EKOLOGICKÁ POLITIKA EU, JEJÍ CÍLE, ROZPTÝ- LENÉ ZDROJE ELEKTŘINY A DOPADY NA ELEK- TRIZAČNÍ SOUSTAVU

Tábor 4. a 5.11.2008

Konference ČK CIRED 2008

EKOLOGICKÁ POLITIKA EU, JEJÍ CÍLE, ROZPTÝLENÉ ZDROJE ELEKTŘINY A DOPADY NA ELEKTRIZAČNÍ SOUSTAVU Vladimír Velek, vedoucí sekce č. 4-Rozptýlená výroba a užití elektřiny a skupiny 4 Dispersní zdroje ČK CIRED EU si stanovila ambiciózní cíle v ekologické oblasti. Kromě jiného má dojít ke značnému nárůstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Dostupné obnovitelné zdroje - slunce a vítr však mají výrazný stochastický charakter. V článku jsou popsány důsledky rostoucího podílu takovýchto zdrojů na provoz zdrojů stávajících, a provozování přenosových a distribučních soustav.

1. CÍLE EKOLOGICKÉ POLITIKY EU. Za německého předsednictví EU paní kancléřka Merkelová navrhla a EU přijala, ambiciózní plány v ekologické oblasti: -

Do roku 2020 snížit emise kysličníku uhličitého o 20 % (oproti r. 1990)

-

Do roku 2020 čerpat 20 % primární energie z obnovitelných zdrojů

-

Do roku 2020 zvýšením energetické účinnosti dosáhnout 20 % úspor primárních energií

Podstatně se tím povyšují cíle Kjótského protokolu Ve výrobě elektřiny jsou cíle ještě ambicióznější – do roku 2020 vyrábět z obnovitelných zdrojů 30-50 % elektrické energie. Je třeba zdůraznit, že cíle se týkají EU jako celku. Neznamená to, že 20% dosáhne každý člen a v každé oblasti. Naštěstí. Stávající podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny a cíle do r. 2010 v Evropské 25 podle podkladů Evropské komise je na následujícím obrázku.

Pro lepší představu ještě jiný obrázek z podkladů MPO. Velek – Sekce č.4/č.referátu 2

© ČK CIRED 2008

1

Tábor 4. a 5.11.2008


Cíle to jsou opravdu ambiciózní a zdánlivě chvályhodné. Nakolik jsou ale reálné?! Jsou do všech důsledků domyšleny?! Například podle výpočtů MPO ČR je teoretický potenciál OZE v ČR pouze asi 13 % celkové spotřeby energií. 7 % do 20 tedy jen ČR chybí. Podívejme se na to, co přinesly první kroky. Přidávání biosložky do benzinu a nafty - kilogram mouky stojí 14 Kč místo 6,50 a litr slunečnicového oleje téměř 50 Kč místo 20. To je určitě politiky nedomyšlený a nechtěný efekt. Přitom většina lihu přimíchávaného do benzinu v EU se dováží z Brazílie, kde se pro nové plantáže cukrové třtiny vypalují amazonské pralesy. Spalování dřevěných štěpků, je určitě chvályhodné, ale jen do té chvíle, než je to na úkor suroviny pro výrobu dřevotřískových desek. Prosté spalování slámy je hřích proti orné půdě. Vraťme se ale zpět, k obnovitelným zdrojům. Ty mají smysl jen tehdy, jestliže mají kladný energetický efekt – musíme získat více energie než se spotřebovalo na jejich výrobu, výstavbu a provoz. Na celý cyklus získání metylesteru řepkového oleje (orba, setí, pěstování, svoz a výroba) je potřeba více energie , než se získá. Podle některých pramenů je na výrobu a výstavbu fotovoltaické elektrárny potřeba více energie, než zdroj dokáže za svoji životnost vyrobit. A je úplně jedno, je-li to více o 1, 5 nebo o 16 %. Byly publikovány technicko-ekonomické rozbory zdrojů na cíleně pěstovanou biomasu. Ekonomické výsledky jsou, přinejlepším, problematické, a energetický přínos sporný.

2. OBNOVITELNÉ ZDROJE ELEKTRICKÉ ENERGIE Cíle, kterých by EU ráda dosáhla ve využívání z OZE, jsem uvedl v předchozím odstavci. Z toho pro ČR vyplývá úkol dosáhnout do r. 2020 13,1 % podílu OZE na primárních energetický zdrojích a 20 % na výrobě elektřiny. Podrobně se tímto problémem zabývá MPO a podrobnější informace lze získat na jeho internetových stránkách. Proto jen stručně – potenciál OZE ČR je z 90 % postaven na využití biomasy, což je z hlediska dostupnosti nejrizikovější obnovitelný zdroj.

Velek – Sekce č.4/č.referátu 2

© ČK CIRED 2008

2

Tábor 4. a 5.11.2008


Problematický je i druhý úkol – dosáhnout 20 % podílu OZE na výrobě elektřiny. Potenciál vodních toků je prakticky vyčerpán. Využití zbývajících úseků vodních toků, většinou na dolních tocích řek, úspěšně brání právě ekologické iniciativy. Náletové dřeviny, které narostly za 50 let socialismu na původně obdělávaných polích či udržovaných loukách, vydávají ekologické iniciativy za cenné zbytky lužního lesa, místo zarostlé bodláky a kopřivami, které padesát let složilo jako smetiště obce Malé Březno, vydávají za unikátní ekologickou lokalitu aj. Vím o čem píši, v tomto kraji žiji již 64 let. Ani pro výrobu elektřiny spalováním biomasy není velký prostor. Existuje celá řada bariér, které jejímu masivnímu využití pro výrobu elektřiny brání. Prakticky zbývají jen dvě cesty. Využití energie větru a sluneční energie. Větrné elektrárny jsou prakticky jediným úspěšným celoevropským zdrojem. Existují plány na výstavbu dalších tisíců MW větrných elektráren převážně v Severním a Baltském moři. Podrobně se dalším rozvojem těchto zdrojů zabývá referát kolegů Modlitby a Ptáčka z EGÚ Brno. Výroba elektřiny z OZE má však jednu vadu na kráse. Její cena je vždy vyšší než cena tržní. A proto se musí štědře dotovat. A v tomto místě se musíme vrátit zpět, do nedávné minulosti. Všichni v energetice pamatujeme počátek 90. let minulého století. Heslem Evropské unie v energetice se stalo: volný trh s energií vyřeší vše. Konkurence zabrání neustálému růstu cen elektrické energie a automaticky zlepší péči o zákazníky. (Jinou otázkou je, jak se tato očekávání naplnila). Tomu se podřídilo všechno. Rozbila se vertikální organizace energetiky, oddělila výroba od přenosu, distribuce a obchodu. Formálně se vytvořilo konkurenční, soutěžní prostředí. A když už to vše bylo z vůle EU vytvořeno, táž EU to vše zdeformuje nesmyslně dotovanými cenami. Dosáhlo se jen toho, že s elektřinou obchoduje ten, kdo nemá žádnou odpovědnost za sítě, a že jsou konkurence schopné zdroje, které jen přidělávají starosti všem ostatním – komplikují provoz a řízení sítí a zdražují provoz ostatních elektráren. Je tomu tak proto, že toky elektřiny v distribuční i přenosové soustavě se vždy řídily a budou řídit zákony fyzikálními, a ne zákony trhu. Rovnováha výroby a spotřeby musí být zachována v každém okamžiku, nezávisle na tom, zda fouká vítr nebo ne, či svítí slunce nebo prší. Podpora výroby elektřiny z OZE je v ČR řešena speciálním zákonem číslo 180/2005 Sb. – zákonem o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Tento zákon má z našeho hlediska čtyři hlavní principy: -

stanoví povinnost PDS nebo PPS přednostně připojit výrobce elektřiny z OZE k DS nebo PS

-

právo výrobce na podporu

-

povinnost PDS nebo PPS vykoupit veškerou elektřinu z OZE, pokud ji výrobce nabídne

-

zaručuje patnáctiletou návratnost investic a patnáctileté zachování výše výnosů za jednotku.

Opravdu rovné soutěžní podmínky. Ve kterém jiném podnikání máte zajištěn odbyt na 15 let, zaručenu návratnost investice a na 15 let stálou výši výnosů?! Na takovéto projekty každá banka ráda půjčí. To vše ale jsou jen drobné vady zákona na kráse. Skutečným problémem však je jeho extenzivní interpretace. Žadatelé o výstavbu jsou samozřejmě různí. Rozumní, kteří ví, co je reálně možné a tomu se přizpůsobí, takoví, kterým je možno problém vysvětlit a pochopí, i takoví, kteří jsou přesvědčeni, že energetika je musí připojit kdekoliv, kdykoliv, vyvést vše, co vyrobí, a za jakéhokoliv stavu soustavy. Jakoukoli snahu o regulaci, „nedejpámbů“ dokonce omezení nebo přerušení výroby, považují za zásah do svobody podnikání. Podívejme se na tento problém z jiného možného pohledu. I zákon O podpoře obnovitelných zdrojů by měl být chápán v kontextu zákona Energetického č. 458/2000 Sb. ve znění zák. 670/2004 Sb. Připomeňme si některá jeho ustanovení. Mezi povinnostmi výrobce v § 23 odst. (2) je i uvedeno : -

na své náklady zajistit připojení k PS nebo DS

-

podílet se na úhradě oprávněných nákladů PPS nebo PDS

-

instalovat a provozovat u nově budovaných výroben o celkovém instalovaném výkonu 30 MW a více zařízení pro poskytování podpůrných a systémových služeb v souladu s PPPS nebo PPDS a Dispečerským řádem

-

řídit se pokyny technického dispečinku PPS nebo PDS

V tomto místě je třeba se zeptat, jak je v souladu se základním zákonem § 9 vyhlášky 51/2006 Sb. O podmínkách připojení k elektrizační soustavě. Určitě ne. Povinnost danou § 23 EZ odst. (2), písm. a) nemůže exekutiva vyhláškou přesunout do § 23 odst. (2), písm i). I kdyby průměrné náklady na připojení a následně Velek – Sekce č.4/č.referátu 2

© ČK CIRED 2008

3

Tábor 4. a 5.11.2008


poplatky za připojení byly stanoveny naprosto korektně a správně a nedocházelo by k přesunu nákladu z výrobce na distributora, dochází k deformaci trhu. Proč má výrobce ve vhodné lokalitě pro připojení nést náklady za výrobce v lokalitě pro připojení nevhodné? To není stanovení rovných podmínek, ale přerozdělování. § 24 a § 25 pak dávají provozovateli PS nebo DS kromě jiného právo -

řídit toky elektřiny v PS a DS

-

změnit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny z výroben, s ohledem na spolehlivý provoz přenosové nebo distribuční soustavy

-

při provádění plánovaných prací v PS nebo DS, zejména oprav, revizí, údržby…

-

při vzniku a odstraňování poruch

V tomto kontextu to už není kdykoliv, kdekoliv a cokoli. PPS nebo PDS mají právo přerušit dodávku z jakéhokoliv zdroje a OZE z toho vyjmuty nejsou. Ujišťuji vás, že na požadavek PDS se vypne i tak prioritní zdroj, jako je 1000 MW v elektrárně Počerady. Proto ani výrobci elektřiny z OZE si nemůžou extenzivně vykládat zákon O podpoře OZE tak, že na ně nemůže nikdo nikdy sáhnout a omezit je nebo dokonce vypnout. Pokud je v tomto výkladu podporuje i ERÚ, neměli bychom se bát ani případných soudních sporů. Má to jenom jeden háček. Chce to nutně naprosto korektní přístup distributorů.

3. DŮSLEDKY PODPORY Jak již bylo jednou uvedeno, prakticky jedinými perspektivními obnovitelnými zdroji v Evropě jsou slunce a vítr. Obojí podle toho narůstá. Rozhodující úlohu však hraje energie větrná. V Německu, Dánsku, Španělsku a jinde v Evropě bylo vybudováno do r. 2008 30 000 MW větrných elektráren. Rozhodující podíl z toho má Německo, kde bylo ve větru vybudováno 23 000 MW. To je přímý důsledek německých dotací. Přímo strašlivé jsou některé předpoklady, podle kterých do roku 2020 naroste instalovaný výkon VTE v Německu na 50 000 MW, převážně v off-shore farmách v Severním moři. V ČR je zatím situace klidnější. Instalovaný výkon ve větru byl k počátku roku cca 120 MW. Důsledky dotační politiky však ani u nás na sebe nenechají dlouho čekat. V současné době evidují provozovatelé distribučních sítí tisíce žádostí o připojování nových zdrojů. Jen ve skupině ČEZ byly k září 2008 podány žádosti o výstavbu 3 415 MW VTE, z nichž bylo zatím 1 646 MW povoleno a 1 769 MW zamítnuto. Je to daleko více, než mohou sítě absorbovat. Musíme jen doufat, že budou platit naše dosavadní zkušenosti, a jen menší část záměrů bude dotažena až do konečného stadia a bude realizována.

4. FYZIKÁLNÍ A TECHNICKÉ DOPADY Instalovaný výkon klasických zdrojů v ČR je asi 17 500 MW. Podívejme se na to, co se stane, přibude-li další výkon v dostupných obnovitelných zdrojích, tj. ve větrných a fotovoltaických elektrárnách. Tyto elektrárny mají, už díky svému primárnímu zdroji, výrazný stochastický charakter. Mraky si nedají poručit a v noci slunce nesvítí. Větrné elektrárny vyrábějí energii v závislosti na rychlosti větru. Během relativně krátké doby, dokáže výroba farmy VTE vzrůst z nuly na hodnoty blízké maximu, a klesnout zpět k minimálním hodnotám. Až do r. 2006 provozovatelé VTE v Německu tvrdili, že VTE jsou pevnou součástí denního diagramu a že se nemůže stát, aby větrné elektrárny nedodávaly nic. Tvrdili to tak dlouho, až se to stalo. Stačila na to mohutná anticyklona, která se zastavila nad Evropou. Téměř na tři týdny se zastavili VTE v celém Německu, Shodou okolností jsem v tu dobu v Německu byl, projel od východu na západ, a nikde se netočila ani vrtule. Pro německou energetiku to mělo velmi nepříjemný dopad. Muselo nakupovávat chybějící výkon po celé Evropě. Poté co se k tomu přidala nepříznivá situace ve zdrojích v Polsku a Francii, tak i za jakoukoli cenu a na budoucí problémy přenosové soustavy bylo zaděláno. Z toho lze vyvodit jediný závěr – celý výkon ve větrných a fotovoltaických zdrojích musí být zálohován ve zdrojích klasických. Kromě jiného i předpoklady nárůstu výkonu ve VTE vedou ČEZ a.s. k plánům na výstavbu několika pružných paroplynových elektráren. Protože výkony dodávané VTE kolísají, vzroste nutně i nárok na točivé rezervy v soustavě.


© ČK CIRED 2008

4

Tábor 4. a 5.11.2008


Podle stávajících pravidel či zvyků provozovatelů energetických soustav, má být každá soustava schopna do 15 minut zvládnout sama výpadek svého největšího bloku. Největším naším blokem je blok 1000 MW v Jaderné elektrárně Temelín. Jeho výpadek musí být schopna primární a sekundární regulace zvládnout. Z toho lze oprávněně usoudit, že bude-li obdobný výkon instalován ve větrných a slunečních elektrárnách, nezpůsobí to soustavě větší potíže a nezpůsobí výrazný nárůst cen za systémové služby. Požadavky však jsou řádově 4-5x vyšší. Dojde-li k tomu, zaplatí to koneční zákazníci. V každém případě však provoz VTE bude mít významný dopad na provoz stávajících zdrojů. Zdroje budou muset být udržovány, ale budou méně provozovány, a to na úkor dražších obnovitelných zdrojů, případně budou nahrazovány novými, pružnými, ale opět dražšími zdroji. To vše má jeden nevyhnutelný dopad. Opět zdražení elektřiny pro konečné zákazníky. Dalším, zapomínaným a velmi nepříjemným dopadem, je dopad na stabilitu soustavy. Stabilita soustavy je v podstatě udržována ohromným množstvím synchronně rotujících hmot. Zdroje se stejnosměrnou spojkou a střídači jsou pro soustavu nehmotné a nepodílejí se na její stabilitě. A takových je podle statistik 50 % nových zdrojů. Klesá tak inertní konstanta soustavy a zhoršuje schopnost vyrovnávat změny dodávaného výkonu. Dalším problémem jsou toky v přenosové soustavě. Většina velkých farem VTE je soustředěna na severu Evropy, ať už v pozemních či off-shore parcích. Zavane-li silněji vítr v Severním moří a jeho pobřeží, objeví se kruhové toky v PS ČR a Polska v řádu tisíce MW. Převážná část výroby VTE v ČR bude soustředěna na třech místech – hřebenech Krušných hor, Českomoravské vysočině a Moravskoslezském úvalu. V severozápadních Čechách tak k stávajícímu výkonu klasických zdrojů přibudou další stovky MW v elektrárnách větrných a objeví se nové přetoky. Gigantické projekty velikých off-shore farem přinášejí obrovské problémy s vyvedením jejich výkonů přenosové soustavě SRN – společnosti VEAG. Přímé připojení do pobřežních vedení zvn a vvn již není možné, a tak jsou zkoumány možnosti vyvedení výkonu několik set km do vnitrozemí. Ať to bude volné vedení zvn, střídavé kabely nebo kabely stejnosměrné, v každém případě to bude nákladná investice a promítne se do cen německé PS za distribuci a následně i do ceny elektřiny.

5. PŘIPOJOVÁNÍ VTE Při připojování VTE se hodnotí zejména: 1. Výkonové a proudové toky v ustáleném stavu. 2. Změny napětí vyvolané provozem zdroje 3. Změny napětí při spínání včetně synchronizace 4. Flikr 5. Emitované proudy harmonických 6. Vlivy na zařízení HDO Na tom opravdu není co měnit. U dimenzování přípojek není rovněž co řešit. Musí být navrženy na plný výkon farmy. Ale co ostatní soustava, včetně transformace 400 (220)/110 kV ? Musí být kvůli větrným elektrárnám celá navrhována tak, jako tomu je dnes, tzn. na minimální zatížení soustavy, maximální nasazení všech zdrojů soustavy, maximální výroby farmy VTE a se spolehlivostí n-1 ?! Podívejme se na farmy VTE zblízka. Farmy VTE jsou vždy řešeny přísně ekonomicky. Do předacího bodu svádí energii vždy jen paprskový a stromečkový rozvod. Začíná se kabelem 50, 70 či 120 mm2 (podle zkratového výkonu v dané lokalitě), podle počtu připojených strojů průřez roste, a končí průřezem 500 či 630 mm2 u rozvodny. I když je vývodů z farmy několik, nikdy nejsou vzájemně smyčkovány, propojovány či jinak zálohovány. Sběrná přípojnice vn je vždy jednoduchá a bez podélného dělení. Transformace vn/110 kV je obvykle jen s jedním strojem, dimenzovaným nejvýše na instalovaný výkon farmy, u opravdu velkých farem i o něco méně (počítá se i s přetížitelností stroje a poruchovostí VTE). Každá porucha na kabelu vyřadí z provozu několik VTE na několik dnů. Porucha transformátoru vyřadí farmu na několik týdnů. Pravděpodobnost těchto poruch není nulová, ale ani příliš vysoká, takže zálohování ve farmě se prostě nevyplatí.


© ČK CIRED 2008

5

Tábor 4. a 5.11.2008


Dále se podívejme na výrobu farmy VTE. Dobře navržená a postavená farma ve výborných větrných podmínkách bude cca: 3%

času stát

60 %

času vyrábět méně než 20 % instalovaného výkonu

80 %

času vyrábět méně než 50 % instalovaného výkonu

Bude vyrábět více než 50 %

instalovaného výkonu jen po 20 % času

80 %


90 %


100 % instalovaného výkonu jen po 3 % času Musíme takto vybudované a takto vyrábějící zařízení připojovat tak, aby mohlo dodávat kdykoliv, cokoliv a za jakéhokoliv stavu soustavy ? Podívejme se zblízka i na naše výchozí předpoklady. Minimální zatížení soustavy je ve většině lokalit v létě, obvykle v červenci. V tu dobu je vždy část klasických zdrojů odstavena pro plánované revize nebo opravy, případně do zálohy. Výroba VTE je v měsících květen - srpen nejmenší. Přitom přechod studené fronty trvá jen cca 4-8 h a najetí klasického zdroje ze zálohy pak 5-8 h. Jediným nepříznivým vlivem je to, že v letních měsících jsou častěji vypínána vedení pro revize, opravy a údržbu. Jaká je pravděpodobnost ze se všechny čtyři nepříznivé vlivy sejdou najednou ? Určitě není vysoká. Samozřejmě, že může vanout silný vítr, vypadnout Temelín a najedou všechny provozuschopné zdroje. Stejně tak se může i stát, že příští „húľava“ půjde o kousek dál a místo vedení 400 kV zničí některou z blízkých uzlových rozvoden. To jsou ale mimořádné situace a PPS či PDS je musí operativně řešit, má na to právo a legislativní podporu. Větrné elektrárny nejsou a nebudou základními zdroji. Opravdu musíme řešit jejich připojování do soustavy pro nejhorší možné scénáře? Nestačilo by brát v úvahu jen opravdu reálné provozní stavy ? Sám za sebe odpovídám na první otázku ne, na druhou pak ano. Pokud bude platit vyhláška 51/2005 Sb., nemají PDS jinou cestu jak snížit náklady na připojování zdrojů a zvýšit výkon do DS připojovaný. Druhou cestou je jen další VTE nepřipojovat, třetí pak nesmyslné plýtvání investičními prostředky. Utěšit nás může, že obdobným vývojem prošly všechny soustavy s významný podílem větrné energetiky. Velkou Británií a Německem počínaje, Španělskem a Švédskem konče. Nejprve byl stejný přístup jako u nás. Hodnotily se nejhorší možné provozní podmínky. S rostoucím podílem VTE se začalo toto stanovisko měnit, kolem r. 2003 se objevovaly první statě o nutnosti a ekonomické výhodnosti řízení výroby VTE, včetně omezování, později se začalo od původního přístupu upouštět, a nakonec se tento racionální princip objevuje i v Kodexech PS nebo DS. Najít nový, a opravdu racionální postoj k připojování VTE, je společný úkol pro všechny provozovatele distribučních soustav, provozovatele soustavy přenosové, ERÚ a MPO. Provozovatele VTE je třeba přesvědčit, že je to především v jejich zájmu. Samozřejmě, že to není možné ze dne na den. Jde však o velmi mnoho, takže to nesmí trvat příliš dlouho.

6. ZÁVĚR Energetická politika je nesmírně složitý organismus. Každý neuvážený zásah i jen do dílčích problémů může mít dalekosáhlé a naprosto neočekávané následky. Cena elektrické energie je citlivou položkou, která má dopady na celou ekonomiku. Novou ekologickou politiku Evropské unie zaplatí všichni Evropané. V dotacích na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, vyšších nákladech na stávající zdroje, vyšších nákladech na systémové služby a přenos elektřiny a ve vyšších nákladech na její distribuci ke konečným zákazníkům. Jak velké bude toto zvýšení, se nikdo neodvažuje odhadnout. Doufejme, že cíle EU byly stanoveny racionálně.

7. LITERATURA [1]

Seminář „Integrace decentralizované výroby v České republice“ přádaný agenturou ENVIROS dne 9.4.2008 v Praze k výsledkům projektu EU SOLID-DER


© ČK CIRED 2008

6

Tábor 4. a 5.11.2008


[2]

Referáty sekce 4 z konferencí CIRED v Amsterodamu 2003

[3]

Referáty sekce 4 z konferencí CIRED v Turíně 2005

[4]

Referáty sekce 4 z konferencí CIRED v Vídni 2007.

Ing. Vladimír Velek Studium na ČVUT, elektrotechnické fakultě v Praze, obor Výroba a rozvod elektrické energie, ukončil v roce 1967 a nastoupil do Severočeské energetiky. Věnoval se především navrhování a provozu sítí 110 kV a sítí vn. Od počátku 90. let věnuje velkou pozornost připojování zdrojů. S ohledem na přírodní podmínky Krušných hor se zabýval připojováním, provozem a ekonomikou větrných elektráren a zúčastnil se přípravy projektů prvních velkých farem VE v ČR. V současné době pracuje v a .s. ČEZ Distribuce, odboru řízení sítí oblast sever a zabývá se řízením napětí v soustavě 110 kV, přípravou provozu sítí 110 kV, a vyššími funkcemi PAS v řídícího systému Telegyr (optimalizace, řízení napětí) a přípravou nového řídícího systému fy PSI. Kontakty: Tel.: 411 122 300 Mob.:724 965 181 Fax: 411 123 255 E-mail: [email protected]


© ČK CIRED 2008

7

EKOLOGICKÁ POLITIKA EU, JEJÍ CÍLE, ROZPTÝ- LENÉ ZDROJE ELEKTŘINY A DOPADY NA ELEK- TRIZAČNÍ SOUSTAVU

Recommend Documents