maýrv dv
pórovat tvorbu zakupováním dl, placením tantiém, kdyby též vypisováním cen nebo úmluvami s básníky staralo se o dobrá libretta. Žádá, aby starších doma* cích skladatel, Skroupa, Kittla, nebylo zapomínáno, i míní, že bylo by na ase operu » našich bratí kme* novních«, Glinku, Moniuszka, Rubinsteina, k nám uvést. Pak právem ptá se též, kde že jsou vynikajíc díla romantická i klasická vedle otepaného vlašského repertoiru? Mluví*li tak proti editeli
kapelníku
42
Maýrovi
Maýrovi, proti
zcela bez obalu vyslovuje se kon*
cem druhého lánku. » Poslední, co od naší opery žá* dáti máme, jest svdomité, vrné, ryze umleckým duchem provanuti provádní dl. Nedostaí tu jen povinnost zevnjší, která upomíná více na hl kaprálskou než na taktovku. tomu je zapotebí oduš e v n n í materie. Opery nesmjí býti musikální produkce, kde se jen zpívá, aby se zpívalo, kde dostaí, aby vše šlo v takte a nic nevázlo, kde vždy hlavní vcí jest taktovka. Opery musejí se povznésti na d r a m a, pi zapomínáme na zevnjší maši* nerii vedení.* To nestojí snad žárlivý sok proti soku: le umlec moderních snah a cíl staví se proti emeslu a konservativní jeho šablon stejn vysokém stanovisku Smetanov a o širokém jeho rozhledu, o celé té jeho výši, jíž vyniká nad malý svt ho obklopující, svdí více ješt feuilleton tetí. Staví se nejen proti režimu Prozatímního divadla: staví se proti Prozatímnímu divadlu vbec. Ukazuje, jak nedostateným jeví se jeho jevišt pro scénu operní/ jak ubohé jsou zástupy vojsk, pedstavované šestnácti choristy, jak » sólisté v polokruhu nebo v rovné dle kulis tsn jeden vedle druhého jako stna stojí a odzpívají bojechtiv svoje úlohy, kdežto se ne* mže hnouti ani ruka ani noha, aby nikdo nebyl po* škozen.« nyní orchestr o orchestru. »Místo, na náš hráti musí, jest spíše vším, než orchestrem. Kde kdo slyšel, aby naproti dechovému sboru téže velikosti
—
K
nmž
—
.
.
.
O
smšn
áe
A
nmž
jako v jiných orchestrech, stál smycový kvartet, jenž nanejvýš k hudb zahradní co do síly staí? Se violinami,
tymi tymi druhými, se dvma violami a dvma
43
«
celíy a kontrabassy
úinkovati tleso,
nemže
«
pomru Dmychai kvartet smy-
nikdy v pravém
jež jest duší celé opery.
musejí pi každém forte naprosto udusiti cový. Pi takovémto sestavení ovsem tžko mluviti vyšším umleckém provedení. To zase je rozhodn vyslovený odpor proti Riegrov myšlence malého Prozatímního divadla,- je to nejrozhodnjší hlas pro ony, již s J. V. Fricem volali: »Stavme velké divadlo národní! Vlastní kritiky Smetanovy o jednotlivých pedstaveních nejsou než doložením výtek, ve pedchozích feuilletonech všeobecn inných, konkrétními doklady. Všechny híchy tehdejšího divadla, kus za kusem,
na praný. Nedotýká se jen správy divadelní. na obecenstvo žaluje, které správu v jejích nevkusnostech podporuje, ba je sob vymáhá. Zíme ho v rozporu, který dokonce není malichern osobní, který dokonce netýká se otázky jist pro Smetanu závažné, otázky existenní *— aspiruje sice na divadelní kapelnictví a na správu opery, le není na úad ten njak odkázán, maje svoji existenci, mén ovšem sob piléhavou, ve svém ústav hudebním ~- zíme ho v rozporu velkého, velce a Široce úkoly své chápajícího umlce s tsnými, malými pomry eskými a s malým, pibíjí 1
:
píliš
tsným tehdejším žitím eským, i spíše pražským. svt, jemuž chce být spasitelem, a stojí ná-
Stanul ve
zory svými proti svtu tomu.Tak pipravuje se zdaleka zauzlení oné jeho tragedie, která je jen výsledkem rozporu mezi hrdinou a jeho prostedím, k nmuž se *— sám pipoutal. v tom je jeho velkost tragická vina i
44
—
KAREL SABINA.
Vlastní tragedie mistrova žití vyrstá ovšem spíše, než ze kterékoliv jeho innosti jiné, z jeho díla. Které drama by nepoínalo skvle, jasnými, slunnými dny, ve mstech a hradech, plných vlajících prapor a tesoucích se fanfárami trub a bubn? Praha a s ní Cechy jásaly, když 5. ledna 1866 Smetana ve Prozatímním divadle promluvil k ní do* sud neslýchaného podmanivého kouzla a síly: když po dlouhých, neochotou editel zavinných odkladech provedl svoje »Branibory«. Že Smetana, hlásící se, jak jsme vidli, vždy ku škole novonmecké, vidl nejvlastnjší pole své umlecké psobnosti v opee, je samozejmo. Vždy škola ta zela v hudebním dramat jediný a nejvyšší ideál hudebního díla. pole to vedl ho ostatn pedevším instinkt genia, který byl u nho nepomrn silnjší jakékoliv theoretické úvahy. Hned po svém píchodu do Prahy zapisuje si v denníku, že »J. Kolár upomínán o libretto, bohužel dosud odkládal a nic nepoal a také pozdjší upomínky v tomto smru zstaly marný «. pispním L. Procházky obdržel jsem libretto k opee a sice od Karla Sabiny, jelikož Kolár dosud nic neuinil. opery má ti jednání a látka vzata z doby vladaení Otty Brandenburgského po smrti krále Pemysla Otakara II. S radostí chopil jsem se práce a koncem msíce února jsem první jednání opery hotovo. « Teige <1863> klade data, kdy dokoneny jednotlivé akty díla, na 8. leden, 16. únor a 23. duben 1863. S mottem: » Hudba — jazyk citu, slovo myšlenky « zadáni
eí
Na
»Konen
Dj
ml
-
—
45
:
»Braniboi«, jak vypravováno již, o cenu Harrachovu, teprve 28. bezna a ceny té, po drahné dob ovšem si vydobyli. »Soudce vykne svj ortel, že 1866 dílo za moc nestojí, jak se to stalo též pi mých Bramborech a ejhle, dílo se potom pi provozování rozhodn líbí a má velký úspch, jak se skuten pi Bramborech stalo, akoliv soudcové byli páni jako
—
—
Ambros, Krejí, Goldschmidt .« K prvému pedstavení Smetana píše .
,
si do denníku ^Ponejprv Braniboi. Plný dm/ devtkrát jsem byl volán, sám jsem ídil. 7. ledna. Podruhé Braniboi. Peplnný dm, výsledek ješt vtší. *— 12. ledna. Poprospch. <192 zl.>« tetí Braniboi, v Smetana sám ídil do r. 1870 jedenadvacet pedstavení tohoto díla. Když pak 30. kvtna téhož roku 1866 mistr ve Prozatímním divadle poprvé dirigoval svoji Prodanou nevstu, vycítilo všeobecné nadšení z ní dílo, prosycené nejvlastnjším dechem eské vlasti, vyrostlé z její pdy, z její krve. Jak opera vznikla, vypravoval Smetana pi pátelském
—
mj
veeru, 5. kvtna 1882 v Umlecké Besed hudebním odborem poádaném: »Prodaná nevsta, pánové, jest vlastn jen hraka. Já jsem ji skládal ne ze ctižádosti, nýbrž ze vzdoru, ponvadž se mi po Bramboích vyítalo, že jsem Wagnerián a že bych ani v národním lehím slohu nic nedovedl. Tu jsem hned bžel k Sabino vi, aby mi udlal libretto a napsal jsem » Prodanou nevstu« dle tehdejšího mého zdání tak, že se jí ani Offenbach nevyrovnal,- a hle, ona mi byla píi-
46
=5
•
™
1
*
-X
w
1
-Cí
i
".
-i
-*
a
-a •= 9
•*} =
s &
i -a co
-o
T3
š
*•
1
°&3
'13 Si
«
ES]
« 2.
&
nou dne tak slavnostního. « — Prodaná nevsta po* nenáhlu dospívala oné formy, v níž dnes jsme zvykli )i vidt. Smetana pracoval na ní od kvtna r. 1863 do 15. bezna 1866. Pvodních dvacet ísel jejích pone* náhlu rozšiováno. Když jednalo se o provozování díla v Komické opee paížské, pikomponoval Smetana do prvního jednání mužský sbor »To piveko jest ne* beský dar«, do jednání druhého pak tanec »Skonou« a Maeninu aríi »Ten lásky sen«. Mimo to rozd* léno jednání první ve dv promny. V této úprav provedena byla Prodaná nevsta poprvé 27. ledna 1869 v Prozatímním divadle. Téhož roku, 1. ervna, pro*
vedl
obma
slav* mistr v divadle Novomstském s balíetními ísly, » Polkou « a »Furiantem«. Zá*
ji
nými
roven opera rozdlena byla ve ti jednání. Když pak Paleek vyžádal si ji ku své benefici na Mariin di* vadle v Petrohrad, nahradil Smetana veškeren dosavadní mluvený dialog recitativem, a tak provedl ji sám 25. záí 1870 v Prozatímním divadle, takto pro* vedena byla na jmenovaném divadle 11. ledna 1871, ízena krajanem naším E. Nápravníkem. taková zstala její definitivní forma, v níž šla svtem, na úspchy v cizin nejšastnjší z oper mistrových. To byl slavný vstup Smetanv na královský stolec eského operního skladatele. Neb zejména Prodanou splnil, co od spasitele eské opery se ekalo. Sám úhlavní nepítel pozdjšího mistrova díla,Pivoda, v Po* J.
A
že ^Prodanou se stanoviska eského poklá* za nadmíru utšenv zaátek toho, co kdysi nabude platnosti jakožto vlastní smr eské hudby
litik
píše,
dáti sluší
47
V orchestru
ve zpvu ozývají se posluchai zvuky eského zpvu lidového, aniž by vsak citována mohla býti jediná písnika jeho. Je tomu nejinak, než jakoby skromné tyto kvtinky, péí Smetá* novou pstované, byly nasadily nádherné, pebohaté kvty, jež jsou s to, aby vyhovly nejjemnjším po* žadavkm pepychu. « vystihl svojí starobylou eoperní.
i
neustále
A
štinou ráz
díla,
tuším, dost
Touže dobou, co ujímá
piléhav eské .
se žezla
.
.
operní tvorby,
ujímá se mistr též žezla reprodukního eského oper* umní. Po odchodu Thoméov a Maýrov zadal zemský výbor Prozatímní divadlo soukromému družstvu zámožných pražských pátel umní. Místo* pedseda družstva, J. S. Skrejšovský, nabídl 15. íjna 1866 vrchní ízení opery Smetanovi, který za roní gáži 1200 zl. v ízení to se uvázal. To znamenalo jednak splnní tužeb Smetanových, jednak splnní tužetrpátel eské hudby. ocitla se taktovka eské opery *- nyní »ne více«, jak prof. Zeithammer pi slavnost* ním banketu v Uml. Besed tenkrát poznamenal, » hl kaprálská, le berla maršáíská« v rukou nejpovolanjších, v rukou pro eskou hudbu osudem pošv* cených. Program, který vytýil si pro koncerty filhar* monické, zstal Smetanovi programem pro repertoir divadelní: díla domácí a slovanská mla se stídati s operami klasickými a cennými moderními. Je pí* znano pro povahu mistrovu, že vyjma Prodané, jejíž optná provozování obecenstvo pímo si vyvolávalo, spíše než svoje opery uvádl na scénu opery eských svých druh. osmi letech jeho kapeínické innosti ní ho
Konen
—
V
48
Z
tch 223krát dávaly se opery eského pvodu. 48 pedstavení pipadlo na »Prodanou nevstu«, na ostatní, do té chvíle tri, opery mistrovy celkem 26 ped* stavení.
Abych
dotekl se
zárove eského
tehdejšího
45 pedstavení pipadlo na díla Seborova, na »Tempíáe«, »Drahomíru«, » Husitskou nevstu«, »Bíanku«,- po 19 veer hrána byla Bendíova »Lejla« a »Bretisíav«/ 28 opakování docílil Rozkošného »Mi* kuíás« a ^Svatojanské proudy«,« Bíodkova » Vstudni« dílo, hrána byla 30krát, Hímalého »Zakletý princ« které chtlo svou dobou soutžiti s mistrovou Pro* danou! -*- dokalo se za mistrova regimu 15 pedsta* vení. Pro svdomitost jeho píznaný zase jsou do* pisy, jimiž domáhá se na wúrzburském krajanu dru Kliebertovi zprostedkování v záležitosti Gíuckovy »Ifigenie«, kterou provozovati mínil v úprav Wagne* rove. Vedle reformu opery znaícího díla Gíuckova stejn význané pro Smetanovy snahy hudebn dra* matického pokroku je provedení Beethovenova »Fide* lia«. Vážná tvorba zatlauje zcela do pozadí pochybná, pouze zpvní virtuosit sloužící díla vlašská. že by Smetana nebyl virtuosity zpvní si cenil. Že si jí vážil, dovozuje leckterá z jeho kritik i leckterý jinaký výrok. Ale výhradní vlád její a peceování jejímu, jakož všemu plochému a zevnjšímu hledl všemi silami elit. Ne výkon, le dílo mlo se scény mluvit. repertoiru:
—
Je
i
Proto
sám ped poátkem
jícím piblížit
studia hledíval dílo
úinku*
výkladem o jeho povaze a podstat.
Proto také nestavl nikdy svoji dovednost, své diri* gentské umní do popedí. Ve skrovných tehdejších
49
pomr
pomrech
a pišlý ze stejn skrovných góte* borgských jist že na virtuosní reprodukci nemohl pomýšlet. Ale pi své povaze nebyl by na ni pomýšlel nejpíznivjších. Sloužil jako kapelník ani za dílu f ml za svoji povinnost ne vybrousit do brilant*
pomr
nich facet nejmenší podrobnost, le dáti dílu psobit plným celkovým dojmem. Podání duše díla vnoval celou svoji péi. pée ta pi dílech cizích dokonce nebývala menší než pi dílech vlastních! Kapelnický úad ovšem tvoení nebyl valn na pro* spch. Zabíral píliš mnoho asu, mnoho sil ztrávil. Již poátkem r. 1866 picházely do veejnosti zprávy o nové vážné opee Smetanov. 15. záí bylo první
A
i
jednání
»D a
1 i
konena však
ob
jednání do* b o r a« hotovo. Další teprve 24. íjna a 29. prosince 1867.
Wenzigovo
bylo psáno nmecky,- Sme* pímo eský peklad, který obstaral ErvínSpindler. Prvým provedením opery oslaven byl jeden z nejvýznamnjších dní našeho u* mní: 16. kvtna 1868 provozoval se poprvé »Da* íibor« pi pedstavení, jímž v Novomstském divadle oslaveno bylo založení našeho Národního divadla. Velký ten den, vítzný den myšlenky Smetanovy a míadoeských jeho pátel o novém, velkém, dstoj* ném stánku eského divadelního umní, vrhl hrst pa* prsk své slávy též na hlavu Smetanovu, který sám tenkrát své dílo dirigoval. »Se všech stran kynuly mu radostné zraky a nelíená blahopání. « Dny další však ukázaly, že skvlé pijetí premiéry neznamenalo ví* tzství »Dalibora« pro budoucnost. Ozývaly se hlasy íibretto
tana komponovaj ovšem
50
JOSEF WENZIG.
pochybnosti a odporu.
mlení
.
.
A též, místo posudku, zatvrzelé
.
»Dalibor« se na repertoiru neudržel. Po ptimsíní pestávce hrál se v íjnu ješt tikrát, v prosinci jed* nou,- od té doby objevil se na repertoiru s dlouhými pestávkami ješt osmkrát. První jeho pedstavení v Ná* rodním divadle 5. prosince 1886 bylo všeho všudy patnácté po osmnácti a pl roce! Je to dilo, jímž poíná krizová cesta našeho mistra. Jsme v dob, kde zuí práv kruté boje o dílo Wagne* rovo proti nmu. Boje ty zasahují vlnami svými ponvadž boj proti neprovozovanému k nám. u nás v eském divadle Wagnerovi byl by býval bez* pedmtný, bojují antiwagneriáni pražští proti onomu, v nmž zdají se jim ztlesnnými u nás idey Wagne* rovy: proti Smetanovi. Víme, že Smetana oteven se hlásil k Wýmaru a ke škole novonmecké, že zel v díle Wagnerov operní ideál svj. To stailo pro* tivníkm jeho jeho pátelm: jednm strhat ho v prach, druhým povznést ho k nebesm. Vedle nezávazných, teba pro mistra velmi bolestných posudk referent, kteí stáli proti Wagnerovi, ho oividn vbec ne* znali, jako vážný, úporný nepítel povstal proti mi* strovi Fr. Pivoda. Pro tento myslivý, výmluvný, v pée obratný muž, jemuž, podobn jako nejodda* njsímu zastanci Smetanovu, Otakaru Hostinskému, vlastním bylo zvláštní silné kouzlo podmanivé osob=> nošti, pro ten tak proti Wagnerovi a proti domnlému wagnerismu Smetanov se postavil, mlo, vedle snad osobní antipatie, nkolikeré píiny. Byl uitelem zp* i
i
A
i
i
a
51
vu.
A jako taký, pstoval methodu, odpovídající po*
žadavkm
opery vlašské a francouzské. Spl za lehkou, pohyblivou technikou hlasovou, která práv tak málo, jako její lehounké nanášení tónu flétnové výšky, mohla vyhovti požadavkm slohu moderního a zvlášt deklamatorního, wagnerovského, tžšího, hutnjšího tvoení tónu vyžadujícího. Vidl pirozen ve Smetanov díle nepítele, hrozícího jeho method, jeho životnímu dílu tím spíše, ponvadž chtl ze Školy své opatovati eské divadlo pveckým dorostem. Mimoto: vynikající uitel zpvní techniky byl hudebník chatrné dovednosti. Pohledme jen na jeho nevkusn unylé písn na jeho neobratné úpravy národních písnílTen nemohl
i
i
chápat ovšem
umní novoromantik!
Byl nepítelem
tím nebezpenjším, ponvadž dovedl své dob imponovati pláštm v^dy f v njž se obas halil. Durdíkova esthetika byla pramenem, z nhož sám i pátelé jeho rádi erpali. Durdíkovy theorie stály ve svém herbartovském formalismu ovšem proti Wagnerovi *-
A
Byl pro Pivodovce stály tím též proti Smetanovi nad to nepítelem nebezpeným, ponvadž byl hlasatelem národního tónu v hudb. Kdo nemínil jít jeho cestou, kdo nemínil dle jeho návodu napodobit lidovou píse v hudb umlé, kdo, jako Smetana, byl proti padlání národních písní a chápal se mimo to vymožeností hudby svtové, byl zrádcem na eském .
umní Proti
.
.
.
.
stran Pivodov
strových se
stála
ovšem ada pátel mijmény v ele. Lu-
dvma významnými
devít Procházka 52
.
byl
muž
velikého hudebního
DR.
LUDEVÍT PROCHÁZKA.
— 1874.)
BEDICH SMETANA. Pražská fotografie z
let
1873
— 1874.
i pianista, na* pro nové smry hudební,- pi tom muž všeobecn vzdlaný a bystrého, kritického ducha. Ten chápal mistrv význam, s nímž zásadn byl za jedno, pln. Oceoval po zásluze práv též hudebníka Smetanu. Vykladaem díla mistrova ve
nadání, výborný hudebník, skladatel
dšený pro eské
umní
i
o hudebním dramat, o deklabezprostedn vyrostlé, o symfonickém proudu partie orchestrální, tedy ve smyslu wagnerovském, byl a po celý svj život zstal Otokar Hostinský. Mladý matematik a esthetik smyslu svých
theorií
maci, ze slova básníkova
stal se, dík svému nadšení pro Wagnera, nejvelejším zastancem mistrovým. Zel a cenil ve Smetanovi ne tak hudebního genia, jako reformátora eské hudby i eských hudebních pomr. za toho bojoval s ve* škerou bitkostí svého ducha, hluboce pemýšlivého a vdecky dokonale disciplinovaného. Jeho zásluhy o plné proniknutí celého díla Smetanova jsou dodnes neocenitelný, teba jeho chápání mistrova díla nesto* tožovaío se dokonce s dnešním naším jeho chápáním a hodnocením. Vedle denních list, z nichž »Národní Listy« vždy stály pi Smetanovi, co »Politik« a »Národní Pokrok« spíše ke stran protivné se klonily, dle referenta boje ty vybíjely se pedevším v hudebních tehdejších asopisech. R. 1864 zanikl sic starý MeliŠv »Dali* bor« po sedmiletém trvání, r. 1865 zanikl též svým tetím roníkem » Slavoj «. Le r. 1869 pokusil se Me* liš o znovuvzkíšení »Dalibora«. hned od druhého ísla objevuje se tam jméno Hostinského se lánky
A
—
—
A
53
Smetanovo a pro nové umní. »Daíibor« požadavkm vážnjších nestail, usnesli se pátelé Smetanovi založiti v do* hod s Melišem, který vydávání »Dalibora« zastavil, a v dohod s Jednotou zpváky ch spolk eskosío* vanských asopis nový, pro njž navržen název »Hla* pracujícími pro dílo
umlc
Když pak
hol«, po té v název »Hudební Listy« zmnný. Redakci tohoto týdeníku vdí ode dne jeho založení, od bezna 1870, Ludevít Procházka,- elným spolu* pracovníkem byl Hostinský.
Když po dvou
letech, v prosinci 1872, pešly »Hu* dební Listy « v majetek J. S. Skrejsovského, znamenalo to zárove zmnu redakce, již pijal Pivoda. Tím na* stal ovšem zásadní pevrat v programu listu, který nabyl rázu vysloven protismetanovského. Založen nový Procházkv »Dalibor«. Ten byl a zstal nej* pevnjší baštou voje Smetanovc vedle posic v den* nich listech, z nichž vedle »Národních List« konen též »Poíitik« i »Pokrok« se svými referenty Hostin* ským a Jind. Pechem stanuly v letech sedmdesátých
na stran Smetanov. Mezi tmi bojujícími stranami ckých názor, i lépe boj umní
— byl
to boj
umle*
neumleckosti, ale též boj osobností, a též boj politických stran, mlado*
eských Smetanovc
s
proti
Pivodovskými Staroechy
—
dv*
stanul tedy mistr pevný ve svém pesvdení, ující ve své poslání, le povahy tak zcela nevýbojné, nebojovné. Jen nejvyšší rozhorlení vtisklo mu péro s Pivodou a pozdji s Maýrem. Co blesky boje kížily se nad jeho hlavou a dopadaly na
v ruku k polemice
54
OTAKAR HOSTíNSKý.
ni
ím dále
úžasný, o
tím krutji, pracoval s heroismem, který je jímž pedstihl svoji dobu o desítiletí;
díle,
»Libuši«. v ervnu 1866 pinesla »Ceská Veía« zprávu, že wenzig píše pro Smetanu druhé libretto, »Libuši«. Když pak v dubnu 1869 spolenost z eských kruh šlechtických poádala na Žofín ve prospch stavby dómu svatovítského jakousi akademii se živými obrazy, skládá Smetana hudbu ke dvma z obraz tch: k »Ry* skládal svoji
Již
bái« du«
dle
Goetheovy ballady
»Libušinu sou* vystavným. Orche-
a k
dle rukopisu Zelenohorského
vta motivickým jádrem svým jeví již píbuznost s »Libuší«. Slavnostní zpvohra »Libuše« sama psána je v Praze,- první jednání, Libušin soud, dokoneno bylo 2. záí 1871, druhé, Libušin satek, 18. února 1872, a tetí, Libušino proroctví, 12. listo-
strální tato
V
padu 1872. ervnu 1880 odmnna cenou 1000 zí., vypsanou Sborem pro vystavní Národního divadla za » nejlepší vážnou zpvohru «. Smetana sám optn vyslovuje pání ohledn provozování díla tohoto: »Žá= dám, aby »Libuše« nebyla v adu repertoirních oper vložena, nýbrž ponechána co slavnostní dílo na zvláštní památné dni prosím, aby se považovala co zvláštní, slavnostní dílo, stojící mimo vše ostatní. « »Chci, aby sloužila k slavnostem celého eského národa. « Velký .
.
.
den prvého jejího provedení nadešel 11. ervnem 1881 kdy otevíralo se Národní divadlo. Tenkrát u dirigentského pultu nestál ovšem již Smetana, le Adolf Cech. Mistr sám díla svého v živém provedení
—
již
neslyšel
.
.
.
55
Je
podivuhodným dokladem
síly
Smetanova hudeb*
nmž
ního genia, že nevyerpán dílem, v nejvýše se byl vypjal, že pímo ped katastrofou, která pe* vrací celé jeho žití, vytváí ješt kvapn malé, roz*
košné dílko operní, ode všeho dosavad jím vytvoe* ného tak zcela odlišné: komickou dvouaktovku
»Dv
vdovy«. Mallefilleovu veselohru v libretto upravil mu Em. Zungel. Podobn jako » Prodaná nevsta«, doznala partitura »Dvou vdov« dosti zmn, než utváila se v definitivní, posléze J. V. Novotným optn petvoované form. První jednání dokoneno bylo 18. listopadu 1873 a druhé 15. ledna 1874 v Praze. R. 1877 nahradil Smetana mluvený dialog recitativy, pikomponoval do jednání prvého nové finále, do dru* hého úvodní píse Ladislavovu a trojzpv Mumlala s nov, v libretto vstupujícími postavami Lidunky aTo* nika. Úprava prvého jednání ukonena byla 28. ervna 1877, druhého 13. ervence téhož roku. Když pak prostednictvím Ludevíta Procházky, který zatím se svojí chotí, operní zpvakou, jako uitel klavíru do Hamburku se byl pesthoval, smluveno bylo v lednu 1881 provozování »Dvou vdov« a jich vydání tiskem s editelem hamburského divadla Pol* linim, stál tento
nevyhovoval
—
na novém pekladu i na nové úprav.
— Debrnovv mu -
Tu, nepíliš šastn a také, jak z obšírné Smetanovy korespondence, opery té se týkající, zíme, ne v na* prostém souhlasu se zámysly skladatelovými obsta* ral Roderich Fels. Fels peložil celý dj do Francie
56
Úvod
k »Libuši«.
i=-
C.$*a>;
'
f
r
^-
^
-
cn
r
v**
_•
jv^ .-f^^y.
Ip
Jl^ ^
Qm
7
J3___ti ____
u-"n
-?r
~n
tt ^—
ÍS -—
==^ —— '
iš"
1~~- --í
^—_JU-L—^—/^ £*-_§^š=
—— Lís^Z ^^^-^u^-—-^^
-p-p
-/-—
l
">
fr*i
-
-
j
%
^
h°^—
1
H
1
>
i-fy
.-
r
frr 1
*
1r^— TT* " M^ = ^a-
1
G&
—í*
^
.g
v«eL h
=_
Mír
*
i'
'*
—-Ý9 J#^ £
i
'
»
_fc=
=^Fr^
rit
? • ' 1
ág-
—
> ** f*
y\f>-
'
1
^
4
'4
1
:
.
'
í
t
-ý—
1
r>
*Jla
.
f
_
^ i , y
4
<5U* i
—
\ i
— ^^^ K— T i
1
^
.
ft
^ 9^n T .^^i)> -!
==F^ *
ugu.
•
•
.
.
£*"^
a rozdlil jej ve tri jednání,- Smetana vedle nkterých menších zmn v partitue pikomponoval nové ter* cetto. Prvního provedení došla opera 27. bezna 1874 v Prozatímním divadle ízením a ve prospch skladatele,- ve druhém zpracování dávána byla poprvé 15. bezna 1878 v témže divadle ízením a ve pro* spch kapelníka Adolfa echa. Vúprav Felsov pro* vedena byla poprvé 28. prosince 1881 v mstském divadle hamburském ízením kapelníka J. Suchera. Co takto mistrovo dílo rostlo, stávaly se pro nho
pomry stále nesnesitelnjšími. Útoky platily i Sme* tanovi skladateli »Dve vdovy« došly stejného odsouzení jako »Dalibor«, také jim, »opee, o níž by se dalo íci, že složena jest pro orchestr s prvodem
—
zpvu«,
inny
tém
nejsmšnjší výtky wagnerismu, ba
nedostatku kresby, formy! Útoeno bylo však, možnoli ješt prudeji, na dirigenta Smetanu. Nedošly-li uznání ani jeho vzorné poady a výkony v koncertech filhar* monických, více ješt nepátel mla jeho innost v di* vadle.
pomr
Jeden z optných pokus o zlepšení eských divadelních vyvrcholil reformou umleckého vedení divadla. Již rokem 1872 rozdlena správa divadelní: J. J. Kolárovi sveno bylo samostatné ízení inohry, Smetanovi pak »neobmezené vedení zpvohry «. Jak pochybná neobmezenost této moci byla, jak silný byl proud proti mistrovi a jaká jeho roztrpenost, pozná* váme z listu, který hned koncem prvého roku svého operního editelství Smetana píše pedsedovi divadel* ního družstva dru Ant. ížkovi:
57
» Velectný
Neblahé
pane doktor! v posledním ase podaly již po dlouhý as že moje postavení jako artisti-
události naší opery
—
patrný dkaz bolestn cítil
jak jsem bohužel
*-»
ckéhoeditele
jest ilusorní,
tomu slouží, aby hromosvod všeliké
na od novin a veejnosti jako na a zavinné nebo nezavinné po*
k
klesky naší opery
svádny
pouhým titulem, který
byly.
An nemám
vtšího práva a moci než každý kapelník, kteréhokoli divadla, nechci dále ped celým operním personálem státi jako smšná staffage a vzdávaje se hodnosti artistického editele, vracím je do rukou Vašich zpt s prosbou, by se tato resig* nace celému opernímu personálu oznámila. Ostatn chci po všechen ten as trvání mého kontraktu *— ochotn své\povin* totiž do kvtné nedle 1873 kterým vlastn jen nosti jednoduše jako kapelník *— jsem byl vykonávat. Zárove mám tu est Vám oznámiti, že též u si. družstva žádám za propuštní ze služby kapelnické od pátelství a s úctou Vám od* kvtné nedle 1873. Praze 7. íjna 1872.« daný B. S. Povst, že by mistr divadlo a snad dokonce Prahu
— —
V
V
i
mínil opustit,
eský svt ovsem
znan rozrušila. Stu*
dentstvo hlasem Akademického tenáského spolku obrací se k Družstvu: »Trváme v pochybnostech a obav, že možno státi eské opee na estném leckém stanovišti bzz Smetany,- naopak vidíme v jeho osob záruku povznesení ústavu na stanovišt vse* umlecké, záruku pojištní uznání ciziny. « též hu*
um*
A
58
umlci eští pipravují promemoria,
dební
jímž za*
co nejrozhodnji veškeré hudební innosti mezi nimi mistrovy. Všechna významnjší jména jsou mezi podpisy. Snad již Dvoák, Bendi, Fibich lednu 1873 ty hlasy zadržely na chvíli bh událostí. iní divadelní družstvo Smetanovi sdlení, »že je páním jeho, aby zstal nejen kapelníkem, nýbrž i také ídící silou eské opery, následkem ehož by Vám náleželo: initi správní rad návrhy ohledn repertoiru opery eské, engagování len opery vesms, zaopatování host, jakož celá exekutiva ohledn usnesení opery se týkajících a disciplinární moc nade všemi si" lami, pi opee eské úinkujícími. « Družstvo zvy* suje dokonce dosavadní služné na 2000 zl. rak. m. a chce nadále povolovati roní benefiní pedstavení a v lét tynedlní dovolenou. nepátelé pracují dále. Jméno Maýrovo nemizí s obzoru,- jsou, kdož nemohou zapomenouti zlaté prý stávají se
—
—
V
i
Le
doby Liegertovy.
A
politická stránka boje vstupuje dále tím více v popedí. Myslí se i na budoucnost, na Národní divadlo. Je sbor pro vystavní Národního divadla mladoeský, družstvo dosavadní staro-
ím
eské
.
.
.
V polovici bezna vidí se Smetana nucen psáti družstvu
pímo
jakýsi obhajovací spis své innosti.
»Do-
místo má dosazen býti nový kapelník pes to, že byl pomr mezi mnou a si. družstvem hned od loské affairy urovnán v ten smysl, že pro celé trvání družstva mám artistické vedení opery a místo prvního kapelníka zastat. « Apo-
slýchám
se,
že na
mé
59
drobn pojednává o
své innosti: o tom, jak podailo personál operní, nyní rozumné disciplinovaný, skonsolidovati,- o tom, jak vytváil se operní repertoir, který, u pirovnání s repertoirem divadel nmeckých, berlínských i vídeských, co potu novinek se týe, je daleko pevyšuje/ o tom, jak mnozí vzdychají po starých asech editelství Liegert-Thoméova. po* se
mu
A
nvadž hlavn o
i
o jejího kapelníka, o Maýra, se jedná, pedkládá íselný pehled novinek i repris za doby oné za doby Družstva. Ukazuje, že repertoir stal se bohatším a lepším. Akcen* tuje práv kvalitu jeho: »skvjí se v velké opery tu dobu,
o
spise
i
nm
nejvtších francouzských, ských mistr.
nmeckých
i
slovan-
A varuje ped nebezpenými experimenty, koní: » Abych nemusil se
v každoroních potykách novi* tak abych s klidnjší myslí vnovati se mohl svému a p o* volánískladatelskému, bylo mi další postavení
náských obávati o postavení své a
úadu
mé zajištno slovem nezrušitelným na do* bu celého dalšího trvání slavného druž* tva. Držím se této smlouvy nezvratn. Pakliže však družstvo z píin, jež uhodnouti mi nelze, pece násiln postavení mé zmní, nemám v rodném do* svém nieho více k pohledávání, a ponvadž jako osoba pi milostí žádných divadle jen trpná, jsem ovšem ku bolesti své nej* vtší povinen svého blaha*budoucího hledati za hra* nicemi eskými. Tak plnil se pohár jeho bolestí. s
si.
mov
nepijímám
60
Dne
lapelniei
1 1.
bf-zna 1871
Mayer áá?iyí
Dobová
8i
a
ometaná
takt.
karikatura divadelních
spor v
r.
1874.
A
do samého okraje pilila ven pelyku nejhoího Již v srpnu 1874 pináší »Dalibor« zlovstnou noticku: »Kapelník B. Smetana onemocnl následkem neustálých rozilování, jakých mu v po* ruka Osudu.
slední
dob zpsobováno
bylo
s jisté strany,
ivy tak
povážlivé, že po njaký as úpln se straniti musí vší hudby a každého namáhání duševního, i jest mu nej* innosti operistické zastati vtšího šetení zapotebí. jej mohou po ten as p. kapelník Cech a p. K. Bendí, vnujíce se zejména nastudování novinek, jichž vy-
V
pravení nelze odkládati. « Dne 7. záí téhož roku od* haluje mistr celou tragiku svého postavení Dru Cíž* kovi, jako místopedsedovi divadelního družstva. »Považuji to za svou povinnost Vám dáti zprávu o kru* tém osudu, který mne stihl že snad pozbudu sluchu. pravé ucho neslyším pranic, na levé špatn. Tak je stav nynjší; mého zdraví/" se již léím od er*
—
Na
a
vnce. Bylo to již v ervenci, hned! druhý den po veejné zkoušce
mn
Ml —
61
všechen výkon a všechnu innost v hudb,- nesmím hrát,
nesmím
slyšet a také
nemohu
vtší sbor hudební
mn
že jednotlivé hlasy
nemohu
slyšet hrát
nkoho,
chumá,
splyne v jeden
tak-
rozeznati.
Prosím Vás tedy, pane doktore, byste si. výboru aneb družstvu ten stav mého neštstí neb pro mne jest to skuteným neštstím sdliti ráil s tou pros* bou, aby mne, jelikož službu svou zastávati nemohu, na neuritou dobu od dirigování oper a držení zkoušek osvoboditi ráil. Zhoršili se mj stav b* hem tvrtletí pak se budu musit, jak se samo sebou rozumí, svého úadu u divadla vzdáti a smutnému
—
—
—
svému osudu
podati.
žádné hodiny na klavír dávati nesmím a nemohu a tudíž nezbytného výdlku pro existenci své rodiny postrádati musím, prosím zárove, bych sml si vyzdvihnouti onu ást honoráru, který si. výbor pánm profesorm operní školy za vyuování byl uril a který za minulý školní rok tedy k požadování
Jelikož také
mám .« Odpovd na .
.
list
tento,
pedsedou C. Bubeníkem po*
depsaná, vyznívá dosti chladn. Vykládá mistrovi stanovisko právní, pipomíná jen, že »Ukážete*Ii se k družstvu ochotným, nehodlá ani družstvo naproti Vám, mnohovážený pane, státi na písném stanovisku práva. Ono bude ochotno, se své strany ui* niti vzhledem k Vám opatení pimené s tou intencí, aby Vaše osvdené a vzácné schopnosti co národ* Ubohý mistr ního skladatele divadlu zachovalo* je plný pokory. Dkuje vele za »veíkomyslný in .
62
.
.
.
Má
družstva «, které zavazuje si ho jako skladatele. obavy a skromné prosby. »Prosím jen, by se bu* k si. družstvu a k divadlu eskému douí pomér písemn se mnou v uritém znní, jak do asu a do platu, tak do práva provozování mých skladeb uza* vel. protož si dovoíoji tuto prosbu pidati: 1. Aby do tohoto bezplatného provozování mých skladeb jen nynjší již provozované a ne budoucí skladby vztáhnuty byly, a budoucích provozování aby se zvlášt mezi mnou a si. družstvem uzavelo. 2. Aby - jestli ponkud možná — moje služné skuten 1200 zí. obnášelo. Neb dosud stojí moje služné sice na papíe, ale já dostávám skuten ani ne 1100 celých, .« takže se moje rodina musela odsthovati na venek Obavy mistrovy bohužel nebyly lichý, a prosby z* stávaly asto neslyšeny. Je bolestno, íst jeho spory a jeho optné upomínky o nkolik zlatých, které mu za jeho díla pipadaly. Je ješt trudnjší vzpomínka, že pozdji skrovná gáže docela mu byla zastavena » Já jsem pemohl svou pýchu a snížil jsem se tak híu* boce, že jsem zaslal písemní prosbu na slavné konsor* tium o ponechání mého pomru k divadlu tak, jak za bývalého mladoeského konsortia, totiž že za gáži 1200 zí. jim penechám bezplatné provozování
si.
jen
mj
A
ron
.
.
.
.
Dv
—
nic
~«
63
To
je jen nkolik ádek z kroniky o hmotné bíd nej* vtšího eského umlce, z kroniky, jejíž stránky plní se vypravováním stejným, jen stále temnjším, po deset dlouhých let. Tch deset let bídy a tlesného utrpení je zárove desítiletím posledního velikého rozmachu mistrova
vn
genia.
Poslání své jako editel a kapelník eské opery byl vykonal. Osud srazil ho na dráhu, která byla sice tvrdá a krutá, která osvobodila však jeho bytost všech pout povolání, že mohl dokonit a vyvrcholit závaž* njší poslání své skladatelské. Jakoby zapomenout chtl divadla, které mu tolik ran zpsobilo, odvrací se na as docela od tvorby operní. Tvorba instrumentální zabírá veškery jeho síly. Vzni* vlast: 18. listo* ká cyklus symfonických básní pádu 1874 dokonen je Vyšehrad —- první jeho pro* vedení ídil kapelník nmeckého divadla Lud. Slánský ve filharmonickém koncert 14. ledna 1875 *-> hned dva dny po dokonení Vyšehradu, 20. listopadu za* poal a 8. prosince dokonil mistr Vltavu, kterou ka*
Má
Adojf Cech ve Smetanov koncert 4. dubna 1875 na Žofín Praze pedvedl. Oddechem mezi tmito stžejnými díly naší literatury orchestrové vzni* klo v týchž letech 1874*75 stžejné dílo naší litera* tury klavírní, »R é ve s, 6 morceaux caractéristiques «. pak zas hned pokraování velkolepého cyklu, Sár* prvého provedení kou, 20. února 1875 dokonenou došla 17. bezna 1877 v I. Slovanském koncerte: Aka= demického tenáského spolku, ízením A. Cecho* peíník
A
64
—
ZOFIE SCHWARZOVA, ROZ. SMETANOVÁ, dcera mistrova.
JOSEF SCHWARZ. býv. kníž, lesmistr v Jabkenicích,
ze Smetanv.
vým —
-
a
18. íjna
»Z eských luhv a hájv«, která dokonena 1875 a v koncert Výpomocného spolku
len sboru a orchestru eského divadla ízením dirigenta 10. prosince
téhož
1876 na Zofín byla prove*
dna. »Z eských luhv a hájv« nevznikla již v Praze, le v novém sídle mistrov, v Jabkenicích. V ervenci r. 1875 pesthoval se sem v lesní zátiší k zeti svému, knížecímu lesmistru ostatek svého žití.
J.
Schwarzovi, aby zde
ztrávil
Bylo to rozhodnutí, k nmuž dospl po optných, úsilných pokusech o ozdravení chorého sluchu. »Když jsem zcestoval na jae Nmecko a v elnj* ších mstech, kde sídlí proslulí lékai, se s nimi pora* dil ohledn neduhu mého, jako ve Wúrzburku, Frank* urtu, Stuttgartu, k jich
Mnichov,
Vídni, navrátil jsem se
rad do Prahy zpt, abych v léb pokraoval.
ad
Všicci doporoueli v první šetení a klid orgánu a proto mám od cestování ustáti, jež jest úpln bez úelu, a musím se pi úpln klidném okolí sviti lé* cení pražského ušního lékae Dra Zoufala, kterýž si mezi nimi v oboru tom byl již váženého jména zís* kal
.
.
.«
» Následkem
toho podrobil jsem se
jimi
ným pokusm. Nejprve uzavením v
doporuova*
pokoji, odlou*
eném zcela od vnjšího svta, tžkými koberci po* krytém, kam mimo služku a lékae nikdo více vstoupiti nesml. Naprosté mlení. Nesml jsem s nikým promluviti a také na blízku nesmlo hlasit býti mluveno. Pi tom byly ásti kolem ucha jakousi mastí
mn
65
Toto hrozné léení trvalo 6 nedl. Tchto nedl bylo snad nejtrpími dny mého žití. ervnu a ervenci býti zamen, aniž smti jedinkrát pohled*
natírány.
V
Šest
nout do erstvého vzduchu. vše to byl pouhý pokus Výsledek *- žádný zotavení odebral jsem se ku své dcei na venek.« Tak píše o svém stavu v listopadu r. 1875 hrabnce A. Kaunicové, rozené hrab. Thunové, jejíž zásluhou uspoádáno bylo soirée ve prospch léení mistrova. Žití v Jabkenicích plynulo mu prost, bez valnjších vnjších událostí. Vrátil se k lesním procházkám, vrá* til se též k honb, již za mladších let tak miloval. pírod a v kruhu své rodiny odpoíval po všech útrapách, jež mu Praha pipravila. Zde byl klid k práci, ve svtlém »rohovém« pokoji, kam zalétalo Šumní a les ... dob jabkenické pln teprve ukázala se dobrota prosté, snad stízlivé, ale mistrovi cele oddané jeho ženy. Nejsou zajímavý, ale jsou nanejvýš dojemný její dopisy, plné starostí o vci nejvšednjší, ale dle* žité v hospodáském žití rodiny. Vzpruhou mistrova tvoení nedovedla se státi, nebyla jeho Musou,- ani sledovati v obdivu a nadšení let jeho genia nebylo jí dáno. Ale stala se dobrým božstvem jeho domácího krbu, vždy mile, teple hejivého Myšlenky mistrovy k divadlu pece jen opt a opt se vracely. Pomýšlel na operu dle Shakespearea,Eliška Krásnohorská napsala libretto »Violy«, a ze srpna 1875 datuje se první nártek díla. Pak ale zaujalo ho mocnji libretto jiné, jemu bližší. Káro*
A
—
!
K
V
vn V
.
66
.
ELIŠKA KRASNOHORSKA. <<8 7 2>
lina
Svtlá
napsala milou, drobnou idylíu z Poje*
»Hubiku«, Eliška
štdí,
pkných zpvných
Krásnohorská
verších upravila
ji
pro jevišt.
ve
A
v únoru 1876 dal se v Jabkenicích do práce/ 27. dubna bylo hotovo prvé, 29. ervence druhé jed* nání. Hned v srpnu téhož roku provedena byla ouvertura, 7. listopadu pak v Prozatímním divadle ízením mistr
echa
Úspch »Hubiky« byl zcela vedle mladistvé »Prodané ne^ vesty « vezpívalose toto dílo pln zralého mistra v srdce obecenstva, opera, která od svého prvého provedení z repertoiru nezmizela. Pak, jakoby udiven tím skvlým úspchem a tolika Ad.
celá opera.
mimoádného
rázu,-
uznáním po tolika ústrcích, ohlíží se po uplynulých dnech svého žití, pehlíží je v díle, které je zárove nejvlastnjším, dokonalým obrazem umleckého jeho profilu. Jabkenicích 29. prosince 1876 dokonuje kvartetto »Z mého život a«. Krátký obsah skladby té podává Smetana ve svém dopisu nakladateli Urbánkovi: »I. vta. Volání osudu
V
i
i
—
—
zích šlechtických
—
Boj s nepíznivým osudem, konené dosáhnutí cíle. IV. vta. Národní probuzení. Vliv národní hudby na skladatele, pstování její až k momentu, kde osud
67
výstražn oznamuje vysokým hvizdem tónu <4arkované E> strašlivou katastrofu mého ohlušení. — Podrobení se nezvratnému osudu, který už jako výstraha se ozval s malinkým pav první prskem nadje na lepší budoucnosti Ve form obŠírnjší praví asi totéž v list Jos. Srbovi-Debrnovovi. Poprvé hráno bylo vzácné to dílo v hudebním dýchánku Umlecké besedy v sále Konviktském 29. bezna 1878. Hráli je Ferdinand Lachner, J. Pelikán, Josef Krehan a A. Neruda. Spravedlivého ocenní hned od poátku nedošlo. Pražská jednota pro komorní hudbu odmítla je dokonce »pro pochybený sloh a nepekonatelné technické obtíže«. Tím vtšího uznání došlo zato v cizin, v Hamburce, kde Ot. Kopecký je r. 1880 uvedl, téhož roku ve Wýmaru u Liszta a v Paíží u SaintSanse. Pln proniklo však teprve po celé Evrop v podání eského kvartetta,- jest úhelným kamenem
vt
celého repertoiru tohoto sdružení.
A k mistrovskému pojuje
dílu naší literatury komorní piSmetana hned, jakoby mimochodem, mistrov-
ský kus naší literatury sborové,
aby hned zase
obrátil se ke
Píse na moi,
skladb díla operního, tvoení jeho vyvrcholit.
které mlo opt v jistém smru EliškaKrásnohorská optn skýtá mu libretto:
Tajemství. Jak svží byly ješt mistrovy síly, každým novým dílem pekonává dílo pedchozí,
který který v nkolika msících vytváí zase svoji operu mistrovskou! Dokonil prvé jednání »Tajemství« 6. prosince 1877, 4. dubna roku následujícího hotovo jednání druhé a posledního kvtna jednání tetí. Pe-
ml
68
dehra opery vznikla 15. ervence téhož roku,- v listo* pádu pak pikomponoval mistr k partii Kalinov mo* nolog »Na o tom dále bádat« až »Než oi své zavru«. Prvého provedení došlo » Tajemství* 18. záí 1878 v Novém eském divadle ízením A. echa.
dobe byl si vdom významu svého díla: »Co týe klav. výtahu »Tajemství«, myslím, že by opera tato aspo tu cenu zasloužila, co dostala »Prodaná
Mistr se
nevsta«, jestli ne vtší, nebo »Tajemství« patí mezi moje nejlepší právce.« Byl si také vdom pomru díla k obecenstvu. »Ze jste sv »Tajemstvím« spokojen, tšilo mne,« píše kapelníku Cechoví. »V podobných pracích je to nadmíru tžká úloha pro eského kom-
vyhovt jak svému vlastnímu pesvdení, tak požadavkm obecenstva. Volání po melodii znamená ponistu tolik
u vtšího
dílu obecenstva,
aby ihned mohlo ve-
škeré nápvy bez namáhání a beze smyslu optovati, jakmile ponejprv je bylo v divadle zaslechlo. Jak to ne*
mže, pak se opera již nelíbí, je už odsouzena a kom* ponista také, nebo jiného divadla, jiného obecenstva nemá, ke kterému by mohl apelovat. který pak
A
komponista bude lhostejným nad osudem svého díla, které práce stojí tak veliké? Poznal jsem, jak málo vzdlané hudebn vzdlané naše obecenstvo jest, vzdor všem hudebním ústavm, koncertm, ope* rám, divadlm, ze kterých ve velké hojnosti se v ta* kovem mst, jako Praha, od mládí svého již tší.« Zde žehrá mistr ovšem ponkud nespravedliv. Ve skutenosti porozumní pro jeho dílo pece jen bylo
—
—
znan
vzrostlo, šíil se
i
Šik jeho
—
zastanc,- ke
Chvá* 69
lovi družili se ponenáhlu Teige, Zelený i Dolanský a J. V. Novotný, bojovníci statní a schopní! »Tajemství« bylo, pres svoji relativní složitost a skrovnjší pístupnost, pijato pece velmi pízniv a došlo v nkolika nedlích hned desíti pedstavení. Nadále
nevyskytovalo se v repertoiru sice píliš asto, le pece pravideln. Pak vrátil se mistr zase k cyklu »Vlasti«, dosud dokonení oekávajícího. Vznikají poslední ob symfonické básn, Tábor 13. prosince 1878 a Blaník 9. bezna 1879 dokonený. Touže dobou pak mistr píše, zase jaksi oddechem, jako prve svoje Réves, nyní svoje tance. Na jae a v lét 1879 složen byl Furiant a Slepika, Oves a Medvd, Cibulika a Dupák, Hulán, Obkroák, Sousedská a Skoná. tomuto, v tištném vydání druhému cyklu, pipojeny byly jako cyklus prvý ti klasické mistrovy Polky, v Praze, v r>yt Jos. Jiránka v Divadelní ulici složené. Ke skladb dvou ješt zamýšlených ísel, Zcela ojedi»Kominíka« a »Rejdováka« nedošlo.
eské
K
—
nle v mistrov tvorb zralých
Veerní písn.
—
let stojí
populární jeho
Skladbu pti lyrických básní Hál-
kových »Kdo v zlaté struny zahrát zná«, » Nekamenujte proroky«, zdálo se«, »Hej, jaká radost v kole«, » Ze svých písní trn ti udlám « -dokonil
»Mn
Smetana v Jabkenicích poátkem listopadu 1879. lednu r. 1880 vzpomnl Smetana velkým koncertem padesátiletí své psobnosti koncertní. Poad byl
V
z vlastních jeho skladeb. Praha poprvé tenkrát 8. ledna uslyšela závrem poadu, Vyšehradem oteveného,
70
NÁRODNÍ DIVADLO V PRAZE PO DOSTAVENI. Kreslil
Sobsl. Pinkas
r.
1880.
Tábor a
Blaník/
s
orchestrálním doprovodem tenkrát
Dv
eská —
poprvé hrána byla též píse. z Ve* erních písní a mistrova klavírní sóla doplnily poad. Hrál prý kouzeln krásn Chopinovo nokturno z H*dur a svoji Polku z a-moll. nebylo prý konce qvacím Že duch jeho stále ješt byl svží, že pamt, která dle vlastního jeho výroku bývala fenomenální, nezdála se být v úpadku, svdí poznámky V. V. Zeleného, jednoho z mladších, nejohnivjších stoupenc Smetano* vých. Vzpomíná, že Smetana ješt po koncert hrál klavír mezi páteli v Umlecké Besed. »Bavil tehdy shromáždní historií sonáty a hrál sonát nejrznjších dob celou adu, naež skokem pešel k vývoji polky a pehrál druhou adu nejrozmanitjších polek až po Straussovu.« Ješt rok po jubilejním koncert hrál v Umlecké Besed v podivuhodné prý souhe se spo* íuhrái své klavírní trio. Zatím blížil se velký den eského divadelního umní. Národní divadlo bylo dohotoveno, bylo též vy* zkoušeno již, co akustiky se týe Smetanv Vy* šehrad byl hrán pi první, ouvertura k »Prodané ne* vst« pi druhé akustické zkoušce «— pipravovalo se prvé provedení »LibuŠe«. Smetana není bez sta* roští o své dílo. Zná jeho požadavky, i co úinku* jících, i co obecenstva, co správy divadelní se týe. £t msíc ped otevením divadla píše kapelmku echovi: »Do Prahy pijdu ješt tento týden. Cas k studování »Libuše« je již nejvtší, protože se opera liší od dosud zvyklých na jevišti eském a tedy vtší
—
A
.
.
.
—
tém
—
i
71
obtavosti se strany pán úinkujících a trplivosti Vaší strany vyžaduje. Protož Vás, píteli, prosím, abyste hned pi prvních zkouškách klavírních všem ctným dámám a pánm ve jménu ráz a styl mé opery v krátkosti a v tom smyslu vyložil, že zpvák se musí takoka všech pouze operistických manýru, jako jsou: zpívat ped lampami tam na obecenstvo, myslet na Abgánge, Koronen, aneb ku konci výstupu, vyvolá* p p 1 a u s po vání mezi scénou atd. odíci, takoka sebe za* píti. Akoliv je v této opee melodických a lyri* ckých moment pro každého dost a dost, pece musí každý býti více dramatickým umlcem než koncert* ním zpvákem.* :» eknte to všem rozhodujícím pá* nm, že žádám vkaždém ohledu dostatené ob* sazení všech úloh, sboru i orchestru «. » v textu, které by rušily moji deklamaci v hudb, nedovolím, a kdyby text se sebe více nelíbil. « Ovšem, povolný dobrák, dokládá hned: »Když to neruší mou hu d* bu, s Pánem Bohem si mohou jiná slova podkládat! Jinak ne! Slavný den 11. ervna 1881 utváil se mistrovu dílu jinak, než prvotn bylo oekávati. Korunní princ Rudolf pítomen byl zahajovacímu pedstavení. Tím veškery projevy pro dílo a pro skladatele pi prvních s
mém
A
vt
—
Zmny
—
vi
dvou jednáních odpadly. Voln rozpoutalo se nadšení obecenstva teprve po jednání tetím. Pi hostin, kterou Umlecká Beseda uvedení »Libuše« na scénu Národ* ního divadla oslavila pítomni byli ze skladatel proslovil též Dvoák, Bendi, Rozkošný, Fibich
—
72
—
dkovacích slov, pro vzácnou jeho skromnost tak význaných. Omlouvá se nejprve, že je mu tak tžko souvisle mluviti, a pak dkuje: » Pánové, jsem tak dojat dnešní poctou, ona jest tak veliká, že ji pijímám jenom jménem svých kolleg. Doufám, že se jim dostane podobné cti za jejich výkony, které stojí na stejné výši« mistr nkolik
.
.
Dva msíce potom
vzplanuly na steše Národního di* vadla osudné plameny. Dílo tolika let, s tolika obmi postavené bylo znieno. Smetana doslechl o požáru cestou do Prahy. úastniti se nových píprav k »Libuši«, ml tentokráte dirigovati pedehru to si
Ml
troufal
— »je to volné, stejné tempo
—
.
.«
Byl by málem
v rozilení pišel na železnici o život Pedehru dirigoval pec pi koncert na den svato^ václavský po požáru ve prospch shoelého divadla poádaném. Tenkráte opt promluvil k orchestru, eí plnou vznešené pokory. Omluvil se zase, že tžko sou* visle mluví. omlouvá se dál . »Nebylo to mé mí* není, abych ídil v koncert, zekl jsem se navždy všech takových vcí, vím, jaká je se mnou pi tom potíž. Dlám to jen proto, že jsem byl požádán, abych to uinil ve prospch Národního divadla. To jsem chtl íci, abyste pánové, nemyslili, že vás diriguji pro hraku. :
A
.
Musím se vám arci úpln oddat, vy hrajete, a já vlastn nevím, co hrajete. Proto vás musím prosit, abyste to nepokládali za drzost, že se opovážím íditi takové umlce já, který neslyším. Prosím vás tedy, byste ze šetrnosti na mne dali pozor. Bylo arci moje pání o* tevít Národní divadlo a ídit poprvé » Libuši «, ale osud
73
to pokazil* Pipomenul pak, že bére trochu širší tempo, než v divadle bývá obvyklo, a s dobráckým humorem vzpomenul dívjší obvyklé dvojjazynosti v divadle »Ich glaube, dass die Herren mich verstanden haben, ich muss meine schone Rede nicht vielleicht von neuem anfangen« Tempo, jímž skladateíská innost Smetanova tou do* bou se bére, stává se o poznání volnjším. Vedle n* kterých drobnjších vt píše ob duetta pro housle a klavír, Zdomoviny,-—- poprvé zahráli tyto elegické a vzletné, eskostí do posledního tónu prosycené vty J. V. Novotný s Karlem Kovaovicem 3. íjna r. 1880 v koncert »Bivoje«, v Budyni n. O. Dílo to doznalo bohužel v novém nmeckém Petersov, vydání nebía* hého osudu: bylo oproti originálu nešastn zkráceno. Pedevším však zaujímá mistra optn látka operní. Pes to, že pátelé jeho, Lud^vít Procházka, mají n* stny, dává které pochybnosti o librett .
.
.
ertovy
se
vzápas
s látkou, již
skytla tentokráte s
chorobou
svojí.
zvolna horší
.
.
.
mu EliškaKrásnohorská
mén
poddajnou, dává se též v boj zdravotní stav se po*
Neb mistrv
» Chorobný stav
mj
dovoluje
mn
pouze v malikých odstavcích asových pracovati huení do hlavy píši*li jen malou hodinku, žene se a dostávám závratné mžitky ped oi, tak že jsem nu* cen nechati všeho psaní a od stolku odstoupiti a pokati, až se to vše zase utiší. Pi tak komplikovaném díle, jako jest opera, kterou zrovna pracuji, mám co dlati, na mne nenaráží, bych, když ani jediný ton z e v n udržel souvislost celého organismu, bych melodické, ,•
mn
74
harmonické, polyfonické a orchestrální ástky v p azachoval. Tu nesmí nic cizího, tomu dílu vel* kému nepídajného, v mysl se vplésti, sice je veta po jednot stylu ve vazb. Moji kolegové ve svém zdra* vém a šastném žití neznají to a nemají pojmu o boji proti osudu zlému pi práci mé. Chci ješt národu
mti
našemu darovati, co jsem mu dlužena nosím v srdci svém ~-
dílo velikého objemu
musímpi svém smutném
co
— a k tomu
stavu veškeré síly své udr*
Tak pomalu povstává jednání za jednáním prvé, dokonené 12. bezna 1881, druhé, »po pekážkách žeti.«
:
velkých a dlouhých«, 15. záí 1881, tetí 17. dubna 1882/ pedehra, ~- složená »na radu pítele Srba proti vli mé« poátkem ervna 1882. Sotva že dokonil poslední jednání posledního svého operního díla, ml dokati se mistr posledního, velikého triumfu. Dne 5. kvtna 1882 provedena byla v Novém eském divadle po sté » Prodaná nevsta«. Všechny bo* je o jeho dílo byly zapomenuty. Nejpíkejší protivník Smetanv sám, dívjší kapelník, nyní editel Mavr » první poklonil se mistrovi na scén a vedl adu de*
—
putací,
oslavujících «.
jej
Osud
hlav jeho všem paprskm,
na heje slunce
dal stetnouti se
jimiž svítí a
ho k obdivu všem *- by rá* ho hned potom v nejhlubší zoufalství. »Certova stna« pi prvém svém provedení ztro*
slávy, naposledy vyzdvihl
ze,m srazil skotala
.
.
.
Vina pedevším svalována na chatrnou výpravu pí* právu. Smetana sám zapisuje si po premiée »Opera byla nedbale vypravena v divadle za bývalou brai
:
75
nou v nedli dne 29. íjna <1882>. Zima nutila editele, pes mou žádost, by nechal operu do malého divadla, k forcíro váným zkouškám. Spatná výprava, staré ko* stýmy, nedostatek zkoušek mne rozlobily tak, že jsem jen s tíží dal se uchlácholit. Hudba se líbila. « » Vyítá se mi, že jsem nevzal operu ihned zpt, když pi prvém provozování musilo obecenstvo snést takovou mizer* nou výpravu.« Pád »Certovy stny « byl tím bolestnjší, že mistr cenil si velmi, ba peceoval po jisté stránce své dílo: »Ad vocem: sloh hudby je v opee té zkrátka Smetanovský,t.j. slouení melodií i jedno* dušších se vždy svdomit volenou harmonií a pro* myšleným plánem ve stavb, v souvislosti a jednot celéopery, jako jedna velká symfonie arcif zde. co je nejhlavnjší s textem spojená.
—
—
Tento sloh se osvdil už v mých komických operách a též ve vážných, ale jen tenkráte, když zstane na vždy eskou operou. Pro velké drama ale
A
jinde soudí pesnji a jasnji oním soudným sebevdomím, jež je pro nho pí* znano »Hudba této opery je docela samostatná a zvláštní a hemží se melodiemi s výrazem dramatickým. Bolest mistra, který, v divadle tak zkušený, vycítil, co znamenaly do omrzení se opakující výtky co pro* vedení se týe, stupovala se ješt, když benefiní
ten sloh nevystaí. « s
:
pedstavení jeho *— den, který býval dnem jeho slávy a uznání k nmuž zvolena » ertova stna«, hrálo se ped zpola prázdným hledištm, když na vyvolá* ného skladatele nesneslo se jediného kvtu, jediného lístku vavínu Když koncem prvého jednání napo*
—
.
76
.
.
«
.
opona, stál sklíené v kulisách, oi plny už jsem tedy už tuze starý, už tedy nemám nic psát, už ode mne nic nechtjí !« na své pátely na chvíli rozhnván, vrací Zdrcen, se do Jabkenic. » Kdybych nebyl býval nikdy uznán, šel bych jednou do hrobu s vdomím, že jsem dlal poctiv, co jsem uml,- ale to mne naped vynášeli
sled spadla slz
:
»
T ak
.
.
i
Bh
ví kam a ted mne nechají slavn padnout. až Choulí se v sebe, hrouží se ve své nitro. Je pln nepokoje nad tím, co v sob nalézá sám sebe nepoznává. Byl by chtl pokraovat ve vypravování o svém žití, které je ted ist vniterné, novým smycovým kvar* tettem. »První vtu kvartetta jsem dokonil, ale stran vazby této vty jsem v rozpaku, vta je tuze neoby* ejná ve form a tžko pochopitelná jakási rozerva* nost vládne celou vtou a bude, jak se mi zdá, dlat velké obtíže je to následek mého neŠfast* Cítím se umdíeným, ospalým a obá* ného živobytí. vám se, že pomalu ztrácím živost hudebních myšlének,zdá se mi, že vše, co ted hudebn jen ve zraku pra* cuji, je zasteno jakousi mlhou sklíenosti a bolem. Myslím, že jsem na konci všeho originálního tvoení a že v brzku nastoupí chudoba myšlenek a jako násíe* dek pausa dlouhá, dlouhá kde umlkne talent nadobro« Tžce vyrval své obraznosti a tžce zdo* laí smutné toto dílo. Psal je pozvolna, stídav v Jab* kenicích, kde je v srpnu 1882 zapoal a v Praze, kde je 12. bezna 1883 ukonil, a kde též, v Umlecké Besed 3. ledna 1884, pp. Lachnerem, Rauscherem,Krehanem a Nerudou došlo prvního z nemnohých svých prove,•
,-
hrám
—
—
—
.
mj
. .
dení.
77
Pak už jen fragmenty od nho máme, smutné doklady zoufalého zápasu genia se hmotou. »Mám chu do i o 1 y«. Moje budoucí innost musí být dra* opery » matická, ryze spojená s textem. Absolutní hudba jest v každém genru pro mne již nemožná, ztrácím v enthusiasmu krásy melodické její souvislost,- ale ta marn se pimyká k básníku mne vždy orientuje. « o oporu. » Violy« vyhotovuje jen malou ást prvého pak zase píše A. echovi: » práci mám jednání. Karneval Pražský, adu scén ist hudebních, které jako »Vlas« bud jednotliv pedneseny, býti mohou, neb v celku co velká symfonická báse. Úvod mám hotový v partitue, jsem v prvém ísle pólo* n a is e.«*— Introdukce: » Hemžen ímaškar« aPolonéza: »Oteveníplesu« psány adokoneny byly 14. záí 1883. Prvého provedení došly pod Moicem Angrem v kon* ert na oslavu šedesátých narozenin mistrových 2.
V
Le
A
V
:
bezna 1884 na Zofín poádaném. Vsak mezitím zkáza blížila se kvapem. V útrapách tlesných duševních byl skvlý úspch celkového provedení Vlasti 5. listopadu 1882 jen okamžitým, skrovným vzpružením. Nebylo již sil. »Co dnes napíšu, i
hned zas zapomenu. Za nkolik dní tu to znova a tu .« pak list, který je ped* mi to již úpln cizí zvstí konce, píteli Jos. Srbovi 9. prosince 1882 adre* sovaný. »Se mnou se stala velká zmna. Ped asi 3 nedlemi jsem k veeru ztratil hlas, totiž mocnost a možnost k vyjádení myšlének. Ano íst jsem n etrefil, eho jsem dostal do ruky, já zapomnl jména nynjších a historických osob a nic než t, t , n
jest
.
.
A
i
78
.
jsem kieí,mezitím dlouhé pausy pi otevených ústech Všichni nevdli si porady a mlo se už — byl už pozdní poslat k doktorovi, když tak tiše veškeren veer ten neduh zmizel a já zase mohl íst a upamatovati Za nkolik dní, asi za týden na se na jména všech. to, se to opakovalo v o mnoho silnjším stupni, já pi
—
—
slovíko vyslovit/ dali mne hned do alespo ponenáhle poal se zotavo* Doktor zapovdl pití vína, piva a všech v o*
tom nemohl
ani
postele, kde jsem vat.
diek lihových
atd. a rozložil, že je to tlak krve
pam
ano na mozek, a že bych lehko mohl pozbýti v Šílení upadnouti. Duševní práce mozková pi no* vých hudebních myšlénkách, ustaviná hluchota, žád* né ulehení na stranách ušních nerv hnaly ten silný proud krve k mozku, který takka stanul a nepocho* il v tom okamžiku pranic. 1 )oktor zapovdl lekturu ehokoliv, co / A hodinky déle trvá, zamstnání s hudbou už docela zapo* vdl, leda chtl bych prý o celý hudební talent se pipravit. Nic, pranic nesmím hudebn myslet, ne* smím ani svoje už známé komposice ani cizí, jiných komponist skladby, ani ísti ani si je v myšlénkách pedstavovati, a kdyby to všechno mlo snad rok trvati a <jest nejvyšší as a už v Praze se to dokazovalo) pro* tože jsem byl poade nespokojeným a tím více, že se nové moje komposice zaínaly protivit a mne tak obtžovat, že jsem se až chvl na tle. Zima vládla už celé léto až po tedka s mým tlem, chu k žertov* ným momentm ubývala denn víc a víc . . kvartetto nové a vbec všechno musí na pokraování ekat. i
mn
.
79
Odpuste, že Vám nemohu víc psát, neb v hlav nehuí, ale mluví to v moc hlasech, hovoí, píská, ano zpívá celá ta sms neviditelných hlas okolo hlupák* mne, smjou se a nadávají Už v Praze jsem dobe cítil, že ve mn, v mém nitru se dobývá velký a tžký boj o moje zdraví Pište mna brzo/ nelitujte mne, jsem na cestu onu, jest-li Jest mi urena, docela pipraven. Potácel se matn ješt njakou chvíli žitím,než na cestu onu odešel. íjnu 1883 pijel ješt do Prahy k veeru, jímž Umlecká Beseda uctila Dra Hostinského. Hovoil prý vesele a s humorem o vidních, jež doma míval. »Líií, jak do jeho svtnice zavenými dvemi vstupovala ada neznámých, velmi rozmanitých postav, zvlášt krásných, skvostn odných dam, jak nemohl pochopiti, odkud všechna ta veliká spolenost .« pichází do jeho samoty a eho tu pohledává Nechápal hrzu svého vypravování. Vil ve skuAle z jiného zas se tenost svých šílených sn,. zdá, že obas si uvdomoval, co se s ním dje. Téhož veera prý ekl: »PíŠu ješt nco, ale to už píšu jenom proto, aby se jednou vdlo, co se dje v hlav muzikanta, který je v takovém stavu, jako jen že to
mn
!
V
.
.
já«
.
.
.
.
.
Pak pešly ped ním dv ješt velké události. Znovuotevení Národního divadla s jeho Libuší kmitlo se ješt ped jeho tmícím se duchem. Zaleskla se ped ním sláva veera, jímž 2. bezna 1884 šedesátých jeho narozenin bylo vzpomenuto. Celá kniha jeho žití se tam otevela, od Valdštýnova tábora pes Vyšehrad
80
až ke zmatené partitue Introdukce a Polonézy z Praž* ského karnevalu.
Pak setmlo se docela. Dne 20. dubna vstoupil do mlícího domu v zahradách zaveného, Kateinské ulice. Ošetoval ho tam s primáem ústavu prof. Cumpelíkem Dr. Fúrtl. Tam, v ísle 172, v sobotu, dne 10. kvtna veer odešel cestou, z níž není
vn
vn
návratu.
Nekrolog, napsaný po pohbu V. V. Zeleným do es. Politiky, nebyl již projevem pouhé umlecké strany. Za celý národ, který v nepehledných proudech úastnil se velkolepé smutení slavnosti, mistrova pohbu na Vyšehrad, mluví, praví-li: » Nejvtší umlec eský, Bedich Smetana, zemel. Národ eský lká nad rakví genia, jenž svému umní na vždy zstane skvlou hvzdou, všemu Slovanstvu chloubou a národu svému milákem nezapomenutelným na vky! Zlaté srdce, z nhož proudily zpvy, zahánjící vrásky tžkých bol s eských el a obracející zraky naše s radostnou dvrou k nebes blankytu, na vždy pestalo tlouci, ruka, která krví tohoto srdce psala nesmrtelná díla, vychladla,- Bedicha Smetany veliká národní práce dokonána jest. Dokonána jest a dokonán i pomník jejího pvodce k oblakm se vznášející a živlem asem nedotknutelný, dokud kde z hrdel eských polin zpvu stíbrný i
zvuk:
»Sláva jména jeho bude
Cechm vná
!«
81
Z
vypravování o životních osudech mistrových, z tch pemnohých jeho výrok i in, zeli jsme, jaká že asi byla rázem svým povaha Smetanova, jak se vyvíjela a pln rozvila. Ddictvím pro=» stého rodu svého pinesl si onu prostotu a pirozenost srdce i ducha, ono naprosté zdraví citu a myšlení, které (sou píznaný pro eského venkovana. Prostý, zdravý rozum vládne jeho žití, vládne mu spolen s citem, který je vzntlivý, vzplává rychle a plane prudce. Smysl pro kladné stránky žití, pro plnost a radost života, pro jeho pravdu, je tak mocný, že cizím je duši mistrov, co jest mimo meze tohoto svta, co je mimo hranice skutenosti. Duše germánská sžírána je odvkou fau* stovskou touhou, vzlett za hranice, pírodou sob po* ložené,- mysticism, fantastická blouznivost zastupují v ní rády vládu prostého rozumu. Rozum i cit její rád zalétá k výve propasti pekel, co nejdál od této zem *šinám nebes — co nejdál od této zem, co ne j dál od skutenosti, do svta fikce, báje a sn, za hledaným, nikdy nenalezeným zázraným modrým kvtem... Du* še eská, jakou byla práv každou pídí duše Smetanova, je pímým jejím protikladem. Netouží po tch nezná*
a
a
vn
:
mých svtech. Nezná tch ohromných, titanských rozlet, nemá té nesmírné rozpínavé síly. Je pipou* tána k tomuto svtu ne k tomuto svtu: k té hroud pímo, na níž žije, k své vlasti, již miluje bezv* domou, horoucí láskou. Bez jediného bolestného po* hledu za nedosažitelnou vností víže se k dob své,
—
pd
žije s ní, žije s
každým dnem,
svého pozemského
82
bytí,
s
oddan
každým okamžikem a trpliv
i
vdn
BEBRICH SMETANA. is 7 s
-
1880.
a radostn chutnajíc jeho hokost i jeho štstí. Je poddajná, a je pec pevná ve svém jáde. Pod* dává se povoln sííe žití,- poddává se ráda jeho kouzlm. Naznail jsem již, které že síly to byly, jež v mi* strov duši panovaly. Jedním z kouzel nejmocnjších byla jí ž e n a. Ta vstupuje v její bezstarostná, mladá léta, a vládne v ní zprvu výlun. letech zralého mužství vedle lásky té, která ji neopouští do posle* nich let, kouzlem ješt mocnjším stává se jí zcela
mkká,
V
—
ve smyslu
opravdu vlastenecké doby— vlast. S oddaností^ která jest zase ryze eská, tm dvma božstvm vrn slouží všemi silami. Krutost života oslabuje ponenáhlu mistrovu energii, s níž zprvu dával se sanguinicky v zápas. Mladistvá prudkost duše, v jáde svém nebojovné, slovansky mírumilovné po* zvolna chladne, rysy dobrácké stávají se sousedsky bodrými. Snad psobí až dojmem šosáctví, vypravuješ o svém tvoení: » kdykoliv kyne mi nadje, že zítra nebo pozejtí budu mít celé odpoledne úpln pro sebe, vždy požádám svou milou ženu, aby mi k obdu pipravila škubánky, posypané mákem a polité máslem. Ty chutnají mi tak neobyejn, že po v nálad velice uspokojivé vydržím teba šest hodin pi skladatejské práci a tvoím tak lehce, rychle a šastn, že teba na jeden ráz pl jednání složím. Za takové nálady mohu celou ouverturu nejen ve vedoucích té velké,
—
obd
i
nástrojích zachytiti, ale
úpln
propracovati
.
.
.«
Ale,
teba ve všedním život a v domácnosti halil se takto v župan malého lovka: duchem vždy stejn veliký a silný, zstává vždy stejn silný ve své lásce k vlasti.
83
Ten plamen
nic nedovede zdusit. Jeho oddanosti k do* neporuší ani rez nejhorší: nevdk a nepo* rozumní. Je cit jeho sice prostý, ale hluboký, a má mocnou nadvládu nad písností rozumu. Je Smetana samé srdce, srdce dobré, blahé. srdci tom, v nej* zazších jeho hlubinách, ani stopy po zlých, niivých, svtlu nepátelských mocích. Je tam slunno: den leda že chmurnjší mrak nkdy jeho jas ztlumí: ale den ten nesetmí se nikdy v noc, v jejímž Šeru vzbouzely by se ve fosforném svitu mátohy a píšery. jaro a léto leda že nkdy vichr Je tam teplo,chladnjším dechem zavane: ale nikdy nenadejde tam
movin
V
vný
—
vné
—
podzim, kde jasným vzduchem chvla by se píse umírání,- nikdy nenadejde tam zima, kde krev by tuhla v žilách a haslo všechno žití. Vzpoury vlastních bs, týrajících duši, bojujících v ní mezi sebou až k roz* vratu, až k vykrvácení, jsou mu neznámy Srdce to je posledním, nejhlubším zdrojem veškerého pomistrova jednání. Vede a uruje celý jeho život. nvadž život a umní jsou mu za jedno, vede a uruje .
.
.
A
celé jeho
umní,
celé jeho dílo, které
má význanými
rysy vtištny rysy osobní jeho povahy eské.
Pehlédnme hládnme
složky, které skládají
—
rysy ryze
jeho dílo,
pe*
v nejvýznamnjších jeho bodech. Oceme je beze zetel k jakémukoliv komentái, skladatelovu i jeho souasník a apoštol. Tak uzí* me, v velkost jeho leží,- tak vyložíme si, pro že na nás tak siln psobí, že je musíme milovat. Uvaž* me mimo to, jaký že byl vývoj díla toho, jaký jeho dílo to
a
em
84
pomr
k souasnosti ve vlasti
i
ve
svt,
i
jaká
je
jeho
dobou další a dneškem naší hudby. Je to síla živl ryze hudebních, která pro Smetanovo dílo hned od prvopoátku je význaná. Na poátku jeho zcela naivního, jinak neukáznného tvoení byl rytmus. Již v letech tyicátých skládá pedevším tance: polky, valíky, kvapíky, tverylky. rytmus tanení, hned prvními polkami jako eský rytmus tanení naznaený a ponenáhlu vždy uritji souvislost s
A
ze chopinovské snivé rozplývavosti se vybavující,
zstává význaným pro valnou ást jeho
díla. Vedle taneních rytmus pochodový, který vedl celou dobu Smetanovu, který v díle Lisztov hraje tak závažnou úlohu, též u Smetany k rytmm tanením
rytm
se druží.
Pehlédnme adu
vých rychlých vt,
ím
že
nejkrásnjších mistro-
pedevším uchvacují. Jist
že strhující, elektrisující svoji rytmikou, tak bitkou, jadrnou, svéráznou ve své naprosté pirozenosti a ne* hledanosti pímo lidové: rytmikou, skuten v umní lidovém tkvící, z nho pejatou a na jeho základ dále
vybudovanou rytmiku tak eskou! Nedivme se, že cizina pedevším rytmickou rázovitost Smetanovu :
chápe a cení, že cení
ji snad více než další, stejn vý* složku mistrova umní, jeho melodiku. Je ve rytmické umní mistrovo nad veškerou tvorbu druhé polovice století XIX. povzneseno,- je povzneseno, zcela pvodní, nad veškerou konvencio* nálnost,- je povzneseno i nad mudrlantství a šroubo* vanost rytmiky nmecké i nad pikanterie a rafinovat nosti francouzské nad nehoráznosti a triviálnosti vlas*
znamnou
píin
i
85
umlci novoruští a skandinávští znají podobnou sílu rytmu. Ale neznají ji v tolikeré rozmanitosti, v tom bohatství, jako Smetana, neznají ji, peky* pujíi v té živelnosti. Pinášejí nové, rázovité rytmy, aby nás jich píliš jednostranným využitím asto unavovali, kdy Smetana nás rytmy svými elektrisuje Vedle rytmu žije dílo Smetanovo hned od té chvíle, kdy v mistrovi probouzí se jeho ráz,- m e o d i k o u ské. Jen
.
.
.
1
Co
vzntlivý temperament vybíjí se živelnou silou rytmu, hluboký cit mistrv projevuje se kouz* lem melodie: prosté, nehledané, sladké a mkké a nžné i vášnivé, a rázovité tou mrou, že z nkolika takt okamžit poznáte mistrovu tvá. Smetanova meíodika tónicky spoívá na základních dvou útvarech hudebních: na stupnici a na kvintakkordickém, pedevším tónickém a dominantním rozkladu.- Je vy* sloven diatonického rázu: chromatika mistrovi je pravideln spíše prostedkem ozdobným, spojujícím, stejn jako obasná aíterace. Základní funkce har* monické, tonika a dominanta, jsou mu, podobn jako kíassikm, i spíše ješt, podobn jako eské hudb lidové, stžejnými body melodickými. Je v té píin v základ svém protikíadna meíodice novoromantik a Wagnerov, která, rytmicky rozpoutaná, spoívá skoro veskrze na chromatice. Takový tónový obsah utváí se, rozvíjí se periodicky. svojí.
Je periodicita, a
sice naskrze pravidelná, jasná,
úmyslných duchapíností, neznající nadpoetných takt i ellisí, pro dílo Smetá*
neznající nijakých
tém
novo stejn význaná, jako jasná a pravidelná jeho 86
rytmika. Periodicky, na základ symetrie, rozvádí mistr své myšlenky, i když pomr jeho ke slovu básnickému stává se ponenáhlu ujasnnjším, když neobtuje více slovo, jeho výraz a pedevším jeho kvantity rytmické pravidelnosti fráze. Ani v díle, kde v deklamaním slohu nejdále zašel, v »Libuši«, ne* na scén jen deklamovat, le vkládá jim dává v ústa se skládající zpvné fráze, jichž krása
pvcm
úmrn
je absolutní, souvislostí
nepodmínná.
se slovem nijak
Mám za tvrzení dnes naprosto neudržitelné, ponvadž skuteností nedovoditelné, že by Smetanova melo* dika byla deklamaního rázu, že by vyrstala z rytmického a melodického spádu slova básníkova. Ne* jedná se mu tenkráte o rytmy, melodie, harmonie a mo* dulace, které by hudebník dovedl vystihnouti a vyzdvih» nouti umním svým, jako nejvlastnjší, nejskrytjší jádro verše básníkova. Jedná se mu tenkráte v dob, kdy mísí se naivn a podivn ve verši pízvuk a eštin se píící asomíra— pedevším o správné vystižení pí* zvuku a kvantity slovní pízvukem a kvantitou hu* dební: tedy o stupe shody poesie s hudbou, který již tou dobou jinde se rozuml sám sebou. tento samo* zejmý požadavek pouhé správnosti chce vidt mistr i u nás plnný, chce vždy dokonalejší mrou plniti ho v díle svém sám. Nejeví v té tendencí nad svoji dobu ale na výši doby své chce stát. Píbuznost základních obou živl Smetanovy hudební invence, jeho rytmiky a jeho melodi ky s e*
—
A
píin
:
umním lidovým, jakož i zpsob hudebního formování melodického podobný s umním tím, je ským
87
pedním pramenem
es kosti Smetanova
díla.
Sám
brání se výtce »padlání národních písní«. Nepadlá jich: ale vede invenci svoji po stránce melodické v duchu eské písn, po stránce rytmické v duchu
A
nelze dosti drazn opakovat: inve své rázovitosti, ve svém bohatství, ve své rznotvárnosti a ve své svžesti je úhelným ka-
eského tance.
vnce
ta
menem Smetanovy velkosti. Ponvadž invence Smetanova,
hudební jeho myšlenka utváí se pedevším melodicky, ponvadž vynalézá melodie a ne themata, je pirozeno, že dalšímu zpracování myšlenek tch spíše odpovídá harmonický zpsob práce, tedy vta h o m o f o n n že práce thematická, kontrapunktická stojí u nho v druhé ad. Vta mistrova tím nejeví se nijak chudší. Je harmonie jeho ve své pirozenosti, ve své prhlednosti zvlášt í,-
ního, sladkého kouzla, a
pes
svoji prostotu zvláštní
Není nijak výbojná, nezná smlostí, nenaleznete v ní odvážných experiment. Nezná rafinovaností Lisztovy školy, ani jeho kochání se v harrázovitosti.
moniích tenkrát exotického pvabu. Spíše konservativní i pro svoji dobu jeví se nám dnes ta rozvážná, logicky ale vždy poutav se rozvíjející harmonická vta Smetanova. Píznaná pro harmoniku jeho je záliba jeho ve prodlevách i ve dlouhém spoinutí na i stídání se na dvou jedné pravideln tónické *— tonické a dominantní harmonii. Ty dv základní funkce urují, stejn jako melodii, i harmonii jeho. Význaný jsou též jeho modulace. Nebíoudí v dobrodružné geniálnosti jako Liszt tóninami, neztrácí ni-
—
88
—
—
BEDICH SMETANA (Fotografie V. Olartera v Litomyšli z polovice
záí
i88o->
kdy
tém pedstavu základní toniky,- nedospívá, jako
Wagner,- širokými a dalekými a rychle zahýbajícími oklikami modulatorními k harmonickým tžiskm, k vrcholm. Moduluje v nedalekých píbuznostech, rád radí k sob tóniny po frázích, kvartsekstakordem na dominant rázem pehoupne se bez nejmenších rozpak z tóniny do tóniny, rád opakuje též progre* sivn modulující celé fráze, zejména rád též vybouje ze hlavní, drazn vyslovované tóniny, aby se k ní vracel optnými návraty. Vyboení do tóniny sti* dave dominanty jest mu skoro pravidlem. Harmonie jeho vlní se voln, vzdouvají se a klesají nad dlouhými, ve dlouhých mezerách se mnícími nebo též asto diatonicky postupujícími bassy, klidem, který jednou skoíébává vás sladkým idyllickým kouzlem, jednou zase uchvacuje monumentální svojí velkolepostí. Ne* bo zas úporný vzdor a váše svéhlav trvají na tch svých nkolika ~- tenkráte rychleji se mnících akkordech. Melodicky harmonická vta Smetanova zpravidla nesena bývá pohyblivjší figurací, v níž též mistr projevuje svj svéráz. Velký melodik nezapírá se ve figuracích ani v tch živel melodický se mu neztrácí. Kombinuje v pohybu svých figurovaných hlas har* monické rozklady s rznými zpsoby not, oplétají* cích diatonicky noty akkordické tím, zvláŠt uvede* ním hojných dissonujících tón pomocných, nepraví* dlných prchod, not stídavých, dociluje výrazné zpvnosti výplní tch dociluje toho, že hlasy výplnné
—
,•
:
,•
mu
proudí, že
psobí dojmem hlas
kontrapunktují*
89
Jednotným figurativním pohybem pak nese a pevnji melodie svoje, o sob již rytmikou svojí pevn soudrživé. Rytmické pestrosti ve figu* cích.
sceluje ješt
se práv tak, jako vyhýbá se jí vbec. dále pro mistra našeho je zpsob, jímž sesiluje, vyzdvihuje melodie svoje nkdy též i hlasy kontrapunktující. Je to sesilování pomocí paralelních raci
vyhýbá
Význaný
—
a nkdy též sekst. Co v opee vlaské stalo se hroznou, otelou šablonou, psobí, Smetanou využito, kouzeln. Je to jeden z naturalism, jichž užit, dodal smlosti snad píklad z ^naturalism hudebních tak geniáln tžícího Liszta. též snad cesta po stopách umní lidového k nim vedla. jakkoliv srdce se vám chvje, dech se tají, duše rozplývá jich sladkostí. Vzpomínám jen tercí v básni eských luh a háj, v Hubice, sekst v obou dvojzpvech ve Prodané i v Daliboru, neskonale sladkých sekstových paralel tercí
i
A
—
Z
v prvním
kvartettu prost doprovázená i figurovaná, melodie, vystídává se s prací motivickou, thematickou *— tam dje se to zvlášt v partiích živjšího pohybu zíme mistra našeho, vedoucího si zpsobem školy .
.
a
Kde
—
:
zpsob, obmovat myšlen* v její rytmické a melodické onch a z atom tchto sepádat
Lisztovské. Beethovenv ku základní, rozkládat ji
prvky a z obmn jako z jediného, naprosto jednotného materiálu, bo* haté a složité pedivo kontrapunktické, pedevším na útvarech imitaních spoívající, zpsob, který pijala škola Dvoákova a pln rozvinula škola Novákova a Suková zpsob ten Smetanovi není vlastní. Ohme*
—
90
uje, jako Liszt a
konen jako
i
Berlioz, základní
mo*
— obmuje je bez duchaplných úmyslností obou tchto mistr — a variace tyto skytají mu me* tivy své
lodiky základ, který samostatn melodicky
jen
zídka dále kontrapunktuje
vedoucími neb imitatorními hlasy jinými,- skytají mu základ, k nmuž vynalézá dále doprovod, a již prostý nebo figurovaný, le na harmonické pevn spoívající. Kde pak pracuje skuten kontrapunkticky, je to práce jednoduchá, prhledná, beze stínu hloubavosti i scholastické umí* si
vt
nnosti. Není to doasné využití njakého principu polyfonického o mnohosti samostatn si zpívajících a rytmicky od sebe neodvisle se rozpoutá vajících hlas,- je to spise uvedení útvar ve skladbu jinak homofonní, které tehdejším školským komposiním tra* dicím platily za summum kontrapunktického umní: útvar fugovaných, s pevným pohybem hlasu kon* trapunktujícího proti cantu firmu, s obvyklými tenkrát progressemi. Leckdy i jistých hran a neistot práce ta není prosta. Smetana asi vycioval význam práce polyfonní pro hudební dílo a cenil si svoje kontra* punktické studie. nkterých proslovení jeho i z n* kterých míst jeho dopis mohlo by se soudit, jakoby reflexi o stránce technické pipadal jakýsi úkol v jeho
Z
díle.
Z
díla
samého zíme,
jak ta velká,
pírod
tak
blízká duše prosta byla veškeré subtilní reflexe, jak
byla bez nejmenšího sklonu k rafinovanosti a jaké* koliv umíosti nejen v otázkách zásadních, ale zvlášt v otázkách podrobnosti hudební práce. Byl v té pí* ostatn synem své doby, kterou Wagner práv
in
91
dtkliv poukazoval k návratu k polyfonnímu umní Bachovu a Beethovenovu,- byl v té píin aspo do jisté míry žákem Lisztovým, teba jevil se v práci neskonale bohatším, prohloubenjším a logitjším. Duchu, který v podrobnostech své hudební práce je tak prostým, nebližší byla i další, z podrobností tch vyplývající konstrukce, prostá, plynná plynná, práv ponvadž to byl duch, tvoící ze svého bohat* ství snadno a bez úsilí a úmyslností konstrukce
—
—
souadného
rázu. Naprosté podad* nosti, organinosti stavby nezná umní novoroman* tik,- nejsou vlastní ni Smetanovi. Pohledme jen, jak voln k sob se adí jednotlivé oddíly v jeho symfo*
pedevším
nických básních cyklu vislost jednotlivých
» Vlasti «,
jak volná je sou*
oddíl v »Réves«, abych uvedl
A
doklady z nejzralejších mistrových dl. pece zas jaký rozdíl mezi touto souadností, pi níž nemáte ani dnes *- kdy zvykli jsme, naprostou organinost rozvoje init základním požadavkem *— dojmu roz* ptýíenosti, nesoustednosti, a mezi rhapsodickou, dnes tak povážliv se bortící souadností vtších dl Lisztových Dokonce vysoko stojí pak mistr náš nad novoromantiky a jich dobou v jiné píin. Uzavírá a krásn za* zaokrou* okrouhluje jednotlivé partie vtších celk hluje je se vkusem a smyslem pro úmrnost, že myslíte pi nich na klassika nejdokonalejší eurytmie formální, na Mozarta. Tomu mistru sladké, mkké krásy asto a rád podává ruku je mu bližší než hnvivý, vzdor* ný Titan Beethoven Není skladatele v moderní
—
—
.
92
.
.
.
tvorb
operní, který
formové tou
mrou
partie jeho oper,
budovány
by
se byl
Mozartovi po stránce Smetana. Jednotlivé
piblížil, jako
a sólové
jsou a k vrcholí
zpvy, a ensembly, vy* vyvedeny rukou mistrov*
skou: architektury dokonalé, klassické krásy. Další spojování partii tch dje ,se ovšem, jak eeno, pe* vážnou mrou souadn. Radí se k sob velké plochy. Pojítkem je jednak kontrast. Víme, že škola novo* romantická netžila z úinnosti kontrastu vždy se vkusem romantická záliba v antithesách a kontra* stech píliš silných a úmyslných pivodila mnoho dnes smšné nabubelosti. Smetanovi všechen nevkus v té píin je cizí, ponvadž zstává vždy piroze* ným jeho kontrast svtla a stínu je tak samozejmý, jak se jeví v pírod není to pohrávání si s papr* Pojítkem dalším, sky reflektoru divadelní rampy. jednotnou celkovou linii pivodícím, je gradace. Silný temperament, duše mocného rozepjetí a vyso* kého vzletu schopná, miluje stoupající linii v hudební své kresb. dovede ji vyvést dle stylistických požadavk díla do délky i do výše, ve prudkém asto stoupání, že nese vás, uchvacuje vás na peru* tich svého vzletu. obou vážných mistrových dí* íech, v Daliboru a zejména v Libuši celé akty po* vlovn spjí vzhru ke svým vrcholm. tam *— v Libuši jakoby vzcházející slunce konen roz* hoelo se celou slávou svého zlat svítícího kruhu :
:
—
A
—
—
—
V
—
A
:
.
.
Pehlížíme*li, jak nestejné je Smetanovo dílo, co se propracování týe, jak stídá se v klasická, do* konala krása s plynnou souadností, a jak zase po
nm
93
píin
geniální v každé objeví se jiná, která není beze hran, bzz rozpak, dospíváme dojmu, že mistrovi formování myšlenky nebylo vždy prací snad* nou. Jist že myšlenka, tak bohat tryskající, nebyla mu nadále vždy stejn poslušnou a poddajnou. Jist hlubocí umlci, zápasil s techže jako všichni nickou stránkou svého umní. Zápasil tím více, po* nvadž fantasie jeho vzlétala orlími kídly co tech^ nicka schopnost a dovednost jeho nemohla, nemohla k ní se pimknout, by ji dostihla. zápasil tím tíže, ponvadž jist že podceoval s dobou svojí a se ško* lou svojí technickou stránku skladby. Tím a pak tím, že jemnosti drobné ciselérské práce jeho prosté, vysvtlíme si, že v díle velce cítící duši byly cizí jeho je mnoho nedefinitivního po stránce tch*
skladb
tém
A
—
—
ve tvrím opojení. Sotva sta* il zachycovati hlasy svého rozezpívaného nitra. Ale jak dílo bylo jen ponkud fixováno, nerad se k nmu vracel. Nepikládal nikdy poslední, nejjemnjší pilník, nické. Pracoval rychle
nejtení, nejostejší dlátko. Zejména nástrojová styli* již tak skrovnou mrou, že ji eší rád ve orchestrální zpsobem, který jest opakem ce* lého jeho jinakého tvoení, totiž jakýmsi leckdy do* to že ji konce emesln Šablonovitým pochodem, platí zvlášt o nechává zpola neroz^ klavírní
sace zajímá ho
vt
vt
i
—
ešenu.
—
—
jako klasikm, Základem orchestrace jeho je a tudíž opakem proti škole novonmecké, která vede smycový kvintet. k nadvlád dechovou harmonii Miluje nejsladší náš pvec, housle, rozezpívané ve
—
94
«
.
sladkých kantilénách, Široce svj tón rozvíjející v hlubokých altových polohách a jásav a skvle jej ne* soucí po svítivých výškách/ miluje, humorem tak bohatý, rozmar houslových staccat, perlící se jejich smíchy i jiskru krátkých smyk. Tomuto základnímu podmalování celé partitury smyci a mistrnému ovládání kvinteta dkuje orchestrace Smetanova, pedevším citem pekyplá, svj zvukový pvab. Hojnjší i mén hojné využití nástroj dechových odvislo je vždy od rázu, jímž to které dílo se nese. Mistrovský je zpsob, jak devnou dechovou harmonií nasazuje jiskru a svtlo v rozmarný pohyb ve vtách veselého, živého rázu. Kouzeln psobí místa, kde velé tóny devných nástroj, zejména klarinet rozezpívávají se nesenou lyrikou. znáte slávu Smetanovy žesfové harmonie v »Daliboru«, v »Libuši« a v Cyklu »Vlasti«. Ale nezapomenete, že obojí harmonie, i devná i žestová, velmi zhusta pouze a jedin sesilují a doplují, že mistr sám pi »Dvou vdovách mluví dokonce o možnosti vynechání harmonie de-
smyc
A
vné
.
.
složky mistrova díla, tak jeví se zpsob jeho práce a prostedky, jimiž pracuje. Je ze všeho patrno, že jakákoli bravura technická, v harmonickém smyslu, co polyrytmiky a polyfonie se týe, co rafinovanosti propracování i stavby i
Tak
jeví se asi
a
a
a
úmyslných koloristických zvukových efekt se tkne, byla jeho prost založenému duchu naprosto cizí. Nezná techniky, le oné, která je pímým prostedkem prostého vyslovení idey. Odtud jakási lhostejnost v re-
95
ist technických problém, odtud jich obasné ešení nedefinitivní. Ale odtud zárove tím vtší pelivost ve volb pro* stedk, pro vyslovení té i oné idey nejvhodnjších. Byl Smetanovi vlastní smysl pro styl pro onu jednotu, pro onu shodu mezi ideou a prostedky ji vyšení
—
jadujícími
— mrou nejvyšší.
Zejména jemný byl smysl
ten u Smetany, co formy týe. Tím vysvtlíme si jeho odpor proti »starému kopytu« tak jmenoval rád formální Šablonu, v níž prmrná produkce tehdejší a zejména ovšem produkce domácích okresních veliin utkví vála. Ze jinak výrokm jeho, jemuž se proti »form« staví, nelze pi* kládati hlubšího významu, le onen, že jsou výrazem odporu proti bezobsažné šablon, ukazuje patrn jeho dílo. Cítil, že jistému obsahu nejlépe poslouží formou, již klassikové ddictvím nám zanechali. Víme, že znej*
se
—
silnjších jeho
vt
jsou kíassicky
odmené
útvary
ensembl, zejména pak tance, ve volné, idealiso* váné form tanení vty držené. Jeho symfonie, jeho hodn pec kvasem novonmeckého hnutí kvasící kla* árií,
víní trio, jeho nejzralejší dílo: kvartetto »Z mého ži* vota« nevymyká se toto vzdor svému programu z útvar, klassiky daných. Vycítil, že jisté námty operní a jistý zpsob stavby libretta žádaly spíše for* my uzavené, že jim vyhovoval nejlépe dualismus vty zpvné a recitativní, i ješt spíše vty zpívané a mluveného dialogu. Nebyl z tch, kteí by byli pišli rušit stávající zpsob hudební stavby. Naopak tvoení jeho velmi pevn tkví po své formální stránce
—
96
—
V. V.
ZELENý.
v minulosti, a to stejn ve všech obdobích. Nebyl v praksi zdaleka tím radikálem, jakým se býti zdá. ve svých výrocích. Spíše stín konservativismu po strá* ce formové na tkví. Jemný smysl pro sloh vedl ho ovšem k tomu, že, kde libretto, námt, látka, idea a obsah toho žádaly, formu pirozen podizuje oné
nm
složce vyšší, duševnjší. Je pi tom duše té klassické hudebnosti, že dovede i pi tom zstat formáln doko-
nalým/ teba ne dokonalým
sic,
jak jsem naznail,
po
stránce konstruktivní, kde není vždy dost pevný a jed* notný, le dokonalým po stránce linie a tvaru, svtla a stínu, po stránce plastické. Jemný smysl ten jeví se ostatn po všech stránkách ostatních. Teba jen, co techniky zpvní Se tkne. Po* hledme, jak zcela jiné požadavky technické jsou ve Prodané nevst, jak jiné v Tajemství a v Hubice, jak zcela jiné v Daliboru a zejména v Libuši.
zpvn
Nesená zpvní linie je ovšem Smetanovi, dsledkem povahy a dsledkem též melodického
lyrické jeho
rázu jeho hudby, nejvlastnjší. Je mistrem bell canta. Nelze skuten chápat zpváka Pivodu, že tak mohl se vzpírat umní nejzpvnjšího našeho mistra Tak výraznými a ohebnými arami zná vésti zpvní hlas, tak zná využít neseného, širokého zpvného tónu Je to bell canto nejrznjšího rázu od prostého, lidového písového tónu do tónu tragicky pathetického. od tohoto, základního pro svoji tvorbu zpsobu zpvu, pibližuje se, jak básník a dílo jeho práv toho žádá, hned dále zpvní technice vlaské, Mozartem nikdy se s ním nezušlechtné, i zase blíží se !
!
:
A
—a
97
stotožuje
mme,
~ zpvnímu slohu novonemeckému.Vzpo*
jak mistrovsky a jak
buff vlastního
úeln
využívá vlaské
vzpomeme,
s jakou logikou koloratury pro celé partie. kde celkový sloh tak velí, kde podrobnost slova básnického žádá svého práva, k jakému výrazu do* vede stupovat své deklamaní fráse jakém naprostém souladu což instrumentace je prhledná, lehká, pohyblivá a jiskivá instrumentace Prodané nevsty i Dvou vdov s ostatními slož* kami obou oper! Jak plní se partitura legatem a drže* nými tóny pi lyrice Hubiky a Tajemství,- jak šíí se její proud, jaký jas, jaká skvlá zá splývá po proudu tom v Daliboru, jakou slávou plane pak dokonce zvuk
a
A
parlanda,-
zdvodnností
tezí z
A
!
V
Libuše
Nechápeme
dnes, že mohl kdo být sklamán, že každá nová opera Smetanova jevila se oproti pedchozí ji*
nou.
Vždyt dnes
je
naší pýchou, že náš mistr tak
rzným zpsobem
po stránce slohové si dovedl vé* sti! Je naší pýchou, že individualita tak markantní tolikerým zpsobem, nkolikerou rznou eí dove* día skvle hovoit
Odpor Smetanv zejmý u umlce,
formální šablon je samo* který pedevším, neskonale výše než technickou i formální stránku díla, než jakoukoliv virtuositu, cenil obsah hudební. Pedpokládá pi ryzí leckém díle, že má mluvit k posluchai. lec, vdomý poslání svého, nenávidjící vše otelé a proti
A
všední, žádá,
98
aby
dílo
um* um*
dlo vždy cos nového. Tedy
!
plném a vždy novém Vzpomeme pemnohých výrok jeho, teba
po obsahu, a po obsahu volá.
jen jeho referátu
o vyšlých hudebních skladbách
:
jak
probral se celou adou sešit a jak je tak sklíen, že jaká byla jeho pýcha, nenašel nic, pranic nového. že v rzných, vždy nových operních genrech se po* jaké byly jeho plány kusií, a vždy se zdarem! o dílech, která mela být vždy novými v jeho tvorb. Jak rád byl by chtl ješt »eskému divadlu zane* chati komickou operu, v které panuje celé technické umní zpvu«,- jak »Libuše« je mu »pokus a zaátek«,»s novým textem tragickým bych se ted nejradji za* žije o slohu mstnával, protože bych to, co ve tom a co jsem v Libuši nemohl provésti k vli textu, ted pokusil se uvésti k veejnému životu «,- jak tší se, že ve »Viole« vytvoí zase nco zcela jiného, od dosavadního svého tvoení odlišného vzpomeme jeho díla ostatního, mimo operu, jak se lení sic ve skupiny, jak je v vse sic píbuzné, dík síle mi* strovy osobnosti, ale jak v není opakování, jak
A A
mn
!
nm
A
nm
od díla k dílu nalézáme vždy obsah nový Zeli jsme, jakou silou srdce vládlo v žití Smetanov. On, který pomrn tak málo psal, kterému slovo tak stízliv jinak plynulo z pera, jak
výmluvným
mnoho dopis
píše,
když dává srdci svému ho* voit. Jsou vty v listech jeho k ženám, jež miloval, které jsou samá nha. Jsou oddíly v listech tch, které jsou rudé vášní. Jsou listy, v nichž mkký, jemný, citlivý ten duch dovedl se vzrušit ke prudkým výbu* chm. Srdce bylo mu zdrojem inspirace na této ne* jak
se stává,
i
99
zvyklé
pd.
*—
Tím
spise
ovsem srdce diktovalo kde mluvou
mu obsah jeho hudby. A zde. ovšem, sob nejvlastnjší hovoí, výmluvnosti
jeho rostou kídla, jichž šelest dodnes nás ovívá. Není význanjších jeho skladeb díla, které nevyv stavovalo by jeho city i jeho nálady v té které chvíli jeho žití. Byla to duše podivuhodn siln lyricky žalo* zená,- byla to duše city a náladami neskonale bohatá. Tak bohatá, jak práv byla hudební duše jeho bohatá invencí. Proto tato plynula mu tak hojná, tak rznotvará, že erpala vždy z plna, že bylo vždy co íci. Le, to byl projev nejnžnjšího citového ronejtžšího stesku, to zechvní, nejsladšího blaha byl hlas lásky hnvu, to byl veselý, Šastný mistr náš byl tak veliký a smích humoru *- vše,
mocn
ad
a
i
a
a
i
ím
silný ~- ze hloubi :
100
srdce
tryskaly všechny ty tóny.
.
*V*
oa^JUA.
Faksimile rukopisu klavírní skladby
z
r.
1840.
\ I
1
X enší ást Smetanova díla obsahem svým má n* m n duševní žití mistrovo. Je opt píznano i
\
/1
VI
1
í
i
pro vytený již jemný mistrv cit slohový, že o intimním žití svém rozpráví slohem formou intimní: klavír a prostedky hudby komorní mu staí. Pedevším ovšem pirozen míádí své žije sám sob. Zmínil jsem se již o denníku jeho lásky ke Kate* in Koláové, z pozstalosti otištném. Mladé sny, i
—
pimen
—
neznámý bol, stavy duše všemi míza* obsahem Lisztovi vnovaného, obsahov velmi silného a formov, technicky klavi* nejasné touhy,
mi
jara kvasící jsou
i
dobe propracovaného opusu
risticky
» Vznikající vášni «
prvního.
zpívá, o své »Touze«, o
O
svém
A
»Zoufalství«. vtami »V Iese« a »Pastýka« bzz* deky naznauje sklon svj k pírod a k jejímu idyí* lismu Jemnjší, mén hluboké, prchavé nálady po Schumannov zpsobu zachytil a do pkných facet vybrousil ve svém op. 2., v Lístcích do památníku a v obou sešitech skizz. když první jarní boue pešly, lehký, vzntlivý duch rád pohraje si v galantní he milostné city své napovídá ve mkkém, snivém, hned melancholickém, hned zas vzrušeném blouznní svých rozkošných klavírních polek. Jména tí žen, jež miloval, k tm pvabným, sladkým dílkm se pojí: paní Katein Smetanové pipsáno je op. 9., pro pí Frojdu Beneckovu složil op. 12., a své druhé žen, pí Babett Smetanové pipisuje své op. 13. Mistr, jenž pedevším mu byl drahý, Chopin, duchem svým stál nad vznikem skladeb tch, vlast, k níž láska tenkrát Smetanovi v podvdomí tém ješt dímala, .
.
.
A
:
\
A
101
mu rytmy vt tch, rytmy eského tance. Sa* v nmž žil, dal jim svoji uhlazenost i grácii. Mezitím touhy na venek se zaskvt duší mu prolétnou hledá svj styl klavírn virtuosní, vzpomene svého zbožovaného Liszta, jak on hledá námty a podnty v literatue svtové, a skládá v lisztovském zpsobu geniálních rys plnou »Scénu zMacbetha« — vnukla
Ion,
:
hledá své já, ásten již probuzené, ale neosvobozené dosud od živl cizích a pohybující se dosud na cizí
sob pd.
Velký krok ku svému vnitnímu osvobození iní rá* zem prvním svým komorním dílem. Když v záí 1855 umírá mu dceruška jeho Bediška, jakoby onen Verlainv erný rytí Neštstí byl promnil jeho srdce tak zcela nová slova linou mu ze rt, derou :
se
mu
z duse, tžká, hluboká, bolestná, prudce roze*
chvlá a blouzniv sladká, ve klavírním triu op. 15. Je v nm mnoho nesceleného, lisztovsky im* provisatorického, není naprosté jednoty v myšlen* kách, ve zpsobu práce ni v technice tí vt, z nichž
—
le jak silné zejména první vede si orchestráln a vzdor názvukm na mistrovy miláky, na Liszta, jak svérázné dílo je na Schumanna a též Chopina ta velkolepá nénie nad zemelým dckem, jak bez* prostedností svého Citového obsahu nás dodnes hlu* boce jímá, jak odlišuje se od veškeré té poklassické, šablonovité tvorby souasné Pak ovšem v letech šedesátých nadchází doba, kdy mistr svému poslání zaujímá stanovisko jiné, nové. Nemluví již o sob, o svém štstí a svých bo»
—
v
vi
102
:
lestech. Vlastní jeho Já ustupuje v pozadí. Staví se na vestecký presto! svého národa, by ústy svými ná* rodu tomu dal mluviti. Ne své srdce, svoji duši, ne srdce, duši své pouze subjektivní cítní a myšlení svého lidu vtíuje v další svá díla. Jen nkolikrát ješt, jakoby mimochodem, jakoby ve chvílích oddechu, intimního svého žití v intimních dí-
—
lech se dotýká.
V tžkých
dobách, když kol nho se stmívá, vzpo* míná šastného mládí, prožitého ve svt nádhery a svtla. Cyklus šesti klavírních náladových i charak* terních skladeb, R é v e s, jist že obsahem svým tkví, jak již vnování jednotlivých ísel napovídá, v onch veselých a šastných letech, jež strávil ve šlechti* ckých salonech, obdivovaný virtuos a vážený a milý spoleník. Z dl v každé píin prvoadých naší klavírní literatury jsou tyto invenn vysoce rázo* vité, plasticky stavné a s vybranou elegancí a skv* íou klaviristickou technikou stylisované vty, samý ohe a váše, lesk —* »Sny« píliš skvlé. Ve vtách více lyrického rázu »Le bonneur éteint«, »La consolation«, »Au salon« stylisticky vliv Chopinv je velmi patrný. Vedle nho patrný jest stylisticky cit,
ponkud formov vliv Lisztv, který pedevším vedl mistrovu ruku pi stylisaci obou nejkrásnjších, my* šíenkou a naladním ryze smetanovských ísel, »Én Bohéme« a ohnivé, bravurní eské rhapsodie »La féte des paysans Bohémiens«. Vzpomínky naari* stokratický svt a skvlé dny v zažité, dávají vzkvésti skvlému dílu ryze aristokratického rázu i
—
nm
.
.
.
103
Pak ješt jednou, když pohár horkostí, osudem mu po* dávaný, byí vyprázdnil tém již do dna, a když papr* sek nového svtla vstoupil v jeho stáí, vydral se mu vzdech, v nmž, jako v posledním dechu umírajícího,
chvje se celé jeho žití, všechen jeho rozruch a ne* pokoj, celé jeho Štstí, celá jeho sláva, celá jeho bo* Veškeren lyrický obsah svých padesáti let, lest. všechny rysy své bytosti shrnuje ve tyech vtách kouzelného kvartetta»Z mého život a«. Chápeme, a opt akcentuje závažnost titulu skladby té pro posluchae, pro opt a opt pi* pomíná, co která vta líí: první vta ^náklonnost v mládí k romantickému, melancholickému a zárove náruživému slohu hudby «,•— vta druhá » veselé uží* vání života jak mezi venkovany, tak v salon ve vyš* ších kruzích, kde jsem skoro celá mladá léta trávil. Táž líí náklonnost k cestování, ve viole a pozdji violino, kde naznaeno a la trombe post horn«,« tetí vta, »stránka pohnutého srdce, láska, blaženost a tou* ha po ní .«,• tvrtá vta, »poznání národního uvdo* mní v našem krásném umní, radost nad cestou již nalezenou v národním umní, Šastný úspch na této cest, až konen zahvízdne v uchu mém strašn zn* jící vysoký tón, co výstraha mého krutého osudu, mé nynjší hluchoty, která mi navždy uzavela onu blaženost, slyšeti a kochati se v krásách našeho um* ní!« Chtl, aby poslucha nechápal dílo jako »for* mální hru s tóny a s motivem, aby skladatel ukázal co umí«/ chtl, aby otevela se mu programati* ckými nadpisy bezprostední, hluboce pravdivá poesie
pro Smetana opt
—
.
104
.
Chtl pozornost posluchaovu odvrátit od pouhého vnímání a pehlížení formy k obsahu skladby. snadno vysvtlitelný nám je klam, v nmž mistr je, co stylu a formy díla se týe. Brání se výtkám inným kvartettu. »Co se stylu kvartetta tye, penechávám úsudek o tom miíerád jiným, a nehnvám se naprosto, jestliže se tento styl nelíbí, an se proti všemu zvyku dosavadního stylu kvartettního staví. Neml jsem úmys! napsati njaké kvartetto dle receptu a dle forem nám obvyklých, v kterých jsem hudební theorie napracoval dose již co mladý byly úpln známy a mohl jim vládnouti. sti, aby mne se forma každé komposice dá sama sebou dle pedmtu. tak si toto kvartetto udlalo formu, ja.« Není pec tou dobou, koncem kou má, samo let sedmdesátých, sloh kvartettní již tak nesmírn vzdálen plnosti orchestrální, nevyhýbá se tak naprosto effektm orchestrálním, jako tomu bylo za doby mendeíssohnovsko*schumannovské, která stylisticky formáln znaí pec daleký krok zpt za Beethovena. Technické požadavky kvartetta Smetanova, cílícího za tenkráte novou plnozvukostí, ovšem ve svých akkordických problémech tou dobou zejména konservativnjším sdružením a mohly ješt pipadat snad mén obvykly. Ve formálním založení celého díla dokonce však není nic, co tak naprosto by se odchylovalo vi píilo se obvyklostem kvartettní stavby a formy. Že ve smyslu eského umlce nahradil mistr nmeckou tanení vtu eskou polkou, nemohlo pec být kamenem úrazu. Jist, že >kvartetto udlalo si díla.
Mén
U
ue
mn A
.
.
i
hrám
105
—
ale byla to mistrovi vžitá, formu, jakou má, samo« krvi mu vzící, logická, a ve své íoginosti ovšem
v
že volná, statická forma kíassik, s obvyklými repri* sami, s obvyklým celkovým zaokrouhlením. Nebylf— teba to optn opakovati Smetana rušitelem sta* rých a tvrcem nových, neznámých dosud útvar. Nezapel nikde své souvislosti s minulostí. Jen obsa* hem byl vždy novým a svým. Pak, jak víme, ješt naposled ve druhém smycovém kvartettu pokouší se vylíit nejhoí, zoufalé již doby svého žití, kdy cítí, jak síly ho opouštjí, jak duch se
—
kalí, jak
obmyká ho hrza duševní temnoty. Pedsta*
vuje
»v
se
díle,
složeném v nervosní chorob, která
hudby u lovka, který nimiž pi skladb dle vlastního doznání zápolil, vzpomeme též pochyb* ností, jež o díle svém ml. Soudil ješt s obvyklou z hluchoty povstala, víení
ztratil sluch. «
Vzpomeme
obtíží, s
svojí bystrostí, pravil-li, že »jakási rozervanost vládne
celou vtou«. Celé dílo plno
samý
je
zoufalých
rozmach,
zlomených kídel, co chvíli pád k zemi, jediný úporný boj o myšlenku, která jednou blýskne odleskem dávného smetanovského jasu, aby hned zas rozlet
pohasla, která marn se pokouší rozpíst se, rozvést se souvislým rozvojem. Nejmén mistra poslušná mohoucnost tvárná opouští ho v této smutné, rhapso* distické a v nejiejší homofonii tonoucí, zvukem skrovné improvisaci zcela,- opouští ho namnoze i mo*
houcnost vždy dosud vrná, vynalézavost melodi* cká,- a jeho životem díve kypící, elektrisujísí rytmiky bleskotají dílem slabé jen zákmity. Míuvilo-li se u nás 106
o neporozumní pozdního díla i- je tu tak málo k neporozumní. Cítíme je jako chudé myšlenkou, chudé jejím formováním, zvukem, obsahem -— smutné dílo úpadku velkého ducha Vývojová linie mistrova díla, tak jasná v intimní tvorb jeho, tak píke, ovšem že ve dlouhých asových in.
tervalíech
stoupající,
»Z mého íáme
.
.
života«,-
.
vrcholí nesporn kvartettem kvartettem druhým prudce se
.
Intimních prostedk klavíru a houslí a pak zas sólového klavíru užil mistr ve dvou dílech ješt, neodná* Sejících se k intimnímu jeho vlastnímu žití: v duettech »Ž domoviny« a »Ceských tancích«. Dílo prvnjší šastn a úinn druží ksob živel me*
lodiky, zde elegický, a živel tanení. Dualismus proti* chdných nálad, pro slovanskou dumku tak píznaný, je vtám základem myšlenkovým i formálním.
tm
Ob,
v komorním slohu, le spise skvle stylisované skladby znjí pi tom nejryzejší, svžím hlasem na* šeho domova.
eské tance jsou jak myšlenkou, tak zpsobem jejího zpracování díla naprosto pvodní. eská tanení me* lodie, eské tanení rytmy pvodní i napodobené, rozvíjejí se vtou vždy virtuosní, pi tom plnou stylisti* ckých jemností, plnou zajímavých výplní i kontra* punktických nábh, v útvary krásn, a cožu Smetany není obvyklo, pevn stavné, v útvary výborn úin* kující rozvržením svtla a stínu a jednotnou rozmani*
a
dynamických linií. Obsahem svým jsou to pak vty, samý pvab, rozmar, humor, temperament. Je
tostí
107
tžko, vyznait jediné íslo celé ady Jako krásnjší druhého. Vedíc skvlého, bravurního, ohnivého Furianta stojí grácie Slepiky, s odmeným polkovým staccatem jejich bass, se Ševelícími vzdušnými passazemi nad napovídanou jen polkou levé ruky, s geniáln rozmarnou kodou/ vedle se stupujících,
pkn
klaviristicky
psobivých
variací
Hulána
stojí
kontra-
punktickými podrobnostmi a zas skvlým zvukem bohatý, bujný a ohnivý Obkroák,- proti akkordické, staccatové hlavní a jejímu zpvnému, s tak ist Smetanovským humorem figurovanému kontrastu v Sousedské, která mimo to svojí opravdu mohutnou dynamickou formou psobí, stojí víivé passáže a dupavý rytmus temperamentem pekypující Skoné což humorem kypící tžkopádný Medvd, což upejpavý rozmar druhé divoký, zvonivý Dupák! a ohe poslední Polky! Co íslo, to nový obsah, to nový, mistrovsky ešený problém formový a styli-
vt
.
A
.
A
stický.
nkde trochu nepodajná, subtilní technika nedala tmto kusm, které ítám k nejlepšímu, co klavírní literatura po Chopinovi a Lisztovi vytvoila, pevn zakotviti ve virtuosním dnešním repertoiru. To a ovšem Jen
•— nejsilnjší stránka v díle *-* jeho markantní eskost závadou jeho proniknutí v cizin.
je
108
—
bohatou, vroucí eí, utváející se vždy svéT^ak ráznji a krásneji, ulevoval mistr obas, mezi tím, si
co vznikalo a
rostlo hlavní jeho dílo, jímž, jak jsem
naznail, plnil nejvlastnjší životní své poslání, apoštola, díle tom opt zpívá z hloubi srdce, z plné duše, jako když mluví o sob. Ale zpívá o tom, co stalo se mu vyšším, svtjším, než vlastní nitro, vlastní Já. Celý svj národ obmyká city svými. Láska k vlasti, k jejímu lidu, opojení se slávou jeho minulosti vede mu na rty tóny, možno^li, ješt hlubší, sjívlejší, slavnjší, vznešenjší, prorocké.
vštce národního.
V
—
Ze nejvtšímu eskému hudebnímu umlci otevely se oi pro nejvlastnjší úkol jeho, je nepochybnou,
bezdnou
zásluhou novoromantické školy nmecké.
Smetana zbožoval Liszta, jak oteven víme jak vážil si Wagnera, tebaže zde obdiv nebyl bezpodmínený. Zel v onom pedního bojovníka o nové umní symfonické, prosté staré šablony a plnící poesií formy nové, dle obsahu se utváející,- zel v tomto Messiáše umní drama* tického, hlasatele ryzosti, poctivosti a pravdy na o* perní scén. zel zárove prvého, kterak, velký kos* mopolita, neskonale všestranným duchem svým ve Víme,
jak
k jeho praporu se hlásil,
A
blouznivém
letu bloudí poesií,
dílo lidské, literární, výtvarné,
co jí kde skytá píroda/ všech národ a všech
vk, od
bible a evangelia pes díla stedovká po Danta, Petrarcu, Skakespeara až k Victoru Hugovi a Kaulbachovi *— hledaje pro poesii tu nový, piléhavý, co nejintensivnjší hudební výraz. Sledoval v obdivu a lásce jeho titanský boj o ešení problém nejvtších
109
a nejsmlejších, romantický, dobrodružný boj o
vy-
A
cenil vysoko výsledek úsilí dobytí nevydobytelného. toho: vznik hudby progra mní, vznik sy mfonické
básn Zel
..
.
též druhého, tvrdou,
sobstanou
duši ger-
mánskou, zahloubaného nad duší plemene svého, zkoumajícího ji, drsnou a bojovnou, v bájích šerého, kru* tého dávnovku, zel ho, zpytujícího ji, jak ztrácí se ve sny mlhavých, smutných povstí svých, zel ho, sledujícího rozvoj její až do let nejšastnjšího, mládím a jarem slavného jejího rozkvtu,- pozoroval ho, pátrajícího a kreslícího všechny rysy, všechny znaky svého plemene, všechno, co zdálo se mu skládat velsledoval, jak diktátor kost a sílu plemene toho. velel obrovité látce, že vzdávala se mu povolná a
A
tvárná, poslušná jeho dogmat,- sledoval, jak ze trojjediného božství duše filosofa, básníka a hudebníka vy-
plývá zázrak
národní ho hudebního dramatu
germánského Ty dva zjevy byly mu .
.
.
ukazateli dráhy, jíž umní bylo jíti,nemío-íi utkvt v šablonovité emeslnosti, již práv tak nenávidl. Bylo by mylno, domnívat se, že by mu byly skytly víc než pokyn, kam se bráti, že by byly více uinily, než naznaily mu cestu a cíl, že by mu byly staly se vzory, že by byl stal se epigonem jejich. Nemohl jím se stát, nemohl více než smr od nich pijati, ponvadž, jak jsem naznail, celým základem svého osobního i umleckého charakteru jim
byl protichdný, tak protichdný, jak protichdná je duše germánská duši slovanské a specificky eské .
110
.
Víme ovšem,
že Smetana v prvnjší své period až pražská k nejvlastnjšímu jádru svého Já ne* pronikl, že doba góteborgská byla teprve úsvitem jeho dne. Víme též, v jakém opojení ve svém pátelství k Lisztovi tou dobou byl. Nedivme se tudy, že vstu* puje na dráhu, Lisztem naznaenou, vytváeje své první symfonické básn, opírá se o pomocnou ruku svého mistra. Richard III., tábor i Jarl souvislosti své s wýmarským mistrem nijak nemohou zapít. Zajímavo je, že souvislost ta je tsnjší v Richardu a v Hakonu. Program obou básní tchto dán je základními rysy tragedií Shakespearovy a Oehíenschlágerovy. Do podrobností djových Smetana nijak nezachází *— vy* ciuje dobe mezní áru mezi poesií a hudbou, vyci*
po
léta
Valdštýnv
Hakon
uje dobe, co líené hudebnímu je pístupno co se mu vymyká. »Jaká explikace kdo zná R c h a r d a III. od Shakespeara, mže si celou tragedii pedstavit, jak i
:
mu
pi provozování
i
—
této hudby. Jen tolik už v prvním taktu osobnost Ri* charda jaksi v hudební postav uvedl,- thema toto hlavní vládne ve všelijakých variacích po celou sklad* bu. Ped finalem jsem se pokusil líit hudebn onen sen strašný ped bitvou v stanu Richarda, kde mu všechny od nho zavraždné osoby v noci jako du* chove zítejší zkázu prorokují! Konec je pád Richarda. Ve stedu skladby je vítzství Richarda jako krále a potom úpadek ponenáhlu až ke konci. Tvrdý, úsený základní motiv je toho rázu, jímž novo*
se
mohu
líbí
íci, že jsem
///
nmecká
škola po vzoru svého mistra ráda krcsíívá heroické postavy své. Pijetí hlavních bod tragického rozvoje za program skladby, urilo též rozvojovou áru skladby samy, a sice urilo ji, jak opét Lisztovi je témé pravidlem, jako evoluci dynamickou linii vysoko stoupající a pak zase klesající dlouhé crescendo a decrescendo. Charakter líené postavy je ve své divé krutosti vy* stižen piléhav, nálada celku rovnž. Jinak s Lisztem spoleno má dílo energickou, ale pi naprosto homofonní, akkordické práci ve všech hlasech soubžnou rytmiku. Nad mistra je žák hned v prvním svém díle, pokud souvislosti a plynnosti celku se týe. Jar 1 je podobných rys. Dík, i vinou svého programu není tak vášnivého, prudkého obsahu, té kruté síly,- je spíše zevnjší, trochu divadelního rázu, ale hotovjší a rozmanitjší. »Hakon Jarl *— rek vítzný «— vládne s bezpíkladnou libovlí a krutostí na ujamenou zemí norvéžskou, mezi tím co v cizin dlí oprávnní panovníci, vyhnaní potomci Haralda i
—
Hakon
Dlouho marn úpí utlaovaný národ po osvobození. Než míra kivd násilníka je dovršena a pohanství, božským leskem jej zahajující, podkopáno. Schaffeía.
Tu
se blíží irský král Olaf Trygvason, vnuk zavraždného Haralda, by uhntenou a trpící zemi osvobodil. S kížem Kristovým v ele a družinou knží žalmy zpívajících vstoupí Olaf na pdu mateskou. Jásot obyvatel vítá v osvoboditele a Hakon Jarl, poslední štít pohanstva, padá v boji. Kíž Kristv vítzí v Norvéžsku.« Zpsob, jak mistr náš tento/ jisté že
nm
112
i)ViirA*
1
"^ ^\„^
•Í
3
§
^ ^
Í
i
^
1
1
*
v.
5 .J
•.
Ml
I
--^]
.
práv hluboký a po hudb též jinak nevolající pro* eší, je zase zcela po zpsobu Lisztovy, zde možno íci pímo, manýry. Zase zde nalezneme hlavní ne
gram
myšlenkou heroicky zabarvený, akkordický pochodový motiv, proti nmuž stojí lyrické zpvné thema vedlejší. Pak jakési provedení tží z motivu úvodu, gradace vysoko vyvedená, do mohutnosti plného orchestrálního zvuku, opakuje v plné sláv ob základní myšlenky, pak pomalé klesání, spád zpt po
—
triolových stupnicích a závrem klidná, chorální melodie, k níž mkce se druží lyrická vedlejší myšlen* ka nad harfovými arpéžemi. Vše jak u Liszta bývá, jen vše pevnji zcelené, vše hudebn obsažnjší. nkteré osobité zvláštnosti pozdjšího, zralejšího a samostatnjšího Smetany jeví se lehce naznaeny: i co
A
myšlenek se týe, i v harmonii, která ráda s tonikou a dominantou a s prodlevou pracuje, nebo zas volnými chromatickými kroky kráí Nápadno je, jak pojednou vybavuje se síla svérázných Smetanových rys ve skladb, jejíž program dovoluje mu vstoupiti na pdu eskou jak ve .
.
—
Valdštýnov táboru
Smetana znanou
mrou
podruí hudby Lisztovy se vybavuje a svoji a sice urit esky zabarvenou, nalézá. Hned motiv prvního dílu se svými to chvatnými triolami je ryze
e,
z
—
smetanovský myšlenkou zpsobem rozvoje stálými návraty do hlavní tóniny. Oddíl další je Dudá!cká nad adou prodlev melodie zpsob harmonii
—
sace zase pro
psobí ovšem
i
Smetanu
charakteristický. Lisztovsky recitativní frase kapucínova kázání
113
kontrastujícím smíchem tábora. Ale následující drastické polkové rytmy a potom základní triolový motiv ve Vivacissimu *— neníliž to celý Smetana?
s
A nemilovaMi
i v pozdních svých dílech tlumeným krokem jdoucí rytmy, ve fugované rozvinuté, jako nalézáme je v tajemném pianissimu Andante, líícího noní hlídku ? NemilovaUli též v pozdních svých dí-
vt
—
—
vzpomeme jen Blaníku lech pochodové, jadrne myšlenky, jaké vybavují se mu za stálé gradace ze trompetových signál v posledním oddíle skladby? Je mnoho nehoráznosti v tomto bujném, mladistvém díle, hýícím myšlenkou zvukem, v té partitue lesklou žestí tžce pobité. Není v organické jed* noty, je to ada voln vedle sebe stojících scén. scény ty velmi a logicky kontrastují, jsou do* be stupovány a jistou rukou zaokrouhleny. Pi tom kresleny jsou pravdiv, svérázn a s pekypující životností i silným temperamentem. Takový je vstup mistrv na pole symfonické básn. Vystupuje s díly zcela hotovými v každé píin. Jen k individualit své pln neproniká. Nezná ješt pole svého nejvlastnjšího rozvoje. Pole to nalézá, jak eeno v letech Šedesátých svého pražského pobytu. Nalézá je pedevším ve tvorb operní. Tu pokládá, zcela ve smyslu školy a doby Wagnerovy, za nejzávažnjší pro rozvoj národní hudební kultury. Proto zíme, že na dlouhý as tvorbu symfonickou opouští.Teprve, i
nm
pkn
Le
když Osud od divadla pímo ho zahání, obrací se k úkolu svému symfonickému; v letech sedmdesátých jme se budovat na velkolepém cyklu své Vlasti, 114
Njaký chybn
celkový plán cyklu v mysli mistrov nepo* neexistoval. Není patrné ani ideové, pro* gramní ani hudební nutnosti ve sledu Šesti široce za* lozených, o sob samostatných vt, z nichž jen první a poslední dv motivicky souvisí. Celek a sice
—
rozlenný ve^dv skupiny, z nichž první tvoí Výše* hrad, Vltava, Šárka a Z eských luh a háj, druhou Tábor a Blaník
—
v jedno
dílo slavící krásu a slávu
víže jediná idea
eské
vlasti
i
:
vytvoit
její
velkou
minulost.
Program jednotlivých básní jen v nejzákladnjších ry* šech svých je dílem Smetanovým. Mistr uril si jím pedevším celkový ráz jednotlivých básní a vytýil si jím základní, nejzávažnjší body, dle nichž pak my* šlenky své formoval. Podrobný program ex post na^ psali V. V. Zelený a v novém, ne práv šastnjším zpracování, J. Zeranovský. Jsou to programatická díla, která v nejmenším neopouštjí pole hudby: poe* tická idea, prvotn nkolika slovy podaná, je pra*
menem
bohaté hudební a dle hudebních
zákon
se
rozvíjející inspirace.
Úvodní báse cyklu »VyŠehrad«, jest velkolepá lyrická meditace, heslem Vyšehradu vyvolaná. Básník skladatel zalétá v doby, kdy varyto Lumírovo znlo ve zdech hradu, vybavuje si obraz starého sídla es* kých vládc, slávu bájného jeho dávnovku, lesk jeho dvorských a rytíských zábav, ruch a ryk boj, jež se zvíily ve zdech jeho, i velký jeho pád. ve smut* ném probuzení zadumává se nad tichem, v nmž díme velká mohyla eské minulostí Motiv kouzelné
A
.
.
.
115
pímo
výraznosti
je
droboukým
jádrem, z
nhož celé
dílo se vyvíjí, jediný rozvoj, jediné stoupání
výrazu,
pohybu, síly hudba, pi jejímž sladkém, snivé mek* kém a vznesené skvlém zvuku se vám s meditujícím mistrem rozpíná duše do nesmírná, aby se pak teskn zamyslila nad krásou svého snní Myšlenka, k Vyšehradu pidružit ltav u, pirozen :
.
.
.
V
byla blízka. si mistr ve Vyšehradu výlun lyricky, vede ve Vltav v celku popisn. Po skvlém snu pináší nádherný, barevný obraz. Programní jeho poznámky v partitue pipsané naznaují jednotlivé oddíly skladby: »Druhý pramen Vltavy« »První pramen Vltavy« honba Venkovská svatba -— Luna, Lesy Svatojanské proudy *— Široký tok Vlrej rusalek tavy Motiv Vyšehradu «. Program dal mu zde optn formu, jakémusi rondu podobnou ve svém stupovaném opakování vty hlavní a ve svých kontrastujících vtách vedlejších. Smetanova invence je ve Vltav zvlášt šastna: všechny myšlenky skladby jsou podivuhodné, opravdu klassické krásy melodické. Nad to je dílo to propracováno s neobvyklou péí a rukou mistrovskou ve svých pkných, programem ásten diktovaných kontrapunktech, ve svých *— rovnž programem daných kontrastech a ve svém, až tón mohutných a velkolepých dospívajícím stupování,
Vedeni si
—
—
—
— —
—
—
jakož i v orchestraci nádhern barvité,- *- dílo, tak svží ve své rozmanitosti, jako je píroda, ji^ líí! *— Zcela o sob v básní stojí Šárka. »Idea prvních k této symfonické skladb jest zkrátka bájeo dívce
ad
116
ty
Šárce samé pi pohledu na krajinu, taktéž zvanou. Nelíím tedy tuto divokou krajinu, nýbrž pi pohledu rja ni upomínku na báji o Šárce. Hned z poátku hnv Šárky na mužské pokolení, bol a vztek její na zraze* nou lásku a písaha pomsty. Tu se blíží Ctirad se zbrojnoši <pochod ve skladb a-molí> *— spatí Šárku bdující, uvázanou ke stromu, žasne nad její krásou *- zamiluje se *— ona ho obelstí opije zbrojnoše 3 — veselost všech, až k spánku. O* < /4 takt D*dur> zve se znamení trouby dané od Šárky dívkám dívky se vyhrnou na ozvna opilé zbrojnoše, jásot, všeobecné vraždní, pomsta jest uskutenna. Tou divokou pomstou skoní celá
—
-
—
—
skladba.
Z
programu, který svým siln epickým rázem nezdál se být pro hudební práci nejzpsobilejším, dovedl mistr náš tžit skuten geniálním zpsobem. Nepo* kouší se pímo vypravovat hudb se píící píbh. Jen nálady, tedy lyrický obsah jednotlivých scén pi* tím napovídá, i vypravuje události. naší. Divý, vášnivý motiv ve výškách houslí kvílící, vybaví vám pedstavu vášní a nenávistí sžírané ženy. Odm* ené rytmy pochodové mísí se v dusavý triolový po* hyb. Nkde z dáli osamlý hlas táhle, úpnliv na* íká. pak ten náek ustává, hlas zní dále, ale nyní
by
A
A
nesmírn
sladce, stále veleji, ohnivji. *—
byl uklidnil, jakoby
njaký pustý dav
A když se
se byl rozpoutal
v nehorázném, opilém veselí, které roste, roste a zas pomalu tichne, usíná Pak jediný dlouhý tón se zachvje tichem. Ozvna odpoví. rázem rozpoutá .
.
.
A
117
se krutá, Sílená ež.
Nad
koncem jakoby ješt
zajásal
víry hlavní motiv
jejími
v divém triumfu
.
.
.
BlížMi se Šárka njakým krokem oproti ostatním básním
—
dáno asi zpvšechny básn mistrovy pedstihuje ohnm a váŠnivostí svého ob* sáhu. Nikde nebijí tepny jeho prudším tepem, nikde neve krev jeho varem velejším, než v tomto díle
Smetanovým
škole fisztovské
sobem romantiky
vášn
a krve
.
.
jejího
je to
programu
*—:
.
Jakýsi závr první skupiny *— nejen vznikem svým, ale zcela oividn stylisticky souvisící <— tvoí e s*
Z
luh
a háj . Ješt v prosinci 1874 nebyl si Smetana jasný o programu básn, s níž, jako se tetí, chtl v cyklu pokraovati. »Rád bych ted se tetí zapoal, as takovou, která kreslí eský život v práci a v tanci, co jmenují »Volksweisen aneb Tanz* v/eisen« atd. a nevím si rady, jaký titul by k tomu
kých
Nmci
V. V. Zelený zaznamenal program podrob* mu ho mistr v pozdjší jedné rozmluv byl vyložil Vstup jest jako mocný dojem, když do kraje se vstoupí,- proto mohutný zaátek s draznými
patil. «
njší, jak .
.
.
akkordy g-moíl. Pak G*dur, jako když si vyjde naiv* 3 ní venkovská dívina. Pi / 4
V
znaí švitoení ptactva, jež udržuje se stále v další kontrapunktaci, když nad tím v cornech motiv z F*dur se vynoí. Jest to velký úkol kontrapunktní, který mi šel hrav, ježto jsem se v tom prsek. Stálá frase
118
mnoho
cviil. G*moll, obžinky
nebo
vbec njaká
selská slavnost.
Vybiíy*li se všechny prudké, výbušné síly, v mistrov duši dímající naposledy a nejmocnji v jeho Šárce, rys jiný, který daleko astji ve tvoení jeho se vy* skytuje, který tvoení jeho zhusta pímo uruje, pro* jevu je se co nejjasnji a nejkrásnji v eských luzích a hájích. Nejkrásnjším instrumentálním projevem jeho i d y í 1 is u je tato líbezná apotheosa eského kraje s jeho zpvem a tancem. Všechno dobré, sladké, ša* stné, radostné, co bylo jádrem mistrovy bytosti, zpívá v tom slunném díle: eeíá síla jeho zpvu, celá síla jeho rytmu. vše vysloveno tak prost, tak bezprostedn, bez nejmenšího stínu úmyslnosti, umlkovanosti, onou jednoduchou, velkou, úchvatnou eí, jíž do* vede mluvit pouze genius Uvážíme^li, jak vysoko Smetana se vznesl tmito díly, jak dostihl v nich sama svého mistra vel* kostí, hloubkou a vzletem, jak pedstihl daleho mistra i i školu jeho po stránce ryze hudební, invenn for*
m
A
i
.
.
;
tymi
mov, vyrvoiv
tou dobou v genru symfonické že netroufal si ihned kráet dále. Zpt nechtl. výše stoupat bylo tak tžko Vytváí tedy epilogem cyklu básn, jimiž obrací díla
básn nesporn vrcholná: pak pochopíme,
A
.
.
dv
se jinam.
Myšlenka národního heroismu, jak djinným pro* jevem jeho byla doba husitská, jak bájí o též povst blanická, skytla mu látku. Husitská válená píse »Kdož jste boží bojovníci* skytla mu hudební
nm
119
Z
tch základ vyrstá muTáboraBia* motivy. n í k. Povzneseným, slavnostním, pathetickým hlasem deklamuje tyto ódy. Tábor je jediná, velkolepá vá* léná fanfára. Blaník je rozmanitjší, i neeskému po* sluchai, jemuž Tábor zstane as navždy ve své obro* vité jednotvárnosti nepístupným, pístupnjší. He* roický tón je vládnoucí,- le krásný a pro Smetanu charakteristický kontrast k bojovným, pochodovým rytmm, z nichž celek je vybudován, skytá rozkošná pastorální idylla blanická se svým dvouhlasým ká* nonem nad prodlevou. Mimo to jsou motivy cho* raíní velmi šastn varirovány, jednotlivé oddíly pla* sticky rozlenny, a celek spje pozvolnými grada* cemi, pozvolným sjednocením motiv, k vrcholu, který, samý jas, plný vítzné slávy, monumentální skladbu i celý cyklus uzavírá. Tak rozešena je polovice úkolu, mistrovi v eské hu* dební kultue daná. Rozešení to je naprosté. Nebylo zde, co by bylo Smetanovi vázalo ruce, nebylo zdz ani nejmenší odvislosti i vázanosti od souinnosti jiné, librettistické,
básnické.
ným, suverénním tvrcem,
Zde fe
je
zde
skuten svobod* mimo
to,
indivi-
úpln
vyzrálá, na plné výši svého umleckého rozvoje. Proto vytvoil v cyklu Vlasti dílo v genru symfonickém obdobného významu, jako vytvoil kvar* tettem mého života v genru komorním: dílo vr* dualita
Z
cholné. VdechUli kvartettu svému celou svoji duši, duši celého národa svého vdechl v tch šest vt: velký obsah, velkými prostedky, velkolep krásnou, ryzí eskou ideáln vyslovený
eí
120
Faksimile rukopisu symfonické
básn
»Tábor«.
J-
i
T t
i
s
é volnosti a samostatností, jež tolík prospla mí* strov tvorb symfonické, neml, pln v jiném sm* ru poslání své.Tvrce eskéhudbydrama* c k é byl vázán v mnohém ohledu libretty svými.
Doba
jeho nechápala ješt pln význam libretta pro tvorbu hudebn dramatickou,- nechápala, že jen z do* vzniknout skutené drama bré dramatické básn hudební. Smetana sám byl se svými nároky do u*
mže
mleckých kvalit libretta njak nesmlý, snad píliš skromný, plný ohled na pomry, v nichž librett vbec bylo poskrovnu. Ostatn zdá se, že dovedl ocenit pouze divadelní stránku básn/ jinaké vlast* nosti literární nezdály se ho zajímat. Nikde aspo ne* zvídáme o njakých jiných, zvláštních, umleckých, i zvláš literárních jeho zájmech. Ve všech smrech vyhovujících, skuten dobrých librett tedy ke skladb neml. Jen v jedné píin byl šastným. Dovedl volit sob libretta, látkou a ob* sáhem pro individualitu svoji jakoby vyrostlá. Citov založená povaha, stál blíže obsahu lyrickému, než ob* sáhu djovému. libretta jeho jsou vesms po stránce lyrické a už projevuje se formou teba velmi ne* umlou neskonale plnjší a pravdivjší, než po stránce djové, která je veskrze bud skrovná, nebo málo pravdivá. Byl povahou svojí odkázán v jisté meze cítní, z nichž jen výminkou bylo mu dáno vy* boiti. Nebyl dramatikem velikých dj, jemuž bylo by bývalo dáno líit obrovité postavy sopených
— —
.
A
v titanských bojích, spjících ke v nichž ítí se ve propasti celé svty ~*
vášní, utkávající se
katastrofám,
121
v té píin tak neskonale vzdálen novoroman* nmecké, nerci-li francouzské Blízké mu bylo, zcela ve smyslu eského charakteru, jak již eeno, vše, co je z tohoto svta, pravdivé, pi tom kladné a svtlé, radostné stránky svta toho jevící. Malí, prostí byl
i
tiky
!
lidé byli cítila
mu
jeho
blízcí
eská
—
duse.
mrou mu picházela Nad to byl si vdom
ti
cítí
tak
prost a hluboce,
jak
V té píin libretta jeho plnou vstíc.
úkolu svého na scén, jako byl si ho vdom v symfonii. Chtl stvoit dílo toujasoval si od opery k opee uritji , které by eským tonem, eskými barvami malovalo na scén obraz žití eského lidu: obraz žití jeho v idealisované pítomno* sti, jež jevila se mu jako velká i d y 1 1 a, obraz ze žití jeho v dávnovku, který jevil se mu jako h e r o i c k á báj.^ I v té píin pišla mu libretta úpln vstíc. Vždy snaha po vytvoení obraz onch ležela tenkrát pí* mo ve vzduchu, byla spolená, vdomá i v podvdomí, celé oné vlastenecké generaci let šedesátých a sedmdesátých! Libretty svými ásten vázána a jimi urována rozvíjí se operní tvorba Smetanova dvma smry. Prodaná nevsta, vdovy, Hubika, Tajemství, jsou dje ze dnešního žití eského, a sice s jedinou výjimkou, z eského žití vesského vzaté, libretta vseloherního rázu, opery komické. Dalibor a Libuše stojí pokládáme-li Branibory, do jisté míry též sem spadající, za dílo, jímž mistr svoji pdu teprv hledá vedle sebe jako skupina o heroickou báj eskou se
—
—
Dv
—
122
—
Rytíská, romantická povst eská sluuje míry nco z prvk pedchozích s prvkem fantastické romantiky, kterému též v Tajemství již jakási skrovnjší úloha pipadá, v posledním díle mi* strov, v ertov stn. Vzpomínáme-li rzných tch výrok mistrových o hudebním dramat, vzpomeneme*li též, že poátkem opírající.
do
jisté
šedesátých novonmecké škole stál nejblíže první operní dílo jeho Braniboi má k ideálu Wagnerovu hodn daleko. Pedevším ovšem tím, že, jak eeno, hudební drama pedpokládá básnický podklad, nazvat dramatem Sabi* který byl by dramatem. novu rytískou hru, složenou ze ady naprosto soudokonce duševadných, organického, djového ního rozvoje prostých, zcela zevnjších výjev, bylo tom naprosto neorganiby pec píliš smlé! let
:
A
i
Na
ckém, neumleckém základ nemohl jednotný umlecký organismus hudební vyniknout. Jako v librett rozlenna jsou ti jednání prvé a druhé o dvou
promnách — v adu jakousi ervenou nití
—
nesouvislých výjev, v nichž je
osud pražským zrádcem
Tausendmarkem a Branibory uloupených a pobhlíkem Jírou, vdcem pražské luzy vysvobozených dcer pražského starosty, Volframa Olbramovie tak rozpadá se pirozen partitura v adu zde opravdu »uzavených«, totiž veškeré rozvojové nutnosti prostých ísel zpvních. Jak Smetana vnitnímu hlasu, velícímu k hudební logice, podléhal, zíme ovšem zde. Uzavírá namnoze úpln jednotlivá ísla — nkdy je spo:
i
juje recitativem
—
:
le
tóniny ísel po
sob
násle-
123
—
je dující, jsou vždy v pomrech blízkých píbuzností motivicky si jednotlivá tu organický sled tónin. ísla aspo neodporují/ leckde dokonce zcela pevn
A
k sob se pojí. Jako dále v librett pevládají partie spise dekorativní, líící prostedí, proti nimž vlastní dej ustupuje v po* zádí a zstává v nehybnosti, tak pevládají partie ty
pirozen
v partitue.
Již po prvním pedstavení zejména lidové, sborové scény skuten díla. Ty bily nejvíce do oí. dnes nad nimi se pozastavíte. To byl velký mistr, který v prv* ním svém scénickém díle vede si v ovládání mass s takovou neselhávající jistotou, který mluví k vám dnes ješt, po pl století, ve » Sborech chudiny a že* brák« kovovým hlasem poplašného zvonu Jen velký dramatický talent mohl zachytit tak prost a
též
opery chválila
kritika
A
—
:
!
siln rozvášnnou duši lidu Jen ten mohl dát lidu tak si požalovat, jak slyšíme z chorální modlitby »Pane, v prachu se kloníme*. Neb to je z nejednotné a neorganické prvotiny Smetanovy nade vše jasno: že dovedl vycítit a vyzdvihnout z libretta vše co dobrého bylo skryto a že ukázal se i v díle tom, v jak eeno, talentem dramatické mohoucnosti a zá* roven talentem hudebnosti dokonale ukáznné i pro ešení technických problém pomrn složitých. Je zcela pirozeno, že prostedky dramatického vý* rázu nejsou vesms rovnocenné a že nejsou vesms pvodní. Konvencionelnost libretta mla konen dsledkem mnohou konvencionelní frasi: prudké passáže, chtjící líit chvat a shon na scén,- ostré trhané rytmy !
nm
124
neb krátká perývaná tremoía, Jak vlaská opera jich užívá k líení nálad napjatých, ustrašených/ síla po* chodových rytm k vystižení živl rytíských a vojenských Ale ani ty konvencioneíní frase tak zcela neselhávají. Jsou to všední, známá slova. rostou k velkosti a významnosti tím, že ozývají se na pravém míst, že mluví pravdu. mluví ji jistým, zvuným hlasem, který leckdes nezape známého, tak .
.
.
Le
A
markantního pízvuku pozdjší Smetanovy eské ei. librettista stává se pravdivjším, kde ozve
Kde pak se
v
díle
jeho tep skuteného
žití,
tam
—
—
to
nejne-
klamnjší znak rozeného dramatika též mistrova hudba vybavuje se z pout konvence a promlouvá svojí bezprostední eí. Tak pedevším ovšem ve zmínné scén sborové, tak všudy, kde jedná se o nejvýraznjší postavu libretta, o tuláka Jíru. Jiným dokladem Smetanova smyslu pro dramati* nost je deklamace Branibor. Píí se vtšinou znan požadavkm správného podání kvantit *— rozdíl slabiky bezpízvuné a pízvuné, krátké a dlouhé byl tenkrát mistrovi ješt naprosto nejasný. Vždy se tenkrát podivn dost asomíra jako výpomoc do pízvuných verš! Le tón, jímž zabarvuje tu i onu vtu, tu i onu frasi, zpsob a draz, mísila
nímž vyzdvihuje to i ono slovo vty, ukazují, vc chápal v jejím nejvlastnjším jádru, jak šlo mu o hudební výraz piléhavý a co nejsilnjší. Zvláštní ovšem je, že živly, které v pozdjším díle mistrov vždy krásnji se vybarvují a v nichž jeho svéráz vždy silnji se projevuje, ve Braniborech jen s
jak
—
125
málo výrazn se hlásí k slovu: živly lyrické. Pravd* hodnou píinou toho je prázdnota lyrických scén mistrov duši, která byla pravda sama, ne* libretta. mohla citová nepravdivost Sabinova vzbudit hu* debního ohlasu. Lyrické partie opery jeví se po-
V
mrn slabými Tak
mísí se
v
.
.
díle
.
tom obsah
jeho: s jasnými
svtly
dost hlubokými stíny. Beze stín je práce jeho. Není, pravda, njak jemn vybroušená, nepracuje prostedky zvláš složitými, netží z daleka ani z vymožeností tehdejší operní práce *— nesmíme zapomenout, jak daleko tou dobou byl Wagner od svého Holandana,jak raffinovaná znalost aparátu zpvního, orchestrálního i scénického znla po ticet let již se scény v dílech Meyerbeerových je to prostá, úinná, svých cíl vdomá technika zralého umlce, který patrn zetel má k malým po* pro které tvoí. Chce pijít vstíc i silám vý* i
.
.
Le
mrm,
konným, nechce nic nad jejich síly, nechce též nic nad síly obecenstva, chce vstíc pijít tomu. Úspch díla dokázal, že docílil, co chtl. By la to do té chvíle nejlepší eská opera,, skutený poátek naší dramai
hudby, s níž Seborovi Templái rok ped tím provozovaní, ve svém eklekticismu a svém pomrn nízkém umleckém stanovisku pirovnání nesnesli. Vždy dnešní ješt úinnost opery a život její na je* visti dokazuje, že to dílo, teba ne ucelené, vyro* vnané a vyzrálé, pec mnohých silných rys a zna* ných schopností životních. Je záhadou, jak Smetana rázem od opery, která má tické
126
pres svoje pednosti pece jen ráz dobré kapel* nické hudby, pechází k dílu, jež v každé své not
má vtištn znak geniálnosti: Numíne afflatur Prodaná nevsta, druhé mistrovo operní .
.
dílo,
slávu jeho neslo svtem, byla šastna i v tom, že libretto její pijato bylo i cizinou pízniv. Sabinovo dílo silou poesie jist nevyniká, verše jeho pak dokonce duchem ni myšlenkou, docela pak slovní krásou nejsou bohatý. Prostiký dj je hodn naivní dílo, jež
pomrn
a tžko uvitelný. Jeník prodá milou svoji, Maenku, dohazovai Kecalovi pro »syna Tobiáše Míchy «. Kecal míní synem tím hloupého, koktavého Vaška, Jeník ovšem ale sebe — je nevlastním, z domova vy* hnaným bratrem Vaškovým. Zápletka, z nedorozumní toho vzniklá, eší se ovšem ve prospch Jeníkv. Dík prostot dje je stavba libretta pirozen
A
jsou, jako humoru. vlastn všechna další komická Smetanova, uinny pijatelnými a sympati-
jasná, situace nejsou jist bez
celé libretto, a jako libretta
ckými
tím, že úastníci
le naivn markantními vesnice a
ném
její
život
tepu, o pouti
dje kresleni jsou neumle, rysy, a že prostedí eské
— zde dokonce ve svém — dal skrovnému dji
zvýšepevný,
rámec. Ty ryze eské, v obou milencích srdené, v Kecalovi, Vaškovi, Esmerald a principálovi drasticky komické postaviky a jejich svérázný, tak
pkný
získávají sympatie již o sob cizin pehlédnout a odpustit vše ostatní.
urit zabarvený svt, daly
i
A pak ovsem vách
:
jak zdvihla se ta
neumlá
kresba v bar-
umní Smetanova
m
Vždy zpívá
záz rázem sama eská hudba nejsvžej* bujae do svta tryskajícím hlasem svého všemi mízami života kypícího mládí! Oba živly eské hudby, zárove oba nejvlastnjší živly umní Smetanova triumfují ve Prodané nevst. Je to vtlení eské melodiky a pedevším eského rytmu eské písn a eského tance. Z tch skládá se celá opera. Nemohla být založena jinak, než v uza* ším,
:
vených íslech, která, práv tak dnes, jako pvodn, by mohla spojena být bez závady mluveným dialo* gem místo obvyklého secco^recitativu.
Mám
vypoítávat jednotlivá ísla, jedno skvlejší druhého ?
Lyrické vty díla srostly dnes s naší duší prostiké, neskonale velé zpvy Maeniny » Kdybych, se cos takového na tebe dovdla « a pedevším celým kouz* lem Smetanovy bohat plynoucí lyriky prosycená árie »Ten lásky sen« citem pekypující Jeníkova pí* sen »Jak možno vit .« lyrické vrcholy díla, dvojzpvy obou milenc, vystihující zárove tak geniáln svtlo i stín jejich lásky,- lásku, jako šastné splynutí » Vrné milování« duší a lásku ve mracích ne* dorozumní ztemnlou »Jak tvrdošíjnou dívko .« jsi což konen sekstett » Rozmysli si Maen* ko« <— nepitete ho k nejsladším, nejvýraznjším :
,•
A
.
— —
—
.
A
ensemblm svtovým? Komické
.
.
partie díla, jeho
n jsou nejsvtlejšími,
vty
humoristické, nespor*
nejsmavjšími partiemi celého našeho umní. Od dob Rossiniho Lazebníka nebylo napsáno vt té jiskry, toho vtipu a švihu, jako jsou
128
Faksimile rukopisu
pvodního klavírního výtahu »Prodané nevsty«. Dvojzpv Jeníka s Kecalem.
9á\
zpvy
Kecalovy: »Jak vám pravím, pane kmote«, je klassický kus hudebního humoru. Zcela pvodní je Vaškových *- vzpomeme jen drastikomika
zpv
ckého úinu jeho árie »Má maminka povídala .« Dokonce pak ve svém živlu je Smetana, kde sepádá za úasti tchto komických postav své ensembly. Mozartovi rovná se v nich mistrným svedením rzných, svéráz svj si zachovávajících charakter v souzvuk, v jednotu, ideáln plynné a zpvné vícehlasosti. Kecal ovšem, nejskvleji líená postava opery, zstává v nich v popedí. Pomíjeje ostatního, jmenuji jen jeho trojzpv s rodii, »Mladík slušný«, a pedevším živelným humorem pekypující dvojzpv s Jeníkem jak hudebn »Znám jednu dívku .« Vedle nich kouzelný a geniální ve své charakteristice je dvojzpv .
—
.
Maenin
s
Vaškem!
A tanení vty díla
.
.
komu nehraje každá žilka v tle, slysí-li Polku, Furianta, Skonou, nevyrovnateínou v komice svého instrumentaního naturalismu Kome* diantskou
.
.
:
.
Prodaná nevsta mohla by být dokladem, že dílo wag* nerovským theoriím o hudebním dramatu pímo pro* tichdné mže být dokonale dramatickým a mže psobit pln svžím, moderním dojmem. jádro libretta vystiženo Smetanou dokonale. Jeho hudbou scéna žije, vše na ní jen hraje,hudba jeho neilíustruje pouze, nekomentuje scénu nikoliv: spíše cítíte, že scéna z hudby mistrovy v životnosti své teprve vy víra. hudební kresba po* stav: nelíMi pekotn se sypoucí parlanda a drastické
Je dramatické
—
A
129
zpv
Kecalových životn postavu velkohu* rytmy bého tlampae? Není*li tápavými a tžkopádn vrá* voravými frasemi vystižen piléhav tlem i duchem nemotorný Vašek? Není-li, vedle ohnivé a zas nžné citovosti, Jeníkovi a
Maence
furiantství a nehoráznosti
vlastní jednak trochu
eského
junáka, jednak tro*
chu ženského rozmaru a svéhlavé umínnosti eské díviny ? nejsoucí ty rysy jejich mistrovsky podány v jejich zpvech, nevystupují-li zcela teprve hudbou
A
Smetanovou ? Jist že je Prodaná nevsta, pes svoje uzavená ísla, pes svoje ensembly i svou metodiku na scén, opera dokonale dramatická. Naopak: dnes, kdy ceníme rovnováhu složek umleckého díla, kdy vážíme si vysoce díla, v nový svérázný a bohatý obsah podává se tvary dokonale kreslenými a plasticky mo-delovanými, oceníme práv též formální stránku Pro* dané nevsty, její skuten klassickou kresbu a formu, spravedíivji, než doba, která vidla jedinou spásu hudby, jediný pokrok, v upuštní od uzavených ísel a ve pikíonní se k deklamanímu slohu Wagnerovu a jeho píznaným motivm. Je Prodaná nevsta dokonale dramatická i pes to, že slovní deklamace její je zhusta docela nesprávná— zárove silný dkaz, že eskosf hudby je vystižením deklamaního spádu textu jen skrovnou mrou podmínna. Skladatel ne* vázal se slovem, podrobností *- šel za vystižením cel* tím do* kového charakteru scény, situace, postavy. vedl psobit neskonale silnji, bezprostednji, život* nji, než by dovedla psobit jakákoliv do deklamaních
nmž
A
130
a illustraníchsubstilností zacházející duchaplná práce. Na Mozarta navazuje v dííe svém. duch nejvtšího
A
mistra hudebního humoru v klassické form podává* ného, vznáší se nad dílem jeho. dob Mozartových ne* vstoupil nikdo na pole opery komické s vtším štstím. Ne nápoj umle složený, z nejvzácnjších, nejcizejších prvk, ve fiolách ducha pracn destilovaný, nápoj tžkých vní, omamný a opojný íši z nejryzejšího zdroje národního žití erpanou nám Smetana v Pro*
Od
:
dané nevst podává,- íši zázrané istoty a dokonalé przranosti, všemi paprsky božího slunce hrající, dechem boží pírody a všemi vnmi svatého jara vo* nící, íši zdraví, svžesti, veselí, života. Takový obsah ovšem lety nevyprchává. k takovému zdroji živé vody ráda vrací se práv naše doba, Pírody tak vzdá* lená, po ní tak tžce a marn tesknící Když tak skvle byl zvítzil jednou stránku umní svého, svým humorem, obrátil se mistr ku zdšení domn* lých pátel eské hudby, kteí by si byli páli setrvání na dráze a stanovisku Prodané nevsty, cestou zcela opanou k dílu, které, pozd teprv ocenné, mlo zví*
A
.
.
tžit stránkou jinou, nemén silnou: -— lyrismem svým. Neb uvidíme, v tom že spoívá síla druhé vážné opery mistrovy, jediné jeho opery tragické, »D a 1 i*
bora«.
pd
Dalibor librettem svým tkví v domácí nemnoho pevnji, než Braniboi. Zasloužilý šiitel znalosti eské literatury mezi Nmci, proslulý paedagog a bojovník za práva eského jazyka ve Škole, Wenzig, eskou povst o rytíi, jehož žalá nauil housti, zužitkoval
131
pro své
libretto jen
ásten.
Pejal jen postavu Dali*
borovu a motiv rozporu jeho s mocí královskou. Ostatek vytvoil dle vzoru a v duchu rytíské román* tiky nmecké. Je tžko íci, zda nápadná podobnost Dalibora s Beethovenovým Fideliem je pouze náhod* vsak je, že duchem svým toto zpracování eské povsti eské duši nejbližší není,- že zejména mo* tiv pátelství Daliborova ke Zdekovi, ono divn ro* mantické blouznní o mrtvém píteli, nám zstává stejn záhadno, jako podobn romantický pevrat v duši Mi* ná. Jisto
ladin ze dravé nenávisti v šílenou lásku,- že celý roz* voj dje, odehrávajícího se na kraji hrobu, mezi živo* tem a smrtí, je rázu nmecké romantice vlastního. i
N*
mecké škole romantické blízké je libretto mimo to ji* nou svojí, a sice velmi slabou stránkou: stavbou svojí. Ponvadž charaktery dj jsou samý pelom, bylo tžko, organicky je vybudovat. A ruka Wenzigova vedla si nadto na scén velmi nedovedn. Je*íi umlecky kul* tivovanjŠí, *— ovšem kulturou cizí — a stojí-íi v díle svém etnicky neskonale výš, než Sabina ve Branibo* i
ích, nemá ani obratnosti tohoto dle šablony pracu* emeslníka. Vede zoufalý boj se stavbou, která v boji tom pokraují se mu nepojí a všude se bortí. opravovatelé. Opravují, pestavují víte, že pestav* ba sotva kdy mže znamenati krok ke skutené, kon* struktivní architektue Mistr tch pochybností o povaze libretta asi neml. Poutaly ho jist spíše jiné stránky: eská povst, eský už jakkoliv li* rek, eské djinné ovzduší vše to ceno. Mimo to picházelo libretto nkterými svými
jícího
A
:
.
.
—
132
—
a
znaky umlecké povaze jeho dvojí láska, ke
mu
celou
sílu
pímo vstíc.
Daliborova
Zdekovi a k Milad, dala rozvinout jeho zpvné lyriky. A lyrikou svojí žijí Vedle tragické lásky prota* oddaná a láska prostá a šastná,
též ostatní postavy díla.
gonist
stojí
láska
Jitina a Vítkova láska oživující vedle lásky hubící. Jsou to postavy zcela dle obvyklé ve starší opee Ša* blony vykreslené le hlas srdce se jim chvje na rtech. týž hlas chvje se na rtech starého žaláníka Be* nese. Ba sám písný, tak docela divadelní král Vladinevím, mysíiMi Smetana na to, že byl píliš slav, mkké, dobré povahy *— dokonce i ten piklání se k íy* rickému naladní celého díla svými široce a se mkkým mistr náš byl silný, drazem se nesoucími projevy. mohl zde nejrozmanitjším zpsobem rozvinout vzru* šení citu. Vzrušení k inu, obsah dramatický je v li* brett Dalibora proti onomu obsahu lyrickému zcela v pozadí. To bylo sice ve smyslu citem rozplývavé romantiky nmecké a proti požadavkm skuteného dra* matu/ le nebylo to jist v neprospch hudební složky díla. Vždy operní dílo jakékoliv žije pece jen pede* vším lyrikou svojí Význano je pro Dalibora, že lyrika celého díla je pe^ vážn citová,- lyriku náladovou teprve pozdjší léta vnášejí v mistrovo dílo. Citovost ta pak rozpíná se roz* pjetím, které jinde v díle Smetanov Libuši vyjma ** sotva kde dosahuje tak krajních mezí. Ba, jsou tu lyrické tóny, ve Smetanov tvoení vbec ojedinle se ozývající, a zde pímo dominující: tóny blouznivé, :
:
A
—
ím
:
!
.
.
.
—
tém extatické.
Pravím ovšem
»tém«:
neb napro*
133
stého odpoutání se od tototo svta, cítní, které by sp-* lo,jako teba u Wagnera, zcela mimo tuto zemi, mistr nás nezná Tóny ty vládnou v nejkrásnjších, nejskv^ lejších oddílech opery. Jsou to pedevším ovšem zpvy Daliborovy a Miladiny, v nichž mají pevahu. Ozvou se hned v prvém, v celku ponkud oratorn se tváícím jednání, které, mistrovské v charakteristice, v kouzel* ném protikladu staví proti sob postavy Miladu, velce a vznešen vystupující za Široce se rozpínajících harfových arpéží, a hned zas vášniv vzrušenou v ú* vodním svém vypravování, v žalob své, Dalibora, vzdorného v jeho rytískosti, všemi pohledy v záhrobí, k mrtvému duchu upoután ého.Mohla=li dvojakost jeho povahy, tvrdý jeho vzdor í sladká snivost vystiženy býti lip, než vstupním jeho motivem, slavným, skvlým, pyšným, a zas motivem týmž, ve mkké zasnné tóny !
ob
:
motivu Zdekova pemnným: »když Zdenk mj ve sladkém nadšení « ? Mohl*li blouznivý jeho sen být krásnji vystupován než scénou opojivé síly: »Sly* Šel's
mne
píteli
.
.
.
.
.
.
?«
Zcela vládnou tóny ony ovšem teprve v jednání druhém. Jak Milada stane s houslemi v rukou, jak za* jásá »-— tak náhle pišla již ta chvíle dávno s nebe vyprošená« tím okamžikem rozpoutají se všechny touhy, všechna láska se rozezpívá, již vyslovit Sme* tanova hudba kdy dovedla. Touha Miíadina po Dali* boru, touha ho osvobodit blouzní ve vzletu jejího zpvu »Radostí nesmírnou .«,• touha Daliborova po zabitém píteli, touha s ním být opt za jedno, blouzní v entreaktu v jedné z nejbohatších myšlen*
—
.
~
134
kou, náladou a pedevším zvukovou krásou, instru* mentálních vet mistrových *— i v dalším zpvu Dali^ borov, kde lesní roh tak vele a teskn opakuje vo* »Ó Zdenku .« Láska pokorná a láni rytíovo: odpouštjící zpívá ve prostém, srdeném poátku áaU šího dvojzpvu »Ach odpus, za to prosím«,- ekstase lásky, opojení sladkostí její omdlévá v nejsladším kus,e celé opery »Ó mistrovy lyriky, ve vrcholné .« blaho neskonalé lásky Po tch nesmírných citových emocích, k nimž vzepne se hudba Smetanova, lííc perod duší obou milenc, bylo pirozen tžko, zstati nadále v djství tetím na stejné výši. Bylo to tím možno, že dj zde, kde duševní drama je vlastn odehráno, odkázán byl na lhostejný již píbh zevního osudu, a že na tomto íibretto práv ztroskotává. Je tím významnjším dokladem nesmírného bohatství hudby Smetanovy, že vedle velkolepých lyrických projev Miladiných a Daliborových obstojí lyrické projevy osob ostatních. Stojí v jisté vzdálanosti, jak práv bylo nutno, ml-li celek psobit plasticky. Je podivuhodný instinkt, s nímž mistr odlišil práv zp* sob cítní svých postav hlavních i vedlejších, i tchto zase mezi sebou. Mládí samo jásá v každém taktu
—
.
.
vt
.
—
.
mén
úlohy Jitiny,- v každém taktu chvjí se radostn vivé, vítzství svého jisté rytmy. »Do žaláe svitne celé
záe
její
.
.«
—
-
postavy?
mu zpv sám již ráz prost klidným, mkkým,
nevystihuje-li ten
A jak zas
srdeným hlasem mluví o stejn prost a
d-
své skromné lásce se svým milencem, s Vít^
srden hovoícím
135
A
.« kem, ve dvojzpvu »Ó jaké toužení co tíže, co ustaraného smutku je ve vtách žaláníkových! .
.
dopadají krátké frase jeho zpvu / umdlen bass je nese a klopýtavý, trhaný rytmus doprovodu, jednotvárného, jako dny toho
Olovem
plížící se ostinato
vzn vz
.
.
.
Dílo, které od první do poslední své scény je samý cit, jediný hlas srdce, je pirozen od první do po* slední své scény samý zpv. ten, ráz jeho melo* diky, která kvete v Daliboru tak rznobarvými, tak
Zpv
krásnými a nespoetnými kvty, dán je ovsem, jak jsem naznail, charakterem dotyné postavy, dán je blíže situací její, dán je konen slovem básnického podkladu. Co deklamace se týe, zíme, jak mistr zde vnikl již v povahu jazyka svého, a jak dovede již býti
znanou mrou spravedliv. Le vidt v této, v roz* umném operním díle už tou dobou samozejm nutné shod složky básnické a hudební, pikíonní se k de*
jí
klamanímu
stylu
Wagnerovu — jak daleko je od Nevysvtlíme si dnes :
Dalibora jen k Lohengrinu zarputilost
odprc
!
Dalibora, jako nepochopíme na*
dsení tehdejších pátel Smetanových'— obojích, vidou* cích mistra obracet se cestou k Bayreuthu. Nešel jí. Ukázal se v Daliboru jiným, než byl ve Prodané ne* vst, ale zstal svým. Ani po stránce ist zevnjší k Wagneru se nepiklonil. Kde je v Daliboru zpv,
na scén, v ústech zpváka ? Kde je v Daliboru samostatn si vedoucí, symfonický proud orchestru, ze píznaných motiv sepedený ? MIuví*li se v ope* e té o píznaných motivech není samozejmo, že ne*li
:
136
takka utkvlá myšlenka, jako je Daliborovo Zdekovi, podrží svj motiv dsledn ? Není samozejmo, že vážný umlec tou dobou hledí
jistá,
pátelství ke
sepnout
již
dílo své
ponkud
pevnji, než
dlo
se do-
sud? Jsou v Daliboru dokonce vtšinou uzavená ísla, moduíatorními pechody sic spojovaná, le myšlen* kove formov bezvýminen tém zaokrouhlovaná, i
uzavíraná.
v domácí
Operou reformní je Dalibor skuten jen tvorb dramatické. Pro tu neznamenal
naší
pouze nové,
silné,
krásné dílo lyrické. Pro tu znail
ohromný pokrok, co vážnosti a novosti stanoviska umleckého se týe, co hloubky a pravdivosti vý* rázu, co prohloubenosti a smlosti techniky hudební se tkne. Pro velký svt nikdy nebyla to opera njak výbojného rázu. Ale silná silou nevadnoucí, silou své
invence, svého obsahu
hudebního, pedevším své
citovosti, vášní nejsilnjší operní dílo mistrovo, žije
dnes, peživši tolik a tolik dl, která svou
form Wagnerov Je
dobou
re*
stála neskonale blíže.
dokladem Smetanova umleckého heroismu, ne*
zvratnosti jeho zásad umleckých, že odpor proti Daliboru je mu jen pobídkou, jít dále na dráze, na niž zde vstoupil,- v novém díle splnit daleko vtší
m*
rou, eho v Daliboru splnit ješt nemohl. RozvíjeUli se dosud obrovitými kroky, v Libuši rázem vzlétá
k vrcholu svého operního tvoení závratným vzle* tem. Libuší stanul ped problémem zcela nového rázu. vytvoit národní operu slavnostní. svého
Ml
Knz
137
mel ísti velkou jeho msi. Básnický podklad, který skytl mu optn Wenzig v eské roucho odl nechtl patrn být, nesml být je Ervín Spindíer lidu
—
—
dramatem. Ne pekotný pohyb, víivý ruch života, prudké vení vášní vznešený klid, velké majestátní gesto, odmený krok svatého obadu a posvátného tance^byly pedevším vhodný pro scénickou apotheosu Cech a eské duše. Co dje se v celých tech djstvích JLibuše? Libuše soudí rozvadné bratry, Chrudoše a Sáhíava. Chru* došem pohanna, rozhoduje se, pedat muži otže, »by po železe vládí« *— rozhoduje, provdat se za Pemy* sla. Do veliké Šíe rozvedené jednání druhé ve druhé své promn ukazuje nám žití Pemysla oráe na stadickém jeho dvoe,- líí idylíu, konící vyzvá* ním Libušiným na Vyšehrad. zde Libušin satek a Libušino proroctví. Nic víc Ty ti epické obrazy mají jist ve svém klidu veliké klid ten pi Šíi hudební práce nezbytn kouzlo. byl by vedl k nehybné monotonii. Wenzig pokusil se nco rušnjších živl v libretto uvést motivem lásky Krasaviny ke Chrudošovi. Krasava miluje Chrudoše, ten pezírá ve své hrdosti její váše. Krasava mstí se mu. Vyzývá jeho žárlivost pedstíranou láskou ke bratru jeho Sáhlavovi. Žárlivost ChrudoŠova vzplál vá, a je skrytým zdrojem sporu mezi obma bratry, sporu, který vede je na soud ped Libuší. Sepedení tohoto poboného dje s událostmi hlavními nedje se ovšem píliš šastn. Motiv onen vy* noí se, naznaen uprosted jednání prvého, rozveden :
—
A .
Le
138
.
:
.
»Libuše.« Libušina modlitba.
^f/rTX+t+O* IJýrT*
a
vyerpán je vsak již v prvé promn jednání dal* Zde již ChrudoŠ u mohyly otcovy poznává
šího.
lásku Krasavinu a smiuje se s bratrem. Je to pouhé, ne píliš pesvdivé zdvodnní jednání Chrudošova v djství posledním máme tím pochopit, pro že hrdý ChrudoŠ soudu Libušin nyní se podvoluje a jí :
Le
svého uvedení motivu onoho komajestát Libušin, rozvážný herois* mus Pemyslv mají kontrastem postavy, které jsou spise z tohoto svta, nositelé jeho vášní, jeho bol, mythickou epiku mísí se oživující jeho slabostí. se koí.
nen
cíle
dosahuje
:
V
dramatické a lyrické živly. Myslím ostatn, že nedostatky íibretta Libuše pomr* nejmén ze Smetanových oper cítíme. Mizí nám, jako mizí nám chudá, výrazu a vzletu prostá dikce Wenzigova, v naladní celku. Jediný, slavný tón tu
n
zní.
Dovedeme ovšem dnes
píliš málo dlit libretto od hudby Smetanovy, než bychom mohli íci, do jaké
míry je jednota a síla tónu toho zásluhou básníko* vou. jist že, jako všady jinde, nesmrn vtší podíl na výslední síle pipadá skladateli. Smetanovi vyzdvižení jednotlivých složek, íibrettem ude* žádaných, nebylo asi úkolem nesnadným. it na struny, které byly jeho duši nejvlastnjší, které jen ekaly vnjšího podntu. Jedná se zase o hudební výraz pro heroický mythus a pro veíce myšlenou idyííu, mimo to, v poboném dji, o tóny pro vzru* šené scény dramatické a pedevším o velou lyriku. Tedy nic, co povaze jeho jen z dáli by se píilo.
Ml
139
.
Samé hodnoty,
jichž v pokladech jeho duše bylo hoj* Problém ovšem byl jinde. Všechny složky ty, všechny ty tóny musily vzrst a sesílit do nesmírná, áo velkoleposti, musily sladiti se v jediný jednotný, mohutný výslední akkord: v monumentálnost. Jednalo se o dílo slavnostní! Mistr je vdom si závažnosti a zodpovdnosti své úlohy. Veškery síly napíná, celou svou duši do ne* smírná vypjatou sousteduje v této skladb. Veškero nost.
umní své sem snáší, veškero bohatství invence, ve* škeru dovednost práce, tak stupovanou, jak v oper* ním díle nevypjal ji nikdy ped tím ni potom. Vycí* til, že k té velkosti možno se povznést jen hzz pí* tže všech ohled. Odhodil je ohledy k silám vý* konným, jimž o slohu podobném do té chvíle u nás se nesnilo ohledy k prostedkm, které vyžadoval také, že nad nimi tehdejší divadelní kruhy žasly,ohledy k obecenstvu, které nemohlo tou dobou u nás díla chápat. Vdl, že nyní je chvíle zasáhnout v struny dávno naladné a nejplnjším, nejvelejším, slavným hlasem zazpívat smlou, neslýchanou píse, svoji píse písní, ne zpv své doby, le prorocký zpv pro vnost Bývalo odedávna akcentováno, že v Libuši piblížil se nejblíže mistr náš Wagnerovu ideálu hudebního dramatu. Piblížil se mu úplným ujasnním si pomru svého k slovu básníkovu. Deklamace v Libuši není jen dokonalá co výrazu se tkne též co spádu slova a jeho kvantity se týe, je bezvadná. Je odvážno tvrdit, že by melodika Smetanova vyrstala v Libuši pímo :
,•
.
.
:
140
a jedin ze slova básnického. Jist že ne. Aíe melo* dická linie, pnoucí se zde zhusta v široce klenutých obloucích, podizuje pravidelnost, soumrnost svých lánk slovu tomu. Dualismus recitativu a árie ovsem teba padá, padají též šablonovit uzavená ísla orchestr, ten* jednotlivé partie tvoily souvislé celky. tokráte zhusta polyfonn si vedoucí, Širokým, plným proudem nese melodii zpvního hlasu, vyzdvihuje ji
—
A
výraznosti, vystídává ji, dopluje ji . Pomr a orchestru tu vládne, jak asi ve Wagnerovu Lohengrinu Tannháusru se jeví. Píznané motivy skýtají celku pevnjší jednoty. Klassické píklady hu* dební charakteristiky jsou tyi ty myšlenky motiv Li* bušin, Pemyslv, Chrudošv a Sáhlavv. Ale ne že by se skladatel výlun na materiál píznaných motiv omezoval. Naopak. Celé nejkrásnjší oddíly své*
v
její
.
.
zpváka
i
:
ho díla vytváí bez nich. Vyzdvihuje jimi práv jen osnovu díla. Vzpomeneme*li ješt, že velkolepé gradace, jimiž jed* notíivé oddíly Libuše, ba celé její akty, spjí ke skv* lým vrcholm, jist též vznikly pod vlivem nejvtšího mistra divadelní stavby,
nebudeme nijak význam Wag*
Le
pro Smetanu podceovat. uvdomme si pi tom, že vliv ten pece týkal se jen vcí zevnjších, že týkal se jedin slohu komposiního. Podstatou svojí, duší svojí je Libuše Wagnera tak vzdálena, jako stylem mu nejvzdálenjší Prodaná nevsta i ne pikíonním se k Wagnerovi, le esko* vdovy. stí svého obsahu, dík vypjetí všech mistrových sil, nesmírn soustedného, bohatého, a ovšemže,
nerv
Dv
A
—
141
!
v umele, úinné form stylisovaného, Libuše Smetanovým dílem nejvtším. To jsou ryze eské, smetanovské tóny, jimiž kreslí Libuši a Pemysla, dv postavy hrdinné, velké, le mkké a dobré, ba sladké v jich klidné, rozvážné velkosti jak práv je duse slovanská. To jsou ryze eské tóny, jimž zpívá mkce a vášniv kouzelná lyrika Krasavina. Ryze eská je mkkost a poddajnost Sáhlavových. jak zcela odlišná od drsné, kruté tvrdosti germánské je prudkost ChrudoŠova, rázem, jak nám Cechm je vlastním, v tóny plné nhy a citu se zvra^ dík Wagnerovi, ~-
je
nám
—
zpv
A
cející
Jako jsou celou svojí duší i srdcem eské postavy Smetanovy Libuše, tak jen eské prostedí to být, je^ hož obraz nám vyvolává hudba mistrova. Slavnými, velce prostými a zárove mkkými, milými liniemi a barvami kreslí vám slávu Vyšehradu. Byío*li uvedení
mže
veliké
venkovské idylíické scény nutností v díle, které duši c el o u jak mluví k nám tajiejvábnjším, nejryzejším hlasem našeho do-
mlo vystihnout eskou idylla
:
mova! Žhavé polední slunce plá nad zlatými lány, zalétají v ticho Pemyslova dvora, a lípy tam šumí hluboce a sladce ke mkkým dumám dobrém ho hrdiny. Tak nikdy nikdo ped Smetanou nedovedl slavit rolníka a jeho dm. Kontrastem, který je ve Sme-
zpvy ženc
tanov díle jediný, gradací, která je svojí délkou a výší vzácná, slaví v jednání posledním druhou stránku eské nejslavnjším duše, její heroismus, vzpružený v boj. svým tónm se zdvihá, když ústy Libušiny vštby ve^ když kolebí dobu husitskou, sám velký její vštec.
K
A
142
vovým hlasem eský neskoná v
volá své proroctví .
.
.«
—
nemáte
»Mj
drahý národ
pocit, že byste
mli
proroka? Tak s polednem mistrova dne vstoupila operní tvorba jeho ve svj zenit, tak ve svj zenit vstoupila eská Dále dosud jsme nedospli opera vbec vdovy, zaujímající ve tvorb mistrov jaksi ojedinlé postavení, jakási episoda ve tvorb té, má základem svým mlkou a ne práv z míry duchaplnou, rukou routinéra stavnou konversaní veselo* sám o sob je skrovný vtip hru Malíefilleovu. a rozmar jedné z obou mladých vdov, Karoliny, po* hraje si v nkolika komických situacích s nerozhod* ností sestenky její, druhé vdoviky Anežky, a s ne* smlostí skryt ji zbožujícího souseda, statkáe Pod* hajského, až pivodí žárlivostí vzbuzenou v Anežce plné vyznání obou milenc. Librettista m. ú n g e 1 proti tomuto jaksi vyššímu, aristokratickému svtu postavil folií i ti po* stavy lidové, Toníka, Lidku s Mumlaíem, piiniv zcela dle obvyklých operních Šablon skrovniký pí* bh milostný a obemknuv vlastní salonní hru proste* dím vesským. Dva tyto svty, v nichž libretto se rozvíjí, pirozen zpsobily u skladatele, pro poža* dávky slohové tak citlivého, jako byl Smetana, že hudba jeho utváí se ve Dvou vdovách dvojím zp* sobem. Kde líí svt vesský, pirozen navazuje na tóny, jimiž ve Prodané nevst eský venkov tak mi* strovsky byl vystihl. Pravda: nedostihuje jich ve stoje poslouchat
.
Dv
.
.
.
.
.
Dj
E
.
.
:
Z
dv
—
Dvou vdovách v
té živelné síle,
v
té kypící
svžesti,
143
jako
v prvním svém komickém operním
náší vety, které jsou velikého
díle.
Ale pi-
pvabu
a dokonalé krásy. Vzpomeme jen úvodního sboru s jeho neobvyklou konstrukcí, vzpomeme jen rozkošného, z e-
ských taneních rytm vybudovaného tercetta Lidky a Toníka s Mumlalem »Co to holka, co to .«, .
vzpomeme
pvabu
též milého
.
hudby Nesmíme ostatn zapomenout, že bylo teba pizpbaletní
.
.
.
sobit tuto jednu složku díla složce druhé/ že bylo
te* ba vzhledem k tónm salonn konversaním projevy veského cítní a pedevším drastinost humoru pece jen trochu umírnit!
—
Tón
vyššího onoho, jaksi aristokratického svta mistrovi známého a milého v celém operním díle Smetanov ve Dvou vdovách poprvé a naposled se ozývá. Má, dle situace, zabarvení lyrické, i nese se lehkou, vtipnou, živou konversaci/ i též tón lyrický s konversaním jeví se v ensemblech souasn kombinován. Širšími lyrickými melodickými liniemi jsou pirozen kresleny obe postavy sebe hledajících milenc: Ladislavova, mén bohat, snad i trochu konvenn podaná, a celou velostí Smetanova lyrismu obdaená Anežka, jediná hloub založená postava opery. Její pekrásná árie tak dlouze vyvíjí se ze zlomených, resignovaných tón,- v oddíle »Aj, jaký to krásný den« echa klarinetu odpovídají teskn vzdezpvu, nad ostinatním rytmem doprovodu splývajícího, až skryté hoe rázem propuká v zoufalém Allegru »Já ach jediná .« Árie zdála se zprvu v nesouhlasu se slohem ostatního díla. Sám Smetana pi-
—
svta
chm
.
144
.
v\
V
V
V
\ >
^
\«
o
r^
h
M$ 4 Ji *
^;tuff? K ^ ^ 4 4 1
,
\3<
^
^
V^
X
^ nJ
\\%
n$V M^ulí
Mi
14 1 JSM
.i
;
]
rU M*V-Í
>i^'
i-wfc
»že drobet od rámce druhé lehejší hudby opery odpadává. Je píliš tžkopádná a abych tak ekl tragická*. Le nezachvívá^liž se v té chvíli, jedinkrát v celém librett, struna tragiky? Anežka, vážná, zamlklá, nesmlá, nutn *— zejména v bode nejvyššího citového rozechvní^ musí mlu* pouští,
této
.
.
.
eí, než rázná, lehkoživá Karolina, pro niž šastn nalezl sebevdomé, výbojné rytmy polonézové a polkové hned v první, k závru do*
vit jinou
mistr tak
konce bravurn kolorované a skvle vrcholící vstupní Karolina, kterou vý* árii ^Samostatn vládnu já«
—
born
nadto charakterisuje lehouký kupletový ná* a nepetržitý štbetavý a zárove dech jejích energický rytmus jejího píznaného ^Rozhodnuto,
zpv
.« uzaveno Dokladem zvláš jemného mistrova smyslu pro hu* dební charakteristiku jest mi dvojzpv Ladislavv .
s
.
Anežkou. Kolísá-li celá opera mezi tóny lyrickými,
rozmarnými a komickými, kolísá zde jediné íslo mezi tóny tmi rozhovor pechází z rozmarn vtipného dialogického tónu do tón velých, srdených, aby hned zase srdce skrylo se v rázem vytrysklém proudu vtipu. Smetanovo mistrovství v charakteristice jedno* tlivých postav v ensemblech známe z oper pedcho* zích. Též v této píin zstává ve Dvou vdovách, pes lehhý celkový ráz díla, na dívjší výši. Jsou :
práv ísla
V nich
ensemblová z nejlepších celé opery. hudebního vtipu nej*
tryskají jiskry mistrova
výborn vystiženy jsou souasn ti né nálady v rozmarném tercettu prvého jednání
skvleji. Jak
:
rzKa145
!
roíina se
smje, Anežka boln je dojata, Mumlal horlí Podobn pak individualisovány
mnohomluvn
!
jsou hlasy ve finálním kvartettu opery: »Jaké to
pe*
Jakým humorem psobivé dvojzpvu Karolinin s Mumlalem krátké, žertovné poznámky, jimiž veselá vdova melodickou linii vypravování Mum* íalova prolamuje jakým humorem psobí zas jedno* slabiné fráze Mumlala, hned tžko se slovem zápolí* kvapení
.
.
.«
!
A
eí
ího
a hned zas ve pívalech se ztrácejícího, ve s Ladislavem! Jak úinn zasahuje tato hudebn tak výborn kreslená postava svým dra* stickým tónem v ostatní, jemnjší celek Práv oba živly opery, drastitjší a prostší, uhlaze* njsí a jemnjší, lidový i salonní, prostupují se, mísí
dvojzpvu jeho
se
v
jednotu, která
pi
nescelenosti libretta je tím
podivuhodnjší. Jak Smetana sám chápal své dílo, jak oceoval vyji* menost jeho ve své tvorb, jak cenil si též jeho jednoty slohové, poznáváme z dopis Ludevítu Procházkovi, kde, zejména v list 21. února 1882 v Jabí^enicích datovaném, protestuje proti sešinutí dje z Cech do
—
Francie »moje hudba je ryze eská a nedá se myslet jinde, než v Cechách« -—/ akcentuje správnost své eské deklamace, »která dlá hudbu též eskou,« a co nejrozhodnji vyslovuje se proti ^degradaci opery .« ve frašku á la Lecoque, Delibes, Offenbach .
pikomponováním
kupletních ísel,
pedláním
.
závr
»na sprosté konce, Abgánge auf Applaus undHervor* »Byl to pokus -— když jsem se už osvdil v jiných genrech operního stylu —- jako Braniboi, ruf«
146
.
.
:
Prodaná nevsta, Dalibor, Libuše
—
také jednou
.« v ušlechtilém salonním slohu napsat operu Ovsem pokusem Dvé vdovy nezstaly. Jsou ve svém zpsobu dílem vzácným. Neuchvacují bezprostední .
.
nemají elektrisující vervy Prodané, nemají zaro* Hubiky, ni hloubky Tajemství. Je to lehouká hra vtipu s citem, dílo, které jediné ze Smetanových žije ne pedevším srdcem, le vtipem svým jediné, které psobí vedle úinného kontrastu silou,
sené, néžné poesie
,•
obou složek
skládajících,
je
pedevším mnohými
vtipnými, duchaplnými podrobnostmi, plnícími klassicky odmené, až trochu upjaté formy uzavených ísel opery. Byl jmenován Auber, když mluvilo se o konversaním rázu Dvou vdov. Byl by to eský
Auber: neb vtip humor Dvou vdov drém zabarvení a ve svém sklonu k i
jen zcela odlišný
je
ve svém bo*
citovosti
pece
od daleko lehího, pohyblivjšího
ješt espritu francouzského, na venek blyskotavého a pec chladného. Vskutku je to ryzí Smetana
v tsných pomrech skromného mšáctví utonulému mistru jakoby v duši byl vyvstal jasný odlesk mla* dych jeho let, živé, vtipné zábavy a hravého flirtu tak milovných, let prožitých v zámeckých salonech
eského venkova. Kouzlem zcela jiným, než
tato lehká anekdota, jímá nás mistrovo dílo další. Jeho komu nebyla by stala se stejn drahou, dražší snad ve své inti* mit než»Prodaná nevsta«. Tak milá je ta nžná dvou* aktovka již obsahem svého libretta! Libretto Elišky Krásnohorské nezape novelistického pvodu. Ale
Hubika —
147
povídka Karoliny Svtlé prosycena je zdravým de* dech ten vane librettem chem skuteného života. Hubiky. Pravda: dej a jeho zápletka jsou pímo mali* cherny. Ale kus života našeho horského lidu, kus našeho PojeŠtdí se svými rázovitými postavami horsky trochu drsnými, tvrdšími, než jsou ony Pro* dané nevsty, s poesií jejich víry a jejich zvyk, s ja* kýmsi jejich sklonem k romantické dobrodružnosti to vše ožívá ped vámi na scén, to vše vyvstává ped vámi v jemném jakémsi, poetickém, idealisujícím, vše tvrdé a píkré zmkujícím oparu. Jakoby ranní rosa ležela na té horské pírod,- jakoby ješt lehké ranní mlhy halily ji i její lid tak vše zíte. Jak neml Sme* tana ve mkkých a melodických verších Krásnohorské rozezpívat se nejsladším, nejnžnjším svým hlasem pi scénách, které náladou svojí jsou samá hudba? Neb náladovályrika *— živel poprvé vstupující tou mrou v dílo mistrovo v Hubice pevládá a je zárove neodolatelným jejím kouzlem. Vybaví-li se vám man pedstava Hubiky, jist že pedevším po* myslíte na scény Venduliny v jednání prvém: na mi* lostný její dvojzpv s Lukášem, kde jakoby štstí samo šlo kolem tichým, bázlivým krokem i na hudbu, kde Vendulka obsýpá kolébku pískem, na její ob ukolé* bavky jakoby msíní svtlo samo zpívalo ty žasn* né zvuky. Myslíte též na ranní scénu v lese na tlu* mená staccata, pi nichž plíží se pašíi, na scénu Ven* duíinu s Martinkou a se strážníkem, na citem kypící scénu Lukášovu s Tomšem, jak seŠeelá poátení ná* lada jednání vybarvuje se v tóny vždy živjší, velejší,
A
—
—
—
,•
—
:
148
:
jak
svtlo a slunce plnými proudy
z jásavé písniky
Bariny
.
.
pímo
rozleje se
.
Ohnivý, temperamentní malí hýil v nejpestejších tónech, maluje eskou ves v Prodané nevst. Jemný básník snil v nejnžnjších náladách, vytváeje tento jemný stylista, jakým vždy obraz z eských hor. mistr zstává, pispsobuje základnímu, nžnému, po* etickému tónu vše ostatní ani úvodní scéna námluv u otce Palouckého, anis cena závreného smíení nezapadnou do barev kiklav pestrých. Vždy ti lidé z hor jsou o tolik vážnjší, než oni z kraje, okázalí ve svých projevech citových, ale o tolik hlubší Jen jeden píke kontrastující tón rozpoutané bujnosti zapadne v jemnou lyriku díla kontrast úmyslný, polka, již si dá
A
:
mén
!
:
rozhnvaný Lukáš vyhrávat pod oknem Venduíiným. Motivem tím, jako píznaným, Smetana pak nadále podtrhuje hlavní motiv djový vzdor Lukášv pro odepenou Vendulinu hubiku. Snažíf se mistr v díle tom vbec stylisticky postoupit co možno vped na :
i
své cest k
zpvy
ideálu. Teba po* pevážn v útvarech písových
hudebn dramatickému
hybovala se Hubika
rozvíjejí svoji eskosí prosycenou, podí* sladkou a nžnou melodiku ve velmi pelivé deklamaci a neuzavírají se v dlená ísla, le plynou v celku a v souvislosti. Též propracování kontrapunkt tické a figurativní jeví mistra Libuše: tak je práce hu* dební vyzrálá, bohatá, plná. orchestrace je onoho šavnatého, jemn barvitého, mkkého a oproti dívjšku plnjšího ješt zvuku, který je význaný pro mistrovo tvrí období let sedmdesátých. její
vuhodn
A
149
Skoda, že konec
arování z
díla, jaksi
zlomený, pináší
vám
roz*
této kouzelné horské idylíy.
emu dospl na poli komické opery, shrnuje a novými živly ješt doplnné vyvrcholuje mistr náš v dalším svém díle, vTajemství. Vše, k
optn
Libretto Tajemství je z péra Elišky Krásno^ horské. Píbh o hrdém chudákovi Kalinovi, který zá^
možnou rodinou panny Rosy Malinový kdysi pro chudobu odmítnut, bohatství pedstírá, návodem zk= hadného nebožtíka, pátera Barnabáše, na Bezdzi po
—
pokladech se pídí a místo tch vlastní poklad svj ruku panny Rosy nalézá tento píbh vesských Montek a Kapulet, Kalin a Malinu, má paralellou též píbh vesského Romea a Julie, Vítka a Blaženky, milenc, jimž nenávist rodová mnohé pekážky, po* sléze též Šastn pekonané, iní. Rozvržení tohoto dvo* jitého dje, skromného, jak dosud všudy, ve svých zá^ pletkách a ve svém vypjetí, dje se plasticky a zp&= sobem pro skladatele píznivým. Silnjší stránkou libretta je ostatn zase kresba postav jeho. Ty jsou opravdu dobe skutenosti odpozorovány, mnohými rázovitými eskými rysy životn kresleny. Souinnost okolí a prostedí librettistkou podobn pibrána na po* moc, jako v Hubice, aby postavy dje žily intensiv* njším žitím a aby vystupovaly co nejrelienji. Ro* mantika Bezdze, bezdzských poutí a poklad, je pkným pozadím, podobn jako v Hubice romantika roklí ještdských a jejich paší Úvodní sbor opery polkový zpv míatc s rázo* vitým rytmickým doprovodem cep uvádí nás ve
—
.
—
150
.
.
—
mmmm^mm^m^gmmmgsrj
BEDICH SMETANA. Busta od Jos V. Myslbeka v Národním divadle.
prostedí bezdzské vsi o žních. Vysloužilec Boní* fác hovoí s pannou Rosou o lásce Kalinov k ní a o tajemství frátera BarnabáŠe. Narážka na dva tyto hlavní motivy djové vyvolá též dva základní motivy, s nimiž mistr v celé opee dsledn pracuje: jeden mkký, prost výrazný, druhý markantní, tžký, s kostelním pídechem. Je charakteristické pro zpvnou duši Smetanovu, že píznanými tmito motivy podmalovává a komentuje pouze recitativní dialog. Prostý re* citatív, jako forma mén hodnotná, neml již v Hu* bice místa, nenalézáme ho též v Tajemství. Jakmile
ozve se hlas srdce, okamžit opouští práci s motivy deklamaní, a šíí se v kantílénách, i sloh spíše ve zpvních liniích velosti, která v žádném jeho díle neutuchá. Takovým kusem smetanovského zpvu je hned kratiký dvojzpv Bonifácv s Rózou. Ten ztrácí se ovšem hned v rušném žití na návsi, kam ob ne* pátelské strany picházejí z rady. Polkový šestnáct* kovy motivek staccatem pobíhá orchestrem, ve chvat tohoto kontrapunktu vpadají dialogické frase sólové i sborové se scény, až po krátkém zpvu zednického mi* stra, rozkošném ve svém bodrém, charakteristicky tž* kopádném humoru, rozvine se nad motivem oním z pou* hého dialogu širšími frasemi se nesoucí a mocn k vr* choli spjící hádka rozvadných stran. zase in* termezzo, obšírnjší a daleko ješt rozkošnjší ped* chozího. Jarmarení zpvák Skivánek pi kytae zpívá, zcela ve slohu našich zpvák, o » Kalin a Malin «. Ba podailo by se písnice jeho oba konšely smíit nebýt neopatrné poznámky Malinový o díoužku,
tmi
—A
—
151
který snad prý Kalina
má na svém novém domku.
Polkovým rytmem rozvine
se z odpovdi Kalinovy nevstu, bláhový, ješt neíkal jsem vám« p*
»0
vábný ensemble. Dudák se svojí znamenit vystiže* nou písnikou je jen píinou další vády. Co jeho dudy vždy divji veští, co sbor Malinv ke he vy* bízí, zakazují Kalinovi hrát. Smetana s podivuhod*
ným umním
tektonickým vyvádí složitou scénu tuto o stupe ješt výše než scénu pedchozí. Snad libe* tistce tanuli na mysli Wagnerovi Meistersingi, když uvádla v dj tuto ež, z jejíhož uléhajícího ruchu vy* vstává pak kouzelná nálada veerní, jedna z nejkrásnjších náladových partií, které Smetana kdy napsal. Bonifácovi ze starého trámu, jejž byl práv ve prace perazil, vypadává list. Kalina ho zdvihá. Je v zpráva o pokladu, jejž slibuje mu najít nebožtík fráter Barnabáš na bezdzském hrad. Sdluje pod písahou to tajemství svým pátelm. Za okamžik jde "tajem* ství celou vsí a s ním strašideln komická písaha se svým tremolovým doprovodem že zamlíme, o víme, všem lidem na zemi Ve stínu na lavice zatím Vítek s Blaženkou chrání tajemství své lásky.V jejich sladké opojení, v kouzel* nou melodii jejich dvojzpvu, zaléhá s vže hlásná trouba zvoníkova, jíž nahluchlému Skivánkovi hlásá
nm
em
:
.
»tajemství«
.
.
.
.
.
Nebýt melodické
krásy, nebýt ideální charakteristiky,
která je vlastní tomuto jednání, hlo by zváti se klassickým.
A
jednání další je vlastností
152
již
stavbou svojí
mo-
zcela rovnocenných.
Bezdz za pokladem. V monoío* pvecky pímo skvlém, vylévá si celou svoji
Kalina vychází na gu, též
vt
touží nad svojí chu* ve volné zadumané dobou, sladce a mkce žaluje nad ztracenou láskou, v ohnivé nadšení propuká pi pomyšlení na zlato, na poklad, který celý jeho život má zase uvést v rovnováhu. Mátohy týrají jeho zmoženou hlavu. Pitvorn z nhož vytvoena je poskakující triolový motivek ostatn též fugovaná pedehra jednání tohoto je zá* kladem jakéhosi fantastického scherza, zpívaného fraterem BarnabáŠem a basovým sborem jeho pidi* mužík. Diabolicky naladné tyto zpvy zatlauje mistrovsky zase vystižená píse poutnika. Procesí se blíží ke hradu. s ním vcházejí Blaženka a Vítek a nacházejí zde píhodný okamžik, vyzpívat si svoji lásku ve dvojzpvu, který velostí, výší svého vzletu a sladkostí svojí pevyšuje onen jednání prvého je zase z nejšastnjších citových i náladových inspirací mistrových. Nejnžnjší poesií jímají fráze Bíaženiny duši:
—
—
A
:
zpvu, flétnou líenému.— Le tajemství milenc se prozrazuje. Pistihuje je strýc Bonifác. Velmi pohnutá scéna je zase vystižena výborn. Nej*
ke slavícímu
prve komicky rozhorlený ensemble se sborem »Tu, hledme je !« Pak velé, srdené a zas chladné, klidné tóny Vítkovy a panny Rózy, a ensemble další, mo» zartovského zpvného kouzla, mozartovské charakteristiky jednotlivých hlas, mozartovské dokonalé linie rozvojové: »0 klamné domnnk geniální vta, démant v moderní veseíoherní tvorb. Pak jednání krátce je sestiženo. Výjev milenc, kteí :
tu,
—
153
.
oddaností dobrou pannu Rózu, dá jí ve písnice požalovat si nad svým osudem, Bonifác komicky martialními rytmy odváží se nabídnout jí v náhradu za Kalinovu zrádnou, jak panna Róza myslí, lásku své hrdinské srdce, co Ka* lina, když všichni se skryli ~~ zde libretto vede si za tryskajících rytm strašidel* hodn neobratn ného scherza po krátkém váhání vstupuje za pokla* dem do podzemí. Marn ho volá hlasn propukající získali svojí
prosté, národní
tém
—
panny Rózy zpt
láska
.
.
.
Jednání poslední pináší prosté rozuzlení dje tím, že Kalina náhodou probourává se starou njakou pod* Tam prázemní chodbou do svtnice k Malinoví se rokuje, má*li Vítkovi dostat se Blaženky ili .
v
.
.
vi
pímluvám pátel stojí na sám o ni poprosit. Nuže stává se. A zárove prosí Kalina o ruku panny Starý Malina
nic.
svém dám :
mu
ji,
pijde-li Kalina
:
A
Rózy. spluje se též. Hudební stránka jeví se v jednání tomto pirozen namnoze též prostší. Smetanovi oblíbenými štbetavými triolami se nesoucí prostiký sbor maluje náladu pi esání chmele , Bia* ženka zazpívá družin píse melodiku a deklamaci tak krásn sluující, elegickou, moravským lidovým tónem se nesoucí »Jak ta voda s výše strání pa* .« / rozmarný je výborn charakteristický troj* dá zpv Rózy, Maliny a zedníka,- Skivánek pobaví spo* lenost, trochu vzrušenou podzemními údery motyky Kalinovy, zase rozmilou písnikou. Pak piléhav li* ené zjevení, Kalinovo, hluboce výrazný, pokorný jeho zpv »Ó jak jsem bloudik a srázný konec .
.
—
154
.
.
:
Ze struného toho rozboru je patrno, že Tajemství slohovým svým stanoviskem a technikou svojí je pí* mým pokraováním Hubiky. Jen vyrstá zde vše do vtších rozmr, stavba lení se ve vtších plochách, mocnjší gradace tu nalezneme a pomrn silné kon-
A
využití technických prostedk musilo tu trasty. být též rozmanitjší, plnjší ješt, než prve. Jako Li* buše mezí operami vážnými, tak Tajemství mezi mi* strovými operami komickými pomrn nejvíce tží z práce motivické. Naprosté jednoty thematické práce mistr ovšem ani zde nedospívá. Sám naráží na jakýsi » dualismus «, k nmuž vedly ho ohledy na ne dost zralé obecenstvo. Stránku deklamaní ovládal v Tajemství již jako mistr eského zpívaného slova tak poddává se mu vazba slova s tónem pirozen, piléhav, pesn, výrazn Celé stylistické umní jeho jeví se zde soustedno .
.
.
,•
zde soustedny též *— a to staví Tajemství tak vysoko, jako poslední, nejvyšší lánek mistrovy tvorby komické <— veškery prvky, které dosud o sob byly obsahovým základem oper pedchozích. Humor a tón vážný, lyrika citová i náladová, všechny živly, jimiž žije svt našeho venkova, mimo to poprvé v dílo mistrovo vstupující živel fantastické romantiky vše jeví se
—
to pojí se
v
jediný, jednolitý celek klassické
eské
veselohry. linie, jimiž ob skupiny komických a zas váž* ných oper mistrových spjí ke svým obma vrcholným
Mimo
odm Libuše a Tajemství, ertova stna.
bv
stojí
jeho dítko bolesti,
155
I
když vzorné provedení mnohé odstraní, co kdysi
zstanou slabé stránky, jichž nezakryje ni* kdy nikdo. Spoívají v povaze libretta, docela nepi* jatelného, spoívají z ásti vsak též v hudb Smetano* v. Nevím, porozumli kdo se scény divn spletitému, nemotivovanému a tak naprosto pravdnepodobnému píbhu o smutném hrdinovi opery, Petru Vokovi z Rožmberka, s nímž láska a dábel tak smle si za* hrávají. Nevím, bude*íi komu sympatická rytíská a dábelská romantika, podávaná v té básnicky chatrné a divadeln nemožné form. Celek vzbouzí píliš mno* ho vzpomínek na styl rytíských loutkových her! ty loutky, co zde zíte, ani sympatické nejsou Librettistka optn Eliška Krásnohorská ovšem znala živly, z nichž vypuelo v takové kráse pedchozí rušívalo,
A
.
—
dílo mistrovo.
.
.
—
Chtla mu
s úmyslností, která již
jimi
optn
v Tajemství
pijít
vstíc
píliš nápadná, ne*
Mistr skuten ve mnohých partiích lyrických povznesl se k plné výši své inspirace. Pe*
dobe psobí.
devším v partii Vokov Vokv zpv »Mne jediná jen ženy krásné tvá« je z nejvelejších jeho lyri* ckých projev. Jsou zde kouzelné terce motivu lásky, Humor mi* pvabná lyrika Katušina a Jarkova strv rozvíjí se, bodrý a dobrácký v úloze vtipn ,•
.
.
.
charakterisovaného mnohomluvného hradního Mi* chálka, a zase groteskní, fantastický pi hudebním li* cení Raracha a jeho družiny. Snad vzpomínka na Liszta ukázala cestu k tomuto hudebnímu diabolismu, který ironickým svým rázem jakoby napovídal tóny dalekého dneška. Neukazuje*íi se jinak v ertov
156
stn
úbytek invence: nejmén ukazuje se tím, že zmínných práv partiích groteskní a ironi* sující diaboliky dovedl rozhovoit se úinn eí, kterou do té chvíle jinde nebyl promluvil. Ani slavné, hrdinné tóny, jichž zdaleka se dotýká, mu neselhá* vají. narážky na sloh církevní též výborn se mu daí. Spíše snaha, udržet lidový ráz partií sborových, klade mu na rty leckterou myšlenku, ve své lidovosti píliš lehkého zrna. Celek pojí se, pes mnohá svoje uzavené ísla, a jeví se slohov jednotným. }sou v díle leda stupn slohové. Nesrovnalost^ slohových ani zde není. Krok vped však sloh ertovy stny neznamená. Spíše vrací se dílem tím mistr da* leko zpt k poátkm své tvorby. smíme-li kde hledat sledy slábnoucího ducha: nalezneme v je, ná* pádné, v technickém traktování partitury. ertova stna je v každé píin melodikou a pedevším ryt* mikou svojí nejprostší dílo Smetanovo, dílo ryze ho* mofonní, v nmž vládne harmonicky, prost akkordicky doprovázená melodie. Její spoinutí na kvartsekst* akordu jeví se zde až povážlivou manýrou. Ku po* divu málo pohybu. Ani stopy po plynulých figura* cích, v nichž mistr nacházel tolik svérázného pvabu. Ani stopy po polyfonii. pedevším ani stopy po lesku, jímž dovedl dosud orchestr svj obestírat. Legáto smyc, výlun v partitue pevládajících, držených veskrze v nízkých a stedních polohách, udává základní barvu orchestrace, hluboké, hutné, nepohyblivé, jen skrovn odstiované. Slyšíme z cel* ku, jak hluchý a chorý mistr technice, form i orchemistr ve
A
A
A
15?
Straci jen s velikou opatrností, s úsilím
Tak jeví smlé .
si síly,
zpola
.
dovdí
vlasti.
vse umírnné, jakoby opatrné, ne* Nezradila ho myšlenka. Ale zrádn vedly jimiž jí chtl vlasti. Ovládl ji jen mocí a jen se
.
.
.
.
v
díle
Pak je ovšem boj ten ím dál tím tžší. Ze zlomk Violy soudit na možnost nového, silného díla, jež znailo by další krok vped, mám za bláhové. Praví nám píliš málo smutná památka posledních mistro* vých dní tak chudá, jako suchá vavínová ratolest
—
s
jeho rakve
.
.
.
Nebyl by úplný obraz mistrovy tvorby, kdybychom pominuli genre, v nmž nkolik málo dl vytvoil, v nmž však pes to význam jeho pro Cechy je ve* liký.
Ani v tch nkolika svých sborech nezapomíná své velké úlohy v eské hudební kultue. I zde zstává heslem jeho tvoit ve smyslu umlecké ryzosti a pravdy, I zde spje od díla k dílu výše, ke skladbám, které jsou v naší literatue pro vnost. Mistr náš pstil, dle poteb doby a veden okolnostmi, pedevším sbor mužský. To bylo pole u nás piln vzdlávané,- jediná pda, již našel pi svém píchodu do Prahy pipravenu. pec hned první jeho sborové dílo, Odrodilec *— z prvotního svého utváení, jako zvukov bohatý, ale se slovem píliš voln si vedoucí dvojsbor, pozdji ve prostý sbor s doprovodem žesfové harmonie ad libi= tum pepracovaný byl chápán a pijat pi prvém byl pijat ne* provedení jako nco nového, cizího
pokroku a eskosti.
A
—
158
—
pátelsky. » Všecku chválu zasluhuje pan Smetana, upotebiv ve svém Odrodilci všechny neesti nmec* kého slohu«. Dob, jejíž prmrná tvorba tonula v ne* vkusu a neumlosti liedertaflové, dob, která u nás pipouštla leda ješt sborové písniky prostým, ná* rodním tónem se nesoucí: té ovšem každý pokus o tro* chu smlejší a výraznou hudební charakteristiku se píil. Víme však, jak Smetana zevnjšími ohledy v zá* sadních vcech v nejmenším nedal se másti, jak stál pevn a vysoko nad svým okolím, odhodlán okolí to k sob na úrove hudby svtové povznésti. Ve sborové své skladb další jde vytenou drahou klidn dále.
Ti
jezdci
vystihují
pkn balladickým, ponurým
nhož koncem
tryskne záblesk ryze smetá* novského jasu, náladu básn. Vedle takto docílené pla* stické dynamické formy díla docíleno je dobré cha* rakteristiky básn výraznou zvukomalbou a hudební deklamací dialogu neseného ovŠem,dle vkusu doby, mruivými akkordy. Základní požadavky zdatného sborového díla jsou zde plnou mrou splnny. Že Škola novonmecká, tou dobou ješt ve tvoení jeho zásahu* jící, i zde naznaila smr, je ovšem nesporno. Zcela na své nejvlastnjší stanul mistr dvma dalšími sbory, spadajícími v léta jeho plné zralosti,- stanul zde tak vysoko, co vystižení básnického podkladu se tkne,
Šerem, z
—
pd
tak dovedl tžit z omezeného aparátu sborového, že teprve naše doba nejnovjší dovedla jít ješt dále a výše. Rolnická <1868> jen jinými prostedky, le
týmž krásným, ryzím
eským
hlasem, jadrným, rázo*
159
vitým rytmem, svižnou, ohebnou metodikou slaví, co mistrovy opery: eský vesský lid a jeho práci. Velmi neumlé a stízlivé verše Trnobranského pe* tvoil mistr ve vzletnou, živými barvami našeho ven* ková planoucí hymnu eského rolníka. Píse na jediný sbor Smetanv, kde báse <1877> jevzpo* sama, dílo Háíkovo, je umlecky významná minka na moské cesty mistrovy. Je to dílo plné su* gestivnosti, plné zdravého naturalismu v líení dojm moských, dílo nesmírn svží a živé, zvukem skvlé, formov dokonalé. Co znamená pak jasná, výrazná deklamace, jak psobí pi práci a technice jinak teba populárního prostiké, ukázal mistr ve sborové svého Není^li v tom zvláštní píbuznost Smetanova s mi* teba strem jeho, s Lisztem: že kamkoliv vztáhl ruku slaví
—
moi
—
vt
Vna.
—
—
všudy káže eské hudb vped, od dilettantismu, neumíeckosti a od provinciálního zpátenictví na dráhy pravého svtového umní?
jen
mimochodem
.
160
.
BEDICH SMETANA. Dle kresby
Maxe
Svabinského.
aková
je
tedy
povaha
Smetany lovka:
tím nejdrobnjším svým rysem,takový je ráz jeho, z eskosti povahy one vyplývající/ takové jsou asi složky umní jeho
eská každým
umní
T\
— každá o sob hluboce v umní lidovém tkvící, každá
sob tak ryze eská, eským základem povahy mi* strovy podmínná. Tak jeví se dílo jeho v nejvýš znamnjších svých skupinách i v nejzávažnjších svých láncích*: ešící umním, z nejistšího, nejbohatšího eského zrna vypuelým a zkvetlým pro* b1é y eské, tou dobou pro národ náš nejdležitjší a toužn svého ešení oekávající problémy st v o* stvoení její se jedná, ne ení eskéhudby. jieb víme, že ped Smetanou bylo sic o vytváení plno hu^dby v Cechách, le nebylo v Cechách hudby eské. ešení tohoto úkolu, jenž stal se jeho životním, ujal se Smetana, jak jsme zeli, hned v plné jeho šíi. Vytvoil díla operní, vytvoil skladby symfonické a komorní, klavírní i sborové žádný útvar umlecký nezstal jím opomenut. pec tím pstním všech obor hudebních síly mistrovy v nejmenším nejeví se rozptylovány, tíštny. Naopak: je podivuhodno, jak hospodaí se silami svého genia, jak soustedí je vtší i menší mrou, dle závažnosti útvaru a dle dobové významnosti té i oné formy. Je dílo jeho, v jaké* koliv form se utváí, prodchnuto jedinou jednotnou snahou, jedinou ideou: najít hudební výraz pro duši v její plnosti, v její mnohostrannosti i v její mnlivosti. Odtud plnost, mnohostrannost a rznotvarost díla toho, odtud též vniterní jeho sou* o
m
—
—
O
—
A
a
eskou
161
nm
není, nic cizího, jei s 1 o s t. Nic náhodného v den lánek jeho podmínn je druhým, vyplývaje ze pedchozího, dopluje se s dalším. Jediným, v bohaté modulaní stupnici se rozvíjejícím a o nejrznjších stránkách téhož jevu krásn, výrazn a vele hovoícím hlasem zní. Jako ze závit velké mušle ta-
v
—
vše, ím plno toho zpívá. Je to jediný organismus v celku v ástech. Tak organicky, jako nkolika ovšem cestami pojí se ada dl, jimiž mistr dospívá nutného cíle a vrchole svého žití, tak organicky pojí se v naprosté souinnosti všechny
jemn je
šeptají
eské
všechny šumy moí:
nitro, z díla i
—
—
v díle tom se sepádající. Ve tvrí duši Smetanov vládne naprostá soustedivost všech sil. Nikde nejmenšího hoje, nejmenšího rozporu — nejmén ovšem rozporu mezi vlí a silou nadání. Zámysly tvrí vle uskuteuje tvrí moc genia, v nmž jakoby celá složky,
hudební prasíía jeho lidu se byla vtlila, bez nejmen-
rozpak. Bludika reflexe, umleckého rozumáho zavést, ponvadž svítí jeho tvoení instinkt genia. Naprostý soulad, pirozený chod a ších ství
nemže
cíle
svého
vdomý
a naprosto
bezpený
rozvoj
je
v tom klassickém projevu eského ducha. Pro ty znaky dílo Smetanovo tak je nám draho, pro to je tak milujeme a tak si ho ceníme. Pln a v celém rozsahu jeho ho chápajíce, ceníme si ho daleko výše, než cení je cizina. Ne že by vždy nemla k nmu
Když
léta devadesátá, zvlášt divavýstava vídeská r. 1892, vzbudila živjší zájem o díla mistrova, když zejména Prodaná
dosti sympatií.
delní a hudební
162
nevsta zvítzila skvlým vítzstvím, jímž Šubert dobyl mistru trvalou posici v hudb svtové, když též eské kvartetto s Jos. Jiránkem upozornilo na komorní a klavírní dílo mistrovo a když totéž kvartetto šlo sv* ten* tem ve znamení Smetanova »Z mého života« krát pedevším se akcentovala, a od té chvíle vždy, když v cizin o Smetanovi se píše, se akcentuje pvod*
—
svžest a prostota jeho hudební invence a ná* rodní ráz jeho hudby. Pipouštjí-li se nadto, pijímají-Ii se jako samozejmé nkteré pednosti jeho techniky, jako pedevším krásná, v opee na klassiky, v symfonické básni na Liszta navazující forma a zvuná instrumentace je tím uznáván ryzí hudebník Smetana. ástená znalost jeho tvorby, úsudek nkolika málo díla jeho na základ jednoho inný, vede k ástenému pouze, k neúplnému chá* páni jeho zjevu. Obsahová stránka díla jeho zstává pi tom zcela stranou. Cizina nezná básníka a dramatika, dokonce ovšem nezná reformátora Sme* tanu. Tohoto nemže uznat, ponvadž Smetanovo nost,
i
:
i
lánk
tém
jak jsem nkterými poznámkami již nastínil, znailo nesmírný pokrok pro umní eské jím umní eské, do té chvíle valn za velkým svtem pokulhávající, stanulo na výši své doby meno mítkem hudby svtové, však, teba nové svojí in* vencí, nejmenších výbojných tendencí nejeví. Cítíme dnes sami, že svou dobou Smetana reformátor siln byl vyvyšován oproti Smetanovi hudebníku báje v tom stín znehodnocení jeho velkosti nejoddanji šími nkterými jeho páteli že umlecká intelidílo,
—
—
:
—
:
—
163
tém
gcnce jeho stavna byía dební geniálností.
V
té
píin
na roven
s jeho
cizí kritika
<-*
hu*
ruské,
—
divnou zaujatostí zaslepené soudce vyjímaje zela dost jasn. Snad možno omluvit ji z ásti, nechtla»li být spravedlivá dramatiku Smetanovi. Veškery posudky oper mistrových, v cizin provozovaných, utkvívají na librettech a na skrovné, jich dramatinosti ve smyslu zevnjších píbh. Že Smetana nudbou svou kreslí rázovité postavy, plné života, prosycené eskostí, že nejprostšími rysy vystihuje dokonale charaktery
i situaci
— to vtšin uchází, proto,
ponvadž postav onch v
jich ryzí eskosti nemohou chápat. Obsahová, duševní stránka mistrovy tvorby zstává jim vbec práv tím uzavena, nám je
ím
drahá svojí výlunou eskostí ... pak cizina, která marn hledajíc souvislosti a analogie ke Smetanovi v hudb svtové, nechápe práv dílo mistrovo v jeho zázrané svérázné organinosti, nechápe ho pirozen v organickém jeho pomru a v závažnosti jeho pro národní naše žití anáš :
A
—
rozvoj. Dnes, kdy jsme huetta
již s
Smetanova
dostatek vzdáleni, zíme, jak sil* snad jen jako náhodný, za*
nestojí
jímavý zjev mezi námi,- le zíme, jak ní do výše nad celým naším bytím, zíme, jak vzrstá, s lety vždy jasnjší a mohutnjší, vždy výš, jak celý obrovitý díl našeho národního žíti, celá naše hudebníkultura z té duše proudí. Zíme, jak celý náhlý rozmach další i povlovnjší, teba mnohými a zdánliv rznými proudy se beroucí, pozdjší rozvoj eské hudby s ním
164
je
v
souvislosti.
probuzen.
Duch es kosti
Ten od
té chvíle z
v hudb jím byl umní našeho nevymizel.
Duch
ten vane dílem mistra vedle Smetany našeho nejvtšího, pokraovatele a doplniteíe Smetanova, ge-
—
jemu rovnocenného Antonína Dvoáka. Duch tch, kdož nadáním svým nejsou lidu tak blízci, jako teba Fibich, Foerster a Kovaovic. teba výrazové prostedky s lety se byly zmnily, teba doba a ráz tvrích osobností vyžadovaly jiný obsah, než byl onen Smetanovým dílem ostatn definitivn vyslovený: nesplývá-li duch týž dílem Nonia
ten ovívá tvorbu
i
A
—
vákovým a Sukovým? Tak dnešní naše hudební umní ve stínu jeho perutí se rozvíjí. K nmu zíme, jako k poátku naší hudby. »Jsem dle zásluh svých a dle svého snažení s k a d a a .
.
.
1
tlem eským
eského
a stvoitelem si oh u v dramatickém a v symfonickém oddílu hudby výhradn eské« praví sám, vdomý významu svého. Byl by již po té stránce veliký ~- kdyby nebyl ani vedle poátku též vrcholem dosavadní hudby eské. Dospli jsme dále, rznými smlými cestami jsme šli, za nejkrásnjšími metami. došli jsme jich. Ale výše jsme nedošli. Smetana je prvním naším klas-
—
—
A
šikem
—a
—
je též
je naším klassikem neještjsím naším klassikem nejvtším .
.
.
165
BIBLIOGRAFICKÉ POZNÁM Ky. Bylo by studií o sob podat úplný a pesný pehled všeho, co o Bedichu Smetanovi bylo napsáno zejména po asopisech, od let šedesátých poínaje. Rozptýlený materiál životopisný, po* vahopisný, dokumentární, kritický, nalezneme ve všech význanjších eských listech: v »Slavoji«, ve »Kvtech«, v »Lumíru«, ve »Svtozoru«, v»eské Vele«, v »Osvt«, v »Naší Dob«, ve »Zlaté Praze« a ve » Zvonu*. Pedevším ovšem z asopis hudebních, z »Dalibora«
nm
tém
.
O
hlubší ocenní významu mistrova snaží se pirozen veškera naše všeobecnjší díla o djinách eské hudby: Em. Chvála ve svém nepekonaném dosud ^tvrtstoletí eské hudby« <1887>, J. Srb-Debrnov ve svých ^Djinách hudby v Cechách a na Morav* <1891>, Ot. Hostinský ve své »Hudb v echách* <1900>, Jaromír Borecký ve »Struném pehledu djin eské hudby«
<1906>,
Zdenk Nejedlý ve svém » Katechismu djin eské hudby* nmecká píruka R. Batky »Die Musik in Bóh-
<1903>, jakož
i
men« <1906>. Zjevem mistrovým po všech
jeho stránkách
výlun
se zabývají
sílu cenného materiálu snášejí oba pední bojovníci za dílo jeho: 1894 vycházejí sebrané lánky V. V. Zeleného >0 Bedichu Smetanovi*, 1901 vydává O. Hostinský soubor svých dosud porznu rozptýlených lánk a úvah jako knihu >Bedich Smetana a jeho boj o moderní eskou hudbu*.
a
Nové stanovisko vi mistrovi a jeho dílu zaujímá jemná psychologická studie »B. Smetana* F. V. Krejího <1900>. 1908 vydává Z. Nejedlý své universitní extense » Zpvohry Smetanovy* a mimo to text a rozbor »Prodané nevsty«. Ad. Piskáek rozebírá ve drobné knížce »Mou Vlast*. Populární kompilací jest spisek A. Rektoryse o Smetanovi <1909>. Hlavními prameny pro knihu, kde esthetisující literatura mi byla zcela stranou, jsou pedevším dokumenty pímé: Teigeovy »Skladby Smetanovy« <1895) s nejúplnjším dosud životopisem, jeho »Dopisy Smetanovy* <1896>, pak J. S.Debrnov »Z denník B. Smetany« <1902), Jana Loewenbacha ^Smetanova vzájemná korespondence s Lud. Procházkou* <1913> i porznu roztroušené dopisy jiné. Pro nkdejší spory o hodnocení významu mistrova mají dokumentární cenu staré roníky » Hudebních List* , francouzskou William Ritter <1907>. Nmecké rozbory oper vydali Lud. Hartmann (Prod. nevsta, Hubika) a E. Rychnovsky (Da-
Obma
libor).
.
SEZNAM VYOBRAZENI A
PRILOH.
1.
Bedich Smetana, Kresba M. Svabinského
2.
František Smetana, otec B. Smetany. Olejomalba A. Machka z r. 1832. Majitelka si. Ržena Smetanová na Mlníce Pedstr. Barbora Smetanová, matka B. Smetany. Olejomalba A. Machka z r. 1832. Majitelka si. Ržena Smetanová na Mlníce Smetanv v Litomyšli. Fotografie. Rodný » » Maj. prof. J, Pátá v Praze » » Dopis otce Smetanova z r. 1828 » » Litomyšl, oceíorytina as z r. 1850 Jindichv Hradec r. 1830. Litografie. — Maj.
1915.
3.
4.
5. 6.
7.
Ped
z
r.
titulem.
>»
dm
museum
zem.
král.
eského
8.
Nmecký Brod, devoryt podle kresby J. Herolda
9.
Plze
11
12. 13.
1840. Litografie. Maj.
3. 5.
»
»
5.
»
»
5.
Zemské museum
eského
»
»
5.
»
•»
7.
Kateina Smetanová, roz. Koláová. Miniatura naporcuíánu z r. 1851-55, Maj. rodina Schwarzova v Praze Josef Proksch. Daguerotyp Palác Thunovský v Praze, psobišt Smetanovo
»
»
7.
»
»
9,
»
»
11.
»
»
11.
Bedich Smetana z
r.
1843. Daguerotypie v ar-
1844-47. Fotografie z r. 1915 14. Smetanv pražský byt v r. 1848 na Staromstském nám. Fotografie z r. 1815 15. Frant. Liszt. Litografie Kriehubrova z roku r.
16.
1.
3.
chivu Nár. divadla v Praze
král.
10.
r.
1.
1846 Goteborg
»
»
r. 1850. Litografie C. G. Bergra Kateina Smetanová a Bedich Smetana. Malby J. P. Sódermarka z roku 1858. majetku rodiny lesmistra J. Schwarze v Praze .
»
»
13. 15.
.
»
»
17.
Frójda Benecková. Stockholmská podobizna z r. 1856-58. Maj. prof. A. Kraus v Praze
»
»
19
.
17. a 18. ^;,
V
.
19.
.
.
.
20.
Dvr
Lamberk v Semelkóvicích. Fotografie Hniliky v Praze Ped Bedich Smetana, podobizna góteborská z roku z majetku soudního rady AI.
21.
22. První dopis Ludevítu Procházkovi z r. 1860 23. B. Smetana s vdruhou chotí Bettinou, roz. Ferdinandiovou. Švédská fotografie asi z r. 1860. .
Z maj.
rodiny íesmistra
str.
23.
»
»
»
»
25. 27.
.
1857
Schwarze v Praze
.
»
»
29.
24. B. Smetana, pražská fotografie z r. 1862.V maj. rodiny íesmistra J. Schwarze v Praze 25. Paíác Lažanského v Praze, sídlo hud. ústavu
»
»
33.
»
»
35.
»
»
37.
»
»
45.
»
»
47.
»
»
47.
»
»
51.
»
»
53.
»
»
53.
.
»
»
55.
....
»
»
57.
.
»
»
»
»
»
»
»
»
59. 61. 65. 65.
J,
....
Smetanova
z
r.
1863. Fotografie z
r.
1915
.
.
26. Bettina Smetanová roz. Ferdinandiová. Pražská fotografie z r. 1862, v maj. rodiny íesmistra J.
Schwarze v Praze 27. £arel Sabina. Fotografie
z
r.
1860 v maj.
J.
Stence v Praze 28. Divadelní cedule prvního
pedstavení »Brani-
bor
v Cechách«, v maj. archivu Zem. výboru
král.
eského v
Praze
29. Divadelní cedule prvního pedstavení » Prodané nevsty*, v maj. archivu Zem. výboru král.
e-
ského 30. Josef Wenzig. Pražská fotografie z r. 1868 . 31. Dr. Ludevít Procházka. Pražská fotografie z
1873-74. Maj. Náprstkova musea v Praze B, Smetana. Pražská fotografie z r. 1873-74. Maj. Náprstkova musea v Praze Otakar Hostinský. Pražská fotografie z r. 1873-74. Maj. Náprstkova musea v Praze Faksimiíe rukopisu pedehry »Libuše«. Maj. rodiny Íesmistra jos. Schwarze v Praze Nové eské divadlo za bývaíou Žitnou branou v Praze. Kresba, v maj. Nár. divadla v Praze Dobová karikatura Jos. Schwarz. Fotografie ž let 70tých Terezie Schwarzová. Fotografie z let 70tých . .
32. 33.
.
34. 35.
36. 37. 38.
.
r. .
....
39. 40.
41.
Mysíivna v Jabkenicích, sídlo Smetanovo od r. Pedstr, 65. 1875 ,-••', Eliška Krásnohorská. Pražská fotografie z r. ... » » 67. 1872. Maj. Náprstkova musea v Praze Národní divadlo v Praze po dostavní. Kreslil » » 71. Sobslav Pinkas r. 1880 Divadelní cedule prvého provozování »Libuše« Maj. nakladatelství Fr. A. Urbánek r. 1881. » v Praze » 73. B. Smetana. Pražská fotografie z r. 1878—1880. » > Maj. rodiny lesmistra J. Schwarze v Praze 83. B. Smetana. Fotografie V. Glatlera v Litomyšli z polovice záí r. 1880. Maj. rodiny lesmistra » » 89. Jos. Schwarze V. V. Zelený. Fotografie, v majetku »Svato~ » » 97. bora« v Praze »Polinka«, faksimiíe rukopisu klavírní skladby » » 101. z r. 1840,v maj. lesmistra Jos. Schwarze v Praze Dopis Fr. Liszta B. Smetanovi, v maj. rodiny » lesmistra J. Schwarze v Praze » 113. Faksimiíe rukopisu symfonické básn » Tábor* z cyklu »Vlast«. Maj. nakladatele Mojmíra » Urbánka v Praze » 121. Faksimiíe rukopisu pvodního klavírního výtahu »Prodané nevsty«. Dvojzpv Jeníka s Kecalem. Majetek rodiny lesmistra J. Schwarze » » 129. v Praze .
42.
43.
.
.
.
.
44.
.
45.
46.
47. 48.
49.
.
.
50. Faksimiíe rukopisu »Libuše« {Libušina modlitba). Maj. rodiny lesmistra J.Schwarze v Praze
»
» 139.
....
»
» 145.
»
» 151.
»
» 161.
Dopis Ludevítu Procházkovi z r. 1880 52. Busta Bedicha Smetany od Jos. V. Myslbeka v Národním divadle v Praze z r. 1895. Fotografie z r. 1915 53. Bedich Smetana dle kresby Maxe Svabinského 51.
'
f.tí'.; *í- Í* **"
*' " *
'*
*
W ^''*
'
fc'
I
ML 410
S63H63 1915 C.l
MUSÍ
