Matěj Smetana Matěj Smetana. Lenka Vítková

Matěj Smetana +420 776 006 690 [email protected] www.matejsmetana.net


Absolvoval jsem FaVU VUT a doktorandské studium na AVU. V současné době působím jako odborný asistent na katedře intermédií a multimédií na VŠVU v Bratislavě. Vyjadřuji se různými médii, především objekty, instalací a animací. Do mých prací se často promítají úvahy o fyzikálních zákonech, možnosti uskutečnitelnosti věcí a idejí. V současnosti se věnuji především možným souvislostem mezi postupy filmu či animace a různými oblastmi lidské činnosti, zabývám se mediální transkripcí, vznikem a působením symbolu a nezřetelným pomezím mezi lidskou činností a uměleckým dílem.

I graduated from FaVU VUT with doctoral studies at AVU. I’m currently an assistant professor at VŠVU in Bratislava. I create in a variety of media, including objects, installations and animations. My works often consider physical laws, and the viability of things and ideas. In my recent works I’m mostly interested in possible connections between film or animation techniques and specific domains of a human activity, I’m interested in transcription between media, in a creation and effect of a symbol, and in a blurred border between a human activity and an artwork.

Matěj Smetana Umění Matěje Smetany má některé příznaky, které provázejí vědecké objevy. Je to vytrvalost, radost z přesnosti, uplatňování známých vzorců za okolností, za nichž jejich působení dosud nikdo neprověřil, a touha podívat se na něco, co ještě nikdo neviděl. Lenka Vítková

(následující stránka: Labyrint Revue, 2014, rozhovor připravil Karel Císař)

Matěj Smetana In some of its aspects the art of Matej Smetana resembles scientific discoveries. It is similarly persistent, it loves exactness, it applies known patterns under conditions that no one has tested yet, it wants to look at what no one has seen before. Lenka Vítková

(next page: Labyrint Revue, 2014, interviewed by Karel Císař)

Matěj Smetana Galerie Labyrint 65 Charakteristickým rysem ústřední výstavy na loňském Benátském bienále, výstavy nazvané Encyklopedický palác, byla díla tří nejmladších účastníků Eda Atkinse, Helen Martenové a Jamese Richardse, které spojuje zájem o digitální animaci. Vzhledem k tomu, že se tomuto médiu dlouhodobě věnuješ a v českém prostředí je přijímáno spíše okrajově, rád bych se zeptal, čím si tento zájem vysvětluješ? Nejsem si jistý, jestli jde ve vnímání animace o nějaký zlom. Možná je nyní vhodná doba k používání precizní digitální animace zrazujícím způsobem. Myslím to tak, že je možné odkazovat k hlubokým vizuálním znalostem a vzpomínkám dnešních diváků, kteří vyrostli téměř výhradně na digitální animované produkci. Současná generace danému vizuálnímu jazyku bezprostředně a samozřejmě rozumí, je tu tedy prostor k využití daného jazyka k čemukoliv. V souvislosti s „oživováním“, napodobováním pohybu člověka a vůbec biologického způsobu pohybu se začal používat pojem uncanny valley. Jedná se vlastně o přirozený, neovladatelný pocit odporu nebo znechucení při sledování něčeho, co vypadá jako reálný tvor, který se pohybuje téměř věrohodně, ale nepatrně odlišně a nereálně. Podle mě třeba Helen Martenová ve svých dílech uncanny valley vědomě používá. Pokud se něco odlišuje od lidské podoby a pohybu výrazně, je to pro člověka snesitelné, protože ví, že jde o model, iluzi a stylizaci. Ale když jde o téměř věrohodný lidský pohyb, jen nepatrně divný, neskutečný, vyvolává to odpor mnohem víc, protože jsme simulaci skoro zaměnili za něco nám blízkého a neustálé srovnávání nás nutí váhat mezi něčím, na co jsme zvyklí, a divnou zradou, uchystanou na naše smysly. V souvislosti s prací Eda Atkinse a Helen Martenové se často mluví o „postinternetovém umění“ a o „plošnosti“ materiálů, které používají. Přestože v některých svých dílech používáš podobné postupy, tvá východiska jsou odlišná. Mohl bys říci, jak ses k animaci dostal a podle čeho volíš kreslenou (Je to jenom film, 2004), plastelínovou (Unavená radost, 2011) nebo počítačovou (Továrny, 2012) animaci? Pokud si dobře vzpomínám na důvody, které mě vedly k nakreslení Je to jenom film, zajímal mě hlavně moment jednoduchého převodu obrazu na jiný, podle možností ruky zjednodušený obraz. Bavilo mě sledovat, co se takovým mechanickým filtrem změní na původním obsahu strašidelných upoutávek, když zvuk zůstane zachovaný.

86

Matěj Smetana Rozhovor

Na monitor jsem přikládal fólie a upoutávky obkresloval po jednotlivých políčkách modrou fixou. Pokud si ale zkusíš zapauzovat jakýkoliv film v náhodné situaci, je pravděpodobné, že uvidíš jen pár rozmazaných šmouh a v lepším případě kus něčeho rozpoznatelného. To, co šmouhy představují, zjistíš až po sledování předchozích a následujících políček a jsi nucen se rozhodnout, jak šmouhy reprezentovat ostrými dělicími čárami. Člověk zároveň začne přirozeně řešit míru složitosti kresby, musí si určit hranice, kam až míra stylizace může zajít. Řekl jsem si, že čára bude určovat hranice věcí, případně bude jednoduše členit věci na pojmenovatelné části (např. obrys obličeje, oči, nos, pusa). Čárové kresby jsou tedy výsledkem nějakých rozhodnutí, významových vymezení a ohraničení, předem prošly nějakým hodnoticím filtrem. Vlastně tím vznikají znaky, které jsou obecnější než u pohyblivé fotografie, a proto možná i vhodnější k postupům, kterým říkáme model, demonstrace nebo popis. Existují různé programy na převod fotografie nebo sekvence fotografií na stylizovaný obraz vystižený pouze kresebnými čarami, ale všechny tyto programy jsou zatím překvapivě špatné. Je to právě tím, že počítač přirozeně nechápe hranice věcí, dokáže jen rozeznávat ostré hranice barevných rozdílů. Nedávno jsem přemýšlel, zda se na moje animace není možné dívat jako na skici k videozáznamům akcí, hraným, případně dokumentárním filmům nebo videím. Ale u videa je pro mě problém s tím, že není možné mít např. posmutnělého staršího chlápka, jehož jedinou vlastností je to, že je to posmutnělý starší chlápek. Ve videu by to byl nějaký konkrétní člověk s příliš velkým množstvím příliš jedinečných vlastností. V animaci prostě nepotřebné vlastnosti vůbec nejsou, jsou ignorované nebo záměrně neřečené a divák si je může libovolně představovat. Plastelínová animace Unavená radost byla pro mě nejprve celkem příbuzná se sérií Návody. Původně jsem Unavenou radost bral jako popis drobných soukromých performancí, prováděných za domácích podmínek. Pak se mi ale zdálo dobré do animace doplnit určitý fiktivní osobní rozměr, otázku, jestli je možné za umělecká gesta považovat více nebo méně intimní experimenty, které vznikají jen pro zoufalé potěšení hlavního hrdiny. Z tohoto pohledu se mi plastelína zdála méně popisná, expresivnější a osobnější. Když jsem později objevil v Londýně plastelínové animace Nathalie Djurbergové, potěšilo mě to, měl jsem pocit, že jsem se snad rozhodl správně. Animace je obvykle spojována s dětstvím a s jeho důvěrou v možnost při hře oživit neživé věci a stávat se někým jiným. Do jaké míry tyto atributy náležejí i umění? Je otázka, jestli animace původně přichází ze světa dětství, nebo jestli je to jen iluze, daná českým pohledem na věc (vzhledem k naší silné tradici animace pro děti). Animace se v současné době určitě objevuje stále častěji i jinak než v klasické podobě oživlých věcí nebo roztomilých vyprávění. Myslím, že jedním z důvodů je technologická dostupnost a přirozenost výroby / tvorby v současných animačních softwarech, ale i při zpracování ruční animace, focené po políčcích. Jedná se o velmi příjemnou práci, když pod rukama celkem rychle vzniká pohyblivý obraz, který má tvůrce plně pod kontrolou, může libovolně rychle změnit každý prvek, detail, tempo apod. To bylo

možné určitě i dříve, ale za vyšších nákladů, bylo nutné si na vlastní projekt najmout profesionála nebo se naučit složité postupy. Používat jazyk digitální animace je nyní stejně snadné jako používat tužku. A spolu s tím se přirozeně rozšířily možnosti, jak s animací zacházet a co její pomocí zprostředkovat. Mně animace vyhovuje tím, že mi umožňuje pracovat se znakem, popisností, vysvětlováním, snadněji se mi zobrazují kostry nápadů, postupy nebo modely. A navíc se mi zdá zajímavé používat tyto výrazové prostředky zdánlivě jako modely nebo popisy, ale přitom diváka zrazovat nebo zavádět na scestí. Zcela souhlasím, že není možné filmovou animaci chápat jako něco výlučně dětského, ale měl jsem na mysli spíš obecnější rys animace jako součást dětské hry, v níž „jsme“ a „děláme“ něco jiného než v obyčejném životě. Zajímalo mě, zda by to bylo možné vztáhnout i k umění. Zdá se mi totiž, že právě sféra umění ti umožňuje vstupovat do odlišných rolí, jako je vědec experimentující se vznikem hvězdné symboliky nebo architekt „antického mrakodrapu“. Dětská hra je podle mě s uměním velmi příbuzná – má v sobě často nějakou bezbřehost (tedy neznalost nebo nezájem o opravdové hranice, kromě herních pravidel, které si určuješ podle své vůle) a zároveň je to jedna z mála možností, jak testovat a formovat vlastnosti sebe i okolního světa bez zodpovědnosti nebo nějakých pevně daných nároků. Ještě mě napadá, že hra je nejzajímavější (a zároveň tedy i riskantnější) tam, kde se prolíná s realitou. Z tohoto pohledu mě napadá, že možná beru umění jako „hru na jazyk“, kdy si určuju pravidla smyšleného jazyka a pomocí vznikajícího slovníku se zkouším vyjadřovat. Těžko říct, možná umění ani nejde dělat jinak. Ještě mě v této souvislosti napadá skvělý komentář filozofa Miroslava Petříčka, který na jedné veřejné přednášce přirovnával současná umělecká díla k vědeckým důkazům. Připadá mi to jako velmi přesné přirovnání, ale to by bylo asi na nějakou delší debatu. Podobným rysem je i snaha o spojení vysokého a nízkého. Když ukazuješ, jak si v domácích podmínkách vyrobit imitaci živého trilobita nebo natočit video, které by napodobilo pohled na Zemi z kosmické lodi (Návody, 2009), vztahuješ se k prehistorii Země a ke kosmickému prostoru. Jindy (Poslední malíři na Zemi, 2012) zase uvažuješ o jakýchsi posledních věcech člověka. Co tě na těchto tématech přitahuje a proč je vtahuješ do situace domácnosti? Rád bych se zajímal o věci, co mě nějak přesahují, ale zároveň nemám moc rád patos, takže mám spíš sklon vznešené nebo závažné obsahy uzemňovat, nějak relativizovat, komplikovat nebo si z nich dělat legraci. Stejně tak věci, které se mi zdají příliš jednoduché nebo jednoznačné, dopředu pokládám za podezřelé. Určitou míru distance považuji za velmi důležitou pro „zdravé fungování“. Nevím, zda to je tak dobře, ale zatím se mi to celkem osvědčilo. Na rozdíl od řady umělců, pro jejichž práci je důležitý vliv humanitních věd, tebe zajímají problémy fyziky nebo geometrie. Ovlivňuje to i tvůj přístup k tvorbě a volbě pracovních postupů? Když si představím, o jaké problémy bych se chtěl zajímat, mám pocit, že bych měl začít od nějakého pomyslné-

ho začátku. A tím jsou pro mě nejprve základní vlastnosti jednoduchých prvků jako výška, šířka, struktura, způsob stavby, jednoduchá přeměna, konstrukce. Vlastně něco podobného, co mě fascinuje na dílech amerických minimalistických autorů nebo Kazimíra Maleviče, když vytvářel své sádrové architektony. A také tam vidím pro mě zajímavou souvislost mezi objektem / instalací a geometrickou animací, což jsou formy, které mě přitahují. Hlavně mě ale zajímá, jak na základě takových konstrukčních postupů vznikají znaky, jak na sebe základní znaky nebo kusy znaků nabalují významy a jak velká část znaku musí být patrná a rozpoznatelná, aby už mohl daný znak nést nějaký význam. Příliš mě nezajímá zacházení s uměleckým dílem jako s nástrojem (ať už politické změny nebo něčeho jiného). Myslím, že to není ani příliš funkční, ani dlouhodoběji platné, ani pro umělecké dílo příliš důstojné. Zdá se mi, že síla umění spočívá v mnohem základnějších a zábavnějších důvodech. Jiným důležitým tématem, na které jsme narazili již při našem předchozím rozhovoru, je mimořádná pracnost a technická náročnost některých tvých děl. Řekl jsi mi tehdy, že tě zpočátku překvapila odlišnost výsledného díla od původního záměru, která byla někdy produktivní, jindy tě však dokonce přivedla k prezentaci pouhých návodů. Není však tento postup také cestou k odlišné komunikaci s diváky? Je to určitě tak. Možná se to týká i odpovědi na tvou předchozí otázku po důvodech užívání animačních postupů. Pokud vyrobím hmotnou věc, jako je například imitace živého trilobita v akváriu, tak ta věc má spoustu specifických vlastností, které mě však v mé původní základní představě vůbec nezajímaly. Abych uvedl příklad: Je mi jedno, jestli v akváriu bude s trilobitem i vzduchování a rostlinky, ale pokud budu objekt fyzicky vytvářet, budu to muset vyřešit. Pokud v akváriu budou zároveň živé rostlinky a vzduchování, bude objekt směřovat k vytváření určité iluze vypěstovaného tvora, zatímco samotný trilobit na písku bude spíš znakem, přiznanou imitací. Takových rozhodnutí o základních vlastnostech daného objektu je hrozně moc. Při animaci, která vznik díla pouze popisuje, se tam o těchto věcech prostě nevyjádřím, zůstanou otevřené, imitace oživlého trilobita zůstane v podobě holého nápadu. Na druhou stranu mě ale pořád baví i práce s hmotnými objekty. Případná odlišnost od původního záměru je daná prostě tím, že hmotný objekt má více fyzických vlastností, kterými je nutné se zabývat a nikdy je není možné dostat pod kontrolu. Rád objekty realizuji sám, ale samotná pracnost, technická náročnost a odpracovaný čas mě příliš nezajímá, nepovažuji to za součást obsahu dané věci. Pokud na něco nestačím, nemám problém s tím, nechat si dílo vyrobit. Tvé animace jsou důsledně realistické a vycházejí často z předmětů, které používáš v instalacích. V řadě instalací, jako například v díle Podzimní zoom (2010), zase ztvárňuješ narativní postupy filmu. Jak bys charakterizoval vztah mezi svými animacemi a instalacemi? Už celkem dlouho zkouším přijít na řešení, jak pracovat s časovým vývojem v nehybném médiu, jako je statická instalace nebo socha. Fascinuje mě představa, že instalace bude představovat zároveň objektovou sekvenci (tedy


87

při postupném prohlížení ji bude možné vnímat jako jednotlivá objektová „políčka“), ale přitom bude i samostatnou instalací, kde je možné sledovat všechny fáze zároveň. Asi nejvíc jsem se k takové představě zkusil přiblížit právě v Podzimním zoomu, kde jsem využil dělení galerie na čtyři stejná okna. Jde o čtyři fáze jakéhosi pomyslného pohybu, kde se k divákovi (při sledování zleva doprava) postupně blíží podlaha s položenými objekty, prostorovými hvězdičkami. Ale stejně tak je možné vnímat výsledek jako jednu strukturovanou instalaci. Ještě přemýšlím, jak je Podzimní zoom příbuzný s kinetickou instalací Hvězda z brněnských Soch v ulicích. Určitě je tam společný motiv prostorové hvězdy, prvku, který jsem jednu dobu používal dost často. Motiv hvězdy s paprsky se mi obecně zdá neobyčejně zajímavý – hvězda je velmi užívaný znak, který nese množství velmi odlišných významů, ať už politických, náboženských nebo jiných, ale vznikl pouze na základě optických vlastností našeho oka. Skutečné hvězdy žádné paprsky nemají, ale na základě našeho vnímání může mít hvězda paprsků libovolný počet. Převod na prostorovou hvězdu pro mě představoval další fázi nějaké subjektivní přeměny od skutečné hvězdy na obloze k novému znaku, který zatím nemá žádný význam, a proto mu můžu nové významy na míru vyrobit. Vztahem mezi efektivitou pracovních postupů a frameby-frame animací ses zabýval v trojici videí Taylorismus (2013), v níž rovněž používáš jakousi „animaci v animaci“, která ukazuje analogii mezi továrním a filmovým pásem. Z čeho si v tomto videu vycházel? Princip animace v animaci mě zajímal už ve videu Unavená radost. Tam si plastelínový hrdina nakreslí na listy větráku jednotlivé fáze zavírajícího se oka a pokouší se očko animovat. To se mu ale nedaří – základní součástkou každé filmové promítačky je tzv. maltézský kříž, který způsobuje, že každé políčko na chvilku zůstane stát na místě, než je nahrazené dalším políčkem. Pouhý tok políček iluzi pohyblivého obrazu nezpůsobí. Proto panáček strčí prst do větráku; tento akt je pro něj sice bolestivý (kape mu dokonce trošku krev), ale oko na větráku se začne animovat, plynule se zavírá a otevírá. V třetím videu série Taylorismů mi určitě šlo také o určitý druh konceptuální hry, kdy animovaný hrdina vytváří animaci v rámci animace, ale zároveň se jednalo ještě o něco jiného. Principem taylorismu, tak jak se začal používat v manufakturách 19. století, je rozklad složité pracovní činnosti na ty nejjednodušší, opakující se postupy. Připadalo mi zajímavé, že tento princip se téměř úplně kryje s výkonem, který provádí filmový pás / obrazová sekvence při projekci, a zároveň také s postupem, který je nucen provádět animátor, když utváří jednotlivé fáze pohybu. Třetí video ze série Taylorismů se trochu odlišuje. Zatímco v prvních dvou manipulují natočené postavy kreslenými objekty, ve třetím jsou to kreslené ruce, které pohybují fázemi vyfocené figury uvnitř pásu. Chápu to jako takovou zacyklenou skicu, k níž se časem dostanu a kterou snad ještě dále rozpracuji.

miniaturní poškození v domněle dokonalých dílech amerických minimalistů. Teoreticky ses s tímto problémem vyrovnal v nedávno dokončené dizertaci. Změnil teoretický výzkum nějak tvá původní umělecká východiska? Možná by se dalo říct, že jsem se v základu vlastně vyrovnával s nežádoucí nepřesností, ke které dochází, kdykoliv něco fyzicky vytvářím. Počátkem toho problému byla otázka, zda existuje nějaká popsatelná „hranice prasečiny“, za níž už je „prasečina“ (nepřesnost, nedokonalost provedení) významotvorná. Protože nepřesnost vzniká vždycky, není možné ji dostat úplně pod kontrolu. Jedná se právě o vlastnosti, které samovolně vznikají a nejsou zcela ovlivnitelné – sádra se přirozeně trochu drolí, dřevo se trochu kroutí a barva trochu stéká. Jak už jsem říkal v předchozích odpovědích, pokud představuješ objekt čistě jako jeho částečný popis a model, například pomocí animace, tyto vlastnosti prostě odstraníš, protože v tvé představě nejsou, a můžeš vnímat představu objektu bez nich. Pokud bychom tvrdili, že nejdůležitější vlastností modelu je míra jeho detailu, můžeme se bavit tím, jak tuto míru nastavit, co nás ještě zajímá a co už můžeme ignorovat. Zbytek pak zůstane na lidské představě. Jinak jsem pochopitelně při psaní dizertace narazil na spoustu zajímavých zárodků nápadů, kterými bych se v budoucnu rád zabýval. Jedním z nich je hledání možností, jak simulovat náhodné události. Také mě začal zajímat vztah mezi modelem a skutečnou věcí a dostal jsem chuť pracovat na geometrických, strukturovaných objektech, vycházejících z Malevičových architektonů.

Smetana (1)

Rozhovor připravil Karel Císař

Matěj Smetana (*1980 v Praze)

Svůj zájem o téma nedokonalosti a náhodné vlivy v umění jsi vtělil do projektu Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou jako my (2004), v němž si dokumentoval

88


89

Matěj Smetana, portfolio 2010 - 2014

Pád Louvru

The Fall of Louvre

Pád Louvru, digitální kresba, 30m x 90 cm, 2014, pohled do galerie Emila Filly, Ústí nad Labem

Fall of Louvre, digital drawing, 30m x 90 cm, 2014, Emil Filla Gallery, Ústí nad Labem

V roce 1796 namaloval francouzský malíř Hubert Robert pohled do Velké galerie v Louvre. Zároveň vytvořil i druhou variantu toho samého pohledu - vizi budoucnosti, kdy se z galerie stanou ruiny. Tyto obrazy se staly základem pro první a poslední políčko kresleného pásu. Doplnil jsem 30 přechodových fází mezi těmito dvěma obrazy. Kresba byla vytvořená na míru galerie Emila Filly v Ústí nad Labem vzhledem k délce nejdelší stěny.

In 1796, French painter Hubert Robert painted a view into the Grand Gallery in Louvre. He also created a second version of the same view - a vision of the future, when gallery becomes ruins. These pictures are the first and the last frames of a drawn strip. I drew 30 phases between these two pictures. The size of the drawing was made according to the largest wall of Emil Filla Gallery in Ústí nad Labem.

Pád Louvru, digitální kresba, 30m x 90 cm, 2014

Fall of Louvre, digital drawing, 30m x 90 cm, 2014

(náhledy jednotlivých políček)

(thumbnails of the frames)

Motýli v břiše

Butterflies in the Stomach

Matěj Smetana, Tomáš Uhnák, 2013, video instalace Pohled do instalace: Galerie Školská 28

Matěj Smetana, Tomáš Uhnák, 2013, video installation Installation view: Gallery Školská 28

Motýli v břiše, 2013, video instalace, Matěj Smetana a Tomáš Uhnák Pohled do instalace: Galerie Školská 28

Butterflies in the Stomach, 2013, video installation, Matěj Smetana a Tomáš Uhnák Installation view: Gallery Školská 28

Výstavní projekt je pokusem o reflexi možností jakési “terapie na dálku”, tj.zprostředkování psychické podpory, uklidnění, něhy, péče, pocitu blízkosti prostřednictvím audiovizuální nahrávky, distribuované po internetu. Autoři vycházejí z objevu široce rozšířeného fenoménu tzv. ASMR. Pokoušejí se tento u nás dosud málo prozkoumaný internetový jev kriticky zprostředkovat, ale zároveň se snaží vlastním způsobem vytvářet jeho paralelu nebo pokračování v lokálním kontextu. Smetana s Uhnákem oslovili odbornice a odborníky z oblasti poskytování fyzické a duševní péče, aby - nezatíženi znalostí fenoménu ASMR - navrhli svou vlastní verzi zprostředkování terapie na dálku. Následně účastníky požádali o kritickou reflexi ASMR a případné navržení jiných řešení nebo variant. Jejich návrhy autoři zrealizovali.

This exhibition is an attempt to consider the possibilities of a kind of “remote therapy,” i.e., the mediation of psychological support, reassurance, tenderness, caring, and intimacy by means of audiovisual recordings distributed throughout the internet. The artists proceed from the observations of a widespread phenomenon known as ASMR (Autonomous Sensory Meridian Response). Here, they attempt to critically analyze this little explored internet phenomenon, but at the same time, attempt a parallel manifestation in the local context. Smetana and Uhnák have consulted many experts in the fields of medical and psychological care, and asked them, without them actually knowing anything about ASMR, to create their own personal version of remote mediation therapy. Subsequently, the participants asked for their critical reflections on ASMR, as well as other possible solutions. The artists then attempted to realize these solutions.

ASMR - Autonomous Sensory Meridian Response, je zavedený pojem, který se objevil v roce 2010 jako název pro vědecky zatím nereflektovaný fyzický a psychický efekt, zprostředkovaný sledováním specifického druhu videa. Původně se jednalo o vedlejší účinek nalezených videí, zřízených pro jiný účel např. technických manuálů, návodů, apod.

Autonomous Sensory Meridian Response is a term that arose in 2010 to describe the reflexive physical and psychological sensations that come about from viewing a certain kind of video, usually found material, created for other purposes, such as technical manuals, instructions, and the like.

Odborná spolupráce: Jaroslava Černohlávková, Vojtěch Franče, Tereza Kodíčková, Natálie Lupienská, Magdalena Šimeková, Marie Zachová

Professional collaboration: Jaroslava Černohlávková, Vojtěch Franče, Tereza Kodíčková, Natálie Lupienská, Magdalena Šimeková, Marie Zachová

Taylorismus

Taylorism

3 x video / instalace, 2013 Pohled do instalace: Taylorismus, Galerie Die Aktualität des Schönen, Liberec, 2013 F. W. Taylor zjistil, že když složitou výrobní činnost rozdělí na mnoho krátkých, jednoduchých a úsporných úkonů, pracovní výkonnost výrazně stoupne. Tři animovaná videa se pokouší zacházet se souvislostí mezi taylorismem a frame-by-frame animací, mezi továrním pásem a pásem filmových políček.

3 x video / installation, 2013 Installation view: Taylorism, Gallery Die Aktualität des Schönen, Liberec, 2013 F.W.Taylor discovered that a division of a complex production process into a multitude of short and simple moves causes a rapid increase in work efficiency. Three animated videos deal with a connection between taylorism and a frame-by-frame animation, between a manufacture and a film sequence.

Taylorismus 3, video, 30s. loop, 2013 Taylorism 3, video, 30s. loop, 2013 Postava je ve filmové sekvenci animována kreslenýma rukama políčko po políčku. A person in a film sequence is animated frame-by-frame by drawn hands.

Prach

Dust Dust, digital print, 400 x 90 cm, 2013 (thumbnails of the frames)

Prach, digitální tisk, 400 x 90 cm, 2013 (náhledy jednotlivých políček) Rozměrný plotterový tisk zachází s grafickou podobou filmového zoomu a s paralelou mezi zasypáváním pomyslným prachem a vytrácením obrazu; samotná kresba je subtilní tak, aby ji divák mohl sledovat jen po částech z bezprostřední blízkosti.

Dust / falls on Earth / from the space. / Every hundred years / ten centimeters falls down. Large plotter print refers to a graphic parallel of a film zoom, to a parallel between disappearing under a dust cover and disappearing of a picture; printed lines are so subtle that a viewer can see only the fragments of the picture from a close distance.

Skoro jasno

Almost Clear

AMT_Projekt, Bratislava, 2012 (s Terezou Kabůrkovou) Pohled do instalace; zleva doprava: Tereza Kabůrková, bez názvu; Matěj Smetana, Příběhy z temné komory; Matěj Smetana, Zatmění slunce

AMT_Projekt, Bratislava, 2012 (with Tereza Kabůrková) Installation view; from left to right: Tereza Kabůrková, untitled; Matěj Smetana, Stories From The Darkroom; Matěj Smetana, Eclipse of The Sun

Koncepce výstavy vznikla na základě spolupráce s fotografkou Terezou Kabůrkovou. Kabůrkové obsahově čisté až “materiálové” fotografie byly na výstavě uvedeny do souvislosti s mými geometrickými animacemi. Tyto krátká videa obcházejí kolem tématu fotografie, simulují chemické procesy při vyvolávání fotografie a jednoduché optické jevy. Animace byly promítány za běžného osvětlení.

The exhibition features works created in collaboration with a photographer Tereza Kabůrková. At the exhibition Kabůrková`s contextually simple, “material” photographs were juxtaposed with my geometrical animations. The short videos reference the topic of photography, simulate chemical processes of developing the photography and simple optical phenomena. Animations were projected onto the wall in naturally lit interior.

Pohled do instalace; zleva doprava: Tereza Kabůrková, bez názvu; Matěj Smetana, Zatmění Slunce Installation view; from left to right: Tereza Kabůrková, untitled; Matěj Smetana, Eclipse of The Sun

Zatmění slunce, video, 1 min. 36 s., 2012

Lupa, video, 1 min. 17 s., 2012

Eclipse Of The Sun, video, 1 min. 36 s., 2012

Magnifying Glass, video, 1 min. 17 s., 2012

Příběhy z temné komory, video, 3 min. 57 s., 2012

Stories From The Darkroom, video, 3 min. 57 s., 2012

Animace napodobuje proces vyvolávání pozitivu fotografie v temné komoře. Proces postupuje od bílé plochy až k přeexponované černé. Ve videu jsem použil čtyři políčka z mého animovaného filmu Poslední malíři na Zemi (2012).

Animation imitates the process of developing a photographic positive in a dark room from a white to overexposed black field. In the video I utilized four frames from my animated film The Last Painters on Earth (2012).

Poslední malíř

Last Painter

pohled do výstavy Poslední malíř, Galerie města Blanska, Blansko, 2012 (foto: Lukáš Jasanský) Série Továrny na výstavě Poslední malíř představuje řešení abstraktní “výrobny” hvězdných symbolů. Symboly hvězd utvářejí vesmír pomocí výrobních linek pomyslného demiurga, “posledního malíře”.

installation view: Last Painter, Gallery of Blansko, Blansko, 2012 (photo: Lukáš Jasanský) The series Factories presented at the show The Last Painter features an abstract “workshop” where star symbols are being produced. ISymbols of stars form the universe by means of production lines of an imaginary demiurge, “the last painter”.

Továrna 1, video, 15 s. smyčka, 2012


Factory 1, video, 15 s. loop, 2012



Hodiny, video, 3 hod. smyčka, 2012


Clock, video, 3 hrs. loop, 2012

Poslední malíři na Zemi

Last Painters on Earth

Pohled do instalace: Poslední malíř, Galerie města Blanska, Blansko, 2012 (foto Lukáš Jasanský)

Installation view: Last Painter, Gallery of Blansko, Blansko, 2012 (Photo Lukáš Jasanský)

video, 6 min. 22 s., Animovaný film Poslední malíři na Zemi vychází z mé skici komiksu stejného názvu (2003), který se mi nikdy nepodařilo dokončit. Zachycuje krátké příběhy čtyř lidí těsně před zánikem Země. Ti se vždy bezděčně dopustí činu, který by bylo v určitém kontextu možné označit za malbu.

video, 6 min. 22 s. Animated filmThe last Painters on Earth is based on my sketch of the same name which has never been concluded (2003). It captures short stories of four people shortly before the end of the world. Each of them inevitably and unconsciously create a work that in the context of art could be named as a painting.

Poslední malíři na Zemi, video, 6 min. 22 s., 2012 Last Painters on Earth, video, 6 min. 22 s., 2012

Unavená radost

Weary Happiness

Galerie U Zlatého prstenu, GHMP, Praha, 2011

Gallery of The Golden Ring, City Gallery Prague, Prague, 2011

video, 8 min.

video, 8 min.

Animovaný film částečně odkazuje k práci Návody (2009) - hlavní hrdina užívá různých kutilských postupů k činům, které by bylo možné za určitých okolností pokládat za umělecké akce. Není patrné, zda akce jako balancování míčku na proudu moči (jež je možné chápat v souvislosti s Brucem Naumanem) nebo pozorování nehybných spermií mikroskopem hlavní hrdina považuje za umělecká gesta nebo za akty samoty a zoufalství.

The animated film partly refers to the work Instructions (2009) - the main character utilizes various DIY modes to complete, under certain circumstances, artistic activities. It is not evident whether an activity like a balancing a ball on a flow of an urine (likely to be perceived in a connection with the work of Bruce Nauman), or an observation of sperms by a microscope is by the main character considered as an artistic gesture or as an act of loneliness and despair.

Unavená radost, video, 8 min., 2011 Weary Happiness, video, 8 min., 2011

Návody

Instructions

4x video, 2009 Pohled do výstavy: Návody, Atrium, Moravská galerie, 2009 Série Návody představuje sled postupů, jak vyrobit čtyři umělecká díla, která jsem nechtěl realizovat.

4x video, 2009 Installation view: Instructions, Atrium, Moravia Gallery, 2009 The series Instructions feature ways how to create four art works which I did not want to create.

Návod 1: Krystal, video, 5 min. 7 s., 2009

Instructions 1: Crystal, video, 5 min. 7 s., 2009

Návod 2: Trilobit, video, 6 min. 48 s., 2009

Instructions 2: Trilobite, video, 6 min. 48 s., 2009

Návod 3: Vesmír, video, 7 min. 7 s., 2009

Instructions 3: Universe, video, 7 min. 7 s., 2009

Návod 4: Západ slunce, video, 7 min. 31 s., 2009

Instructions 4: Sunset, video, 7 min. 31 s., 2009

Vybrané hvězdy

Selected Stars

tisk na papíře, 100x70 cm, 2012 / 2013

print on paper, 100x70 cm, 2012 / 2013

Hvězda

Star

Hvězda, časová instalace, 200x50x50 cm, 2012 (foto: Martin Polák) Sochy v ulicích, park Lužánky, Dům umění města Brna, Brno, 2012

Star, time-based installation, 200x50x50 cm, 2012 (photo: Martin Polák) Sculptures In The Streets, park Lužánky, The Brno House of Arts, Brno, 2012

Světelná instalace v parku Lužánky, viditelná denně o půlnoci v časovém úseku patnácti sekund. Krajně omezená viditelnost instalace Matěje Smetany by měla vést k vytvoření nového městského mýtu, v němž obyvatelé ve vyprávění sdílejí zkušenost, kterou takřka nikdo z nich ve skutečnosti nezažil. Práce sestává z modelu hvězdy, která se vždy o půlnoci v záblesku reflektorů na několik okamžiků vynoří z jímky v odlehlé části parku Lužánky. (Karel Císař)

The light installation in the park Lužánky, visible daily at midnight for 15 seconds. The extremely limited visibility of Matěj Smetana`s installation should lead to the creation of a new urban myth, in which residents will tell stories of an experience that in practice none of them has actually had. The work consists of a model of a star, which every day at midnight, in the gleam of reflectors, rises for a few moments from a pit in an outlying part of the park Lužánky. (Karel Císař)

Podzimní zoom

Autumn Zoom

Galerie 36, Olomouc, 2010 Podzimní zoom, instalace, 600x250x280 cm, 2010

Gallery 36, Olomouc, 2010 Autumn Zoom, installation, 600x250x280 cm, 2010

Instalaci tvoří čtyři postupně se sešikmující desky, vyplňující celý prostor galerie. Každá deska je potištěná černobílým motivem dlaždic a leží na ní prostorové hvězdy bez jasného významu; tyto prvky se spolu s našikmením desek postupně zvětšují. Práce může být vnímána při čtení zleva doprava jako čtyři fáze pomyslného filmového zoomu, kdy se k divákovi hvězdy i “podlaha” postupně přibližují.

Installation comprises of for gradually leaning plates placed in the galley space. Each plate bears a black and white pattern of tiles and accommodates indifferent spatial stars. All these elements, together with a sloping of plates gradually expand in their volume. The work can be read from left to right as four phazes of a film zoom, when stars as well as a “surface” get closer to the viewer.

Podzimní zoom, instalace, 600x250x280 cm, 2010, detail Autumn Zoom, installation, 600x250x280 cm, 2010, detail

Hory, slunce a hvězdy

Mountains, Suns and Stars

Hory, slunce a hvězdy, instalace, 700x500x14 cm, 2011 Pohled do instalace: Galerie Svit, Praha, 2011 Instalace se zabývá jednoduchými znaky hor, slunce a hvězd, představovanými papírovým kuželem, polystyrenovou koulí a prostorovou hvězdou. Tyto prvky byly podle předem daných pravidel kombinovány do 686 útvarů. Každý útvar je složený z osmi prvků a představuje vždy jedinečnou “krajinu”, tvořenou horami, slunci a hvězdami.

Mountains, Suns and Stars, installation, 700x500x14 cm, 2011 Installation view: Gallery Svit, Praha, 2011 The installation reflects the basic signs of mountains, sun and stars which are materialized in the way of a paper cone, polystyrene sphere and spatial star. All these elements were combined according to a pattern using 686 elements. Each element comprises of 8 units and is a unique ‘countryside’ of mountains, suns and stars.

projekty 2004 - 2010

projects 2004 - 2010

Antika

Antiquity

digitální fotografie, 150x91 cm, 2010 Fotografie ze série “architektura na okamžik” vznikla tečením bílé barvy skrz model půdorysu Parthenonu.

digital photograph, 150x91 cm, 2010 Photography from the “architecture for the moment” series was created by a flowing of a white paint through the model of a platform of Parthenon.

Antika II.

Antiquity II.

Antika II, digitální kresba, 350x80 cm, 2010 Pohled do výstavy: Romantic Aprehensions, Metamatic: Taf, Athény, Řecko

Antiquity II, digital drawing, 350x80 cm, 2010 Exhibition view: Romantic Aprehensions, Metamatic: Taf, Athens, Greece

Plotterový tisk představuje utopickou stavbu - “antický mrakodrap”. Práce se zabývá možností variability antických forem a možností chápat antický systém sloupů jako neomezeně rozvinutelnou strukturu.

A printed image features a utopian building – “antique skyscraper”. The work addresses the possibilities to alter antique forms and to understand the antique system of pillars as a freely adjustable structure.

Hradčanoid

Prague-Castleoid

Objekt, mramor, 220x75x75 cm, 2009/2013 Pohled do instalace: KGVU Zlín, 2013

Object, marble, 220x75x75 cm, 2009/2013 Installation view: KGVU Zlín, 2013

Tvar objektu byl určen horizontálním otočením panoramatu Hradčan podle své osy.

The shape of the object was determined by a horizontal revolving of the skyline of Prague Castle in accordance of its axis.

Myslím, že tento objekt není možné vyrobit

I Think It Is Impossible to Create This Object

digitální tisk, rozměry variabilní, 2010

digital print, dimensions variable, 2010

Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou jako my 10 ks. fotografie, 70x50 cm, 2005/2012 Pohled do výstavy Ostrovy odporu, Veletržní palác NG, Praha, 2012 Donald Judd, Sol LeWitt And John McCracken Are Like Us 10 photographs, 70x50 cm, 2005/2012 Exhibition view: Islands of Resistance, Veletržní palác NG, Prague, 2012

Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou jako my Dokumentoval jsem drobná poškození na objektech klasických minimalistických autorů. Vzniklé fotografie ukazují na nedokonalosti precizně vyrobených objektů a posunují tak jejich interpretaci.

Donald Judd, Sol LeWitt And John McCracken Are Like Us I documented tiny damages on works of representatives of minimalism. The photographs point at the imperfections of precisely generated objects and open the scope of their further interpretation.

Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou jako my, 10 ks. fotografie, 70x50 cm, 2005/2012

Donald Judd, Sol LeWitt And John McCracken Are Like Us, 10 photographs, 70x50 cm, 2005/2012

Je to jenom film

Je to jenom film

video, 3 min. 11 s., 2004

video, 3 min. 11 s., 2004

Animovaný film vznikl výběrem tří filmových trailerů ke klasickým horrorům 70. a 80. let a jejich obkreslením po jednotlivých políčcích. V animaci byl zachován původní zvuk. Byly použity filmy: Last House On The Left, Evil Dead, Nightmare On Elm Street III.

The animated film features the selection of three film trailers of classic horror films from the 70`s and 80`s. They were presented in an outline drawing of each frame. The animation makes use of an original audio recording. In the film, following trailers were used: Last House On The Left, Evil Dead, Nightmare On Elm Street III.

Matěj Smetana Narozen 24.7.1980 Žije a pracuje v Praze a v Bratislavě Vzdělání: 2001-2007 FaVU VUT Brno, at. Intermédia a Malířství 3 Petra Kvíčaly 2008-2011 AVU Praha, doktorandské studium, at. Jiřího Příhody Zaměstnání: 2011-souč. VŠVU Bratislava, asistent at. APK+ Antona Čierného, Katedry Intermédií a Multimédií

Samostatné výstavy: 2014 Jednou v noci (s Alicí Nikitinovou), Galerie Mimochodem, Praha 2013 Motýli v břiše (s Tomášem Uhnákem), Školská 28, Praha 2013 Taylorismus, Die Aktualität des Schonen, Liberec 2012 Skoro jasno (s Terezou Kabůrkovou), AMT_Project, Bratislava, Slovensko 2012 Libretto (s Tomášem Javůrkem), Off-Format, Brno 2012 Co objekty chtějí? (s Pavlem Stercem), galerie Kostka, Meetfactory, Praha 2012 Poslední malíř, Galerie města Blanska, Blansko 2011 Předělávky, Galerie Mladých, Brno (s Marií Štindlovou a Klárou Břicháčkovou) 2011 Antika II., Galerie Školská, Šedý pokoj, Praha 2011 Unavená radost, Dům u Zlatého prstenu, Galerie Hl.m.Prahy, Praha 2011 Spíš venku než uvnitř (s Filipem Smetanou), galerie D9, České Budějovice 2011 Jarní úklid, Galerie 207, Praha 2011 Galerie Svit, Praha 2010 Podzimní zoom, Galerie 36, Olomouc 2010 Fyzika (s Vladimírem Houdkem), Galerie Ve sklepě, Praha 2009 Návody, Atrium, Pražákův palac, Moravská galerie, Brno 2009 Schody vedoucí do nikam / Off-road (s Filipem Smetanou), galerie Benzínka, Slaný 2008 Vysílání, galerie Pavilon, Praha 2007 Hradčanoid, Pražákův palác- prostor pro jedno dílo, Brno 2007 Kino, Galerie Mladých, Brno 2007 Neobyčejná místnost, galerie G99, Brno 2006 Dědičné postižení (s Filipem Smetanou), galerie Jelení, Praha 2005 Remix, galerie Půda, Jihlava 2005 Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou jako my + Je to jenom film, galerie A.M.180, Praha 2004 Řez, Pražákův palác- prostor pro jedno dílo, Brno Skupinové výstavy a akce: 2014 Nový Zlínský salon, Dům umění, Zlín 2014 Nulla dies sine linea, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2014 Hands On: The Illusion of Movement, Pocket Utopia, New York, USA 2014 Amnesia, galerie Open, Bratislava, Slovensko 2013 Rozhovory, ktoré vedú inam, Dom umenia, Bratislava, Slovensko 2013 Romantic Aprehensions, metamatic:taf, Athény, Řecko 2013 Drawings... and Contents, Kubik Gallery, Porto, Portugalsko 2013 4+4 dny v pohybu, Palác U Stýblů, Praha 2013 Minimální trvanlivost, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2013 Frejm baj frejm 2, Považská galéria umenia, Žilina, Slovensko 2013 "Ø", A.M.180, Praha (jako host Radima Labudy) 2013 Rozhovory, ktoré vedú inam, Stredoslovenská galéria, Banská Bystrica 2012 Příběhy z temné komory (jako host Anny Balážové), gal. Jádro/Bunker, Nitrianská galéria, Nitra, SK 2012 Frejm baj frejm, Považská galéria umenia, Žilina, Slovensko 2012 Otevřeno - Současné české umění ze sbírky Marek, zámek Moravský Krumlov 2012 Neviditelná Štiavnica, veřejný prostor, Banská Štiavnica, Slovensko 2012 Between Steps, Národní technická knihovna, Praha 2012 Umělec je vyvolený, Galerie U dobrého pastýře, Brno

2012 Ostrovy odporu, Národní galerie, Veletržní palác, Praha 2011 Architektovo břicho, galerie Kostka, Meetfactory, Praha 2011 Citace a interpretace, galerie NoD, Praha 2011 Sochy v ulicích, park Lužánky, Brno 2011 Prague Biennale 5, Microna, Praha 2011 Ztišeno, Wannieck Gallery, Brno 2011 Ohrožený duch, Prostor R2, Brno 2011 SPACE Residency Lab 2010, galerie SPACE, Bratislava, Slovensko 2011 Absurdita? Groteska? Ironie?, galerie NoD, Praha 2010 Moving Image, galerie Futura, Praha 2010 Collectors „The Czecho - Slovak Pavillion“, BROTkunsthalle, Wien, Rakousko 2010 Villa Reykjavik, Reykjavik, Island 2010 Vedro, Meetfactory, Praha 2010 Demonstrace prostoru, BLOX, Praha 2010 PAF PARIS, Eglise Saint Merry, Paris, Francie 2009 Hlava, Karlín Studios, Praha 2009 Videomedeja, Muzeum Vojvodiny, Novi Sad, Srbsko 2009 Telescopic studio, Galerie Václava Špály, Praha 2009 So Much More, Meet Factory, Praha 2009 Revised Edition, GUMstudio, Carrara, Itálie 2009 V. Zlínský salón mladých, KGVU Zlín, Zlín 2009 100perCENTO, GUMstudio, Carrara, Itálie 2008 Bienala Tinerilor Artisti, Dalles Hall, Bukurešť, Rumunsko 2008 6. bienale mladého umění Zvon, Dům u Kamenného zvonu, Praha 2008 L’art en Europe, Vranken Pommery, Reims, France 2008 Cargo 2008, Budapešť, Maďarsko 2008 Fetisch Versus Evocation, Galerie der HBK, Braunschweig, Německo 2007 Neexistuju když mě nevidíš, galerie Futura, Praha 2007 Kaleidoskop, La Casa Encendida, Madrid, Španělsko 2007 Vylepšený model, kulhavý efekt, NoD, Praha 2007 Collector's Live Re-Edit, Dům pánů z Kunštátu, Brno 2007 Finalisté ceny Start point, Galerie Sýpka, Klenová 2007 Výstava diplomantů FaVU, Galerie Brno, Brno 2007 Friendly Film From the Czech Republic, East Coast Aliens, New York, USA 2006 Eastern Alliance 3 / Teledivision Show, Centrul de Artă Contemporană KSA Chisinau, Moldávie 2006 Eastern Alliance 3 / Teledivision Show, Muzeul national de arta contemporana, Bukurešť, Rumunsko 2006 IV. Zlínský salón mladých, KGVU Zlín, Zlín 2006 Shadows of Humour, BWA Wroclaw, Polsko 2006 Land Locked, Well Gallery, Londýn, Velká Británie 2006 Play-time, galerie Entrance- Karlín studios, Praha 2006 Playtime, galerie Brno, Brno (jako host M. Pěchoučka) 2005 5. bienale mladého umění Zvon, Dům u Kamenného zvonu, Praha 2005 ENTERmultimediale 2, Palác Akropolis, Praha 2004 10 let FaVU, Galerie Václava Špály, Praha 2003 10 let FaVU, Dům umění, Brno 2003 Nejmladší, National Gallery, Veletržní palác, Praha

Stáže a rezidenční pobyty: 2012 Tranzit, Budapešť, Maďarsko 2010 Galerie SPACE, Bratislava, Slovensko 2005 Magyar Iparmuveszeti Egyetem, Budapešť, Maďarsko Ocenění: 2011 Umělec má cenu - Cena od Václava Stratila: Dílo roku (Hvězda, DUMB Brno) 2009 Cena diváků, Jiné vize, PAF Olomouc (Návod 2: Trilobit) 2007 Finalista ceny Start Point, Klatovy - Klenová

Matěj Smetana Born 24.7.1980 Lives and works in Prague, CZ and Bratislava, SK Education: 2001-2007 FaVU VUT Brno, studio Intermedia and Painting 3 2008-2011 AVU Prague, doctorand study (Jiří Příhoda) Occupation: 2011-now VŠVU Bratislava, SK, assistent professor, APK+, Intermedia and Multimedia Department

Solo exhibitions: 2014 Once in the Night (with Alice Nikitinova), Gallery Mimochodem, Prague 2013 Butterflies in the Stomach (with Tomáš Uhnák), Školská 28, Prague 2013 Taylorism, Die Aktualität des Schonen, Liberec 2012 Almost Clear (with Tereza Kabůrková), AMT_Project, Bratislava 2012 Libretto (with Tomáš Javůrek), Off-Format, Brno 2012 What Do Objects Want? (with Pavel Sterec), gallery Cube Meetfactory, Prague 2012 Last Painter, Gallery of Blansko, Blansko 2011 Remakes, Galerie Mladých, Brno (with Marie Štindlová a Klára Břicháčková) 2011 Antiquity II., Gallery Školská, Grey room, Prague 2011 Weary Happiness, House of The Golden Ring, Gallery of City Prague, Prague 2011 More Outside Than Inside (with Filip Smetana), gallery D9, České Budějovice 2011 Spring Cleaning, Gallery 207, Prague 2011 Gallery SVIT, Prague 2010 Autumn Zoom, Gallery 36, Olomouc 2010 Physics (with Vladimír Houdek), Gallery Ve sklepě, Prague 2009 Instructions, Atrium, Pražák palace, Moravian Gallery, Brno 2009 Stairs Going to Nowhere / Off-road (with Filip Smetana), galerie Benzínka, Slaný 2008 Broadcasting, gallery Pavilon, Prague 2007 Hradčanoid, Pražák palace, Moravian Gallery, Brno 2007 Cinema, Galerie Mladých, Brno 2007 Extraordinary Room, Gallery G99, Brno 2006 Hereditary Infliction (with Filip Smetana), gallery Jelení, Prague 2005 Remix, gallery Půda, Jihlava 2005 Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken Are Like Us + It's Only a Movie, Gallery A.M.180, Prague 2004 Cut, Pražák palace, Moravian Gallery, Brno Group exhibitions and events: 2014 Nulla dies sine linea, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2014 Hands On: The Illusion of Movement, Pocket Utopia, New York, USA 2014 Amnesia, Open gallery, Bratislava 2013 Conversation Leading Elsewhere, Dom umenia, Bratislava 2013 Romantic Aprehensions, metamatic:taf, Athens, Greece 2013 Drawings... and Contents, Kubik Gallery, Porto, Portugal 2013 Minimální trvanlivost, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2013 4+4 dny v pohybu, Palác U Stýblů, Praha 2013 Frejm baj frejm 2, Považská galéria umenia, Žilina 2013 "Ø", A.M.180, Prague (as a guest of Radim Labuda) 2013 Conversation Leading Elsewhere, Stredoslovenská galéria, Banská Bystrica 2012 Stories from the Darkroom (as a guest of Anna Balážová), gal. Jádro/Bunker, Nitrianská galéria, Nitra 2012 Frejm baj frejm, Považská galéria umenia, Žilina 2012 Open - Contemporary Czech art from Marek Collection, Castle Moravský Krumlov 2012 Invisible Štiavnica, public space, Banská Štiavnica 2012 Between Steps, National Technical Library, Prague 2012 Artist Is Chosen, Galerie U dobrého pastýře, Brno 2012 Islands of Resistance, National Gallery, Veletržní palác, Prague

2011 Architect's Belly, galerie Kostka, Meetfactory, Prague 2011 Citation and Interpretation, galerie NoD, Prague 2011 Sculpture in the Streets, park Lužánky, Brno 2011 Prague Biennale 5, Microna, Prague 2011 Kept Quiet, Wannieck Gallery, Brno 2011 Endangered Ghost, Space R2, Brno 2011 SPACE Residency Lab 2010, gallery SPACE, Bratislava 2011 Absurdity? Grotesque? Irony?, gallery NoD, Prague 2010 Moving Image, galerie Futura, Prague 2010 Collectors „The Czecho - Slovak Pavillion“, BROTkunsthalle, Wien, Austria 2010 Villa Reykjavik, Reykjavik, Iceland 2010 Heat, Meetfactory, Prague 2010 Spatial Demonstration, BLOX, Praha 2010 PAF PARIS, Eglise Saint Merry, Paris, France 2009 Head, Karlín Studios, Praha 2009 Videomedeja, Muzeum Vojvodiny, Novi Sad, Srbsko 2009 Telescopic studio, Galerie Václava Špály, Prague 2009 So Much More, Meet Factory, Prague 2009 Revised Edition, GUMstudio, Carrara, Italy 2009 V. Young Artists Salon, KGVU Zlín, Zlín 2009 100perCENTO, GUMstudio, Carrara, Italy 2008 Bienala Tinerilor Artisti, Dalles Hall, Bukurešť, Romania 2008 6. Biennale of Young Art Zvon, House of The Stone Bell, Prague 2008 L’art en Europe, Vranken Pommery, Reims, France 2008 Cargo 2008, Budapest, Hungary 2008 Fetisch Versus Evocation, Galerie der HBK, Braunschweig, Germany 2007 I don't Exist When You Don't See Me, gallery Futura, Prague 2007 Kaleidoskop, La Casa Encendida, Madrid, Spain 2007 Improved Model, LAme Effect, NoD, Prague 2007 Collector's Live Re-Edit, House of the Lords of Kunštát, Brno 2007 Finalists of Start point prize, Galerie Sýpka, Klenová 2007 FaVU Diplomants, Galerie Brno, Brno 2007 Friendly Film From the Czech Republic, East Coast Aliens, New York, USA 2006 Eastern Alliance 3 / Teledivision Show, Centrul de Artă Contemporană KSA Chisinau, Moldavia 2006 Eastern Alliance 3 / Teledivision Show, Muzeul national de arta contemporana, Bucuresti, Romania 2006 IV. Young Artists Salon, KGVU Zlín, Zlín 2006 Shadows of Humour, BWA Wroclaw, Poland 2006 Land Locked, Well Gallery, London, Great Britain 2006 Play-time, gallery Entrance- Karlín studios, Prague 2006 Playtime, gallery Brno, Brno (as a guest of Michal Pěchouček) 2005 6. Biennale of Young Art Zvon, House of The Stone Bell, Prague 2005 ENTERmultimediale 2, Akropolis Palace, Prague 2004 10 Years of FaVU, Galerie Václava Špály, Prague 2003 10 Years of FaVU, House of Arts, Brno 2003 The Youngest, National Gallery, Veletržní palác, Prague

Scholarships and residencies: 2012 Tranzit, Budapest, Hungary 2010 Gallery SPACE, Bratislava, Slovakia 2005 Magyar Iparmuveszeti Egyetem, Budapest, Hungary Awards: 2011 Artist Has Prize - Prize from Václav Stratil: Artwork of the year (Star, House of Arts,Brno) 2009 Audience Award, Other Visions, PAF Olomouc 2007 Finalist of Start Point prize, Klatovy - Klenová


Matěj Smetana Matěj Smetana. Lenka Vítková

Recommend Documents